Kniha Zjevení - úvodMilí posluchači, právě vstupujeme do další biblické knihy. Je to kniha velmi zvláštní. Řekl bych, že je více zvláštní nežli všechny zvláštní knihy v Bibli. Zase na poměrně dlouhou dobu před námi leží NZní kniha. Je známa pod názvem "Zjevení Jana". Pro mnohé lidi je tato biblická kniha opředena bezmála tajemnem. Přiznám se, že tato kniha přichází do našeho plánu na řadu vlastně jako poslední z celého cyklu právě proto, že jsem si na ni moc netroufal. Překlad komentáře našeho známého učitele DrMG pro moje další zpracování těchto pořadů připravili manželé Dana a Petr Zemanovi z Brna, jejichž hlasy pravidelní posluchači TWR už dobře znají a slýchají v rámci jiných pořadů.Když začínáme probírat knihu Zjevení, mám poněkud smíšené pocity, vyznává také náš učitel ba vůdce v těchto pořadech. Vlastně se toho trochu bojím. Je to přece jedna z velkých knih Božího slova. Zároveň upřímně přiznávám, že mně zaplavuje ohromná radost, když ji otevírám.Dovolte, abych to, co jsem právě řekl, vysvětlil. Už docela dlouho jako určitou formu relaxace, čtu napínavé příběhy, mezi nimi také detektivky. Tajuplné příběhy jsou více méně už léta mým hobby. Četl jsem jich hodně od spisovatelky Agathy Christie. Ale skončil jsem s nimi z toho prostého důvodu, že po přečtení několika z nich už snadno uhodnu, kdo je pachatelem předmětného zločinu.Rád čtu Dorothy Sayersovou, pokračuje náš stařec, který nás tu připravuje k podrobnějšímu pohledu na knihu Zj. Mimochodem, tato autorka je křesťanka a v jejich knihách je mnoho citátů z Písma. Dá se říci, že neobrácení lidé se i touto cestou seznamují s Biblí, a to povětšině aniž by si to uvědomili.Každopádně se mně četba plná tajemství líbí. Dejme tomu, že bych se při večerním čtení takové knížky dostal pak až někdy kolem jedné hodiny ráno k místu, kdy je hrdinka připoutána nějakým lumpem ke kolejím, po nichž má asi za 20 minut projet vlak. Je v zoufalé situaci. Napadá mě, že hrdina, který tu před chvílí v příběhu vystupoval, by se tam určitě mohl dostat a vysvobodit ji. Ale vzápětí se dovídám, že tento statečný mladík je v té chvíli přivázaný k židli u pilíře ve sklepě starého skladiště, a pod tou židlí je krabička s dynamitem, od něhož vede zápalná šňůra, která už hoří...!Jistě uznáte, že nemohu hrdinku i hrdinu v tomhle jejich postavení opustit, i když pro mě je právě jedna hodina v noci. Ale protože už je opravdu čas, abych se v posteli otočil na druhou a usnul, přeskočím stránky až k té poslední. Tam je docela jiná scéna. Hezký venkovský dům, oba, hrdinka a hrdina, sedí na dvoře, bílý laťkový plot kolem, jsou nyní manželé, na trávníku si hraje jejich malé dítě. Překrásný, pohodou dýchající obrázek!Tak a dejme tomu, že bych se potom později vrátil k tomu místu, kde jsem přestal číst a oběma bych v duchu řekl, "Nevím, jak se z téhle mizerie hodláte dostat, ale jedno vám prozradím: všechno dobře dopadne".A tak přátelé, ať situace kolem nás jakákoli, máme v Bibli jednu knihu, jmenuje se Zjevení, a v ní se dovídáme, jak to nakonec dopadne se světem. Upřímně přiznávám, že jsem znepokojený tím, co se dnes děje všude kolem nás. Jako bych se díval na temný obraz. Jak to jen může všechno skončit? Udělám jednu věc, otevřu poslední knihu Bible, a jak čtu, zjišťuji, že to má dopadnout dobře. Víte o tom?Kdosi {Emerson} řekl, že "věci jsou v sedle" a řídí lidstvo. A ono to tak opravdu vypadá. Zdá se, jako by dokonce Ďábel měl svůj den. Tomu zdání dávám za pravdu, ale nesmíme zapomenout, že poslední slovo bude mít Bůh. On ovládne závěrečnou scénu. On ve skutečnosti vládu nikdy nepozbyl! A blíží se doba, kdy sám Bůh dosadí na trůn svého Syna, Pána Ježíše Krista, aby nade vším panoval.Teď to na zemi opravdu vypadá temně. Skoro si někdy myslím, že ten, kdo dnes zůstává příliš velikým optimistou při pohledu na situaci ve světě, má snad nějakou vadu myšlení. Svět je totiž objektivně v zoufalém stavu. A přesto nejsem pesimista, dodává náš starý kazatel, neboť

mám v rukou knihu Zjevení, a každému, kdo věří v Krista, mohu říci: "Nebojte se, všechno dobře dopadne".Události spějí k závěru, který má v rukou Bůh. Proto chci být s Ním, být mu co nejblíž. Jak to vyjádřil Kalvín: "Raději teď ztratím a potom získám, než abych nyní získal a potom ztratil". Chci vám říci, přátelé, že patřím k těm, kdo nyní zdánlivě ztrácejí, ale později nepředstavitelně získají. Jak to mohu vědět? Stačí pozorně číst knihu Zjevení. Doufám, že ji budete pozorně číst s námi!

Jak jsem už řekl, přiznává se nám náš hlasatel BSa, ke knize Zj přistupuji s bázní a rozechvěním. Primárním důvodem není ani tak vědomí vlastní nedostatečnosti (ačkoli i ta se možná projeví), ale jsou tu jiné faktory, které budí tento pocit nejistoty při výkladu. Nechci nikoho podceňovat, ale především tu hraje roli pravděpodobná nedostatečná znalost Písma u posluchačů.Kniha Zjevení je poslední, 66. knihou Bible. Nejde o prosté pořadí, ale máme-li správně porozumět tak těžké biblické knize, znamená to pro nás, že musíme dobře znát také všech předchozích 65 knih, dřív než se dostaneme až sem. Musíme mít základ v tom, že jsme se propracovali celou Biblí až k této závěrečné knize. Je zapotřebí, abychom se vcítili do hloubky záměru celého Písma a abychom měli v paměti všechny důležité skutečnosti, které jsou v něm obsaženy.Druhým faktorem, který mě před zahájením probírání této knihy Zjevení znepokojuje, připojuje náš MG ke svému výčtu rozpaků další položku, je atmosféra naší současné doby. Ani ne tak proto, že je to věk skepse (čili všeobecné nedůvěry) a pochybovačnosti, ale hlavně proto, že žijeme ve dnech těžkostí a zatemněného duchovního výhledu.Je mizivě málo vyzrálých vůdčích osobností v kterékoli oblasti - ve vládě, v politice, ve vědě, v armádě, ve školství i v kultuře. Špičkoví vzdělanci nedokážou spravovat ani své rodiny, ani svá vlastní akademická pracoviště, natož aby se mohli ujmout vůdčí úlohy pro nějaký větší kousek světa.Byznis je dnes v rukou obchodních magnátů. Hodně se toho napovídá, ale mnohdy v tom povídání není nic, co by až tak stálo za řeč. Žádná z těchto dílčích skupin, stran či jiných segmentů naší společnosti nemá jakékoliv perspektivní čili výhledové řešení. Jednotlivé státy a celá seskupení jsou vlastně královstvími bez krále. Není zde jediné veličiny, která by nás mohla vyvést z tzv. morálního marasmu a z těžkých společenských problémů, které nás všechny polapily. Žijeme v přenesnadné době. Myslím, že v té nejhorší z celé historie církve. Hodnotí podle svého porozumění náš učitel.

Různí moudří lidé se zajímavě vyjádřili k naší současnosti. Náš DrMG nám ze své doby a ze svého Amerického prostředí cituje celou řadu osobností, které se k této naší aktuální části dějin nějak vyjádřily. Mnohé z nich jsou u nás asi zcela neznámé podle jména a nutno říci, že většina těch citátů obsahuje nápadné stopy pesimismu. Pozorní a významní lidé cítí, že se ve světě něco vážného děje a že tento svět v blízké době nečeká nic moc dobrého...Dr.Urey z university v Chicagu, který se kdysi podílel na výrobě atomové bomby, uvedl před lety svůj článek v časopisu Collier větou, "bojím se a chci i ve vás vyvolat strach".Dr.John Mott se vrátil z cesty kolem světa a prohlásil, že "svět se nachází v tom nejnebezpečnějším údobí svých dějin". A pak se ve svém zamyšlení ptá se, kam že vlastně spějeme. Sám na to říká: "Přemýšlím-li o tom co jsem viděl a slyšel, přichází mi na mysl, že Bůh připravuje cestu pro nějaký mohutný přímý zásah.Kancléř Robert Hutchins z university v Chicagu před několika lety šokoval mnoho lidí svým výrokem, že "věnovat výchovné úsilí mládeži mezi šesti a jednadvaceti lety nemá cenu". Na vysvětlenou dodal: "Svět asi tak dlouho nepotrvá". Z toho důvodu také tvrdil, že bychom měli začít se vzděláváním dospělých.

Časopis The Christian Century vytiskl článek Wesnera Fallawa, v němž je mimo jiné řečeno, "úlohou křesťana je konat přípravy pro konec světa".Dr. William Yogt v Road to Civilization napsal: "Nápisy psané neznámou rukou na stěnách všech pěti světadílů nám dnes prozrazují, že Den soudu je na dosah".Generál Douglas MacArthur to prý vyjádřil slovy: "Máme poslední příležitost".Prezident Eisenhower řekl:" Bez morální obnovy na celém světě nemáme žádnou naději. Jdeme vstříc dni v němž zmizíme v mračnu atomové exploze".Ponurost tohoto obrazu sestaveného z citátů různých osobností dokresluje navíc ještě skutečnost, že řešení problémů, které teď jako společnost na celé zemi prožíváme, není známo ani ze strany náboženských institucí, přestože i tam by lidé rádi našli východisko.Lidé ve vysokém postavení už dávno při pohledu do budoucnosti předpovídali, že přijde velká krize. (Rád bych věděl, co by říkali, kdyby žili dnes!).Výsledkem této předtuchy byl u některých lidí, zvláště poctivých probuzeneckých teologů i prostých věřících vzrůstající zájem o knihu Zjevení.

V přístupu k této knize se dobří vykladači sice různí v názorech na některé detaily, ovšem pokud jde o širokou interpretaci knihy Zj jako celku, se chci přehledně zmínit o 4 hlavních systémech přístupu k této knize.1/ Préteristická interpretace má za to, že celé Zjevení se už naplnilo v minulosti. Opírá se o odkazy na místa, která existovala za dnů Jana a v době Nerona či Domitiána. Tento názor zastávala snad většina německých teologů, včetně Elliotta. Podle nich bylo smyslem knihy Zjevení dát útěchu pronásledované církvi a byla napsána symbolickou řečí, aby byla srozumitelná křesťanům všech dob.K tomu jen poznamenávám, praví náš pilný a upřímný čtenář Písma, že tahle kniha byla skutečně napsána pro útěchu Božího lidu, a s platností pro každý věk. Ovšem zastávat tento préteristický přístup znamená, že byste celou knihu Zjevení mohli docela dobře z Bible vyhodit jako bezvýznamnou pro současnost. Myslím, že tento postoj byl posléze v historii dostatečně vysvětlen a po zásluze opuštěn.2/ Historická interpretace říká, že Zjevení se naplňuje průběžně v dějinách církve, ode dnů Janových podnes. K tomu zase náš učitel poznamenává, že v tom je velký kus pravdy, zejména pokud se týče sedmi sborů, jak ještě dále uvidíme. Ale kromě toho je jasné, že Zjevení je současně knihou prorockou nejen z pohledu samotného pisatele, nýbrž také ještě z pohledu našeho!3/ Historicko-spiritualistická interpretace je vlastně jen určitým přepracováním předchozí, historické teorie. První s ní vystoupil Sir William Ramsay. Tvrdí, že dvě šelmy, k nimž v textu za nedlouho dojdeme, představují vládnoucí a provinciální Řím, a že těžištěm knihy je povzbuzení křesťanů. Tato teorie má za to, že se Zjevení už z větší části naplnilo a pro dnešní církev jsou v ní už jen duchovní lekce.Systém, který dnes známe jako amillenialismus, převzal v podstatě tento názor. Dá se ovšem říci, že rozptyluje a maří účel celé knihy. V jednom teologickém semináři jsem studoval Zjevení v řečtině a angličtině z pohledu amillennialistů. S úžasem jsem pozoroval, jak se fakta uvedená v knize velmi rychle jakoby rozprášila do vzduchu zjednodušujícím výrokem: "to jsou symboly". Ale nikdy nám nebyli schopni říci, jaké symboly? Symboly ČEHO!Horší je, že z tohoto názoru se vyvinuly některé velmi rozmanité a často příliš konkrétní druhy výkladu. Jeden vykladač vidí v jistém symbolu Luthera a reformaci, zatímco jinému zobrazuje tentýž symbol vynález knihtisku! Domnívám se, že výklady tohoto typu nabourávají smysl celé knihy Zjevení.4/ Futuristická interpretace vidí knihu Zjevení především jako knihu prorockou, a také já tento pohled zastávám a nyní zde hodlám dále předložit, představuje nám svůj pohled náš důvěrně známý DrMG.

Při tom futuristickém přístupu ke knize Zj se většinou zachovává jistá forma výkladu, která se řídí podle knihy samé. (To je patrné z přehledu o jednotlivých pasážích celé knihy).Začíná zjevením oslaveného Krista. Pak je nám představena církev a uvedena vlastně celá její historie. Na konci 3.kapitoly je církev vzata do nebe, a pak už ji víc nevidíme jako církev, ale jako nevěstu, která znovu přijde na zem s Kristem, až se sem vrátí, aby zřídil své království. To bude oněch tisíc let vlády, o nichž Jan mluví dál. Bude to zkušební doba, na jejímž konci bude Satan ještě naposledy nakrátko propuštěn. Následuje skoncování s poslední vzpourou a začíná věčnost. Toto je v probuzeneckých kruzích dost všeobecně přijímaný pohled na Zjevení, který vyplývá především ze samotného textu knihy.Tato interpretace pochopitelně má dnes mnoho kritiků, kteří nejen že se ji snaží zpochybnit, ale vyjadřují se o ní někdy i dost drsně, protože zasahuje jejich vlastní představy.Přitom se stávají různé neblahé příhody všelijakých nedorozumění, které celou situaci obyčejně jen kompilkují. Nedávno vyšel takový kritický spisek, napsaný sice sběhlým redaktorem, ale z hlediska znalosti Bible naprostým laikem, uvádí příklad náš teolog. Autor mě v něm cituje jako někoho, kdo nebyl schopen odpovědět na jeho otázky a především argumenty. Ve skutečnosti tomu bylo tak, že mně jednou ráno zatelefonoval domů, právě když jsem byl na odchodu. Navíc mi nebylo zrovna dobře a nechtělo se mi diskutovat s člověkem, který, jak bylo patrné, o věci moc nevěděl a přitom byl fanaticky zaujatý. Ve svém spisku uvádí, že jsem nebyl schopen odpovědět na jeho otázku. Jestli ovšem i jiné vykladače Bible cituje tak falešně jako mne, pak jeho knize vůbec nelze důvěřovat.K této problematice ještě malé vysvětlení. Pojmem "milenium" se označuje tisícileté království, tak jak je posáno ve 20.kap.Zj A k tomuto pojmu, k tomuto období různí lidé přistupují různým způsobem.Amillenialsté mají za to, že tento pojem je jen symbolický a že se v průběhu dějin již odehrál, tak jak jsem se již zmínil o té historicko-spiritualistické interpretaci.Když jsem byl mladý lety i jako křesťan, setkal jsem se s jinou teorií známou jako postmillennialismus. Postmillennialisté věří, že svět bude lepší a lepší, že církev obrátí celý svět, a že až potom Kristus přijde a bude panovat. Inu, dnes je tento názor víceméně pohřben. Po dvou světových válkách, při celosvětové ekonomické depresi a krizích nejrůznějších lokálních válečných konfliktů, jimiž se do jisté míry potácí celý svět, je už jen nepatrný počet těch, kteří by tento postmilenialistický názor ještě obhajovali.Premillenialisté berou tento děj doslova tak jak je v Bibli popsán, tedy jako prorockou předpověď veřejného viditelného celosvětového panování Krista, které bude zahájeno Jeho osobním příchodem na tuto zem, jemuž bude předcházet vtržení církve.

Nyní na sebe beru riziko, že budu trochu nudný, připouští náš teolog, ale přesto hodlám zase krátkými citáty uvést názor řady mužů, abych ukázal, že už v minulosti byli mnozí, kdo vyhlíželi Kristův návrat. Neočekávali ani velké soužení, ani milénium, ale příchod jeho samého. Toto čekávání je pevným jádrem (srdcem) mého premilenialistického hlediska.Římský biskup Clement (r.96) řekl: "Čekejme království Boží každou hodinu... den neznáme".Polycarp (r.108), biskup ve Smyrně, který byl nakonec upálen, řekl: "Vzkřísí nás z mrtvých... a my budeme... kralovat s ním".Ignatius, biskup v Antiochii, poznamenal: "Mějte na zřeteli časy, a čekejte ho".Papias (r.116), biskup v Hierapolis, který podle Irenaea ještě viděl a slyšel apoštola Jana, řekl: "Nastane tisíc let... kdy Kristus osobně ustaví na zemi své království".Justin Martyr (r.150) řekl: "Já i všichni ostatní ortodoxní křesťané kdekoliv, víme, že bude tisíc let v Jeruzalémě... jak prorokoval Izaiáš a Ezechiel."Irenaeus (r.175), biskup lyonský, komentuje Ježíšův slib, že bude znovu pít z plodu vinné

révy v království svého Otce, slovy: "Toto... se může splnit jedině tehdy, až se náš Pán osobně vrátí na zem".Tertullian (r.200) řekl: "Vpravdě vyznáváme, že je zaslíbeno království na zemi".Martin Luther: "Nemysleme si, že Kristův příchod je daleko".John Calvin napsal ve své třetí knize Nauky: "Písmo nás jednoznačně potěšuje, abychom vyhlíželi a očekávali Kristův příchod".Dr.Elliott napsal: "Všichni počáteční vykladači, kromě Origena a těch několika, kteří Zjevení zavrhli, byli premilenialisté".Gusler ve své studii o historii církve mluví o požehnané naději, o které "bylo učiněno tolik jasných a význačných zmínek, že víra v ni byla bezpochyby v tom období zcela všeobecná".Chillingworth: "Bylo to učení, kterému věřila a je vyučovala většina významných duchovních otců v období poapoštolském. Nebyl nikdo, kdo by ji tehdy zavrhoval".Dr.Adolf von Harnack napsal: "První otcové - Irenaeus, Hippolytus, Tertullian a další takto věřili, patřilo to k tradici ranné církve. Nejinak tomu bylo i ve třetím a čtvrtém století u těch latinských teologů, kteří nepodlehli vlivu řecké spekulace".Tolik tedy řádka citátů z různých dob. Přátelé, citoval jsem tyto muže z minulosti proto, abych naznačil důkaz o skutečnosti, že od dob apoštolů a během prvních staletí církve byl výklad Písem právě premilenialistický.Tvrdí-li někdo, že premilenialismus je něco, co vzniklo před sto lety v Anglii, neví o čem mluví. Je tedy dobré si všimnout, že premileniasmus byl součástí víry už u těchto velevýznamných mužů ranné církve.

Kniha Zjevení, na jejíž systematické pročítání se teprve chystáme, má šest pozoruhodných ba přímo jedinečných rysů, jak nám je tu zvýrazňuje a k pozornosti předkládá náš ThDr.1/ Je jedinou prorockou knihou v Novém zákoně. Ve Starém zákoně jich je sedmnáct, v Novém je pouze tato jedna.2/ Pisatel Jan se dostává zpátky do minulých časů, nebo můžeme říci přímo do minulé věčnosti, a to mnohem dál, než kterýkoli jiný pisatel v Písmě.Své evangelium Jan uvádí slovy: "Na počátku bylo slovo, a to slovo bylo u Boha, a to slovo byl Bůh" (J1,1). Pak se v tom textu dotýká času stvoření: "Všechny věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, co učiněno jest" (J 1,3).Později, když Jan píše knihu Zjevení, dosahuje kromě nejvzdálenější minulosti (pokud tu vůbec lze měřit čas, tedy pokud tehdy už byl čas stvořen) až do daleké budoucí věčnosti, až k obzorům věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.3/ Těm, kdo tuto knihu Zj čtou, či slyší, je zaslíbeno zvlášní požehnání:Blahoslavený, kdo čte, i ti, kteříž slyší slova proroctví tohoto, a ostříhají toho, což napsáno jest v něm; nebo čas blízko jest". Zj1,3kralJe to vlastně žehnající SLIB. Na konci knihy je však také výstraha pro ty, kdo by si zahrávali s jejím obsahem:"Osvědčujiť pak každému, kdož by slyšel slova proroctví knihy této, jestliže by kdo přidal k těmto věcem, žeť jemu přidá Bůh ran napsaných v knize této. A jestliže by kdo ujal od slov proroctví tohoto, odejmeť Bůh díl jeho z knihy života a z města svatého, a z těch věcí, kteréž jsou napsány v knize této" (Zj 22,18.19).Takové varování by mělo přimět nerozvážné a všelijak prapodivné vykladače biblických proroctví vůbec, aby se zastavili, dívali, naslouchali a aby především uvažovali o důsledcích svého jednání. Je nebezpečné říkat COKOLIV "jen tak" ve vztahu ke knize Zjevení.Lidé si dnes mnohem více než kdy jindy uvědomují, že jsme se přiblížili velké krizi v dějinách, a proto mylný výklad této výrazně eschatologické knihy (knihy zasahující do budoucnosti) může vést na scestí. Žel, že dnešní nejoblíbenější interpreti (čili vykladači) proroctví to dělají. Z toho povstává řada velmi vážných problémů, s jejichž důsledky se

setkáme později.4/ Zj není ZAPEČETĚNOU knihou. Proroku Danielovi bylo o mnoho staletí dříve řečeno, aby zapečetil knihu, k jejímuž napsání byl veden, až do jistého času (do doby konce) (Da12,9), ale AJanovi bylo naopak řečeno: "Nezapečeťuj slov proroctví knihy této; neboť je blízko čas" (Zj22,10). Prohlásit, že Zjevení je míchanice, která nemá hlavu a patu, a že je nemožné jí rozumět, znamená stavět se přímo proti slovům Písma. Zj není knihou zapečetěnou. Ve skutečnosti je tou nejlépe uspořádanou knihou v Bibli, dodává přesvědčivě náš vyučující.5/ Kniha Zj je sérií vidění vyjádřených v určitých symbolech, které se týkají SKUTEČNOSTI. Při čtení textu je nutno upřednostnit doslovnou interpretaci, pokud sám Jan nedá najevo, že je tomu jinak.6/ Zj se podobá obrovskému centrálnímu nádraží, kam se sbíhají kolejiště proroctví z jiných částí Písma. Dá se říci, že v knize Zjevení nic nevzniká ani nezačíná. Spíše se v něm dovršuje, spojuje a uzavírá všechno, co má začátek někde jinde v Písmu.Ke správnému pochopení knihy je pro nás přímo rozkazem stopovat v Bibli jednotlivé prorocké předměty od prvních zmínek až do posledních. Je nejméně deset takových velkých prorockých předmětů, které zde mají své dokončení. Proto je pro porozumění knize Zjevení nezbytná docela důkladná znalost celé Bible. Bylo v ní napočítáno přes pět set odkazů nebo aspoň krátkých narážek na Starý zákon. Z celkového počtu 4O4 verše v knize Zj jich 278 obsahuje zřetelný odkaz na Starý zákon. Jinými slovy, víc než polovina této knihy je závislá na dobré znalosti Starého zákona.

Přirovnejme si knihu Zjevení k letišti, které je cílem mnoha letových linek. Musíme vědět, kde každá z nich začíná a jak se rozvíjí, aby se nakonec octla v knize Zjevení. Pro náš přehled je zde oněch dříve zmíněných deset významných prorockých předmětů, které zde v knize Zj mají svůj cíl:1. Mesiáš - Pán Ježíš Kristus. On je zcela nepochybně hlavním předmětem knihy. Nejsou jím ani různé bytosti ani poháry či koflíky hněvu, ale hlavním předmětem je zde Beránek, ten, který na sobě nesl hřích jiných. První zmínku o něm najdeme v1M3,15 (ještě velmi obecně jako o semenu ženy).2. Církev. O církvi, jak jsme si už řekli, není ve SZně řeč. Mimochodem poprvé o ní mluví Pán Ježíš v Mt16,18: "I já pravím tobě, že jsi ty Petr, a na té skále vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou ji".3. Vzkříšení a proměnění svatých (J14; 1Te4,13-18; 1K15,51.52).4. Velké soužení, o němž bylo řečeno už v 5M, že postihne jeho lid.5. Satan a zlo (Ez28,11-18).6. "Muž hříchu" (Ez28,1-10).7. Cesta a konec odpadlického křesťanstva (Dn2,31-45; Mt13).8. Začátek, průběh a zakončení "časů pohanů" (Dn2,37-45; L21,24). Pán Ježíš řekl, že Jeruzalém bude "tlačen" od pohanů (budou po něm šlapat), dokud se jejich čas (čas těch pohanů) neskončí.9. Druhý příchod Kristův. Podle Ju4-15 o něm mluvil už Enoch, čímž se dostáváme až k záznamu v 1M.10. Smlouvy s Izraelem, počínaje smlouvou, kterou Bůh uzavřel s Abrahamem v 1M12,1-3. Bůh slíbil Izraeli pět velkých zásadních věcí a ve Zjevení je ukázáno jejich splnění.

Teď chci konstatovat něco kladného a povzbudivého, vemlouvá se nám stále náš známý vykladač: Kniha Zjevení není TĚŽKOU knihou!Liberální teologové se z ní snažili udělat těžkou knihu. Amilenialisté ji považují za knihu symbolickou a obtížně srozumitelnou. A dokonce i někteří z našich premilenialistů se

pokoušejí ukázat, jak je podivná a z hlediska pochopení jejího obsahu nezvládnutelná.Ve skutečnosti se dá říci, že kniha Zj je tou NEJUSPOŘÁDANĚJŠÍ knihou v Bibli, a není důvod, proč bychom jí nerozuměli. Myslím tím její vlastní vnitřní členění. Jan zapisuje pokyny, které mu dává PJK: "Napiš ty věci, kteréž jsi viděl, a které jsou, a které se mají díti potom" (Zj1,19) Jde tedy o minulost, přítomnost a budoucnost.Pak zjistíme další vnitřní členění do několika sérií po sedmi, a každý úsek je uspořádán nejlépe, jak jen je možno. Nenajdete v Bibli žádnou jinou knihu takhle přehledně rozčleněnou.Těm, kteří prohlašují, že všechno v ní je symbolické a nad naše chápání, chci říci, že knihu Zjevení je třeba brát doslovně, vysvětluje základní přístup náš zkušený kazatel. Je-li v ní použit symbol, bude jako takový vyložen. Bude to ovšem symbol SKUTEČNOSTI, a ta skutečnost bude reálnější než samotný symbol z toho prostého důvodu, že Jan užívá symbolů k popisu skutečnosti. Při našem studiu budeme dodržovat tento svrchovaně důležitý princip.Dovolme, aby nám kniha Zjevení řekla to, co nám říci chce. Nemáme právo zasahovat do knihy tak, že bychom z ní vyňali některý z podivuhodných obrazů, zaznamenaných Janem, a interpretovali jej po svém na příklad v tom smyslu, jako by se týkal současnosti. Ano, některé obrazy jsou symbolické, symbolizují skutečnost, nikoliv však vždycky nutně právě tu, v níž právě žijeme.

Církev je před nás postavena v podobě sedmi sborů, sedmi místních církví, které reálně existovaly za Janových dnů. Dnes jsou na těch jednotlivých místech, o nichž bude dále jmenovitě řeč, již jen trosky, vzpomíná náš cestovatel. Navštívil jsem všech těch sedm míst a strávil jsem tam mnoho hodin. Vlastně jsem některá ta místa měl příležitost navštívit až čtyřikrát a moc rád bych tam šel třeba hned zítra znovu. Zkoumat rozvaliny, vykopávky a studovat celou lokalitu, to je nádherný zážitek. Jakoby ty sbory přede mnou ožily a já mohl rozumět, jak Jan promlouval do jejich místních situací. Ale jak zároveň předznamenával i dějiny budoucí církve jako celku.Pozoruhodné je, že od konce třetí kapitoly dál už není o církvi jediná zmínka. Téma církve se už více v celé knize Zjevení nevyskytne. Můžete se zeptat: "Nemyslíte, že církev ztroskotala (selhala)?" Místně možná ano, ale jako celek je tělo Kristovo krásné a dokonalé. Pouze ve svůj čas podle Božího plánu odchází ze země a jde do nebe, a tam se objevuje jako Kristova nevěsta. Když ji pak ještě jednou zahlédneme v poslední části Zjevení, není už církví v pozemském smyslu, ale je nevěstou.Počínaje čtvrtou kapitolou se z hlediska naší doby všechno odehrává v budoucnosti. Vniká-li sem někdo s pokusem o výklad a něco vytrhuje - nějaké vidění o hladu nebo válkách nebo cokoliv podobného - nepatří to do obrazu našich dnů. Musíme nechat Jana ať říká, jak to ve skutečnosti je míněno. Vlastně musíme nechat celou Bibli mluvit k nám tímto způsobem - prostě nechat ji říci to, co říci chce. Představa, že mnozí lidé dovedou udělat výklady všelijak prapodivné či doslova "divoké", je jedním z důvodů, proč přistupuji k této knize s pocitem bázně.Není bez zajímavosti, že ve věci chápání proroctví se v dnešní době rozšiřuje obzor. Jednotlivé zásadní nauky se postupně více otevíraly v určitých historických obdobích. Nejdříve to bylo učení, že Písmo je Slovo Boží. Pak následovalo učení o osobě Krista, známé jako Kristologie. Pak soteriologie - doktrina o spasení. A tak to šlo po léta dál. Dnes se ve skutečnosti otevírá nový pohled na řadu proroctví. A tak musíme být opatrní, čemu a komu nasloucháme.Luther a Calvin byli velkými světly ve své době, přesto však nepronikli do celé rady Boží. Svým současníkům radili: "Buďte hotovi přijmout každou pravdu, které vyrozumíte z psaného Božího slova." To je, příteli, moc dobrá rada, protože Bůh svou pravdu dnes nezjevuje prostřednictvím vidění nebo snu či nějakého nového náboženství. Buďme si proto

naprosto jisti, že každé pravé poznání (pravda) pochází ze správného výkladu BOŽÍHO SLOVA, Písma svatého, Bible.

Už jsme naznačili, že ve dvacátém století jsme svědky obnoveného zájmu o eschatologii (to je nauka o posledních věcech), jinými slovy jsme svědky zvýšeného zájmu o proroctví. Už po 1.sv.válce se udělal v této oblasti velký pokrok. Jakoby na určité úseky Písma dopadlo nové světlo. A nutno říci, že všechna pozornost se nakonec soustředila právě na hlubší studium knihy Zjevení.Ve svých poznámkách k této knize se snažím odolat pokušení prezentovat něco nového jen proto, abych byl jiný, předesílá výchozí postoj náš řečník. Stejně tak se chci vystříhat opakování otřepaných frází. Mnohé studie Zjevení jsou víceméně opisy jiných autorů. Musím říci, že ve své knihovně mám ke Zjevení víc komentářů než ke kterékoli jiné knize Bible, a většina z nich jsou téměř kopie těch předchozích.Jiné nebezpečí, kterému se musíme vyhnout, je představa, že lze knihu Zjevení zobrazit nějakou mapou. Důvod je následující: kdyby na takové mapě bylo zachyceno všechno, co tam být má, byla by tak komplikovaná, že by jí nikdo nerozuměl. Naopak, je-li stručná natolik, aby byla srozumitelná, neposkytuje dost informací.Pokusím se tedy na úvod jen zjednodušeně vyjádřit různá období z knihy Zj a zároveň podat celkový obraz, který se nám při čtení knihy bude zpřesňovat.Na začátku je Kristův kříž a jeho nanebevstoupení. V 1.kap. vidíme oslaveného Krista, ve 2-3 kap. církev. Ve 4-5 kap. je církev už v nebi, a na zemi probíhá velké soužení - kap.6-18. V 19.kap. se Kristus vrací na zem a ustavuje své království. 20.kap. zachycuje ticíc let jeho vlády. Pak vidíme Velký bílý trůn, soudný stolec pro všechny zahynulé, a v kap.21-22 začíná věčnost. To je v kostce celá kniha Zjevení.

Nějaký p.Stauffer, kterého cituje náš americký pastor učinil důležité pozorování: Domitián byl prvním císařem, který vedl svou vlastní válku proti Kristu, a v jistém smyslu se dá říci, že odpovědí na tento jeho útok byla kniha Zjevení, napsaná prostřednictvím Kristova posledního apoštola, Jana.Už Nero popravil Pavla a Petra, ale ten v nich viděl jen jakési nepříliš významné buřičské Židy. Domitián jako první pochopil, že za křesťanským hnutím stojí záhádná osoba, ohrožující slávu císařství. Byl první, kdo této bytosti vyhlásil válku a je třeba dodat, že byl také první, kdo ji prohrál.Pro naše přiblížení k textu Zj je velmi důležité mít před očima předmět celé knihy. Abych to zdůraznil a ještě jednou podtrhl, nedává si pokoj náš metodický vedoucí, chci obrátit vaši pozornost na Zj 1,1 - "Zjevení JEŽÍŠE KRISTA, kteréž dal jemu Bůh, aby ukázal služebníkům svým, které věci měly by se díti brzo".Dobře si tedy zapamatujme, že to je zjevení Ježíše Krista a nikoho jiného. V evangeliích spatřujeme Krista za dnů, kdy byl v těle, ale evangelia nám ho nezjevují v plnosti. Vidíme ho tam v ponížení. Zde ve Zjevení je před námi odhalen také ve slávě. Všechno je pod jeho správou. Všemu velí. Je ukázán v pravém světle, jaký doopravdy je.P.Snell to vyjádřil výborně: "Ve Zjevení je Beránek středem, kolem kterého se shlukuje všechno ostatní. Je základem, na němž všechno trvalé stojí. Hřebem, na němž všechno visí. Těžištěm, k němuž se všechno sbíhá. A pramenem, z něhož prýští veškeré požehnání. Beránek je světlo, sláva, život, Pán nebe a země, před jehož tváří musí zmizet každá poskvrna a v jehož přítomnosti se poznává plná radost. Proto nemůžeme jít dál při studiu Zjevení, pokud nevidíme Beránka. Jako směrovky podél cesty ať nám jsou skutečnosti, že On, který nás očistil od hříchů, je nyní slavně vyvýšený, a že každé koleno se před ním musí sklonit a každý jazyk jej vyznávat jako Pána."K takovému vyjádření říkám haleluja! dodává náš DrMG, neboť Beránek se chystá kralovat

na této zemi. Je to Boží úmysl a cíl.

Jak už jsem řekl, kniha Zjevení není ve skutečnosti těžká, přesvědčuje nás ještě v samém úvodu náš teolog. Je knihou, která nevyžaduje, abychom ji sami pracně pořádali do jednotlivých úseků. Člení se sama velmi snadno. Jan to dělá za nás podle pokynů, které dostal. Ve Zj1,18 mluví Pán Ježíš jako oslavený Kristus: "...Já jsem ten první i poslední, a živý, ježto jsem byl mrtvý, a aj, živý jsem na věky věků. Amen. A mám klíče pekla i smrti".Všimni si důležitých výpovědí PJe o něm samém: "Jsem živý." "Byl jsem mrtvý." "Jsem živý navždy." "Mám klíče od pekla (hrobu) a smrti". A teprve pak říká Janovi, aby psal, a dává mu nástin obsahu Zj1,19: "Napiš ty věci, kteréž jsi viděl, a kteréž jsou, a kteréž se mají díti potom".Nedává tím sám PJ báječné a zásadní rozdělení? Vskutku nemůže být lepší. nejdřív říká: "Jsem živý". A vybízí Jana: "Napiš věci, které jsi viděl". Je tu minulý čas a týká se Janova vidění Syna člověka v nebi, oslaveného Krista, jak je popsán v 1.kap.Pak říká: "Byl jsem mrtvý, a hle, jsem živý", a dává pokyn: "Napiš věci, které jsou". To je přítomný čas, vztahující se na Kristovu stávající úlohu či službu. Ještě uvidíme, jak mnoho toho DĚLÁ Kristus dnes. Uvědomujeme si, že je Hlavou církve? Chaos a zmatení nebo přímo duchovní zmar přichází tam, kde se tělo chce odtrhovat od hlavy. Ve 2-3.kap. uvidíme, jakou službu Kristus pro církev koná v současné době.To třetí je: "Mám klíče pekla a smrti". Až se dostaneme do 5.kap., dozvíme se, že nebylo možné najít nikoho, kdo by měl právo otevřít tu knihu, kromě jediného - Pána Ježíše Krista. Kap.4-22 se tedy týkají budoucnosti, a proto PJ Janovi řekl: "napiš ty věci, které se mají díti potom". Je velmi důležité si všimnout, že na vyjádření času "potom" jsou použita dvě řecká slova META TAUTA - "Po tom". Po čem? Po věcech, které se týkají církve.V kap. 4-22 se tedy pojednává o věcech a událostech, které se mají dít po odchodu církve ze země. Ať se nikdo nenechá oklamat, a nepokouší se některé události z této třetí části vztahovat na naši přítomnost. Takhle vznikají prapodivné a někdy velmi smělé interpretace, které dnes slýcháváme.Jan nám předkládá ve Zjevení minulost, přítomnost a budoucnost. A dá nám vědět až se dostane k onomu META TAUTA, "k věcem, které se stanou potom".

Nyní, před tím, než začneme postupně číst samotný text Zj, máme před sebou ještě stručný přehled, v němž náš učitel používá v podstatě Janovo členění:I. OSOBA Ježíše Krista - Kristus ve slávě (1).II. VLASTNICTVÍ Ježíše Krista - jeho církev na světě (2-3).III. PROGRAM Ježíše Krista - viděný v nebi(4-22).Poslední oddíl se zabývá dokončením všech věcí na této zemi. Právě proto je Zjevení tak slavnou a překrásnou knihu.V první části knihy Zjevení uvidíme Krista v jeho postavení a slávě jako velkého nejvyššího kněze, který spravuje svou církev. Uvidíme, že má absolutní moc. V evangeliích se nám jeví mírný, ponížený, pokorný. Stal se terčem zloby svých nepřátel na této zemi, až nakonec zemřel na kříži! Naprosto jiný je jeho obraz ve Zjevení. Zde vystupuje jako ten, kdo má absolutní moc. Ačkoli je doposud Božím BERÁNKEM, je to jeho hněv, hněv Beránka, který se tu projeví a naplni zemi hrůzou. Když mluví ve svém hněvu, tak na zemi začíná jeho soud.Dominantním tématem knihy je prostě osoba Ježíše Krista. Když se scéna přemisťuje do nebe, vidíme ho tam, jak má vše pod svou kontrolou. Mějme na paměti, že je hlavním tématem celé Bible, nejen knihy Zj. Celé Písmo je theocentrické i kristocentrické, v jeho středu je Bůh a Kristus. Protože Kristus je Bůh, je to On, kdo vyplňuje obzor celého Božího slova. To musíme mít na paměti zejména při studiu knihy Zjevení (určitě víc než při četbě evangelií).

Bible ve své celistvosti nám říká, co On učinil v minulosti, co dělá nyní a co ještě bude dělat. Kniha Zjevení z pohledu našeho časového horizontu zdůrazňuje to druhé a třetí: co DĚLÁ a co BUDE DĚLAT.Poslední kniha SZ, Malachiáš, končí zmínkou o slunci spravedlnosti, které má vzejít. Tato naděje se vztahuje na prokletou zemi, a touto nadějí je druhý příchod Pána Ježíše Krista. Kniha Zjevení končí pohledem na jasnou jitřní hvězdu, končí touhou po Kristu v jeho příchodu pro církev. Církev opustí tento svět. Vtržení je nadějí NZ, právě tak jako zjevení a poznání Krista bylo nadějí SZ. Toto poznání Krista je dovedeno k úplnosti právě v knize Zjevení.

A než si už konečně otevřeme samotný text naší knihy Zj, kterou máme před sebou, všimněme si podle návrhu našeho DrMG také zvláštní provázanosti mezi knihou Genesis (1M) a knihou Zj, čili mezi první a poslední knihou Bible. Gen ukazuje počátek, Zj konec. Také kontrast mezi oběma knihami je pozoruhodný:V Gen byla země stvořena; ve Zj země nakonec zmizí.V Gen došlo k první Satanově vzpouře; ve Zj bude už k poslední.V Gen byly slunce, měsíc a hvězdy stvořeny ke správě času na zemi; ve Zj jsou táž nebeská tělesa určena k soudu nad zemí. V Gen byla slunci dána správa nade dnem, ve Zj už není slunce zapotřebí.V Gen byla tma nazvána nocí, ve Zj už "noci nebude" (Zj21,25; 22,5).V Gen byly vody pojmenovány mořem; ve Zj už žádné moře není.V Gen hřích vstoupil na scénu, Ve Zj definitivně mizí.V Gen bylo vysloveno zlořečení na adresu člověka, ve Zj je odstraněno.V Gen nastoupila smrt, ve Zj už je smrt přemožena a víc neexistuje.V Gen je počátek zármutku a utrpení, ve Zj více nebude nářku ani slz.V Gen byla "svatba" prvního Adama, ve Zj se slaví svatba posledního Adama.V Gen jsme viděli město zbudované lidmi, Babylon; ve Zj je město lidí - Babylon, zničeno, aby povstalo nové město, Boží město - nový Jeruzalém.V Gen byl předpověděn Satanův osud; ve Zj byl ortel nad Satanem s konečnou platností vykonán.Je zajímavé, že Gen otevírá Bibli pohledem nejen na naši zeměkouli, ale pohledem zahrnujícím celý vesmír: "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi" (Gn1,1). Stejná je i poslední kniha Bible. Zjevení nám odkrývá Boží záměr s vesmírem a se stvořením. Není jiná kniha, která by se knize Zj podobala.

Tak se, milí posluchači, dostáváme k 1.kapitole knihy Zj, jejíž hlavní téma je jasné: Pán Ježíš Kristus.V první části celé knihy vidíme Pána Ježíše Krista v jeho slávě a postavení velekněze nad svou církví. V postavení někoho, kdo má absolutní moc. V evangeliích vystupoval jako mírný, ponížený, pokorný, a nakonec jako umírající na kříži. Na zemi byl terčem útoků nepřátel. Zjevení ho však představuje docela jinak. Zůstává Beránkem Božím, ale má moc, uvědomujeme si, že před jeho hněvem se země chvěje hrůzou.Co se týče názvu knihy Zj, není to výmysl nějakého vykladače, ale je odvozen přímo z textu, jak nám jej podle pokynů PJe zaznamenal sám AJan:Zjevení Ježíše Krista, které dal jemu Bůh, aby ukázal služebníkům svým, které věci měly by se díti brzo, on pak zjevil, poslav je skrze anděla svého služebníku svému Janovi. Zj1,1Než se pustíme dále, musím sem vložit malou poznámku o překladu Písma, k němuž se posléze vyjádří také náš učitel. Pokud se dostáváme k tak závažné a přitom tak různorodě vykládané biblické knize, jako je Zj, pak je nutno pečlivě hledět také na otázku překladu původního řeckého textu.

