Jižní Tyrolsko. Jiná Itálie

Jižní Tyrolsko Jiná Itálie

„V jižních Tyrolích se počasí vyjasnilo, dotkly se nás

paprsky italského slunce, hory jsou najednou teplejší

a třpytivější. Zahlédl jsem už první vinnou révu pnoucí

se po místních svazích, dívat se z okna vozu bylo

skutečnou potěchou.“

Heinrich Heine, Obrazy z cest II, kapitola XIII (1828-1832)

| 5

Pro vaši orientaci: Mapa Jižního Tyrolska v zadní části knihy vám usnadní hledání míst, údolí a pohoří. V každé kapitole najdete několik zvýrazněných zeměpisných bodů, které jsou v rubrice „Odkazy k tématu“ opatřeny odpovídajícími souřadnicemi (např. Bolzano [C4]).

Úvod: Místní kolorit strana 18

Kapitola 1 Hory

Vrchol drzosti strana 21

Dolomity: Bledé hory 22

Báje a pověsti: Jednoduše mýtické 25

Král Laurin: Růže mě prozradily 27

Hornictví: Pod zemí 30

Výhled: Širá země 31

Voda: Křišťálově průzračná 32

Kapitola 2 Životní postoj

Štěstí na hranici strana 35

Autonomie: Špatné časy, dobré časy 36

Spontánní a spolehliví: Tři úhly pohledu a jeden průsečík 37

Úryvek z knihy Josepha Zoderera „Valaška“ 40

Ladíni: é pa mé da dì – Chci jen říct 42

Rut Bernardi „la ie pa da rì“ (To je přece k smíchu) 43

Knedlíky a špagety: Prostě být spolu 46

Hlavní město: Bozen/Bolzano 47

Kapitola 3 Krajina

V lůně titánů strana 49

Víno: Na vinici 50

Terlánská polévka z bílého vina 53

Törggelen: Páté roční období 54

Lázně a zahrady: Promenády a Tappeiner 57

Jablka: Zlatavá koule 58

Zavlažovací kanály Waale: Sedlák inženýrem 59

Horská pastvina: Změna prostředí na dobu určitou 61

Lazebnická tradice: Koupele podle sedláků 62

Kapitola 4 Vrcholy

Osamělé vrcholy strana 65

Ötzi: Muž z ledu 66

Haflingové: Blond hříva v přesile 67

Hrady: Zápolení rytířů 70

Románské fresky: Nebe na zemi 72

Horské lanovky: Elektrická záře nad Alpami 73

Matteo Thun: Umělec dokonalé formy 74

Samozřejmě zelená: Energeticky efektivně & obnovitelné energie 77

Kapitola 5 Tradice

Umění uchovávání strana 79

Selky: Poselství selských žen 80

Zvyky a obyčeje: Strašidelné hodinky 81

Tradice: Červená mašle na klobouku, zelená mašle na klobouku 82

Muškáty: Požár v arkýři 86

Dialekt: Pěkně po jihotyrolsku 87

Řemeslo: Cit v konečcích prstů 88

Reportáž: Země jamek 90

Knedlíky a špek: Jídlo chudých 94

Kapitola 6 Prolomení

Ven ze skleníku strana 97

Města: Městské rytiny 98

n.c. kaser: glurns 99

Architektura: Rozpálená plechová střecha 100

Současné umění: Umění jako koncept 102

Muzea: Domov ve vitrínách 103

Messner Mountain Museum: Muzeum vrcholů 104

Jižní Tyrolsko – Informace strana 107

6

Seiser Alm/Alpe di Siusi, v pozadí masivy Langkofel/Sassolungo a Plattkofel/Sassopiatto: největší evropská pastvina je rájem turistů

| 7

8

Sjezdovky plné výhledů: pastvina Seiser Alm/Alpe di Siusi je v zimě plná lyžařů, snowboardistů i turistů

| 9

10

Koupání uprostřed jihotyrolských vinic: jezero Kalterer See/Lago di Caldaro jižně od Bozenu/Bolzana

| 11

12

Hlavní město obklopené vinohrady: Bozen/Bolzano

| 13

14

Mezi nebem a zemí: sjezdovky, běžkařské a sáňkářské tratě v nadmořské výšce od 1000 do 3000 metrů nabízejí velkolepé výhledy

| 15

16

Kam až vás nohy donesou: jihotyrolské hory jsou protkány 13 000 kilometry turistických tras

| 17

18

Místní koloritÚvod

Svérázné – tak by se dalo Jižní Tyrolsko charakterizovat jedním slovem. Tato země je postavená z pevného materiálu, má jas-nou strukturu. Pevnou formu jí dávají skály, na utváření krajiny a její vegetace mají velký podíl rychle se střídající druhy hor-nin od porfyru přes mramor až po dolomit. Místní sedláci svou půdu po generace obdělávají vlastníma rukama a usilují o to, aby se kámen střídal s barvami a rostlinami. Příroda a kultura tu spolu žijí v symbióze a tradice a zvyky tady dodnes hrají dů-ležitou roli. Ke slovu se dostávají i nové. V roce 1999 se hrabě Michael Goess Enzenberg rozhodl pro modernizaci a rozšíření svého vinařství Manincor nedaleko vesničky Kaltern/Caldaro. Projekt je dílem architektů Waltera Angonese, Rainera Köberla a Silvie Boday. Při plánování hrají hlavní roli krajina, historie a funkčnost: při budování nového se vychází ze starého. V momentě, kdy se začíná střetávat staré a nové, vstupuje do hry, přesněji tedy na staveniště, jihotyrolský umělec Manfred Alois Mayr. Sám o sobě říká, že dokáže vycítit barvy. V Manincoru odstraňuje vrstvu za vrstvou, pátrá po barvách ve starobylé historii vinař-ské usedlosti, hledá barvy související s jihotyrolskou vinařskou

Místní kolorit | 19

tradicí, podrobně zkoumá, jak a kdy celá stavba vznikala. A pak předkládá svůj barevný koncept. Obrovskou stěnu, která od-děluje nově vystavěnou část od původní historické, navrhuje natřít síranem měďnatým, což znamená, že barva, kterou vy-bral je tyrkysová. A nikdo mu neodporuje. Ba co víc: majite-lé jsou nadšeni. Po staletí totiž síran měďnatý neboli modrou skalici používali vinaři k hubení škůdců, ještě dnes se s tímto lesklým odstínem modré můžete setkat na starých zdech vi-nařských usedlostí. Síranu měďnatého je na Manincoru navíc dost a dost. Šlechtické rodině Enzensbergů až do jeho uzavření v roce 1893 patřil důl na měď v údolí Ahrntal/Valli di Tures e Aurina. Enzensbergové zásobovali svého času modrou skalicí celou zemi. Tak jedno plynule zapadá do druhého. Historie, tradice, pokrok. Vinařství Manincor je toho typickým příkladem. Najdeme však i celou řadu dalších. Jsou výsledkem současného trendu ve vní-mání jihotyrolské kultury: Jižní Tyrolsko je moderní země, která ovšem za svou jedinečnost vděčí své pestré a rozmanité minu-losti. „Pomocí barev vyprávím příběhy o dobách dávno minu-lých,“ říká Manfred Alois Mayr. V Jižním Tyrolsku tyto příběhy

vyprávějí o přírodě, půdě, chudobě, o všudypřítomnosti círk-ve a hrdosti jeho obyvatel, kteří vzdorovali císařům, vojákům a diktátorům a vždy šli svou vlastní autonomní cestou. Domy se tu odpradávna bílily vápnem, stroje měly hnědou barvu dře-va a ocelové šedi, kroje hrály pestrými barvami jen ve dny svá-teční, černá byla kdysi barva fašistů a rudé byly budovy jejich režimu oslavující diktaturu. Modrá je v Jižním Tyrolsku sedlácká zástěra. V minulosti tu zástěra hrála důležitou roli. Chlapci dostávali svou první zá-stěru v první školní den. Dlouho platilo, že muž je bez zástěry vlastně napůl nahý. Někteří sedláci nosí „Fürtig“, jak se tady zástěře také říká, ještě dnes. Přinejmenším tu dodnes každý ví, o čem je řeč. V roce 1997 dostalo ovocnářské družstvo v údolí Vinschgau/Val Venosta novou budovu. Funkcionalistický styl architekta Arnolda Gappa byl však sedlákům cizí. Opět byla nezbytná konzultace s Manfredem Aloisem Mayrem. Ten na-vrhuje natřít část budovy blankytnou modří. A sedláci stavbě začínají rozumět. V té barvě poznávají svou práci. Moderní ar-chitektura je sedlákům rázem důvěrně blízká.

20

Král jihotyrolských vrcholů: téměř čtyřtisícový Ortler/Ortles v oblasti Vinschgau/Val Venosta

Hory | 21

Vrchol drzostiV Jižním Tyrolsku se všechno točí kolem hor. Nahoře a dole je přitom blíž, než bys-

te čekali. Nejdříve lidé z města vyšplhali na dosud neznámé vrcholy. Tím obyvatelům hor otevřeli netušené vyhlídky.

Až do roku 1804 nikdo nevěděl, jak to na hoře Ortler/Ortles vy-padá. Ve zmíněném roce stanul na jejím vrcholu lovec kamzíků Josef Pichler z údolí Passeiertal/Val di Passiria. Se zatnutými zuby tam v ledovém chladu vydržel čtyři minuty. O rok poz-ději tam vystoupal znovu, tentokrát dokonce zamával vlajkou. Teď už o tom nikdo nepochyboval: téměř čtyřtisícový Ortler, „nejvyšší špice v Tyrolích“, byl pokořen. Jako symbol tohoto tri-umfu měla být na jeho vrcholu zbudována kamenná pyramida. Místo obvyklého kříže.Jihotyrolským horalům se nápad šplhat na kopce moc neza-mlouval. Až do 19. století mnoho z nich vnímalo horolezectví jako vrchol drzosti. K čemu by to mohlo být dobré? Dá se tam nahoře vůbec dýchat? Před rokem 1786 žádný sedlák nikdy na žádný vrchol nevystoupil. Už na horských pastvinách či vysokohorských průsmycích měli pocit, že se dostali až moc blízko k nebi, a na znamení lítosti na těchto místech budovali kříže. Lidé dobývali nitra hor, ve kterých se ukrývaly poklady, v Jižním Tyrolsku to bylo především stříbro, měď a mramor. Ale do skalních pustin, které se nehodily ani k setí ani ke sklízení, se zatoulal pouze nějaký ten bloumající budižkničemu. V ho-rách bydlí buď Bůh, nebo ďábel. Který z nich to je, se ovšem nevědělo… Viděno touto optikou je Jižní Tyrolsko pravý ráj pro budižkniče-my. Většina jeho rozlohy leží v nadmořské výšce nad 1000 me-trů. Pouhá tři procenta země jsou osídlena. Zbytek tvoří pole, lesy, horské pastviny a skály. Najdete tu více než tři stovky třítisícových vrcholů. Všechno se tu točí kolem hor. Vyhlídky i názory. V jihotyrolském světě je nahoře a dole, blízko a dale-ko, blíže, než byste čekali. Reinhold Messner ještě ani nechodil do školy a už chtěl vědět, kam mizejí mraky, které pozoroval ve své rodné vesnici Villnöss/Funes na úpatí horských vrcholů Geislerspitzen/Le Odles. I extrémní horolezec Hans Kammer-

lander byl zvědavý už odmalička. Svůj první vrchol dobyl tak, že tajně stopoval dva turisty při jejich výstupu na vrchol hory Moosstock/Picco Palù v údolí Tauferer Ahrntal/Valli di Tures e Aurina. Byli to lidé z města, kteří před dvěma sty lety první objevili vášeň pro hory. Při dobývání vrcholů využívali znalosti terénu místních mladíků, které si najímali jako průvodce. Na skalních stěnách pak často vznikaly komické situace, kdy na jednom laně visel turista, upírající svůj pohled k vrcholu, i horský vůd-ce, kterého mnohem víc než vrchol zajímaly barevné krystaly a kamzíci. Jeden se snažil proslavit vrcholy, druhý si v horách vydělával na živobytí. Tak hory postupně ztratily svou straši-delnou pověst. Všechny vrcholy byly dobyty, pojmenovány a zaneseny do map, spolu s údaji o jejich výšce, přístupových cestách a úkrytech před špatným počasím. Lidé zjistili, že hory se do zemského povrchu neprokousávají jako zuby. Dolomity, nejslavnější jihotyrolské hory a od roku 2009 součást Světové-ho dědictví UNESCO, jsou vlastně zkamenělé korálové útesy dávno zaniklého pravěkého moře. Díky turistickým stezkám a lanovkám si dnes může svět hor ve všech jeho podobách uží-vat doslova každý. Hory, které kdysi vzbuzovaly děs, jsou dnes vnímány jako krásné. Jsou místem radosti a relaxace, které musí být zachováno i pro další generace. K velkoplošné ochra-ně jedinečné přírody a kulturní krajiny bylo na území Jižního Tyrolska založeno osm přírodních parků a Národní přírodní park Stilfser Joch/Passo dello Stelvio.V roce 1954 se na hoře Ortler přece jen kříž objevil. Kamenný sloup, který tam měl původně stát, ležel totiž celé roky ulože-ný v krabicích u cesty dole v údolí. V roce 1899 byla nakonec mohyla vztyčena na horském průsmyku Stilfser Joch, průsmy-ku, který spojuje Jižní Tyrolsko a Lombardii: už ale ne jako sym-bol triumfu nad horou, nýbrž jako památník vídeňského císaře.

Kapitola 1 Hory

22

Dolomity jsou nejkrásnější stavba světa, prohlásil proslulý ar-chitekt Le Corbusier. Dolomity byly skutečně postaveny. Jsou to vlastně zkamenělé řasy a korálové útesy. 250 miliónů let rostly v teplých vodách moře Tethys, a když vyschlo, objevily se na jeho místě bílé, majestátní a bizarní „bledé hory“, kte-ré se zcela lišily od pohoří, které je obklopovalo. V roce 1788 našli vědci příčinu: tyto hory jsou tvořeny zvláštním druhem vápence bohatého na hořčík. Dolomity, pojmenované po geo-logovi Deodatu de Dolomieu, velice rychle získávají na oblibě, lidé se zajímají o místní pověsti, skalnaté vrcholy Drei Zinnen/Tre Cime di Lavredo (Tři zuby) obletí na pohlednicích celý svět a rodák z údolí Gröden/Val Gardena, Luis Trenker, vystaví ve svých filmech památník oblasti Langkofel/Sassolungo. Oblast Dolomit je osídlena už od doby ledové. Své stopy tu zanechali Rétové, Římané, Langobardi, během 1. světové vál-ky procházela horami fronta válečných bojů mezi Rakouskem a Itálií. Nejvytrvalejšími obyvateli oblasti jsou Ladíni, nejstarší dolomitský národ, který zároveň představuje třetí jazykovou skupinu Jižního Tyrolska. V roce 2009 byly Dolomity zapsány na seznam světových přírodních památek se zvláštním stup-něm ochrany UNESCO. Vedle švýcarských horských útvarů Jungfrau-Aletsch-Bietschhorn a Monte San Giorgio jsou bledé hory již třetím světovým dědictvím oblasti Alp.

DolomityBledé hory

Informace v kostce:

» Čtyři z osmi jihotyrolských přírodních parků se nacházejí v Dolomitech. www.provinz.bz.it/naturparke

» V Jižním Tyrolsku najdete 80 horolezeckých stezek, první z nich vznikly během 1. světové války na dolomitské a ortlerské frontě. Bezpečné túry plné dobrodružství a jedinečných zážitků dnes nabízí 14 alpinistických škol. www.bergfuehrer-suedtirol.it

Hory | 23

Světové dědictví UNESCO: Dolomity s masivem Drei Zinnen/Tre Cime v oblasti Sexten/Sesto

24

Král Laurin nebo západ slunce: kdo stojí za podmanivým zbarvením masivu Rosengarten/Catinaccio?

Hory | 25

V horách má hlavní slovo příroda. Když se zlobí, dělá nám ze ži-vota peklo. Kdo se pokusí vzdorovat, ten se buď stane hrdinou, nebo je ztrestán a zahyne. Než lidé začali díky vědě chápat svět racionálně, ovládaly přírodu v jejich představách tajemné síly – duchové, kteří kazili mléko, diví mužové, kteří vyzývali na sou-boj bohy, čarodějnice, které své reje pořádaly na horské pas-tvině Seiser Alm/Alpe di Siusi. O těchto místech pak vznikly stovky pověstí. Za dlouhých zimních večerů si lidé tyto příběhy vyprávěli stále dokola. Sami se při návštěvě některé z vyhlí-dek nebo při pohledu na některý zajímavý skalní útvar můžete přesvědčit o tom, že tady fantazie ve spojení s mýtickou příro-dou dokáže vykouzlit neuvěřitelné příběhy. Srdcem říše divů jsou dlouho nepřístupná dolomitská údolí. Opravdu snadno tu uvěříte, že skalnaté špičky masivu Latemar/Pampeago jsou ve skutečnosti začarované loutky a horu Rosengarten/Catinaccio každý večer osvětluje kletba krále skřítků Laurina a ne západ slunce, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Báje a pověstiJednoduše mýtické

Informace v kostce:

» Jihotyrolské pověsti si můžete přečíst na www.suedtirol.info/legendy» Po stopách pověstí: jihotyrolské hory protíná 13 000 kilometrů

přírodních turistických stezek, což představuje neuvěřitelný osmináso-bek vzdálenosti mezi Mnichovem a Hamburkem. 300 kilometrů stezek se například vine v okolí Seiser Alm [D/E 5], největší horské pastviny

v Evropě. V údolí je pro vás pak připraveno 600 kilometrů cyklistických tras. www.suedtirol.info/turistika

26

„Růže mě

prozradily“

Hory | 27

Za prastarých dob vládl uvnitř hory Rosengarten (růžová zá-hrada) král trpaslíků Laurin. Vlastnil pohádkové poklady, pře-devším měl ale kouzelnou čapku, která ho mohla udělat nevi-ditelným. Před branou jeho skalnatého hradu měl nádhernou zahradu, v níž kvetlo po celý rok nespočetné množství růží, které byly obepnuty zlatou hedvábnou nití. Běda tomu, kdo by se odvážil utrhnout třeba i jen jednu růži! Jednoho dne spatřil Laurin na sousedním hradu překrásnou princeznu Simhildu. Zamiloval se do ní a unesl ji. Od té doby musela Simhilda žít v horské říši krále. Tak zavládl na hradě jejího bratra Dietleiba smutek. Během hledání své sestry potkal Dietleib i krále Gótů, Dietricha z Bernu. S ním a jinými rytíři se pak vydal do říše krá-le Laurina. Dietrich byl překvapen nádherou růží, oplocených zlatou nití, jeho společníci ale niť roztrhli a růže pošlapali.Rozhněvaně se přihnal Laurin na svém bílém koníku. Došlo k nerovnému boji. Když mu ale rytíři strhli kouzelnou čapku, padl Laurin bezmocně k zemi a křičel rozhněvaně: „Růže mě pro zradily!“ A tak musel odvést vítěze do své říše, kde Simhil-du vysvobodili. Čarovná kletba Laurina měla zář růžové zahra-dy navždy uhasit. „Nechť ani světlý den, ani tmavá noc již ni-kdy nespatří magickou nádheru růží“. Avšak Laurin zapomněl na dobu mezi dnem a nocí, když se stmívá. A proto dochází k tomu, že před západem slunce se hory, přes den bledé, stále ještě rozzařují a rozžhavují červenou barvou.

Pověsti vykládají mýtyJako tu o králi Laurinovi a jeho růžové zahradě ...

