P R V N Í Č E Š K A N A W A L L S T R E E T

8

Patřila mezi průkopníky ze střední a východní Evropy, kteří se v devadesátých letech dostali do nejlepších fi nančních domů na Západě. Kateřina Zychová prošla kolosy JPMorgan i Goldman Sachs, než v Praze založila vlastní fi rmu Verdi Capital. Jak vzpomíná na náročnou práci na Wall Street a co ji na ní bavilo? A proč ve světě velkých fi nancí vidíme tak málo žen?

KATEŘINA ZYCHOVÁ – VERDI CAPITAL

WALL STREET JE ÚŽASNÝ SVĚT. ALE

BANKY ČEKÁ PROBLÉM

Kariéru jste začínala v JPMorgan a končila v Goldman Sachs. Jaký jste měla dojem z Wall Street, když jste se tam objevila jako první Češka po revo-luci?Musím těmto fi rmám složit velké komplimenty.

Vzhledem k tomu, že buduji vlastní fi rmu, se stále

vracím k tomu, jak efektivně to v těchto institucích

fungovalo. JPMorgan i Goldman Sachs tím, že jsou

americké banky, měly podobnou fi lozofi i a fi remní

kulturu. V obou bankách mají výborný trénink. Když mě

JPMorgan najala (rok 1995), měla jsem práci přes léto

tady v Praze jako analytik a pak teprve přijela do New

Yorku na „tréninkový výcvikový tábor“. Tento trénink se

odehrával přímo na Wall Street, kde tradeři a odbor-

níci z oblasti fúzí a akvizic sešli za námi do školicího

střediska a na aktuálních příkladech nám ukazovali, jak

v bance probíhají transakce. Pamatuji si, že jsem tam

začínala v lednu 1996. Tehdy byla zrovna možná sym-

bolicky největší sněhová bouře na východním pobřeží

USA. V programu jsem byla jediný „exot“ ze střední

a východní Evropy.

A také jediná žena? Nebo bylo rozdělení vyváženější?Oni na poměr zastoupení pohlaví hleděli už tenkrát.

Myslím, že nás tam byla tak čtvrtina žen. Jak se ten-

krát dívali na mě, když jsem do New Yorku dorazila

z Czechoslovakia (tak nám tenkrát a možná i dnes ří-

kají) chvíli po revoluci? V tomto ohledu jsou Američané

chytří a pragmatičtí, dávají šanci komukoliv, kdo jim je

schopen vydělat peníze. Taky si spočítali, že balanco-

vané pracovní prostředí funguje lépe než to homogen-

ní, a to jak z hlediska národností, tak i pohlaví. Mys-

lím, že ženský prvek má velký význam v pracovním

prostředí, které má pak jinou dynamiku a dovolím si

říci je i příjemnější.

Jak vlastně funguje výběr do těchto institucí?Funguje to tak, že si pozvou lidi z celého světa, dnes již

na základě on-line aplikací. Poté co vás vyberou, projde-

te přes školicí střediska, aby vás vytrénovali do požado-

vaného standardu. Vše je strukturované a organizova-

né, prostě výborně nastavené procesy. Taky vás nechají

rotovat po různých pozicích. Já jsem začínala na fúzích

a akvizicích a skončila na kapitálových trzích. Chtějí, ať

si uděláte kolečko a podle výkonů i v rámci týmů, kde

jste, vás zařadí. Nebo se s vámi naopak rozloučí. Tohle

měly JPMorgan a Goldmani společné. Po analytickém

programu v JP Morgan jsem dostala nabídku zaměst-

nání v Credit Suisse New York (od roku 1998 až do roku

2006), kteří budovali byznys rozvíjejících se trhů na

„high yieldu“ (rizikové dluhopisy).

A U T O R : P A V E L H E J K R L Í K , F O T O : M I L A N H O S P O D K A

P R V N Í Č E Š K A N A W A L L S T R E E T

9

Četl jsem, že jen letos se do internship programu Goldmanů sešlo 250 tisíc přihlášek. Asi není lehké se tam dostat, pomáhají kontakty?Snažila jsem se pár lidem z ČR pomoci, ale všichni byli

odkázáni na internetovou on-line přihlášku. Změnilo

se to. Já jsem se dostala k pohovoru s Credit Suisse

v Praze na základě doporučení. Dnes mají přesně dané

aplikační procesy.

