KAREL HUMPOLA - ARCHITEKTURA

SOUBOR PRACÍ ZE SLAVIČÍNA

.....

2011 - 2014 Magisterské vzdělání:

České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektury, obor Architektura a urbanismus

- úspěšně složené státní závěrečné zkoušky v oblastech Architektury a urbanismu, Památkové péče a Stavebního managementu

- absolvované ateliéry pod vedením Prof. Ing. arch. Akad. arch. Václava Girsy, doc. Ing. arch Miroslava Cikána

- od února 2014 ze zdravotních důvodů přerušeno studium běhěm práce na diplomovém projektu Architektonicko-urbanistická studie souboru staveb na náměstí Mezi šenky v centru města Slavičín(vedoucí práce doc. Ing. arch. Miroslav Cikán)

2007 - 2011 Bakalářské vzdělání:

České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektury, obor Architektura a urbanismus

- úspěšně ukončeno obhajobou bakalářské práce Rekonstrukce hospodářské usedlosti č.p. 70 ve Slavičíně (vedoucí práce Ing. arch. Miroslav Cikán)

- absolvované ateliéry pod vedením doc. Ing. arch. Eduarda Schlegera, Ing. arch. Michala Hlaváčka, Ing. arch. Miroslava Cikána

2003 - 2007 Gymnázium Jana Pivečky ve Slavičíně, obor Všeobecné gymnázium

- úspěšně ukončeno maturitní zkouškou z Českého jazyka, Anglického jazyka, Dějepisu a Výtvarné výchovy

1995 - 2003 Základní škola Slavičín

1995 - 2006 Základní umělecká škola Slavičín, výtvarný obor

- výuka vedená Jaroslavem Jeřábkem, Janou Jakúbkovou, Miroslavem Pinďákem a Petrou Ponczovou

Karel Humpola

*20. 10. 1987 ve Zlínětrvalé bydliště: Slavičín

humpola@centrum.cz

Kdo jsem?

Jednoduchý virtuální model centra Slavičína

Práce je podkladem pro diplomový projekt na FA ČVUT a byla vytvořena v roce 2013

750 m750 mm

ěst

ská n

em

ocn

ice

farn

í úřa

dzá

mek m

ěst

ský

úřa

d

měst

ská k

nih

ovn

a

pošt

a

sport

ovn

í hala

zám

eck

ý park

kost

el s

v. V

ojtě

cha

Gym

názi

um

Jana P

ivečk

y

fotb

alo

vé h

řišt

ě

měst

ské k

oupališ

tě

zákl

adní šk

ola

Horn

í nám

ěst

í

obch

odní dům

tová

rna n

a b

oty

hosp

odářs

ká u

sedlo

st č

.p. 70

kraví

n

Návrh úprav hospodářské usedlosti č.p. 70 ve Slavičíně

Práce vznikla jako bakalářský projekt na FA ČVUTv roce 2011

Cíle projektuProjekt se zabývá možností citlivé obnovy a novým využitím bývalé hospodářské

usedlosti v urbanisticky zajímavé situaci v centru města Slavičína. Cílem je důstojné

oživení budovy, okolního veřejného prostoru a zachování historicky a architekto-

nicky zajimávých charakteristických prvků. Obecně je důraz kladen na nalezení op-

timální, ve městě chybějící, či nedostatečně zastoupené funkce.

Tato práce reaguje na necitlivé, či méně zdařilé stavební zásahy v širším okolí

stavby, především ve starší zástavbě. Hlavním cílem práce není stavba samotná.

Hlavním cílem je podat důkaz o tom, že i ve složitých situacích lze nalézt funkční

řešení, které vychází z analýzy širších vztahů, respektuje své okolí a počítá s

využitím stávajících staveb a zachováním jejich charakteristických prvků.

Historie a současnost Hospodářská usedlost je umístěna v sedmitisícovém městě, v podhůří Bílých

Karpat a Vizovických vrchů. Soubor staveb se nachází nedaleko hlavního náměstí

a navazuje na něj 1/3 ha zemědělské půdy a ovocného sadu.

Písemné historické prameny dokládají existenci hospodářské usedlosti stojící

na témže místě již v roce 1618. Trvale obývaná je nejspíše od poloviny 18. století.

