15
www.comicscentrum.cz
Kliknutím navštívíteinternetové stránkyComics Centra.
vrána
James O’Barr
Koně, vlaky, kulky a vanyTakže první věc, na kterou se zřejmě budete ptát, je: Proč bych se po více než dvaceti letech
(vlastně prvních pár stran jsem nakreslil už v roce 1981, takže se tu vlastně bavíme téměř o třech desetiletích) měl vracet a zaobírat se touhle knihou? Proč se rýpat v něčem, co bylo úspěšné? A protože by se za každou otázkou skrývala celá řada dalších podotázek, pokusím se vám dát vyčerpávající odpovědi hned na tomto místě.
Proč?Protože to byl původní záměr. Všechny nové části byly plánovány pro vydání v původní knize.Tak proč tam tedy nebyly?Inu, z několika důvodů – některé z technických, jiné z emočních a další jednoduše proto, že
jsem neměl zkušenosti na to, jak je tam potom vrátit (nezapomínejte, že to byla moje úplně první knížka).
V těch dřevních dobách na začátku osmdesátých let se comicsy tiskly na archaických stroj-ních monstrech zvaných novinové rotačky. Obrovské kusy novinového papíru velikosti plachet se po obou stranách potiskovaly jednotlivými stránkami, potom skládaly jako kapesníky do velikosti comicsu, pak se všechny strany ořezaly, vložily do desek, sešily a nakonec expedovaly. To se opakovalo přibližně pět tisíc krát.
První vydavatel Vrány, Caliber, byla úplně nová společnost, která vznikla v zadní místnosti obchodu s comicsy, a nikdo z nás (obzvlášť já) nerozuměl zákonitostem toho ohromného rotač-kového monstra. Jakožto matematičtí géniové jsme jen vypočítali (a tohle nevyřčené pravidlo opravdu platí), že naše kniha může mít jen sudý počet stránek. Můžete udělat 28 stránek, ale ne 29. Tohle se ovšem ukázalo, že je špatně na kvadrát. Rotačková Godzilla totiž tiskla po 16 strán-kách najednou (ty plachty novinového papíru skládala do šestnáctistránkových složek), takže se dalo tisknout 16, 32, 48 stránek atd. Prvních pár sešitů jsem měl po 34 nebo 36 stránkách, a nad-početné stránky jsem vyrval na poslední chvíli, po seznámení s Godzillinými požadavky. Nové stránky s Erikem a Albrectem v zastavárně jsou dobrým příkladem toho, kde byly odstraněny původní kresby. Originály těchhle stránek už byly dávno pryč, prodané nebo ztracené, takže pro navrácení do knihy jsem je musel překreslit ze špatných fotokopií.
Plánoval jsem i další scény, nakreslil je a nakonec vyřadil, protože jsem je před dvaceti lety se svými omezenými vizualizačními schopnostmi nedokázal nakreslit, jen odstranit. Jedna vyřazená scéna se odehrávala během konečné přestřelky a veškerá její choreografie byla v odrazu zvětšující se kaluže krve rozlévající se po dlažbě. Kdokoliv viděl originály těchhle stránek, myslel si, že je drží vzhůru nohama, takže to zřejmě nefungovalo. Pořád si myslím, že je to skvělý vizuál, ale dodneška nevím, jak to udělat, aby fungoval v comicsu. Možná by byl lepší pro film.
Nová závěrečná scéna (Jiskrný kůň) byla donedávna výzvou jak pro moje umělecké schop-nosti, tak pro moje emocionální bloky. V původní knize, když Erik kouká z vlaku, vidí, jak se chytne kůň do ostnatého drátu. Je to vizuální metafora představující Erikův pocit viny, pochá-zející z nemožnosti pomoct brutálně napadené a zavražděné Shelly. Vždycky jsem měl pocit, že by se ten kůň měl znovu objevit na konci knihy, ale nebyl jsem si jistý, jak nebo proč, ale nakonec jsem ten nápad dostal. Po dvaceti letech jsem úplně pochopil smysl toho koně: není to Erikův pocit viny, ale můj vlastní z toho, že jsem nebyl schopný pomoci skutečné „dívce, která byla Shelly“.
Co tomu předcházeloVšechno se to seběhlo takhle: byl jsem lehkomyslný puberťák, který si neplatil povinné ruče-
ní. Místní poldové už zdálky znali moje auto, takže jsem zavolal „dívce, která byla Shelly“ a řekl jsem jí: „Zlatíčko, co kdybys mě vyzvedla. Fakt si teď nemůžu dovolit další pokutu.“
Byl to jeden z určujících okamžiků, kdy se váš život najednou bezdůvodně podělá... řada rozhodnutí a všechno padá jako kostky domina a končí nevratnými následky.