Wall Street je pověstná obřími nároky na začínající analytiky. Hovory ve tři ráno, mítinky v šest, šibeniční termíny. Je to tak šílené?Pomalu se to mění, bylo několik případů, kdy mladí ko-

labovali pod tíhou stresu a práce. Já si pamatuji na ten

tlak, ale věděla jsem, že za mnou čeká padesát dalších.

Měla jsem co dva měsíce se šéfem pohovory o tom, co

dělám dobře a co je špatně. Dnes banky intenzivně pře-

mýšlí, že změní styl práce a svou image, aby se přizpů-

sobily nové době. Uvědomují si, že mají vážnou konku-

renci, co se týče nabírání talentovaných lidí, z oblasti

technologického sektoru a venture kapitálu.

Lišil se nějak americký a evropský styl?V Credit Suisse je patrný evropský vliv. Systém je více

postavený na vztazích a kontaktech v rámci banky.

Goldmani si dávali záležet na tom, ať týmy fungují

dohromady, ať existuje společný cíl a souhra. Kdybych

měla uvést příklad a srovnat to – Švýcaři byli spíše

pěšáci s jednotlivými hvězdami, kdežto GS / JPMorgan

„mariňáci“ (elitní vojenská námořní jednotka). Tím, že

jsem byla mladá, tak pro mě bylo ideální začínat v JP

Morgan, protože jsem byla správně vycvičená a dalo

mi to dobré základy. V Credit Suisse jsem byla v senior-

nější pozici a to mi dalo prostor vyniknout, dělat vlastní

transakce. Také jsem v Credit Suisse vydržela pracovat nejdéle.

JPMorgan a Credit Suisse byly „vangardy“, prvními investičními

bankami, které měly zastoupení pro střední a východní Evropu

a otevřely kanceláře v Praze, Varšavě a posléze v Budapešti. To

pomohlo otevřít cestu byznysu v celé východní Evropě. Tyto dvě

banky byly jediné otevřené riziku pracovat v riskantních rozvo-

jových trzích střední a východní Evropy. Jiné, například Goldman

Sachs, se dodnes nerozhodly, zda chtějí být opravdu aktivní v na-

šem regionu. Dělají tu byznys jen velice selektivně.

Jak moc se liší přístup k riziku?Přístup k riziku byl ostatně vidět během fi nanční krize a byl dobře

zdokumentován v knížce Too Big To Fail. Banky tenkrát měly

zapákován kapitál až třicetinásobně. Investiční část banky měla

sloužit jako instituce pro klienty a banky místo toho obchodovaly

na vlastní účet. Díky kreditní krizi se nakonec do problému dostaly

všechny investiční banky, Lehmani, Morgan Stanley, Merrill Lynch

a nakonec i Goldmani. Všechny si musely najít záchranné lano:

například Goldmani si půjčili od Warrena Buff etta. Tomu upsali za

deset miliard preferenční akcie s ročním výnosem deset procent

a „in the money“ call opcemi na akcie GS. On si je vybral jako jedi-

nou banku, které byl ochoten půjčit.

Ony pak banky horko těžko sháněly chybějící peníze...Morgan Stanley si našla cestu přes svůj částečný exit bance

Mitsubishi, Bank of America pohltila Merrill Lynch. Zajímavé je,

že tehdejší ministr fi nancí Paulson, mimochodem bývalý šéf

a partner z Goldman Sachs, selektivně zachránil pojišťovnu AIG,

ale Lehmany nechal padnout. Přitom pro Lehmany byla na stole

záchrana, ale Dick Fuld (tehdejší CEO) chtěl arogantně vylepšit

podmínky a tím transakci položil. Je značně kontroverzní, že celý

tento kreditní skandál zaplatil americký daňový poplatník na zá-

kladě selektivní pomoci a bez žádné pokuty aktérům celého skan-

dálu. Šéfové bank a tradeři si vzali své bonusy a život šel dál. Tato

zkušenost mě ujistila, že téměř nikdy neinvestujeme do fi nančních

institucí. V podstatě je to černá díra.

