6. SPOJOVÁNÍ

Spojováním se zpravidla ukonèuje výrobní proces rùzných druhù obalù i jiných výrobkù z

papíru a lepenky.

Pøi spojování se pøedevším sleduje, aby fyzikálnì mechanické spoje byly úmìrné

mechanickým vlastnostem, které vykazují spojované materiály. V pøípadì, že toho není

dosaženo, je spoj nejslabším èlánkem spojovaného materiálu, ovlivòujícím jeho výsledné

fyzikálnì mechanické vlastnosti. Na správné volbì zpùsobu spojování a na kvalitním provedení

spoje velmi záleží, a proto jim musí být vìnována náležitá pozornost.

Do spojování se øadí technologické postupy, kterými se spojují díly papíru nebo lepenky

(pøípadnì ještì s jinými obalovými materiály). Obvykle se spojují dvì plochy paralelnì nebo

pravoúhle. Ke spojování papíru a lepenky se používají rùzné prostøedky. Jsou to:

! lepidlo (lepicí pásky),! plasty,! drátìné sponky,! nitì,! nýty.

U papírù vrstvených nebo natíraných plastickými hmotami se pro spojování využívá

termoplastické vlastnosti plastù.

Zvláštní zpùsob spojování bez použití spojovacích prostøedkù je spojování "skládáním", pøi

nìmž vznikne z plochého lepenkového pøíøezu prostorový obal nebo polotovar zasunutím,

zaklesnutím nebo složením dílù pøíøezu.

Volba zpùsobu spojování závisí na požadované pevnosti a vzhledu spoje. Ovlivòuje ji rovnìž

druh spojovaného materiálu i technologický zpùsob jeho výroby.

Do spojování se øadí tyto technologické postupy (obr. 212):

- slepování, pøi kterém se spojování provádí pøímým nánosem lepidla (obr. 212 a), nebo pøímým

nánosem lepidla prostøednictvím lepicí pásky (obr. 212 b),

- termoplastické slepování, pøi kterém je spojovacím prostøedkem termoplastická vrstva,

kterou jsou papír nebo lepenka natøeny nebo vrstveny (obr. 212 c),

- sešívání, pøi kterém se dvì plochy lepenky paralelnì nebo pravoúhle spojují drátìnými

sponkami (obr. 212 d, e),

- nýtování, pøi kterém se dvì plochy lepenky spojují kovovými nýty (obr. 212 f),

- šití, pøi kterém se pro spojení vrstev papíru používá nítí (obr. 212 g),

- skládání, pøi kterém tvarové øešení lepenkového pøíøezu umožòuje spojení dvou ploch, napø.

nasunutím háku do prùseku (obr. 212 h).

SPOJOVÁNÍ 253

Kapalná lepidla mohou být ve stavu:

a. xerogel je tuhý stav (suchý), je to výchozí stav lepidla. Nejde o úplnou sušinu, bez obsahu

rozpouštìdla, ale o stav tuhý, obsahující urèité množství rozpouštìdla (napø. tabulkový klih

obsahuje 17 % vody, škrob v prášku 19 %, kasein v prášku 15 % atd.).

b. lyogel je stav nabobtnalý (rosolovitá hmota), zpùsobený zvýšeným obsahem rozpouštìdla

proti tuhému stavu.

c. sol je tekutý stav lepidla, zpùsobený dalším zvýšením obsahu rozpouštìdla (disperzního

prostøedí).

Zmenšováním obsahu rozpouštìdla (disperzního prostøedí) odpaøením se lepidlo vrací ze

stavu sol pøes lyogel do stavu xerogel. Zmìna stavu kapalného lepidla je tedy vratná.

Tavná lepidla mìní svùj stav zmìnou teploty. Rozlišují se stavy:

a. tvrdì elastický stav je základní (poèáteèní), skupenství lepidla je zpravidla pevné .

b. mìkce elastický je stav vykazující znaky zmìknutí proti poèáteènímu stavu a dochází k

nìmu pùsobením teploty.

c. plastický stav vznikne dalším zvýšením teploty. Vzniká tavenina.

Termoplastická lepidla se pøi snižování teploty (chlazení) vracejí z plastického stavu pøes mìkce

elastický do tvrdì elastického. Zmìny stavu se mohou zmìnou teploty opakovat, jsou tedy vratné.

Stav termosetického lepidla je nevratný. Jakmile pøejde pùsobením teploty z poèáteèního stavu

tvrdì elastického pøes mìkce elastický do plastického a vychlazením se vrátí do stavu tvrdì

elastického, není možné proces zmìny stavu pùsobením teploty opakovat jako u termoplastických

lepidel a lepidlo zùstává trvale ve stavu tvrdì elastickém. Lepidla používaná pøi zpracování papíru a

lepenky jsou vhodnì upravována rùznými prostøedky, které zlepšují jejich vlastnosti dùležité pro

snazší nanášení na slepovaný materiál (smáèivost povrchu), pro pøilnavost k rùzným druhùm

slepovaných materiálù, zrychlení schnutí, pevnost spoje apod. Jsou to napø. látky upravující

pružnost filmu lepidla, rùzná plnidla, vlhèicí prostøedky, odpìòovaèe, tvrdidla a další.

Pro nanášení lepidla na slepovaný materiál je dùležitá hustota lepidla v okamžiku nanášení

(u kapalných lepidel stav sol, u tavných lepidel plastický stav).

Pøedstavíme-li si, že se kapalina skládá z øady vrstev posouvajících se vzájemnì rùznými

rychlostmi, pak pomalejší vrstva brzdí rychlejší a naopak. Tím vzniká mezi vrstvami teèné napìtí,

úmìrné rozdílu rychlosti na jednotku délky - konstanta této úmìrnosti je dynamická viskozita,

její jednotkou je pascal sekunda (Pa s), døíve poise (puáz).

V provozní praxi se rozeznává viskozita lepidel:

! nízká (porovnatelná s mlékem až s øídkým olejem),! støední (porovnatelná s hustým olejem až sirupem),! vysoká až pastovitá.

Pro volbu zpùsobu nanášení lepidla je dùležitým kvalitativním znakem tzv. tažnost lepidla

neboli délka jeho vlákna (nesprávnì nazývaného vlas). Lepidla mají krátké, støední a dlouhé

vlákno. Ve výrobní praxi se zkouší tahem mezi prsty. Lepidlo má zpravidla delší vlákno, je-li jeho

viskozita vyšší a jeho povrchové napìtí nižší. Lepidlo s krátkým vláknem má zpravidla nízkou

viskozitu a velké povrchové napìtí.

SLEPOVÁNÍ 255

Obr. 212

Zpùsoby spojování

a - slepování, 1 - lepidlo, 2 - papír,

b - slepování lepicí páskou, 1 - lepicí páska,

c - termoplastické slepování, 1 - papír, 2 - termoplastická vrstva,

d - ploché sešívání drátìnými sponkami, e - rohové sešívání drátìnou sponkou,

f - nýtování, g - šití nití, h - spojování skládáním.

Slepování je nejèastìjší zpùsob spojování papíru nebo lepenky a je dnes, kdy moderní

chemie pøináší na trh bohatý sortiment lepidel, zpùsobem nejvhodnìjším a nejspolehlivìjším.

Pøi slepování se spojují dva materiály lepidlem. Úlohou slepování je spojit dvì tuhá tìlesa

tenkou vrstvou jiné látky takovým zpùsobem, že vzniklý útvar se chová jako nové tuhé tìleso,

vykazující nové mechanické vlastnosti.

Lepidlo je látka specifických vlastností, která pøi pøechodu z kapalného do tuhého skupenství

vytvoøí tenkou vrstvu (zvanou film), jež pøilne na tuhé tìleso. Lepidlo mùže být kapalina, koloidní

roztok, disperze nebo tavenina. Druhy a vlastnosti lepidel jsou zahrnuty a podrobnìji popsány v

pøedmìtu nauka o materiálu.

Z technologických hledisek, a pøedevším podle zpùsobu zmìny skupenství se rozlišují:

a. Kapalná lepidla (vodní disperze a roztoky, disperze a roztoky v organických rozpouštìdlech -

laky),

b. Tavná lepidla - jsou obvykle tuhá s nízkým bodem mìknutí 50 až 80 °C (PVC, PE, polyamidy

a další). Tavná lepidla jsou termoplastická a termosetická.

Toto rozdìlení lepidel se vztahuje k procesu lepení. Kapalná lepidla mìní stav zmìnou

obsahu rozpouštìdla (disperzního prostøedí), kdežto tavná lepidla mìní stav pùsobením teploty.

6.1. SLEPOVÁNÍ

SPOJOVÁNÍ254

a b

c

d e f

g

h

1 1

1

2

2

Kapalná lepidla mohou být ve stavu:

a. xerogel je tuhý stav (suchý), je to výchozí stav lepidla. Nejde o úplnou sušinu, bez obsahu

rozpouštìdla, ale o stav tuhý, obsahující urèité množství rozpouštìdla (napø. tabulkový klih

obsahuje 17 % vody, škrob v prášku 19 %, kasein v prášku 15 % atd.).

b. lyogel je stav nabobtnalý (rosolovitá hmota), zpùsobený zvýšeným obsahem rozpouštìdla

proti tuhému stavu.

c. sol je tekutý stav lepidla, zpùsobený dalším zvýšením obsahu rozpouštìdla (disperzního

prostøedí).

Zmenšováním obsahu rozpouštìdla (disperzního prostøedí) odpaøením se lepidlo vrací ze

stavu sol pøes lyogel do stavu xerogel. Zmìna stavu kapalného lepidla je tedy vratná.

Tavná lepidla mìní svùj stav zmìnou teploty. Rozlišují se stavy:

a. tvrdì elastický stav je základní (poèáteèní), skupenství lepidla je zpravidla pevné .

b. mìkce elastický je stav vykazující znaky zmìknutí proti poèáteènímu stavu a dochází k

nìmu pùsobením teploty.

c. plastický stav vznikne dalším zvýšením teploty. Vzniká tavenina.

Termoplastická lepidla se pøi snižování teploty (chlazení) vracejí z plastického stavu pøes mìkce

elastický do tvrdì elastického. Zmìny stavu se mohou zmìnou teploty opakovat, jsou tedy vratné.

Stav termosetického lepidla je nevratný. Jakmile pøejde pùsobením teploty z poèáteèního stavu

tvrdì elastického pøes mìkce elastický do plastického a vychlazením se vrátí do stavu tvrdì

elastického, není možné proces zmìny stavu pùsobením teploty opakovat jako u termoplastických

lepidel a lepidlo zùstává trvale ve stavu tvrdì elastickém. Lepidla používaná pøi zpracování papíru a

lepenky jsou vhodnì upravována rùznými prostøedky, které zlepšují jejich vlastnosti dùležité pro

snazší nanášení na slepovaný materiál (smáèivost povrchu), pro pøilnavost k rùzným druhùm

slepovaných materiálù, zrychlení schnutí, pevnost spoje apod. Jsou to napø. látky upravující

pružnost filmu lepidla, rùzná plnidla, vlhèicí prostøedky, odpìòovaèe, tvrdidla a další.

Pro nanášení lepidla na slepovaný materiál je dùležitá hustota lepidla v okamžiku nanášení

(u kapalných lepidel stav sol, u tavných lepidel plastický stav).

Pøedstavíme-li si, že se kapalina skládá z øady vrstev posouvajících se vzájemnì rùznými

rychlostmi, pak pomalejší vrstva brzdí rychlejší a naopak. Tím vzniká mezi vrstvami teèné napìtí,

úmìrné rozdílu rychlosti na jednotku délky - konstanta této úmìrnosti je dynamická viskozita,

její jednotkou je pascal sekunda (Pa s), døíve poise (puáz).

V provozní praxi se rozeznává viskozita lepidel:

! nízká (porovnatelná s mlékem až s øídkým olejem),! støední (porovnatelná s hustým olejem až sirupem),! vysoká až pastovitá.

Pro volbu zpùsobu nanášení lepidla je dùležitým kvalitativním znakem tzv. tažnost lepidla

neboli délka jeho vlákna (nesprávnì nazývaného vlas). Lepidla mají krátké, støední a dlouhé

vlákno. Ve výrobní praxi se zkouší tahem mezi prsty. Lepidlo má zpravidla delší vlákno, je-li jeho

viskozita vyšší a jeho povrchové napìtí nižší. Lepidlo s krátkým vláknem má zpravidla nízkou

viskozitu a velké povrchové napìtí.

SLEPOVÁNÍ 255

Obr. 212

Zpùsoby spojování

a - slepování, 1 - lepidlo, 2 - papír,

b - slepování lepicí páskou, 1 - lepicí páska,

c - termoplastické slepování, 1 - papír, 2 - termoplastická vrstva,

d - ploché sešívání drátìnými sponkami, e - rohové sešívání drátìnou sponkou,

f - nýtování, g - šití nití, h - spojování skládáním.

Slepování je nejèastìjší zpùsob spojování papíru nebo lepenky a je dnes, kdy moderní

chemie pøináší na trh bohatý sortiment lepidel, zpùsobem nejvhodnìjším a nejspolehlivìjším.

Pøi slepování se spojují dva materiály lepidlem. Úlohou slepování je spojit dvì tuhá tìlesa

tenkou vrstvou jiné látky takovým zpùsobem, že vzniklý útvar se chová jako nové tuhé tìleso,

vykazující nové mechanické vlastnosti.

Lepidlo je látka specifických vlastností, která pøi pøechodu z kapalného do tuhého skupenství

vytvoøí tenkou vrstvu (zvanou film), jež pøilne na tuhé tìleso. Lepidlo mùže být kapalina, koloidní

roztok, disperze nebo tavenina. Druhy a vlastnosti lepidel jsou zahrnuty a podrobnìji popsány v

pøedmìtu nauka o materiálu.

Z technologických hledisek, a pøedevším podle zpùsobu zmìny skupenství se rozlišují:

a. Kapalná lepidla (vodní disperze a roztoky, disperze a roztoky v organických rozpouštìdlech -

laky),

b. Tavná lepidla - jsou obvykle tuhá s nízkým bodem mìknutí 50 až 80 °C (PVC, PE, polyamidy

a další). Tavná lepidla jsou termoplastická a termosetická.

Toto rozdìlení lepidel se vztahuje k procesu lepení. Kapalná lepidla mìní stav zmìnou

obsahu rozpouštìdla (disperzního prostøedí), kdežto tavná lepidla mìní stav pùsobením teploty.

6.1. SLEPOVÁNÍ

SPOJOVÁNÍ254

a b

c

d e f

g

h

1 1

1

2

2

Obr. 213

Kapka kapaliny na pevném povrchu

d - okrajový úhel kapky

Druhou silou ovlivòující pevnost slepu je koheze (soudržnost), která se projevuje jako

výslednice pøitažlivých sil mezi molekulami lepidla. Dobrá koheze podmiòuje dobré mechanické

vlastnosti lepidla a dobrou pevnost slepu. V kapalinách se projevuje koheze zvláštì na jejich

povrchu jako povrchové napìtí. U lepidel se povrchové napìtí uplatòuje souèasnì s viskozitou.

Fyzikální síly, které pùsobí na vzájemnou soudržnost molekul, jsou jak u specifické adheze,

tak i u koheze stejného pùvodu. Jsou to permanentní dipolární síly závislé na polární struktuøe

molekul. Pevnost vazby (pøilnavost a soudržnost) je tím vìtší, èím výraznìjší polarita se uplatòuje

pøi vzájemném styku molekul (zvláštní druh chemické vazby - vazba polární - chemisorpce).

U nepolárních látek, zejména u tavných lepidel a u polyetylénu se uplatòují zvláštní síly zvané

van der Waalsovy.

Rychlost pøilnutí lepidla ke slepovanému materiálu a pevnost pøilnutí je ovlivnìna chemickou

strukturou lepidla i slepovaného materiálu. Velikost polárních sil podmiòuje pevnost vzájemné

vazby molekul lepidla a slepovaného materiálu. Ovlivòuje rovnìž míru jejich povrchového napìtí i

viskozitu lepidla.

Z uvedeného vyplývá:

1. Když se spojí povrchy dvou hladkých neporézních materiálù, uplatòují se ve spoji síly, které

vznikají na rozmezí, tj. na povrchu, lepidla a slepovaných materiálù a jejichž pùvod je

fyzikálnì chemický.

2. Pøi slepování drsných a porézních materiálù, mezi nìž patøí papír a lepenka, vniká lepidlo do

prohlubní a pórù.

Prùbìh lepicího procesu

a. Lepidlo se pøipraví do takového stavu, aby bylo možné jeho nanášení na slepovaný materiál.

U kapalných lepidel je to pøechod ze stavu xerogel do stavu lyogel - bobtnáním - a dalším

rozpouštìním ze stavu lyogel do stavu sol.

b. Lepidlo ve stavu sol (nebo u tavného lepidla ve stavu tvrdì až mìkce elastickém) se nanese

na slepovanou plochu.

c. Tekuté lepidlo ztuhne do stavu lyogel (a tavné lepidlo se roztaví) a dosáhne požadované

viskozity pro lepení.

d. Slepované plochy se k sobì pøiloží a tlakem slisují.

e. Vrstva lepidla ztuhne do tuhého nebo tvrdì elastického stavu.

U tohoto stavu se uplatòují pøitažlivé a odpudivé síly a jejich výsledné pùsobení ve styèných

plochách mezi filmem lepidla a slepovaným materiálem i v samotném lepidle. Proè nìkterá

lepidla spojují urèité materiály lépe nebo hùøe, pøípadnì vùbec ne, není dodnes teoreticky úplnì

objasnìné.

Pøíèiny zpùsobující pøilnavost lepidla k urèitému materiálu vysvìtlují dvì teorie - mechanická a

specifická. Starší mechanická teorie tvrdí, že záleží pøedevším na tom, aby lepidlo v solovém

(plastickém) stavu vniklo co nejhloubìji a co nejvíce do pórù slepovaného materiálu, ztuhlo a

vytvoøilo tam pevné spojné mùstky (pilíøky) v podobì drobných kolíèkù (mechanická adheze).

Pevnost spoje podle této teorie závisí pøedevším na poètu a délce tìchto kolíèkù a na pevnosti

lepidla po ztuhnutí. Pøitom pøíliš nezáleží na tlouš�ce filmu lepidla. Pevnost spoje je tím vìtší, èím

je materiál pórovitìjší. Ve skuteènosti to takto není. Vìtší tlouš�ka filmu lepidla je naopak škodlivá

a zkouškami bylo dokázáno, že mezi pevností spoje a hloubkou proniknutí lepidla do

slepovaného materiálu není tak jednoznaèná souvislost. Je napø. možné dobøe spojit dvì

nedrsné plochy (napø. kovové nebo sklenìné), jestliže jsou dokonale hladké, rovné a tìsnì

k sobì pøiléhají.

Podle nové, specifické teorie mají na jakost lepidla a na kvalitu slepu podstatný vliv

pøedevším fyzikálnì chemické jevy. Pevnost slepu ovlivòují dva druhy sil. Je to jednak specifická

adheze (pøilnavost), síla, jíž se pøitahují dvì látky dotýkající se navzájem svými povrchy. Jde o

pøitažlivou sílu mezi slepovaným materiálem a lepidlem. Adheze kapalin k pevným látkám (pokud

kapalina pevnou látku smáèí) je z pøirozených fyzikálních dùvodù znaèná. Kapalina vyplní

všechny nerovnosti povrchu pevného tìlesa a obyèejnì k nìmu pevnì pøilne.

Pøilnavost lepidla ke slepovanému materiálu závisí také na povrchovém napìtí dotykových

ploch, které vzniká pøitažlivými silami mezi molekulami kapaliny a mezi molekulami sousedního

pevného tìlesa. Velikost povrchového napìtí urèuje míru smáèivosti. Smáèivost se mìøí

okrajovým úhlem (obr. 213), který svírá teèna ke køivce vyznaèující hranice kapaliny v bodì

dotyku s povrchem pevného tìlesa. Je tím lepší, èím je okrajový úhel menší. Je-li okrajový úhel

vìtší než 90°, zmìní se smáèivost v odpudivost. Dobrá smáèivost je jedním ze základních

požadavkù na lepivost lepidla, které pokryje celý povrch slepovaných materiálù v místì slepu.

Výsledkem je vysoká adheze. Materiál se dobøe spojuje jen takovým lepidlem, které ho dobøe

smáèí.

SLEPOVÁNÍ 257SPOJOVÁNÍ256

d

d

Obr. 213

Kapka kapaliny na pevném povrchu

d - okrajový úhel kapky

Druhou silou ovlivòující pevnost slepu je koheze (soudržnost), která se projevuje jako

výslednice pøitažlivých sil mezi molekulami lepidla. Dobrá koheze podmiòuje dobré mechanické

vlastnosti lepidla a dobrou pevnost slepu. V kapalinách se projevuje koheze zvláštì na jejich

povrchu jako povrchové napìtí. U lepidel se povrchové napìtí uplatòuje souèasnì s viskozitou.

Fyzikální síly, které pùsobí na vzájemnou soudržnost molekul, jsou jak u specifické adheze,

tak i u koheze stejného pùvodu. Jsou to permanentní dipolární síly závislé na polární struktuøe

molekul. Pevnost vazby (pøilnavost a soudržnost) je tím vìtší, èím výraznìjší polarita se uplatòuje

pøi vzájemném styku molekul (zvláštní druh chemické vazby - vazba polární - chemisorpce).

U nepolárních látek, zejména u tavných lepidel a u polyetylénu se uplatòují zvláštní síly zvané

van der Waalsovy.

Rychlost pøilnutí lepidla ke slepovanému materiálu a pevnost pøilnutí je ovlivnìna chemickou

strukturou lepidla i slepovaného materiálu. Velikost polárních sil podmiòuje pevnost vzájemné

vazby molekul lepidla a slepovaného materiálu. Ovlivòuje rovnìž míru jejich povrchového napìtí i

viskozitu lepidla.

Z uvedeného vyplývá:

1. Když se spojí povrchy dvou hladkých neporézních materiálù, uplatòují se ve spoji síly, které

vznikají na rozmezí, tj. na povrchu, lepidla a slepovaných materiálù a jejichž pùvod je

fyzikálnì chemický.

2. Pøi slepování drsných a porézních materiálù, mezi nìž patøí papír a lepenka, vniká lepidlo do

prohlubní a pórù.

Prùbìh lepicího procesu

a. Lepidlo se pøipraví do takového stavu, aby bylo možné jeho nanášení na slepovaný materiál.

U kapalných lepidel je to pøechod ze stavu xerogel do stavu lyogel - bobtnáním - a dalším

rozpouštìním ze stavu lyogel do stavu sol.

b. Lepidlo ve stavu sol (nebo u tavného lepidla ve stavu tvrdì až mìkce elastickém) se nanese

na slepovanou plochu.

c. Tekuté lepidlo ztuhne do stavu lyogel (a tavné lepidlo se roztaví) a dosáhne požadované

viskozity pro lepení.

d. Slepované plochy se k sobì pøiloží a tlakem slisují.

e. Vrstva lepidla ztuhne do tuhého nebo tvrdì elastického stavu.

U tohoto stavu se uplatòují pøitažlivé a odpudivé síly a jejich výsledné pùsobení ve styèných

plochách mezi filmem lepidla a slepovaným materiálem i v samotném lepidle. Proè nìkterá

lepidla spojují urèité materiály lépe nebo hùøe, pøípadnì vùbec ne, není dodnes teoreticky úplnì

objasnìné.

Pøíèiny zpùsobující pøilnavost lepidla k urèitému materiálu vysvìtlují dvì teorie - mechanická a

specifická. Starší mechanická teorie tvrdí, že záleží pøedevším na tom, aby lepidlo v solovém

(plastickém) stavu vniklo co nejhloubìji a co nejvíce do pórù slepovaného materiálu, ztuhlo a

vytvoøilo tam pevné spojné mùstky (pilíøky) v podobì drobných kolíèkù (mechanická adheze).

Pevnost spoje podle této teorie závisí pøedevším na poètu a délce tìchto kolíèkù a na pevnosti

lepidla po ztuhnutí. Pøitom pøíliš nezáleží na tlouš�ce filmu lepidla. Pevnost spoje je tím vìtší, èím

je materiál pórovitìjší. Ve skuteènosti to takto není. Vìtší tlouš�ka filmu lepidla je naopak škodlivá

a zkouškami bylo dokázáno, že mezi pevností spoje a hloubkou proniknutí lepidla do

slepovaného materiálu není tak jednoznaèná souvislost. Je napø. možné dobøe spojit dvì

nedrsné plochy (napø. kovové nebo sklenìné), jestliže jsou dokonale hladké, rovné a tìsnì

k sobì pøiléhají.

Podle nové, specifické teorie mají na jakost lepidla a na kvalitu slepu podstatný vliv

pøedevším fyzikálnì chemické jevy. Pevnost slepu ovlivòují dva druhy sil. Je to jednak specifická

adheze (pøilnavost), síla, jíž se pøitahují dvì látky dotýkající se navzájem svými povrchy. Jde o

pøitažlivou sílu mezi slepovaným materiálem a lepidlem. Adheze kapalin k pevným látkám (pokud

kapalina pevnou látku smáèí) je z pøirozených fyzikálních dùvodù znaèná. Kapalina vyplní

všechny nerovnosti povrchu pevného tìlesa a obyèejnì k nìmu pevnì pøilne.

Pøilnavost lepidla ke slepovanému materiálu závisí také na povrchovém napìtí dotykových

ploch, které vzniká pøitažlivými silami mezi molekulami kapaliny a mezi molekulami sousedního

pevného tìlesa. Velikost povrchového napìtí urèuje míru smáèivosti. Smáèivost se mìøí

okrajovým úhlem (obr. 213), který svírá teèna ke køivce vyznaèující hranice kapaliny v bodì

dotyku s povrchem pevného tìlesa. Je tím lepší, èím je okrajový úhel menší. Je-li okrajový úhel

vìtší než 90°, zmìní se smáèivost v odpudivost. Dobrá smáèivost je jedním ze základních

požadavkù na lepivost lepidla, které pokryje celý povrch slepovaných materiálù v místì slepu.

Výsledkem je vysoká adheze. Materiál se dobøe spojuje jen takovým lepidlem, které ho dobøe

smáèí.

SLEPOVÁNÍ 257SPOJOVÁNÍ256

d

d

SLEPOVÁNÍ 259SPOJOVÁNÍ258

Zkoušení pevnosti slepu

Vzhled slepu

Nanášení lepidla

Pøi zkoušení pevnosti slepu se mìøí potøebná síla k jeho narušení. Pro objektivní hodnocení

je tøeba sledovat prùbìh sil narušujících pevnost slepu (F a F ), nejlépe na pøístrojích znázor-min max

òujících prùbìh sil graficky. Prùbìh je zpravidla nepravidelný a umožní poznat v narušené ploše

slepu pøíèiny, které rozdíly v pevnosti ovlivnily (zejména pøi zkoušení rozlepení T a odlepení L)

(obr. 214).

Požadavky na vzhled slepu jsou:

! žádné stopy vytlaèení lepidla mimo slep,! žádné postøiky lepidla na slepovaných materiálech.

Tyto závady ovlivòují negativnì nejenom vzhled slepování polotovarù nebo výrobkù, ale i jiné

potíže pøi dalším zpracování na balicích strojích. Slepy nesmí mít vrásnì nebo vyklenutí.

