Metodika řemeslného kroužkuKlára Pilíková, Petra Skřivánková

Muzeum Říčany, 2016

2

3

Úvod

Muzeum Říčany se věnuje dlouhodobě polytechnické výchově dětí v  MŠ a ZŠ. Ve  školním roce 2016/17 byl otevřen nový řemeslný kroužek, kde si děti od 7 do 12 let zkouší postupně různé řeme-slné techniky. Na základě zkušeností s kroužkem vznikla tato metodika. Metodika může posloužit

jako vstupní informace pro pedagogy ze škol a volnočasové pedagogy, kteří chtějí s dětmi tvořit a zároveň získat základní informace o řemeslech.

Myšlenka na založení řemeslného kroužku v nás zrála již delší dobu. Při lektorování řemeslných dílen pro děti ze základních a mateřských škol si všímáme, jak málo dětí má zkušenost se základními řemeslnými do-vednostmi a prací s přírodními materiály. Děti se s úžasem poprvé v životě dotýkají pravé ovčí vlny, kterou jim přineseme na dílnu plstění. Nadšeně sbírají sebemenší zbytky drátů při dílnách drátování a vytvářejí z nich další a další mini-šperky, spirálky apod., od kladiva a kovadliny je téměř nemůžeme odtrhnout. Opa-kovaně se setkáváme s údivem učitelek, že jejich „divoké“ děti vydrží tak dlouhou dobu u tkaní na kolíko-vém stávku, dokonce se ke stávkům samy vracejí i v době, kdy mají na našich pobytových programech volno. O tom, jak jsou děti fascinované (zároveň ale také zodpovědné), když dostanou do ruky opravdové

nástroje na dřevo, se asi ani nemusíme zmiňovat. Nabídka volnočasových aktivit pro děti je velmi pestrá, bohužel se ale orientuje především na děti nada-né sportovně nebo hudebně. ZUŠ nabízejí výtvarné obory, které jsou zaměřeny na různé techniky malby a kresby, rukodělné činnosti ve volnočasových nabídkách jsou ale většinou omezeny na kroužek keramiky. Proto jsme byly velmi rády, když jsme díky dotaci Středočeského kraje a podpoře vedení Muzea Říčany

mohly rozjet řemeslný kroužek, kde dětem nabízíme širokou paletu tradičních řemeslných činností. Kroužek není určen jen pro děti „šikovné“ – naopak – náplň většiny lekcí nabízí různé stupně obtížnosti tak, aby se mohly spokojeně realizovat jak děti s horší manuální zručností, tak i děti mimořádně nadané. Jedi-nou podmínkou pro dobré fungování kroužku je zájem dětí o rukodělné činnosti, zájem a nadšení lektorů. Doufáme, že se nám prostřednictví této metodiky podaří alespoň část našeho nadšení a entuziasmu pře-

vést i na Vás a že díky ní vzniknou další kroužky, které přispějí k udržování tradičních řemesel.

Klára Pilíková a Petra Skřivánková, lektorky.

Projekt Řemeslný kroužek byl realizován v roce 2016 s finančním přispěním Středočeského kraje.

Metodiku je možné šířit a kopírovat s uvedením autora: Muzeum Říčany.

4

5

Obsah:

Úvod 03

Drátování 06

Tkaní 09

Plstění 11

Šití a vyšívání 14

Drhání 18

Pletení a háčkování 20

Papír 23

Práce se dřevem 25

Pedig, proutí – košíkářství 29

Potravinářství 31

Obřadní pečivo 34

Hlína 36

Leptání skla 38

Sezónní výrobky 40

Závěrem 42

Poznámka ke struktuře metodiky:

Každá kapitola obsahuje teoretický úvod pro lektora kroužku, seznam potřebných pomůcek a materiálu (včetně tipů, které jsme získaly praxí), návrh možné struktury jednotlivých kroužků a naše metodická do-

poručení na základě ověření této metodiky v praxi.

Neuvádíme zde zpravidla návody na konkrétní výrobky, pouze odkazy na zdroje na internetu. Důvodem je omezený rozsah této metodiky a také snadná dostupnost velkého množství návodů.

Fotografie byly pořizovány přímo na kroužku, odpovídá tomu jejich kvalita. Na fotografiích vidíte autentické výrobky dětí.

V případě jakýchkoli nejasností či potřeby upřesnit pracovní postupy nás neváhejte kontaktovat.

www.ricany.cz/muzeum

Časová dotace: 2 kroužky

1. KROUŽEK: MANIPULACE S NÁSTROJI, JEDNODUCHÉ ŠPERKY, BUBLIFUK• úvod – drátenictví, používané materiály, nástroje – typy kleští

• základní manipulace s kleštěmi – bezpečné štípání drátu kleštěmi (děti si vyzkouší, že pokud kleště drží na konci, mají větší sílu stisku),

očko, spirála, plochá spirála• jednoduchý šperk – spirála s korálkem

• bublifuk

2. KROUŽEK: STROMEČEK ŠTĚSTÍ, SLOŽITĚJŠÍ ŠPERK (I PODLE VLASTNÍHO NÁVRHU)• výběr vhodného kamene, správná délka drátů, přípravné práce

• výroba stromečku štěstí z drátků a korálků

návod: www.koralky.stoklasa.cz/dratovany-stromecek-x3631

6

7

DrátováníHistorie

Drátěné předměty používal člověk už v pravěku. Zpočátku se drát vyráběl kováním. Středověká profese dráteníka značila koncem 14. století kováře, který ručně zhotovoval železné dráty, což bylo náročné, dráty byly drahé, využívaly se třeba na výrobu drátěných košil. Od 17. století se drát vyráběl v manufakturách,

což umožnilo jeho využití ve větší míře – k výrobě domácích pomůcek a v zemědělství. Drátenictví jako řemeslo se objevuje na Slovensku v 17. století. Dráteníci chodili po městech i po venkově a prodávali drobné zboží z drátů, ale především prováděli opravy zemědělského nářadí, plotů, proutěných košů, nabízeli oplétání prasklých keramických hrnců, pekáčů a misek. Později letovali proděravělé plechové a smaltované hrnce, opravovali kotle. Velmi žádané byly pastičky na myši, které se staly na více než sto let nejprodávanějším drátenickým zbožím. Drátenictví mělo oproti jiným řemeslům výhodu: dráteník si svoji

dílnu sbalil do krosny na zádech a mohl své výrobky nabízet kdekoli, kde o ně projevili zájem. V první polovině 20. století začaly plasty vytlačovat klasické materiály a drátenictví začalo zanikat – po druhé světové válce pak v podstatě zaniklo. V současnosti prožívá práce s drátem svoji renezanci, ruční

výrobky z drátu však plní zejména dekorativní funkci.

