Umějí běhat po stropě jako gekoni, měnit barvu po vzoru chameleonů a odlamovat ocásek stejně jako naše ještěrky. Při vývoji karibských anolisů příroda trochu zamíchala různými plazími vynálezy jako dítě kostkami z lega.
Kaskadéřiz Karibiku
TEXT A FOTO: M D
XX
drah kamyKaribské
KOKTEJL 4/2011 57
V deštném pralese ostrovů Gua-deloupe panuje vlhko jako v prádelně a po celý rok je tu kolem třiceti stupňů. Člověk se tu při každé větší námaze zpotí
do poslední nitky. Pro zdejší anolise mra-morované je to však hotový ráj. Jako malé zelené blesky pobíhají po kmenech stro-mů i mezi nimi. „Zastihnete je tu opravdu všude,“ potvrzuje guadeloupský znalec přírody Bruno Gargal. „Jsou ohromně přizpůsobiví. Třeba na Martiniku se vy-rovnali s výstavbou domů tak dobře, že jsou v obydlených oblastech dokonce
hojnější než v původním pralese.“Ačkoli je zmiňovaný Martinik od Guadeloupu sotva sto padesát kilometrů daleko, tam-ní anolisové patří samozřejmě k jinému druhu než ti guadeloupští. Celý Karibik je doslova přehlídkou těchto drobných ještěrů. Žije jich tu přes sto třicet druhů a v tropickém vedru se dá jen těžko uvěřit, že za to může doba ledová – nebo spíš její konec. „Když roztály ledy, stoupla hla-dina moře a slaná voda zalila nižší údolí původních ostrovů. Nad hladinou zůstaly jen vrcholky hor, které tvoří dnešní Malé Antily i další souostroví. A na nich zase
skupiny anolisů, které od sebe oddělil slaný živel. Z každé z nich se tak mohl vyvinout nový, zcela unikátní druh,“ vy-světluje Bruno Gargal.
ROZDĚLENÝ PROSTORNa velkých ostrovech šel přitom vývoj
trochu jinou cestou. Zdejší anolisové si podle hesla „odsud potud“ pečlivě rozdě-lili celý dostupný životní prostor. Někteří obývají koruny stromů, jiní kmeny či křo-viny a další zase travní porosty u země. Například na Kubě jich tak vedle sebe bez problémů žije na čtyřicet druhů. Patří mezi ně anolisi rytířští, velikostní rekord-mani dlouzí přes půl metru, i sotva dese-ticentimetroví anolisi travní na opačném konci žebříčku. Kubánští anolisi vodní se pod hladinou nejen skrývají před nebez-pečím, ale vydrží tam bez dechu téměř půl hodiny. Anolisové mají prales i bu-dovy ostrova Basse-Terre pečlivě rozpar-celované. Každý ze samečků obývá svůj čtvereční metr prostoru, a když se odváží k sousedovi, začíná jít do tuhého. Nastává čas na strhující představení. Oba soko-
G U A D E L O U P E
o. Marie Galante
o. Les Saintes
o. Beasejour
Basse-Terre
o. Grande-Terre
o. Basse-Terre
Atlantský oceán
XX
58 KOKTEJL 4/2011
TEXT A FOTO: MICHAEL FOKT
vé se orientují především zrakem, takže při komunikaci předvádějí celou škálu optických signálů. Pro nás lidi je takové chování nejen poutavé, ale i poměrně snadno pochopitelné, protože okolní svět vnímáme převážně stejným smyslem jako oni. Pozorovat souboj malých leguánků na vlastní oči je skutečný zážitek. Jakmile domácí pán vetřelce zpozoruje, vyrazí mu v ústrety. Ale ne jen tak obyčejně. Přibli-žuje se k němu hezky z boku a se svisle zploštělým tělem, aby vypadal co největší. Někteří anolisové samou snahou o dojem vztyčují i nízký hřeben na hřbetě. Pak při-chází vrcholný bod programu – napnutí pestrobarevného hrdelního laloku.
