� |���� Čtvrtletník posluchačů a přiznivců

stanice Český rozhlas � – Vltava

Klára Adamová: Servis,1990 Foto: Irena Armutidisová

1Obsah

Drazí posluchači a členové Klubu Vltava,

hlavním článkem tohoto magazínu je exkluzivní rozhovor s minimali� ou Philipem Glassem. Minimalismus se snaží pracovat s minimem pro� ředků, třeba jen s jedním opakovaným motivem. Někdy minimali� ům závidím. S kolika motivy, tématy, žánry, slohy, artefakty a informacemi musíme pracovat na Vltavě! Kultura má tolik projevů, že je opravdu těžké je roztřídit a rozmí� it do vysílání tak, aby se vzájemně ne� íraly, ale podporovaly. O to více si vážíme toho, že vltavské publikum je tolerantní, není uzavřeno do škatulek jednotlivých žánrů a zajímá se o dění v nejrůznějších koutech světa umění. Je pro mne rado� , že mohu právě takovému publiku popřát rado� né Vánoce, svátky přesahující náš pozemský obzor, a také veselého Silve� ra, který na Vltavě věnujeme kul-turnímu fenoménu mražených potravin... Tedy, pokud �. prosince nena� ane konec světa, který hodláme ve vysílání též mohutně oslavit.

Lukáš Hurník

��

Philip Glassexkluzivně na Vltavě

�� �� �� ��

Rock a poezie

�� �� �� ��

Nové tváře severskéhodivadla

Albert Camus

William Shake eare

Vizitka

��

Vánocev Evropě

Jan Čep

Caesarius a Homér

Krok � ranouKarla Michala

Hvězdy v Rudolfi nu

�

VánoceEuroradia

Johanna Elisabeth We� onová

Žáci RudolfaFirkušného

Alma a Gu� av

��

Ga� ronomickýsilve� r

SkladatelFrantišekChaloupka

RadiodokumentNejsem sama

Robert le Diable

Profi l:Klára Adamová

��

Rozhlasový rok

Gu� avFlaubert

Česká próza

Heinrich a Henrietta

Průvodce světem kultury 37Program � anice ČRo 3 – Vltava 38Klub Vltava 46Partneři Klubu Vltava 47

�� � �� �� ��

� � � �

�� �� � �� ��

�� � �� �� ��

K. B. Jirák

22 Osobnost

Foto

: Po

meg

rana

te A

rts

3

Všechno začalo nevinně, jak to ostatně bývá. Koncem února 2012 jsem navštívila bývalou impozantní zbrojír-nu Park Avenue Armory na východní straně Manhatta-nu. Konal se tam festival k 75. narozeninám skladatele Philipa Glasse. Na jeho programu totiž byla také skladba Music in Twelve Parts (Hudba o dvanácti částech), která stejně jako další jeho skladby ze 70. let patří mezi nová-torská a revoluční díla. Právě těmi, aniž si to třeba dnešní mladá generace uvědomuje, Philip Glass zcela a zásadně ovlivnil populární hudbu, od té taneční po rockovou.

Ten večer trval více jak pět hodin, se dvěma dvacetiminu-tovými pauzami a jednou hodinovou. Philip Glass za key-bordem, zpěvačka Lisa Bielawa za  mikrofonem a  os-tatních pět hudebníků z � e Philip Glass Ensemble mě doslova uhranuli. Čím déle jsem setrvávala v přítomnosti opakujících se struktur jeho energické hudby, kte-ré se střídaly tu s  nenápadnou, tu s  razantní obměnou a  působily jako ruka obratného maséra na  mozku, tím jsem se utvrzovala v  pocitu, že slyším něco naprosto mimořádného a že bych chtěla tuto mimořádnost sdílet také s posluchači u nás doma.

Gratulace po koncertě nebraly konce a vyčerpaný Philip Glass je přijímal s pohledem upřeným kamsi do prázd-na, s  jediným přáním si po  tom maratónu odpočinout. S  Philipem Glassem jsme tak mluvili až následující den, kdy byl na  festivalu pouze posluchačem své hud-by. S Petrem Kotíkem, který mě doprovázel, si doslova padli kolem krku a já sledovala setkání dvou skladatelů newyorské scény, kteří se viděli po mnoha letech. Ještě ten týden následovalo pozvání k Philipovi domů. V ku-chyni jeho domu v East Village na východní straně Man-hattanu jsme po diskusi také o živé scéně soudobé hud-by v  Ostravě doslova upekli návštěvu � e Philip Glass Ensemble na Ostravských dnech. Tu kuchyni a Philipův dům jsme pak s Petrem Kotíkem navštívili ještě dvakrát: v červenci s novou zkušeností z organizace operního fes-tivalu NODO v Ostravě, o který se Philip Glass živě za-jímal, v září pak během produkcí jeho opery Einstein on

the Beach (Einstein na pláži) v BAM (Brooklyn Academy of Music) za účelem rozhovoru pro Český rozhlas 3 – Vl-tava. Ten uslyšíte v Akademii 3. ledna 2013. To už jsme

po dohodě s jeho skvělou manažerkou Lindou Brumbach znali i termín ostravského koncertu � e Philip Glass En-semble: 16. srpen 2013.

Bylo to během druhé návštěvy Philipa Glasse: Philip nás šel vyprovodit k  autu, vyšel z  domu téměř v  papučích a domácím oblečení. Byla typická newyorská letní noc. Šli jsme zvolna ulicemi a povídali si o dětech (Philip má čtyři děti, dvě dospělé dcery a dva chlapce ve věku 8 a 10 let), o  New Yorku, o  lidech, které společně známe. Šel s námi dlouho. Najednou jsem prožívala pocit silné pos-politosti a velkou radost z toho, jak někdo, kdo je ofi ciálně označován za nejslavnějšího skladatele po Stravinském, dovede být zcela neformálním člověkem. Pocit, jako když se po dlouhé době potkáte s milým společníkem a blíz-kým přítelem, se kterým jste pořád ta stejná krevní sku-pina.

Řádky, které budete číst, jsou pouhou první čtvrtinou rozhovoru, který jsme s Philipem Glassem vedli 16. září na dvoře za jeho domem. Vymezil na něj 60 minut. Ještě ten den ho totiž čekala pětihodinová produkce Einstei-na. Stále se během rozhovoru obracel na Petra Kotíka, se kterým chtěl vzpomínat na kolegy skladatele, diskutovat o kompozičních záležitostech, fi lozofi i a umění, a to da-leko více, než odpovídat na otázky, které se týkaly jeho osoby. Na tomto místě bych tak chtěla poděkovat Petru Kotíkovi nejen za to, že inicioval mé setkání s Philipem Glassem včetně rozhovoru pro Český rozhlas, ale že byl velmi ukázněný a Philipovi neustále připomínal, že má před sebou rozhlasový mikrofon. Musel ale Philipovi slí-bit, že si na vášnivé výměny názorů rozhodně najdou čas v Ostravě.

Příští rok se, Philipe, chystáte koncertovat v Ostravě. Byl jste někdy v České republice?Byl jsem u vás s Allenem Ginsbergem, pořádali jsme kon-certy – propojovali jsme hudbu a poezii. Takže v Praze jsem samozřejmě byl.

To bylo v 60. letech?Ne, mnohem později. Koncem 80. let? V Praze jsem byl několikrát. Vím ale, že Allen byl v Praze už v 60. letech a stal se králem Majáles. Byl to skandál. Zvolili ho krá-lem Majáles a on jím byl velmi rád. V Evropě jsou skan-dály vtipnější, je to legrace. Tady jsou opravdu odpor-né. Nemám pocit, že tenkrát to bylo nějak nechutné. V Československu ho milovali. A i já sám jsem měl štěstí. Byl to totiž právě on, kdo mne představil českému pub-liku.

Do jaké míry znáte českou hudbu?Jen tu běžně známou, velké opery jako jsou ty Janáčkovy. Je zajímavé, že během mého života vystoupily tyto ope-ry ze zapomnění a  staly se z  nich repertoárové kusy. V současné době se Janáček řadí mezi hrstku moderních skladatelů 20. století, jejichž opery se hrají. Je jedním z mála – možná spolu s Benjaminem Brittenem, a pak je jen pár oper Stravinského, ale to není nic moc, zatímco Janáček se dělá hodně. Znám překladatele, kteří na nich pracovali. Viděl jsem ty opery v Americe, provádějí se tu s titulky a člověk tak rozumí příběhu. Z mrtvého domu, to je od něj, že? A Jenůfa. Ale s Janáčkem je to zajímavé. Proslavil se, aspoň tady u nás, svým způsobem kompono-vání, kdy pracoval s hudebními buňkami, které rozvíjel velmi podobně tomu, jak jsem později s nimi pracoval já. Když jsem se to dověděl, chtěl jsem jeho hudbu slyšet. Ta podobnost mi nepřišla nějak nápadná, ale ostatním ano. V době, kdy jsem si na tento způsob psaní přicházel, jsem jeho hudbu neznal, setkal jsem se s  ní o  něco později. Jsem ale moc rád, že mne s ním lidi spojují, protože to je opravdu významný skladatel. Kromě něho se tady občas hraje hudba Petra Kotíka. „Nastoupil“ naplno a stal se součástí newyorské scény a jeho hudba je tady už roky. Známe se dlouho. Myslím, že jsou zde čeští umělci a hudebníci velmi uznávaní, i spisovatelé, když už jsme u toho.

Osobnost

44

Nejsem rozhodně sama, kdo je velice rád, že se znovu vrátila vaše opera Einstein on the Beach. Vedla ke spo-lupráci s režisérem Robertem Wilsonem ta skutečnost, že jste viděl jeho operu o Stalinovi?Seznámili jsme se na  počátku 70. let a  jeho díla jsem znal. Život a doba Josifa Stalina – to byly věci, které se hrá-ly celou noc, začaly večer a končily až ráno. Stejně jako moje díla. Dělal jsem tehdy Hudbu o dvanácti částech. Ve  stejné době, kdy jsem pracoval s  Bobem, pracoval jsem na tomto projektu. A tehdy byla hudba a výtvarné umění a  vůbec celá kulturní scéna v  Downtownu New Yorku velmi progresivní a sršelo to tady nápady. Byla to doba plná dění, kdy stálo za to být při tom, a všichni jsme navzájem věděli, kdo co dělá. Skladatelé se chodili dívat na tanečníky a tanečníci na skladatele a na divadelníky a fi lmaře. Brali jsme to jako uměleckou komunitu, kde je snadné překračovat hranice jednotlivých druhů umění. V jiných částech města tomu tak moc nebylo, tam se moh-lo stát, že skladatelé neznali, na  čem pracují tanečníci a  tanečníci nemuseli znát spisovatele. V  centru, tam co jsme žili my, tam probíhala skutečná výměna. Takže to bylo normální, že i já i Bob jsme pracovali na dlouhých kusech, prodlužovali jsme časový rámec díla.

Kdo stál ještě mimo akademickou scénu tehdejšího New Yorku?Samozřejmě John Cage a  jeho přátelé – tedy Morton Feldman, Christian Wolff a  Earl Brown. Tvořili takové kvarteto. Samozřejmě John Cage byl ten slavný a také se nejvíc prosadil svými texty a  čistotou svých myšlenek, ale i ti další tři skladatelé pro nás byli velmi důležití. Ale mladší skladatelé experimentální hudby, moje generace, my jsme se na ně zas tak moc nevázali.

Dalo by se říct, že tady jde o určitý historický a společenský kontext, v němž žili. V tom směru byl, myslím, Cage pro mladé skladatele tou nejdůležitější osobností. Protože on nám ukázal způsob, jak v tomto světě existovat jako hudebníci – být performery, otevřeně mluvit o  své prá-ci, jasně, nezahalovat ji kdovíčím složitým. Vyjadřovat myšlenky tak, aby byly srozumitelné. V něčem bych řekl, že jako bychom dostali od Cage svolení, které nám nik-do jiný nedával. Později jsme se poznali blíž, před jeho

smrtí, setkávali jsme se, měli jsme společné známé. A pa-matuji si, že jsem mu jednou řekl (on mojí hudbu tedy zrovna moc rád neměl a mně to nijak nevadilo): „Johne, jsem jedno z tvých dětí, ať se ti to líbí, nebo ne.“ A on mi začal kázat, říkal: „Philipe, příliš mnoho not, příliš mno-ho not, příliš mnoho not… “ Bylo to ve velmi přátelském duchu. Neřekl bych, že tam byla nějaká rivalita. Nijak jsem s  ním nesoupeřil, byl velikán, on byl Mistr a  já byl student. Nezvolil jsem si jeho cestu, ale přesto jsem znal jeho věci velmi dobře a byl mi inspirací. Jeho knihu Silence – to byla jedna z prvních knih o hudbě, kterou jsem měl. A znal jsem každou stránku. A pak A Year from

Monday a další knihy. Vlastně si myslím, že to, co chtěl říct, řekl v těchto dvou knihách.

Operu Einstein on the Beach jste také psal pro svůj � e Philip Glass Ensemble, který jste založil v roce 1968. Jak je možné, že ten soubor funguje 44 let v podstatě v  nezměněném stavu? Jaké výhody, ale i  závazky to přinášelo mít svůj ansámbl?Náš soubor jsem založil v  60. letech, když jsem zjistil – ke  svému překvapení – že nikdo nechce hrát hudbu, kterou píšu. A  to je něco, co si musí prožít každý skla-datel sám. Pochopil jsem, že musím mít vlastní soubor, protože lidi prostě odmítali mou hudbu hrát. A vůbec se mi nechtělo rozesílat svoji hudbu někomu cizímu, aby ji buď schválili, nebo ne, aby se rozhodli ji zařadit na svo-je koncerty, nebo ne. Zjistil jsem, že stavět se do takové bezbranné pozice je pro mne příliš ponižující. Nechtěl jsem se něčemu takovému vystavovat. To byl tedy důvod, proč jsem založil vlastní ansámbl. A pak jsem udělal za-jímavou věc: jediný způsob, jak soubor udržet, bylo mít nějaké zaměstnání. Musela to být taková práce, kde se dalo snadno odejít. Ale každé dva tři měsíce jsem našetřil dost peněz na to, abych zaplatil turné, protože na turné se vydělá. Tak jsme vždycky tři týdny jezdili, pak se vrá-tili, já jsem hráčům zaplatil – vždycky jsem jim zaplatil. A pracovali jsme další tři, čtyři měsíce a pak zase vyra-zili na  turné. Tehdy jsme jezdili tak čtyřikrát do  roka. A  teď o  té zajímavé věci. Zjistil jsem, že když zaplatím pojištění pro případ nezaměstnanosti – ve Státech je ta-kový systém – když do toho systému dáte peníze, pak vaši zaměstnanci, pokud přijdou o práci, dostávají podporu.

Já jsem to využíval naprosto legálně, to nebyl grant od nějaké umělecké organizace – ten bych nikdy nedostal – bylo to pravidlo, které se vztahovalo na všechny fi rmy. Zaregistroval jsem se jako malá fi rma, která je ve ztrátě, což jsem byl, a brzy jsem byl schopen se o nás postarat. Tajemství, jak jsem dokázal udržet ansámbl, spočívalo v  tom, že bylo z  čeho žít! Byl jsem schopen zajistit 26 týdnů v roce – pokud jsem jim dával 13 týdnů plat, což znamenalo v podstatě třináct koncertů. A  to šlo. A  tak ti, co je vidíte na scéně v Einsteinovi, to byly roky, kdy mohli dostat 26 týdnů ode mne a 13 pokrýt koncerty, to je 39 týdnů. Prostě nikdo, komu to normálně myslí, z ta-kového souboru neodejde. Takovou nabídku byla schop-na dát snad jen City opera. Takže tajemství, proč se sou-bor držel – to byly dvě věci. O jedné jsem teď mluvil. Ta druhá, to byla záruka založená na jiném typu přátelství, které vycházelo z  toho, že jsme byli všichni skladatelé. Ovšem hned na  začátku jsem jim řekl, víte, já nehod-lám hrát ve  svém ansámblu vaši hudbu, ale kdykoli mi řeknete, budu já hrát ve vašem souboru. Mezi těmi, kdo mi řekli, byl Jon Gibson a Steve Reich a pár dalších lidí, moc jich nebylo. A já jsem tak nebyl zavázán hrát hudbu kohokoli jiného, což jsem opravdu nedělal. I když později jsem přišel s  řadou koncertů pod názvem Music at the

Anthology. Vytvořili jsme se dvěma skladatelkami, s Eleo-norou Sandersky a s Lisou Bielawou, správní radu a začali jsme pořádat koncerty hudby jiných skladatelů. V  téhle skupině zase platilo, že se na koncertech nesmí hrát naše vlastní hudba a my toto pravidlo dodržovali. Stává se to teď významným místem pro provozování Nové hudby v New Yorku. Také proto, že když nemůžeme hrát svoje věci, tak bychom neměli hrát ani věci svých přátel. Když se s někým známe, tak ho to svým způsobem vyřazuje ze hry. A tak musíme hledat. V Japonsku, v Jižní Americe, nebo možná i u vás. Chtěl jsem mít naprosto čistý vztah k těm skladatelům.

Osobnost

5Osobnost

Mluvíte o  organizaci MATA, která objednává a  pre-zentuje hudbu mladých skladatelů?Ano. MATA má dobré jméno pro svoji otevřenost. Není tady pro nás, je tady plně pro to, aby bylo kam přijít na Novou hudbu a my to nenarušujeme. Prostě, o co mi šlo, co jsem chtěl a čeho jsem dosáhl, to byla nezávislost. Nezávislost na mých přátelích, nezávislost na mých ko-lezích. Tím nemyslím, že bych je neměl rád. Mám plno přátel, ale nechtěl jsem navazovat vztahy. Možná jsem byl v  tomto směru extrémní. Nechtěl jsem být nikomu zavázán. To neznamená, že bych pro nikoho nechtěl nic udělat, ale nechtěl jsem být nikomu nic dlužen. A ta ne-závislost byla pro mne důležitá. Zároveň, a to jsem občas udělal, jsem jel do Austrálie a tam jsem dával dejme tomu týden koncerty. A  třeba jsem požádal pořadatele, aby odpoledne zorganizovali koncerty pro ostatní skladatele mého souboru. To jsme udělali víckrát. Takže večer byly koncerty ansámblu, ale během dne měl každý svůj vlastní koncert.

Philipe, je všeobecně známo, že jste odmalička po-slouchal gramofonové desky svého otce, že jste k muzi-ce tíhnul. Pamatujete si na moment, kdy jste věděl, že se budete celý život zabývat hudbou? Já jsem byl takové to dítě, co ho hudba přitahuje. Takže jsem začal hrát jako velice malý. Měl jsem hodiny doma a o něco později jsem pak chodil k učitelům na Peabody Conservatory v Baltimoru, a to mi bylo hodně málo, asi osm let. Řeknu to takto: nikdy jsem vážně neuvažoval o  jiné profesi. Ono, víte, lidé jako já víme, a  to je vel-ký dar, proč jsme na této Zemi. Víme, co je naše práce, a  víme, že pokud se nezvedneme a  neuděláme ji sami, nikdo ji za nás neudělá.

Jednoduše jste nad tím nijak nepřemýšlel?Přesně tak. A když vidím, jak ti mladí bojují s výběrem povolání, nebo jak se trápí ohledně svého charakteru, co dělají a proč to dělají – my jsme tohle nikdy neřešili. Nez-abývali jsme se takovými věcmi. V tom jsme měli opravdu štěstí. To je – v angličtině se tomu říká poslání, vocation, z latinského voca – volat. Víte, jako je to v církvi. Říká se, že být knězem je poslání, být pedagogem je poslání, být lékařem je poslání. To znamená, že si berete víc práce,

než byste měli. Platí vám ne tak docela tolik, kolik by měli – nemáte na vybranou. Byli jste povoláni na tuto Zemi, abyste udělali tuto práci, přijali jste to, a jakmile jste to přijali, už se tím nezabýváte. A dokonce jste si nejspíš ani neuvědomili, že jste to přijali. Prostá vaše účast na toku života stačila k tomu, abyste si byli jisti, že to, co děláte, je to správné. Moji synové to mají také tak.

Nejdůležitější věci se tak dějí, aniž si je člověk uvě-domuje? Jen se tak stanou?Je to tak, protože ve  skutečnosti představa, ta skvělá myšlenka, že máme nějakou svobodnou vůli, to je samozřejmě jen iluze. Znáte to, bojujeme se svou svo-bodnou vůlí, volbou a podobně. Já jsem zjistil – no třeba moje děti. Vám to mohu vykládat, protože máte rodinu a máte děti. Proč máme právě tyhle děti? Jak se stalo, že jsou právě v naší rodině? Ale ono to má důvody. Tohle jsou velmi hluboké otázky! Já si nemyslím, že tady jde o nějakou náhodu. Já si myslím, že síly přírody jsou ta-juplné – nemluvím tady o náboženských silách, mluvím o silách, které řídí Vesmír. A když se lidé sejdou, aby měli děti, vytvářejí tak bránu a  děti tou branou procházejí a bez právě téhle matky a právě tohoto otce se to nemůže stát. A  stejně jako přicházejí na  svět děti, přicházejí na svět i umělci. Jen nemají požehnání matky a otce, oni mají jiný typ požehnání – jsou jím okolnosti. Okolno s-ti našeho života jsou voleny tak, že určitým způsobem nemáte na vybranou.

Připravila Renáta Spisarová, Český rozhlas Ostrava

Z angličtiny přeložila Iva Oplištilová

Pokračování 2. ledna 2013 od 20.00 hod. v pořadu Akademie Českého rozhlasu 3 – Vltava

Renáta Spisarová a Philip Glass | Foto: Petr Kolík

6 Vánoce

Mluvené slovo24.12. Jako první bod svátečního vysílacího schématu nabídneme na Štědrý den již v 7.45 pod názvem Vánoční

úvahu Jana Čepa o smyslu a slavení Vánoc.

V 10.00 pozveme k přijímačům i děti. Připravili jsme pro ně třídílnou četbu z pohádky Hanse Christiana Ander-sena Sněhová královna. � tulní roli ztvárnila v režii Ivana Chrze Vilma Cibulková. Pokračování si můžete naladit i v další dva sváteční dny, vždy ve stejný čas.

Jedním z  hlavních vánočních zvyků, mnohem starším než vánoční stromek, je u nás stavění jesliček. V novější době převládlo označení „betlém“ a  jejich stavitelům se ří kalo a  říká „betlemáři“. V  19. a  počátkem 20. století se vý roba a stavění betlémů významně prosadilo v lido-vém prostředí. Přestože společenské otřesy 20. století přerušily kulturní kontinuitu Šumavy, betlemářství, jako jedna z  typických tradic kraje, zde v  posledních letech opět viditelně ožilo. Za některými z betlemářů se ve svém pořadu Za  betlémy na  Šumavu vydala Marie Poláková a Vltava ho vysílá ve 14.30 hod.

Již podruhé představíme na  Vltavě prozaika Petra Chudožilova jako dramatika. Poprvé to bylo před dvěma roky, kdy jsme uvedli jeho Lovce mamutů. Tentokrát půjde o osobitou variaci na betlémský příběh, hru Tenkrát o vá-

nocích. Pro štědrodenní odpoledne ji natáčí režisér Pavel Krejčí v hradeckém studiu Českého rozhlasu. Premiéru si můžete poslechnout v 16 hodin.

O malíři a  ilustrátoru Josefu Ladovi, „tvůrci“ české vá-noční krajiny, připravil Jiří Kamen spolu s Jiřím Oličem,autorem nejrozsáhlejší ladovské monografi e, pořad pod názvem Obsluhoval jsem Jaroslava Haška. Vltava ho vysílá na Štědrý den ve 22.00 hod.

25.12. Pražské jesličky jsou jediná povídka, v  níž se Bo-humil Hrabal inspiroval svým zaměstnáním kulisáka v Divadle S. K. Neumanna. Odehrává se v předvánoční atmosféře v bezprostředním okolí divadla, v libeňské sy-nagoze a v uličce Na hrázi, v níž Bohumil Hrabal dlouhá léta bydlel, v  nedaleké hospůdce i  přímo v  divadle při představení. Povídku Pražské jesličky ze sbírky Pábitelé připravil pro sváteční odpoledne Jiří Vondráček. V režii Markéty Jahodové účinkuje Oldřich Kaiser. Začátek ve 14.45 hod.

Otec bezdomovců Abbé Pierre. Pod tímto názvem se skrývá pořad o  zakladateli hnutí Emauzy, které pomáhá bez-domovcům a  chudým lidem. Abbé Pierre se narodil v srpnu 1912 v Lyonu jako Henri Groues. Na kněze byl vysvěcen v roce 1938, je příslušníkem řádu františkánů. Jeho pseudonym pochází z  doby francouzského odbo-je v  době druhé světové války. Hnutí Emauzy založil v  roce 1949. Mnohokrát byl zvolen nejpopulárnější osob-ností Francie, v  roce 2003 porazil i  fotbalistu Zidana. V roce 2005 ho hlasy diváků France 2 umístily na 3. mís-to v anketě Největší Francouz všech dob, za Charlese de Gaulla a Louise Pasteura. Pořad, který vysíláme v 16.30, je sestavený z  básní, krátkých úvah a  vzpomínek Abbé Pierra.

Muzikál Divotvorný hrnec, který napsali Fred Saidy, E. Yip Harburg a pro české divadlo upravili Jan Werich a  Jiří Voskovec, asi netřeba představovat. Legendární nahrávku, ve které vedle Jana Wericha uslyšíte také Ru-dolfa Cortése, Václava Trégla, Soňu Červenou a  další známé interprety, nabízíme k poslechu ve 20.00 hod.

Když před jedním a čtvrt stoletím otevřeli angličtí čtenáři oblíbenou Beetonovu vánoční ročenku a začetli se do po-vídky, která začínala nenápadnou větou „Po  promoci na  londýnské univerzitě odejel jsem roku 1878 do  Net-ley na školení vojenských chirurgů“ – nemohli tušit, že postava, se kterou se setkají jen o několik stránek dál, se stane nesmrtelnou a budou ji velmi dobře znát ještě jejich prapravnuci v 21. století. Neboť v příběhu, jehož autorem byl jakýsi mladý, nepříliš úspěšný lékař, poprvé vstoupil na literární scénu Sherlock Holmes a povídka měla název

VÁNOCEStudie v šarlatové (A Study in Scarlet). Po stopách první detektivky A. C. Doyla se vydáme v pořadu Co se skrývalo

v Beetonově vánoční ročence, kterou uvedeme ve 22 hod.

26.12. Dominantou středečního vysílání bude premiéra inscenace tragédie Victora Huga Král se baví. Hugova hra byla po  premiéře v  roce 1832 cenzurou zakázaná pro rušení dobrých mravů, historie ji však zařadila mezi úspěšné tituly francouzské a  světové dramatiky. Dnes je pravděpodobně známější hudební zpracování téže látky – Verdiho opera Rigoletto. Romantický příběh dvorního šaška Tribouleta, který skrývá před přílišným zájmem panovníka svou krásnou dceru, si poslechněte v přebásnění Tomáše Vondrovice. Ten je také režisérem nové rozhlasové inscenace. V hlavních rolích účinkují Jiří Lábus, Robert Jašków, Andrea Elsnerová, Petr Kostka, Michal Pavlata, Zuzana Kajnarová a Pavel Soukup. Opo-na rozhlasového jeviště se otvírá ve 14.45 hod.

Za  tajemstvím kaple Sassetti ve Florencii se můžete vy-pravit ve 21.45 hod. Průvodcem vám bude historik umění Petr Porcal, který přiblíží fresky a deskový obraz Klanění pastýřů Domenica Ghirlandaia z  roku 1484. Připravil Mi loš Doležal, vysíláme pod názvem Namísto jeslí sarkofág.

Kromě výše uvedených pořadů najdete ve  vysílání pravidelné cykly, jako je Severský rok, Osudy, Četba na pokračování a Stránky na dobrou noc. Příjemný pos-lech a hlavně klidné svátky.

(mv)

HudbaHudba vltavských Vánoc nás zavede do řeckých Athén, švédského Göteborgu i  dánské Kodaně; stejně tak ale do Rožmitálu pod Třemšínem i na jih Čech do časů Ada-ma Michny z Otradovic.

Trojici koncertů z evropských měst aneb Vánoce s Evrop-

skou vysílací unií uslyšíte ve vltavském programu ve třech svátečních dnech vždy od 10.30. Na Štědrý den zazpíva-jí řečtí pěvci z Centra pro výzkum a propagaci národní řecké hudby vánoční písně svojí země (například Josef epe

imon, Christos en poli Bethlehem, Hairis Panagne či Christos

7Vánoce

„Všem našim přátelům v Evropě přejeme šťastné vánoční svátky. Předáváme slovo našim rozhlasovým kolegům… “ Tato a  podobná slova budou zaznívat na  evropských rozhlasových vlnách na  přelomu každé celé hodiny v neděli 16. prosince.

Když se před několika lety konal první Vánoční den Eu-roradia, patrně nikdo netušil, jak hezká a úspěšná tradice se zakládá. Je to jistě díky jedinečné atmosféře celo-denního radiomostu, který má možnost zprostředkovat posluchačům poslech adventních koncertů z  kostelů nebo koncertních sálů v  nejrůznějších místech Evropy i  zámoří. Jejich program nabízí pravidelně to nejlepší a nejzajímavější z vánočního repertoáru, čím se mohou jednotlivé národní hudební kultury prezentovat.

Letošní společné adventní vysílání by mělo být jedním z nejzajímavějších za poslední roky, avizoval Graham Di-xon z BBC, který je koordinátorem Vánočních dnů Euro-radia od samého počátku. Protože jeho úkolem není jen sestavení dobře navazujících programových bloků, ale v den vysílání i řízení společného rozhlasového vysílání mnoha stanic tak, aby všechno na vteřinu přesně klapalo, je britský kolega patrně jediným posluchačem, který za  dobu historie Vánočního dne Euroradia vyslechl všechny vysílané programy. Letošní Vánoční den Eurora-dia nabízí programy čtrnácti národních rozhlasů z Řecka, Ruska, Bulharska, Španělska, Finska, Dánska, Lotyšska, České republiky, Islandu, Švédska, Německa (Bavorského rozhlasu a  Hessenského rozhlasu), Gruzie a Kanady.