Pomůcky: kleště – štípací, kleště s kulatými čelistmi (ketlovací kleště), kleště s plochými čelistmi,

případně kovadlina s podložkou, malé kladivo.

Materiál: měděný nebo ocelový (i pozinkovaný) drát o tloušťce 0,3 – 0,4 mm na vyplétání detailů,

o tloušťce 0,6 mm na šperky, stromečky štěstí apod., tloušťka 0,8 – 2 mm na zápichy, konstrukce apod.

Dobře dostupnými, levnými variantami je včelařský drát tloušťky 0,375 mm – ke zdobení kraslic a drobných předmětů, a zubařský drát tloušťky od 0,4 mm – je to ocelový drát s nerezovou úpravou, nezpůsobuje

alergické reakce a je proto vhodný k výrobě šperků.

Drá

tov

án

í Drá

tov

án

í

8

9

• složitější šperk a jeho jednodušší varianta:

Metodická doporučení: Doporučujeme zařadit toto téma na začátek cyklu. Drátování je atraktivní jak pro dívky (výroba šperků, korálky), tak i pro chlapce (manipulace s nástroji, kovadlina). Děti si zvykají dodržovat pravidla bezpečné manipulace s nástroji. Získané dovednosti využijí i v dalších tematických okruzích (výroba plstěných šperků,

korálkování, práce se dřevem a další)

TkaníHistorie

V Čechách byl v pravěku používán vertikální tkalcovský stav již v neolitu. To dokládají nálezy hliněných tkalcovských závaží. V té době se k tkaní používala jak ovčí vlna, tak rostlinná vlákna – lidé chovali ovce a pěstovali len. Archeologové nalezli při výzkumu ve Věstonicích otisky tkanin staré nejméně 26 000 let. Materiálem byla v tomto případě dle analýzy pylových zrn kopřiva, z jejíchž vláken se vzácně tká i dodnes.Tkaní je postup výroby textilních tkanin spočívající v opakovaném křížení dvou navzájem kolmých soustav nití (osnova a útek). Při tkaní se vždy některá vlákna natažené osnovy zvednou, čímž vznikne tak zvaný prošlup, kudy se provlékne útek. Tím vzniká vazba a celá tkanina. Podle použitého materiálu, barev a typů

zvedání nití osnovy se mění vazby a vytváří se mnoho vzorů.

Pomůcky: stávky – kolíkové, hřebenové, jednoduché stávky vlastní výroby, nůžky

Materiál: vlna, příze, provázky, karton, papír, dřevo, hřebíky

Časová dotace: 2 kroužky

1. KROUŽEK: TKANÍ NA KOLÍKOVÉM STÁVKU• úvod – spřádání příze na kolovrátku, vřetánku, různé druhy stavů, základní vazba

• tkaní dečky na kolíkovém stávku

návod: www.ricany.cz/org/muzeum/get.php?id=5378

Drá

tov

án

íT

ka

ní

10

11

2. KROUŽEK: VÝROBA VLASTNÍHO PLETACÍHO STÁVKU NA NÁRAMKY A TKANÍ NA NĚM

• výroba jednoduché pomůcky na tkaní náramků• výroba náramku

návod: Do kolečka z kartonu s 8 zářezy a otvorem uprostřed protáhneme 7 kousků příze, které na konci svážeme. Překládáme vždy přízi ob dva zářezy

ve směru šipek (do volného zářezu).

Další tipy na jednoduché tkaní s dětmi naleznete v naší publikaci: www.ricany.cz/muzeum/get.php?id=5378

Metodická doporučení: Tkaní na kolíkovém stávku je jednoduché, ale je potřebná znalost vázání uzlů. Děti si musí svázat konce osnov a navazují vlnu při změně barev. Schopnost vázat uzly děti využijí v řadě dalších činností – drhání,

háčkování a pletení aj.Pokud si děti samy vyrobí pomůcku na tkaní (jednoduchý kartonový stávek, tkací kolečko apod.), mohou

si výrobek dodělat doma, případně vyrábět další a další – což zvyšuje jejich motivaci.

PlstěníHistorie

Výroba látky – plsti – ze zvířecí srsti je pravděpodobně prvním doloženým způsobem výroby netkané tex-tilie a vlastně i textilie vůbec. Nálezy potvrdily chov ovcí na území dnešního Turecka a Iráku v době před 11 tisíci lety. Zpracovávání ovčí vlny se z oblasti přední Asie rozšířilo ve starověku do Egypta a do Řecka, ve středověku pak do ostatní Evropy. Plstěné látky byly v minulosti používány na oděvní doplňky, nebo jako přikrývky a ke stavbě obydlí. Tyto postupy jsou dodnes využívány některými stepními národy. Plstěné rohože se používají při stavbě jurty (kruhové obydlí pastevců v Mongolsku, Kyrgyzstánu nebo Kazachstá-nu) – spolu s dřevěnou konstrukcí tvoří stěny obydlí a zpracovaná zvířecí srst v pevnou plst je výborným

izolačním materiálem v nepříznivém počasí. Plstěním se vytvoří pevná textilie, která se skládá z  různě překřížených a spolu pevně spojených zvíře-cích vláken. Výroba plsti je poměrně jednoduchá a vlna byla u nás dostupná po celý středověk, takže zde existuje výrazný předpoklad, že naši slovanští předkové plst nejen znali, ale také ji často používali. Jeden z možných důvodů je i ten, že výroba plsti je časově výrazně méně náročná, než výroba jakékoliv tkané

textilie. Využití plsti nám dokládá také dosud jediný nález plsti z Velké Moravy z hrobu ve Starém Městě.