Není už trocha podvádění součástí byznys plánu některých bank? Ve světle nejen fi nanč-ní krize ale i kauz jako „LIBOR rigging“, nebo praní špinavých peněz pro drogové kartely, diktátorské režim, či odkrytí v Panama Pa-pers… Jaká je vlastně etika bankovního byz-nysu? Když banky prodávají hypotéky a sází na propad cen těch samých cenných papírů, které prodávají?Myslím, že je to dané strukturou bank, která se však nyní rapid-

ně mění. Bankéři byli a možná i stále jsou motivováni rychlým

ziskem. Příkladem může být i konfl ikt mezi risk manažerem banky,

který se snaží ochránit banku před defaultem a bankéřem, který

má tyto instrumenty na knihách, nechce odepsat špatný dluh

a tím zrealizovat ztrátu, aby neztratil provize.

Půjčka se pak restrukturalizuje a problém se vlastně jen odkopne,

ať se tím už zabývá někdo jiný, a bankéř už má zaměstnání jinde.

Kateřina Zychová (45)

Kateřina Zychová je zakladatelkou a výkonnou ředitelkou Verdi Capital. Před založením Verdi pracovala v několika investičních domech na newyorské Wall Street a londýnské City, včetně JP Morgan, Credit Suisse a Goldman Sachs. V průběhu finanční kariéry se zaměřovala na transakce na kapitálových trzích pro korporátní klientelu a vládní organizace rozvíjejících se ekonomik. Také se specializovala na strukturované a akviziční financování pro fondy soukromého kapitálu. Kateřina je členkou organizace 100 Women in Hedge Funds. Je také rozhodčí OCP, soutěže, která podporuje podnikatelky v České republice. Podporuje nadaci Dejte Dětem Šanci. Získala MBA z Rochester Institute of Technology v USA a titul bakalář ekonomie na Slezské univerzitě v Opavě.

Tento konfl ikt se již začal řešit a bankéři

v Londýně dostávají většinu bonusů formou

výplaty akcií a bonusů na několik let dopředu,

který ztratí, pokud odejdou.

Takže je možné, že sami bankéři si uvědomují, že musí přibrzdit? Co třeba trh s deriváty, o němž někteří tvrdí, že je teprve tou pořádnou časovanou bombou, spekuluje se o Deutsche Bank?Ano, o Deutsche se mluvilo, ale nejsou sami.

My jsme například v Credit Suisse, a je to už

hodně dávno, pro město Prahu řešili restruk-

turalizaci swapu, který mělo město vypsané

od Deutsche Bank. Měli tam relativně levný

dluh, jehož úrok byl podmíněn změnou úroko-

vých sazeb a to bylo zapákované, to znamená,

že v případě změny úrokového prostředí by

město výrazně tratilo.

Dělala jsem v mezinárodním prostředí, což

jsem vždy chtěla, kolem mě lidé z celého svě-

ta, bylo to jako United Nations.

P R V N Í Č E Š K A N A W A L L S T R E E T

10

P R V N Í Č E Š K A N A W A L L S T R E E T

11

Jak přesně swapy fungují? Můžete to vysvětlit na nějakém příkladu?Je o tom napsána dobrá knížka – Infectious Greed, kde

fi guruji i lidé, které dobře znám z londýnských bank.

Bankers Trust tenkrát prodal fi rmě Procter & Gamble

(„P&G“)zajišťovací instrument proti změně úrokových

sazeb. Toto „zajištění“ bylo ale čistě spekulativní s cí-

lem vydělat pro banku na úkor nepřiměřeného rizika.

Ilustrativně: tenkrát byl rozdíl desetiletých a dvouletých

sazeb nízký a pro P&G nastal problém v momentě, kdy

prudce narostly sazby desetiletých úrokových sazeb.

P&G tenkrát dosáhl ztráty „mark to mark it“, domní-

vám se až dvě stě milionů dolarů a s Bankers Trust se

soudili. Obchodník, který tento obchod uzavřel, viděl jen

šťavnatý zisk z operace. Banky proto zahájily vyplácení

bonusu s odloženou splatností na několik let, aby této

krátkodobé motivaci traderů zabránili.

Takže už jim přistřihávají křídla? Nedo-jde k odlivu lidí?Však už také dochází k menší revoluci. Banky mají pro-

blém udržet mladé talenty. Mladí vidí, že už si na Wall

Street nevydělají tolik, co v minulosti. Tedy bez obalu

– peníze byly největším tahákem, když lidé věděli, že

rok co rok mohou vydělat i násobky odměn předchozího

roku. Generace Y shledává tuto práci méně atraktivní.