Program zahájí rozhlasoví kolegové z  Řecka vysíláním koncertu z Kyperského domu v Athénách. Zazní v něm tradiční byzantské sborové zpěvy a na stanici Vltava jej zařadíme jako záznam na Štědrý den. Český rozhlas 3 –Vltava se k  vysílání Vánočního dne Euroradia připojí v  pravé poledne, kdy bude na  programu koncert Bul-harského rozhlasu věnovaný sborovému repertoáru bulharských skladatelů 19. století, ale také dílům Stra-vinského a Schnittkeho. Bezprostředně naváže program z  Teatro monumental v  Madridu, ve  kterém sbor a  or-chestr Španělského rozhlasu představí program s histo-rickými i novodobými podobami villancicos – typických španělských vánočních písní. Pátá odpoledne je čas pro příspěvek Českého rozhlasu a přímý přenos z historické-ho kina Vzlet v pražských Vršovicích, které po své rekon-strukci slouží jako multifunkční kulturní zařízení. Příležitost tentokrát dostali Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu a brněnský rozhlasový folklorní sou-bor BROLN. Pestrý program naplněný evropskými i  českými koledami, v  řadě případů pro tento koncert nově zaranžovanými, uslyší posluchači 18 zemí nejen v Evropě, ale i na Novém Zélandu, v Kanadě a Spojených státech. Kromě rozhlasového vysílání bude koncert možné sledovat také ve  videoformátu na  rozhlasovém webu KLASIKA (klasika.rozhlas.cz). Se zájmem a sympa-tiemi je očekáván historicky první příspěvek Gruzínské-ho rozhlasu do  vánočního vysílání, který vyplní samozřejmě gruzínská národní hudba spjatá s vánočním obdobím. Vltava jej bude vysílat ve večerních hodinách, stejně jako s několikahodinovým posunem zařazený zá-znam koncertu z Rigy s tradičním evropským barokním repertoárem v provedení sólistů a  souboru zaměřeného na historicky poučenou interpretaci staré hudby.

K  programům Vánočního dne Euroradia se vrátíme ve  vysílání ještě během vánočních svátků – o  prvním svátku to bude příspěvek Dánského rozhlasu nazvaný Koledy v  adventu a  následující den pak program Švédského komorního sboru z  Německého kostela v Göteborgu.

(dh)

Genatai). O den později se přeneseme o  téměř tři tisíce kilometrů na sever do dánské metropole Kodaně. Na záz-namu koncertu se představí vokální ansámbl ARS NOVA Copenhagen pod vedením zpěváka a specialisty na sta-rou i novou hudbu Paula Hilliera, který vede zpěváky už téměř 10 let (od roku 2003). Těleso se představí ve výběru skandinávské vánoční hudby. A na Štěpána se z Götebor-gu přihlásí Švédský komorní sbor s koledami, vánoční hudbou Carla Nielsena a ve světové premiéře také s hud-bou skladatelky Susanne Rosenberg.

Trojí bude během vánočních svátků také setkání s  českými spisovateli. Ze slavné rozhlasové série Sám

doma s  hudbou, kterou mám rád (v  letech 1960–68 ji připravovali Anna Hostomská a Karel Weinlich) vybírá-me pořady z roku 1965, ve kterých svoji oblíbenou hudbu představují a komentují Jindřiška Smetanová, František Hrubín a Jaroslav Seifert. Poslouchejte o vánočních svát-cích vždy od 6.30 hod.

Sváteční duchovní hudbě bude patřit pravidelný čas vždy mezi 8. a 9. hodinou (ale nejen…). V úterý 25. pro-since začne v tomto čase třídílný cyklus Marie Škarpové Jesličky, Staré nové písničky. Znějící průvodce barokním

vánočním kancionálem… Sváteční hudbu laděnou do jaz-z ova a swingova bude možné na Vltavě potkat vždy mezi 9. a 10. hodinou. Sváteční Čajovny naladíte 25. a 26. pro-since v obvyklém čase – tedy od 19.00 hod.

Nabídneme také setkání s  muzikologem Milošem Štědroněm, který bude hovořit o  madrigalech Claudia Monteverdiho (26. 12. v  16.30); a navážeme záznamem koncertu z Havířova, který proběhl 24. 10. na  letošním Svatováclavském hudebním festivalu. Program nazvaný Sacrum et profanum má podtitul Monteverdiho pátá kniha

madrigalů a  jeho souputník Sigismondo d´India a uslyšíme ho v  podání souboru Cappella Mariana. Ten tvoří so-pranistky Hana Blažíková a Barbora Sojková, altistka Daniela Čermáková, tenorista Vojtěch Semerád, basista Jaroslav Nosek a teorbista Jan Čižmář. Ani pohádkové hudební příběhy nebudou letos chybět. Kolega Ivan Ruml chystá Z pohádky do pohádky – vánoční

procházku operním světem víl, trpaslíků, černokněžníků, vodníků, Rusalek a ježibab (25. 12. od 13.40), a představí také vánoční baletní férii Petra Iljiče Čajkovského Lous-

káček podle povídky E. T. A. Hofmanna (26. 12. od 20.00 hod.).

A co zazní na Štědrý den třičtvrtěhodinu před půlnocí? No přece proslulé Hej, mistře, vstaň bystře… (pk)

VÁNOČNÍ DEN EURORADIA

8 Silvestr

ských, fi nských, norských). Vybírám stručný popis aspoň tří kapitol:

O tom, jak se slaneček stal první a populární smaženou rybou i v Čechách, o všelikých ochucených heryncích a sledích; Jak Bedřich Smetana naučil Švédy českou svíčkovou aneb O mase sobím, ba i losím. A také o kuchyni norské či laponské, ale zejména o nikdy nechybějící smetaně… A také o brusinkách a koření; O bitvě u Jankova, od třicetileté války k masovým kuličkám IKEA.Z  nejkrvavější bitvy této války, kdy Švédové rozdrtili císařskou armádu, se dochoval slogan „dopadnout jak Ketz u Jankova“ podle padlého generála Getze. Bavorská jízda, která se náhle objevila ve  švédském týlu, mohla rozhodnout bitvu. V  cestě k  vítězství však stál švédský tábor a  bavorští jezdci se místo na  nepřítele vrhli na  švédské zásoby. Jednou z  překvapivých kořistí byly švédské zásoby mletého masa připraveného na smažení tradičních kuliček.

Eliška Závodná připravuje seriál Dějiny (jako) na  talíři. Také z  Eliščiných kapitol vybírám tři titulky, které přiblíží rozsah jejího gastronomického rozletu:

Francois René Chateaubriand a jeho kuchařMontmireil (a samozřejmě bi� ek), Grimod a jeho Almanach labužníků anebJak to bylo s předchůdci Michelina, Michelin – od pneumatik ke „hvězdám“ – příběh jednoho slavného bedekru.

MRAZIVÁ ZÁPLETKA VE SVĚTĚ CHUTÍ, VŮNÍ, BAREV

Gastronomický silvestr

aneb Polární záře

v kuchyni

ve vltavském vysílání

31. 12. 2012Monografi cká silvestrovská celodenní vysílání mají ve vl-tavském programu už svou tradici. Před lety jsme ji zahájili s brouky. Udivilo nás, že jsme s tímto tématem, které se nám zpočátku zdálo poněkud obskurní, „pokry-li“ bezmála čtyřiadvacetihodinové vysílání. V dalších le-tech jsme na  silvestra zkoumali vodní živel, následoval zločin a trest, umělé bytosti, železnice, oheň, vzduch, An-glie, rakousko-uherské časy a letos jsme se rozhodli pro svět, chcete-li kontinent, vůní, chutí, barev… pro gastro-nomii. Na naší volbě není nic překvapivého, troufám si tvrdit, že gastronomie lidstvo provází ještě déle než například „nejstarší řemeslo“. Hostiny v podání Petronia, Rabelaise nebo Hrabala patří k  těm nejskvostnějším pasážím v dějinách světové literatury.

A  vzhledem k  tomu, že jsme se celý letošek věnovali kultuře Severu, pak naše posluchače určitě neudiví v ti-tulku naznačená mrazivá zápletka. Ale hned na  úvod chci zdůraznit, že gastronomie je oborem, kde nic nemá přehánět, kde je nutné vyvažovat extrémy, kde už v dáv-né historii ti nejlepší gastronomové hledali rovnováhu, neboť je-li něčeho příliš, tak se to velmi brzy přejí. Po ho-dech by měl následovat půst, sladké by nemělo exkomu-nikovat kyselé, studené by se mělo střídat s teplým. Gast-ronomické inspirace a  nápady budeme hledat jako obvykle ve  všech vltavských žánrech: v  próze, poezii, dramatu, dokumentu, hudbě a samozřejmě v historii.

O hledání harmonieHledání harmonie se v našem silvestrovském pořadu pro-jeví i  ve  dvou seriálech, které budou naším vysíláním prostupovat. Václav Malovický připravuje seriál Jak chut-

ná Skandinávie (šest kulinárních kapitol o chutích švéd-

9Silvestr

vltavské vysílání chystá ještě pořad Buřty, párky, plecko

uzené, lyrika z  uzenářské kuchyně Josefa V. Jabulky, ctěného píseckého řezníka a  uzenáře, s  mohutným pě -stěným knírem, který byl nejen milovníkem uzenin, ale také poezie, kterou sám psával po večerech u lampy, když už neměl mastné ruce ani zástěru. Některé z nich vydal ve sbírce Lyrika z uzenářské kuchyně.

Na závěr svého silvestrovského článku mohu už jen poz-namenat: na Silvestra si nalaďte Vltavu, nebudete litovat a nezapomeňte, že i rok 2013 u nás zahájíme horoskopem vltavského hvězdopravce Vítězslava Čížka.

Jiří Kamen, dramaturg vltavského Silvestra 2012

Mráz versus teploChlad i žár se objeví ve čtyřdílném pořadu Petra Dorůžky. K prvnímu dílu svého cyklu, k Požáru v severské kuchyni, autor napsal anonci:

Na  Severu slouží kuchyně nejen gastronomii, ale i  domácímu muzicírování, zvláště když to je jediná místnost v  domě, kde se topí, zatímco venku mrzne až praští. V  severských kuchyních se tančí, hraje i  zpívá, a není tedy divu, že skotská skupina Chie ains pojme-novala jedno ze svých stěžejních alb Fire in the Kitchen, Požár v kuchyni, a natočila je s řadou severských hostí. Obsah jiného dílu nazvaného Jambalaya, gumbo a jiné po-

choutky kreolské kuchyně jižní Louisiany popisuje Dorůžka následovně: Před 250 lety se v  bažinatém ústí Missis-sippi usadili francouzsky mluvící uprchlíci z  Kanady. Dnes jsou známí pod etnickým označením Cajun a svět jim vděčí za lahůdky tak často citované v písňových tex-tech, jako je jambalaya či gumbo. Cajunům se podařilo vytvořit i několik hudebních novotvarů, včetně louisians-kého blues zvaného zydeco.

Na  mráz se soustředí ve  svém pořadu Gelato lirico Ivan Ruml, který vybíral z  operních a  baletních scén, písňových cyklů, kantát, melodramů, odehrávajících se alespoň zčásti v  zimě, například Její pastorkyňa, Na  sta-

rém bělidle, Schubertova Zimní cesta, Čajkovského Evžen

Oněgin.

Dahl, Ka a, Hašek, barová literatura a zmrzlina s chutí chobotniceZa  všechny osvědčené literáty, kteří se v  našich silves-trech objevují, jmenujme Roalda Dahla, jehož předkové pocházejí z  Norska, Franze Ka u (o  jeho chutích, dietách, způsobech stolování stejně originálních jako jeho psaní bude vyprávět germanista a  překladatel Jo-sef Čermák). Jiří Vondráček z literární redakce připravil k natáčení tři povídky od Jaroslava Haška: Vařím si vejce

naměkko, Zkažené ruské rybičky, Polévka pro chudé děti. Z  textů Bohumila Hrabala vybral povídku Na  zahrád-

ce ze sbírky Slavnosti sněženek o  panu Karlovi s  obrovs-kým břichem, který vypráví o jídle a o své nenažranosti, o „školení“ salámů, které nikdy „nevyškolí“…

V  letošním vltavském silvestru se objeví témata a  jmé-na v  tomto programu dosud neznámá: s  Milenou M. Marešovou se budeme věnovat svéráznému literárnímu fenoménu, a to barové literatuře. Severní náladu přinese povídka Selmy Lagerlöfové Člověk nemá nikdy myslit o nešťastném kuchaři, který chtěl konat dobro a vždycky něco pokazil. Zavítáme i do Japonska. Klára Macúchová popíše tamní kulinářské kreace moderní doby: zmrzlinu s příchutí chobotnice, smetanový krém – sladký! – s rok-fórem, pivo s wasabi.

Absint, ryzce na másle a lyrika z uzenářské kuchyně Do přípravy silvestrovského pořadu se pravidelně zapo-juje kolega z literární redakce Petr Turek, který na každé silvestrovské téma najde případné povídky Alphonse Allaise, francouzského spisovatele a humoristy, a ty pro náš pořad premiérově přeloží. Francouzský spisovatel a  humorista Alphonse Allais o  svém původu prohlásil: „Po  matce Normanďan, po  jednom z  otcových přátel Bretonec… “ Byl jedním z  vůdčích představitelů tzv. montmartreské bohémy, členem spolku Hydropatů (tj. odpůrců pití vody… ), psal texty pro slavný kabaret Chat Noir.

Allais i  v  letošním silvestrovském výběru, v  pořadu Absintové a  jiné příběhy, potvrzuje své renomé mistra ab-surdních nápadů a  stručného, úsporného stylu. Náz-vy jednotlivých textů – Absinty, Dáme si vinný aperitiv,

Kapitola VII., v  níž Kapitán Kap dává mistrovskou lekci ve

společenském chování jednomu ignorantskému, evropskému

a  vytřeštěnému barmanovi, Panenka s  absintem a  Buďme

střízliví, výmluvně naznačují, jaké je jejich společné téma.

Jestliže Petr Turek pokaždé pro silvestrovskou inspi-raci sáhne po  Allaisovi, pak další pravidelný účastník vltav ských silvestrů z  literární redakce, Miloš Doležal, přichází vždy s jinými nápady. Tentokrát připravuje pořad Pan Wolodyjowski za  stolem. Natáčel ho ve  světoznámé varšavské restauraci U Fukiera na Rynku Starého Města s  legendárním polským novinářem, reportérem a spiso-vatelem Miroslawem Ikonowiczem (a  dále s  majitelem podniku a  kuchařem) o  polském jídle, ostrých nožích a  ryzcích na  másle. Miloš Doležal na  poslední letošní

Český rozhlas 3 – Vltava: od 6.30 hod. 31. 12. do 6.00 hod. 1. 1. 2013

Písecký řezník, uzenář a veršotepec

Josef Václav Jabulka s rodinou

Foto: Archiv rodiny

10 Rozhlasový rok

Senzační zázrak XX. století!

Víte, co je rádio? Nevíte! Slyšeli jste rádio? Neslyšeli!

Proto přijďte zítra o šesté hodině večer do hostince „U tří lip“,

kde ve velkém sále se bude hlasitě reprodukovat radiofonní

vysílání Radiojournalu ze Kbel u Prahy. Budete překvapeni!

Jednotné vstupné Kč 5.

Plakátky s tímto textem, do kterého se ručně doplňovala konkrétní data a místa, se objevovaly v československých městech a vesnicích už od roku 1923. Devadesát let exis-tence rozhlasu na našem území znamená, že rozhlas už vstoupil do životů čtyř generací posluchačů. „Rádio“ bylo také za  dobu své existence odrazem většiny důležitých

dějinných událostí a mnohé z nich i aktivně ovlivňovalo. Archivní rozhlasové snímky už druhým rokem intenzivně probírá čtveřice autorů denního cyklu Rozhlasový rok Eva Hazdrová, Bronislava Janečková, Tomáš Černý a  Jiří Hubička, aby cyklus mohl vstoupit do vysílání Českého rozhlasu 3 – Vltava s prvním dnem roku 2013 a skončit až jeho dnem posledním. Těch 365 zvukových ohlédnutí má prostý řád. Ve vysílání se objeví vždy některý z pořadů, který byl toho konkrétního data kdykoliv v historii rozh-lasu vysílán nebo natočen. Tento systém přináší půvabné časové i  tematické skoky a  sousedství příspěvků, které, ač je pojí datum vysílání, by se jinak vedle sebe nikdy neocitly. Občas dochází ke  kouzlu nechtěného. V  jed-nom datu se například sejde vyprávění Růženy Naskové o  sněhové královně a  jejích ledových střípcích v  očích, které přinášejí lidem zlo, s projevem Konráda Henleina. Jiné datum odhalí zcela rozdílný názor téhož politika po dvaceti letech nebo naopak až neskutečně stejné pro-jevy různých prezidentů při příležitosti výročí a svátků.

V těch zvukových výletech časem autoři nacházejí i méně známé dramatizace, umělecké pořady, pozoruhodné he-recké nebo muzikantské výkony či dodnes působivé do-bové zpravodajství a reportáže.

Zvuková archeologie, jak autoři své objevování v  roz-hlasovém archivu nazývají, přináší řadu překvapení, uměleckých zážitků, lidských dramat a  úsměvných momentů. Posluchači Vltavy mohou v roce 2013 podnikat tyto výpravy prostřednictvím poslechu cyklu Rozhlaso-vý rok.

Bronislava Janečková

Rozhlasový rok vysílá Český rozhlas 3 – Vltava denně v 5.35, 12.50 a 22.45 hod.

Rozhlasová hra bývá někdy s  jistou dávkou nadsázky nazývána královskou rozhlasovou disciplínou. Milovní-ci reportáží, koncertů nebo třeba dokumentů na  to budou mít jiný názor. Pravda je, že je to obor náročný a ve svých nejlepších výsledcích sugestivní. V roce deva-desátého výročí vysílání Českého rozhlasu jsme pro vás připravili cyklus věnovaný nejvýraznějším osobnostem, které se rozhlasové hře věnovali jako režiséři a  autoři. Počínaje únorem vám každou druhu sobotu v 16 hodin představíme v  půlhodinovém medailonku režiséra, res-pektive dramatika a  v  následujícím týdnu, v  některém z  vysílacích časů věnovaných rozhlasové hře, uvedeme hru svázanou s danou osobností.

V  sobotu 2. února přiblížíme tvorbu Josefa Bezdíčka (30. 9. 1900 Hodonín – 6. 7. 1962 Teplice v  Čechách). Z  díla tohoto skutečného průkopníka rozhlasové tvor-by jsme na 9. února vybrali jeho inscenaci hry Františka Kožíka Cristobal Colón. 16. února se vrátíme k  osob- nosti scenáristy, herce, podnikatele, fi lmového a  také rozhlasového režiséra Přemysla Pražského (24.  7.  1893 Nýřany – 1. 8. 1964 Praha). Jeho režijní styl nám přiblíží 23. února inscenace slavné hry Alfreda de Musseta Lo-

renzaccio. V sobotu 2. března se budeme v našem cyklu věnovat Miloslavu Jarešovi (1. 12. 1903 Praha – 18. 7. 1980 Praha) a o  týden později jsme do vysílání zařadili jeho inscenaci hry Otakara � eera Faëthon. Podobně jako

začátky Josefa Bezdíčka je práce dalšího režiséra – Vla-dimíra Vozáka (10. 7. 1911 Olomouc – 24. 1. 1998 Brno) – ukotvená v brněnském studiu. Inscenaci dramatu Ga-briely Preisové Její pastorkyňa v  režii Vladimíra Vozáka vysíláme 23. března.

V průběhu celého roku pak připomeneme umění Jiřího Horčičky, Josefa Červinka, Aleny Adamcové, Jaros-lavy Strejčkové, Josefa Melče, Olgy Zezulové, Karla Tachovského, Karla Weinlicha, Jaromíra Ptáčka, Lud-víka Aškenázyho, Ludvíka Kundery, Miloše Rejnuše, Františka Pavlíčka, Antonína Přidala, Zdeňka Svěráka, Daniely Fischerové, Milana Uhdeho, Josefa Henkeho, Jana Bergra, Jiřího Rolla, Josefa Hlavničky, Jana Vedrala, Michala Lázňovského a Přemysla Ruta. Na jednotlivých medailoncích se budou podílet například Michal Bureš, Alena Zemančíková, Jan Vedral, Rudolf Matys, Oldřich Knitl a další.

(mv)

ROZHLASOVÝ ROK – 365 ZASTAVENÍ V ČASE

VÝROČNÍ PRŮVODCE ROZHLASOVOU HROU

11

Hudba a  poezie si projevují přitažlivost od  samých počátků kultury, básně byly zhudebňovány vždy. Až v  dobách postromantických, kdy kultura začala být rozdělována na vážnou a populární, zůstala poezie jaksi vězet v té vážné a v populární oblasti se rozvinula tvorba písňových (a písničkových) textů. Ty mají různé, někdy i velké, poetické kvality, ale zhudebněné básně to nejsou (ani E. F. Burian nezhudebňoval básně Vítězslava Nezva-la, ale jeho speciálně pro zhudebnění vytvořené texty, stejně tak Voskovec s Werichem a další jejich současníci a následovníci). A potom, ve 2. polovině 20. století, vtrhla do světa rocková hudba se svými mnoha odnožemi a spo-lu s pozorností publika se zmocnila i poezie. Básnických textů nejrůznějších období.

Projekt Ro(c)k a poezie byl tedy v rozhlase svým způ sobem na spadnutí již dávno – symbióza rocku, ale nejen jeho, a  poezie není ničím novým, ke  vzájemnému pro línání docházelo již od 60. let 20. století. Poezií, to připomínám, míníme skutečné básně, ne to, co je někdy poznačováno jako „rocková poesie“, tedy texty písní, blížící se, více či méně, poezii.

Zhudebňování poezie má v našich zemích tradici a vě no-vali se mu muzikanti z celého spektra populární hudby, od  těch folkověji laděných přes ortodoxní rockery až k  těm nejtvrdším a  různým experimentům, nemluvě o tra dici domácího undergroundu a písničkářích. Za mě-řo vat se ovšem pouze na domácí produkci by znamenalo připravit se o spoustu velice zajímavých adaptací světové poezie, klasické i současné – stejně jako u nás, i v zahraničí se jí totiž muzikanti rádi nechávali inspirovat.

Jaké básníky tedy v  průběhu celého roku uslyšíme? Namátkou uvádíme Václava Hraběte, K. H. Máchu, Ivana Wernische, Jana Zábranu, Williama Blakea, Bohuslava Reynka, Arthura Rimbauda, Charlese Baude-laira, Federika Garciu Lorku, Algernona Charlese Swin-burna, Jamese Joyce, Karla Hlaváčka, Konstantina Bieb-la, Josefa Kainara, Egona Bondyho, Christiana Mo r gen sterna, Allena Ginsberga, Bertolda Brechta, Charlese Bukowského, Petra Kolmačku, J. H. Krchovs-kého, Jáchyma Topola, Cypriana Norwida, Jacka Kerou-aca, Antonína Sovu, E. A. Poea, Francoise Villona, Bog-dana Trojaka, I. M. Jirouse, Dylana � omase, Jiřího Ortena a mnoho dalších…

Pořad připravuje po celý rok Josef Rauvolf, kterého zná-me především jako překladatele a  vykladače anglicky psané, zejména americké literatury. Za svůj život přeložil řadu knih zejména z okruhu beatniků, Jacka Kerouaca či Charlese Bukowského, Williama Burroughse, Allena Ginsberga, poslední dobou i cyberpunkové sci-fi spisova-tele jako J. G. Ballarda. Milovníci rockové hudby si také jistě vzpomenou na televizní seriál Bigbít, jehož byl spo-luautorem a v němž šlo o podrobné dějiny rocku u nás, podílel se i  na  televizním cyklu Alternativní kultura. V programové řadě Důvěrná sdělení v každém desetimi-nutovém pořadu zazní jak samotná báseň (vždy česky), tak její zhudebněná verze, a  samozřejmě v  autorském komentáři příběh a  dobové souvislosti básně, jejího zhudebnění, skupiny či sólisty, který ji interpretuje.

Alena Zemančíková

A POEZIE

Cyklus Ro(c)k a poezie vysílá Český rozhlas 3 – Vltava: každý všední den ve 13.30 hod.

Josef Rauvolf | Foto: Wikipedia

Důvěrná sdělení

12 Výročí

UŠTKNUT ZÁHADNOSTÍ ŽIVOTA

Starý pařížský byt v Kanovnické ulici v  těsné blízkosti Notre-Dame s výhledem na katedrální věže a plný knih a  fotografi í přátel. Kdysi v  něm bydlel významný fran-couzský literární kritik Charles Du Bos. Shodou podi-vuhodných osudových okolností se onen byt ve čtvrtém patře stal domovem i  vyhnanstvím českému spisovateli Janu Čepovi (1902–1974), který v roce 1948 uprchl z ko-munisty uchvácené vlasti. Je to ostatně jeden z paradoxů jeho života – básnící prozaik křehkého habitu, který byl všemi póry své bytosti připoután ke krajině předků a své-ho dětství (Myslechovice u  Litovle), dožívá svůj život v  centru hlučného evropského velkoměsta. V  tesknotě a s plachým pocitem tvůrčí nenaplněnosti.

Venkovský myslechovický svět byl spisovateli nejen inspiračním zdrojem (krajinný horizont, sestry, bratr, stařeček, sousedi a příběhy i motivy z rodné vsi se často objevují v jeho prózách), ale i sněnou Ithakou, po které toužil do  konce svých pařížských dní. Čep, který byl v  posledních letech svého života po  ataku mrtvice od-kázán na pomoc blízkých, si do pařížského deníku o své životní situaci zapisuje: „Jako bych se byl octl v  situaci zcela nepravděpodobné a nepochopitelné: Tenhle pokoj, tohle město; tahle žena, tyhle děti, jejichž jsem otcem… já, který se tak často cítím v kůži chlapce, kterým jsem byl v jedenácti letech. Chtěl jsem to všechno já?“

Jan Čep patří k těm zapovězeným autorům, kterým se dos-talo po roce 1990 plnohodnotné satisfakce a oprávněného znovupřijetí. Básníku jitřního zraku, jak jej nazval F. X. Šalda, vyšly několikasvazkové spisy (prózy, eseje, promluvy, deníky), řada reedic jeho překladů (například

Pourattův Kašpar z  hor), citlivý monografi cký port-rét z  pera Mojmíra Trávníčka s  názvem Pouť a  vyhnan-

ství, vyšla Čepova korespondence (s  druhem Janem Zahradníčkem, s Vladimírem Peškou, Věrou Šmídovou, Františkem Halasem aj.), uskutečnily se životopisné výstavy, dovydávány jsou opomenuté texty (například nedávno juvenilní cestopis Dojmy z  Anglie a  rané prózy) nebo postřehy z  rodinného prostředí – soubor Jan Čep

ve vzpomínkách své rodiny či brožurka Jiřího Skládala Kde

se vzal Jan Čep. Nesou v  sobě zvláštní, melancholické zámlky, které známe z Čepových próz, ale třeba také ze světla pozdních pláten Josefa Šímy. O  přítomnosti ta-jemství a jistého druhu „světla“ hovořil ve své rozhlasové promluvě (ve vatikánském rozhlase v listopadu 1972) teo-log, esejista a vydavatel Karel Vrána, když o Janu Čepovi prohlásil: „Čepovo slovo je stále otevřené; žije s  námi, oslovuje nás a prosvětluje nejednu těžkou lidskou situaci našich osudů. Síla a velikost Čepova umění se projevuje ve vnitřní naléhavosti a lidské pravdivosti. Opsal a odha-loval obrazy a cesty naší zašifrované a bloudící existence. Vyslovil v čistém žasnutí a v ´lkajícím zajíknutí´ smrtel-nou a křehkou krásu země. Okouzlen tajemstvím života a uštknut jednou navždy záhadností smrti vyhmátl svým básnickým charismatem základní klíč k lidskému bytí.“Přestože máme před sebou celé Čepovo literární dílo, stále zjišťujeme, jak je ještě málo popsán a prozkoumán spisovatelův exilový život. Kolik má ještě nedopovězených míst a  souřadnic. Málo víme o  jeho působení ve  fran-couzské zpravodajské službě, o přátelství s Pavlem � g-ridem, Leo Gruberem, Karlem Vránou, k  esejistickému zpracování vybízí jeho potýkání a stýkání s francouzský-mi spisovateli a publicisty.

Na  konci prosince (31. 12.), kdy si připomínáme 110.výročí Čepova narození, uvedeme na  stanici Vltava řadu pořadů, které se k  tomuto plachému melancholi-kovi a  básníku „dvojího domova“ vztahují – jeho esej, povídku a  také portrétní kompozici v  pravidelných nedělních Schůzkách s  literaturou (30. 12.). V  nich bu-dou na svého přítele, známého a spolupracovníka doma i  v  exilu vzpomínat spisovatelka a  malířka Gertruda Gruberová-Goepfertová, manželka Čepova druha Marie Zahradníčková, esejista a překladatel Petr Demetz, bás-ník Bohumil Pavlok, katoličtí duchovní Karel Fořt a Petr Ovečka či vydavatel a redaktor Radia Svobodná Evropa Antonín Kratochvil. Osu pořadu budou tvořit dochova-né zvukové fragmenty z Čepových rozhlasových promluv na  vlnách RSE a  nově nalezený dvanáctiminutový roz-hlasový rozhovor, pořízený s Janem Čepem na počátku 60. let v  Paříži. Podobně jako na  fotografi ích Čepovy tváře, kde si všímáme klidné vážnosti očí a hloubky jeho krajiny vnitřní, rozeznáváme v  modulaci spisovatelova hlasu nejen moravský přízvuk, ale především křehkou jemnost, subtilní způsob zacházení s mateřským jazykem i rozechvělou senzitivitu.

V  úvodu citovaný Čepův deníkový zápis končí slovy: „Proč se cítím jakoby průsvitný, jako by mnou pronikaly paprsky, které přicházejí odjinud?“

Miloš Doležal

Jan Čep a Leo Gruber

13Schůzky s literaturou

Před čtyřmi sty lety, 23. listopadu roku 1612, zemřela v Praze

Johanna Elisabeth Westonová, která své latinské básně publi-

kovala jako vůbec první žena v zemích Koruny České.

Narodila se ve městečku Chipping Norton v anglickém hrabství Oxfordshire jako druhé dítě Johna Westo-na a  Joane Cowperové. Otec jí zemřel a matka se záhy provdala za  alchymistu Edwarda Kelleyho, s  nímž se přestěhovala do Čech, kde Kelley působil na dvoře Ru-dolfa II. V Mostě si zakoupila usedlost a dům. Legenda-mi opředený magistr Kelley zajistil oběma dětem vyni-kající vzdělání, Elizabeth údajně mluvila plynně česky, anglicky, německy, italsky a latinsky. Když Kelley upadl u císaře v nemilost a posléze v roce 1597 zemřel, fi nanční situace rodiny se zhoršila. Elizabeth rozesílala prosebné dopisy vlivným lidem ve snaze získat pro sebe a matku fi nanční podporu. Její tvorby si všiml slezský básník Georg Martinius von Baldhoven a  v  roce 1602 jí vydal

první sbírku latinských básní Poemata ve dvou svazcích. Šest let nato vyšla druhá sbírka Parthenica. Obsahuje mimo jiné i verše věnované dobrodinci, právníkovi jmé-nem Johannes Leo, za něhož se v roce 1603 Elizabeth pro-vdala a měla s ním sedm dětí, jež však všechny zemřely. Elizabeth sama zemřela, zřejmě následkem častých porodů, v jednatřiceti letech, v roce 1612. Její hrob najde-me v kostele sv. Tomáše v Praze na Malé Straně.