Překlad z angličtiny: DANA KREJČOVÁPísně Joy Division a Robyna Hitchcocka přebásnil: JOSEF RAUVOLFTexty od A. Rimbauda přebásnil: VÍTĚZSLAV NEZVAL Texty od Baudelaira přebásnil: VLADIMÍR MIKEŠZbytek veršů do českého jazyka převedli: DANA KREJČOVÁ, VÁCLAV DORTRedaktoři překladu: VÁCLAV DORT, MARTIN TROJANJazykové korektury: MILENA VOJTKOVÁŠéfredaktor: VÁCLAV DORT
Lettering: MARTIN TROJANKreslené nápisy vytvořil: ONDŘEJ SVÁTEK, MARTIN TROJANGrafická úprava: VÁCLAV DORT, MARTIN TROJANDigitální restaurace a programování: VÁCLAV DORTDistribuce: JITKA FIALOVÁ Předtisková příprava: COMICS CENTRUM
Památce Lukáše Ladry (1966-2012)
ISBN: 978-80-86839-59-2 VázanáISBN: 978-80-86839-60-8 Brožovaná
„Komakino” and „Decades” by Joy Division © 1994 Fractured Music „Raymond Chandler Evening” by Robyn Hitchcock. Used with permission.
© 2003, 2007, 2008, 2012 Comics Centrum. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována, nebo publikována jinou formou bez přímého písemného souhlasu autorů.
© 1981, 1989, 1992, 1993, 1994, 1995, 2011 by James O'Barr exactly as it appears in the original edition of the Work in addition to any copyright line that may be required to establish copyright in the actual translation. Credit shall be given to Atria Books, an Imprint of Simon & Schuster, Inc. as the original publisher.
Navštivte naše internetové stránky: http://www.comicscentrum.cznebo naši prodejnu: Jana Masaryka 29 (vchod z Americké ulice) Praha 2, 120 00
Telefon: 296 302 570, 296 302 571, FAX: 296 302 573
Z anglického originálu The Crow, Special Edition, vydaného nakladatelstvím Galery Books, a division of Simon & Schuster, Inc. v roce 2011,českou verzi vydal: Martin Trojan – 3-JanJana Masaryka 29, 120 00 Praha 2První české vydání © 2012Vytištěno v České republice
Když šla pro své auto, aby mě vyzvedla, srazil ji nějaký opilý řidič. Byla na místě mrtvá. Ale můj mozek došel nějakou zvrácenou logikou k přesvědčení, že jsem za to zodpovědný já.
Kdybych jen platil to povinné ručení... kdybych počkal s voláním deset minut... kdybych jen řekl: „Tak se uvidíme až zítra, lásko!“
Kdyby, kdyby, kdyby...V budoucnu mě nemělo čekat nic, jen nicota.Doufal jsem, že když přeleju svoji vražednou zuřivost tuší na papír, tak nějak zázračně všech-
na ta bolest, utrpení a sebezničující chování, které to provázelo, zmizí.Shelly jsem pojmenoval po Mary Shelleyové, která napsala Frankensteina, a Erika po
Fantomovi opery, protože „Shellyina“ smrt mě uvnitř proměnila v nestvůru, schovávající se za stoickou tvář normálnosti. Jako šílený kartograf jsem se snažil zachytit tuší na papír mapu krajiny zmítané vztekem. Když nebyla v tomhle skutečném světě spravedlnost, snažil jsem se nějakou si stvořit.
Dneska už chápu, že „odpuštění je jen pro ty, kdo odpouštějí“. Erik (i já) musel odpustit sám sobě. Zčásti to znamenalo dokázat se vrátit k hrobu, který jsem léta nenavštívil. Zčásti přijmout smrt mého přítele Brandona Lee při natáčení celovečerní filmové adaptace Vrány. Tenkrát jsem cítil stejnou vinu a sebenenávist, které opět nabobtnaly v mé duši („Kdybych tu sračku nikdy nenapsal...“), hrozilo, že se v nich utopím, že se jimi zalknu. Díky pomoci a soucitu Brandonovy snoubenky, krásné Elize Huttonové, jsem opět získal pevnou půdu pod nohama. Nedokážu Elize dostatečně poděkovat za to, že se mi otevřela, že se mnou sdílela svůj žal a konečně že mi řekla ta prostá mocná slova: „Jamesi, ty za to nemůžeš.“ Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by byl blíž k tomu se stát světcem.