Pøi slepování papíru a lepenek je dùležité dodržet tyto podmínky:

a. Pøi nanášení musí být dosažena souvislá rovnomìrná a jednolitá vrstva lepidla. U hrubých

porézních povrchù toho lze dosáhnout nanesením tlustší vrstvy lepidla. Pro slepování

hladkých materiálù s uzavøeným povrchem staèí velmi tenká vrstva lepidla, která dává

velmi dobrý spoj. U tlustších vrstev se uplatòují vlivy nedostateèné koheze, jež zhoršují

kvalitu spoje (zvláštì ve stavu ztuhlého filmu-xerogel).

b. Dokonalou pøilnavost mají lepidla, která dobøe smáèejí povrch lepeného materiálu. Tvoøí-li

se na povrchu lepeného materiálu kapièky nebo shluky lepidla, je to pøíznak nedostateèné

smáèivosti a souèasnì také špatné lepivosti lepidla pro lepený materiál.

c. Velikost tlaku, kterým se dosahuje dostateèný dotyk slepovaných ploch, musí být úmìrná

podmínkám lepení a druhu lepidla. Výhodný je mírný tlak, protože pøispívá k rovno-

mìrnému rozložení lepidla a odstraòuje vzduchové bubliny. Pøíliš velký tlak lepení škodí,

protože narušuje prùbìh sil pùsobících v procesu adheze.

d. Tlak má pùsobit kolmo, aby se neposunul jeden ze slepovaných materiálù.

e. Zahøátím se snižuje viskozita kapalných lepidel (zvláš� u živoèišných a rostlinných klihù),

urychluje se odpaøení rozpouštìdla. Chlazením se zrychluje pøechod do gelového stavu.

Prùbìh odpaøování rozpouštìdel v sušicím procesu probíhá lépe u pórovitého materiálu

(rozpouštìdla vnikají do mezivláknových prostorù).

Slepování papíru a lepenek se provádí rùznými zpùsoby.

Rozlišuje se slepování pøímým nánosem lepidla a slepování nepøímým nánosem lepidla.

Ke spojení dochází:

a. Mechanickým zakotvením, kdy lepidlo vyplní póry a kapiláry lepeného materiálu, kde

zakotví a ztuhne. Spoj je tím lepší, èím je lepší koheze lepidla a hloubka jeho proniknutí do

materiálu. Pùsobením tlaku se póry lepeného materiálu lépe vyplní.

b. Styèným spojením na stìnách kapilár. Èím vìtší je dotyková plocha mezi lepidlem a

lepeným materiálem, tím jsou kvantitativnì výhodnìjší podmínky pro adhezi. Velikost

adhezních sil je ovlivnìna povrchovým napìtím lepidla a lepeného materiálu (pro zvýšení

smáèivosti se používá chemických smáèecích prostøedkù).

c. Zvìtšením dotykových ploch nabobtnáním vláknitého materiálu pùsobením vody z lepidel.

Poznámka:

Tento výklad je zjednodušený. Podrobnìjším rozborem adhezních a kohezních sil se zabývá

fyzikální chemie v oblasti polarizaèní teorie, difúzní teorie a teorie termodynamické adsorpce.

Pevnost slepu tedy urèuje pøedevším adheze, tj. pevnost pøilnutí lepidla na podložce,

a koheze, tj. pevnost lepidla v tahu.

Souèet adheze a koheze urèuje lepivost lepidla. Lepidla s vysokou adhezí a kohezí jsou

dobøe lepivá. Lepivost lepidla je úmìrná síle, kterou je tøeba vyvinout, aby se dvì slepené plochy

od sebe odtrhly. Kvalitní spoj je takový, pøi jehož namáhání v tahu se poruší namáhaný materiál,

a ne spoj. Porušení namáhaného slepu ve hmotì lepidla je dùsledkem jeho nedostateèné

koheze. Když se pøi namáhání spoje odlepí film lepidla od jednoho povrchu slepovaného

materiálu, je to v dùsledku nedostateèných pøitažlivých sil mezi povrchem lepidla a povrchem

slepovaného materiálu v dùsledku nedostateèné adheze.

Obr. 214

Kvalita spoje slepením

A - 1) Slepovaný materiál, 2) lepidlo, 3) hranièní vrstvy mezi slepovanými materiály

B - a - Narušení koheze slepovaného materiálu (dobrý slep), b - narušení adheze

lepidla v hranièní vrstvì (špatný slep), c - narušení koheze lepidla (špatný slep).

C - a - Zkoušení pevnosti slepu tahem, b - rozlepení tahem (v tvaru T),

c - odlepením (ve tvaru L)

Lepivost lepidla

1 1 2 33

a b ca b c

A

B

C

SLEPOVÁNÍ 259SPOJOVÁNÍ258

Zkoušení pevnosti slepu

Vzhled slepu

Nanášení lepidla

Pøi zkoušení pevnosti slepu se mìøí potøebná síla k jeho narušení. Pro objektivní hodnocení

je tøeba sledovat prùbìh sil narušujících pevnost slepu (F a F ), nejlépe na pøístrojích znázor-min max

òujících prùbìh sil graficky. Prùbìh je zpravidla nepravidelný a umožní poznat v narušené ploše

slepu pøíèiny, které rozdíly v pevnosti ovlivnily (zejména pøi zkoušení rozlepení T a odlepení L)

(obr. 214).

Požadavky na vzhled slepu jsou:

! žádné stopy vytlaèení lepidla mimo slep,! žádné postøiky lepidla na slepovaných materiálech.

Tyto závady ovlivòují negativnì nejenom vzhled slepování polotovarù nebo výrobkù, ale i jiné

potíže pøi dalším zpracování na balicích strojích. Slepy nesmí mít vrásnì nebo vyklenutí.

Pøi slepování papíru a lepenek je dùležité dodržet tyto podmínky:

a. Pøi nanášení musí být dosažena souvislá rovnomìrná a jednolitá vrstva lepidla. U hrubých

porézních povrchù toho lze dosáhnout nanesením tlustší vrstvy lepidla. Pro slepování

hladkých materiálù s uzavøeným povrchem staèí velmi tenká vrstva lepidla, která dává

velmi dobrý spoj. U tlustších vrstev se uplatòují vlivy nedostateèné koheze, jež zhoršují

kvalitu spoje (zvláštì ve stavu ztuhlého filmu-xerogel).

b. Dokonalou pøilnavost mají lepidla, která dobøe smáèejí povrch lepeného materiálu. Tvoøí-li

se na povrchu lepeného materiálu kapièky nebo shluky lepidla, je to pøíznak nedostateèné

smáèivosti a souèasnì také špatné lepivosti lepidla pro lepený materiál.

c. Velikost tlaku, kterým se dosahuje dostateèný dotyk slepovaných ploch, musí být úmìrná

podmínkám lepení a druhu lepidla. Výhodný je mírný tlak, protože pøispívá k rovno-

mìrnému rozložení lepidla a odstraòuje vzduchové bubliny. Pøíliš velký tlak lepení škodí,

protože narušuje prùbìh sil pùsobících v procesu adheze.

d. Tlak má pùsobit kolmo, aby se neposunul jeden ze slepovaných materiálù.

e. Zahøátím se snižuje viskozita kapalných lepidel (zvláš� u živoèišných a rostlinných klihù),

urychluje se odpaøení rozpouštìdla. Chlazením se zrychluje pøechod do gelového stavu.

Prùbìh odpaøování rozpouštìdel v sušicím procesu probíhá lépe u pórovitého materiálu

(rozpouštìdla vnikají do mezivláknových prostorù).

Slepování papíru a lepenek se provádí rùznými zpùsoby.

Rozlišuje se slepování pøímým nánosem lepidla a slepování nepøímým nánosem lepidla.

Ke spojení dochází:

a. Mechanickým zakotvením, kdy lepidlo vyplní póry a kapiláry lepeného materiálu, kde

zakotví a ztuhne. Spoj je tím lepší, èím je lepší koheze lepidla a hloubka jeho proniknutí do

materiálu. Pùsobením tlaku se póry lepeného materiálu lépe vyplní.

b. Styèným spojením na stìnách kapilár. Èím vìtší je dotyková plocha mezi lepidlem a

lepeným materiálem, tím jsou kvantitativnì výhodnìjší podmínky pro adhezi. Velikost

adhezních sil je ovlivnìna povrchovým napìtím lepidla a lepeného materiálu (pro zvýšení

smáèivosti se používá chemických smáèecích prostøedkù).

c. Zvìtšením dotykových ploch nabobtnáním vláknitého materiálu pùsobením vody z lepidel.

Poznámka:

Tento výklad je zjednodušený. Podrobnìjším rozborem adhezních a kohezních sil se zabývá

fyzikální chemie v oblasti polarizaèní teorie, difúzní teorie a teorie termodynamické adsorpce.

Pevnost slepu tedy urèuje pøedevším adheze, tj. pevnost pøilnutí lepidla na podložce,

a koheze, tj. pevnost lepidla v tahu.

Souèet adheze a koheze urèuje lepivost lepidla. Lepidla s vysokou adhezí a kohezí jsou

dobøe lepivá. Lepivost lepidla je úmìrná síle, kterou je tøeba vyvinout, aby se dvì slepené plochy

od sebe odtrhly. Kvalitní spoj je takový, pøi jehož namáhání v tahu se poruší namáhaný materiál,

a ne spoj. Porušení namáhaného slepu ve hmotì lepidla je dùsledkem jeho nedostateèné

koheze. Když se pøi namáhání spoje odlepí film lepidla od jednoho povrchu slepovaného

materiálu, je to v dùsledku nedostateèných pøitažlivých sil mezi povrchem lepidla a povrchem

slepovaného materiálu v dùsledku nedostateèné adheze.

Obr. 214

Kvalita spoje slepením

A - 1) Slepovaný materiál, 2) lepidlo, 3) hranièní vrstvy mezi slepovanými materiály

B - a - Narušení koheze slepovaného materiálu (dobrý slep), b - narušení adheze

lepidla v hranièní vrstvì (špatný slep), c - narušení koheze lepidla (špatný slep).

C - a - Zkoušení pevnosti slepu tahem, b - rozlepení tahem (v tvaru T),

c - odlepením (ve tvaru L)

Lepivost lepidla

1 1 2 33

a b ca b c

A

B

C

Zpùsoby nanášení lepidel na papír a lepenku: (obr. 215)

Obr. 215

Nanášení lepidla

a) na celou plochu, b) nanášení na èást plochy v pásu, c) nanášení v pravi-

delných ploškách, d) nanášení tvarové

a. nanášení na celou plochu - pásu, archu, pøíøezu - používá se pøi výrobì slepovaných

lepenek, pøi vrstvení lepidlem, pøi potahování nebo pøi vinutí, pøi polepování papíru hliníkovou

fólií, pøi výrobì lepicích pásek apod.

b. nanášení na èást plochy - obvykle v nekoneèných pásech - používá se výrobì sáèkù, pytlù

apod.; na vrcholky vln - pøi pøilepování zvlnìné vrstvy ke krycím vrstvám vlnitých lepenek

c. nanášení v pravidelných ploškách, tzv. bodové - pøi slepování vrstev sáèkù, pytlù apod.

Tvar plošek je kruhový, ètvercových, obdélníkový a jejich rozteèné vzdálenosti jsou rùzné podle

potøeby a úèelu;

d. nanášení tvarové - kdy se lepidlo nanáší na vymezené plochy urèitých geometrických tvarù,

napø. vrstva lepidla na chlopních obálek, pøilepování okének na obálkách nebo skládaèkách pøi

slepování dna sáèkù, pytlù pøi ètyø a šestimístném slepování skládatelných kartonáží apod.

Lepidla jsou nanášena na slepované materiály tìmito zpùsoby (obr. 216 až 220):

! kartáèkovými prvky,! povrchem plochy,! z prohlubní plochy,! smykem,! tryskou,! nástøikem,! ponorem.

U jednotlivých zpùsobù se používají rùzné varianty, které se ještì uvnitø dìlí na dílèí varianty.

Následující popis se zamìøuje na charakterizující, v praxi používané zpùsoby a o dílèích

variantách se jen zmiòuje.

a) Nanášení kartáèkovými prvky

Typické je ruèní roztírání lepidla štìtcem na celou plochu nebo na její èásti, a to pomocí

šablony. Pro tento zpùsob je nejvhodnìjší lepidlo se støední délkou vláken a se støední až nízkou

Zpùsoby nanášení

Pøi slepování pøímým nánosem lepidla se lepidlo ve stavu sol (u tavných lepidel ve stavu

plastickém) nanáší na papír nebo lepenku a hned následuje pøiložení slepovaného materiálu. Ke

spojení obou materiálù dojde pøechodem lepidla ze stavu sol (plastického) pøes gel (mìkce

elastického) do vytvoøení tuhého filmu, stavu xerogel (tvrdì elastického), odpaøením rozpouštìdel

(u tavných lepidel zchlazením). Tento postup se využívá pøi výrobì sáèkù, pytlù, obálek,

skládaèek, vlnité lepenky, slepované lepenky, potažené kartonáže, dutinek, trubic apod.

Pøi slepování nepøímým nánosem lepidla se papír vrství lepidlem nezávisle na procesu

slepování. Nanesená vrstva lepidla se odpaøením rozpouštìdel (u tavných lepidel zchlazením)

uvede do stavu tuhého filmu. V tomto stavu je papír vrstvený lepidlem dále zpracováván na lepicí

pásky. Lepicí schopnosti vrstvy lepidla se aktivuje v okamžiku potøeby pùsobením rozpouštìdla

(teploty), které upraví lepidlo do stavu sol (u tavných lepidel do stavu plastického). V tomto stavu

se k vrstvì aktivovaného lepidla pøikládá a pøilisuje druhý slepovaný materiál. Ke spojení dojde

zpìtným pøechodem lepidla do stavu xerogel (do stavu tvrdì elastického).

Zvláštním druhem slepování pøi výrobì vrstvených materiálù je slepování lepidlem, které tvoøí

tzv. samolepící vrstvu. V tomto pøípadì se papír (nebo i jiný materiál) opatøí vrstvou speciálního

lepidla, které odpaøením rozpouštìdla nepøechází do stavu xerogel, ale zùstává v trvale aktivním

stavu schopné adheze. Jde o stav na hranici pøechodu sol-lyogel, kdy probíhá proces pøilnutím

k slepovanému materiálu. K pøilepení tìchto materiálù dochází pøitlaèením, bez aktivace lepicí

vrstvy. Mimoøádné adhezívní vlastnosti tìchto lepících vrstev umožòují snadné pøilepení

k nejrùznìjším materiálùm (sklo, kov, textil, kùže apod.). Trvalá adheze lepicích vrstev nutnì

vyžaduje ochrannou bariéru, která zabrání nežádoucímu pøilnutí k materiálùm se kterými pøichází

do styku pøi výrobì a manipulaci. Proto se vrstva ihned po nanesení a odpaøení rozpouštìdla

pøikrývá antiadhezivní folií, kterou obyèejnì tvoøí papír natøený vrstvou silikonových produktù.

Pøed upotøebením se fólie sejme a nenarušená samolepicí vrstva se obnaží a pøipraví k pøilepení.

Samolepicí vrstvy se používají u etiket, vinìt, oznaèovacích štítkù, nálepek.

Vlastnosti samolepicích vrstev se pro rozlièné úèely použití upravují tak, že dobøe pøilnou na

podložku, ale mohou být opìt odlepeny, aniž by došlo k poškození povrchu podložky anebo filmu

lepidla (tzn. že k rozlepení dojde na dotykové ploše mezi povrchem materiálu a filmem lepidla).

Jde o nedostateènou adhezi, která je žádoucí napøíklad u cenovek použitých k oznaèení cen

dárkového zboží. Mohou však být upraveny tak, že odlepení je obtížné a pøi jeho násilném

provádìní dojde k porušení povrchu materiálu. Tato úprava se uplatòuje tehdy, má-li být etiketa

trvalou souèástí obalu (napø. firemní znaèka, název výrobku, výstraha apod.).

Rovnìž se používá speciální lepidlo, které vrstvené na podložce nepøilne ani pøítlakem k

jiným materiálùm, ale pøilne jen k vrstvì téhož lepidla naneseného na stejném nebo jiném

materiálu. Tato speciální vlastnost lepidel se využívá u samolepicích sáèkù a obálek. Jejich

zalepovací klopy opatøené vrstvou lepidla, se skládají tak, aby se natøené plochy nedotýkaly.

Pøeložením pøi zalepování obálek se vrstvené plochy setkají a pøítlakem spojí. Tento zpùsob se

rovnìž používá pøi spojování skládatelných pøíøezù na krabice.

SLEPOVÁNÍ 261SPOJOVÁNÍ260

a) b) c) d)

Zpùsoby nanášení lepidel na papír a lepenku: (obr. 215)

Obr. 215

Nanášení lepidla

a) na celou plochu, b) nanášení na èást plochy v pásu, c) nanášení v pravi-

delných ploškách, d) nanášení tvarové

a. nanášení na celou plochu - pásu, archu, pøíøezu - používá se pøi výrobì slepovaných

lepenek, pøi vrstvení lepidlem, pøi potahování nebo pøi vinutí, pøi polepování papíru hliníkovou

fólií, pøi výrobì lepicích pásek apod.

b. nanášení na èást plochy - obvykle v nekoneèných pásech - používá se výrobì sáèkù, pytlù

apod.; na vrcholky vln - pøi pøilepování zvlnìné vrstvy ke krycím vrstvám vlnitých lepenek

c. nanášení v pravidelných ploškách, tzv. bodové - pøi slepování vrstev sáèkù, pytlù apod.

Tvar plošek je kruhový, ètvercových, obdélníkový a jejich rozteèné vzdálenosti jsou rùzné podle

potøeby a úèelu;

d. nanášení tvarové - kdy se lepidlo nanáší na vymezené plochy urèitých geometrických tvarù,

napø. vrstva lepidla na chlopních obálek, pøilepování okének na obálkách nebo skládaèkách pøi

slepování dna sáèkù, pytlù pøi ètyø a šestimístném slepování skládatelných kartonáží apod.

Lepidla jsou nanášena na slepované materiály tìmito zpùsoby (obr. 216 až 220):

! kartáèkovými prvky,! povrchem plochy,! z prohlubní plochy,! smykem,! tryskou,! nástøikem,! ponorem.

U jednotlivých zpùsobù se používají rùzné varianty, které se ještì uvnitø dìlí na dílèí varianty.

Následující popis se zamìøuje na charakterizující, v praxi používané zpùsoby a o dílèích

variantách se jen zmiòuje.

a) Nanášení kartáèkovými prvky

Typické je ruèní roztírání lepidla štìtcem na celou plochu nebo na její èásti, a to pomocí

šablony. Pro tento zpùsob je nejvhodnìjší lepidlo se støední délkou vláken a se støední až nízkou

Zpùsoby nanášení

Pøi slepování pøímým nánosem lepidla se lepidlo ve stavu sol (u tavných lepidel ve stavu

plastickém) nanáší na papír nebo lepenku a hned následuje pøiložení slepovaného materiálu. Ke

spojení obou materiálù dojde pøechodem lepidla ze stavu sol (plastického) pøes gel (mìkce

elastického) do vytvoøení tuhého filmu, stavu xerogel (tvrdì elastického), odpaøením rozpouštìdel

(u tavných lepidel zchlazením). Tento postup se využívá pøi výrobì sáèkù, pytlù, obálek,

skládaèek, vlnité lepenky, slepované lepenky, potažené kartonáže, dutinek, trubic apod.

Pøi slepování nepøímým nánosem lepidla se papír vrství lepidlem nezávisle na procesu

slepování. Nanesená vrstva lepidla se odpaøením rozpouštìdel (u tavných lepidel zchlazením)

uvede do stavu tuhého filmu. V tomto stavu je papír vrstvený lepidlem dále zpracováván na lepicí

pásky. Lepicí schopnosti vrstvy lepidla se aktivuje v okamžiku potøeby pùsobením rozpouštìdla

(teploty), které upraví lepidlo do stavu sol (u tavných lepidel do stavu plastického). V tomto stavu

se k vrstvì aktivovaného lepidla pøikládá a pøilisuje druhý slepovaný materiál. Ke spojení dojde

zpìtným pøechodem lepidla do stavu xerogel (do stavu tvrdì elastického).

Zvláštním druhem slepování pøi výrobì vrstvených materiálù je slepování lepidlem, které tvoøí

tzv. samolepící vrstvu. V tomto pøípadì se papír (nebo i jiný materiál) opatøí vrstvou speciálního

lepidla, které odpaøením rozpouštìdla nepøechází do stavu xerogel, ale zùstává v trvale aktivním

stavu schopné adheze. Jde o stav na hranici pøechodu sol-lyogel, kdy probíhá proces pøilnutím

k slepovanému materiálu. K pøilepení tìchto materiálù dochází pøitlaèením, bez aktivace lepicí

vrstvy. Mimoøádné adhezívní vlastnosti tìchto lepících vrstev umožòují snadné pøilepení

k nejrùznìjším materiálùm (sklo, kov, textil, kùže apod.). Trvalá adheze lepicích vrstev nutnì

vyžaduje ochrannou bariéru, která zabrání nežádoucímu pøilnutí k materiálùm se kterými pøichází

do styku pøi výrobì a manipulaci. Proto se vrstva ihned po nanesení a odpaøení rozpouštìdla

pøikrývá antiadhezivní folií, kterou obyèejnì tvoøí papír natøený vrstvou silikonových produktù.

Pøed upotøebením se fólie sejme a nenarušená samolepicí vrstva se obnaží a pøipraví k pøilepení.

Samolepicí vrstvy se používají u etiket, vinìt, oznaèovacích štítkù, nálepek.

Vlastnosti samolepicích vrstev se pro rozlièné úèely použití upravují tak, že dobøe pøilnou na

podložku, ale mohou být opìt odlepeny, aniž by došlo k poškození povrchu podložky anebo filmu

lepidla (tzn. že k rozlepení dojde na dotykové ploše mezi povrchem materiálu a filmem lepidla).

Jde o nedostateènou adhezi, která je žádoucí napøíklad u cenovek použitých k oznaèení cen

dárkového zboží. Mohou však být upraveny tak, že odlepení je obtížné a pøi jeho násilném

provádìní dojde k porušení povrchu materiálu. Tato úprava se uplatòuje tehdy, má-li být etiketa

trvalou souèástí obalu (napø. firemní znaèka, název výrobku, výstraha apod.).

Rovnìž se používá speciální lepidlo, které vrstvené na podložce nepøilne ani pøítlakem k

jiným materiálùm, ale pøilne jen k vrstvì téhož lepidla naneseného na stejném nebo jiném

materiálu. Tato speciální vlastnost lepidel se využívá u samolepicích sáèkù a obálek. Jejich

zalepovací klopy opatøené vrstvou lepidla, se skládají tak, aby se natøené plochy nedotýkaly.

Pøeložením pøi zalepování obálek se vrstvené plochy setkají a pøítlakem spojí. Tento zpùsob se

rovnìž používá pøi spojování skládatelných pøíøezù na krabice.

SLEPOVÁNÍ 261SPOJOVÁNÍ260

a) b) c) d)

Obr. 216

Zpùsoby nanášení lepidla

Pøi nanášení lepidla z povrchu plochy se nejèastìji používá rotujícího válce, kterým je lepidlo

nepøetržitì nanášeno na celou plochu slepovaného materiálu. Pro nepøetržitý nános lepidla

v úzkých proužcích se používá nanášecí válec o malé šíøi. Pøerušovaný nános se provádí

toèícími se segmenty. Nanášení lepidla na vymezené plochy rùzných tvarù umožòuje nanášení

stereotypem (podobnì jako u tisku z výšky).

Tìmito zpùsoby se lepidlo nanáší na lepený materiál buï zdola nebo z hora. Pøi nanášení

zdola je konstrukèní øešení nanášecího systému jednoduché. Válec nabírá lepidlo ve vanì (brodí

se v lepidle) a pøi otáèení ho nanáší na pás papíru teènì vedený po jeho vrcholu. Papír mùže být

pøitlaèován pøítlaènými válci. Pøí tomto zpùsobu jsou podmínky pro pøilnutí lepidla k materiálu

nejpøíznivìjší.

Jednoválcový systém (obr. 216 d), používaný pøi slepování vrstev lepidla nebo

pøi slepování skládaèek, hadic na sáèky a pytle, je nejjednodušší zpùsobem válcového nanášení

a hodí se pro nanášení, kde nezáleží na rovnomìrnosti tlouš�ky filmu lepidla. Používá se též pøi

nanášení tavných lepidel s nízkým bodem mìknutí nebo pøi nanášení disperzních lepidel špatnì

snášejících mechanické namáhání a dlouhý transport mezi vanou a papírem. Rovnomìrnost

tlouš�ky filmu lepidla se upravuje stìraèem nebo stíracím váleèkem, pøièemž tlouš�ka nánosu

lepidla se vymezuje mezerou mezi hranou stìraèe (váleèkem). Použití stìraèe není výhodné,

protože se hrudky lepidla usazují ve štìrbinì a zpùsobují nepravidelný nános.

Èastìjší je dvouválcový systém (obr. 216 b), používající brodícího válce, který nabírá

v nádobì lepidlo a pøenáší je na válec nanášecí. Tlouš�ka nánosu lepidla je urèena seøiditelnou

mezerou mezi válci. Roztírání lepidla tímto zpùsobem je mnohem lepší a rovnomìrnìjší než pøi

d - jednoválcový nános lepidla, e - dvouválcový nános, f - jednoválcový systém

nanášení tavných lepidel, .

viskozitou. Zpùsob se používá pøi výrobì vzorkù, pøi ruèním lepení skládaèek, pøi potahování

apod. Nevýhodou je nerovnomìrná vrstva a znaèná spotøeba lepidla.

Strojní nanášení rotujícím kartáèem (obr. 216 a) se vyznaèuje rovnomìrnou vrstvou lepidla a

dobrým roztìrem. Obvodová rychlost kartáèe je vìtší než rychlost posunu materiálu, na který se

lepidlo nanáší. Lepidlo pro tento zpùsob má mít krátké vlákno a nízkou viskozitu. Zpùsob se

používá pøi nanášení lepidla na chlopnì obálek nebo pøi výrobì dutinek a trubic.

b) Nanášení z povrchu plochy

Pøi tomto zpùsobu se lepidlo nanáší v tenké rovnomìrné vrstvì na válcovou nebo rovnou

plochu, odkud se pøevážná èást lepidla pøenáší na lepený materiál. Pøenášecí plocha je buï

kovová nebo elastická z plastických hmot nebo z gumy.

Tento zpùsob nanášení je nejèastìjší. Umožòuje rùzné varianty konstrukèního øešení

nanášecích, zejména široké rozmezí tlouš�ky nanášené vrstvy lepidla.

Jednoduchý je zpùsob, pøi kterém se lepidlo rozetøe štìtcem na sklo nebo na plech

a opakovaným pøikládáním slepovaného materiálu se s této plochy snímá vrstva lepidla. Nános

je v tomto pøípadì rovnomìrný. Zpùsob je vhodný zvláštì pøi nanášení lepidla na úzké dlouhé

pásy. Využívá se také zdokonaleného zpùsobu, pøi nìmž se lepidlo mechanicky nanáší na

"nekoneèný" pás, odkud se snímá opakovaným ruèním pøikládáním.

Obr. 216

Zpùsob nanášení lepidla

a - rotujícím kartáèem, b - dvouválcový zpùsob s odpichovaèi, 1 - odpichovaè,

c - z vyvýšené plochy gumotipem, 1 - nanášeè, 2 - gumotyp

SLEPOVÁNÍ 263SPOJOVÁNÍ262

c

1 2

a

b

1

1

d

e

f

Obr. 216

Zpùsoby nanášení lepidla

Pøi nanášení lepidla z povrchu plochy se nejèastìji používá rotujícího válce, kterým je lepidlo

nepøetržitì nanášeno na celou plochu slepovaného materiálu. Pro nepøetržitý nános lepidla

v úzkých proužcích se používá nanášecí válec o malé šíøi. Pøerušovaný nános se provádí

toèícími se segmenty. Nanášení lepidla na vymezené plochy rùzných tvarù umožòuje nanášení

stereotypem (podobnì jako u tisku z výšky).