Pomůcky: plstící jehla, molitan, lavor, ručník

Materiál:vlna (přírodní, barvená česaná nebo mykaná), mýdlo (obyčejné dětské), chlupatý drát

Časová dotace: 3 kroužky

1. KROUŽEK: MOKRÉ PLSTĚNÍ – KULIČKA S PŘEKVAPENÍM• historie a techniky zpracování vlny, od stříhání po přízi

• osahání neprané a prané vlny, vyzkoušení kartáčů na česání vlny, seznámení se s vlnou dalších zvířat

• mokré plstění – kulička s překvapením

návod: www.ricany.cz/muzeum/get.php?id=4335

Tk

an

íP

lstěn

í

12

13

2. KROUŽEK: SUCHÉ PLSTĚNÍ JEHLOU – JEDNODUCHÉ ZVÍŘÁTKO• seznámení se s technikou suchého plstění

• bezpečnost, jak předejít poranění plstící jehlou

návod: www.ricany.cz/muzeum/get.php?id=4335

3. KROUŽEK: SUCHÉ PLSTĚNÍ – VÍLA• různé typy plstících jehel, použití dalších pomůcek (chlupatý drátek)

návod: www.ricany.cz/muzeum/get.php?id=4335

Metodická doporučení:Pro plstění jehlou a mokré plstění je možné použít vlnu mykanou i česanou. Plstěnou vílu na zavěšení lze

vyrobit pouze z česané vlny, z mykané se vyrábí stojící figurky (např. waldorfské panenky, betlémy). Při práci s jehlou je třeba zdůraznit, aby děti zapichovaly jehlu kolmo k podložce, aby se nezlomila. Pokud se během plstění jehla zlomí, je třeba vyndat zlomenou část z plstící podložky, aby se o ni někdo nezranil.

Plstění z ovčí vlny má velký tvořivý potenciál, mnoho dalších jednoduchých návodů lze nalézt např. zde:

http://navody.tkani.cz/plsteni

Pls

těn

í Plstě

ní

14

15

Šití a vyšíváníHistorie

Šití patří mezi nejstarší řemeslné techniky, které byly známé již v pravěku. První jehly byly kostěné a první „nitě“ byly ze zvířecích šlach nebo z kůže. Teprve se znalostí pěstování textilních rostlin a jejich zpracování dochází k rozvoji šití. Až do doby, než se začal používat šicí stroj, byly oděvy a oděvní doplňky zhotovovány ručním šitím. Lidé si šili pro sebe, švadleny a krejčí si většinou najímali pouze ti bohatší, nebo jim byly za-dány složitější zakázky. S objevováním nových tkanin se měnila také technika šití a vznikaly specializované textilní obory jako kožešnictví, kloboučnictví, krumplířství (krumplíři vyšívali zlatem a drahokamy) a další.

Vše se začalo přizpůsobovat módě. Na začátku 19. století, kdy začaly vznikat masové armády, se objevila potřeba mechanizace šití. První šicí stroj do Čech přivezl v  roce 1862 Vojta Náprstek ze světové průmyslové výstavy v Londýně. Následně

dovezl i další stroje, a tak se tento vynález rozšířil i u nás a až do nedávné doby byl základní výbavou mnoha domácností.

Vyšívání bylo, údajně, známe již v  pravěku, a to v  Číně, později i v  Indii a Egyptě. V  Evropě se pravdě-podobně vyšívá až od našeho letopočtu. Za renesance bylo oblíbeno bílé vyšívání, které zdobilo prádlo a kapesníky, později také přehozy, ubrusy a další užitný textil. Od poloviny 19. století vyšívání usnadňuje vyšívací stroj. Dodnes je vyšívání v oblibě. Vyšívá se ručně nebo se používají různé vyšívací stroje, které lze

naprogramovat na přesné vyšití motivu.

Pomůcky: šicí stroj, jehly, spínací špendlíky, špendlíky, nůžky, entlovací nůžky, razítka na textil, štětce

Materiál: látky, nitě, filc, bavlnky, chlupaté ponožky, kanava, příze, barvy na textil

Časová dotace: 4 kroužky

1. KROUŽEK – JEDNODUCHÉ ŠITÍ NA ŠICÍM STROJI - PYTLÍK NA ŠÍPKY• seznámení s šicím strojem a ušití pytlíku

• potištění ušitého pytlíku rozkrojenými šípky (jablky apod.) a dokreslení „větviček“• navlečení šňůrky do pytlíku pomocí spínacího špendlíku

2. KROUŽEK – VÝROBA NAHŘÍVACÍHO POLŠTÁŘKU• šití na šicím stroji

• potisky pomocí textilních razítek

návod: www.seznam.cz/hobby/clanek/neutracejte-za-nahrivaci-polstarky-proti-bolesti-vyrobte-si-vlastni-1430

Šit

í a

vy

šív

án

í Šití a

vy

šívá

ní

16

17

3. KROUŽEK – VÝROBA BROŽE Z FILCU, DROBNÉ ZVÍŘÁTKO, KYTIČKA• vlastní návrh – výroba jednoduchého střihového vzoru

• ruční šitínávod: www.hotmode.cz/navody/diy-navod-na-vyrobu-broze-z-plsti-liska.aspx

4. KROUŽEK – VYŠÍVÁNÍ NA KANAVUMěly jsme v plánu s dětmi vyšít velmi jednoduchý obrázek křížkovým stehem do kanavy

s rozestupem dírek cca. 3 mm. Pro děti to bylo extrémně složité. Nebyly schopné vázat křížky těsně za sebou a kopírovat dané schéma. Křížkové vyšívání tedy doporučujeme zařadit až po

systematické přípravě – např.: vyšívání rovných čárek do kanavy, pak šikmé čárky, následování jednoduchého schématu, řada křížků atd.

Metodická doporučení: Je vhodné začít šít nejprve na šicím stroji, například ušít pytlíček na šípky je na stroji velice jednoduché. Pro děti je navíc atraktivní práce se šicím strojem, ke kterému se běžně nedostanou. Před vlastním šitím je důležité se věnovat seznámení se základní obsluhou šicího stroje a bezpečností práce. Šití v ruce může být pro děti náročnější, navlékání jehly, uzlík na niti a i šití samotné. Ušité předměty mohou dobře posloužit

k potištění či pomalování textilními barvami.