„Růže mě

prozradily“

28

V srdci Dolomit: bizarní vrcholy Geislerspitzen/Le Odle v údolí Villnösstal/Val di Funes

Hory | 29

30

Tmavé štoly a záře důlní svítilny – takový byl život horníků. Po stovky let fárali do hloubky jihotyrolských dolů, kde těžili měď, olovo, zinek a stříbro. Nad zemí se po řadu let utvářela ve ves-nicích horníků svébytná kultura. Na úpatí hory Schneeberg/Monteneve, v nejvýše položeném dolu Evropy v nadmořské výšce přes 2000 metrů, pracovalo v dobách největšího provo-zu až 1000 horníků. Dnes „podzemní svět“ na úpatí Schnee-bergu v údolí Ridnauntal/Val Ridanna či v údolí Passeiertal/Val Passiria, ve stříbrném dolu Villanders/Villandro v údolí Eisacktal/Valle Isarco nebo v ukázkovém dole Prettau/Pre-doi v údolí Ahrntal/Valli di Aurina můžete bez obav s helmou a čelovou lampou prozkoumávat vy i vaše děti. Lidé s dýcha-cími problémy nacházejí úlevu v někdejších větracích štolách bývalého dolu na měď v Prettau: panuje zde unikátní mikro-klima, téměř stoprocentně bez alergenů a prachu. Ve vesnici Laas/Lasa v oblasti Vinschgau/Val Venosta vás jistě upoutá místní bíle dlážděná silnice. Mramor se v Laasu těží i dnes, je považován za nejodolnější druh bílého vápence na světě. Oblí-bený kámen habsburských vládců najdete na pomnících v New Yorku, Londýně, Berlíně a Vídni.

HornictvíPod zemí

Informace v kostce:

» Jihotyrolské muzeum hornictví [D2+G1], www.bergbaumuseum.it» Důl na stříbro Villanders [D4], www.bergwerk.it» Laasský mramor [A3], www.gemeinde.laas.bz.it

V horách vyhládne: po vydatné svačině v horských výšinách se můžete vypravit do hlubin země v rámci prohlídky muzea hornictví

Hory | 31

V údolí váš zrak upoutají hory. Jsou všude, kam až oko dohléd-ne, tam nahoře, mezi nebem a zemí. V zimním ráji jihotyrolské lyžařské hory číslo 1, na Kronplatzu/Plan de Corones, si přízniv-ci zimních sportů mohou vychutnávat 360 stupňový rozhled s horskými panoramaty, nad kterými zaplesá srdce každého mi-lovníka přírody. Od počátku prosince do poloviny dubna si zde můžete užívat sjezd, běžkování, sáňkování, turistiku na sněžni-cích, snowboarding nebo projížďky na saních tažených koňmi, to vše v nadmořské výšce od 1000 do 3000 metrů. Oskarovou podívanou je dramatická hra mraků, která se vám naskytne z vrcholu hory Rotsteinkogel (1465 m) u Vöran/Verano nad údolím Etschtal/Valle dell'Adige mezi městy Bozen/Bolzano a Meran/Merano. Není divu, že právě zde umělec Franz Me-ssner zřídil své proslulé přírodní kino „Knottenkino“. „Knott“ je jihotyrolský výraz pro skálu a „Knottenkino“ je vlastně 40 na stálo upevněných křesel pro diváky pod širou oblohou: až do západu slunce se tu každý den promítají filmy, jejichž režisé-rem i protagonistou je počasí a plátno tvoří úchvatné panora-ma sahající od horské skupiny Ortlergruppe/Gruppo dell’Ort-les-Cevedale přes údolí Etschtal až k vrcholkům Dolomit.

VýhledŠirá země

Informace v kostce:

» V Jižním Tyrolsku najdete 30 lyžařských oblastí. Areál Dolomiti Superski představuje se svými 1200 kilometry sjezdovek největší lyžařský kolotoč světa. Lyžařský okruh „Sellaronda“ [F6] provede lyžaře přes čtyři dolomitské průsmyky kolem dokola horského masivu Sella. V létě můžete tuto náročnou trasu zdolat na kole. Areál Ortler-Skiarena tvoří 15 lyžařských oblastí. Ledovcová lyžařská oblast Schnalstal/Val Senales [B 2/3] nedaleko města Meran je v provozu téměř celoročně.

www.suedtirol.info/zima_cz » Dvě dolomitské sjezdovky se každý rok stávají závodní trasou světové

lyžařské špičky: sjezdovka „Saslong“ v údolí Gröden/Val Gardena, www.saslong.org a obří slalom na sjezdovce „Gran Risa“ v Alta Badia,

www.skiworldcup.it» V údolí Antholzer Tal/Valle d’Anterselva [G2] se každoročně koná

světový pohár v biatlonu. www.biathlon-antholz.it Bližší informace o jihotyrolských běžkařských tratích najdete na

www.suedtirol.info/zima_cz» V roce 1805 byl na hoře Ortler/Ortles [A2] zbudován první horský útu-

lek v Tyrolsku. Dnes v Jižním Tyrolsku najdete 92 obydlených horských chat. K nejpůsobivějším patří chaty Becherhaus/Rifigio Bicchiere (3195 m), Müllerhütte/Rifugio Cima Libera (3145 m) a Payerhütte/Rifugio Payer (3020 m). Informace o všech chatách najdete na www.suedtirol.info/chaty

32

Prvním designérem místní krajiny byla voda. Lidé byli na je-jím dostatku či nedostatku životně závislí. V Jižním Tyrolsku se z hor sbíhají do údolí tisíce potoků a struh. Na každé návsi na-jdete bublající studnu. Vodu z tajícího sněhu zachycují stovky třpytivých horských jezer. Většina energie se tu získává právě z vody. Pitná voda dorazí během několika málo hodin od pra-mene do vodovodního kohoutku, bez přidaných látek či konzer-vačních přísad. Pramení tu 30 vědecky uznaných minerálních vod. Jejich vodu sedláci už odpradávna využívají k relaxačním a léčebným koupelím. Také se stáčí do lahví a prodává. Pří-jemné ochlazení najdete v parných dnech rovněž u některého z řady místních vodopádů. Pozoruhodné jsou například vo-dopády Reiner Wasserfälle v údolí Tauferer Ahrntal/Valle di Tures e Aurina či vodopád Partschinser Wasserfall nedaleko města Meran/Merano, který se svými 97 metry představuje jeden z nejvyšších vodopádů v Evropě. Unikátní je také propast Gilfenklamm nedaleko městečka Sterzing/Vipiteno, jediná mramorová propast Evropy. V oblasti Vinschgau/Val Venosta naopak protéká voda spořádaně: sedláci tu zbudovali důmy-slné zavlažovací kanály, tzv. Waale, podél kterých dnes vedou nádherné turistické trasy.

VodaKřišťálově průzračná

Informace v kostce:

» Tipy na výlety k jezerům, vodopádům a podél zavlažovacích kanálů najdete na www.suedtirol.info/turistika» Jezero Kalterer See/Lago di Caldaro [B5] jižně od Bozenu/Bolzana je nejteplejším jezerem vhodným ke koupání v Alpách. Informace o jezerech ke koupání naleznete na www.suedtirol.info/koupani»Více informací o minerálních pramenech a koupelích obdržíte na www.provinz.bz.it/wasser

Hory | 33

Voda v určených kolejích: Prastaré kanály zavlažují ovocné sady ve Vinschgau a meranské pánvi

34

Kultura Jižního Tyrolska: jedinečná symbióza německých a italských vlivů

Životní postoj | 35

Štěstí na hraniciTři jazyky, zvyklosti, které se vzájemně prolínají, troje dějiny, které se začínají

podobat jedny druhým. Němci, Italové a Ladíni žijí v Jižním Tyrolsku vedle sebe. Alpský a středomořský životní styl tady nalezly společnou harmonii.

Když Jihotyrolané řeknou „my“, může to být trochu složitější. V Jižním Tyrolsku svedla historie dohromady tři kulturní světy, mluví se tu třemi jazyky. Jak k sobě patří? Jihotyrolský novi-nář Claus Gatterer (1924-1984) se této otázce věnuje ve svém autobiografickém románu „Schöne Welt, böse Leut’“ („Krásný svět, zlí lidé“) velký prostor: „,My’ – znamenalo lidé z údolí, ti, kteří patřili k ,nám’.“ V oblasti Sexten/Sesto, kterou Gatterer popisuje, to v období 20. let 20. století zahrnovalo všechny místní Němce, tedy všechny Tyrolany, ovšem zároveň Ladíny i Italy, kteří žili v údolí už dlouho, třeba brusíř nůžek či dráteník. Existovalo však ještě jedno „my“, oficiální „my“, toto „my“ se nazývalo „noi“ a znamenalo my, Italové, „my“, které vyžadoval stát. Claus Gatterer k tomu říká: „To vše jsme byli my, tenkrát. Matoucí lidská krajina, zrdcadlení zmatené doby.“Dějiny Jižního Tyrolska se začínají psát v roce 1919, kdy je ob-last jižně od Brennerského průsmyku oddělena od rakouského Tyrolska a přidělena Itálii. Nová hranice znamená, že území, které jako celek pět století patřilo k Rakousku, je nyní rozdě-leno na dvě části a každá z nich se vydává svou vlastní cestou. Alpský region byl hraniční oblastí už odpradávna. Pro Římany začínal za Tyrolskem sever, pro německé císaře, kteří se ne-chávali v Itálii korunovat, se za Brennerem otvíral jih. „Zemi v horách“, jak se Tyrolsko označovalo, zajišťovaly dva alpské průsmyky nacházející se na jeho území, které po staletí hrá-ly důležitou roli v mocenském uspořádání Evropy. Tyrolskem procházeli obchodníci, poutníci, šlechtici se svými družinami, dobrodruzi a vojáci, platili mýtné a cla, ubytování a také po-platek za „bezpečný přechod přes hory“. Vládci Evropy se vždy snažili nepřipravit se o přízeň Tyrolska, ovšem stejně tak vy-

užili každé příležitosti, aby se pokusili získat území pro sebe.Tyrolská země je poprvé zmíněna v roce 1271, roku 1330 už se o dědičku tyrolského území Markétu ucházejí zástupci před-ních šlechtických rodů – Wittelsbacherové, Habsburkové a Lucemburkové. Mocní dělají ústupky: tak získávají Tyrolané „velkou listinu svobod“, záruku, že stávající tyrolská práva bu-dou zachována i nadále. Habsburkové, kteří Tyrolsko nakonec získali do svého dědictví, vyvázali Tyrolany dokonce z branné povinnosti a pouze požadovali, aby v případě nutnosti zajistili obranu území mezi Kufsteinem a Alou. Tyrolsko bylo na své výjimečné postavení patřičně hrdé. Pokaždé, když se nějaký panovník pokoušel jejich práva omezit, vytáhli své prastaré listiny ze šuplíku. V zemi na hranici, kterou Tyrolsko z jazyko-vého, kulturního i politického hlediska vždy bylo, pokaždé byla i sebemenší snaha o omezení dávných svobod okamžitě rozpo-znána a reklamována.Na události 20. století Tyrolané ovšem připraveni nebyli. Fa-šistická politika násilné italizace potírala každou snahu o kul-turní a politickou samostatnost. Jižní Tyrolsko dlouho zápasilo o autonomní statut. Dnes žijí Němci, Italové a Ladíni každý ve vlastní kultuře a jazyku – a zároveň všichni dohromady. Jak tomu často bývá, začaly první sbližovací pokusy v oblasti kuchyně. Selky vyzkoušely těstoviny a polévku minestrone, italské hospodyně zase ochutnaly špek a knedlíky. A vzájem-ná výměna receptů měla úspěch. V páře nad hrnci tedy začal vznikat nový životní pocit, nové „my“. Pocit, který stále více zesiloval. Země na hranici získala postupně zpět své výjimečné postavení.

Kapitola 2 Životní postoj

36

V roce 1919 se Jižní Tyrolsko stává součástí Itálie. Vítězové 1. světové války tím platí Itálii kořist, kterou jí přislíbily v roce 1915 za to, když vstoupí do války na jejich straně. Již od roku 1922 prosazují fašisté v Jižním Tyrolsku politiku tvrdé italizace. Všechno německé či německy znějící je zakázáno. Když diktá-toři Mussolini a Hitler v roce 1939 podepsali smlouvu o pře-sídlení (tzv. opci), nestál před nacistickou propagandou až tak těžký úkol: 85 procent německy mluvících Jihotyrolanů sou-hlasilo s tím, že zemi opustí. Přesídlování však zastavila válka. Po skončení 2. světové války je brennerská hranice potvrzena. Začínají tak dlouholetá vyjednávání autonomie, která ukončí až vyhlášení druhého statutu autonomie v roce 1972. Bude nic-méně trvat dalších 20 let, než Jižní Tyrolsko získá zákonodár-nou a výkonnou pravomoc nad všemi oblastmi zahrnutými do autonomního statutu. Dnes slouží jihotyrolská autonomie jako příklad možnosti soužití menšin na celém světě.

AutonomieŠpatné časy, dobré časy

Informace v kostce:

» Jižní Tyrolsko má 510 000 obyvatel a mluví se zde třemi oficiálními jazyky: 70 procent obyvatelstva mluví německy, 26 procent italsky,

4 procenta tvoří Ladíni. Pět procent obyvatel Jižního Tyrolska představují cizí státní příslušníci.

» Podrobné dějiny Jižního Tyrolska najdete na www.suedtirol.info/historie

„Grüß Gott“ a „Buona sera“: večerní posezení nezná jazykové hranice


Krajina ovlivňuje ty, kdo v ní žijí. Platí to i z druhé strany – lidé si své životní prostředí přizpůsobují podle svých představ. V Jižním Tyrolsku do sebe plynule přechází město a venkov. Někdy se setkáte s alpskou logikou, jindy se situace řeší s ty-pickým jižanským klidem. Atmosféra, kterou nelze pojmeno-vat, německé a italské noviny na stánku a „Grüß Gott“, kde by člověk spíš čekal „Buon giorno“, jakési vzájemně se doplňující souznění, které pocítíte při již tradičním macchiatu o desáté, při aperitivu po práci, i když místní štamgasti hrají spolu večer karty. Němci, Italové, Ladíni, všechny tři národy mají vlastní dějiny a vlastní vzpomínky. S postupem času však dělící hrad-by ztratily svou dřívější neproniknutelnost, zvyklosti se smísily, dějiny všech tří skupin se začaly navzájem podobat, prolínají se dokonce i tři jazyky místních obyvatel. Tímto tématem se zabývá i literatura. Joseph Zoderer napsal dva velké romány o německo-italských milostných vztazích, které popisují složi-té rozhodování mezi individuální náklonností a kolektivní pří-slušností. Gianni Bianco napsal zase první jihotyrolský román z pohledu Itala.

Spontánní a spolehlivíTři úhly pohledu a jeden průsečík

38

Německo-italské klábosení ve vesničce Neumarkt/Egna: probírá se sport z „Gazzetty“ a regionální zprávy z listu „Dolomiten“


„Valaška“ Úryvek z knihy Josepha Zoderera

nakladatelství Hanser, 1982


Musela na Silvana nejdřív zakřičet: Zůstaň doma, než konečně pochopil a zůstal doma, v italské čtvrti, které Němci přezdívali Šanghaj.Jsem zbabělá mrcha, opakovala si stále dokola jako litánii, sko-ro v rytmu mumlání růžence, které zaznívalo do její světnice z vedlejšího pokoje, kde ležel na marách její otec, bývalý učitel. Neměla Silvana zapřísahat, aby na pohřeb jejího otce nechodil, vždyť pro jižana je pohřeb svatý. Je to něco úplně samozřejmé-ho, projev úcty a respektu. A nezáleží na tom, že její otec špa-gety, které Silvano jednou v jejich domě uvařil, hodil ze stolu na podlahu a dal je sežrat psovi, nebo že ho, Itala, považoval prostě jen za větroplacha. Nejednala s ním jako s jiným člověkem, už vůbec ne jako s mi-lovanou osobou, ale jako s Valachem, který v jejich, němec-kém, světě, neměl co pohledávat, který by udělal lépe, kdyby se držel stranou. Ona ho z tohoto světa vyštvala, ačkoli s dob-rým úmyslem, nepustila ho dovnitř. Chtěla tak zabránit dal-ším rozmíškám, jistě, ochránit ho před dalšími nepříjemnost-mi. Přizpůsobila se svému světu a jemu ukřivdila. Ona, která o sobě prohlašovala, že je jí dávno všechno jedno, a navzdory řečem, navzdory protestům svého otce, žila, jak ona chtěla, se Silvanem, který nebyl ani v nejmenším Němec. Dokonce si ho

ani nevzala za manžela, přestože jí bylo dost přes třicet.Při pohřbívání jejího otce měl být klid. A tak se později rozjela k mrakům, aby si tu sama v klidu odbyla to, co mohla jen tady. Tak to dělala pokaždé, když někdo umřel. Tady měla klid a ne-musela se bát reakcí okolí. Vyjela až sem, do tohoto hnízda tři tisíce metrů nad mořem, hodně daleko od přílivu a odlivu, do této horské díry, kterou její otec nebyl schopen opustit, ačkoli v minulosti sám často vykřikoval: ven do světa, hlavně ven do světa. Nebe to nebylo, kam jela, to věděla až příliš dobře, lidé se nezměnili, pouze se stali přátelštějšími, ve tváři. A Ploser do-konce zboural starý statek, dům a stodolu a postavil na jejich místě penzion.

42

Po němčině a italštině je ladinština třetím jazykem Jižního Ty-rolska. Ladinsky mluví 18 000 osob v údolích Gröden/Val Gar-dena a Gadertal. Ladinština je prapůvodní řečí této země: když Římané dobyli alpská údolí, přinesli do nich i svou řeč, lidovou latinu, která postupně vytlačila původní jazyk místních obyva-tel, rétštinu. Později germánské kmeny ladinštinu, jazyk, který se tu z lidové latiny vyvinul, respektive ladinské mluvčí, zatla-čily hluboko do odlehlých a chudých dolomitských údolí, kde se tato řeč uchovala. Ladíni si tu vytvořili svébytnou kulturní tradici plnou bájí a řemeslného umu. Jako samostatná jazyková skupina Jižního Tyrolska byli uznáni teprve v roce 1951. Dnes patří ladinština k „nejmenším“ jazykům Evropy. V Ladinském muzeu v údolí Gadertal/Val Badia se můžete s ladinskými ději-nami podrobně seznámit. Kdysi byli jedinými společníky Ladí-nů svišti a oba „národy“ žily v úzké symbióze, tak alespoň praví pověst o vzniku ladinského světa, kterou si Ladíni předávají z generace na generaci. Teprve před několika málo lety se za-čalo pracovat na vytvoření společného ladinského spisovného jazyka. Jednou z jeho velkých propagátorů je grödnerská lite-rátka Rut Bernardi, autorka proslulé básně: „é pa mé da dì“.

Ladínié pa mé da dì – Chci jen říct

Informace v kostce:

» Ladinská údolí Dolomit se rozkládají na území tří provincií: Jižního Tyrolska, Trentina a Belluna. Existuje pět mluvených a psaných jazyko-vých variet: v Jižním Tyrolsku jsou to Maréo/Badiot v údolí Gadertal/Val Badia [F 3-6] a Gherdeina v oblasti Grödental/Val Gardena [E4-F6]. Celkem mluví v oblasti Dolomit ladinsky zhruba 30 000 lidí.