Povětšině jsme v našich pořadech vycházeli z nejpoužívanějšího českého ekum. překl. Na mnoha místech jsme si ovšem uvedli, že tento překlad, i když jazykově je docela pěkný, v řadě míst je buď příliš volný a někdy má dokonce charakter účelového výkladu, s ohledem na to mu překladatelé porozuměli, či spíše, s ohledem na to, jaký měli teologický názor. A to může být v některých místech vysloveně zavádějící. Proto je nutné jej srovnávat také s jinými překlady, aby se předešlo falešným výkladům...Nekladu si za cíl hodnotit všechny české překlady Písma a nemám k tomu ani autoritu, ale to, co jsem právě řekl, vychází z konkrétních veršů, s jejichž vyjádřením ve vztahu k originálu prostě kategoricky nemohu souhlasit.Prozradil jsem vám už, přátelé, že s přípravou (čili především s překladem) textů těchto pořadů, které se týkají Zj, mi tentokrát vydatně pomáhali manželé Zemanovi z Brna. Jejich hlasy nejsou neznámé těm, kdo TWR poslouchají pravidelně.Spolu se mnou jsou milovníky a ctiteli starého kralického překladu, i když je nám všem známo, že také má řadu nedokonalostí. Zejména v tom smyslu, že nevychází z těch úplně nejstarších nalezených rukopisů, které máme k dispozici dnes. Pochopitelně jeho nevýhodou v obecném pojetí je také stáří jazyka. Kralický jazyk (z konce 16. a ze začátku 17.stol.) se přecejen dost podstatně liší od naší současné mluvy. Některá slova docela vymizela, u jiných se posunul význam... A tak je těžké se rozhodnout mezi existujícími českými překlady, který z nich zvolit jako výchozí, jako hlavní, jako nosný... Zemanovi se rozhodli právě pro překlad kralický, takže pokud tu výslovně nebude uvedeno jinak, budeme citovat především z něho.Ovšem nezoufejme. Podobné rozpaky měl i náš DrMG. Ve své knize REVELING THROUGH REVELATION (Radost ze Zjevení) uvedl vlastní doslovný překlad knihy Zjevení, a zde při výkladu Zj jej rovněž občas používá.Už dlouhá léta ten svůj překlad nazývým "McGee-ho ad absurdum překlad", dodává na vysvětlenou náš teolog. Neříkám, že je nějak podstatně lepší než jiné. Nehájil bych ho příliš, kdyby naň někdo zaútočil. Je to jen pokus vydolovat z řeckého originálu, co chtěl Jan doopravdy říci, a zároveň se v něm uplatnila snaha vyjádřit to jazykem, který by byl pokud možno doslovný a přitom dostatečně srozumitelný dnešním lidem.Tolik tedy pár úvodních poznámek k překladům.

"Zjevení Ježíše Krista, které dal jemu Bůh, aby ukázal služebníkům svým, které věci měly by se díti brzo, on pak zjevil, poslav je skrze anděla svého služebníku svému Janovi" (Zj1,1)."McGee-ho ad absurdum překlad", o kterém jsme se zmínili, se v tomto verši trochu liší svým závěrem (nutno říci, že je to, co tu říkám, je už druhý překlad, neboť česky vyjadřuji, jak to do svého rodného jazyka přeložil náš Američan:"Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby ukázal svým služebníkům, které věci měly by se brzy stát; on dal znamení skrze svého posla svému služebníku Janovi".Především si prosím všimněme, že název knihy je "Zjevení". To je singulár, čili gramaticky vzato jednotné číslo. Nikoli plurál. Nikoli množné číslo.Když jsem působil jako pastor v Los Angeles, vzpomíná zkušený pastor, přišel za mnou jeden kazatel, důchodce, a napadl mne za můj výklad knihy Zjevení. Řekl: "Vy vůbec nic nevíte o Zjeveních". Použil při tom množné číslo. "Bratře", odpověděl jsem, "máte absolutní pravdu, o takové knize nic nevím. Dokonce jsem ji nikdy ani neviděl". Byl chvíli zmaten a když mu došlo, co míním, zůstal v rozpacích nad vlastní hloupostí. Kniha Zjevení je kniha "toho jednoho Zjevení". Je to APOKALYPSA, to znamená "odkrytí, odhalení, nebo zjevení" Ježíše Krista."Aby ukázal služebníkům svým, které věci měly by se díti brzy".V poslední kapitole Zjevení dostává Jan pokyn: "Nezapečeťuj slov proroctví knihy této, neboť jest blízko čas" (Zj22,10). Jak jsme si už v úvodu k celé knize řekli, Zjevení tedy není nějaká zapečetěná kniha. Ale je otevřená a má být srozumitelná i dnes. V tom je rozdíl na příklad

proti proroctví v knize Daniele, kde bylo Danielovi řečeno, aby své proroctví zapečetil.Pán Ježíš mluvíval v t.zv. "záhadných" (tajemných) podobenstvích. Upřímně řečeno, mnohá jsou záhadou (tajemstvím) i většině lidí v dnešní církvi. Ale náš Pán se k tomu vyjadřuje takto: "I řekl jim. Vám jest dáno znáti tajemství království Božího, ale těm, kteří jsou vně, v podobenství to všecko se děje, aby hledíce, hleděli, a slyšíce, slyšeli, ale nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové".Rozumějte, přátelé, v evangeliích máme jen polovinu příběhu. Tou druhou půlkou je kniha Zjevení. Porozumíme jí ovšem jen za předpokladu, že naším učitelem bude Duch svatý. Kniha Zjevení však snímá závoj a my smíme vidět Krista v jeho odkryté kráse, moci a slávě. Tato kniha je opakem tajemství. Dosud utajené věci jsou v ní odhaleny. Ale současně je PROROCTVÍM, jak uvidíme v dalším verši.Udivuje mě, řekne-li nějaký takzvaný křesťan, že nerozumí knize Zjevení. Vždyť nám byla dána právě proto, abychom těmto tajemstvím Božího království mohli porozumět.

Slovo "ukázat" (Zj1,1) znamená vylíčit slovy, vyjádřit v symbolech, zobrazit: přímo či nepřímo."On pak zjevil, poslav je..." Stále mějme na paměti, že za symbolickým vyjádřením stojí skutečnost. APetr vyslovil velké pravidlo, jak je třeba tlumočit proroctví: "To nejprvé znajíce, že žádného proroctví písma výklad nezáleží na rozumu lidském" (2P1,20).Principiálně vzato, nemůžeme vykládat jednotlivý úsek textu jen jako izolovaný, nýbrž potřebujeme se na něj dívat ve světle celého Božího Slova. Ottman řekl, "Obrazná řeč Zjevení zobrazuje fakta"."Aby ukázal...věci" - tím jsme ujištováni o tom, že Jan nemluví o něčem éterickém a prchavém, o nějakém snu. V knize jsou pevným jádrem skutečné činy a události. O jaké "věci" se jedná?Jednou večer jsme u nás opatrovali našeho malého vnoučka vzpomíná zase náš stařec. Nechali jsme ho, aby si šel hrát vedle do pokojíčku, kde pro něho míváme ve skříňce hromádku hraček. Všechny hračky (kterým mimochodem říká "moje VĚCI"), byly za chvíli rozházeny po celé podlaze pokojíku. Dopřáli jsme maličkému naprostou volnost a nenutili jsme ho, aby je nakonec posbíral. Neposbíral je ani nikdo z nás. Tak se stalo, že když jsem později v noci tudy procházel, šlápl jsem na některé z těch jeho VĚCÍ. Vlastně jsem o ně zakopl a málem upadl.Můžete namítnout, že "věci" ve Zjevení jsou jen symbolická vyjádření, ale přes symboly neklopýtnete. Ovšem v knize Zjevení jsou ty "věci" udělány někdy z velmi tvrdého materiálu. Jsou realitou. Kdykoli Jan používá symbolu, jasně nám to sdělí. A můžeme si být jisti, že jej používá jen proto, že skutečnost je daleko větší, mohutnější a slavnější než symbol. Skutečnou věc by vůbec nebylo možné slovy popsat, protože v našich jazycích na ty skutečnosti nemáme slova. Symbol tedy jen nedokonale zastupuje skutečnost."Co se MÁ brzo stát." Správněji by tu prý mělo být "Co se MUSÍ stát brzo", čili vyjádření neústupné naléhavosti...A co znamená to "brzo"? Je velmi důležité uvědomit si dvojí význam tohoto slova. V Písmu se objevuje jen několikrát. Např. ve výroku Pána Ježíše, "Pravím vám, že jich brzo pomstí" (L18,8) (týká se to jeho vyvolených). Rozumějme tomu tak, že když pomsta začne, bude vykonána rychle. Nebude se s ní okolkovat. Původní slůvko "brzo" se nevztahuje na příchod Pána Ježíše jen v tom smyslu, že nastane za chvíli od okamžiku, kdy byl ohlášen, nýbrž také na urychlené splnění těch věcí, o kterých PJ mluvil, že se stanou, až se vrátí. Jeho pomsta se uskuteční v krátkém časovém úseku.AJan nám předkládá zjevení Ježíše Krista, které dal jemu BŮH. Všimněte si schůdků, po nichž jakoby zjevení sestupovalo od Boha Otce:Bůh - Ježíš Kristus - anděl - Jan - služebníci.

To zjevení, o němž je řeč, má tedy počátek v Bohu, je dáno Ježíši Kristu, ten je předává svému andělu, anděl Janovi, a od Jana jde k Božím služebníkům, kteří mají vědět, co se bude dít. To je zároveň cesta, po níž zjevení přichází dnes k nám.

Ve druhém verši je krátka zmínka jakoby o metodě, o způsobu zjeveníKterýž osvědčil slovo Boží a svědectví Jezukristovo a cožkoli viděl. Zj1,2Jinak (podle našeho MG) přeloženo: Který přinesl svědectví o slově Božím a o svědectví Ježíše Krista, jakož i o věcech, jakkoli mnoho jich viděl."Osvědčil", "dosvědčil" nebo "přinesl svědectví". V řečtině je zde gramaticky aorist. Jakoby se Jan přenesl do doby, v níž budou i posléze žít jeho čtenáři, tedy až do našich dnů, a odtud se díval zpátky na události, které popisoval.Přinesl svědectví "o slově Božím". Jsem přesvědčen, že výraz "slovo Boží" se vztahuje jak na Krista (viz právě Janovo evang.1,1), tak na obsah celé knihy. On je živé Slovo. A zjeví-li nám jej psané slovo, pak je i ono živé, tím si můžeme být jisti."A o svědectví Ježíše Krista". Mimochodem slovo "svědectví" se vyskytuje v Janových spisech celkem asi 90krát, z toho zhruba 50krát v jeho evangeliu. Jan stál jako velký svědek svého Mistra."A o všech věcech, které viděl". Jan byl tedy očitým svědkem nejen za života PJe, ale také nyní při Zjevení, které je mu dáno. A co Jan viděl, z toho pod vedením Ducha vytvořil psaný obraz. Příteli, kniha Zjevení je tak trochu jako televize. Poněkud s nadsázkou náš starý učitel říká, že to byl první televizní program, který byl kdy přenášen. Pochází z nebe od Boha Otce prostřednictvím jeho Syna, Ježíše Krista. Byl svěřen andělu a ten jej zprostředkoval Janovi. A Jan všechno, co viděl, zapsal slovy. AJan tedy nejen slyšel, ale i viděl, což jsou dvě cesty, jimiž získáváme naprostou většinu informací. (Někdy bych rád věděl, jestli Jan také alespoň trochu něco necítil, nevnímal čichem, protože jsou v knize úseky, kde jako byste zachytili vůni, dodává jakoby v závorce náš starý kazatel.)

Blahoslavený, kdož čte, i ti, kteříž slyší slova proroctví tohoto, a ostříhají toho, což napsáno jest v něm; nebo čas blízko jest. Zj1,3Tento verš vystihuje vlastně blaženství, štěstí, prožívané při studiu celé Bible. Stojí tu: "Blahoslavený (blažený, blaze tomu), kdo čte", tedy čtenář nebo i učitel BSa v církvi. Požehnání spočívá na těch, kdo čtou, i na těch, kdo poslouchají.A současně je tu řečeno, že čtenář či posluchač má teké zachovávat to, o čem je v knize psáno. Trojnásobné požehnání přichází ze čtení, poslouchání a zachovávání. Věřím, že ti, kdo projdou celou knihou Zjevení, obdrží zvláštní požehnání. Doopravdy v to věřím, ubezpečuje nás zvěstovatel dobrýh zpráv, vždyť Jan to říká.Dále jsou v textu na řadě pozdravy od Jana, pisatele, a také od PJKa, který je v nebi.Jan sedmi sborům, kteříž jsou v Azii: Milost vám a pokoj od toho, kterýž jest, a kterýž byl, a kterýž přijíti má. a od sedmi duchů, kteříž jsou před oblíčejem trůnu jeho. Zj1,4Jak zvláštní pozdrav! "Jan sedmi sborům, které jsou v Azii". "Azie" v tomto případě označuje oblast, které dnes všeobecně říkáme Malá Azie, čili vlastně dnešní Turecko, což se dále potvrdí názvy měst, která jsou tu oslovena.Všimněte si, že Jan ke svému jménu nepřipojuje žádný titul. Nepochybuji o tom, že Jana ve všech sedmi sborech dobře znali. Víme, že působil a kázal v Efezu, a zřejmě měl přehled také o dalších církvích (či dokonce dohled nad církvemi) v celé oblasti. A přesto si tu Jan nepřisuzuje žádný titul, žádnou zvláštní autoritu. Stojí zde v roli služebníka, který jen zaznamenává to, co mu Bůh zjevil...

Než půjdeme dál, chtěl bych vás upozornit na číslo SEDM. V uvedeném 4.verši se vyskytuje dvakrát: sedm sborů a sedm duchů. Číslo sedm (podobně jakoi jiná čísla) má v Božím slově

určitý symbolický duchovní význam, který byl patrně zcela jasný lidem žijícím současně s Janem, ale je naprosto cizí nám dnes. Snad karbaníci velmi dobře znají jistý význam některých čísel, stejně tak i pověrčiví lidé. Nicméně číslo sedm v Božím slově zpravidla vyjadřuje něco mimořádného. Neoznačuje dokonalost v nějakém perfekcionistickém smyslu, nýbrž úplnost. Někdy je úplnost zároveň dokonalá, ale ne vždy.SEDMička nám v duchovní aplikaci BSa vypovídá o něčem dohotoveném, reprezentativním. Zvláštním způsobem se toto číslo vyskytuje ve spojitosti s Boží smlouvou a v Božím jednání s Izraelem.Např. sobota (Sabat), obřízka a bohoslužba - jsou spjaty se sedmým dnem. Při čtení Božího slova nám neujde, že na příklad Jericho bylo obcházeno sedmkrát, že Náman se měl sedmkrát ponořit do Jordánu, že v době Josefova působení v Egyptě bylo sedm roků hojnosti a sedm let hladu, že Nabuchodonozorovo šílenství trvalo sedm let.V Novém zákoně je vysloveno sedm blahoslavenství, v modlitbě Páně sedm proseb, v Mt 13 je sedm podobenství, známe sedm výroků Pána Ježíše z kříže, a v knize Zjevení rovněž nelze číslo sedm přehlédnout či považovat za náhodné.Nechci, abychom se stali nějak pověrčivými a promítali si význam těchto čísel třeba do cestování městskou dopravou, nebo v jiných záležitostech, které s duchovním významem čísel nemají nic společného! Ale na druhé straně nyní potřebujeme vzít na vědomí, že číslo sedm je významným číslem knihy Zj.Jan píše "sedmi sborům" (Zj1,4). Cožpak jich v Azii nebylo víc? Známe přece ještě sbory v městech Kolossis, Milét, Hierapolis, Troada a byly i na mnoha jiných místech.V Městě Hierapolis jsem byl přítomen vzpomíná náš učitel. Dosud existuje a je asi 15 km vzdáleno od Laodicee, z níž zbyly ruiny. Jinak jsou v Laodicei jen tři motely a jeden nebo dva obchody. Ruiny v Hierapolis jsou naprosto jiné, jsou svým způsobem nádherné. A jsou významné tím, že umožňují představit si, jak ohromné město to kdysi bylo. Naopak trosky Laodicee jsou z větší části ukryty v neobdělaném ovesném poli. Vykopávky se neprováděly.AJan byl veden, aby psal sedmi sborům, ale Hierapolis mezi nimi nebyla, ač to bylo důležité centrum křesťanství a byly tu nalezeny trosky čtyř chrámů z dob ranného křesťanství. Jan byl veden, aby psal jen těm sedmi určitým sborům, protože měl-li zachytit úplnou situaci anebo z určitého pohledu i úplnou budoucí historii církve, toto byly representativní sbory, jak ještě dál uvidíme."Milost vám a pokoj". Slovo MILOST je "charis" - řecký tvar obvyklého křesřanského pozdravu. POKOJ je "šalom" - hebrejský (židovský) tvar pozdravu. Pokoj plyne z milosti, a milost je zdrojem všech našich dnešních požehnání. Kniha Zjevení odhaluje Boží milost a také pokoj. Promítnuto do naší situace můžeme říci, že při studiu knihy Zj se nemusíme chvět strachem, ale můžeme mít ve svých srdcích Boží pokoj."Sedm duchů", o nichž je tu zmínka vztahuji na Ducha svatého, vysvětluje předběžně náš DrMG, a souvisí nejspíše se sedmi svícny, jak uvidíme později.

A od Ježíše Krista, jenž jest svědek věrný, ten prvorozený z mrtvých a kníže králů země, kterýž zamiloval nás a umyl nás od hříchů našich krví svou, a učinil nás krále a kněží Bohu a Otci svému, jemuž buď sláva a moc na věky věků. Amen. Zj1,5-6V těchto dvou verších jsou vyjmenovány některé tituly Pána Ježíše Krista, a není bez zajímavosti, že jich je opět sedm.1/ "Věrný svědek" - PJK je jediným důvěryhodným svědkem skutečností, uvedených v této knize. Ty skutečnosti jsou o něm. PJ tedy svědčí o sobě. Těžko můžeme věřit jiným lidem, ale Pánu Ježíši věřit můžeme.2/ "Prvorozený z mrtvých". PRVOROZENÝ je řecky PROTOTOKOS. A to slovo má zde spojitost se vzkříšením. PJ je první, který vstal z mrtvých, aby už nikdy nezemřel. Jak zvláštní vítězný obraz se v tomto vyjádření ukrývá! Smrt jakoby byla lůnem, z něhož se narodil. Vyšel

ze smrti do života. Hrobem prošel jen na krátký čas. Dosud nikdo nešel touto cestou, ale ti, kdo mu patří, budou vzkříšeni jako On, a vzápětí na to nastane vtržení (1Te4,14). Pak bude následovat jeho příchod na zem.3/ Označení "Kníže králů země" - vyjadřuje jeho svrchované postavení v tisíciletém království.4/ "Který zamiloval nás" - ve skutečnosti je tu použit přítomný čas, jak to vyjadřuje ekum. překl. a tím zdůrazněn jeho neměnný postoj vůči těm, které miluje, vůči jeho vlastním. Kniha Zjevení by nás jako Boží děti neměla vylekat, vždyť všechno vychází od toho, jenž nás MILUJE. PJK nás nemiloval jen tehdy, když zmíral na kříži, i dnes nás miluje. Právě teď, tuto minutu.5/ "Umyl nás od hříchů našich krví svou" (Místo toho umyl lze podle použití toho původního slova říci prý také rozvázal, uvolnil nebo zprostil). Kristova krev je v mnoha směrech velmi důležitá. Není to jen nějaký náboženský symbol. Ve Starém zákoně učil Bůh svůj lid, že "...v krvi je život těla..." (3M 17,11). A Bůh v tom SZním verši pak pokračuje slovy, "já pak oddal jsem vám ji k oltáři, k očišťování duší vašich." (kral.)Když Kristus proléval svou krev, mám za to, že vytekla všechna, kolik jí jen mohlo vytéci. Dal svou KREV pro tebe a pro mne. Dal svůj ŽIVOT, přeješ-li si vyjádřit to jinak. On zemřel, a když Bůh na mnoha místech říká, že ta krev je velmi významná pro naši spásu, my ji nemůžeme podceňovat, jak to dnes někteří lidé dělají.V této souvislosti náš MG připoíná jednu starou píseň, jejíž volný překlad je znám i v naší řeči (William Cowpera):Znáš-li ten zdroj, kde drahá krev z Kristových prýští ran?To proud, jenž tiší Boží hněv, do nebes vnáší bran.Každý, kdo jen ke kříži šel, svůj vyznal Pánu hřích,tam milost, pokoj obdržel, zbaven byl všech skvn svých.APetr napsal: "Vědouce, že ne porušitelnými věcmi, stříbrem neb zlatem, vykoupeni jste z marného svého obcování toho, od otců vydaného, ale drahou krví jakožto Beránka nevinného a neposkvrněného, Krista" (1Pt1,18-19).Díky tomu, že byla prolita tato svatá krev, mohl AP napsat mladému kazateli Timoteovi: "Jeden je zajisté Bůh, jeden také i prostředník Boží a lidský, člověk Kristus Ježíš" (1Tm2,5). PJ nás očistil od hříchů svou vlastní krví. Jak předivná, slavná věc! A přitom jak těžké je pro nás porozumět jí...6/ "A učinil nás krále a kněží Bohu a Otci svému" (ekum."a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce") - věřící ve skutečnosti nikdy nejsou králi. Jsou královstvím kněží a budou vládnout s Pánem Ježíšem.Na toto téma je možno zejména v některých kruzích slyšet různé písně, které ovšem svým textem dávají znát, že autor měl sice dobré úmysly a snad i vzrušené city a k tomu v některých případech i docela hudevní či jazykovou invenci, ale něměl příliš mnoho povědomí o biblických pravdách...Docela upřímně se přiznávám, že oblíbená píseň "Král přichází" si mně nikdy nezískala, vsouvá sem osobní zkušenost s nějakým aktuálním popěvkem náš starý teolog. Král přichází, dobrá, dobrá. Ovšem až přijde jako král, bude to příchod na ZEM, a dřív, než PJ přijde na zem jako král, dojde k události zvané vtržení. Tehdy přijde jako můj Spasitel, jako ženich pro svou nevěstu, pro církev, kterou miluje a pro niž se obětoval. Přijde milý mé duše.Proto mě píseň "Král přichází" nevzrušuje. Mám k PJi mnohem bližší vztah než jen jako ke králi země. Je mým osobním Pánem. On nás učinil královským kněžstvem, které se bude podílet na jeho kralování.Zajímavé je vyjádření "Bohu a Otci SVÉMU". Proč ne "Bohu a NAŠEMU Otci"? Protože Bůh je Otcem PJe v tom smyslu, v němž není Otcem naším. Rozumějte, my se stáváme Božími syny (dětmi) skrze znovuzrození, skrze víru, tím, že ho přijmeme jako Spasitele. Ale

Kristus má postavení Syna od věčnosti do věčnosti.7/ "Jemu buď sláva a moc (nebo nadvláda del MG) na věky věků". Zdůrazněna je tu věčnost.A pak v tomto výčtu charakteristik zní zvukově snad docela známé slůvko "Amen". Kristus je "Amen", jak jsme viděli u proroka Izaiáše. Je to svým způsobem také jeho titul. Ježíš Kristus je předmětem i smyslem této knihy. On dává do pohybu veškeré události, a všechny události se nakonec u něho sbíhají. On je vzdálený věčný cíl ve všem. Všechny věci byly nejen JÍM učiněny, ale všechny byly učiněny PRO NĚHO. Vesmír existuje vlastně kvůli němu.

Aj, béře se s oblaky, a uzří jej všeliké oko, i ti, kteříž ho bodli; a budou plakati pro něj všecka pokolení země, jistě, Amen. Zj1,7"Hle, přichází v oblacích" (ekum). Toto vyjádření popisuje osobní, fyzický Kristův příchod a připomíná slovo, kterým se kdysi PJ loučil se svým učedníky, když se od nich vznesl do nebe..."Uzří ho každé oko" (ek) znamená, že přijde ve skutečné tělesné podobě a lidé ho budou moci vidět na vlastní oči. Víme už, že když si Kristus při vtržení vyzvedne církev z tohoto světa, neukáže se všem. Nevěřím v nějaké skryté, utajené vtržení, jak se někteří lidé pokoušejí je popsat. Ale na druhé straně v čase vtržení se Kristus neobjeví na zemi. Věřící budou uchváceni a setkají se s Pánem v povětří. Kdyby měl Kristus v té době přijít na zem, nemělo by smysl uchvácení do oblaků. Proto nemůže jít o vtržení v našem verši. Jedná se o jeho příchod na zem jako krále."Uzří ho každé oko". Důraz knihy Zjevení je položen na jeho příchod na zem, aby tu zřídil své království."A budou plakati pro něj všecka pokolení". Možná by byl lepší překlad: "všechny čeledi země se budou pro něho bít v prsa". Taková bude odezva všech, kdo Krista zavrhli. Svět ho nebude chtít vidět.Slovo v závěru zní "Jistě, Amen" a znamená "ano, je to pravda, (věrně)". On to učiní. Své úmysly nezmění. On je věrný. A k tomu je navíc připojeno známé mocné vyjádření:Já jsem Alfa i Omega, totiž počátek i konec, praví Pán, který jest, a který byl, a který přijíti má, ten všemohoucí. Zj1,8"Jsem Alfa i Omega". Jak pozoruhodný výrok v řečtině. Alfa a omega jsou, jak známo, první a poslední písmena řecké abecedy. Z hlásek abecedy se tvoří slova, a tu je zajímavé mít na paměti, že PJK je mimo jiné nazýván "Slovem Božím". On je úplným zjevením a rozumným sdělením Boha. Jen použiješ-li tuto abecedu, můžeš komunikovat s Bohem, příteli. Jedinou řečí, jakou Bůh hovoří, a které naslouchá, je řeč, v níž je PJ Alfou a Omegou a tím vlasně také všemi písmeny mezi tím. Chcete-li se dostat k Bohu Otci, musíte jít prostřednictvím Syna, Ježíše Krista."Počátek i konec" se vztahuje na věčnou existenci Syna a na jeho neproměnnost. Stejně to vyjadřuje verš, "Ježíš Kristus včera i dnes tentýž jest, i na věky" (Žd13,8). Říká-li, že je tentýž, neznamená to, že chodí dnes kolem Galilejského moře jako kdysi. Ale znamená to, že je stejný co do vlastností. Nemění se. Protože je počátek i konec, je nad časem i nad věčností."Praví Pán" (Hospodin)- tento výrok je jedním z potvrzení božství Pána Ježíše Krista."Který je" - nyní, to je přítomný stav, kdy PJ je Kristem ve slávě."Který byl" - čili v minulosti, když poprvé přišel jako Spasitel."Který přijíti má" - to je odkaz na období v budoucnosti, až Kristus podruhé přijde jako Panovník na tuto zem.Verše 4-8 jsou velmi pozoruhodným úsekem, které obsahují pozdravy od Jana, jako pisatele, a současně od samotného PJKa. Nezapomeňme na jeho slova o tom, že nás miluje; nebojme se proto ničeho, co má následovat.

Nyní vstupujeme, milí posluchači, do další části 1.kap.Zj, kterou náš učitel nadepsal zase

svým pomocným nadpisem: KRISTUS V OSLAVENÉM TĚLE JAKO SOUDCE NAD SVOU CÍRKVÍ.Já Jan, i bratr váš, i spoluúčastník v ssoužení, i v království, i v trpělivosti Ježíše Krista, byl jsem na ostrově, kterýž slove Patmos, pro slovo Boží a pro svědectví Ježíše Krista. Zj1,9Vyjádření "Já, Jan" se v knize Zj vyskytuje třikrát - další dvě místa najdeme pak na konci knihy."Váš bratr a společník v soužení" - to se netýká velkého soužení, ale soužení pro Pána a pro svědectví. AJan se dostal do NESNÁZÍ kvůli svému svědectví, kvůli svému postoji k PJKu. Římský vladař Domitián (r.96) nechal Jana uvěznit na ostrově Patmos. Předtím Jan působil ve sboru v Efezu. Přitom dohlížel také na některé další sbory a vyučoval Božímu slovu.Jan tedy takto stručně vysvětluje, proč byl na ostrově Patmos. Byl tam vyhoštěn asi někdy mezi rokem 86 a 96. Je to drsný, maličký vulkanický ostrov u pobřeží Malé Azie.V poněkud absurdním překladu našeho MG ta druhá polovina zní asi takto: "octl jsem se na ostrově zvaném Patmos pro slovo Boží a svědectví o Ježíši." České slůvko "PRO" zní řecky "DIA" = a znamená také "KVŮLI", kvůli Slovu Božímu.Pokud jde o ty nesnáze, které AJana dovedly až do vyhnanství, náš přednášející k tomu dodává: Učíte-li všemu, co je v Božím Slově, dostanete se nepochybně do nesnází nejrůznějšího druhu. AJan poznal těžkosti pro svědectví moc dobře, stejně jako celá první církev. Takže máme-li nějaké občas také my, není to vůbec nic nového.Druhá strana je však, že AJan se představuje také jako "spoluúčastník v království". Nejde o tisícileté království, protože to ještě nebylo ustaveno. Zřídí je až Kristus po svém příchodu na tuto zem. Jde o to, že prostřednictvím nového narození skrze víru, jímž se hříšník stává součástí Krista, stává se rovněž spoluúčastníkem v království Božím.

A byl jsem u vytržení ducha v den Páně, i uslyšel jsem za sebou hlas veliký jako trouby, an dí: Já jsem Alfa i Oméga, ten první i poslední, a co vidíš, piš do knihy, a pošli sedmi sborům, kteříž jsou v Azii, do Efezu, a do Smyrny, a do Pergamu, a do Tyatiry, a do Sardy, a do Filadelfie, i do Laodicie. Zj1,10-11Tohle je tedy výchozí bod. AJan si nevymyslel, že by kromě těch ostatních spisů mohl napsat navíc ještě něco atraktivnějšího, ještě nějaký "trhák"..., ale byl k tomu vede, dostal to jako příkaz od samotného Pána, aby psal a aby pak to psaní poslal těm vyjmenovaným sedmi sborům.DrMG k tomu říká, že Duch svatý zde koná svůj úkol, své poslání. Proto se modlím, dodává náš učitel, aby Duch Boží všechno to, co se týká Krista, ukázal také nám. Je to přesně to, o čem mluvil Pán Ježíš Kristus v souvislosti s posláním Ducha svatého. Řekl: "Když pak přijde ten Duch pravdy, uvede vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, to mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám. On mne oslaví; nebo z mého vezme a zvěstuje vám" (J16,13-14).Začínáme se zabývat vizí oslaveného Krista, která byla svěřena AJanovi. Myslíme na něho v jeho nynějším postavení jako vznešeného nejvyššího kněze.Plně si uvědomuji, že jsem sám o sobě naprosto neoprávněný k tomu, abych se pokoušel vykládat tyto úchvatné výroky o něm. Jen Duch Boží nám je může ozřejmit. Nicméně v Žd3,1 čteme: "A proto, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte apoštola a nejvyššího kněze vyznání našeho, Krista Ježíše".AJan uvádí: "Byl jsem ve vytržení Ducha". Duch svatý jej naplnil a on náhle vidí obraz jakoby v širokoúhlém provedení. Je to panoramatická projekce, má k dispozici obraz i zvuk. Zrak i sluch jsou plně zaměstnány.Zajímavé určení je tu z hlediska času: "v den Páně". Jsou rozdílné názory na tento den. Někteří významní učitelé Bible mají za to, že jde o obvyklé pojetí shodné s jinými místy. Že jde o Den Pána Ježíše (s velkým D), do jehož děje byl Jan ve vytržení uveden. Respektuji je i

jejich stanovisko, hodnotí své kolegy teology náš učitel, dříve než vyjádří svůj vlastní pohled, vždyť hlavním tématem celé knih Zjevení je právě Den Pána Ježíše, zahrnující období soudů, období Velkého soužení a tisíciletého království.V tomto smyslu je označení "Den Páně" použito v Novém zákoně ještě na těchto místech:APetr: Sk2,20 Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně, velký a slavný; Sk2,20 ekum.A AP 1Te5,2: Sami přece dobře víte, že den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. 1te5.2 ekum.abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás, jako by den Páně měl už nastat. 2te2.2 ekum.V tomto verši Z naší Zj1 je však v řečtině (v původním textu) použito slovo "Pán" v jiném pádu a slovosledu než je v této vazbě obvyklé na těch uvedených ostatních místech. Asi tak jako by tu místo obvyklého vyjádření "Den Páně" znělo "Pánův den". Stejná vazba se vyskytuje už pouze jedenkrát, a sice ve vazbě "Pánova večeře" (1K11,20).Proto se spíše kloním k názoru, uzavírá krátké nahlédnutí do svého studia náš kazatel, že to mohl být den, kdy měla církev obyčej se shromažďovat: první den po sobotě, čili v neděli.

"A uslyšel jsem za sebou hlas veliký jako trouby". Kdo to byl? Hned se to dovíme:I obrátil jsem se, abych viděl ten hlas, kterýž mluvil se mnou, a obrátiv se, uzřel jsem sedm svícnů zlatých. A u prostřed těch sedmi svícnů podobného Synu člověka, oblečeného v dlouhé roucho, a přepásaného na prsech pasem zlatým. Zj1,12-13Jan uslyšel hlas podobající se zvuku hlásné trouby nebo polnice, který k němu mluvil. Až Pán Ježíš sestoupí s nebe, aby vyzvedl svou církev ze země, přijde rovněž s hlasitým voláním. V 1Te4,16 o tom čteme: "Nebo sám ten Pán se zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprvé".Jeho hlas bude znít JAKO hlas archanděla, bude se podobat zvuku polnice. Stejný popis vidíme v obou případech. Ale bude to Kristův hlas, on sám vzkřísí ze smrti ty, kdo mu patří, nebude potřebovat na pomoc žádného archanděla.Jak je úchvatné hledět na takový zjev Pána Ježíše Krista! Pohled na bytost podobnou Synu člověka. Je oděn řízou až na zem a kolem hrudi má zlatý pás.A těch sedm zlatých svícnů nám připomíná stánek úmluvy. Tam to byl jeden svícen se sedmi rameny. Zde je zajímavé, že Jan vidí sedm samostatných svícnů. Vysvětlení je v tom, že tyto svícny určitým způsobem reprezentují sedm různých místních sborů (v.20). Všechny mají stejnou zodpovědnost a stejnou funkci. Pán Ježíš řekl: "Já jsem světlo světa, a když odejdu, VY budete světlem na světě" (J8,12; Mt5,14).Díváme se v tomto Janově popisu na Pána Ježíše Krista, našeho slavného nejvyššího kněze. Má velekněžský oděv, který znázorňuje jeho dokonalou spravedlnost. Není v něm hřích a ON hřích ani nepoznal.Co se týče PÁSU, Josephus uvádí, že kněží nosili pás přes prsa. Běžným zvykem v praktickém životě té doby bylo opásat si bedra. Ale v tomto případě je opásáním zdůrazněna nikoli služba, ale SÍLA.Naše pozornost je obrácena k našemu velkému nejvyššímu knězi, který stojí uprostřed těch svícnů, uprostřed těch sedmi církví. A podle toho, co vidíme dále můžeme říci, že je SOUDÍ (kárá, trestá, napomíná). Usměrňuje věřící proto, aby jejich světlo, jímž mají být, nepřestalo zářit.Je to téma, o němž se chci rozepsat, předesílá náš průvodce v těchto pořadech. Mám pro ně název - Současný Kristus. Dosud jsem o tomto předmětu nepsal, a snad bych se k němu ani nedostal, kdybych neuslyšel řadu falešných, nepravdivých výroků o Ježíšově činnosti v současnosti. Příteli, Písmo nás nenechává ve tmě, pokud jde o jeho práci dnes. Jmenuje tři velmi určité, přesně definované úlohy, které PJ v tuto chvíli zastává:

1) Kristus je PŘÍMLUVCEM. Je naším veleknězem. Stojí u zlatého trůnu v nebeské svatyni a bez přestání se za nás přimlouvá (Žd7,25). Je to nádherná věc, a my jsme šťastni, že právě toto je částí jeho úkolu.2) Za druhé, máme v něm ZASTÁNCE. Jde k umyvadlu, které je vně svatého místa. Tam umývá nohy těm, kdo jsou jeho, promítá náš MG současné věřící do těchto obrazů. Obmývá ty, kdo vyznávají své hříchy. Křesťané mohou zhřešit, ale musejí své hříchy vyznávat, aby znovu mohli mít obecenství se svým Pánem a Bohem."Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrný jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti" (1J1,9).AJan pak dále připomíná ve svém prvním dopise: "Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili" (ek). On (Pán) učinil všechno pro to, abychom nehřešili. Nevím jak vy, ale já jsem této úrovně ještě nedosáhl. A upřímně přiznávám, že jsem se nikdy nesetkal s někým, komu by se to podařilo. Ale Jan ve své ep. pokračuje: "Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce..." (obhájce, zastánce) (1J2,1). Kristus je naším obhájcem, advokátem. To znamená, že stojí na naší straně, brání nás, jsme-li obviněni, obžalováni, a my víme, že Satan je žalobce bratří.3) Kristus má ještě jinou úlohu, ale ta není příliš v oblibě. Je připomenuta v 1.kap.Zj, a já si myslím, že znám důvod, proč se o tomto úseku ví tak málo. Vidíme ho zde ve funkci takřečeno INSPEKTORA, který vykonává dozor. Jeho současná práce je v Písmu jasně nastíněna. Vstoupil na nebesa a posadil se po pravici Boží, ale ne aby tam odpočíval nebo aby nic nedělal. Výraz "posadil se" sice vyjadřuje skutečnost, že dokončil dílo záchrany člověka, ale z dalších textů vidíme, že teď žije v nebi, aby nás takřečeno spasenými zachoval. Aby napomáhal našemu vztahu s Bohem. Vždyť je jediným a jedinečným prostředníkem mezi člověkem a Bohem!!!

Poznali jsme tedy v rychlosti tři oblasti současné úlohy PJKa, dokud je v nebi. Jsou to PŘÍMLUVA, OBHAJOBA a DOZOR. Nyní se podíváme blíže na to třetí, protože o tom se zmiňuje náš text Zj, čili na jakousi dozorčí úlohu Kristovu.Kdeže je PJ právě teď? Vidíme ho mezi svícny. Ve 2M čteme o zlatém svícnu ve stánku úmluvy. Byl to snad nejkrásnější svatý předměte mezi všemi ostatními, jimiž byl stánek vybaven. Byl vyroben z ryzího zlata, měl po tři ramena na obou stranách hlavního sloupku. Vrcholek každého ramene a sloupku byl vytvarován do podoby mandloňového květu, v nich byly umístěny samotné lampy.Lampy na olej symbolicky zobrazují Ducha svatého; zlatý svícen celý představuje Krista - jeho slávu a božství. Kristus poslal Ducha svatého na svět. Zlatý svícen drží lampy, a ty osvětlují svícen, aby vynikla jeho krása a sláva. Takový obraz máme před sebou ve Zjevení.Věřím, že vám nyní Duch svatý učiní Krista ve veškeré jeho slávě, podivuhodnosti a kráse tak SKUTEČNÝM, že budete schopni vidět sebe ve světle jeho přítomnosti jako ty, nad nimiž má svrchovaný dohled, vyjadřuje svou touhu náš rozhlasový přítel.Zmínka o jakémkoli dohledu dnes není příliš populární. Nemáme rádi nad sebou dozor, ale v knize Zj Pána spatřujeme mezi svícny, jak koná svou dohližitelskou službu.Ve stánku dbal o svícen sám nejvyšší kněz, připomíná náš kazatel. Ostatní kněží měli různé jiné povinnosti, ale o svícen se staral on. Zapaloval světla. Doplňoval olej a přistřihoval a čistil knoty. Jestli některá lampa začala čadit a nesvítila jasně, on jediný směl odstřihnout ohořelý knot.PJK dnes chodí mezi svícny. Je uprostřed své církve, zbudované z jednotlivých místních sborů, které se skládají zase z jednotlivých věřících. A v této úloze dělá několik věcí: čistí knoty. Jedním z důvodů, proč nás tu na zemi nechává procházet jistými zkouškami, je i to, že nás chce zbavit něčeho špatného (očistit náš knot, abychom dobře svítili), chce docílit toho, aby naše světlo jasněji zářilo. Olej v lampách představuje Ducha svatého.

Unavuje mě, když dnes slýchám některé věřící lidi pokřikovat, že "Duch svatý dělá toto, a D.sv. dělá ono", zívá náš starý kazatel. Přátelé, Ježíš Kristus je hlavou církve. On to byl, kdo poslal DSého na svět. Řekl, že až DSý přijde, bude konat jisté věci. Nikoli ovšem jen nějaké skutky, které byste od něho chtěli. DSý dělá to, k čemu byl Pánem Ježíšem poslán na svět.Kristus je hlavou církve. Pán chce, aby zde bylo světlo. Vzejde-li z mé služby nějaké světlo, pochází z Ducha svatého. On je jeho zdrojem. Žádné světlo nevzniká ve Vernonovi McGee, povídá za náš mluvčí v takových pořadech náš řečník. Zjistil jsem to už dávno.A PJK dělá ještě něco jiného. Když na to pomyslím, zachvěji se. Používá někdy nůžky nebo štípací kleště. Když lampa dobře nesvítí a čadí do prostoru, Pán Ježíš jí očistí nebo zastřihne knot.Věřím, že toto měl Jan na mysli, když mluvil o hříchu k smrti (1J5,16). Kdybychom mu dělali ostudu, může nás podle svého svrchovaného rozhodnutí dát taky docela stranou. Ach, kolik znám lidí, kteří byli odstaveni ze své služby: kazatele, starší sborů, diakony i učitele nedělní školy a jiné služebníky v církvi! Pán je ve svůj čas postavil stranou.Mějme na paměti, že PJ se nachází uprostřed svícnů a přeje si, aby dobře a jasně svítily.

