Johanka z Arku

• Nazývána též Panna Orleánská

• Zpodobnění Johanky z Arku

Narodila se přibližně 6. ledna 1412 v severní Francii ve vesničce jménem Domrémy

Její otec byl Jacques Darc a její matka Isabela Romée. Měla tři bratry – Jeana, Jacquemina a Pierra – a jednu sestru – Kateřinu. Pomáhala doma matce, na poli, vyznala se v ručních pracích. Také ošetřovala nemocné a ráda dávala almužnu, ale přesto byla negramotná. Její dopisy Anglii za ní později musel psát její kněz.

Johanka začíná ve svých asi 13 letech slýchávat zvláštní nadpřirozené „hlasy“.

Domnívá se, že k ní skrze své hlasy promlouvají svatá Kateřina, sv. Markéta a archanděl Michael.

Johanka byla vždy velice zbožné dítě,

• roku 1429• S pomocí svého strýce Duranta Laxarta

se vydala za Robertem de Baudricourtem do Vaucouleurs (pod které spadaly Domrémy) a žádala po něm, aby jí dal družinu, koně, mužský šat a vše co se sluší a patří pro dobrého rytíře a aby jí poslal do Chinonu (přechodné sídlo dauphina Karla VII.)

• Tvrdila, že ona je ta, jež spasí Francii. Podle starého proroctví proroka Merlina „Francii prohraje zlá žena, a nazpět ji získá čistá panna“

• Všichni se jí vysmáli, že je jen hloupá a nevzdělaná venkovanka. Nenechala se však zlomit, nadále naléhala a stále zarputile tvrdila, že se musí za každou cenu dostat za dauphinem do Chinonu. Nakonec uspěla.

• V Chinonu se jí dostalo slyšení u dauphina Karla VII. Byla však podrobena zkoušce. Dauphin se přestrojil za obyčejného dvořana a na svůj trůn posadil jednoho ze svých rádců. Johanka však tuto lež okamžitě odhalila a Karla mezi dvořany sama i našla.

• Karel jí tedy dal vojsko a poslal jí do Orléansu, který byl obléhán Anglií.

• V Poitiers byla ještě přezkoušena, všichni si chtěli být jisti, jestli není čarodějnice – jestli je ještě panna. Byla vyslýchána 2 hodiny denně osmnácti vysoce učenými pány v černém (např: remešský arcibiskup, dva biskupové, děkan teologické fakulty poitierské univerzity a další odborníci na otázky víry). Když bylo toto potvrzeno a mniši, kteří jí vyslýchali na ní neshledali nic kacířského, bylo jasné že Johanka uspěla. Ve Fiebois si ještě v kostele sv. Kateřiny vzala meč, na kterém bylo vyryto pět křížů. Byl to nejspíš křižácký meč.

• V Orléansu se ubytovala u pokladníka Jacquese Bouchera, dnes je v tomto domě její museum. Orléans je střediskem kraje Val de Loire a leží 120 km jižně od Paříže. Město bylo v letech 1428 (12. 10. 1428) – 1429 obléháno anglickými vojsky za tzv. STOLETÉ VÁLKY. Když Johanka dorazila do města branou Bourgogne, jeho obyvatelé ji vítali jako osvoboditelku, anděla, spásu a Boží zjevení.

• Když Johanka spatřila „vojsko“, jestli se tak ta hromada opilých mužů dala vůbec nazvat, zhrozila se. První co učinila, když toto spatřila bylo, že vykázala z tábora všechny děvky, kterých tam bylo také dost, zakázala pití, a všichni se povinně museli denně modlit společně s Johankou a zpovídat se. Řekla jim, že není zodpovědná za jejich těla, ale za jejich duše.

• Johanka s výzbrojí

• 26. 4. 1429 vyrazilo vojsko na Orléans. Radost obyvatel Orléansu byla nesmírná. Po mnoha a mnoha prohraných bitvách konečně vítězství. A to díky sedmnáctileté venkovské holce – tou dobou už zvané PANNĚ ORLÉANSKÉ.

• Vznikly dva plány jak pokračovat dál. Bud‘ táhnout na Chartres, dobýt Normandii a hned nato oblehnout Paříž, a nebo nejprve napadnout anglické opěrné body na Loiře kvůli zajištění jistějšího postupu na sever. Johanka však nesouhlasila ani s jedním. Vojsko se shromáždilo u Sellesu a Romorantinu, aby odtud vytáhlo proti anglickým pozicím na Loiře. 12. 6. vyrazili. Vojsko čítalo zhruba 7600 vojáků. Táhli do Jargeau na druhé straně Loiry. Angličanům velel hrabě za Suffolku a jejich vojsko mělo asi 700 vojáků. První útok Angličané odrazili. Druhý vedla Johanka sama. Po dvouhodinovém boji byla města úspěšně dobyta.