K souboru staveb náleží dvě souběžně postavené obytné budovy, které spolu

se zastřešenými průjezdy a kolmo postavenými chlévy vytvářejí uzavřený vnitřní

dvůr. K usedlosti patří také stodola, která je částečně podsklepena. Přímo na ni

pak navazuje podsklepená zděná komora. Posledním stavením je roubená sušárna

ovoce umístěná přibližně 100 metrů od ostatních objektů – v jihozápadním cípu

pozemku. Ve městě je sušárna poslední zachovalou historickou roubenou stavbou.

Řešení veřejných ploch V prostředí je patrný ostrý zlom mezi starou a novou zástavbou. Ten je v

návrhu zjemněn stromy, které nejen, že zmírňují měřítko novodobé výstavby a

člení dlouhé řady parkovacích stání, ale jsou zároveň i zviditelněním os vedoucích

z hlavních veřejných prostor města. Jedna takto zvýrazněná osa poskytuje přímý

kontakt s Horním náměstím, zatímco druhá míří přes obchodní třídu přímo k radnici.

Nově navržený veřejný prostor poskytuje místo k zastavení a odpočinku - tak, aby si každý mohl vychutnat

atraktivní průhledy do ulice K Nábřeží s obchody a službami, ulicí Jaroslava Šály směrem k náměstí, nebo do

zahrady usedlosti s přenesenou roubenou sušárnou ovoce, její historickou replikou, či novodobou alternativou.

Středem prostoru je studna ponechaná ve své malebnosti a sloužící veřejnosti. Je to symbol zdroje vody

- života, okolo kterého je vystavěn okolní prostor. Okolí studny poskytuje možnosti k usednutí - ať již na studni

samotné, okolních terénních stuplních, nebo lavičkách.

Návrh využití staveb V neoslunitelné části obytného domu usedlosti je umístěna ordinace praktického lékaře s čekárnou

vestavěnou do jednoho ze dvou původních průjezdů. V západní části vznikl dům pro lékaře se zahradou. Pod-

kroví východní části domu je využito jako samostatný byt, či přechodné bydlení s jednou ložnicí.

Ve stodole usedlosti se dochovala směs historických konstrukcí z různých materiálů a různého stáří. Navržená

čajovna je místem klidu a odpočinku, ve kterém se konstrukce uplatňují pohledově a umožňují tak návštěvníkům

dotýkat se jich a trávit mezi nimi čas relaxací a přemýšlením.

Návrh nového využití hospodářského zázemí fary

ve Slavičíně

Práce vznikla na FA ČVUTv roce 2012

Komu by mohl sloužit farní dvůr?

Mapa kostelů postavených po II. vatikánském koncilu celkem výstižně

označuje oblasti s aktivními křesťanskými komunitami. Nemalá slavičínská farnost

se nachází v regionu, ve kterém je křesťanství běžnou každodenní součástí života

obyčejných lidí, vytvářejících výraznou komunitu.

V případě slavičínské fary je tedy reálné využití jejího dvora a hospodářských

budov pro účely místní komunity. Fara by se tak mohla stát jedním z několika

významných bodů společenského života tohoto malého města.

Jaký je potenciál farního dvora?

Potenciál fary tkví jednak v její poloze mezi městem a kostelem, ale také v

nevyužitých budovách, jež obklopujují polouzavřený dvůr, z něhož jsou přístupné

jak budovy, tak i různé části dvora - zahrady a zahrádky.

Hospodářské budovy byly ve své době velkorysým počinem, i dnes patří v

městečku k málu dochovaných budov z této doby.

Vhodné je provedení citlivé konverze, která by budovám dala nový účel,

ale zachovala jejich autentický hospodářský výraz. Farní dvůr lze uzavřít nově

postavenou budovou, která by absorbovala takovou náplň, jež je se stávajícími bu-

dovami z dispozičních, prostorových či technických důvodů v rozporu.

Co by se změnilo?

Farní budova:

Fara je úřad, jehož správcem je kněz. Kněz musí mít prostor k úřadování a

musí také někde bydlet. Fara by rovněž měla poskytovat prostor pro bydlení kapla-

na, jáhna, či rodičů kněze. Součástí far bývá i farní knihovna. Takto už farní budova

funguje - její provoz se tedy narozdíl od architektonického výrazu nemění.

Chlévy:

Podlouhlá, špatně prosvětlená, jednotraktová budova s příčným stěnovým

systémem vystavěná z kamene je snad nejlépe využitelná jako skladovací prostory,

při možnosti temperování pak jako drobné řemeslné dílny, které by mohly sloužit

potřebám farnosti, dětem při kutilském kroužku, zdravotně postiženým z farnosti.