Šit

í a

vy

šív

án

í Šití a

vy

šívá

ní

18

19

DrháníHistorie

Drhání je stará textilní technika využívající uzlů. Je jednou z nejjednodušších a není k ní potřeba žádných pomůcek, jako jsou například jehly nebo háčky. Základem jsou dva uzly, plochý a žebrový, jejichž opako-váním a kombinováním v různých směrech a úhlech je možné vytvářet různé variace. Drhání využívá ale i jiných uzlů jako je např. Josefínský nebo uzly japonské, turecké, čínské a další. Je jím možné vyrobit různé

šperky, oděvní doplňky, tašky, kabelky, pásky, oděvy apod. Drhání pochází pravděpodobně z  arabských zemí, kde se nejprve využívalo k  vázání ozdobných třásní k různým výrobkům. Název macramé, jak se drhání také jmenuje, je nejspíše odvozeno od arabského slova migramah – třáseň. Technika drhání ale byla známá a rozšířená po celém světě. Do Evropy se pravděpo-

dobně dostala s Maury ve 13. století.

Pomůcky: desky, nůžky, špendlíky

Materiál: příze (bavlněná, např. Camilla), provázky, korálky, spony – trojzubec, padáková šňůra (paracord) – místo

paracordu je dobré použít měkčí a levnější polyamidové nebo polypropylenové lanko s jádrem o tloušťce 3 mm.

Časová dotace: 1 kroužek

1. KROUŽEK - VÝROBA NÁRAMKU JEDNODUCHÝ NÁRAMEK S KORÁLKY / NÁRAMEK SURVIVAL, PŘÍVĚSEK

• historie drhání• druhy používaných uzlů

• náramek shamballa nebo survival

návody: www.vybaven.cz/rady-a-navody/pleteme-z-paracordu-navod-1-naramek-cobra/ www.koralky.stoklasa.cz/navod-na-shamballa-naramek-x31371

• přívěsek – jednoduchý panáček

návod: www.barevnenapady.cz/cs/inspirace-a-navody/navod-panacek.html

Metodická doporučení: Děti rády dělají náramky. Je pro ně dobrá motivace, když náramek mohou ihned nosit, případně jím něko-ho obdarovat. Práce s uzly rozvíjí potřebnou dovednost pro další řemeslné aktivity, uzlování se opakuje,

vhodně se procvičuje.Pokud udělají jednobarevný náramek z lanka, které je dva metry dlouhé, je pro ně atraktivní možnost v pří-

padě potřeby náramek v terénu rozmotat a použít (survival náramky). Náramek je také možné napustit repelentní látkou a používat jako ochranu před hmyzem.

Drh

án

í Drh

án

í

20

21

Háčkování a pleteníHistorie

Stáří techniky háčkování nelze přesně určit, ale víme, že se háčkovalo již v době bronzové, neboť se za-choval zbytek háčkované síťky na vlasy, nalezené ve vykopaných hrobech. Dříve se háčkování uplatňovalo především v měšťanském prostředí při zdobení ženského prádla, při výzdobě polic, skříní s prádlem či pří-borníků, což byla pýcha hospodyň. K ocenění půvabu háčkovaných prací došlo v plné míře až v průběhu 19. století. Háčkovaly se také celé jednotlivé oděvní součásti, počínaje kabátkem a čepičkou pro novoro-zeně, až po povijany. Nechyběly živůtky i spodničky pro děvčátka a ženy. Množily se dekorativní předměty

v bytě, především nejrůznější ozdobné pokrývky a polštáře.

Pletení vzniklo o dost později než tkaní a jeho původ je zahalen tajemstvím. Datace jeho počátků se dle různých zdrojů pohybuje přibližně od 1100 př. n. l. po 1000 n. l. Pravděpodobně nejstarší dochovanou pleteninou vytvořenou na jehlicích je arabská ponožka do sandálů s odděleným palcem, která pochází z období před naším letopočtem. Nejstarší skutečně doloženou pleteninou vytvořenou na jehlicích jsou

tzv. „Koptské ponožky“ z Egypta, datované kolem roku 1000 a vyrobené z bavlny.Roku 1527 byl v Paříži založen první pletařský cech, který mělo zanedlouho každé významné evropské město. Pletení bylo v té době výlučně mužskou záležitostí a ženy směly vykonávat pouze přípravné práce jako předení. Teprve později, když se pletení rozšířilo, začaly se jím zabývat i ženy. Stejně jako se chodilo na

přástky, tak se chodívalo i na pletení. U nás byly v době obrození u dam oblíbené čajové dýchánky s pletením.

Pomůcky: háček, pletací kruh, nůžky, jehly

Materiál: vlny, příze, korálky, knoflíky, papírové ruličky, špachtle, lepidlo, stará trika

Časová dotace: 3 kroužky

1. KROUŽEK – VÝROBA ŠPAGÁTŮ• proč používáme špagáty a ne kupovanou přízi (recyklace, využití nepotřebných triček)

• stříhání triček, prostěradel• porovnání jednotlivých materiálů – které šly nejlépe zpracovat, ze kterých půjde dobře plést

návod: www.carujeme.cz/jak-vyrobit-prizi-ze-stareho-tricka-videonavod/

2. KROUŽEK – ŠÁLA PLETENÁ NA RUKÁCH Z VYROBENÝCH ŠPAGÁTŮ• na šálu je potřeba vícero klubek, děti si je mohou dovyrobit i doma

návod: www.carujeme.cz/video-navod-na-rucne-pletenou-salu-za-30-minut/

3. KROUŽEK - PLETENÍ ČEPICE NEBO ČELENKY NA PLETACÍM KRUHU• výběr vhodné velikosti kruhu

• systém pletení – začátek práce, běžné řady, zakončení

návod: www.hanahorakova.cz/clanky/postupy---napady/pletaci-kruhy.html

Há

čk

ov

án

í Há

čk

ov

án

í

22

23

3. KROUŽEK – HÁČKOVÁNÍ PODŠÁLKU Z NASTŘÍHANÝCH ŠPAGÁTŮ • háčkování řetízku ze špagátů

• stočení do kruhu, prošití dalším špagátem (tlustou plastovou jehlou)

Metodická doporučení:Pletení na rukou je jednoduché a děti si na něj materiál mohou sami vyrobit ze starých triček. Pletení na kruhu je o něco těžší, ale proti jehlicím je lehce uchopitelné i pro méně zručné děti. Ke konci cyklu je mož-

né zařadit háčkování, nejprve velkým háčkem, později i malým. Děti vedeme k uvědomění si práce s recyklovaným materiálem – není třeba vždy kupovat novou přízi, lze

použít staré oblečení k výrobě nových věcí.