Josef Dobrovský, který tvorbě Westonie věnoval po-zornost roku 1722, oceňoval více její dopisy než básně, zejména proto, že humanistická poezie byla poezií spíš jen podle názvu. Mnoho oslavných a  příležitostných básní Westonia napsala ve  snaze získat podporu nebo přímluvu u  vlivných osobností – např. když roku 1603 nastoupil v Anglii na  trůn Jakub I., který tajně sympa-tizoval s katolíky, využila toho Westonia, aby si u něho připravila půdu pro intervenci u Rudolfa II. Na krále Ja-kuba napsala oslavnou ódu a poslala ji s doprovodným listem přímo kancléři Edwardu Deyrovi a  později pro jistotu ještě jednou po anglickém vyslanci Stephenu Lesi-eurovi. Jeden z listů, které Westonia posílala anglickému králi Jakubovi I., se v originále zachoval v  londýnském státním archivu.

Oslav Elisabeth Johanny Westonové se 24. listopadu zúčastnila velvyslankyně Velké Británie, farář anglikáns-ké církve v Praze i literární badatelé v oboru anglické i la-tinské literatury. Zajímavý je i genderový pohled na dílo Westonie, na způsob, jakým se ve svých básních – supli-kách obrací k mužům.

Dílo Alžběty Johanny Westonové je přeloženo do češtiny, Schůzky s  literaturou 17. února seznámí posluchače s různými možnostmi výkladu jejího života i díla.

Alena Zemančíková

PODIVUHODNÁ ANGLIČANKA V RUDOLFINSKÉ PRAZE

Kostel sv. Tomáše

Foto: Wikimedia Commons

14 Rozhovor

Ve dnech 11. a 12. prosince 2012 se v Mnichovské Muff at-halle konají dva koncerty souboru Ensemble Modern,na  kterých dirigent a  skladatel Peter Eötvös uvede nová díla mladých skladatelů ze střední a východní Ev-ropy. Jedním z oslovených autorů je i František Cha-loupka (*1981), jehož opera Eva a Lilith byla v červnu uvedena v Ostravě. Celý projekt nese název „Odkud? Kam? Mýty – národ – identity“ a vznikal ve spoluprá-ci s  Goethe-Institutem. Oba koncerty bude nahrávat Bavorský rozhlas. Ten druhý, na  kterém v  premiéře zazní Chaloupkova skladba Mašín Gun, bude vysílat v přímém přenosu také Český rozhlas 3 – Vltava.

Projekt „Odkud? Kam? Mýty – národ – identity“ má poměrně složitou genezi. Mohl byste popsat, jak jste se k němu dostal a jaká byla vaše cesta od začátku až k obdržení objednávky na novou skladbu?Německý soubor Ensemble Modern oslovil ve  spolu-práci s  Goethe-Institutem osm evropských skladatelů, kteří doporučili za svou zemi tři skladatele z mladé ge-nerace. Celkem se tedy sešlo kolem 24 skladatelů, kteří byli pozváni na projekt s názvem „Odkud? Kam? Mýty – národ – identity“. Projekt se konal 26. – 31. května 2011. Probíhal formou dopoledních seminářů a diskuzí, odpo-ledne se pak konaly zkoušky s Ensemble Modern a diri-gentem Peterem Eötvösem. Nezkoušely se tedy ještě ty nově vzniklé skladby, ale starší kusy, které každý zaslal dle svého uvážení. Po tomto setkání měli všichni za úkol vyhotovit a poslat skicu nově připravované skladby pro Ensemble Modern. Na  základě těchto skic pak vybrali osm skladatelů, z každé země jednoho.

Ensemble Modern je špičkový soubor specializovaný na soudobou hudbu a má u nás velké renomé. Pocítil jstenějaké rozdíly oproti spolupráci s  českými soubory? Co se týče hudebníků, tak největší rozdíl, myslím, není ani tak v technické úrovni, jako spíše v disciplíně. U nás se stává, že přesto, že jde o  soubor specializující se na soudobou hudbu se špičkovými hudebníky, nedá se říct, že pro všechny je prioritou vzdělávat se nebo rozvíjet zkušenosti s moderní hudbou. Takže se třeba sejde an-sámbl hudebníků vynikající úrovně, ale bez nějakých extra zkušeností se současnou hudbou – mají romanti-cké pojetí dynamiky, nemají vytříbený vkus pro barev-né odstíny, některé způsoby hry na nástroj si nechávají rádi znovu a  znovu vysvětlit, pokud něčemu ve  svém partu nerozumějí, tak to klidně ignorují atd. Neplatí to samozřejmě kategoricky, ale když k  tomu připočtete málo času na zkouškách a dirigenta, který ne vždy roze-zná, o co vlastně v partituře jde, na co se má zaměřit, co má vyzdvihnout, tak už si sami domyslíte, na kolik se vý-sledky vzdalují od nějakého ideálu. Přesto si myslím, že je tady spoustu ansámblů, kterých bychom si měli vážit, protože to, co dělají, dělají poctivě a s velkou energií.

Samozřejmě to hlavní, co tady chybí, je kontinuita – čty-řicet let vytlačovaná soudobá hudba se dnes střetává s hu-debníky, jejichž pedagogové je stále učí současné trendypřehlížet. Není to nic neobvyklého ani na vysokých ško-lách. Občas je zahlédnu, jak nad soudobou partiturou mávnou před svými studenty rukou; a ti studenti pak tyto návyky a lhostejnost přejímají. Na druhou stranu se díky této „opozici“ formují hudebníci do různých ansámblů, které nejsou nijak zvláště ofi ciálně podporovány, čímž za-bráníte tomu, aby přišli lidi, které to vlastně hrát nezajímá.

A jsme u dalšího aspektu věci, a tím je ekonomická pod-pora a  s ní související politická kultura. Ensemble Mo-dern není jen hudební soubor. Když přijedete do Frank-furtu, kde sídlí, narazíte na  několikapatrovou budovu, kde je kromě zkušeben také několik pater pro admi-nistrativní činnosti. Tedy, zájem těch, co mají zájem to dělat, je pod po rován i  z  ofi ciálních míst, nikdo nestojí proti sobě v opozici. Za těchto okolností se může kvali-ta produkce roz víjet, a když je kvalitní produkce, roste

i  zájem veřejnosti.Nicméně bych nerad, aby to vyzníva-lo nějak pesimisticky. Jsem velký fanda toho, co se u nás děje. Máme tady několik festivalů světového renomé a to není málo! Měli bychom konečně začít stavět na tom, co je kvalitní a uvědomovat si především to dobré, je toho, naštěstí, dost.

Vaše skladba se jmenuje Mašín Gun, což je slovní hříčka (machine gun anglicky znamená samopal) a dalo by se tedy čekat, že souvisí s útěkem bratří Mašínů. Jak?Skladba se jmenuje Mašín Gun a  má podtitul „� e Se-

ven Rituals for Purgiing the Czech Lands from the Spirit of

Communism“ (Sedm rituálů za  odstranění ducha komu-nismu z Českých zemí). Jde o sedm vět, ve kterých hraje úlohu jakéhosi vykonavatele rituálu perkusionista. Celý tento rituál má svou formu – vstupní rituál, centrální ri-tuál, závěrečný rituál apod. Forma celé skladby je řešena zrcadlově, jde také o jakýsi diptych, „dvojportrét“: I. ri-tuál až do poloviny IV. rituálu je označen jménem Ctirad, druhá polovina IV. až po VII. rituál je označena jménem Josef.

V době, kdy jsem pracoval na těchto skicách právě umřel Ctirad Mašín a  ve  veřejném prostoru se opět objevila ostrá kritika Mašínů. Mě tyto reakce vždycky dráždily svou jednostranností bez nějaké hlubší uvědomělosti nebo alespoň shovívavosti – Mašíni jsou vrazi a  tečka, vyřízeno. Měli držet hubu a  krok. Vždycky mě lekalo už jen pomyšlení, nakolik nám tenhle názor vnutili ko-munisti. Mimohudební diskuzí ale není otázka, jestli to, co udělali Mašíni, bylo správné nebo ne, ale spíše to, jak se stavíme k lidem, kteří bojovali za svobodu naší země. Konec konců, už otec Mašínů byl velkým bojovníkem v nacistickém odboji. Fakt, že má skladba svou premiéru v Mnichově, považuji spíše za symbolický.

Josef Třeštík

MÝTY NÁROD IDENTITY

15Souzvuk

Celé Flaubertovo románové dílo bylo jedinou obětí, je-diným odříkáním, jediným potlačováním sebe, stálou de-personalizací, naopak jeho korespondence a jeho deníky z cest jsou plné důvěrnosti a niterného skepticismu, „jsou vyvřením tichých snění, potlačované něhy, hlubokých meditací, prudkých výbuchů osobních, projevem lásek a náklonností i nenávistí a hněvů“.

Flaubertova korespondence je, čtena v  chronologickém sledu, nejen deníkem, který nám situuje tvůrce v  jeho prostředí a společenských vztazích, ale je zároveň jakousi chaotickou konverzací, v  níž se mění adresát, ale v  níž zaznívá stále stejně silná individualita autorova.

Především obsahuje tato korespondence souhrn Flau-bertových estetických názorů, vyjevuje se v  ní celá summa zásad romanopiscova umění. Autor reaguje na utilitářskou tendenci, která v 19. století činila z  lite-ratury poučovatelku a služku společnosti. Román je mu především uměleckým žánrem a  kvalita uměleckého výrazu má být první starostí spisovatele. Mravní ideál obsažený v  textu musí vyvěrat z  umělecké krásy. Do-konalosti lze dosáhnout jedině tehdy, když spisovatel dokáže vyloučit osobní emoce. Romanopiscovo dílo má být neosobní.

Flaubert odmítá inspiraci, která umělce zbavuje sebe-kontroly a  brání mu rozvinout racionální schopnosti jeho talentu. Dosáhnout umělecké dokonalosti, když jsme odmítli klamavou pomoc inspirace, lze jen nes-mírnou formální péčí – tady začíná Flaubertovi to, co nazývá „úzkostmi stylu“. Promýšlí se architektonika díla,

koncepce, plán, pojetí. Korespondence dokládá, jak pe-člivě Flaubert svá díla plánoval a koncipoval a jak v prů-běhu tvorby pochyboval o  správnosti vlastního plánu. Flaubertova korespondence skýtá obrovské bohatství myšlenek, postřehů, aforismů a informací o tvůrčím zápa-su francouzského prozaika. Flaubertovy dopisy kdosi označil za jeho největší román (a například Vladimír Ho-lan se s vysočinským básníkem Stanislavem Zedníčkem shodli na tom, že z Flaubertova díla mají nejraději právě jeho korespondenci).

Kdosi napsal, že publikování korespondence je ve Flaubertově případě krutou ironií: kolikrát tento autor vyhnal své vlastní autorské, osobní „já“ ze dveří svého domu v Croissetu. A  toto já se vrátilo v  jeho korespon-denci. Literární kritik Albert � ibaudet ji nazval „ne-smrtelným brevířem literární cti“. Soubor je to nesmírně rozsáhlý: jeho pětisvazkové vydání v  edici Pléiade pa-řížského nakladatelství Gallimard čítá přes 7500 stran… Maličký zlomek z  tohoto „opus magnum“ přinášíme v  pořadu Souzvuk. Fragmenty z  korespondence fran-couzského spisovatele z  překladu Gustava Francla připravila Barbora Bukovinská.

Petr Turek

Český rozhlas 3 – Vltava: Souzvuk, 16. 12. 2012 v 9.00 hod.

GUSTAVE FLAUBERT

Mám nyní právo, abych svou popálenou

rukou napsal několik vět o podstatě ohně

Francouzský spisovatel Gustave Flaubert

Foto: Wikimedia Commons | Tucker Collection

(New York Public Library) Archives

16 Severský rok

Severská dramatika nejsou jen notoricky známá jména Henrik Ibsen či August Strindberg. Podobně jako kde-koli jinde se ve Skandinávii píše drama i dnes. Posluchači stanice Vltava měli už v rámci Severského roku možnost vyslechnout si hry řady současných dramatiků z  Dán-ska, Norska, Švédska a  Finska. Série deseti desetimi-nutovek Do ticha, do snu, do konce představí blíže ty nej-zajímavějších z nich.

Do  názvu pořadu pronikly části titulů tří generačních souputníků – Larse Noréna, Jona Fosseho a  Astrid Saalbachové. Všichni tři se narodili kolem poloviny minulého století a  jsou už dávno etablovanými drama-tiky. Lars Norén je považován za  nejvýznamnějšího švédského dramatika po Augustu Strindbergovi. Jon Fos-se je pak častován přídomkem „nový Ibsen“. Média i od-borná veřejnost se pomocí těchto srovnání snaží v obou případech pojmenovat především roli, jakou dílo obou dramatiků hraje nejen v kontextu národním, ale i v kon-textu světovém. Astrid Saalbachovou, která je z  této trojice nejméně známá, zajímají podobně jako Noréna především drásavá témata, jež přináší dnešní zrychlená a  globalizovaná doba. Odcizení fyzické i  duševní jsou klíčová slova v souvislosti s tvorbou těchto dvou autorů. Komorní dramata Jona Fosseho kroužící kolem běžných

existenciálních témat příznačných pro lidské soužití v  rámci rodinného kruhu se vyznačují zvláštní naléha-vostí a místy až horečnatým tempem. Všechny tři auto-ry spojuje snaha o formální novátorství v rámci daného žánru.

Na  skandinávských scénách se pochopitelně můžeme setkat i  s mladšími kolegy výše jmenovaných autorů. V pořadu Do ticha, do snu, do konce se proto posluchači seznámí i s díly dnešních čtyřicátníků nebo – v případě Christiana Lollikeho – s  tvorbou dramatika, jemuž se čtyřicítka teprve blíží. V  devíti dílech se tak představí po třech autorech ze Švédska, Norska a Dánska. Kritéri-um výběru ovlivnila skutečnost, zda je autor známý také u nás, jestli byla některá z jeho her přeložená do češtiny, případně u  nás uvedená v  divadle nebo v  rozhlase. Až na  dílo švédského dramatika Mattiase Anderssona budou proto blíže představeni autoři, s nimiž už český divák má určitou zkušenost. Rozhlasové inscenace Zpátky

na luční vrch a Najednou norského autora Pera Schreine-ra o mužích, které zvláštní náhody postaví mimo pros-tor a čas, vznikly na Vltavě v roce 2010, respektive 2012. Černou komedii Řemeslníci Dánky Line Knutzonové zna-jí zase diváci Švandova divadla na Smíchově, kde je tato hra o partě nezvedených pracantů v současné době na re-pertoáru. Ve Skandinávii je pochopitelně mnoho dalších zajímavých dramatiků, kteří by si zasloužili pozornost. (Připomeňme alespoň Nora Arneho Lygreho, jehož dys-topická hra o nesmrtelném lidstvu Náhle věční byla uve-dena jako scénické čtení v Městském divadle Zlín, nebo dánskou autorku Nikoline Werdelinovou, jejíž komedie o krizi „dobře živených“ třicátníků se s úspěchem hrála ve Švandově divadle na Smíchově.)

V souvislosti s 90. lety minulého století můžeme v Dánsku a Norsku mluvit přímo o boomu nové dramatiky. V Nor-sku tento fenomén souvisí především s dílnou současného dramatu, kterou jedno desetiletí (mezi lety 1986 a 1996) vedl umělecký šéf Národní scény v Bergenu Tom Rem-lov. Dá se říct, že spolu se svými spolupracovníky Remlov doslova vydupal ze země ikony současné norské dramati-ky Jona Fosseho a Cecilii Løveidovou. Podobně v Dán-sku debutovalo několik zajímavých mladých autorů

v  poslední dekádě 20. století. Dánský rozkvět souvisí především s nástupem nezávislých malých scén, které se na nové drama cíleně zaměřily a své dramatiky si vycho-vávaly přímo v provozu. V Dánsku i ve Švédsku se navíc stalo určitým trendem psaní dramatu studovat, podobně jako se u nás v posledních dvaceti letech rozmohlo stu-dium na  literárních akademiích. Švédská situace se nicméně od  dánské a  norské poněkud liší. Tato země si na  rozdíl od  svých sousedů udržuje divadelní konti-nuitu už od konce 18. století, kdy bylo za vlády divadla milovného krále Gustava III. založeno Královské dra-matické divadlo (Kungliga dramatiska teater). Od  dob Strindbergových pak tato země bez větších bolestí rodí dramatiky evropského formátu. Z  těch nejzajímavějších představíme v našem pořadu Pera Olova Enquista a už zmíněného Larse Noréna.

Závěrečný díl série se zastaví u současného trendu diva-delních adaptací scénářů severských fi lmů. Zde se mimo jiné dotkneme i  fenoménu Ingmar Bergman. Texty to-hoto fi lmového a  divadelního režiséra jsou pro divadlo adaptovány vůbec nejčastěji.

Karolína Stehlíková

NOVÉ TVÁŘE SEVERSKÉHODIVADLA

Český rozhlas 3 – Vltava: Do ticha, do snu, do konce, od 10. 12. vždy ve 12.50 hod.

Jon Fosse | Foto: Wikimedia Commons | Autor: Jarle Vines

Per Olov Enquist | Foto: Wikimedia Commons | Autor: Bengt Nyman

17Světová literatura

CAESARIUS Z HEISTERBACHU: V YPRÁVĚNÍ O ZÁZRACÍCH

Cisterciácký mnich Caesarius z Heisterbachu (* asi 1180 – † někdy po  r. 1240) shromáždil na  počátku 13. sto-letí rozsáhlou sbírku exempel – vyprávění, jež kazatelé ve  středověku vkládali do  kázání pro větší živost a  na-vázání kontaktu s posluchači. Jeho Vyprávění o zázracích (Dialogus miraculorum) obsahuje velké množství jednot-livých vyprávění vybraných z vlastních kázání a Caesa-rius bývá považován za jednoho ze zakladatelů exempla jako samostatného žánru.

Svou nejproslulejší práci uspořádal Caesarius ve dvaná-cti oddílech, jejichž sled odráží průběh mnišského života: od vstupu do řádu, pokání a vyznání vin, přes neustálý boj s pokušením a svody a úklady ďábla až po umírání a  smrt. Významné místo náleží posilám, jichž se mni-chu (a  vlastně člověku vůbec) dostává na  obtížné cestě životem, především Panně Marii, ochránkyni věřících a  ve  zvláštní míře cisterciáckého řádu. Velký prostor zaujímají různá vidění, spojená s  všudypřítomným průvodcem středověkých lidí – ďáblem.

Autor v sobě nezapře zvídavého a bystrého pozorovate-le světa kolem sebe, především světa lidí a jejich radostí, trampot a úzkostí, jimž dokázal vnímavě naslouchat.

Caesariova sbírka (sepisovaná asi v  letech 1219–1223) je rozsáhlým zdrojem poznatků o každodenním životě, mentalitě a  sociálních vztazích středověkých lidí. Výz-nam jeho Vyprávění o zázracích oceňovali a oceňují me-dievalisté a všichni, kdo se zabývají dějinami a kulturou středověku. Francouzský historik Jacques Le Goff čerpal

mimo jiné z kapitol věnovaných očistci, různým viděním a  lichvě, z  Caesaria čerpali dále historikové Georges Duby a Jean-Claude Schmitt či Aron Gurevič.

Caesariův soubor exempel byl znám již ve  středověku i v českém prostředí – několik jeho vyprávění přepracoval ke konci 14. století tvůrce sbírky Olomouckých povídek. Vý-bor překladatelky Jany Nechutové (nakl. Vyšehrad 2009) nepřebírá z  původní sbírky jen samotné příběhy, ale citlivě je ponechává v  jejich původním komplexu. Svět Caesariových středověkých exempel je podivuhodný a poutavý. Soubor se zachoval ve více než šedesáti ruko-pisech, což svědčí o jeho značném rozšíření ještě dávno před rozšířením knihtisku.

Petr Turek

Český rozhlas 3 – Vltava: Stránky na dobrou noc, od 2. 12 2012 vždy ve 23.00 hod.

DLOUHÉ ODYSSEOVO PUTOVÁNÍ

Homérova Odysseia (doslova Báseň o  Odysseovi) vznikla stejně jako Iliada patrně v 8., možná i v 9. stol. před Kris-tem. Je otázka, kdo byl vlastně autorem těchto vpravdě nesmrtelných eposů, zda to byl jediný tvůrce, nebo dva, popřípadě zda oba eposy nejsou poskládány z textů více tvůrců, vzniklých dokonce v  různých dobách – spo-lehlivá odpověď na  tyto otázky sice neexistuje, ale oba eposy zůstávají živou součástí světové kultury, jedním z  jejích základních pilířů a  kořenů. Odysseia, vrchol-né dílo řecké literatury archaického období, zpraco-vává osudy jednoho z  hrdinů skončené trojské války. Do příběhu o vracejícím se hrdinovi je vklíněno hrdinovo vyprávění (sled epizod v ich-formě) o putování exotický-mi kraji (v podstatě pohádkovými, třebaže formálně jsou

začleněny do mytologického systému). Hrdinova pevná víra v  bohy sice neslábne, ale fakticky bohové ustupují do pozadí a místo nich ovládá hrdinovy osudy nutnost čelit dalším a dalším novým situacím. V porovnání s he-rojskou, víceméně dějepravnou Iliadou působí exotičtější Odysseia zábavněji, svou výstavbou rafi novaněji a  sou-středěním na jednoho hrdinu komorněji.

Ve dvacátém století vznikly dva překlady těchto eposů: první od klasického fi lologa Otmara Vaňorného (1921), který důsledně zachovává hexametr, někdy až na hranici srozumitelnosti. Druhý překlad vznikl na jiném principu, který zvolil Vladimír Šrámek. Ten použil volný verš, res-pektive hexametr rozvolnil, a tím umocnil dramatičnost a  srozumitelnost eposu. Na  rozdíl od  Vaňorného ne-používal Šrámek homérovská kompozita (volooká Héra, mužohubný Ares) a nahradil je přirozenými obraty sou-dobé češtiny. Šrámkova smělá koncepce naráz proměnila dosud povinnou četbu v integrální součást krásné litera-tury.

Šrámkův překlad Odysseie vyšel poprvé v roce 1940, poté 1945 a  1987. Překladatel Vladimír Šrámek (1893–1969) vystudoval práva, ale více ho zajímalo divadlo a  litera-tura. Celý svůj život působil v občanských povoláních, ale soustavně spolupracoval s Národním divadlem a Di-vadlem Na  Vinohradech – jako herec, jako překladatel divadelních her a dramaturg. Překládal hry F. Schillera, J. W. Goetha, H. Ibsena, mimořádným počinem bylo přeložení Starého zákona (1947–1951). S největším ohla -sem se setkaly jeho překlady klasické literatury řecké a ří-mské (Aischylos, Sofokles, Plautus, Aristofanes, Homér).

Rozhlasové pásmo z  Homérova eposu Odysseia z  pře-kladu Vladimíra Šrámka připravil a  režijně realizoval Petr Adler.

Petr Turek

Český rozhlas 3 – Vltava: Schůzky s literaturou, 16. 12. 2012 ve 20.00 hod.

17

18 Firkušný

Na jaře roku 2012 se na brněnské JAMU konala konfe-rence k 100. výročí narození fenomenálního českého pia-nisty Rudolfa Firkušného. V  rámci ní přijelo do  Brna několik jeho někdejších studentů z Julliard School. Hos-té, kteří se jí zúčastnili, jsou dnes již mezinárodně eta-blovaní pianisté, často sami působící na prestižních hu-debních akademiích v pozicích pedagogů. To, že si nad rámec svých povinností udělali čas a  přiletěli do  Brna, ať už zahrát koncert či přispět ke  konferenci vlastním odborným textem, svědčí o  pověstné síle Firkušného osobnosti, kterou na  své okolí působil. Přinášíme krát-ké portréty a výňatky z rozhovorů se šesti z Firkušného někdejších studentů. Rozhovory samotné a  záznamy z  koncertů konaných u  příležitosti Firkušného konfe-rence můžete slyšet v rámci pořadu Akademie.

Mezi prvními hosty konference jsme oslovili paní Doru Novák-Wilmington. Volba byla snadná, dcera proslu-lého českého skladatele Jana Nováka je hluboce spjata s  českým prostředím. U  Firkušného studovala v  letech 1981–83. V  jejích vzpomínkách na otce se Firkušný ob-jevuje už ve  čtyřicátých letech 20. století, kdy byl Jan Novák jako stipendista Ježkovy nadace vyslán do  New Yorku, kde se setkal s  Bohuslavem Martinů a  právě s Rudolfem Firkušným. Paní Novák-Wilmington působí dnes na Hochschule für Musik und � eater v Mnichově, nahrává a  koncertuje, často se svou sestrou, vynikající fl étnistkou Clarou Novákovou. „Jako první se mi při vzpomínkách na Rudolfa Firkušného vybaví jeho veselí. Byl to člověk s  nesmírnými schopnostmi, ale nikdy ne-dával najevo, že toho ví nebo slyší mnohem víc než jiní hudebníci nebo studenti… Já jsem s ním mívala hodinu v devět ráno, čili krutě brzo, ale už od osmé hodiny jsem se někde rozehrávala, připravovala; on přišel k  deváté a zeptal se mě, jestli jsem už kdy hrála v rukavicích – já jsem samozřejmě nikdy nehrála v rukavicích – a protože byla zima, on měl zrovna kožené, tlusté rukavice, sedl ke klavíru a řekl: ‚já vám to ukážu‘ a hrál Mozarta. A hrál to úžasně transparentně s  perfektním trylkem. To byl jeho způsob humoru. On se nesnažil o nějaké teoretické suché výklady, nýbrž třeba ze stoje vedle mě sáhl do kla-víru a uhodil ten akord tak, aby bylo jasné, kde je rozdíl.“

18

A JEHO ŽÁCIRUDOLF FIRKUŠNÝ

Rudolf Firkušný| Foto: International Piano Archives Maryland

Rudolf Firkušný a jeho žáci

Alan Weiss (*1950) je opakovaně vyzdvihován jako jeden z nejvýraznějších talentů své generace – tak jej ostatně označil přímo Rudolf Firkušný. Tento rodilý Američan absolvoval u  Firkušného doktorské studium. Jeho hu-dební kariéra začala hrou na  kytaru, v  níž jej povzbu-zoval světoznámý španělský kytarista Andrés Segovia. Weiss dodnes jako ctitel drnkacích nástrojů sám tran-skribuje pro klavír například díla Downlandova nebo Tárregova. Působí rovněž jako profesor na Lemmensově konzervatoři v Leuvenu v Belgii a na konzervatoři v Ut-rechtu. Weiss se opakovaně vrací k propagaci díla Cho-pinova současníka Charlese-Valentina Alkana, jemuž již věnoval dvě sólová CD. O Firkušném nám v rozhovoru mimo jiné řekl: „Občas se hovoří o jistých podobnostech interpretace Firkušného a  Kempfa. Souhlasím s  tím – našly by se… Ale i  tak – já jej vidím jako jedinečného: v té rovnováze mezi smyslem pro vnitřní, klasicky čisté proporce hudby a mezi melosem jeho vlastní hudebnos-ti, kterou bych neváhal označit až za  idiosynkratickou, na prosto charakteristickou pouze pro něj. Byla to hra, kterou když jste jednou slyšel, nikdy už jste si ji nemohl splést s  žádnou jinou. Ten paradox, že v  sobě spojoval vlastně protichůdné tendence klasické vyváženosti a zce-la osobní tváře tvořil nezaměnitelné kouzlo jeho hry.“

Další z Firkušného studentů, Richard Cionco, vzpomí-nal na Firkušného techniku z jiného úhlu pohledu: „Smá-vali jsme se spolu tomu, jak zvláštní měl ruce, neobvykle široké, s docela krátkými prsty. A ty prsty byly všechny úplně stejně dlouhé. A já si dnes myslím, že to byl také důvod toho, jak měl svou hru pod kontrolou.“ Richard Cionco není v  Česku neznámý. Je laureátem Soutěže Pražského jara a  spolupracoval s  mnoha českými or-chestry. Křehce působící muž má na  svém repertoáru fyzicky nejnáročnější klavírní kompozice jako například Rachmaninovův Třetí klavírní koncert anebo Lisztovy Transcendentální etudy. Kromě koncertování působí od roku 1993 na California State University. Pan Cion-co byl díky Firkušnému dobře obeznámen s  českou pi-anistickou školou a v našem rozhovoru nadšeně hovořil o umění Jana Panenky.

Podobný zájem o  českou hudbu vzbudila Firkušného osobnost u  kanadské pianistky Sary Davis Buechner. Paní Buechner vzpomínala na  své první setkání s  Fir-kušným, na způsob jeho výuky i jeho sebepojetí coby pe-dagoga. Na koncertě v  rámci konference provedla paní Buechner Fantazii a  toccatu Bohuslava Martinů, sklad-bu, která byla pro Firkušného přímo psána: „Martinů Fantazie a toccata, která je podle mého názoru nejlepší Martinů skladbou pro klavír a kterou napsal a věnoval Firkušnému v  roce 1940, v  tak strašné době v  jejich životě, kdy oba prchali před nacismem napříč Evropou, má v  tištěné partituře pár chyb. Jednou Firkušnému říkám: ‚…proč je tohle takhle a  v  repríze jinak? A  co znamená tahle fráze psaná takhle?‘ …a  on si pohladil bradu a říká: ‚…podívám se na to.‘ A příští týden přišel svým specifi ckým krokem, jak kdyby něco táhnul, díval se vždycky stranou a často si pískal nějakého Janáčka – Příhody lišky Bystroušky nebo Věc Makropulos… A říká: ‚…podíváme se na to.‘ …a vytáhl rukopis Martinů skladby. Přinesl ho do hodiny. A to nebylo jedinkrát, kdy se stalo něco tak výjimečného – on sám se zajímal o to, zda jsou věci správně tištěné. Ostatně – nemyslím si, že by kdy použil tištěnou verzi téhle Martinů skladby. Hrál ji na-víc zpaměti. Ale vysvítá z toho jeden podstatný rys jeho přístupu k  hudbě: vždy opakoval, že na  prvním místě je skladatel a on se snažil zprostředkovat jeho hlas s co největší možnou mírou autenticity.“

Americký pianista Douglas Buys byl na  Firkušného napojený ještě o  něco více osobně: jako chlapec bydlel ve  stejném městečku, ve  kterém měl Firkušný svůj let-ní byt. Vzpomínal, jak Firkušný hrával občas v  míst-ním kulturním centru, takže jej slyšel koncertovat už jako desetiletý. Také se podělil o zážitek s koncertování s  Firkušným: „Hráli jsme čtyřruční skladby od  Debus-syho. A on byl tak trpělivý a milý, jemný, distingovaný. A  pak, když jsme spolu vyšli na  jeviště, najednou byl v jednom ohni. Předtím tak tichý a na jevišti se najednou otevřel neuvěřitelným způsobem. A  já byl s  ním a  nesl se na  té vlně. A  víte, En blanc et Noir, které jsme hráli, tam je na začátku část nazvaná Odváté větrem, nebo tak nějak, a on to opravdu tak zahrál a bylo to úžasné. A pak na cestě z jeviště mě nenápadně objal a řekl mi do ucha:

19

‚teď jsme kolegové‘. To byl můj absolventský dárek a do-dnes mě to velmi dojímá a přijde mi to moc krásné!“ Buys studoval u Firkušného bakalářský a magisterský stupeň. Strávil tedy vedle českého mistra konstitutivní léta pro zrání své umělecké osobnosti. Dnes působí na New Eng-land Conservatory v Bostonu – Massachusetts.