» Ladinské muzeum v obci St. Martin in Thurn/San Martino in Badia [F4] nabízí napínavý příběh dějin ladinské kultury. www.museumladin.it


To je přece k smíchuChci jen říctČlověk to musí přijmout a jítČlověk neví jakVás to nechat ještě říctJednoho dne anebo taky neHlava vždycky nemůžeJít tak jak by chtělaNení to k smíchuKdyž to ani Vy aniVaše dítě nedokážete říctČlověk to prostě musí přijmoutA nemůže to odmítnoutMusí to opakovat

la ie pa da rì

é pa mé da dìla ie da tò y jìn ne sà pa cofé a dì mo a vóte n di o nol cë ne va pa méa jì do si pe

la ne ie pa da rìco ne sà no ëiy no si fi da dìla ie mé da tòy de ne dì no: oh

da dì dò

Rut Bernardi, Das ist doch zum Lachen (To je přece k smíchu), 2007 z knihy Dolomit ein Gipfelbuch (strana 98)

44

Vesnička St. Ulrich/Ortisei v údolí Gröden/Val Gardena se ladinsky nazývá „Urtijei“: právě tady se všechny tři jazyky Jižního Tyrolska setkávají na každém kroku


46

Knedlíky a špagety – lépe jihotyrolskou kuchyni popsat nelze. Na jižní straně Alp najdete v jednom pokrmu nebo alespoň na jednom jídelním lístku vedle sebe alpské i středomořské ingre-dience a speciality. Pohanka a divoké bylinky se používají ve stejné míře jako rozmarýn a parmezán. Co se k sobě hodí, to jihotyrolští kuchaři zkombinují a s přehledem odborníka vy-kouzlí nezapomenutelný gastronomický zážitek. Jihotyrolské kuchařské nebe už ověnčilo bezpočet čepic, vidliček i hvězdi-ček, více než na srovnatelném prostoru kdekoli jinde v Evropě. Bez zbytečných příkras, ozdůbek či velkých řečí se zdejší šéf-kuchaři soustředí vždy na to nejpodstatnější: čerstvé suroviny z vlastní zahrady, zkušenosti a cit pro jedinečnou koláž z ital-ských, ladinských a typicky tyrolských potravin. U stolu se také jihotyrolská problematika identity nejlépe „stráví“.

Knedlíky a špagetyProstě být spolu

Informace v kostce:

» Kuchyně plná hvězd: rok co rok vyznamenává gastronomický průvodce „Guide Michelin“ špičkovou jihotyrolskou gastronomii (23 hvězd v roce 2014).

» Tipy na téma jihotyrolská gastronomie, spolu s recepty a radami ohledně výběru vhodného vína, najdete na www.suedtirol.info/recepty

Identita v kuchyni: kombinace italských, ladinských a tyrolských tradic


V jihotyrolském hlavním městě se německé a italské vlivy se-tkávají nejbezprostředněji. Tento fakt se odráží i v architektu-ře města. Před sto lety končilo Bolzano u mostu Talferbrücke. Starobylé obchodní město s pozdně středověkými podloubími a uličkami řemeslníků, severskými i jižními vlivy inspirovanými fasádami. Na druhé straně řeky se prostíraly jen sady a pole. Od roku 1922 probíhala v Bolzanu nová výstavba, fašisté se rozhodli vytvořit z města základnu pro dobytí celého Jižního Tyrolska. S pomocí moderní racionalistické architektury, kte-rá měla symbolizovat novou moderní Itálii. Nejprominentněj-ší architekti režimu, mimo jiné Marcello Piacentini, plánovali u rýsovacího prkna „città nuova“ (nové město), italský Bozen na pravém břehu řeky. Ve městě se díky tomu dochovala v Itálii naprosto unikátní téměř souvislá ukázka architektury fašistic-kého režimu. Všechno je tady italštější než v historickém Sta-rém městě: bary, obchody, životní styl. Z politického hlediska měla síť nových ulic působit jako urážka historického centra. Viděno střízlivým pohledem tato nová výstavba na jedné stra-ně zcela zmrazila dějiny jednoho města a jedné země, na straně druhé obohatila malé město Bolzano o moderní architekturu. Nejlepší výhled na obě tváře města, navíc s úchvatnou kulisou blízkých Dolomit, budete mít z nové budovy Museionu, sídla Muzea moderního a současného umění.

Hlavní městoBozen/Bolzano

Informace v kostce:

» Hlavní město země Bolzano [C4] má 100 000 obyvatel, 73 procent z nich mluví italsky, 26 procent německy, 0,7 procent ladinsky. 30 procent cizinců žijících v Jižním Tyrolsku se usadilo právě v Bolzanu. Informace o dějinách města, památkách a aktuálních akcích najdete

na www.bolzano-bozen.it

Architektonická souhra: na gotickém dómu v Bozenu/Bolzanu pracovali jak němečtí tak italští mistři

48

Meranský lázeňský dům Kurhaus: kde jinde najdete secesní klenot obklopený palmami a ledovci?

Krajina | 49

V lůně titánůPříroda tady formovala krajinu velikou silou. Sedláci, vinaři a sadaři ji

potom proměnili v jedinečnou kulturní krajinu. S palmami a věčným ledem má Jižní Tyrolsko k ráji na zemi hodně blízko.

Byly doby, kdy byla tato země příšerně krásná. Vlastně tedy spíš příšerná a krásná. Příšerná, protože za Brennerským prů-smykem se skály stále víc a víc zakusovaly do silnice, každou chvíli tu padaly ze skal masy kamenitých morén a „potloukali se tu nadmíru divní lidé“, jak Jižní Tyrolsko vidí při své cestě na jih v roce 1788 Louise von Göchhausen. Krásná, protože ty samé skály vyvolávají také pocit úžasu. Ovšem děs a obavy dlouho převládaly. Kdo tady může bydlet? Medicejský kníže Cosimo III. jen o vlásek unikl smrti při sesuvu půdy. Goethe na své „italské cestě“ také horskou oblastí raději jen rychle přes noc projel. Rychle do Itálie. Teprve jižně od Bolzana si pozna-menává: „I když tady jsou také vysoké hory, má tu vše jaksi více síly a života, svítí tu teplé slunce a člověk zase věří v existenci Boha.“ Příroda je pod kontrolou, a tak se už nemusíme bát vy-stoupit z vozu. Téměř všude stoupá tato země do výšin. Místní krajina je neu-věřitelně rozmanitá, vyskytují se tu všechna možná vegetační pásma od středomořské vegetace až po arktickou tundru. Na velmi malém prostoru tady vedle sebe najdete palmy i ledovce. Alpskou drsnost doplňují líbezné kontury. Hřebeny Alp chrání Jižní Tyrolsko před severními větry, vzduch je tu tedy jemnější, světlo má více lesku, není divu při 300 slunečních dnech v roce – jih je tu skutečně na dosah. Na březích řek Etsch/Adige a Ei-sack/Isarco se po svazích šplhá vinná réva, společnost jí dělají meruňky, jabloně a hrušně, ale také mandloně, cypřiše, fíkov-níky, na jaře se tu daří chřestu, na podzim dozrávají kaštany. Jihotyrolská krajina je mozaika plná kontrastů. Každý kousek země si museli místní lidé vyvzdorovat na přírodě, geologické

a klimatické podmínky se tu mění v rychlém sledu, často od vi-nice k vinici, od statku ke statku. Ovoce a vinná réva se tu pěs-tují až do nadmořské výšky 1000 metrů, v údolích Eisacktal/Val Isarco a Vinschgau/Val Venosta, na nejsevernějších vino-hradech Itálie, vyrůstá réva uprostřed úchvatné alpské krajiny a je vystavena velkým teplotním rozdílům mezi dnem a nocí; místní vína jsou proto ta nejosobitější z celé země. Ve výšce nad 1000 metrů přebírá vládu rolnictví a chov skotu. V létě míří lidé i zvířata blíže k nebi. Lidé z města odedávna tráví svou letní dovolenou ve středohoří, sedláci se na léto přesouvají na horské pastviny. Tráva je tam šťavnatější a život skromnější. Takže příšerné nebo krásné, co myslíte? Kolem roku 1800 objevuje evropská společnost nový ideál krásy. Hory jsou teď skvělé, čerstvý vzduch má blahodárné účinky na tělo a pozorování rozmanitého světa rostlin zase uklidňuje duši. Také příjezdové cesty do země jsou nyní bez-pečnější. Nadcházejí zlaté časy městečka Meran/Merano. Z to-hoto místa s mírným zimním klimatem se stává – jak se píše v „Ročence léčivých pramenů Německa“ z roku 1821 – středisko, kde „móda žádá zdravé lidi“. Z města bleskurychle mizí hnoji-ště a kurníky, o vůni se mají v budoucnu starat pouze kvetou-cí promenády. Nejdůležitějším úkolem lázeňských hostů jsou procházky a konzumace hroznového vína, po nějakou dobu si dokonce smějí hrozny sami trhat na vinici. Mnozí se jen kochají nádhernou krajinou, několik z nich vyráží dobývat vrcholy. Na-jednou je země plná návštěvníků, jejichž cílem už není jih, ale právě Jižní Tyrolsko.

Kapitola 3 Krajina

50

Lagrein, Vernatsch a Gewürztraminer, tři vinné odrůdy s pů-vodem v Jižním Tyrolsku. Vyslanci jihotyrolského vína. A svůj úkol plní každý z nich dobře. Ale spolu si nerozumí: Lagrein má rád horkou červenou porfyrovou půdu, Gewürztraminer dává přednost jílu a Vernatschi se daří na náplavových a štěrkových půdách. Jihotyrolští vinaři se svého úkolu chopili s plnou ver-vou teprve v osmdesátých letech 20. století, kdy se rozhodli prorazit ve vinařském světě špičkovou kvalitou. Od té doby představuje jihotyrolské vinařství unikátní puzzle: půdní a kli-matické podmínky se v rozmezí nadmořské výšky od 200 do 1000 metrů od sebe výrazně liší, ovšem tři sta slunečních dní v roce je veličinou konstantní. Výsledkem je 20 rozmanitých vinných odrůd a silná alpská vína se středozemním šarmem. Zhruba dvě třetiny vinné produkce pocházejí z vinic jihoty-rolské vinné stezky, panoramatické turistické trasy, která se vine v jemných obloucích od města Bozen/Bolzano směrem na jih přes oblast Überetsch/Bassa Atesina dolů do údolí a své návštěvníky provází jak po historických vinařských vesnicích, tak po nejmodernějších vinařských usedlostech. Jižní Tyrolsko je nejstarší vinařskou oblastí ze všech německy mluvících re-gionů. Plnit víno do dřevěných sudů se tu učili už Římané, o něco později zakládají na tyrolském jihu své vinice německé kláštery. Vinná réva roste v Jižním Tyrolsku i tam, kde byste to vůbec nečekali: hlavní město Bolzano je třetí největší místní vinařskou oblastí.

VínoNa vinici

Ty nejlepší podmínky: alpská vína s neopakovatelným středomořským šarmem se tady vyrábějí z celkem 20 odrůd

Krajina | 51

Informace v kostce:

» Rozloha vinic činí 5300 hektarů; 98 procent vinic splňuje podmínky označení kvality DOC; pěstuje se tu 20 vinných odrůd (40 procent červených a 60 procent bílých). Roční produkce: asi 340 000 hl, což odpovídá 0,8 procentům italské produkce. Sedm výrobců sektu dodnes vyrábí své víno klasickým způsobem kvašení v lahvích: 250 000 lahví ročně. 27 jihotyrolských vín získalo nejvyšší ocenění „Tre Bicchieri“ (Tři skleničky), které udílí italský vinařský průvodce „Gambero Rosso – I Vini d’Italia 2014“. Více se o vinařské oblasti Jižní Tyrolsko dozvíte na www.altoadigewines.com

» Tři kláštery s vlastními vinicemi, trojí různé zaměření: Klášter Muri-Gries v Bolzanu [C4] se specializuje na vína červená, www.muri-gries.com, klášterní vinné sklepy Neustift nedaleko Brixenu/Bressanone [D3] zase na vína bílá, www.kloster-neustift.it, klášterní vin-né sklepy Pircher v obci Lana [B4] jsou zase proslulé svými ušlechtilými pálenkami, www.pircher.it

» Nejdůležitější vinařskou událostí je ochutnávka vín „Bozner Weinkost“, www.weinkost.it. Exkluzivní přehlídku vín nabízí mezinárodní vinařský festival Merano WineFestival&Gourmet, www.meranowinefestival.com

» Jihotyrolská pálenka matolinovice se vyrábí výhradně z jihotyrolských hroznů. www.suedtirol.info/cs/Prakticke-informace/Jihotyrolske-speciality/Grappa

52

„Červené, lehce zemité, půdu má ve svém naturelu, s mužným charakterem, trpké až těžké, jako silná mužská ruka. Kalterer See zůstane navždy mladíkem s jemným vousem, zatímco Lagrein se rodí už jako statný chlap se zarostlou hrudí.“

Klaus Platter, výrobce vína a bývalý ředitel vinařství Laimburg Province, vidí ve víně lidské vlastnosti.

Užité umění: etiketu na láhve, do kterých se plní Vernatsch „Gschleier“, navrhnul pro vinařství Girlan malíř a ilustrátor Paul Flora

Krajina | 53

Na kostičky nakrájenou housku opražte na másle a posypejte skořicí. Masový vývar a víno nalijte do hrnce. Smetanu smíchej-te se žloutky a přidejte do polévky. Šlehejte v hrnci při nízké teplotě tak dlouho, až bude mít polévka krémovou konzistenci. Osolte a přidejte trochu muškátového oříšku a skořice. Podá-vejte v polévkových miskách. Posypejte několika opraženými kostičkami housky a špetkou skořice a muškátového oříšku.

Terlánská polévka z bílého vína½ l masového vývaru

4 žloutky

50 ml smetany

¼ l Terlánského rulandského bílého

Jedna ztvrdlá houska nakrájená na kostičky

1 polévková lžíce másla

Skořice, muškátový oříšek, sůl

54

Nadešel podzim, hrozny už jsou vylisované. Podle pověsti se právě teď z hor přikrádají skřítkové „Wein-Nörggelen“ a nechá-vají si nalévat nové víno, někdy ho dokonce i kradou. Žízeň po mladém víně je veliká – skřítkové ho kupují „za pět prstů“, lidé dávají přednost jeho ochutnávce v rámci „Törggelen“. Název tohoto jihotyrolského zvyku pochází z latinského výrazu „tor-culum“, který v překladu znamená lis na víno, jihotyrolsky „Tor-ggl“. Zvyk „Törggelen“ vznikl pravděpodobně v údolí Eisacktal/Val Isarco: vinaři tu svůj dobytek posílali na pastviny horských sedláků a na podzim jim za tuto službu platili hostinou a no-vým vínem. Možná ale sedláci jen chtěli oslavit dokončenou sklizeň, případně vzájemně ochutnávat své nové víno. Jedno je však jisté: „Törggelen“ začíná túrou a končí při družné zábavě v domácím výčepu na některém ze statků u sladkého burčáku a pražených kaštanů („Keschtn”). Dříve se jako hlavní jídlo po-dával špek a kořeněné klobásky Kaminwurzen, dnes se na stole objevuje typická jihotyrolská sedlácká kuchyně: kroupová po-lévka, uzené maso, domácí uzeniny, kyselé zelí či knedlíky. A když máte štěstí, připraví hospodyně ještě sladké koblihy.

TörggelenPáté roční období

Informace v kostce:

» K „Törggelen“ neodmyslitelně patří kaštany. Kaštanovníky jsou v Jižním Tyrolsku už od středověku chráněné, dokonce se dědí z generace na generaci. Pro sedláky totiž často představovaly záruku jistých příjmů ve stáří. Více se o kaštanech můžete dozvědět na „Kaštanové naučné stezce“ v obci Lana [B4] mezi městy Bozen/Bolzano a Meran/Merano

a také na stezce „Keschtnweg“ v údolí Eisacktal/Val Isarco [D 3/4]. Více informací o zvyku Törggelen naleznete na

www.suedtirol.info/toerggelen_cz» Krčma Buschenschank je venkovským podnikem ve vinařské

oblasti. Hostům jsou servírovány venkovské pokrmy a místní víno. www.redrooster.it

Krajina | 55

Pražené nad ohněm: kaštany neboli „Keschtn“ patří spolu s novým vínem neodmyslitelně k podzimnímu Törggelen

56

80 ukázek vegetace z celého světa a muzeum na zámku: zahrady Trauttmansdorff v Meran/Merano

Krajina | 57

Ne moc horký, ne moc ostrý, meranský vzduch je prostě ideální pro bledé věčně kašlající šlechtice. Lékař, který si vhodného meranského klimatu všiml jako první, byl osobním lékařem hraběnky Schwarzenbergové a měl tedy o její zdraví upřímný zájem. Další známou pacientkou, která Meran/Merano využí-vala k léčbě zdravotních problémů a čerpání nových sil, byla rakouská císařovna Sissi. Od jejích dob se tu léčili například Ar-thur Schnitzler, Reiner Maria Rilke či Franz Kafka. Kolem roku 1900 již byl Meran zavedené mezinárodní luxusní lázeňské město. Bělidlo, kde dříve meranské ženy bělily svůj len, muse-lo ustoupit proslulé lázeňské promenádě. Promenády tu navíc najdete hned dvě – letní a zimní. Po obvodu hory Küchelberg se nad městem proplétá Tappeinerova stezka, pro obyvatele Meranu jednoduše „Tappeiner“, jedna z nejdelších promenád Evropy. Podobné stezky najdete také v Bozen/Bolzanu. Vyjděte si do přírody a dýchejte čerstvý vzduch, doporučovali lázeňští lékaři, a tak se hosté procházeli na úpatí ledovců pod rozkvet-lými zimními magnóliemi, palmami, kaktusy, olivovníky, pili syrovátku a jedli meranské hrozny, až neuvěřitelné tři kilogra-my denně. Dodnes je pro Meran charakteristická kombinace čerstvého vzduchu, nádherné krajiny a zajímavé architektury. V botanických zahradách zámku Trauttmansdorff se úspěšně pěstují nejrůznější druhy rostlin z celého světa, nostalgická stezka po stopách císařovny Sissi vás odtud dovede až zpět do města k nové lázeňské budově Therme Meran/Terme Merano. Trocha odpočinku v secesní atmosféře vás jistě posílí na těle i na duchu.

Zahrady a lázněPromenády a Tappeiner

Informace v kostce:

» Informace o meranských promenádách [C3] najdete na www.meran.eu» Zahrady zámku Trauttmansdorff rozkládající se na přilehlých svazích

byly v roce 2005 zvoleny nejkrásnějšími zahradami Itálie. V interiéru zámku se nachází Zemské muzeum dějin turistického ruchu „Touri-seum“. www.trauttmansdorff.it, www.touriseum.it

» Lázeňská budova Therme Meran je dílem špičkového designéra Matteo Thuna. Pro lázeňské procedury se tu využívají typické jihotyrolské pro-dukty jako hrozny, seno a syrovátka. Novinkou je vlastní řada jablečné kosmetiky. Více informací na www.thermemeran.it

» Zahradní labyrint vinařské usedlosti Kränzel v obci Tscherms/Cremes [B4] nedaleko města Meran přímo vybízí k meditaci a hledání vlastního já. Srdcem celého areálu je labyrint, jehož stěny tvoří vinná réva deseti odrůd. www.labyrinth.bz

58

Uprostřed Jižního Tyrolska se nachází ovocná zahrada Itálie. 40 miliónů jabloní roste podél řeky Etsch/Adige od obce Sa-lurn/Salurno na jihu až po oblast Vinschgau/Val Venosta na zá-padě a v údolí Eisacktal/Val Isarco v okolí Brixenu/Bressanone. Zahrady u řeky Etsch představují největší souvislou sadařskou plochu v Evropě. Jihotyrolská jablka jsou křupavá a šťavnatá. 300 slunečních dnů v roce jim dává tu správnou sladkou chuť a nádhernou barvu, chladné noci se zase postarají o svěží aro-ma a pevnou křupavou dužninu. V nadmořské výšce od 200 do 1000 metrů se tu pěstuje 16 jablečných odrůd; nejznámějšími jsou Golden Delicious, Gala, Red Delicious a Braeburn. Míst-ní podnebí je pro sedláky požehnáním, ale připravuje jim také starosti: když na jaře zaplaví údolí i jejich svahy moře květů a cyklisté a turisté se kochají bílou nádherou s pozadím zasně-žených hor, jsou sadaři v nejvyšší pohotovosti. Pokud hrozí prudké ochlazení, musejí být květy na noc pro jistotu uměle „zmraženy“ a na slunci dalšího dne pak pomalu roztávají. Vět-šinou již sedláci počasí „uhodnou“, a tak se každý rok od po-loviny srpna do konce října sklidí 900 000 tun jablek. To zna-mená, že každé desáté jablko sklizené v Evropě pochází právě z Jižního Tyrolska. Zhruba polovina sklizně se vyváží. S touto obchodní aktivitou začalo ostatně Jižní Tyrolsko už v 16. století: poslové tenkrát vozili alpsko-středomořská jablka na rakouský a ruský dvůr.