PapírHistorie

Papír byl vynalezen v Číně kolem roku 105 n. l., vyráběl se z vláken rostlin. Ve středověké Evropě (i v první české papírně ve Zbraslavi) se nejdříve papír vyráběl ze starých hadrů. (Třídily se, někdy praly, pak se napě-

chovaly do jam, nechaly zahnít – po zahnití se lépe oddělila jednotlivá vlákna – rozmělnily se na suspenzi – jemnou hmotu – ta se zpracovala na sítech.)

Dnes se papír vyrábí ze dřeva. Poprvé bylo dřevo použito roku 1769, ale do výroby ve větším vstoupilo až v polovině 19. Století.

Pomůcky: lavor, síto s rámečkem, houba, mixér

Materiál: starý papír, voda, sušené květy, lístky, byliny, noviny

Časová dotace: 3 kroužky

1. KROUŽEK: RUČNÍ PAPÍR • úvod – z čeho se vyráběl předchůdce papíru, historie výroby papíru, význam recyklace

• výroba papíru, zdobení a příprava na „sušení“

návod: www.priroda.cz/clanky.php?detail=1533

Há

čk

ov

án

íP

ap

ír

24

25

2. KROUŽEK: VÝROBA PŘÁNÍČEK Z RUČNÍHO PAPÍRU• Přáníčka se můžou stříhat do různých tvarů a lepit na čtvrtky, nebo se na ně dají přidělat

stužky a udělat z nich visačky (např. na vánoční dárky)• Aktivita je časově méně náročná, můžeme proto zařadit dodělávky z minulých kroužků

3. KROUŽEK: KNIŽNÍ VAZBA • jednoduchá knižní vazba z papírové tašky

• řezání papíru, proděrování šídlem• prošití režnou nití – zadní steh

návod: www.thehousethatlarsbuilt.com/2014/04/5-minute-bookbinding.html/

Metodická doporučení: Recyklaci papíru a zdobení zařazujeme v sezóně, kdy je možné nasbírat květy, nebo používáme sušené by-linky. Děti mají tendenci papíry posypat velkým množstvím bylin. Nutné je množství korigovat a pohlídat

jejich přitlačení, aby po uschnutí z papíru neopadávaly.

Knižní vazbu je vhodné zařadit až ke konci školního roku, až děti budou umět šít v ruce. Alternativou pro pokročilejší je např. technika koptské vazby, která je však náročnější na správné provedení.

Práce se dřevemHistorie

Dřevo patří mezi první materiály, které uměl člověk zpracovat. Již v době kamenné patřilo dřevo k nejdů-ležitějším surovinám. Lidé tehdy uměli zpracovat pouze kámen, kůži, dřevo a hlínu. A z nich dokázali vyro-bit vše, co tenkrát potřebovali. Vždyť třením dřeva o dřevo uměli rozdělat i oheň. Také první jednoduché nástroje se vyráběli za pomoci kamene a dřeva, spojovány byly kůží nebo smůlou, která stejně jako dřevo

byla získávána ze stromů. Práce se dřevem byla člověku již od pravěku vlastní, není proto divu, že ji i v dalších dobách lidé využili k výrobě všeho možného.

Dřevo je základní surovinou mnoha řemesel, od dřevorubce po uhlíře. Ze dřeva vyrábí truhlář, tesař, seker-ník, kolář, soustružník, bednář, bečvář,… ale třeba i smolař, který tím, že využíval stromů, vlastně pracuje se dřevem, ať už když nařezával stromy, aby ronily smůlu, nebo když vysmoloval sudy, které vyrobili bečváři. Řemeslníci, kteří dnes pracují se dřevem, sice již používají moderní nástroje se kterými je práce jednodušší,

ale i dnes vám každý dřevozpracující řemeslník řekne, že dřevo pozná nejen po vůni, hmatu ale i dle vlastnosti.

Dřevo je krásný a nenahraditelný materiál, který nabízí nekonečné možnosti pro tvorbu a tvoření.

Pomůcky: stolní vrtačka, pásová bruska, pilky, nebozízky, vypalovačka, nože, řezbářské dláto, škrabka na brambory

Materiál: dřevo, vosk na dřevo s vysokým podílem včelího vosku, brusný papír, stužky, provázky

Časová dotace: 3 kroužky

1. KROUŽEK: PRÁCE S VELKÝMI NÁSTROJI – PRSTEN• řezání, vrtání stolní vrtačkou

• broušení na pásové brusce, brusným papírem a brusnou houbičkou• ošetření hotového výrobku včelím voskem

návod: www.ricany.cz/org/muzeum/get.php?id=5386

Pa

pír

Prá

ce

se d

řev

em

26

27

2. KROUŽEK: BROUŠENÍ A VYPALOVÁNÍ – OZDOBA NA VÁNOČNÍ STROMEK NEBO PŘÍVĚSEK

• seznámení s technikou vypalování do dřeva a zásady bezpečné práce s vypalovačkou.• práce s nebozízkem

• broušení kolečka• vypálení předkresleného vzoru

návod: www.carujeme.cz/navod-vanocni-drevene-ozdoby-stromecek-k-dekoraci-bytu/

3. KROUŽEK: ZVÍŘÁTKA Z KLACKŮ• děti si mohou za pomoci nožíků, drátků, korálků, papírků a tavné pistole vyrobit rozličná zvířátka.

4. KROUŽEK: NÁVŠTĚVA TRUHLÁŘEDoporučujeme využít alespoň jednou, dvakrát během školního roku externího lektora – řemeslníka

z praxe. My jsme si pozvali truhláře, který naučil děti vyrobit si jednoduchý hmyzí domeček z předem připravených materiálů. Děti se seznámily s mnoha novými dovednostmi (řezání

v pokosnici, vrtání velkou aku vrtačkou,…) a učily se precizně dodržovat daný pracovní postup.

Prá

ce

se

dře

ve

mP

rác

e se

dře

ve

m

28

29

Metodická doporučení:Při použití nářadí jako stojanová vrtačka je první část kroužku věnovaná základní obsluze a pravidlům bez-

pečnosti. Podle našich zkušeností nemají děti problém tato pravidla dodržovat.U kroužku, kdy se používá vypalovačka, se musí dávat pozor, aby se děti nespálily, nebo nepřepálily kabel vypalovačky. Také je vhodné, aby držely kolečko na stole nějakým jiným předmětem, například špachtle-mi. Děti si mohou vzájemně pomáhat, hlídat kabel, přidržovat kolečko. Práci usnadní předkreslení vzoru

obyčejnou tužkou. Poslední kroužek práce se dřevem je dobré zařadit na konec školního roku, kdy děti už vyzkoušely různé techniky. Také lektor ví, u koho si dát na co pozor. Je vhodné realizovat kroužek venku, aby děti měly mož-

nost najít materiál v přírodě, nechat je volně tvořit. Při práci dětí s ostrými nástroji nezapomínejte dbát i o svou vlastní bezpečnost. Velká část zranění se para-doxně děje ne přímo při řezání apod., kdy je dítě plně soustředěné na práci, ale těsně po jejím dokončení.