• 16. 6. táhli na Beaugency. Angličané tam ovšem táhli také – připravovali se na odvetu za Orleans. V bitvě zemřelo 2000 Angličanů. Francouzi ztratili 3 muže. Bitva u Patay byla označována za „pomstu za Agincourt.“ Angličtí vojáci v houfech sbíhali od své standarty, pokud se šlo proti Panně.

• Vojsko se přesouvá na zámek Gien. Král a jeho rádci začínají kout pikle. Nelíbí se jim, že Johanka drží v ruce veškerou moc; bojí se, že by se klidně mohla sama sebe korunovat namísto krále – a lid by to podpořil – miloval ji, už dávno jí uctívají jako krále, Boha chodícího po zemi. Po celé zemi se sloužili hymny a mše „na Pannu“. Lid miloval ji, a ne Karla, což se královi nelíbilo. Viděl v Johance velikou hrozbu.

• Johančino vojsko se mezitím rozrostlo na 12000 vojáků. Začíná se s přípravami na korunovaci Karla v Remeši (město, kde byli odedávna korunováni francouzští králové).

• 17. 7. – korunovace.• Po pětihodinové korunovaci propukly bujaré

oslavy. Ve Westminsteru je ve stejný rok jako Karel korunován také anglický král Jindřich VI. Tato korunovace však končí jako nepodařená napodobenina Karlovi korunovace.

• Johanka usiluje o mír mezi Francií a Burgundskem. Tedy mezi Karlem VII. a Filipem Dobrým. Posílá Filipovi dva dopisy. Ten se však na Karlově korunovaci vůbec neukáže. Johančino vojsko se mezitím zmenšilo na 8000 vojáků. Již korunovaný král Karel VII. odpouští Johančině rodné vesnici navždy placení daní. Asi jako znamení vděčnosti. Nyní byla Johanka ještě slavnější, pokud to vůbec ještě šlo. Po celé zemi se prodávaly medajlonky s vyobrazenou Pannou Orléanskou.

• 8. 8. vojsko téměř dosáhlo Seiny. špehové hlásily, že na ně vévoda Bedford čeká se silným vojskem. Francouzi se obrátili, takže nyní šly stejnou cestou nazpět až k Senlis, na sever od Paříže. Tentokrát ovšem s Bedfordovou armádou v zádech.

• Čelní útok byl vyloučen. Královská rada se usnesla, že Francouzi budou Angličany provokovat malými cílenými ataky k otevřené polní bitvě.

• Angličanům vůbec nešlo o střet. Bylo zřejmé, že jejich cílem je pouze nepustit Francouze k Paříži. 17. 8. Bedford ustoupil.

• Tři týdny po vstupu vojska do města král opět přijal burgundské vyjednavače. A o týden později vyjednal čtyřměsíční příměří – ovšem s vyjímkou Paříže, stejně jako přenechání důležitých měst severně od Seiny Burgund’anům. Vévoda Burgundský tak narušil královu i Panninu důvěryhodnost. Johanka nesouhlasila s mírem a chtěla zaútočit. Její rozhodnutí bylo sděleno Karlovi, a ten jí s klidem nechal odtáhnout na Paříž.

• Boj o Paříž s Burgundskem

• Bojovalo se mezi branou sv. Honoré a branou sv. Denise. Byla dobyta baštu u brány sv. Honoré. Johanka byla zraněna šípem do stehna – schovala se do příkopu. První velitelé odvolali Johančiny oddíly. Za soumraku byl útok zastaven. 700 mrtvých francouzů a mnoho zraněných. Král oznámil konec obléhání Paříže. Paříž se dobýt nepodařilo.

• V Normandii shromažďoval Filip Dobrý velké vojsko. Karel však doufal v mírovou konferenci. U Johanky se soustřed’ovaly četné prosby o pomoc z měst, jež se v létě poddaly králi. Na konci března sestavila vlastní vojsko z italských žoldnéřů. Táhla na sever. Podařilo se jí za účasti dvou set mužů a posádky z Lagny pobít třísethlavou bandu Franqueta z Arrasu a zajmou ho. Fraquet byl jako pirát na souši, sympatizující s Burgund’any. Vydala ho městu Senlis. To ho odsoudilo a popravilo. 22. 4. když obhlížela hradby města Melun, k ní opět promluvili její svatí. Řekli jí, že bude zajata před svatým Janem.

• Sotva měli město za zády, zaprodal je jeho starosta Burgund’anům. Johanka zuřila. 20. 5. rozbil vévoda Burgundský svůj hlavní stan 10 km severně od Compiegne a rozdělil své vojsko, čítající celkem asi 6000 mužů, na vícero míst. 21. 5. Johanka marně čekala v Crépy en Valois na slíbenou posilu.23. 5. dorazila Panna do Compiegne. Ve čtyři hodiny odpoledne podnikla s vojskem 500ti mužů výpad a hnala se útokem přes kamenný most a do tábora Burgund’anů rozbitého opodál. Při této akci byla zajata Burgundskými.