Tìmito zpùsoby se lepidlo nanáší na lepený materiál buï zdola nebo z hora. Pøi nanášení

zdola je konstrukèní øešení nanášecího systému jednoduché. Válec nabírá lepidlo ve vanì (brodí

se v lepidle) a pøi otáèení ho nanáší na pás papíru teènì vedený po jeho vrcholu. Papír mùže být

pøitlaèován pøítlaènými válci. Pøí tomto zpùsobu jsou podmínky pro pøilnutí lepidla k materiálu

nejpøíznivìjší.

Jednoválcový systém (obr. 216 d), používaný pøi slepování vrstev lepidla nebo

pøi slepování skládaèek, hadic na sáèky a pytle, je nejjednodušší zpùsobem válcového nanášení

a hodí se pro nanášení, kde nezáleží na rovnomìrnosti tlouš�ky filmu lepidla. Používá se též pøi

nanášení tavných lepidel s nízkým bodem mìknutí nebo pøi nanášení disperzních lepidel špatnì

snášejících mechanické namáhání a dlouhý transport mezi vanou a papírem. Rovnomìrnost

tlouš�ky filmu lepidla se upravuje stìraèem nebo stíracím váleèkem, pøièemž tlouš�ka nánosu

lepidla se vymezuje mezerou mezi hranou stìraèe (váleèkem). Použití stìraèe není výhodné,

protože se hrudky lepidla usazují ve štìrbinì a zpùsobují nepravidelný nános.

Èastìjší je dvouválcový systém (obr. 216 b), používající brodícího válce, který nabírá

v nádobì lepidlo a pøenáší je na válec nanášecí. Tlouš�ka nánosu lepidla je urèena seøiditelnou

mezerou mezi válci. Roztírání lepidla tímto zpùsobem je mnohem lepší a rovnomìrnìjší než pøi

d - jednoválcový nános lepidla, e - dvouválcový nános, f - jednoválcový systém

nanášení tavných lepidel, .

viskozitou. Zpùsob se používá pøi výrobì vzorkù, pøi ruèním lepení skládaèek, pøi potahování

apod. Nevýhodou je nerovnomìrná vrstva a znaèná spotøeba lepidla.

Strojní nanášení rotujícím kartáèem (obr. 216 a) se vyznaèuje rovnomìrnou vrstvou lepidla a

dobrým roztìrem. Obvodová rychlost kartáèe je vìtší než rychlost posunu materiálu, na který se

lepidlo nanáší. Lepidlo pro tento zpùsob má mít krátké vlákno a nízkou viskozitu. Zpùsob se

používá pøi nanášení lepidla na chlopnì obálek nebo pøi výrobì dutinek a trubic.

b) Nanášení z povrchu plochy

Pøi tomto zpùsobu se lepidlo nanáší v tenké rovnomìrné vrstvì na válcovou nebo rovnou

plochu, odkud se pøevážná èást lepidla pøenáší na lepený materiál. Pøenášecí plocha je buï

kovová nebo elastická z plastických hmot nebo z gumy.

Tento zpùsob nanášení je nejèastìjší. Umožòuje rùzné varianty konstrukèního øešení

nanášecích, zejména široké rozmezí tlouš�ky nanášené vrstvy lepidla.

Jednoduchý je zpùsob, pøi kterém se lepidlo rozetøe štìtcem na sklo nebo na plech

a opakovaným pøikládáním slepovaného materiálu se s této plochy snímá vrstva lepidla. Nános

je v tomto pøípadì rovnomìrný. Zpùsob je vhodný zvláštì pøi nanášení lepidla na úzké dlouhé

pásy. Využívá se také zdokonaleného zpùsobu, pøi nìmž se lepidlo mechanicky nanáší na

"nekoneèný" pás, odkud se snímá opakovaným ruèním pøikládáním.

Obr. 216

Zpùsob nanášení lepidla

a - rotujícím kartáèem, b - dvouválcový zpùsob s odpichovaèi, 1 - odpichovaè,

c - z vyvýšené plochy gumotipem, 1 - nanášeè, 2 - gumotyp

SLEPOVÁNÍ 263SPOJOVÁNÍ262

c

1 2

a

b

1

1

d

e

f

rotujícího válce zužující se štìrbinou na lepený materiál. Povrch válce mùže být drážkovaný nebo

reliéfnì tvarovaný (pro nanášení lepidla v rùzných reliéfech).

Nanášení lepidla z povrchu plochý se uplatòuje u tzv. nanášení rázovými prvky. (Tento

zpùsob je charakteristický pro starší typy strojù.) V tom pøípadì nanášeè (který má urèitý tvar

nanášecí plochy), nabírá lepidlo z povrchu válce nebo z dávkovaèe a pøenáší ho na lepený

materiál posuvným rázovým pohybem a vrací se zpìt k nabrání lepidla. Pøenášeè lepidla nìkdy

plní i funkci pøenašeèe lepeného materiálu tím, že na své cestì pøilepí k pøenášené vrstvì lepidla

pøíøez papíru, který pak pøepravuje na místo lepení (napø. pøi vylepování vložek do obálek).

Obr. 218a

Nanášení lepidla z prohlubní plochy ( pláštì válce )

1 - stìraè

Obr.217

Zpùsoby nanášení lepidla na slepovacím stroji skládacích krabic

a - jednomístné nanášení lepidla zdola: 1 - skládaèkový pøíøez, 2 - vana s lepidlem, 3 - nanášecí

kotouè, 4 - pøítlaèný váleèek, b - dvoumístné nanášení lepidla shora: 1 - nanášecí kotouèe, 2 -

nádoby s lepidlem, 3 - stìraè lepidla, 4 - seøizování stranové polohy, 5 - seøizování vertikální

polohy, 6 - seøizování spodního pøítlaku; c - nanášení lepidla štoèkem u ètyømístného a

šestimístného nanášení

jednoválcovém systému. Rovnomìrnì rozestavìné odpichovaèe na šíøce nanášecího válce

zabraòují pøilnutí lepeného materiálu na nanášecí válec. Pøi nanášení lepidla na archy (pøíøezy) je

odpichovaèe obracejí tak, aby se ukládali na dopravník, který je donáší k dalšímu zpracování.

Vrstva lepidla mùže být upravována stìraèem nebo váleèkem, pøistaveným k brodícímu válci.

Pøi dvouválcovém systému se volí lepidlo se støední viskozitou s krátkým až støedním

vláknem.

Pøi nanášení lepidla válcem zdola jsou používány též tøíválcové zpùsoby. V tomto pøípadì je

mezi válce brodící a nanášecí vestavìn další válec - pøenášecí a roztírací, který zlepšuje

rovnomìrnost nánosu, zvláštì pøi tenkém filmu lepidla. Soustava tøí válcù dovoluje protibìžný

smìr otáèení. Lepidla mají mít nízkou nebo støední viskozitu a krátké vlákno. Pøi bodovém nebo

tvarovém nanášení se v této soustavì vymìní celoplošný nanášecí válec za dílový (reliéfní).

Na válec je pøipevòován gumotyp. Lepidlo je potom nanášeno z povrchu vyvýšené plochy

stereotypu (schéma na obr. 216 c). V tomto pøípadì je rychlost pohybu nakládacích odnášeèù

shodná s obvodovou rychlostí nanášecího válce. Umístìní lepidla na papíru je vymezováno

polohou umístìní stereotypu na válci (pro umístìní gumotypu na plášti válce platí stejná pravidla

jako u tiskového raportu flexotisku). Tento zpùsob vyžaduje lepidlo s krátkým vláknem,

které nestøíká.

Pøi válcovém nanášení lepidla shora je lepený materiál veden tìsnì pod nanášecím válcem.

Tím, že vrstva lepidla je na vrchní stranì archu, je usnadnìna jeho doprava na dopravníku.

(Nemusí se obracet vratnými odpichovaèi, jak je tomu pøi nanášení zdola). Pøi tomto zpùsobu je

ovšem obtížnìjší nanášení lepidla na válec.

U jednoválcového systému (obr. 216 d) odebírá rotující válec svým povrchem vrstvu lepidla

z pøistaveného zásobníku (korýtka, jehož stìnu tvoøí povrch válce), kterou pøenáší na lepený

materiál. Šíøka štìrbiny mezi hranou zásobníku a pláštìm válce urèuje tlouš�ku vrstvy lepidla.

Lepidlo bývá husté - pastovité, aby ze zásobníku nevytékalo ani tehdy, když je válec v klidu.

Pøi použití lepidel s nižší viskozitou se hrany zásobníku pøiléhající k plášti válce vybavují tìsnicími

kroužky z tuhé technické plsti.

Rovnomìrnìjšího nánosu lepidla se dosáhne, je-li zásobník lepidla nahrazen váleèkem

otáèejícím se proti smìru otáèení nanášecího válce. V tom pøípadì jsou na stranách obou válcù

drážky, do kterých tìsnì zapadají stavítka vytváøející mezi válci korýtko. Lepidlo se do korýtka

dávkuje spádem z nádoby pomocí hadice. Výška hladiny se udržuje regulací pøítoku v závislosti

na spotøebì, nebo automaticky. Pøeplnìní znemožòují odtokové otvory.

Pøi dvouválcovém systému (obr. 216 c) je lepidlo pøenášeno z brodícího válce na pøenášecí a

jím na lepený materiál. Otáèení pøenášecího válce mùže být soubìžné s otáèením brodícího

válce nebo k nìmu protibìžné. (Na nanášecím válci mùže být štoèek umožòující tvarové

nanášení.) Používá se lepidlo s vysokou viskozitou, mùže však být i pastovité s krátkým vláknem.

Tøíválcový i víceválcový systém má mezi brodicí a nanášecí válec vestavìný jeden nebo

více válcù pøenášecích, které plní rovnìž funkci válcù roztíracích. (Pøi tomto zpùsobu je pøíliš

dlouhá cesta mezi hladinou lepidla v nádobì a jeho nanesení na lepený materiál.)

Jednoválcový systém nanášení lepidla shora se používá i pøi nanášení tavných lepidel s

vysokým bodem mìknutí (obr. 216 f). Tavné lepidlo ve formì tuhého provazce je vtlaèeno pomocí

ozubených váleèkù do otvorù v tavícím bloku a po roztavení je pøenášeno pomocí vyhøívaného

SLEPOVÁNÍ 265SPOJOVÁNÍ264

a b

c

1

1

1

1

2

2 2

3

3

4

4

5

6

1

rotujícího válce zužující se štìrbinou na lepený materiál. Povrch válce mùže být drážkovaný nebo

reliéfnì tvarovaný (pro nanášení lepidla v rùzných reliéfech).

Nanášení lepidla z povrchu plochý se uplatòuje u tzv. nanášení rázovými prvky. (Tento

zpùsob je charakteristický pro starší typy strojù.) V tom pøípadì nanášeè (který má urèitý tvar

nanášecí plochy), nabírá lepidlo z povrchu válce nebo z dávkovaèe a pøenáší ho na lepený

materiál posuvným rázovým pohybem a vrací se zpìt k nabrání lepidla. Pøenášeè lepidla nìkdy

plní i funkci pøenašeèe lepeného materiálu tím, že na své cestì pøilepí k pøenášené vrstvì lepidla

pøíøez papíru, který pak pøepravuje na místo lepení (napø. pøi vylepování vložek do obálek).

Obr. 218a

Nanášení lepidla z prohlubní plochy ( pláštì válce )

1 - stìraè

Obr.217

Zpùsoby nanášení lepidla na slepovacím stroji skládacích krabic

a - jednomístné nanášení lepidla zdola: 1 - skládaèkový pøíøez, 2 - vana s lepidlem, 3 - nanášecí

kotouè, 4 - pøítlaèný váleèek, b - dvoumístné nanášení lepidla shora: 1 - nanášecí kotouèe, 2 -

nádoby s lepidlem, 3 - stìraè lepidla, 4 - seøizování stranové polohy, 5 - seøizování vertikální

polohy, 6 - seøizování spodního pøítlaku; c - nanášení lepidla štoèkem u ètyømístného a

šestimístného nanášení

jednoválcovém systému. Rovnomìrnì rozestavìné odpichovaèe na šíøce nanášecího válce

zabraòují pøilnutí lepeného materiálu na nanášecí válec. Pøi nanášení lepidla na archy (pøíøezy) je

odpichovaèe obracejí tak, aby se ukládali na dopravník, který je donáší k dalšímu zpracování.

Vrstva lepidla mùže být upravována stìraèem nebo váleèkem, pøistaveným k brodícímu válci.

Pøi dvouválcovém systému se volí lepidlo se støední viskozitou s krátkým až støedním

vláknem.

Pøi nanášení lepidla válcem zdola jsou používány též tøíválcové zpùsoby. V tomto pøípadì je

mezi válce brodící a nanášecí vestavìn další válec - pøenášecí a roztírací, který zlepšuje

rovnomìrnost nánosu, zvláštì pøi tenkém filmu lepidla. Soustava tøí válcù dovoluje protibìžný

smìr otáèení. Lepidla mají mít nízkou nebo støední viskozitu a krátké vlákno. Pøi bodovém nebo

tvarovém nanášení se v této soustavì vymìní celoplošný nanášecí válec za dílový (reliéfní).

Na válec je pøipevòován gumotyp. Lepidlo je potom nanášeno z povrchu vyvýšené plochy

stereotypu (schéma na obr. 216 c). V tomto pøípadì je rychlost pohybu nakládacích odnášeèù

shodná s obvodovou rychlostí nanášecího válce. Umístìní lepidla na papíru je vymezováno

polohou umístìní stereotypu na válci (pro umístìní gumotypu na plášti válce platí stejná pravidla

jako u tiskového raportu flexotisku). Tento zpùsob vyžaduje lepidlo s krátkým vláknem,

které nestøíká.

Pøi válcovém nanášení lepidla shora je lepený materiál veden tìsnì pod nanášecím válcem.

Tím, že vrstva lepidla je na vrchní stranì archu, je usnadnìna jeho doprava na dopravníku.

(Nemusí se obracet vratnými odpichovaèi, jak je tomu pøi nanášení zdola). Pøi tomto zpùsobu je

ovšem obtížnìjší nanášení lepidla na válec.

U jednoválcového systému (obr. 216 d) odebírá rotující válec svým povrchem vrstvu lepidla

z pøistaveného zásobníku (korýtka, jehož stìnu tvoøí povrch válce), kterou pøenáší na lepený

materiál. Šíøka štìrbiny mezi hranou zásobníku a pláštìm válce urèuje tlouš�ku vrstvy lepidla.

Lepidlo bývá husté - pastovité, aby ze zásobníku nevytékalo ani tehdy, když je válec v klidu.

Pøi použití lepidel s nižší viskozitou se hrany zásobníku pøiléhající k plášti válce vybavují tìsnicími

kroužky z tuhé technické plsti.

Rovnomìrnìjšího nánosu lepidla se dosáhne, je-li zásobník lepidla nahrazen váleèkem

otáèejícím se proti smìru otáèení nanášecího válce. V tom pøípadì jsou na stranách obou válcù

drážky, do kterých tìsnì zapadají stavítka vytváøející mezi válci korýtko. Lepidlo se do korýtka

dávkuje spádem z nádoby pomocí hadice. Výška hladiny se udržuje regulací pøítoku v závislosti

na spotøebì, nebo automaticky. Pøeplnìní znemožòují odtokové otvory.

Pøi dvouválcovém systému (obr. 216 c) je lepidlo pøenášeno z brodícího válce na pøenášecí a

jím na lepený materiál. Otáèení pøenášecího válce mùže být soubìžné s otáèením brodícího

válce nebo k nìmu protibìžné. (Na nanášecím válci mùže být štoèek umožòující tvarové

nanášení.) Používá se lepidlo s vysokou viskozitou, mùže však být i pastovité s krátkým vláknem.

Tøíválcový i víceválcový systém má mezi brodicí a nanášecí válec vestavìný jeden nebo

více válcù pøenášecích, které plní rovnìž funkci válcù roztíracích. (Pøi tomto zpùsobu je pøíliš

dlouhá cesta mezi hladinou lepidla v nádobì a jeho nanesení na lepený materiál.)

Jednoválcový systém nanášení lepidla shora se používá i pøi nanášení tavných lepidel s

vysokým bodem mìknutí (obr. 216 f). Tavné lepidlo ve formì tuhého provazce je vtlaèeno pomocí

ozubených váleèkù do otvorù v tavícím bloku a po roztavení je pøenášeno pomocí vyhøívaného

SLEPOVÁNÍ 265SPOJOVÁNÍ264

a b

c

1

1

1

1

2

2 2

3

3

4

4

5

6

1

možné nanášet jiným zpùsobem. Pøi vybavení komory vyhøíváním se tento zpùsob mùže použít

též pro nanášení tavných lepidel (používá se u sáèkových strojù na lepení hadic pøi vysokých

rychlostech). Zvláštní zpùsob, který je vhodný pro pøerušované nanášení lepidla, je tzv. systém

tupovací. V tomto pøípadì je klín (kužel) zapadající do hubice odpružený. Tlakem pružiny hubici

uzavírá a svým vrcholem z ní vyènívá. Pøítlakem hubice k lepenému materiálu se klín do ní stlaèí

a otevøe prùtokovou štìrbinu, kterou protéká lepidlo. Po uvolnìní z pøítlaku se hubice klínem opìt

uzavøe. Tento zpùsob se používá též u rùzných pøíruèních kanceláøských lepièek.

e) Nanášení lepidla tryskou (tlakem) (obr. 219)

Obr. 219

Nanášení lepidla tryskou

Tento zpùsob se používá pøi nanášení tavných lepidel s vysokým bodem mìknutí. Poèáteèní

stav lepidla je tuhý (dráty, pásky, granule). Lepidlo se ve vyhøívací komoøe roztaví do plastického

stavu a odtud se vytlaèuje šnekem nebo zubovým èerpadlem do nanášecí hubice a na lepený

materiál. Zpùsob se používá pro plynulé nanášení zpravidla v úzkých proužcích pøi slepování

materiálù, které mají špatnou povrchovou smáèivost (napø. hliníkové fólie).

U tohoto zpùsobu se lepidlo tlakem pøivádí do pistole, jejíž tryskou se støíká na posunovaný

pás papíru (podobnì jako pøi støíkání barev). Vrstva lepidla nanášená tímto zpùsobem nebývá

rovnomìrná po celé ploše a spotøeba lepidla je znaènì vysoká. Zpùsob se v praxi osvìdèuje jen

ve speciálních pøípadech. Lepidlo musí mít krátké vlákno a nízkou viskozitu.

g) Nanášení lepidla ponorem

Pøi nanášení lepidla ponorem obepíná pás lepeného materiálu rotující válec, který se brodí v

zásobníku s lepidlem. Nanášení lepidla mùže být buï jednostranné nebo oboustranné.

Pøi jednostranném nanášení (obr. 220) je strana tìsnì pøiléhající k povrchu válce lepidlem

nedotèena, zatímco druhá, vnìjší strana nabírá na svùj povrch vrstvu, která je úmìrná

nasáklivosti lepeného materiálu a závisí též na konzistenci lepidla a rychlosti pohybu ponoøeného

pásu. Zpùsob se používá tehdy, nevyžaduje-li se pøesná a rovnomìrná vrstva lepidla na celé

lepené ploše.

f) Nanášení lepidla nástøikem

c. Nanášení lepidla z prohlubní plochy (pláštì válce) (obr. 218a)

Pøi tomto zpùsobu je brodící válec souèasnì nanášecím. Povrch válce je vybaven

prohlubnìmi uspoøádanými v geometrické síti (rastrováním). Hloubka prohlubní a hustota sítì

rastru mùže být rùzná podle potøebné tlouš�ky filmu lepidla. Válec se brodí v lepidle a nabírá ho

do prohlubní. Pøebyteèné lepidlo se z povrchu pláštì stírá stìraèem. Lepený materiál se

pøitlaèuje k válci, a protože pøilnavost lepidla k lepenému materiálu je vìtší než ke kovu, snímá

lepidlo.

Tímto zpùsobem se lepidlo nanáší plynule a v celých plochách, ale i v plochách vymezených

v rùzných plošných tvarech, které jsou zaleptány do povrchu válce. Umožòuje velmi pøesné

nanášení rovnomìrné vrstvy lepidla. (Princip je podobný hlubotisku.) Mùže být použito

i dvouválcového systému, pøi kterém je film lepidla z nanášecího válce pøenášen na lepený

materiál nepøímo, a to pøenášecím válcem, který je zpravidla gumový. Lepidlo pro nanášení z

prohlubní musí mít krátké vlákno, støední viskozitu a dobrou soudržnost.

d ) Nanášení lepidla smykem

Pøi tomto zpùsobu pøiléhá k pohybující se ploše lepeného materiálu (pásu papíru nebo k

šupinovitì sestaveným pøíøezùm na obálky) korýtko s lepidlem v urèité šíøce tak, že lepený

materiál tvoøí jednu jeho stìnu. Smýkající se papír odnáší na svém povrchu vrstvu lepidla, jejíž

tlouš�ka je vymezena štìrbinou mezi hranou korýtka a papírem. Styèná hrana korýtka bývá

opatøena obkladem z plsti nebo pryže, jejíchž elasticita pomáhá lepidlo lépe roztírat. Lepidlo má

mít krátké vlákno a nízkou až støední viskozitu. Zpùsob se používá pro vrstvení lepidla na

zalepovací klopy obálek.

Obr. 218b

Nanášení hubicí z uzavøené komory

Novìjším zpùsobem, používaným u moderních strojù, je nanášení lepidla na lepený materiál

hubicí z uzavøené komory (obr. 218b). Množství nanášeného lepidla se nastavuje polohou klínu,

který zapadá do hubice a vymezuje prùtokovou štìrbinu. Tento zpùsob se výhodnì používá pro

nanášení lepidel na bázi prchavých rozpouštìdel nebo tìch, která pro velkou pìnivost není

SLEPOVÁNÍ 267SPOJOVÁNÍ266

možné nanášet jiným zpùsobem. Pøi vybavení komory vyhøíváním se tento zpùsob mùže použít

též pro nanášení tavných lepidel (používá se u sáèkových strojù na lepení hadic pøi vysokých

rychlostech). Zvláštní zpùsob, který je vhodný pro pøerušované nanášení lepidla, je tzv. systém

tupovací. V tomto pøípadì je klín (kužel) zapadající do hubice odpružený. Tlakem pružiny hubici

uzavírá a svým vrcholem z ní vyènívá. Pøítlakem hubice k lepenému materiálu se klín do ní stlaèí

a otevøe prùtokovou štìrbinu, kterou protéká lepidlo. Po uvolnìní z pøítlaku se hubice klínem opìt

uzavøe. Tento zpùsob se používá též u rùzných pøíruèních kanceláøských lepièek.

e) Nanášení lepidla tryskou (tlakem) (obr. 219)

Obr. 219

Nanášení lepidla tryskou

Tento zpùsob se používá pøi nanášení tavných lepidel s vysokým bodem mìknutí. Poèáteèní

stav lepidla je tuhý (dráty, pásky, granule). Lepidlo se ve vyhøívací komoøe roztaví do plastického

stavu a odtud se vytlaèuje šnekem nebo zubovým èerpadlem do nanášecí hubice a na lepený

materiál. Zpùsob se používá pro plynulé nanášení zpravidla v úzkých proužcích pøi slepování

materiálù, které mají špatnou povrchovou smáèivost (napø. hliníkové fólie).

U tohoto zpùsobu se lepidlo tlakem pøivádí do pistole, jejíž tryskou se støíká na posunovaný

pás papíru (podobnì jako pøi støíkání barev). Vrstva lepidla nanášená tímto zpùsobem nebývá

rovnomìrná po celé ploše a spotøeba lepidla je znaènì vysoká. Zpùsob se v praxi osvìdèuje jen

ve speciálních pøípadech. Lepidlo musí mít krátké vlákno a nízkou viskozitu.

g) Nanášení lepidla ponorem

Pøi nanášení lepidla ponorem obepíná pás lepeného materiálu rotující válec, který se brodí v

zásobníku s lepidlem. Nanášení lepidla mùže být buï jednostranné nebo oboustranné.

Pøi jednostranném nanášení (obr. 220) je strana tìsnì pøiléhající k povrchu válce lepidlem

nedotèena, zatímco druhá, vnìjší strana nabírá na svùj povrch vrstvu, která je úmìrná

nasáklivosti lepeného materiálu a závisí též na konzistenci lepidla a rychlosti pohybu ponoøeného

pásu. Zpùsob se používá tehdy, nevyžaduje-li se pøesná a rovnomìrná vrstva lepidla na celé

lepené ploše.

f) Nanášení lepidla nástøikem

c. Nanášení lepidla z prohlubní plochy (pláštì válce) (obr. 218a)

Pøi tomto zpùsobu je brodící válec souèasnì nanášecím. Povrch válce je vybaven

prohlubnìmi uspoøádanými v geometrické síti (rastrováním). Hloubka prohlubní a hustota sítì

rastru mùže být rùzná podle potøebné tlouš�ky filmu lepidla. Válec se brodí v lepidle a nabírá ho

do prohlubní. Pøebyteèné lepidlo se z povrchu pláštì stírá stìraèem. Lepený materiál se

pøitlaèuje k válci, a protože pøilnavost lepidla k lepenému materiálu je vìtší než ke kovu, snímá

lepidlo.

Tímto zpùsobem se lepidlo nanáší plynule a v celých plochách, ale i v plochách vymezených

v rùzných plošných tvarech, které jsou zaleptány do povrchu válce. Umožòuje velmi pøesné

nanášení rovnomìrné vrstvy lepidla. (Princip je podobný hlubotisku.) Mùže být použito

i dvouválcového systému, pøi kterém je film lepidla z nanášecího válce pøenášen na lepený

materiál nepøímo, a to pøenášecím válcem, který je zpravidla gumový. Lepidlo pro nanášení z

prohlubní musí mít krátké vlákno, støední viskozitu a dobrou soudržnost.

d ) Nanášení lepidla smykem

Pøi tomto zpùsobu pøiléhá k pohybující se ploše lepeného materiálu (pásu papíru nebo k

šupinovitì sestaveným pøíøezùm na obálky) korýtko s lepidlem v urèité šíøce tak, že lepený

materiál tvoøí jednu jeho stìnu. Smýkající se papír odnáší na svém povrchu vrstvu lepidla, jejíž

tlouš�ka je vymezena štìrbinou mezi hranou korýtka a papírem. Styèná hrana korýtka bývá

opatøena obkladem z plsti nebo pryže, jejíchž elasticita pomáhá lepidlo lépe roztírat. Lepidlo má

mít krátké vlákno a nízkou až støední viskozitu. Zpùsob se používá pro vrstvení lepidla na

zalepovací klopy obálek.

Obr. 218b

Nanášení hubicí z uzavøené komory

Novìjším zpùsobem, používaným u moderních strojù, je nanášení lepidla na lepený materiál

hubicí z uzavøené komory (obr. 218b). Množství nanášeného lepidla se nastavuje polohou klínu,

který zapadá do hubice a vymezuje prùtokovou štìrbinu. Tento zpùsob se výhodnì používá pro

nanášení lepidel na bázi prchavých rozpouštìdel nebo tìch, která pro velkou pìnivost není

SLEPOVÁNÍ 267SPOJOVÁNÍ266

Slepovací stroje pro kompletování kartonáže ve složeném stavu se provádìjí lepicí páskou

(obr. 221) (pøíøezy na tyto krabice jsou bez spojovací záložky). Používané lepicí pásky jsou

vrstvené kožním nebo kostním klihem.