JablkaZlatavá koule

16 odrůd, 40 miliónů jabloní: každé desáté jablko v Evropě bylo vypěstováno v Jižním Tyrolsku

Informace v kostce:

» Informace o pěstování jablek, odrůdách a výletech do sadařských oblastí najdete na www.suedtirol.info/jablka

» Všechno z jihotyrolského jablka je heslem kosmetické řady lázní Therme Meran [C3]. www.thermemeran.it

Krajina | 59

Oblast Vinschgau/Val Venosta bývá označována jako „Sicílie“ Jižního Tyrolska, stejně jako na nejsušším italském ostrově tady za rok spadne pouhých 500 milimetrů srážek. Není tedy divu, že ze všeho nejdůležitější je tu hned po Bohu voda a v do-bách sucha byl „Waaler“, který střežil vodu, ještě váženější než farář. Již od středověku si sedláci budovali zavlažovací kanály „Waale“, které sváděly vodu z horských potoků k polím. Tato mistrovská díla sedláckého inženýrství se dlouhé kilometry vinou podél svahů horského pásma Sonnenberg/Monte Sole pokrytých stepním porostem. Na jaře přicházel strážce kanálů Waaler na statky, hovořilo se o počasí a o kanálech, které bylo nutné opravit. Bylo přesně stanoveno, kdo si kdy smí odebrat kolik vody a ovce směly u napajedel zůstat pouze tak dlouho, než jejich pasák snědl svůj tvrdý „Paarlbrot“, typický žitný chléb z údolí Vinschgau. A systém fungoval. Zrno z horských svahů Sonnenbergu bylo velice žádané a měnilo se za víno Kalterer v poměru 1:1. Dnes se využívá jen zlomek starobylých kanálů. Rozhlehlé jablečné plantáže se zavlažují těmi nejmodernějšími metodami. A hladina vody krásných starobylých kanálů dnes slouží hlavně k potěše turistů.

Zavlažovací kanály WaaleSedlák inženýrem

Informace v kostce:

» Více informací o stezkách podél kanálů Waale v údolí Vinschgau [A/B 1-3] najdete na www.vinschgau.net» Jihotyrolská turistická stezka „Po stopách soch” (Skulpturenwander-

weg): krajinářský projekt v obci Lana [B4] mezi městy Bozen/Bolzano a Meran/Merano je jednou z nejkrásnějších turistických tras v Jižním Tyrolsku a vede mimo jiné podél stezky Brandis Waalweg.

www.lana-art.it» V Muzeu oblasti Vinschgau ve Schlunderns/Sluderno [B2] je jedno

oddělení věnováno vodě. www.ferienregion-obervinschgau.it

60

Nad hranicí lesa: 95 000 krav, ovcí a koz tráví „dovolenou“ na horské pastvině

Krajina | 61

Informace v kostce:

» Jihotyrolské horské pastviny leží výše než lesy. Každoročně tráví léto na pastvině 95 000 zvířat. Obhospodařování pastvin chrání krajinu před erozí a zpustnutím a činí ji tak přístupnou pro relaxaci a turistiku. Zvířata se vracejí do údolí od počátku září do počátku října. Informace o túrách po horských pastvinách najdete na www.suedtirol.info

» V Jižním Tyrolsku se chová 80 000 dojnic. Z jejich mléka se vyrábí máslo, sýr a jogurt. Více se dozvíte na www.suedtirol.info/mlecnevyrobky

» S kartou Almencard, kterou nabízí oblast Gitschberg-Jochtal [D/E 2-3], se můžete bezplatně zúčastnit průvodcované túry na 30 horských pastvin, využívat libovolně tři horské lanovky a účastnit se zajímavých akcí. www.almen.it

Když na počátku léta sedláci suší „sena“ a připravují si tak zá-soby na zimu, užívají si ovce, kozy, telata a spousta krav dovo-lenou na horské pastvině. Na druhé straně lesů je tráva zdra-vější, a tak se pasáci, salašníci a dojiči na tři měsíce v zájmu dobré věci musejí trochu uskromnit. Pasák dohlíží na dobytek, když se dojí, je většinou každá ruka dobrá, salašník zpracovává mléko a vaří: trhance, knedlíky, „Melchermuas” (mléčnou kaši) nebo špek s čerstvým sýrem a „vytřásaným“ chlebem. Tyto speciality tu mohou ochutnat i turisté. Horské pastviny se tak-to využívají už od dob, kdy hory začali osídlovat jejich první obyvatelé. V závislosti na jednotlivých oblastech patří pastviny buď jednotlivým sedlákům nebo družstvu. Velice působivé je přivádění ovcí z hor v údolí Schnalstal/Val Senales. Po staletí putuje na 3000 ovcí přes ledovec Hochjochferner-Gletscher, který leží v nadmořské výšce 3000 metrů, na louky rakouského údolí Venter Tal. Pochod přes sněhová pole, skály a zamrzlé strouhy trvá více než dva dny. Podzimní návrat ovcí domů je všude, kudy průvod prochází, náležitě oslavován. Průvod ot-vírá slavnostně ozdobená jalovice. V údolí si sedláci rozdělují hroudy másla a bochníky sýra, pasáci a salašníci dostávají svou „horskou“ odměnu tzv. Berggeld, nad vchod do stájí se pověsí věnec krávy „vůdkyně“.

Horská pastvinaZměna prostředí na dobu určitou

62

Na každou bolístku se najde nějaká bylinka. Sedláci to tuší už dlouho. Když bylo nějaké místo na těle ztuhlé, hned na něj při-kládali senné zábaly. Ti bohatší spali na matraci naplněné se-nem, čeledíni a chudí prostě na seně. Ale teprve před sto lety byla na jedné horské pastvině objevena senná koupel: večer si znavení „chasníci“ lehli do čerstvého sena a ráno se nestačili divit, jak byli svěží a odpočatí. Léto pokračovalo a s ním i léčivé účinky sena. Když se totiž vadnoucí seno zahřeje, uvolňuje se z něj vonná látka kumarin, vitamíny, třísloviny a éterické oleje, které mírní revma a bolesti svalů, podporují prokrvení a po-silují imunitní systém. Dnes si sennou koupel můžete dopřát po celý rok, seno se zahřívá a zvlhčuje uměle. Koupele, dříve hlavně ty vodní, byly Jižními Tyrolany oblíbené už od středo-věku. Poslové měli v minulosti dokonce právo na jednu lázeň-skou dovolenou za rok. Například údolí Ultental/Val d’Ultimo proslulo svými devíti druhy koupelí. Pozdější říšský kancléř Bismarck se tu dokonce zamiloval. Vážně. Bylo by asi došlo i k sňatku, kdyby Bismarck nebyl tak zapálený protestant a otec nevěsty tak zapálený katolík…

Lazebnická tradice Koupele podle sedláků

Informace v kostce:

» Bylinky na senné koupele pocházejí pouze z nehnojených horských pastvin. K těm nejdůležitějším patří kontryhel, horský hřebíček, pelyněk, hořec, arnika, petrklíč, pryskyřníky a mydlice. Statky a hotely, které nabízejí senné a vodní lázně, najdete na www.redrooster.it

a www.suedtirol.info/wellness_cz

Krajina | 63

Lékárna na louce: před sto lety byla objevena senná koupel

64

Spolu s vrcholy osmitisícovek dobyl také světový věhlas: Reinhold Messner

Vrcholy | 65

Osamělé vrcholyVšechny cesty vedou v Jižním Tyrolsku vzhůru. Vzhůru míří i jihotyrolská mysl.

Umění držet se na vrcholu se tu cení. Někteří Jihotyrolané se vymykají všem srovnáním. Jiní se naopak srovnání vůbec nemusejí bát.

Pojďme si říct něco o hrdinech. Nebo je raději nazývejme origi-nály. Měšťané si dříve drželi své „dvorní Tyrolany“ a nechali se bavit jejich šprýmy a jódlováním. Běžně se tenkrát vyskytovalo povolání „Jihotyrolan“ a „Jihotyrolanka“. Těmito originály se pravda moc chlubit nemůžeme. Tito „Jihotyrolané“ byli chudí, ale vynalézaví. Ze svého původu si udělali zaměstnání. A právě tím si získali pozornost ostatních. Dnes se už jihotyrolské ori-ginály pod cenou neprodávají. Ale jejich původ stále svou roli hraje. Jejich životním prostředím jsou hory, jejich dějiny jsou jedinečné, obyvatelé této země jsou známí svou intuicí a také tvrdohlavostí. Reinhold Messner a Ötzi – oba jsou jedineční. A něco horo-lezce století a muže z ledu spojovalo dávno před tím, než byla mumie na ledovci objevena. Messner je jedním z nejpřísněj-ších kritiků Jižního Tyrolska a zároveň přesvědčený Jihotyrolan, v případě Ötziho naopak chybělo jen 92,56 metrů a byl by se stal Rakušanem. Ötzi a Messner zastupují dva protipóly jed-noho velkého tématu: hory jsou v Jižním Tyrolsku prostě všu-dypřítomné. Luis Trenker, jihotyrolský fanoušek hor par excel-lence, uvedl místní horské velikány ve 30. letech 20. století do kin. Jeho filmy, ve kterých hrají hlavní roli hory, jsou dodnes klasickými příklady filmařství s horskou tématikou. Hory, jako součást všemocné přírody, určují pravidla. A člověk se jim musí přizpůsobit. Tak byli například vyšlechtěni haflin-gové, původně horští a armádní koně. Horské útulky, které se vysoko zakusují do skal, a krkolomné lanovky ukazují, že hory pokořit lze. Příroda je důležitým dodavatelem energie v Jižním Tyrolsku: Slunce, lesy a voda jsou pomyslnou strojovnou, která tomuto kraji dodáva sílu. Celkem 40 procent spotřeby elektric-

ké energie v Jižním Tyrolsku je pokryto z obnovitelných zdrojů. Ovšem někdy je nutný i kompromis: 90 procent sjezdovek je uměle zasněžováno. Jižní Tyrolsko je vedoucí zemí ve vývoji sněžných děl a také hned přináší důkazy, že umělý sníh je v Jižním Tyrolsku nejen dokonalý, ale hlavně zcela ekologický – vyrábí se pouze z čisté vody: kuchař Martin Mairhofer v údolí Pustertal/Val Pusteria umělý sníh dokonce používá na výrobu svého sorbetu.Ještě zbývá pohled z hor do údolí. Kdo měl ve své moci Tyrol-sko, byl ve středověku mocný. Hradní páni vyhlíželi ze svých vysoko položených sídel a rozhodovali, kdo smí zemí projít a kdo ne. Bylo jich tolik, že se dnes Jižní Tyrolsko pyšní nejvyš-ší hustotou hradů v Evropě. Když se obchod a politika začaly ubírat jinými cestami, zůstali Tyrolané zase sami, stranou toku peněz, ovšem se svou typickou vlastností – jednou dosažené už nikdy nepustit. Což ovšem může mít i následky pozitivní: například románské fresky v údolí Vinschgau/Val Venosta se zachovaly proto, že nebyly peníze na nové vymalování kostela. Některé rekordy má na svědomí příroda: jsou to třeba Dolo-mity, 2000 let staré modříny v údolí Ultental/Val d’Ultimo, stepní vegetace horského pásma Sonnenberg/Monte Sole v údolí Vinschgau, 350 let stará vinná réva ve vsi Prissian/Pri-ssiano nad údolím Etschtal/Val Isarco, z níž se dodnes lisuje víno. Hvězdné hodiny slávy zažívají dnes Ötzi a Reinhold Me-ssner. Architekt a designér Matteo Thun dokáže přirozeně začlenit své návrhy do okolní krajiny. Skupina Kastelruther Spatzen (Kastelruthští vrabci) je s 15 milióny prodaných nosičů nejúspěšnější dechovou hudební kapelou německy mluvícího prostoru. A Giorgio Moroder, rodák z údolí Gröden/Val Gar-dena, synovec Luise Trenkera a držitel Oskara, přinesl revoluci hudebního stylu disko. Žije v Los Angeles – ale samozřejmě dál zůstává „jihotyrolským originálem“.

Kapitola 4 Vrcholy

66

„Žije“ v extrémních podmínkách, za osm centimetrů silným bezpečnostním sklem, při teplotě mínus šest stupňů Celsia a při vlhkosti vzduchu 98 procent. Speciální schránka v Jiho-tyrolském archeologickém muzeu se co možná nejvíce snaží napodobit prostředí skalnatého koryta na ledovci Schnalstal/Val Senales, kde Ötziho objevil německý manželský pár Simo-nových. O jakou senzaci se vlastně jedná, se tenkrát zjistilo až v laboratoři: muž z ledu žil před 5300 lety, je tedy nejstarší vlh-kou mumií světa. Leží už 600 let pohřbený pod sněhem, když Cheops nechává v Egyptě budovat své pyramidy. Dnes už víme, že se na útěku uchýlil do hor, kde to dobře znal, a tam byl za-vražděn. Pro vědce je Ötzi trvalým předmětem zájmu. Očeká-vají od něj nové impulzy pro antropologii, genetiku a medicínu. Výzkum Ötziho DNA by měl novými poznatky přispět k léčbě dědičných onemocnění, jako například Parkinsonovy choro-by nebo neplodnosti. V medicínské praxi se dnes již využívají operační skalpely z titanu a jiné nástroje, které byly vyvinuty původně pro výzkum této mumie. Ze zcela jiné perspektivy pak Ötziho zažijete v interaktivním muzeu „ArcheoParc Schnals“ v údolí Schnalstal nedaleko města Meran/Merano: zrekonstru-ované předměty pravěkého muže si tu můžete důkladně pro-hlédnout z bezprostřední blízkosti.

ÖtziMuž z ledu

Informace v kostce:

» Spolu s mumií byla nalezena řada originálních předmětů – sekera, čepice z medvědí kůže, oblečení, luk a šípy. Všechny tyto nálezy a model Ötziho v životní velikosti si můžete prohlédnout v Jihotyrolském archeologickém muzeu v Bozen/Bolzanu [C4]. www.iceman.it

» Informace o interaktivním muzeu „ArcheoParc Schnals“ [B2] najdete na www.archeoparc.it

» Institut pro výzkum mumií a ledového muže Eurac se sídlem v Bolzanu se souhlasem archeologického muzea koordinuje a dokumentuje všechny výzkumné projekty. Nyní máte možnost prohlédnout si fotodokumentaci Ötziho ze dvanácti úhlů, s možností přiblížení a v rozlišení 3 D. Vše na www.eurac.edu

Světová senzace Ötzi: nejstarší přirozenou mumii světa si dnes můžete prohlédnout v Bozenu/Bolzanu

Vrcholy | 67

Hafling je typické jihotyrolské plemeno, a to hned z několika důvodů: hezký na pohled, robustní, s bezproblémovou pova-hou, klidný kůň ideální pro volný čas a rodiny s dětmi. První hafling se jmenoval „249 Folie“ a přišel na svět v roce 1874 v údolí Vinschgau/Val Venosta jako potomek arabského hřeb-ce a galicijské klisny. Ministerstva války a rolnictví tehdy zři-zovala po celém Rakousku chovy koní. Bylo potřeba vyšlechtit silné tažné a vojenské koně pro nasazení v alpských zemích. „Závod“ vyhrál chovatel z údolí Vinschgau Josef Folie. Jeho zlatohřívák odpovídal ideální představě rakouského vojska, byl dokonce popsán jako „balík svalů s ušlechtilou arabskou krví“. Nově vyšlechtěné koně menšího vzrůstu si kupovali především sedláci a obchodníci z oblasti Tschögglberg/Monzoccolo a – a právě odtud pochází jméno plemene – z vesnice Hafling/Avelengo nedaleko města Meran/Merano. Haflingové ze stat-ků vozili lázeňské hosty z Merana na vyjížďky do hor. Chova-telé z údolí Sarntal/Val Sarentino později prosadili proslulou blonďatou hřívu. Slabost pro blondýny má také Norbert Rier, lídr skupiny Kastelruther Spatzen a asi nejprominentnější cho-vatel haflingů v Jižním Tyrolsku.

HaflingovéBlond hříva v přesile

Informace v kostce:

» Informace o statcích, kde si můžete zajezdit na koni, a jezdeckých školách v Jižním Tyrolsku najdete na www.suedtirol.info/kone

» O historii chovu haflingů informuje Jihotyrolský svaz chovatelů haflingů na svých stránkách www.haflinger.eu

» Dlouhou tradici má selský galopový závod haflingů na meranském [C3] dostihovém závodišti. Tento dostihový areál je jedním z nejkrásnějších v Evropě a specializuje se hlavně na překážkové dostihy.

www.meranomaia.it

68

Osvícení: hostinec a kostel na úpatí hory Heiligkreuzkofel v údolí Gadertal/Val Badia

Vrcholy | 69

70

Ve středověku byly šarvátky o Tyrolsko, strategickou vysoko-horskou spojnici mezi severem a jihem, poměrně časté. Císaři a papežové spřádali tajná spojenectví, místní šlechtici se snaži-li vyšachovat jeden druhého. Hrady a zámky se tu stavěly jako o závod; většinou na skalních ostrozích, některé stavby vzni-kaly uprostřed malebných vinic, řada těchto svědků dávných časů dnes slouží jako muzea nebo hotely a restaurace. V Jižním Tyrolsku najdete 450 hradů, zámků a panských sídel, což je koncentrace, kterou jinde v Evropě budete hledat marně. Za první a zároveň největší hrad oblasti je považován Schloss Sigmundskron/Firmiano jižně od Bozenu/Bolzana, který je zmiňován již v roce 945. Politická moc se zase koncentrova-la na hrad Schloss Tirol/Castel Tirolo nedaleko města Meran/Merano, sídlo tyrolských hrabat. Ještě v 15. století, kdy doba již dávno pokročila, prohlašovaly tyrolské stavy, že budou uznávat jen toho, komu patří právě hrad Tirol. Dnes v něm sídlí Muze-um jihotyrolských dějin. Rodinným stříbrem je hrad Churburg/Coira ve Schluderns/Sluderno v údolí Vinschgau/Val Venosta, který byl v 16. století přestavěn na renesanční zámek. Nachází se tu působivá soukromá zbrojnice. Svědectví o dávném životě šlechty a rytířů podávají hrady Runkelstein/Roncolo v Bolza-nu a Rodenegg/Rodengo u Brixenu/Bressanone, které dodnes ukrývají freskovou výzdobu s touto tématikou.

HradyZápolení rytířů

Informace v kostce:

» 150 z celkem 450 hradů a zámků jsou přístupné veřejnosti. 80 zámků je dodnes obýváno. Oblastí s největším počtem hradů je Eppan/Appiano [B4]. Na 13 000 obyvatel tu připadá 180 hradů a panských sídel.