Pedig, proutí – košíkářstvíHistorie

Košíkářství patří mezi nejstarší řemesla na světě, která se v podstatě nezměnila. Přírodní materiál byl snad-no dostupný a měl široké využití od košů na potraviny až po užití při stavbách. Postup pletení koše vychází z textilních řemesel, především z tkaní a pletení. Jedná se o splétání pružných přírodních materiálů, v Če-chách hlavně vrbového proutí. Košíkářství se u nás rozvinulo především v oblastech, kde byly dobré pod-mínky pro růst a pěstování vrbového porostu. Další materiály pro košíkářskou výrobu jsou sláma, orobinec a naštípané proužky dřeva zvané loubky. Košíkáři dnes zpracovávají zejména loupané a neloupané vrbové

proutí nebo pedig, který se k nám dováží z tropů jihovýchodní Asie.I když košíkářství patří mezi nejrozšířenější řemesla, není možné přesně odhadnout jak je staré, protože pří-rodní materiály podléhají rozkladu. Nejstarší nálezy jsou z Egypta z doby před 10 - 12 000 lety. Nejčastějším nálezem stop košíkářství je otisk vazby na střepech hliněných nádob, které vznikaly omazáním košů hlínou a vypálením v peci či na ohni. U nás jsou nejstarším dokladem košíkářství zbytky rybářských vrší z období

velkomoravské říše, nalezené v jihomoravských Mikulčicích.

Pomůcky: lopatka, kýbl, konev, lavor, ručníky

Materiál: pedig, proutky, voda, květináč, zemina, semínka bylin, mašle

Časová dotace: 2 kroužky

1. KROUŽEK – VÝROBA JEDNODUCHÉHO KOŠÍKU Z PEDIGU• seznámení s košíkářstvím, historie

• specifika práce s pedigem (máčení) • začátek pletení, oplet, zakončení

návod: www.koralky.stoklasa.cz/pedig-vyplet-jednim-prutem-x3733

Prá

ce

se

dře

ve

mP

ed

ig, p

rou

tí – k

ošík

ářstv

í

30

31

2. KROUŽEK – POMLÁZKA Z VRBOVÉHO PROUTÍ (viz kapitola Sezónní výrobky)

Metodická doporučení: Doporučujeme nejprve vyzkoušet pedig, který je měkčí, jednodušší a lépe zpracovatelný než proutí. Pro

začátek použijeme zakoupené, pevné dno – pletení dna je poměrně složité.Při druhém kroužku, kdy budou mít děti osvojenou základní práci s pedigem, vyzkoušíme čerstvé proutky.

Ideální je smuteční vrba, která je na jaře vláčnější a s níž se dobře pracuje.

PotravinářstvíHistorie

Jídlo je pro člověka tím nejdůležitějším, bez čeho by nemohl přežít. A vždy to tak bylo. V pravěku jedli většinou to co dokázali bez problémů obstarat - různé plody, semena, ořechy, hmyz, vejce ptáků, drobné savce a mláďata, ale také jejich mršiny. Postupně si osvojovali znalost výroby různých nástrojů a v tlupách tak dokázali ulovit i větší zvěř. V době kamenné si začali lidé budovat první obydlí. Vznikaly první vesnice, kde se lidé začali věnovat pastevectví a zemědělství. Chovali skot, ovce, kozy, pěstovali různé obiloviny a luštěniny a především se naučily se tyto produkty také zpracovávat. Tím se zkvalitnil jejich život. Později, s příchodem nových materiálů i znalostí lidé zvládali zpracovávat stále více produktů, naučily se z mléka

dělat máslo a sýry, začali chovat prasata, pěstovat nové plodiny jako třeba hrách, zelí a různé řepy. Velký posun nastal v novověku, hlavně za vlády Marie Terezie, kdy se u nás začínají pěstovat nepůvodní plodiny. Jedná se hlavně o brambory, kukuřici, rajčata a slunečnici. Později byl také objeven cukr. Začíná se

dovážet také káva, čaj, čokoláda a tabák. Jídelníček venkovského lidu tvořily hlavně obilné a luštěninové kaše, žitný chléb a téměř denně brambory, zelí a řepa. Dále pak mléko a mléčné výrobky - kyselé mléko, sýry a tvaroh. Z tuků bylo běžné máslo a sádlo. K obědu bývaly většinou husté zeleninové polévky. O svátcích a neděli bývaly navíc buchty a maso. Jako

pamlsky se jedly ořechy, ovoce, sušené ovoce a med. Typická česká kuchyně vzniká v 18. a na začátku 19. století. V tu dobu byla napsána velmi oblíbená kuchař-ka Magdaleny Dobromily Rettigové z konce 18. století, která čerpala inspiraci také z bavorské a rakouské kuchyně. Objevují se tak první knedlíky, omáčky a podobná vydatná jídla. Základem jsou tradiční české polévky zahuštěné moukou nebo smetanou. Jako druhý chod bývalo většinou maso s omáčkou a knedlíky. Oblibu získávají také sladké pokrmy, jako jsou ovocné knedlíky, sladké kaše s ovocem, plněné buchty apod.

Pomůcky: cep, mlýnek na obilí, máselnice, pec (trouba) hrnec, vařečka, misky, nůž, gril – ohniště, plech, mašlovačka

Materiál: obilí, mouka, cukr, mléko, smetana, ovoce, koření, vejce, želírovací cukr, voda, sůl, česnek, sádlo

Časová dotace: 3 kroužky

Pe

dig

, p

rou

tí –

ko

šík

ářs

tví

Po

trav

iná

řství

32

33

1. KROUŽEK: MLÁCENÍ OBILÍ, MLETÍ MOUKY, PEČENÍ JEDNODUCHÝCH PLACEK NA MŘÍŽCE GRILU

• mlácení obilí , mletí obilí• výroba placek s přidaným vlastnoručně vymláceným a umletým zrnem

• příprava dřeva, rozdělání ohně• pečení placek (vařené brambory, vejce, mouka)

2. KROUŽEK: VÝROBA MÁSLA, PEČENÍ KYNUTÝCH HOUSTIČEK• povídání o zpracování mléka

• stloukání másla • příprava kynutého těsta – práce podle receptu

• pečení houstiček

návod na výrobu másla: www.naserodina.eu/vyroba-domaciho-masla

Není potřeba mít originální dřevěnou máselnici, která je poměrně drahá. Máslo se dá vyrobit i pomocí ručního šlehače, v plastové máselnici, dokonce i v PET lahvi.