Obr. 221

Slepování lepicí páskou - znázornìní slepení krabice ve složeném stavu

1 - lepicí páska

Obr. 222

Funkèní schéma slepovacího stroje s lepicí páskou

1 - lepicí páska, 2 - tažné válce, 3 - nanášení rozpouštìdla, 4 - nùž,

5 - pøítlaèná lišta, 6 - rameno (opìrné)

U jednoduchých poloautomatických nebo automatických strojù (obr. 222) se používá zpùsob,

kde se lepicí páska odvíjí z kotouèe tažnými váleèky a natírá aktivaèním rozpouštìdlem. Tažné

válce posouvají pásku mezi spojovací èelisti tvoøené opìrným ramenem a pøítlaènou lištou.

Složený krabicový pøíøez je pøiložen na rameno a pøi pøítlaku pøítlaèné lišty odstøihne nùž díl lepicí

pásky, kterou tlakem pøilepí na vymezené plochy pøíøezu. Poloautomatické a automatické stroje

zavádìjí pásku mezi èelisti soubìžnì s lepenou krabicí tak, že prùbìh spojování je plynulý.

Tažné váleèky, které posouvají lepicí pásku mezi èelisti (ve stavu, kdy je aktivována adheze

lepidla), jsou obloženy antiadhezívním materiálem (teflonem), aby na nich lepidlo nepøilnulo.

Lepicí pásky jsou vyrobeny z pevných sulfátových papírù, z papírù slepovaných polyetylénem,

pøípadnì jsou vyztuženy tkaninou, která jim dodává mimoøádnou pevnost.

Zpùsob se používá pøi slepování pøíøezù z vlnité, pøípadnì i z plné lepenky zejména

v tìch pøípadech, kdy není možné použít zpùsob sešívání drátem, protože by se obsah mohl

snadno poškodit drátìnými sponkami (krabice s mìchem nebo sáèkem z plastických hmot pro

balení tekutin, pastovitých nebo práškových a sypkých obsahù).

Pracovní postup na jednoduchých strojích s ruèním nakládáním probíhá tak, že obsluha

složí pøíøez a pøiloží ho na rameno. Po provedení slepu vysouvá pøíøez zpìt.

U poloautomatických strojù se pøíøez ruènì složí a naloží do stroje, ale provedení slepu a

doprava slepené krabice probíhá mechanicky. Slepená krabice se posunuje smìrem k vykládání,

takže mùže následovat naložení dalšího pøíøezu.

Obr. 220

Nanášení ponorem (jednostranné)

Pøi oboustranném nanášení je lepený materiál veden pøes vodicí váleèek umístìný pod

hladinou lepidla tak, že obì dvì strany lepeného materiálu jsou ponoøeny v lepidle. Lepený

materiál nabírá na obì strany vrstvu lepidla úmìrnou jeho nasáklivosti, konzistenci lepidla

a rychlosti nanášení. Pøebyteèné množství lepidla se nìkdy stírá ždímacími válci, kterými lepený

materiál prochází ihned, jakmile vystupuje nad hladinu lepidla. Pøebyteèné lepidlo stéká zpìt

do nádrže. Stírání pøebyteèného lepidla se provádí též pomocí stìraèù. Zpùsob se používá tehdy,

když je tøeba, aby lepidlo kromì lepení vyztužovalo svým obsahem lepený materiál.

(Napø. pøi výrobì slepovaných lepenek nebo pøi spirálovém vinutí.)

Z uvedených struèných popisù vyplývá, že lepidlo je možné nanášet na lepený materiál

rùznými zpùsoby, z nichž každý má urèité pøednosti pro urèitý druh lepení, lepeného materiálu

i pro urèitý druh lepidla. U strojních zaøízení na lepení, slepování nebo polepování bývají použity

rozlièné nanášecí zpùsoby, které kladou rozdílné nároky na druh lepidla a jeho vlastnosti.

Pøi nepøímém zpùsobu slepování jsou pro slepování používány materiály vrstvené lepidlem.

Lepicí proces probíhá tak, že lepivá schopnost vrstvy lepidla je aktivována pùsobením

rozpouštìdla (u tavných lepidel pùsobením teploty). Využívá se vratné schopnosti lepidla, tedy

pøecházet znovu do stavu gel (u tavných lepidel do stavu mìkce elastického) a dále do stavu sol

(plastického). Pøi zpìtném pøechodu pøilne lepidlo ke slepovanému materiálu a vrací se do stavu

tuhého. Tím dochází ke slepování spojovaných materiálù.

Jsou-li lepicí materiály vrstvené samolepicími vrstvami, staèí k jejich pøilnutí a ke spojení tlak.

Spojování lepicími páskami se používá v kartonážní výrobì pøi výrobì krabic, které se spojují

ve složeném nebo v prostorovém stavu.

Slepování nepøímým nanášením lepidla

Spojování lepicími páskami na bázi rozpouštìdel

SLEPOVÁNÍ 269SPOJOVÁNÍ268

1

1

22 3

4 5

6

Obr. 221 Obr. 222

Slepovací stroje pro kompletování kartonáže ve složeném stavu se provádìjí lepicí páskou

(obr. 221) (pøíøezy na tyto krabice jsou bez spojovací záložky). Používané lepicí pásky jsou

vrstvené kožním nebo kostním klihem.

Obr. 221

Slepování lepicí páskou - znázornìní slepení krabice ve složeném stavu

1 - lepicí páska

Obr. 222

Funkèní schéma slepovacího stroje s lepicí páskou

1 - lepicí páska, 2 - tažné válce, 3 - nanášení rozpouštìdla, 4 - nùž,

5 - pøítlaèná lišta, 6 - rameno (opìrné)

U jednoduchých poloautomatických nebo automatických strojù (obr. 222) se používá zpùsob,

kde se lepicí páska odvíjí z kotouèe tažnými váleèky a natírá aktivaèním rozpouštìdlem. Tažné

válce posouvají pásku mezi spojovací èelisti tvoøené opìrným ramenem a pøítlaènou lištou.

Složený krabicový pøíøez je pøiložen na rameno a pøi pøítlaku pøítlaèné lišty odstøihne nùž díl lepicí

pásky, kterou tlakem pøilepí na vymezené plochy pøíøezu. Poloautomatické a automatické stroje

zavádìjí pásku mezi èelisti soubìžnì s lepenou krabicí tak, že prùbìh spojování je plynulý.

Tažné váleèky, které posouvají lepicí pásku mezi èelisti (ve stavu, kdy je aktivována adheze

lepidla), jsou obloženy antiadhezívním materiálem (teflonem), aby na nich lepidlo nepøilnulo.

Lepicí pásky jsou vyrobeny z pevných sulfátových papírù, z papírù slepovaných polyetylénem,

pøípadnì jsou vyztuženy tkaninou, která jim dodává mimoøádnou pevnost.

Zpùsob se používá pøi slepování pøíøezù z vlnité, pøípadnì i z plné lepenky zejména

v tìch pøípadech, kdy není možné použít zpùsob sešívání drátem, protože by se obsah mohl

snadno poškodit drátìnými sponkami (krabice s mìchem nebo sáèkem z plastických hmot pro

balení tekutin, pastovitých nebo práškových a sypkých obsahù).

Pracovní postup na jednoduchých strojích s ruèním nakládáním probíhá tak, že obsluha

složí pøíøez a pøiloží ho na rameno. Po provedení slepu vysouvá pøíøez zpìt.

U poloautomatických strojù se pøíøez ruènì složí a naloží do stroje, ale provedení slepu a

doprava slepené krabice probíhá mechanicky. Slepená krabice se posunuje smìrem k vykládání,

takže mùže následovat naložení dalšího pøíøezu.

Obr. 220

Nanášení ponorem (jednostranné)

Pøi oboustranném nanášení je lepený materiál veden pøes vodicí váleèek umístìný pod

hladinou lepidla tak, že obì dvì strany lepeného materiálu jsou ponoøeny v lepidle. Lepený

materiál nabírá na obì strany vrstvu lepidla úmìrnou jeho nasáklivosti, konzistenci lepidla

a rychlosti nanášení. Pøebyteèné množství lepidla se nìkdy stírá ždímacími válci, kterými lepený

materiál prochází ihned, jakmile vystupuje nad hladinu lepidla. Pøebyteèné lepidlo stéká zpìt

do nádrže. Stírání pøebyteèného lepidla se provádí též pomocí stìraèù. Zpùsob se používá tehdy,

když je tøeba, aby lepidlo kromì lepení vyztužovalo svým obsahem lepený materiál.

(Napø. pøi výrobì slepovaných lepenek nebo pøi spirálovém vinutí.)

Z uvedených struèných popisù vyplývá, že lepidlo je možné nanášet na lepený materiál

rùznými zpùsoby, z nichž každý má urèité pøednosti pro urèitý druh lepení, lepeného materiálu

i pro urèitý druh lepidla. U strojních zaøízení na lepení, slepování nebo polepování bývají použity

rozlièné nanášecí zpùsoby, které kladou rozdílné nároky na druh lepidla a jeho vlastnosti.

Pøi nepøímém zpùsobu slepování jsou pro slepování používány materiály vrstvené lepidlem.

Lepicí proces probíhá tak, že lepivá schopnost vrstvy lepidla je aktivována pùsobením

rozpouštìdla (u tavných lepidel pùsobením teploty). Využívá se vratné schopnosti lepidla, tedy

pøecházet znovu do stavu gel (u tavných lepidel do stavu mìkce elastického) a dále do stavu sol

(plastického). Pøi zpìtném pøechodu pøilne lepidlo ke slepovanému materiálu a vrací se do stavu

tuhého. Tím dochází ke slepování spojovaných materiálù.

Jsou-li lepicí materiály vrstvené samolepicími vrstvami, staèí k jejich pøilnutí a ke spojení tlak.

Spojování lepicími páskami se používá v kartonážní výrobì pøi výrobì krabic, které se spojují

ve složeném nebo v prostorovém stavu.

Slepování nepøímým nanášením lepidla

Spojování lepicími páskami na bázi rozpouštìdel

SLEPOVÁNÍ 269SPOJOVÁNÍ268

1

1

22 3

4 5

6

Obr. 221 Obr. 222

všechny ètyøi hrany najednou. Rohové slepování pøíøezù se používá ve výrobì potažené

kartonáže.

Zpùsoby plochého i rohového spojování lepicími páskami vrstvenými tavnými lepidly jsou

podobné jako pøi použití lepicích pásek na bázi rozpustných lepidel.

Lepivost ovšem není vyvolána rozpouštìdlem, ale teplotou a tlakem.

Lisovací èelisti jsou vyhøívané, jejich teplotu lze nastavit (90 až 120°C).

Lepicí pásky na bázi rozpouštìdel jsou nevýhodné, protože lepidlo v solovém stavu se

usazuje na vodicích soustavách i na èelistech a dochází k pøilepování lepeného materiálu a

k poruchovosti.

Tyto zpùsoby se nahrazují vhodnìjšími, využívajícími lepicích pásek na bázi tavných lepidel.

U nìkterých strojù se vrstva lepidla na pásce nejprve zahøeje a páska se poté posunuje mezi

èelisti. Ty jí pøilepí ke slepovanému materiálu jen tlakem (nìkdy kombinovanì tlakem a teplem).

V tomto pøípadì se musí použít speciální lepicí pásky, jejichž vrstva lepidla obsahuje látky

zpožïující jeho pøechod z plastického do mìkce a tvrdì elastického stavu, tedy takzvané lepicí

pásky se zpoždìným úèinkem (nebo zpožïovaèem), které se pro tyto úèely vyrábìjí. Opoždìní

pøechodu je dùležité proto, aby lepidlo bylo schopné adhezívnì pøilnout ke spojovanému

materiálu ještì urèitý okamžik po pùsobení teploty, tj. ještì po dopravení pásky z vyhøívané èásti

do èelistí, které následným tlakem provedou pøilepení ke slepovanému materiálu. Zpùsoby

používající tavné lepidlo jsou podstatnì výhodnìjší, protože dovolují bezporuchový provoz a

vyšší výkony než zpùsoby používající lepících pásek na bázi rozpouštìdel. Odpadají rovnìž

ztrátové èasy potøebné k zavadnutí lepidla.

Obr. 224

Tepelné spojování

a - papíru vrstveného plastickou hmotou, b - fólií plastických hmot

Spojování lepicími páskami na bázi tavných lepidel

6.2. TEPELNÉ SPOJOVÁNÍ

Automatické stroje provádìjí složení a naložení pøíøezu i slepení mechanicky. Slepené

krabice se vykládají do stohu.

Pevnost spoje provedeného tímto zpùsobem je velmi dobrá, zvláštì pøi použití vyztužené

lepicí pásky. Spoj také vykazuje lepší odolnost než spoj provedený sešitím drátìnými sponkami.

Obr. 223

Schematické znázornìní rohového slepování

a - pøíøez na krabici pro rohové slepování, b - pøelepená hrana, 1 - lepicí páska,

2 - tažné válce, 3 - nanášení rozpouštìdla, 4 - nùž, 5 - pøítlaèná lišta,

6 - opìrné rameno, 7 - tažné tvarovací válce (èelní pohled)

Spojování krabicových pøíøezù v prostorovém stavu se provádí pøelepením hran, tzv. roho-

vým slepováním.

Pøíøez s vyseknutými rohy se skládá v linkách ohybu do prostorového stavu a na hranách,

kde se boèné stìny dotýkají, se pøelepuje lepicí páskou. Po slepení všech ètyø stran zùstává

v prostorovém stavu.

Funkèní princip rohového slepování je shodný se spojováním pøíøezu v plochém stavu

(obr. 223). Odlišuje se tím, že se místo tažných váleèkù používají tvarovací kotouèe, které

ohýbají pásku do pravého úhlu, a rovnìž tvar èelisti, tj. opìrného ramene a pøítlaèné lišty, je

upraven jako matrice a patrice pro pøilepení pásky na hranu vzniklou složením pøíøezu do

prostorového stavu. V tomto stavu se krabice nakládá na rameno. Pokud jsou stroje jednoduché,

s ruèní obsluhou, provádí se slepení jedné hrany. Automatické rohové slepovaèky pøelepují

Podobným zpùsobem pracují rovnìž etiketovací stroje, které pøilepují etikety opatøené vrstvou

lepidla na rùzné pøedmìty (na lahve, sešity apod.).

TEPELNÉ SPOJOVÁNÍ 271SPOJOVÁNÍ270

1

22

a b

3

4

5

6

všechny ètyøi hrany najednou. Rohové slepování pøíøezù se používá ve výrobì potažené

kartonáže.

Zpùsoby plochého i rohového spojování lepicími páskami vrstvenými tavnými lepidly jsou

podobné jako pøi použití lepicích pásek na bázi rozpustných lepidel.

Lepivost ovšem není vyvolána rozpouštìdlem, ale teplotou a tlakem.

Lisovací èelisti jsou vyhøívané, jejich teplotu lze nastavit (90 až 120°C).

Lepicí pásky na bázi rozpouštìdel jsou nevýhodné, protože lepidlo v solovém stavu se

usazuje na vodicích soustavách i na èelistech a dochází k pøilepování lepeného materiálu a

k poruchovosti.

Tyto zpùsoby se nahrazují vhodnìjšími, využívajícími lepicích pásek na bázi tavných lepidel.

U nìkterých strojù se vrstva lepidla na pásce nejprve zahøeje a páska se poté posunuje mezi

èelisti. Ty jí pøilepí ke slepovanému materiálu jen tlakem (nìkdy kombinovanì tlakem a teplem).

V tomto pøípadì se musí použít speciální lepicí pásky, jejichž vrstva lepidla obsahuje látky

zpožïující jeho pøechod z plastického do mìkce a tvrdì elastického stavu, tedy takzvané lepicí

pásky se zpoždìným úèinkem (nebo zpožïovaèem), které se pro tyto úèely vyrábìjí. Opoždìní

pøechodu je dùležité proto, aby lepidlo bylo schopné adhezívnì pøilnout ke spojovanému

materiálu ještì urèitý okamžik po pùsobení teploty, tj. ještì po dopravení pásky z vyhøívané èásti

do èelistí, které následným tlakem provedou pøilepení ke slepovanému materiálu. Zpùsoby

používající tavné lepidlo jsou podstatnì výhodnìjší, protože dovolují bezporuchový provoz a

vyšší výkony než zpùsoby používající lepících pásek na bázi rozpouštìdel. Odpadají rovnìž

ztrátové èasy potøebné k zavadnutí lepidla.

Obr. 224

Tepelné spojování

a - papíru vrstveného plastickou hmotou, b - fólií plastických hmot

Spojování lepicími páskami na bázi tavných lepidel

6.2. TEPELNÉ SPOJOVÁNÍ

Automatické stroje provádìjí složení a naložení pøíøezu i slepení mechanicky. Slepené

krabice se vykládají do stohu.

Pevnost spoje provedeného tímto zpùsobem je velmi dobrá, zvláštì pøi použití vyztužené

lepicí pásky. Spoj také vykazuje lepší odolnost než spoj provedený sešitím drátìnými sponkami.

Obr. 223

Schematické znázornìní rohového slepování

a - pøíøez na krabici pro rohové slepování, b - pøelepená hrana, 1 - lepicí páska,

2 - tažné válce, 3 - nanášení rozpouštìdla, 4 - nùž, 5 - pøítlaèná lišta,

6 - opìrné rameno, 7 - tažné tvarovací válce (èelní pohled)

Spojování krabicových pøíøezù v prostorovém stavu se provádí pøelepením hran, tzv. roho-

vým slepováním.

Pøíøez s vyseknutými rohy se skládá v linkách ohybu do prostorového stavu a na hranách,

kde se boèné stìny dotýkají, se pøelepuje lepicí páskou. Po slepení všech ètyø stran zùstává

v prostorovém stavu.

Funkèní princip rohového slepování je shodný se spojováním pøíøezu v plochém stavu

(obr. 223). Odlišuje se tím, že se místo tažných váleèkù používají tvarovací kotouèe, které

ohýbají pásku do pravého úhlu, a rovnìž tvar èelisti, tj. opìrného ramene a pøítlaèné lišty, je

upraven jako matrice a patrice pro pøilepení pásky na hranu vzniklou složením pøíøezu do

prostorového stavu. V tomto stavu se krabice nakládá na rameno. Pokud jsou stroje jednoduché,

s ruèní obsluhou, provádí se slepení jedné hrany. Automatické rohové slepovaèky pøelepují

Podobným zpùsobem pracují rovnìž etiketovací stroje, které pøilepují etikety opatøené vrstvou

lepidla na rùzné pøedmìty (na lahve, sešity apod.).

TEPELNÉ SPOJOVÁNÍ 271SPOJOVÁNÍ270

1

22

a b

3

4

5

6

Ve fázi zahøátí jsou vznikem nebo pøivedením teploty do plochy spoje termoplastické vrstvy

spojovaných materiálù zahøáty tak, že jsou jejich molekuly uvádìny do pohybu. Hmoty pøecházejí

do plastického stavu, ve kterém je lze pùsobením tlaku spojovat.

Pro tepelné spojování termoplastických materiálù musí být použity správné teploty, které jsou

u jednotlivých druhù plastických hmot rùzné, podle rozdìlení délek øetìzcù molekul. Pøi správné

teplotì se dvì termoplastické vrstvy spojují pøi minimálním tlaku. Takový spoj je pevný a stabilní.

Dojde-li k pøekroèení teploty nad pøípustnou hranici, dochází k depolarizaci makromolekul

a tepelný spoj má podstatnì horší mechanické vlastnosti.

Rozsah vhodné teploty pro spojování je vymezen na jedné stranì stupnìm, kdy hmota

pøechází do plastického stavu (narušení mezimolekulárních sil), a na druhé stranì stupnìm,

kdy dochází k jejímu strukturálnímu rozkladu (narušení hlavních sil). Èím vìtší je rozdíl mezi

tìmito stavy, tím lepší je spojovatelnost termoplastické hmoty pùsobením tlaku. Tento rozsah je

u jednotlivých plastických hmot rùzný a urèuje se indexem t /t , kde t je teplota rozkladu r p r

a t teplota plastického stavu vhodného pro spojování. Napøíklad index u fólie PVC nemìkèe-p

né je 1,15, u PVC fólie mìkèené 1,2, u acetátu celulózy 1,25, u polyamidu 1,3, u polystyrolu

1,4, u polyetylénu 1,5 .

Tepelné spojování není závislé jen na tepelném rozsahu, ale také na tavné viskozitì

plastických hmot. Je-li tato nízká, je spojení snadnìjší než pøi vysoké viskozitì.

Teplem jsou tedy spojovatelné fólie nebo vrstvy plastických hmot, které je možné zahøívat na

teplotu vhodnou pro spojování, aniž by pøi tom došlo k pøíznakùm jejich rozkladu. Velikost

použitého tlaku pøímo závisí na teplotì. Pøi vyšších teplotách je možné tepelnì spojovat pøi

malém tlaku a opaènì; pod hranicí vhodné teploty, kdy hmota nepøechází do plastického stavu,

není možné docílit spojení bez použití vysokých tlakù.

Pro tepelné spojování fólií nebo vrstev plastických hmot jsou pøimìøené tyto rozsahy teplot:

Tepelné spojování se provádí rùznými zpùsoby, které se vzájemnì liší principy, jimiž je

vytváøeno tepelné pole v místech spoje, a také tedy svým použitím pro spojování rùzných druhù

termoplastických hmot.

Tepelné spojování (obr. 224) je technologický postup, pøi kterém se fólie plastických hmot

nebo papíry, kartóny a lepenky vrstvené nebo natírané plastickými hmotami homogennì spojují

pùsobením teploty a tlaku.

Tepelným spojováním se provádìjí spoje, které jsou nepropustné pro tekutiny a plyny. Zpùsob

spojování je velmi rozšíøený ve výrobì obalù. Na rozdíl od jiných zpùsobù provádí se zde

spojování bez použití tøetího spojovacího materiálu. Pro spoj se využívá termoplastických

vlastností plastických hmot (napø. fólií polyetylénu, fólií PVC nebo papíru vrstveného

polyetylénem, polypropylénem nebo natíraného disperzemi plastických hmot).

Tepelné spojování plastických hmot patøí do technologie zpracování plastù. Používá se však i

pøi zpracování papíru a lepenky zejména ve výrobì obalù, kdy fólie plastických hmot tvoøí

souèást obalù (krabice s víèky z transportních termoplastických fólií, papírové pytle s vložkou

z fólie plastické hmoty), nebo i pøi výrobì souèástí jiných výrobkù (blokù, notesù, rùzných

spisových desek, alb, vzorníkù apod., u nichž jsou z fólií plastických hmot zhotoveny vnìjší desky

nebo vnitøní vložky apod.).

Tepelné spojování se používá zejména pøi zpracování papírù a lepenek natíraných nebo

vrstvených plastickými hmotami, pøi spojování vrstev sáèkù, spojování kartonáží vyrábìných

z kartónù nebo lepenek natíraných nebo vrstvených kopolymery plastických hmot, pøi výrobì

vinuté kartonáže, obalù na hotové pokrmy apod.

Zpùsob tepelného spojování lze uplatnit jen u takových materiálù, které pùsobením teploty

pøechází do plastického stavu. Celkový proces spojení sestává ze tøí fází, které se èasovì

pøekrývají:

a) zahøátí materiálu v ploše spoje na teplotu potøebnou pro spojení (tavná teplota),

b) stlaèení spojovaných materiálù v místech spojù

c) vychlazení na teplotu, která poskytne dostateènou pevnost pro další zpracování.

Postup tepelného zpracování je ovlivnìn:

- tepelnými vlastnostmi plastické hmoty (vrstvy nátìru na papíru nebo lepence, její tepelnou

vodivostí),

- reologickými vlastnostmi plastické hmoty pøi vyšších teplotách,

- zpùsobem pøivádìní a odvádìní teploty.

Na kvalitu spoje pùsobí ještì tyto faktory:

- geometrie spoje,

- tvar svaøovací elektrody,

- tlak svaøovacího nástroje,

- vlastnosti spojovaného materiálu (obsah rùzných pøísad),

- povrchová úprava spojovaných materiálù (napø. potisk).

Prùbìh postupu tepelného spojování

TEPELNÉ SPOJOVÁNÍ 273SPOJOVÁNÍ272

vysokotalký polyetylén

nemìkèené PVC

mìkèené PVC

Polyvinylidenchlorid PVDC

lakovaný celofán

smíchaný kopolymér vinylidenchloridu

(diofán jako nátìrová hmota)

Hmota Rozsah teploty °C

115 - 145

180 - 210

od 180 - závislé na ob-

sahu zmìkèovadel

138 - 149

115 - 135

120 - 170

Ve fázi zahøátí jsou vznikem nebo pøivedením teploty do plochy spoje termoplastické vrstvy

spojovaných materiálù zahøáty tak, že jsou jejich molekuly uvádìny do pohybu. Hmoty pøecházejí

do plastického stavu, ve kterém je lze pùsobením tlaku spojovat.

Pro tepelné spojování termoplastických materiálù musí být použity správné teploty, které jsou

u jednotlivých druhù plastických hmot rùzné, podle rozdìlení délek øetìzcù molekul. Pøi správné

teplotì se dvì termoplastické vrstvy spojují pøi minimálním tlaku. Takový spoj je pevný a stabilní.

Dojde-li k pøekroèení teploty nad pøípustnou hranici, dochází k depolarizaci makromolekul

a tepelný spoj má podstatnì horší mechanické vlastnosti.

Rozsah vhodné teploty pro spojování je vymezen na jedné stranì stupnìm, kdy hmota

pøechází do plastického stavu (narušení mezimolekulárních sil), a na druhé stranì stupnìm,

kdy dochází k jejímu strukturálnímu rozkladu (narušení hlavních sil). Èím vìtší je rozdíl mezi

tìmito stavy, tím lepší je spojovatelnost termoplastické hmoty pùsobením tlaku. Tento rozsah je

u jednotlivých plastických hmot rùzný a urèuje se indexem t /t , kde t je teplota rozkladu r p r

a t teplota plastického stavu vhodného pro spojování. Napøíklad index u fólie PVC nemìkèe-p

né je 1,15, u PVC fólie mìkèené 1,2, u acetátu celulózy 1,25, u polyamidu 1,3, u polystyrolu

1,4, u polyetylénu 1,5 .

Tepelné spojování není závislé jen na tepelném rozsahu, ale také na tavné viskozitì

plastických hmot. Je-li tato nízká, je spojení snadnìjší než pøi vysoké viskozitì.

Teplem jsou tedy spojovatelné fólie nebo vrstvy plastických hmot, které je možné zahøívat na

teplotu vhodnou pro spojování, aniž by pøi tom došlo k pøíznakùm jejich rozkladu. Velikost

použitého tlaku pøímo závisí na teplotì. Pøi vyšších teplotách je možné tepelnì spojovat pøi

malém tlaku a opaènì; pod hranicí vhodné teploty, kdy hmota nepøechází do plastického stavu,

není možné docílit spojení bez použití vysokých tlakù.

Pro tepelné spojování fólií nebo vrstev plastických hmot jsou pøimìøené tyto rozsahy teplot:

Tepelné spojování se provádí rùznými zpùsoby, které se vzájemnì liší principy, jimiž je

vytváøeno tepelné pole v místech spoje, a také tedy svým použitím pro spojování rùzných druhù

termoplastických hmot.

Tepelné spojování (obr. 224) je technologický postup, pøi kterém se fólie plastických hmot

nebo papíry, kartóny a lepenky vrstvené nebo natírané plastickými hmotami homogennì spojují

pùsobením teploty a tlaku.