» Adresy hradů a zámků a zámeckých hotelů a restaurací najdete na www.suedtirol.info/hrady

Vrcholy | 71

Meran/Merano je obklopen památkami: hrad Lebenberg nad vesničkou Tscherms/Cermes pochází ze 13. století

72

Počátek 13. století: všude je plno poutníků, každý hledá Boha, výzdoba v kostelích a klášterech přibližuje nebe a peklo v těch nejživějších barvách. Jihotyrolskou baštou románské nástěnné malby je oblast Vinschgau/Val Venosta, zde se fresky docho-valy v té nejlepší kvalitě a v množství, které je v celé Evropě ojedinělé. Nepřekonatelný je klášter Marienberg u obce Mals. Fresky v místní kryptě se staly vzorem pro malíře, kteří působili v klášteře St. Johann ve švýcarském Müstair, či umělce, který vymaloval kapli hradu Hocheppan/Castello di Appiano u Bo-zenu/Bolzana. Malby z kláštera Marienberg barevně ovlivnily také výzdobu kostelíka Sv. Jakuba ve vesničce Kastelaz v oblas-ti Unterland/Bassa Atesina. Svoboda uměleckého projevu se tehdy ještě příliš neřešila. Obsah byl určen církví, motiv zadali ti, kdo zakázku objednávali, a malíři zadání splnili. Kaple hradu Hocheppan názorně ukazuje zadavatelovo zaujetí módou té doby: Ulrich III. z Eppanu byl zapálený příznivec křižáckých ta-žení a domů si tak z výprav přinesl poslední výkřik módy – by-zantské předlohy obrazů. Byzantská říše byla tehdy pro západ-ní malířství vzorem číslo jedna. Tyto vlivy najdeme i na zdech Kaple sv. Jakuba (Jakobskapelle) nedaleko městečka Glurns/Glorenza v údolí Vinschgau a také na tajemných freskách sv. Prokula v městečku Naturns/Naturno u města Meran/Merano.

Románské freskyNebe na zemi

Informace v kostce:

» Díky projektu „Stiegen zum Himmel“ (Schody do nebe) vznikla turis-tická stezka, která vás provede po nejdůležitějších místech románské kultury v Jižním Tyrolsku, Graubündenu a Trentinu:

www.stairwaystoheaven.it» Od štětce ke kameni: Areál brixenského [D3] dómu s křížovou chodbou

a několika kaplemi je největším středověkým církevním areálem v Jižním Tyrolsku. Kolegiátní kostel v románském slohu ve vesnici Innichen/San Candido [H3] se dochoval téměř nedotčený.

www.innichen.info Portály paláce a kaple na hradě Tirol/Tirolo [C3] patří k nejunikátnějším románským kamenických pracím v Alpách. www.schlosstirol.it

Unikát ve vesničce Naturns/Naturno: tajemství fresek v kostele Sv. Prokula nebylo dodnes rozluštěno

Vrcholy | 73

Horské lanovkyElektrická záře nad Alpami

Informace v kostce:

» Lanovka z Bolzana na „letní horu“ Kohlern [C5] je dodnes v provozu. Prastarou kabinku první generace si můžete prohlédnout ve stanici. Všechny lanovky z Bolzana do středohoří najdete na www.bolzano-bozen.it

» O jihotyrolských průkopnících lanovek informuje Kuratorium pro tech-nické kulturní dědictví Jižního Tyrolska na svých stránkách

www.tecneum.eu» Lanovka Mendelbahn [B5] je jedinou dodnes fungující historickou

pilířovou lanovkou v Jižním Tyrolsku. Byla postavena v roce 1903 a je jednou z nejstrmějších lanovek Evropy. Více informací

na www.eppan.travel/en/highlights/sights

Dlouho se zdálo být Švýcarsko nepřekonatelné. Na svých ho-rách zbudovalo síť všech možných druhů lanovek. 29. června 1908 je však v Bozenu/Bolzanu otevřena lanovka na Kohlern/Colle, první visutá lanovka na přepravu osob na světě. O celý měsíc tak předhání švýcarskou lanovku na vrchol hory Wetter-horn. Pionýrský čin je vlastně znouzectnost. Finančník Josef Staffler postavil v obci Kohlern nad městen Bolzano hotel, kte-rý logicky potřeboval hosty. Vystavět tam silnici nepřicházelo v úvahu a lanovku na pilířích si Staffler nemohl dovolit. Tak zůstal jen vzduch. Jihotyrolským králem lanovek je však Luis Zuegg. Tento průmyslník vytvořil v roce 1912 projekt lanovky na horský průsmyk Vigiljoch/Monte San Vigilio u obce LanaBěhem 1. světové války stavěl lanovky, které zásobovaly vojá-ky potravinami, například až na sedlo Stilfser Joch/Passo dello Stelvio. V období, kdy panoval nedostatek materiálu, vymyslel nový koncept zesíleného nosného lana a nechal si systém, kte-rý se pod názvem „Bleichert-Zuegg-System“ dodnes používá, patentovat. Do roku 1940 postavil Zuegg a firma Bleichert 35 visutých lanovek v Evropě, USA a Jižní Africe. Dnes je v Jižním Tyrolsku v provozu 377 lanovkových zařízení. Jihotyrolská firma Leitner se podílí na vývoji nových lanových systémů po celém světě.

Světový rekord: první visutá lanovka na světě spojující Bolzano a Kohlern zahájila provoz v roce 1908

74

Luxus je jednoduše vznešený. Matteo Thun se narodil v Boze-nu/Bolzanu, kde strávil i své dětství. Tento architekt a designér už vyzkoušel všechny možné formy. Spolu s Ettorem Sottsas-sem založil legendární skupinu Memphis, která v 80. letech 20. století dovedla hru s tvary až na její hranici. Byl kreativním ředitelem firmy Swatch a v roce 2004 vstoupil do newyorské síně slávy. Patří k nejvýznamnějším designérům a architektům světa. Nyní nastal v jeho tvorbě zlom: Matteo Thun požadu-je odstranění nepotřebného. V řeči architektů to znamená: stavět v souladu s přírodou. Thunovy projekty na území Alp jsou typickým příkladem tohoto principu. Thun se snaží o je-jich propojení s duchem místa, zvažuje, jak vysoká může stav-ba být, aby proporčně zapadala do okolní krajiny, při hledání odpovědi si důkladně prohlíží okolní stromy a skalní stěny. V Jižním Tyrolsku je Matteo Thun podepsán pod třemi hotelo-vými projekty: Vigilius Mountain Resort u obce Lana v údolí Etschtal/Val d’Adige byl postaven ve tvaru ležícího stromu, Pergola Residence nedaleko města Meran/Merano bezvadně zapadá do okolních vinic. V lázeňské budově Therme Meran/Terme Merano použil Thun dřevo a kámen, které působí, jako by je po desítky let omílala voda. Luxus v Thunově pojetí je umění něčeho se vzdát. Jediné, čeho se ale vzdát nedokáže, je snaha o to, aby se lidé v jeho stavbách cítili dobře.

Matteo ThunUmělec dokonalé formy

Informace v kostce:

» Vše o životě a díle Matteo Thuna na www.matteothun.com» Vigilius Mountain Resort [B3] na www.vigilius.it» Pergola Residence na [B3] www.pergola-residence.it» Matteo Thun navrhoval interiér budovy Therme Meran i sousedního

hotelu Therme Meran [C3]. www.hotelthermemeran.it» Matteo Thun'sche Gucker je působivá vyhlídková platforma v zahra-

dách Trauttmansdorff nad městem Meran [C3]. www.trauttmansdorff.it

Vrcholy | 75

Pergola Residence nedaleko obce Algund/Lagundo – dílo Matteo Thuna: Iuxus jako umění odříkání

76

Budova výrobce sportovního vybavení Salewa (Cino Zucchi Architetti, Milán) získala cenu KlimaHaus Award 2012

Informace v kostce:

» Všeobecné informace www.suedtirol.info/sustainability» Certifikační systém „KlimaHaus“ pro energeticky efektivní stavby,

www.klimahaus.it» Teplárna v Toblachu, www.fti.bz» Exkurze Enertour-lze rezervovat na www.enertour.it

Vrcholy | 77

Pokud bude v budoucnosti Jižní Tyrolsko celé elektrifikované, bude generátorem sama příroda. Slunce, les, voda jsou ony tr-valé zdroje, které pohání tento krásný region. 300 slunečných dnů v roce se postará o obrovský solární potenciál, 42 procent krajiny je pokryto lesy a dodává suroviny pro dřevařský prů-mysl a biomasu pro vzdálené teplárny. Obklopena horami teče voda v Jižním Tyrolsku takřka ze všech „pórů“: 963 vodních elektráren produkuje téměř dvojnásobné množství proudu, než je zde spotřebováváno; zbytek se exportuje. 40 procent jihotyrolské spotřeby energie je momentálně po-kryto z obnovitelných zdrojů. Tímto získává toto území svoji cenu v porovnání s ostatními regiony v alpském prostoru. Ve studii, která se týká klimatu na území Jižního Tyrolska, jsou cíle ovšem nastaveny mnohem výše: Do roku 2020 má být 75 procent spotřeby energie použité na výrobu elektřiny, tepla a dopravu pokryto obnovitelnými zdroji, do roku 2050 přes 90 procent. K vizi také patří úspora energie díky energeticky úsporným novostavbám, rozsáhlé sanační koncepty pro starou zástavbu a prozíravé zacházení se zdroji.Třikrát zelená: Tři projekty vytváří školu. Certifikační systém „KlimaHaus“, který se Jižním Tyrolsku rozšířil, má zajistit ener-geticky efektivní výstavbu a sanaci s vysokým komfortem a je po celé Itálii velice úspěšný. Již deset let je udělována cena KlimaHaus Award. V roce 2012 ji získala mimo jiné také firma Salewa v bolzánské průmyslové zóně nebo statek „Uridl-Hof“ v Grödenu/Val Gardeně. Od jednotlivých staveb se dostáváme až k obcím: Obec Toblach v údolí Pustertal se 3300 obyvateli používá výhradně energie z obnovitelných zdrojů, z vodní elek-trárny a teplárny, dále také z diverzní fotovoltaiky a solárních tepelných zařízení. Prohlídka v teplárně této obce vám přiblíží cestu od biomasy k výrobě proudu. Ukázkové objekty Jižního Tyrolska vám představíme během odborné exkurze Enertour, která nabízí prohlídky s průvodcem na místech s inovativní kulturou bydlení a výrobou proudu. Samozřejmě zábavnou formou.

Samozřejmě zelená Energeticky efektivně & obnovitelné energie

78

Statek v údolí Tauferer Ahrntal/Valle di Taures e Aurina: 65 procent jihotyrolských statků leží v nadmořské výšce vyšší než 1500 metrů

Tradice | 79

Umění uchováváníZatímco údolí jsou odjakživa plná změn, zůstává život v horách pevný a neměnný.

Odpradávna. Harmonie s přírodou a tradice všedního dne jsou tu hluboce zakořeněny po staletí.

Slovo „domov“ znamená v Jižním Tyrolsku mnoho. Často se o něm mluví. Střecha nad hlavou a půda pod nohama. Jihoty-rolský domov je malý a ne vždy přináší jen štěstí. Domov, to je vlastní kousek země, zděděný po předcích, často „velký jako kapesník“, ale vlastní. „S’Hoamatl“, statek a dvůr, to je pro sed-láka domov, pocit, že patří právě sem a nikam jinam. Jen málo těch, kdo na statku vyrostli, ho v dospělosti opustí. Procento zpustlých statků je tu nižší než ve většině ostatních regionů Evropy. Místní sedláci vskutku nemají na rozdávání. 65 procent statků leží v nadmořské výšce nad 1500 metrů, mnohé z nich v tak příkrém svahu, že se říká, že tady i slepice musí nosit mačky, děti se musí přivazovat, aby se neskutálely dolů a po deštích se spláchnutá půda musí zase vozit nahoru. Mnoho sedláků žije samotářským životem, už k nim sice vedou silnice, elektrický proud a mají satelitní televize, ale ženám se do hor moc ne-chce. Být selkou není v módě a život v údolí je o tolik snadnější. Pro mnoho sedláků je dnes statek pouze vedlejším příjmem. Chlévy tak obstarává buď selka, pokud nějaká je, nebo musí práci vyřídit sedlák, než odejde na směnu do továrny nebo k vleku, případně když se z práce vrátí. O dovolené se suší sena. Dobrovolníci z města, kteří berou pomoc na statku jako nový životní zážitek, sotva dokážou nahradit pomoc celé po-četné rodiny. Mnozí ze sedláků tuto tíhu již pociťují, čas jde dál, nahoře v horách stejně jako dole v údolí. Ovšem ve hře je i něco hlubšího: generacemi prošlapaná cesta ke stodole, vzpomínky na slova otce, které se vám tu vybavují na každém kroku, svatební fotografie prarodičů v sednici. Sedlák prostě

cítí, že tady nahoře musí zůstat. Že to dluží svým předkům, kteří se tu po generace před ním dřeli. Dole v údolí život pokračoval stále vpřed, alespoň na první po-hled, nahoře v horách se točil stále v kruhu. Procesí a dny opře-dené pranostikou se střídají v pravidelných odstupech, pevně stanovené jsou termíny odchodu na horské pastviny i návratu zpět, slaví se i církevní svátky. To sedláci dokonce na chvíli při-cházejí ze svých samot do údolí. Tato data byla vždy pevnou součástí koloběhu roku a nikdo se nikdy neodvážil je škrtnout. Zkusil to až fašistický diktátor Mussolini. V roce 1923 zakázal vše, co bylo či se jen zdálo být tyrolské. V roce 1939 dohodl spolu s vůdcem nacistů Hitlerem přesídlení Jihotyrolanů do německé říše. A nejpozději v této chvíli si Jihotyrolané uvědo-mili, co pro ně vlastně jejich „Hoamatl“, jejich tradice, dialekt a víra znamenají. Také po roce 1945 zůstává situace nejistá. Čas se v Jižním Tyrolsku na chvíli zastavil. Doma, na statku, neměl stát žádný vliv, takže zvyky a obyčeje se dodnes udržují také jako vzpomínka na těžké časy. Svátky se slaví jako dříve, fungu-jí paličkářské spolky, lidové kapely hrají dechovku a ve vsi má stále ještě svůj obchůdek teta Emma. Jižní Tyrolané vždy něco uchovávali. Z nouze, z úcty a také, aby se odlišili od ostatních. Uchovávání je v Jižním Tyrolsku do-konce upraveno zákonem: od roku 1850 jsou historické stavby chráněny. Statky se zpravidla dědí v rámci rodiny, z generace na generaci, většinou se odkazují jednomu ze synů, ženy je mohou dědit teprve od roku 2001. Tak nebo tak, „s’Hoamatl“ se musí zachovat.

Kapitola 5 Tradice

80

Nejvýše stál statek, potom přišel na řadu sedlák, selka byla dříve prostě jen ženou sedláka. Její říší byla kuchyně a zahra-da. Dnes je tomu jinak – selské ženy podnikají a aktivně tak přispívají k udržení statku. Dvě třetiny statků provozují jejich majitelé jako vedlejší činnost, vydělávají především na posky-tování ubytování a v domácích šencích. Jen pro nepatrnou část sedláků představuje statek jejich jediný příjem. A jejich ženy usoudily, že je na čase, aby také přispěly do rodinného rozpoč-tu – rozhodly se zpeněžit své znalosti tradované z generace na generaci. Přesně vědí, jaká vlna se nejlépe hodí na výrobu typických bačkor „Filzpatschen“, petržel umí vypěstovat na své zahrádce a chléb pečou vlastnoručně podle prastarých receptů. Před pár lety se jihotyrolské selky osmělily a zpřístupnily svou práci a služby na webovém portálu: „Učit se – růst – žít – se selkami“, tak zní poselství sedlácké kultury z pohledu žen. Své cenné znalosti a vědomosti, prověřené stovkami let, předávají tak selky zájemcům v rámci prohlídek statků, při ochutnávkách domácích výrobků a při kurzech vaření či různých řemesel. Koncept statku jako školní třídy je nejen slibným projektem do budoucnosti, ale zároveň zve na dobrodružnou cestu časem, k našim kořenům.

Informace v kostce:

» Webový portál „Učit se – růst - žít – se selkami“ najdete na adrese www.lernen-wachsen-leben.sbb.it

» V Jižním Tyrolsku najdete 20 200 statků, 80 procent z nich je rodinným podnikem, rozloha každého druhého statku je menší než pět hektarů. Existuje tu 12 500 „uzavřených statků“, což znamená, že statek se může dědit jen jako celek a měl by bez problémů uživit čtyřčlennou rodinu. Pomocníky na statku sedlákům dodává Svaz dobrovolníků (Verein Freiwillige Arbeitseinsätze – VFA), jeho stránky najdete

na www.bergbauernhilfe.it » 1600 statků nabízí prázdninové pobyty, které vás se životem místních

sedláků seznámí blíže. Adresy najdete na www.redrooster.it

SelkyPoselství selských žen

Ochrana tradic prověřených staletími: selky začaly podnikat

Tradice | 81

V životě na horách má vše svůj čas. Když sedláci hovoří o po-časí, neznamená to, že je nenapadá nic jiného, a když skotačí v maškarním průvodu, není to proto, že by byli opilí. Vedle cír-kevních svátků jsou v kalendáři sedláků dodnes živé i dávné tradice z temné minulosti. Nejlépe se tyto zvyky zachovaly v období Vánoc a masopustu. Tak se dodnes na tři krále „vyku-řuje“: rodiny obcházejí domy a statky s nádobou plnou žhavé-ho uhlí a myrty, aby zahnaly zlé duchy a vyprosily si požehnání. V údolí Sarntal/Val Sarentino už od 16. století k adventnímu času neodmyslitelně patří zvyk "Klöckeln" (místní výraz pro "klopfen" – klepání). Zahalené postavy, tzv. Klöcker, obcházejí domy, rámusí a přejí vše dobré. Ve svátek sv. Mikuláše začíná večer ve vesnici Stilfs/Stelvio v údolí Vinschgau/Val Venosta tradicí „Klosn“: obcí prochází průvod v čele se „Santa Klosem“, v němž maskovaní chasníci divoce chrastí zvonci a řetězy. Mají tak zahnat démony a podpořit plodnost. Divoký rej je výhrad-ně mužskou záležitostí. Ve vesnici Tramin/Termeno se zase už od roku 1591 každé dva roky koná „svatba“ Egetmanna Hans-la s jedním z místních mužů převlečeného do ženských šatů. Proslulého představení se účastní na 700 tramínských mužů. Prastarým zvykem údolí Vinschgau je také pouštění obručí o první postní neděli. Hořící dřevěné obruče se pomocí lísko-vých prutů po setmění pouštějí dolů ze svahu do údolí. Zruční mladíci mohou tímto způsobem získat nejen alkohol či peníze, ale také nevěstu. Růst a vzkvétat – rituály jsou tu od toho, aby se kolo točilo stále dál.

Informace v kostce:

» Vlastivědné muzeum v obci Dietenheim/Teodone [F2] nedaleko Brun-ecku/Brunico vás v prostorách starobylých statků a řemeslných dílen provede všedním dnem staletí dávno minulých. Panské sídlo Mair am Hof se věnuje lidovému umění a lidové pobožnosti.

www.volkskundemuseum.it» Informace o zvycích a obyčejích najdete na www.suedtirol.info/tradice

Zvyky a obyčejeStrašidelné hodinky

Ochrana tradic prověřených staletími: selky začaly podnikat

82

V Jižním Tyrolsku udává takt dechovka. Církevní svátky a lido-vé veselice provází svou hudbou 211 kapel. 10 000 mužů a žen jsou členy hudební kapely, každý druhý hudebník je mladší 30 let. V obci Eppan/Appiano v oblasti Überetsch/l’Oltradige při-padají na 13 000 obyvatel hned čtyři hudební soubory. Kapela Welsberg v údolí Pustertal/Val Pusteria přerušila tradici muž-ské převahy, víc než polovinu jejích členů tvoří ženy. Dechovka se hraje v kroji. Rozmanitost jihotyrolských krojů je v alpské oblasti proslulá, každá vesnice má většinou vlastní, nezamě-nitelný kroj. Tradici krojů udržují při životě především lidové taneční soubory, myslivci a hudební kapely. Dříve jste podle krojů bezpečně poznali, jestli je den všední či sváteční, jestli dotyčný prožívá radostné či smutné období, jestli je zadaný nebo svobodný. Dodnes se tento „informační systém“ docho-val v údolí Sarntal/Val Sarentino: červená stuha na klobouku znamená, že je muž ještě k mání, zelená – pozor, jeho žena je jistě nedaleko. Jenže: kdo dnes ještě tuhle hru barev dokáže rozluštit? Jednoznačnější je řeč hudby. Repertoár kapel sahá od řízných pochodů přes valčíky až po současné skladby. Každý týden je zkouška. Na jaře se tradičně ve vsích koná první kon-cert sezóny. Pak už následuje koncert neděli co neděli – a nikdy se neplatí vstupné.