Ještě jednu poslední věc byste měli vědět. Když jsem začal pracovat na Vráně v roce 1981, bylo to jen pár let po smrti „Shelly“. V knize jsou tak zaznamenány krásné okamžiky které jsme si spolu, ona a já, užívali – vášnivé chvíle které uchovávám hluboko v srdci, jako kdyby pro mě samotného byly křehkými něžnými dárky. Bál jsem se, že ztratí svou cenu, anebo hůř, jejich zneužití, když budou v comicsové knize. Bez ohledu na to, jak byly některé části mé práce osobní nebo biografické, tak jsem je teď vrátil zpátky do knihy. Už to tak necítím – nová část („Vánoce v srpnu“) je jedním z těch krásných okamžiků. Po třiceti letech jsem dospěl do bodu, kdy se chci s vámi o to všechno podělit, protože konec konců, Vrána je oslavou opravdové lásky.
Nikdo skutečně nezemře, dokud je milován. A já vím, že tam někde se „Shelly“ směje.
– James O’ Barrprosinec 2010
Poznámka k tvorbě této knihy
V popiskách na obalech prvních čtyř alb Queenů skupina hrdě hlásala: „Při nahrávání tohoto LP nebyl použit žádný syntezátor.“
Rád bych si tohle prohlášení vypůjčil: Při tvorbě této knihy nebyly použity žádné počíta-če. Všechno v ní je pouze tuš na papíru. Včetně písma psaného rukou do originálních obráz-ků. Šedivé polotóny jsou vyrobeny zastaralou technikou tangír a propisotů. Nové stránky vznikly ve stejném stylu za použití dvacet let starých zásob materiálu zbylého z výroby původní knihy. Jack White jednou řekl: „Technologie zničí umění“ a já s ním souhlasím; nikdy nepoznáte svoje opravdové schopnosti, pokud počítač bude dělat všechno za vás.
Mimochodem, mám počítač – je tady v rohu pod kupou knih a skic, s post-ity nalepený-mi na zaprášené obrazovce.
Slouží jako úkryt pavoukům, kteří v něm bydlí. Takže není zas tak úplně na nic.
– James
P Ř E D M L U V ANA OSAMĚLÉM MÍSTĚ
JEDNOHO DNE ZTRATÍTE VŠE, CO MÁTE. NA TEN DEN VÁS NIC NEPŘI-PRAVÍ. ANI VÍRA… ANI NÁBOŽENSTVÍ… NIC Z TOHO. KDYŽ ZEMŘE NĚKDO, KOHO MILUJETE. POCÍTÍTE PRÁZDNOTU… POCÍTÍTE, JAKÉ TO JE, KDYŽ JSTE ÚPLNĚ A NAPROSTO SAMI. NIKDY NEZAPOMENETE A NIKDY SE S TÍM NESMÍŘÍTE. OSAMĚLÍ LIDÉ SE OBVYKLE NEVYJADŘUJÍ TAK DETAILNĚ A NITERNĚ JAKO JAMES O’BARR V TÉTO KNIZE – TAKŽE KDYŽ UŽ NIC, VEZMĚTE SI Z VRÁNY ALESPOŇ TOTO PONAUČENÍ: ZAMYSLETE SE NAD TÍM, CO BYSTE MOHLI ZTRATIT.
POKUD JSTE ČLOVĚK, KTERÝ JIŽ NEMÁ CO ZTRATIT, TAK UŽ JSTE TOHOTO PONAUČENÍ DOSÁHL… A ČEKÁ VÁS DALŠÍ, MNOHEM TĚŽŠÍ.