Tepelným spojováním se provádìjí spoje, které jsou nepropustné pro tekutiny a plyny. Zpùsob

spojování je velmi rozšíøený ve výrobì obalù. Na rozdíl od jiných zpùsobù provádí se zde

spojování bez použití tøetího spojovacího materiálu. Pro spoj se využívá termoplastických

vlastností plastických hmot (napø. fólií polyetylénu, fólií PVC nebo papíru vrstveného

polyetylénem, polypropylénem nebo natíraného disperzemi plastických hmot).

Tepelné spojování plastických hmot patøí do technologie zpracování plastù. Používá se však i

pøi zpracování papíru a lepenky zejména ve výrobì obalù, kdy fólie plastických hmot tvoøí

souèást obalù (krabice s víèky z transportních termoplastických fólií, papírové pytle s vložkou

z fólie plastické hmoty), nebo i pøi výrobì souèástí jiných výrobkù (blokù, notesù, rùzných

spisových desek, alb, vzorníkù apod., u nichž jsou z fólií plastických hmot zhotoveny vnìjší desky

nebo vnitøní vložky apod.).

Tepelné spojování se používá zejména pøi zpracování papírù a lepenek natíraných nebo

vrstvených plastickými hmotami, pøi spojování vrstev sáèkù, spojování kartonáží vyrábìných

z kartónù nebo lepenek natíraných nebo vrstvených kopolymery plastických hmot, pøi výrobì

vinuté kartonáže, obalù na hotové pokrmy apod.

Zpùsob tepelného spojování lze uplatnit jen u takových materiálù, které pùsobením teploty

pøechází do plastického stavu. Celkový proces spojení sestává ze tøí fází, které se èasovì

pøekrývají:

a) zahøátí materiálu v ploše spoje na teplotu potøebnou pro spojení (tavná teplota),

b) stlaèení spojovaných materiálù v místech spojù

c) vychlazení na teplotu, která poskytne dostateènou pevnost pro další zpracování.

Postup tepelného zpracování je ovlivnìn:

- tepelnými vlastnostmi plastické hmoty (vrstvy nátìru na papíru nebo lepence, její tepelnou

vodivostí),

- reologickými vlastnostmi plastické hmoty pøi vyšších teplotách,

- zpùsobem pøivádìní a odvádìní teploty.

Na kvalitu spoje pùsobí ještì tyto faktory:

- geometrie spoje,

- tvar svaøovací elektrody,

- tlak svaøovacího nástroje,

- vlastnosti spojovaného materiálu (obsah rùzných pøísad),

- povrchová úprava spojovaných materiálù (napø. potisk).

Prùbìh postupu tepelného spojování

TEPELNÉ SPOJOVÁNÍ 273SPOJOVÁNÍ272

vysokotalký polyetylén

nemìkèené PVC

mìkèené PVC

Polyvinylidenchlorid PVDC

lakovaný celofán

smíchaný kopolymér vinylidenchloridu

(diofán jako nátìrová hmota)

Hmota Rozsah teploty °C

115 - 145

180 - 210

od 180 - závislé na ob-

sahu zmìkèovadel

138 - 149

115 - 135

120 - 170

Spojovací èelisti mají šíøku 4 až 10 mm. Pøi spojování homogenních termoplastù se dosahuje

kompaktního spojení, jehož pevnost prakticky není závislá na zvìtšování plochy sváru. Proto se

spoje obvykle provádìjí spojovacími èelistmi s malou šíøkou kontaktních spojovacích ploch.

Nevýhodou tohoto zpùsobu je vnìjší pøivádìní teploty na spojované materiály. Teplota musí

pronikat z povrchu plochy dovnitø materiálu. Proto se musí na povrchu pùsobit podstatnì vyšší

teplotou, než je teplota potøebná pro provedení spoje. Tepelný spád mezi vnìjším povrchem

a spojem a rychlost dosažení teploty v místì spoje závisí na teplotì spojovacích èelistí

(kotouèkù), na jejich tepelné vodivosti, na tlouš�ce spojovaných materiálù a na dobì pùsobení.

Teplotní parametry spojovacích nástrojù se musí upravit tak, aby v místì spoje bylo dosaženo

teploty potøebné pro plastifikaci obou vrstev termoplastické hmoty. Jen tak vznikne pùsobením

pøimìøeného tlaku homogenní spojení. Pøi spojování papírù natøených nebo vrstvených

termoplastickou hmotou se pevnost spoje zvìtšuje se zvìtšující se tlouš�kou vrstvy termo-

plastické hmoty (pøi konstantní teplotì) až do urèitého maxima. Pøi dalším zvìtšováním tlouš�ky

vrstvy se pevnost spojù zmenšuje.

Na pevnost spoje pùsobí rovnìž spojovací teplota. Se zvìtšující se tlouš�kou vrstvy

termoplastické hmoty vzniká pomìrnì velký rozdíl mezi teplotou spojovacích èelistí s teplotou

v místì spoje. Tato vnitøní teplota nestaèí k dostateèné plastifikaci hmoty, a proto musí být

zvìtšována teplota spojovacích nástrojù. Optimální podmínky kvalitního spoje se urèují

pokusným spojováním a empirickým zjištìním vhodných parametrù, zvláštì té teploty, pøi které

spojování termoplastické hmoty pøechází do plastického stavu. Nevýhodou tohoto zpùsobu je,

že se spojované materiály vykládají ze spojovacích nástrojù v teplém stavu, kdy snadno dochází

k tvarovým deformacím. Nevýhodný je rovnìž vliv teploty na okolí místa spoje, kde snadno

dochází k nežádoucímu spojení, k tzv. blokování (napø. nežádoucí spojování stìn plochých sáèkù

tepelnì spojovaných na okrajích).

Kontinuální zpùsob tepelného spojování (obr. 225 b) se provádí pomocí dvou ocelových pásù,

které vedou spojované materiály tlakem kotouèkù tepelnou a následnì chladicí zónou.

K vychlazení spoje dochází pùsobením tlaku, èímž se zabraòuje jeho deformacím. Pøi

spojování folií plastických hmot, kdy pøichází teplá èelist do pøímého styku s termoplastickou

hmotou, musí být povrch èelisti vybaven antiadhezívní vrstvou, která zabraòuje pøilnutí plastické

hmoty k èelisti. K tomu úèelu se používají teflonové nebo silikonkauèukové folie.

Kontaktní zpùsob spojování se používá pro spojování tenkých folií plastických hmot s velkým

rozsahem pøechodu mezi elastickým a plastickým stavem. Pro spojování materiálù natíraných

nebo vrstvených termoplastickými hmotami je tento zpùsob velmi výhodný, zvláštì pro pomìrnì

nízké výrobní náklady. Èasto se pro spojování tìchto materiálù používají profilované èelisti,které

dávají spojùm lepší vzhled i když mnohdy na úkor jejich pevnosti.

Ohøívání spoje potøebné pro pøechod spojovaných materiálù do plastického stavu se pøi tomto

zpùsobu provádí krátkými tepelnými impulsy. Výhodou zpùsobu je, že ochlazení spoje mùže

èásteènì probíhat ještì v pøítlaku spojovacích nástrojù, takže nedochází k jeho deformaci.

Impulsní tepelné spojování (obr. 226)

Pøi zpracování papíru a v obalové technice se používají tyto zpùsoby tepelného spojování:

! kontaktní,! impulsní,! vysokofrekvenèní,! pøedehøívacím klínem,! dìlicím nožem.

Kromì toho se používají zpùsoby spojování horkým vzduchem, pøímým ohnìm, indukèním

teplem, koncentrovanými svìtelnými paprsky i ultrazvukem.

Spoj vzniká buï periodickou funkcí spojovacích nástrojù nebo pøi spojování pásových

materiálù kontinuálnì.

Pøi kontaktním spojování se teplota do míst spojù pøivádí vyhøívanými nástroji, a to buï

spojovacími èelistmi nebo rotujícími kotouèky. Rotující kotouèky mají proti èelistem tu nevýhodu,

že doba pùsobení tlaku a teploty je velmi krátká. Provedení kvalitního spoje je proto podmínìno

pomìrnì malými rychlostmi posunu spojovaných materiálù nebo nezbytnou soustavou nìkolika

za sebou uspoøádaných spojovacích kotouèkù. Vyhøívání spojovacích èelistí a kotouèkù je

zpravidla elektrické. Používá se i vyhøívání párou nebo horkým olejem.

Obr. 225

Kontaktní zpùsoby tepelného spojování

1 - spojovací èelist, 2 - vyhøívaný blok, 3 - antiadhezívní obklad, 4 - fólie

a - pùsobení teploty u kontaktního tepelného spojování, t - rozsah teploty na vnìjším0

povrchu spojovací èelisti, t - teplota v místì spojes

b - kontinuální pásové tepelné spojování, 1 - tepelné zóny, 2 - chladicí zóna, 3 - fólie

Kontaktní tepelné spojování (obr. 225)

TEPELNÉ SPOJOVÁNÍ 275SPOJOVÁNÍ274

1

1

2

2

3

3 4

a

b

t O

ts

Spojovací èelisti mají šíøku 4 až 10 mm. Pøi spojování homogenních termoplastù se dosahuje

kompaktního spojení, jehož pevnost prakticky není závislá na zvìtšování plochy sváru. Proto se

spoje obvykle provádìjí spojovacími èelistmi s malou šíøkou kontaktních spojovacích ploch.

Nevýhodou tohoto zpùsobu je vnìjší pøivádìní teploty na spojované materiály. Teplota musí

pronikat z povrchu plochy dovnitø materiálu. Proto se musí na povrchu pùsobit podstatnì vyšší

teplotou, než je teplota potøebná pro provedení spoje. Tepelný spád mezi vnìjším povrchem

a spojem a rychlost dosažení teploty v místì spoje závisí na teplotì spojovacích èelistí

(kotouèkù), na jejich tepelné vodivosti, na tlouš�ce spojovaných materiálù a na dobì pùsobení.

Teplotní parametry spojovacích nástrojù se musí upravit tak, aby v místì spoje bylo dosaženo

teploty potøebné pro plastifikaci obou vrstev termoplastické hmoty. Jen tak vznikne pùsobením

pøimìøeného tlaku homogenní spojení. Pøi spojování papírù natøených nebo vrstvených

termoplastickou hmotou se pevnost spoje zvìtšuje se zvìtšující se tlouš�kou vrstvy termo-

plastické hmoty (pøi konstantní teplotì) až do urèitého maxima. Pøi dalším zvìtšováním tlouš�ky

vrstvy se pevnost spojù zmenšuje.

Na pevnost spoje pùsobí rovnìž spojovací teplota. Se zvìtšující se tlouš�kou vrstvy

termoplastické hmoty vzniká pomìrnì velký rozdíl mezi teplotou spojovacích èelistí s teplotou

v místì spoje. Tato vnitøní teplota nestaèí k dostateèné plastifikaci hmoty, a proto musí být

zvìtšována teplota spojovacích nástrojù. Optimální podmínky kvalitního spoje se urèují

pokusným spojováním a empirickým zjištìním vhodných parametrù, zvláštì té teploty, pøi které

spojování termoplastické hmoty pøechází do plastického stavu. Nevýhodou tohoto zpùsobu je,

že se spojované materiály vykládají ze spojovacích nástrojù v teplém stavu, kdy snadno dochází

k tvarovým deformacím. Nevýhodný je rovnìž vliv teploty na okolí místa spoje, kde snadno

dochází k nežádoucímu spojení, k tzv. blokování (napø. nežádoucí spojování stìn plochých sáèkù

tepelnì spojovaných na okrajích).

Kontinuální zpùsob tepelného spojování (obr. 225 b) se provádí pomocí dvou ocelových pásù,

které vedou spojované materiály tlakem kotouèkù tepelnou a následnì chladicí zónou.

K vychlazení spoje dochází pùsobením tlaku, èímž se zabraòuje jeho deformacím. Pøi

spojování folií plastických hmot, kdy pøichází teplá èelist do pøímého styku s termoplastickou

hmotou, musí být povrch èelisti vybaven antiadhezívní vrstvou, která zabraòuje pøilnutí plastické

hmoty k èelisti. K tomu úèelu se používají teflonové nebo silikonkauèukové folie.

Kontaktní zpùsob spojování se používá pro spojování tenkých folií plastických hmot s velkým

rozsahem pøechodu mezi elastickým a plastickým stavem. Pro spojování materiálù natíraných

nebo vrstvených termoplastickými hmotami je tento zpùsob velmi výhodný, zvláštì pro pomìrnì

nízké výrobní náklady. Èasto se pro spojování tìchto materiálù používají profilované èelisti,které

dávají spojùm lepší vzhled i když mnohdy na úkor jejich pevnosti.

Ohøívání spoje potøebné pro pøechod spojovaných materiálù do plastického stavu se pøi tomto

zpùsobu provádí krátkými tepelnými impulsy. Výhodou zpùsobu je, že ochlazení spoje mùže

èásteènì probíhat ještì v pøítlaku spojovacích nástrojù, takže nedochází k jeho deformaci.

Impulsní tepelné spojování (obr. 226)

Pøi zpracování papíru a v obalové technice se používají tyto zpùsoby tepelného spojování:

! kontaktní,! impulsní,! vysokofrekvenèní,! pøedehøívacím klínem,! dìlicím nožem.

Kromì toho se používají zpùsoby spojování horkým vzduchem, pøímým ohnìm, indukèním

teplem, koncentrovanými svìtelnými paprsky i ultrazvukem.

Spoj vzniká buï periodickou funkcí spojovacích nástrojù nebo pøi spojování pásových

materiálù kontinuálnì.

Pøi kontaktním spojování se teplota do míst spojù pøivádí vyhøívanými nástroji, a to buï

spojovacími èelistmi nebo rotujícími kotouèky. Rotující kotouèky mají proti èelistem tu nevýhodu,

že doba pùsobení tlaku a teploty je velmi krátká. Provedení kvalitního spoje je proto podmínìno

pomìrnì malými rychlostmi posunu spojovaných materiálù nebo nezbytnou soustavou nìkolika

za sebou uspoøádaných spojovacích kotouèkù. Vyhøívání spojovacích èelistí a kotouèkù je

zpravidla elektrické. Používá se i vyhøívání párou nebo horkým olejem.

Obr. 225

Kontaktní zpùsoby tepelného spojování

1 - spojovací èelist, 2 - vyhøívaný blok, 3 - antiadhezívní obklad, 4 - fólie

a - pùsobení teploty u kontaktního tepelného spojování, t - rozsah teploty na vnìjším0

povrchu spojovací èelisti, t - teplota v místì spojes

b - kontinuální pásové tepelné spojování, 1 - tepelné zóny, 2 - chladicí zóna, 3 - fólie

Kontaktní tepelné spojování (obr. 225)

TEPELNÉ SPOJOVÁNÍ 275SPOJOVÁNÍ274

1

1

2

2

3

3 4

a

b

t O

ts

Obr. 227

Vysokofrekvenèní zpùsob tepelného spojování

a - vysokofrekvenèní pole, b - rozsah teploty ve spoji, t - rozsah vnìjší teploty,0

t - teplota v místì spojes

Nìkteré plastické hmoty nelze tepelnì spojovat vysokou frekvencí. Jsou to napø. polyetylén,

polypropylén, polystyrén a acetátové fólie. Vysokou frekvencí lze napøíklad dobøe spojovat folii

PVC.

Použitelnost vysokofrekvenèního zpùsobu je rovnìž omezena tlouš�kou spojovaného

materiálu. Èím je materiál tenèí tím vìtší je podíl teploty odvádìný elektrodami a pro dosažení

potøebné spojovací teploty je zapotøebí vyššího elektrického napìtí. Zvýšené napìtí zpùsobuje

u tenkých fólií tzv. probíjení. Zpùsob je proto vhodný jen pro fólie (nebo vrstvy plastických hmot),

jejichž tlouš�ka je vìtší než 0,1 mm, tedy tehdy, kdy již není vhodné použití kontaktního nebo

impulsního zpùsobu spojování.

Vysokofrekvenèní stroje pracují obvykle s frekvencí 27,12 MHz. Pøi vyšších frekvencích je

možné dosáhnout výhodnìjších spojovacích podmínek, avšak na úkor zvýšených provozních

nákladù. Vysokofrekvenèní generátory musí být nastaveny na frekvenci urèenou pro prùmysl,

aby nedocházelo k rušení rozhlasového a televizního vysílání.

Elektricky vyhøívaný ocelový klín pøenáší teplotu na vnitøní spojované plochy termoplastických

vrstev, které pøedcházejí do plastického stavu. Následným pùsobením tlaku pøítlaèných válcù

dochází k jejich spojování. Pùsobení teploty je stejnì jako u vysokofrekvenèního spojování

nejvìtší v místech spoje. Zpùsob se používá pøi spojování tlustších fólií nad 0,2 mm. Vhodné je

jeho využití u dlouhých linek spoje, nejlépe pøi kontinuálních zpùsobech spojování pásù. Rychlost -1spojování se pohybuje mezi 1 až 2 m min .

Spojování pøedehøívacím klínem (obr. 228)

Nevýhodou je pøechod teploty pøes tepelnì izolující vrstvy (papíru nebo samotné hmoty)

ke spoji,kdy nejvìtší teplota je na vnìjších stranách spojovaných materiálù.

Obr. 226

Impulsní zpùsob tepelného spojování

1 - spojovací èelist, 2 - chladící roura, 3 - antiadhezívní obklad, 4 - fólie

Pøi spojování termoplastických folií je spojovací nástroj obkládán antiadhezívním materiálem.

Odvádìní teploty a tlak obstarává razník, který musí mít dostateènou hmotnost, aby se pøíliš

nezahøíval. U rychlobìžných strojù je nebezpeèí, že se razník pøíliš zahøeje a potom nedochází

k potøebnému ochlazování spoje. Proto bývá razník chlazen vodou.

Nìkdy se vyhøívací pásy vybavují uprostøed vložkou z dobøe vodivého kovu, kterou prochází

vìtší hustota proudu, jímž se v lince spoje dosáhne vyšší teplota.

U impulsního spojování jsou ve srovnání s kontaktním zpùsobem potøebné vyšší teploty, aby

spoj mohl být proveden v co nejkratším èase. Vzhledem k tomu, že èasy pro provedení spojù

tlustých materiálù jsou pøíliš dlouhé, omezuje se používání tohoto zpùsobu jen na tenké

materiály (tenké vrstvy plastických hmot do tlouš�ky 0,1 mm ).

Kvalita spoje je závislá na teplotì, èasu, vodivost tepla a tlouš�ce spojovaných materiálù.

U tohoto zpùsobu není teplota pøivádìna do hmoty zvenèí, ale vzniká uvnitø spojovaných

materiálù vlivem vysokofrekvenèního pole.

Materiály jsou vkládány mezi dvì elektrody, které jsou napájeny vysokofrekvenèním

proudem. Mezi elektrodami vzniká vysokofrekvenèní pole (obr. 227). Bìhem urèité doby

pùsobení se materiál vložený mezi elektrodami zahøívá, pøièemž maximální teplota je uprostøed

materiálu, tedy v místì spoje. Povrch spojovaných materiálù i elektrody zùstávají chladné. To je

hlavní výhodou vysokofrekvenèního spojování. Je použitelné pro spojování tìch hmot, které se

vysokofrekvenèním polem zahøívají.

Vysokofrekvenèní tepelné spojování

TEPELNÉ SPOJOVÁNÍ 277SPOJOVÁNÍ276

1

2

3

4

H O2

a b t O

ts

Obr. 227

Vysokofrekvenèní zpùsob tepelného spojování

a - vysokofrekvenèní pole, b - rozsah teploty ve spoji, t - rozsah vnìjší teploty,0

t - teplota v místì spojes

Nìkteré plastické hmoty nelze tepelnì spojovat vysokou frekvencí. Jsou to napø. polyetylén,

polypropylén, polystyrén a acetátové fólie. Vysokou frekvencí lze napøíklad dobøe spojovat folii

PVC.

Použitelnost vysokofrekvenèního zpùsobu je rovnìž omezena tlouš�kou spojovaného

materiálu. Èím je materiál tenèí tím vìtší je podíl teploty odvádìný elektrodami a pro dosažení

potøebné spojovací teploty je zapotøebí vyššího elektrického napìtí. Zvýšené napìtí zpùsobuje

u tenkých fólií tzv. probíjení. Zpùsob je proto vhodný jen pro fólie (nebo vrstvy plastických hmot),

jejichž tlouš�ka je vìtší než 0,1 mm, tedy tehdy, kdy již není vhodné použití kontaktního nebo

impulsního zpùsobu spojování.

Vysokofrekvenèní stroje pracují obvykle s frekvencí 27,12 MHz. Pøi vyšších frekvencích je

možné dosáhnout výhodnìjších spojovacích podmínek, avšak na úkor zvýšených provozních

nákladù. Vysokofrekvenèní generátory musí být nastaveny na frekvenci urèenou pro prùmysl,

aby nedocházelo k rušení rozhlasového a televizního vysílání.

Elektricky vyhøívaný ocelový klín pøenáší teplotu na vnitøní spojované plochy termoplastických

vrstev, které pøedcházejí do plastického stavu. Následným pùsobením tlaku pøítlaèných válcù

dochází k jejich spojování. Pùsobení teploty je stejnì jako u vysokofrekvenèního spojování

nejvìtší v místech spoje. Zpùsob se používá pøi spojování tlustších fólií nad 0,2 mm. Vhodné je

jeho využití u dlouhých linek spoje, nejlépe pøi kontinuálních zpùsobech spojování pásù. Rychlost -1spojování se pohybuje mezi 1 až 2 m min .

Spojování pøedehøívacím klínem (obr. 228)

Nevýhodou je pøechod teploty pøes tepelnì izolující vrstvy (papíru nebo samotné hmoty)

ke spoji,kdy nejvìtší teplota je na vnìjších stranách spojovaných materiálù.

Obr. 226

Impulsní zpùsob tepelného spojování

1 - spojovací èelist, 2 - chladící roura, 3 - antiadhezívní obklad, 4 - fólie

Pøi spojování termoplastických folií je spojovací nástroj obkládán antiadhezívním materiálem.

Odvádìní teploty a tlak obstarává razník, který musí mít dostateènou hmotnost, aby se pøíliš

nezahøíval. U rychlobìžných strojù je nebezpeèí, že se razník pøíliš zahøeje a potom nedochází

k potøebnému ochlazování spoje. Proto bývá razník chlazen vodou.

Nìkdy se vyhøívací pásy vybavují uprostøed vložkou z dobøe vodivého kovu, kterou prochází

vìtší hustota proudu, jímž se v lince spoje dosáhne vyšší teplota.

U impulsního spojování jsou ve srovnání s kontaktním zpùsobem potøebné vyšší teploty, aby

spoj mohl být proveden v co nejkratším èase. Vzhledem k tomu, že èasy pro provedení spojù

tlustých materiálù jsou pøíliš dlouhé, omezuje se používání tohoto zpùsobu jen na tenké

materiály (tenké vrstvy plastických hmot do tlouš�ky 0,1 mm ).

Kvalita spoje je závislá na teplotì, èasu, vodivost tepla a tlouš�ce spojovaných materiálù.

U tohoto zpùsobu není teplota pøivádìna do hmoty zvenèí, ale vzniká uvnitø spojovaných

materiálù vlivem vysokofrekvenèního pole.

Materiály jsou vkládány mezi dvì elektrody, které jsou napájeny vysokofrekvenèním

proudem. Mezi elektrodami vzniká vysokofrekvenèní pole (obr. 227). Bìhem urèité doby

pùsobení se materiál vložený mezi elektrodami zahøívá, pøièemž maximální teplota je uprostøed

materiálu, tedy v místì spoje. Povrch spojovaných materiálù i elektrody zùstávají chladné. To je

hlavní výhodou vysokofrekvenèního spojování. Je použitelné pro spojování tìch hmot, které se

vysokofrekvenèním polem zahøívají.

Vysokofrekvenèní tepelné spojování

TEPELNÉ SPOJOVÁNÍ 277SPOJOVÁNÍ276

1

2

3

4

H O2

a b t O

ts

6.3. SEŠÍVÁNÍ

Sešíváním se spojuje lepenka nebo papír drátìnými nebo plechovými sponkami, které

z odvíjeného drátu tvaruje hlava sešívacího stroje. Pøi výrobì kartonáží se používá:

Obr. 229

Znázornìní sešívání drátìnými sponkami

a - ploché sešívání, b - rohové sešívání, c - sešívání høbetù, d - blokové sešívání

Obr. 230

Prùøezy sešívacích drátù

a - s kruhovým prùøezem, b - plochý, c - páskový

ploché sešívání (obr. 229), pøi kterém se spojují zpravidla dvì na sebe položené plochy lepenky

(díly kartonážních pøíøezù), rohové sešívání pøi nìmž se spojují dvì plochy lepenky kolmo

k sobì pøiložené rohovým stehem, kdy je høbet drátìné sponky ohnutý do pravého úhlu.

Pøi zpracování papíru na sešity nebo bloky se používají dva zpùsoby, sešívání høbetní

a sešívání blokù, tzv. blokové. Tyto zpùsoby se používají v knihaøské technologii.

Sešívací stroje zhotovují z drátu sponky s rùznou délkou høbetu a s rùznou délkou ramének.

Rùzné typy sešívacích strojù používají podle tvaru profilu tøi druhy drátu (obr.230):

a) drát s kruhovým prùøezem (nesprávnì zvaný kulatý),

b) drát plochý (zploštìlý),

c) drát páskový.

Volba druhu sešívacího drátu se øídí pøedevším podle druhu sešívacího stroje a podle tvrdosti

a tlouš�ky sešívaných materiálù. Zpùsob sešívání, vytváøení sponky, stejnì jako druh sešívaného

materiálu kladou na kvalitu drátu urèité požadavky, zejména na jeho tvrdost, pružnost, schopnost

ohýbání, pøesnost rozmìrù a odolnost proti korozi. Rozmìry drátu musí být dodrženy s pøesností

Obr. 228

Spojování pøedehøívacím klínem

Tento zpùsob se používá pøedevším tehdy, provádí-li se pøi spojování souèasnì dìlení

(øezání) polyetylénových nebo polypropylénových hadic. Dobøe se jím spojují termoplastické

materiály s velkým rozsahem teploty mezi výchozím a plastickým stavem. Hadice se rozdìluje

tlakem vyhøátého drátu nebo lišty. Pøitom se protilehlé fólie na obou stránkách drátu nebo lišty

spojují, a tím vzniknou z hadice souèasnì dva ve dnì spojené sáèky. Spojené fólie musí k sobì

dobøe pøilnout, aby nevznikly netìsnosti v lince spoje. Pevnost spoje v tomto pøípadnì není pøíliš

velká.

Podobného úèinku se dosáhne spojováním pøímým ohnìm, kdy hadice sevøená dvìma

pravítky pøeènívá o 1 mm. Pøímým pùsobením ohnì je pøeènívající okraj roztaven a spojen.

Zpùsoby tepelného spojování jsou používány podle specifických vlastností spojovaných

materiálù a podle požadovaných vlastností spoje výrobkù nebo polotovarù.

Osvìdèené zpùsoby použití:

kontaktní zpùsob: výroba sáèkù z neorientovaných fólií o tlouš�ce 0,03 - 0,1 mm natírané a

vrstvené materiály,

impulsní zpùsob: výroba sáèkù z orientovaných a neorientovaných folií 0,03 - 0,06 mm.

zpùsob spojování dìlicím nožem: výroba sáèkù z masivní fólie, smrštitelné fólie 0,03 - 0,06

mm (malá pevnost),

kontaktní zpùsob ocelovými pásy: výroba pytlù z tlustých fólií 0,1 - 0,2 mm,

pøedehøívacím klínem: podélné spoje u tlustších fólií 0,06 - 0,2 mm,

vysokofrekvenèní spojování: tvarované spoje tlustých fólií, pøedevším PVC.