Nově vybudované hygienické zázemí chlévů by pak sloužilo při pořádání kulturních

a společenských akcí jako je vánoční jarmark nebo stavění a kácení máje, dále při

komunitních táborácích, případně při svatebních hostinách.

Stodola:

Díky pokřiveným majetkovým poměrům je ve stodole vestavěna již řadu let nefunkční šatna zaměstnanců sousední

továrny. Je na čase majetkové poměry narovnat a vestavbu odstranit. Byl by tak získán poměrně velký zastřešený prostor,

který by mohl pojmout mnoho desítek lidí. Není možné takový prostor vytápět, jeho využití tedy musí být nutně sezonní.

Dovedu si zde představit ministrantský ping-pong, nebo i hokejbal, stejně jako svatební hostinu, nebo komorní koncert, či

koncertní přehlídku chrámových pěveckých sborů. Ve stodole lze vystavovat i výtvarná díla dětí, nebo může být realizačním

prostorem pro sochařská sympozia.

Nová budova:

S činností kostela souvisí například provoz charity, která by v nové budově mohla mít své administrativní a provozní

zázemí. Byla by tak vidět mnohem více, než dnes a svou funkcí by farní areál vhodně doplnila. Vhodné by bylo využít

půdorysnou polohu předešlé hospodářské budovy, jež byla postavena patrně jako poslední, ale jako první byla odstraněna.

Do nové budovy lze umístit provoz denního centra pro osoby s tělesným, duševním, nebo kombinovaným postižením

zřizovaného Charitou sv. Vojtěcha. Stávající budova centra neodpovídá potřebám, které jsou na ni kladeny, a proto by cen-

trum mohlo být přesunuto právě do této budovy. Toto řešení by farní dvůr výrazně oživilo.

V patře, či podkroví navrhované budovy by mohlo být umístěno ubytovnání - a to buď pro osoby s různymi formami postižení,

v návaznosti na provoz denního stacionáře, nebo jako příležitostné zázemí pro chrámové sbory z okolních farností, minis-

trantské skupiny, nebo pro turisty projíždějící krajinou například po místní cyklostezce.

Venkovní prostory:

Vstupní prostor do farního areálu je orientován pouze ke kostelu, nikoliv k městu. Vybudování přístupového schodiště

směrem od města by faru i symbolicky více otevřelo lidem.

Kamenná opěrná zeď odděluje celý areál od veřejného prostoru. Fara neláká ke vstupu a zvědavému nahlížení do dvora.

V severní části s parkovištěm už zeď ztratila zcela svůj význam. Její odstranění by zvýšilo míru využitelnosti plochy za ní,

otevřelo jej více lidem a posunulo veřejný prostor až k bráně do farního dvora. Kamenná opěrná zeď s litinovou mříží odděluje

od veřejného prostoru rovněž ovocný sad. I zde by její odstranění, či výrazná redukce prospěli myšlence otevřenosti fary.

Ovocný sad by mohl být volně přístupný, hrana veřejného prostoru by se tím posunula k budově stacionáře, díky tomu by

klienti stacionáře nebyli tolik izolováni.

Dvůr je centrem celého areálu - jsou z něj přístupné všechny budovy i všechny venkovní prostory. Prostor dvora by měl

zůstat dále nečleněný, zatravněný, s minimálním množstvím dlážděných ploch. Plochy nutné k příležitostnému pojíždění

vozidel by byly částečně zpevněny pískovcovými placáky. Takto upravený dvůr by měl univerzální využití od akcí pro děti,

přes ministrantský “fotbálek” až po sezonní uložení dřeva a jeho přípravu. Dřevo by sloužilo jako palivo k temperování

řemeslných dílen.

Tichý koutek se starou mohutnou hrušní a dvojicí štítů hospodářských budov láká k posezení a klidnému rozjímání. Prostor

potřebuje jen zídku od severu vytvářející závětří, ohniště a několik mobilních laviček - nic víc.

Zahrádka denního stacionáře musí být přizpůsobena tak, aby umožňovala invalidním osobám pobyt na čerstvém vzduchu.