Pořád panuje striktní prostředí ve srovnání například

s oblastí venture kapitálu nebo technologickým sekto-

rem. Připomíná mi to dobu „dotcom“ bubliny. Tehdy nám

v roce 2002 v Credit Suisse zvedli platy a řadu mladých

povýšili, aby nás v bankovnictví udrželi. Ta „dotcom“

změna byla ale krátkodobá, dnes je podle mého techno-

logický boom permanentní.

Podle některých právě banky ještě čeká takzvaný Uber moment, tedy kdy je technologie nenávratně změní. Kdy se toho dočkáme?To je výborná otázka. Sleduji například Goldmany a oni

se strašně změnili v tom smyslu, že dříve to byla pouze

„luxury selektivní banka“. Kromě toho, že se stali ko-

merční bankou (předtím byli jen čistě investiční bankou),

tak nyní zařadili do nabídky depozitní účty začínající od

jednoho dolaru čili pro naprosto běžné lidi. Bojí se, že

by mohli začít být vytlačováni peer-to-peer službami

s půjčkami (v USA například Lending Club, v ČR Zonky).

Takže banky už do nových platforem samy investují.

Dalším příkladem je investice do platformy Honest

Dollar, online platformy, která je zaměřená na správu

peněz pro malé a střední podniky.

Lidé o sobě dávají stále více datových informací, takže je možné, že banky pů-jdou víc do on-line soukromí a budou mít o klientech lepší přehled. Co bitcoiny? Uvažuje se, že technologie blockchainů by se dala využít pro automatické potvr-zování transakcí? Co přijetí zatím brání?Myslím, že bitcoin a PayPal už ukazují další cestu.

Řada top bankéřů, která tradiční banky opustila (napří-

klad bývalý CEO Morgan Stanley John Mack), založila

takzvané non-banking platforms. I z toho je vidět, kam

se celý byznys posouvá – do neregulované více fl exi-

bilní formy. Je to také tlakem na marže. Pamatuji, kdy

Goldmani měli návratnost kapitálu v roce 2006 kolem

dvaceti procent, teď odhaduji, že dosahují s bídou pěti

procent. I kvůli novým regulacím museli osekat riziko-

vější a profi tabilnější oblasti svého podnikání.

Očekáváte, že se tedy banky dostanou samy trochu pod tlak tím, že nebudou mít kde dělat zisky a dojde třeba k ma-sovějšímu propouštění, o kterém se už začíná mluvit?Oblast nových fi nančních technologií pro ně představuje

velkou výzvu. Propouštění se již nyní týká desítek tisíc

lidí. Výsledek referenda o Brexitu navíc bude mít dle

mého odhadu za následek částečný přesun vedení z Lon-

dýna asi do Dublinu. Bankovní byznys se radikálně mění,

buď se z toho stane komodita – vydávání dluhopisů, jed-

noduché půjčky, zajištění – anebo se z bank budou muset

stát více fi ntech společnosti. Nejsem takový vizionář,

abych to dovedla odhadnout, ale změna je iminentní.

Povedlo se vůbec zavést mechanismy, aby se krize neopakovala? Je lepší do-hled?Podívejte se na poslední úniky peněz, například obchod-

ník ze Société Génerale, který falšoval údaje a peníze

převáděl na své účty, přitom šlo o miliardy dolarů. Jak

je to možné? „Nature of the business“, sama podstata

tohoto byznysu, je spojená s prací s penězi, což může

vést k problémům. Ale dohled je určitě lepší, místy, jak

slyším od bývalých kolegů, kontraproduktivni.

Četl jsem o tom, že Mario Draghi, který nyní šéfuje Evropské centrální bance (a pomáhá hasit problémy v Řecku), dříve dělal právě u Goldmanů a pomáhal Ře-kům se speciální půjčkou mimo záznamy.Goldmani Řekům prodávali derivátové bomby. Samo-

zřejmě v tom nebyli sami, JPMorgan zase restruktura-

lizovala italský dluh pomocí „zvláštních“ swapů. Státy

totiž podle Maastrichtských kritérií zodpovídaly za

plnění určitých podmínek, například ohledně defi citu

státního dluhu, jeho výše k HDP. Banky vymyslely jak

přes derivátové operace defi cit zakrýt a pak to úspěš-

ně zrealizovaly. Jeden můj italský kolega chtěl tento

„úspěch“ replikovat i v ČR a pamatuji si, jak jej tehdejší

ministr fi nancí Janota doslova vyhodil z kanceláře.

