Jméno autora: Mgr. Věra Kocmanová

Datum vytvoření: 11.4.2013

Číslo DUMu: VY_12_INOVACE_22_CJ_NP1

Ročník: I.

Český jazyk a literatura

Vzdělávací oblast: Jazykové vzdělávání a komunikace,

Estetické vzdělávání

Vzdělávací obor: Literatura

Tematický okruh: Česká literatura ve 2. polovině 19. století

Téma: Jan Neruda, Povídky malostranské , U Tří lilií

Metodický list/anotace: Rozbor povídky za pomoci ukázek s

použitím interaktivní tabule

„Myslím, že jsem tenkrát šílil. Každá žilka hrála, krev byla rozvařena.

Byla teplá, avšak tmavá letní noc. Sirnatý, mrtvý vzduch posledních dnů byl se konečně sbalil v černé mraky. Bouřný vítr je zvečera mrskal před sebou, pak se rozhučela mohutná bouř, zapraskal liják, a bouř a liják trvaly až do pozdní noci. Seděl jsem pod dřevěnými arkádami hostince U Tří lilií, poblíž Strahovské brány. Malý to hostinec, četněji tenkráte navštívený jen vždy v neděli, kdy tu v salónku při pianě bavili se tancem kadeti a desátníci. Dnes byla zrovna neděle.“(1) 1.KDE SE ODEHRÁVÁ DĚJ? KDO JE VYPRAVĚČEM?

2.JAK SE ŘÍKÁ TÉTO FORMĚ?

„Seděl jsem pod arkádami u stolu poblíž okna sám a sám. Mocné hromy skoro ráz na ráz burácely, liják tloukl do taškové střechy nade mnou, voda srčela v stříkavých potůčcích k zemi, a piano mělo uvnitř salónku jen kratičké oddechy a vždy zas se rozzvonilo znovu. Chvílkami hleděl jsem otevřeným oknem na točící, smějící se páry, chvílkami zas hleděl jsem se ven do tmavé zahrádky. Někdy, když šlehnul jasnější blesk, viděl jsem u zahradní zdi a na konci arkád bílé hromady lidských kostí. Býval zde druhdy hřbitůvek a právě tento týden vykopali z něho kostry, aby je převezli jinam. Půda byla ještě rozryta, hroby otevřeny.“(2) 3.POPIŠTE ATMOSFÉRU ONOHO VEČERA.

ČÍM JE DOKRESLENA?

„Ale vydržel jsem u svého stolu vždy jen na

krátký čas. Vždy jsem se zas zdvihnul a

přikročil na chvílku k dokořán odevřeným

dveřím salónku, abych na tančící se podíval

blíž. Vábilo mne tam krásné, as osmnáctileté

děvče. Štíhlý vzrůst, plné, teplé formy, v týlu

přistřižený volný černý vlas, oblý hladký

obličej, světlé oko – krásné děvče! Zvláště ale

mne vábilo to oko její. Jak voda jasné, jak

vodní hladina záhadné, takové neúkojně,

které ti přivolává ihned slova: „Spíše se nasytí

oheň dřev a moře vod, než krásnooká nasytí

se mužů.“(3)

4.KDO A ČÍM ZAUJAL VYPRAVĚČE?

„Tančila skoro ustavičně.

Ale dobře pozoroval, že

vábí zraky moje. Když

tančila kolem dveří,

mezi nimiž jsem stál,

vždy upřeně se zadívala

na mne, a když tančila

salónkem dál, viděl

a cítil jsem, že při každém

otočení zavazuje její zrak

o mne. Nepozoroval jsem,

že by byla s někým

promluvila.“(4) 5.JAK SE CHOVALA DÍVKA K VYPRAVĚČI?

„Již zase jsem tam stál. Zraky naše se ihned setkaly, ač děvče stálo v řadě poslední. Čtverylka se chýlila ku konci, pátá tura dozněla, vtom veběhlo jiné děvče do sálu, udýchané a promoklé. Prodralo se až ku krásnooké. Hudba začala právě turou šestou. Mezi prvním řetězem šeptala přibylá krásnooké něco a tato kývla mlčky hlavou. Šestá tura trvala trochu dýl, komandoval ji svižný kadetík. Když byl konec, prohlédla krásnooká ještě jednou ke dveřím zahradním, pak šla ku předním dveřím salónku. Viděl jsem ji, jak venku si dává svrchní šaty přes hlavu, pak zmizela.“(5))

6.CO SE STALO?

„As po čtvrt hodině zas jsem se podíval ku dveřím salónku. Zde stála krásnooká opět. Rovnala si promoklé šaty, utírala vlhké vlasy

a starší nějaká družka jí pomáhala.

„A proč jsi šla v té nehodě domů?“ tázala se tato.

„Sestra přišla pro mne.“

Hlas její slyšel jsem teď po prvé.

Byl hedvábně měkký, zvučný.

„Stalo se něco doma?“

„Matka zrovna umřela.“

Zachvěl jsem se.“(6) 7.CO SE DOZVĚDĚL VYPRAVĚČ?

JAK JEDNALA DÍVKA?

„Krásnooká se otočila a vystoupla do samoty

ven. Stála vedle mne, zrak její spočíval na

mně, cítil jsem ruku její vedle třesoucí se ruky

své. Uchopil jsem ji za tu ruku, byla tak

měkká. Mlčky jsem táhl děvče dál a dále do

arkád, děvče následovalo volně. Bouř

dostoupila teď svého vrchole. Vítr hnal se

jako příval vodní, nebe i země ječely, nad

hlavami se nám válely hromy, kolem nás jak

by mrtví řvali z hrobů. Přitiskla se ke mně. Cítil

jsem, jak se mi k prsoum lepí vlhký její šat,

cítil měkké tělo, teplý sálající dech – bylo

mně, jako bych musil vypít tu zlotřilou duši z

ní!“(7)

8.CO CÍTIL VYPRAVĚČ K DÍVCE?

Odpovědi:

1. Vypravěč, Jan Neruda, sedí v hostinci.

2. Ich-forma.

3. Zuří silná bouře, atmosféra je

dokreslena pohledem na hřbitov.

4. Vypravěč je okouzlen půvabem

neznámé dívky.

5. Dívka s nikým nehovoří, tančí a sleduje

Nerudu, ví, že i on ji pozoruje.

6. Přiběhne jiné děvče (celé promoklé),

dívce něco pošeptá, ta ještě dotančí a

poté odchází.

7. Dívka odběhla podívat se domů,

právě jí zemřela matka.

8. I když věděl, že je necitelná…, tak ho

fyzicky přitahovala.

Použitá literatura, citace

NERUDA, Jan. Povídky malostranské. Praha: Státní

nakladatelství dětské knihy, 1956, (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)

Zdroj klipartů: MS Office, Verze : 14.0.6123.50