Zároveň musí vyrovnávat výrazné terénní nerovnosti. Pro členění zaleninových záhonů i vyrovnání terénních nerovností by

se dal využít otisk pravděpodobných základů dřívější hospodářské stavby, který vychází z plánů z roku 1852.

zele

nin

ová a

bylin

ková z

ahrá

dka

ST

OD

OL

A -

kultu

rní a k

om

unitn

í sp

ole

čensk

é a

kce

DE

NN

Í C

EN

TR

UM

-

staci

onář

pro

hendik

epova

né, ko

munitn

í ubyt

ová

ní

CH

LÉ

VY

- h

ygie

nic

ké z

áze

mí, d

ílny,

skl

ady

FAFA

- ú

řad a

byd

lení kn

ěze

, fa

rní kn

ihovn

a

no

vá s

och

a /

um

ěle

cký

ob

jekt

no

vá

soch

a /

um

ěle

cký

ob

jekt

studna

tichý

koute

k u s

taré

hru

šně

veře

jně p

říst

upný

ovo

cný

sad

park

ová

ní

no

vá s

och

a /

um

ěleck

ý o

bje

kt

Nová budovastacionáře

Fara

Stodola

Dílny

tichý koutek u staré hrušně

zeleninová

zahrádka

sad

stará lípa

stará hrušeň

studna

parkování

Denní centrum charity

Jaká je provozní náplň denního centra?

Denní centrum je zařízením určeným pro osoby s tělesným,

mentálním, nebo kombinovaným postižením ze Slavičína

a blízkého okolí ve věku od 7 do 40 let. Cílem centra je

pomoc klientům při osvojování dovedností vedoucích k je-

jich seberealizaci a samostatnosti, s ohledem na věk, typ a

stupeň postižení.

Zařízení slouží uživatelům formou denního pobytu ve

všední dny, a pomáhá při navazování a udržování so-

ciálních vztahů, uplatňování svých práv a začlenění do

běžné společnosti. Klienti by zde měli rozvíjet své znalosti,

dovednosti a schopnosti v oblasti sociálních vztahů a péče

o sebe. Denní centrum svým klientům poskytuje sociálně-

terapeutické služby, výchovné, vzdělávací a aktivizační

činnosti.

Čím je přínosná nová budova a jak funguje?

Nová budova je zasazena do příjemného prostředí s

rozsáhlým dvorem, zahradou a sadem, zároveň je umístěna

na důstojném místě, s dobrým přístupem z města. Je

vytvořena na míru pro klienty se specifi ckými potřebami a

omezeními. V budově chlévů jsou pak umístěny řemeslné

dílny, které jsou dispozičně přizpůsobeny i pro využití kli-

enty denního centra.

Dispozičně je budova rozdělena na tři provozně odlišné

části: pobytovou část klientů, provozně-správní a admi-

nistrativní část zaměstnanců a nezávisle fungující část

určenou pro krádkodobé skupinové ubytování.

Srdcem pobytové části klientů je společná místnost s

velkým skládacím stolem. Místnosti poskytují dostatek

prostor pro zajištění péče o 10 klientů, jsou velkoryse

prosvětleny a vyznačují se úzkým kontaktem se zahradou

skrz velká francouzská okna Je zde prostor i pro terapeu-

tickou činnost, cvičná kuchyň a samostatná studovna pro

klienty s potřebou většího soukromí a klidu. Administrativní

a provozně-správní část počítá až se čtyřmi přítomnými

zaměstnanci.

V ubytovací části je dominantní především velký otevřený

prostor vhodný k užívání společenstvím lidí - komunitou. Ve

dvou pokojích je možné ubytovat až 12 osob, třetí pokoj je

navržen pro dvě až tři osoby, se samostatným higienickým

zázemím.

Virtuální model kostela

sv. Vojtěcha ve Slavičíně

Práce vznikla v rámci studia na FA ČVUT v roce 2009

Koncepce obnovy chrámu sv. Vojtěcha ve Slavičíně

Dobrovolnická práce pro farnost sv. Vojtěcha z roku 2012

SLAVIČÍNSKÝ CHRÁMideový teoretický text sloužící jako výchozí podklad k návrhu prvků presbytáře a vůbec všeho

Text je psán v přítomném čase. Čtenáře i poutníka provází již realizovaným návrhem zasazeným do kontextu krajiny a sídla. Návrh je od skutečnosti barevně odlišen. To proto, aby se všichni ti místní a každodenní poutníci (slavičínští obyvatelé) v textu neztratili - proto, aby jim byl text přehlednou mapou. Nejdůležitější pasáže jsou pak zvýrazněny tučně. Snad každý, kdo není příliš ješitný a pohybuje se v neznámém prostředí, mapu ocení, umí-li v ní číst. Poutníkům dalekým, kteří o Slavičínu a jeho chrámu ještě neslyšeli, může text posloužit podobně.