Exministr Janota s nimi tedy zametl?Je třeba říct, že nebožtík Janota měl tenkrát naštěstí zdra-

vý selský rozum. Normálně jim říkal: „Já tady přece nebu-

du falšovat statistiku pro Eurostat, vždyť je to švindl.“

Jak se ty speciální půjčky schovávají?Státy mají určitou dluhovou křivku s danou splatností,

přičemž nechtějí mít velké výkyvy ve velikosti těchto

splátek. Banka jim pak nabídne tyto nepřiměřeně velké

splatnosti „swapnout/vyměnit“ za menší. To znamená,

že banka přebírá zodpovědnost za okamžitou splatnost

dluhu a stát (dlužník) zaplatí bance jen třeba čtvrtinu

velikosti dluhu. Banka pak ten rozdíl rozloží do několika

let a zabalí do derivátu, který dlužníkovi prodá. Ve fi nále

to pak vypadá tak, že se vám na rozvaze bude ukazovat

místo 200 milionů jen padesát, protože těch 200 bude

zodpovědnost banky a vy budete mít povinnost v ten

moment splatit jen těch padesát. Ale vždycky je to něco

za něco. Podle síly toho derivátu, když nastane velká

změna nebo abnormalita na trhu, tak vás to kousne

a může to být i hodně zlé, jako v případě Řecka. Ten-

Šéfové bank a tradeři si vzali své bonusy

a život šel dál. Tato zkušenost mě ujistila, že

téměř nikdy neinvestujeme do finančních in-

stitucí. V podstatě je to černá díra.

P R V N Í Č E Š K A N A W A L L S T R E E T

12

P R V N Í Č E Š K A N A W A L L S T R E E T

13

krát byl ihned snížen rating Řecka až do oblasti „junku“

(rating pod investičním stupněm). Začaly se automa-

tizovat tržní valuace a podle derivátových smluv ISDA

Řecko muselo dokládat kapitál, který nemělo. Skončilo

to u soudu s nejasným výsledkem.

Draghi přitom dříve pracoval v Goldma-nech (kteří s půjčkou Řecku pomáhali) a pak z pozice šéfa ECB řeší řecké potíže. To mi přijde hodně zvláštní.No tak třeba bývalý guvernér FEDu Ben Bernanke

pracuje pro jeden z největších hedgeových fondů na

světě. Tam taky může být náznak konfl iktu a napadá

mě, že ten job dostal za odměnu. Dalším příkladem

je, že těsně před krachem Lehmanů se na oběd sešli

zástupci největších hedge fondů, Warren Buff ett,

Paulson a Bernanke. Opět se dá říci, že vítězové byli

včas na značkách.

Jaké je na Wall Street procento žen? Exi-stuje pay gap ve fi nančních centrech?Na Wall Street jsou gender gaps minimální, spíše jde

o to, aby si lidé vyjednali své bonusy individuálně.

Nemyslím si, že bych brala méně fi xních peněz než ko-

legové, protože jsem žena. V tradičnějších bankách jako

Barclays přetrvává ale takový „old boys club“. Myslím,

že doba jde dopředu a je vidět čím dál více žen, které se

prosazují do vedení.

Co říkáte na diskutovanou otázku žen-ských kvót? Jsou lidé pro i proti….Já jsem pro kvóty. Myslím, že ženy si tady nevěří,

automaticky se staví do submisivní role a jakmile se

dostanou do určité úrovně, tak se uspokojí a nejdou

v managementu dál. Prostě ztratí ambici, nechtějí se

mezi „kluky“ dál cpát. Jedinou výjimkou v ČR jsou že-

ny-právničky, jsou vidět v řadě velkých právních fi rem.

Není to odvětví dominované muži, na právnické fakulty

chodí více žen než na ekonomické obory. V branži se

dělá víceméně na sebe, tím pádem se i častěji stávají

partnery v kancelářích. V našich bankách ženy téměř

nejsou (myslím v představenstvech a dozorčích radách).