Tepelné spojování dìlicím nožem

Pøehled vhodných zpùsobù využití tepelného spojování

SEŠÍVÁNÍ 279SPOJOVÁNÍ278

a

a)

b)

d)

b

c

c

Obr. 229 Obr. 230

6.3. SEŠÍVÁNÍ

Sešíváním se spojuje lepenka nebo papír drátìnými nebo plechovými sponkami, které

z odvíjeného drátu tvaruje hlava sešívacího stroje. Pøi výrobì kartonáží se používá:

Obr. 229

Znázornìní sešívání drátìnými sponkami

a - ploché sešívání, b - rohové sešívání, c - sešívání høbetù, d - blokové sešívání

Obr. 230

Prùøezy sešívacích drátù

a - s kruhovým prùøezem, b - plochý, c - páskový

ploché sešívání (obr. 229), pøi kterém se spojují zpravidla dvì na sebe položené plochy lepenky

(díly kartonážních pøíøezù), rohové sešívání pøi nìmž se spojují dvì plochy lepenky kolmo

k sobì pøiložené rohovým stehem, kdy je høbet drátìné sponky ohnutý do pravého úhlu.

Pøi zpracování papíru na sešity nebo bloky se používají dva zpùsoby, sešívání høbetní

a sešívání blokù, tzv. blokové. Tyto zpùsoby se používají v knihaøské technologii.

Sešívací stroje zhotovují z drátu sponky s rùznou délkou høbetu a s rùznou délkou ramének.

Rùzné typy sešívacích strojù používají podle tvaru profilu tøi druhy drátu (obr.230):

a) drát s kruhovým prùøezem (nesprávnì zvaný kulatý),

b) drát plochý (zploštìlý),

c) drát páskový.

Volba druhu sešívacího drátu se øídí pøedevším podle druhu sešívacího stroje a podle tvrdosti

a tlouš�ky sešívaných materiálù. Zpùsob sešívání, vytváøení sponky, stejnì jako druh sešívaného

materiálu kladou na kvalitu drátu urèité požadavky, zejména na jeho tvrdost, pružnost, schopnost

ohýbání, pøesnost rozmìrù a odolnost proti korozi. Rozmìry drátu musí být dodrženy s pøesností

Obr. 228

Spojování pøedehøívacím klínem

Tento zpùsob se používá pøedevším tehdy, provádí-li se pøi spojování souèasnì dìlení

(øezání) polyetylénových nebo polypropylénových hadic. Dobøe se jím spojují termoplastické

materiály s velkým rozsahem teploty mezi výchozím a plastickým stavem. Hadice se rozdìluje

tlakem vyhøátého drátu nebo lišty. Pøitom se protilehlé fólie na obou stránkách drátu nebo lišty

spojují, a tím vzniknou z hadice souèasnì dva ve dnì spojené sáèky. Spojené fólie musí k sobì

dobøe pøilnout, aby nevznikly netìsnosti v lince spoje. Pevnost spoje v tomto pøípadnì není pøíliš

velká.

Podobného úèinku se dosáhne spojováním pøímým ohnìm, kdy hadice sevøená dvìma

pravítky pøeènívá o 1 mm. Pøímým pùsobením ohnì je pøeènívající okraj roztaven a spojen.

Zpùsoby tepelného spojování jsou používány podle specifických vlastností spojovaných

materiálù a podle požadovaných vlastností spoje výrobkù nebo polotovarù.

Osvìdèené zpùsoby použití:

kontaktní zpùsob: výroba sáèkù z neorientovaných fólií o tlouš�ce 0,03 - 0,1 mm natírané a

vrstvené materiály,

impulsní zpùsob: výroba sáèkù z orientovaných a neorientovaných folií 0,03 - 0,06 mm.

zpùsob spojování dìlicím nožem: výroba sáèkù z masivní fólie, smrštitelné fólie 0,03 - 0,06

mm (malá pevnost),

kontaktní zpùsob ocelovými pásy: výroba pytlù z tlustých fólií 0,1 - 0,2 mm,

pøedehøívacím klínem: podélné spoje u tlustších fólií 0,06 - 0,2 mm,

vysokofrekvenèní spojování: tvarované spoje tlustých fólií, pøedevším PVC.

Tepelné spojování dìlicím nožem

Pøehled vhodných zpùsobù využití tepelného spojování

SEŠÍVÁNÍ 279SPOJOVÁNÍ278

a

a)

b)

d)

b

c

c

Obr. 229 Obr. 230

Obr. 232

Funkèní schéma klasického sešívacího stroje

A - 1 - cívka, 2 - brzdící pera, 3 - posuvné váleèky, 4 - drát, 5 - vodítka,

6 - vyrovnávací koleèka, 7 - vyrovnávací kanálek, 8 - pevný øezací nùž, 9 - kruhový

øezací nùž, 10 - ohýbaèe, 11 - zarážeè, 12 - ohýbací blok, 13 - kovadlinka

B - Ohýbaèe tvarují sešívací sponku

D - Zarážeè zaraží sponku do sešívaného materiálu proti kovadlince

U jednoduchého plochého sešívání (obr. 232) se èela cívky zbrzïují proti samovolnému

otáèení pružinami pøipevnìnými na høídeli, které pøitáhnutím pùsobí jako brzdy. Pøerušované

odvíjení drátu z cívky provádìjí pomocné váleèky, které pøitom brzdìný drát napínají a zasunují

do vodítka. Vodítko má tvar ohnuté lišty s prùvlaky, váleèky nebo kanálkem. Tažený drát se

potom vede vyrovnávacími váleèky, které ho vyrovnávají. Je to obyèejnì sestava tøí váleèkù se

seøiditelnou vzájemnou polohou, což umožòuje nastavit je tak, aby vyrovnávaly ohnutý drát

pøicházející z vodítka. Dále se drát posunuje vyrovnávacím kanálkem do sešívací hlavy.

U nìkterých typù se drát vyrovnává již na vodicí lištì, na které jsou dvì øady kolíèkù, jejichž

vzájemná vzdálenost je nastavitelná, a dále prochází pøes štìrbiny tøí váleèkù, jejichž poloha

je také seøiditelná.

Drát vsunutý mezi sešívací ústrojí se posouvá na doraz ke stìnì sešívací komory. V tom

okamžiku se pohybuje svisle dolù levý a pravý ohýbaè. Na ohýbaèi, který je pøi stranì pøísunu

drátu, je pøipraven kruhový odøezávací nùž, který svým bøitem pøeènívá pøes hranu ohýbaèe. Nùž

odstøíhne drát proti spodnímu noži, který je umístìný na konci pøivádìcího kanálku. U nìkterých

strojù je odøezávací kruhový nùž samostatný a ve své funkci pøedchází ohýbaè. Kruhový tvar

nože umožòuje pøetáèením nastavovat neotupené ostøí.

Potom ohýbaèe ohýbají drát vysunutý pøes pøehýbací blok. Tím vytváøí z drátìného pøíøezu

dvouramennou skobku smìøující raménky proti lepence. Skobka je pøidržována v drážce

pøidržovaèe. Ohýbaèe svými hranami dosednou na lepenku a stlaèí ji. Mezitím se zasune

pøehýbací blok a uvolní cestu zarážeèi. Ten prudce udeøí na skobku vedenou v drážce a zarazí ji

0,02 mm. U jednotlivých druhù drátù je uvedena prùrazná tlouš�ka sešívaných materiálù a délka

drátu v metrech pøipadající na 1 kg hmotnosti. Sešívací drát je dodáván na vinutý na cívkách.

Rùzné zpùsoby sešívání pøíøezù z plných i vlnitých lepenek na rùzné druhy skládatelných i

prostorových kartonáží se rozlišují podle polohy høbetu sponky ke hranì krabice (obr. 231):

a) podélné sešívání, kdy poloha høbetù sponek je rovnobìžná s hranou krabice,

b) pøíèné sešívání, kdy poloha høbetù sponek je k hranì krabice kolmá,

c) šikmé sešívání, kdy poloha høbetù sponek je k hranì krabice šikmá.

Obr. 231

Zpùsoby sešívání kartonáží podle polohy høbetu sponek ke hranì krabice

A - sešívání do prostorového tvaru, B - sešívání v plochém stavu,

a - podélné, b - pøíèné, c - šikmé

Hlavní funkèní èástí sešívacích strojù je tzv. sešívací hlava, která je u rùzných typù strojù

øešena podobnì a vykonává tyto funkce:

a. odvíjí sešívací drát z pøibrzïované cívky a posouvá ho do sešívacích mechanismù,

b. odsekává pøíøez drátu v rozmìru odpovídajícím tvaru sponky,

c. vytváøí z pøíøezu drátu sponky (ohnutím ramének v úhlu 90°)

d. zaráží raménka sponky pøi souèasném slisování (utáhnutí) stehu

e. zahýbá raménka sponky pøi souèasném slisování (utáhmutí) stehu

Ploché sešívání

SEŠÍVÁNÍ 281SPOJOVÁNÍ280

a

a

b b c

c

A

B

1 2

3

4 5

6

7

8

9

10 11

12 13

A B

C

D

Obr. 232

Funkèní schéma klasického sešívacího stroje

A - 1 - cívka, 2 - brzdící pera, 3 - posuvné váleèky, 4 - drát, 5 - vodítka,

6 - vyrovnávací koleèka, 7 - vyrovnávací kanálek, 8 - pevný øezací nùž, 9 - kruhový

øezací nùž, 10 - ohýbaèe, 11 - zarážeè, 12 - ohýbací blok, 13 - kovadlinka

B - Ohýbaèe tvarují sešívací sponku

D - Zarážeè zaraží sponku do sešívaného materiálu proti kovadlince

U jednoduchého plochého sešívání (obr. 232) se èela cívky zbrzïují proti samovolnému

otáèení pružinami pøipevnìnými na høídeli, které pøitáhnutím pùsobí jako brzdy. Pøerušované

odvíjení drátu z cívky provádìjí pomocné váleèky, které pøitom brzdìný drát napínají a zasunují

do vodítka. Vodítko má tvar ohnuté lišty s prùvlaky, váleèky nebo kanálkem. Tažený drát se

potom vede vyrovnávacími váleèky, které ho vyrovnávají. Je to obyèejnì sestava tøí váleèkù se

seøiditelnou vzájemnou polohou, což umožòuje nastavit je tak, aby vyrovnávaly ohnutý drát

pøicházející z vodítka. Dále se drát posunuje vyrovnávacím kanálkem do sešívací hlavy.

U nìkterých typù se drát vyrovnává již na vodicí lištì, na které jsou dvì øady kolíèkù, jejichž

vzájemná vzdálenost je nastavitelná, a dále prochází pøes štìrbiny tøí váleèkù, jejichž poloha

je také seøiditelná.

Drát vsunutý mezi sešívací ústrojí se posouvá na doraz ke stìnì sešívací komory. V tom

okamžiku se pohybuje svisle dolù levý a pravý ohýbaè. Na ohýbaèi, který je pøi stranì pøísunu

drátu, je pøipraven kruhový odøezávací nùž, který svým bøitem pøeènívá pøes hranu ohýbaèe. Nùž

odstøíhne drát proti spodnímu noži, který je umístìný na konci pøivádìcího kanálku. U nìkterých

strojù je odøezávací kruhový nùž samostatný a ve své funkci pøedchází ohýbaè. Kruhový tvar

nože umožòuje pøetáèením nastavovat neotupené ostøí.

Potom ohýbaèe ohýbají drát vysunutý pøes pøehýbací blok. Tím vytváøí z drátìného pøíøezu

dvouramennou skobku smìøující raménky proti lepence. Skobka je pøidržována v drážce

pøidržovaèe. Ohýbaèe svými hranami dosednou na lepenku a stlaèí ji. Mezitím se zasune

pøehýbací blok a uvolní cestu zarážeèi. Ten prudce udeøí na skobku vedenou v drážce a zarazí ji

0,02 mm. U jednotlivých druhù drátù je uvedena prùrazná tlouš�ka sešívaných materiálù a délka

drátu v metrech pøipadající na 1 kg hmotnosti. Sešívací drát je dodáván na vinutý na cívkách.

Rùzné zpùsoby sešívání pøíøezù z plných i vlnitých lepenek na rùzné druhy skládatelných i

prostorových kartonáží se rozlišují podle polohy høbetu sponky ke hranì krabice (obr. 231):

a) podélné sešívání, kdy poloha høbetù sponek je rovnobìžná s hranou krabice,

b) pøíèné sešívání, kdy poloha høbetù sponek je k hranì krabice kolmá,

c) šikmé sešívání, kdy poloha høbetù sponek je k hranì krabice šikmá.

Obr. 231

Zpùsoby sešívání kartonáží podle polohy høbetu sponek ke hranì krabice

A - sešívání do prostorového tvaru, B - sešívání v plochém stavu,

a - podélné, b - pøíèné, c - šikmé

Hlavní funkèní èástí sešívacích strojù je tzv. sešívací hlava, která je u rùzných typù strojù

øešena podobnì a vykonává tyto funkce:

a. odvíjí sešívací drát z pøibrzïované cívky a posouvá ho do sešívacích mechanismù,

b. odsekává pøíøez drátu v rozmìru odpovídajícím tvaru sponky,

c. vytváøí z pøíøezu drátu sponky (ohnutím ramének v úhlu 90°)

d. zaráží raménka sponky pøi souèasném slisování (utáhnutí) stehu

e. zahýbá raménka sponky pøi souèasném slisování (utáhmutí) stehu

Ploché sešívání

SEŠÍVÁNÍ 281SPOJOVÁNÍ280

a

a

b b c

c

A

B

1 2

3

4 5

6

7

8

9

10 11

12 13

A B

C

D

blocích. Profilované tvary høbetu a ramének spojky umožòují vytváøení stehu bez pøítlaku

kovadlinky. Høbet sponky po provedeném stehu leží na tenké výsuvné pøidržovací lištì pøiložené

na místo stehu. Zarážeè pøítlakem deformuje sponku tak, že se její raménka ohnou a zatlaèí do

sešívaného materiálu. Potom se vysune pøidržovací lišta. Tento zpùsob se využívá pøi sešívání

klop krabic z vlnitých lepenek.

Obr. 234

Znázornìní zpùsobu sešívání hotovými sponkami

a- zarážení sponky do lepenky, b- ohyb ramének zarážeèem,

c- výsuvná pøidržovací lišta.

Podle stupnì mechanizace prací pøi obsluze sešívání se rozlišují stroje ramenové, stroje

poloautomatické a stroje automatické.

Ramenové stroje mají motorizovaný pohon sešívací hlavy ovládaný elektrickým spínaèem.

Ostatní úkony, tj. skládání pøíøezu a pøikládání sešívaných ploch na rameno proti sešívací hlavì

a vykládání sešitých krabic, provádí obsluha stroje ruènì.

Poloautomatické stroje se liší od jednoduchých ramenových strojù tím, že skládání pøíøezù

a vkládání složených pøíøezù do stroje se provádí ruènì, avšak posun sešívaného pøíøezu

pøi souèastném sešívání i vykládání sešitých krabic ve smìru prùbìhu sešívání se dìje

mechanicky. Pro sešívání dvoudílných klopových krabic se používají dvohlavé sešívací stroje,

na kterých se souèastnì sešívají oba spoje.

Automatické sešívací stroje se liší od poloautomatických tím, že nakládáním pøíøezù, jejich

složení a naložení do sešívacích orgánù stroje, jakož i vykládání a stohování sešitých krabic,

je mechanizováno.

Moderní stroje jsou vybaveny tak, že mohou na zaèátku a na konci spoje umis�ovat dvì

sponky vedle sebe, èímž se získá dvojitý (zesílený) spoj. Nastavení orgánù sešívací hlavy strojù

je seøiditelné podle tlouš�ky sešívaných materiálù. Stroje jsou stavìny také na rùzné rozmìry

høbetù sponek. Rozmìr sponky se øídí velikostí sešívaných krabic. Všeobecnì se používají

sponky s délkou høbetu 7, 13, 14 a 17 mm, pro sešívání vlnité lepenky páskový drát obvykle

s délkou høbetu 14, 17 a 20 mm. Délku ramének sponky lze na stroji nastavovat podle tlouš�ky

sešívaných materiálù. Ohnutá raménka sponky mají k sobì doléhat.

do lepenky. Lepenka se klade na rameno, na kterém je proti hlavì umístìná kovadlinka s dvìma

žlábky. Raménka zarážené skobky prorazí lepenku a narazí na žlábky kovadlinky, ve kterých se

zaènou zahýbat. Proti zahnutým raménkùm vyènívajícím z lepenky vystoupí kovadlinka smìrem

nahoru, zahne a zatlaèí raménka skobky do lepenky. Tím se utvoøí pevná sponka, která obì dvì

lepenky spojí. Zahnutí vyènívajících ramének skobky mùže být i pravoúhlé.

Zarážeè i ohýbaèe se vracejí do pùvodní polohy a proces se znovu opakuje. Podobný princip,

avšak s úèinnìjšími funkèními orgány sešívací hlavy využívají novìjší sešívací stroje (obr. 233).

Pohyb jednotlivých mechanismù v hlavì sešívacího stroje obstarává u starších strojù

segmentový vodiè, u novìjších rotující výstøedníky.

Obr. 233

a) sešívací hlava, 1 - ohýbaè, 2 - zarážeè, 3 - nùž, 4 - sešívací drát, 5 - sponka,

6 - ohýbací blok, 7 - ohýbaè ramének sponky

b) ohýbaè ramének sponky, 1 - pevný na nakládacím ramenu, 2 - s ohýbacím

a utahovacím blokem, 3 - s ohýbacími rameny.

Podle rozdílné tlouš�ky sešívaných materiálù je nutno upravovat délky ramének sponek. Musí

se rovnìž upravovat ramena od hlavy sešívacího stroje. Funkèní orgány hlavy stroje jsou

upravené tak, že na nich mùžeme zpracovávat dráty s rùznými rozmìry profilu (v urèitém

vymezeném rozsahu), aniž by bylo tøeba mìnit souèástky.

Sešívací stroje se rozlišují podle toho, jaké dráty se v nich pro sešívání používají. Jsou to

stroje pro dráty s kruhovým prùøezem, ploché, páskové. Pro sešívání páskovým drátem má hlava

stroje rozdílné úpravy - masivnìjší konstrukci, vodící a vyrovnávací zaøízení drátu a šikmý støih

drátu. Šikmá èela ramének snadnìji prorážejí sešívané materiály. Sešívací hlavy dosahují

výkonu 300 až 500 stehù za minutu.

Rozdílným zpùsobem pracují stroje, které slouží pro spojování klop krabic naplnìných

obsahem, kde není možné uplatnit souèinnost hlavy a kovadlinky na opìrném ramenu. Tyto

stroje nevytváøejí sponku z drátù, ale sešívají hotovými sponkami (obr. 234), které jsou do

zásobníku hlavy vkládány podobnì jako bìžných kanceláøských sešívaèek, tedy ve slepených

Hlavy sešívacích strojù jsou konstruované pro urèitou délku høbetní sponky, kterou není

možné mìnit bez výmìny funkèních souèástí (ohýbacího bloku, zarážeèe a ohýbaèe).

SEŠÍVÁNÍ 283SPOJOVÁNÍ282

1 1

1

2

2

a b

3

3

4

5

6

7

a c

b

blocích. Profilované tvary høbetu a ramének spojky umožòují vytváøení stehu bez pøítlaku

kovadlinky. Høbet sponky po provedeném stehu leží na tenké výsuvné pøidržovací lištì pøiložené

na místo stehu. Zarážeè pøítlakem deformuje sponku tak, že se její raménka ohnou a zatlaèí do

sešívaného materiálu. Potom se vysune pøidržovací lišta. Tento zpùsob se využívá pøi sešívání

klop krabic z vlnitých lepenek.

Obr. 234

Znázornìní zpùsobu sešívání hotovými sponkami

a- zarážení sponky do lepenky, b- ohyb ramének zarážeèem,

c- výsuvná pøidržovací lišta.

Podle stupnì mechanizace prací pøi obsluze sešívání se rozlišují stroje ramenové, stroje

poloautomatické a stroje automatické.

Ramenové stroje mají motorizovaný pohon sešívací hlavy ovládaný elektrickým spínaèem.

Ostatní úkony, tj. skládání pøíøezu a pøikládání sešívaných ploch na rameno proti sešívací hlavì

a vykládání sešitých krabic, provádí obsluha stroje ruènì.

Poloautomatické stroje se liší od jednoduchých ramenových strojù tím, že skládání pøíøezù

a vkládání složených pøíøezù do stroje se provádí ruènì, avšak posun sešívaného pøíøezu

pøi souèastném sešívání i vykládání sešitých krabic ve smìru prùbìhu sešívání se dìje

mechanicky. Pro sešívání dvoudílných klopových krabic se používají dvohlavé sešívací stroje,

na kterých se souèastnì sešívají oba spoje.

Automatické sešívací stroje se liší od poloautomatických tím, že nakládáním pøíøezù, jejich

složení a naložení do sešívacích orgánù stroje, jakož i vykládání a stohování sešitých krabic,

je mechanizováno.

Moderní stroje jsou vybaveny tak, že mohou na zaèátku a na konci spoje umis�ovat dvì

sponky vedle sebe, èímž se získá dvojitý (zesílený) spoj. Nastavení orgánù sešívací hlavy strojù

je seøiditelné podle tlouš�ky sešívaných materiálù. Stroje jsou stavìny také na rùzné rozmìry

høbetù sponek. Rozmìr sponky se øídí velikostí sešívaných krabic. Všeobecnì se používají

sponky s délkou høbetu 7, 13, 14 a 17 mm, pro sešívání vlnité lepenky páskový drát obvykle

s délkou høbetu 14, 17 a 20 mm. Délku ramének sponky lze na stroji nastavovat podle tlouš�ky

sešívaných materiálù. Ohnutá raménka sponky mají k sobì doléhat.

do lepenky. Lepenka se klade na rameno, na kterém je proti hlavì umístìná kovadlinka s dvìma

žlábky. Raménka zarážené skobky prorazí lepenku a narazí na žlábky kovadlinky, ve kterých se

zaènou zahýbat. Proti zahnutým raménkùm vyènívajícím z lepenky vystoupí kovadlinka smìrem

nahoru, zahne a zatlaèí raménka skobky do lepenky. Tím se utvoøí pevná sponka, která obì dvì

lepenky spojí. Zahnutí vyènívajících ramének skobky mùže být i pravoúhlé.

Zarážeè i ohýbaèe se vracejí do pùvodní polohy a proces se znovu opakuje. Podobný princip,

avšak s úèinnìjšími funkèními orgány sešívací hlavy využívají novìjší sešívací stroje (obr. 233).

Pohyb jednotlivých mechanismù v hlavì sešívacího stroje obstarává u starších strojù

segmentový vodiè, u novìjších rotující výstøedníky.

Obr. 233

a) sešívací hlava, 1 - ohýbaè, 2 - zarážeè, 3 - nùž, 4 - sešívací drát, 5 - sponka,

6 - ohýbací blok, 7 - ohýbaè ramének sponky

b) ohýbaè ramének sponky, 1 - pevný na nakládacím ramenu, 2 - s ohýbacím

a utahovacím blokem, 3 - s ohýbacími rameny.

Podle rozdílné tlouš�ky sešívaných materiálù je nutno upravovat délky ramének sponek. Musí

se rovnìž upravovat ramena od hlavy sešívacího stroje. Funkèní orgány hlavy stroje jsou

upravené tak, že na nich mùžeme zpracovávat dráty s rùznými rozmìry profilu (v urèitém

vymezeném rozsahu), aniž by bylo tøeba mìnit souèástky.

Sešívací stroje se rozlišují podle toho, jaké dráty se v nich pro sešívání používají. Jsou to

stroje pro dráty s kruhovým prùøezem, ploché, páskové. Pro sešívání páskovým drátem má hlava

stroje rozdílné úpravy - masivnìjší konstrukci, vodící a vyrovnávací zaøízení drátu a šikmý støih

drátu. Šikmá èela ramének snadnìji prorážejí sešívané materiály. Sešívací hlavy dosahují

výkonu 300 až 500 stehù za minutu.

Rozdílným zpùsobem pracují stroje, které slouží pro spojování klop krabic naplnìných

obsahem, kde není možné uplatnit souèinnost hlavy a kovadlinky na opìrném ramenu. Tyto

stroje nevytváøejí sponku z drátù, ale sešívají hotovými sponkami (obr. 234), které jsou do

zásobníku hlavy vkládány podobnì jako bìžných kanceláøských sešívaèek, tedy ve slepených

Hlavy sešívacích strojù jsou konstruované pro urèitou délku høbetní sponky, kterou není

možné mìnit bez výmìny funkèních souèástí (ohýbacího bloku, zarážeèe a ohýbaèe).

SEŠÍVÁNÍ 283SPOJOVÁNÍ282

1 1

1

2

2

a b

3

3

4

5

6

7

a c

b

Tyto údaje jsou závislé pøedevším na kvalitì používaných lepenek. Pøi dobrých mechanických

vlastnostech sešívaných materiálù a pøi správné funkci sešívacích strojù je možno dosáhnout

uspokojivých výsledkù pøi jednoduchém a zesíleném sešívání.

Obr. 235

Schéma rohového sešívání

Správná délka ramének se odvodí ze vztahu:

kde l - délka raménka,r

l - délka høbetu,n

s , s - tlouš�ky sešívaných materiálù.1 2

Poèet sponek pro sešití krabice s klopovým uzávìrem je závislý na velikosti krabice, resp. na

její výšce. Podle osvìdèených zkušeností mají být rozteèné vzdálenosti sponek pøi sešívání

plných a vlnitých lepenek 65 mm a vzdálenost první sponky od hranice krabice nemá být vìtší

než 25 mm. První a poslední steh mùže být zdvojený (zesílené sešívání). V pøípadì potøeby

lze sešívání provádìt dvìma øadami sponek, dvojité sešívání. Moderní stroje dosahují výkonu

až 500 sponek za minutu.

Pøi sešívání plných lepenek není pevnost spoje pøíliš ovlivòována polohou høbetù sponek

ke hranì krabice, ale pøi sešívání vlnitých lepenek musí být poloha høbetu sponek buï kolmá,

nebo šikmá ke høbetu vln. Používá se výhradnì drátù páskových nebo plochých. Drát

s kruhovým prùøezem vlnitou lepenku lehce proøezává.

Pevnost spoje sešitím drátìnými sponkami se zkouší rùznými zkušebními metodami.

Nejobvyklejší je zkouška volným pádem - za standardních podmínek se sledují pády naplnìné

krabice a zjiš�uje se poèet pádù, které krabice vydrží až do porušení spoje. Napø. lepenková -2krabice ze šedé ruèní lepenky o plošné hmotnosti 1450 g m s obsahem 25 kg zboží, sešitá

drátem kruhového prùøezu o rozmìru 0,74 mm jednoduchým šitím vydržela 47 pádù, než došlo

k porušení spojené hrany. Lepenková krabice z téže lepenky, se stejným obsahem, šitá dvojitým

sešitím páskovým drátem vydržela 138 pádù.

Pevnost spoje se zkouší též na trhaèce na lepenku. Do trhacích èelistí se upevní sešitý

proužek lepenky a je namáhán v tahu až do okamžiku porušení spoje, tj. do vytrhnutí sponek.