Krajina:Krajina této části Bílých Karpat je mírně zvlněná, s převahou jehličnatých a smíšených hospodářských lesů na hřebenech kopců, strmějších svazích i v maličkých údolích bezejmenných potůčků. Lán pole najdete zřídkakdy – převracet zde jílovitou půdu se nevyplácí. A tak po mírných svazích klesají do většího mělkého údolí rozsáhlé pastviny – táhnou se od hranice lesa až k zahradám domů. Místy jsou přeťaty

polními cestami, výjimečně přerušeny pravoúhlým remízkem. Pastviny se vlní s terénem i přes nevýrazné vrcholky táhlých kopců, přeťaty silnicemi zasahují až do ploché, vlhké a v okolí sídla odlesněné údolní nivy.

Kroutící se potůčky jsou zde pastvinami stlačeny do úzkých koryt, často narovnaných, které jsou už z dálky zřetelné pásem stromů po svých březích – především vrb, olší a topolů.

Cesta k sídlu:Síť přímých zpevněných dálkových silnic slouží k rychlému průjezdu, k zásobování. V krajině, ve které se pohybují, pracují a žijí lidé je ale mnohem hustší systémem blátivých, kamenitých a prašných cest, vyšlapaných

pěšin a stezek sloužících k obhospodařování občasných políček, rozsáhlých pastvin, okolních lesů. Skrz tyto cesty se lidé dostávají ke včelínům, posedům, krmelcům, záhumenkám s bramborami a zeleninou,

vzdáleným sadům, nebo ke studánkám. Poutník krajinou prochází, nebo pomalu projíždí – mimo hlavní dopravní tahy ovládané hlukem a rychlostí, která nedovoluje vnímat místo všemi smysly. Rychlost nedovoluje

se zasnít, nedovoluje se radovat. Vyvolává obavy, nahání strach. Proto se poutník hluku a rychlosti vyhýbá. Nehledá silnici, ale cestu. Protože ne silnice, ale cesty vedou k cíli.

Občas je vhodné se zastavit, sednout si, nabrat dech i síly do dalšího putování, i když cesta není dlouhá, nebo je cíl již na dosah. Nejen žízeň, pražící slunce, nebo bolavé nohy jsou důvody k zastavení. Důvodem

může být i samo prostředí, ve kterém putujeme - jeho malebnost, jedinečnost, intimita, dramatičnost, nebo výhled, který poskytuje. Takových míst je pochopitelně spousta. Oceňujeme a hledáme různé kvality. Co je

pro někoho vzácné, jinému může být naopak všední. Každý si po cestě může najít své jedinečné místo a těšit se, až jím bude znovu procházet, až se v něm bude moci opět zastavit. Několik takových, snad 14 míst

v okolí sídla, je přizpůsobeno proto, aby se v nich jak poutník, tak kdokoliv jiný mohl zastavit, aby si mohl sednout, najíst se, odpočinout si. Je to 14 zastavení křížové cesty. V každém z těchto míst na křížení cest, u

vody, na návrší, na kraji lesa, pod stromem či na rozlehlé louce je tenká stěna obdélníkového tvaru. Ačkoliv je jen o něco vyšší a širší, než stojící člověk s rozpaženýma rukama, je díky své bílé barvě dobře viditelná.

V jejím středu je velký a široký otvor sahající až k zemi. Otvor má tvar kříže, který je orientován směrem k chrámu. Před stěnou je umístěno několik masivních deštěm zšedlých, pravidelně uspořádaných dubových

kvádrů, na kterých může člověk chvíli spočinout ještě před tím, než sestoupí do zastavěného údolí. Kvádry se na rozdíl od pevné stěny s křížem přirozeně pomalu rozpadají – po čase se mění stejně tak, jako se mění

poutníci, kteří na nich sedávají.

Sídlo:Ať přicházíte odkudkoliv, kráčíte lesem, klesáte do údolí. Vaše kroky už zdálky neomylně vede věž kostela tyčícího se nad údolím. Věž kostela, je viditelná z každé přístupové cesty, silnice a dokonce i z

železniční trati vedoucí po okraji údolí daleko od města. Zářivě bílý kostel s černou střechou označuje, ve které části se nachází střed sídla mnohem dříve, než do něj vstoupíte. Občasnými průhledy a ke kostelu

směrovanými ulicemi člověku ukazuje střed i uvnitř sídla – je jedno, jdete-li podél potoka, přes sídliště, okolo školy, parkem, tržním náměstím… Téměř všude si přítomnost a polohu kostela uvědomujete. Dnes už není

chrám jedinou dominantou. Sídlo se několikanásobně zvětšilo, rozšířilo na úkor obhospodařovaných polí. Domy se zvýšily, z vesnice se stalo město. I přesto hraje kostel v kompozici města stále tu nejvýraznější roli.

