Kdo ví, jak se za války myslelo?

Úvod

Kdo nám může vylíčit, jak to tenkrát bylo?

Kolik lidí nám může sdělit, co tenkrát vnímali a na co mysleli?

Jaké byli jejich starosti, radosti?

Jak se cítili, když válka skončila?

Co bychom si od nich měli vzít do svých vlastních životů?

Co pro nás druhá světová válka znamená teď?

Táhnoucí se řady neúnosných let

6 let bez svobody v chudobě, roky povinnosti bez účelu › Nikdo si nemohl dělat, co chtěl› Nikdo si nemohl jet, kam chtěl› Tzv. Diktovaný život

Někteří se pokouší utíkat do zahraničí, jiní zůstávají, protože chtějí chránit svůj domov a svou vlast.

Zpočátku lidé plní nejistoty a strachu

Opouštění svých ideálů, beznaděj, ztráta sebedůvěry, žádné sny, žádné cíle

Nejspíš už nebylo vidět na konec temného tunelu, tunelu jejich vlastního života, který neměl vidět konce, ani průběhu. Jako by se najednou ztratila veškerá budoucnost.

Jejich životy byly v rukou někoho jiného. Emil Hácha byl pod výhružkami Adolfa

Hitlera donucen svěřit český lid pod jeho ochranu.

Nejen bezmocní, ale i nervózní

› Práce› Peníze› Potraviny› Vzdělání

Humor› AHOJ-Adolfa Hitlera Oběsíme Jistě› Fáma o Pérákovi

Odvoz lidí do koncentračních táborů Lidé měli strach, jestli zrovna oni

nejsou ti „vyvolení“ a nebudou muset opustit své nejbližší, zbylé sousedy, rodiny, přátele a domovy.

V koncentračních táborech už lidé neměli vůbec žádnou budoucnost. Někteří se jí opravdu nedožili, někteří přežili pár dalších dnů či týdnů, ale jen ti opravdu nejsilnější vydrželi až do konce.

„Věříš mi-věřím ti, víš, jak vím, buď, jak buď, nezradíš, nezradím“

Jak bylo lidem, kteří nebyli odvedeni do táborů?

Drazí přátelé, jsme chvála Bohu, živi a nic se nám

nestalo, ale co jsme poměli strachu a pořád žijeme ve strachu, přitom náletu, já jsem byla u nás v domě ve sklepě v krytě a bylo nás tam dost, hrůzou jsem trnula, jestli praští do domu, že budeme všecky zasypaný, taky se chci podívat k Vám a pak si popovídáme, a tady od samého strachu budu zničená.

Lidé nevěděli, co se jejich rodičům přátelům, popřípadě dětem stane.

Nevěděli, kde jsou a co zrovna dělají. Jestli jsou v pořádku a vůbec ještě naživu

Pro většinu zbylé populace se stalo každodenním heslem „Přikrčit se někde a přežít za každou

cenu.“

Lidé kteří přežili, si sice zachovali svůj život, avšak ztratili hrdost v sebe sama.

Po válce

Osvobození překvapivé a radostné, někteří smíření s německým vítězstvím

Všichni se těšili na své nejbližší, kteří se měli vrátit z emigrace či koncentračních táborů a vězení. Ne všichni měli štěstí.

Ale i slzy nad těmi, kteří už se nikdy nevrátí, měli konejšivou příchuť vědomí, že jejich oběti nebyly marné.

Lidé si po prožitých hrůzách začali znovu vychutnávat ty příjemné stránky života.

Očekávali jakoukoli budoucnost s důvěrou, čekali spravedlnost a demokracii.

Doufali, že se všechno obrátí k lepšímu

Po skončení války se počet lidí na zemi zdvojnásobil, a to zejména díky pokrokům v medicíně.

Lidé se začínali uzdravovat nejen fyzicky, ale i psychicky.

Pohled do budoucna I přes všechny filmy, knihy, lidi, kteří přežili se stále na světě

nacházejí lidé, kteří tíhnou k válkám, rasismu, nacismu a

holocaustu. Jsou i tací, kteří nikdy neuznají, že druhá světová

válka byla špatná a nejsou výjimkou ani ti, co s čistým

svědomím hlásají, že by některé typy lidí úplně vyvraždili.

Myslím, že si neuvědomujeme i malé drobnosti, které mohou

postupem času vést k něčemu, co nemá ke světové válce

zas tak daleko.

Nikdo tady si neumí představit, jaká doopravdy válka byla

Těžké a nefér

Nikdy nepronikneme do tajů lidského myšlení, které si válkou prošlo.

To ale neznamená, že po nich nebudeme pátrat a nebudeme se o ně zajímat.

Protože teď je to asi 63 let od skončení války, ale jak se na ni budou lidé dívat za dalších 63 let?

Co o ní budou vědět?

Co řekneme my svým dětem a ony svým?

Opakování stejné situace by v současné době i v budoucnu znamenala úplný konec.

Se současnými zbraněmi by byla mnohem krutější a zemřelo by o několik milionů lidí více.

„Naučme se myslet a jednat tak, abychom ve 21. století žili v míru.

Spisovatelé a filmaři

Je to jako hustá tma, která je všude kolem nás a potom najednou začne řídnout a odstoupí tak, že jsou vidět hvězdy i měsíc.

Karel Schulz

Svoboda! Svoboda! Ten den viděl jsem zelenější trávu, modřejší oči žen, však temnější krev před bojem, za nový svět, za novou slávu.

Oldřich Mikulášek

Úryvek ze zápisníku revolucionáře z pátku 17. 11.1989 Kdy si v davu studentů všiml starší paní, která měla ruku zaťatou v pěst a očima plných slz jako by říkala „My už nemůžeme, teď musíte vy.“

Slyšel jsem zblízka výkřiky, to jak

zakročili policisté. Viděl jsem mladé dívky s rozbitými hlavami a chlapce úplně zmláceného odnášejíc v náručí jiného zatím silného hocha. Všude panovalo něco vzrušujícího, ale zároveň děsivého.

Další knihy a filmy

Lidice Chlapec v pruhovaném pyžamu Život je krásný Schindlerův seznam

Hanin kufřík Deník Anny Frankové

Pár slov závěrem

Zjišťujme si další informace a šiřme je po generace dále, tak aby i lidé za několik set let pořád věděli, co to vlastně 2. světová válka byla.

Snažme se vidět souvislosti mezi tím, co se stalo, co se děje, a co se může stát

Nestěžujme si, važme si toho, co máme, i když to zrovna není úplně ideální

Konec

Děkuji za pozornostMonika Janáková20.1.2013