Carlo Grante hovořil mimo jiné o prvním svém setkání s  Firkušného hrou. Ve  svém rodném L aquille navštívil jako dítě Firkušného koncert a  omylem pohnul židlí. Firkušný se na  něj z  pódia zadíval a  Grante tento mo-ment označil za iniciační pro celý svůj hudebnický život. Grante je vyzdvihován zejména pro kompletní nahráv-ku Sonát Domenica Scarlattiho na 40 CD nebo komplet Chopinových Etud v transkripci Leopolda Godowského. Grante vzpomíná: „Rudolf Firkušný byl zároveň velmi rezervovaný a zároveň vstřícný. Jeho způsob výuky byl založen na  tom pomoci studentům vybudovat cestu, kterou sám považoval za  správnou – bez vnucování se. A  já dnes můžu říct, že pro hudebníka dneška je ta správná cesta být zcela absorbován hudbou a  zároveň nebýt v ní zcela zapletený ve  smyslu výdělku a kariéry. A v tomto dával Firkušný mimořádný příklad svým cha-rakterem i emocionalitou. Jeho jemná přítomnost při hře byla vždy nakonec tak silná, pozitivní, povzbuzující.“

Vojtěch Dlask,

spolupracovník hudební redakce Český rozhlas Brno

Český rozhlas 3 – Vltava: Akademie, 9. 1. 2013, 20.00–21.45 hod.

20

Poprvé v životě jsem si byla schopna skutečně dovolit tu bolest a  ten žal. Kdykoliv předtím jsem musela být pro někoho statečná. Ať už to byla moje rodina, to když zemřel můj 18 měsíční syn Ben, moje máma nebo můj táta. Musela jsem být statečná a nemohla jsem si dovolit vyjádřit tu bolest, kterou jsem cítila. A teď jsem ji mohla konečně projevit a byla v tom pro mě obrovská svoboda.“ To říká v  připravovaném radiodokumentu Penny Wil-mot, žena, která prožila velkou ztrátu. Dejme ji v tomto článku slovo. Hovoří o  svém synovi: „V  roce 2007 šel Šimon do vězení a strávil tam šest měsíců. Odsoudili ho za to, že u sebe měl drogy. Jak se s tím mám vyrovnat? Co s  tím můžu dělat? Pro svou vlastní příčetnost a  i  pro zbytek rodiny jsme si museli Šimona velmi často držet od těla. Šimon nikdy skutečně nezapadal do tohoto světa. Svět mu nikdy nedával smysl. Zjistil, že do tohoto naruby obráceného světa, ve kterém žije, nikdy nemůže zapad-nout. A my jsme se celou dobu snažili, aby tam zapadl. Nás do něj napasovali a mysleli jsme si, že my do něj za-padáme, a snažili jsme se ho do něj nacpat také – do toho konvenčního boxu světa. Šimon se vždycky řídil jen pod-le sebe. A  byly doby, kdy nás svým chováním od  sebe odrazoval. Několik let jsem se s  ním vůbec nestýkala, bylo to riskantní. Pořád chtěl peníze, nebo měl nějaký problém, protože byl zapletený v drogách. Někdy se tak člověk prostě musí rozhodnout. Nemůžete s  tím nic dělat…

Tak Šimon skončil ve vězení. A myslím, že pobyt ve vězení mu dal pravidla – režim. Musel se vejít do předpisů, proti kterým se vždycky vzpouzel. Přesto však – nějakým způsobem – našel v rámci vězeňského systému svou roli. Velmi rychle ho pak propustili za dobré chování. To bylo ale nešťastné, protože v reálném světě byl znovu okamžitě ztracen. Byl propuštěn na  podmínku. Cokoliv dělal, vždycky se vyskytla nějaká překážka. Třeba chtěl začít chodit do práce, ale potřeboval odjet do práce už v 5 ho-

din ráno, přitom byl až do  8 hodin do  rána stále v domácím vězení. Prostě překážky byly všude. Všechno pro něj bylo velmi obtížné, protože přišla krize a on pra-coval ve  stavebnictví. Pořád si udržoval víru v  Boha a věřil, že Bůh je na  jeho straně, i když musel bojovat. A se vším hodně zápasil. Víra v Boha ho utěšovala. Po-slední záznam, který napsal na Facebook byl: „Šimon si myslí, vzbuď mě z tohoto snu, abych mohl znovu tančit s anděli ve spojenectví se svým Otcem. Amen.“ Pro mě z toho zní taková útěcha. Protože jsem si uvědomila, že viděl jasně, i když se cítil zoufalý a byl v depresi. A mys-lím, že opravdu trpěl depresí, protože mi řekl, „Víš mami, hodně lidí říká: Bože, já mám takovou depresi, ale vůbec netuší, co deprese je.“ Takže na nějaké úrovni v této fy-zické podobě hrozně trpěl. A  jak se může člověk přít s někým, kdo v  tak zoufalé situaci, ve které se nachází, vidí tak jasně? A kdo jsem já, že můžu rozhodovat o tom, jestli tu má zůstat?

Odjela jsem v polovině října do Turecka. A byla jsem tam úplně sama, jen se psem, a  hlídala jsem tam dům. Neuvědomovala jsem si, jak špatně na  tom Šimon je. Došel mi od  něj email a  podařilo se mi s  ním mluvit. A měli jsme spolu ty nejúžasnější rozhovory a on mi řekl: „Vím, že nejsem dost silný na to pokračovat.“ Ale nevěděl, že ho najde jeho bývalá přítelkyně, se kterou byli stále v  kontaktu a  která ho pořád milovala. Byla jsem s  ní na telefonu, když se jí podařilo se dostat do domu. A pos-lední slovo, které jsem slyšela před tím, než se jí vybil te-lefon, bylo: „Nikdo tu není.“ Ale já jsem věděla, že tam Šimon je, že ho jen nevidí. A  pak se telefon odmlčel. Naštěstí měla u  sebe druhý telefon. Volala jsem jí zpět a to už jsem mluvila s policií. Byla to bizarní situace. Já jsem v Turecku, v domě, který hlídám, se psem. Nikoho jsem tam neznala. A pak ta policistka, to je celé, co si pa-matuji, protože jsem si v hrůze uvědomila, co se vlastně stalo. Jediné, co si pamatuji, bylo, jak ta policistka říká:

„Musíte mít někoho u sebe. Musí tam být někdo s Vámi.“ A já říkám: „Nikdo tu se mnou není.“ A ona na to: „Musí tam být. Nemůžete být teď sama, musíte mít někoho u sebe.“ A v  té chvíli jsem si uvědomila, že tam vlastně nejsem sama. Protože je se mnou Bůh. A říkám jí: „Už je to v pořádku, je tu někdo se mnou.“ A byla to ta víra v to, a ten pocit, že nejsem sama.

V  okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že je Šimon pryč, vrátilo mě to do doby, kdy jsme přišli o Bena. A ta bolest z té ztráty, ta hrůza a ta osamělost mě zasáhly jako střela. A v té chvíli jsem si řekla, že přes to znovu jít nemohu, nemohu zažívat tu stejnou bolest a ztrátu, prostě nemo-hu. A  nemohu říct, že se mi líbí jeho životní lekce, ale v těch šesti dnech, kdy jsem byla sama v Turecku, jsem se přes tu bolest a ztrátu byla schopna přenést. Byly chvíle, kdy jsem zapomněla, že v tom nejsem sama. Bolest, která nastala, byla nesnesitelná.“

Radiodokument Nejsem sama je příběh ženy, která přišla o dva syny, a o její vnitřní síle se s tím vyrovnat. Její první syn umřel v 18 měsících, její druhý syn si vzal život, když mu bylo 38. Penny je obyčejná žena, jedna z mnoha, ale způsob, jakým se vyrovnala se ztrátou svého druhého syna, je pozoruhodný. Vnitřní síla, která jí umožňuje o  své zkušenosti otevřeně mluvit, je následováníhodná. Penny Wilmot v sobě našla způsob, jak se s tím vyrovnat a  navázat tak na  přirozený (tradiční) způsob truchlení a následné smíření – vyrovnání se se skutečností, kterou si většina lidí nedovede představit, natož takovou situaci zažít. V radiodokumentu se bude prolínat záznam hlasu Penny Wilmotové s četbou z jejího deníku, který si psala během šesti dní truchlení po svém zemřelém synovi.

Dominika Švecová

NEJSEM SAMA

Radiodokument Penny Wilmot | Foto: Archiv

21

Tvůrčí skupina literatury a  dramatu, dříve literární re-dakce, dlouhodobě spolupracuje s  autory, kteří provysílání píší původní práce. Někteří významní současní spisovatelé však povídky běžně nepíší nebo jen pří-ležitostně. Proto jsme na  rok 2013, kdy si budeme připomínat 90 let od zahájení vysílání Československého rozhlasu, začali připravovat projekt řady původních a do-sud nikdy nepublikovaných povídek současných českých autorů psaných pro Český rozhlas. Záměrem je obohatit slovesné vysílání o  originální a  kvalitní prozaická díla a zároveň navázat nebo prohloubit dlouhodobou tvůrčí spolupráci s vynikajícími autory všech generací. Celkově se předpokládá uvedení 12 povídek v  české premiéře. V  prvních dvou čtvrtletích jubilejního roku uvedeme na stanici Český rozhlas – 3 Vltava povídky Anny Zono-vé, Jiřího Červenky, Emila Hakla, Petry Hůlové, Petra Payna a Dory Čechové.

Dramaturgie Českého rozhlasu 3 – Vltava v uplynulých letech – v rámci co nejširší programové nabídky – kladla důraz vždy po  dobu jednoho roku na  některou národ-ní kulturu. V  roce oslav 90. výročí zahájení rozhlaso-vého vysílání v Čechách se tento akcent logicky obrací ke  kultuře a  literatuře české. Tvůrčí skupina literatury a dramatu připravuje k tomuto jubileu projekt na zvaný Česká próza, který se bude realizovat v programovém cy-klu četba na  pokračování. V  tomto projektu se budou střídat vždy po třech měsících dvě řady – první z nich nese označení 3 x z let šedesátých a druhá 3 x ze současnosti.

PSÁNO PRO ROZHLAS A ČESKÁ PRÓZA

Literární redakce připravila pro vysílání v polistopado-vém více než dvacetiletém období mnoho děl českých autorů z  nejrůznějších dob historického vývoje. S  vel-kou pozorností jsme se zaměřovali i na kvalitní tvorbu z  60.  let, z  doby, kdy se stále více prozaiků i  básníků při psaní uvolňovalo z  tuhé ideologické reglementace a literatura dosahovala – vedle jiných oblastí kultury – divadla, fi lmu, výtvarného umění – mimořádně vysoké úrovně. Z  próz spisovatelů Karla Michala, Bohumila Hrabala, Jaroslava Putíka, Ladislava Fukse či Karola Sidona a  Zdeny Salivarové jsme většinu nebo některé v četbách na pokračování uvedli. Naštěstí přes naše úsilí zůstává ještě bohatství děl dosud nerealizovaných a nez-mapovaných, z  nichž při této příležitosti sestavujeme dramaturgii dvou řad nazvaných 3 x z let šedesátých.

V  prvním čtvrtletí to jsou: Karel Michal: Krok stranou, Karol Sidon: Sen o mém otci, Bohumil Hrabal: Jarmilka.

Ve  třetím čtvrtletí: Jaroslav Putík: Zeď, Ladislav Fuks: Příběh kriminálního rady, Zdena Salivarová: Nebe, peklo,

ráj.

Základem výběru české prózy pro vysílání je vždy současná tvorba. V  dnešní době vzniká záplava literár-ních děl, jak kvalitních, tak méně kvalitních. Vzhledem k  principům plánování a  k  délce přípravy literárních pořadů se nesoustřeďujeme na  aktualitu, která je zále-žitostí publicistiky, nicméně naším záměrem je získávat

DVA PROJEKT Y K 90. V ÝROČÍ ZAHÁJENÍ V YSÍLÁNÍČESKOSLOVENSKÉHO ROZHLASU

a  uvádět kvalitní novinky, které v  literárním prostředí vznikají a vycházejí. Z nich pro vysílání v jubilejním roce 2013 sestavujeme dvě řady nazvané 3 x ze současnosti.

Ve  druhém čtvrtletí to jsou: Vladimír Binar: Číňanova pěna, Eliška Vlasáková: Byla jsem s našima na procházce,Jiří Hájíček: Rybí krev.

Výběr současných próz pro poslední čtvrtletí roku 2013 není ještě defi nitivní. Měly by to být tři četby na pokračování z próz Jany Šrámkové, Jakuby Katalpy, či některé z připravovaných románů Magdalény Platzové,Markéty Pilátové nebo Anny Zonové.

Jiří Vondráček

Rozhlasový stan v Praze – Kbelích, 1923 | Foto: Archiv Českého rozhlasu

2222

Na  konci srpna 1942 si Albert Camus napsal do  svého deníku: Mor. Nemůžu se z toho dostat. Příliš mnoho „náhod“

při psaní. Je třeba se striktně držet myšlenky. Cizinec zpodo-

buje obnaženost člověka tváří v  tvář absurditě. Mor hlubin-

nou rovnocennost individuálních hledisek tváří v  tvář téže

absurditě. Je to pokrok, který bude zpřesněn v dalších dílech.

Mor však mimo to dokazuje, že absurdita ničemu neučí. To je

defi nitivní pokrok.

Zdá se, že několik útržkovitých poznámek může být klíčem ke  čtení románu, který Camus vydal až pět let poté, v  roce 1947. Jeho děj zasadil do  alžírského města Oran. Znal ho důvěrně ze svých pobytů a byla mu známá i  historie zdejší cholerové epidemie. Ta zabila krátce po francouzské kolonizace v roce 1849 většinu obyvatel města.

Camus přesadil děj do  roku 1940, i  to možná přispělo k  tomu, že román byl často vykládán jako zpodobnění vichistického kolaborantského režimu, či přímo fašismu a rezistence proti němu. Při podrobnějším studiu Camu-sova díla, zvláště fi losofi ckých pojednání Mýtus o Sysifovi

a Člověk revoltující, však nutně vystane pochybnost, není-li tento výklad příliš zjednodušující a hodící se spíš jako zkratkovitý slogan na záložky knižního obalu.

Styl, jímž děj Moru vypráví, připomíná dílem kroniku a strohost jazyka, nejednoznačnost významů vět upomíná zase na Ka� ův Proces. Spolu s lékařem Bernardem Rieux,který při líčení historie morové epidemie využívá zápisky intelektuála Tarraoua, sledujeme počátky epidemie, jíž nikdo nevěnuje patřičnou pozornost. Teprve když mor propukne v plné síle, uvěří městská rada varování dok-tora Rieuxe a město hermeticky uzavře. Od této chvíle se Oran stává územím karantény, nikdo nesmí ven a nikdo nesmí dovnitř. Doktor Rieux a  skupina jemu blízkých, velmi rozmanitých lidí začíná svůj boj proti moru. Epi-

ALBERT CAMUS MOR

demie zatím mění celou společnost, tváří tvář smrti pada-jí masky, jedni boha zatracují, druzí ho nacházejí, jedni rabují, další pomáhají. Strohý, téměř reportážní autorův styl líčí jakoby bez emocí událost za událostí.V nehrdinských hrdinech Camusových a jejich neokáza-lých postojích lze spatřit podoby onoho člověka revoltu-jícího, který teprve tváří v  tvář smrti, na  prahu katast-rofy, utvrzuje smysl života.

V roce 1943 v Paříži si Camus poznamenává do deníku: Pro člověka není svobody, dokud nepřekoná svůj strach ze

smrti. Ne však sebevraždou. Kvůli jeho překonání se nesmí vz-

dát sebe.

Možná další klíč ke  čtení. Každopádně je fascinující pomyšlení, že Camus vydal své dílo v poválečné atmosféře sympatií francouzské levice ke  komunismu, v  době li-teratury plné patetického hrdinství. Boj s  morem není dobojován, protože ho nosíme stále v sobě, poznamenal autor na závěr knihy. A co je to mor, to ať si rozhodne sám čtenář. Nebo posluchač dvoudílné dramatizace Jana Vedrala, jejíž premiéru ne náhodou uvádíme v památný den smrti Jana Palacha.

Hynek Pekárek

Český rozhlas 3 – Vltava: 19. 1. 2013 od 14.00 hod.

WILLIAM SHAKESPEARE CORIOLANUS

Kdy přesně napsal Shakespeare tragédii Coriolanus

nelze s  jistotou určit, literární vědci se shodují, že to bylo někdy v  rozmezí let 1605 až 1610. Hra je poslední

autorovou římskou tragédií a tiskem vyšla v takzvaném prvním foliu v  roce 1623, tedy sedm let po  jeho smrti. Stejně jako u ostatních antických her Shakespeare čerpal námět z dobových pramenů, konkrétně z Plutarchových Životopisů, a vojenskou a politickou dráhu svého hrdiny vylíčil věrně podle historické předlohy. Zároveň v hrdém římském generálovi a politikovi vytvořil jednu ze svých nejrozporuplnějších postav.

Coriolanus je muž, jehož pyšná a neústupná povaha žene do neštěstí. Svoje klady dokáže rychle převrátit v zápo-ry. Není mužem kompromisu a  byť má často pravdu, prosazuje ji bez ohledu na to, jaké budou její důsledky. Na  svoji přímou povahu doplatí. Vše, co kdysi sloužilo k jeho prospěchu, se mu nakonec postaví do cesty a zničí ho. Poprvé se s ním setkáváme na římské ulici, kde mu spílá vyhladovělý dav městské chudiny a  viní ho za  to, že neotevřel lidu sýpky. Roztržku přeruší zpráva, že na Řím táhne armáda nepřátelských Volsků. Jediný, kdo je scho pen se jim postavit, je Marcius. V kruté bitvě u Coriol Volsky porazí. Řím ho velebí jako vítěze. Na paměť vo-jenského triumfu přijímá Marcius jméno Coriolanus a přes počáteční nechuť se stává konzulem. „V politice“ však dlouho nevydrží. Když proti němu intrikánští tri-bunové zosnují vzpouru, pohaněný lid žádá jeho hlavu, ale pak se spokojí s  vyhnanstvím. Zhrzený Coriolanus se spojí s nepřáteli Říma Volsky a oblehne Řím. Věčné město zachrání před jeho pomstou jeho žena a  matka. Coriolanus rezignuje a vyjedná s Volsky pro Řím mír. Pro obě strany je však zrádce, a proto ho zabijí. Coriolanus je postavou, která budí odpor i sympatie zároveň. Jeho poz-námky na úplatnost lidu a fungování demokratických in-stitucí jsou však natolik trefné, že platí i dneska.

V Českém rozhlase bude Coriolanus nastudován poprvé v překladu Jiřího Joska. Režie se ujala Hana Kofránková, která do titulní role obsadila Martina Stránského. Premi-éru vysíláme v den, kdy by si Češi měli poprvé v historii zvolit v plebiscitu svého prezidenta.

Hynek Pekárek

Český rozhlas 3 – Vltava: 12. 1. 2013 od 14.00 hod.

Albert Camus v r. 1957 | Foto: Wikimedia Commons | Autor: Robert Edwards

23

Jako první z projektu Česká próza – 3 x z let šedesátých uve-deme četbu na pokračování z knihy mimořádně talento-vaného autora Karla Michala. Spisovatel Karel Michal (vlastním jménem Pavel Buksa) se narodil v  roce 1932 v Praze. Po maturitě na gymnáziu nesměl studovat na vy-soké škole a vystřídal řadu různých zaměstnání. Později přece jen začal studovat na  lékařské fakultě Univerzity Karlovy, studia však po sedmi semestrech opustil. Prošel opět mnoha profesemi – byl asistentem režie, správcem jízdárny, dlaždičem, hlídačem v přístavu apod. Z těchto zkušeností dovedl hojně těžit ve své literární tvorbě. De-butoval v roce 1960 v časopisu Plamen. V roce 1961 mu vyšla sbírka povídek Bubáci pro všední den a  ve  stejném roce detektivní novela Krok stranou. Pracoval jako lektor v  nakladatelství, fi lmový dramaturg, jako redaktor Li-terárních novin, stal se spisovatelem z povolání. V roce 1966 vydal historickou novelu Čest a  sláva, v  roce 1967 prózu Gypsová dáma. Karel Michal psal kromě toho roz-hlasové hry, fi lmové a  televizní scénáře (podle povídky Plivník dlaždiče Housky napsal scénář ke stejnojmennému loutkovému televiznímu fi lmu, na  základě jiné povíd-ky z Bubáků pro všední den vznikl scénář k fi lmu Bílá

paní, fi lm Čest a sláva opět podle jeho scénáře sklízel ceny na  četných fi lmových festivalech). Je rovněž autorem dvou divadelních her (Tak to na tom světě chodí, 1967, a My

občané mélští, 1980). V  roce 1968 odešel do  exilu. Usa-dil se ve Švýcarsku, kde po počátečních příležitostných zaměstnáních vyučoval na  gymnáziu v  Basileji historii a klasickou fi lologii. Zde také 30. června 1984 zemřel.

Detektivní novela Krok stranou vyšla v roce 1961 v na-kladatelství Naše vojsko, pro které, jak už bylo řečeno, psal Michal lektorské posudky. Pravděpodobně na  ob-jednávku napsaná detektivka vypráví pohledem mladé-ho horlivého příslušníka Veřejné bezpečnosti o případu s  pašovanými hodinkami a  obrazy starých mistrů. Je psána do té doby nevídaně neotřelým jazykem a je plná ironických narážek. Podle dobové kritiky v ní autor zce-la narušil a překročil konvenci daného žánru tím, že se v próze zabývá i  etickými principy, a bývá označována také jako detektivní moralita.

Autorova pozdější žena, básnířka Viola Fischerová, vyprávěla historku o  tom, jak ředitel Našeho vojska, nejspíš v obavách z nezvyklého podání postav a prostředí současných socialistických detektivů, předložil text k po-souzení hlavní správě SNB. Soudruzi tehdy usoudili, že o  práci Veřejné bezpečnosti nelze psát takovýmto sati-rickým, parodujícím způsobem a že především postavy vyšetřovatelů mají rysy neslučitelné s typem socialistické-ho kriminalisty. Michal musel knihu přepracovat a uvést ji vysvětlením, které však udivovalo rovněž svou ironií a  humorem: „V  knize popsané metody kriminalistické praxe nejsou totožné s metodami, kterých se dnes běžně užívá, a  problémy tohoto příběhu nejsou specifi ckými problémy našeho bezpečnostního aparátu […].“ V dalších vydáních Karel Michal naštěstí cenzurní zásahy prvního vydání zrevidoval, takže můžeme vycházet z  téměř původního znění.

Jiří Vondráček

Četbu na pokračování z knihy Karla Michala vysílá Český rozhlas 3 – Vltava od 9. ledna 2013, vždy v 18.30 hod.

KAREL MICHAL:

STRANOUKROK

Četba na pokračování

24 Výročí24

Karel Boleslav Jirák (1891–1972) se jevil lidem jako složitá osobnost. Jedni se mu obdivovali, druzí jakoby se báli jeho bystrého intelektu. Byl osobností všestrannou, zosobněním několika lidských profi lů. Jako skladatel vytvořil 94 opusů – od písní, instrumentálních skladeb až po operu a symfonie. Byl výtečným pedagogem i di-rigentem nesporných kvalit. Psal knihy o  hudbě, byl hudebním kritikem a  organizátorem hudebního života. Působil vždy dojmem pečlivého profesora a  vědecky založeného intelektuála.

K. B. Jirák neprošel profesionální kompoziční výukou. Několik soukromých lekcí mu sice dal Vítězslav Novák a Josef Bohuslav Foerster, ale nic soustavného v tom ne-bylo. Zůstal autodidaktem. Přesto už před první světo-vou válkou naznačil, že mu není cizí avantgardní úsilí při formování vlastního hudebního výrazu. Vzorem mu byl O. Ostrčil a G. Mahler. Několik válečných let strávil jako korepetitor a příležitostný dirigent u Městské ope-ry v Hamburku. Pozoruhodnými pracemi z  raného ob-dobí jsou opera Apollonius z Tyany, uváděná pod názvem Žena a Bůh, I. smyčcový kvartet, hraný Českým kvartetem, písňový cyklus Lyrické intermezzo, komponovaný pro Karla Buriana, veřejnost zaujala i  jeho I. symfonie, když se jí ujal Václav Talich. Jirák však dlouho nepřekračoval pozdně romantické východisko. Teprve v klavírním cyk-lu Na rozhraní z roku 1923 vyřešil problém své stylové ori-entace. Šel ale vlastní cestou: jeho hudební řeč vycházela z principů polytonality, bitonality, složité rytmiky a mo-derní polyfonie. Někteří hudební kritici v něm spatřovali protiklad k  Hábovu mikrointervalovému systému, jiní v něm shledávali paralelu s  II. vídeňskou školou. Dnes vše vidíme střízlivěji. Jirák nesměřoval k  jednoznačné atonalitě, jen tonální vztahy své hudební řeči uvolnil,

podobně jeho souzvuky dosáhly nové (například kvar-tové) kvality.

Po  krátkém dirigentském působení v  Brně a  Ostravě se Jirák stal učitelem skladby na  Pražské konzervatoři. Svým rozhledem, soustavností a mimořádnou inteligencíbyl pro pedagogickou dráhu přímo předurčený. Každému žáku ponechával volnost ve  vyjadřování hudebních představ, učil je však kriticismu ve  výběru prostředků. Během dvacátých let vychoval řadu skladatelů jako M.  Kabeláče, J.  Ježka, I.  Krejčího, K.  Slavického, J. Řídkého, kompozičně vzdělával i cizí žáky z různých zemí Evropy, později i Ameriky.

V roce 1930 byl povolán do Radiojournalu, aby ve vůdčí funkci organizoval hudební vysílání. To byla práce bu-dovatelská, neboť rozhlas byl teprve v  počátcích; Jirák se mu cele obětoval, kvůli této činnosti dokonce přestal na několik let komponovat. Ke zvyšování hudební vzděla-nosti nejširších vrstev využíval různých forem pořadů. Ke  komponování se vrátil až roku 1937, kdy dokončil III. symfonii, vytvořil Filharmonické variace a řadu dalších děl. K. B. Jirák byl po  dlouhá léta též hostujícím diri-gentem České fi lharmonie, s níž v letech 1920–1945 usku-tečnil na  120 koncertů. Kdykoli tomuto tělesu hrozil fi nanční kolaps, snažil se mu pomoci rozhlasovými ate-liérovými i mimořádnými koncerty. Řídil i cizí orchestry v mnoha evropských metropolích. Ač v období mezi dvěma světovými válkami i v době na-cistické okupace patřil K. B. Jirák k  nejhranějším sou-dobým tvůrcům u nás, přesto u něho dochází ke zlomu. Jako vůdčí osobnost Čs. rozhlasu byl v roce 1945 nařčen skupinou rozhlasových pracovníků z „nečeského a aso-ciálního jednání“. K jejich prohlášení se z falešné solida-

OSOBNOST K. B.

K. B. Jirák kolem roku 1970 | Foto: HIS

25Výročí

rity přidali i hudebníci z České fi lharmonie, Národního divadla a Ondříčkova kvarteta, aniž by doložili, čím se za  okupace provinil. Stačilo podezření či překroucený výrok, čímž docílili, že byl suspendován a  jeho případ předán soudu. Ten se vlekl dva roky, než byl vyšetřen a Jirák rehabilitován.

Na jaře roku 1947 se Jirákovi dostalo nabídky zúčastnit se letních hudebních kurzů v  Chicagu. Telegrafi cké pozvání přišlo znenadání, zprostředkoval mu ho jeho bý-valý žák Manoah Leide–Telesco. Jirák neváhal, v Prazeneměl zaměstnání ani závazné povinnosti. Do USA od-letěl s vědomím, že se jedná o přechodnou dobu. Běh věcí byl však jiný. Důvodem pozvání bylo, že Rooseveltova univerzita v Chicagu potřebovala pro své kurzy osobnost zvučného jména, a tou K. B. Jirák byl. Mohl vyučovat hu-dební teorii v plném rozsahu až po hudební skladbu, ale také dirigování. Sotva vstoupil na americkou půdu, hr-nula se mu soukromá i ofi ciální pozvání na recepce a set-kání ze všech stran. Setkat se s ním si považovali za čest nejen děkan a profesoři univerzity, ale i představitelé kra-janských spolků. To všechno byl velký kontrast k tomu, jak se k němu chovala vlast. Doma byl bez práce, v USA byl vítán jako vzácný host a vynikající umělec.

Jeho výuka na  letním kurzu Roosevelt College slavila úspěch. Když děkan fakulty při závěrečných zkouškách viděl, jaký úspěch mají jeho žáci, nabídl Jirákovi stálé místo v hodnosti řádného univerzitního profesora. Jirá-kovo vízum pro pobyt v USA však mělo jen omezenou platnost, získat jeho prodloužení byl problém. Pomohl mu komunistický převrat u nás. Že nakonec náš sklada-tel v  Americe zůstal, způsobil dekret Akčního výboru Syndikátu českých skladatelů, na jehož základě byl Jirák

na jaře 1948 vyloučen z této stavovské instituce a vyzván, aby zanechal jakékoli veřejné činnosti. Nesměl vyučovat, jeho skladby se nesměly hrát ani vydávat. Příčinou tohoto vyloučení z kulturního života bylo mimo jiné i to, že byl členem Kulturní rady Čs. strany národně socialistické. Politicky tedy patřil k třídnímu nepříteli, nepřijatelnému pro spolupráci s komunisty.