• Angličané chtěli Johanku vykoupit

• Byl zahájen církevní proces. Angličané ji předali církvi, aby jí odsoudila z kacířství a čarodějnictví. Brali to jako satisfakci za to co jim všechno provedla. Královský úředník Nicolas Bailly vedl dotazování svědků v Domrémy. Nic špatného se však od obyvatelů Domrémy na Johanku nedozvěděl.

• 21. 2. ji přivedli k výslechu. Žádala, aby se směla předtím účastnit mše, ale bylo jí to odepřeno. Chtěli, aby přísahala, že odpoví pravdivě na všechno. Odpověděla: „Nevím, o čem mě chcete vyslýchat; snad nebudete na mně chtít zvědět něco, co vám neřeknu. Zavazuji se, že odpovím ochotně na otázky o svém otci, matce a o všem, co jsem činila po svém příchodu do Francie. Ale o svých zjeveních od Boha jsem nikdy nic neřekla nikomu, leč samému králi Karlovi, a ani ted‘ nic neřeknu, i kdyby mi ut‘ali hlavu.“

• Johanka onemocněla. Poslali jí tedy lékaře, nebot‘ Angličané se báli, že zemře dřív, než budou s to provést svou pomstu; a když se uzdravila, přivedli ji znovu před shromážděné soudce, aby jí dali veřejné napomenutí.

• Byla vězněna už rok, její síly nebyly nevyčerpatelné.

• Několikrát byla předvedena před církevní hodnostáře a odmítala se podrobit církvi. Byla tedy označena za kacířku a odsouzena k upálení.

•POSLEDNÍ CHVÍLE A SMRT JOHANKY

• Na náměstí, zvaném Vieux-Marché bylo přichystáno vše k provedení ortelu. Na kamenném podstavci byla narovnána veliká hranice kolem kůlu, k němuž měla být odsouzená připoutána; opodál bylo postaveno vyvýšené lešení. A když bylo vše připraveno, oblekli Panně dlouhý bílý plášt‘, na hlavu jí vstavili vysokou čepici, na níž byl nápis: Bludař, odpadlík, modloslužebník, a sto dvacet ozbrojenců ji obklopilo a vedlo k hranici. Když přišli k hranici, žádala Panna bratra Isambarda, aby jí z blízkého kostela přinesl kříž, jejž by mohla mít před očima do posledního okamžiku. Jakýsi Angličan, který byl nablízku a slyšel to, udělal prostý kříž ze dvou kousků dřeva a podal jí jej; přijala jej zbožně, políbila jej a ukryla na ňadrech. Po chvíli jí přinesl kněz z kostela svatého Spasitele kostelní kříž a podal jí jej; i objímala jej vroucně až do té chvíle, kdy kat ji připoutal ke kůlu.

• Vyobrazení Johanky na hranici

Když se Johanka vyzpovídala a všechno bylo připraveno k zapálení hranice, prosila oba kněze, aby odstoupili trochu dále, ježto by jim oheň mohl ublížit, a žádala jen, aby jí drželi kříž před očima. A pak prohlásila znovu zřetelně a pevně, že Hlasy byly od Boha a že ji neoklamaly, a že všechno, co vykonala, bylo z Božího rozkazu. Angličané nechali schválně postavit nezvykle vysokou hranici. Ne proto, aby lépe viděli, ale proto aby na ni kat nedosáhl, a nemohl ji tak ušetřit ohnivých muk, jak to často dělával. Pak byla hranice zapálena; a uprostřed plamenů bylo slyšet Pannu, jak vzývá Krista a světce nebeské; potom, než ji kouř a šlehající plameny zadusily, vykřikla jméno Ježíšovo naposledy tak mocně, že to bylo slyšet až na konci náměstí, i sklonila hlavu a vypustila duši. Jan Tressart, byl slyšen, když se vracel, jak vzdychá: „Jsme ztraceni, upálili jsme světici!“ A jakýsi anglický voják, který se předtím chvástal, že přihodí na hranici otýpku, byl posledním Johančiným výkřikem tak zasažen, že pozbyl vědomí.

• Johanka z Arku byla upálena zaživa ve věku 19 let. Když hranice dohořela, popel a to, co plameny nestrávily z těla Panny, bylo vrženo do Seiny; a tak byly zahlazeny poslední zbytky tělesného bytí té, jež zachránila Francii na rozkaz nebeského Krále. Pět let po smrti Panny Orleánské vtáhlo francouzské vojsko do Paříže. Roku 1449 vtáhl král Karel do Rouenu; a o několik let později nezbývalo Angličanům ve Francii nic než přístav Calais a dvě malá města Guires a Ardres. Tak se splnilo, co Panna předpověděla.

• V ROCE 1920 JI BENEDIKT XV. PROHLÁSIL ZA SVATOU

Zdroj: wikipedia, seminární práce