TradiceČervená stuha na klobouku, zelená stuha na klobouku

Informace v kostce:

» Svaz jihotyrolských hudebních kapel vznikl spojením 211 souborů provincie.

Tradice | 83

Dechovka v krojích: jihotyrolské hudební kapely mají celkem 10 000 členů

84

Typický karetní večer: družná zábava s přáteli

Tradice | 85

„Wattování“: typicky jihotyrolská karetní hra pro čtyři hráče

86

Každý rok zaplanou na oknech statků a hostinců květy červe-ných muškátů. V Jižním Tyrolsku je tato květina pevnou sou-částí domu, stejně jako nádobka svěcené vody ve světnici. „Planoucí láska“, tak muškáty Jihotyrolané poeticky nazývají. Karmínově rudé květy najdete na každé balkónové římse. Tak tomu bylo i v roce 1939, kdy Hitler a Mussolini dohodli pře-sídlení Jihotyrolanů do Německa. Kdo chtěl zůstat, musel při-stoupit na naprostou italizaci. Jihotyrolané byli postaveni před složitou volbu: odejít neboli optovat, nebo zůstat? Nejprve se jen plamenně diskutovalo, pak se dělily celé rodiny. A mezitím vykvetly muškáty. Jako symbol domova je využívala propagan-da na obou stranách. Báseň zůstavšího Hanse Egartera opěvu-je „planoucí lásku“ jako symbol lásky k vlasti. Nacistická propa-ganda naopak strhává z arkýře i ten poslední muškát: „Láska k Německu je silnější“, říká se v jedné básni, a skutečně: 85 procent Tyrolanů se rozhoduje pro odchod do Německa. 75 000 osob, třetina všech obyvatel, zemi opustilo. Více než 20 000 z nich se po roce 1945 vrátilo zpět. Tato rána se hojí velmi pomalu. Jenom jeden svědek doby přežil čas zmatků bez větší újmy: planoucí láska kvete v arkýřích beze změny, jako by se nikdy nic nestalo.

MuškátyPožár v arkýři

Muškáty: v Jižním Tyrolsku je tato květina pevnou součástí domu, stejně jako nádobka svěcené vody ve světnici

Tradice | 87

Aui nebo auchn či snad augn nebo ai? Prostě hinauf (vzhůru). V celé zemi používají sedláci i Jihotyrolané z města v běžném životě více než 40 dialektů. Mladí ukazují svou příslušnost tím, že píšou v dialektu i své sms. V průběhu 20. století se do dia-lektu vmísilo mnoho italských výrazů a z Jihotyrolštiny se tak stala pestrá směs německo-rakouské a italské kultury. Takže: Jakou „targu“ má ten „kammion“? Přeloženo do spisovného ja-zyka: Jakou poznávací značku má to nákladní auto?

Informace v kostce:

» Správně jihotyrolsky, tedy vlastně Sidtiroulerisch, se naučíte na www.oschpele.ritten.org

DialektPěkně po jihotyrolsku

88

Byla to nouze, kdo z Jihotyrolanů učinil tak šikovné řemeslníky. V roce 1893 byl uzavřen důl na měď v obci Prettau/Predoi v údolí Ahrntal/Valle Aurina a 60 mužů tak přišlo práci. Rodiny musely tedy živit ženy. Paličkováním. Byl to původně nápad místního faráře. Dlouho do noci seděly ženy nad svými paličkovacími poduškami, tzv. Klöppelpinggele. Paličkované krajky často mě-nily za potraviny. Dnes má spolek „Škola paličkování Prettau“ („Klöppelschule Prettau“) 39 členek a dva členy. Děti se mohou naučit paličkovat v rámci letních kurzů. Na podušku se upevní vzor a pomocí křížení a otáčení paliček se začnou splétat nitě – někdy až několik stovek. Zdatnými řemeslníky jsou také obyva-telé údolí Gröden/Val Gardena, kteří se už od 17. století věnují řezbářství. Údolí bylo odlehlé, život tvrdý, zima dlouhá. Otec, matka i děti si toto období krátili vyřezáváním figurek svatých a hraček. S postupem času opouštěly údolí každoročně milióny dřevěných figurek, odbyt si zajišťovali sami místní obyvatelé. Od roku 1994 je mnoho uměleckých řemeslníků z údolí Gröden členy sdružení Unika, které provozuje v obci St. Ulrich vlastní galerii. V září každoročně pořádá veletrh soch.

ŘemesloCit v konečcích prstů

Informace v kostce:

» V Jižním Tyrolsku existuje 13 000 řemeslných závodů. K nim patří i umělečtí řemeslníci. Více informací o uměleckých řemeslech najdete

na www.werkstaetten.it» Domy paličkářek jsou vyznačeny na trase stezky Ahrntaler Kulturmeile

[F/G 1-2]. www.ahrntal.it » Ve sdružení Unika jsou zastoupeni sochaři, malíři i zlatníci. Informace o grödnerském [E 4-6] řezbářství najdete na www.unika.org» Největší sbírka hraček Grödner se nachází v muzeu Gherdëina v

St. Ulrich/Svatém Ulrichu. Obsahuje bezmála všechny vyrobené hračky od roku 1700 do 1940. www.museumgherdeina.it

Tradice | 89

Nová perspektiva v grödenském řezbářství: nejdůležitější je originalita

90

Už dávno sem nejezdí kvůli horám: v údolí Passeiertal se turisté raději ubytují v klubovém centru než na horské chatě. Uprostřed idylické přírody tu zuří studená

válka o golf. Jihotyrolský vesnický příběh v devíti odpalech. Lukas Kapeller

1. Golfista stojí v lese, úplně tiše. V pozadí se ozývají jen zvuky kravských zvonců. Doktor Meier je ale neslyší. V kapse má ipod, v uších špunty, v rukou třímá hůl číslo sedm a chipuje jeden míček za druhým směrem k zelenému hřišti. A znovu vedle. Dobrý tucet míčků se povaluje kolem dokola bílé vlaječky. „To nevadí, vždyť jenom trénuju,“ říká. Doktor Meier, ortoped z Brém, otec rodiny, handicap 16, přijel na tý-den do Jižního Tyrolska. Ne kvůli turistice, zdolávání vrcholů ani kvůli projížďkám na motorce jako dříve, ale na golf. „Tady jsou golfová hřiště jako pro kozy,“ říká, „to je pořád z kopce do kopce.“ Ale při hezkém počasí stejně tráví na hřišti celý den. Při špatném ostatně také.

Země jamek

Tradice | 91

2. Kdo chce v Jižním Tyrolsku postavit golfové hřiště, potřebuje větší plochu. A té je tady nedostatek. Vysoké hory, úzká údolí a na svazích moře vinné révy: Jihotyrolané si výhle-du do daleka moc neužijí, vždycky se jim do něj připlete ales-poň nějaký ten horský svah. Golf je v Jižním Tyrolsku, stejně jako závody formule 1 v Monte Carlu, trochu stísněný. Když už se nějaké to hřiště postaví, je to většinou právě takové „hřiště pro kozy“. Pozemků je málo a jsou drahé především těm, kte-ří je vlastní. „Pro pořádné 18 jamkové hřiště potřebuji plochu od 60 do 80 hektarů,“ říká Hannes Schnitzer ze spolku Golf in Südtirol (Golf v Jižním Tyrolsku), který hledá areály, které jsou dost velké na to, aby do Jižního Tyrolska přilákaly milovníky golfu. A to jsou právě jen ty 18jamkové. Jižní Tyrolsko a golf se k sobě na první pohled vůbec nehodí. Ani na pohled druhý: v jižní části v minulosti jednotné svaté země tyrolské nenajde-te žádné latifundie. Sedlák s pěti hektary louky je tady vlast-níkem velkopozemku. „Kdo staví golfové hřiště, musí v první řadě vyjednávat se sedláky,“ říká Schnitzer, „a je velké umění dohodnout se s nimi všemi.“

3. Také o golfové hřiště Passeier, na kterém si svůj odpal vylepšuje Dr. Meier, se v minulosti sváděly kruté boje. Deník Dolomiten dokonce v polovině devadesátých let psal o „golfo-vé válce“. Sám farář prý při kázání hromoval proti hřišti. „Šest let, skoro tak dlouho jako 2. světová válka. Díky Bohu nejsou tentokrát žádní mrtví, ovšem o to víc je těch uražených,“ tak shrnul boj o své hřiště jeho provozovatel Karl Pichler při slav-nostním otevření v roce 1996. Dnes se pokojný areál plný zele-ně s 18 jamkami rozkládá v délce více než šesti kilometrů mezi vesnicemi St. Martin a St. Leonhard. „Byly to těžké časy,“ říká Georg Blaas, jeden ze sedmi sedláků, kteří své pozemky prona-jali na třicet let. Díky tomu získal funkci sekretáře klubového centra, ostatní sedláci pracují jako údržbáři. „Dříve jsme pra-covali od samého rána až do noci. Zemědělstvím se už dnes téměř neuživíte,“ tvrdí Blaas, „teď alespoň dostávám slušné nájemné.“

4. Sedláci, kteří chovají dobytek, to mají v Jižním Tyrol-sku těžké. Na rozdíl od sadařů, kteří produkují celých deset procent celkové evropské sklizně jablek. Kvetoucí obchody s jablky jsou jedním z důvodů bojů mezi sedláky a staviteli gol-fových hřišť. „Když v údolí postavíte hřiště, neuživí se,“ říká Schnitzer. Proč? Sadař s 50 hektary jablečných sadů vydělá víc než jakékoli hřiště. Investoři mají tedy jedinou možnost – mu-sejí oslovit s nabídkou velký počet zemědělců, největší naději na úspěch mají na náhorních plošinách, kde se chová dobytek a pěstují jablka. Na území, které sahá až k obci Lana a údolí Passeiertal, se sedm největších hřišť nachází v nadmořské výš-ce až do 1700 metrů. Což zase do hry vtahuje ochránce přírody.

92

5. „Na jediných plochách, které bychom ještě mohli chrá-nit, se staví golfová hřiště,“ stěžuje si Andreas Riedl, jednatel Jihotyrolského svazu ochrany životního prostředí. Proti golfis-tům v údolí nic nemá, zdůrazňuje Riedl s odůvodněním: „Ve srovnání s pěstováním jablek je golfové hřiště alespoň ekolo-gické.“ Právě kvůli jabloním se ale žádná nová hřiště nebudují. K tomu příspívá podle golfového obchodníka Schnitzera ješ-tě fakt, že „Golf je v Jižním Tyrolsku jediný sport, který není podporován. Investice do něj přicházejí vždy jen ze soukromé sféry.“ Golfová lobby si navzdory tomu razí cestu k většímu počtu jamek. Plánů na nová hřiště je dost: v Pragsu, Montigglu a Siebeneichu u Bolzana by se mohlo už brzy začít odpalovat. „Projekty se předloží a zase zmizí. Když ale nastane příznivá politická konstelace mezi starosty a zemskou vládou, najed-nou se zase začnou nenápadně vytahovat ze šuplíku,“ říká ochránce přírody Riedl.

6. Georg Blaas na tom nevidí nic špatného. Když bylo v roce 1996 otevřeno golfové hřiště Passeier, vyměnil vůni chléva za barevná pólo trička. „Jako zemědělec jsem byl také spokojený,“ říká, „ale teď už nemusím vstávat v pět hodin ráno a bát se, že dostanu do hlavy kravským ocasem.“ Golfové hři-ště mu dnes poskytuje slušnou obživu a obyvatelům obce St. Leonhard stejně tak. Jenom jeden z něj užitek nemá: Franz Berger*, malý sedlák z údolí Passeier, golfovému impériu stále ještě vnitřně vzdoruje, a to přes výhodné nabídky na odkou-pení jeho pozemků. „Franz je prostě chovatel dobytka tělem i duší,“ říká jeho žena, „ostatní to tak neberou.“

Tradice | 93

8. Výhled z klubového centra je zároveň pohledem do minulosti: strmé sklaní stěny, které údolí obklopují ze západní i východní strany, nad nimi bují hustý lesní porost, osamělé statky roztroušené po krajině, obklopené malými svěže zele-nými loukami. Nacházíme se tu na historické půdě. Jen jeden dva odpaly od klubového centra najdete hostinec Gasthof Sandwirt, rodný dům Andrease Hofera. Hned vedle hostin-ce je muzeum věnované životnímu příběhu tohoto bojovníka za svobodu. V návštěvní knize stojí: „Nechť Tyrolsko vzkvétá a střeží své tradice.“

9. Dr. Meier má mezitím dost chipování a cvičí odpaly. Pravidelně se rozmachuje a míčky létají k zatažené alpské ob-loze. Statku, na kterém Franz Berger každý týden loví míčky z krmení pro dobytek, si Dr. Meier vůbec nevšiml. „Během hry mě nerušil,“ říká.

*Jméno sedláka bylo na jeho výslovnou žádost změněno.

7. Hosté musejí sedm Bergerových hektarů louky pros-tě „obehrát“. Když unavení golfisté po 18. jamce odcházejí na parkoviště, krátí si cestu a křižují jeho pozemek. Provozovatelé hřiště mu už před lety slibovali plot. Nestalo se ale nic. „Jsem prostě jen malý, blbý sedlák,“ říká Berger. Teprve na jaře byla kolem jeho pozemku natažena síť, „ale oni si stejně vždycky najdou nějakou díru.“ Nejvíc mu vadí, když na jeho pozemek dopadají míčky. „Golfisté pak jdou na naši louku, ale pokud míček nenajdou, skončí v krmivu pro naše zvířata,“ říká. „My potom musíme v chlévech krmivo prohledávat.“ Na podzim by tu měl vzniknout ještě hotel s asi stovkou lůžek. „Budou sta-vět přímo na našem hnojišti, budeme muset pro něj najít nové místo,“ dodává Berger s potměšilým úsměvem. Už bere celou situaci s humorem: „Hádat se nima je stejně na nic.“

94

Skoro se tomu nechce věřit, ale prý tak opravdu vznikl první knedlík: na statek náhle vpadnou žoldáci, hladoví jako vlci, a selka zrovna doma nic „pořádného“ nemá. Dá tedy to, co najde, na stůl: tvrdý chléb, cibuli, vejce, špek, mouku. Smíchá všechno dohromady, přidá pár bylinek ze zahrádky a sůl, vy-tvaruje z hmoty koule a hodí je do vroucí osolené vody. Vojáci spokojeně odtáhnou a selka nový recept používá dál. Předává se z generace na generaci. Ačkoli recept není to nejdůležitěj-ší, knedlíky se musí vařit s citem, musíte vycítit, kdy je přesně čas vylovit je z vody, aby nebyly příliš vlhké ani příliš suché. Příběh špeku je zase zcela opačný. Nedostatek vepřů řeší Jižní Tyrolsko až v současné době: maso na špek se poprvé v ději-nách musí dovážet. Pravý jihotyrolský špek je dnes velká vzác-nost, vyrábí se výhradně z masa prasat, která od narození žijí na statcích v Jižním Tyrolsku a jsou živena výhradně geneticky neupravenou stravou. Tomuto principu dnes zůstalo věrných 14 výkrmen, které jako jediné dodávají maso pro výrobu jihoty-rolského selského špeku: každý rok je poraženo asi 700 kusů; podle staré tradice se pokud možno využívá maso z celého prasete, špek se tedy vedle kýty vyrábí také z plecka, ramín-ka, žebírka a trupu. První zmínky o špeku najdeme kolem roku 1200 v obchodních zápisech řeznických cechů. Na severu lidé v dávných dobách maso konzervovali uzením, na jihu zase naso-lováním. Jihotyrolané zkombinovali obě metody – udili i solili a dali tak vzniknout syrové šunce, která spojuje středomořské i severské vlivy: trochu soli, trochu studeného kouře a hodně čerstvého povětří – to je tajemství toho pravého špeku. Dříve špek pomáhal přečkat tvrdou zimu, dnes je pevnou součástí jihotyrolské svačiny, tzv. Marende. Chuť se liší také podle způ-sobu krájení: takže tenké plátky, silné plátky nebo na kostičky?

Knedlíky a špekJídlo chudých

Informace v kostce:

» „Knödel“ (knedlík) je zdrobnělina středohornoněmeckého výrazu „knode“ (Knoten, uzel). V Jižním Tyrolsku existuje 36 druhů slaných i sladkých knedlíků. Knedlíky jsou dokonce ztvárněny i na freskách, nejstarší malba se nachází v kapli hradu Hocheppan/Castel d’Appiano [B4] nedaleko Bozenu/Bolzana: obraz děvečky, která pojídá knedlík, si můžete prolédnout na www.hocheppan.com

» Ročně se vyrobí 2,5 miliónů kýt jihotyrolského značkového špeku. Jihotyrolský selský špek je naopak spíše úzkoprofilovým zbožím: je

k dostání pouze v 28 obchodech nebo na stránkách www.gutesaussuedtirol.com

Vše o jeho výrobě a prodeji se dozvíte na www.speck.it» Domácí výčepy na statcích mají tradici: po 180 dní v roce sedláci ote-

vírají své sklepy a jizby k ochutnávkám vína a dalších místních specialit. Adresy najdete na www.redrooster.it

Tradice | 95

Jihotyrolský špek: jemnější než uzená šunka ze severu, aromatičtější než italská syrová šunka

96

Revoluční nálada roku 1980: umělci demonstrují v bolzanské ulici Museumstraße

Prolomení | 97

Ven ze skleníku Jižní Tyrolsko bylo odjakživa světem samo pro sebe. Kultura rovná se tradice

rovná se uchovávání. Pak najednou nastane čas na změnu: země se rozhodne vnímat sebe a své okolí jinak. Rozhodne se stát se moderní.