Houstičky vyrábíme z kynutého těsta – poté, co vzejde kvásek, zaděláme těsto, umotáme housky a necháme je chvilku kynout na plechu.

Metodická doporučení:Je třeba včas požádat místního zemědělce o trochu klásků – nejlépe v době sklizně. Možná u něj ve stodole objevíte i starý cep, který by vám mohl půjčit. Klásky vydrží až do příštího léta. Obilí pak meleme v kamen-ném nebo kovovém mlýnku (dobře poslouží i šrotovačka). Placky jsme vyráběli z vařených brambor, vajec

a mouky. Dodržujeme hygienické zásady při práci s potravinami. Děti navazují často na zkušenosti z domova (pomá-hání při výrobě vánočního cukroví). Děti jsou zapojeny i do přípravy surovin (přepočítání množství surovin

v receptu, kvásek, příprava těsta apod.) a mytí nádobí. Z hygienických důvodů není vhodné konzumovat máslo připravené stloukáním v máselnici.

Po

tra

vin

ářs

tví P

otra

vin

ářstv

í

34

35

Obřadní pečivoHistorie

Obřadní pečivo bylo nejprve z kynutého těsta. Dodnes se některé pečivo tak stále peče, například jidášky na velikonoce, nebo vánočky na vánoce. Jiné se změnilo v dekorativní, nejedlé. U nás je asi nejznámější Vizovické pečivo. Jedná se figurální nejedlé pečivo, vyrobené pouze z mouky a vody a pomalu upečené – spíše vysušené v  troubě. Toto pečivo se dávalo pro štěstí, nebo jako dárek. Dodnes vizovické pečivo dodržuje původní tradiční vzory a je uznaným národopisným odvětvím a součástí regionální kultury. I když se lehce mění, musí být zachována návaznost na původní ornamentiku a tvary. Figurky zvířátek mají prastarou symboliku, která představovala určité vlastnosti, jež měla obdarovaným přinést.  Např. žába má zajistit dostatek čisté pramenité vody, holubička vnáší klid a pohodu do rodiny, ježek vypíchává nemoci,

štír přináší do domu dost bohatství i štědrosti, veverka je symbolem hospodárnosti.Novodobé tvoření obřadního těsta, které není vyrobené dle tradic a nevychází z původních tvarů, nelze nazývat vizovickým pečivem. Nejedná se o původní tvorbu. Pokud je těsto a tvoření vychází z původních znalostí, ale nepoužívá původních tvarů, jedná se o současnou lidovou tvorbu vycházející z lidových tradic.

Pomůcky: nůžky, vál, mísa, nožík

Materiál: mouka, sůl, voda, na ozdobu je možné využít koření nebo korálky

Časová dotace: 1 kroužek

1. KROUŽEK – VÝROBA ZE SLANÉHO TĚSTA• úvod – historie obřadního pečiva, k čemu sloužilo

• symboly obřadního pečiva• vlastní tvorba – figurky, svícínky, zvířátka apod.

Slané těsto: 2 díly hladké mouky, 1 díl soli, 1 díl vody

Metodická doporučení: Původní obřadní pečivo se vyrábí hlavně z vizovického těsta. To je však složitější na přípravu, je třeba ho opravdu poctivě propracovat a pomalu péct. Pokud se pečení odloží nebo urychlí, výrobky z tohoto těsta popraskají a rozpadnou se. Proto je dobré použít slané těsto, které se nemusí péct, stačí ho nechat pár dní vyschnout. Tyto výrobky pak děti rády malují barvami. Děti by měly zkoušet vyrábět podle vzoru (např.

typický ježek), poté by měkly dostat prostor pro vlastní kreativitu.Při schnutí výrobků pozor, aby nezačaly zespodu plesnivět – je potřeba je cca. ob den obracet.

Ob

řad

ní

pe

čiv

o Ob

řad

ní p

eč

ivo

36

37

HlínaHistorie

Hrnčířství je jedno z nejstarších řemesel, které má zcela jedinečný význam pro archeologii, neboť na rozdíl od jiných, ač jsou to výrobky křehké, jsou neobyčejně trvanlivé a nepodléhají rozkladu, tudíž bývají častým nálezem při vykopávkách. Podle těchto nálezů se dá určit, která kultura je vyrobila. Prozradí to na ně jejich tvar, technologii, zdobení, případně i použitá hlína. Známé jsou kromě nádob také kultovní sošky, pro nás

zřejmě nejznámější Věstonická Venuše, které mohou být staré i 30 tisíc let.Jednoduché nádoby si často vyráběly ženy samy, protože věděly, jaké nádoby potřebovaly. Tyto nádoby vypalovaly na otevřeném ohništi, a proto neměly dlouhého trvání. Brzo do sebe nasákly vůně a chutě, a po

nějaké době se samy rozpadly. První pece na vypálení hlíny se objevily až v mladší době kamenné, v době, kdy lidé již byly usedlí.

První hrnčířské kruhy vznikly zhruba 5. tis. př. n. l., a tak vznikají jasně typizované nádoby, u kterých lze určit původ i stáří.

Hrnčířské řemeslo se soustřeďovalo především v oblastech s vhodnou hlínou, kterou si každý hrnčíř zpra-covával pro svou potřebu. Také pece, ve kterých své produkty vypalovali, si hrnčíř uměl sám vyrobit. A díky této znalosti mohli hrnčíři ve středověku začít vyrábět kachle na stavbu kamen, které také sami stavěli. Hrnčíři, kteří se specializovali pouze na stavbu kamen, byli hrnčíři kamnáři. Hrnčíři se od středověku začali zdokonalovat ve zdobení svých výtvorů a vznikala tak dokonalejší a lepší výzdoba. Mezi nejznámější patří majolika a fajáns. U nás vznikla z těch známějších habánská keramika. Významné hrnčířské lokality byly na Moravě, ale také v Čechách. Všude, kde se dala najít kvalitní hlína, vznikly hrnčířské dílny. Hrnčinu po-stupně vytlačil porcelán, ale i tak se toto řemeslo zachovalo do dnešních dnů a v posledních letech opět

nachází své příznivce, a ač jako umělecké řemeslo, začíná se vracet na výsluní.