SEDĚL JSEM SE SVÝM PŘÍTELEM JAMESEM NA MNOHA SETKÁNÍCH FANOUŠ-KŮ COMICSŮ A POSLOUCHAL, JAK ZPOLA PRAVDIVĚ ODPOVÍDÁ NA OTÁZKY TYPU: „ODKUD JSTE VZAL NÁPAD NA VYTVOŘENÍ VRÁNY?“ A „PROČ PRACU-JETE PRÁVĚ NA TOMHLE PŘÍBĚHU?“ A ON VŽDYCKY ODPOVÍDAL, ŽE JE TO ZALOŽENO NA SKUTEČNÉM PŘÍBĚHU – PRÝ V NOVINÁCH ČETL O TOM, JAK BYL V DETROITU ZAVRAŽDĚN MLADÝ PÁR. NEBO VYKLÁDAL NĚCO O VLIVU VELKÝCH COMICSOVÝCH MALÍŘŮ JAKO WILL EISNER ČI VAUGHN BODE. A OBČAS VYPRÁVĚL O TOM, JAK SE NECHAL INSPIROVAT HUDBOU OD JOY DIVISION A THE CURE AŽ PO BIG BLACK A PITCH SHIFTER. PŘEZPŘÍLIŠ VYPRÁ-VĚNÍ A VYSVĚTLOVÁNÍ, ALE JEN POLOVINA CELÉ PRAVDY. JAMES TUTO KNIHU VYTVOŘIL, PROTOŽE ZEMŘELA JEHO DUŠE. ZJISTIL ALE, ŽE TĚLO STÁLE DÝCHÁ. VRÁNA VYCHÁZÍ Z JAKÉSI OSAMĚLÉ PRÁZDNOTY, KTERÁ SE NALÉZÁ AŽ DALE-KO ZA BOLESTÍ, ŽALEM A SLOVY. KNIHA, JIŽ DRŽÍTE V RUKOU, JE MÍSTEM, KAM JAMES VLOŽIL VŠECHEN SVŮJ VZTEK A HNĚV, KTERÝ CÍTIL, KDYŽ MU BYLA VYRVÁNA DRAHÁ OSOBA… JE TO POKUS NAJÍT ŘÁD A SPRAVEDLNOST TAM, KDE ŽÁDNÉ NEJSOU… PONĚVADŽ NĚKTERÉ VĚCI NELZE ODPUSTIT… NIKDY. JE ABSOLUTNĚ VYLOUČENÉ NAUČIT SE S TÍM ŽÍT. ZA TU UDÁLOST – TEN ZLO-MEK VTEŘINY, KTERÝ VÁS DOSTAL NA TOTO OSAMĚLÉ MÍSTO – SI NEMŮŽETE ODPUSTIT, JAKKOLIV BY SNAD ONA UDÁLOST BYLA NEVYHNUTELNÁ. SEBERE VÁM VEŠKEROU BUDOUCNOST A UKONČÍ VŠECHNO KROMĚ EMOCIONÁL-NÍ SETRVAČNOSTI VZTAHU. TA PŘETRVÁ NAVĚKY A JEDINÉ, CO VÁM ZBÝVÁ, JE NAUČIT SE S NÍ ŽÍT. NECHAT SE JÍ OVLIVNIT. PŘIJMOUT JI. JAMES NAPSAL MILOSTNÝ DOPIS NAZVANÝ „VRÁNA“. NEJKRÁSNĚJŠÍ MILOSTNÝ DOPIS, JAKÝ JSEM KDY ČETL… JE TO SEN. VIDINA. SKUTEČNÉ MÍSTO, KDE LZE OPĚT ZÍSKAT NĚCO, CO BYLO ZTRACENO.
V DOSLOVU OD A. A. ATTANASIA NAJDETE TENTO CITÁT: „RUKA SE SKU-TEČNĚ NIJAK NELIŠÍ OD TOHO, CO VYTVÁŘÍ.“ K VRÁNĚ NEEXISTUJE LEPŠÍ ÚVOD. TATO KNIHA JE JAMESOVÝM VÝTVOREM… POSELSTVÍM PRO VÁS I PRO MNE. NASLOUCHEJTE PROTO POZORNĚ…
JOHN BERGIN KANSAS CITY, 1993
PAMÁTCE BRANDONA LEE
BUDEŠ NÁM VELICE SCHÁZET.S LÁSKOU, JAMES
NÁŘEK. BOLEST A STRACH .
PŘED ROKEM… ZA CHLADNÉ ŘÍJNOVÉ NOCI…ROZBITÉ AUTO NA PRAŠNÉ SILNICI…MUŽ… DÍVKA… ŠÍLENSTVÍ… BOLEST… A STÍNY…MŮJ BOŽE, TY STÍNY…
ON JEN KŘIČÍ A KŘIČÍ A TLUČE HLAVOU O ZEĎ, AŽ SE MU PŘED OČIMA MÍHAJÍ PŘÍZRAČNÉ HASIČSKÉ VOZY.
BOLEST. BOLEST JE VŠE, PO ČEM TOUŽÍ. BOLEST A NENÁVIST. ANO, NENÁVIST.
NIKDY NEZAPOMENEME, NIKDY NEODPUSTÍME.
ALE NIKDY NEPOCÍTÍME STRACH. STRACH JE PRO NEPŘÍTELE. STRACH A KULKY.
Strach
Bolest
SETRVAČNOSTMám
Toshibu , tý vole. Eddie za Toshibu
navalí kilo. . .