Co měl náš skladatel dělat, když se ho domov zřekl? Ač to vše bylo kruté, rozhodnutí syndikátu Jirákovi naopak usnad nilo řešení jeho emigračního problému. Když se s dekretem v ruce dostavil na americký imigrační úřad, jeho případ byl okamžitě pojatý jako případ politický a od té chvíle mu už nikdo nebránil, aby v Americe zůstal.

Přednostou teoretického oddělení se K. B. Jirák stal v roce 1950. V této funkci setrval dvanáct let, z univerzity odcházel, až když mu bylo 76 let. Dostalo se mu i další pocty: v roce 1964 ho sami studenti ocenili titulem „out-standing professor“, vynikajícím profesorem, a  zavěsili plaketu s jeho jménem na čestné místo na univerzitě.

Poté, co Jirák zůstal v USA, byl mu doma zabaven veškerý majetek. Ofi ciálně se dopustil zrady na čs. státu, proto mu byly znárodněny i autorské výnosy z jeho skladeb, ať byly hrány kdekoli na světě. Bylo to sice protiprávní, ale komu-nistický režim na  to nedbal. Teprve pražské jaro 1968, při němž došlo k uvolnění politických poměrů, přivodilo zvrat i ve věci Jirákově. Zejména jeho žáci se za něho veřejně postavili a  prosadili, že mu ve  Svazu československých skladatelů bylo uděleno čestné členství. Současně s  re-habilitací občanskou byla tak dovršena i  Jirákova reha-bilitace umělecká. Na koncertech se znovu objevily jeho skladby - Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK uvedl

Filharmonické variace, Symfonický orchestr Čs. rozhlasu uspořádal slavnostní koncert s  podtitulem „Jirák a  jeho

škola“, Česká fi lharmonie uvedla ve  světové premiéře jeho I. klavírní koncert, Pěvecké sdružení moravských učitelů nastudovalo několik jeho sborů. K provedení se připravovaly i skladby, vytvořené v USA – Rekviem a VI.

symfonie, jež měly v Praze zaznít ve světové premiéře.

Po triumfálním přijetí na podzim roku 1968 přišlo pos-tupné rozčarování. „Vítr se opět obrací proti mně…“, psal skladatel z Ameriky do Prahy. Všechny sliby o provedení a  vydání jeho děl byly zapomenuty, náhle se k  nim ni-kdo nehlásil. Husákův normalizační režim přivedl Jiráka opět mezi autory, kteří doma byli nežádoucí. Tím jeho tvorba ztratila šanci, že se probije krunýřem zapomnění. Ač se stal americkým občanem, vždy se cítil být českým umělcem. Své vyznání k  zemi, kterou miloval, vyjádřil v Chicagu v jednom krajanském časopise:

„Nemohu nikdy přestat být českým skladatelem, i když se moje

skladby hrají v  Americe. Každý úspěch, kterého dosáhnu, je

přičítán k  dobru kultuře české, i  když se o  tom u  nás doma

neví nebo nesmí vědět. Všichni doufáme, že se jednou vrátíme,

a pak bude naše práce přičtena k naší domácí kultuře. Provždy

platí: nikdy nezapírat svoje češství nebo slovenství, ale hrdě se

k němu hlásit.“

Milan Kuna

Český rozhlas 3 – Vltava: 5. 1., 12. 1., 19. 1., 26. 1. a 2. 2. 2013 od 13.00 hod.

JIRÁKA

26 Rozhovor2626

Básnířka, překladatelka, scenáristka Renata Putzlacher--Buchtová pochází z  Těšínska, ale žije v  Brně, kde učí na  Masarykově univerzitě polskou literaturu a  teorii a praxi překladu. Je autorkou divadelních her Most nad

Lučinou (podle W. A. Bergera, 2002), Těšínské niebo –

Cieszyńskie nebe (s písněmi J. Nohavici, 2004, spoluautor Radovan Lipus), Ondraszek – Pan Łysej Góry (s  písněmi T. Kočka, 2004), W stronę Czarnolasu (podle J. Kocha-novského, 2007), Słodkie rodzynki, gorzkie migdały (podle A. Osiecké, 2010), Denní dům, noční dům (podle O. To-karczukové, 2011) a literárně-dramatických pásem Prostý

příběh: V Těšíně žil Kohn (1998), Genius loci Slezska (spolu s B. Trojakem, 2001), Na kresách a pohraničích (2002). Pro nakladatelství Host a Weles připravila spolu s B. Troja-kem výbor současné polské poezie Bílé propasti (1997; překlad 44 básní). Pro divadlo přeložila kolem dva-ceti her, mimo jiné Pravěk a  jiné časy (divadelní úprava románu Olgy Tokarczukové) a  do  polštiny hru Milana Uhdeho Balada pro banditu. Česká televize o ní natočila dokument Těšínská jablíčka Renaty Putzlacher (režie Milan Cieslar, 1998). Vydala sbírky poezie v polštině a v českých překladech: Próba identyfi kacji (Pokus o identifi kaci, Pro-fi l, Ostrava 1990), Kompleks Ewy (Evin komplex, Miniatu-ra, Krakov 1992), Oczekiwanie (Očekávání, GL’63, Třinec 1992), Ziemia albo-albo (Země buď-anebo, Olza, Český Těšín 1993), Małgorzata poszukuje Mistrza / Markétka hledá

Mistra (polsko-česká sbírka, edice AVION, Český Těšín 1996), Pomiędzy (Mezi, Biblioteka Slaska, Katovice 2001), česky sbírku Mezi řádky (Host, Brno 2003; překlady Vlasty Dvořáčkové, Libora Martinka, Ericha Sojky a Jindřicha Zogaty) a  polsko-českou sbírku Angelus (edice AVION, Český Těšín 2006).

Renato, co bylo bezprostředním popudem k  napsání rozhlasové hry?Setkání ve  studiu Českého rozhlasu Ostrava s mojí do-brou kamarádkou a výbornou herečkou Alenou Sasíno-vou-Polarczyk. Povídaly jsme si o neobyčejných ženách a  obě jsme řekly jméno Alma Mahlerová. Zjistily jsme, že o ní obě hodně víme a Alena si povzdechla, že by si ji jednou ráda zahrála. Mě hned došlo, že mám před sebou vysněnou interpretku.

K Almě je ovšem potřeba mít taky Gustava… Jsem ráda, že se té role zhostil Norbert Lichý, laureát Ceny � álie, ostatně i Alena se letos ucházela o tuto cenu podruhé a dostala se do nejužší trojice. Říká se, že na ost-ravské herce je z Prahy méně vidět a  já pevně doufám, že je díky této inscenaci (a  týká se to pochopitelně ce-lého obsazení) posluchači uslyší a  pochopí, že Ostrava má opravdu co nabídnout i  těm největším divadelním fajnšmekrům.

Asi nestačí přečíst si jednu knihu a poslechnout nějaké CD, nebo ano? Vím, že jsi se dokonce vydala po  Al-miných stopách… ..Četla jsem biografi e a dopisy Almy a Gustava, něco vyšlo v češtině, něco v polštině. Pak jsem se vydala po  jejich stopách, chodila jsem mimo jiné po Vídni, zašla jsem si na místa, kde žili, kde Mahler pracoval a celá tato pouť skončila na hřbitově u jejich hrobů. Nutno podotknout, že manželé neleží vedle sebe, což je vlastně příznačné, Alma určitě nepřipomínala hrdinskou Kláru Schumannovou, ona byla prostě femme fatale se vším všudy. Také jsem viděla kontroverzní fi lm Kena Russella Mahler z  roku 1974, v němž režisér originálním způsobem představuje

RENATA PUTZLACHER ALMA

Foto

: Wik

imed

ia C

om

mo

ns

27Rozhovor

Mahlerovy obsese a  traumata. Almu jsem v  tom fi lmu málem nepoznala a  určitě jsem si ji představovala ji-nak. Ve fi lmu pochopitelně zní skladatelova hudba a pro každou scénu Russell vždy vybral takovou pasáž, která koresponduje s  vizuálním vjemem. Tehdy mi došlo, že rozhlasová hra o Mahlerových je zajímavou výzvou.

Klára Schumannová taky na  fotografi ích připomíná svou generační souputnici Boženu Němcovou, zatímco Alma často působí spíš jako žena vamp. Jak důležitý byl pro tvou inspiraci obrazový materiál? Ten je důležitý vždy, nejenom když to má být uvede-no v divadle nebo v televizi. Byli to lidé z masa a kostí, a abych je lépe poznala, musela jsem vidět jejich fotogra-fi e z  různých období, i  z  dětství. O  Almě se říkalo, že byla nejkrásnější dívkou Vídně, oslnila Gustava Klimta, pro malíře Oskara Kokoschku se stala nejen milenkou, ale i velkou inspirací a modelkou. Takže jsem si ještě jed-nou nejenom poslechla, ale i shlédla to, co její neobyčejní muži tvořili.

Prozraď, prosím, jak text vznikal a  jestli jsi skutečně napsala, cos napsat chtěla.Na základě toho, co jsem četla a viděla, jsem si udělala přesné kalendárium života obou manželů a  Mahlerovy tvorby. Pak jsem začala poslouchat jeho hudbu, která vznikala v konkrétních obdobích a najednou se mi začaly vybavovat jejich společné radostné i tragické okamžiky, je tam slyšet smích jejich dcer i velkou bolest po ztrátě jedné z  nich. Také příroda byla pro Mahlera jedním z nejsilnějších inspiračních zdrojů. Je to materiál na celý rozhlasový seriál, jenže já jsem se musela krotit a vybrat to nejpodstatnější.

Jak velká je v  tomto případě míra autorské licence, dodržuješ přísně historická fakta? Mahler jednou řekl: „Diriguji, abych žil. Žiji, abych komponoval.“ Jsem žena a  nějak mi v  rámci té hlavní (a bezpochyby záslužné) životní náplně chybí milovaná manželka a  rodina. Jako by to byly jenom doplňky. Ostatně zkušený a podstatně starší Gustav Mahler vylíčil své mladičké snoubence před svatbou, co všechno bude muset obětovat, když se stane ženou hudebního sklada-tele. Takže jsem přísně dodržovala historická fakta, ale některé rozhovory tohoto zvláštního páru nebo Almy a její maminky, jsem „uslyšela“. Věřím, že tak mohly znít a určitě to není žádná selanka. Je v  tom hodně bolesti, a  když člověk zná jejich životní peripetie, lépe rozumí i Mahlerově hudbě.

Máš velkou zkušenost s divadlem, pro které pracuješ vlastně kontinuálně, ale Alma a Gustav je tvou první rozhlasovou hrou. Proč jsi změnila žánr?Dá se říct, že žánr si mě našel, byla to krásná nabídka, která se neodmítá. A předzvěstí této spolupráce byla pro mě příprava dvouhodinového literárně-hudebního pás-ma s názvem AVION – kavárna, která byla, není a zase bude, jež jsme natočily s redaktorkou Marinou Feltlovou také pro Český rozhlas v roce 2009.

Jak bys charakterizovala formu, kterou jsi zvolila? Chtěla jsem, aby to byla rozhlasová hra, v  níž bude spousta Mahlerovy hudby, a  také všechno, co skladatel slyšel, co ho inspirovalo a často také rušilo. Dost komi-cké je mimochodem třeba to, že v rámci letních pobytů na  venkově se Alma z  příkazu svého chotě snažila od-straňovat veškeré rušivé zvuky z jeho okolí – vadilo mu

A GUSTAV

Foto

: MK

H

28 Alma

cinkání kravských zvonců, zvonů na věži kostela nebo vyhrávání lidových muzikantů. Jenže úkol zněl: hra, která bude mít hodinu. Takže jsem se musela krotit a především rezignovat na dlouhé hudební pasáže.

Někteří autoři tvrdí, že se v určitém bodě tvorby hrdi-nové vyprávění začnou vzpírat jejich vedení a chovají se samostatně. Co já vím, tak jedině spisovatelka Markéta Pilátová říká, že něco podobného by nikdy nedopusti-la. Jaká je tvá pozice ve vztahu autor-postava?„Moji“ hrdinové se chovali samostatně už proto, že se jedná o  velmi silné osobnosti, které mi vstoupily do  života, a  když už jsem o  nich psala, nešlo je zavřít někde do šuplíku a zapomenout na ně kvůli jiným věcem. Takže se mi o nich zdálo, byly to velmi živé, sugestivní sny plné hudby a pochopitelně mi došlo, že mě více os-lovuje Gustav Mahler. Neměl to v  životě jednoduché; zatímco rozmazlená Alma řešila dilemata, co si oblékne nebo s kým bude fl irtovat, její muž se necítil u sebe ani doma – všichni známe jeho slavnou větu: „Jsem na světě trojnásobný vyhnanec: jako Čech mezi Rakušany, jako

Rakušan mezi Němci, jako Žid na  celém světě, všude vetřelec, nikde vítán.“ Jako Polka žijící od  narození na  českém území chápu jeho pocity, jako žena, která během cest jde místo do parfumerie raději do knihovny, jsem se občas zlobila na  Almu za  její přehnané nářky a hádky kvůli malichernostem. Takže jsem si musela to všechno vyposlechnout a pak každému z nich dát pros-tor – já nejsem jejich soudce, ať si posluchači sami vytvoří svůj názor na ně.

S Radovanem Lipusem se dobře znáte jak lidsky, tak profesně. Co jste si řekli nad textem před začátkem natáčení?Především jsem měla velkou radost, že to bude režírovat právě Radovan. Jsme oba kavárenští povaleči, ctíme tra-dice, milujeme secesní i moderní Vídeň, takže jsme si nic nemuseli vysvětlovat. Snad jen to, že já jsem upovídaná, chtěla jsem v  té hře mít opravdu všechno, a  Radovan věděl, že to musí být vyprávěno metodou ostrých střihů, introspekcí, krátkých dialogů. Když jsem pak slyšela ho-tovou nahrávku, zjistila jsem, že je tam vše podstatné a že všichni odvedli velmi profesionální práci.

Částečně jsi byla také natáčení v  ostravském studiu přítomna. Jsou to pro autora muka, nebo radost? Já určitě nejsem autorka, která se hroutí, když jí drama-turg nebo režisér škrtne jednu větu. Nemám pocit, že jsou to samé perly, občas ty dialogy šustí papírem a  je třeba zkracovat, ale u  samotné operace se skalpelem v  ruce jsem být nemusela. Jsem divadelní duše, takže jsem si s  chutí poslechla hlasy postav, které mi dosud zněly v hlavě, a občas mě opravdu mrazilo, v té intimitě studia jsem měla pocit, že Alma a Gustav jsou tady mezi námi. A pak musím vyzdvihnout práci zkušené zvukařky Hany Plecháčkové, která natočené slovo halila do zvuko-vých efektů a Mahlerovy hudby.

Zdá se mi, že Almu Mahlerovou dobře znáš. Víš o ní něco, čeho si ostatní při „letmém“ setkání nemají šanci všimnout? Alma byla nepřehlédnutelnou osobností, pravou femme

fatale secesní Vídně. Žila v období, ve kterém tvořili výz-namní umělci a ovlivnila životy mnohých neobyčejných

mužů. Přes různé rány osudu byla neustále živá, krás-ná a tu auru pěstovala. Trošku komické a neskromné to začalo být v období, kdy zestárla a okruh ctitelů se dra-maticky zmenšil. Tak se aspoň chlubila těmi svými tro-fejemi, měla ve svém newyorském bytě něco na způsob expozice: Mahlerovy partitury s  osobními věnováními, Gropiovy dopisy, Werfelovy rukopisy, Kokoschkův ob-raz. Dovedu si představit, kým by byl Gustav Mahler bez své manželky Almy. Ale vzpomněl by si někdo dnes na  Almu Mahlerovou-Gropiusovou-Werfelovou, nebýt všech těch jejích významných manželů a milenců?

Rozhovor vedla a zaznamenala Eva Lenartová

Renata Putzlacher: Alma a Gustav. Režie: Radovan Lipus. Dramaturgie: Eva Lenartová. Zvuk: Hana Plecháčková. Účinkují: Alena Sasínová-Polarczyk, Norbert Lichý, David Viktora, Veronika Forejtová, František Strnad, Anna Cónová, Miroslav Rataj.

Český rozhlas Ostrava, 26. prosince 2012 v 17.45 hod.

Alma Mahler | Foto: Wikimedia Commons

Renata Putzlacher | Foto: Janusz Stolinski

29

Robert ďábel, řečeno se Smetanou, „utvořil opravdu novou epochu v operní literatuře“. Jeho autor, Giacomo Meyer-beer, rodák z Berlína, si od začátku své skladatelské dráhy vytkl za svůj cíl dobýt umělecky Paříž. To se mu po létech průpravy v Itálii podařilo hned prvním dílem napsaným pro Paříž, a tím právě byl Robert ďábel. S ním vstoupil romantismus také na  pařížskou operní scénu a  Robert zároveň dovršil proměnu žánru francouzské vážné opery na takzvanou velkou operu (grand opéra). Meyerbeer zde navázal spolupráci s předním libretistou Eugènem Scri-bem, s  nímž vytvořil i  svá pozdější vrcholná díla toho žánru. V operním libretu Roberta ďábla doznala myto-logická látka známá ve Francii od 13. století o proměně člověka od  bezbožnosti a  zločinů k  pokání a  usmíření s Bohem zásadního přetvoření. Principy dobra a zla boju-jící o Robertovu duši byly převedeny do jednajících pos-tav. Robertovým zlým duchem je Bertram, jeho andělem strážným Alice. Princezna, v pověsti jen dovršující Rober-tovu pozemskou odměnu, je přítomna v ději od počátku a Robertova láska k ní tvoří osu děje. Opera je založena na zásadách Hugovy estetiky protikladů – „ošklivé exis-tuje vedle krásného, zlo s dobrem, stín se světlem“. Pro všechny tyto protiklady nachází Meyerbeer přiléhavý hudební výraz. Promyšlená práce se střídáním charakte-ristických odstínů, barev různých prostředí, dějových ob-lastí démonické a nebeské, rytířské, dvorské a milostné, s kontrastem světla a temnoty, vážného a komického, dra-matického a zábavného vytváří v úhrnu pěti aktů speci-fi ckou dramatičnost této opery. Základní dramaturgický princip Meyerbeerovy velké opery, založený na interakci sólistů a sboru a označovaný jako tableau, se uskutečňuje stavbou rozlehlých a  členitých komplexů, jež zaujímají

téměř celé jednání. Velká operní forma, vyznačující se snahou o co největší kontrast při nejsnadnější orientaci, je tím nejdůležitějším znakem, jímž se Meyerbeer odlišuje od  svých současníků. Při všem důrazu na detail teprve jeho začlenění do důmyslné stavby mu dává smysl v cel-ku, a proto teprve v souhrnu všech dojmů plynoucích ze čtyřhodinového díla vyplyne zamýšlené působení jed-notlivostí.

Robert ďábel byl patrně největší operní úspěch prvních desítiletí 19. století. Do tří let od premiéry (1831) se hrál na 77 jevištích 11 zemí světa. Nebývalá popularita opery přinesla záplavu různých aranžmá jejích melodií, mezi jejichž autory najdeme také Fryderyka Chopina a Fran-ze Liszta. Různé vrstvy díla výrazně působily na operní tvorbu celého 19. století, nevyjímaje Verdiho, Wagnera či Smetanu. Taneční scéna jeptišek ve zříceninách kláštera dala vzniknout romantickému baletu. Oblibu opery neklamně dosvědčují i  četné divadelní parodie včetně Jacquesa Off enbacha.

Ve 20. století však postupně upadl celý žánr francouzské velké opery téměř úplně do  zapomenutí. Znovuoživení Meyerbeera na jevišti v posledních letech bylo podstatně umožněno díky muzikologickému bádání, které se po  průkopnické práci Heinze Beckera ve  vydávání skladatelovy korespondence zaměřilo také na  nové vy-dání hlavních Meyerbeerových oper v  historicko-kri-tických edicích. Jeden z hlavních autorů edice Roberta ďábla, která vznikla v  posledním desítiletí 20. století na univerzitě v Paderbornu, Wolfgang Kühnhold, nám poskytl následující rozhovor.

Publikum se zajímá o provedení opery, ne o  noty, z  nichž se hraje. Je nějaký důvod, proč se má opera Giacoma Meyerbeera hrát z kritického vydání?Ano, důvodů je dokonce víc. Od prvního vydání už up-lynulo 180 let a první tisky nejsou příliš spolehlivé. Krát-ce před premiérou se v  partituře škrtalo a  přesouvalo, což se už do  tisku nedostalo. Zato se v  pozdějších vy-dáních pod tlakem momentálních okolností dělaly škrty a různé změny, které dílu neprospívaly. Nadto Meyerbeer na  skladbě dále pracoval a  tyto výsledky nikdy nebyly zveřejněny. Pak je třeba mít na zřeteli, že hudebníci tehdy zacházeli s notami jinak, než je zvykem dnes. Například bylo samozřejmé, že zpěváci prováděli na  určitých mí-stech ozdoby, které v partituře nebyly zaznamenány, jež však existují v  zápisech dobových představitelů a  které kritická edice dává dnešním interpretům k  dispozici. Mohl bych uvést ještě další důvody, stačí zmínit jen zjev-né tiskové chyby a zčásti i vážné deformace, které se opa-kovaly od vydání k vydání. Je jich víc než 1000 a mohly být opraveny teprve na základě autografů a skic.

Staví kritická edice Meyerbeera před editory nějaké zvláštní problémy?Také zde je problémů víc. V Meyerbeerově době byl po-jem „kritická“ nebo „historicko-kritická“ neznámý. Díla byla určena k provozování na divadle a výkonní umělci uměli s  předloženým materiálem zacházet. Dnes musí-me prozkoumat všechny dostupné prameny, abychom dokázali partituru připravit. Pro dnešní umělce musíme zvolit jednoznačné výpovědi a přitom zvažovat prameny rozdílné povahy, které jsou široce rozptýlené.

ĎÁBELSKÁ HISTORIEV PŘÍMÉM PŘENOSU Z COVENT GARDEN

30 Operní večer30

Podařil se vám při pramenném výzkumu nějaký objev? Bylo jich několik. Partitury předehry a prvního jednání byly považovány za ztracené, našli jsme je náhodou. Totéž platí pro árii Roberta, kterou Meyerbeer složil pro debut tenoristy Maria – to je skvost! Nebo velká basová árie v 5. jednání, která kupodivu nikdy nebyla uveřejněna, ačkoli se podle poznámek v klavírním výtahu jednoho zpěváka přinejmenším jednou dávala. Nebo taneční partitura se zápisy choreografa Taglioniho a  také fi nále 2. jednání, jak ho Meyerbeer původně zamýšlel: je to jen několik taktů, které však teprve přivádějí jednání k působivému závěru. A pak jsme mohli dát dohromady vlastně druhou operu. Je to verze z roku 1830, která byla dokončena, ale kvůli Červencové revoluci se neuskutečnilo její prove-dení. Nejdůležitější rozdíl je ten, že velký taneční výjev jeptišek ve 3. jednání ještě chyběl a zastupovala jej veli-ce zajímavá scéna v podsvětí. Snad se jednou podaří to uslyšet, jestli se případná nahrávka ujme těchto raných alternativ.

Otevírá vaše verze nějaké nové aspekty díla? Dílo tu stojí jednoznačně. Je to nejúspěšnější opera 19. století, potud nic nového. Ale v  detailech se dá leccos najít. Poukázal jsem již na  baletní scény, které se po-mocí poznámek dají ztvárnit určitěji, pokud si to ovšem choreograf přeje! Velkou árií 5. jednání dostává Bert-ram zvláštní akcent jako „milující“ otec, jako „milující“ ďábel!, dříve než závěrečný tercet navodí zakončení. Jistě je to pro zpěváka výzva, ale zároveň skvělé číslo, které snad nepadne za oběť škrtu.

Jako autoři kritické edice jste jakýmisi současnými zástupci skladatele. S notovým textem opery se někdy zachází svévolně. Zejména dílo, které není důvěrně známé, může takové provedení poškodit. Máte potřebu a možnost hájit jeho integritu nyní v Covent Garden?Bohužel jsme se v Londýně nedostali ke slovu, na rozdíl od prvního uvedení ve Státní opeře v Berlíně. Nicméně je potěšující, jestliže režisér zasazuje dílo do středověké Francie. Na  druhé straně začíná už u  názvu lhos-tejnost k  materiálu. Původní titul je Robert le Diable, jednoznačně s  velkým písmenem. Robert přece není ďábel, nýbrž má jen to jméno, o čemž vypovídá právě vel-ké písmeno. Ale snad to jsou jen podružnosti.

Co považujete za  nutné předpoklady úspěchu pro-vedení Meyerbeerových velkých oper a  co naopak za nebezpečí?Největší problém se jeví v  tom, najít vhodné zpěváky. Tady spoléhám na generaci, která byla vyškolena na tak-zvané „staré hudbě“ a  zvláště na  Rossinim. Například co se týká tenora: Nourrit, první představitel Roberta, vytvořil také Rossiniho Le Comte Ory, což znamená, že se od  tenoristy vyžaduje ovládání hlavového rejstříku a  voix mixte, jinak se nedají ta přečetná vysoká C zv-ládnout. Velké nebezpečí pak spočívá v  obvyklé praxi dílo pomocí škrtů „krátit“. Opera je zkomponována tak geniálně, že logicky následuje takt za  taktem. Jakýkoli škrt nezkracuje, ale ničí napětí, vyvolává dlouhou chvíli a pro divadlo není nic horšího než nuda.

Kde se opera podle vaší edice již hrála a s jakým výs-ledkem?Především je zde třeba zmínit produkci berlínské Stát-ní opery. Marc Minkowski za ni sklidil nejvyšší chválu a pro mě byl skutečně zázrak, moci s ním spolupracovat. Mimo to škrtl jen pár taktů, takže opera se po hudební stránce blížila ideálu.

Co očekáváte od  provedení Roberta ďábla v  Covent Garden pro další osudy díla a vůbec pro budoucí recep-ci Meyerbeera ve světě?Doufám, že Meyerbeerovy divadelní a  hudební kvality budou konečně vzaty na vědomí.

Bude tato inscenace dostupná operním fanouškům třeba na DVD?O  tom ještě nevím. Bylo by to žádoucí, pokud scéna bude odpovídat ideálním požadavkům. Ale také zvuko-vý záznam na CD, snad dokonce s alternativami, jak je vydává série Opera Rara, by byla neobyčejně významný čin, neboť dosud neexistuje žádná „správná“ nahrávka této opery, tedy nahrávka podle nové partitury, ve vyso-ké kvalitě nahrávací techniky a samozřejmě se vzorovými umělci.

Milan Pospíšil

Český rozhlas 3 – Vltava: Operní večer, 15. 12. 2012, od 19.00 hod.

Robert ďábel v Paris Opéra (Salle Le Peletier), 1832

Foto: Wikimedia Commons

Meyerbeer: Robert ďábel

Lepaulle – l´Histoire par l´image | Foto: Wikimedia Commons

31

PŮVODNÍ ROZHLASOVÉ DRAMA

HEINRICH A HENRIETTA

Zatímco ve své první rozhlasové hře Štít líčil Tomáš Sy-rovátka epizodu ze života kontroverzní spisovatelky, následující monodrama Sen divadelního ředitele se neslo spíše v humoristickém duchu. V Klubu rozhlasové hry proběhne nyní jeho třetí premiéra. Tragédie nazvaná Heinrich a Henrietta vychází z principů romantismu.

Tomáš SyrovátkaNa Filozofi cké fakultě Masarykovy univerzity absolvoval obor Teorie a dějiny divadla. Už v průběhu studia působil jako dramaturg Divadla F. X. Šaldy v Liberci, pro kte-ré napsal mj. dramatizaci Tři muži ve člunu, poté krátce působil ve  Středočeském divadle Kladno. V  angažmá Východočeského divadla Pardubice byl autorem námětu a  textu k  titulu Utíkej, Váňo, utíkej! aneb Velká divadelní

steeplechase nebo spoluautorem dramatizace Liška v kurní-

ku aneb Pan ministr v Kmínovicích. Roku 2012 se opět na-vrátil do Divadla F. X. Šaldy. Mimo to zdramatizoval pro Naivní divadlo Liberec Pohádku o Raškovi, dramaturgicky spolupracoval s několika divadly a píše odborné teatro-logické články.

Heinrich a HenriettaPříběh o  německém romantickém dramatikovi Heinri-chu von Kleistovi je koncentrován do posledních hodin před tím, než dobrovolně ukončí svůj život. Syrovátka vychází z faktů, avšak vytváří fi ktivní příběh „24 hodin jedné lásky“, jak zní podtitul hry. Co se mohlo odehrát před tím, než jednoho listopadového podvečera 1811 padly osudné výstřely? Na  odlehlém místě u  wannské-ho jezera dělala tenkrát rozervanému umělci společnost Henrietta Vogelová, která by mohla mnohé objasnit. Kdyby ovšem dobrovolně neodešla ze světa spolu s ním. Syrovátka ve  své hře umožnil posluchači nejen stát se přímým svědkem napínavého dramatu a  zažít poslední den slavného muže, ale především nahlédnout do kom-plikované povahy talentovaného tvůrce.

Hana Hložková

V brněnském studiu Českého rozhlasu v režii Petra Štindla účinkovali Petr Jeništa a Gabriela Pyšná. Hudbu složil Zdeněk Král, mistrem zvuku byl Josef Daněk. Premiéra se vysílá 12. 2. 2013 ve 21.30 hod.

Heinrich von Kleist (Anton Graff )

Foto: Wikimedia Commons

Klub rozhlasové hry

Michal Bureš | Foto: Libor Teichmann

32 Vizitka32

LITERATURA A HUDBA

V SRDCI MORAV Y

33Vizitka

V  tomto čísle pokračujeme v  představování jednot-livých regionálních redakcí, jejichž pořady můžete ve  vysílání Vltavy pravidelně slýchat. Dnes zamíříme do  středu Moravy, do  samého centra její metropo-le, kde v  prvním patře domu, jehož kořeny sahají až do středověku, sídlí Český rozhlas Olomouc.