„Naše genarace se vůbec ocitla v pěkné kaši. Zpátky už nemůžem & vpřed se bojíme.“n.c.kaser, 1978

Němci. Italové. Dvě rozdílné planety. Po celá desetiletí se ji-hotyrolská politika snažila tyto dva jazyky a kultury nemíchat. K tomu patří také ochrana německé a ladinské identity před vším, co by ji mohlo ohrozit. Školy a spolky jsou rozděleny pod-le mateřského jazyka svých mluvčích, starobylé zvyky a tradice je třeba chránit i před tím nejslabším závanem čerstvého vzdu-chu. V jihotyrolském skleníku je vzduch stále dusivější. V 70. letech 20. století se pokoušejí skleník alespoň otevřít studenti, levicová mládež a umělci. Víří dusný vzduch, který je obklopuje, a znovu pokládají staré otázky ohledně soužití na území Jižního Tyrolska. Zemská vláda však trvá na stávající politice. Jejich oponenti se snaží jihotyrolskou realitu uchopit. Němci. Italové. Přátelé. Milenci. Rodiče dětí, které už ani ne-vědí, kdo jsou: Italové nebo Němci? Nacházejí styčné body, stejné myšlenky, budují se první uzoučké můstky, v divadle je občas slyšet spisovná němčina, ne dialekt, italský režisér Marco Bernardi jako první inscenuje dvojjazyčné divadelní hry, spisovatelé a umělci hledají inspiraci i konkurenci jak v Itálii, tak v německy mluvící cizině. Autor Norbert C. Kaser se stává lodivodem kverulantů. Levicový politik Alexander Langer, kte-rý je považován za jednoho z nejvýznamnějších proevropských politiků, zároveň žádá, aby se Jižní Tyrolsko stalo odstrašujícím příkladem pro celou Evropu: „Čím víc spolu budeme mít do či-nění, tím lépe se vzájemně poznáme a rozumíme si, o to víc

jsme soudržní.“ Od roku 1989 začíná Jižní Tyrolsko konečně dýchat i na oficiál-ní bázi. Staří politici odstupují. Jednání s Itálií o autonomním statutu Jižního Tyrolska stojí před úspěšným koncem. Jakmile jsou práva německé menšiny v Jižním Tyrolsku zajištěna, ote-vírá nová politická generace konečně dusný skleník a jsou po-loženy základy nové vzdělávací a kulturní politiky, díky které dnes Jižní Tyrolsko představuje otevřený, sebevědomý a své-bytný myšlenkový prostor. Od té doby se buduje jihotyrolská kultura. Všechny velké kulturní domy vznikají až po roce 1989, města teprve teď chápou svou roli kulturních center. Společ-né zájmy sbližují i rozdílné jazykové tábory. Němečtí a italští historici začínají společně dávat dohromady dějiny Jižního Tyrolska. Probouzí se sebevědomí regionu. Probíhá diskuze o současných uměleckých formách a jejich významu pro vývoj společnosti. Kultura získává nové místo na žebříčku hodnot: kultura se stává povoláním. Jižní Tyrolsko je staveniště. Experiment. S nejistým výsledkem. Jihotyrolané začali mít nový způsob soužití rádi. Ale potřebují čas. Už roky studuje Joseph Zoderer ve svých románech ně-mecko-italské vztahy. Nikdo zatím nepopsal lépe, jak spletité tyto vztahy, přes veškerou lásku, jsou:

„Cítil se obklopený zemí, ke které se zdálo, že díky své rodné ně-mecké řeči od narození náležel; zatímco pro Maru musela být tato země spíše zemí, která jí byla takříkajíc přenechána, měla si do-konce myslet, že je její vlastní, ačkoli byla poloviční Italka.“Joseph Zoderer, Bolest zvyku, 2002

Kaptiola 6 Prolomení

98

Jihotyrolská města jsou přehledná maloměsta s výhledem na hory, město a venkov tu leží blízko sebe. Přesto protest kolem roku 1970 začíná právě tady, kde se cizí a důvěrné potkává silněji než na vesnici. Brunecký autor Norbert C. Kaser píše v Brixenu/Bressanone novou jihotyrolskou literaturu, v měs-tech Meran/Merano, Brixen a Bruneck/Brunico diskutují di-vadelníci, vznikají nová nakladatelství a časopisy, v Meranu a Bozenu/Bolzanu provokují umělci a studenti. A „kravál“ nese své ovoce. Města mění tón, chtějí teď být skutečnými městy s vlastní kulturou, vlastní historií, vlastní atmosférou. Hlavní město země Bolzano se stává i kulturním centrem země. V prů-běhu dvaceti let vyroste v Bolzanu výzkumný ústav, univerzita, městské divadlo, koncertní sál, který konečně uspokojí vyso-ké požadavky místních obyvatel, muzeum současného umění, komplex kin a – jako třešnička na dortu – stálé divadlo pro děti. Bruneck se otvírá světu s novou radnicí a moderním hlavním náměstím, Meran obohatí svůj lázeňský areál o nové náměstí ve středomořském duchu. Mnohé se změnilo od roku 1975, kdy Norbert C. Kaser 1975 napsal své proslulé „stadtstiche“ (Měst-ské črty). Pouze městečko Glurns/Glorenza jeho starobylé hradby ochránily před vpádem nového: za nimi vše zůstalo tak, jak to odjakživa bylo.

MěstaMěstské črty

Informace v kostce:

» V Jižním Tyrolsku najdete osm měst: Bolzano [C4], Meran [C3], Brixen [D3], Bruneck [F2], Sterzing/Vipiteno [D2], Klausen/Chiusa [D4], Glurns [A2] a od roku 1985 se mezi ně počítá také Leifers/Laives [C5]. Informace o jednotlivých městech najdete na www.suedtirol.info

» Přehled nejdůležitějších kulturních akcí naleznete na www.suedtirol.info/akce

Prolomení | 99

Ukázat tvář: ve starobylém biskupském městě se začínají psát dějiny nové jihotyrolské literatury

„původně bašta proti válečně naladěnému luteránskému švýcar-sku & postavená z papíru. špinavý jako žádná jiná z našich jihoty-rolských perel zvlášť na jaře když jsou chodníky zavalené hnijícím sněhem, hnojem & vodou. Jinak je g. skutečně líbezný, bydlí tu samí pašeráci, kolem dokola plot & málo lidí. V podloubích si ani pohodlně nestoupnete, protože půda pod nima je plná bahna, pře-bývá tu pár řemeslníků & v obloucích je výstavně naskládané dří-ví na topení. Studny zurčí. Život je jako noha, ve které mravenčí. V hospodě žehlí osamělá žena. Typicky místní černovlasá s pří-zvukem starousedlíků & všemi gramatickými chybami (místní zápal pro třetí pád) tak vlastní kraji vinschgau. pracovitost se tu nenosí. Občas smích přeruší auto: jen projede, ze švýcar-

ska do švýcarska. Před branou je kostel jako snadná kořist pro loupeživou helvétskou sebranku. Doby dávno minulé. V ději-nách g. stejně svůj úkol být pevností nikdy vážně nebral. Noční život se tu odehrává ve vlastní posteli: ovšem dětí se tu udělá málo. Za městem se na bažinaté půdě pase dobytek, potok tu budí hrůzu a poutníka provází na jeho cestě alej. Muži pracují mimo město. V zahrádkách u hradeb visí jejich ponožky & ple-je nějaká bába. Husy kálejí. Takový je g. přede vším ochráněný, trochu i před větrem, s budoucností ve švýcarských fabrikách. Tři ulice tři brány znamenité město s půlkou orla ve znaku…“

Z knihy „Městské rytiny a jiné krátké prózy z Tyrolska“Autor: C. Kaser Norbert. Nakladatelství: Burian a Tichák

100

Typická tyrolská střecha je velice strmá. Rovné střechy sta-věli fašisté. Konec, tečka. Tímto argumentem byla diskuze až do roku 1980 vyřízená, Jihotyrolané stavěli dál své „sedlácké domy“, ačkoli už žádnými sedláky nebyli. Othmar Barth byl jeden z mála architektů v zemi, kteří se tenkrát snažili uplat-ňovat myšlenky architektonického směru Bauhaus. Je považo-ván za průkopníka mladých architektů, kteří v Jižním Tyrolsku zavedli současný architektonický styl, který spojuje moderní koncept a regionální specifika. Zacházejí citlivě s historickými prvky a stavbami, používají místní materiály, do svých projektů zapojují i okolní krajinu. Odvahu zkusit něco nového měla nej-prve církev a stavitelé z údolí Vinschgau/Val Venosta, později se připojil zbytek země. Nejnovějšími velkými projekty jihoty-rolských architektů jsou radnice v Brunecku/Brunico v údolí Pustertal/Val Pusteria, Hotel Vigilius Mountain Resort u Lana v údolí Etschtal/Val d’Adige, nový kostel v Saltaus/Saltusio v údolí Passeier/Val Passiria. Velká pozornost je věnována projektům, v nichž současná architektura vede sebevědomý dialog s historickými stavbami, například inovativně navrže-né vinné sklepy oblasti Überetsch/Oltradige, některá zemská muzea, rozšířený farní kostel v Leifers/Laives jižně od Bozenu/Bolzana či hrad Sigmundskron/Firmian nedaleko Bolzana. Je-dinečná je také skupina nádražních budov na trati znovu ob-novené železnice Vinschger Bahn: průmysloví dinosauři jsou krmeni tou nejmodernější technikou.

ArchitekturaRozpálená plechová střecha

Prolomení | 101

Informace v kostce:

» Počátky moderní architektury sahají v Jižním Tyrolsku do období kolem roku 1920: v Bad Dreikirchen [D4] s výhledem na údolí Eisacktal/Val Isarco staví Tyrolan Lois Welzenbacher a jihotyrolský malíř Hubert Lanzinger ve stylu Bauhaus s alpskými prvky. www.briol.it V Bolzanu [C4] tvoří architekti od roku 1934 městské čtvrti ve stylu fašistického realismu.

» Pravidelné výstavy současné jihotyrolské architektury a mezinárodních trendů v architekruře pořádají Dům umění v Meranu [C3],

www.kunstmeranoarte.org a nadace Komory architektů, www.arch.bz.it v Bolzanu [C4]. » Od roku 1992 se v Sextenu/Sesto [H4] v údolí Hochpustertal/Alta

Pusteria udílí cena za architekturu „Neues Bauen in den Alpen“ (Nové stavění v Alpách).

Současná architektura obohacená o regionální prvky: nová radnice v Brunecku/Brunico

102

V roce 1979 obsadila mládež starý tovární areál v Bozenu/Bolzanu. Požadují centrum pro mladé, otevřené všem třem jazykům a kulturám. Město nechá budovu vyklidit a plánuje tu stavbu parkoviště. Ale dopadne to naštěstí jinak: v roce 2008 je na tomto místě otevřen nový Museion, sídlo Muzea moderního a současného umění. Dům, který vybízí k diskuzi a je otevřen moderním názorům. Skleněná krychle, kterou na-vrhli berlínští architekti Krüger, Schuberth, Vandreike (KSV), stojí přímo na místě, kde řeka Talfer odděluje staré německé Bolzano, které bylo postaveno ve 30. letech 20. století. Ideální místo pro společenskou diskuzi, vyjádřenou také řečí umění. Do tvorby současného umění se Italové a Němci už pouště-jí společně. Museion byl založen v roce 1985 jako soukromé sdružení, ve stejném roce vznikla v Bolzanu i Galerie Museum, v roce 2001 následoval „kunst meran“, 2003 galerie designu Lungomare v Bolzanu. V roce 2008 vysílá politika další pozitiv-ní signál: Jižní Tyrolsko se stává dějištěm Evropského bienále současného umění Manifesta 7. Už není cesty zpět. Dva mosty přes řeku Talfer, které jsou součástí areálu Museionu, budou navždy spojovat nejen různé doby, ale také různé kultury.

Současné uměníUmění jako koncept

Informace v kostce:

» Museion [C4]: sbírka a program výstav se zaměřuje především na umění po roce 1960. Muzeum získalo mezinárodní věhlas také díky své specializaci na téma „Jazyk v umění“. www.museion.it

» Galerie Museum [C4]: sdružení „ArGe Kunst“ (zlostné umění) představuje zejména experimentální a mezioborové kulturní počiny. www.argekunst.it

» kunst meran [C3]: kulturní iniciativa se sídlem v meranském podloubí je platformou národního a mezinárodního současného umění a architek-tury. www.kunstmeranoarte.org

» Lungomare [C4]: je jakousi laboratoří kultury a tvoření. Zkoumají se zde především vztahy mezi designem, architekturou, plánováním měst a uměním. www.lungomare.org

V hlavní roli sklo: budova Muzea moderního a současného umění v Bozenu/Bolzanu interpretuje umění jako most mezi kulturami

Prolomení | 103

Začalo to mužem z ledu. Byl objeven Ötzi a Jižní Tyrolsko na-jednou potřebovalo vlastní muzeum archeologie. V roce 1998 se mumie nastěhovala. Jižní Tyrolsko si vzpomnělo na další poklady, které byly doposud uloženy ve sbírkách Ferdinan-dea v Innsbrucku, a rozhodlo se mít je raději na svém území a na svém území je také prezentovat. Velká většina jihotyrol-ských muzeí vznikla teprve po roce 1989. Základní vědomosti o jihotyrolských dějinách, zeměpisu, vlastivědě a hospodářství dnes můžete získat ve sbírkách devíti zemských muzeí, která se touto problematikou důkladně zabývají. Z původně sou-kromé sbírky se postupem času vyvinulo Muzeum lékárenství v Brixenu/Bressanone, Muzeum psacích strojů v Partschinsu/Parcines nedaleko Meran/Merana či Muzeum žen v Meranu. Muzea změnila dějinné sebevědomí Jihotyrolanů a umožnila nový, vědecký přístup k tématům, která byla často v minulosti vnímána pouze emocionálně. O distancovanost se v poslední době snaží i Museum Passeier v údolí Passeiertal/Val Passiria. Usiluje totiž o zprostředkování pravdivého obrazu Adrease Hofera, muže, který pro jedny představuje hrdinu, který vedl Tyrolany na tažení proti bezbožným Napoleonovým Francou-zům, pro druhé pouhého pěšáka v rukou mocných, který zaspal dobu. Dobří Tyrolané, zlí nepřátelé: tak jednoznačně už se boje z roku 1809 neposuzují.

MuzeaDomov ve vitrínách

Informace v kostce:

» Informace o jihotyrolských zemských muzeích najdete na www.landesmuseen.it» Všechna jihotyrolská muzea na jednom místě naleznete na www.provinz.bz.it/museenfuehrer

104

Krajní meze jsou elementem Reinholda Messnera. Jako první pokořil všech 14 osmitísícových vrcholů, pěšky překonal ledo-vé i písečné pouště. Při všech svých expedicích se snažil brát s sebou pouze to nejnutnější, takže jeho výbava postupně ztrá-cela na objemu. Nejdůležitější je stejně on sám, příroda a pro-měnlivá hra jeho pocitů. Messner je prostě extrémní. Ve všem, co říká, ve všem, co dělá. A co říká, to také dělá. Právě zdolává svoji – jak sám tvrdí – „patnáctou osmitisícovku“: soubor mu-zeí, která ukazují hory jako ohromný prostor pro zážitky, pro-stor, který představuje zajímavou kombinaci dobývání a kultu-ry. Čtyři horská muzea s okruhy: skály, led, náboženství, umění a kultura založil Reinhold Messner v Jižním Tyrolsku a přilehlé oblasti Belluno. Páté bylo otevřeno v roce 2011 na téma horský národ na zámku Bruneck/Brunico. Centrem Messnerových hor-ských muzeí je muzeum Firmian na hradě Sigmunds kron jižně od Bozenu/Bolzana. Všechny muzejní exponáty – umělecká díla, upomínkové předměty, relikvie – pocházejí z Messnerova soukromého majetku. Messner je už téměř u cíle. U cíle? „Vr-chol hory je pouze místo obratu,“ prohlásil jednou. A tak lze předpokládat, že opět vyrazí na cestu a najde si nějakou další horu, kterou by mohl zdolat.

Messner Mountain MuseumMuzeum vrcholů

Informace v kostce:

» Informace o všech pěti horských muzeích najdete na www.messner-mountain-museum.it

Prolomení | 105

Hory jako kulturní krajina: hrad Sigmundskron je ústřední expozicí horských muzeí Reinholda Messnera

106

Jižni Tyrolsko – Informace | 107

Jižni Tyrolsko – Informace

Největší horská pastvina Seiser Alm/Alpe di Siusi (52 km2 = 8000 fotbalových hřišť)

Hlavní řekyEtsch/Adige (153 km), Eisack/Isarco (95,5 km), Rienz/Rienza (80,9 km)

Přírodní parky Schlern-Rosengarten/Sciliar-Catinaccio, Texelgruppe/Gruppo di Tessa, Puez-Geisler/Puez Odle, Fanes-Sennes-Prags/Fanes-Sennes- Braies, Trudner Horn/Monte Corno, Sextner Dolomiten/Dolomiti di Sesto, Rieserferner-Ahrn/Vedrette di Ries-Aurina, Národní park Stilfser Joch/Stelviowww.provinz.bz.it/naturparke

UměníKláštery Marienberg, St. Prokulus, Hocheppan: Jižní Tyrolsko se může pochlubit nejvyšší hustotou románských fresek v Evropě.

VzděláníV městech Bozen/Bolzano, Brixen/Bressanone a Bruneck/Brunico studují mladí lidé od roku 1998 na prvních trojjazyčných univerzitách Evropy. Německy, italsky a anglicky – tak se tu vyučuje, zkouší i diskutuje.

Kvalitní výrobky

JablkaJižní Tyrolsko je největší souvislou oblastí v Evropě, kde se pěstují jablka. Více než tucet druhů má na základě optimálního klimatu prokazatelně delší trvanlivost a intenzivnější chuť než stejné druhy z jiných oblastí.

VínoProdukce vína v Jižním Tyrolsku se skládá z 40 % z červeného a ze 60 % z bílého vína. Přibližně 5 % prémiových italských vín pochází z Jižního Tyrolska, které se řadí mezi nejmenší vinné oblasti Itálie.

MlékoV Jižním Tyrolsku je tolik horských selských statků jako hotelů. Mléčné výrobky horských sedláků jsou zaručeně bez použití genové techniky.

ŠpekŠpek vznikl před staletími z nutnosti uchovávat maso. Ještě dnes vyrábí téměř každý horský sedlák v Jižním Tyrolsku svůj vlastní špek.

Rozloha7400 km2, pouze 3 % celkové rozlohy je obydleno; 80 % tvoří hory.

KlimaV Jižním Tyrolsku svítí slunce v průměru 300 dní v roce. Zdejší vegetace je velmi rozmanitá – najdete tu palmy, vinnou révu, listnaté i jehličnaté lesy, dokonce i zástupce vysokohorské flóry v oblasti věčného ledu.

Počet obyvatel510 000

MěstaBozen/Bolzano (hlavní město), Meran/Merano, Brixen/Bressanone, Bruneck/Brunico, Sterzing/Vipiteno, Leifers/Laives, Klausen/Chiusa, Glurns/Glorenza

Jazyky Němčina (70 %), italština (26 %), ladinština (4 %)

HistorieNa konci první světové války je Jižní Tyrolsko vítěznými velmocemi přiřčeno spojenecké Itálii. Do té doby patřila oblast po více než pět staletí k Rakousku. Následující léta se vyznačují Mussoliniho politi-kou poitalšťování, volbou státní příslušnosti, bombovými atentáty, početnými protestními manifestacemi a tvrdými politickými mocen-skými boji s vládou v Římě. V roce 1972 nabývá právní platnosti 2. autonomní statut pro lepší ochranu obyvatel Jižního Tyrolska, který lze úplně prosadit až o 20 let později. Mezitím je Jižní Tyrolsko pova-žováno za vzorový model autonomie etnických menšin.

Nejvyšší hora Ortler/Ortles, Vinschgau/Val Venosta (3905 m)

DolomityHornina charakteristická pro tyto bledé hory pochází ze zkamenělin řas a korálových útesů dávného moře. V roce 2009 byly Dolomity zapsány na seznam Světového přírodního dědictví UNESCO.

Dolomiti SuperskiS celkovou délkou sjezdovek 1200 km představuje lyžařské sdruže-ní Dolomiti Superski největší lyžařský areál světa. Proslulý okruh „Sellaronda“ provede lyžaře přes čtyři sedla Dolomit kolem horského masivu Sella.

Největší jezero Kalterer See/Lago di Caldaro (1,47 km2, nejteplejší jezero v Alpách s možností koupání)

Co byste o Jižním Tyrolsku měli vědětOkružní cesta za 60 vteřin

108

Vinschgau/Val VenostaNejvyšší hora Jižního Tyrolska Ortler/Orles (3905 m) patří spolu s kostelní věží vyčnívající z jezera Reschensee/Lago di Resia k typic-kým symbolům oblasti Vinschgau. Zdejší krajina je poseta jabloňo-vými sady a vinicemi. Ve vyšší nadmořské výšce se pěstují přede-vším meruňky, lesní plody a zelenina. Starobylé zavlažovací kanály, vysokohorské a cyklistické stezky se proplétají rozmanitou kulturní krajinou, kterou zdobí románské kostelíky, středověké hrady a kláš-tery. Obyvatelé oblasti jsou proslulí svou kreativitou a nápaditostí. Ne nadarmo pochází většina jihotyrolských umělců a architektů ze západní části země.