Hlava pak jeho a vlasové bílí jako bílá vlna, jako sníh, a oči jeho jako plamen ohně. Nohy pak jeho podobné mosazi, jako v peci hořící; a hlas jeho jako hlas vod mnohých. Zj1,14-15"Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna" (ek) - vypovídají o jeho věčné existenci.. On je podle Dn7,9 "Starý dnů". On je ten, který trvá bez počátku a bez konce.Vyjádření, že "Jeho oči jsou jako plamen ohně" - mluví o jeho zraku, který všude pronikne. V souvislosti se sedmi jmenovanými sboru dále uvidíme, že PJ jako očitý svědek zná každý detail života své církve.Ví také všechno o každém z nás. A to nejen o našich viditelných skutcích nebo o slyšitelných slovech, nýbrž zná i každé hnutí naší mysli...Posadil se u chrámové pokladny a pozoroval lidi při dávání darů. Minulou neděli se díval, když jsi ty vkládal do košíčku nebo do pokladny svůj peněžitý dar, zasahuje nás osobně náš učitel. Možná tě ani nenapadlo, že by někdo mohl vědět, kolik to bylo a kolik ti ještě zůstalo.Jeho oči se také setkaly s očima Šimona Petra krátce poté, co ho Petr zapřel. Petr pak vyšel ven a plakal. Kdybychom jen mohl vidět oči svého Spasitele dnes! Přátelé, on se na nás dnes dívá. A moc bych si přál abychom si byli jisti, že to není jen pohled nějakého biřice, který kontroluje pravost našich myšlenek, který by snad čekal na každou naši chybičku, nýbrž je to pohled plný lásky, plný porozumění, plný přání toho nejlepšího pro náš život..."Jeho nohy podobné kovu rozžhavenému ve výhni" (ek). - Rozžhavená mosaz vyjadřuje symboliku soudu. Měď nebo měděný oltář, který byl umístěn mimo vlastní stánek úmluvy, znázorňuje Kristovo dílo vykonané zde na zemi, když zemřel na kříži. Tehdy nesl tvé a mé odsouzení za hřích. Ale nyní, jak jej vidíme tím Janovým prorockým výhledem na konci, je už připraven konat soud.

Na první pohled to tak možná nevypadá, ale člověk je v podstatě rád, když se mu podá balíček malých pravidel a směrnic, aby se měl podel čeho řídit, aby měl co zachovávat a posuzovat. Dej křesťanům pár drobných pravidel, jimiž se mohou řídit, a oni budou šťastní. Lidé vlastně nechtějí žít milostí, protože takový život je mnohem náročnější. Takový život záleží v tom, že člověk musí mít stálé spojení se svým Pánem, takový život předpokládá také značné nároky na toleranci a hluboké porozumění potřebným okolnostem při posuzování druhých...Dá se říci,že přirozenost člověka bude spokojeně příst jako kočka, když se jí lichotí, ale naježí se jako dikobraz, když se upozorní na selhání v něčem, co měla udělat. A to je také důvod, proč církev velkou měrou ignoruje nynější Kristovo postavení ve smyslu jeho současné úlohy Dohližitele.On tu však dnes stojí jako ten, kdo posuzuje stav našeho srdce. Stojí tu jako Soudce církve a

jak dále uvidíme rozhodně nelichotí; Odhaluje skryté motivy, odhaluje stav srdce, i když vidí i vnější věci, které lze posoudit jako dobré... Soustavně těm svým připomíná ba přikazuje: "Čiňte pokání!"Podrobněji to budeme sledovat při dalším probírání knihy Zjevení. Když je třeba, dokonce své církvi říká: "Pohnu svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti" (Zj2,5).Církev, věřící lidé v různých dobách bývali naplněni nevolí nad tímto Pánovým oslovením a vykrucovali se z něho po celá staletí. Činí tak dosud. Je to důsledek odporu, který je v srdci vlažných sebeuspokojených věřících. Jak ještě uvidíme, "Laodicejský" sbor věnuje Kristovým slovům pranepatrnou pozornost. Jak kdosi poznamenal: "Kristus je pro církev povětšině jako velký Člověk kdesi ve slávě, ale ztratila jej z dohledu"."Jeho hlas jako hukot příboje" (ek) - rozumějme, že je to hlas autoritativní, na jehož zavolání povstal vesmír. Je to hlas, který uslyší i zemřelí a vstanou z hrobu všichni, kdo mu patřili. Je to hlas, který také povolá ze země k proměnění všechny žíjící vykoupené, aby byli navždy s ním.Všechny tyto podoby, jak si tu o nich v těchto verších 1.kap.Zj postupně čteme, patří k obrazu Krista jako našeho velekněze, dohližitele a současně také soudce církve.

A měl v pravé ruce své sedm hvězd, a z úst jeho meč s obou stran ostrý vycházel; a tvář jeho jako slunce, když jasně svítí. Zj1,16Formulace, že "v pravici držel sedm hvězd" (ek) znázorňuje skutečnost, že On všechno ovládá."Z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč" (ek). V Písmu je nám řečeno, že meč představuje Boží slovo. V Žd4,12 čteme: "Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce" (ek).Z jiných textů NZna to možná není na první pohled tak zřejmé, ale PJK je nejen Spasitelem, nýbrž on je i soudcem své církve. On jako ten, který si církev vydobyl svou vlasní krví, se také může dívat, co ta jeho církev dále dělá, jak plní své poslání... To není soud ve smyslu věčné záhuby třeba celého některého sboru, ale historie (a to i docela nedávná) ukazuje, že Pán dovede a může, obrazně řečeno, pohnout svícnem, může odejmout požehnání a dopustit úplný úpadek... Zde vidíme, že Pán soudí svým slovem. A mějme na paměti, že jím posuzuje či i soudí svou církev i dnes."Jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle" (ek). Do slunce se nemůžeme přímo dívat, oslepli bychom. Domníváš se, že by ses byl schopen dívat na Stvořitele slunce, ptá se v duchovním rozvinutí tohoto textu náš učitel, že by ses mohl dívat na Krista ve slávě?Výsledek Janova setkání s tímto svrchovaným Pánem je nám popsán v následujícím verši:Jak jsem jej uzřel, padl jsem k nohám jeho jako mrtvý. I položil ruku svou pravou na mne, řka ke mně: Neboj se. Já jsem ten první i poslední. Zj1,17Jan byl učedník, který byl s Pánem Ježíšem Kristem, když byl na zemi, v důvěrném vztahu. On to byl, kdo odpočíval na jeho hrudi v horní místnosti, když byli všichni spolu. Jan byl velmi blízký Pánu Ježíši. Když však na ostrově Patmos ve vidění spatřil Krista korunovaného slávou, nevyšel mu vstříc, aby mu poklepal na rameno nebo aby si s ním potřásl rukou. Nepokoušel se ani dát se s ním do hovoru. Padl k jeho nohám jako mrtvý! Účinek toho, co Jan viděl, byl prostě nepředstavitelný, ohromující.Příteli, jestli takhle reagoval Jan jako člověk, který byl Pánu osobně velmi blízký, buďme ujištěni, že kdybychom se octli v přítomnosti Pána Ježíše my, nedokázali bychom k němu přistoupit nějakým nenuceným způsobem. Stejně jako Jan bychom padli k jeho nohám jako mrtví. Dnes je Kristus ve slávě.Někteří věřící rádi říkají, že Ježíš je jejich přítelem. Ale mějme na paměti, že On o svých přátelích řekl tohle: "Vy přátelé moji jste, učínite-li to, co já přikazuji vám" (J15,14).

Kdybychom jej mohli spatřit v plnosti jeho slávy a krásy, jsem si jist, že bychom se k němu nechovali tak lehkovážně, jak to někdy děláme v současné době, když jej nevidíme, když si mnohdy pořádně ani neuvědomujeme, kým je...Nicméně v každém případě je to úžasné slyšet jeho slovo: "Neboj se". Slyšet pozdrav, jímž ztělesněné božství oslovuje lidství.

Dále v našem textu vidíme, že sám PJ jmenuje čtyři důvody, proč se AJan a s ním ani my nemusíme bát, když vidíme svého milovaného Pána v jeho úžasné slávě:1/ "Já jsem první i poslední". Tato slova mluví o jeho nadčasovém božství. Přišel z věčnosti a směřuje do věčnosti. Žalmista to vyjadřuje slovy: "Prvé než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný" (Ž90,2). Výraz OD VĚKŮ NA VĚKY znamená, že on je Bohem od nekonečna v minulosti, kdy ještě nebyl čas, až do nekonečna v budoucnosti, kdy čas už zase nebude. Je první, neboť nebyl nikdo před ním, a je poslední, neboť nebude nikoho po něm.A slovo PJe pokračujeA živý, ješto jsem byl mrtvý, a aj, živý jsem na věky věků. Amen. A mám klíče pekla i smrti . Zj1,182/ "Já jsem to, kdo žije, i když jsem byl mrtev" - nebo, "jsem ten ŽIVÝ, a byl jsem mrtvý". Je zde vyjádřena jeho vykupující smrt a zmrtvýchvstání.Velmi mnoho lidí dnes trpí komplexem viny. Kdesi v podvědomí máme strach, že na nás někdo ukáže prstem a řekne: Nezapomeň, že jsi udělal to a ono... Tam jsi řekl tohle... A navíc: jaký soud zazněl ve tvém nitru, v té a v té situaci... Summa summarum, stále jsme ohroženi vědomím pravdivosti výroku: "Ty jsi vinen".Ovšem, že jsme na vině, a AP o této otázce pojednává v Ř7 a 8, kde se pak ptá a zároveň odpovídá: "Kdo je (tedy vyvolené Boží) odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Ř8,34" (ek) Čili AP říká: "Kdo odsoudí? Vždyť Kristus zemřel".Stěžuješ si na mne? Říkáš, že jsem velký hříšník? staví se do role obviněného náš pastor. Konstatuji, že máš pravdu, ale současně ti dávám na vědomí, že Kristus za mne zemřel a byl vzkříšen z mrtvých. Vstal pro mé ospravedlnění, aby ukázal, že mně je odpuštěno, a že jednou budu v nebi. A nyní je dokonce na pravici Boží a přimlouvá se, čili modlí se za mne.3/ "A hle, živ jsem na věky věků". Toto se týká jeho postavení v přítomnosti. Jak jsme viděli a jak si rádi zdůrazňujeme, On nejen soudí, ale zároveň se za nás přimlouvá. Jak je nám toho zapotřebí!4/ "Mám klíče od smrti i pekla (hrobu, ek)". Klíče vypovídají o svrchované autoritě a moci. PJ má tedy svrchovanou, konečnou moc nad smrtí dokázanou vlastní smrtí a zmrtvýchvstáním. Řecké slovo HADES, překládané často jako peklo, znamená neviditelný svět mimo sféru pozemského života. PJ je Pánem i nad těmito sférami... On jediný může spaseného člověka zbavit děsného strachu před smrtí.

V následujícím verši v závěru 1.kap. máme náznak chronologického uspořádání a rozdělení knihy Zjevení na tři časové etapy: minulost, přítomnost a budoucnost. V této chvíli provedu rozdělení zdánlivě podle svého, předvídá odpor náš učitel, ale až pokročíme v celé knize dál, ukážu, že je to rozdělení velmi přesné.Napiš ty věci, které jsi viděl, a které jsou, a které se mají díti potom. Zj1,191. "Napiš tedy, co jsi viděl". Co Jan viděl do tohoto okamžiku? Viděl Krista ve slávě. Dovolím si znovu připomenout, že máme před sebou velmi zřetelně kristocentrickou knihu. Jejím předmětem (tématem) je oslavený Kristus. Nehleďte na jezdce nebo na poháry hněvu nebo na šelmy, které se jen nakrátko objeví a zase zmizí ze scény. Soustřeďte svůj pohled na Pána Ježíše Krista. On je ten, který BYL, který JE, který BUDE. Je tentýž včera, dnes a

navěky. A Jan má za úkol napsat, jak ho viděl.2. "Napiš tedy... to, co jest". Co je to za věci, které JSOU? Jsou to záležitosti církve. A my (církev) jsme zde ještě téměř po dvou tisících let. O záležitostech týkajících se církve pojednávají kapitoly, které jsou nejblíže před námi, 2. a 3.3. "I to, co se má stát potom". Nebo podle překladu našeho učitele: "věci, které budou vidět po těchto věcech (meta tauta)". Zde tedy mám program PJKa, v němž uvidíme odchod církve do nebe a pak události, které se odehrají na zemi, až tu církev nebude. Tento program je obsahem kapitol 4-22.

Úplný závěr 1.kap Zj obsahuje interpretaci sedmi hvězd a sedmi svícnů, které nám Jan už stručně popsalTajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v pravici mé, a sedmi svícnů zlatých: Sedm těch hvězd jsou andělé sedmi sborů, a sedm svícnů, kteréžs viděl, jest sedm sborů. Zj1,20Všimněte si, Jan ve svém záznamu uvádí vysvětlení použitých symbolů, abychom blíže pochopili jejich význam."Tajemství těch sedmi hvězd...i těch sedmi svícnů". Je-li v Písmu řeč o tajemství (mysteriu), jde o tajemství posvátné, dosud neodhalené. Toto tajemství zde zmíněné je odhaleno až Janovi. Přináleží výlučně k tomu, co viděl Jan."Sedm hvězd" je "sedm andělů". Hvězdy reprezentují správu, autoritu. Ve 13.v. Judova listu jsou odpadlíci nazváni bludnými hvězdami. Slovo "anděl", jak jsme si už několikrát ukázali, znamená prostě "posel", a může jím být buď člověk nebo duchovní bytost. Může se tedy vztahovat na posla, patřícího k nebeským zástupům andělů, anebo docela stejně dobře také na představitele či učitele nějakého sboru či církevní obce na zemi.Rád slyším, že starší sboru je nazván andělem, povídá s úsměvem dlouholetý pracovník církve, protože někdy jsou starší pojmenováni úplně jinak. Takže, nemáte-li nic proti tomu, přidržím se tohoto výkladu. Už vzhledem k tomu, že AJan má postupně všem těmto sedmi poslům psát nějaké poselství. Nevím zda by AJan byl povolán k tomu, aby oslovoval duchovní bytosti..."Sedm svícnů je sedm církví", vysvětluje PJ pak dále Janovi. Pod pojmem svícen mějme spíš na mysli stojací lampu. Tedy stojan, na jehož vrcholu je olejová lampa, nikoli jen svíčka. Svícny, jako zdroje světla reprezentují sedm sborů, sedm církví v Azii, jak uvidíme dál. A ty zase, v širším průmětu reprezentují celou církev, církev jako tělo Kristovo. O tom však budeme hovořit až v souvislosti s dalším textem.

Milí přátelé, v našem čtení knihy Zj právě vstupujeme do oddílu o "církvi", která je také nazvána tělem Kristovým. Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni. Církev tvoří všichni znovuzrození věřící, které PJi dal nebeský Otec, a za něž se PJ modlil mimo jiné slovy J17.Po ukončení 3.kap.Zj se již církev ku podivu na naší scéně neobjevuje. Do konce 3.kap. je církev zmíněna celkem devatenáctkrát. Počínaje 4.kap. až k 2O.kap. včetně (kde jde o soud před Velkým bílým trůnem) není o církvi zmínka ani jednou. Je docela normální ptát se po jejím osudu a místě, kde církev celé to období prožívá. Určitě není na světě, protože byla ze země vzata.Následujících sedm dopisů, které si ve 2. a 3.kap:zj budeme pročítat, má trojí výklad a použití:1. Jednak jsou to dopisy adresné - přinášely přímé poselství místním církvím za Janových dnů. Mám v úmyslu v následujících dvou kapitolách vás zavést do míst, kde těchto sedm církví kdysi žilo, předesílá náš biblický cestovatel. Navštívil jsem je několikrát, a rád bych se tam vracel znovu a znovu, jednak proto, že je vzrušující sledovat zde různé stopy historie, a také proto, že se tím přimykám blíže k samotnému textu Bible.Věřím, že i vám se otevřou nové obzory Bible, navštívíte-li místa těchto sedmi sborů. Snad

víc, než kdybyste prochodili celý Izrael. Ty trosky nesou docela názorné a srozumitelné poselství. Jan psal sborům, o nichž věděl velmi mnoho z osobních návštěv, z osobního kontaktu.2. výklad a aplikace je mnohostranná - každý ze sborů je zobrazením určitého stavů různých místních církví v současnosti. Jinými slovy - při četbě poselství církvi na př. v městě Pergamon přijímáte zároveň poselství pro váš domácí sbor a pokud jste upřímní, také zcela osobně pro sebe.3. výklad a použití je chronologický pohled. V těchto sedmi dopisech jsou dějiny církve podány jakoby v panoramatické přehledu od letnic po PARUSII čili po vtržení - od události ve vrchním příbytku domu až po zachvácení celé církve do oblaků.

V historii církve je sedm odlišných období. Efez reprezentuje církev v době apoštolské; Laodicea - církev odpadlickou. Mnohé z tohoto prorockého zobracení se už vyplnilo, a teď jsme v období dějin, které činí tyto kapitoly nanejvýš pozoruhodnými.Dovolte, abych vás upozornil na určitou dost přesně vymezenou slohovou a také obsahovou formu, kterou zde PJ použil při diktování všech sedmi dopisů, žádá nás o pozornost náš bratr kazatel.1/ V oslovení každé církve je zdůrazněn určitý základní rys oslaveného Krista (kterého Jan viděl v předchozí 1.kap.). Samozřejmě, jsou vybrány tak, aby vždy zdůraznily nějaký konkrétní účel.2/ Dopisy jsou adresovány poslu nebo tedy andělu každé církve. Jak jsme si už řekli, podle mne je tím andělem lidský posel, je jím někdo, kdo má zodpovědnost za příslušný jmenovaný místní sbor.3/ Všechny ty vzkazy, nebo krátké dopisy začínají slovy "znám tvé skutky".4/ PJ nejprve vyslovuje pochvalu a teprve pak napomenutí. To je jeho metoda, i když jsou tu z ní výjimky. Pro Smyrnu a Philadelphii totiž nemá jediného slova napomenutí. Smyrna byla církví mučednickou a Philadelphia byla misijním sborem, aktivně šířila jeho slovo. Zarážející může být, že nemá jediného slova pochvaly pro Laodiceu, církev odpadlickou.5/ Každý dopis končí výzvou nebo přímo varováním: "Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím".

V tomto druhém hlavním oddílu knihy Zj vidíme VĚCI, KTERÉ JSOU, tzn. právě probíhající dobu církve a všechno, co se jí týká. Každý ze sedmi dopisů je poselstvím, které Pán Ježíš poslal té které místní církvi.Možná nejsme obeznámeni se skutečností, že v 1.a 2.století bylo dopisování a cestování v Římské říši úplně běžnou záležitostí. V rámci římského imperia existovala v té době dobrá komunikace. Takže dopisy ve Zjevení jsou pozoruhodné spšíe z jiných důvodů.Nejdůležitější z nich je ten, že ty dopisy posílá sám PJK přímo jednotlivým církvím. (To znamená, že máme vlastně dvě epištoly Efezským - jednu od Pavla, druhou od Pána Ježíše zprostředkovanou Janem).V Římské říši bylo mnoho významných sborů, ale těchto sedm bylo vybráno z několika důvodů. Jedním z nich byla patrně také jejich poloha v důležité oblasti římského imperia v 1., v 2. a ještě i ve3. století. Důležitost oblasti spočívala v tom, že se tu setkával východ a západ. Probíhal zde čilý obchodní ruch a bylo zde tedy mnoho lidí, kteří mohly různé zprávy roznášet dále po světě...Do r.2000 př.Kr. mělo území podél pobřeží Malé Azie vyspělou civilizaci (dnešní západní pobřeží Turecka). Je to překrásný kraj. Ale nejen že je tam krásně, je to zároveň jedna z nejbohatších zemí. V dávnověku bylo právě zde centrum slavného chetitského národa.Město Efezus bylo založeno kolem r. 2OOO př.Kr. Chetity, stejně i Smyrna (dnešní Izmir). Pergamos byl založen zřejmě později, Tyatira a Sardis ještě později, velkými obchodními

centry se tato města stala až za Alexandra Velikého. Střetly se tam civilizace anatolská s řeckou. Vždy je dobře rozlišíte, protože bohové Anatolců (primitivnějších lidí) byla zvířata, zatímco řečtí bohové promítali a zveličovali lidské vzory.Efez měl v té době možná už asi sto tisíc obyvatel. Bylo to velké město a vlastnilo obrovské přírodní divadlo s místy pro 20.000 diváků. Bylo letosviskem, kam přijížděli římští vládcové. Bylo postaveno z bílého mramoru.Dopad evangelia v této oblasti byl značný. Evangelium zasáhlo Efezus do té míry, že později byly při vstupu do přístavu umístěny čtyři sloupy nebo věže se symbolem kříže. Každý z nich byl věnován jednomu z evangelistů - Matoušovi, Markovi, Lukášovi a Janovi. Dnes tam stojí už jen jeden sloup, ale symbol kříže na něm je dosud. A dalšími důkazy mocného vlivu evangelia jsou i místa, kde pohanské chrámy byly později přeměněny ve církevní modlitebny.Po skončení Pavlova a Janova působení se v této oblasti nachází početná populace křesťanů. Zdá se, že Pavel měl v Efezu své největší pole působnosti a Lukáš píše: "...všichni, kteří přebývali v Azii, poslouchali slova Pána Ježíše, i Židé, i Řekové" (Sk19,10). Ne všichni se obrátili ke Kristu, ale každý slyšel. Pravděpodobně to bylo největší křesťanské evangelizační hnutí, které se kdy v historii církve uskutečnilo.

Efezus byl nejen krásným urbanistickým útvarem, ale současně byl i hlavním městem provincie Asie. Nazývali ho "Asijským trhem marnosti". Byl náboženským i obchodním střediskem celé rozsáhlé oblasti, které ovlivňovalo východ i západ - Asii a Evropu.Když AP vystupoval na břeh v přístavu v Efezu, spatřil širokou přístavní třídu, celou z bílého mramoru. Směrem do středu města viděl nejrozmanitější půvabné budovy, chrámy a obchody s dárkovými předměty. Po pravé straně minul rozsáhlou tržnici, a jak stoupal ulicí nahoru měl před sebou na svahu hory obrovské divadlo pro 20.000 lidí. A po levici ještě větší amfiteátr asi pro 100.000 diváků. Někdy se prý v Efezu sešlo milion až dva miliony lidí. Zde tedy bylo pravděpodobně Pavlovo největší působiště, a zde se později stal duchovním pastýřem věřících právě AJan.Město se původně začalo formovat kolem chrámu Diany, který stavěli Anatolijci kteří tuto pohanskou modlu, toto domnělou bohyni uctívali. První chrám měl dřevěnou konstrukci a byl postaven dole tak blízko oceánu, že vlny pleskaly do jeho základů. Časem přitékající řeky snesly do údolí tolik naplavenin, že celé okolí chrámu bylo jimi vyplněno. V žádné jiné krajině jsem neviděl to co zde, řeku hustou jako polévka. Její voda je plná hlíny smyté ze svahů.Když Alexandr město získal (mimochodem, chrám vyhořel v tu noc, kdy se Alexandr narodil), přenechal ho jednomu ze svých generálů, Lysimachovi. Protože naplavenin přibývalo a přístav se nebezpečně zaplňoval, Lysimachus přestěhoval obyvatele do vyšších poloh, do míst, kde dnes můžeme vidět pozůstatky starého města. A to bylo prostředí, kam přišel AP.V místě starého chrámu bohyně Diany nebo jinak Artemis dal Alexandr Veliký zkonstruovat nový chrám, který se stal jedním z divů starověku. Byl největším řeckým chrámem, který byl kdy postaven. Bylo v něm přes sto vnějších sloupů, z nichž 36 bylo ručně tesáno. Dveře byly z cypřišového dřeva. Sloupy a stěny z perského mramoru;. Schodiště z dřeva vinné révy z Cypru.Chrám sloužil jako banka pro celou Asii a bylo v něm uloženo ohromné množství peněz. Zároveň byl uměleckou galerií, která vystavovala mistrovská díla tehdejších velkých umělců. Byl tam i slavný obraz Alexandra.Za purpurovým závěsem byla v chráěm necudná podobizna Diany, bohyně plodnosti. Měla mnoho prsou, v jedné ruce držela hůl, v druhé trojzubec. "STRAŠNÁ je Diana Efezských" by bylo přesnější vyjádření než to které Efesané rádi fanaticky provolávali: "Velká je Diana Efezských". Diana byla zřejmě nejuctívanější pohanskou bohyní. Její chrám byl čtyřikrát

rozlehlejší než Parthenon v Athénách; nakonec byl zničen Góty v r.256 n.l.. Ovšem, v době APa samozřejmě ještě stál.

Kdybyste chtěli vidět něco z nádhery toho místa, jděte se podívat na Hagia Sophia v Istanbulu. Ony krásné zelené sloupy nechal přivézt Justinián, právě z Dianina chrámu. Už jen pohled na ty sloupy nám dává určitou představu o kráse Dianina chrámu.Jinak kolem nádherného chrámu bohyně diany se provozovaly nejhrubší nemorálnosti. Bohyně byla uctívána pravděpodobně větším počtem lidí, než kterákoli jiná modla. A její ctitelé se přitom oddávali nejnestoudnějším náboženským a současně sexuálním rituálům a neřestným orgiím. Dál do vnitrozemí nebylo uctívání Diany už vůbecn ničím jiným než právě sexuálními orgiemi.AP přišel do Efezu na své třetí misijní cestě a dal se do práce. Dva roky se Boží slovo hlásalo a šířilo ze školy, která patřila nějakému muži jménem Tyrannos. Tuto zkušenost popisuje Pavel takto: "Nebo otevříny jsou mi tu veliké a mocné dveře, a protivníků mnoho" (1K16,9).Později přišel do Efezu jako duchovní pastýř Jan: "apoštol lásky" a současně jeden ze "synů hromu". Jak už víme, za nějaký čas byl vyhoštěn na ostrov Patmos a pak, asi po desíti letech exilu a věznění, se do Efezu vrátil. Na nejvýše položeném místě stojí v tomto městě basilika svatého Jana, zbudovaná podle tradice nad hrobem apoštola Jana.Tolik tedy úvodem ke vzkazu nebo ke krátkému dopisu, který PJ posílá do Efezského sboru v Janových dnech.Pán Ježíš Kristus mluví k této církvi, která žila uprostřed hrubého materialismu, uprostřed zvrhlého a temného pohanství.Buďme pozorní a vnímaví, poutá naši pozornost náš starý kazatel, podle mne je toto poselství ze všech nejdůležitější a pro nás nejvíce aktuální.Andělu Efezské církve piš: Toto praví ten, který drží těch sedm hvězd v pravici své, který se prochází uprostřed těch sedmi svícnů zlatých Zj2,1.

Andělu Efezské církve piš: Totoť praví ten, kterýž drží těch sedm hvězd v pravici své, kterýž se prochází u prostřed těch sedmi svícnů zlatých Zj2,1.Vyjádření, že PJ se prochází, doslova znamená, že chodí sem a tam. Věřím, že takto chodí sem a tam i dnes a pozoruje, či prohlíží si případně i soudí svou církev.Pro místní sbor v Efezu má PJ nejprve sedm pochvalných slov:Známť skutky tvé, a práci tvou, i trpělivost tvou, a že nemůžeš trpěti zlých; a zkusil jsi těch, kteří se praví býti apoštolé, ale nejsou, a shledals je, že jsou lháři. Zj2,2A snášel jsi, a trpělivost máš, a pro jméno mé pracovals a neustal" Zj2,3.Zde jsou tedy ta slova uznání či pochvaly:1/ "Znám tvé skutky". Rozumějme, PJ zde mluví k církvi, k věřícím. PJ nepožaduje dobré skutky od ztraceného světa.Jinde si čteme jasný výrok: "On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého" (Tt3,5ek).Ř4,5 AP píše: "Tomu pak, kdo nečiní skutků, ale věří v toho, který spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost".Kristus v těchto textech hovoří ke svým lidem a proto je vyzývá k dobrým skutkům. Pokud jde o podmínky spasení, pak ovšem dobré skutky s ním nemají nic společnéhoV E2,8-10 čteme: "Nebo milostí spaseni jste skrze víru, (a to ne sami ze sebe, darť jest to Boží), ne ze skutků, aby se někdo nechlubil. Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým, kteréž Bůh připravil, abychom v nich chodili".Pán Ježíš nyní mluví k církvi v Efezu. Pavel jim kdysi o pár desetiletí dříve psal: "naplněni buďte Duchem (svatým)" (Ef 5,18) a pokračoval pak výčtem toho, co by měli dělat, jak by

měli jednat jako znovuzrození věřící. Nyní ve Zj vidíme, že tyto věřící PJ chválí za jejich dobré skutky.2/ "Znám...tvou práci". Jaký je rozdíl mezi skutky a prací? Slovo práce v sobě nese myšlenku námahy, únavy, či dokonce určité oběti. V evangeliích je zmínka o tom, že PJ byl po cestě unavený. Takovou únavu zakoušeli i efezští věřící. V práci pro něho trpěli vyčerpáním.3/ "Znám...tvou trpělivost". Trpělivost je ovocem Ducha svatého.4/ "Nemůžeš trpěti zlých". Nesnesli tam lidi, kteří viditelně hřešili a byli hanbou Božího lidu.5/ "Vyzkoušel jsi ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři" (ek). Prověřili si každého, kdo přišel do jejich sboru v Efezu a prohlašoval se za nějakého učitele BSa nebo za apoštola. Zeptali se takových, možná jen na pár věcí a poznali, co jsou zač. Třeba se jich ptali, jestli viděli vzkříšeného Krista... Pán Ježíš je chválí za to, že takovou zkoušku prováděli, a já mám pocit, že by toho dnes bylo zapotřebí snad ještě víc než tenkrát.6/ "A snášel jsi...a pro jméno mé pracovals" (máš vytrvalost a trpěl jsi pro mé jméno - ek). Pro jméno svého Spasitele nesli i kříž, když bylo třeba. Kázali Krista a za svou praktickou víru a lásku k Pánu platili někdy i docela nepříjemnou daň.7/ "A neustal", přesněji či současnějším jazykem vyjádřeno: "nepodlehls únavě". Co se tím míní? Předtím řekl, že jsou unaveni až vyčerpáni, a teď říká, že nepodlehli únavě. Nu, to je jeden z velkých paradoxů křesťanské víry, že ti, kteří upřímně slouží až do únavy těla, dostávají od Pána novou sílu.Pro ilustraci mohu připomenout slova Dwighta Moodyho, když jednou přišel vyčerpaný domů z evangelizační kampaně a někteří z rodiny ho přesvědčovali, aby na další kampaň už nechodil. Evangelista však řekl: "V tom je velký rozdíl. Můžete být vyčerpaní V práci pro Krista, ale je tragické, jste-li vyčerpáni Z práce pro Krista.Tolik tedy pochvalné výroky na adresu sboru věřících v Efezu...

Spolu s naším učitelem věřím, tento dopis poslaný po Janovi místnímu sboru v Efezu, se zároveň vztahuje na celou církev, kterou efezský sbor reprezentuje v příslušném historickém období nedlouho po letnicích.Zpočátku se tam církev stala natolik mocnou v evangelizování, čili ve zvěstování radostné zprávy o spasení v PJi, že na území asi s 25 miliony obyvatel dokonce prý i římští vladaři a tehdejší šlechta měli příležitost slyšet BSo. Působení Božího Ducha ke spasení bylo v té oblasti tak mohutné, že se od té doby pravděpodobně už nikdy neopakovalo.A teď v tom vzkazu o PJe zodpovědnému poslu v Efezu přichází na řadu jedna negativní věc, jedna záležitost, která se PJi nelíbí, nebo která je mu líto...Ale mám proti tobě, že jsi tu první lásku svou opustil. Zj2,4MG překládá: opustil jsi svou nejlepší lásku (McGee), nebo ekum. už nemáš takovou lásku jako na počátku. Ztratili tu hlubokou (intensivní), nadšenou oddanost samotnému PJi.Pro nás je dnes dost těžké vystihnout stav, vypůsobený v této církvi Duchem svatým. Věřící v Efezu byli na začátku svého života víry uvedeni do úžasně krásného osobního vztahu k Ježíši Kristu. Žili ve vztahu s ním a v postavení, kdy mohli Pánu upřímně vyznávat, "MILUJEME tě".Snad by se zdálo, že to přece není až tak důležité. A jak se dnes ukazuje, pro mnohé věřící to dnes není příliš závažné, jaký vlastně mají vztah k Pánu. Ale sám PJ lásku efezských k sobě samému považoval za velmi podstatnou. Řekl jim: "Svou nejlepší lásku jste opustili". Možná se od ní nevzdálili ještě příliš daleko, ale už byli na cestě vzdalování.Je mi líto, že věřící lidé tomu v dnešní chladné, skeptické a lhostejné době, v níž žijeme, dost těžko rozumějí. Svět se vetřel do církve do té míry, - hodnotí náš učitel, - že si většinou v klasických sborech jen stěží umíme představit tu intensivní, nadšenou oddanost ranné církve vůči Kristu.Tu je pozoruhodné, a stojí to zde jako varování pro všechny kdo s nadšením začínají život

nebo službu pro Pána, že mladá církev v Efezu poprvé vybočila z dráhy, nikoli ve věci učení, ale ve svém osobním vztahu k PJKu.Řekli jsme si, že Efez byl velkým městem s mnoha lákadly, která mohla věřící táhnout pryč od radostné lásky a oddanosti Ježíši Kristu. Nemluvě o tom, že člověk někdy ani nepotřebuje žádná lákadla, ale když s Pánem nežije intenzivně a radostně každý den, když nezná krásu toho úzkého obecenství s ním, tak může vychladnout velmi brzy, i když se kolem žádná velká lákadla nevyskytují...

Ale mám proti tobě, že jsi tu první lásku svou opustil. Zj2,4Ten osobní niterný vztah k Pánu je nanejvýš důležitý i v dnešní době. Často se stává, že jsme tak zaujati všelijakými ověřenými a jinak užitečnými metodami na léčení různých problémů, že zapomínáme na samotného Pána!Některé kursy např. nabízející pomoc v udržování a rozvíjení vzájemných vztahů. Ovšem nejednou z nich vycházejí rychle vyškolení věřící lidé, kteří se naučili určitý systém pravidel a jisté psychologické vzorce chování, kterými se mají řídit, a to je má uschopnit řešit mnohé problémy v té které oblasti (třeba v těch vzájemných vztazích).Jistě, všechny tyhle vztahy jsou ohromně důležité, ale velká většina lidí si pak myslí, že když dodrží pár pravidel, budou mít klíč k úspěšnému křesťanskému životu...Příteli, dovol, abych ti položil jednu otázku, domáhá se našeho přemýšlení a sebehodnocení náš pastor: Miluješ PJe? Nezáleží mi teď na tom, jaký máš systém pouček pro úspěšný křesťanský život, nebo v jaké jsi denominaci, jaký je tvůj vzdělávací program, jaká pravidla dodržuješ... To všechno sice může být trochu užitečné, ale obrátí se to v niveč, jestli ho nemiluješ.A naopak, třebaže některé systémy jsou lepší než jiné, osvědčí se povětšině kterýkoli z nich, pokud MILUJEŠ PJe. Důvěrný vztah s Pánem vnese radost do všech tvých dalších vztahů i do každé tvé křesťanské služby.Na pozadí čteného textu ze Zj nám zde náš vypravěč připojuje ještě několik vzpomínek a příběhů, které dokreslují ten pojem "první láska" nebo raději "nejlepší láska". Pokusím se některé z nich přetlumočit do našeho jazyka s nadějí, že pro nás budou výstižnou a povzbuzující ilustrací radostného a oddaného vztahu k PJi... Občas se možná setkáme s někým nebo čteme o někom, kdo měl takový úzký osobní vztah ke Kristu, a to nás může znovu probudit, nebo pokud právě nespíme, ještě více rozehřát v naší lásce k Němu.

Vypráví se příběh o dvou dívkách, které pracovaly v továrně na zpracování bavlny. Byly dobrými přítelkyněmi, ale když jedna z nich práce nechala, na delší čas mezi sebou ztratily kontakt. Jednoho dne se potkaly na ulici. Dívka, která stále byla zaměstnaná v továrně, se své kamarádky zeptala: "Jak se ti daří? Kde pracuješ?" "Ne nepracuji, a daří se mi dobře. Vdala jsem se!" - Když tahle nyní už vdaná dívka ještě chodila do továrny, vždycky se dívala na hodinky, a když se blížil konec pracovní doby, oblékla si kabát a odcházela. Práce byla namáhavá a neměla ji ráda. Teď je vdaná a říká, že nepracuje.Zajímavé ovšem bude, nahlédneme-li do jejího života, co tedy dělá, když říká, že nepracuje. Uvidíme, že vstává časněji než kdy dřív, nezřídka dokonce vstává i několikrát v noci, aby utišila jedno ze svých dvou malých dětí. Ráno připravuje pro manžela snídani, pak ho obejme a rozloučí se s ním, když odchází do práce.Po celý den se pak stará o dva malé neposedy (pro ni jsou to ovšem dva andílci), pilně uklízí, pere prádlo a i když už dávno přešel konec pracovní doby všech pracovníků v jejím bývalém zaměstnání v továrně, ona si neoblékne kabát, aby odešla. Dá se ještě do žehlení a nevím do jaké další přáce. Pozdě odpoledne se vrací manžel. Je nachystána ve dveřích, aby ho objala a řekla mu, jak moc jí po celý den chyběl.V jiných manželstvích a rodinách to možná vypadá dost podstatně jinak, ale tato naše dívka je

stále ještě a můžeme říci čím dál víc zamilovaná. Manželův pracovní den sice skončil, ale její rozhodně nikoli. Podává manželovi oběd, krmí děti. Pak umyje nádobí, večer uloží děti (což mnohdy není snadné) a připravuje věci pro manžela na další den.Není pochyb, že je unavená, když se konečně dostane k odpočinku. A přitom bývalé kolegyni říká, "že už nepracuje!" Rozdíl je v tom, že to všechno dělá s láskou. Příteli, stává-li se ti život doma a třeba i ve sboru nebo v nějaké konkrétní službě jen břemenem, dá se předpokládat, že asi něco není v pořádku s tvým vztahem k PJi, komentuje náš praktik křesťanství. Až se napraví tento vztah, až se obnoví ta tvoje první nebo spíš nejlepší lásky k němu, napraví se patrně i jiné věci.

PJ tedy řekl efezskýn věřícím, že "opustili tu první nebo nejlepší lásku". A co tedy mají dělat, jak to mají napravit, jaké tu bylo pro ně řešení?Protož pomni odkud jsi vypadl a čiň pokání a první skutky. Pakliť toho nebude, přijdu na tebe rychle a pohnuť svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti. Zj2,5Ekum: Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš. Zj2,5"Rozpomeň se". To bylo první, co měli udělat. Paměť je něco báječného. Kdosi řekl, že Bůh nám dal paměť, abychom mohli mít i v prosinci růže. U nás v Kalifornii máme krátkou paměť, a tak máme růže po celý rok, povídá rodilý Američan. Ale paměť je vskutku podivuhodná věc.Někdo jiný vyslovil myšlenku, že paměť je přepych, ze kterého se může radovat jen DOBRÝ člověk. Příteli, vzpomínáš, jaké to bylo, když ses obrátil? Pamatuješ na to vzrušení, co pro tebe Pán Ježíš znamenal? Vůbec jsi vůči němu nebyl chladný a lhostejný, ale moc ti záleželo na tom, aby ses mu líbil, abys dělal to, co chce On... Na čem ti dnes záleží? Nedostal ses poněkud na scestí? Rozpomeň se, kdes jednou byl. Můžeš se tam vrátit."A čiň pokání". Z Písma je zjevné, že pokání není jen záležitost určená pro nápadné bezbožníky, ale také křesťan musí činit pokání. Potřebujeme rozbít svůj krunýř spokojenosti se sebou, jakési falešné soběstačnosti. Potřebujeme se zbavit své ochranné kůry duchovní domýšlivosti, zbavit se předstírání "zbožnosti" a skoncovat s věčným leštěním vlastní svatozáře, jako kdybychom byli kdovíjak svatí.Ta Pánova výzva je jasná: Čiň pokání! A pokání je proměna mysli! To znamená obrať se zpátky k němu. Tak zní poselství pro VĚŘÍCÍ, pro sbor, který existuje a funguje pár desítek let!Jak snadno si církev troufá vyzývat nespaseného člověka k pokání. Jistěže je dobré nevěřící lidi k tomu vyzývat, ale uvažujme znovu, co musí každý takový udělat, co pro něho to pokání znamená... Obrátit se ke Kristu pro spasení. Ale tady vidíme, že i církev musí činit pokání. Nevím, jaká je vaše zkušenost, ale to je poselství, které dnes lidé v církvích zpravidla nechtějí slyšet. Naopak se mnohde vyvíjejí intenzivní snahy po konzervaci určitých navyklých praktik, které se pokládají za příznak jakési domnělé duchovnosti... A nikdo ať nám nenarušuje náš řád!Ale PJ nás vede k tomu, abychom stále kontrolovali svou cestu podle jeho slova, vede nás k tomu, abychom byli ochotni v poslušnosti jemu provést také potřebné změny především ve vlastním myšlení, nejen v nějakých praktikách, především ve svém srdci... Rozpomeň se, čiň pokání a navrať se, volá nás Pán církve...

"Pakli toho nebude, přijdu na tebe rychle a pohnu svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti".Kristus pohne svícnem... Co to znamená? Podle Zj1,20 svícen představuje ten konkrétní místní sbor... Čili, když tu schází ta láska k Pánu a pak tu schází taky i ochota k pokání, dochází k tomu, že Pán pohne přímo tím sborem!

Ach, jak mnohé kostely a celé církve dnes zestárly nebo jsou prakticky uzavřené. Kdysi sem možná přicházely davy lidí, ale dnes už nechodí... Proč? Snad právě proto, že ti, kdo měli odpovědnost jako Boží poslové (čili jako ti andělé, kterým je vlastně původně adresováno tohle slovo PJe), nebyli ochotni změnit své smýšlení. A v důsledku toho přestali učit BSo v jeho celistvosti a v jeho živé podobě, která by se dotýkala jejich vlastních srdcí a pak přirozeně také srdcí jejich posluchačů.... Místo toho začali přednášet jen líbivé řečičky, které se však už nikoho nedotýkaly... Přestalo se učit Boží slovo, shrnuje jednoduše náš otevřený kazatel.Příteli, Kristus dosud pozoruje lampy a nerozpakuje se očistit knoty či dokonce uštípnout jejich konec, když odmítají svítit.Ale toto máš, že nenávidíš skutků Mikulášenců, kterýchž i já nenávidím. Zj2,6To však máš k dobru, že nenávidíš skutky Nikolaitů stejně jako já. Zj2,6(ek).Slovo NIKOLAITÉ je složenina z NIKAO = "dobýt" a LAOS = "lid". (Od toho slova Laos - lid je odvozen také výraz LAICKÝ, laici). Určit, kdo byli Nikolaité, je dost obtížné. Někteří badatelé se domnívají, že to byl kněžský řád, který se počal formovat a pokoušel se nad lidmi vládnout. Jiná teorie pro jistotu říká, že neexistuje způsob, jak určit o jakou skupinu v prvních či pozdějších církvích šlo. Třetí vysvětlení je, že žil muž jménem Nikolaus Antiochitský, který odpadl od víry a založil Antinomiánský gnostický kult. Ten učil (mezi jiným), že si člověk musí nejdřív zahřešit, aby poznal, co hřích vlastně je. Oddávali se tělesnosti s výmluvou, že takové hříchy se nedotýkají ducha. Pravděpodobně je souvislost mezi "Nikolaity" a tímto kultem nejlepším vysvětlením.Církev v Efezu však nenáviděla tuto nauku a především skutky, které z ní plynuly. O něco později ovšem uvidíme, že církev v městě Pergamos tyto věci naopak tolerovala.

Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jísti z dřeva života, které jest uprostřed ráje Božího. Zj2,7"Kdo má uši". K tomuto výroku vztahuji starozákonní požadavek "pomazat kraje ucha" kněží při jejich uvedení do kněžského úřadu (3M8,23). Ne každý je schopen slyšet BSo. Ach ano, mohou slyšet zvuk, ale uniká jim obsah poselství. Pán Ježíš chce touto větou vyburcovat pozornost těch, kdo poslouchají tupě, bez zájmu.Z evangelií víme, že tento výraz, "kdo má uši k slyšení, slyš", PJ docela často používal, když vyslovoval některé výroky těžší k pochopení. Upozorňoval tím, že lidé mohou mít dobré uši, a přitom neslyší. Teď však vidíme, že mluví k lidem s duchovním vnímáním."Slyš, co Duch praví církvím". Je řeč o Duchu svatém, který oslovuje církev. MG říká, že tu je řeč o učiteli církve. Slyšíme jej vůbec? Známe jeho hlas?"Tomu, kdo zvítězí, dám mu jísti z dřeva života" My můžeme zvítězit jen skrze krev Beránkovu, jen skre jeho vítězství. A to předpokládá, že budeme v něm zůstávat, že s ním budeme ve stálém spojení...Vzpomeňte si, že po pádu bylo člověku zakázáno jíst ze stromu života (Gn3,22-24). Ale v nebi bude tabulka o tomto zákazu ze stromu života odstraněna, a my všichni budeme mít právo jíst ze stromu života. Nevím, jaké má ten strom plody, ale věřím, že z nich budeme skutečně žít. Je před námi život dosud nepoznaný. A tímto končí vzkaz pro sbor či tedy především pro odpovědného posla sboru v Efezu.Myslím, že by stálo za to, kdybychom si tyto věci znovu osobně a především s modlitbou prošli, abychom Pánu dovolili skrze DSého k nám konkrétně promlouvat a promítat ty zvláštní skutečnosti také do naší doby a do našich osobních životů...

Další místní sbor, který tu PJ oslovuje je Smyrna. Je to církev mučednické, která trpěla pro Krista. Jméno SMYRNA znamená prý "myrha", a už v tom slově je skrytý význam utrpení.Město Smyrna dosud existuje. Turecky se jmenuje Izmir, což by vás mohlo zmást, ale je to

totéž město. Od svého založení bylo nepřetržitě obydleno. Osobně jsem tam byl. Vlastně jsem v Izmiru několikrát bydlel, když jsme navštěvovali ostatní místa prvních církví v té oblasti.Je to obchodní město. Někteří nám tam říkali, že Izmir bude brzo větší než Istanbul. Jako obchodní centrum určitě. Dnes je velice přelidněné. Moderní část překrývá většinu ruin starodávné Smyrny, takže vám snadno unikne její dřívější krása.Udělal jsem tam nějaké diapozitivy, které pak používám při přednáškách. Snažím se vyzvednout půvab tamnějšího přístavu. Je velmi rozlehlý a zdá se mi, že je jedním z nejkrásnějších, které jsem kdy viděl. Je pravda, že Smyrna patřila vůbec mezi nejhezčí města v Azii. Nazývali ji květem, ozdobou, a také korunou celé Azie.Původní chetitské město, jehož počátky spadají do doby kolem r. 2000 př.K., bylo zbudováno na svazích hory Pagos. O mnoho staletí později Alexander Veliký měl velkou zásluhu na tom, že se město rozrostlo do krásy. Kolem hory vedly široké bulváry. Korunou měst nazývali Smyrnu proto, že akropole na hoře Pagos byla obklopena květy, živým plotem a myrtovými stromy.Město zdobily také vznešené budovy a krásné chrámy - chrám Zeův, chrám Kybely (Diany), chrám Afrodité, Apollův chrám a Asclepiův chrám. Ve Smyrně bylo divadlo a koncertní síň, tedy jakýsi dům hudebního umění.Byl tam také stadion, a právě na něm byl v r. 155 umučen - upálením za živa - Polykarp, biskup smyrnenský a žák apoštola Jana. V křesťanské literatuře SMYRNA znamená "trpící". Pán Ježíš ve svém dopise do Smyrny říká, že ví o jejich soužení a chudobě.Pozoruhodné je, že pro ně nemá jediného odsuzujícího slova, stejně jako je nemá pro církev ve Filadelfii, jak ještě uvidíme. Tyto dvě církve neslyšely od Pána v tomto přímém vzkazu žádné pokárání. A je zajímavé, že obě města, Smyrna i Filadelfie, byly jedinými, které nepřetržitě existovaly, tato města nikdy v hostorii nebyly docela zničena...Z toho dlouhodobého pohledu se dá říci, že jejich lampami bylo hnuto, ale několik křesťanů v Izmiru žije i dnes. Ačkoliv se skrývají, navázali s námi nepřímý kontakt, když jsme tam byli. Nevystupují na veřejnost, protože upřímní a aktivní křesťané jsou ještě dnes v moderním Turecku pronásledováni.Jako Efez reprezentuje církev apoštolskou, tak Smyrna představuje církev mučednickou. Průmět na historii by nás mohl zavést k rozsahu období asi mezi r.100 až 314, tedy od smrti apoštola Jana do ediktu milánského vydaného císařem Konstantinem v r.313, kterým skončilo pronásledování křesťanů nejen ve Smyrně ale v celé říši římské.

Nyní tedy PJ oslovuje církev ve Smyrně. Je to jeho nejkratší poselství a celé je pochvalné - všechno co jim říká, je uznáním.Andělu pak Smyrnenské církve piš: Toto praví ten první i poslední, který byl mrtvý a ožil. Zj2,8Poslu církve ve Smyrně piš: Toto praví ten první i poslední, který byl mrtev a je živ. Zj2,8Verš je vlastně odvoláním na Zj1,17-18, kde se praví: "A jak jsem jej uzřel, padl jsem k nohám jeho jako mrtvý. I položil ruku svou pravou na mne, řka ke mně: Neboj se. Já jsem ten první i poslední, a živý, ješto jsem byl mrtvý, a aj, živý jsem na věky věků. Amen. A mám klíče pekla i smrti".Církvi ve Smyrně se PJ představuje jako "ten první i poslední, který byl mrtev a je živ"."První a poslední" znamená, že nic nebylo před ním a ani po něm nic nebude následovat. On má ve své moci konečné uspořádání všech věcí. Pronásledovaní věřící potřebovali být ujištěni, že on všechno řídí, a že persekuce, kterou prožívali, je pevně v jeho rukou, že je součástí Božího plánu a záměru."Který byl mrtev a je živ" To je ta pravá zpráva pro mučedníky. Tím, že PJ prošel smrtí, se ztotožnil snad s pěti miliony těch, kteří byli v onom období umučeni. Kristus nad smrtí zvítězil a má moc až do konce zachovat ty, kteří snášejí pronásledování pro jeho jméno...

Chce jim však říci ještě něco víc:Vím o skutcích tvých, i o soužení a chudobě, (ale bohatý jsi), i o rouhání těch, kteří se praví býti Židé, a nejsou, ale zběř satanova.Nebojž se nic toho, co trpěti máš. Aj, uvržeť ďábel některé z vás do vězení, abyste zkušeni byli, a budete míti úzkost za deset dní. Budiž věrný až do smrti, a dámť korunu života. Zj2,9-10V této církvi je SEDM věcí, pro něž má Pán slova uznání. Proberme si je postupně jednotlivě:

Slovo SKUTKY, které tu máme v tomto verši jako první se v nejlepších nalezených rukopisech NZna nevyskytuje, takže ho raději vynechávám, povídá náš řečtinář, ale chcete-li ho tam mít, dobře.1/ "Soužení" je uvedeno jako první. Pozor, to NENÍ Velké soužení; znamená prostě trápení, nesnáze. A není-li nazváno Velkým soužením ono hrozné pronásledování církve se strany římských panovníků, pak jím rozhodně nejsou ani naše dnešní maličká a malá soužení dnes. Ale církev ve Smyrně zakusila mnoho soužení. Trpěli pro Pána Ježíše Krista.2/ "Chudoba" prostě znamená, že měli nedostatek v materiálních věcech. Prvotní církev tvořili převážně lidé z chudších tříd. Když někdo bohatý uvěřil v Krista, byl mu pro víru často velmi brzy majetek zkonfiskován."Ale jsi bohatý" podotýká Pán s vědomím jejich materiální chudoby. Týká se to tedy jejich duchovního bohatství, které mají v samotném Pánu. I když byli všelijak zkroušeni, přesto zakoušeli všechna duchovní požehnání. Všimněte si rozdílu oproti bohaté církvi Laodicejské. Jejímu poslovi Pán řekl: "Myslíš si, že jsi bohatý, ale ve skutečnosti jsi chudý, a ani o tom nevíš".Při návštěvách sborů, kam jsem někdy pozván jako kazatel, praví jako zkušenost náš cestovatel, mně místní pastoři občas rádi vyprávějí o milionářích nebo o jiných významných osobách v jejich farnosti. Ovšemže i těmto lidem je třeba zvěstovat evangelium a přijímat je do sborů, ale mučednická církev v první církvi se něčím takovým chlubit nemohla. V jejich shromáždění byli i otroci, bývalí otroci, dokonce i zběhlí otroci (jednoho známe jmenovitě z listu Filemonovi), osvobození otroci, prostě chudí lidé a také ti, kteří všechny své peníze ztratili, protože se stali křesťany.3/ "Vím o...rouhání těch, kteří se praví býti Židé... ale jsou zběř satanova". (Ekum: Urážejí tě ti, kdo si říkají židé, ale... je to spolek satanův). Je tu naznačeno, že Židé ve Smyrně, kteří uvěřili v Krista, byli Židy vnitřně i zjevně.Pavel jako Žid otevřeně říká o svých soukmenovcích, že "ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izraelští" (Ř9,6). Pravého Žida dělá Židem nikoli jeho rodový původ, ale jeho vztah k Hospodinu Bohu, jeho náboženství. Náboženství ho odlišuje od ostatních lidí, pokud je s ním ztotožněn.Ale Smyrna byla kulturním městem, ve kterém mnoho Židů odložilo svou víru ve Starý zákon. Sice říkali, že jsou Židé, když se jim to někde hodilo, ale ve skutečnosti jakmile se Žid vzdá svého náboženství, je otázkou, je-li ještě Židem.4/ "Neboj se nic toho co trpěti máš". Pán povzbuzuje svůj pronásledovaný lid. Je to už podruhé v této knize, kdy těmito slovy svým věrným dodává odvahy. A historie nám potvrzuje, že Boží lidé toto povzbuzení vzli vážně, že docela velké množství lidí šlo třeba až na smrt s oddaností a s tichým chválením Boha.5/ "Uvrhne ďábel některé z vás do vězení". Na tuto strašnou bytost se podíváme ještě později, ale zde ji PJ činí zodpovědnou za utrpení svatých ve Smyrně. Možná někdy máme sklon svalovat vinu za různé věci na nějakého člověka nebo na okolnosti, kterých si Satan použil za nástroj, ale Pán Ježíš jde dál až ke kořenu nesnází.Zajímavé je, že toto slovo je zde řečeno jako konstatování. Ukazuje, že Pán to satanovi dovolil. Přestože bych si to osobně moc přál, vidíme zde, že křesťan nemusí být vždycky

viditelným vítězem v takovýchto okolnostech...K tomuto bodu něco osobního rád připojil také náš učitel: Mohl bych roztřídit a zařadit všechno, co přišlo do mého života jako nějaké Boží napomínání, či souzení nebo dokonce jako Boží výchovné trestání. Když jsem začal na sobě zakoušet spoustu tělesných potíží, byl jsem z toho zmaten. Několik lidí mi pak napsalo: "Věřím, že Satan je zodpovědný za to, co se ti stalo". A já jsem usoudil, že takto si mohu vysvětlit řadu fyzických těžkostí, které mě postihly. Nicméně důvodů pro různé těžké věci v našem životě může být vždycky celá řada...6/ "Budete mít úzkost za deset dní". Ekum.:"Budete mít soužení po deset dní." V historii se prý dá vystopovat, že bylo to deset takových vln silného pronásledování se strany římských císařů (uvedená data jsou přibližná):1.Nero 64-68 (Pavel popraven patrně za jeho vlády)2.Domicián 95-96 (Jan byl v této době vyhoštěn)3.Traján 104-117 (Ignacius upálen na hranici)4.Marcus Aurelius 161-180 (Polycarp umučen)5.Severus 200-2116.Maximinius 235-2377.Decius 250-2538.Valerian 257-2609.Aurelian 270-27510.Dioklecián 303-313 (ze všech nejhorší)7/ Poslední z těch sedmi věcí, pro něž má Pán slova uznání, jak nám to zde shrnul náš předchůdce, je vyjádření: "Buď věrný až do smrti". A věřící ve Smyrně byli. Byli pro svého Pána a Spasitele i mučedníky. A tak jim slibuje "korunu života". Uvědomme si, že PJ zde diktuje tento vzkaz věřícím, kteří žili ve Smyrně, v královském městě. Je zajímavé, že právě JIM říká, že od něho dostanou korunu či věnec - nikoli korunu (či tedy věnec) z květin, nebo něčeho podobně pomíjivého - ale korunu, která bude věčná.Pán má zvláštní korunu pro ty, kdo trpí. Vím o mnoha nádherných Božích lidech, jednou dostanou takovou korunu. Příteli, procházíš-li právě teď soužením pro svého Pána a pro službu jemu, a nevíš, jestli On o tebe dbá, pak je tu pro tebe povzbuzení, že tě čeká něco zvláštního. BSo říká: "Blahoslavený muž, který snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují" (Jk1,12).Závěr toho slova pro Smyrnu pak ní takto:Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo svítězí, nebude uražen od smrti druhé. Zj2,11"Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím". Myslím, že to je dosti aktuání otázka pro každého z nás: Slyšel jsi ho dnes TY? Mluví k tobě vůbec?Pokud jde o tu "druhou smrt". Moody se prý vyjádřil takto: "Kdo se narodí jen jednou, zemře dvakrát; kdo se narodí dvakrát, zemře jen jednou". A jestli vtržení nastane ještě za jeho života, nezemře dokonce ani jednou. "Druhou smrt", tu věčnou smrt, žádný věřící neokusí.

Následuje církev v Pergamu, která v průmětu na dějiny církve podle našeho učitele představuje období asi mezi roky 3l4 až 5l9 v církevní historii. Nazývám ho obdobím NEOMEZENÉHO POHANSTVÍ, protože v té době do církve pronikl svět, a církev se tak začala vzdalovat od Krista. Tento dopis je jistě v prvé řadě Kristovým poselstvím místnímu sboru v Pergamu, ale má zároveň i uvedený historický dopad.Předně něco k místopisu města Pergamos. Bylo to královské město a patří k nejkrásnějším v Malé Azii. Byl v něm chrám postavený císařem Augustem, který jej učinil královským městem. Augustus prý přicházel do této oblasti, jakmile nastalo v Římě chladné počasí. Byly tu léčivé lázně. Město nebylo zaměřené na obchodování tak moc jako Smyrna, protože neleželo při pobřeží a bylo přecejen vzdáleno od hlavních obchodních tras vedoucích z Orientu.

Bylo to však město opevněné a vybudované tak, aby odolalo nepříteli. Rozkládalo se na hoře, a akropole se vypínala nad celým územím rozlehlé nížiny. Původní město vzniklo mezi dvěma řekami, keré tvoří soutok, svírající mohutný skalní pahorek, který zde čněl jako osamocená výspa.Pergamos se mohlo chlubit nejen velkolepými chrámy, ale i největší knihovnou tehdejšího pohanského světa čítající snad přes dvě stě tisíc svazků. Ve skutečnosti je název města odvozen od slova pergamen, na který se tenkrát psalo. Právě tuto knihovnu daroval Markus Antonius své přítelkyni Kleopatře, a ta si ji nechala převézt do Alexandrie v Egyptě. Je považována za největší knihovnu, kterou svět kdy viděl - a její původ je z Pergamu.Octnete-li se někdy v Istanbulu a půjdete do místa Hagia Sofia, uvidíte tam velkou alabastrovou vázu, vyšší než jsem já. Překrásné dílo; byla tam přivezena rovněž z Pergamu. Ovšem město Pergamos bylo pak v historii několikrát vydrancováno a vyloupeno nepřáteli, kteří ho nakonec dobyli a úplně rozbořili.

Andělu pak Pergamenské církve piš: Totoť praví ten, kterýž má ten meč s obou stran ostrý. Zj2,12"Andělu církve v Pergamu". Tento dopis byl, stejně jako ostatní, adresován poslu církve. "Toto praví ten, který má ostrý dvousečný meč", Ukázali jsme si už při čtení Zj, že tento obraz znázorňuje BSo. Boží slovo má odpověď a naději pro nouzi člověka, ale také pro jeho hřích, a tím hříchem bylo v Pergamu nepravé, falešné náboženství. Bylo to město, kde se náboženství provozovalo a zdůrazňovalo. Jenže jediná možnost, jak se o Bohu i o sobě dozvědět pravdu je Boží slovo.Vím skutky tvé, i kde bydlíš, totiž tu, kdež jest stolice satanova, a že držíš se jména mého, a nezapřel jsi víry mé, ani v těch dnech, když Antipas, svědek můj věrný, zamordován jest u vás, tu, kde bydlí satan. Zj2,13"Vím kde bydlíš". Pán vyslovil tomuto sboru pochvalu nebo prostě pozitivní hodnocení za tři věci. Předně nenechal bez povšimnutí okolnosti, v nichž žili. Věděl, že tam bylo velmi obtížné duchovně velmi nepřátelské prostředí pro věřící. Buďme si jisti, že Pán si dobře všímá i našich okolností. Někdy jsme možná náchylní odsuzovat někoho, kdo se pod tlakem okolností nějak zle zachoval, ale kdybychom sami byli na jeho místě, jak bychom jednali?"Kde je stolice Satanova (nebo trůn Satanův)." Toto vyjádření odkrývá skutečnost, že z náboženství se v Pergamu stalo velké podnikání, s obrovským duchovním vlivem a že tam Satan měl svůj hlavní stan.Toto prohlášení PJe by mělo vyvolat otázku u těch, kteří si myslí, že Satan si teď sedí někde v pekle. Satan bude v pekle až mnohem později, jak se o tom dočteme v kap. 20. V současnosti je Satan volný a je knížetem tohoto světa, vládne královstvími a prochází zemí sem a tam jako řvoucí lev hledající koho by pohltil (1P5,8).Domnívám se, že od dob Pergamu se Satan se svým hlavním stanem stěhoval na různá místa. A v poslední době mám dojem, že se s ním teď nastěhoval do Los Angeles, extrapoluje náš Američan. Je to možné, protože městdo Los Angeles se stalo velkým náboženským centrem všech možných druhů kultů a "ismů" a schismat (rozkolů).Důvodem Pánova výroku o Satanově trůnu v Pergamu byly zřejmě tamější pohanské chrámy. Samozřejmě, všechny jsou dnes v rozvalinách. Nyní se provádějí sice určité rekonstrukce, ale ve dnech apoštola Jana to byl fungující satanův trůn.Vstoupíte-li branou do města, jako první vám padne do oka imposantní chrám bohyně Athény po pravé straně. Přímo nad ním jsou zbytky té zmíněné slavné knihovna. Pak jsou tu vznosné chrámy císařů Augusta a Hadriána, které zabírají velkou plochu. Je tu ještě spousta dalších zajímavostí. Poblíž královského paláce je veliký Zeův oltář s podobiznou pohanského boha. Právě toto místo působí velmi sugestivně a někteří se domnívají, že právě tady mohl být ten "trůn Satanův". Myslím, že jím byla kombinace všeho, co zde bylo, včetně oltáře.

Ještě dvě jiná místa jsou ve městě Pergamu obzvlášť významná. Jedním z nich je Dionýziův chrám. Slezl jsem po úbočí hory, abych si mohl vyfotografovat jeho zříceninu, kerá se nachází hned vedle trosek divadla. Ptali se mně, proč to dělám. Inu, Dionyzios je prý totožný s bohem vína, je to bůh-kozel. Horní polovinou těla je muž, dolní polovinou kozel s kopyty a ocasem. Je zobrazován s rohy.Docela to odpovídá i zpodobňování satana, se kterým se tu a tam setkáváme dnes v poněkud pohádkových obrázcích... Ale představovat si satana s rohy, kopyty a s vidlicovitým ocasem, to nepochází z Bible. Kde má původ tahle představa? Právě v chrámu Dionýza, boha vína.Další významný chrám patřil bohu Asklepiovi. A kousek dál od oné mohutné výspy stál, abych tak řekl, největší špitál starověku. Byl především Asklepiovým CHRÁMEM. Řecký bůh Asklepios je někdy zobrazován jako muž, ale anatolský nebo orientální Asklepios byl had. Ten v Pergamu byl rovněž had. Vyfotografoval jsem si vysoký mramorový sloup, který tam stojí nyní jako obelisk. Zřejmě byl kdysi součástí Asklepiova chrámu. Konstrukce chrámu byla neobvyklá tím, že byla kruhová. A lidé tam využívali všech možných léčebných prostředků. Snad opravdu medicinských, psychologických a bezpochyby také okultních.Vžijte se třeba do této situace: Pomaloučku vás někdo provází dlouhými tunely. Nad vámi jsou v klenbě otvory, které působí jako otvory pro ventilaci. A jak tak zvolna kráčíte chodbami, ozývají se z těch otvorů v klenbě lahodné hlasy: "Uzdravuješ se. Cítíš se stále líp. Vrací se ti zdraví a síla" a mnohé další povzbudivé sladké povídání.Což to není nápadně podobné modernímu tzv. autogennímu tréningu? Pak vstoupíte do teplé lázně a dostanete masáž. Přitom je tam malé pódium, a na něm se předvádějí hry o uzdravení.A jestli se nepodařilo uzdravit vás už tímhle či ještě dalšími technikami, pak vás jako pro poslední možnost zavedou do chrámu v noci a tam nechají, aby po vás v nějaké posvěcené schráně lezli nejedovatí hadi. (Dnes to známe možná jako terapii šokem!). Jestli se tím neuzdravíte, tak se docela určitě zblázníte.Pak tam prý mimo jiné mají ještě zadní dveře, kterými vynášejí mrtvoly. O těch, kteří se neuzdravili, se nezmiňují. Statistiky mluví jen o těch, kterým léčba pomohla.Císař Augustus sem rád přijížděl. Nebyl doopravdy nemocný, ale byl alkoholik podobně jako mnoho jiných vládců v té době i dnes. Každý rok ho jen trochu odvodnili, když zavítal do lázní.Místo i nemocnice (můžeme-li to tak nazvat) byly proslavené a přicházeli se sem "léčit" lidé z celého světa. Nutno říci, že uzdravování bylo pochybné a pokud mělo nějakou účinnost, bylo svým původem vesměs okultní, satanské. Možná tam byli i dobří lékaři, kteří dělali řádnou medicínu podle tehdejších vědomostí, ale základem byly psychologické a především okultní praktiky. To je součást toho, co PJ nazývá, že tam byl Satanův trůn.

Nyní je v textu na řadě další pochvala věřícím v Pergamu, "držíš se pevně mého jména". Věrně hájili božství Kristovo.Jak jsme si už připomněli, z toho historického průmětu, místní sbor v Pergamu představuje církev všeobecně v období mezi roky 314 a asi 590. Ve skutečnosti tato doba dala zrod velkým postavám víry. Když se objevilo kacířství Ariánů (popírající Kristovo božství), postavil se jako mocný obhájce víry Asthanasius ze Severní Afriky, a jeho zásluhou Nicejský koncil v r. 325 arianismus odsoudil. Jiným mužem byl Augustin, který reagoval na kacířství Pelagiánů. Ti neuznávali úplnou zkaženost lidské přirozenosti, a zároveň popírali odpouštějící milost. To jsou dva velikáni onoho období, kteří stáli nepohnutelně na Božích principech víry."Nezapřel jsi víry mé (nezapřel jsi víru ve mne)" se vztahuje na souhrn pravého učení, kterému následovníci PJe věří a kterou šíří kolem sebe mezi další lidi, podle toho, jak to Pán sám svým učedníkům uložil..."Ani v těch dnech, kdy Antipas, svědek můj věrný, zamordován jest u vás". O mučedníku

Antipovi nevíme nic bližšího než jen jeho jméno. Zřejmě byl prvním mučedníkem v Pergamu, a po něm následovalo mnoho dalších.Až potud měl Kristus pro církev v Pergamu jen pochvalná slova, ale nyní odsuzuje dvě věci, které se tam vyskytly:Ale mámť málo proti tobě, že tam máš ty, kteříž drží učení Balámovo, kterýž učil Baláka pohoršení klásti před oblíčejem synů Izraelských, aby jedli modlám obětované a smilnili. Zj2,14Tak i ty máš ty, kteříž drží učení Mikulášenců, což já v nenávisti mám. Zj2,15Dvěma skutečnostmi, které Pán odsuzuje, bylo učení Balámovo a učení Mikulášenců. "UČENÍ Balámovo" je něco jiného než POBLOUZENÍ (Ju11) a CESTA Balámova (2P2,15), tam šlo o jeho chamtivost, která stála mimo touhu poznat Boží vůli.V našem verši (Zj2,14) se jedná o Balámovu NAUKU, o jeho učení. Přímom nebo nepřímo učil Baláka způsobu jak svést Izraelity vzájemnými sňatky s Moábskými ženami. Tím se Izraelský národ seznámil s modlářstvím a s duchovním smilstvem. A podobně v historické etapě představované církví v Pergamu se do církve dostal neobrácený pohanský svět, který byl pokládán za rovnocenného blízkého partnera, jenž se pak uplatňoval v rozhodujících otázkách pokud šlo o duchovní otázky."Učení Mikulášenců" nebo Nikolaitů jsme už viděli. Efezská církev je nenáviděla, ale zde v Pergamu se vyskytli tací, kteří tohle učení zastávali. Nevíme přesně, jaká byla podstata toho učení, ale byl to pravděpodobně gnostický kult, který obhajoval nevázanost chování křesťanů. Kristus říká, že toto učení nenávidí! Někoho okamžitě upoutá slovo, že Kristus něco nenávidí. Ano PJ stejně jako někoho nebo něco miluje, tak také něco nenávidí. Měli bychom se mít na pozoru, abychom se neoddávali něčemu, co On nenávidí.Jaký je tu lék? Jaké je tu řešení popsaného stavu? PJ sám to říká jasně:Čiň pokání. Pakli nebudeš, přijdu na tebe brzy, a bojovati budu s nimi mečem úst svých. Zj2,16"Čiň pokání". Jinými slovy, jediným lékem bylo pokání, což je, jak nám známo, "proměna mysli".AJan ve své ep. navíc říká, "jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrný jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od všeliké nepravosti" (1J1,9).Pán pak dále prohlašuje, že nebudou-li činit pokání, bude proti nim bojovat mečem svých úst, jímž je Boží Slovo. PJ je tedy svým slovem usvědčí o tom, co je pravda, jaké je to správné učení a zahanbí je, odsoudí je...Pravou církev tvoří věřící v Ježíše Krista a ti jsou podle Písma tělem Kristovým. Mají být světly ve světě. Máme-li jimi opravdu být v tomto temném světě, musíme se velmi úzce ztotožnit s osobou Pána Ježíše Krista a uznat nikoli nějakou pozemskou organizaci jako církev, ale Boží Slovo za svou nejvyšší a jedinou autoritu.

Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdož vítězí, dám jísti tu mannu skrytou, a dám jemu kamének bílý, a na tom kaménku jméno nové napsané, kteréhož žádný neví, než ten, kdož je přijímá. Zj2,17"Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím". Věřím, že toto slovo platí i nám dnes jako výzva pozornému naslouchání Božímu Duchu. Především skrze BSo, ale také pokud jde o různé aktuální věci, jak se máme orientovat v době, ve které žijeme, jak máme právě v té které době a v těch konkrétních podmínkách, kde žijeme, svému Pánu sloužit.Tu nelze jen zachovávat nějaké zvyklosti, ale nutno se modlit a přemýšlet a hledat Boží cestu pro uskutečňování naší úlohy jako církve PJe dnešní době, v níž právě žijeme... Oč jednodušší to bývá prostě dodržovat zvyklosti, které jsme převzali od svých předchůdců v církevním životě... Ale PJ svou církev vyzývá, aby stále pozorně naslouchala, aby byla v živém obecenství s Ním samotným skrze DSého: Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.

"Tomu, kdo vítězí" - to je vlastně definice pravého křesťana. Už jsme si řekli, že vítězíme skrze vítězství PJe, skrze Beránkovu krev. Ne že my jsme vítězi, ale v každodenním boji vítězíme na základě vítězství, které bylo dobyto PJem."Skrytá manna" jen jinou formou mluví o významu osoby a smrti pje, jak nám ji zjevuje Boží slovo. Vlastně PJ sám o sobě řekl, že je chlebem. "Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec. Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu". Řekli mu: "Pane, dávej nám ten chléb stále!" Ježíš jim řekl: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit" (J6,32-35).Věřící se potřebuje sytit Kristem. To je podmínka duchovního zdraví a růstu. A také je pravdou, že Kristus je v současné době skrytý našemu pohledu. Tím spíše není znám ani pochopen v dnešní době ve světě nebo i od lidí, kteří s ním nežijí v osobním kontaktu. Ach, jak ho lidé každý den znevažují a potupují!"Dám mu bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává". Mám-li být upřímný, je dost těžké vysvětlit tento výraz. BÍLÝ kamének naznačuje, že věřící v nebi nebudou v černém. Trench řekl, že bílá je barvou nebeského oblečení. Snad nám pomůže zjištění, že obyvatelé Malé Azie, jimž Jan psal, měli ve zvyku dávat důvěrným přátelům TESSERU, kostku nebo jiný pravoúhlý kousek kamene či slonoviny, do něhož byla vyryta slova nebo symboly. Bylo to tajemství, soukromá věc obdarovaného.Zde Kristus říká, že každému ze svých věrných chce dát kamének s novým jménem, které do něho bude vyryto. Věřím, že každé jméno bude jiné, protože s každým z nás má jiné plány a úmysly. Bude to jeho osobní a důvěrné jméno pro každého z nás.

Následuje církev v Tyatiře, která v tom historickém průmětu našeho učitele představuje takříkaje období pořímštění, temný středověk někdy mezi lety 590 a asi 1000. Byl to vskutku temný úsek dějin z duchovního hlediska. Tyatira a zbývající tři církve jsou ve vnitrozemí. Město Tyatira mělo překrásnou polohu.Sir William Ramsay o ní napsal: Tyatira ležela na konci dlouhého údolí, které se táhne na sever i na jih. Údolím teče směrem na jih říčka. Sama příroda vyznačila tuto cestu, velice snadnou stezku pro spojení mezi dvěma údolími. Dnes je po celé délce železniční trať, ve starověku tudy také vedla jedna z hlavních dopravních tras v Malé AziiTyatira ležela v tomto dlouhém údolí. Původně byla vybudována patrně k obranným účelům. Většina měst budovaných pro obranu byla umístěna na nějaké vyvýšenině nebo výspě, která by zasahovala do moře. Taková města byla zpravidla obehnána hradbami. Ale Tyatira se od nich lišila.Stála nikoli někde na vrcholku, ale uprostřed údolí na velmi mírně stoupajícím svahu. Její síla byla v tom, že sem Řím umístil elitní posádku. Město vystavěl Lysimachus a pak znovu Seleucus I, zakladatel dynastie Seleukovců, jejichž rozsáhlé království se rozkládalo až k Himalájím. Nakonec však žádné město v této oblasti nebylo tak dokonale zničeno a zase pečlivě vybudováno jako právě toto. Navštívit trosky Tyatiry dnes je velkým zklamáním. Je to jen jeden velmi malý areál.Město vzkvétalo zejména za podpory římského císaře Vespasiána. Stalo se centrem mnoha starověkých řemeslnických cechů: hrnčířů, jirchářů (čili těch kdo zpracovávali kůže), tkalců, krejčích a barvířů. Bylo střediskem barvířského průmyslu.Mimochodem Lydia, prodavačka purpuru (šarlatu), která se jako první evropanka obrátila ve městě Filipis na Pavlovo kázání, pocházela právě odtud (Sk16,14).

Andělu pak Tyatirské církve piš: Totoť praví Syn Boží, kterýž má oči jako plamen ohně a jehož nohy podobné jsou mosazi. Zj2,18

Syn Boží je tímto slovem zobrazen jako soudce. Jeho oči jsou jako planoucí oheň, který je prozkoumává, a jeho nohy jako zářivý kov (měď), představující soud. Kristus svou církev soudí. Z hlediska toho historického průmětu je zde znázorněno období středověku, kdy jasná zvěst Božího slova byla mohutně a autoritativně nahrazována lidskými náboženskými dogmaty.Přesto má PJ pro tento sbor pochvalná slova. Říká:Známť skutky tvé i lásku i přisluhování i věrnost i trpělivost tvou a skutky tvé, i ty poslední větší nežli první. Zj2,19PJ vyslovuje šest pochvalných slov této církvi, kterou podle jejích charakteristik náš učitel promítá na církev temného středověku. Tehdy žilo mnoho opravdových věřících naplněných osobní láskou k PJi, projevovanou skutky. Skutky jsou viditelnou a lidem dobře srozumitelnou vizitkou pravých křesťanů.Jakub to ve své ep. vyjadřuje slovy: "Někdo vám řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky". Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukáži svou víru na skutcích" (Jk2,18).Šest slov Pánovy chvály pro Tyatiru zní takto:1/ "Skutky" - ty byly vnějším dokladem jejich křesťanství. Bylo mnoho těch, kdo žili bezúhonně a jejich dobré skutky byly "ozdobou jejich učení".2/ "Láska". Byla to církev, v níž byla láska, přestože v některých věcech podlehla pohanským vlivům a oddala se rituálům. V té době žili někteří nádherní Boží lidé: Petr Waldo, John Wicliff, Jan Hus, Savonarola, Anselm a další.3/ "Víra". Třebaže je jmenována až za skutky a láskou, byla v Tiatiře významná a byla pohnutkou i pro jejich skutky i lásku.4/ "Přisluhování" je dnes česky řečeno služba.5/ "Trpělivost" je vytrvalost a stálost v oněch dnech temna.6/ "Skutky tvé, i ty poslední větší nežli první". (ekum: Vím, že tvých skutků je čím dál více). Je to vlastně návrat ke skutkům, o nichž už byla řeč v první položce. Úctyhodná byla skutečnost, že těchto dobrých skutků v Tiatiře spíš přibývalo než ubývalo.A nyní po těchto pochvalách následuje hrozný odsuzující výrok:

Ale mámť málo proti tobě, že necháváš ženy Jezábel, kteráž se býti praví prorokyní, aby učila a svozovala služebníky mé, aby smilnili a jedli modlám obětované. Zj2,20Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která se vydává za prorokyni a svým učením svádí moje služebníky ke smilstvu a k účasti na modlářských hostinách. ekum.Zj2,20Jak víme z biblické historie, královna Jezábel (Žena izraelského krále Achaba) zavedla pohanství a pohanské modlářství v celém severním izraelském království. Z tohoto vyjádření zde ve Zj se dá vyvodit domněnka, že v místním sboru v Tyatiře byla nějaká žena známá jako učitelka a prorokyně, která jako by z oka vypadla Jezábel, manželce krále Achaba.A co se týče historické etapy temného středověku, která jak náš učitel věří, je reprezentována církví v Tyatiře, pohanské praktiky a vyslovené modlářství se skutečně velmi dokonale promíchaly s křesťanskými skutky a původní bohoslužbou.Papežství se povýšilo na světskou moc za Řehoře I. (r.590) a později za Řehoře VII, známějšího pod jménem Hildebrand (1073-1085). Zavedení rituálů ve smyslu posvěcujících obřadů a také zavedení církevní nauky nahradilo osobní víru v PJe a osobní duchovní spojení s ním. Uctívání panny a dítěte a také domněle posvěcující církevní mše natrvalo zakotvily v obřadech.K tomu ještě bylo přijato učení o očistci a vysluhování mší za mrtvé. Do oběhu se daly Isidorovy papežské výnosy vkládající moc a vládu do rukou papeže.Podobně jako Jezábel, které zachutnala bezmezná moc, zavraždila Nábota a pronásledovala Boží proroky, tak i středověká církev do níž náš učitel promítá tiatirskou situaci, zřídila ničivou inkvizici, která měla za cíl zlikvidovat každý odpor proti nastolené vládě

"Smilstvo", o němž je tu taky zmínka, znamená zásadní odklon od jednoho živého Boha k modlářství.V ostrém protikladu k Jezábel stojí Lydia, která přišla právě z Tyatiry. Jezábel je pouze předzvěstí odpadlické církve, jak ji uvidíme dále v 17.kap.Zj.

Ale dalť jsem jí čas, aby činila pokání z smilstva svého, avšak nečinila. Zj2,21Pán Ježíš Kristus trpělivě snášel tento falešný modlářský systém víc než tisíc let; v průběhu staletí v něm nedošlo vlastně k žádné skutečné vnitřní změně. V dějinách je vidět, že představitelé tohoto církevního modlářství a mnohdy vysloveného okultismu se touto stabilitou svého duchovního smilstva vysloveně chlubí.Je to však vždycky to správné, když se v našem životě a myšlení po dlouhou dobu nic nemění? PJ jako Pán církve si naopak přál, aby se změnila: dalť jsem jí čas, aby činila pokání z smilstva svého...Aj, já uvrhu ji na lože, i ty, kteříž cizoloží s ní, v ssoužení převeliké, jestliže nebudou činiti pokání z skutků svých. Zj2,22Mějme na paměti, že tu je stále řeč nikoli o církvi, ale o té ženě Jezábel, která v Tiatiře dostala vlivné místo. Kterou tam trpěli s jejími novotami a pohanskými vlivy duchovního smilstva. Tuto ženu Jezábel, čili tu, která se stala svůdkyní, za nějaký čas postihne zjevný a po zásluze velký trest...MG se pokouší hledat konkrétní průměty v historických náboženských uskupeních, na jejichž dobu působení toto slovo promítá. Podlé mého mínění jsou to však příliš konkrétní interpretace, které můžeme a nemusíme přijmout... Slovo o té Jezábel ještě pokračuje:A syny její zmorduji smrtí; i zvědí všecky církve, že jsem já zpytatel ledví i srdce, a odplatím vám jednomu každému podlé skutků vašich. Zj2,23Synové nebo děti (ek) té Jezábel jsou odchovanci toho rozpínavého modlářského systému, který byl popsán jejím obrazem. O nich je tu řečeno velmi tvrdé, snad vůbec nejtvrdší slovo:"A syny její zmorduji smrtí." Vincent překládá: "Ať jsou zahubeni smrtí", což se vztahuje na druhou smrt, čili na konečné nezměnitelné oddělení od Boha...Zvědí "všecky církve". T.zn. církev všech dob.Zpytatel "ledví i srdce", čili nejhlubšího nitra člověka - myšlenek, pocitů, úmyslů. Bůh vidí do nitra a srdce, zná naši vnitřní bytost.

Vámť pak pravím i jiným Tyatirským, kteřížkoli nemají učení tohoto, a kteříž nepoznali hlubokosti satanovy, jak říkají: Nevložímť na vás jiného břemene. Zj2,24Vám ostatním v Thyatirech, kteří nepřijímáte toto učení, kteří jste nepoznali to, čemu říkají hlubiny satanovy, pravím: Nevkládám na vás jiné břemeno. Ekum.Zj2,24Z historie víme, že církev v Tyatiře měla krátké trvání; přestala existovat spolu s městem, když bylo zničeno.Vyjádření "hlubiny satanovy" se pravděpodobně vztahuje na sektu gnostiků, známou pod jménem Ophites, kteří uctívali hada. Každé kacířství se obyčejně vychloubá vyšší duchovní vnímavostí, a to právě tato skupina dělala.Avšak to, což máte, držte, dokudž nepřijdu. Zj2,25Kristus své církvi jasně připomíná: Já přijdu a vezmu si vás, a proto stůjte při mně pevně, dokud se to nestane.Kdož by pak vítězil a ostříhal až do konce skutků mých, dám jemu moc nad pohany. Zj2,26Skutky Kristovy jsou zde v protikladu ke skutkům Jezábel. Působí je ve věřících Duch svatý, pokud mu věřící dávají dostatečný prostor, pokud se mu poddávají. Ty skutky Páně jsou spojeny ovšem s vyjádřením až do konce, čili nejen na chvíli, ale věřící v nich mají vytrvat."Dám jemu moc nad pohany (nebo nad národy - ek)". Toto slovo vysvětlil AP, když psal věřícím do Korintu: "Nevíte-li, že svatí svět souditi budou?" (1K6,2).

Do závěru 2.kap. nám zbývají už jen tři verše.I budeť je spravovati prutem železným, a jako nádoba hrnčířova střískáni budou, jakť i já vzal jsem od Otce svého. Zj2,27Toto je podle našeho vykladače poukaz na konečné Kristovo tisícileté království.A dám jemu hvězdu jitřní. Zj2,28Kristus je hvězda jasná a jitřní (Zj22,16). Kristův příchod pro jeho lid při vtržení je nadějí církve. "Očekávajíce té blahoslavené naděje a příští slávy velikého Boha a spasitele našeho Jezukrista" (Tt2,13).Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím. Zj2,29Toto je jen opakovaná výzva k pozornosti a k vnímavému naslouchání tomu, co říká DSý...

V panoramatu církevních dějin a v tom historickém průmětu, jak nám jej zde postupně předkládá náš učitel, místní sbor v městě Sardis podle Zj3 reprezentuje církev v období reformace mezi rokem 1517 a přibližně 1800. Mám za to, že na začátku byl onen odvážný čin Martina Luthera, kdy přibil na dveře kostela ve Wittenburgu v Německu svých 95 thézí. Je to období zahájené reformací, v němž se také rozvíjí rozsáhlé misijní hnutí velmi významné v dějinách církve.Sardis bylo hlavním městem slavného království lydského (Lydia), jedním z nejstarších a nejdůležitějších měst Malé Azie. Nacházelo se ve vnitrozemí na malé náhorní plošině. Skoro ze všech stran jsou hladké, téměř kolmé a nezdolatelné skalní stěny. Jediný přístup je z jižní strany po velice strmé a náročné cestě. Ještě s jedním kazatelem jsme se kdysi pokoušeli po ní vyšplhat, vzpomíná na své pouti za poznáním náš kazatel. On se dostal dál než já, ale oba jsme to nakonec vzdali notný kus před vrcholem.S rozvojem civilizace a obchodu se vysoko položená náhorní plošina stávala malou, a tak se kolem dokola budovalo také dolní město převážně na západ od původního.Staré město sloužilo jako akropole. Vznikla tak vlastně dvě města, a proto i název města je v množném čísle. Město se stalo střediskem výroby koberců a docela úspěšně bohatlo. Začaly se tam také razit mince. Posledním knížetem byl bohatý Croesus, kterého zajal Cyrus. Byl považován za nejbohatšího muže na světě, čehokoli se dotkl jakoby se měnilo ve zlato. Město Sardis bylo v historii pod panstvím Peršanů, Alexandra, Antiocha Velkého a nakonec v rukou Římanů. Zničilo je zemětřesení za vlády císaře Tiberia.Dosud tam můžeme vidět zbytky chrámů zasvěcených Cybele a Apollovi. V uctívání bylo mnoho zkaženosti, podobně jako v uctívání Diany v Efezu.V Sardis se prováděly rozsáhlé vykopávky. Rekonstruovalo se gymnasium, čili tělocvična a také synagoga. Vykopala se římská cesta. Když jsem tu cestu viděl, vzrušilo mě vědomí, že po ní kdysi kráčel apoštol Pavel, sděluje nám cestovatelské pocity náš učitel, než přistoupíme k samotnému textu.

