1

Katechumenát

Aleš OpatrnýKTF UK v Praze

2

Katechumenát rozdělený do stupňů

je zásadním ale ne jediným prvkem iniciace:

- má starobylý původ - byl obnoven po půldruhém tisíciletí

na 2. vatikánském koncilu - je podstatným vodítkem pro dnešní

katechezi a pastoraci

3

Proč iniciace?

Nesamozřejmost křesťanské existence -existují různé „tvary“ křesťanství:

„kulturní„ (rodinná příslušnost);„morální“ ale necírkevní křesťanství (chci

žít čestně a slušně);vědomý a vytrvalý život z víry;snaha o nadprůměr, až perfekcionismus.

4

Východisko iniciace:

Vycházíme z předpokladu, že být křesťanem není povinnost, ale je to povolání a obdarování, kterého se konkrétnímu člověku v určitém čase (kairos!) z Božího úradku dostává a na něž je třeba odpovědět.

5

Jak iniciace?

Uskutečněná nebo inspirovaná katechumenátem, rozděleným do stupňů.

Jde o proces, který vrcholí udělením iniciačních svátostí

6

Iniciace může být:„kompletní iniciace“ – uvedení do

křesťanského života cestou katechumenátu (křest - biřm. - euchar);

„postupná iniciace“ – křest malého dítěte – eucharistie - biřmování, (+katecheze);

„dodatečná (quasi)iniciace“ – práce s dospělými, kteří byli jako děti pokřtěni, ale nebyli uvedeni do víry a životní praxe dospělých křesťanů.

7

Subjekt iniciace

Subjektem iniciace je Bůh sám. On uvádí iniciovaného do vztahu se

sebou samým. Přijetí tohoto postoje je pro

doprovázející úkonem víry! Pochopení této skutečnosti je „testem“

chápání podstaty iniciace.

8

Iniciovaná osoba

Má právo a povinnost svobodného rozhodování pro cestu iniciace a její etapy.

Má právo na neporozumění, omyly, protesty, „zdržení na cestě“.

Jejím úkolem je obrácení, vyrůstjící z víry. Jakkoliv je nutná socializace iniciované

osoby, není ještě vírou.

9

Katechumenát jako proces

Je součástí iniciace – tedy procesu. Nejede jen o poznání, ale o proměnu

života. Tato proměna není možná bez setkání

s Bohem. V tomto procesu je důležitá duchovní

intervence církevního společenství.

10

Katechumenát jako stav Katechumen už určitým způsobem

„patří k církvi“. Není to jen „vzdělávaný žák“,ale

subjekt modliteb. Smysl a význam liturgického! Přijetí do katechumenátu je určitou

předjímkou vstupu do církve.

11

Kdo se na něm podílí

Biskup Farář (kněz, jáhen, pověřená osoba) Členové katechumenátní skupiny

(katechumeni i pokřtění). Ručitel – kmotr (doprovázející osoba) Farnost I dosavadní (nekřesťanské) okolí

12

Zásadní prvky katechumenátu I.

(Prekatechumenát), přijetí do katech. Vlastní katechumenát: • Výuka (credo, morálka,uvádění do

Písma, zácvik do modlitby, dialogické doprovázení na cestě víry, uvádění do (reálného!) společenství církve

• Modlitby za katechumena

13

Zásadní prvky katechumenátu II.

Přijetí mezi čekatele křtu (vyvolené) Skrutinia - prosby za čekatele křtu a

exorcismy Svěřování pokladu církve Mazání olejem katechumenů Obřad Efeta Udělení tří iniciačních svátostí

14

A potom? Mystagogie Zácvik do trvalé kající praxe křesťana Prvá zklamání Možné ochladnutí prvotního nadšení Někdy dočasné či dlouhodobé „ztracení“ Důležitost dlouhodobého doprovázení

(nikoliv odkládání biřmování !), které už není „připravováním se“.

15

Vznik katechumenátu

Křesťanství nejen jako přijetí víry v Ježíše Mesiáše ale jako změna života

Do církve vstupují především dospělí Důraz na změnu života (v obdobích

svobody) Důraz na zakotvení v obci (v dobách

pronásledování)

16

Zánik katechumenátu

Zabránění „křtu až před smrtí“ Dospělí pokřtěni, křtí se (jen) děti Ještě nejsou zámořské misie Evropa se jeví jak křesťanská

17

Obnovení katechumenátu Misie v koloniích, křty dospělých Křest dospělých Jako „nový problém“

na přelomu 19./20. stol. v zemích, kde křesťanství velmi zesláblo (Francie)

Intenzivní patristické studie v 1.pol. 20 století.

18

Současné důvody k obnovení:

Nárůst křtu dospělých v „křesťanských krajích“.

Reflexe potřeby inkulturace příchozích v církvi.

Větší důraz na ekleziální charakter křesťanské existence člověka.

Obnovení pozornosti k působení zla.

19

Další důvody k obnově a slavení

Jsou podobné těm, za nichž katechumenát vznikal.

Kromě toho: Menší role autoritativního podání, větší

role zkušenosti a osobního rozhodnutí. Vetší smysl i citlivost pro osobní

důstojnost a svobodu člověka.

20

Procesy v nitru iniciovaného

Přijetí výzev k víře Odhalení už existujících elementů víry ve

vlastním životním příběhu Obrácení ke Kristu Rozhodnutí k nutným změnám života Objevení zkušenosti modlitby Postupná „reorganizace“ vztahů

21

Překážky k cestě iniciace:

Nevědomost, zanedbání. Kultura života, utvářená křesťanstvím,

je člověku neznámá, nepochopitelná. Blokující předsudky (škola, rodina,

sdělovací prostředky, četba beletrie) Špatné zkušenosti s křesťany, které se

člověku stanou obrazem celé církve.

22

Shrnutí:

Iniciace představuje proces, který určitým tempem postupuje a:

člověk je v něm doprovázen, jít musí po cestě iniciace osobně, tempem, které je pro něho možné. Na cestě iniciace jsou určité milníky,

vyznačené liturgickými akcemi, ale cíl je v podstatě eschatologický.

23

Několik užitečných připomenutí pro katechizující:

- pro iniciaci jsou důležité biotopy víry, - podmínkou úspěšné iniciace je

doprovázení ve víře;- liturgická mystagogie je zdrojem

důležitého prohlubování iniciace; - iniciace má být získáním nové identity;

24

Pokračování:

- je nutná elementarizace obsahů víry (ne vše najednou a v úplnosti);

- žádoucí je zapojení vlastní biografie do procesu iniciace (korelace mezi zkušeností života a kérygmatem);

(Dle biskupa Franze-Petra Tebartz van Elsta)

25

Literatura: • ALBERICH, T., DŘÍMAL, L., Katechetika. Portál, 2008.• Francouzská biskupská konference: O směřování katecheze v dnešní době. Kostelní Vydří, 2008. • KASPER, W., BIESINGER, A. KOTHGASSER A. (Hg.),

Weil die Sakramente Zukunft haben. Neue Wege der Initiation in Gemeinden. Matthias Grűnewald Verlag, 2008.

• Uvedení do křesťanského života, Sekretariát ČLK 1987.

26

KONEC