Informace o Vinschgau:Ferienregion VinschgauKapuzinerstraße 10 I-39028 Schlanders/SilandroTel. +39 0473 620 [email protected]

www.vinschgau.net

Meran/Merano a okolíPalmy a olivovníky v údolí, sníh a led na přilehlých vrcholech: okolí lázeňského města Meran, které si zamilovala i rakouská císařovna Sissi, má neopakovatelné kouzlo. Město i celý region nabízejí řadu kontrastů: na jednom břehu řeky Passer/Passirio císařskokrálovská architektura, na protilehlém moderní design. Místní krajina je protká-na vyhlídkovými stezkami a turistickými trasami podél zavlažovacích kanálů, malebnými vesničkami, sady a vinicemi. Zcela jiný, alpský svět se otvírá v odlehlých bočních údolích, jako je Ulten/Val d’Ultimo a Passeier/Val Passiria, v nichž najdete množství starobylých selských usedlostí dodávající jim jedinečný, původní charakter.

Informace o Meranu a okolí:Ferienregion Meraner Land/Merano e dintorniGampenstraße 95I-39012 Meran/MeranoTel. +39 0473 200 [email protected]

www.meranerland.com

Bozen/Bolzano a okolíV novém domovském městě muže z ledu Ötziho se přímo střetávají dvě kultury a tyto se spojují do životního stylu a kultury každoden-ního života jeho 100 000 obyvatel. Vzhled krajiny okolo hlavního města provincie a jižně od něj je formován starými vinařskými vesni-cemi a vinicemi, ke kterým se přidružuje více než 200 hradů, zámků a zřícenin. Náhorní plošiny, horské vesnice a údolí, která leží až ve výš-ce 1550 m, nás zvou k letnímu osvěžení. Jih Jižního Tyrolska je oblastí země, kde je vliv Středozemí nejsilnější a zá slu hou mírného klimatu je Kalterer See nejteplejším jeze rem s možností koupání v Alpách.

Informace o Bolzanu a okolí:Ferienregion Südtirols Süden/Bolzano, Vigneti e DolomitiPillhofstraße 1I-39057 Frangart/FrangartoTel. +39 0471 633 [email protected]

www.suedtirols-sueden.info

Eggental/Val d’EgaPo stopách krále trpaslíků Laurina a vodní panny z jezera Karersee/Lago di Carezza: přes 530 km vyznačených turistických cest se vine horským masivem Rosengarten a Latemar a vytvářejí tak nejhustější síť cest v Jižním Tyrolsku. Výchozími body pro pěší výlety a alpini-stické a horolezecké trasy jsou malé horské vesnice s typickou návsí, lemované samotami a selskými chalupami. V nejvýznamnějším pout-ním místě Jižního Tyrolska, klášteře Maria Weißenstein v Petersber-gu/Monte San Pietro, žijí ještě dnes mniši řádu Servitů.

Informace o Eggental:Ferienregion EggentalDolomitenstraße 4I-39056 Welschnofen/Nova LevanteTel. +39 0471 619 [email protected]

www.eggental.com

Kde je Jižní Tyrolsko nejkrásnějšíPrázdninové oblasti


Seiser Alm/Alpe di Siusi365 salaší, chat a selských chalup roztroušených na ploše o velikosti 8000 fotbalových hřišť: Seiser Alm je tou největší vysokohorskou pastvinou v Evropě a obrovskou venkovní arénou pro dospělé i děti. Také vesnice k ní patřící, Kastelruth/Castelrotto, Seis/Siusi a Völs/Fiè, které jsou vzdálené jen 30 minut autem od Bozenu/Bolzana a Brixenu/Bressanone, se vyznačují převládající selskou kulturní krajinou. Skutečně tam ještě dnes žije dvakrát tolik sedláků než hos-tinských. Silná domácká sounáležitost ta mějších obyvatel se ukazuje jak ve všední den tak i při tradičních akcích, jako je rytířská podívaná „Oswald von Wolkenstein Ritt“ nebo selská svatba.

Informace o Seiser Alm:Ferienregion Seiser AlmDorfstraße 15I-39050 Völs am Schlern/Fiè allo SciliarTel. +39 0471 709 [email protected]

www.seiseralm.it

Eisacktal/Valle Isarco Řeka Eisack/Isarco, druhá nejdelší řeka Jižního Tyrolska, dává jméno údolí jižně od Brennerského průsmyku. Již ve středově ku zde zasta-vovali králové, kupci a obchodníci, aby si odpočinuli po namáhavé cestě na jih. Z této doby pocházejí tři zdejší městečka Brixen/Bressa-none, Sterzing/Vipiteno a Klausen/Chiusa, která svými elegantními obchody, kulturním bohatstvím a kavárnami zvou návštěvníky k zastavení. Na příkrých svazích údolí se daří především jablkům, vinné révě a jedlým kaštanům. Kaštany jsou konzumovány při „Törggelen“, staré tradici, která má v údolí Eisacktal svůj původ. Skrytá postranní údolí ukrývají malebné vysokohorské vesničky v téměř nedotčené přírodě.

Informace o Eisacktalu:Ferienregion EisacktalGroßer Graben 26aI-39042 Brixen/BressanoneTel. +39 0472 802 [email protected]

www.eisacktal.info

Ladinská údolí Ve dvou údolích se ještě i dnes mluví třetím jazykem Jižního Tyrolska, ladinštinou, a ladinsky se tam i žije: v údolích Gröden/Val Gardena a Alta Badia. Spojená průsmykem Grödnerjoch/Passo Gardena, patří obě k nejznámějším oblastem Dolomit a jsou oblíbená především pro své pů sobivé a pověstné hory. Jejich obyvatele lze popsat jako lidi, kteří s láskou udržují staré tradice a jsou také velmi pilní a pracovití. Žijí převážně z hoteliérství a gastronomie. Nelze opome-nout řezbářské umění, které je obyvatelům oblasti Gröden vlastní, a kreativní kuchařské umění, které se nedostalo pouze do špič kových restaurací v údolí Alta Badia. Vše o historii a svéráznosti ladinců vypráví muzeum Ladin v St. Martin in Thurn/S. Martino in Badia.

Informace o ladinských údolích: Ferienregion GrödenDursanstraße 80cI-39047 St. Christina/S. CristinaTel. +39 0471 777 [email protected]

www.valgardena.it

Ferienregion Alta BadiaCol Alt 36 I-39033 Corvara Tel. +39 0471 836 [email protected]

www.altabadia.org

110

Pustertal/Val Pusteria Na východě Jižního Tyrolska se rozprostírá zelené údolí Pustertal, které se táhne až do rakouského Východního Tyrolska. Údolí lemují početné malé obce, v čele s živým městečkem Bruneck/Brunico. Jsou obklopeny rozsáhlými poli, lesy a loukami, které pokračují v odlehlých postranních údolích. Řeka Rienz tuto oblast rozděluje na část s hustě zales něným hlavním alpským hřebenem na severu a část se světlými Dolomity na jihu. Oblast pro pěší turistiku je charakte-ristická dobře dostupnými horskými jezery, jako je Pragser Wildsee/Lago di Braies, a bizarními vrcholy, jako jsou Drei Zinnen/Tre Cime. Tak vyvážený, jako je krajina, je také dialekt zdejších obyvatel, který je dělá zvláště sympatickými.

Informace o Pustertalu:Ferienregion Kronplatz Michael Pacher Straße 11a I-39031 Bruneck/BrunicoTel. +39 0474 555 447 [email protected]

www.kronplatz.com

Ferienregion HochpustertalDolomitenstraße 2939034 Toblach/DobbiacoTel. +39 0474 913 [email protected]

www.hochpustertal.info

Tauferer Ahrntal/Valli di Tures e AurinaÚdolí Tauferer Ahrntal leží na slunečné straně Zillertálských Alp a je nejsevernějším prázdninovým regionem Jižního Tyrolska. Míst-ních téměř 80 třítisícovek obklopuje panenská příroda plná salaší, horských jezer, vodopádů. Najdete tu i přírodní park Rieserferner-Ahrn. Stejně svérázní jako krajina jsou také místní obyvatelé: zemití a s láskou k tradicím, zároveň však otevření okolnímu světu i všemu novému. To dokládá například pestrá nabídka extrémních sportů jako ledolezení nebo rafting. Unikátní je místní dialekt, který není nikde jinde v celém regionu tak vyhraněný a odlišný.

Informace o Tauferer Ahrntalu:Ferienregion Tauferer AhrntalAhrnerstraße 95I-39030 Steinhaus/CadipietraTel. +39 0474 652 [email protected]

www.tauferer.ahrntal.com


DolomityBizarní svět vrcholů patří k nejmarkantnějším horským krajinám svě-ta. Jedinečné horské masivy jako Rosengarten/Catinaccio, Geisler/le Odle či Drei Zinnen/Tre Cime di Lavaredo nabízejí panorama, ze kterého se vám i na pevné zemi zatočí hlava. Pohoří Sella můžete v zimě celé objet na lyžích: stačí vám na to pouze jediný skipas a projedete hned čtyři lyžařské oblasti Dolomit světové pověsti. V červnu 2009 byly Dolomity zapsány na seznam Světového dědictví UNESCO.

Hrady a zámkyHrad Schloss Tirol dal ve 13. století zemi jméno. Od té doby jsou dě-jiny Tyrolska s tímto místem pevně spjaty. V Jižním Tyrolsku najdete téměř 800 hradů, zámků, panských sídel, pevností a zřícenin – husto-ta těchto památek je tu větší než kdekoli jinde v Evropě. V mnohých z nich dnes sídlí muzea či galerie, početné jsou také zámecké hotely a restaurace.

Ötzi, muž z leduTato 5300 let stará mumie byla nalezena v roce 1991 na ledovci v údolí Schnalstal/Val Senales a v současné době si ji můžete pro-hlédnout v Archeologickém muzeu v Bozenu/Bolzanu. Mumie i další předměty nalezené na místě ročně přilákají 250 000 návštěvníků z celého světa. O životě pravěkých lidí, mezi které Ötzi patřil, se více dozvíte v expozici ArcheoParcu v údolí Schnalstal nedaleko města Meran/Merano.

Tradice i současnostMůžete zajít na vesnickou oslavu, pochodovat za zvuků dechovky, pomáhat na horském statku: tradice je v Jižním Tyrolsku prostě stále živá. Staré totiž vždy neznamená špatné. Zároveň tu najdete i hodně nového. Za vše mluví četné příklady současné architektury, jako třeba budova Museionu, sídla Muzea pro moderní a současné umění v Bozenu/Bolzanu.

Přirozené uvolněníAlpské wellness: bylinková parní lázeň, sauna z borovicového dřeva a senná koupel. Jihotyrolské wellness procedury jsou po náročném dni tím pravým pro vaše tělo i duši. A dodají spoustu energie na další výkony.

Gurmánská potěšeníNezáleží na tom, zda zamíříte na původní horskou chatu nebo do elegantní gurmánské restaurace: jihotyrolská kuchyně představuje ideální souhru tradiční tyrolské kuchyně a vybraných italských specialit. Rafinovaná kombinace knedlíků a špaget.

Co najdete jen v Jižním TyrolskuVýběr tipů pro vaši dovolenou

Horská pastvina Seiser Alm/Alpe di SiusiNejvětší horská pastvina Evropy nabízí působivé panoramatické výhledy na majestátní vrcholy Dolomit. V létě i v zimě si tu užijete skvělou rodinnou dovolenou i plno aktivní zábavy. Odpočinek a posilnění najdete na některé z mnoha zdejších horských chat či salaší.

Zámek Schloss TrauttmansdorffUnikátní botanická zahrada, park s typicky alpskými i exotickými rostlinami a stromy, vodní a terasové zahrady a první palmy na jih od Alp. Od dubna do listopadu si tu můžete užívat podmanivých vůní a božského klidu.

Historické jádro a moderní obchodyKřivolaké uličky, malebná podloubí, starobylé hradby a živé ulice plné obchodů: každé z jihotyrolských měst má své vlastní kouzlo, svou vlastní atmosféru. Nejzachovalejší městské hradby v alpském pro-storu najdete v nejmenším městečku Jižního Tyrolska s pouhými 890 obyvateli – v Glurns/Glorenza. Po vydatném nakupování v elegant-ních buticích a tradičních obchůdcích si nejlépe odpočinete u jablečného štrúdlu a cappuccina v útulné kavárně na náměstí.

Jazykové bohatství70 % jihotyrolského obyvatelstva mluví německy. Italština je rozšířená především v okolí měst Bozen/Bolzano, Meran/Merano a v oblasti Überetsch/Oltradige-Bassa Atesina . Nejvýrazněji je symbióza německého a italského životního stylu patrná při procház-ce ulicemi Bolzana. Nejstarším jazykem Jižního Tyrolska je přes 1000 let stará ladinština. Dodnes jím mluví zhruba 18 000 osob v údolích Gröden/Val Gardena a Gadertal/Val Badia.

Lahodné vínoTmavé, hluboké sklepy ukrývají ty největší jihotyrolské poklady, které každoročně získávají řadu cen a ocenění. Podél Jihotyrolské vinné stezky se prostírá malebná vinařská krajina, přerušovaná starobylými vinařskými usedlostmi a moderními vinotékami, kde můžete ochut-nat místní skvělá vína. „Nové“ víno se zase podává v rámci tradičního podzimního Törggelen.

MMM – Messner Mountain MuseumReinhold Messner otevřel 5 muzeí s různými tématy. Jsou jimi skála, led, náboženství, kultura a horské národy. Srdcem souboru muzeí je Muzeum Firmian na hradě Schloss Sigmundskron nedaleko Bozenu/Bolzana. Unikátní interaktivní stezka vám přiblíží pocity horolezců.

112

Co, kde, jak

Informace & rezervace

Dotazy na ubytování, rezervace, aktivity

pro volný čas, akce:

Südtirol Information

Pfarrplatz 11

I-39100 Bozen/Bolzano

Tel. +39 0471 999 999

[email protected]

www.suedtirol.info

Podrobné informace a užitečné pokyny k příjezdu autem, vlakem

a autobusem nebo letadlem – nízkonákladovými lety z blízko ležících

letišť: Bergama, Verony, Venedig/Benátek, Trevisa a Innsbrucku do

Jižního Tyrolska, jakož i plánovač tras, jízdní řády vlaků a autobusů

naleznete na www.suedtirol.info/doprava

Meraner Land/Merano e dintorni

Südtirols Süden

/

BolzanoVigneti e Dolomiti

Eisacktal/Valle Isarco

Tauferer Ahrntal/Valli di Turese Aurina

Kronplatz/Plan de Corones

Hochpustertal/Alta Pusteria

AltaBadia

Gröden/Val Gardena

Seiser Alm/Alpe di Siusi

Eggental/Val d’Ega

Vinschgau/Val Venosta

» Vinschgau: www.vinschgau.net

» Meraner Land: www.meranerland.com

» Südtirols Süden: www.suedtirols-sueden.info

» Eggental: www.eggental.com

» Seiser Alm: www.seiseralm.it

» Gröden: www.valgardena.it

» Alta Badia: www.altabadia.org

» Kronplatz: www.kronplatz.com

» Hochpustertal: www.hochpustertal.info

» Eisacktal: www.eisacktal.info

» Tauferer Ahrntal: www.tauferer.ahrntal.com

Prázdninové oblasti

a

i

d

ch

a

i

d o lom i t i

l ag

o d

i g

ar d

a

b o d e n s e e

Südtirol Map – Standard

45 Salzburg

45 Innsbruck

45 Verona

45 Treviso

45 Venezia45 Brescia

45 Bergamo

45 Milano

45 Bolzano/Bozen

2 Rosenheim

2 Vipiteno/Sterzing

2 Brunico/Bruneck2 Bressanone/Brixen

2 Bregenz

2 Vaduz

2 Chur

2 Lugano2 Udine

2 Cortina

Spittal ander Drau 2

2 Trento

45 München

45 Zürich

2 Merano/Meran2Glorenza/Glurns

0 50km

40.indd 1 1/4/12 2:32 PM

15.indd 1 12/18/11 4:46 PM

Příjezd


Ubytování Rozsáhlá databanka ubytovacích kapacit Jižního Tyrolska s možností

rezervace online: www.suedtirol.info

Prázdninoví specialisté:

» Dovolená na selském statku: www.redrooster.it

» Wellness hotely Belvita Alpine: www.belvita.it

» Rodinné hotely: www.familienhotels.com

» Aktivní hotely: www.vitalpina.info

» Hotely pro cyklisty: www.bikehotels.it

» Camping: www.campingsouthtyrol.com

» Cenově výhodné ubytování: www.southtyrolbudget.com

» Pronájem pokojů v soukromí: www.kleinundfein.org

» Mládežnické ubytovny: www.jugendherberge.it

Počasí

Předpověď počasí, počasí na horách, pylové zpravodajství:

Meteorologická služba

www.suedtirol.info/pocasi

Veřejné dopravní prostředky » Místní veřejná doprava: www.sii.bz.it

» Vlakové spojení mezi Bozenem/Bolzanem a Malsem/Malles:

www.vinschgerbahn.it

» Mobilcard – jediná jízdenka pro všechny prostředky hromadné

dopravy svazu Südtiroler Verkehrsbund: www.mobilcard.info

Autopůjčovny Hertz – Bolzano

Tel. +39 0471 254 266

www.hertz.it

Avis – Bolzano, Brixen, Meran

Tel. +39 0471 212 560

www.avisautonolleggio.it

Maggiore – Bolzano

Tel. +39 0471 971 531

www.maggiore.it

Svátky

» 1. leden: Nový rok

» 6. leden: Tři králové

» březen/duben: Velikonoční neděle a Velikonoční pondělí

» 25. duben: Den osvobození od fašismu

» 1. květen: Svátek práce

květen/červen: Svatodušní neděle a Svatodušní pondělí

» 2. června: Den republiky

» 15. srpna: Nanebevzetí Panny Marie (Ferragosto)

» 1. listopadu: Svátek všech svatých

» 8. prosince: Neposkvrněné početí Panny Marie

» 25./26. prosince: Vánoce

Nouzové volání Vozidlo záchranné služby, pohotovostní lékař, horská záchranná

služba: 118

Carabinieri: 112

Policie: 113

114

Doporučená literatura

Víno z Jižního Tyrolska pro znalce a labužníky Franz Jaksch

Dolomity – nejkrásnější Ferraty Pascal Sombardier

Průvodce Jižní Tyrolsko – Merian Live!Friederike Kaiser

Velký turistický průvodce Dolomity + CD

SÜDTIROL MARKETINGDESIGN: inQuadro KG, BolzanoTEXT: Gabriele Crepaz FOTOGRAFIE: Clemens Zahn, Thomas Grüner, Toni Stocker/Alpinschule Ortler, Helmuth Rier, Alessandro Trovati, Frieder Blickle, Max Lautenschläger, Andree Kaiser, Stefano Scatà, Freddy Planinschek, Dolomiti Superski, Tourismusorganisationen Südtirol, Handelskammer Bolzano, „100 Jahre Seilbahn Kohlern“ Kuratorium Technische Kulturgüter, Alexander Langer Archiv, suedtirolfoto.com/Othmar Seehauser, Udo Bernhart, Marion Gelmini, Alex Filz, South Tyrol Museum of Archaeology, Othmar Prenner, “Karl auf der Mauer”, Museion Media Façade 2011TISK: ATHESIADRUCK GmbH, Bolzano


Svérázné – tak by se dalo Jižní Tyrolsko charakteri-zovat jedním slovem. Tato země je postavená z pev-ného materiálu, má jasnou strukturu. Pevnou for-mu jí dávají skály, na utváření krajiny a její vegetace mají velký podíl rychle se střídající druhy hornin od porfyru přes mramor až po dolomit. Místní sedláci svou půdu po generace obdělávají vlastníma ruka-ma a usilují o to, aby se kámen střídal s barvami a rostlinami. Příroda a kultura tu spolu žijí v symbióze a tradice a zvyky tady dodnes hrají důležitou roli. Ke slovu se dostává i nové.

Date post:	02-Apr-2016
Category:	Documents
Upload:	bookletia
View:	254 times
Download:	2 times

Jižní Tyrolsko. Jiná Itálie

Documents