Andělu pak církve Sardinské piš: Toto praví ten, kterýž má sedm duchů Božích a sedm těch hvězd: Vím skutky tvé, že máš jméno, že jsi živ, ale jsi mrtvý. Zj3,1Toto praví ten, který má sedmero duchů Božích a sedmero hvězd Zj3,1 (ekum).Pán se představuje sboru v Sardách jako ten, který má sedm duchů Božích. O nich byla zmínka už na začátku knihy Zj (Zj1,4). Rozumějme tomu tak, že On je to, kdo poslal Ducha svatého na svět. DSý bere z toho, co je Páně a dává nám, jak to řekl sám PJ. DSý je to, kdo nám zprostředkovává přítomnost PJe, On je to, který zabezpečuje, abychom po té, co PJ odešel před zraky svých učedníků, nebyli jako sirotci...Z pohledu historického výkladu tohoto textu, jak jsme si už řekli, Sardy mohou představovat reformaci. A v kontextu se zmínkou o působení DSého náš MG říká, že i dnešní církev potřebuje, aby v ní působil živý Boží Duch. Lidé se často domnívají, že potřebujeme všelijaké metody, které nám pomohou...

Ach ano, mohou pomoci, ale bez úzkého osobního vztahu s Pánem skrze modlitbu a BSo a tím skrze DSého, prostě není možné účinně sloužit Pánu a žít jemu ke cti... Potřebujeme se dostat blíž ke Kristu, kterého nám učiní skutečnou a žijící osobou jedině Duch svatý, když mu k tomu dáme příležitost. Tohle potřebujeme i v dnešní době."Vím o tvých skutcích". To je zase úvodní pochvala. Vzpomeňme si, že reformace vykonala takřečeno "velký skutek" ve smyslu obnovy učení o ospravedlnění z víry bez skutků, obnovila učení o tom, že skutky jsou důležité, ale jsou pouze plodem víry."Podle jména jsi živ, ale jsi mrtev". Dnešnímu protestantismu jako celku, který byl kdysi velmi účinný, nyní zůstalo už jen jméno, jako by žil. Jeho život je ve skutečnosti jen vzpomínkou na život, jinak je mrtvý. Mnoho z toho, co bylo z počátku radostné, proměňující, živé je v současnosti naprosto formální a duchovně neúčinné - mrtvé. Je to hrozný posudek, ale žel, v tomto smyslu se velmi přesně hodí také do naší doby.

Budiž bedlivý a utvrzujž jiné umírající. Neboť jsem nenalezl skutků tvých plných před Bohem. Zj3,2Ekum: "Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření! Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí před Bohem" Zj3,2To je druhý výrok soudu.Jak jsme si řekli, město Sardis leželo na vrchu hory. Vstup byl jen jeden z jižní strany, kudy vedla ve starověku k městu jediná přístupová cesta. Takže Sardám stačilo postavit na toto místo strážní oddíl, který by město hlídal. Ale opakovalo se dvakrát v jejich historii, že je přepadli nepřátelé a stráže selhaly v bdělosti. Stráž klidně usnula v dobré víře, že kopec je prostě nedobytný.Už v r. 549 př.Kr. se Kýrovi médští vojáci vyšplhali na přední ochranný val, a pak znovu v r. 218 př.Kr. Sardy dobyl Antiochus Veliký. Tehdy přelezl hradby Kréťan ve chvíli, kdy hlídky jednoduše nedávaly pozor.Těžko říci, zda v těchto historických poznámkách máme hledat nějaké souvislosti. Snad je to především výstižná ilustrace k zapamatování... Pán říká církvi v Sardách: "Probuď se a měj se na pozoru! Buď bdělý, nespi!"Nutno říci, že protestantismus, o němž tu v tom historickém průmětu hovoříme, se velmi rychle v podstatě odvrátil od vyhlížení příchodu Pána Ježíše Krista.Musíme přiznat, že reformace i když byla ve svůj čas velmi účinná, nerozpoznala a neobnovila všechny biblické pravdy. Podle mne, říká náš učitel, například eschatologie, nauka o posledních věcech a proroctví, byla plně rozvinuta až v posledních desetiletích, i když mnohé z těch jakoby "nových" výkladů nacházíme už dávno v historii.Nás dnes ovšem dělí od příchodu Krista pro církev nepředstavitelně málo. Mohl by přijít v příštím okamžiku nebo snad zítra. Ano, může to být třeba ještě sto let. Ale my máme jeho brzký s nadějí očekávat, i když přesný termín neznáme.Právě proto, že vtržení církve se může uskutečnit v kteroukoli chvíli, má být církev náležitě ostražitá. Není stanoveno datum ani historické časové rozpětí, v němž k tomu má dojít. A je to proto, že církev má trvale pozorně vyhlížet jeho příchod, "očekávajíc té blahoslavené naděje..." (Tt2,13).Rozumějme, nikdo se nemůže připravit na pevně stanovenou hodinu, ale máme být VŽDYCKY připraveni na nečekanou hodinu. Pán Ježíš zde říká církvi, že má být nepřetržitě na stráži. A má konat to, k čemu je povolána.Nechť je nám a našim sborům v této době varováním Pánova výtka o nedostatečnosti. "Shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí před Bohem". Kéž bychom se ještě více rozhořeli prosvého Pána a Spasitele, abychom v tomto posledním čas splili jeho úkol...

Pomniž tedy, co jsi přijal a slyšel, a ostříhej a čiň pokání. Pakli bdíti nebudeš, přijdu na tě jako

zloděj, a nezvíš v kterou hodinu na tě přijdu. Zj3,3Věřící Sardinci měli pevně držet přijaté pravdy. V tom historickém průmětu vzato, velké pravdy znovu objevené reformací se dnes církvím mnohdy zase vytrácejí.Například autorita Slova Božího v mnoha teologických názorech téměř vymizela. Mnohé i konzervativní sbory už nezastávají učení o úplné a beznadějné zkaženosti člověka, ale namísto toho mají tendenci vylepšovat přirozenou povahu člověka kosmetickými úpravami. Vychovávají lidi v blahém domnění, že si mohou osvojit několik malých pravidel a směrnic, které jim pomohou žít křesťanský život.Také bylo do velké míry upuštěno od důležitého principu ospravedlnění vírou v PJe a namísto toho se leckde hlásá poselství o tom, že pro svou spásu musíte něco DĚLAT. Dá se říci, že toto jsou některé charakteristické rysy dnešního už silně deformovaného protestantismu, hodnotí náš teolog. Vzdálil se hodně daleko ze svého původního stanoviska."Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj, a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu". Jak jsme viděli, Sardy byly vystavěny na vršku hory, kterou nebylo možno lehko slézt, kromě jednoho vstupního místa.V Turecku je ovšem silná erose půdy, takže před dvěma tisíci let, v době, kdy žili apoštolé Pavel a Jan - byla hora mnohem vyšší a proto patrně také mnohem méně přístupná než dnes. A přesto došlo k oněm dvěma případům, kdy se nepřátelským vojákům podařilo do města vstoupit. Jak hrozně zahanbující to muselo být pro toto město - dvakrát se nechat přemoci jen proto, že stráž usnula!Pán praví k církvi v Sardách a s nimi, jak věřím, stejně i nám: "Nespěte! Probuďte se a bděte!"Pán může přijít každým okamžikem. Strážní a tím spíše ostatní lidé v Sardách o tom nevěděli, když se přiblížil kritický okamžik. My také nevíme, kdy přijde Pán Ježíš. Proto máme být na stráži stále, pořád v bdělém stavu...

Ale máš některé osoby i v Sardis, kteréž nepoškvrnily roucha svého, protož budou se se mnou procházeti v bílém rouše; nebo jsou hodni. Zj3,4Ekum: Přece však máš v Sardách několik osob, které svůj šat (křesťanský život) nepotřísnily; ti budou chodit se mnou v bílém, protože jsou toho hodni. Zj3,4Při pohledu do historie Izraele celkem snadno zjistíme, že vlastně nikdy nebyl celý národ věrný Bohu. Vždycky jen jeho část, nějaký zbytek. Zde se církvi říká: "Máš několik osob...". Pán Ježíš nazval ty své, kteří jsou mu věrni, "malým stádcem" (L12,32). A tak i v těchto dnech jsou věřící lidé, kteří milují Slovo Boží, drží se ho, a zůstávají Pánu věrní. Nepřipojují se tam, kde by se poskvrnili hříchem, a vyhybají se skutkům těla ve smyslu hříchu, jak o nich hovoří G5.Když jde o ty některé osoby, které se prokázaly zvláštní věrností, náš DrMG k tomu dodává: V protestantských kruzích vyrostli někteří velcí mužové, a já se chci o některých z nich zmínit, ačkoliv jich mnoho a mnoho vynechám.Myslím na vůdce reformace, Martina Luthera a Jana Kalvína, kteří po všech stránkách vynikli nad jiné.Později to byl významný baptista John Bunyan, autor knihy CESTA POUTNÍKA, v níž popisuje svůj vlastní život a jak předivně ho Bůh spasil.John Wesley je znám jako zakladatel metodistů. Tohoto muže Bůh podivuhodně zachránil a použil takovým způsobem, že mu někteří historikové připisují zásluhu na uchránění Anglie před revolucí, tedy před takovou, která postihla Francii. Wesley určitě udělal pro svou zemi mnohem víc, než by se zdálo.Z dějin v našich zemích můžeme přidat jména Matěje z Janova a Miliče z Kroměříže, kteří usilovali o nápravu v době Karla IV. Mučedníky pro pravdu Kristovu jsou mistr Jan Hus a Jeroným pražský. Petr Chelčický je jakoby předchůdce "tichých v zemi", kteří pak držíce se

pevně Písem svatých vytvořili krásnou Jednotu bratrskou, v níž vyrostli další následovníci Pána Ježíše Krista jako Jan Blahoslav (překladatel N.Z.) a Jan Amos Komenský, známý učitel národů.A kolik bezejmenných písmáků i věřících katolíků uchovávalo věrnost Písmu svatému a tak neslo v našem národě světlo spásy v Pánu Ježíši Kristu.I dnes někteří takoví žijí, ale neodvážím se je začít jmenovat, protože bych snadno mohl vynechat někoho, kdo mezi ně patří.Protestantismus určitě zrodil řadu velkých Božích lidí. Nutno však říci, že v římském katolictví tomu bylo také tak, dokonce i v temném středověku, ale to neznamená pochvalu pro systém. Oba systémy (římskokatolický i protestantský) tak jak se projevují jako velká náboženství, dodává v závěru k tomuto historickému pojednání náš učitel, jsou podle mne institucemi, které nakonec vyústí v odpadlickou církev, protože opustily základní zdroj života z Boha.

Verš 5 ve 3.kap.Zj je obtížným úsekem Písma:Kdo svítězí, tenť bude odín rouchem bílým; a nikoli nevymaži jména jeho z knihy života, ale vyznámť jméno jeho před oblíčejem Otce svého i před anděly jeho. Zj3,5"Kdo zvítězí". Rozumějme, ten kdo zvítězí skrze Kristovu krev. V duchovním boji, v boji s hříchem nikdy nikdo nezvítězí svou vlastní silou, chytrostí nebo schopnostmi.A teď přichází výrok, kterému je dost těžké porozumět s ohledem na jiná místa Písma: "Jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž přiznám se k němu před svým Otcem a před jeho anděly".O jakou knihu a o jaký záznam to vlastně jde? V Bibli je řeč o více různých, pojmenovaných i nepojmenovaných Božích knihách a zápisech v nich.Stojí za povšimnutí, že mezi biblickými rodopisy jsou pouze dvě knihy, které mají shodnou strukturu názvu:1. "Kniha rodu Adamova" 1M5,1 a 2. "Kniha rodu Ježíše Krista" M1,1.Výraz "kniha rodu" je neobvyklý. Objevuje se pouze ve spojitosti s těmito dvěma. S Adamem a potom ve spojitosti s Kristem.V "Knize rodu Adamova" jsme zapsáni všichni, ale to je vlastně kniha smrti, neboť Adam a jeho potomci podlehli duchovní srmti...Kniha rodu Ježíše Krista je však naopak svým způsobem knihou života, neboť ukazuje cestu k Mesiáši, který se stal obětí za hřích.Srovnáním mezi pozicí Adama a Krista, se podrobně zabýval AP:"Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou. Ale jeden každý ve svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi..." (1K15,20-21).Na základě Svatého Písma věřím, že jediným a postačujícím důvodem pro věčný život a tím také k jakémukoli záznamu pro tento účel je víra v Ježíše Krista.A nyní zde v souvislosti s posledně přečteným veršem z naší 3.kap.Zj vyvstává otázka: Je možné, aby tvé jméno, zapsané do knihy života, bylo z ní vymazáno? Jinými slovy: můžeš ztratit věčný život? Nebo své spasení?Kdyby tomu tak bylo, pak by Pán Ježíš nikdy nemohl říci: "Já jim dávám věčný život, nezahynou na věky a nikdo je z mé ruky nevyrve" (J10,28/ek).Pozorný čtenář, který důvěřuje BSu, je v Písmu znovu a opět ujišťován o svém spasení, pokud je vírou přijal.Nyní náš komentátor DrMG uvádí výtažek z knihy Dr.Johna Walvoorda pod názvem ZJEVENÍ JEŽÍŠE KRISTA, který se týká uvedeného verše a jeho významu. Pokládá jej za jeden z dobrých výkladů:Někteří poukazují na to, že tu není žádné výslovné vyjádření, že by něčí jméno bylo vymazáno, ale spíše potvrzení, že jeho jméno vymazáno nebude. Nicméně v té formulaci

samotné je náznak, jako by taková možnost existovala.Na základě toho někteří vykladači knihu života nepovažují za soupis spasených lidí, ale všech, za které Kristus zemřel. Tedy za seznam všech lidí, kteří se fyzicky narodili. Když dospějí a je na nich odpovědnost za přijetí či odmítnutí Krista, jejich jména jsou pak vymazána v případě, že Ježíše Krista jako Spasitele nepřijali. Zatímco ti, kdo Krista přijali jako Spasitele, jsou zde ujištěni o svém záznamu v knize života a jejich jména jsou vyznávána před Otcem a nebeskými anděly.

Průběžně jsme si v minulých pořadech už několikrát řekli, že překlad komentářů DraMG ke knize Zj průběžně pořizují manželé Zemanovi z Brna. V souvislosti s textem 3.kap., který právě čteme, sem bratr Petr vkládá svůj širší pohled nebo přímo malou studii, která bezpochyby stojí za pozornost. Ještě jednou přečtu ten výchozí verš a potom připojím to zamyšlení od bratra Petra Zemana.Kdo svítězí, tenť bude odín rouchem bílým; a nikoli nevymaži jména jeho z knihy života, ale vyznámť jméno jeho před oblíčejem Otce svého i před anděly jeho. Zj3,5V Bibli je řeč o celé řadě Božích knih, do nichž záznamy přibývají, ale někdy se z nich také vymazávají.Víme tedy, že záznamy zde jsou, ale kromě toho můžeme přemýšlet, kdy a k jakému účelu byly pořízeny. To je buď vysvětleno přímo, nebo jen částečně - jakoby tajenkou:- Kniha pamětná (těch, kdo žijí v Boží bázni) - Mal3,16Tehdy ti, kteří se bojí Hospodina, o tom rozmlouvali; Hospodin to pozoroval a slyšel. A byla před ním sepsáan pamětní kniha (se jmény) těch, kteří se bojí Hospodina a mají na mysli jeho jméno. Mal3,16"Ti budou, praví Hospodin zástupů, v den, který připravuji, mým zvláštním vlastnictvím, budu k nim shovívavý, jako bývá shovívavý otec k synu, jenž mu slouží." Mal3,17Potom uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a svévolníkem, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím kdo mu sloužit nechce. Mal3,18- Kniha, kterou viděl Mojžíš - 2M32,32Můžeš jim ten hřích ještě odpustit? Ne-li, vymaž mě ze své knihy, kterou píšeš!" 2M32,32Ale Hospodin Mojžíšovi odpověděl: "Vymažu ze své knihy toho, kdo proti mně zhřešil. 2M32,33- Záznam v nebesích (pilní a radostní učedníci) - L10,20Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích." L10,20- Kniha života (spolupracovníci ap.Pavla) - Fp4,3- Kniha života (vítězové) - Zj3,5 - náš textPozorováním kontextů se dá zjistit, že některé z uvedených záznamů, se týkají lidí, kteří nejen že byli věřící, ale svým způsobem byli PBu věrní a užiteční. Není to tedy záznam k ospravedlnění, nýbrž z důvodu dobrého ocenění a pochvaly.Ovšem z takových záznamů je v případě závažných životních poklesků možný i výmaz, což je v Bibli známo. Uveďme alespoň několik příkladů:- Záznam v Božích knihách.. viz čtený text 2M32,33 nebo nepřímý náznak v naší Zj3,5- Biblický seznam judských králů (zajímavé je porovnání textů 1Pa3,11-12 a Mt1,7-11)- Podobně i seznamy pokolení Izraele jsou někdy zdánlivě neúplné. Těch pokolení však vždy bylo celkem 12, ale jejich seznamy potkáváme v Písmu s různým doplněním nebo pořadím. Nezapomeňme však, že jméno žádného Izraelského pokolení nikdy nebylo vymazáno anebo přeřazeno ze seznamu na nárameníku velekněze, kde byla jména napevno vyryta ve sledu narození a nošena na ramenou nejvyššího kněze před Boží tváří.A ještě POZNÁMKA, jíž br.Petr Zeman toto své zamyšlení uzavírá: O zápisu jména věřícího do některé ze zmíněných nebeských knih v okamžiku "uvěření" vlastně nenajdeme v Bibli

žádnou zmínku, nicméně jako pevný základ stojí prohlášení, že "Pán zná ty, kteří jsou jeho" (2Tm2,19).Otevření knihy života na soudu před Bílým trůnem (Zj20,15) nemá pro znovuzrozené věřící žádný význam. Není dokladem ani pro účastníky prvního vzkříšení (Zj20,6) ani pro církev, protože těm, kdo věří Pánu Ježíši Kristu, je slíbeno, že na soud nepřijdou, ale že přešli ze smrti do života (J5,24).Podobně náš DrMG přemýšlení nad tímto obtížným veršem uzavírá slovy: Zanedbá-li člověk rozhodnout se pro Krista, anebo odmítne-li ho, je to vlastně odmítnutí příležitosti k záchraně. Na základě Písma však nevěřím tomu, že bys, jsi-li už spasen, mohl někdy spasení pozbýt.K tomu připojme už jen poslední verš z té pasáže, která pojednává o círvi ve Smyrně:Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím (Zj3,6).Znovu je řeč o uchu, které je ochotné slyšet hlas Ducha promlouvajícího skrze Slovo Boží to, co Kristus vzkazuje své církvi v dnešní době.

Nyní, milí posluchači, přichází na řadu Kristův dopis církvi v městě s názvem Filadelfia.Místní sbor ve Filadelfii reprezentuje církev, kterou nazyvám církví obživenou, povídá tedy dále náš americký vykladač. V našem průmětu tohoto textu do historie církve se tak dostáváme do období přibližně mezi začátkem devatenáctého století a vtržením. Je církví, která se vrátila ke Slovu Božímu.V současné době je mezi protestanty ale i římskokatolíky mnoho lidí, kteří se docela upřímně zabývají Božím slovem. Dopisy, které mně přicházejí z celého světa jsou dokladem toho, že jsou lidé, kteří chtějí Boží slovo slyšet, kteří po něm přímo lační. Tato doba je zobrazena Filadelfií.Navštívil jsem ji a mohu říci, že je to dnes přiměřeně prosperující malé turecké město. Leží v překrásném údolí v hlubokém vnitrozemí, asi 180-220 km od pobřeží. Do široka rozprostřené údolí se táhne na sever a na jih, a protéká jím řeka Kogamis. Město bylo vystavěno na čtyřech nebo pěti pahorcích a působilo malebně. Dnes je o hodně větší a je typickým tureckým městem.Filadelfie leží v oblasti častých zemětřesení. Původní obyvatelé vymřeli především při zemětřeseních, a ovšem i ve válkách. Když do těchto míst z východu přitáhl Tamerlane a ještě jiní pohanští válečníci, byli vyvražděni i ti poslední místní obyvatelé. Takže z původní populace tam žádní potomci dnes nežijí. Nicméně i přes tyto hrůzy se dá říci, že město bylo nepřetržitě obydleno od samého počátku.Bylo jakoby řeckým ostrovem v anatolské Lyddě, kterou Řekové považovali za kraj pohanů - řeckým slovem BARBARŮ. Barbarem byl tehdy vlastně každý, kdo nebyl Řekem. Zpočátku se tam mluvilo lydským jazykem, ale v době apoštolské už převládala řečtina a oblast se stala typickou řeckou kolonií. Město bylo ukákou řecké kultury v jinak asiatském, anatolském prostředí. Říkalo se mu "malé Athény" právě proto, že byť bylo v této oblasti, přece bylo doopravdy řecké.Bylo pevností číhající na nepřítele, který by z této strany chtěl vniknout do země s úmyslem zničit větší města jako Efez, Smyrnu a Pergamos - ona tři slavná města starověku. Ta ostatní města byla většinou pevnostmi s posádkou přidělenou buď k zastavení nepřítele nebo aspoň k jeho pozdržení v pochodu směrem k západnímu pobřeží.Filadelfie se nachází v kraji s dosti výraznou erosivní činností. To znamená, že skály tu časem berou za své. Půda je naplavená, ale je velmi úrodná. Rostou tu krásné vavříny a množství květin, povídá náš cestovatel. Všiml jsem si, že rostou na nejnepředstavitelnějších místech. Jinak kraj proslul zejména vynikajícím vínem. Okolní kopce byly pokryté vinicemi a na zdejších mincích byly vyryta hlava řeckého boha vína.Mnozí lidé si myslí, že název města pochází z Bible, ale není tomu tak. Ve skutečnosti k němu dalo podnět přátelství Attala II s jeho bratrem Eumenem, králem Pergama. Attalus

svého bratra velmi miloval a byl mu věrný, a proto ten název, tkerý vlastně znamená: "bratrská láska".V r.17 n.l. postihlo město mohutné zemětřesení a změnilo ho v trosky. Totéž zemětřesení úplně zničilo i Sardy a mnoho dalších měst v Lyddě a v přilehlé oblasti. Tehdejší císař Tiberius přidělil velké množství peněz na jejich rekonstrukci, a tak byla obnovena.

Vedle Smyrny je Filadelfia jedinou církví, proti níž zde Pán nevyslovuje žádný soud. Proč? Protože se vrátila k Božímu slovu. U obou sborů, které nesoudí, je zajímavé to, že místa jejich působnosti stále existují.Ve Filadelfii je ale ještě něco docela zajímavého, o čem bych vám chtěl povědět. Především tam jsou pozůstatky byzantského kostela, které naznačují, že křesťanství tam žilo až do 12. nebo 13. století. Lidé, kteří dnes pečují o ten areál jsou určitě z křesťanských kruhů. Ačkoli jsem s nimi z jazykových důvodů nemohl konverzovat, vypráví náš učitel, přinesli mi onoho parného dne, kdy jsem tam byl, džbán vody a malou nádobku na pití. Oba, muž i žena. se při tom stále usmívali. Nemohl jsem s nimi mluvit ani oni se mnou, ale cítil jsem, že vzájemně sdílíme křesťanskou lásku.Pozůstatky onoho byzantského kostela tam sice dosud jsou, ale to není ten pilíř, o kterém je zmínka ve 12.verši, ačkoli mnozí věří, že ano, a průvodci k němu vodí výpravy.Před svou první cestou do Filadelfie jsem v příručce BIBLICKÁ POZADÍ viděl obrázek velkého amfiteátru, který se prý zde nachází. A tak jsem průvodci řekl, že na to místo na úbočí kopce chci zajít. Amfiteátr tam už nebyl, ale byl tam obchod s tureckou kávou a můj průvodce se dal do hovoru s tamnějším mužem. Dověděl se od něho, že tam amfiteátr býval, ale byl dokonale zničen až na jediný sloup. Sloup je ukrytý mezi stromy, mám jeho fotografii. Proč se turecká vláda už v historii zbavila toho amfiteátru? Řeknu vám proč: Seldžučtí Turci kdysi brutálně vyvraždili křesťany ve Filadelfii a chtěli se zbavit každé stopy po oné staré civilizaci. Dnes by byli rádi, abychom na to i my zapomněli.Už jsem se zmínil, že zde zřejmě je několik křesťanů, ale zůstávají skryti, protože by jim hrozilo tvrdé pronásledování.Církev ve Filadelfii žila až někdy do 13. století. Nutno konstatovata, že byla v oblasti strategicky velmi výhodné z hlediska misijní činnosti. A skutečně misijní církví byla. V tom našem průmětu do hristorie církve ji náš MG označil jako církev obnovenou, vzkříšenou, protože se vrátila k Božímu slovu a začala je vyučovat. Reprezentuje dění, které můžeme pozorovat od začátku minulého století. Od té doby se rozmohlo, takže biblické učení v žádném případě není něčím novým, ale docela určitě získalo větší oblibu.Cítím přímo hmatatelně, že nyní je ta nejpříznivější doba, abychom na zvýšený zájem o Boží slovo reagovali prostřednictvím rozhlasových relací, které obsahují sdílení přímého textu Bible, které obsahují biblické učení, povídá odvážný Američan, který už před lety s takovými pořady ve své zemi začal...

Andělu pak Filadelfitské církve piš: Toto praví ten svatý a pravý, který má klíč Davidův, kterýžto otvírá a žádný nezavírá, a zavírá, žádný pak neotvírá. Zj3,7"Andělu církve ve Filadelfii piš". Jak jsme si už na začátku probírání těchto vzkazů řekli, andělem je nejspíše lidský posel, představený církve. Je to způsob, který Pán používá u všech jmenovaných sborů....Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře" ek.Zj3,7Tu je zajímavé a důležité, že ve svém poselství každému sboru Pán vždycky zopakuje něco z onoho zjevení sebe sama jako oslaveného Krista. Nyní jim připomíná, že je svatý. Byl svatý, když se narodil, byl svatý, když umíral a je svatý dnes ve svém současném velekněžském úřadě. Byl tak nazván při svém zrodu, když anděl promlouval k Marii, "...proto i tvé dítě bude

SVATÉ a bude nazváno Syn Boží" (L1,35).Ve smrti byl svatý, jak nám je řečeno ve Sk 2,27: "Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dáš viděti SVATÉMU svému porušení". Byl svatý, když zemřel, i když byl vzkříšen. Jak úžasné! A je svatý i dnes v úloze velekněze.V Žd je o něm řečeno: "To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali; SVATÝ, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa" (Žd7,26 ek).Dále jsme si četli: "Toto prohlašuje ten...Pravý". V evangeliu náš AJan cituje tato slova Pána Ježíše: "Já jsem ta cesta, PRAVDA i život" (J14,6).Původní slovo PRAVÝ znamená také "ryzí", vyznačující se navíc dokonalostí a úplností."Který má klíč Davidův". O klíčích v rukou PJe byla řeč již dříve - klíče od smrti i hrobu (Zj1,18). Tento klíč Davidův hovoří o jeho královských právech. Už anděl, který Marii ohlašoval narození PJe, prorocky ohlásil:"Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce" (L1,32-33).Na Davidově trůně neseděl, když se narodil a když byl na této zemi poprvé. Toto slovo se uskuteční až v tisíciletém království. I dnes však je svrchovaným suverénem, který sedí po pravici Otce.O něm jsme si zde četli: "Když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře". On jediný má nyní možnost otevírat a zavírat.Volně promítnuto můžeme toto slovo vidět jako výzvu: Dokud jsou dveře milosti otevřené volejme další a další lidi, aby jimi vešli. Vždyť tohle nám uložil jako poslání:Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Mt28,18Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Mt28,19A učte je, aby zachovávali všecko, co jsme vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. Mt28,20

Vím skutky tvé. Aj, postavil jsem před tebou dvéře otevřené a žádnýť jich nemůže zavříti. Nebo máš ač nevelikou moc, a ostříhal jsi slova mého, a nezapřels jména mého. Zj3,8Tento verš jsme si vzali jako takové krédo pro naše radiové programy "Thru the Bible" (v češtině tyto programy dostaly název Světem Bible), povídá v této souvislosti náš americký předchůdce. Od samého začátku tento verš pro nás mnoho znamenal.Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel. Zj3,8ekVidíme zde, že církev ve Filadelfii zachovala věrnost Božímu slovu. Když náš průmět těchto veršů o Filadelfii zasahuje do historie církve, můžeme říci, že zvláštní oživení ve smyslu návratu k Božímu slovu bylo znát zejména v průběhu minulého století. Bylo to mimo jiné především oživení zájmu o Boží slovo se zdůrazněním závislosti na Boží milosti v Pánu Ježíši Kristu jako na Hlavě církve, a to bylo doprovázeno také prožitkem nových vzájemných bratrských vztahů.Dnešní církev, kterou Filadelfia podle našeho učitele také reprezentuje, není ani římskokatolická ani protestantská či jinak jednotně pojmenovaná. Ve skutečnosti představuje všechny sbory na světě, které zůstávají věrné Božímu slovu (bez ohledu na jmenné označení).Filadelfské církvi Pán vyslovuje zase sedmerou pochvalu, podívejme se na to blíže:

1. "Vím o tvých skutcích". Pán Ježíš očekává a sleduje ovoce našich životů; očekává od věřících mnohostrannou službu podle obdarování a také prostě dobré skutky, jimiž se život znovuzrozeného Božího dítěte má přirozeně projevovat."Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom

konali dobré skutky, které nám Bůh připravil" (Ef2,8-10).Příteli, něco není v pořádku s tvou vírou, pokud se neprojevuje dobrými skutky. Starý dobrý praktický muž Jakub, velký modlitebník, řekl: "..Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukáži svou víru na skutcích" (Jk2,18).Nejedná se o skutky zákona, které by vedly ke spáse, ale jde tu o skutky víry, která už žije, která už přinesla spasení. Kalvin řekl: "Víra sama zachraňuje, ale víra, která zachraňuje, není sama". Spasitelná víra plodí skutky.2. "Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít". Já osobně věřím, povídá náš komentátor, že jsou tu míněny dveře k poznání Písem. To znamená, že když on otevírá dveře, chce abys vstoupil, neboť on pak otevře dveře příležitostí pro svědectví a zvěstování poznaného Božího slova.3. "Neboť máš nepatrnou moc (dunamis)". DUNAMIs je řecké slovo, z něhož je odvozeno naše slovo DYNAMIT. Říká, "máš MALOU, či nepatrnou moc". Tato skromná skupinka věřících nepůsobila valný dojem ani svou početností ani zázraky, ani budovami či zvláštními programy.Dost mě unavuje, když dnes slyším, jak kdejaká skupina křesťanů podává hlášení o své činnosti, povídá náš starý kazatel. Na druhé straně i my zde v "Thru the Bible", pokračuje kaztel v roli redaktora (nebo podobně naši spolupracovníci v TWR) vám rádi oznamujeme, kde všude je slyšet naše vysílání, že dostáváme dopisy, a jaké jsou... a ještě řadu jiných informací, které mohou být povzbuzením pro jiné a jak doufáme, především námětem k modlitbám...Důležité však není kolik vykážeme všelijakých aktivit, obdržených dopisů nebo dokonce obrácených lidí... Podstatné je, zda skutečně hlásáme Boží slovo. Součty našich úspěchů a domnělých úspěchů i zjevných neúspěchů jednou provede sám Pán. Bůh má svůj počítač, který vše registruje...Apoštol Pavel napsal: vždyť ani já nejsem soudcem sám nad sebou. 1K4,3ekPročpak ne? Vlastně tím říká asi tohle: Mohl bych mít na věc trochu jiný pohled než Bůh, a tak musím počkat, až se v jeho přítomnosti všechno přesně vyjeví".

4. pochvala na adresu sboru ve Filadelfii zní: "Zachoval jsi mé slovo".I když se už v těch dnech možná různě popírala inspirace Písem, tato církev dále věřila, že Bible je věrohodné, inspirované Boží slovo a jednala podle toho. Jeden teolog 20. století z řad liberálů, prohlásil, že nikdo inteligentní nemůže věřit v doslovnou inspiraci Bible. Tohle mě ovšem staví do špatného světla! Já tedy nejsem inteligentní člověk, protože skutečně věřím v inspiraci Bible, pokud by ten člověk měl pravdu, což si rozhodně nemyslím.5. "A mé jméno jsi nezapřel". Toho dne, kdy je Kristovo božství hlučně popíráno ve všelijakých teologických seminářích a dokonce leckde i z kazatelen, je tu stále skupina věřících, kteří mu zůstali věrni a vyznávají, že Ježíš je člověk a současně Bůh. Stále jsou tu ti, kteří věří v jeho zástupnou smrt za hříšníky.Církev ve Filadelfii pro svou věrnost v mnoha směrech dostala také řadu přídomků, řadu dalších jmen. Někteří ji nazývají misijní církví, jiní sloužící církví, jiní živou církví a nutno říci, že to všechno se přesně hodí. Já osobně ji rád jmenuji církví obživenou nebo církví, která svou víru opírá o Písmo. Filadelfia je církví Písma. A Pán Ježíš na její konto zdůrazňuje: "Zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel".V době nevěry a skepticismu Pán Ježíš chválí tento sbor za to, že zachovává jeho slovo. Věřící rozsévali Boží Slovo a jak jsme si už řekli, je známo, že církev ve Filadelfii existovala déle než kterákoli z oněch sedmi, o nichž je řeč. Žila nepřetržitě až do 13.století. Zlikvidovali ji až Seljučtí Turci, jejichž příchod znamenal brutální vyhlazení všech zbylých věřících.V rámci svého vztahu k BSu byla také misijní církví. Je skutečností, že křesťanství proniklo velice záhy do Indie. Má se za to, že tam byli právě odtud z Filadelfie vysláni misionáři.

6. pochvala na adresu sboru ve Filadelfii je obsažena v následujícím 9.v.Aj, dávámť ze zběři Satanovy ty, kteříž se praví býti Židé, a nejsou, ale klamají. Aj, způsobím to, že přijdou a budou se klaněti před nohama tvýma, a poznajíť, že jsem já tě miloval. Zj3,9Znovuzrození věřící v PJe v té době už svým srdcem opustili Zákon jako prostředek ke spáse i k posvěcení. Ekum. překládá:Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy Satanovy; říkají si židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a padnou ti k nohám; a poznají, že já jsem si tě zamiloval. Zj3,9ekPán Ježíš zde říká, že přivede nepřátele filadelfského sboru k poznání, že On sám si tento sbor zamiloval. Je to jeho šesté pochvalné vyjádření.7. Tím posledním uznáním pak je konstatování, že tato církev ostříhala, nebo tedy současnou češtinou řečeno zachovala Kristovo slovo v trpělivosti (či s trpělivostí), jak to říká další v.A poněvadž jsi ostříhal slova trpělivosti mé, i jáť tebe ostříhati budu od hodiny pokušení, kteráž přijíti má na všecken svět, aby zkušeni byli obyvatelé země. Zj3,10Ekum: Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země Zj3,10Nepochybně se jedná o trpělivé čekání na Kristův příchod pro jeho lid (viz 2Te3,5), vysvětluje náš učitel. Právě ve 20.století se učení eschatologie rozvinulo víc než za všech předchozích století dohromady. V posledních čtyřiceti padesáti letech vyvstal mezi křesťany v Evropě i v Americe, ale vlastně po celém světě, značný zájem o druhý příchod Kristův. Dokonce i liberálové o tom tu a tam opatrně mluví."Protože jsi ostříhal slova mé trpělivosti". Věřím, že Bůh je dodnes trpělivý vůči světu, který zavrhl jeho slovo. Dnes je to jiné než třeba v dávných dnech Noemových. Lidé tehdy neměli psané Boží slovo, ale Noe jim je zvěstoval a tak je Bůh soudil. Měli člověka, který jim osobně vyřizoval Hospodinovo poselství. Oni však nevěřili...Díky Bohu, že dnes každý z nás můžeme mít ve svých rukou psané Boží Slovo. Bible pocházející z docela užitečné organizace Gedeonitů je dnes prakticky v každém hotelovém pokoji u nás i leckde po celém světě. V různých zemích Evropy, Asie a Afriky nacházím důkazy toho, jak Boží slovo proniklo všemi těmito oblastmi, vzpomíná náš rozhlasový kazatel.Církev ve Filadelfi byla církví, která věřila v Boží slovo. A tak se jí dostává také Pánova zaslíbení:"I já tě zachovám v hodině zkoušky "

"I já tebe ostříhati budu od hodiny pokušení, která přijíti má na všechen svět, aby zkušeni byli obyvatelé země".Kristovým závěrečným slovem je povzbuzení a ujištění, že církev neprojde velkým soužením. Ještě před ním bude vzata ze světa (viz 1Te4,13-18), v tom má svou útěchu i naději (viz Tt2,13). Takové je trpělivé čekání církve, čili těch, "kteří pro víru a trpělivost mají podíl na zaslíbení" (Žd6,12).Věříme, že církve se netýká velké soužení se všemi jeho soudy (viz Zj13,1-8.11-17), ona vyhlíží svého ženicha - jeho příchod pro ni."Hodina pokušení (zkoušky)" se vztahuje na velké soužení, které postihne celý svět. Události, které mu předcházejí jsou zapsány dále v kap.4-5, a v kap.6-19 je pak vylíčeno vlastní období velkého soužení. Obdoí, o kterém zde Pán říká, že "přijíti má na všechen svět, aby zkušeni byli obyvatelé země"."I já tebe ostříhati budu od hodiny pokušení". To znamená, že je nejen ochrání před oním strašným vražděním, které se bude dít na této zemi po čas soudu, ale také před HODINOU pokušení. Podle mne to znamená úplné osvobození, přemýšlí náš bohoslovec. Když PJ praví,

"ostříhati tě budu od hodiny pokušení", překládám si tato slova, "způsobím, že nevejdeš do pokušení, uchráním tě od hodiny zkoušky". Sebevětší představivost vám zde nedovolí připustit, že tato církev vejde do velkého soužení. Věřím, že v tom historickém průmětu má období Filadelfie své pokračování přímo ve vtržení církve. Je církví, která vyjde ze země v čase vtržení.Na druhé straně Kristus praví církvi:Aj, přijdu brzy. Drž se toho, co máš, aby žádný nevzal koruny tvé (Zj3,11).

"Přijdu brzy. (nebo jinak: hle, přijdu rychle - angl.překlad)". V tom příslovečném určení času je spíš skryta myšlenka náhlosti, překvapení. To znamená, že PJ přijde ve chvíli, kterou lidé neznají. Nemusí přijít ihned, ale rozhodně to bude náhle. A tenhle příslib je nadějí církve. Církev ani neočekává dobu velkého soužení, ale má očekávat příchod svého Pána. Nikde se nám nepřikazuje, že si máme přepásat bedra, a k tomu skřípat zuby či zatínat pěsti, protože se blíží velké soužení. To Pán nikdy neřekl, ale namísto toho řekli, abychom:"očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista" (Tt 2,13).Dovolte mi znovu zopakovat, že sbor ve Filadelfii představuje církev oživenou, obnovenou, která se znovu přimkla k Božímu slovu. Taková církev bude vtržena. Čili jen ta Jeho pravá církev. A nemyslím si, že byste ji chtěli ztotožňovat s nějakou denominací nebo místní církví. Příslušníci té pravé nadčasové, naprostorové a hlavně naddenominační církve jsou dnes rozptýleni po celém světě a nutno říci, že některé z nich můžete najít i uprostřed všelijakých velmi podivných náboženských organizací. Nerozumím proč tam zůstávají, ale to ostatně není má věc, zastavuje své vlastní soudy náš biblista. To je jejich věc, kterou si jednou budou muset vyřídit se svým Pánem.Kdo svítězí, učiním jej sloupem v chrámě Boha svého, a nevyjdeť již více ven; a napíšiť na něm jméno Boha svého a jméno města Boha svého, nového Jeruzaléma sstupujícího s nebe od Boha mého, i jméno své nové. Zj3,12Dnes jsou ve městě Filadelfii dva sloupy, vypráví náš cestovatel. Jeden stojí ve zdejším byzantském chrámu. A myslím, že o ten se v našem textu nejedná. Na úbočí kopce je však jiný sloup, který je dnes zarostlý cedry a vavřínem. Tento sloup je patrně jediným pozůstatkem původního města z doby, kdy žil AJan. I když všechno bylo zbořeno, sloup tam stojí... Snad je to výmluvná ilustrace pro život sboru v tomto městě: "Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého Boha"."Napíšu na něm jméno svého Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma, který sestupuje s nebe od mého Boha, i jméno své nové".Toto je jakoby pas a vizum věřícího, které mu jako nebeskému občanovi dá sám Pán církve."Napíšu na něj jméno své nové". Jméno své, říká PJ. Tedy JEHO jméno. PJ tím říká, že on bude mít nové jméno a toto své jméno dá nám. Toto nové jméno bude vyjadřovat naše velmi blízké příbuzenství s ním.A pak je tu v tom oslovení věřících ve Filadelfii už jen obvyklá závěrečná výzva:Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím (Zj3,13).Pro každou jednotlivou církev má Pán poselství. Původně bylo sice určeno každé tehdejší místní církvi, ale věříme, že to slovo platí i pro nás dnes.

Nyní přichází na řadu Kristův dopis církvi v Laodicei (Laodikeji).Kristův dopis sboru v Laodicei je posledním ze sedmi dopisů. Sir William Ramsay nazývá Laodiceu "městem kompromisu". Město založil Antiochus II (261-264 př.Kr.). Základy položili Seleukovci. Seleucus byl jedním z Alexandrových generálů a zmocnil se Syrie. Malou Asii sice ovládal Lysimachus, ale Seleukus se zřejmě vetřel do jeho teritoria a přivlastnil si část jeho území včetně tohoto města.