Cesta k chrámu:Ke kostelu na svahu kopce stoupá přímá a prudká silnice, která chrám se hřbitovem tečně míjí a dále pokračuje – do pastvin, lesů a dalších obcí. Silnice je od náměstí ke kostelu lemována sochami světců. Zhruba v

polovině cesty mezi kostelem a městem, snad symbolicky, je usazena fara. Posledních několik desítek kroků věřící odbočují ze silnice a míří přes venkovní schodiště a dále okolo dvojice světců před černou litinovou

branou zasazenou do bílé omítané hřbitovní zdi, místy porostlé břečťanem, nebo psím vínem. Prostor před a za hřbitovní zdí je zřetelně oddělen schodišťovým stupněm. Cesta pokračuje pod krátkou březovou alejí

dále ke kostelu. Břízy jsou poměrně blízko u sebe, a jen tak vysoké, aby nezakrývaly dálkový pohled na chrám. Cesta míří přímo na profi lovaný portál vstupu umístěný pod věží, na podélné ose kostela.

Okolí chrámu:Kostel je ze všech stran obklopen hřbitovem - polem kamenných desek zakrývajících hroby, stovkami tmavých leštěných kamenů, které jsou vztyčeny k nebi. Je na nich spousta jmen, spousta letopočtů. Právě zde

skončila poslední cesta tisíců lidí – našich dávných i nedávných přátel, sousedů, předků, příbuzných. Cesty na hřbitově jsou dlážděny tmavou obdélníkovou dlažbou složenou z různých formátů. Místy jsou v ní

uloženy větší bílé obdélníkové plotny, které systém dláždění narušují a jejichž intenzita se směrem ke kostelu zvyšuje. Schodové stupně jsou rovněž bílé a na začátku cesty ke kostelu kontrastují s dlažbou. Prostor

před kostelem už je naopak téměř celý bílý, jen s několika tmavšími kusy dlažby. Dlažba je zasypána bílým křemičitým pískem skrytým pod nánosy nečistot a prachu. K portálu kostela vede sedm bílých schodových

stupňů tvořících velkorysé schodiště. Po obou stranách schodiště je umístěna lavička, aby si poutník mohl před posledním výstupem odpočinout. Lavička je prostá, tvořená dvěma bílými kamennými bloky a ručně

opracovanými dubovými hranoly z jádrového dřeva, které povětrnost zbarvila do přirozené tmavošedé. Takových laviček je zde ještě několik.

Chrám:Mohutnými dubovými dveřmi zanořenými v hloubi hladkého, bílého, ustupujícího portálu vstupujeme do klenuté předsíně kostela. Už skrz druhé, částečně prosklené dveře tušíme zářivě bílou hmotu v presbytáři, na protější straně kostela. Otevíráme dveře předsíně a vstupujeme do tmavého a těsného prostoru pod kůrem. Náš pohled směřuje k presbytáři, který je zalit světlem. V něm září bílá menza se sva-tostánkem. Už z dálky jsme schopni identifi kovat jejich elementární kubické tvary. Lodí kostela rytmizovanou lavicemi, křížovou cestou a vysoko umístěnými okny se blížíme do centra kostela – křížení hlavní

lodi a bočních kaplí. Jedna kaple je věnována svátosti křtu, druhá svátosti smíření, což jsou svátosti vedoucí ke svátosti přijímání – ta se odehrává na hraně presbytáře před námi. Stojíme mezi těmito svátostmi – na

místě, na kterém jsou uloženy obětní dary. Stojíme ve středu kostela, možná v místě oltáře dřívější, snad raně středověké stavby. Z tohoto místa můžeme pozorovat celý vnitřní prostor. Od současného presbytáře

nás dělí už jen několik kroků.

Cíl:Presbytář je od prostoru lodi kostela oddělen celkem třemi stupni. Na vyvýšené části se nachází menza s ambonem po levici a sedes po pravici. Svatostánek je umístěn na ose pod obrazem sv. Vojtěcha – patrona

kostela. Po obvodu stěn je umístěno sezení pro přisluhující. Na samé hraně presbytáře, po pravé straně u stěny stojí paškál.