Poprvé jsem sem vstoupil roku 1994, bylo mi sedmnáct a  do  té doby jsem o  průchodu a  schodišti do  prvního patra neměl ani ponětí. Není divu, historie olomoucké-ho rozhlasu věrně kopíruje dějiny města a  kraje, který vyrůstal z české, německé a židovské kultury. Židé odešli za  války, Němci po  válce. Poválečné uspořádání slibo-valo kraji novou naději, zbyl z  ní však jen hořký pocit ponížení a  zklamání. Olomoucký rozhlas začal vysílat v lednu 1949 za vydatné pomoci zkušenějších brněnských kolegů. Krom zpravodajství vznikla v domě na Horním náměstí, ke kterému bylo přistavěno velké nahrávací stu-dio a potřebné technické zázemí, slovesná a hudební re-dakce. Šéfem slovesných redaktorů byl profesor Jaro slav Kanyza, šéfem hudebníků se stal dirigent a  umělecký šéf Moravské fi lharmonie Miloš Konvalinka. Začalo se s  pořizováním snímků vážné, zábavní i  lidové hudby. Ve  fonotéce najdeme z  té doby snímky olomouckých fi lharmoniků řízených mladým Zdeňkem Mácalem. Zaznamenávala se divadelní představení, ve  kterých účinkovali Josef Bek, Slávka Budínová, František Řehák, Oldřich Velen, František Šec, natáčela se pásma poezie a přednášky profesorů Univerzity Palackého. Rok 1960 a reforma krajů přinesly změnu. Po sloučení Olomoucké-ho a Ostravského kraje v jediný kraj Severomoravský se olomoucký rozhlas stal pobočkou ostravské stanice. Na-stalo rozdělení kompetencí: Ostrava připravovala ideově-osvětové pořady, Olomouc se věnovala zemědělství a  kultuře. Tato symbióza přetrvala až do  srpnové oku-pace roku 1968, během níž olomoucký rozhlas vysílal svo-bodné vysílání Císař-Dubček ABX. Všichni zúčastnění na to doplatili vyhazovem. Čistek zůstal ušetřen vrátný, údržbář a pokořený vedoucí studia. Z olomoucké Redu-ty bylo zásluhou Antonína Schindlera st. počátkem 70. let vybudováno specializované hudební nahrávací studio a  z  noclehárny, v  níž se proháněli švábi a  průvan, mo-derní nahrávací režie. Započalo se s nahráváním soudobé

hudby československých skladatelů. Mluvené slovo se natáčelo jen sporadicky, nebyl, kdo by natáčel. Olomouc byla pokořeným okresním městem – nevábnou štací, kam se jezdilo za trest. Ke zlomu došlo až v lednu roku 1994, kdy Český rozhlas Olomouc začal znovu samostatně existovat. Společně s tím byly po dlouhých letech znovu ustaveny slovesná a hudební redakce.

Proč onen historický exkurz? Aby bylo jasné, že Olomoučtí nikdy osobně nepřičichli ke  geniu skácelov-skému, mikuláškovskému či kratochvilovskému, že zdejší fonotéka unikátními slovesnými počiny nepřekypovala. Skýtala necelé čtyři tucty archivních pásů z  dřívějších let. V  roce 1994 se tudíž začínalo bez hlubší odbornos-ti a  praktické zkušenosti, zato s  nadšením. Že samo o sobě nestačí, se ukázalo záhy: zvukaři neuměli sejmout kvalitně zvuk, redaktoři fundovaně připravit text, herci si za léta odvykli práci před mikrofonem a režisér Vladimír Týřl, jediná živoucí spojnice s  dávnými časy, nad vším jen nevěřícně kroutil hlavou. Když roku 1997 zemřel, jeho štafetu jsem převzal. Měl jsem za  sebou tříletou redaktorskou a  moderátorskou průpravu a  teorii jsem studoval na  brněnské JAMU v  ateliéru prof.  Antonína Přidala, který má s rozhlasovou prací velkou zkušenost a mnohému mě naučil. Stejně jako mí profesní souputníci – dramaturg Jan Sulovský a hudební redaktor Antonín Schindler ml.

Jan SulovskýAbsolvoval pražskou DAMU a z místa dramaturga olo-mouckého divadla přešel v roce 1994 do rozhlasu. Sžívání s ryze akustickým médiem mu v počátcích činilo potíž.

Prohlašoval, že je neobvyklé, když se má něco vyjádřit toliko slovy a obraz chybí. Vladimír Týřl mu vždy opo-noval tvrzením, že mnohdy je lepší jen slyšet, než vidět na vlastní oči. Vladimír se totiž, donucen životními okol-nostmi, v  době normalizace živil coby dekoratér výloh obchodů. Umisťoval do  nich monstrózní Dědy Mráze a  další symboly československo-sovětského přátelství a lepil na skla hesla o míru na věčné časy, srpem a kladi-vem stvrzená … Dramaturgická práce se v olomouckém rozhlase zprvu omezovala na  přípravu krátkých čtení, magazínů věnovaných výročí osobností a  místopisných pořadů. Později k ní přibyly četby na pokračování, dra-matizace a rozhlasové hry. U příležitosti návštěvy papeže Jana Pavla II. na Moravě jsme roku 1995 připravili úpravu jeho hry Před zlatnickým krámem. Byl to po dlouhé době první dramatický titul z olomoucké produkce, pražskými kolegy shovívavě přijatý. Následovaly historické seriály a hry Oldřicha Daňka, Davida Drábka, Jana Balabána, Lenky Procházkové… Pod všemi je Jan Sulovský coby dramaturg podepsán. Krom toho napsal několik diva-delních her svázaných s dějinami Moravy: Hrdina dvou

světadílů – Generál Lafayette (1997), Václav III. – O histo-

rii jedné královraždy (2006), Začalo to v Olomouci – O životě

a vládě Františka Josefa I. (2008), Muzikant z Jánského vr-

chu – Karl Ditters z Dittersdorfu (2009), Causa Karel Sabina (2011). Tyto hry jsou uváděny v autentických historických kulisách města Olomouce, Moravy a Slezska. Jan Sulov-ský za ně získal roku 2010 Cenu Olomouckého kraje.

Antonín Schindler ml.Pochází z rodiny se silnou hudební tradicí. Na kroměřížské konzervatoři absolvoval obor klasická kytara. Deset let byl členem operního souboru Moravského divadla,

34 Vizitka

založil komorní duo Figellatores Olomucenses, s  nímž koncertoval nejen v České republice, ale také v Polsku, Německu, Rakousku, Maďarsku a ve Švýcarsku. V letech 1993–97 spolupracoval jako hudební režisér a rovněž jako interpret se studiem Karla Plíhala. Výsledkem této spolu-práce byla CD bří Ebenů, nahrávka muzikálu Jesus Christ Superstar ad. Krom hudební režie se v olomouckém roz-hlase věnuje také redaktorské práci, připravuje hud-bu pro vysílání, koordinuje výrobu hudebních pořadů a vybírá po dohodě se slovesnými režiséry hudbu do li-terárních a dramatických pořadů.

Tomáš HanzlíkVystudoval hudební výchovu a muzikologii na Univerzitě Palackého, kde rovněž vyučuje. V Českém rozhlase Olo-mouc byl v  letech 1996–98 zaměstnán, dnes s ním úzce spolupracuje. Má na starost redakční přípravu a natáčení koncertů, které vltavští posluchači znají pod názvy Par-titury, Pasticcio nebo Soudobá hudba. Věnuje se také práci na  dalších vltavských cyklech, zpracovává zázna-my koncertů z  Mezinárodního varhanního festivalu,Dvořákovy Olomouce, Svátků písní nebo z  festiva-lu Baroko, za  jehož pořádání obdržel roku 2009 cenu Olomouckého kraje. V  roce 2004 premiéroval v  projek-tu pražského Národního divadla Bušení do železné op-ony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta). Po  jejím úspěchu získal pozvání k  dalšímu vystoupení a  objed-návku opery Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého). V  loňském roce premiéroval v  Národním di-vadle v Brně společně s Vítem Zouharem komponovanou operu La Dafne. Hanzlíkovou zatím poslední premiérou byla 2. 9. 2012 opera Voda a vzduch inspirovaná životem a dílem sochaře Jakuba Obrovského.

Miroslav KobzaJeho děd byl řídicím učitelem, který vyučoval v horských vískách nad Zábřehem na  Moravě. Mirek vystudoval elektroprůmyslovku, ale brzy se dal na  novinářskou dráhu. Jeho velkým koněm byl místopis a poznávání kra-je, odkud jeho rod pochází. Záhy zjistil, že je to místo s bolavou historií, kterou lze dodnes v chování zdejších lidí vycítit. S  rozhlasem začal spolupracovat díky Janu Sulovskému, který s  ním natáčel vlastivědné potulky po jesenických horách. Od roku 2002 je Miroslav Kobza vedoucím slovesné redakce. Řídí její chod, plánuje služby moderátorů vysílání, kteří pod redakci rovněž spada-jí, natáčí rozhlasové pohlednice Od  Pradědu na  Hanou,jichž po  rozhlasových vlnách rozeslal pěkných pár sto-vek. Připravil mnoho úspěšných poznávacích cyklů, ve  kterých představil studánky, řeky a  říčky Moravy a Slezska, technické památky, zaniklá řemesla, pábitele a  nadšence velerozmanité. Vltavští posluchači ho znají z prázdninových Výletů s Vltavou. V autorské činnosti se nejčastěji zaobírá česko-německými vztahy a psaním le-gend a zkazek z horských samot. Rád tam ostatně jezdí a často i delší čas pobývá.

Tomáš SoldánJe v olomouckém rozhlase novým režisérem. Vystudoval pražskou konzervatoř a  rozhlasovou a  televizní specia-lizaci na  brněnské JAMU. Tam jsem ho coby pedagog poznal a  přitáhl blíž k  rozhlasové práci. Nebránil se.

Má za  sebou novinářskou práci i  četné divadelní po-činy. Za  spolupráce Českého centra v  Madridu napsal s  herečkou a  dokumentaristkou Janou Kovalčíkovou divadelní hru Las Metamorfosis (Proměny), s  níž krom Španělska navštívili Lisabon, Rigu, Prahu, Bratislavu… V  současné době spolupracuje především s  maďarským divadelním studiem Kompánia a  brněnským Divad-lem D’Epog. Do  Českého rozhlasu Olomouc nastoupil v  roce 2012 a  má na  starosti natáčení četeb, povídek, rozhlasových her, pásem poezie i  spolupráci s mladými začínajícími autory. V  poezii, v  rozhlase a  na  divadle vyžaduje méně slov, která však plně a do hloubky znějí. Fascinují ho hranice a  jejich překračování. Jeho krátký život doposud zásadně ovlivnila návštěva tří míst – Ma-dridu, Izraele a Kunštátu na Moravě. Tomáši Soldánovi předávám po patnácti letech pomyslnou štafetu já, který jsem se v sedmnácti poprvé na vlastní kůži ocitl ve světě zvaném rozhlas. Nikdy jsem jej od  té doby neopustil, i když jsem nikdy nebyl jeho stálým zaměstnancem. Olo-moucká slovesná fonotéka se počtem snímků i kvalitou konečně vyrovná té hudební. Už i  v  ní nalezneme po-klady, hvězdně přednesené opusy, mající obecný přesah a nemalou hodnotu. Je to znát i na posluchačských oh-lasech. Olomouc přestala být pro tvůrce a  interprety nevábnou štací. Je místem, o  kterém prohlašují, že se tady rozhlas dělá s  chutí, odevzdáním, profesionalitou a nezpochybnitelně.

P.S.: A  na  závěr ještě něco pro oko. Foto naší milé produkční Jindřišky Zornové, jejíž úsměv a dobrá nála-da dokážou nakazit i toho nejskalnějšího pesimistu.

Michal Bureš

35

Dirigent, cembalista, hráč na lesní roh, hudební peda-gog a dramaturg Václav Luks a jeho pražský orchestr Collegium 1704 realizují od října 2012 do května 2013 v Dvořákově síni Rudolfi na skvělou myšlenku – cyklus koncertů s názvem Hvězdy barokní opery.

Od  října dochází k  významnému zlomu v  prezentaci barokní hudby v Praze. Ve spolupráci s Českou fi lhar-monií nabízíte cyklus Hvězdy barokní opery. Proč vás napadla právě tato idea a proč Rudolfi num? Náš nový cyklus nabídne jiný typ koncertů než pěvecké galashow, při nichž je hlavním lákadlem samotné jmé-no sólisty, méně pak výběr repertoáru. Cílem je, aby každý z  programů cyklu Hvězdy barokní opery byl pečlivě vybroušeným briliantem, stvořeným speciálně pro Rudolfi num a  pražské publikum. Samostatnou kapitolou jsou pak vánoční a  velikonoční koncerty, zaměřené na oratorní repertoár, vztahující se k význam-ným svátkům, v  jejichž blízkosti se tyto koncerty kona-jí… To, že se celý projekt daří realizovat, je samozřejmě podmíněno mimořádnou otevřeností České fi lharmonie a jejího ředitele Davida Marečka, do jehož vize Rudolfi na jako stánku otevřeného veškerému kvalitnímu umění náš projekt, zdá se, dobře zapadá.

Advent bude ve znamení Bacha a jedné z nejgeniálnějších partitur historie hudby – Mše h moll. Proč právě toto dílo? Pro nás má provedení tohoto veledíla v Rudolfi nu zvláštní symbolický význam. V  roce 2005, kdy při příležitosti projektu Bach – Praha – 2005 vznikl pod hlavičkou Col-legia 1704 orchestr a vokální soubor, jsme měli příležitost provést toto dílo právě v  Rudolfi nu v  rámci festivalu Pražské jaro. To byl pro mě, a  věřím, že i  pro všechny zúčastněné, nesmírně důležitý a  povzbudivý okamžik, na který se nezapomíná.

Lednovému koncertu jste dali přídomek Benátský kar-neval. Hostem bude excelentní, u nás kupodivu málo známý tenorista Topi Lehtipuu. Je podtitul dán jenom efektní hudbou Antonia Vivaldiho, nebo bude karne-valové veselí přítomno explicitněji? Masky a gondoly sice nechystáme, ale po diskusi se sólis-tou jsme dramaturgii koncertu rozšířili o výlet do světa Vivaldiho benátských předchůdců. První polovina pro-gramu bude tedy zasvěcena skladatelům, jako je Claudio Monteverdi nebo Francesco Cavalli, a  teprve v  druhé polovině nám Topi Lehtipuu představí operní hudbu Antonia Vivaldiho v podobě, v jaké ji publikum obvykle nezná. Nechci ale prozrazovat příliš… Topi je nejen fan-tastický zpěvák, ale i velmi akční a aktivní umělec v pra-vém slova smyslu. Žije sice v Paříži, ale sám je uměleckým ředitelem festivalu v  Turku, zpívá hudbu od  Montever-diho po  soudobou hudbu, věnuje se opeře stejně jako písňovému repertoáru. Je to velmi sympatický a  přímý člověk bez jakéhokoliv náznaku hvězdných manýr.

Únorový koncert s  mottem Mezi nebem a  zemí bude prezentovat další výraznou zpěvačku… V posledních letech začali milovníci opery s údivem obje-vovat fascinující svět kastrátů doby baroka… Sonia Prina je jednou z mála altistek, které zpívají virtuózní kastrát-ský repertoár.

Březen bude komunikovat s prosincem – Bachovy Ja-novy pašije. Každé provedení ať Janových nebo Matoušových pašijí je pro mě nové. U těchto děl nehrozí rutina, nebo že by nám jejich provedení zevšedněla. Navíc s  Janovými pašijemi jsme podobně propojeni jako se Mší h moll.

Květnový koncert bude možná vrcholem pro účast slav-né sopranistky Véronique Gens. S  Véronique Gens se setkáme poprvé a  její koncert se poněkud odlišuje od  těch předcházejících. Dramatur-gicky je program ukotven v  druhé polovině 18. století a titul „Revoluce v opeře“ prozrazuje, že tématem bude operní reforma Gluckovy doby. Kromě Glucka chceme vedle sebe postavit Mozarta a Myslivečka. Posledně jme-novanému skladateli se budeme na  jaře věnovat velmi intenzivně. Bezprostředně před koncertem s  Véronique Gens uvedeme na scéně Stavovského divadla jeho operu L Olimpiade a na konci května pak oratorium La Passione. V obecném povědomí bývá Mysliveček často řazen mezi „kleinmeistery“ a  takzvané „Mozartovy předchůdce“, a pokud někdo jeho hudbu zná, pak především jeho in-strumentální skladby. Mysliveček byl však především operním skladatelem, a  sice jedním z  nejúspěšnějších tvůrců žánru pozdní opery seria. Jeho operní hudba je zářivá, virtuózní a velmi krásná.

Koncepčně připravovaná „stará“ hudba by měla zůstat trvalou součástí života Rudolfi na. Co připravujete dál? Plánujeme pokračování cyklu a  jeho rozšíření i  mimo žánr opery. Vokální hudba však zůstane i nadále význa-mnou součástí našeho cyklu a pro další ročníky chystáme koncerty se sólisty, jako jsou Bejun Mehta, Vivica Gen-aux nebo Martina Janková.

Luboš Stehlík

HVĚZDY V RUDOLFINU

Markus Brutscher | Topi Lehtipuu, Foto: Seilo RistimakiSonja Prina, Foto: Ribaltaluce StudioVeronique Gens, Foto: Alexandre Weinberger – Virgin Classics

Prosinec 2012 Únor 2013Leden 2013 Květen 2013

„Roztržitost je jedna z  esencí její keramické tvorby. Roztržitost jako hra. Jako by umělkyně, zasněně myslící na něco jiného, než by právě měla, procházela ve  svém ateliéru mezi pohozenými hliněnými součástkami, ne-přítomně je brala do usmolené ručky a tam něco při lípla,tam něco připlácla, bez ohledu na  to, že by to patřilo někam úplně jinam. Tak se stává, že její tajemné hrady nestojí na kuřecích nožkách, ale na lidských končetinách. A  její čajové konvice jak by smet. Ke  všemu jsou to končetiny bosé, protože jejich boty přišmrcla bůhvíkam jinam. Tak vznikají šálky, které místo ucha mají lidskou ruku, a zvonky, do kterých namísto srdce transplantova-la nohy. Tak se nádoby a nádobky posázené krejčovskými knofl íky nebo proměněné ve svinutou manžetu, případně talíře s  ozubenými koly… “ Z  úvodního proslovu An-tonína Přidala na výstavě keramiky Kláry Adamové v Předklášteří 28. 6. 2005.

Pochází z umělecké rodiny. „Maminka Olga Babrajová byla malířka, sochařka a keramička. Její povaha byla spíš melancholická,“ řekla v  jednom rozhovoru. „Otec Kon-rád Babraj – sochař, byl člověk nadaný velkým humo-rem… Mám po něm doma pěkné portréty matky, babičky a  mne, ale větší radost mi dělá malá soška – František z Assisi čte z bible na poušti mravencům.“

Dělala pantomimu, byla manekýnkou, hrála jednu z  ti-tulních rolí ve  fi lmu První den mého syna s  Vladimírem Pucholtem, vystudovala architekturu, vdala se za archi-tekta Jiřího Adama, autora třeba budovy VZP naproti starému autobusovému nádraží v  Brně, keramiku se naučila dělat v ateliéru u své matky, její první prováděcí projekt byla klasická hospoda, do které navrhla také výz-dobu: keramické karty na stěnu inspirované klasickými dvou hlavými hracími kartami Piatnik, má ráda humor kreslířů Saula Steinberga, Borna, Mikulky a Šlitra.

Svět její keramiky, jejích hrníčků, květináčů, džbánků, konvic, váz, šachových fi gurek a šperků je groteskní. Ráda porušuje hranice žánru. Její keramické předměty mají blízko k plastice. „Já mám hrozně ráda lidi, lidské ručičky a  nožičky, připadají mně roztomilejší, když jsou malé.“

Nemyslím si jako Antonín Přidal, že nožičky, ručičky, kníraté obličeje se objevují na konvicích nebo vázičkách Kláry Adamové díky autorčině roztržitosti, ne, ona si své nádobí bez antropomorfních tvarů neumí ani představit. Někdy ovšem, protože autorka nesnáší stereotyp, „idy-lu“ polidštěného nádobí naruší vpád konvic s  kůží pravěkých ještěrů nebo v podobě uzrálých dýní a divák znalý keramiččina díla se lekne a ptá se, kam se poděly ty drobné ručičky a obličejíky. Ano, ne všechny keramické výtvory Kláry Adamové vás obestřou poetickým humo-rem, její šachové fi gurky-slepičí vajíčka se skořápkami, ze kterých vystupují lidské obličeje, ve vás vyvolají obavu: co když se po nějakém tahu z fi gurek-vajíček vyklubají nějaké podivné bytosti?

„Divácky“ nejúspěšnější jsou její květináče – keramické domečky. Domečky-květináče existují v mnoha variacích, daří se v nich drobnolistým pokojovým keříkům a spoju-je je tajemství, které tyto drobné stavby, v jejichž interi-érech koření rostliny, evokují. Tak trochu mi ty tajemné keramické domečky připomínají stavení v noci na Mag-rittových obrazech. Obrazy jiného malíře, Gustava Klim-ta, Adamová „převede“ do keramické podoby, tu rozbije a z keramických střepů pak skládá své vázy „klimtovky“. „Klimtovky“ ovšem neaspirují na virtuozitu vídeňského malíře. Kláře Adamové se líbí deformace a  pokřivení. Připadá jí, že když je něco dokonalé, tak to nemá ten správný výraz.

Klára Adamová žije v  Omicích u  Brna v  domě, který navrhl její manžel. Kuchyň a krb obložila vlastními kera-mickými kachlemi, každá z nich je originálem, na kterém při bližším ohledání objevíte drobnou nedokonalost.

Jiří Kamen

MEDAILON KERAMIČKY KLÁRY ADAMOVÉ

„Většinou se snažím, aby každá věc měla vtip“

36 Profi l

Vaječné šachy | Foto: Jiří Kamen

Klá

ra A

dam

ová

| F

oto

: Ire

na A

rmu

tid

iso

vá

Karetní král | Foto: Jiří Kamen

37Průvodce světem kultury

PRŮVODCESVĚTEM KULTURY

Sledujte také nabídku na vltava.rozhlas.cz (Mozaika – kulturní zpravodajství )

ART’S BIRTHDAY17. 1. 2013

Český rozhlas ve spolupráci s kavárnou Nová syntéza a galerií Laboratorio pořádají 1.000.050 globální oslavu narozenin umění, během které budou v prodloužené otevírací době široké veřejnosti zdarma zpřístupněny vybrané galerie na Praze 7. Experimentální ka-várna Nová syntéza ve Veletržním paláci NG bude hostit čtyři bloky koncertů a zvukových performance, které se živě rozletí jak do vysílání Českého rozhlasu 3 – Vltava a Radia Wave, tak do živého sa-telitního vysílání Evropské vysílací unie. Během večera se představí projekty Baromantika, Boca Loca Lab, All � e Lo-nely Bitches a oΞΣ arts. K závěru večera pokřtíme časopis Rajón a společně sfoukneme narozeninový dort. www.ab.rozhlas.cz

HVĚZDY BAROKNÍ OPERY18. 12. 2012 | 29. 1. a 26. 2. 2013

Nový koncertní cyklus Collegia 1704 pořádaný ve spolupráci s Českou fi lhar-monií v Rudolfi nu pokračuje vánočním koncertem 18. prosince, na němž zazní jedno z největších děl světové hudební literatury – Mše h moll J. S. Bacha. V roli sólistů se představí Hana Blažíková, Sophie Harmsen, Markus Brutscher, Tobias Berndt a Tomáš Král.

Druhou část sezony zahájí 29. ledna 2013 jeden z nejvýznamnějších představitelů mladé pěvecké generace, fi nský tenorista Topi Lehtipuu. Název koncertu Benátský karneval odkazuje na operní dílo Antonia Vivaldiho. V únoru zazní virtuózní árie určené kastrátům. Sonia Prina je jednou z mála pěvkyň, která se dokáže vyrovnat s nesmírnými nároky tohoto repertoáru. Koncert naz-vaný „Mezi nebem a zemí“ se odehraje 26. února 2013.www.collegium1704.com

PRAŽSKÁ KOMORNÍ FILHARMONIEsezona 2012/2013

Pražská komorní fi lharmonie připravila na již devatenáctou sezonu řadu novinek, které se ponesou v duchu experimentů a netradičních kombi-nací. Ke spolupráci přizvala např. Petra Kofroně, který převzal uměleckou záštitu nad cyklem Krása dneška. V jeho vizi monotematických večerů je propo-jena hudba a společenské i exaktní vědy skrze interakci hudebníků, přizvaných hostů i publika, a to v jakési happenin-gové atmosféře multifunkčního experi-mentálního prostoru NoD. Změnu dozná také rodinně laděný komorní cyklus, kde interpretačními hostiteli budou hráči PKF, a který bude pořádán v charisma-tickém prostředí Českého muzea hudby. PKF připravila také další díly hudebního projektu pro děti Notička. www.pkf.cz

NUBERG – HLASOVACÍ SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ NOVINKU MLADÝCH ČESKÝCH SKLADATELŮ11. 01.–11. 02. 2013

NUBERG je nekomerčním projektem Orchestru BERG, který vtahuje širokou veřejnost do světa nové hudby zají-mavou a interaktivní formou hlasovací soutěže.

Do hlasování o nejlepší novinku mladých českých skladatelů se může zapojit opravdu každý, poslouchat a hlasovat je totiž možné jednoduše a pohodlně – na internetu! Sedm soutěžních skladeb, které BERG objednal a premiéroval v rámci sezóny 2012, je možné od 11. ledna najít na speciálním webu (www.nuberg.cz) a také na nekomerčním CD, které vyjde 17. ledna jako příloha Literárních novin pro předplatitele.

Soutěž probíhá v termínu od 11. ledna do 11. února 2013.

Součástí projektu je také sekce NUBERG do škol, kdy se prostřednictvím soutěže otevírá dětem a studentům z celé repu-bliky svět soudobé hudby. A mnohdy se díky NUBERGu s tímto žánrem setkávají děti vůbec poprvé.

V rámci letošního ročníku soutěže nebu-dou chybět ani doprovodné akce – sekce NUBERG do škol, putovní poslechová výstava, setkání se skladateli pro veřejnost a například také speciální hu-dební noc v galerii Prádelna v Bohnicích.

Zapojte se i Vy a pošlete svůj hlas hudbě mladých skladatelů!www.nuberg.cz

PŘÍMÉ PŘENOSY OPERY, BALETU A ČINOHRY V ČESKÝCH KINECH8. 12. 2012–16. 2. 2013

Projekt MET: Live in HD se bude na přelomu roku věnovat především dvou-stému výročí narození Giuseppe Verdiho. V sobotu 8. 12. nabídne z Metropolitní opery v New Yorku operu Un ballo in maschera (Maškarní ples), 15. 12., pak slavnou Aidu. Poslední Verdi letošní sezony, opera Rigoletto, bude uvedena v sobotu 16. 2. 2013 a to v kinech ve 22 městech České republiky. www.metinhd.cz

Balet v kině uvede 16. 12. již tradičně předvánoční představení Čajkovského Louskáčka, po Novém roce pak dva Minkusovy balety, Bajadéra a Don Quijote. Vše v nastudování slavného ruského Bolšoj baletu. 20. 12. a 7. 2. budou mít diváci možnost zhlédnout světovou špičku současného baletu, soubor Nederlands Dans � eater Jiřího Kyliána. Prostřednictvím přímého přenosu zavítá nejen do pražského kina Aero, ale také do kinosálů Ostravy, Jab-lonce nad Nisou, Kroměříže a Náchoda. www.baletvkine.cz

Cyklus NT Live – přímé přenosy z Národního divadla v Londýně – uvede ve čtvrtek 17. 1. klasickou britskou komedii Soudce.www.ntlive.cz

38 ProgramP

RO

GR

AM Změna programu vyhrazena

VÁŽNÁ HUDBA

Vedoucí Redakce vážné hudby Petr Veber (petr.veber@rozhlas.cz)

POŘADY SYMFONICKÉ, OPERNÍ, KOMORNÍ A DUCHOVNÍ HUDBY

86. KONCERTNÍ SEZONA SYMFONICKÉHO ORCHESTRUČESKÉHO ROZHLASU

Vysílání přímých přenosů a záznamů vystoupení v abonentním cykluve Dvořákově síni Rudolfi na

3. 12. | 19.30 | Přímý přenos Martin: Malá koncertantní symfonie pro harfu, cembalo, klavír a smyčce. —Bruch: Kol Nidrei. – Canzone. — Mendelssohn-Bartholdy: Symfonie č. 3 Skotská.Sólisté: Friedrich Kleinhapl, violoncello, Lydie Härtelová, harfa, Monika Kno-blochová, cembalo, Marcel Javorček, klavír. Dirigent: Ondrej Lenárd

17. 12. | 19.30 | Přímý přenos Haydn: Koncert pro trubku Es dur. — Mozart: Koncert pro housle G dur. — Vaňhal: Missa pastoralis.Sólisté: Tine Tjing Helseth, trubka, Jan Kalfus, varhany, Pražský fi lharmonický sbor, sbormistr Jakub Zicha. Dirigent: Charles Olivieri-Munroe

21. 1. | 19.30 | Přímý přenos Mahler: Symfonie č. 6. Dirigent: Ronald Zollman

28. 1. | 19.30 | Přímý přenos Wieniawski: Koncert pro housle a orchestr č. 1 fi s moll. — Liszt: Faustovská symfonie. Sólisté: Jan Mráček, housle, Tomáš Černý, tenor, Pražský fi lharmonický sbor. Dirigent: Ondrej Lenárd

4. 2. | 19.30 | Přímý přenos Franck: Prokletý lovec. —Schumann: Koncert pro klavír a orchestr a moll. — Kabeláč: Symfonie č. 5 pro soprán a velký orchestr.Sólistka: Shiran Wang, klavír. Dirigent: Marko Ivanović

11. 2. | 19.30 | Přímý přenos Ježková: Oko. Symfonická fantazie na biblické texty. — Šostakovič: Koncert pro violoncello a orchestr č. 1. — Dvořák: Symfonie č. 7. Sólisté: Jiří Kukal, kontratenor, Wolfgang Emanuel Schmidt, violoncello. Dirigent: Shinik Hahm

25. 2. | 19.30 | Přímý přenos Wagner: Tristan a Isolda. Předehra. — Čajkovskij: Romeo a Julie. —Fauré: Pelléas a Mélisanda. —Mahler: Adagio ze Symfonie č. 10 Fis dur.Dirigent: Ondrej Lenárd

SPECIÁLNÍ PROJEKTY

1. 12. | Den s císařovnou Alžbětou zvanou Sissi

10. 12. | Operetní večerC. M. Ziehrer: Tři přání

16. 12. | Vánoční den Euroradia Mezinárodně sdílené koncertní pro-gramy rozhlasů z Bulharska, Španělska, Gruzie a Lotyšska a v 17.00 př. přenos pražského koncertu Dětského pěveckého sboru Českého rozhlasu

KONCERTNÍ SEZONA

Nabídka z výměnné sítě Euroradia, z abonmá českých orchestrů a z tuzemských festivalů

4. 12. | 20.00 | Záznam z festivalu v Lucernu v létě 2012 Beethoven: Egmont. Scénická hudba. — Mozart: Requiem. Sólisté a sbory Bavorského a Švédského rozhlasu, hraje Lucernský festivalový orchestr. Dirigent: Claudio Abbado.