Laodicea byla vzdálena asi 60 km východně od Efezu směrem do vnitrozemí, ležela při řece Lycus. místo, kde se tato říčka vlévá do jiné větší je nazýváno "Branou Frygie". Touto Branou a Laodiceou procházely početné velbloudí karavany ze vzdáleného Orientu. Cesta vedla z východu a směřovala k Efezu, Milétu a dál k dnešnímu Izmiru, čili k tehdejší Smyrně.Poloha města v rozsáhlém údolí byla výhodná. Dnes jsou však její trosky většinou porostlé travinou podobnou planému ovsu. Jméno města znamená "spravedlnost (či právo) lidu". Dostalo je podle Laodice, Antiochovy manželky. Stejné jméno mělo tehdy několik měst, ale toto bylo ze všech nejznámější.Když se stoupalo údolím od Laodicee k Frygijským horám, přišlo se k velkému anatolskému chrámu boha Frygijců - Men Karou. Byl to primitivní bůh téhle oblasti. Kolem chrámu se sousřeďoval veškerý společenský, správní, obchodní i náboženský život. Laodicea vyráběla a ve velkém obchodovala s oblečením. Konal se tam také slavný trh, na který přicházeli za obchodem cizinci ze všech stran. Myslím, že dnešní velký trh v Istanbulu je mu velmi podobný, dodává svou poznámku náš poutník.Laodicea byla místem nesmírného bohatství, obchodu a řecké kultury. Městem vědy a literatury. Pyšnila se dokonce tehdejší vynikající lékařskou školou, která ovšem rovněž byla velice primitivní a skutečně velmi pohanská. Odtud mimochodem pochází zvláštní přípravek ve funkci oční a ušní masti, známý v Římské říši jako frygijský zásyp. Laodicea byla rovněž průmyslovým centrem navíc s rozsáhlým bankovním podnikáním. Cicero si tam vydržoval dvůr. Říká se, že si tady nechal proplácet úpisy (poukázky). V tomto městě byl uctíván Jupiter či Zeus.Město nakonec zaniklo v důsledku zemětřesení. Zbyly jen velmi dojemné ruiny dvou římských divadel, rozměrný stadion a tři kostely z dob ranného křesťanství. Vykopávky se ve městě neprováděly. Jinak řečeno, ruiny, o kterých jsem se zmínil, vyčnívají ze změti kamení a divokého porostu. Doslechl jsem se o americké nadaci, která nabízí 2 - 3 miliony dolarů na vykopávky v Laodicei. Rád bych se k té práci připojil, stálo by to za to, povídá nadšeně náš stařec!Stojíte-li na jejích troskách a rozhlédnete se kolem po blízkých kopcích, můžete vidět města Kolossis a Hierapolis, kde jsou vodní prameny. Největší ruiny jsou právě v Hierapolis. Kopce zde mají velmi podivnou barvu. Lidé si z nich kdysi brávali hlínu, a pak z ní a ještě z rostliny zvané kozlík vyráběli svou příslovečnou mast na oči a uši. Ta se rozvážela po celé římské říši. Chemická analýza prokázala, že v té hlíně není prakticky nic léčivého, šlo spíše o víru v léčení, než o skutečné léčení. Ale někdo si tehdy notně vydělal.My si dnes s uspokojením myslíme, jak jsme civilizovaní, ale na trhu je spousta všelijakých přípravků a dokonce léků, které vám ani za mák nepomohou. A přesto je často pod silným tlakem reklamy kupujeme. Pán Ježíš k nim mluví o oční masti, jak ještě uvidíme, a tím je vlastně vyzývá k tomu, aby si opatřili tu PRAVOU oční mast, která by opravdu otevřela jejich duchovní zrak.

Andělu pak církve Laodicenské piš: Toto praví Amen, svědek ten věrný a pravý, počátek stvoření Božího. Zj3,14Toto je jediné místo v Písmu, kde je slůvko AMEN vlastním jménem, a to jménem Kristovým. Lidé mají dost často představu, že "amen" znamená "konec" nebo dokonce že je vyjádřením beznaděje (tak to někdy používají nevěřící lidé: je se mnou amen...). Ovšem význam toho slova je asi takový, že by v Iz65,16 namísto vyjádření "v Bohu pravém", či "skrze Boha pravého", mohlo stát "v Bohu amen"... Jde tedy o vyjádření jistoty, o potvrzení pravosti daného výroku...Ve 2K1,20(ek) čteme: "Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno Ano?. A proto skrze něho zní i naše Amen? k slávě Boží.Pán Ježíš je tedy to význačné slůvko "Amen", potvrzující věrnost, pravost, spolehlivost. On

má poslední slovo. On je také alfou i omegou. On jediný splní všechna Boží zaslíbení a takto se představuje tomuto sboru. Dává Laodicejským na vědomí svou spolehlivost a důslednost, neboť jsou církví, která zřejmě zavrhla Kristovo božství."Svědek věrný a pravý". Zde se nám odkrývá skutečnost, že Pán Ježíš sám je tím, kdo všechno zjeví a všechno nám poví. Dnes je velmi nesnadné slyšet pravdu. Určitě se ji nedovíme ze sdělovacích prostředků nebo od naší od vlády. Různé vzdělávací a účelové instituce jsou zařízeními na vymývání mozků, jak se tomu někdy říká. Komu můžete věřit? A přece, je tu jeden, kdo je věrným a pravým svědkem i v době naprostého odpadnutí. V mnoha případech nemůžete dnes věřit ani církvi. Liberální církev, která zavrhla spolehlivost BSa, zavrhla její inspirací, totiž nemá pro tuto hodinu žádné poselství.Andělu církve v Laodikeji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího. Zj3,14ek

A nyní vlastně aniž by tu zazněla nějaká obvyklá pochvala, PJ přistupuje k negativnímu hodnocení života tohoto sboru.Vímť skutky tvé, že ani jsi studený ani horký. Ó bys studený byl aneb horký. Zj3,15A tak že jsi vlažný, a ani studený ani horký, vyvrhu tě z úst svých. Zj3,16Když Pán Ježíš říkal ostatním církvím, "znám tvé skutky", tak nejprve mluvil o tom, co zasluhovalo pochvalu, uznání. Ale pro tuto církev nemá Pán Ježíš jediného pochvalného slova. Všechno je zde plané. Ba ani její "skutky" nejsou dobré. PJ je zná a dodává k nim:"Nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký!"Tento výrok byl dozajista dobře srozumitelný tehdy žijícím místním lidem. Město bylo totiž v údolí a problémem bylo, jak dostat do Laodiceje vodu. Když jsem stál na rozvalinách, díval jsem se k jihu na frygijské hory. Některé vrcholy jsou velmi vysoké. Byl jsem tam začátkem června a bylo na nich ještě hodně sněhu. Obyvatelé města Laodiceje si tedy postavili tzv. "aquadukt", který jim měl tu vodu z hor přivádět. Nahoře byla studená, opravdu ledová, ale než vykonala dlouhou cestu údolím do Laodiceje, byla vlažná. A zkušenost nás učí, že vlažná voda není moc dobrá.Níže v údolí, kde se řeka Lycus vlévá do Maeandru, jsou horké prameny. Jsou tak horké, že z nich stoupá pára. Turecká vláda je zastřešila a v současnosti jich využívá. Chápu, že chtějí ještě rozšířit jejich využití, protože prameny jsou opravdu mohutné. Nicméně, kdyby tehdy za dob AJana přiváděli tuhle horkou vodu do Laodiceje, než by se tam dostala, už nebyla by už horká - ale zase vlažná.Když Pán Ježíš řekl Laodicejskému sboru, "nejsi studený ani horký", zřejmě věděli i podle této své zkušenosti přesně o čem mluví. Po léta pili vlažnou vodu. Hory opouštěla voda chladná jako led. Horké prameny zase dávaly voda vřelou, ale když se voda odkudkoli dostala k nim, byla vlažná a nechutná.Pán Ježíš o této církvi řekl, že není ani studená ani horká, a že ji nesnese v ústech. Zajímavé je, že obojí extrémní přirovnání je pro Pána přijatelné, ale směs, ten neurčitý kompromis, Pán odmítá. Proto při nějaké těsnější aplikaci obou pojmů - studený či horký - musíme být opatrní...Ale Laodicejský sbor nebyl ani horký ani studený - jen vlažný. Řekl bych, že to je obraz mnoha, mnoha sborů v řadě dnešních denominací, dodává své hodnocení zkušený pracovník církve.Mnoho sborů se snaží jít jakousi střední cestou. Nechtějí se příliš otevřeně přiznávat k Božímu slovu, které zasahuje lidská srdce a zároveň nechtějí, aby byli považováni za jakousi liberální církev. A tak přešlapují držíce sice dobrou teologii, nicméně bez té proměňující moci, která by sloužila dalším lidem. Tohle se Pánu Ježíši protiví. Naprosto upřímně jim říká, že je vyvrhne ze svých úst.Po mém soudu je tato střední cesta nejhorším druhem pokrytectví, jaké existuje, vyjadřuje své

znepokojení DrMG.

Protestantismus zpočátku zaujal stanovisko spočívající na všech dobrých velkých doktrinách křesťanské víry. Vyznání víry všech hlavních směrů jsou obyčejně nádherná. Mám za to, že Westminsterské vyznání víry nemá rovného, ale církev, která si ho léta přivlastňovala, je dnes neuskutečňuje.Heidelberský katechismus také obsahuje báječné vyznání, ale kdo za ním stojí? Kdo těmto krásným vyznáním dnes věří? Církve mají pouze formu nábožnosti, ale její moc popírají. Nejsou ani horké ani studené - jsou vlažné.A toto je zjevný stav mnoha místních sborů v současné době. Na druhé straně díky Bohu, že je i mnoho takových, které nespadají do této kategorie.Je to úděsné a strašné, když Pán říká, "vyvrhnu tě ze svých úst", nebo jinak, "ZVRÁTÍM tě ze svých úst". Zní vám to snad jako ona slova církvi, kterou se připravuje k sobě přitrhnout, a pro kterou platí, "jdu, abych vám připravil místo, a odejdu-li, abych vám připravil místo opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já"? (J14,2.3). Nemyslím si to.Tam jde o církev, kterou PJ k sobě táhne, ale tuto zde od sebe vyvrhuje, protože je odporná, nechutná, nepoužitelná. Z vlažné vody se vám zvedne žaludek. Kdyby mluvil k současným církvím, představuje si aktualizaci tohoto textu náš učitel, možná by PJ řekl: "Je mi z vás špatně. PŘEDSTÍRÁTE, že jste křesťané. Říkáte, že mě milujete. ŘÍKÁTE, ale váš život tomu nenasvědčuje..."Máme tedy před sebou ostré k srdci pronikající poselství pro tuto dobu, protože v historickém průmětu našeho učitele, žijeme v času, kdy jsou na scéně obě církve Laodicejská i Filadelfská. To rozdvojení znamená, že tu jsou ti, kteří věří Božímu slovu a řídí se jím, milují a poslouchají svého Pána a pak jsou tu i ti, kteří je zavrhli. Praktický postoj k BSu je v současnosti tou dělící čárou. Nejen názor, nejen teologické poznání, ale také užitečnost pro Pána církve, který nás zde jako svou církev nechává k jasnému účelu... Abychom totiž, dokud je čas, nesli svědectví o něm!!!

Nebo pravíš: Bohatý jsem a zbohatl jsem a žádného nepotřebuji, a nevíš, že jsi bídný a mizerný i chudý i slepý i nahý. Zj3,17"Říkáš: Jsem bohatý". Laodicea byla materiálně bohatým městem. Domnívám se, že Laodicea a Sardy byla dvě nejbohatší města celé oblasti za onoho času.Dnešními slovy to lze vyjádřit jako iluze, že dolar je všemohoucí odpovědí na každý životní problém. Ale ve skutečnosti je tomu tak, že bohatství toho nikdy moc nevyřešilo. Církev v Laodiceji se takové řešení pokusila, ale svrchovaný Pán to hodnotí: "Nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý".Laodicejská církev zakládala svou pýchu kromě jiného na materálním vlastnictví. Naopak církev ve Smyrně byla na hmotné věci chudá. Byla sborem s převahou otroků a chudých lidí. V prvotní církvi nebylo mnoho boháčů nebo urozených lidí.AP píše: "Pohleďte, bratři, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených" (1K1,26).V dnešní době se leckterá církev chlubí velkým počtem členů, významnými osobnostmi, velkou návštěvností, štědrými dary a technicky dokonalými či umělecky mocně působivými budovami. Světské bohatství a krása se stávají měřítkem pro moderní církev. A duchovní hodnoty jsou pak nenápadně odsunuty stranou.Po duchovní stránce je Laodicejská církev "ubohá". Je na tom hůř než kterákoli ze sedmi tehdejších maloazijských církví. Je politováníhodná, protože je duchovně na mizině, i když má možná nejvíc peněz. Slovo Boží se v ní nezkoumá a hlavně nežije, chybí láska Kristova, není tu účinné svědectví o jeho spasitelné milosti. Při tom je slepá, protože ani nevidí svůj vlastní pravý stav.

Není to výstraha pro nás, přátelé? Není to popis, který by nás měl přivést k inventuře našeho vlastního duchovního života a pak třeba také k inventuře duchovního života společenství, v němž žijeme? Laodicejská církev měla sama o sobě velmi dobré mínění, ale jak vidíme, rozhodující není, jaké mínění máme my sami o sobě, nýbrž jaké mínění má o nás a o našem životě Pán. A to jeho mínění se i dnes ukazuje, když s otevřeným srdcem na modlitbách a v pokoře pilně studujeme BSo...

Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Zj3,17ekJeden pastor ve Virginii před lety uveřejnil otevřený dopis adresovaný smyšlené postavě se jménem "Jana Obyčejná". Dopis měl asi toto znění:Drahá Jano, rád bych Ti tímto dopisem pomohl setřást ten pocit neužitečnosti, který Tě trápí. Několikrát opakuješ, že nevidíš způsob, jak by si Tě Kristus mohl použít.Vím, že církev nese část odpovědnosti, že to takhle cítíš. Myslím tím její současnou mentalitu a pojetí úspěšnosti.V našem církevním časopisu se píše o muži, který využívá svého vlivného postavení ke svědectví o Kristu. Na mládežnickém setkání vydává svědectví hvězda amerického fotbalového mužstva a tak bych mohl pokračovata. Pak se kdekomu přirozeně vnucuje myšlenka, že když není hvězdou nebo nemá vysoké postavení v podnikatelském světě, tak je radno zavřít pusu. Nikdo se nezajímá o to, co Kristus udělal pro VÁS, ale pozornost je soustředěna na vnější věci.Zapomněli jsme na základní skutečnosti o křesťanském svědectví, ale je tu něco, čím Tě chci povzbudit: Bůh si volí to, co svět nazývá bláznivým, aby zahanbil moudré. Vybírá to, co svět považuje za slabé, aby zahanbil silné. Aby se žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.Když si Pán Ježíš Kristus vybíral své učedníky, nebyli to olympijští přeborníci ani umělci, ani římští senátoři. Vybral si lidi jednoduché jako jsi ty. Několik rybářů, jednoho politického radikála, a taky celníka, který byl v tehdejší společnosti nejvíc pohrdaný. Přesto tito mužové posléze obrátili svět vzhůru nohama. Přesněji Kristus skrze ně obrátil svět vzhůru nohama. Jak se to stalo? Skrze jejich popularitu? Žádnou neměli. Svým postavením? Také žádné neměli. Jejich silou byla moc Kristova skrze Ducha svatého.Milá Jano, nezapomeň, že k tomu, aby byl svět obrácen vzhůru nohama, i dnes potřebujeme ty "obyčejné", kteří se oddají do rukou Kristových.

Žel, stále je pravdivý nápis na katedrále v německém Lübecku:"Takto k nám mluví Kristus, náš Pán:Nazýváte mne Mistrem, a neposloucháte mne.Světlem, a nevidíte mne.Cestou, ale nejdete po ní.Životem, a nevyvolujete si jej.Moudrým, a nenásledujete mne.Dobrým, a nemilujete mne.Bohatým, a neprosíte mne.Věčným, a nehledáte mne.Vznešeným, a nesloužíte mi.Milostivým, a nevěříte mi.Mocným, a nectíte mne.Spravedlivým, a nebojíte se mne.Odsoudím-li vás, nebude to mojí vinou."Toto je obraz církve v Laodicei, přátelé. O ní mluvil také muž jménem Stanley High, jak nám jej cituje náš komentátor:

Církev mi opomněla říci, že jsem hříšník. Opomněla zabývat se se mnou jako se ztraceným jedincem. Opomněla nabídnout mi spasení v Ježíši Kristu samotném. Opomněla mi říci o strašlivých následcích hříchu, o nevyhnutelnosti pekla a o skutečnosti, že jen Ježíš Kristus mě může zachránit.Myslím, že potřebujeme víc vědět o posledním soudu, víc o živém Bohu a také o živém ďáblu, víc o tom, jak dosáhnout nebe a vyhnout se peklu. Církev nesmí přinášet poselství o zušlechťování ale zvěst o znovuzrození. Možná bych se obešel bez takové církve, protože je nepříjemná. Ale takováto církev mne nenechá zahynout!Příteli, dá se říci, že žijeme v období Laodiceje. Církev v mnoha směrech selhává ve svém poslání. Především snad ve vydávání svědectví o spasitelné milosti Boží. A tu nepomohou jen nějaké programy a velké akce, ale to, co potřebujeme nejvíce, je proměna srdce každého z nás. A to někdy mnoho stojí. Mnoho odvahy, mnoho odříkání, pokud jde o vlastní pocity a dosavadní zkušenosti či zvyklosti...

PJ má však slovo i pro církev v takovém stavu, jak nám byla dosud popsána:Radímť, abys sobě koupil ode mne zlata ohněm zprubovaného, abys byl bohatý, a roucho bílé, abys oblečen byl a neokazovala se hanba nahoty tvé. A očí svých pomaž kollyrium, abys viděl. Zj3,18Ekum: "Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl". Tím zlatem je, jak to dále komentuje náš kazatel, drahocenná krev Kristova.Když pak dále jde o bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu, mluví se zde o Kristově spravedlnosti.A mast k potření očí, abys prohlédl mluví o Duchu svatém, který jako jediný otevírá duchovní oči nevěřících i věřících také dnes.Laodicejská církev se mimo jiné musí dovědět, že je slepá. Tu je však důležité, že není nevyléčitelně slepá. Je nemocná a potřebuje se léčit. Ale lékaři z proslulé lékařské školy v tomto městě pro ni nemohou v jejím problému naprosto nic udělat. Léky, které na duchovní nemoci předepisují lidé, a které se leckde užívají v celém civilizovaném světě, vůbec nezaberou na tenhle druh slepoty. Laodicejští si musejí koupit lék od samotného Stvořitele, od Pána církve...Já kteréžkoli miluji, kárám a tresci; rozhorliž se tedy a čiň pokání. Zj3,19Slovo ROZHORLI SE znamená "buď horký", vysvětluje bývalý vedoucí sboru. Je to poslední sdělení Pána Ježíše církvi. "Buď horlivý, zanícený". Buď horký. Rozhoř se pro Boha. Přikazuje církvi, aby změnila svůj stav vlažnosti."Čiň pokání". Tato církev potřebuje činit pokání mnohem víc než všechny ostatní. Poselství o pokání, jak jsme si už v předchozích zamyšleních ukázali, je slovem k současné církvi. Mohu vás ujistit, že se vůbec nebudete těšit oblibě, když je hlásat. Ale zatím ještě není příliš pozdě obrátit se ke Kristu ani pro příslušníky této církve v Laodiceji.Pánovo slovo je sice tvrdé, ale obsahuje také sdělení hlavního motivu, proč s tímto sborem jedná tímto způsobem: "Já kárám a trestám ty, které miluji, vzpamatuj se tedy a čiň pokání".Pánova výzva k naší proměně smýšelní tedy není nic jiného, než výzva vycházející z milujícího srdce... Jsme si toho vědomi? Počítáme s tím, že Pán nás volá k proměně smýšlení, i když třeba už desítky let jsme se svým duchovním životem docela spokojeni, i když nás třeba druzí příležitostně pochválí?Musím vám osobně vyznat, milí přátelé, že když jsem se vydal cestou učednictví, cestou oddaného následování Pána, stále znovu se setkávám s novými věcmi, u nichž sám v sobě musím překovánávat a lámat jakési bariéry, čili měnit smýšelní. Mnohdy jsou to bariéry jen emocionální v tom smyslu, že až dosud jsem si sám pro sebe nacházel dostatek výmluv, proč to či ono nemusím dělat... Mnohdy jsou to bariéry vůbec ve způsobu myšlení a přístupu k různým věcem...

V životě s Pánem stále znovu vstupuji do sfér, které jsem neznal a on mě vede cestou, po níž jsem nikdy předtím nešel. Někdy je to docela nesnadné, ale věřím, že to je Pánovo vedení, abychom se vzdali sami sebe, abychom se vzdali uspávající dlouholeté spokojenosti se sebou a abychom se mu nově vydali k službám... On chce i dnes ve zbývajícím čas před svým příchodem konat své spásné dílo... A představte si, že to dílo chce konat právě skrze nás!!! Copak mu můžeme odporovat svou leností, neochotou změnit svůj přístup k různým věcem, neochotou dělat to, k čemu nám dává jasné pokyny?

Ve 20.verši naší 3.kap.Zj zaznívá výzva, nebo volání pána Ježíše, které, jak věříme, kromě adresného oslovení věřících v Laodiceji platí v každé době pro každého člověka:Aj, stojímť u dveří a tluku. Jestližeť by kdo uslyšel hlas můj a otevřel dvéře, vejduť k němu a budu s ním večeřeti a on se mnou. Zj3,20Pán Ježíš je zde zobrazen, jak stojí u dveří srdce. Je to svým způsobem nádherný obraz. Anglický malíř Holman Hunt se pokusil přenést tuto představu na plátno. Namaloval Krista, který stojí u dveří. Pak pozval své umělecké přátele k posouzení. Jeden z nich mu řekl: "Holmane, vždyť jsi zapomněl na velmi důležitou část dveří, na kliku". Holman odpověděl: "Tyhle dveře znázorňují lidské srdce, a klika těch dveří je pouze Z VNITŘNÍ STRANY."Ano, dá se říci, že tento obraz Krista nacházíme ve Zjevení pro období, kdy tu ještě je církev. Mistr a Pán stojí u dveří, klepe a čeká. Nerozrazí ty dveře, u kterých stojí (bez ohledu na to, co někteří lidé říkají o záležitosti vyvolení). Ty osobně musíš dveře otevřít a nechat jej vstoupit."Vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou". Mluví se tu o obecenství, a o nasycení, což v podstatě znázorňuje pilné stále lepší poznávání PJe a také otevírání svého srdce jemu... Z toho vyjádření je zjevná ta vzájemnost, která ovšem podle našich představ a našeho způsobu vyjadřování může znít trochu cizorodě. Budu s ním večeřet a on se mnou...Následující verš představuje další posun ke konci 3.kap.Kdož svítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já svítězil jsem a sedím s Otcem svým na trůnu jeho. Zj3,21Znovu vás upozorňuji na skutečnost, že když Pán Ježíš mluví o svém vztahu k Otci, vždy to dělá jedinečným způsobem, poutá DrMG naši pozornost. Říká, "MŮJ Otec..." Zde jsme četli. "Sedím s Otcem svým". Nebo později narazíme na text: "Vstupuji k Otci SVÉMU..." (J20,17)Slovy, "a sedím s Otcem svým na trůnu jeho", nás Pán Ježíš připravuje na scénu, která bude bezprostředně následovat v dalších kapitolách.

Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím (Zj 3,22).Tahle poslední slova ve 3.kap.Zj jsou zvláštním vzkazem Pána Ježíše všem církvím. Abychom dobře slyšeli ten hlas jeho Ducha, jak jsme tu k tomu vyzváni, potřebujeme Boží slovo studovat velice pilně a přitom svým způsobem také opatrně nebo spíš pokorně. Abychom nebyli "chytřejší" než Duch Boží, ale abychom mu vždycky dovolili, být naším učitelem. Jen Boží Duch nám může Boží Slovo učinit skutečným, živým, abychom, slyšeli právě to, co je určeno nám, právě to, co nás posilní, utvrdí ve víře nebo také napraví a promění...Těmito význačnými slovy se uzavírá poselství sedmi sborům. Jsou to ty "věci, které jsou", a jsou pro nás nesmírně důležité. Věnoval jsem sedmi církvím hodně času, neboť věřím, že mají souvislost s dobou, v níž žijeme, a se zástupem těch, k nimž patříme.Jsme-li příslušníky jeho církve, jsme také částí jeho těla, a částí oné velké společnosti lidí, která vznikla o letnicích a prošla dějinami až do současnosti. Patříme tak mezi lidi, Kteří uvěřili Pánu Ježíši jako svému Spasiteli a stali se tak znovuzrozenými Božími dětmi...Viděli jsme těchto sedm sborů ve vymezených časových údobích, většinou už naplněných. Věřím, že my žijeme v době posledních dvou církví, uzavírá celou pasáž náš vykladač.

Jak už bylo řečeno, v současné organizované viditelné církvi je rozdvojení. Na jedné straně je tu církev reprezentovaná Laodiceou směřující víc a víc k odpadlictví, a na druhé straně je tu i církev zakotvená v Božím slovu, reprezentovaná Filadelfií. Slova, která Duch svatý přivolává církvím, jsou velmi závažná a příchod Pána Ježíše pro Jeho vykoupené je velmi blízký.Probrali jsme poselství k jednotlivým sborům. Já osobně si tyto dopisy moc rád pročítám. A podnikl jsem několik výletů do míst jejich bývalé působnosti v Malé Asii. Navštívil jsem rozvaliny míst všech sedmi církví nejméně dvakrát, některé dokonce čtyřikrát. Při probírání jednotlivých církví mohu mít to prostředí nebo tedy aspoň ty dnešní ruiny před očima a mohu si docela živě představit jejich místní situaci.Výroky Pána Ježíše zde můžeme vnímat s trojnásobnou pozorností: za prvé se vyjadřoval k tehdejším místním poměrům. Za druhé lze pozorovat všechno, čím církev v dějinách projde, neboť věřím, že se jedná o sedm reprezentativních církví, které postupně překrývají celé období pozemské existence církve. A za třetí je rovněž v každém z těchto dopisů zpráva pro naši současnou dobu, pro naše sbory, pro tebe a pro mne...

Když si kratičce shrneme výsledky studia těchto kapitol (2. a 3.) a pohledu na jednotlivé uvedené sbory, musíme konstatovat, že i pro nás dnes platí varování adresované sboru v Efezu, varování před nebezpečím, že opustíme první (či spíše tu nejlepší) lásku, to znamená svůj hluboký osobní vztah lásky k Pánu Ježíši Kristu.Opravdovou zkouškou každého věřícího, A zvláště těch, kteří se mu snaží sloužit, není jejich metoda, způsob práce či systém, ve kterém jsou zapojeni. Ale naše láska k Pánu, naše odevzdanost jemu. Pánova otázka i dnes pro nás zní podobně jako kdysi pro Petra: Miluješ mne? Miluješ Pána Ježíše?Miluješ-li ho, tvůj vztah k němu je správný. Začínáš-li se však svým srdcem od jeho osoby vzdalovat, spěješ k vlažnosti. Provinění odpadlické církve spočívá především ve vlažnosti. Navenek se to nemusí jevit tak zlé, a přece je to ten nejhorší stav, v němž se může kdokoli octnout.Jeden významný kazatel ve státě New York řekl: "Dvacet vlažných křesťanů uškodí Kristově věci víc než jeden hlučný ateista". Vlažná církev je pohanou pro Krista.Církvi ve Smyrně Pán Ježíš řekl, aby se nebála utrpení. Věřte, že téhle jedné věci se dnes v církvi hrozně moc bojíme. Nechce se nám platit cenu za službu Pánu Ježíši, a přece právě toto bývá někdy jeho cesta.Církvi v Pergamu PJ řekl: "Jen to mám proti tobě, že u sebe máš zastánce učení Balámova... i některé, kteří zastávají učení Nikolaitů, což mám v nenávisti" (Zj2,14-15). Dnes církvi hrozí vážné nebezpečí ve falešném učení.Tyatirské církvi PJ dokonce řekl: "Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která se vydává za prorokyni a svým učením svádí moje služebníky ke smilstvu a k účasti na modlářských hostinách" (Zj2,20). Pro mnohé je dnes velkým nebezpečím "nová morálka". Někteří lidé si myslí, že mohou přijmout Krista a pak si žít dál, jak žili předtím. Příteli, s tím však před Pánem v jeho službě neobstojíš, jsi-li skutečně Boží dítě.Nebezpečím pro církev v Sardách a pro církve dnes je duchovní ztrnulost, nebo mrtvota či jak to mám říct česky. "Vím o tvých skutcích, praví PJ, podle jména jsi živ, ale jsi mrtev" (Zj3,1). Jak je na tom tvůj sbor, bratře, sestro? Žije? Žiješ ty? Nebo jsi mrtvý v mrtvém sboru? To je, žel, mnohde skutečný stav mnoha věřících lidí. Třebaže se slovy drží historických dogmat své víry. Do očí bijící vadou současného protestantismu je právě ta mrtvolná ochablost...Církvi ve Filadelfii žádné vážné nebezpečí nehrozilo. Pán Ježíš tuto církev v ničem nekárá, a přece říká: "Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze" (Zj3,11). Co měli? PJ je chválil za to, že zachovali jeho slovo. I my o to musíme dbát.Když nyní zpětně přehlížím léta své služby, přemítá náš stařec, připomínám si muže, kteří byli z počátku věrní ve víře. Někteří z nich mnohem výkonnější a silnější než já. Muže, kteří

hájili Boží slovo způsobem, kterého jsem v oněch začátcích nebyl schopen. Ale někteří z nich nyní ochabli, či úplně odpadli. Divím se tomu, ale toto vážné nebezpečí existuje v církvi i dnes. Nedejme se ničím odradit od zachovávání slova svého Pána.A konečně sedmé jmenované církvi v Laodicei Pán Ježíš řekl: "Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech" (Zj3,16). Žel, že podobné vlažnosti je dnes tak mnoho... Ale PJ i příslušníky této církve nakonec volá k proměně srdce, k pokání a žádá je, aby jej vpustili do svých životů...

Milí posluchači, postupným čtením knihy zj se dostáváme do její 4.kap., kde se setkáme se zvláštním pojednáním o tématu "Církev s Kristem v nebi", jak to nadepisuje náš hlavní vyučující v těchto pořadech, DrMG.V kapitolách 2-3 jsme na pozadí sedmi sborů takovým historickým průhledem, jak jsem to nazval, sledovali určité zobrazení jednotlivých velkých období dějin církve. Počínaje 4.kapitolou až do konce knihy Zjevení však už o církvi není zmínka (s výjimkou všeobecně platného pozvání, aby PJ už přišel, které zaznívá na konci knihy, a které s chronologií knihy nesouvisí).Odtud přirozeně vyvstává otázka: Co se stalo s církví? Dál už v textu slovo CÍRKEV nenajdete. V předchozích kapitolách se tohle slůvko objevovalo znovu a znovu. Přesně devatenáctkrát. Ale teď aniž je to zde výslovně řečeno, církev odchází ze scény a zmínka o ní už nepadne. Rozumím tomu tak, že opustila pozemskou oblast, protože byla vzata do nebe, vysvětluje náš přednášející. Z jiných textů se dozvídáme, že byla uchvácena do oblaků, kde se v povětří setkala se svým PJem.Církev je tedy pro naše následující čtení textu Zj v nebi. Při pohledu na ten historický průmět, jak nám byl v rámci výkladu předložen, vidíme, že vtržení církve se odehrává v překrývajícím se období Filadelfie a Laodiceje. A tak zvaná církev, která na zemi dál pokračuje, je už jen pouhou lidskou organizací. Bude procházet velkým soužením a posléze o ní uslyšíme jako o mocné nevěstce. Jak strašné označení, pro společenství lidí, kteří si svévolně vzali jméno církev! Skutečně, snad nejděsnějším obrazem v Bibli je 17.kapitola Zjevení, která o této nevěstce pojednává.A uvidíme ještě někdy tu pravou Kristovu církev? Ano, ale to už pak nebude církví v tom pozemském smyslu slova, nýbrž Beránkovou nevěstou - nevěstou okrášlenou pro svého ženicha.Kapitoly 4-22 představují závěrečný větší oddíl této prazvlášní biblické knihy, kterou se nyní zabýváme. AJan od Pána převzal pokyn "Piš", a tak psal. Převzal tedy pokyn o rozdělení celé knihy a v tom stavu ji předal nám jako dalším generacím. Neměli bychom to přehlédnout, vždyť Pán Ježíš sám řekl:Napiš ty věci, které jsi viděl, a které jsou, a které se mají díti potom. Zj1,19Jak jsme se už někdy v samém úvodu ke knize Zj zmínili, je zde požit výraz META TAUTA, znamenající "po těchto věcech"."Věci, které by se měly díti brzo" z 1.verše korespondují s "věcmi, které se mají díti potom" z 19.verše 1.kapitoly. V obou případech je v řecké vyjádření META TAUTA, výrazem naznačujícím, že se jedná o podstatnou změnu situace. Že jde o nástup úplně odlišného děje a předmětu.Několik pozoruhodných skutečností dokazuje, že 4.kapitolou vstupujeme do nového oddílu knihy Zj. Radikálně se zde mění klima i podmínky:

Radikálně změněné klima a podmínky, jak tu o nich hovoříme, je možné shrnout do několika bodů:1. Církev už více nevidíme na zemi, na tomto světě, třebaže v předchozích kapitolách bylo devatenáct zmínek o církvi, a to dokonce s přesným geografickým určením na tomto světě. V

podstatě jí byly zcela věnovány kap.2 a 3. Nicméně od 4.kap. až do konce Zjevení se o církvi ve spojení se světem nemluví.Poslední osamocenou zprávou je závěrečné svědectví po skončení "krátkého dne světa" (viz Zj22,16).Kristus o svých učednících, nebo o svých věrných řekl:"Ze světa nejsou, jako i já nejsem ze světa" (J17,16).A své učedníky potěšil slovy:"Zase přijdu a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli" (J14,3).2. Dějiště se ve 4.kap. definitivně přesouvá do nebeských sfér. Protože církev zůstává předmětem našeho zájmu, následujeme ji nyní do jejího nového domova - do nebe. Jak se dostala do nebe? AP odpovídá:"Potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem" (1Te4,17/ek).Další podrobnosti jsou posány takto:"Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni" (1K15,51-52/ek).MG k tomu poněkud po svém říká, víra staví zachráněného hříšníka jakoby na odpalovací rampu, do řízené rakety "církve", odkud vystartuje k setkání s Pánem v povětří. Svatí v tu chvíli vstupují otevřenými dveřmi do nebe. Církev je s Kristem a Kristus je v nebi, odkud spravuje události probíhající v čase velkého soužení, jak uvidíme, až se dostaneme k 6.kapitole.3. důležitá poznámka k dalšímu čtení rozjímání od 4.kap.: Církev není názvem pro náboženskou instituci, nýbrž je to označení těch, kteří v tomto věku uvěřili Kristu. Tuhle skutečnost si musíme v našich myslích pevně zakotvit, protože na tuto věc dnes lidé často mívají zmatený názor. Slovo CÍRKEV je řecky EKLESIA; KALEO znamená "povolat", EK znamená "ven z něčeho". Takže EKLESIA je "skupina lidí povolaná z něčeho, odněkud".Když církev po vtržení dosáhla svého cíle v nebi, pozbývá jméno, pod kterým byla známá na světě, a k jejímu popisu se už používá jiných výrazů. Na příklda ji ve 4.kap. uvidíme zastoupenou 24 straci nebo staršími. Rovněž spatříme církev v nebi jako nevěstu sestupující do svého nového domova, do nového Jeruzaléma.Odpadlická "církev", která pokračuje ve své činnosti na světě a vesele si dál používá navyklou církevní terminologii, není jmenována "církví", ani nevěstou, ale dostává hrozné hanebné označení "nevěstka".Zesnulý Dr. George Gill před lety v semináři řekl: "Budou církve a místní sbory, které se shromáždí nejbližší neděli po vtržení, a jediný jejich člen nebude chybět - všichni tam budou". Proč? Protože se jedná o ty - kteří křesťanství formálně vyznávali, ale ve skutečnosti nepatří Kristu, tedy nejsou v pravém smyslu křesťany.4. Soudy začínající v 6.kap. by nebyly v souladu s milostivou ochranou a slibem, který Bůh dal církvi. Kdyby církev zůstala ve světě, milost Boží by zklamala, vždyť nám Bůh slíbil vysvobození ze soudu.A konečně, 5.: Nerozpoznat hluboký vnitřní předěl mezi 3. a 4. kapitolou by znamenalo ignorovat normální a přirozené členění knihy, uvedené už ve Zj 1,19.

Když přistupujeme k tomuto poslednímu rozsáhlému úseku knihy Zj se všemi jeho soudy a projevy hněvu, je dobré, aby naše perspektiva, náš výhled měl Pána Ježíše Krista jako svůj ústřední bod. On je to, kdo má v rukou chod všech událostí k úspěšnému ale rozhodnému závěru."Nebo Beránek... jest uprostřed trůnu" (Zj7,17).Mesiáš je tu nazýván Beránkem, protože zemřel za hříchy světa. On jediný bude také soudit

svět, který jej odmítl přijmout...Po uzavření pozemských záležitostí církve, se tedy dějiště přesouvá ze země do nebe. Ta změna je opravdu radikální.Nicméně, Boží slovo popisuje osoby a činnosti v nebi stejně přesně a stejně přehledně, jako když šlo o události na zemi. Není tu žádný náznak tajemnosti nebo snad zabřednutí do nějaké pověry.Jenom Duch svatý mohl popsat nebeské prostředí stejně snadno a stejně výstižně jako věci na zemi. Jak by to dopadlo, kdyby tuto knihu psal člověk? Víte dobře, že v okamžiku, kdy by se dostal k nebeskému dějství, popisoval by všechno možné, ty nejdivočejší věci. Jen čtěte knihy vydané v současné době, které se pokoušejí popsat vrchní svět, či tzv. podsvětí, nebo zkrátka neviditelné duchovní sféry. Jsou vždycky tajemné, trochu strašidelné a uvádějí v úžas.Dnes je hroznou posedlostí, dokonce i mezi některými křesťany, zabývat se démony a ďáblem. S takovými lidmi se ovšem nestýkám. Často jsem byl tázán, proč na toto téma nenapíšu knihu. Přiznám se, že z počátku jsem takovou myšlenku měl, ale když se vyrojilo tak mnoho knih plných lidské fantazie a senzací, upustil jsem od toho.Tady ve Zjevení nejsou senzace. Jednoduše se přesouváme do nebe a ocitáme se v prostředí, které v nás vyvolává posvátnou bázeň. Nebeská scéna a nebeská stvoření nás v tomto oddílu 4. a 5.kapitoly jakoby zdraví, dřív než bude naše pozornost obrácena k zemi, kde pak čtyři jezdci vyjedou zahájit dobu velkého soužení.

V následujícím textu spatřujeme Krista, jak je úžasně vysoko, přímo božsky ctěn, neboť je Bůh.Potom jsem viděl, a aj, dvéře otevřené v nebi, a ten hlas první, kterýž jsem byl slyšel jako trouby, an mluví se mnou, řkoucí: Vstup sem, a ukážiť, co se má díti potom Zj4,1kral.Překlad původního textu, který pro vlastní potřebu pořídil náš učitel a kterému dal název "McGeeho ad absurdum předklad" vyjadřuje původní textu nějak takto:POTOM (ŘECKY: META TAUTA) JSEM VIDĚL, a HLE, DVeŘE OTEVŘENÉ V NEBI; A TEN PRVNÍ HLAS, KTERÝ ZNĚL JAKO POLNICE, NYNÍ ŘEKL: VSTUP SEM, A UKÁŽU TI, CO SE MUSÍ STÁT POTOM (META TAUTA).Vyjádření překládané "potom" (META TAUTA) se tu vyskytuje dvakrát; tímto slovem verš začíná i končí. Tím, že se opakuje, je výraz "potom" zdůrazněn a vyniká jeho důležitost. Možná se Jan obával, že amilenialisté by jej mohli vynechat; proto ho právě na tomto zvláštním místě použil dvakrát."Viděl jsem" - to je brána očí a "slyšel" - což je vstup branou uší. Jako bychom se dívali na televizní program, povídá zase typicky po svém náš starý kazatel. Tohle je první velký televizní program.Před časem jsme měli nádherný zážitek při sledování televizního přenosu z kosmické observatoře, která se přiblížila postupně k několika dalším planetám sluneční soustavy - ale to nebylo ničím ve srovnání s televizním přenosem z nebe!Tento přenos by nás věřící lidi měl velmi zajímat, a ne abychom se od něho odvraceli jako od nějaké přeludu v divokém snu. Nebe je skutečné místo. Od scény, kterou máme před sebou a v níž je vůbec tak mnoho skutečného, bychom se neměli odtahovat. Musíme ji pojímat úplně normálně. Ale přiznám se, dodává náš lídr, nemohu si pomoci, takový pohled do nebe mě vzrušuje."Viděl jsem, a hle, dveře do nebe otevřené".V knize Zjevení nacházíme celkem čtvero otevřených dveří, a tyto jsou jedny z nich:1. Pán Ježíš mluvil k církvi ve Filadelfii:"Postavil jsem před tebou dvéře otevřené" (Zj3,8) -- otevřel jsem před tebou dvéře (dtto/ek).Tyto dveře pravděpodobně znamenají otevřenou příležitost pro zvěstování Božího slova.2. Otevřené dveře pozvání a ztotožnění se s Kristem nacházíme pak v dalším verši: "Aj,

stojím u dveří a tluku. Jestliže by kdo uslyšel hlas můj a otevřel dvéře, vejdu k němu a budu s ním večeřeti, a on se mnou" (Zj3,20). Věřím, že zde se mluví o dveřích tvého a mého srdce.3. V našem verši Zj4,1 máme dveře do Boží přítomnosti skrze Krista, jak ještě dále porozumíme.4. Ve Zj19,11 pak znovu uvidíme otevřené dvéře. Těmito otevřenými dveřmi přijde Kristus při svém druhém příchodu. Vyjde z nich na konci velkého soužení, aby skoncoval s veškerou nespravedlností a vzpourou proti Bohu, a aby ustanovil své království.