Celý prostor kostela směřuje od západního vstupu přes dvoje dveře předsíně směrem k presbytáři na východě. Směřování tohoto prostoru je lineární. Linie graduje vyvýšeným presbytářem a je jasně zakončena hmotou svatostánku. Svatostánek je kladen do kontrastu se vstupem - svým tvarem a materiálovým provedením se odkazuje k bráně. Před obrazným vstupem do této brány se však člověk musí vy-

rovnat s nástrahami života – k tomu mu dopomáhají svátosti zpřítomněné a pevně ukotvené v kaplích a v lodi kostela. Cesta k této symbolické bráně, kterou je uzavřen sakrální prostor, stoupá po jednom a následně

po dvou stupních. Poté se náhle zarazí o menzu.

Návrh prvků presbytáře chrámu

sv. Vojtěcha ve Slavičíně

Dobrovolnická práce pro farnost sv. Vojtěcha

z roku 2012

ME

NZ

Atělo z litého kamene

kovový pásek

základna z litého kamene

podložka z fi lcu

Menza je blokem kamene, se kterým nelze hnout - blokem, který už nelze více zjednodušit – blokem pečlivě opracovaným. Je to základní kámen vyvýšený na podstavci – symbol odkazující k alegorii Krista, jako kamene nárožního. Je to kámen, na kterém je postavena církev. Ze vzdálenosti několika kroků od menzy, tohoto nárožního kamene, je patrná jeho struktura. Blok je tvořen čistým, třpytícím se křemičitým pískem – nepředstavitelným množstvím malých stmelených zrnek písku, které pevně drží při sobě. Na čelní straně, ne ve středu kvádru, je jako kamenická značka nepatrně zapuštěn zářící troj-úhelník. Je to symbol božího oka. Podobný symbol byl dříve umístěn na křížení klenebních pasů přímo nad menzou. Trojúhelník symbolizuje otisk Boha – stvořitele, který skrze Krista sestoupil na zemi. V přeneseném smyslu je právě Bůh tím kameníkem, který kvádr vytesal.

Svatostánek je tvořen kamennými deskami symbolizujícími bránu. Před bránu je usazen mohutný zkamenělý kříž. Kříž má stejné proporce a rozměry, jako kříže vyříznuté ve stěnách a rozeseté po krajině poblíž cest. Ve středu kříže je otvor, v němž je uložena eucharistie. Kříž nelze obejít, nelze se mu vyhnout, není možné ho odnést. Bránu nelze otevřít, nelze jí jednoduše projít…cesta na druhou stranu totiž vede skrze kříž - skrze eucharistii v něm uloženou – je to cesta uchem jehly, klíčovou dírkou. Kříž je ze stejného materiálu jako menza, se stejnou strukturou povrchu. Při čelním pohledu zdálky a při správném osvětlení tak s menzou splývá v jeden celek. Zde je symbolika zrn písku obdobná. Můžeme tak přemýšlet nad různými asociacemi, které v nás materiál a jeho zformování do tvaru kříže vyvolává. Není-li presbytář osvětlen, je možné si povšimnout, jak skrz svatostánek a po jeho stranách proniká do presbytáře slabé světlo. Stálé světlo je zde symbolem neustálé boží přítomnosti, která naplňuje chrám.

SV

AT

OS

TÁ

NE

K

podložka z fi lcu

prvky z litého kamene

kovové pásky

věčné světlo

trezor svatostánku

AM

BO

N +

SE

DE

S

tělo z litého kamene

dřevěné obložení

kovový pásek

Ambon a sedes, které jsou umístěny po stranách menzy, utváří spolu se svatostánkem ucelenou, mírně asymetrickou kompozici bílých krystalických hmot. Působení elementárních tvarů není narušeno zbytečnými doplňky. Pouze plochy, o které se kněz opírá, kterých se dotýká a na kterých sedí, jsou chráněny dřevem. Dřevěné obložení kopíruje tvar objektů a je použito jen v nezbytně nutném rozsahu tak, aby nerušilo celkové hmotové působení.

tělo z litého kamene

podložka z fi lcu

dřevěné obložení

kovový pásek

Několik slov na závěr: Slavičínský chrám je vzácným krystalem – kamenem usazeným v krajině. Je umístěn

přesně tak, aby už zdálky vedl věřící, a aby zářil do okolí. Je fraktálem, jehož další úrovní

je zářivě bílé zařízení presbytáře složené z elementárních krystalických tvarů chráněných

v útrobách chrámu. Základem prvků presbytáře jsou drobná zrnka písku, která jsou sama

o sobě nesoudržná, nestabilní a nelze na nich tedy stavět. Navzdory tomu lze stavět právě

z nich. Je-li písek stmelen, může být stejně pevný, jako kámen tvarovaný přirozeně tlakem

a časem. A tak může jako kámen odolávat dešti, vichřici a přívalu, které se na něj oboří.