BAREVNÉ ROZHOVORYHrdélko je unikátním vynálezem ano-
lisů a pro jejich společenský život má klí-čový význam. Majitel největší a nejpest-řejší ozdoby je nejen svrchovaným pánem svého revíru, ale také prvním milovníkem. Vědecké výzkumy opravdu prokázaly, že anolisí dámy dávají přednost ženichům s nejpestřeji vybarvenými hrdélky. Lalok
je navíc jakýmsi občanským průkazem, protože se každý druh anolisů honosí jiným zbarvením napnuté kůže. Důle-žitý je navíc i rytmus, ve kterém majitel své hrdélko napíná a spouští. Předvádí tím plazí obdobu semaforové abecedy. Celé to funguje podobně jako vztyčová-ní plachty. Volnou kůži na hrdle napínají pružné chrupavky a přeměněné kůstky jazylkového aparátu, kterými místo ná-
mořníků u ráhen pohybují speciální sva-ly. Sameček navíc s napjatým hrdélkem prudce kývá hlavou nahoru a dolů nebo dokonce předvádí jakési kliky na před-ních nohou. V anolisím jazyce to zname-ná jedinou věc: „Koukej mazat pryč, nebo se neudržím!“ Většině vetřelců včas do-jde, o co kráčí, a sami odkráčejí dřív, než dojde k nejhoršímu. Podobnou produkci předvádějí samečci i v případě, kdy lákají
• Suchý zip – vynález švýcarského inženýra Georgese de Mestrala pracuje jako příchytná lamela anolisů. Nylonové háčky se zachytávají do smyček z jemných vláken. Suchý zip o ploše jednoho čtverečního centi-metru dokáže v bočním tahu
udržet váhu až jedné tuny.• Přísavky na sklo – i člověk by se mohl udržet na skle podobně jako anolisové,
kdyby chtěl. Některé manipulační přísavky totiž
udrží váhu až sto kilo a většinou se používají
k přemisťování či zvedání skleněných tabulí.• Barvoměna – některé
páskové teploměry fungují na principu vratných
barevných změn chemických látek. Kapalné krystaly v nich mění orientaci v závislosti na teplotě. V jiných typech mění barvu organické molekulární komplexy. Takové teplomě-ry najdete dokonce i na etiketách některých piv, kde označují teplotu vhodnou k servírování.
PATE
NT
PŘÍR
OD
Y
XX
XXfoto
: Shu
tters
tock
.com
KOKTEJL 4/2011 59
partnerku. Na samičku má ovšem jejich představení zcela opačný účinek než na soka. Jestliže nápadníkovo umění ocení, strpí dokonce i kousnutí do zátylku bě-hem páření. Po jediném aktu může v těle skladovat živé spermie i několik měsíců a vystačí si s nimi celou sezonu. Pro sa-mečky to moc dobrá zpráva není. Z lep-šího soudku je fakt, že opakované páření alespoň stimuluje vývoj dalších vajíček. Vždy je tedy naděje na úspěch.
ANI RYBA, ANI RAKAnolisové připomínají kuriózní sklá-
dačku, poslepovanou z různých jiných ještěrů. Vypadá to, jakoby si s jejich tělem před miliony let pohrál nějaký tajemný dr. Frankenstein. Ve Spojených státech občas v chovatelských prodejnách nabí-zejí anolise pod nesprávným označením „američtí chameleoni“. Prodavači tím narážejí na schopnost, kterou jako by od skutečných chameleonů doslova okopí-rovali. Stejně jako oni totiž anolisové do-kážou měnit barvu. Většinou z hnědé na zelenou a zase zpátky. Zvládnou i skvr-nité vzory. Dělají to na stejném principu jako skuteční chameleoni. Mají v kůži tři typy pigmentových buněk, jejichž barviva skládají výsledné zbarvení ještěra. Když se panožky těchto buněk rozšíří, je barvivo vidět. Jestliže je buňka stáhne, anolis se v určitém odstínu odbarví. Protože hbi-tí ještěři dokážou převléknout kabát za méně než minutu, používají barvoměnu k vyjádření své nálady při vzájemné ko-munikaci. Spokojený anolis je jasně zbar-vený – často zelený. Stresovaný jedinec naopak zhnědne. Mazaní leguánci mění
barvu i při regulování své tělesné teploty. Tmavé odstíny pohlcují teplo lépe než světlé. Podchlazený anolis je proto tmavě hnědavý, zatímco přehřátý na sebe bere šedozelený šat.