Pomůcky: modelovací špachtle, vykrajována, nožíky

Materiál: samotvrdnoucí hlína nebo sochařská hlína, pokud je dostupná pec na vypalování lze použít keramickou

hlínu. Pokud je v blízkosti jíl, je možné vzít děti „natěžit“ vlastní hlínu a tu pak zpracovat.

Časová dotace: 1 kroužek

1. KROUŽEK - MISTIČKY Z KERAMICKÉ HLÍNY • historie hrnčířství, co vše vyráběli hrnčíři – vše z hlíny i kachle na kamna i kamna

• výroba mističky z keramické hlíny

návod: děti si vyválí z keramické hlíny dlouhé válečky a pak je postupně smotávají do tvaru misky, hrnečku (s ouškem) nebo válce. hotové výrobky necháme důkladně vyschnout.

Metodická doporučení: Pokud je možné zapůjčit hrnčířský kruh, je dobré děti nechat vyzkoušet, jak je těžké trefit střed a vytočit třeba misku. Všechny výtvory je pak možné vypálit, případně použít glazuru. Pokud není k dispozici pec,

vyrábíme ze samotvrdnoucí hlíny. Tyto výrobky ale neodolávají vodě.

Hlí

na H

lína

38

39

Leptání sklaHistorie

Technika leptání skla pochází z Anglie a je poměrně stará, ale běžně se začala používat až ke konci 18. století jako levná náhražka rytého a broušeného skla. V 19. století se začala používat také k dekoraci plochého skla. Leptané sklo bylo výrazně levnější než ryté, které tato technika začala vytlačovat. Leptané ploché sklo

se začalo užívat k výplním oken a dveří, výlohám, sklu v nábytku. Dnes je leptání skla tradičním řemeslem, které je možné provozovat také doma bez jakéhokoliv složitějšího

vybavení. Stačí jen trocha fantazie, samolepící fólie, nůžky a leptací pasta.

Pomůcky: nůžky

Materiál: pasta na leptání skla, skleničky, špachtle, gumové rukavice, samolepící papír

Časová dotace: 1 kroužek

1. KROUŽEK - LEPTÁNÍ SKLA• příprava šablony na leptání – dle vlastní fantazie nebo podle připravených předloh

• lepení šablon na sklonávod: www.kreativni-tvoreni.info/leptani-skla-vlastni-motivy-1

Metodická doporučení: Pasta na leptání skla pro domácí použití není až tak agresivní, ale stále se jedná o žíravinu. Proto je vhodné, aby ji na připravené sklo se šablonou nanášel pouze lektor. Pastu lze po době potřebné k vyleptání skla stáhnout zpět do nádoby, ve které je uložena a uschovat pro další použití. Teprve po otření pasty je možné

dát dětem sklo do ruky, aby ho řádně omyly a sundaly nalepenou šablonu.

Le

ptá

ní

skla

Le

ptá

ní sk

la

40

41

Sezónní výrobkyBěhem roku je několikrát vhodný čas k zařazení některých ze sezónních výrobků,

především o Vánocích a Velikonocích, kdy je dobré připomenout tradici těchto svátků.

Pomůcky: nůžky, trouba, plech, mísy, vály

Materiál: suroviny na pečení, proutí

Časová dotace: 2 - 3 kroužky

1. KROUŽEK - VÁNOCE – PERNÍČKY• historie Vánoc, vánoční tradice

• výroba a zdobení perníčků

2. KROUŽEK – VELIKONOCE – POMLÁZKA, VAJÍČKA• historie Velikonoc, velikonoční tradice

• výroba pomlázky návod: www.ceskykutil.cz/tvorime/vyrabime-pro-deti/pomlazka-krok-za-krokem

nebo

• výroba kraslic - jaké techniky se používají (tradiční, modernější)• malování kraslic různými technikami

• barvení přírodními barvami (cibulové slupky, listy ořechu, červené zelí,…)

Metodická doporučení:Pro výrobky, které mají vazbu ke svátkům, je lepší použít materiály vážící se k tradicím.

Není vhodné používat moderní materiály (například fimo, pedig na pomlázku)

Se

zó

nn

í v

ýro

bk

y Se

zó

nn

í vý

rob

ky

42

ZávěremDěkujeme všem našim kroužkovým dětem: Terce, Barče, Marušce, Mařce, Mařence, Máje, Bětce, Káje, Fran-tovi, Honzovi a Kubovi. S nadšením – někdy větším, někdy menším, jak už to tak bývá – se vrhaly spolu

s námi do neznámých vod nejrůznějších řemeslných činností. Každé dítě nám bylo inspirací, každé si hledalo svou vlastní cestu, jak se dostat k cíli.

Původně jsme zde chtěly shrnout, jaká témata se dařila, jaká děti bavila více a jaká méně, a také s kterými jsme se poprat nedokázali. Nakonec ale necháme na vás, abyste si touto dobrodružnou cestou prošli s dět-

mi sami, abyste si i vy užili radost z hledání vlastních způsobů práce.

Pokud bychom vám mohly dát jednu „dobrou radu“, bude to: soustřeďte se raději na samotný proces tvoře-ní, spíše než na výsledek. Zní to jednoduše, ale ve skutečnosti je pekelně složité udržet vlastní ruce za zády a netlačit děti k tomu, „aby to bylo hezký“, neopravovat jim jejich (z našeho pohledu nedokonalé) výrobky.

Nechat je učit se ze svých úspěchů i chyb a dát jim dost prostoru k hledání vlastního řešení.

Přejeme vám i vašim svěřencům mnoho radosti při znovuobjevování tradičních, oblíbených i těch již téměř zapomenutých řemesel. Pokud děti budou tuto radost šířit dál do vlastní rodiny a přemluví maminku,

dědečka nebo tetu k tomu, aby je vzali do dílny, do kuchyně nebo třeba k šicímu stroji, má naše práce svůj smysl.