Večer se zhulím ,
tý vole.
Je m i z n i c h na blití . . . N emaj
an i na žvanec pro haranty , a le maj
Tosh ibu . . .
A t e ďka má Tosh ibu Jonesova š pedice . . .
tu to vě s e š pi čko vě
zhulím !C o . . .?
C o to sakra j e?
Jéžiš i . . .
. . . Kriste !
vzbu d i l js e m vaši
pozornost, pane Jonesi?
vzbu d i l?! Vyděsils mě k smrti !
H ergot!
Právě js em kvů l i to b ě přiš el
vo sto váka , kámo . . .
O br S h e lby ř íka l , že znáš T– Birda . . .
No tak , prachy , kámo , prachy. . .
a hned.
. . .To m Toma . . .
. . .To p Do l lara . . .
. . . Fu n B oy e . . .
. . .Ti n Ti na . . . A dost!
seš mrtvej!
Mě l b ys ra dš i v ytá h n o u t ňáko u
škváru . . .
Kám o , t y t e da m u s íš b e jt a l e zhulenej , že necejtí š žádn o u . . .
B o l es t?
Já znám bolest na m o le ku lárn í
úrovni . . .. . .ta há za
m o j e atomy.. . . Zpívá
m i abe c e do u strachu . . .
Já js e m t e n , v n ě mž to vře . . .
. . .t e n , c o př i c ház í z lámat kosti
tvým h řích ů m , t y u bo há l o u tko . . .
Zkus íš to zn o v u?
. . . já Mys l ím . . . že to vzdám . . .
K de js o u T- B i r d a os tatn í . . .? O br S h e lby to n e vě d ě l , a l e ř íka l ,
že t y to b u d eš v ě d ě t.
S h e lby by m ě nenapráskal ,
vo le .
A l e an o . . .
s tá l o h o to tři
prsty , a u d ě la l
to . . .
Ty prolhanej . . .
By l byc h t y prsty př i n es l jako
dů kaz , j e nže j e také m us e l s n ís t.
T- B i r d m ě zabije !!! Zabij e m ě , j es t l i to
vyklopim !!!
Prsty na rukou , nebo na nohou?
Faj n ! Faj n ! T– B irda an i Tin Tina s e m n e v i d ě l tejdny ,
a l e Tom Toma naj d eš na ro h u Grati otský a D esátý. Top má
be jvák v hotelu Reno na S c hae f e ro vý. . .
. . . F u n B o y b u d e do s e d u ma dvacá-
týh o v bán i . . .
. . .Te ď m ě zabij et e?
pro č , pan e Jo n es i , já vás
j iž m ezi m rtv é dávn o řa d ím .
Podívejte ! Je úpln ě k . . .
Ale to j e lam pa ,
d u c h u . . .
Té noci byl také ú p ln ěk . . .
Js t e b lá-z e n , v o l e . . .
Vyři ďte jim , ž e přicházím ,
pan e Jo n es i .
a , Pan e Jo n es i?
A . . . a n o , pan e . . .
Má le o pard skvrny i v oč ích?
Všední nokturno
Vánek otevírá v překážkách operadické trhliny, míchá korouhvičkami rozleptaných střech, rozmetává hranice krbů – zatemňuje okna.
Podél vinice, opřev se nohou o žlab, vkročil jsem do kočáru, jehož stáří je dostatečně vymezeno vypouklými zrcadly, klenutými výplněmi a kroucenými pohovkami.
Ten osamělý pohřební vůz mého spánku, pastýřská bouda mé pošetilosti, ten povoz zatáčí na trávník zarostlé silnice: a nahoře, ve štěrbině pravého okna, kroužily zsinalé měsíční tváře, listy, prsy;
Hluboce tmavá zeleň se sytou modří zastírají obraz. Vypřažení opodál štěrkové skvrny.
– Zde se bude hvízdat bouři, Sodomám a Jeruzalémům a dravé zvěři a armádám.
(Zdalipak se vrátí postilión a zvířata snu pod nejdusnější hvozdy, aby mne pohroužili až po oči do hedvábného zřídla)
– A poslat nás, bičované, šplouchajícími vodami a rozlitými nápoji, abychom jednali o štěkotu dog...
– Vánek rozmetává hranice krbu.
— Arthur Rimbaud
Roztříštěná hlava
Dostali jste sena konec ukázky.
Celý příběhsi můžete přečíst kliknutím sem.
www.comicscentrum.cz
Kliknutím navštívíteinternetové stránkyComics Centra.