MISTŘI V PŘEŽITÍZelená barva maskuje anolise mezi lis-
tím a hnědá zase na kůře stromů. To je na první pohled jasné každému. Zajíma-vé však je, že maskování je spíš vedlejším efektem celé barevné produkce. V roz-poru s obecně vžitou představou se ješ-těr nesnaží splynout s místem, kde právě sedí. Proti případnému útoku má kromě rychlého útěku jinou tajnou zbraň. Doká-že odlomit ocásek, který se zmítá a odláká tím pozornost zmateného lovce. Anolis
má dost času uniknout. Mláďata anolisů navíc dokážou za několik měsíců více než zdvojnásobit svou velikost. Díky sprinter-skému růstu brzy přestanou být vhodnou kořistí pro menší dravce. Anolisové při-pomínají chameleony také tím, že umějí pohybovat očima nezávisle na sobě. Je-den ze zrakových orgánů s kruhovou zor-nicí tedy může sledovat například kořist na větvi před ještěrem, zatímco druhý kontroluje, zda se shora neblíží nebezpe-čí. Když lovící anolis obrátí obě oči vpřed, překryjí se jejich zorná pole asi z dvaceti procent. Vznikne tak zóna prostorového vidění, která mu umožní přesně zaměřit kořist. Vědci však zatím nerozluštili záha-du, jak zvládne mozek anolise zpracovat dva různé zrakové vjemy najednou.
• Karibik dostal své jméno podle Karibů. Tento indi-ánský bojovný národ žil ve střední Brazílii, na Malých Antilách a Haiti. Uměli vyrábět kánoe vydlabá-vané z kmenů a používat plachty, což jim umožnilo osídlení ostrovů.• Při kolonizaci zjistili
Španělé, že Karibové jsou maximálně nebezpeční a z počátku se jejich úze-mím vyhýbali. V roce 1503 španělská královna Isa-bela I. povolila zotročení. Následkem bylo hromadné vyvražďování indiánů.• Podle španělských mořeplavců byli Karibo-vé lidožrouty a pěstovali mnohoženství. Dokonce slovo kanibal má původ ve jménu kmene Karibů. Z jejich jazyka jsou též slo-va leguán a hurikán. Poslední příslušníci kmene dnes žijí v Guatemale a na ostrově Dominica.ŠP
AN
ĚLÉ,
BO
JTE
SE!
vXX
60 KOKTEJL 4/2011
DOKONALÍ AKROBATÉZa své akrobatické kousky v koru-
nách pralesních stromů vděčí anolisové příchytným lamelám na spodní straně prstů. Vypadá to, jako by si je vypůj-čili od gekonů. Ve skutečnosti se však jedná o takzvanou konvergentní evo-luci. Oběma skupinám ještěrů se lame-ly vyvinuly nezávisle na sobě, protože gekoni i anolisové potřebují šplhat po hladkém povrchu listů či skal. Dříve se odborníci domnívali, že příchytné lamely pracují na stejném principu jako přísavné háčky na lednici – tedy že využívají podtlaku. Ve skutečnosti je však netvoří přilnavé disky, ale řady přeměněných drobných šupin. Každá z nich má na svém povrchu mikrosko-pické výrůstky dlouhé sotva tři setiny milimetru a pouhou tisícinu milimet-ru široké. Na jeden čtvereční milime-tr plochy připadají téměř dva miliony takových štětů. Lamely se díky tomu zachytí i těch nejmenších nerovností, které se najdou i na zdánlivě hladkém povrchu. Mikroskopické výrůstky pak k podkladu přilnou pomocí adheziv-ních sil. Příchytná lamela by se tedy dala přirovnat spíše k jemnému su-chému zipu s vestavěnými „magnety“ atomární velikosti. Když zoologové podtrhli a sečetli všechny zvláštnosti anolisů, raději pro ně vytvořili vlastní čeleď ještěrů. Jejich závěr můžeme shr-nout do prostého konstatování – anolis je prostě anolis. Podivná, ale dokonalá hříčka přírody.
XX
XX
KOKTEJL 4/2011 61