Proč si myslíte, že tomu tak je?Prostě české banky a korporace (i když jsou vlastněné

zahraničními bankami) nepomáhají promovat ženy tak

jako na Západě. I proto si myslím, že kvóty jsou dobré,

ukážou dalším ženám, že ta možnost tam je. Je to jako

se zákazem kouření – musí se dát jednoznačné pravidlo,

že se kouřit nesmí a nakonec si na to všichni zvyknou

a uznají, že nakonec to bylo výborné rozhodnutí. Myslím,

že české ženy přitom mají co nabídnout. Jsou schopné

a mají mnohdy i větší drive než jejich mužské protějšky.

Kolik peněz ve Verdi Capital spravujete a do čeho je investujete? Od jaké výše se mi budete starat o peníze?Přesnější čísla o Verdi bych nerada přibližovala. Celkový

majetek našich klientů by se měl pohybovat kolem pěti

až deseti milionů eur. Snažíme se investovat na zákla-

dě výběru akcií a dluhopisů. Ideálně v době, kdy se trh

pohne a nabízí se dobrá příležitost nakoupit. Těch mož-

ností bylo v uplynulém roce několik, viz kauza dieselga-

te koncernu VW, situace v Číně či naposledy referendum

o brexitu. Investujeme také do obnovitelných zdrojů

a nabízíme klientům možnost koinvestic. Jsem navíc

akcionářem fi rmy Bohemia Industry, která investuje do

středních podniků s vysokou přidanou hodnotou a je

majoritně vlastněná průmyslníkem Tomášem Krskem.

A na co přesně se zaměřujete?Od lidí nebereme peníze, na to nemáme licenci od ČNB,

ale děláme jim poradce. Vybereme jim banku, navrhne-

me strategii, vytvoříme portfolio. Chceme jen limitova-

ný počet klientů, kterým můžeme vybudovat takzvaný

„family offi ce“, který nabízí správu jejich jmění co se

týče jak likvidních prostředků, tak výběru investic do

private equity.

Při doporučování investic se soustředíte na zdejší trh, Evropu či USA?My jsme především stock a bond picker, jurisdikce ne-

rozhoduje. Je za tím spousta práce – máme asi třicet pět

akcií a dvacet obligací, které opravdu pečlivě vybíráme

a každou z nich analyzujeme. U obligací je to těžké, v po-

Český akciový trh má špatný track record:

NWR, CETV, KIT DIGITAL, ECM – jeden průšvih

vedle druhého.

P R V N Í Č E Š K A N A W A L L S T R E E T

14

slední době došlo k výrazné kontrakci výnosů. Neříkám,

že vyděláme na každé akcii nebo dluhopisu, ale snaží-

me se diverzifi kovat a klientům vydělávat a lišit se od

alternativ na trhu.

Říká se, že ve správě peněz Češi zao-stávají za západem. Správců majetku už tady působí dost na malou republi-ku jako je ČR. Na druhou stranu je zde vůbec dost lidí, kterým lze produkty nabízet?Asset management má v našem regionu budoucnost. Je

zde perspektiva rostoucí střední a vyšší střední vrstvy

a její potřeba peníze efektivně investovat. Také dochá-

zí ke generační změně a lidé prodávaji fi rmy a chtěji

správce či si budují family offi ce. Lidé tady však nejsou

zvyklí platit za rady a chápu, že mohou mít obavy, neboť

zde v devadesátých letech docházelo k podvodům.

Byli tady brokeři, kteří vybrali peníze a zmizeli. Český

akciový trh má také špatný track record: NWR, CETV, Kit

Digital, ECM – jeden průšvih vedle druhého. Jsou tady

lidé, kteří na zdejším akciovém trhu ztratili velké peníze,

proto mají z investic v ČR hrůzu.

Jak byste tedy zhodnotila fi rmy z praž-ské burzy?Pro konzervativnější klienty jsme měli Komerční banku

a Pegas, obě fi rmy platí pravidelné dividendy. ČEZ jsme

neměli, ten je v podstatě na short, je tam tlak na nižší

dividendu. Erste má velkou expozici ve východní Evropě.