8. 12. | 16.30 | Záznam pražského koncertu vítězů Soutěže B. Martinů 2011

12. 12. | 20.00 | Přímý přenos Bavorského rozhlasu z MnichovaKristaps Pētersons, Matej Bonin, František Chaloupka a Judit Varga. Hraje Ensemble Modern. Dirigent: Peter Eötvös

18. 12. | 20.00 | Záznam Dánského rozhlasu z Kodaně z 1. 3. 2012Elgar: Na jihu. Předehra. — Dohnányi: Variace na dětskou písničku.— Rachmaninov: Zvony. Symfonie pro sóla, sbor a orchestr. Hrají Boris Giltburg (klavír) a Dánský národní symfonický orchestr. Dirigent: Vasilij Petrenko

22. 12. | 16.30 | Záznam koncertu P. Černého z chrámu v Ludgeřovicích 25. 5. 2012Janáček: Varhanní sólo z Glagolské mše.— Tregler: Adagio ze Sonáty c moll. — Wiedermann: Impetuoso. — Klička: Legenda h moll. Koncert pro varhany a orchestr

24., 25. a 26. 12. | 10.30 | Záznamz Vánočního dne Euroradia Koncertní programy rozhlasů z Řecka, Dánska a Švédska

26. 12. | 17.30 | Záznamkoncertu z kostela sv. Anny v Havířově z 24. 10. 2012 Monteverdiho madrigaly a jeho souputník Sigismondo d'India. Účinkuje Cappella Mariana

1. 1. | 10.15 | Přímý přenos Novoroční koncert Vídeňských fi lharmonikůWagner, Lanner, rodina Straussů ad. Dirigent: Franz Welser-Möst

1. 1. | 20.00 | Přímý přenos Novoročního koncertu České fi lharmonie Vejvanovský, Smetana, Fibich, Dvořák, Suk, Rossini, R. Strauss, Berlioz, Adams, Fučík. Sólisté: Josef Špaček, housle, Jan Vobořil, lesní roh. Dirigent: Jiří Bělohlávek

7. 1. | 20.00 | Záznamkoncertu ve Stockholmu ze 14. 12. 2012Berlioz: Dětství JežíšovoSymfonický orchestr Švédského rozhlasu. Dirigent: Robin Ticciati

39Program

14. 1. | 20.00 | Záznam koncertu z mezinárodního festivalu v Santanderu z 1. 8. 2012Beethoven: Symfonie č. 8. — Rimskij-Korsakov: Španělské capriccio.—Dvořák: Symfonie č. 9. Izraelská fi lharmonie. Dirigent: Zubin Mehta

16. 1. | 19.30 | Přímý přenoskoncertu České fi lharmoniePenderecki: Žalozpěv nad oběťmi Hirošimy. — Dvořák: Koncert h moll. Šostakovič: Symfonie č. 5. —Sólista: Sol Gabetta, violoncello. Dirigent: Krzysztof Urbański

22. 1. | 20.00 | Záznam koncertu Salcburského festivalu z 5. 8. 2012 Mozart: Symfonie č. 35 Haff nerova. — Koncert pro housle č 5. – Symfonie č. 38 Pražská . — Sólista: Benjamin Schmid, housle. Orchestr salcburského Mozartea. Dirigent: Adám Fischer

29. 1. | 19.30 | Přímý přenos koncertu souboru Collegium 1704 Na programu Vivaldi. Sólista: Topi Lehtipuu, tenor. Dirigent: Václav Luks

5. 2. | 20.00 | Záznam koncertu na festivalu ve Verbier z 5. 8. 2012 Strauss: Netopýr. Předehra. — Korngold: Koncert pro housle. — Brahms: Sym-fonie č. 4. Hraje Verbierský festivalový orchestr. Dirigent: Manfred Honeck

7. 2. | 19.30 | Přímý přenos koncertu Filharmonie Brno Ištvan: Hry. – Janáček: Lašské tance. — Martinů: Kytice pro sóla, sbory a orchestr.Dirigent: Aleksandar Marković

12. 2. | 20.00 | Záznam koncertu na festivalu ve Verbier 2. 8. 2012Wagner: Tannhäuser. Předehra a scény z opery. — Valkýra. Scény z opery. — Bruckner: Symfonie č. 7. Hraje Verbierský festivalový orchestr. Dirigent: Manfred Honeck

13. 2. | 20.00 | Záznam koncertu z Dvořákovy pěvecké soutěže v Karlových Varech z listopadu 2012

18. 2. | 20.00 | Záznam koncertu na festivalu BBC Proms 3. 8. 2012Wagner: Siegfriedova idyla. — Bruckner: Symfonie č. 8. Hraje Skotský symfonický orchestr BBC. Dirigent: Donald Runnicles

26. 2. | 20.00 | Záznam koncertu z festivalu BBC Proms 11. 8. 2012Berlioz: Rekviem. Sólista: Toby Spence, tenor, zpívají britské sbory. Hraje Velšský národní symfonický orchestr BBC. Dirigent: � ierry Fischer

OPERNÍ VEČERsobota

1. 12. | 20.00 | Weber: Oberon

8. 12. | 19.30 | Čajkovskij: Piková dáma

15. 12. | 19.00 | Přímý přenosz Covent Garden v LondýněMeyerbeer: Robert ďábel

22. 12. | 19.00 | Přímý přenos z Metropolitní operyRossini: Lazebník sevillský

29. 12. | 19.30 | Verdi: Sicilské nešpory Záznam z Vídeňské státní opery

5. 1. | 20.00 | Verdi: Jana z Arku

12. 1. | 19.00 | Přímý přenos z Metropolitní opery Verdi: Trubadúr 19. 1. | 20.00 | Operní sezona EBU, Kodaň Bizet: Lovci perel

26. 1. | 19.00 | Přímý přenos z Metropolitní opery Puccini: Vlaštovka (La Rondine) 2. 2. | 19.00 | Přímý přenos z Metropolitní operyRossini: Hrabě Ory 9. 2. | 19.00 | Přímý přenos z Metropolitní operyDonizetti: Nápoj lásky 16. 2. | 19.00 | Přímý přenos z Covent Garden, Londýn Čajkovskij: Evžen Oněgin

23. 2. | 19.00 | Operní sezona EBU, Teatro Liceo, BarcelonaVerdi: Síla osudu

AKADEMIE & STUDIO LIVEstředa | 20.00–21.45 |

5. 12. Přehlídka varhaníků českých, moravských a slezských konzervatoří 19. 12. Ivan Moravec pohledem žáků 2. 1. Rozhovor s americkým skladatelem Philipem Glassem

9. 1. Žáci Rudolfa Firkušného 23. 1. Váša Příhoda. Studio live z Č. Budějovic 30. 1. Mozartovy fragmenty 6. 2. Mladý klavír Pražské konzervatoře 2012 20. 2. Talich ve Švédsku 27. 2. Viktor Kalabis. K nedožitým 90. narozeninám skladatele

HUDEBNÍ FÓRUM S… pondělí až pátek | 23.15–24.00 |

Sondy do tvorby 20. a 21. století připravuje redaktor a skladatel Josef Třeštík, skladatel Jiří Teml, publicistky Wanda Dobrovská a Renáta Spisarová a další autoři orientovaní v současné a moderní hudbě. Zvou si k mikrofonu tvůrce a interprety a uvádějí novinky.

RONDO pondělí až pátek | 9.00–9.30 |

Kritické sondy do světa kompaktních disků. Pořad pro zájemce o stříbrné nosiče a nahrávky klasické hudby.Výběr z pořadů:

3. 12. Beno Blachut zpívá Smetanu 4. 12. Kaňka hraje Krajta 5. 12. Pražský fi lharmonický sbor 6. 12. Dvořákovy Poetické nálady v podání Claudie Schellenberger 11. 12. Vánoce Jana Dismase Zelenky 12. 12. Romantická klavírní hudba pro čtyři ruce v nahrávkách Dua Tal & Groethuysen 18. 12. Dětské skladby z Mozartovy rodiny 8. 1. Zelenkův svatováclavský monument

40 Program

15. 1. Znovu s Liborem Peškem do Liverpoolu za Josefem Sukem 22. 1. Tria Leopolda Koželuha 29. 1. Igor Stravinskij s Pierrem Boulezem

Další programy a eventuální změny dle aktuálního výběru.

MATINÉúterý až pátek | 10.15–11.30 |

Dopolední hudební pořad naplněný známými a posluchačsky přístupnými skladbami, který se snaží být především příjemným společníkem při práci i re-laxaci. Průvodci týdenními bloky pořadů budou hudební redaktoři Českého roz-hlasu 3 – Vltava i některé známé hudební osobnosti. Výběr z chystaných pořadů:

3.–7. 12. …z Brna 10.–14. 12. …z Ostravy 17.–21. 12. …s V. Babkou 27.–28. 12. …s W. Dobrovskou 2.–4. 1. …s P. Veberem 7.–11. 1. …z Brna 14.–18. 1. …s J. Bouškovou 21.–25. 1. …s J. Prokopem 28.1.–1. 2. …z Plzně 4.–8. 2. …z Brna 25. 2.–1. 3. …z Ostravy

CD LASER neděle | 21.00–23.00 |

Reprezentativní přehlídka špičkových hu-debních výkonů z celého světa, jak byly zachyceny na stříbrných kotoučích

2. 12. Duchovní tvorba Petra Ebena 9.12. Stanford: Magnifi cat. - Biblické písně. - Britten : Chvála koled. - Rejoice in the Lamb - Vaughan Williams: Dona nobis pacem 23. 12. Britten: Missa brevis. - Vaughan-Williams: Hodie. - Fantazie na vánoční písně. 30. 12. Vokální hudba Jeana Sibelia a Edvarda Griega

LITURGICKÝ ROK neděle | 7.00–7.35 |repríza sobota | 1.05–1.40 |Liturgický rok na pražském svatojakubském kůru ve vzpomínkách a dokumentech

DUCHOVNÍ HUDBA neděle | 8.00–9.00 |

2. 2. | Adventní zpěvy pozdního středověku 9. 12. | Adventní mariánské rozjímání v renesanční hudbě 16. 12. | Magnifi cat v evropské hudbě 14. a 15. století 23. 12.| Mše pro čtvrtou neděli adventní v renesanční hudbě 25. a 30. 12. a 6. 1. | Průvodce barokním vánočním kancionálem (1 –3)13. 1. | Jihočeský kantor Jan Evangelista Kypta a jeho Česká mše pastorální 20. 1. | Hudba v kostele sv. Víta v Č.Krumlově 27. 1. a 3. a 10. 2. | Duchovní hudba Franze Schuberta (1–3) 17. a 24. 2. | Varhanní improvizace v postním období (1–2)

MUSICA ANTIQUA čtvrtek | 21.20–22.45 |

Komentované záznamy koncertů z EBU a z českých a moravských festivalů. Kom-ponované pořady z hudby středověku, renesance, baroka a klasicismu

3. 1. | Petrarkova poezie v dílech autorů 15. a 16. století 10. 1. | Světská hudba na dvoře posledních Rožmberků 24. 1. | Cantus Gregorianus et Organum v italské barokní hudbě 31. 1. | Hudba u dvora Bedřicha II. Velikého 14. 2. | Záznam koncertu souboru Ensemble Cinquecento21. a 28. 2. | Hudba v olomoucké katedrále (1–2/6)

HUDEBNÍ PUBLICISTIKA

pondělí | 17.00–17.30 | repríza v sobotu | 0.35–1.05 | Pořady o varhanách. Připravuje Radek Rejšek

SLOVO O HUDBĚ — POSLUCHÁRNA+ DA CAPO úterý | 17.00–17.30 | repríza ve středu | 00.35–01.05 | V tomto čase se na stanici Český rozhlas 3 – Vltava setkává v pořadu Slovo o hudbě vysílání, které patří jednak Lukáši Hurníkovi, jednak do něho vstoupí několik našich mladých hudebníků. V cyklech se střídají pořady věnované skladbám, k nimž mají ti, kteří je budou uvádět, sami blízko: ať už je to muziko-log Pavel Petráněk, cembalistka Alena

Hönigová nebo kytarista Lubomír Brabec, který velký cyklus pořadů věnuje kytarovým koncertům. V repríze připomeneme i oblíbené pořady Ivana Štrause. Zároveň se zde bude nadále pravidelně objevovat oblíbený pořad Lukáše Hurníka Da Capo, kde pro nás autor rekapituluje „to, co jsme všichni věděli o hudbě a třeba dávno zapomněli“.

11. 12. Nad pojmem Hemiola rozjímá...18. 12. O andělích v hudbě

SLOVO O HUDBĚ středa | 17.00–17.30 | Hudebně-publicistická půlhodinka věnovaná otázkám a událostem našeho i zahraničního hudebního života, přinese např. ohlédnutí za festivalem v Lomnici nad Popelkou a přiblíží práci souboru Capella Mariana, který vede Vojtěch Semerád a věnuje se s ním staré hudbě, či práci na souboru orchestrálního díla Zdeňka Fibicha, který natáčí dirigent Marek Štilec. Chybět nebude jednou měsíčně Operní magazín.

SLOVO O HUDBĚ — STUDIO Dčtvrtek | 17.00–17.30 | Studio D. Dialog — diskuse — debata.Živě vysílané rozhovory s hosty o aktuálních hudebních tématech současnosti.

SLOVO O HUDBĚ — STUDIO M pátek | 17.00–17.30 | repríza v úterý | 0.35–1.05 | Hudebně-publicistická půlhodina, která patří mladým a nadaným umělcům. Zveme vítěze mezinárodních soutěží, ab-solventy zajímavých zahraničních kurzů nebo prestižních škol. Prostor věnujeme i festivalům mladých hudebníků.

41Program

EUPHONIA sobota | 13.00–14.00 | V prosinci se zaměříme ještě na sever-skou kulturu, které je letos věnována na stanici Vltava velká pozornost. Ladislav Ščerbanič v cyklu Píseň severu mapu-je písňovou tvorbu známých i méně známých autorů. V sobotu 1. prosince do vysílání vstoupí v rámci speciálního dne i pořad věnovaný rakouské císařovně Sissi. Na rok 2013 je připraven roz-hlasový cyklus, který jeho autor Milan Kuna věnoval jedné z velkých osobností hudební kultury 20. století, navíc spojené s rozhlasem: dirigentu a skladateli Karlu Boleslavu Jirákovi.

TELEFONOTÉKAneděle | 16.30–17.45 | Živě vysílaný hudebně-publicistický pořad se soutěží o kompaktní desky a s možností telefonických dotazů posluchačů na hosty ve studiu – osob-nosti z hudební, literární, výtvarné, di-vadelní či fi lmové oblasti. Pozvání přijali např. historička umění Milena Bartlová, koncertní mistr České fi lharmonie Josef Špaček, herečka a zpěvačka Hana Frejko-vá či zpěvák a skladatel Petr Hanzlík.

DALŠÍ HUDEBNÍ POŘADY

TRYLEK pondělí až pátek | 13.00–13.30 | HUDEBNÍ GALERIE

pondělí až pátek | 13.40–15.00 | PASTICCIO

pondělí až sobota | 12.10–12.50 | PAUZA

pondělí až čtvrtek | 16.30–17.00 | PAUZA S CONCERTINEM PRAGA

pátek | 16.30–17.00 |

SOUDOBÁ HUDBA pondělí až pátek | 01.05–2.00 | PARTITURY

pondělí až pátek | 5.45–6.30 | sobota a neděle | 6.05–6.55 | repríza druhý den | 4.00–4.45 | SVĚTEM VÁŽNÉ HUDBY

pondělí až pátek | 4.45–5.35 | DEPOZITÁŘ HUDEBNÍ GALERIE

pondělí | 22.00–22.45 | KOMORNÍ HUDBA

pátek | 22.00–22.45 | HLASY A HLÁSKY

sobota | 6.55–7.15 | SÓLO PRO…

sobota | 7.15–8.00 | PROMENÁDNÍ KONCERT

sobota | 11.00–11.30 | ODPOLEDNÍ KONCERT

sobota | 16.30–17.45 | ZVONY

neděle | 2.00–12.05 | repríza v pondělí | 0.00–0.05 | KONCERT SYMFONICKÉHO

ORCHESTRU ČESKÉHO ROZHLASU neděle | 12.10–12.50 | KRÁSNÉ HLASY

neděle | 13.05–14.00 | VÝROČÍ TÝDNE

neděle | 15.15–15.30 | 15.45–16.00 | VARHANY

neděle | 10.00–10.30 | KOMORNÍ KONCERT

neděle | 14.15–15.45 |

JAZZ, ALTERNATIVA, ETNO, WORLD MUSIC, FOLK, ROCK

Vedoucí redakce jazzové a populární hud-by Aleš Opekar (ales.opekar@rozhlas.cz)

JAZZOVÁ HUDBA

JAZZOFONvšední dny | 9.30–10.00 |

pondělí | Projížďka v rytmu s Antonínem Matzneremúterý | střídavě Big Band Panorama Jana Hály a Napříč jazzovými žánry s Otakarem Svobodoustředa | střídavě Swing Session s Kamilem Hálou, Swing z Brna a Swing z Ostravyčtvrtek | střídavě Ochutnávka z jazzo-vých kompaktů s Lubomírem Dorůžkou a Jazzisimo s Petrem Zvoníčkem.pátek | klasický jazz uvádí Luboš Zajíček

JAZZOVÝ PODVEČER denně | 17.45–18.30 |

pondělí | střídavě Blues z hospody i ze studia s Ondřejem Konrádem a Jazz Update s Davidem Bradouúterý | střídavě Jazzové mezníky s Antonínem Matznerem, Jazzová myš s Pavlem Dostálem, Hudba bez hranic s Petrem Zvoníčkem a Mezi proudy s Jiřím Hlaváčemstředa | střídavě Electric Jazz Václava Vraného, Jazz Forum Jiřího Staréhoa soutěžní pořad Tour de Jazz s Alešem Bendoučtvrtek | Jazz notes — týdeník aktualit a zajímavostí ze světa jazzu střídavě uvádějí Jiří Starý, Václav Vraný, Otakar Svoboda a Rudolf Kulkapátek | střídavě Jazz live z Prahy, z Brna, z Ostravy a cyklus Mezinárodní festival jazzového piana, který připravuje Vladimír Trucsobota | Sladké je žít ( jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz)

neděle | Jazzové lelkování s Alešem Bendou

EURORADIO JAZZ SEASONpátek | 22.30–24.00 |

Satelitní přenosy jazzových koncertů: 14. 12. Záznam jazzového koncertu ze Švédska. 25. 1. Záznam jazzového koncertu z Bulharska. 22. 2. Záznam jazzového koncertu ze Švýcarska.

JAZZOVÁ SNÍDANĚvíkend | 4.45–5.55 | Střídavě z Brna, Ostravy a Prahy.

JAZZOVÝ KLUB noc ze soboty na neděli | 0.05–1.30 | K půlnočnímu setkání s jazzem a blues zvou střídavě Jana Koubková, Jan Hála, Ondřej Konrád a Otakar Svoboda.

NOČNÍ VLNA JAZZUkaždou noc | 2.00–3.00 |

OSTATNÍ HUDEBNÍ ŽÁNRY

ČAJOVNA denně | 19.00–20.00 | Hudba a styl nové generace.

HUDEBNÍ FÓRUM víkend | 23.15–24.00 |

sobota | střídavě Svět jiné hudby(alternativní hudební směry a mezi-žánrové fúze uvádí Petr Slabý), Etnohrátky (tematické pořady a záběry z koncertů world music, etnické a folkové hudby domácí i zahraniční scény uvádí Ivana Radechovská)

42 Program

neděle | Oáza s Jiřím Mazánkem a první neděli v měsíci Ambient s Josefem Sedloněm. Hudba pro relaxaci a medita-ci, povzbuzení i uklidnění

MEZI DRAKEM A HADEMdenně | 3.00–4.00 |

Magickou předjitřní hodinku s relaxační hudbou k meditaci připravují externí autoři: Ivana Radechovská, Elena Kubičková, Jiří Mazánek, Petr Dorůžka a Kateřina Andršová.

ODPOLEDNÍ MOZAIKA pondělí až pátek | 15.00–16.00 |

Kulturní servis doplňuje jazzová a et-nická hudba i world music, kterou vybírá kolektiv externích spolupracovníků: Ivana Radechovská, Vladimír Kouřil, Petr Dorůžka, Kateřina Andršová a Eliška Svobodová

LITERATURAA ROZHL ASOVÁ HRA

Vedoucí Tvůrčí skupiny literárně-dramatické tvorby Hynek Pekárek (hynek.pekarek@rozhlas.cz)

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍdenně | 18.30–19.00 |

12. 11.–1. 12. | Sigrid Undsetová: Kristina Vavřincova (20 částí )2. 12.–9. 12. | Jiří Mahen: Nejlepší dobrodružství (8 částí )10. 12.–16. 12. | Jan Neruda: Povídky malostranské (7 částí )17. 12.–26. 12. | Jan Čep: Sestra úzkost (10 částí )

27. 12.–8. 1. | četba na přání posluchačů9. 1.–20. 1. | Karel Michal: Krok stranou (12 částí )21. 1.–1. 2. | Viktor Šklovskij: Sentimentální cesta (12 částí )2. 2.–11. 2. | Karol Sidon: Sen o mém otci (10 částí )12. 2.–23. 2. | Emma Braslavsky: Bez paměti (12 částí )24. 2.–28. 2. | Georg von Ohm Janu-schowsky: Růže olomoucká (5 částí )

OSUDYvšední dny | 11.30–12.00 | repríza následující všední den | 0.05-0.35 | Rozhlasové memoáry.

3. 12.–7. 12. | Petr Kolář (5 částí )10. 12.–14. 12. | Oleg Malevič (5 částí )17. 12.–28.12. | Andrej Krob (10 částí )2. 1.–4. 1. | Ladislav Hejdánek (3 části)7. 1.–11. 1. | Vilém Prečan (5 částí )14. 1.–18. 1. | Bohumír Koubek (5 částí )21. 1.–1. 2. | Anna Matičková-� einová: Jako zlatá zrnka v písku (10 částí )4. 2.–8. 2. | Petr Adler (5 částí )11. 2.–22. 2. | Ivan Vyskočil (10 částí )25. 2.–1. 3. | Irena Veselá (5 částí )

MODERNÍ POVÍDKAčtvrtek | 16.00–16.30 |

6. 12. Jostein Gaarder: Záludný kašel 13. 12. Alena Wagnerová: Paní z ostrova2 0. 12. Petr Šabach: Vánoční pohádka 27. 12. Viktor Šlajchrt: Tatínkovy povídky 3. 1. Karel Hynek: Klub šprýmařů 10. 1. Golí Taraqquí: Domov v oblacích 17. 1. Daniel Katz: Taneční umělkyně 24. 1. Milada Součková: Historická povídka (Infanterie 1866)

31. 1. Marek Šindelka: Zůstaňte s námi 7. 2. Masudži Ibuse: Kosatec 14. 2. Vladimir Nabokov: Ošklivý den 21. 2. Miranda July: Milovaní v roce 2003 28. 2. Petr Pazdera Payne: Margareta – čekání na odliv

POVÍDKAneděle | 11.30–12.00 |

2. 12. Alexander Kielland: Pravá láska 9. 12. Robert Hugh Benson: Vyprávění otce Filipa 16. 12. Josef Kostohryz: Smutný žebrák 23. 12. Herman Bang: Štědrý večer v cizině 30. 12. Jan Čep: Letnice 6. 1. John Steinbeck: Nebeské pastviny 13. 1. Joe Hloucha: Bonzova hlava 20. 1. Leopold Wolfgang Rochowanski: Stěny 27. 1. Anna Zonová: Obraz a Marius 3. 2. Zikmund Winter: Student pražské univerzity v 16. věku 10. 2. Daniela Fischerová: Jednooká, jednoruká a já 17. 2. Stendhal: Vanina Vanini 24. 2. Jiří Červenka

NOČNÍ BIBLIOTÉKAneděle | 1.30–2.00 |

2. 12. Bohumil Hrabal: Legenda o Lamertzových jehlách 9. 12. Sheridan le Fanu: Zlolajný kapitán Walshaw 16. 12. Josef Lada: Zima v Hrusicích 23. 12. Jan Hanč: Události 30. 12. Alphonse Allais: Černá hodinka 6. 1. � omas Hardy: Tradice z roku 1804

13. 1. Vítězslav Hálek: Z Amorova deníku 20. 1. Jules Verne: Deset hodin na lovu 27. 1. Karel Klostermann: Z červánků mého mládí 3. 2. Stendhal: San Francesco a Ripa 10. 2. František X. Svoboda: Kolísání nitra 17. 2. Luigi Pirandello: Skutečnost snu 24. 2. Věroslav Mertl: Tikot vesmíru

SCHŮZKY S LITERATUROUneděle | 20.00–21.00 |

2. 12. Jaroslav Žák: Vyvrhel 9. 12. Stig Dagerman: Potřeba lidské útěchy 16. 12. Dlouhé Odysseovo putování 23. 12. Josef Kostohryz: Strmá nenaděj 30. 12. Jan Čep: Uštknut záhadností života 6. 1. Elena Lacková: Život pod šťastnou hvězdou 13. 1. Boleslav Jablonský: Mocným proudem jest duch času 20. 1. Apollinaire: Předmluva k dílu markýze de Sade 27. 1. Jazyk románu a jazyk překladu v díle Radky Denemarkové 3. 2. Muži v exilu (Hugo Haas – Friedrich Torberg) 10. 2. Arendtová – Heidegger: Bytí a čas 17. 2. Johanna Alžběta Westonová 24. 2. Jaroslav Švestka: Deník dřevorubce

SOUZVUKneděle | 9.00–10.00 |

2. 12. Stanislav Vodička: Čas šumí 9. 12. Jiří Mahen: Čáslavská věž je obří prst

43Program 43

16. 12. Gustave Flaubert: Mám nyní právo, abych svou popálenou rukou napsal několik vět o podstatě ohně 23. 12. Josef Kostohryz: Všechno je jen předmluva nebo předzpěv 30. 12. Märta Tikkanen: Příběh lásky století 6. 1. Vladimír Vokolek: Obrazy, které vstanou z mrtvých 13. 1. Milostný hlas 20. 1. Sergej Jesenin: Koně moje, saně! 27. 1. Milada Součková: Zkouška na báseň 3. 2. Jako když dvoranou proletí pták 10. 2. Bohumila Grögerová: Dva zelené tóny 17. 2. René Char: Zápisky Hypnovy 24. 2. Folgore de San Gimignano: Sonety měsíců

SVĚT POEZIEsobota | 22.45–23.00 |

1. 12. Heinrich Heine: Ach, ta láska 8. 12. Jiří Pištora: Básně a brundibásně 15. 12. Miroslav Olšovský: Jazyk, kterým lze vidět 22. 12. František Listopad: Curricula 29. 12. Sirkka Turkková: Kyselý déšť 5. 1. Hans Werner Kolben: Všechna tíže mizí 12. 1. Jan Vladislav: Příběhy 19. 1. Věra Rosí: Dlouhé nůžky noci 26. 1. Petr Mikeš: Benátské iluminace 2. 2. Dariusz Sośnicki: Manželé P. 9. 2. Petr Švácha: Horké fl étny 16. 2. Yveta Schanfeldová: Nahmatávání dna 23. 2. Jan Frolík: Útěcha z ornitologie

NEDĚLNÍ VERŠEneděle | 12.05–12.10 |

2. 12. Kathleen Raineová: Poselství z domova 9. 12. Viola Fischerová: Pane ty víš 23. 12. Karel Toman: Prosinec 30. 12. Kamil Bednář: Z měsíčních kamenů 6. 1. Emanuel Frynta: Samí známí 13. 1. Rudolf Těsnohlídek: Hymnus těla 20. 1. Jan Vladislav: Ke konci života 27. 1. Pierre Seghers: Bílý čtverec 3. 2. Milada Součková: Rodokmen 10. 2. Karel Toman: Únor 17. 2. Jaroslav Vrchlický: Balada o zimě 24. 2. Arthur Rimbaud: První večírek

SNYneděle | 0.00–0.05 | Slova ze sna a do snů.

2. 12. Milan Andrenik 9. 12. Balthus 16. 12. Milena Wiesnerová 23. 12. Pohádka anatolských nomádů 30. 12. Text lidové balady 6. 1. Vlasta Dvořáčková 13. 1. Ernest Hemingway 20. 1. Gustav Janouch 27. 1. Joseph Conrad 3. 2. Honoré de Balzac 10. 2. Stanislav Zedníček 17. 2. Snář 1. 24. 2. Snář 2.

ETICKÁ KNIHOVNAsobota | 1.40–2.00 |

1. 12. Bertrand Russell: Manželství a mravnost

8. 12. Albert Einstein: Jak se dívám na svět 15. 12. George Santayana: O lásce 22. 12. Erich Fromm: Láska jako odpověď 29. 12. Hippokratés: O vznešenosti lékařství 5. 1. Myšlenky antických fi lozofů o smyslu života 12. 1. Protagoras: O výchově k občanské zdatnosti 19. 1. Dión z Prúsy: O významu fi lozofi e pro praktický život 26. 1. Plotínos: O dobru, kráse a štěstí 2. 2. Seneca: Listy o štěstí a mravnosti 9. 2. Kébés z � éb: Obraz života 16. 2. Aristotelés: O přátelství 23. 2. Epiktétos: Myšlenky

PSÁNO KURZÍVOU všední dny | 10.00–10.15 | Úvahy a fejetony.

SLADKÉ JE ŽÍTsobota | 17.45–18.30 | Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz.

DŮVĚRNÁ SDĚLENÍvšední dny | 13.30–13.40 | prosinec: Na Sever! S Janem Burianem za básníky, muzikanty a vypravěči do zemí Skandinávie.leden–únor: Josef Rauvolf: Ro(c)k v poezii

STRÁNKY NA DOBROU NOCdenně | 23.00–23.15 | Krátké prózy a výňatky z próz.

FONOGRAMYpátek | 16.00–16.30 | Návraty po stopách zvuku.