Zajištìná síla potøebná k porušení spoje slouží pro vzájemné srovnání jednotlivých zpùsobù

sešívání nebo k hodnocení kvality sešívacích drátù.

Jiný zpùsob je namáhání sešité hrany krabice na jednoduchém zaøízení, které mìøí a ukazuje

sílu, kterou je spoj namáhán z vnitøní strany krabice. Zjiš�uje se síla, pøi které došlo k první

deformaci stroje.

Volba druhu drátu a zpùsobu sešívání je ovlivnìna hmotností obsahu, který bude do krabice

zabalen. Jednoduché sešívání drátem kruhového prùøezu vystaèí pro lehkou kartonáž vyrobenou -2ze šedých strojních lepenek o plošné hmotnosti do 1000 g m . Pro kartonáže z plných lepenek

-2nad 1000 g m (hrubé tìžké kartonáže) a u kartonáží z vlnitých lepenek je správné používat

druhy drátù a zpùsoby sešívání podle uvedené tabulky.

SEŠÍVÁNÍ 285SPOJOVÁNÍ284

l = + +s s lr n1 2 0 5,

do 10 kg

do 15 kg

nad 15 kg

Hmotnost

baleného

obsahu Druh drátu Druh sešívání

do 15 kg

do 30 kg

do 50 kg

u kartonáží z vlnitých lepenek

u kartonáží z plných lepenek

páskový

páskový

páskový

kruhový prùøez

páskový

páskový

páskový

zesílené - dvojité

jednoduché - zesílené

zesílené

dvojité

jednoduché

zesílené

dvojité

Tyto údaje jsou závislé pøedevším na kvalitì používaných lepenek. Pøi dobrých mechanických

vlastnostech sešívaných materiálù a pøi správné funkci sešívacích strojù je možno dosáhnout

uspokojivých výsledkù pøi jednoduchém a zesíleném sešívání.

Obr. 235

Schéma rohového sešívání

Správná délka ramének se odvodí ze vztahu:

kde l - délka raménka,r

l - délka høbetu,n

s , s - tlouš�ky sešívaných materiálù.1 2

Poèet sponek pro sešití krabice s klopovým uzávìrem je závislý na velikosti krabice, resp. na

její výšce. Podle osvìdèených zkušeností mají být rozteèné vzdálenosti sponek pøi sešívání

plných a vlnitých lepenek 65 mm a vzdálenost první sponky od hranice krabice nemá být vìtší

než 25 mm. První a poslední steh mùže být zdvojený (zesílené sešívání). V pøípadì potøeby

lze sešívání provádìt dvìma øadami sponek, dvojité sešívání. Moderní stroje dosahují výkonu

až 500 sponek za minutu.

Pøi sešívání plných lepenek není pevnost spoje pøíliš ovlivòována polohou høbetù sponek

ke hranì krabice, ale pøi sešívání vlnitých lepenek musí být poloha høbetu sponek buï kolmá,

nebo šikmá ke høbetu vln. Používá se výhradnì drátù páskových nebo plochých. Drát

s kruhovým prùøezem vlnitou lepenku lehce proøezává.

Pevnost spoje sešitím drátìnými sponkami se zkouší rùznými zkušebními metodami.

Nejobvyklejší je zkouška volným pádem - za standardních podmínek se sledují pády naplnìné

krabice a zjiš�uje se poèet pádù, které krabice vydrží až do porušení spoje. Napø. lepenková -2krabice ze šedé ruèní lepenky o plošné hmotnosti 1450 g m s obsahem 25 kg zboží, sešitá

drátem kruhového prùøezu o rozmìru 0,74 mm jednoduchým šitím vydržela 47 pádù, než došlo

k porušení spojené hrany. Lepenková krabice z téže lepenky, se stejným obsahem, šitá dvojitým

sešitím páskovým drátem vydržela 138 pádù.

Pevnost spoje se zkouší též na trhaèce na lepenku. Do trhacích èelistí se upevní sešitý

proužek lepenky a je namáhán v tahu až do okamžiku porušení spoje, tj. do vytrhnutí sponek.

Zajištìná síla potøebná k porušení spoje slouží pro vzájemné srovnání jednotlivých zpùsobù

sešívání nebo k hodnocení kvality sešívacích drátù.

Jiný zpùsob je namáhání sešité hrany krabice na jednoduchém zaøízení, které mìøí a ukazuje

sílu, kterou je spoj namáhán z vnitøní strany krabice. Zjiš�uje se síla, pøi které došlo k první

deformaci stroje.

Volba druhu drátu a zpùsobu sešívání je ovlivnìna hmotností obsahu, který bude do krabice

zabalen. Jednoduché sešívání drátem kruhového prùøezu vystaèí pro lehkou kartonáž vyrobenou -2ze šedých strojních lepenek o plošné hmotnosti do 1000 g m . Pro kartonáže z plných lepenek

-2nad 1000 g m (hrubé tìžké kartonáže) a u kartonáží z vlnitých lepenek je správné používat

druhy drátù a zpùsoby sešívání podle uvedené tabulky.

SEŠÍVÁNÍ 285SPOJOVÁNÍ284

l = + +s s lr n1 2 0 5,

do 10 kg

do 15 kg

nad 15 kg

Hmotnost

baleného

obsahu Druh drátu Druh sešívání

do 15 kg

do 30 kg

do 50 kg

u kartonáží z vlnitých lepenek

u kartonáží z plných lepenek

páskový

páskový

páskový

kruhový prùøez

páskový

páskový

páskový

zesílené - dvojité

jednoduché - zesílené

zesílené

dvojité

jednoduché

zesílené

dvojité

odvíjení. Brzdicí pružiny musí být správnì pøitaženy. Nedostateèné zbrzïování zpùsobuje

odvíjení vìtšího dílu drátu, který potom vytváøí v pøivádìcích mechanismech smyèky. Jsou-li

spružiny pøíliš pøitaženy, dochází k velkému tøení, které posouvací mechanismy obtížnì

pøekonávají a odvinou tedy pøíliš krátký díl drátu, který nedosáhne až ke stìnì tvarovací komory.

Raménko skobky je potom kratší a rozdílná výška ramének zpùsobuje pak deformaci skobky pøi

prùrazu lepenky (obr. 236a).

Velké utažení brzdicích spružin zpùsobuje, že se drát zaène zaøezávat do návinu na cívce,

dochází k porušení pravidelnosti návinu a k zadrhování plynulého odvinu. Posouvací mechanis-

my musí být seøízeny tak, aby pøílišné utažení nezpùsobovalo brzdìní a nevedlo k násilnému

deformování drátu. Tvar sponky je pøi nedostateèném pøísunu drátu vždy deformovaný.

Obr. 236

Vady ve funkci sešívacího stroje

a - deformace skobky s kratším raménkem, b - nesprávná a správná poloha skobky proti

kovadlince, c - chybné a správné zahnutí ramének sponky, d - deformované sponky pøi použití

pøíliš tenkého drátu, e - neutažená a správnì utažená sponka

Posuvné váleèky, které mají zdrsnìný nebo ozubený povrch, musí být nastaveny tak, aby drát

spolehlivì posunovaly. Nesprávné seøízení zpùsobuje nedostateèný posun. Pøílišné utažení

zpùsobuje deformaci drátu a vznik pilin, které potom obrušují souèásti stroje. Vznikají rovnìž

poruchy zasekáváním drátu v posuvných mechanismech. Pøi delším používání se na obvodu

vodicích váleèkù utvoøí rýhy, ve kterých drát prokluzuje a posunuje se nesprávnì. Je tøeba dbát

na èistotu posuvného a vyrovnávacího kanálku. Prach, piliny z drátu, pøípadnì jiné neèistoty

nadmìrnì zvìtšují tøení drátu a jeho zbrzïování v kanálku a pøed kanálkem se pak tvoøí smyèky.

Kanálek se musí vždy pøi výmìnì cívky drátu vyèistit.

Stroje, které sešívají páskovým drátem, mají podávací trubièku s obdélníkovým profilem. Je-li

nesprávnì nastavena, drát se v ní kroutí, což zpùsobuje poruchy pøi øezání a pøi tvarování

skobky.

Dùležitou funkci plní øezací nùž, který je obyèejnì kruhový. Natáèením nože se postupnì

nastavuje neotupený bøit. Tupý nùž provede nekvalitní støih projevující se deformací èela

raménka. Deformované èelo se potom obtížnì proráží lepenkou. Vznikají piliny, které se usazují

v oleji, zneèiš�ují stroj a obrušují jeho funkèní souèástky.

Správná funkce ohýbaèù vyžaduje jejich rovná èela. Pøi deformaci èel opotøebováním je pøi

tvorbì skobek pøíliš velká vùle, která zapøíèiòuje deformaci sponky. Podobnì je tomu i pøi

Rohové sešívání

Vliv drátu na správnou funkci sešívacích strojù.

Rohové sešívání spoèívá v tom, že høbet drátìné sponky se v prùbìhu sešívání ohne do úhlu

90° a takto ohnutá sponka sešívá dvì kolmo k sobì pøiložené lepenkové plochy pøes roh

(obr. 235). Funkèní orgány hlavy stroje, tj. zpùsob odvíjení a pøivádìní drátu do sešívací hlavy,

støíhání pøíøezu drátu a tvarování dvouramenné skobky ohýbaèe pøes ohýbací blok, je shodný

s funkcí hlavy sešívacího stroje pro ploché sešívání.

Zarážeè je na úderném konci vybaven výkyvnými køidélky. Vytvarovaná dvouramenná skobka

je pøidržována v drážce a úderem zarážeèe se zarazí do zúžené komory, ve které se raménka

nejprve ohýbají smìrem ke svislé ose skobky. Potom se výkyvem køidélek na zarážeèi a jeho

tlakem ohne høbet skobky postupnì tak, že její raménka smìøují kolmo proti lepence. Sešívané

lepenkové plochy se pøiloží kolmo k sobì na rameno pravoúhlého profilu. Raménka skoby

se úderem zarážeèe vrazí do lepenek. Na ramenu je kovadlinka (pravoúhlého profilu), která má

na boèních stìnách ohýbací žlábky. Raménka skobky, která prorazila lepenku, narazí

na kovadlinku proti žlábkùm a ohýbají se. Souèasnì vystoupí kovadlinka smìrem nahoru

a upevní (slisuje) vytvoøenou sponku. Mechanismy se vracejí do výchozí polohy a pøi dalším

stehu se celý postup opakuje.

Stroje jsou stavìny na rozmìry sponky 2 x 5,5 mm nebo 2 x 7,5 mm. Pro sešívání

se používá výhradnì plochý drát. Stroje dosahují výkonu až 180 stehù za minutu. Nastavení

polohy hlavy k ramenu stroje se seøizuje podle tlouš�ky sešívaných materiálù a je velmi

jednoduché a pøesné. Mezi dva nastavitelné seøizovací váleèky na ramenu stroje se vsunou

lepenky, které mají být sešívány. Otáèení seøizovacího kotouèe až do utáhnutí (slisování lepenek)

se na stroji samoèinnì nastaví vzdálenost mezi hlavou a ramenem.

Pro dobrou funkci sešívacího stroje je velmi dùležitá jakost drátu. Pøedevším je nutné,

aby drát mìl pøesné rozmìry a aby byl rovný. Zvlnìný drát je pøíèinou znaèných tìžkostí.

Z mechanických vlastností má význam pøedevším vhodná tvrdost. Pøíliš mìkký drát

neprorazí lepenku nebo se po zahnutí raménka pøi namáhaní lehce ohne a steh se uvolní. Tvrdý

a pøíliš køehký drát sice prorazí lepenku, ale v koneèné fázi pøi dotahováni sponky (slisování) se

obyèejnì nalomí nebo zlomí v ohybech a steh pøi sebemenším namáhání povolí. Tvrdost drátu

není normalizovaná. V praxi se tvrdost drátu zkouší jeho ohnutím pøes ostøí nože a zpìtným

narovnáním. Jakmile se drát pøi narovnání zlomí, je pøíliš køehký a bude pøi sešívání pùsobit

tìžkosti. Zùstane-li celý, i když v místì ohybu vznikne povrchová trhlina, je použitelný.

Špatná kvalita drátu zpùsobuje ve výrobì znaèné potíže, které zaviòují poruchy stroje, a tedy

znaèné prostoje. Nevyhovující kvalita drátu zaviòuje rovnìž nedostateènou pevnost spoje, a tím

zhoršenou kvalitu obalu. Nekvalitní spoj se stává nejslabším místem mechanických vlastností

obalu, by� by pro jeho výrobu bylo použito velmi pevné a houževnaté lepenky.

Velmi dùležité je správné seøízení stroje. Pøi manipulaci a skladování se musí s drátem

zacházet opatrnì, aby nárazem nedošlo k poškození návinu, které zpùsobuje tìžkosti pøi

SEŠÍVÁNÍ 287SPOJOVÁNÍ286

e

d

c b a

odvíjení. Brzdicí pružiny musí být správnì pøitaženy. Nedostateèné zbrzïování zpùsobuje

odvíjení vìtšího dílu drátu, který potom vytváøí v pøivádìcích mechanismech smyèky. Jsou-li

spružiny pøíliš pøitaženy, dochází k velkému tøení, které posouvací mechanismy obtížnì

pøekonávají a odvinou tedy pøíliš krátký díl drátu, který nedosáhne až ke stìnì tvarovací komory.

Raménko skobky je potom kratší a rozdílná výška ramének zpùsobuje pak deformaci skobky pøi

prùrazu lepenky (obr. 236a).

Velké utažení brzdicích spružin zpùsobuje, že se drát zaène zaøezávat do návinu na cívce,

dochází k porušení pravidelnosti návinu a k zadrhování plynulého odvinu. Posouvací mechanis-

my musí být seøízeny tak, aby pøílišné utažení nezpùsobovalo brzdìní a nevedlo k násilnému

deformování drátu. Tvar sponky je pøi nedostateèném pøísunu drátu vždy deformovaný.

Obr. 236

Vady ve funkci sešívacího stroje

a - deformace skobky s kratším raménkem, b - nesprávná a správná poloha skobky proti

kovadlince, c - chybné a správné zahnutí ramének sponky, d - deformované sponky pøi použití

pøíliš tenkého drátu, e - neutažená a správnì utažená sponka

Posuvné váleèky, které mají zdrsnìný nebo ozubený povrch, musí být nastaveny tak, aby drát

spolehlivì posunovaly. Nesprávné seøízení zpùsobuje nedostateèný posun. Pøílišné utažení

zpùsobuje deformaci drátu a vznik pilin, které potom obrušují souèásti stroje. Vznikají rovnìž

poruchy zasekáváním drátu v posuvných mechanismech. Pøi delším používání se na obvodu

vodicích váleèkù utvoøí rýhy, ve kterých drát prokluzuje a posunuje se nesprávnì. Je tøeba dbát

na èistotu posuvného a vyrovnávacího kanálku. Prach, piliny z drátu, pøípadnì jiné neèistoty

nadmìrnì zvìtšují tøení drátu a jeho zbrzïování v kanálku a pøed kanálkem se pak tvoøí smyèky.

Kanálek se musí vždy pøi výmìnì cívky drátu vyèistit.

Stroje, které sešívají páskovým drátem, mají podávací trubièku s obdélníkovým profilem. Je-li

nesprávnì nastavena, drát se v ní kroutí, což zpùsobuje poruchy pøi øezání a pøi tvarování

skobky.

Dùležitou funkci plní øezací nùž, který je obyèejnì kruhový. Natáèením nože se postupnì

nastavuje neotupený bøit. Tupý nùž provede nekvalitní støih projevující se deformací èela

raménka. Deformované èelo se potom obtížnì proráží lepenkou. Vznikají piliny, které se usazují

v oleji, zneèiš�ují stroj a obrušují jeho funkèní souèástky.

Správná funkce ohýbaèù vyžaduje jejich rovná èela. Pøi deformaci èel opotøebováním je pøi

tvorbì skobek pøíliš velká vùle, která zapøíèiòuje deformaci sponky. Podobnì je tomu i pøi

Rohové sešívání

Vliv drátu na správnou funkci sešívacích strojù.

Rohové sešívání spoèívá v tom, že høbet drátìné sponky se v prùbìhu sešívání ohne do úhlu

90° a takto ohnutá sponka sešívá dvì kolmo k sobì pøiložené lepenkové plochy pøes roh

(obr. 235). Funkèní orgány hlavy stroje, tj. zpùsob odvíjení a pøivádìní drátu do sešívací hlavy,

støíhání pøíøezu drátu a tvarování dvouramenné skobky ohýbaèe pøes ohýbací blok, je shodný

s funkcí hlavy sešívacího stroje pro ploché sešívání.

Zarážeè je na úderném konci vybaven výkyvnými køidélky. Vytvarovaná dvouramenná skobka

je pøidržována v drážce a úderem zarážeèe se zarazí do zúžené komory, ve které se raménka

nejprve ohýbají smìrem ke svislé ose skobky. Potom se výkyvem køidélek na zarážeèi a jeho

tlakem ohne høbet skobky postupnì tak, že její raménka smìøují kolmo proti lepence. Sešívané

lepenkové plochy se pøiloží kolmo k sobì na rameno pravoúhlého profilu. Raménka skoby

se úderem zarážeèe vrazí do lepenek. Na ramenu je kovadlinka (pravoúhlého profilu), která má

na boèních stìnách ohýbací žlábky. Raménka skobky, která prorazila lepenku, narazí

na kovadlinku proti žlábkùm a ohýbají se. Souèasnì vystoupí kovadlinka smìrem nahoru

a upevní (slisuje) vytvoøenou sponku. Mechanismy se vracejí do výchozí polohy a pøi dalším

stehu se celý postup opakuje.

Stroje jsou stavìny na rozmìry sponky 2 x 5,5 mm nebo 2 x 7,5 mm. Pro sešívání

se používá výhradnì plochý drát. Stroje dosahují výkonu až 180 stehù za minutu. Nastavení

polohy hlavy k ramenu stroje se seøizuje podle tlouš�ky sešívaných materiálù a je velmi

jednoduché a pøesné. Mezi dva nastavitelné seøizovací váleèky na ramenu stroje se vsunou

lepenky, které mají být sešívány. Otáèení seøizovacího kotouèe až do utáhnutí (slisování lepenek)

se na stroji samoèinnì nastaví vzdálenost mezi hlavou a ramenem.

Pro dobrou funkci sešívacího stroje je velmi dùležitá jakost drátu. Pøedevším je nutné,

aby drát mìl pøesné rozmìry a aby byl rovný. Zvlnìný drát je pøíèinou znaèných tìžkostí.

Z mechanických vlastností má význam pøedevším vhodná tvrdost. Pøíliš mìkký drát

neprorazí lepenku nebo se po zahnutí raménka pøi namáhaní lehce ohne a steh se uvolní. Tvrdý

a pøíliš køehký drát sice prorazí lepenku, ale v koneèné fázi pøi dotahováni sponky (slisování) se

obyèejnì nalomí nebo zlomí v ohybech a steh pøi sebemenším namáhání povolí. Tvrdost drátu

není normalizovaná. V praxi se tvrdost drátu zkouší jeho ohnutím pøes ostøí nože a zpìtným

narovnáním. Jakmile se drát pøi narovnání zlomí, je pøíliš køehký a bude pøi sešívání pùsobit

tìžkosti. Zùstane-li celý, i když v místì ohybu vznikne povrchová trhlina, je použitelný.

Špatná kvalita drátu zpùsobuje ve výrobì znaèné potíže, které zaviòují poruchy stroje, a tedy

znaèné prostoje. Nevyhovující kvalita drátu zaviòuje rovnìž nedostateènou pevnost spoje, a tím

zhoršenou kvalitu obalu. Nekvalitní spoj se stává nejslabším místem mechanických vlastností

obalu, by� by pro jeho výrobu bylo použito velmi pevné a houževnaté lepenky.

Velmi dùležité je správné seøízení stroje. Pøi manipulaci a skladování se musí s drátem

zacházet opatrnì, aby nárazem nedošlo k poškození návinu, které zpùsobuje tìžkosti pøi

SEŠÍVÁNÍ 287SPOJOVÁNÍ286

e

d

c b a

Vady stehu a jeho pøíèiny

Z charakteru deformace nebo poškození sponky lze èasto odvodit pøíèiny, které je zavinily.

Pøíèiny jsou rùzné, mnohdy pùsobí nìkolik vlivù najednou (obr. 237).

a. Správný steh: Høbet sponky je rovný nebo rovnì zalomený, raménka stejnì dlouhá ,

pravidelnì zahnutá.

b. Jedna nebo obì nožièky zborcené: pøíèinou jsou: vydøené žlábky kovadlinky, kovadlinka

uchýlená do strany, nestejná délka ramének (pravé je delší), nerovný støih drátu,

roztøepený konec, pøíliš slabý tlak, rameno pøíliš nízko, tenèí drát než vyžaduje tlouš�ka

nebo houževnatost lepenek, nedostateèné dorážení kovadliny.

c. Zborcený høbet sponky: vydøené žlábky kovadlinky, nestejná délka ramének, roztøepené

konce èel ramének, pøíliš dlouhé raménko, tenký drát.

d. Pravá nožièka krátká: nesprávné podávání drátu, pøíliš velké zbrzdìní cívky, velké tøení

v posunovacích mechanismech.

e. Délka nožièky kolísá: nestejnomìrné napínání drátu, zneèištìný nebo opotøebovaný

mechanismus, zlomená napínací pružina, uvolnìný utahovací šroub, nedostateèné a

nepravidelné zbrzïování, opotøebovaná posunovací koleèka, drát na cívce nepravidelnì

navinut.

f. Ohyb drátu je zdeformován nebo zlomen: pøíliš velký tlak, rameno pøíliš vysoko, ulomený

konec zarážeèe, u rohového stehu ulomené køidélko, ulomený nebo uštípnutý konec

ohýbaèe, opotøebovaná kovadlinka, nesprávný rozmìr drátu.

g. Nesprávné ohnutí ramének: opotøebované konce ohýbaèù, opotøebovaná kovadlinka, drát

pøíliš velkého prùøezu, otupené nože, u rohového šití opotøebovaná zúžená komora.

h. Spona je polámaná: pøíliš køehký drát, pøílišná tìstnost mezi pøehýbacím blokem a

ohýbaèi, pøíliš tlustý drát.

i. Raménka neproniknou lepenkou: pøíliš tenký drát, zneèistìná - zúžená komora deformuje

raménka, tupé konce ramének.

j. Praskání skoby v ohybu: tvrdý drát, ostrá hrana pøehýbacího bloku.

k. Deformace ohybu sponky a její praskání: špatný pøehýbací blok.

l. Nesprávnì vytvarovaná sponka: špatné nastavení stroje na tlouš�ku sešívacího materiálu

nebo pøíliš velká spona pro danou tlouš�ku drátu.

U pøíliš tenkých drátù se stane, že spona vùbec nepronikne materiálem, nebo se raménka

nepravidelnì zahnou.

Složitìjší poruchy odstraòuje údržbáø nebo seøizovaè, avšak menší závady si musí odstranit

pracovníci u strojù sami. Pøi práci na stroji musí soustavnì kontrolovat tvar stehu, a to nejen na

vrchní, ale i na spodní stranì lepenky.

Zvláštním zpùsobem je sešívání plechovými sponkami, které se dnes používá zdíøka.

Spojování se provádí na strojích (v praxi nazývaných kovacích), které zpracovávají místo drátu

rùzné druhy plechových sponek nebo plíškù. Spojování je podobné plochému nebo rohovému

sešívání drátem. Podle zpùsobu tvorby plechových sponek se rozlišují zpùsoby sešívání

opotøebování èela zarážeèe. Zvláštì se musí èistit a vymìnit køidélka zarážeèe u rohové

sešívaèky. Pøi jejich opotøebení dochází k deformaci stehu. U rohové sešívaèky se musí dbát

na èistotu zúžené komory, jejíž zneèištìní zpùsobuje nesprávné ohnutí skobky, která potom

obtížnì vniká do lepenky.

Pøehýbací blok pracuje bez obtíží, pokud dostateènì pruží spružina bloku pøidržovaèe.

Musí se pravidelnì kontrolovat, zda není zneèištìna drážka pøidržovaèe. Zahýbací žlábky

na kovadlince mají mít pùlkruhový tvar a musí být hladké. Jsou-li vyryté (deformované), nemohou

v nich konce ramének skobky dobøe klouzat, dochází ke zpøíèení nebo i k deformaci skobky

ve høbetu. Když nedoráží kovadlinka, raménka nejsou dostateènì zahnutá, sponka tedy zùstane

volná, neutažená (obr. 236 e).

U nìkterých typù sešívacích strojù mùže dojít následkem nárazu a otøesù, které sešívání

doprovázejí, ke stranovému posunu kovadlinky a uvolnìní ramen v ložisku. V tom pøípadì

raménka nenarážejí rovnomìrnì do žlábkù, zahýbají se nepravidelnì, popøípadì jedno raménko

narazí rovnou na plochu kovadlinky a zbortí se (obr. 236 b).

Délka ramének skobky se upravuje podle tlouš�ky sešívaných lepenek tak, aby jejich konce

po vytvoøení sponky byly k sobì na rubu lepenky co nejblíže, aby ležely v jedné pøímce

(obr. 236 c).

Obì nožièky musí být stejnì dlouhé. Nastavení požadované tlouš�ky stehù u strojù, které

mají samoèinné seøizování (pøi nìmž se seøizuje vzdálenost hlavy stroje od ramene), musí být

pøesné. Pøi nesprávném nastavení dochází k deformaci sponek. Pøi použití pøíliš tenkého drátu

dochází k deformaci sponek a raménka lepenku neprorazí (obr. 236 d). Pøi zkoušení správného

seøízení nebo pøi kontrole funkce stroje se nesmí sešívat tak, aby na jednom místì vzniklo

nìkolik stehù. Nárazem na vrstvu nahromadìných sponek se totiž mohou poškodit nebo i zlomit

nìkteré funkèní souèásti sešívací hlavy. Chod stroje bez drátu je tøeba omezit jen na nejnutnìjší

pøípady, protože se otupují nože.

Obr. 237

Rùzné tvary sponek, z nichž lze odvodit pøíèiny deformací

SEŠÍVÁNÍ 289SPOJOVÁNÍ288

a

b

c

d

e

e

f

g

h

i

j

k l

Vady stehu a jeho pøíèiny

Z charakteru deformace nebo poškození sponky lze èasto odvodit pøíèiny, které je zavinily.