Dveře ve Zj4,1 jsou otevřené. Věřící jimi přicházejí k Bohu už skoro dva tisíce let.Určitě znáte tato slova PJe: Já jsem ta cesta i pravda i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne" (J14,6).A jinde prohlásil: "Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde a pastvu nalezne" (J10,9).Otevřenými dveřmi do nebe je Pán Ježíš Kristus. On je zároveň tím, kdo chce vejít dveřmi tvého srdce - jaký je to div a jaká sláva v tom všem!"Vstup sem" zní nebeské pozvání Janovi, a zároveň pozváním celému společenství těch, kteří znají Krista jako Spasitele. Ve své ep. AJan napsal:"Což jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme vám, abyste i vy s námi obecenství měli, a jeho obecenství naše aby bylo s Otcem i se Synem Jezukristem" (1J1,3).Jan vlastně říká: "Slyšeli jsme to a viděli, a nyní oznamujeme vám. Dávám vám to vědět proto, abyste také mohli mít obecenství; a jednoho dne projdete oněmi otevřenými dveřmi". Ano jako právoplatné Boží děti skrze víru v Krista jsme jím samým povoláni k tomu, abychom měli obecenství s Otcem i se Synem. To je úžasná skutečnost, která se nám, žel, možná někdy strácí z dohledu..."Ten hlas, který předtím ke mně mluvil a který zněl jako polnice, nyní řekl...".Čí je to hlas? Je to hlas Kristův. Představuje se nám jeden z prostých symbolů, které se od této chvíle budou často objevovat v knize Zjevení. HLAS Krista je jako hlas polnice, a je totožný s hlasem, o němž psal Pavel:"Nebo sám ten Pán se zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprvé. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme" (1Te4,16.17).Výpověď o vtržení je naprosto určitá. Řekne-li vám někdo, že slovo VTRŽENÍ v Bibli není, pamatujte si, že řecké slovo pro "zachvácení" je "HARPAZO". Znamená "uchvátím, vytrhnu, popadnu".Lindsay nazývá vtržení "mocným chňapnutím". Myslím, že je to dobrý slovníček pro dnešní mladé lidi, ale já sám dávám přednost výrazu "uchvácení", což znamená vtržení. Nelíbí-li se vám slovo vtržení, používejte jako AP slovo uchvácení. Budeme uchváceni a jeho hlas se bude podobat zvuku poolnice. Ten zvuk tedy volal Jana vzhůru, a jednoho dne potáhne vzhůru tebe a mne."Vstup sem, a ukáži, co se má díti potom".

A hned jsem byl u vytržení ducha, a aj, trůn postaven byl na nebi, a na trůnu jeden seděl Zj4,2kral."Ihned" vyjadřuje kratičký časový úsek, a to je jeden z charakteristických znaků vtržení. Pavel řekl, že budeme uchváceni a proměněni "pojednou, v okamžení, mrknutím oka" (1K15,51-52). Mrknutí oka je pěkně krátké. Tak rychlé bude vtržení. V okamžiku, ihned, pojednou."Byl jsem u vytržení ducha". Jinými slovy, Duch svatý je stále Janovým průvodcem k novému poznání a ukazuje mu věci budoucí, i když Jan fyzicky zůstává na ostrově, kde byl předtím..."A aj, trůn postaven byl na nebi, a na trůnu jeden seděl". Trůn tam byl už dřív, ale Jan ho

spatřuje poprvé. Naše pozornost je teď upoutána k ústřednímu bodu dějiště. Trůn reprezentuje univerzální Boží suverenitu a vladařství. Znamená to, že Bůh je u moci. Hlavní stan tohoto vesmíru je v nebi, ne ve Washingtonu D.C. nebo v Londýně nebo v Moskvě nebo kdekoliv jinde na zemi.V žalmech čteme: "Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin má trůn svůj na nebesích. Jeho oči hledí, jeho pohled zkoumá lidské syny" (Ž11,4/ek a viz také Ž47,8; 97,2; 103,19; Ez1,26-28).Je to trůn Boha Otce a Ježíš sedí po jeho pravici. Je psáno: "Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokud nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých" (Ž110,1 a k tomu viz také Žd1,3; 12,2).Všechny události zde řídí Pán Ježíš.Trůn milosti se nyní stává trůnem soudu, předesílá MG. To je druhý důvod, proč s určitostí tvrdím, že církev už není na světě v době, kdy se toto odehrává. Kdyby církev byla stále ještě na světě v čase, kdy Kristus opustil své místo přímluvce a přešel na místo soudce, byl by vzhledem k církvi na špatném místě.A ten, který seděl, podoben byl oblíčejem kameni jaspidu a sardiovi; a vůkol toho trůnu byla duha na pohledění podobná smaragdu Zj4,3kral.Před očima teď máme barvy; krásné, drahokamům podobné barvy. Naši pozornost však upoutává především ten JEDEN sedící na trůnu. Nedovídáme se podobu Boha - On nikdy nebyl vyfotografován. V Bibli se hovoří o Bohu jako o Otci, o Synu, o Duchu svatém. Totéž rozlišení je zřejmé i v knize Zjevení od první do poslední kapitoly. Na trůnu, který zde máme před sebou, je prostě Bůh. Jan nebyl schopen rozpoznat podobu osoby na trůnu, viděl jen třpyt a nádheru drahokamů.

Jaspis je jmenován jako první v základech Nového Jeruzaléma i v jeho zdech (to uvidíme ve Zj21,18-19). Je mnohobarevný s převahou fialového odstínu. Někdo jej ztotožňuje s diamantem. Byl také zasazen do náprsníku nejvyššího kněze a reprezentoval jedno z pokolení Izraele."Sardius" je šestým kamenem v základech Nového Jeruzaléma (viz Zj21,20). Údajně byl objeven v Sardách, odkud pochází jeho jméno. Je ohnivě červený. Sardius byl prvním kamenem v náprsníku nejvyššího kněze.Zajímavý pohled se nám otevírá, jak podotýká br. Petr Zeman, když si uvědomíme, že jaspis i sardius jsou vlastně kysličníky křemíku a jsou tedy odrůdami křemene. O tom píše prorok Izaiáš: "...pro touž příčinu nastavuji tváři své jako z křemene... tváři své neskrývám od pohanění a plvání" (Iz50,6.7). Je to tvář, která není jako křemen necitelná a tvrdá, nýbrž je jako drahokam, je plná Boží lásky i odhodlání, jak se to beze zbytku ukázalo i naplnilo na Pánu Ježíši."Duha", řecky IRIS, může také znamenat "kruh kolem slunce", nebo také "svatozář". Zatímco duha, jak ji známe je mnohobarevná, zde se podobá smaragdu, a ten je zelený (viz také Ez1,28).Po soudu nad světem, který byl kdysi vykonán potopou se objevila duha, aby připomínala Boží smlouvu, že Bůh zemi už podruhé potopou nezničí (viz 1M9,13-15). A duha se objevuje i zde, před uskutečněním soudů za dnů velkého soužení, aby znovu připomínala, že potopy nebude při odsouzení použito.Zelená je barvou země. Je v ní náznak toho, co vyjádřil prorok Abakuk: "...v hněvě na milosrdenství se rozpomeň" (Abk3,2) - A Bůh se rozpomene.Je zde pohled na vznešený majestát sedícího na trůnu, který ve své všemohoucnosti není rozmarným despotou, ale sám dává svůj trůn obklíčit vertikálním kruhem duhy na znamení svých slibů a horizontálním kruhem spolutrůnících bytostí. Je to jeden z projevů Boží dokonalé lásky.

A okolo toho trůnu bylo trůnů čtyřmecítma, a na těch trůních viděl jsem čtyřmecítma starců sedících, oblečených v roucha bílá. A měli na hlavách svých koruny zlaté. Zj4,4kral.Je spousta dohadů o tom, kdo jsou vlastně tihle starci. Řecký výraz pro "starce či starší" je PRESBYTEROS.Mimochodem, odtud pochází slovo PRESBYTERIÁN, a já si vzpomínám na příběh o malém děvčátku. Přišlo domů z presbyteriánské nedělní školy a maminka se ho zeptala, o čem si tam povídali. "Povídali jsme si o nebi", odpověděla ta malá holčička. "Dobře, a co vám o něm říkali?" vyptává se maminka. "Pan učitel řekl, že tam je jenom čtyřiadvacet presbyteriánů!"Ale teď vážně, starci označení v původním textu tím slovem presbyteros, vystupují i na jiných místech jako zástupci či spíš jako reprezentanti. Víme, že národ Izrael měl své starší (své představitele), a v prvotní církvi byli také ustanoveni starší, aby spravovali a zastupovali celou církev (viz Tt1,5). Lidem v Janově době byla jejich úloha naprosto srozumitelná. Tak jako starší prostě reprezentují svůj sbor, reprezentují církev, tak i těchto čtyřiadvacet starších symbolizuje církev jako celek od letnic až po vtržení.Proto, pokud tyto starší chápu jako reprezentanty či zástupce církve, mohu s určitostí prohlásit, že zde je církev v nebi, vysvětluje znovu svůj postoj náš DrMG."Bílá roucha" do nichž jsou ti starci oblečeni, znázorňují Kristovu spravedlnost (viz 2K5,21). A "koruny ze zlata" naznačují, že církev bude kralovat spolu s Kristem (viz 1K6,3).A z toho trůnu pocházelo blýskání a hromobití a hlasové. A sedm lamp ohnivých hořících před trůnem, jenž jsou sedm duchů Božích Zj4,5kral.V původním textu je zde použit přítomný čas; namísto "pocházelo" má být POCHÁZÍ. "Blýskání a hřmění" obyčejně předchází bouřce a zpravidla napovídá o její intenzitě. Myslím, že i zde má svůj význam upozornění, že soud se blíží."Hlasy" značí, že nejde o nahodilý soud, ale že ho řídí ten sedící na trůnu. "Sedm duchů Božích" je jasný poukaz na Ducha svatého. Vykládá náš rozhlasový učitel...

Bylo také před tím trůnem moře sklené, podobné křišťálu, a u prostřed trůnu a vůkol trůnu čtvero zvířat, plných očí s předu i s zadu. Zj4,6kral."Moře sklené" - přívlastek vystihuje jeho vzhled, nikoli materiál, z něhož je. To moře je před Božím trůnem, a tu je znovu náznak, že nyní je položen důraz nikoli na milosrdenství, ale na soud. Toto moře představuje Boží svatost a spravedlnost...Věřícím lidem je napsáno toto povzbuzení i výhled:"Ať posílí vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými". (1Te3,13/ek)Toto klidné moře naznačuje stav odpočívání, jehož církev dosáhla. Církev už není obětí životních bouří, už se nezmítá na rozbouřeném oceánu."Čtyři zvířata" jsou doslovně "čtyři živé bytosti", použitý pojem v kralickém překladu je v doslovném chápání dosti zavádějící. Řecké slovo je ZOA, odtud naše ZOO. Neznamená nějaké zvíře nebo šelmu, jak bychom si mohli myslet. Se šelmou se setkáme ve 13.kapitole, ale tam je použito jiné slovo a jde o jiný druh zvířete. Zde je vyjádřeno, že je to živá bytost. Zdůrazňuje se jejich jejich vitalita, skutečnost, že žijí. A tak raději ještě ekum:a před trůnem moře jiskřící jako křišťál a uprostřed kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu: Zj4,6"Čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu". Množství očí hovoří o jejich ostražitosti, bdělosti. Připomínají nám jednak cherubíny z Ez1,5-10; 10,20, jednak serafíny z Iz6,2-3.První pak to zvíře podobné bylo lvu, a druhé zvíře podobné teleti, a třetí zvíře mající tvárnost člověka, a čtvrté zvíře podobné orlu letícímu. Zj4,7kral.Souhlasím s těmi, kteří nacházejí spojitost mezi každou z těchto živých bytostí a určitým evangeliem, jež (v jistém smyslu) reprezentují. Věřím, že to přesně odpovídá, ačkoli je kolem

takovéto aplikace mnoho dohadů."První živá bytost byla podobná lvu". První evangelium nám představuje Pána Ježíše jako krále. Jako král se narodil, jako král žil, zemřel jako král, byl vzkříšen jako král a znovu přijde jako král. Ve všem, co dělá v evangeliu Matouše, si počíná jako král. Vzpomeňte si, že Bůh připodobnil pokolení Judovo ke lvu, a tehdy řekl, že z tohoto pokolení vzejde král, panovník, a že Juda nikdy nebude zbaven žezla, dokud nepřijde Sílo (viz 1M49,9-10; Zj 5,5)."Druhá živá bytost byla podobná býku" (teleti-kral.) Býk představuje nosiče břemen, tažné zvíře přizpůsobené ke službě. V Markově evangeliu je Pán Ježíš představen jako služebník. V tomto evangeliu není uveden žádný rodokmen. Najímáte-li si někoho za zednické práce nebo opravu elektrického spotřebiče, taky se neptáte, kdo je jeho otcem a matkou. Nezáleží vám na tom. Chcete jen, aby tu práci udělal dobře. Evangelium Marka představuje Pána Ježíše jako služebníka, který koná svou práci."Třetí živá bytost měla tvář člověka". Třetí evangelium, Lukášovo, nám ukazuje Pána Ježíše ponejvíce jako Syna člověka. Je to jeho lidství, které je zde zdůrazněno."Čtvrtá živá bytost byla podobná letícímu orlu". Vypovídá o Kristově božství, jak je spatřujeme v evageliu Janově.

A jedno každé z těch čtyř zvířat mělo šest křídel okolo, a vnitř plná byla očí, a neměla odpočinutí dnem i nocí, říkajíce: Svatý, svatý, svatý Pán Bůh všemohoucí, kterýž byl, a jest, i přijíti má. Zj4,8kral.Mimochodem šest křídel měli i serafínové (viz Iz6,2).Místo minulého tvaru každé z těch čtyř zvířat MĚLO šest křídel, by tu měl být tvar přítomného času MÁ. Jde o činnost, která probíhá.Bytosti neustálé opakují, "svatý, svatý, svatý Pán, Bůh všemohoucí" To jsou stejná slova jako v refrénu serafínů u Iz6,3."Který byl a který jest a který přichází" To se vztahuje na Krista. Sám se takto představuje na samém začátku knihy Zjevení:"Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí" (Zj1,8).Jeho totožnost je nám tu uvedena, nemusíme se proto o ní ani na tomto místě dohadovat.A když ta zvířata vzdávala slávu a čest i díků činění sedícímu na trůnu, tomu živému na věky věků, Zj4,9kral.padlo těch čtyřmecítma starců před oblíčejem toho sedícího na trůnu, a klanělo se tomu živému na věky věků, a metali koruny své před trůnem, řkouce: Zj4,10kral.Hoden jsi, Pane, přijíti slávu a čest i moc; nebo ty jsi stvořil všecky věci, a pro vůli tvou trvají i stvořeny jsou. Zj4,11kral.Zde vidíme první dějství velkolepého vzdávání pocty v nebi.Místo slůvka KDYŽ je správnější ekumenické KDYKOLIV, vyjadřující lépe, že jde o trvalou činnost, o nepřetržité uctívání. Jinak řečeno, chválení a klanění zaměstnávají Boží nebeské bytosti po celou věčnost. Stvoření oslavuje Stvořitele jako Boha Otce, Syna a Ducha svatého: "Svatý, svatý, svatý". Radostnou činností nebe je uctívání.

Mám připraveno kázání na téma "Proč chceš jít do nebe?", pokračuje ve výkladu náš americký kazatel. Mnozí lidé říkají, že ne každý, kdo o nebi mluví, do nebe jde.Lepší než "proč chceš jít do nebe", někdy je zeptat se, "je za tím úmysl vyhnout se peklu?" Nemyslím, že by to byl špatný motiv, ale mohu tě ujistit, že jdeš-li do nebe, bude to znamenat, že se tam buď budeš sklánět tváří k zemi nebo povstávat k uctívání Boha a zejména Pána Ježíše Krista. Je-li pro tebe bohoslužba tady na zemi něčím nudným a nemáš zájem o to, aby ses v úctě skláněl před Pánem Ježíšem a vyjadřoval mu touhy svého srdce, proč chceš jít vlastně do nebe? Tam strávíme mnoho času tím (dá-li se tam o času mluvit), že mu budeme

vzdávat poctu."A metali koruny své před trůnem" (položí koruny své před trůnem -ek).Koruny čtyřiadvaceti starců, kteří reprezentují církev jsou položeny k Ježíšovým nohám jako výraz oddanosti, pokory a pocty. Mnozí mluví o tom, že v nebi je pro ně koruna. Ale upřímně, myslím si, že jestli vůbec nějakou korunu dostaneme, po chvilce nošení, jakmile vyprchá novost, zmocní se nás pocit zahanbení. Co jsme na světě uděli MY takového, abychom nosili korunu? Jen jeden je toho hoden, Pán Ježíš. Proto položíme svou korunu k jeho nohám."Nebo ty jsi stvořil všecky věci". Dr.Walvoord nás ve své výborné knize THE REVELATION OF JESUS CHRIST upozorňuje na něco, co i já považuji za důležité. Živé bytosti vzdávají slávu a čest a díky tomu sedícímu na trůnu. Ctí ho pro jeho vlastnosti, protože je tím kým je.Nicméně, čtyřiadvacet starších, kteří reprezentují církev, se před ním neklanějí pouze pro jeho vlastnosti, ale také proto, co vykonal. Zde ho uctívají jako Stvořitele - "nebo ty jsi stvořil všecky věci, a pro vůli tvou trvají i stvořeny jsou" (neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest - ek).Jinými slovy, církev, která na toto místo před Pánem přišla z té malé, Bohem stvořené země, se připojuje k uctívání, neboť On to byl, kdo tu zemi a vůbec všechno učinil. Bible to vyjadřuje zřelteně (1M1,1), a církev tomu věří."Pro vůli tvou trvají, i stvořeny jsou" ( v angl. textu - pro tvé potěšení tu jsou a byly stvořeny)."Pro tvé potěšení" je přesnější překlad než "pro tvou vůli". Bůh stvořil tuto zemi a všechny věci tak, jak jsou, protože to bylo jeho záměrem, měl takový plán. Většinou nerozumím Božímu konání, moc málo vím o vesmíru, v němž žiji, ale vím, že byl právě takto stvořen, protože to Bůh chtěl.On vše řídí, a my jej máme ctít. Jak jsem rád, že to udělal, jsem rád, že stvořil mne. Mohl by na mne úplně zapomenout, ale jsem rád, že jsem byl zahrnut do Božího plánu a záměru. Proto se mu klaňme s čistým a upřímným srdcem.

V 5.kapitole pokračuje scéna, kdy je církev v nebi spolu s Kristem. Myslím, že bude dobré, když se zde chvilku zdržíme a seznámíme se s prostředím, které nás čeká.Jsem si jist, že byste nekupovali nějakou nemovitost na Floridě, aniž byste ji nejdřív viděli. Ačkoliv jsem měl strýčka, který si právě takto počínal. Když tam pak přijel a uviděl, co koupil, sdělil, že má pár těch nejhezčích krokodýlů, jaké kdy spatřil - všechen jeho majetek byl totiž pod vodou! Koupil naslepo. V Kalifornii máme hodně neobyvatelné pouště, a dokonce i na Havajských ostrovech jsou velké plochy, kde není nic než pustina. Měli byste se přesvědčit, co kupujete.Takže cestou k nebi se určitě budete chtít o tom nebi něco dovědět, a to je důvod, proč by vás tato kapitola měla zajímat.V kap.4-5 nacházíme církev - shromáždění (zástup) věřících - v nebi s Kristem. Pán Ježíš řekl učedníkům:"...Jdu, abych vám připravil místo... abyste i vy byli, kde jsem já" (J14,2-3). Jednou tedy budeme s ním.Děj v 5.kapitole se odehrává v nebi a je přípravou na události velkého soužení na této zemi. Protože církev je s Kristem v nebi, dozajista nemůže procházet údobím velkého soužení tady dole na zemi. Středem v kap.4 byl trůn. Středem 5.kap. jsou Lev i Beránek, představující Krista. Kristus je Beránkem na trůnu. Je suverénním vládcem a současně Spasitelem. Řídí naprosto všechny události, které budou v knize následovat. Neztrácejme jej ze zřetele.

5.kap.Zj začíná slučovací spojkou A, což znamená, že něco předcházelo. Je to jako háček, který nás vtáhne zpátky do 4.kapitoly. Vlastně by tu ani nemuselo být rozdělení kapitol, protože předmět je stejný.

I viděl jsem po pravici sedícího na trůnu knihu popsanou vnitř i zevnitř, zapečetěnou sedmi pečetmi Zj5,1kral."Viděl jsem" - Jan je očitým svědkem těchto událostí; popisuje co vidí. Myslím, že bychom měli všechny své smysly soustředit a upřít na Boží slovo, zejména pak při studiu knihy Zj. Jan VIDÍ a SLYŠÍ. Proto rád často využívám diapozitivů, abych jimi ilustroval svá kázání. Někteří mě za to kritizují, ale mohu vám říci, že spoustu věcí potřebujeme slyšet i vidět, abychom lépe porozuměli Písmu. Slovo Boží má uchvátit a pevně zaujmout všechny naše smysly, dokonce i chuť a čich. Příkladně ve Zjevení jsou určité scény, při nichž můžete bezmála cítit pach ohně a síry.Takže v Boží ruce je svitek na pevno stočený a důkladně zapečetěný sedmi pečetěmi. Stauffer upozorňuje na římský zákon, který vyžadoval, aby poslední vůle byla sedmkrát zapečetěna, jak nám to ilustrují zachované závěti Augusta a Vespasiána. I když není bez zajímavosti, že se tahle metoda používala v Římě, my jsme si už řekli, že v knize Zjevení a v Písmu vůbec není číslo sedm jen číslem náhodným. A také že nebylo zvoleno jen proto, že to bylo zvykem v římské říši.Godet považuje tento svitek za "knihu nové smlouvy". Jiní jej označují za "knihu soudu". Podle Scotta je to "zjevení Božích záměrů a rozhodnutí ohledně světa". Podle Dr.Ironsida jde o smluvní dokument pro svět. Asi by ten svitek měl zůstat bez lidských názvů...Možná si vzpomenete, že když měl izraelský lid jít do zajetí, Jeremiáš dostal pokyn, aby prostřednictvím svého služebníka koupil jistý majetek a převzal doklad o smlouvě, neboť Bůh zaslíbil, že se Izrael do své vlasti jednou vrátí (viz Jr32,6-15).Kdo drží v ruce smlouvu týkající se naší země? Nikdo jiný než Pán Ježíš, on sám. V Dn7,13-14 čteme:Viděl jsem u vidění nočním, a aj, s oblaky nebeskými podobný Synu člověka přicházel; potom až k Starému dnů přišel, a před něj postaven byl. I dáno jest jemu panství a sláva i království, aby všichni lidé, národové a jazykové sloužili jemu; jehož panství je panství věčné, které nepomíjí, a království jeho, které se neruší. Dn7,13-14Podle mne to znamená, že věc, která je vydávána Pánu Ježíši (uvidíme to předání), je smluvní dokument o tomto světě, v němž žijeme. On svět stvořil, a potom také vykoupil. Jemu tedy právoplatně patří.

V knize Zachariáše, kterou musíte znát, chcete-li pochopit Zjevení, čteme: "Znovu jsem se rozhlédl a vidím, hle, letí svitek. Posel se mě otázal: Co vidíš?? Odvětil jsem: Vidím letět svitek dvacet loket dlouhý a deset loket široký?. Řekl mi: To je kletba, která vychází na celou zemi. Bude jí odstraněn každý zloděj, každý křivopřísežník?" (Za5,1-3/ek).Tento letící svitek je totožný s knihou či svitkem ve Zjevení, vysvětluje jednoduše náš vykladač. Někteří se domnívají, že obsahuje desatero přikázání, a že svět bude podle nich souzen. Nejsem si tím jist. Ve snaze určit, co je to za knihu, bylo vysloveno mnoho názorů, ale v tomto případě nemůžeme být dogmatičtí.Vysvětlení, které podle mne zapadá do souvislosti víc než kterékoli jiné, je v tom, že tato kniha představuje novou smlouvu mezi Bohem a Izraelem. Bůh o ní mnohokrát mluví.V proroctví Jeremiáše ku příkladu čteme:"Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským a s domem judským novou smlouvu... Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem" (Jr31,31.33/ek).A v listu Ř AP píše: "Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost; to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy" (Ř11,26-27/ek).Pokud si vzpomínáte, v listu Židům nacházíme slova:"Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich

srdce a vepíšu jim je do mysli" (Žd10,16/ek).To je vlastně parafráze citátu z Jeremiáše. A pisatel listu Židům pokračuje:"Na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu. Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti" (Žd10,17-18/ek).Stará smlouva, kterou Bůh uzavřel s Izraelem na Sínaji, byla závislá na člověku. Deset přikázání nařizovalo: "Nebudeš, anebo budeš..". Závislost na slabosti lidského prvku však přivodila selhání.Ne proto, že by bylo něco špatného na deseti přikázáních nebo na Zákonu vydaném Bohem. Problém byl na straně člověka. Stejná věc se projevila v zahradě Eden. Mnoho lidí si myslí, že zlo spočívalo v zakázaném ovoci, nebo že šlo o neobvyklý strom. Jsem přesvědčen, že ovoce bylo stejně dobré, jako každé jiné. Problém nebyl v ovoci na stromě, ale ve dvojici pod stromem!Ta nová smlouva závisí na moci Božího trůnu; závisí na Pánu Ježíši Kristu (On je jejím garantem).

A viděl jsem anděla silného, volajícího hlasem velikým: Kdo jest hoden otevříti tu knihu a zrušiti pečeti její? Zj5,2kral.Kdo má právo na tento svět a na titul dědice? Kdo nad ním může panovat? Kdo je schopen zavést právo a spravedlnost? Myslíte, že by to dokázali demokraté? Nebo snad republikáni? Nebo nějaká jiná vláda? Ptá se náš rodilý Američan. Mohli by to uskutečnit Spojené národy? Nevěřím, že byste se nechali natolik oklamat v této pozdní době světových dějin, a věřili tomu, že člověk dokáže vyřešit své vlastní problémy. Z Božího Slova je naprosto jasné, že člověk to prostě nedokáže."Silný anděl" znamená mocný anděl. Má "veliký, silný hlas", což opět mluví o moci, nezbytné k vyřízení věcí podle smlouvy.I nemohl žádný, ani na nebi ani na zemi ani pod zemí, otevříti té knihy ani pohleděti do ní. Zj5,3kral.Žádný člověk z Adamova padlého rodu nemá právo knihu otevřít a ujmout se této země. Bylo mnoho těch, kdo se o různé role pokoušeli. Adam vlstně ztratil tu původní vládu nad zemí pro svůj hřích. Mojžíš byl dárcem Zákona, ale také jedním z těch, kdo ho porušili. David a jeho potomci zklamali. Nikdo z Adamovy linie nemá oprávnění chopit se konečné vlády. Ani dnes není nikdo.A ten Vládce musí být současně Vykupitel, protože lidstvo padlo, suverén musí být současně Spasitelem celého lidstva. A tím je jenom jeden, Ježíš Kristus. Postav se stranou, Adame, ty to být nemůžeš, ani nikdo z tvých dětí. I Satan se o to snaží, ale ani on to nedokáže. Otázka zní: Kdo je hoden otevřít tu knihu?Pročež já plakal jsem velmi, že není nalezen žádný, kdo by hoden byl otevříti a čísti tu knihu, ani pohleděti do ní. Zj5,4kral.AJan je vzniklou situací značně rozrušen. Tenhle muž měl opravdové nadšení pro proroctví. Snad se dá říci, že bylo jeho svatou zálibou, či předmětem zbožné zvědavosti. Toužil nahlédnout tam, kam ani andělé neměli přístup. Jan je ve vytržení přenesen ze země a náhle vstupuje do nebeského děje.Když si neví rady, pláče... MG k tomu říká, že Zjevení bylo napsáno v slzách. Co bude údělem země? Aby dále žila v hříchu a trápení? Není pro ni lepší vyhlídka do budoucnosti? Poslouchejme, co říká AP:"A nejen to (tvorstvo), i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla" (Ř8,23/ek).Není nikdo, kdo by byl oprávněn zemi vládnout? AJan je ohromen vznikou situací a podléhá obavě, že se nikdo nenajde...AP píše: "Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu"

(Ř8,22/ek).Neexistuje někdo, kdo by mohl vyjasnit problémy tohoto světa, kdo by je mohl vyřešit? Jak malicherné, ubohé a plytké jsou řeči politiků o tom, že vytvoří mírové podmínky v současné době. Ale oč tragičtější je slyšet hlasy z církví, že ony mohou dát záležitosti světa do pořádku či dokonce zevangelizovat celý svět. Můj bratře, mohu ti potvrdit, že koldokola není nikoho, kdo by mohl oprávněně otevřít tu knihu, o níž je řeč v našem textu, a ujmout se země, na níž žijeme. A Jan kvůli tomu nyní usedavě pláče.Jak je dobře, že tato kniha nebyla dána k otevření u nás v Kalifornii, povídá zase aktuálně náš Američan. Celá řada našich kazatelů prohlašuje, že jsou schopni vám říci, co je na té či oné straně, prostě všechno. Dokonce vám mohou říci, co je na obalu! Na všechno mají odpověď. Kdyby Jan byl v Kalifornii místo na ostrově Patmos, mohl odpověď dostat od nich. Ale Jan odpověď neznal. Nicméně jak uvidíme, bude tu jeden, který má právo a může knihu otevřít.

Tedy jeden z těch starců řekl mi: Neplač. Aj, svítězilť lev, ten, kterýž jest z pokolení Judova, kořen Davidův, aby otevřel tu knihu, a zrušil sedm pečetí jejích. Zj5,5kral.Je zřejmé, že ani žádný ze starších nemohl splnit požadovanou úlohu otevření té zapečetěné knihy. Ale mohli odpovědět na položenou otázku. Byli duchovně osvíceni. Myslím, že je to další potvrzení toho, že zastupují církev, neboť Pán Ježíš svým učedníkům řekl:"Nebudu vás více nazývati služebníky, nebo služebník neví, co by činil pán jeho. Ale vás jsem nazval přátely, nebo všecko, co jsem koli slyšel od Otce svého, oznámil jsem vám" (J15,15).Pán Ježíš Kristus je ten jediný, kdo má dědičný titul a právo na zemi. Nejen že vykoupil nás lidi, on tím, že sňal hřích světa, vykoupil i zemi. V probíraném úseku je nám představen ve všech svých úřadech, které se týkají země."Lev z pokolení Judova" - potvrzuje, samozřejmě, jeho příslušnost k pokolení Judy v izraelském lidu. Když stařičký Jákob umíral, svolal k sobě svých dvanáct synů, a o Judovi prorokoval:"Lvíče Juda, z loupeže, synu můj, vrátil jsi se; schýliv se, ležel jako lev a jako lvice; kdo zbudí ho? Nebude odjata berla od Judy, ani vydavatel zákona od noh jeho, dokudž nepřijde Sílo; a k němu se shromáždí národové" (1M49,9-10).Pán Ježíš je tedy Lev z pokolení Judy. On je i "kořen Davidův". Ve slavné 7.kap.2S Bůh Davidovi slibuje, že vzbudí z jeho rodu panovníka, který bude kralovat nad tímto lidem, i nad celou zemí. Pán Ježíš Kristus má právo panovat, vždyť On je naplněním proroctví Starého zákona, jež se vztahují k budoucnosti světa. Všechna budou splněna při jeho druhém příchodu na zem, kdy sestoupí, aby zde zřídil své království. I pohleděl jsem, a aj, mezi trůnem a čtyřmi těmi zvířaty a mezi těmi starci Beránek stojí jako zabitý, maje sedm rohů a sedm očí, jenž jsou sedm duchů Božích, poslaných na všecku zemi Zj5,6kral.Jan stále sleduje děj jako divák. Říká: "Hle, spatřil jsem...".Ve výrazu "Beránek" je použita zdrobnělina, vyjadřující jeho mírnost a ochotu nechat se obětovat. Jak to vidíme v proroctvích i v samotném uskutečnění za života PJe zde na zemi, On byl veden jako beránek k zabití a ani neotevřel svých úst (viz Iz53,7). Byl Božím Beránkem, který snímá hřích světa (viz J1,29).Vyjádření "jako zabitý" poukazuje na spásnou, zástupnou smrt Kristovu. Důraz je na skutečnosti, že byl obětován...Je-li jako zabitý a současně je řečeno, že nyní "stojí", znamená to, že vstal z mrtvých. V tuto chvíli už také nesedí po pravicí Boží, ale je nyní v pohybu. Chystá se projevit svou moc. Je na cestě na zem. Soud doby soužení už brzy zatřese zemí. Už se na ní zvedá vítr."Sedm rohů" je symbolem plné moci. Roh v Písmu vícekrát znázorňuje moc (viz Dn7-8). On má veškerou moc, je všemocný.

"Sedm očí" znamená, že vnímá a poznává úplně všechno. Kristus je vševědoucí. Jedná v plnosti Ducha, Ducha moudrosti a rozumnosti. On je všemohoucí Bůh.Pán Ježíš Kristus je nám představen současně jako Lev i Beránek. Charakter lva poukazuje na jeho druhý příchod, zatímco charakter beránka na jeho první příchod. Lev symbolizuje jeho majestát, beránek jeho pokoru. Jako Lev je suverénem, jako Beránek je Spasitelem. Jako Lev je soudcem, jako Beránek sám byl souzen. Lev představuje Boží vládu, Beránek představuje Boží milost.

I přišel a vzal tu knihu z pravice toho, kterýž seděl na trůnu. Zj5,7kral."Vzal" nebo správněji "bere". Pán Ježíš přichází k trůnu. Nejprve svět spravedlivě SOUDÍ, aby pak ve spravedlnosti KRALOVAL. Už není prostředníkem a přímluvcem církve, protože církev je teď s ním. Nýbrž bere do rukou tu zapečetěnou kniha a začíná jednat jako soudce.A jakž vzal tu knihu, hned těch čtvero zvířat a těch čtyřmecítma starců padlo před tím Beránkem, majíce jeden každý z nich harfu a báně zlaté plné vůně, jenž jsou modlitby svatých. Zj5,8kral."Když vzal knihu". Tohle sloveso je v předminulém čase a vyjadřuje dokončenou činnost. Je to běh veškerého stvoření, které Pán Ježíš nyní přebírá pod svou vládu...Povšimněte si jak se Beránkovi klanějí čtyři živé bytosti a také těch čtyřiadvacet starců."Harfy" znázorňují chvály. Není tu napsáno, že by starci na ně hráli. Jsou však symbolem vzdávání pocty Bohu.Dr.Carl Armerding vyslovuje poutavou myšlenku, že odpovědí na Kristovu modlitbu za věřící v J17 jsou tito starci zde. Modlitba našeho Pána, aby poznali jej, aby byli s ním, a aby hleděli na jeho slávu, dochází svého naplnění v této nebeské scéně starců."Báně plné vůně" jsou přesněji řečeno, "nádoby naplněné kadidlem". Vůní jsou "modlitby svatých", jak je zde přímo vysvětleno. Starci reprezentují tělo Kristovo církev, a když je vidíme s vůní, či s kadidlem, můžeme rozumět, že jsou kněžími. Čtyřiadvacet starších zde vystupuje v úloze kněží, jak je to i dále potvrzeno.A zpívali píseň novou, řkouce: Hoden jsi vzíti tu knihu a otevříti pečeti její. Nebo jsi zabit a vykoupils nás Bohu krví svou ze všelikého pokolení a jazyku a lidu i národu. Zj5,9kral.A učinil jsi nás Bohu našemu krále a kněží, a budeme kralovati na zemi. Zj5,10kral.Množné číslo naznačuje, že píseň zpívali starci spolu s živými bytostmi. A zástupy andělů se k chvalozpěvu církve připojují.V anglickém překladu je sloveso v přítomném čase - zpívají - t.zn. že chvály plynou nepřetržitě. Směřují k Beránkovi s knihou v ruce. Nyní je oslavován jako zachránce lidí všech věků a ras. V nebi budu poprvé zpívat i já, dodává náš nehudební stařec. Nikdy jsem zpívat nemohl, protože můj hlas by nikdo nemohl poslouchat, ale v tomto nebeském sboru budu i já, a vyzpívám mu své chvály."Nová píseň" je píseň o vykoupení. Stará píseň je písní o stvoření. Teď můžeme zpívat o našem Spasiteli, který nás miluje a vydal sebe samého za nás.Výrok "Jsi hoden" dává najevo, že on je to, pro něhož je celý obzor plný chval a uctívání. Pocta se obrací k tomu, kdo je HODEN, patří tedy jemu, On jediný je hoden chval."A vykoupils nás Bohu svou krví". V nebi zpívají o prolité krvi! Tady na zemi mnohé denominace odstranily ze svých zpěvníků zmínky o krvi. Ale ve zpěvníku, z něhož se bude zpívat v nebi, se svatá krev Beránka znovu objeví.V původním textu není použito zájmeno "nás" - nýbrž "je". Má to svůj význam. Starci chválí Beránka za všechny, kteří již jsou i ještě mají být spaseni dokonce i za svaté z období soužení."Království a kněží" se vztahuje na svaté doby soužení. Církev totiž nebude kralovat NA zemi, ale NAD zemí, jak to vidí náš učitel...A zpívali novou píseň: Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je

královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády na zemi. Zj5,9-10ek

I viděl jsem a slyšel hlas andělů mnohých okolo toho trůnu a těch zvířat i starců, a byl jich počet stokrát tisíc tisíců a desetkrát sto tisíců, Zj5,11kral.řkoucích velikým hlasem: Hodenť jest ten Beránek zabitý vzíti moc a bohatství i moudrost i sílu i čest i slávu i požehnání. Zj5,12kral.A viděl jsem, jak kolem trůnu a těch bytostí i starců stojí množství andělů - bylo jich na tisíce a na statisíce; Zj5,11ekslyšel jsem je mocným hlasem volat: Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečeníZj5,12ekMluví-li Jan o tisících a statisících, myslím že chce vyjádřit, že jich bylo bezpočtu. Jan jakoby tu říkal: "Na první pohled jsem viděl shluk andělů kolem starců, a ti zpívali - pomyslil jsem si, že jich je hodně. Ale znenadání jsem, přátelé, uviděl, že je jich zástup, který nedokážu spočítat!" Nikdo by je nespočítal.A nyní v samém závěru 5.kap. pozorujeme VŠEOBECNÉ KLANĚNÍ SPASITELI A PANOVNÍKU:Též všecko stvoření, kteréž jest na nebi i na zemi i pod zemí i v moři, i všecko, co v nich jest, slyšel jsem řkoucí: Sedícímu na trůnu a Beránkovi požehnání, čest a sláva i síla na věky věků. Zj5,13kral.Čtvero pak těch zvířat řeklo: Amen. A těch čtyřmecítma starců padlo, a klaněli se živému na věky věků. Zj5,14kral.Veškeré živé Boží stvoření na nebi i na zemi se připojuje k této univerzální slavnosti klanění. Čtyři zvláštní živé bytosti v nebi, které se nacházejí v jeho přítomnosti, k tomu dodávají své Amen, a církev znázorěná čtyřiadvaceti starci se také sklání v tichém uctívání a vzývání.Kdybych mohl, zpíval bych chorál Haleluja, protože až se na konec dostaneme k téhle pozoruhodné scéně v nebi, porozumíme, že všechna chvála a čest a klanění patří Pánu Ježíši Kristu. Jestli dosud nemáš potěšení z toho, že o něm můžeš přemýšlet, jej poznávat a chválit a vzývat, proč to nezkusit, proč s tím nezačít právě teď? On je chvály hoden! A ty uvidíš, co taková upřímná chvála udělá ve tvém srdci...!!!

"Ihned jsem se ocitl u vytržení ducha: A hle, trůn na nebi, a na tom trůnu někdo seděl" (Zj4,2ek).Téma následující 6.kap. náš DrMG nadepisuje: Rozlomení prvních šesti pečetí. Šestá kapitola je významným předělem v knize Zjevení. Jakoby zde byla důležitá dělící čára. Dalo by se to přirovnat k tomu, když prší na Šumavě. Ono to není tak docela jedno, kam která kapička spadne. Padál-li déšť na severní svahy, tak výsledná srážková voda poputuje s Vltavou do Baltu. Když to bude na jižní straně, skončí s Dunajem v Černém moři. Takovéhle čáře, která rozděluje vodu tekoucí do dvou docela odlišných světu nazýváme rozvodí... A podobný významný předěl máme před sebou v 6.kap. knihy Zjevení.Zopakujme si ještě, kam jsme se až dosud dostali. Třetí, už poslední ale za to největší hlavní oddíl knihy Zjevení začal čtvrtou kapitolou, ve které jsme byli od jednotlivých pozemských sborů přeneseni do nebe. AJan byl vtržen do nebe a my jsme se tam jako čtenáři jeho pečlivého záznamu octli s ním. Začali jsme se rozhlížet, co tam je, a neviděli jsme nic se zjevným nápisem "církev".To proto, že slovo "církev" bylo jméno, které tomuto společenství lidí zachráněných obětí Pána Ježíše bylo dáno dole na zemi. Místo nápisu "církev" jsme spatřili čtyřiadvacet starců, nebo starších. Ti se tam museli nějak dostat. Podle jiných textů Písma věříme, že byli vtrženi a reprezentují církev, která je toho času (o němž AJan právě píše) v nebi s Kristem. Odtud dál už není v knize Zjevení jediné zmínky o tom, že by církev byla na zemi. Na konci knihy je sice pozvání církve adresované Pánu Ježíši, ale to je úplný závěr knihy, který je aktuální pro

Janovu a také ještě naši současnost.V knize Zjevení vidíme uspořádaný postup událostí, musíme pouze dodržovat Petrovo pravidlo o čtení a výkladu proroctví:"Toto nejprve znajíce, že žádného proroctví písma výklad nezáleží na rozumu lidském" (2P1,20)."Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti" (dtto/ek).To znamená: k žádnému proroctví nepodávejte svůj vlastní dílčí výklad. Na každé proroctví je třeba se dívat jako na součást celého systému a programu a všechna proroctví do sebe musejí dobře zapadat.

Když se teď dostáváme k 6.kap.Zj, potřebujeme tím spíše mít na paměti, že nám Jan už zpočátku sdělil správné rozčlenění knihy Zjevení. Bylo mu řečeno:"Napiš, co jsi viděl" (Zj1,19) - bylo to nádherné vidění oslaveného Krista, jak se prochází mezi svícny a pečuje o to, aby jejich světla jasně svítila..."Napiš... to, co jest" - to se vztahuje na sedm sborů (církví), které jsme pozorovali převážně z hlediska průmětu do celé pozemské zkušenosti církve od letnic až po vtržení církve (řecky až po PARUSII), od zážitku v horní místnosti až po uchvácení vzhůru do oblaků. Byla to svým způsobem prorocká reprezentace kompletních dějin církve na zemi..."Napiš... i to, co se má stát potom (META TAUTA)". Pozemské působení církve skončilo ve 3.kapZj. AJan podruhé opakoval ono META TAUTA (= potom) na začátku 4.kapitoly. Udělal to kvůli těm, kdo se přidržují historického pojetí Zjevení. Takže počínaje 4.kapitolou nám Jan ukazuje "to, co se bude dít potom".V kap. 4 a 5 jsme byli s Janem v nebi. Nejdřív jsme spatřili trůn, a byl tam Pán Ježíš. On je Lev z pokolení Juda, sedí po Boží pravici a čeká, až jeho nepřátelé tady dole mu budou podrobeni, až se stanou jeho podnoží. Je zároveň Beránkem, a my jsme svědky toho, jaký význam se přikládá jeho prvnímu příchodu. Beránkem je proto, že je Vykupitel. A jak ještě dále uvidíme, On jediný je schopen převzít sedmkrát zapečetěnou knihu, která je smluvním dokumentem o zemi.Jestlipak jsme si vědomi, že Pán Ježíš je ten jediný, který může soudit tuto zemi? Jen On může. A to nejen kvůli tomu, kým je, že je Bohem zjeveným v těle, nýbrž i proto, co vykonal. On tuto zemi stvořil, a z toho plyne jeho právo majitele.V kapitole 4. je ctěn jako Stvořitel. Ale On potom rovněž vykoupil zemi a v 5.kapitole je oslavován jako Vykupitel. Protože je Stvořitelem i Vykupitelem je hoden toho, aby soudil tuto zemi.On jediný je také schopen jí vládnout. Jak špatné světlo to vrhá na nabubřelou domýšlivost lidiček tady dole, kteří chtějí být spravedlivými soudci! Říkám vám, jenom Pán Ježíš Kristus je hoden sedět v soudcovském křesle. Žádný lidský soudce, který nečeká na pomoc od Boha, není toho hoden, aby kohokoli soudil. Jen PJK je hoden role svrchovaného soudce. Tenhle obraz nám je ukázán v závěru 5.kapitoly.