KLUB ROZHLASOVÉ HRYúterý | 21.30 |

4. 12. Hana Slavíková: Cesta do Lo Ignoto 11. 12. Per Olov Enquist: V hodině rysa 18. 12. Anders Bodelsen: Dárek 8. 1. Samuel Beckett: Krappova poslední nahrávka 15. 1. Miloš Rejnuš: Ovidiův návrat 22. 1. Miloslav Stehlík: Linka důvěry 29. 1. Claus Hubalek: Hodina Antigony 5. 2. Noelle Renaudová: Turistická trilogie 12. 2. Tomáš Syrovátka: Heinrich a Heinrietta 19. 2. Ester Krumbachová: Kolčí štít s otvorem vpravo pro založení dřevce 26. 2. Sandro Cappelletto: Němý Mesiáš — Ilja Hurník: Stradivariana

HRA PRO TENTO VEČERčtvrtek | 20.00 |

6. 12. Michel Haymann: Jediný tón 13. 12. Antonín Přidal: Prodám ucho, prodám hrob 20. 12. Grigorij Gorin: Zapomeňte na Hérostrata 27. 12. Don Haworth: Stejně nás to nemine 3. 1. Eric Emmanuel Schmitt: Tektonika citů 10. 1. František Pavlíček: Svatojánské vřesy 17. 1. Ödön von Horváth: Neznámá ze Seiny 24. 1. Malgorzata Sikorska-Miszczuk: Kufr 31. 1. Josef Bouček: Requiem 7. 2. Michail Bulgakov: Poslední dny

44 Program

14. 2. Daniela Fischerová: Neděle 21. 2. Taro Yamomoto: Černý proud 28.2. Adolf Muschg: Proces s kontryhelem

ROZHLASOVÉ JEVIŠTĚsobota | 14.00 |

8. 12. Lope de Vega: Dívka se džbánem 15. 12. Samuel Königgratz: Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou 22. 12. Charles Dickens: Cvrček u krbu 29. 12. Neil Simon: Vstupte... 5. 1. Michail Jurjevič Lermontov: Maškaráda 12. 1. William Shakespeare: Coriolanus 19. 1. Albert Camus: Mor 26. 1. Jean Giradoux: Ondina 2. 2. Franz Hiesel: Blahé následky neblahého obléhání 9. 2. František Kožík: Cristobal Colón 16. 2. Molière: Lakomec 23. 2. Alfred de Musset: Lorenzaccio 2. 3. František Langer: Periférie

ROZHLASOVÉ SERIÁLYneděle | 10.30 |

9. 12.–16. 12. | Graham Greene: Lidský faktor (7.–8. část)23. 12.–20. 1. | O´Henry: Pět šípů Amorových (1.–5. část)27. 1.–24. 2. | Jane Austenová: Rozum a cit (1.–6. část)

prosinec: Listování Ibsenem (6.–10. část)sobota | 16.00 | repríza pátek | 00.35 |Cyklus v rámci Severského roku.

ČAJOVNAposlední neděle v měsíciHry a dokumenty nové generace.

ZPRAVODA JST VÍ A PUBLICISTIK A, DOKUMENT YVedoucí Redakce zpravodajství a kulturní publicistiky Antonín Pfeifer (antonin.pfeifer@rozhlas.cz)Vedoucí Redakce dokumentu a speciálních projektů Jiří Kamen ( jiri.kamen@rozhlas.cz)

ZPRAVODAJSTVÍ VLTAVYvšední dny v 6.30 | 7.00 | 7.30 | 8.00 | 12.00 | 15.00 a 17.30 | přehled hlavních událostí také v 10.15 | 13.30 | 16.30 a 19.00 | MOZAIKApondělí až pátek | 6.30–9.00 | 15.00–16.00 | Živě moderovaný pořad kulturního zpra-vodajství a publicistiky. Informace, rozho-vory, reportáže, recenze a glosy, přehledy domácího i zahraničního tisku, hosté ve studiu, soutěže. Originální výběr hudby, s jakou se na jiných stanicích nesetkáte.

VÍKENDOVÁ PŘÍLOHA STANICE VLTAVA sobota | 8.00–11.00 | Kulturně-publicistický týdeník. 180 minut re portáží, rozhovorů, glos, fejetonů, do ku mentů, literárních ukázek a hudby jazzové i vážné připravují a uvádějí Jiří Kamen a Tomáš Černý.

KRITICKÝ KLUBpondělí | 16.00–16.30 | repríza čtvrtek | 0.35–1.05 | Diskuse odborníků o současné literatuře, fi lmu, architektuře a výtvarném umění, které připravují moderátoři. Pavel Janáček, Vladimír Hendrich, Anežka Charvátová, Blanka Stárková, Eliška Závodná, Anna Housková a další.

FILMOVÝ TÝDENÍKúterý | 15.00–16.30 | repríza pondělí | 0.35–1.05 | Aktuality ze světa fi lmu připravují Tomáš Pilát a Josef Vomáčka.

HISTORICKÝ KLUBstředa | 16.00–16.30 | Refl exe historických událostí, výročí, osobností, novinek historické literatury apod. Připravuje Eliška Závodná.

VLTAVSKÝ POLEDNÍKsobota | 11.30–12.00 | Magazín o životním stylu. Připravuje Eliška Závodná.

ŘEČ VĚCÍ PROSTOR – ARCHITEKTURA – DESIGNkaždá druhá sobota v měsíci | 6.00–16.30 | Zajímavosti ze světa architektury a designu. Připravuje Jan Tůma

RADIODOKUMENTstředa | 21.45 |

5. 12. Miroslav Buriánek: Cesta vody odpadní 12. 12. Amanda Glans: I Call You Sometimes / Občas ti volám 19. 12. Lenka Svobodová: O Madle z Čech 26. 12. Kari Hesthamar: So long, Mari anne / Na shledanou, Marianne 2. 1. Jan Sedmidubský: Dvacet let po rozvodu 9. 1. Gabriela Albrechtová: Horolezci 16. 1. Daniel Moravec: Jan Palach 1969 – proměny chápání a prezentace činu Jana Palacha Michaela Krčmová: Do Říma za Janem Palachem

23. 1. Marie Hammerich-Maier: Mecenáš Karl Wittgenstein a jeho Poldi 30. 1. Současný evropský radiodokument I 6. 2. Ondřej Vaculík: Pohled z ná draží Praha-jatky aneb Proměna Holešovic očima básníka, historičky a matky 13. 2. Eva Blechová: A to je ta česká země – Trinksaifen/Rudné 1922–2005 20. 2. Radioarchiv – pořad z archivu Českého rozhlasu k 90. výročí rozhlasového vysílání 27. 2. Karolina Koubová: Únor 1948 a rodiny, které „vítězství lidu“ nevnímaly jako vítězství

RADIOATELIÉRsobota | 00.05 |

1. 12. Ladislav Železný: Before During After 8. 12. Babel Prague 2012 #1 15. 12. Babel Prague 2012 #2 22. 12. Tomáš Pálka: MOIJECROISQUE 29. 12. PremEdice – Lucie Vítková: Paměť a vnímání 5. 1. Miguel Azguime: Mezi slovem a hudbou 12. 1. Hörspiel avec ... Madame De Shanghai 19. 1. Arturas Bumšteinas: Sleep (an attempt at trying) 26. 1. PremEdice – Pavel Novotný: Havarijní řád 2. 2. Ozvěny polské scény akustických umění #1 9. 2. Ozvěny polské scény akustických umění #2 16. 2. Ozvěny polské scény akustických umění #3 23. 2. PremEdice – Ivan Boreš / Jan Trojan

45

DENNÍ PROGRAMjazz.rozhlas.cz

PONDĚLÍ

0.00–1.00 Modern Mainstream 1.00–2.00 Modern and Experimental 2.00–3.00 Experimental 3.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–15.00 Modern Mainstream 15.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Hodina evropského jazzu 19.00–22.00 Modern Mainstream 22.00–23.00 Mostly Bop 23.00–24.00 Modern Mainstream

ÚTERÝ

0.00–1.00 Modern Mainstream 1.00–2.00 Modern and Experimental 2.00–3.00 Experimental 3.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–15.00 Modern Mainstream 15.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Hodina českého jazzu 19.00–22.00 Modern Mainstream 22.00–23.00 Mostly Bop 23.00–24.00 Modern Mainstream

STŘEDA

0.00–1.00 Modern Mainstream 1.00–2.00 Modern and Experimental 2.00–3.00 Experimental 3.00–8.00 Modern Mainstream

8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–15.00 Modern Mainstream 15.00–16.00 Modern and Experimentall 16.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Hodina free jazzu a experimentální hudby 19.00–22.00 Modern Mainstream 22.00–23.00 Mostly Bop 23.00–24.00 Modern Mainstream

ČTVRTEK

0.00–1.00 Modern Mainstream 1.00–2.00 Modern and Experimental 2.00–3.00 Experimental 3.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–15.00 Modern Mainstream 15.00–17.00 Modern and Experimentall 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Future Shock 19.00–22.00 Modern Mainstream 22.00–23.00 Mostly Bop 23.00–24.00 Modern Mainstream

PÁTEK

0.00–1.00 Modern Mainstream 1.00–2.00 Modern and Experimental 2.00–3.00 Experimental 3.00–8.00 Modern Mainstream 8.00–9.00 Mostly Bop 9.00–13.00 Modern Mainstream 13.00–14.00 Mostly Bop 14.00–15.00 Modern Mainstream 15.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 'Round Bop 19.00–24.00 Modern Mainstream

SOBOTA

0.00–1.00 Modern Mainstream 1.00–2.00 Modern and Experimental 2.00–3.00 Experimental 3.00–9.00 Modern Mainstream 9.00–10.00 Mostly Bop 10.00–14.00 Modern Mainstream 14.00–15.00 'Round Bop 15.00–18.00 Modern Mainstream 18.00–19.00 Hodina jazzrocku a funku 19.00–20.00 Modern Mainstream 20.00–21.00 Jazz Club 21.00–22.00 Modern Mainstream 22.00–23.00 Mostly Bop 23.00–24.00 Modern Mainstream

NEDĚLE

0.00–1.00 Modern Mainstream 1.00–2.00 Modern and Experimental 2.00–3.00 Experimental 3.00–9.00 Modern Mainstream 9.00–10.00 Mostly Bop 10.00–14.00 Modern Mainstream 14.00–15.00 Odpolední swing 15.00–16.00 Modern Mainstream 16.00–17.00 Modern and Experimental 17.00–18.00 Experimental 18.00–19.00 Popjazz hour 19.00–22.00 Modern Mainstream 22.00–23.00 Mostly Bop 23.00–24.00 Modern Mainstream

POPIS BLOKŮ

Modern Mainstream — Napříč jazzovou současností i minulostí. Občasné výlety k jazzrocku, world music i aktuálním fúzím. Modern and Experimental — Vět šinou současný jazz okořeněný špetkou free jazzu a experimentální hudby.

Experimental — Třetí proud, free jazz a avantgardní výboje. Pro náročné a ještě náročnější posluchače.

Mostly Bop — Nejen bopovou klasikou je člověk živ. V tomto bloku ji doplňuje pop jazz, cool jazz, latina či straight ahead.

Hodina evropského jazzu — Žasněte nad rozmanitostí evropského jazzu. Každé pondělí z jiné země jen na Euro Jazzu.

Hodina českého jazzu — Minulost i současnost v nahrávkách českých jazzmanů.

Hodina free jazzu a experimentální hudby — Pouze free jazz a související žánry každou středu od šesti.

Future Shock — Nu-jazz, e-jazz, acid-jazz, či electro-swing? Říkejte tomu, jak chcete ale s tímto blokem nahlédnete do budoucnosti.

'Round Bop — Pouze bop a hard-bop. Pro ty, kteří stále nemají dost.

Hodina jazzrocku a funku — Jazzrocko-vá fúze, groove a funk. Tuhle výbušnou směs si nenechte ujít.

Jazz Club — Jazzové koncerty z klubů i prestižních festivalů.

Odpolední swing — Just swing! Ta pra-vá hudba pro nedělní odpoledne.

Popjazz hour — Nedělní podvečer (ne-jen) s jazzovými vokalisty.

Program Euro Jazz

46

KLUB VLTAVA

Zveme Vás na pravidelné klubové večery s vltavskými redaktory, dramaturgy, režiséry a jejich hosty.

Setkání se konají vždy 1. čtvrtek v měsíci od 19.00 hod. ve Studiu A Českého rozhlasu, Hybešova 10, Praha 8.

NA DVOJKU DO ÁČKA

NALAĎTE SI...ČESKÝ ROZHLAS 3 – VLTAVA V CELÉ REPUBLICE NA VKV (FM)BRNO-MĚSTO — 90,4 | OLOMOUC — 107,2 | BŘECLAV — 96,3 | SLAVÍČ — 107,9 | Č. BUDĚJOVICE — 96,1 |

HODONÍN — 100,4 | CHEB — 106,2 | CHOMUTOV — 96,3 | JESENÍK — 98,2 | JIHLAVA — 95,4 | KAPLICE — 105,9 |

KARLOVY VARY — 105,7 | KAŠPERSKÉ HORY — 107,2 | KLATOVY — 88,6 | LIBEREC — 103,9 | OSTRAVA — 104,8 |

PARDUBICE — 102,7 | PÍSEK — 105,2 | PLZEŇ — 95,6 | PLZEŇ-RADEČ — 93,3 | PRAHA — 105 | PŘÍBRAM — 107 |

TRUTNOV — 101,9 | ÚSTÍ N. LABEM — 104,5 | VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ — 89,9 | VARNSDORF — 88,4 | VSETÍN — 98,3 |

ZLÍN — 94,8 | ZNOJMO — 99,2 | NEBO NA — VLTAVA.ROZHLAS.CZ

VYSÍLAČE V SYSTÉMU DVB-T (DIGITÁLNÍ SÍŤ 1 PO DOKONČENÍ DIGITALIZACE V ROCE 2010)PRAHA-MAHLEROVY SADY — KANÁL 53 | PRAHA-CUKRÁK — KANÁL 53 | VOTICE-MEZIVRATA — KANÁL 53 |

ČESKÉ BUDĚJOVICE-KLEŤ — KANÁL 49 | SUŠICE-SVATOBOR — KANÁL 49 | VIMPERK-MAŘSKÝ VRCH — KANÁL 49 |

PLZEŇ-KRAŠOV — KANÁL 34 | DOMAŽLICE-VRANÍ VRCH — KANÁL 34 | CHEB-ZELENÁ HORA — KANÁL 36 |

JÁCHYMOV- KLÍNOVEC — KANÁL 36 | ÚSTÍ N. LABEM-BUKOVÁ HORA — KANÁL 33 |

CHOMUTOV-JEDLOVÁ HORA — KANÁL 33 | LIBEREC-JEŠTĚD — KANÁL 43 | TRUTNOV-ČERNÁ HORA — KANÁL 40 |

PARDUBICE-KRÁSNÉ — KANÁL 32 | JIHLAVA-JAVOŘICE — KANÁL 33 | OSTRAVA-HOŠŤÁLKOVICE — KANÁL 54 |

OSTRAVA-SLEZSKÁ OSTRAVA — KANÁL 54 | BRNO-KOJÁL — KANÁL 29 | BRNO-MĚSTO — KANÁL 29 |

BRNO-HÁDY — KANÁL 29 | MIKULOV-DĚVÍN — KANÁL 29 | FRÝDEK-LYSÁ HORA — KANÁL 54 |

ZLÍN-TLUSTÁ HORA — KANÁL 33 | VALAŠSKÉ KLOBOUKY-PLOŠTINY — KANÁL 33 | JESENÍK-PRADĚD — KANÁL 36 |

KLUB VLTAVA

Český rozhlas 3 – VltavaVinohradská 12120 99 Praha 2

informační linka Klubu Vltavatel.: 221 552 686, 221 552 677e-mail: klub.vltava@rozhlas.czvltava.rozhlas.cz/klubvltava

Klub Vltava je pro všechny, kteří poslouchají stanici Český rozhlas 3 – Vltava a k jejichž životním potřebám patří kontakt s hudebním a slovesným uměním a kulturou v tom nejširším slova smyslu. Je určen těm, kteří chtějí víc než jen kvalitní rozhlasový program.

Klub Vltava nabízí možnost bližšího kontaktu mezi posluchači a tvůrci pořadů, účast na natáčení přímých přenosů, organizuje klubová setkání, besedy, předpremiéry rozhlasových pořadů, návštěvy kulturních akcí.

Klub Vltava vydává čtyřikrát ročně čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas 3 – Vltava, který přináší inspiraci ze světa kultury a umění, exkluzivní rozhovory, podrobné informace o programu stanice, přehled partnerů Klubu, členských výhod a slev, aktuální nabídky, soutěže a další zajímavosti.

Klub Vltava nabízí možnost využívat výhod sjednaných s partnerskými institucemi, které vybírá tak, aby umožnil svým členům ještě intenzivnější kontakt s aktuálním děním ve světě kultury. Členské výhody poskytují přední kulturní organizace po celé České republice – hudební festivaly a symfonické orchestry, divadla a divadelní festivaly, galerie, muzea, nakladatelství a další. Jejich počet se stále rozšiřuje.

Aktuální nabídky, setkání, soutěže a akce, stejně jako statut Klubu naleznete na www stránkách Klubu.

Osobní členství: roční členský příspěvek činí 150 Kč. Rodinné členství: roční členský příspěvek činí 290 Kč (obdržíte průkazy člena Klubu Vltava i pro další dva rodinné příslušníky).

Pro zaslání členského příspěvku si vyžádejte individuální variabilní symbol.

VÁŽENÍ A MILÍ POSLUCHAČI, ČLENOVÉ KLUBU VLTAVA, magazín Vltava je čtvrtletníkem, který vám pravidelně představuje to nejzajímavější z programu stanice Vltava. Pokud chcete být o programových tipech a dalších novinkách z vysílání informováni v týdenních intervalech, rádi vám budeme zasílat náš e-mailový newsletter. Pro odběr novinek se zaregistrujte zde: vltava.rozhlas.cz/newsletter. Budeme rádi, pokud registraci doporučíte také svým přátelům.

PŘIPOJIT SE K NÁM MŮŽETE TAKÉ NA FACEBOOKU:www.facebook.com/vltava3www.facebook.com/vltava.mozaikawww.facebook.com/cajovnarozhlas

REFLEKTORPodělte se s námi o své názory. reflektor@rozhlas.cz

47Partneři Klubu VltavaP

AR

TN

EŘ

IPartneři Klubu Vltava

PARTNEŘI KLUBU VLTAVA

Na uvedené otázky odpovídejte výhradně na lince Klubu Vltava.

Aktuální nabídku sledujte také na vltava.rozhlas.cz v sekci Klub Vltava.

HUDBA

ČESKÁ FILHARMONIE15% sleva na abonentní koncerty České fi lharmonieRudolfi num, Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1Tel.: 227 059 227info@cfmail.cz, www.ceskafi lharmonie.cz

PRAŽSKÝ KOMORNÍ ORCHESTR –AGENTURA s. r. o.20% sleva na nákup vstupenek na abonentní koncertyČernokostelecká 6, 100 00 Praha 10tel.: 274 772 697agency@pko.cz, www.pko.cz

SYMFONICKÝ ORCHESTR ČESKÉHO ROZHLASU30% sleva na dopolední veřejné generální zkouškyVinohradská 12, 120 99 Praha 2tel.: 221 551 412, fax: 221 551 413socr@rozhlas.cz, socr.rozhlas.cz

SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK10% sleva na všechny koncerty pořádané FOKNám. Republiky 5, 110 00, Praha 1tel.: 222 002 336pokladna@fok.cz, www.fok.cz

ORCHESTR BERG20% sleva na představení M is for…fi lm a tanec | Orchestr BERG & 420PEOPLE11. a 12. 12. 2012 (premiéra) a 19. 2. 2013 ve 20 hod. | Nová scéna NDtel.: 604 205 937eva@berg.cz, www.berg.czVe kterém roce vznikl fi lm Petera Greenawaye M is for Man,

Music, Mozart? Autoři prvních dvou správných odpovědí

získávají po 2 vstupenkách na premiérová představení.

ČESKÁ KULTURA, o.s.Pořadatel a spolupořadatel festivalů konaných v rámci Českých kulturních slavnostíNad Stráněmi 343, 251 66 SenohrabyMgA. Jan Páleníček, předseda sdruženíGSM: +420 838 016palenicek@ceskakultura-os.cz, www.ceskakultura-os.czSoutěže o čestné vstupenky na koncerty festivalů Českých

kulturních slavností zařadíme do vltavského vysílání.

COLLEGIUM 1704 o.s.Pořadatel cyklu Hvězdy barokní opery 10% sleva z ceny vstupnéhoMánesova 813/4, 120 00 Praha 2tel.: 246 052 456info@collegium1704.com, www.collegium1704.comSoutěž o čestné vstupenky na vybrané koncerty

zařadíme do vltavského vysílání.

COLLEGIUM MARIANUMPořadatel cyklu Barokní podvečery10% sleva z ceny vstupnéhoPokladna: Maďarské kulturní středisko, Rytířská 27, Praha 1Pokladna otevřena od 13. 2. 2012 každé pondělí 10–18 hod.tel.: 224 229 462, 731 448 346vstupenky@collegiummarianum.cz, www.baroknipodvecery.cz

DIVADLA

NÁRODNÍ DIVADLO

Opera Národního divadlaDenní pokladny jsou otevřeny každý den od 10.00 do 18.00 v Provozní budově Národního divadla (Ostrovní 1) a v Kolowratském paláci (Ovocný trh 6).

Činohra Národního divadlanabízí členům Klubu Vltava vstupenkys 20 % slevou na následující tituly:

W. Shakespeare: TROILUS A KRESSIDA, 25. 12. ve 14 a 19 hod. | Národní divadloP.-A. Caron de Beaumarchais: BLÁZNIVÝ DEN aneb FIGAROVA SVATBA14. 1. v 19 hod. | Stavovské divadlo K. Steigerwald: MÁ VZDÁLENÁ VLAST, 16. 2. v 19 hod. | Nová scéna D. Harrower: BLACKBIRD, 24. 1. v 19 hod. | Divadlo Kolowrat

Na jeden členský průkaz lze se slevou zakoupit maximálně dvě vstupenky na jeden titul.Počet vstupenek je omezený.Ovocný trh 6, 112 30 Praha 1tel.: 224 901 419j.tycova@narodni-divadlo.cz, www.narodni-divadlo.cz

NÁRODNÍ DIVADLO BRNO10% sleva z ceny vstupného na vybraná představení pořádaná divadlemDvořákova 11, 657 70 Brnotel.: 542 158 111info@ndbrno.cz, www.ndbrno.cz

DIVADLO VIOLAaž 50% sleva z ceny vstupného na vy-braná představení pořádaná divadlem vč. dramaturgické řady Rozhlasová hra na jevištiNárodní třída 7, 110 00 Praha 1tel./fax: 224 220 844www.divadloviola.cz

DIVADLO PONEC30% sleva z ceny vstupného na představení pořádaná divadlem (netýká se hostů a festivalů) Husitská 24A/899, 130 00 Praha 3tel.: 224 817 886 (9–17h), 222 721 531 (17–20h)offi ce@tanecpraha.cz, www.divadloponec.cz

MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUCaž 50% sleva z ceny vstupnéhoTřída Svobody 33, 779 00 Olomouctel.: 585 500 500 (předprodej vstupenek)pokladna@mdol.cz, www.moravskedivadlo.cz

VÝTVARNÉ UMĚNÍ

Galerie RudolfinumAlšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1tel.: 227 059 309 (pokladna)galerie@rudolfi num.org, www.galerierudolfi num.czPřipravuje se výstava Motýlí efekt? Obraz jako různosměrná dekonstrukce celku (18. 1. až 10. 3. 2013).Posluchačskou soutěž o čestné vstupen-ky zařadíme do vltavského vysílání.

48 Partneři Klubu Vltava

MAGAZÍN KLUBU VLTAVA

Čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas 3 – Vltava | XVII. ročník | číslo 4

prosinec 2012–únor 2013 | Použitá fotografi e Philipa Glasse na obálce: Pomegranate Arts | Vychází 4× ročně

Evidenční číslo MK ČR E 14038 | Šéfredaktor: Luboš Stehlík | Redakce: Lenka Pitronová, Marcela Hájková

Grafi cká úprava a sazba: Český Rozhlas, Adéla Knajzlová, Jakub Šolín

Tisk: TNM PRINT s.r.o. | Distribuce: SEND, předplatné s. r. o. | Český rozhlas 3 – Vltava

šéfredaktor stanice Lukáš Hurník | Vinohradská 12, 120 99 Praha 2

tel.: 221 552 677 | vltava.rozhlas.cz | e-mail: vltava@rozhlas.cz

ČLENSKÉ VÝHODY

Veškeré soutěžní plnění je možné čerpat prostřednictvím informační linky Klubu Vltava.

Odpovědi volejte na klubovou linku 221 552 686. Chcete-li využít členských výhod u našich partnerů, uvádějte při písemných objednávkách členské číslo. Při osobním odběru se prokažte prů-kazkou Klubu Vltava. Změna výhod partnerů a konkrétních forem spolu- práce vyhrazena.

GALERIE HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY20% sleva z ceny vstupnéhona aktuální výstavyVýstavní místa: Městská knihovna, Dům U Kamenného zvonu, Staroměstská radnice, Dům U Zlatého prstenu, Trojský zámek, Bílkova vila, Bílkův dům v Chýnově.Mariánské nám. 1, Praha 1tel.: 222 310 489, 222 313 357www.citygalleryprague.cz

TOPIČŮV SALON50% sleva z ceny vstupnéhoNárodní 9, 110 00 Praha 1 tel.: 224 232 500 topicuvsalon@volny.cz, www.topicuvsalon.cz

ARS VIVA CESTY ZA UMĚNÍMSpecializovaná cestovní kancelář.Muchova 9, č. p. 223 (1. patro)160 00 Praha 6tel.: 233 324 099, fax: 224 311 585arsviva@arsviva.cz, www.arsviva.cz

KNIHY, ČASOPISY, CD

SPOLEČNOST FRANZE KAFKY30% sleva na veškerou knižní produkci z nakladatelstvíŠiroká 14, 110 00 Praha 1tel.: 224 227 452mail@franzka� a-soc.cz, www.franzka� a-soc.cz

RADIOSERVIS, a. s.Hudební a knižní vydavatelství Českého rozhlasu, vydavatel Týdeníku Rozhlas. 25% sleva v zásilkovém obchodě na vlastní zboží, zájemcům zašleme zdarma katalog Objednávky: Olšanská 5, 130 00 Praha 3 tel.: 272 096 310 eshop@rozhlas.cz

10% sleva na celý sortiment ve fi remní prodejně Vinohradská 12, Praha 2 tel.: 221 551 349, 221 551 350

A2 KULTURNÍ TÝDENÍKAmerická 2, 120 00, Praha 2tel.: 222 510 227www.tydenikA2.cz

SANQUIS ON-LINEČasopis o všech podobách umění a o zdravém životním stylu – od 3. 10. 2011 pravidelně každý měsíc pouze v elektronické verzi.30% sleva na roční předplatnépredplatne@sanquis.cz, www.sanquis.cz

OPERA PLUSInternet magazineoperapluscz@gmail.com, www.operaplus.cz

NAKLADATELSTVÍ ROMEO30% sleva z ceny knihPod Bání 21, 180 00 Praha 8tel.: 283 840 193, 605 960 211jirijosek@volny.cz, www.jirijosek.com

NAKLADATELSTVÍ LIKA KLUBaž 25% sleva na všechny publikacePočernická 76, 108 00 Praha 10tel.: 222 541 166likaklub@volny.cz, www.likaklub.cz

NAKLADATELSTVÍ CARPE DIEMEdice klubové poezie, Edice knih doplněných o DVD20% sleva na veškeré titulyCarpe diem, 691 11 Brumovice 175tel.: 519 423 378carpe@carpe.cz, www.carpe.cz

LIBRI, SPOL. s. r. o.20% sleva z ceny knihNeklanova 27, 128 00 Praha 2tel.: 252 541 632, fax: 251 611 013libri@libri.cz, www.libri.cz

ŽAKET – kartografické vydavatelství30% sleva z ceny všech map při přímém odběruSlánská 381/10, 163 00 Praha 6tel.: 210 083 570info@zaket.cz, www.zaket.cz

NAKLADATELSTVÍ ATLANTIS,spol. s r. o.20% sleva na produkci nakladatelství, při objednávce dvou a více knih neplatíte poštovnéPS 374, Česká 15, 602 00 Brnotel./fax: 542 213 221atlantis-brno@volny.cz, www.atlantis-brno.cz

NAKLADATELSTVÍ BASETaž 15% sleva na vybrané publikaceredakce: Vinohradská 134, 130 00 Praha 3, tel.: 244 402 705expedice – prodejní sklad: Plovdivská 3400, 143 00 Praha 4, tel./fax: 244 402 706uhlir@baset.cz, www.baset.cz

NAKLADATELSTVÍ LABYRINTaž 20% sleva na vybrané publikaceredakce: Dittrichova ulice č. 5, 120 00 Praha 2 | tel. a fax: 224 922 422labyrint@labyrint.net, http://labyrint.net

NAKLADATELSTVÍ TITANIC 20% sleva na všechny knihyPlzeňská 222, 150 00 Praha 5 tel.: 257 211 257 titanic.n@gmail.com, www.titanic.n.cz

ČLENSKÉ VÝHODY

Veškeré soutěžní plnění je možné čerpat prostřednictvím informační linky Klubu Vltava.

Odpovědi volejte na klubovou linku 221 552 686. Chcete-li využít členských výhod u našich partnerů, uvádějte při písemných objednávkách členské číslo. Při osobním odběru se prokažte prů-kazkou Klubu Vltava. Změna výhod partnerů a konkrétních forem spolu- práce vyhrazena.

minutovehry.czCo trvá minutu nebo dvě? Třeba rozhlasová hra…

SILVESTR NA VLTAVĚ31. 12. | 7.00 | až 1.1. | 6.00 |Gastronomický silvestr aneb Polární záře v kuchyni

1. 1. | 10.15 | Přímý přenosNovoroční koncert Vídeňských filharmoniků

1. 1. | 19.00 | ŽivěSoutěžní Čajovna Kolotoč otázek a odpovědí s desítkami cen

1. 1. | 20.00 | Přímý přenosNovoroční koncert České filharmonie

neděle 16. prosince 2012 Sál Kina Vzletzačátek 17.00 hod Holandská 1 Praha 10 - Vršovice

DĚTSKÝ PĚVECKÝ SBOR ČESKÉHO ROZHLASU SE SBORMISTRYNÍ BLANKOU KULÍNSKOU a

BRNĚNSKÝ ROZHLASOVÝ ORCHESTR LIDOVÝCH NÁSTROJŮ S PRIMÁŠEM A UMĚLECKÝM VEDOUCÍM FRANTIŠKEM ČERNÝM

sólisté

Klára Obručová, Jan Zaviačič, Lukáš Weiss, Michal Marhold

program

evropské vánoční písně české, moravské a slovenské koledy

vstup na koncert volný

Přímý přenos Český rozhlas 3 – VltavaVideopřenosklasika.rozhlas.czV

ÁN

OČ

NÍ

DE

N E

UR

OR

AD

IA 2

01

2