Bílé bloky s obrysem kříže, které jsou rozesety po krajině, záměrně připomínají sva-

tostánek chrámu a ukazují k němu přímý směr. Stejně jako svatostánek, ostatní zařízení

presbytáře i dlažba před kostelem, jsou i tato zastavení tvořena stmelenými krystaly

křemičitého písku. Prosté zastavení v krajině je tak obohaceno o duchovní rozměr. Chrám

je tak připomínán i v krajině - i v místech, ze kterých ještě není viditelný.

Použití bílé barvy u prvků zařízení presbytáře je záměrem. Bílá zde není jen obec-

ným symbolem čistoty a dokonalosti. Rovněž oltáře v bočních kaplích kostela jsou bílé, a

tak se nové zařízení, byť z pevného materiálu, odkazuje k historii a snaží se na ni navázat

– snaží se o vizuální sjednocení celého vnitřního sakrálního prostoru. Zlacení historizu-

jících oltářů ze závěru 19. století v kaplích je v nových prvcích presbytáře zastoupeno jed-

noduchými úzkými svislými, či horizontálními pásky, které jsou jako zlaté žíly zality přímo

v kameni. Zásahy jsou provedeny tak, aby současnými prostředky dochovaný inventář

vhodně doplňovaly.

Cesta k chrámu je díky své poloze v krajině a v sídle, díky využití morfologie místa,

díky jejímu závěru artikulovanému sochami světců i díky expanzi zcelených krystalů písku

z nitra chrámu do jeho okolí povýšena z logistické nutnosti na vnitřní zážitek. Pobyt v blíz-

kosti kostela je zpříjemněn lavičkami umístěnými v čele a po stranách lodi tak, aby bylo

možné trávit zde čas v každou denní dobu jak ve stínu, tak na slunci – rozprávět zde s

přáteli po bohoslužbě, číst si za letních slunečných dní – hlídajíc hrající si děti, přemýšlet

nad zrnkem písku, nebo jen prostě odpočívat při údržbě kostela, hřbitova a hrobů našich

zemřelých.

Křemičité krystaly akumulované v chrámu expandují z jeho vnitřního prostředí do

vnějšího prostoru, a to pozvolna, skrz schodišťové stupně a dlažbu před chrámem, až

se úplně rozplynou. Prostor před chrámem je tak sakralizován – je povýšen z úlohy lev-

né, utilitární, kapacitně dimenzované plochy s minimálními vstupními náklady a snadnou

údržbou. Bílá zrnka písku stlačená ve spárách především tmavé dlažby jsou obrazem

společnosti. Jsou symbolem ctností roztroušených po světě – ctností, které jsou vytlačeny

na okraj zájmu. Přesto hrají naprosto zásadní úlohu, protože bez nich by dlažba nedržela

pohromadě. Byla by příliš volná, a tak by se její povrch rychle pokřivil, kvádry uvolnily a

rozsypaly. Dlažba symbolizuje společenství věřících shromážděných před chrámem i jed-

notlivce roztroušené po světě. Je symbolem víry, která udržuje společnost pohromadě.

SBORNÍK K VÝSTAVĚ KAREL HUMPOLA - ARCHITEKTURA

SOUBOR PRACÍ ZE SLAVIČÍNA

ELEKTRONICKY VYDÁN AUTOREM 28. 12. 2014

PODĚKOVÁNÍ:

RODIČŮM, KTEŘÍ MĚ OD MALIČKA PODPOROVALI VE STUDIU,KANTORŮM, KTEŘÍ MI PŘEDÁVALI SVÉ ZNALOSTI A TÍM MĚ FORMOVALI,

PŘÁTELŮM, KTEŘÍ MĚ POVZBUZOVALI VŽDY, KDYŽ JSEM TO CHTĚL VZDÁT,KRITIKŮM, KTEŘÍ MĚ NEUSTÁLE NUTIII K SEBEREFLEXI

LÉKAŘŮM, KTEŘÍ MĚ VRÁTILI ZPĚT DO ŽIVOTA

A BOHU, BEZ KTERÉHO SI TO NEDOVEDU PŘEDSTAVIT, A KTERÝ SNAD NA ROZDÍL ODE MĚ VÍ, CO A PROČ DĚLÁM.