Fortuna se nám nelíbila nikdy. Sázkový byznys je regu-

lovaný, je tam špatná likvidita. U Unipetrolu je špatná

akcionářská struktura,

Minulý rok rozvířil vody českého byz-nysu případ elitního ekonomického novináře Miroslava Motejlka, který po rozhovoru s Martinem Štefunkem z O2 napsal, že fi rma uvažuje o výplatě mi-mořádné dividendy, což pomohlo ještě více nastartovat růst ceny akcií? Podle mnohých ukázkový případ insider tra-dingu, za který by na Západě bylo věze-ní. Váš názor?Nesledovala jsem tu kauzu, ale moc by mě nepře-

kvapilo, kdyby o insider informaci šlo. V Polsku se to

děje běžně, jde prostě o malý nelikvidní trh. Všichni se

znají, je to relativně jednoduché. Regulace v západ-

ní Evropě a USA a úroveň „corporate governance“ je

určitě větší než tady.

Je stále velký rozdíl, jak lidé tady a na Západě přistupují k majetku?V zahraničí je normální, že poradci chodí i za lidmi do

kanceláře. A je pravda, že kovářova kobyla chodí bosa.

Měla jsem spoustu kolegů, kteří vydělali velké peníze,

ale neměli nikoho, kdo by se jim o ně staral. Obejít si

poradce a udělat si výzkum na trhu vás stojí čas a ne ka-

ždý tomu rozumí. U nás je fi nanční vzdělání limitované.

V zahraničí se učí investovat pomocí her už děti a jsou

vedeny ke správě a vydělávání peněz. Je tady několik

kolegů, které znám z investičního bankovnictví z Lon-

dýna, kteří si otevřeli podobné fi rmy, těm bych věřila. Je

třeba ale rozlišovat kvalitu.

Co vám dal a vzal svět velkých fi nancí?Já jsem byla pragmatická, chtěla jsem si vydělat peníze.

V osmdesátých letech jsme tady všichni vyrůstali relativ-

ně chudí. Vždy jsem chtěla do USA do světa fi nancí. Roz-

hodovala jsem se mezi poradenstvím a fi nancemi, které

se mi zdály konkrétnější. Dělala jsem pohovory v Mckin-

sey a BCG v Mnichově, ale konzultanství se mi zdálo moc

akademické. Také jsem věděla, že investment banking byl

tenkrát nejatraktivnější variantou. Dělala jsem v mezi-

národním prostředí, což jsem vždy chtěla, kolem mě lidé

z celého světa, bylo to jako United Nations, všichni měli

nějaké přízvuky, velká komunita. Za sousedku v trénin-

kovém centru jsem měla kuvajtskou princeznu, která

přijela i se služkou. Pracovala jsem s Novozélanďany, což

je super národ a moc mi vyhovovali. Spousta cestování

a setkávání s vlastníky fi rem. Také jsem organizovala

roadshow pro uruguayskou vládu, znala jsem jejich pre-

miéra a byla pozvána do jeho sídla. Prostě úžasný svět.

Jakou nejzajímavější osobnost jste po-tkala? Kdo na vás nejvíce zapůsobil?Například CEO Goldman Sachs Europe Michael Sher-

wood, neskutečně podnikavý a dravý člověk. Nejvíce ale

uznávám podnikatele, kteří jsou schopni z nuly vybudo-

vat vlastní byznys. Příkladem je pan Velebný z Contipro.

Co byste poradila nynějším dvacátní-kům?Asi bych jim poradila, ať nejsou konzervativní a nechtějí

dělat jen pro instituci s velkým jménem. Většina absol-

ventů raději půjde do KPMG nebo EY, aby měli velké jmé-

no v životopise a slušný fi xní plat. Hrají na kartu bezpečí

místo na „upside“. Poradila bych jim, aby šli do byznysu,

kde si mohou budovat vlastní kapitál, a to formou podílu

nebo spoluinvestic. Takové lidi hledám i k sobě do fi rmy,

kteří jsou podnikaví a jsou ochotni to risknout za mož-

nost spolu podílu na projektech.

Vladimír Dlouhý by mohl kandidovat na českého prezidenta, znáte se s ním z Goldman Sachs. Volila byste jej?Ne, nevolila, protože byl v komunistické straně a byl ve

vládě, která se podílela na nešťastné privatizaci a pak

následných kontroverzních rozhodnutích. Mám s ním

ale korektní vztahy a respektuji ho.

P R V N Í Č E Š K A N A W A L L S T R E E T

15