Pøíèiny jsou rùzné, mnohdy pùsobí nìkolik vlivù najednou (obr. 237).

a. Správný steh: Høbet sponky je rovný nebo rovnì zalomený, raménka stejnì dlouhá ,

pravidelnì zahnutá.

b. Jedna nebo obì nožièky zborcené: pøíèinou jsou: vydøené žlábky kovadlinky, kovadlinka

uchýlená do strany, nestejná délka ramének (pravé je delší), nerovný støih drátu,

roztøepený konec, pøíliš slabý tlak, rameno pøíliš nízko, tenèí drát než vyžaduje tlouš�ka

nebo houževnatost lepenek, nedostateèné dorážení kovadliny.

c. Zborcený høbet sponky: vydøené žlábky kovadlinky, nestejná délka ramének, roztøepené

konce èel ramének, pøíliš dlouhé raménko, tenký drát.

d. Pravá nožièka krátká: nesprávné podávání drátu, pøíliš velké zbrzdìní cívky, velké tøení

v posunovacích mechanismech.

e. Délka nožièky kolísá: nestejnomìrné napínání drátu, zneèištìný nebo opotøebovaný

mechanismus, zlomená napínací pružina, uvolnìný utahovací šroub, nedostateèné a

nepravidelné zbrzïování, opotøebovaná posunovací koleèka, drát na cívce nepravidelnì

navinut.

f. Ohyb drátu je zdeformován nebo zlomen: pøíliš velký tlak, rameno pøíliš vysoko, ulomený

konec zarážeèe, u rohového stehu ulomené køidélko, ulomený nebo uštípnutý konec

ohýbaèe, opotøebovaná kovadlinka, nesprávný rozmìr drátu.

g. Nesprávné ohnutí ramének: opotøebované konce ohýbaèù, opotøebovaná kovadlinka, drát

pøíliš velkého prùøezu, otupené nože, u rohového šití opotøebovaná zúžená komora.

h. Spona je polámaná: pøíliš køehký drát, pøílišná tìstnost mezi pøehýbacím blokem a

ohýbaèi, pøíliš tlustý drát.

i. Raménka neproniknou lepenkou: pøíliš tenký drát, zneèistìná - zúžená komora deformuje

raménka, tupé konce ramének.

j. Praskání skoby v ohybu: tvrdý drát, ostrá hrana pøehýbacího bloku.

k. Deformace ohybu sponky a její praskání: špatný pøehýbací blok.

l. Nesprávnì vytvarovaná sponka: špatné nastavení stroje na tlouš�ku sešívacího materiálu

nebo pøíliš velká spona pro danou tlouš�ku drátu.

U pøíliš tenkých drátù se stane, že spona vùbec nepronikne materiálem, nebo se raménka

nepravidelnì zahnou.

Složitìjší poruchy odstraòuje údržbáø nebo seøizovaè, avšak menší závady si musí odstranit

pracovníci u strojù sami. Pøi práci na stroji musí soustavnì kontrolovat tvar stehu, a to nejen na

vrchní, ale i na spodní stranì lepenky.

Zvláštním zpùsobem je sešívání plechovými sponkami, které se dnes používá zdíøka.

Spojování se provádí na strojích (v praxi nazývaných kovacích), které zpracovávají místo drátu

rùzné druhy plechových sponek nebo plíškù. Spojování je podobné plochému nebo rohovému

sešívání drátem. Podle zpùsobu tvorby plechových sponek se rozlišují zpùsoby sešívání

opotøebování èela zarážeèe. Zvláštì se musí èistit a vymìnit køidélka zarážeèe u rohové

sešívaèky. Pøi jejich opotøebení dochází k deformaci stehu. U rohové sešívaèky se musí dbát

na èistotu zúžené komory, jejíž zneèištìní zpùsobuje nesprávné ohnutí skobky, která potom

obtížnì vniká do lepenky.

Pøehýbací blok pracuje bez obtíží, pokud dostateènì pruží spružina bloku pøidržovaèe.

Musí se pravidelnì kontrolovat, zda není zneèištìna drážka pøidržovaèe. Zahýbací žlábky

na kovadlince mají mít pùlkruhový tvar a musí být hladké. Jsou-li vyryté (deformované), nemohou

v nich konce ramének skobky dobøe klouzat, dochází ke zpøíèení nebo i k deformaci skobky

ve høbetu. Když nedoráží kovadlinka, raménka nejsou dostateènì zahnutá, sponka tedy zùstane

volná, neutažená (obr. 236 e).

U nìkterých typù sešívacích strojù mùže dojít následkem nárazu a otøesù, které sešívání

doprovázejí, ke stranovému posunu kovadlinky a uvolnìní ramen v ložisku. V tom pøípadì

raménka nenarážejí rovnomìrnì do žlábkù, zahýbají se nepravidelnì, popøípadì jedno raménko

narazí rovnou na plochu kovadlinky a zbortí se (obr. 236 b).

Délka ramének skobky se upravuje podle tlouš�ky sešívaných lepenek tak, aby jejich konce

po vytvoøení sponky byly k sobì na rubu lepenky co nejblíže, aby ležely v jedné pøímce

(obr. 236 c).

Obì nožièky musí být stejnì dlouhé. Nastavení požadované tlouš�ky stehù u strojù, které

mají samoèinné seøizování (pøi nìmž se seøizuje vzdálenost hlavy stroje od ramene), musí být

pøesné. Pøi nesprávném nastavení dochází k deformaci sponek. Pøi použití pøíliš tenkého drátu

dochází k deformaci sponek a raménka lepenku neprorazí (obr. 236 d). Pøi zkoušení správného

seøízení nebo pøi kontrole funkce stroje se nesmí sešívat tak, aby na jednom místì vzniklo

nìkolik stehù. Nárazem na vrstvu nahromadìných sponek se totiž mohou poškodit nebo i zlomit

nìkteré funkèní souèásti sešívací hlavy. Chod stroje bez drátu je tøeba omezit jen na nejnutnìjší

pøípady, protože se otupují nože.

Obr. 237

Rùzné tvary sponek, z nichž lze odvodit pøíèiny deformací

SEŠÍVÁNÍ 289SPOJOVÁNÍ288

a

b

c

d

e

e

f

g

h

i

j

k l

Obr. 238

Rùzné druhy nýtù

6.5. ŠITÍ

d - dutý nýt bez krytu, e - dutý nýt s jednostran-

ným krytem, f - dutý nýt s dvoustranným krytem, g - nýt tažený z plechu,

h - lemovací nýt, i - plný nýt, j - plný nýt s vyvrtaným døíkem,

k - plný nýt s proseknutým døíkem

Nýtování se provádí rùznými druhy nýtù, které mohou být plechové, duté nebo plné

(obr. 238). Plné kovové nýty se používají pro pevné spojovaní lepenek pøi výrobì tìžkých obalù

(kontejnerù, lepenkových sudù, pro pøipevòování nosných rukojetí u lepenkových kbelíkù).

Ojedinìle se používají plné nýty z plastických hmot. Plné kovové nýty mají navrtaný nebo

proseknutý døík. Touto úpravou se pøíznivì ovlivòuje smìr a ulehèení ohybu ramének døíku.

Pøi nýtování do 8 mm tlouš�ky není nutné pøed nýtováním provádìt ve spojovaných

materiálech nýtovací otvory. Tvar nýtu pùsobí jako prùbojník. Vyseknutý díl lepenky zùstává v

jeho dutinì a vyztužuje ho proti pøípadným deformacím. Pøi vìtších tlouš�kách musí být pro nýt

ve spojovaných materiálech pøedem vyseknutý nebo vyvrtaný otvor, do kterého se nýt vsazuje.

Zpùsob spojování nýtováním se dnes pøi výrobì obalù používá zøídka (na nýtovacích strojích

nebo lisech s ruèním nakládáním spojových materiálù).

Obr. 239

Schematické znázornìní šití nití

a - dvojitý steh, b - jednoduchý øetízkový steh

hotovými sponkami, sešívání tvarovanými sponkovými pásky a sešívání sponkami zhotovenými

až pøi spojování. Sponky se vyrábìjí z ocelového plechu, který je pozinkovaný, niklovaný,

pocínovaný nebo lakovaný. Povrchové zušlechtìní chrání plech proti korozi a dává mu lepší

vzhled. Kromì sponek, které se zaseknou do spojované lepenky, se používají též sponky, které

se ruènì zasunují do prùseku v lepence a ohýbáním jejich ramének se provádí spojování. Tyto

sponky jsou tvarované pro ploché i pro rohové spojování. Sponky mohou být po upotøebení

krabice vyjmuty a pøíøez mùže být složen do plochého stavu.

Nýtováním se provádí spojování velmi tlustých lepenek pøi výrobì vratných obalù, které musí

odolávat znaènému namáhání spoje. Nìkdy se krabice nýtují barevnými nýty, aby pùsobily

esteticky. U nýtovaných krabicových spojù není nebezpeèí poranìní pøi manipulaci s obsahem,

jako je tomu u drátìných sponek. Nýtovací stroje zpracovávají buï nýty hotové, nebo je

pøi nýtování teprve zhotovují z plechu odvíjeného z kotouèe. Stroje používající hotové nýty mají

zaøízení pro dávkování a dopravu nýtù a soustavu nýtovacích nástrojù (nýtovací hlavy a ramena

s kovadlinkou). Zaøízení pro dávkování a dopravu nýtù má buï talíøový tvar, kde se nýty sypou

do plnicí komory a pomocí kartáèových prvkù nakládají do nákládacích otvorù vodícího kanálu,

nebo mají tvar bubnu, jehož otáèením se jednotlivé nýty sypou do vodícího kanálku. Buben má

uvnitø otoèný kotouè, na jehož obvodì jsou prùseky pro zachycování jednotlivých nýtù. Nýt

se vodícím kanálkem (obyèejnì spádem) dopraví do nýtovací hlavy, kde se pomocí zarážky uloží

proti nýtovacímu razníku. Úderem razníku se uvolnìný nýt vede vodícími èelistmi a je vrážen

do spojovaných lepenek. Døík nýtù, který prorazil spojované lepenky, narazí pøeènívajícím

okrajem na profilovanou kovadlinku, ohne se a stlaèí, èímž se spoj slisuje a upevní.

Stroje, které zhotovují nýty z plechových páskù, mají otoènou hlavu. Na jejím vrcholu se u

pøivádìného plechu úderem razníku vytvaruje nýt. Potom se hlava otoèí o 180° - zhotovený nýt

smìøuje døíkem proti spojovanému materiálu. Dalším úderem se na vrcholu otoèné hlavy vytváøí

další nýt a nýt nacházející se na protilehlé stranì je vražen do spojovaných lepenek položených

na kovadlince. Pøitom dochází k roznýtování pøeènívajícího konce. Pøi opakovaném pochodu se

vždy hlava otoèí o 180° a dopravuje další nýt k místu spoje. Nýty se vyrábìjí z plechu profilovì

tvarovaného nebo z netvarovaných páskù.

Obr. 238

Rùzné druhy nýtù

6.4. NÝTOVÁNÍ

a - nýt z profilovì tvarovaného plechu, b - nýt kosoètvereèného tvaru,

c - nýt s kuželovitým výliskem,

ŠITÍ 291SPOJOVÁNÍ290

kj i h g f e d

c b a

ba

Obr. 238

Rùzné druhy nýtù

6.5. ŠITÍ

d - dutý nýt bez krytu, e - dutý nýt s jednostran-

ným krytem, f - dutý nýt s dvoustranným krytem, g - nýt tažený z plechu,

h - lemovací nýt, i - plný nýt, j - plný nýt s vyvrtaným døíkem,

k - plný nýt s proseknutým døíkem

Nýtování se provádí rùznými druhy nýtù, které mohou být plechové, duté nebo plné

(obr. 238). Plné kovové nýty se používají pro pevné spojovaní lepenek pøi výrobì tìžkých obalù

(kontejnerù, lepenkových sudù, pro pøipevòování nosných rukojetí u lepenkových kbelíkù).

Ojedinìle se používají plné nýty z plastických hmot. Plné kovové nýty mají navrtaný nebo

proseknutý døík. Touto úpravou se pøíznivì ovlivòuje smìr a ulehèení ohybu ramének døíku.

Pøi nýtování do 8 mm tlouš�ky není nutné pøed nýtováním provádìt ve spojovaných

materiálech nýtovací otvory. Tvar nýtu pùsobí jako prùbojník. Vyseknutý díl lepenky zùstává v

jeho dutinì a vyztužuje ho proti pøípadným deformacím. Pøi vìtších tlouš�kách musí být pro nýt

ve spojovaných materiálech pøedem vyseknutý nebo vyvrtaný otvor, do kterého se nýt vsazuje.

Zpùsob spojování nýtováním se dnes pøi výrobì obalù používá zøídka (na nýtovacích strojích

nebo lisech s ruèním nakládáním spojových materiálù).

Obr. 239

Schematické znázornìní šití nití

a - dvojitý steh, b - jednoduchý øetízkový steh

hotovými sponkami, sešívání tvarovanými sponkovými pásky a sešívání sponkami zhotovenými

až pøi spojování. Sponky se vyrábìjí z ocelového plechu, který je pozinkovaný, niklovaný,

pocínovaný nebo lakovaný. Povrchové zušlechtìní chrání plech proti korozi a dává mu lepší

vzhled. Kromì sponek, které se zaseknou do spojované lepenky, se používají též sponky, které

se ruènì zasunují do prùseku v lepence a ohýbáním jejich ramének se provádí spojování. Tyto

sponky jsou tvarované pro ploché i pro rohové spojování. Sponky mohou být po upotøebení

krabice vyjmuty a pøíøez mùže být složen do plochého stavu.

Nýtováním se provádí spojování velmi tlustých lepenek pøi výrobì vratných obalù, které musí

odolávat znaènému namáhání spoje. Nìkdy se krabice nýtují barevnými nýty, aby pùsobily

esteticky. U nýtovaných krabicových spojù není nebezpeèí poranìní pøi manipulaci s obsahem,

jako je tomu u drátìných sponek. Nýtovací stroje zpracovávají buï nýty hotové, nebo je

pøi nýtování teprve zhotovují z plechu odvíjeného z kotouèe. Stroje používající hotové nýty mají

zaøízení pro dávkování a dopravu nýtù a soustavu nýtovacích nástrojù (nýtovací hlavy a ramena

s kovadlinkou). Zaøízení pro dávkování a dopravu nýtù má buï talíøový tvar, kde se nýty sypou

do plnicí komory a pomocí kartáèových prvkù nakládají do nákládacích otvorù vodícího kanálu,

nebo mají tvar bubnu, jehož otáèením se jednotlivé nýty sypou do vodícího kanálku. Buben má

uvnitø otoèný kotouè, na jehož obvodì jsou prùseky pro zachycování jednotlivých nýtù. Nýt

se vodícím kanálkem (obyèejnì spádem) dopraví do nýtovací hlavy, kde se pomocí zarážky uloží

proti nýtovacímu razníku. Úderem razníku se uvolnìný nýt vede vodícími èelistmi a je vrážen

do spojovaných lepenek. Døík nýtù, který prorazil spojované lepenky, narazí pøeènívajícím

okrajem na profilovanou kovadlinku, ohne se a stlaèí, èímž se spoj slisuje a upevní.

Stroje, které zhotovují nýty z plechových páskù, mají otoènou hlavu. Na jejím vrcholu se u

pøivádìného plechu úderem razníku vytvaruje nýt. Potom se hlava otoèí o 180° - zhotovený nýt

smìøuje døíkem proti spojovanému materiálu. Dalším úderem se na vrcholu otoèné hlavy vytváøí

další nýt a nýt nacházející se na protilehlé stranì je vražen do spojovaných lepenek položených

na kovadlince. Pøitom dochází k roznýtování pøeènívajícího konce. Pøi opakovaném pochodu se

vždy hlava otoèí o 180° a dopravuje další nýt k místu spoje. Nýty se vyrábìjí z plechu profilovì

tvarovaného nebo z netvarovaných páskù.

Obr. 238

Rùzné druhy nýtù

6.4. NÝTOVÁNÍ

a - nýt z profilovì tvarovaného plechu, b - nýt kosoètvereèného tvaru,

c - nýt s kuželovitým výliskem,

ŠITÍ 291SPOJOVÁNÍ290

kj i h g f e d

c b a

ba

Skládání se provádí buï ruènì, což je velmi pracné a v porovnání s jinými zpùsoby spojování

neúèelné a nehospodárné, nebo na tzv. sládacích strojích (nazývají se takto proto, že skládají

plochý pøíøez do prostorového útvaru). Skládací stroje provádìjí pøehýbání pøíøezu v linkách

ohybu a pomocí nástrojù skládají (zasouvají) nebo jinak spojují díly pøíøezu do prostorového

útvaru. Ploché pøíøezy se nakládají ve stozích do nakladaèù. Stroje odebírají jednotlivé ploché

pøíøezy a tvarovací bloky provedou složení do prostorového tvaru a spoj. Prostorové krabicové

díly se vykládají na pásový dopravník, který je dopravuje k plnìní zbožím a k další manipulaci.

Stroje jsou ve výrobì úèelnì využívány uživateli obalù. Navazují na výrobu zboží a usnadòují

jeho balení pøi znaèné úspoøe prostorù. Spojování skládáním umožòuje totiž dopravu, skladování

a manipulaci obalù v plochém stavu. Do prostorového stavu se obal skládá až pøi procesu balení.

Výhody tohoto zpùsobu spojování se uplatòují jen za pøedpokladu, že se skládání a spojování

provádí mechanicky.

1. Které technologické postupy se øadí do spojování a které prostøedky se používají pro

spojování papíru a lepenek?

2. Vysvìtlete princip spojování lepením.

3. Charakterizujte prùbìh lepicího procesu.

4. Co je adheze a koheze lepidla?

5. Èím je dána lepivost lepidla?

6. Které zpùsoby nanášení lepidla se používají ve výrobní praxi a jaké jsou vhodné druhy

lepidel pro tyto zpùsoby?

7. Charakterizujte zpùsoby nanášení lepidla z povrchu plochy.

8. Popište zpùsoby slepování nepøímým nánosem lepidla.

9. Jaké výhody má tepelné spojování lepicími páskami?

10. Jaké druhy tepelného spojování se rozlišují?

11. Kdy se jednotlivé zpùsoby tepelného spojování používají?

12. Jaké zpùsoby sešívání se používají pøi výrobì kartonáží?

13. Jaké druhy drátù se používají pøi sešívání kartonáží?

14. Jaká mùže být poloha høbetù sponky ke hranì krabice?

15. Popište funkci hlavy sešívacího stroje pro ploché sešívání.

16. Jak se zkouší pevnost spoje krabice sešité drátem?

17. Jaké druhy drátù a sešívání se používají u krabic z plných a vlnitých lepenek podle

hmotnosti baleného obsahu?

6.7. KONTROLNÍ OTÁZKY

Šití slouží ke spojování papíru nitìmi. Šicí stroje pracují podobným zpùsobem jako bìžné

stroje pro šití textilu, kùže nebo pláten vrstvených plastickými hmotami. Šicí jehla proráží

sešívaný materiál, vtahuje do nìj vrchní nit smyèkou, do které spodní èlunek provléká spodní nit.

Jehla pøi zpìtném pohybu utahuje smyèku a vytváøí steh (obr. 239). Sešívaný materiál se vede

vodící soustavou stroje rychlostí závislou na rytmu, kterým pracuje jehla, a na délce stehu, která

je seøiditelná.

Šití se používá pøi výrobì papírových pytlù. Steh bývá vzdálen 12 až 20 mm od okraje pytle.

Délka stehu je 5 až 9 mm. Pro zlepšení spoje se hrana pytle obkládá složenými proužky

krepového papíru (v šíøce 50 až 60 mm), které pøesahují na obou stranách pøes hrany pytle

(asi 15 mm), èímž se zabraòuje vytáhnutí stehu. Pro šití pytlù se používá bavlnìná pøíze nebo

hedvábný kordonet a jim podobné druhy nití a speciální šicí stroje, které sešívají jednu nebo obì

strany hadice najednou.

Na poloautomatických strojích se nakládání a vykládání provádí ruènì. Automatické stroje

mechanizují celý postup. Obsluha nakládá stohy hadic do nakládaèe a ostatní úkony až po

dopravu sešitých pytlù do vázacího stroje obstarává automatický šicí stroj samoèinnì. Stroje šijí

dvojitým stehem (stepováním), jednoduchým øetízkovým a dvojitým øetízkovým stehem.

Dvojitý steh vznikne smyèkováním vrchní nitì na spodní, pøièemž smyèka je uprostøed

tlouš�ky sešívaných materiálù. Steh provedený tímto zpùsobem je velmi pevný a spotøeba nití je

relativnì malá, je však málo prùtažný .

Øetízkový steh vzniká provlékáním smyèky jedné nitì pomocí rotujícího háèku. Háèek

prodlužuje smyèky provleèené šicí jehlou a pøidržuje je až do okamžiku, kdy jehla protáhne další

smyèku. Pochod se opakuje. Vzniká jednoduchý øetízkový steh, který se snadno rozmotává a

konec nitì není dostateènì upevnìn .

Pøi dvojitém øetízkovém stehu se používají dvì nitì. Jedna nit se provléká smyèkou, kterou

tvoøí druhá nit, a obtahuje se kolem ní. Tento steh je velmi pevný a nerozmotává se. Øetízkové

stehy potøebují více nití než jednoduché šití.

Pro upevnìní stehù a ucpání otvorù stehù se používá hrubá ucpávková pøíze, která je

pøikládána do švu. Pøi šití se jehlou všívá do stehu a ucpává otvory proražené jehlou (používá se

pøi šití pytlù na cement).

Spojování skládáním se provádí bez použití spojovacích prostøedkù. Ty nahrazují rùzné

provlékací nebo zasouvací záložky vytvarované na lepenkovém pøiøezu a prùseky na protilehlých

klopách (stìnách), do kterých se záložky zasouvají. Tím dochází ke spojení plochého pøíøezu v

hranách a vzniká prostorový útvar obalu. Pro tyto úèely se používají rùzná konstrukèní øešení,

která umožòují snadné a pevné spojení.

(obr. 239 a)

(obr. 239 b)

6.6. SPOJOVÁNÍ SKLÁDÁNÍM

KONTROLNÍ OTÁZKY 293SPOJOVÁNÍ292

Skládání se provádí buï ruènì, což je velmi pracné a v porovnání s jinými zpùsoby spojování

neúèelné a nehospodárné, nebo na tzv. sládacích strojích (nazývají se takto proto, že skládají

plochý pøíøez do prostorového útvaru). Skládací stroje provádìjí pøehýbání pøíøezu v linkách

ohybu a pomocí nástrojù skládají (zasouvají) nebo jinak spojují díly pøíøezu do prostorového

útvaru. Ploché pøíøezy se nakládají ve stozích do nakladaèù. Stroje odebírají jednotlivé ploché

pøíøezy a tvarovací bloky provedou složení do prostorového tvaru a spoj. Prostorové krabicové

díly se vykládají na pásový dopravník, který je dopravuje k plnìní zbožím a k další manipulaci.

Stroje jsou ve výrobì úèelnì využívány uživateli obalù. Navazují na výrobu zboží a usnadòují

jeho balení pøi znaèné úspoøe prostorù. Spojování skládáním umožòuje totiž dopravu, skladování

a manipulaci obalù v plochém stavu. Do prostorového stavu se obal skládá až pøi procesu balení.

Výhody tohoto zpùsobu spojování se uplatòují jen za pøedpokladu, že se skládání a spojování

provádí mechanicky.

1. Které technologické postupy se øadí do spojování a které prostøedky se používají pro

spojování papíru a lepenek?

2. Vysvìtlete princip spojování lepením.

3. Charakterizujte prùbìh lepicího procesu.

4. Co je adheze a koheze lepidla?

5. Èím je dána lepivost lepidla?

6. Které zpùsoby nanášení lepidla se používají ve výrobní praxi a jaké jsou vhodné druhy

lepidel pro tyto zpùsoby?

7. Charakterizujte zpùsoby nanášení lepidla z povrchu plochy.

8. Popište zpùsoby slepování nepøímým nánosem lepidla.

9. Jaké výhody má tepelné spojování lepicími páskami?

10. Jaké druhy tepelného spojování se rozlišují?

11. Kdy se jednotlivé zpùsoby tepelného spojování používají?

12. Jaké zpùsoby sešívání se používají pøi výrobì kartonáží?

13. Jaké druhy drátù se používají pøi sešívání kartonáží?

14. Jaká mùže být poloha høbetù sponky ke hranì krabice?

15. Popište funkci hlavy sešívacího stroje pro ploché sešívání.

16. Jak se zkouší pevnost spoje krabice sešité drátem?

17. Jaké druhy drátù a sešívání se používají u krabic z plných a vlnitých lepenek podle

hmotnosti baleného obsahu?

6.7. KONTROLNÍ OTÁZKY

Šití slouží ke spojování papíru nitìmi. Šicí stroje pracují podobným zpùsobem jako bìžné

stroje pro šití textilu, kùže nebo pláten vrstvených plastickými hmotami. Šicí jehla proráží

sešívaný materiál, vtahuje do nìj vrchní nit smyèkou, do které spodní èlunek provléká spodní nit.

Jehla pøi zpìtném pohybu utahuje smyèku a vytváøí steh (obr. 239). Sešívaný materiál se vede

vodící soustavou stroje rychlostí závislou na rytmu, kterým pracuje jehla, a na délce stehu, která

je seøiditelná.

Šití se používá pøi výrobì papírových pytlù. Steh bývá vzdálen 12 až 20 mm od okraje pytle.

Délka stehu je 5 až 9 mm. Pro zlepšení spoje se hrana pytle obkládá složenými proužky

krepového papíru (v šíøce 50 až 60 mm), které pøesahují na obou stranách pøes hrany pytle

(asi 15 mm), èímž se zabraòuje vytáhnutí stehu. Pro šití pytlù se používá bavlnìná pøíze nebo

hedvábný kordonet a jim podobné druhy nití a speciální šicí stroje, které sešívají jednu nebo obì

strany hadice najednou.

Na poloautomatických strojích se nakládání a vykládání provádí ruènì. Automatické stroje

mechanizují celý postup. Obsluha nakládá stohy hadic do nakládaèe a ostatní úkony až po

dopravu sešitých pytlù do vázacího stroje obstarává automatický šicí stroj samoèinnì. Stroje šijí

dvojitým stehem (stepováním), jednoduchým øetízkovým a dvojitým øetízkovým stehem.

Dvojitý steh vznikne smyèkováním vrchní nitì na spodní, pøièemž smyèka je uprostøed

tlouš�ky sešívaných materiálù. Steh provedený tímto zpùsobem je velmi pevný a spotøeba nití je

relativnì malá, je však málo prùtažný .

Øetízkový steh vzniká provlékáním smyèky jedné nitì pomocí rotujícího háèku. Háèek

prodlužuje smyèky provleèené šicí jehlou a pøidržuje je až do okamžiku, kdy jehla protáhne další

smyèku. Pochod se opakuje. Vzniká jednoduchý øetízkový steh, který se snadno rozmotává a

konec nitì není dostateènì upevnìn .

Pøi dvojitém øetízkovém stehu se používají dvì nitì. Jedna nit se provléká smyèkou, kterou

tvoøí druhá nit, a obtahuje se kolem ní. Tento steh je velmi pevný a nerozmotává se. Øetízkové

stehy potøebují více nití než jednoduché šití.

Pro upevnìní stehù a ucpání otvorù stehù se používá hrubá ucpávková pøíze, která je

pøikládána do švu. Pøi šití se jehlou všívá do stehu a ucpává otvory proražené jehlou (používá se

pøi šití pytlù na cement).

Spojování skládáním se provádí bez použití spojovacích prostøedkù. Ty nahrazují rùzné

provlékací nebo zasouvací záložky vytvarované na lepenkovém pøiøezu a prùseky na protilehlých

klopách (stìnách), do kterých se záložky zasouvají. Tím dochází ke spojení plochého pøíøezu v

hranách a vzniká prostorový útvar obalu. Pro tyto úèely se používají rùzná konstrukèní øešení,

která umožòují snadné a pevné spojení.

(obr. 239 a)

(obr. 239 b)

6.6. SPOJOVÁNÍ SKLÁDÁNÍM

KONTROLNÍ OTÁZKY 293SPOJOVÁNÍ292

18. Popište funkci sešívací hlavy stroje pro rohové sešívání.

19. Jaký vliv má kvalita drátu na správnou funkci sešívacích strojù?

20. Charakterizujte typické vady stehu a odvoïte jejich pøíèiny.

21. Popište zpùsoby nýtování, druhy nýtù a kdy se používají.

22. Charakterizujte šití. Které zpùsoby stehu se používají pøi výrobì papírových pytlù?

23. Kdy se vhodnì uplatòuje zpùsob spojování skládáním a jak se provádí?

SPOJOVÁNÍ294