V 6. kapitole se scéna mění. Dějiště nebo spíš centrum naší pozornosti, se z toho pohledu na trůn a starce kolem něho přesouvá na zem. A my se přirozeně ptáme: Co se děje na zemi, když tam už církev není? Je tam dávno předzvěstované Velké soužení. O tom dále pojednávají kapitoly 6 až 18.Výhradním předmětem 6. kapitoly je otevírání sedmkrát zapečetěné knihy, které končí až 1.veršem 8.kapitoly. Sedmero pečetí zahajuje období Velkého soužení. Pán Ježíš jako ten jediný, kdo k tomu má právo, je rozlamuje, a to je signál, aby vyjeli čtyři jezdci na koních. Uvidíme mrtvé, kteří byli v tom období umučeni, a také příchod dne hněvu. Následuje jedna událost za druhou v přesném pořadí.

Sedm pečetí je úvodem k troubení sedmi polnic, o čemž je řeč pak ve Zj8,2 až 11,19. A zvuk těchto sedmi polnic je předehrou k vystoupení sedmi strašlivých bytostí, jak o nich hovoří Zj12 až 13. Dravá šelma z moře předchází sedmi nádobám či koflíkům hněvu (Zj15-16). Poslední nádoba hněvu nám ukazuje břímě Babylona - soud nad ním a tím konec Velkého soužení na zemi (Zj17-18). Pak následuje Kristův příchod na zem.Je zajímavé si všimnout, že první i poslední soud na zemi se týká Babylona. Babylon je dějištěm prvního organizovaného vzepření lidí proti Bohu (1M11,1-9) a zároveň představuje poslední vzpouru proti Bohu. A to jak ve smyslu náboženském (Zj17) tak i politickém (Zj18).I když se díváme na tyto mimořádně závažné události na zemi, je důležité, abychom nespustili ze zřetele toho, který je hoden otevřít onu knihu a který teď v těchto popsaných událostech všechno řídí.Už na začátku nám bylo řečeno, že jde o zjevení Ježíše Krista, tedy o jeho ukázání se v pravém světle. Již se neprochází mezi svícny, které znázorňovaly jednotlivé místní sbory nebo místní církve. Ty svícny byly všechny vzaty ze země, přemístěny. PJ také už více není nejvyšším knězem, který by vykonával úřad Prostředníka a Přímluvce. Nyní, když láme jednotlivé pečeti, je exekutorem, vykonavatelem vůle Boží na zemi. Všechny soudy Velkého soužení jsou zahájeny zrušením pečetí. To je impuls pro všechno, co následuje - polnice, různé osoby, nádoby a s tím vším spojené různé události...

Velké soužení je odstartováno z nebe. Celou operaci řídí Ježíš Kristus. V Ž2,9 stojí psáno tvrdé slovo: "Roztlučeš je prutem železným...".Mnozí řeknou: Tohle se jim nelíbí! A máš snad lepší návrh, jak by měl vševládný božský Král, až viditelně přijde na zem potlačit všechnu vzpouru? Jestli ano, měl bys Pánu Ježíši poradit. Jak by to podle tebe měl udělat? Myslíš, že v některém hlavním městě jsou připraveni, aby mu předali vládu? Rozhodně ani ve Washingtonu ani V Moskvě to nemají v úmyslu. Ani žádné z našich politických seskupení nemá zájem složit své politické zbraně a dosadit jej na trůn. Na obou stranách politického spektra jsou lidé, kteří by se na trůn naopak sami moc rádi dostali, třebaže toho vůbec nejsou hodni.Příteli, POUZE ON jediný, je toho hoden. A jak se hodlá dostat k moci? Přesně tak, jak to říká druhý žalm: "Roztlučeš je prutem železným...". Brzo v dalším textu uvidíme, že to, co se bude od této chvíle odehrávat podle knihy Zjevení - je soud nad zemí.Církev už je vysvobozena, období soudu na zemi se jí netýká. Proč? Snad proto, že to byly roztomilé, sladké děti z nedělní školy? Ach, ne. Byli to hříšníci, ale jsou milostí Boží spaseni. Podle Písma věříme, že jenom ti lidé jdou vstříc Velkému soužení, kteří odmítli Boží milost.Kapitoly 4 - 5, které jsme si četli v předchozích pořadech, byly jen přípravou na příští události - na soud země. Ve 4.kap jsme viděli Boží trůn a v 5.kap. tu zvláštní knihu a Pána Ježíše Krista.Zde je dobré zdůraznit určité faktory, které intenzitu a vřavu Velkého soužení umocňují:1. Duch svatý na zemi už nebude zadržovat zlo (nebo bránit zlu v jeho enormním šíření). O letnicích DSý mimo jiné převzal úlohu - spojovat věřící v jedno tělo Kristovo, bydlet v nich, naplňovat je, vést je a zmocňovat pro vítězný život v tomto světě. Věříme, že On bude také doprovázet církev z tohoto světa, a pak už nebude zdejší zlo držet na uzdě.2. Pravá Kristova církev, tvořená Božími dětmi ze všech denominací a nezávislých skupin, která je v této naší době ještě světlem a solí, bude také pryč ze země. Třebaže ta pravá Církev má v současném světě relativně malý vliv, přece jistý vliv má, ale až zemi opustí, nezbude tu nic, co by bránilo podstatě hřícha a globálního duchovního a morálního úpadku lidstva.3. Ďábel ví, že má k disposici už jen málo času. Hodlá proto v té době všechno dostupné zužitkovat. A nutno říci, že Bůh mu dovolí, aby zde po tu vymezenou kratičkou dobu svobodně vládl.4. Zlí lidé budou smět svobodně provádět své zločinné plány. Jinak řečeno, Antikrist na

krátký čas bude moci převzít tuto zemi do svých rukou.5. Bůh bude soudit přímo. Čteme o tom v 17.v. 6.kap.: "Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát?"Nemyslím si, že Velké soužení propukne mimořádně náhle jako nějaká mohutná vichřice, vyjadřuje své domnění náš americký průvodce v těchto pořadech. Pečetě jsou totiž otevírány postupně, jedna za druhou, logicky, chronologicky. Každá ve svůj čas.

Když se nyní dostáváme k textu 6.kap., musíme konstatovat a upozornit, že počínaje 4.kapitolou se všechno týká budoucnosti. Jde tu o budoucnost z našeho pohledu na tok času. My žijeme v době "věcí, které jsou", jak to AJan podle pokynu PJe označil ve Zj1,19, čili žijeme v období církve. A žádnou z těch pečetí, polnic, nádob nebo bytostí, které ještě uvidíme, nemůžeme vztahovat na naši přítomnou dobu. Věřím, vysvětluje náš teolog, že všechno to nyní prostřednictvím pozorného čtení Písma sledujeme jako jednu velikou možná poněkud podivnou scenérii na jevišti. Nedomnívám se, že by se něco z toho dálo dnes.Přesto je velice mnoho lidí, kteří takhle interpretují tento oddíl - se snahou ukázat, že jde o současnost. Důvodem je ovšem povětšině snad jakási senzacechtivost. Takovým pojetím se totiž docela snadno získají posluchači a aktuální tajemné knihy o tomto tématu se dobře prodávají. Ale dozajista to neodpovídá tomu, co zde Jan napsal.Prostě chci předložit a podtrhnout jako samozřejmou zásadu, že od 6.kap. se všechno vztahuje k budoucnosti, a žádná z popisovaných událostí se dosud neuskutečnila.Úsek knihy Zjevení, který pojednává o sedmi církvích, může být bez rozpaků zařazen do dějin. Ale nemůžete nějak podobně do uplynulých dějin ani do přítomných událostí zařadit, nebo v nich hledat naplnění žádné z následujících pasáží.Rozdíl mezi dvěma hlavními směry ve výkladu proroctví se stává zvláště zřejmým právě v tomto bodě pohledu do knihy Zjevení. Jde o rozdíl mezi tzv. futuristy čili těmi, kteří vidí tyhle věci jako budoucnost a těmi, kteří zastávají historické hledisko.Historické podání vychází z předpokladu, že všechno je zde jen historií a všechno se dá vhodně zařadit nebo spíš volně promítnout někam do dějin.Připadá mi dost zajímavé, vysvětluje dále náš vykladač, že mnozí zastánci tohoto jinak principiálně historického pohledu se domnívají, že od 6.kap. nebo od určitého místa v knize Zj o kousek dál to je vskutku věc budoucnosti. Jinými slovy, nějak se jim to následující slovo do historie zrovna nehodí.Amilenialisté se přesto snaží všechno vysvětlit historicky. Výsledkem toho je existence (podle Dr.Walvoorda) asi padesáti různých systémů výkladu, které vzešly z tohoto historizujícího pojetí.Příteli, pokud těch variant výkladu je skutečně padesát, a všechny jsou stejně fundované, pak čtyřicet devět z nich je rozhodně špatných, povídá zcela logicky náš učitel. Osobně si však myslím, že špatný je i ten zbývající padesátý!

Chodil jsem do semináře, který byl zaměřený amilenialisticky. Někteří vyučující se pokoušeli přizpůsobit zbyvající část Zjevení historickému nebo amilenialistickému náhledu.Někdy se to stávalo až směšným. Například, když jsme se dostali k pasáži Písma, kde je řečeno, že Satan byl uvržen do propasti, pan profesor nás učil, že se to už stalo. Zeptal jsem se ho tehdy (vypráví DrMG): "Jak vysvětlujete projevy satanského působení v dnešní době?" Odpověděl: "Satan je spoután řetězem, ale ten řetěz je dlouhý. Je to jako kdybyste přivedli krávu na velkou louku, připoutali ji dlouhým provazem a nechali ji volně se pást". To je ale vysvětlení! Na to jsem poznamenal: "Myslím, pane profesore, že v tom případě tedy Satan dostal opravdu pořádně dlouhý řetěz, když se dnes může pást po celém světě!" Tolik vzpomínka našeho učitele.S určitostí vlastního přesvědčení mohu říci, že Jan dává jasně najevo, že jsme se nyní dostali k

věcem BUDOUCÍM, a všechno odtud až po závěr 20.kap. leží dosud v budoucnu. Sledujeme zde chronologické seřazení, a to je naprosto logické. Jednoduše nemůžete říkat, že se tyto události odehrávají v současnosti, ani je nemůžete vsunout do minulých dějin. A tak už konečně přicházíme ke konkrétnímu textu 6.kap.Zj, kterému DrMG dává malý pomocný nadpis: ROZLOMENÍ PRVNÍ PEČETI - JEZDEC NA BÍLÉM KONIPán Ježíš bere do ruky sedmkrát zapečetěnou knihu a láme první pečeť.Kral: I viděl jsem, když otevřel ten Beránek jednu z těch pečetí, a slyšel jsem jedno ze čtyř zvířat, ano praví, jako hlasem hromovým: Poď a viz. Zj6,1kral.I pohleděl jsem, a aj, kůň bílý, a ten, kterýž seděl na něm, měl lučiště. A dána jest jemu koruna, i vyjel, přemáhaje, a aby přemáhal. Zj6,2kral.Ekum: Tu jsem viděl, jak Beránek rozlomil první ze sedmi pečetí, a slyšel jsem, jak jedna z těch čtyř bytostí řekla hromovým hlasem: "Pojď!" Zj6,1A hle, bílý kůň, a na něm jezdec s lukem; byl mu dán věnec dobyvatele, aby vyjel a dobýval. Zj6,2Kristus rozlomí všechny pečeti, jednu po druhé, ve správném pořadí. Má k tomu plné pověření, a každý tvor na nebi pak bude jednat podle jeho příkazu.

Takže čtyři jezdci jsou teď připraveni vyjet. Beránek láme pečeť a praví: "Jdi".Jan znovu dotvrzuje, že "viděl", a že "slyšel". A my když pozorně čteme jeho záznam, jako bychom teď sledovali reportážní záběry. Pokusy určit symboliku jezdce na bílém koni daly vznik mnoha rozdílným názorům. Existuje dokonce i výklad, že jezdec představuje Krista. Na podporu svého postoje si zastánci tohoto pojetí berou Žalm 45 a také 19.kap.Zj.Ale řada znalců Bible z premilenialistické školy učí, že bílý kůň a jezdec na něm - je naopak Antikrist. K takovým vykladačům patří Scott, Ironside, Chafer, Walvoord, Woodbridge, a je to také moje stanovisko, dodává náš komentátor. Jde o Antikrista, který NAPODOBUJE (či imituje) Krista, PŘEDSTÍRÁ, že je přicházejícím Kristem. Ten ale stojí nad probíhajícími událostmi a otevírá pečetě. Když se v závěru knihy objeví zdánlivě podobným způsobem, má jinou výzbroj, nikoli luk.Dnes to vypadá, že směřujeme ke světové diktatuře. Z mnoha znaků se to stává stále zřejmějším. Snad všechny národy na světě jsou vnitřně rozrušeny. Množí se nezákonnost, vlády nejsou schopné zvládat situaci, jak by měly. A to všechno připravuje cestu pro příchod někoho, kdo se ve velkém stylu ujme moci.Antikrist nevystupuje vždy jako lump. Konec konců Satan je andělem světla. Nebude mít rohy ani kopyta. Spíše to bude ten nejpřitažlivější muž, jakého svět kdy viděl. Svět ho uvítá a zvolí si ho. Ale když převezme moc, dozajista to bude pro celý svět v konečném důsledku velmi zlé.Přátelé, tohle nejsou jen bláznivé řeči dnes již zesnulého kazatele odněkud z Kalifornie. Stejně mluví i jiní lidé s různým společenským postavením, kteří se zjevně ani příliš nehlásí ke křesťanství. Profesor Toynbee, ředitel v jednom americkém institutu pro mezinárodní vztahy, řekl: "Tím že lidstvo je svým vlastním stavem nuceno mít stále víc smrtících zbraní, a tím, že se zároveň zvyšuje vzájemná ekonomická závislost v rámci celého světa, tím je vlastně samotnou přemírou techniky hnáno k takovému stupni bezradnosti a úzkosti, že jsme zralí pro zbožštění nějakého nového Cézara, kterému by se mělo podařit svět sjednotit a dát mu mír".A přesně tohle bude Antikristova platforma, s níž vystoupí - sjednocení světa a mír. Mám za to, že kdyby se teď kdokoli objevil na scéně s takovou nabídkou (dost rozumně a logicky podanou), nikdo ze světských představitelů by se neptal, jestli přišel z nebe nebo z pekla. Myslím, že by jim to bylo jedno, protože chtějí mír za každou cenu, a už jsme přece utratili miliardy dolarů ve snaze ho dosáhnout.Pan Chesterton svého času řekl: "Jedním z paradoxů tohoto věku je skutečnost, že je věkem

pacifismu, nikoli však věkem míru". O míru se v naší době totiž jen hodně MLUVÍ.Až se dostane k moci Antikrist, bude mluvit o míru. Svět si bude myslet, že snad vstupuje do milénia, tisíciletého království, zatímco ve skutečnosti vejde do Velkého soužení. Velké soužení přichází jakoby v beránčím rouše, ale vyklube se z něho lev. Příslib míru je velkou lží, které svět uvěří.Zmíněným jezdcem v přečtených verších není Kristus, protože On je Beránkem uprostřed trůnu, který rozhoduje, který řídí tyto události a vydává rozkazy. Kristus je JASNĚ identifikován ve Zj19. Tam pak bude tím pravým Knížetem pokoje. Zde je ale pouze jeho napodobenina.

ROZLOMENÍ DRUHÉ PEČETI - JEZDEC NA RYZÍM (OHNIVÉM) KONIA když otevřel pečeť druhou, slyšel jsem druhé zvíře, řkoucí: Poď a viz. Zj6,3kral.I vyšel jiný kůň ryzí. A sedícímu na něm dáno jest, aby pokoj vyzdvihl ze země, aby se vespolek mordovali; a dán jemu meč veliký. Zj6,4kral.Ekumen: Když Beránek rozlomil druhou pečeť, slyšel jsem, jak druhá z těch bytostí řekla: "Pojď!" Zj6,1A vyjel druhý kůň, ohnivý, a jeho jezdec obdržel moc odejmout zemi mír, aby se všichni navzájem vraždili; byl mu dán veliký meč. Zj6,2Prvním jezdcem nemůže být Kristus, vždyť až ON jednou přinese na tuto zem mír a bude to mír trvalý. Tenhle klid, který jsme viděli dosud, je jen krátkodobý. Bezprostředně potom, co vyjel bílý kůň, vyráží směrem k zemi červený nebo ohnivý kůň války. Určitý řád a s ním i mír, který na zem donesl bílý kůň, byl dočasný, podvržený.Antikrist se zpočátku představí jako vladař, který přináší světu pořádek a klid, ale nemůže ho zaručit, neboť Bůh už dávno řekl: "Nemají žádného pokoje, praví Bůh můj, bezbožníci" (Iz57,21).Což to není právě mír, k němuž se slibem zavazuje každý uchazeč o místo ve vládě v naší zemi? povídá náš starý Američan. Za mne tomu tak bylo. Jeden z nich ovšem nechal shodit dvě atomové bomby. Ale hned potom jsme zase začali mluvit o míru. Nikdy nezapomenu, jak jeden kandidát na velkou státní funkci ve Státech řekl, že naši chlapci už nikdy nepřekročí oceán, aby někde bojovali. Jaký to byl podfuk!Milý příteli, mír je nám dnes stejně vzdálený jako kdykoliv minulosti. Stále se na různých místech světa stahují mračna války.A tak podobně, ovšem mnohem rafinovaněji a promyšleněji Antikrist bude teké podvodník. Nepřinese kýžený pokoj, protože už jede ohnivě červený kůň války, který také projíždí celou zemi.

ROZLOMENÍ TŘETÍ PEČETI - JEZDEC NA ČERNÉM KONI:A když otevřel pečeť třetí, slyšel jsem třetí zvíře, řkoucí: Poď a viz. I pohleděl jsem, a aj, kůň vraný, a ten, kterýž na něm seděl, měl váhu v ruce své. Zj6,5kral.I slyšel jsem hlas z prostředku těch čtyř zvířat, an praví: Měřice pšenice za peníz, a tři měřice ječmene za peníz, oleji pak a vínu neškoď. Zj6,6kral.Ekumen: Když Beránek rozlomil třetí pečeť, slyšel jsem, jak třetí z těch bytostí řekla: "Pojď!" A hle, kůň černý, a jezdec měl v ruce váhy. Zj6,5A z kruhu těch čtyř bytostí jsem slyšel hlas: "Za denní mzdu jen mírka pšenice, za denní mzdu tři mírky ječmene. Olej a víno však nech! "Zj6,6aJan v různých gramatických provedeních znovu opakuje, "slyšel jsem" a "viděl jsem". Chce mít jistotu, že si to uvědomujeme. Pro něho to byl autentický zážitek.Černá barva koně zde značí smutek (Jr4,28; Ml3,14), a svým způsobem mluví také o hladomoru. V Pláči4,8-9 čteme:"Avšak nyní jejich postava potemněla víc než saze, na ulicích je nepoznají, na kostech se jim

svraštila kůže, vyschla, až byla jako dřevo.Lépe jsou na tom skolení mečem nežli skolení hladem, ti, kteří vykrváceli probodeni, než ti, kdo zemřeli pro neúrodu pole".Černý kůň představuje celosvětový hladomor, který na zemi nastane. Po každé válce je nedostatek potravin.Řecký historik Herodotos vysvětluje, že měřice (míra) obilí byla denní dávkou jídla pro vojáka. A denní mzdou byl tehdy denár (Mt20,2). Takže z toho, co je tu uvedeno, můžeme rozumět, že v době kdy vyjede ten vraný nebo černý kůň, budou takové poměry, že pracující muž nebude schopen uživit svou rodinu.Olej a víno můžeme pokládat za určitý znak přepychu, který si oblibují bohatí lidé. Olej může odpovídat našim kosmetickým prostředkům, tělovým krémům a pomůckám ke zkrášlení, které dnes používáme. Představuje všechno, co patří k životnímu luxusu. Víno symbolizuje lihovinu, které bude hojnost, i když to bude doba hladu.Thomas Malthus se už někdy v r. 1798 vyjádřil, že "síla populace je nekonečně větší než jsou síly země k vyprodukování živobytí pro člověka". Tehdy se jeho předpovědi nepřikládal skoro žádný význam. V r. 1959 se v Římě sešli zástupci 77 národů, členové organizace s názvem Food and Agriculture Organization, aby se radili "o boji proti hladu a podvýživě".Na tomto meetingu p.Toynbee prohlásil: "Dříve či později dosáhne výroba potravin horní hranice. A potom, bude-li se populace dál zvyšovat, bude si svou daň vybírat hladomor, tak jak tomu bylo v minulosti, když společně řádily hlad, mor a válka".V knize Zjevení nyní probíráme budoucí události. Jediným důvodem, proč některé z nich aplikuji na dnešek, vysvětluje náš učitel, je snaha ukázat, že nejde o nic nepřiměřeného, o nic nemožného. Svět je připraven. Všechno se doslovně uskuteční...

OTEVŘENÍ ČTVRTÉ PEČETI - JEZDEC NA PLAVÉM KONIA když otevřel pečeť čtvrtou, slyšel jsem hlas čtvrtého zvířete, řkoucí: "Poď a viz!" Zj6,7kral.I pohleděl jsem, a aj, kůň plavý, a toho, kterýž seděl na něm, jméno bylo smrt, a peklo šlo za ním. I dána jest jim moc nad čtvrtým dílem země, aby mordovali mečem a hladem a morem a šelmami zemskými. Zj6,8kral.Ekumen: A když Beránek rozlomil čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti: "Pojď!" Zj6,7A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce SMRT, a svět mrtvých zůstával za ním. Těm jezdcům byla dána moc, aby čtvrtinu země zhubily mečem, hladem morem a dravými šelmami. Zj6,8Jsou to, milí přátelé, dost hrozné zprávy o budoucích událostech na této zemi. Ale už dnes si dovedeme představit jejich uskutečnění. Trocha střízlivé úvahy a výpočtů jen při pohledu na chorobu AIDS a její šíření nám nažene strach. Možná tím ničivým plavým koněm či jezdcem nebude morová nákaza možná ani AIDS. Třeba to bude jiný prostředek, který vyhubí čtvrtinu obyvatel země. Ale už dnes víme, že při vší své vyspělosti a současně pýše je lidstvo krátké na mnoho kriticky důležitých věcí..."Jeho jméno bylo Smrt". Fyzická smrt v sobě zahrnuje mnohem víc než co vidí oko. Lidské bytí je víc než jen fyzická existence, a smrt je víc než pouhé zastavení životně důležitých fyzických funkcí.O smrti psal AP v dopise do Říma a doslovný překlad toho textu (Ř5,14) by mohl znít takto:"Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho (druhého Adama), který měl přijít""Jeho jméno bylo Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním".Svět mrtvých nebo říše mrtvých zní v originále HADES. Žel, Někdy se překládá českým PEKLO. Např. v L16,23, kde je řeč o bohatci a Lazarovi. Čteme tam: "A když v pekle pozvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara". Ten překlad výrazem PEKLO není přesný. Původně tu je slovo Hades, a to se ve skutečnosti pekla jako takového vůbec netýká.

Vypovídá o fyzické smrti - zatímco smrt zachvacuje tělo, které je ukládáno do hrobu, Hádes je místem, kam odchází duch člověka. Pán Ježíš učil v tomto smyslu.V Ř5,14 AP personifikuje smrt, a v tomtéž oddílu zosobňuje také hřích, aby tu nosnou myšlenku zdůraznil. Hřích a smrt totiž vstoupily na svět současně. Smrt je důsledek hříchu.Jak jsme citovali z Ř, v údobí od Adama po Mojžíše se lidé nedopouštěli téhož hříchu jako Adam, ani nebylo jejich hříšné počínání přestoupením zákona, protože zákon jako takový ještě nebyl ustanoven, ještě nebylo dáno ani desatero přikázání. Přesto i v tomto období lidé hřešili svým pyšným a svévolným životem. A také umírali. Adamovo porušení s důsledkem smrti se stalo i jejich porušením, proto umírali stejně jako Adam.

Pojem "smrt" má v Bibli evidentně trojí význam, který si na první pohled obyčejně neuvědomujeme. Myslíme na smrt, jako by se týkala jen těla.1) To je ovšem pouze FYZICKÁ smrt. Ta se skutečně týká jen těla.2) Dále je však i smrt označovaná jako DUCHOVNÍ. Ta je přímým důsledkem vzpoury proti Bohu a spočívá v odloučení člověka od Boha. Člověk žijící bez přijetí Boží milosti je pro Boha mrtev v důsledku svého hříchu, i když fyzicky žije a třeba se mu i zdá, že žije dobře...3) A konečně je v Bibli pojem "VĚČNÁ smrt". To je odloučení od Boha na věky. Duchovní smrt není nezměnitelná. Protože ten, kdo vírou přijímá PJe, se stává Božím dítětem, duchovně se narodí znovu a začíná žít pro Boha. Pokud ovšem člověk spasení odmítá a odchází z tohoto života, nevyhne se té posledně zmíněné věčné smrti. Je to tzv. "smrt druhá", která je už konečná a dostaneme se k ní později ve Zj20,14.Před tím než Adam zhřešil, Bůh jej varoval: "V den, kdy bys z něho (z toho stromu poznání dobra a zla) pojedl, propadneš smrti" (1M2,17).Adam jak známo jedl a zdánlivě se nic nestalo. Byl potom FYZICKY živ ještě řadu století, jak tehdy lidé žili, ale byl před Bohem DUCHOVNĚ mrtvý. Byl od Boha oddělen. Už neprožíval radost z obecenství s ním. Duchovně zemřel, i když fyzicky ještě dlouho žili než následovala jeho fyzická smrt.Dá se říci, že lidstvo je smrtí sužováno víc a víc. Přemnoho lidí je dnes naživu jen díky moderní medicině a báječnému rozvoji vědy. Ale ve skutečnosti se i fyzický stav lidstva neustále zhoršuje. Nebýt všech těch moderních triků, které nás tu udržují naživu, byl by náš život mnohem kratší.Adam je v tom citátu z Pavlova dopisu s určitostí prohlášen za předobraz Krista (kral."figůra", ekum. "protějšek"). Rozumějme, Bůh nestvořil člověka proto, aby umíral. Smrt byla přirozeným důsledkem neposlušnosti, byla předznamenaným trestem za to, že Adam přestoupil Boží příkaz.Obrazně řečeno: tím, že je Adam společnou hlavou celého lidského rodu, jeho porušení je i naším porušením, a jeho smrt naší smrtí. Nyní je však Kristus hlavou nového stvoření, a život tohoto nového stvoření je jedině v Kristu. On jediný má moc dát život. On je také svrchovaně ve své moci život a věčnou blaženost těch, kteří mu patří.

Jak jsme viděli v naší Zj6, během Velkého soužení bude smrt řádit nespoutaně. Pán Ježíš o tom řekl: "A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny" (Mt24,22).Meč, hlad, mor budou decimovat obyvatele země. Ubude jich celá čtvrtina. Stane se to, co Bůh řekl prostřednictvím svého proroka Ezechiele:"Toto praví Panovník Hospodin: "...pošlu na Jeruzalém tyto své čtyři přísné soudy: meč, hlad, dravou zvěř a mor, abych z něho vymýtil lidi i dobytek,..." (El14,21).Sinavý kůň představuje útrapy a mor, které budou obcházet zemi. Je v tom zahrnuta i možnost nukleární světové války nebo jakéhokoli jiného způsobu ničení lidského života či života na zemi vůbec. Dr.Holtman, přednosta bakteriologického ústavu University v Tennessee řekl:

"Zatímco atomová bomba může zničit větší část obyvatel měst, bakteriální metody by byly schopné snadno vyhubit veškeré lidstvo do týdne".To jsou velmi nepříjemné vyhlídky. Ale bude to součást soudů nad lidstvem a jeho přebujelou zlobou. Až se však uskuteční soud před Velkým Bílým Trůnem, jak si o tomu budeme číst ve Zj20,14, bude zničena i smrt, a to s konečnou platností. AP to potvrdil, když napsal: "Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt" (1K15,26).A v Janově záznamu Zjevení Ježíše Krista se, dá-li Bůh, ještě dostaneme k textu: A setře Bůh všelikou slzu z očí jejich, a smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více; nebo první věci pominuly (Zj21,4).Sledujeme však dále jízdu čtyř jezdců, jak nám je v naší knize Zj popisuje AJan. Mimochodem všechno se tu děje přesně podle popisu, který Pán Ježíš řekl za svého pobytu na zemi, když rozmlouval s učedníky na Olivetské hoře:"Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat, já jsem Mesiáš, a svedou mnohé (bílý kůň). Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách (ohnivý kůň); hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad (černý kůň) a mor (v kral. překl. - sivý kůň) a zemětřesení na mnoha místech. Ale to vše bude teprve začátek bolestí" (Mt24,5-8).Tak bude zahájeno Velké soužení.

OTEVŘENÍ PÁTÉ PEČETI - MOODLITBA ZBYLÝCH MUČEDNÍKŮA když otevřel pečeť pátou, viděl jsem pod oltářem duše zmordovaných pro slovo Boží a pro svědectví, kteréž vydávali. Zj6,9kral.I volali hlasem velikým, řkouce: Až dokud, Pane svatý a pravý, nesoudíš, a nemstíš krve naši nad těmi, kteří přebývají na zemi? Zj6,10kral.Ekum: Když Beránek rozlomil pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem ty, kdo byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydávali. Zj6,9A křičeli velikým hlasem: "Kdy už, Pane svatý a věrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí na zemi?" Zj6,10Oltář, o němž je tu zmínka, je v nebi, a mám za to, že to bylo právě zde, kde Kristus obětoval svou krev za hříchy světa, vysvětluje své porozumění této věci náš kazatel DrMG. Jsem přesvědčen, že jeho krev je v nebi doslova. Dovolte, abych to potvrdil citátem ze Žd9,23-24, kde je psáno:"To, co je jen náznakem nebeských věcí, bylo nutno očišťovat takovým způsobem; nebeské věci samy však vyžadují vzácnějších obětí. Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří".Tolik vsuvka našeho průvodce.Duše zmíněné v našem textu vysvětluje DrMG jako starozákonní mučedníky. Jak to řekl Pán Ježíš: "...aby tomuto pokolení byla připočtena vina za krev všech proroků prolitou od založení světa, od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatyní. Ano, pravím vám, tomuto pokolení bude přičtena vina" (L11,50-51..ek).K nim nutno přiřadit i ty, kteří budou zabiti v průběhu Velkého soužení, ty, pro něž je Starý zákon pevným základem, na něm trvají, a podle svatého Božího zákona hájí právo a spravedlnost. Už víme, že tehdy bude vyhubena čtvrtina obyvatelstva.Tedy dáno jednomu každému z nich roucho bílé, a řečeno jim, aby odpočívali ještě za malý čas, až by se naplnil počet spoluslužebníků jejich a bratří jejich, kteříž zmordováni býti mají jako i oni Zj6,11kral.Ekum: Tu jim všem bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby měli strpení ještě krátký čas, dokud jejich počet nedoplní spoluslužebníci a bratří, kteří budou zabiti jako oni.Jinými slovy, jak tomu rozumí náš učitel, svatí z období soužení mají být při druhém

vzkříšení zahrnuti spolu se starozákonními svatými. A nyní následuje rozlomení šesté pečetě...

I pohleděl jsem, když otevřel pečeť šestou, a aj, země třesení veliké stalo se; a slunce zčernalo jako pytel žíněný, a měsíc všecken byl jako krev. Zj6,12kral.A hvězdy nebeské padaly na zemi, podobně jako dřevo fíkové smítá s sebe ovoce své, když od velikého větru kláceno bývá. Zj6,13kral.Ekum: A hle, když rozlomil šestou pečeť, nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako smuteční šat, měsíc úplně zkrvavěl Zj6,12a nebeské hvězdy začaly padat na zem, jako když fík zmítaný vichrem shazuje své pozdní plody. Zj6,13Rozlomením šesté pečeti je odstartována druhá polovina Velkého soužení, komentuje tato slova Písma BJV. Velké soužení je zahájeno a ukončeno mohutnými pohyby a změnami v přírodě a vesmíru:(1) Začátek soužení (porovnej Joel2,30-31 se Sk2,20)(2) konec soužení (viz Joel 3,9-17; Iz13,9-13; 34,1-4; Mt24,29).Zvýšený výskyt zemětřesení v současnosti neznamená, že by se tato slova už naplňovala, ale může být upozorněním, že čas se blíží. Splní se však až v době Velkého soužení.A nebe se schovalo jako kniha zevřená, a všeliká hora i ostrovové z místa svého pohnuly se . Zj6,14kral.Ekum: Nebesa zmizela, jako když se zavře kniha, a žádná hora a žádný ostrov nezůstal na svém místě. Zj6,14Jaký to obraz! Dnešní zemětřesení tuhle představu zdaleka nesplňují, i když jsou někdy vskutku děsivá. Pouze ukazují na možnost uskutečnění toho, co říká Boží slovo. Mám za to, že musíme tento verš brát úplně doslova. Totéž čteme u Nah1,5 a znovu ve Zj20,11.A o deset kapitol později si tu ve Zj budeme číst mimo jiné také tohle:"A rozpoutaly se blesky, hřmění a burácení, a nastalo hrozné zemětřesení, jaké nebylo, co je člověk na zemi; tak silné bylo to zemětřesení. A to veliké město se roztrhlo na tři části a města národů se zřítila" (Zj16,18-19..ek).

A králové země i knížata i bohatí a úředníci a mocní i každý služebník i všeliký svobodný skryli se v jeskyních a v skálí hor. Zj6,15kral.A řekli horám i skálí: Padněte na nás a skrejte nás před tváří toho, který sedí na trůnu a před hněvem toho Beránka. Zj6,16kral.Neboť jest přišel ten den veliký hněvu jeho. I kdo bude moci ostáti? Zj6,17kral.Ekum: Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní - jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách, Zj6,15a volali k horám a skalám: "Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!" Zj6,16Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát? Zj6,17V tomto průhledu do doby soužení vidíme, že lidé na zemi se modlí ke skalám a horám, aby na ně padly, chtějí se skrýt. Před kým nebo před čím se chtějí skrýt? Před hněvem Beránkovým. Nastal veliký den Božího hněvu.Vyjádření "hněv Beránka" je vskutku paradoxní výraz. Den Božího hněvu je Dnem Páně, je oním dnem, o kterém po celý čas mluvili starozákonní proroci, a který se na zemi uskuteční. Pro nás je však dosud jen budoucností. Zde je nazván "hněvem Beránkovým" - to je zvláštní výrok.Nutno říci, že Bible je plná paradoxů, čili výroků, které jsou zdánlivě protichůdné, zdánlivě nelogické. Jsem si jist, že jste to už také objevili. Paradox je tvrzení opačné než obecně přijímaný názor. Čili jeví se jako tvrzení protikladné. Ale prozkoumáte-li je důkladněji, ukáže

se, že je založené na skutečnosti.Uvedu zde několik příkladů z přírody. Co byste řekli na tvrzení, že voda teče nahoru? V sekvojovém národním parku v Americe ale skutečně voda teče nahoru. Nemusíte tomu věřit, ale tam tuny vody proudí směrem vzhůru. Obří sekvoje v tomto národním parku neustále nasávají tuny vody. Nazývá se to osmóza, což je odborný výraz pro děj, který vědci v podstatě nedovedou uspokojivě vysvětlit.Další paradox: čím jste blíž ke zdroji tepla, tím je vyšší teplota, větší horko. Ale podíváte-li se v tropickém klimatu Havajských ostrovů na vrchol Manua Kea, uvidíte tam sníh, přestože tento vrchol je slunci blíž než vy.Jiný paradox, který za určitých podmínek platí: Čím více se předmět vzdaluje od země, tím je větší. Zdá se, že to není pravda, a přece je. Když balón stoupá vzhůru, oku se sice jeví stále menší, ale ve skutečnosti se postupně zvětšuje, protože se dostává do stále řidších vrstev vzduchu.Mohu vám potvrdit, že ve fyzice i v lidském životě je mnoho takových paradoxů, které jsou skutečností.Tady máme paradoxní pojem "hněv Beránka".

"Beránek" je známým předobrazem Krista. A my zde v našem textu vidíme paradoxní pojem "hněv Beránka". Lze si představit, že by se malý beránek, symbol mírnosti a pokory, rozhněval?Ode dnů Abela až po vystoupení Jana Křtitele je Mesiáš líčen jako beránek. AJan jej nazývá "Beránkem zabitým od počátku světa" (Zj13,8). Pán Ježíš Kristus má vlastnosti beránka: Byl pokorný:"Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším" (Mt11,28-29).Pán Ježíš byl pozorný a laskavý:"Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží" (Mk10,14).Byl neškodný - nikdy neuvidíte tabulku s varováním "Pozor na beránka". Vídáte nejspíš "Pozor pes". PJ jako beránek byl pokorný, dovedl se ponížit. Myl nohy svým učedníkům. To je úžasné!Jeho život se vyznačoval zvláštním půvabem. Podobal se vůni líbezné a křehké květiny. Jeho příchod byl provázen chvalozpěvem o Bohu. Jeho pobyt na zemi i odchod z ní byly a dodnes jsou požehnáním. Dokonce i nevěřící svět byl jeho životem fascinován.A tento Beránek se vydává v oběť. Abraham svému synu Izákovi řekl, "...Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné" (1M22,8), a Bůh si jej skutečně vyhlédl, či OPATŘIL (podle kral.).Ale co teď s tím "hněvem"? Hněv je Beránkovi vzdálený a cizí, nebo ne? Bůh miluje dobré, nenávidí zlé. Jeho nenávist ale není jako ta naše. On není mstivý. Ale je spravedlivý, je svatý a nenávidí to, co se příčí jeho svatosti. A odtud plyne, že už ve SZně prohlašuje, že Jehova, Hospodin, je válečník. Je silný a mocný. Přemáhá v bitvě.I evangelium informuje o Božím hněvu, ale ukazuje cestu úniku před ním. AP řekl, či vlastně napsal: "Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu" (Ř1,18).Spojovat hněv s Beránkem se může zdát jako pokus smíchávat oheň a vodu. Ale v dalším textu porozumíme, všechna bouřlivost Božího hněvu je zjevena právě v Beránkovi, právě skrze něho.Mimochodem, když byl Pán Ježíš na zemi, nastala situace, kdy udělal bič z provázků a vyhnal dobytek i jeho prodavače a jejich pilné společníky penězoměnce z Hospodinova chrámu.

Náboženské vůdce své doby nazval plemenem zmijí, obílenými hrobkami. Proklel fíkovník. Zvolal: "Běda ti Chorazin, běda ti, Betsaido!" (Mt11,21). Kristus vyhlásil budoucí neblahý osud svatého města Jeruzaléma, ale měl při tom slzy v očích.Bůh vyhlásil válku hříchu. Bůh se s hříchem nikdy nesmíří. A přichází den, kdy se zjeví hněv Beránka. Bůh už dávno varoval:"Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!" (Ž2,10-12). Tímto okamžikem, milí posluchači, vstupujeme při našem čtení knihy Zj do její 7.kap. Její téma zesnulý americký kazatel DrMG, ve svých poznámkách shrnuje slovy: Bůh pečetí označuje zbytek Izraele a zachraňuje vykoupený lid z pohanů.Kniha Zjevení bývá považována za knihu těžko srozumitelnou. Někteří lidé dokonce říkají, že je to jen snůška náboženských pověr a vidění z oblasti mimo tento svět, kterým nikdo nemůže rozumět.Jsem však přesvědčen, pokračuje ve své argumentaci náš bohoslovec, že je to kniha naprosto logická, a nelze přehlédnout, že je velmi jednoduše členěná. Ovšemže, když se zahloubáme nad některou vytrženou pasáží, a pokoušíme se vzít jednotlivé symboly a manipulovat s nimi tak, aby se hodily do nějakého námi vybraného schematu, pak se nejspíš dostaneme do nesnází. Raději bychom měli ponechat na pisateli - AJanovi, aby nám při postupném probírání knihy sám říkal, kde se právě nacházíme.Teď jsme u oddílu, který Pán Ježíš označil jako Velké soužení. Věříme, že tato etapa lidských dějin nastupuje ihned potom, co církev ukončila své poslání a opustila zem, resp. byla z ní vzata, aby byla se svým Spasitelem a Pánem. Domnívám se, že tohle je závěr vyplývající přímo z textu, vysvětluje starý kazatel. Osobně jsem přesvědčen, že je to úplně jasné, a to nejen zde, ale i na jiných místech Písma.APetr řekl, že "žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti" (2P1,20ekum). Jinými slovy, není možné, abyste vzali jeden verš tu a jiný onde - či uvažovali jen nad knihou Zjevení, a při tom očekávali, že správně vysvětlíte každé detailní proroctví.Je nutné mít na zřeteli, že kniha Zjevení je poslední knihou Bible. V hodinách aritmetiky se ve škole začíná jednoduchými počty. Prvňáčkům nezačnete vykládat atomovou fyziku či vyšší matematiku. A podobně, jak jsme si už v úvodu ke knize Zj řekli, nezbytným požadavkem pro pochopení je zde dobrá znalost šedesáti pěti předcházejících knih. Pak poznáte, že tato kniha má úžasný smysl a je zcela logická.Jan nyní přistupuje k dalším podrobnostem, které se týkají Velkého soužení. Jan své téma pouze rozšiřuje o další informace. Základem je to, co řekl už Pán Ježíš, jak to zachytil M24-25

V 6.kap.Zj jsme byli svědky rozlomení sedmi pečetí - vlastně dosud jenom šesti. Těch šest pečetí nám odhalilo, že zemi postihnou čtyři ohromné tragedie, to bylo zahájení soudů. Při rozlomení páté pečeťi se nám naskytl pohled na zástup mučedníků. Byl jich obrovský dav. V šesté pečeti nám byla představena některá znamení soudného dne, která dopadnou na bezbožný svět v čase Velkého soužení.Při popisu tohoto období jsme zde ani jednou nanarazili na slovo církev. Důvod, proč o ní není zmínka, je prostý: Jan zaznamenává události na zemi, a církev v tom čase už na zemi není.Byli jsme seznámeni s knihou zapečetěnou sedmi pečetěmi, jejíž pečetě jsou postupně odstraňovány. Těch sedm pečetí skýtá celkový obraz oné sedm let trvající etapy historie lidstva na zemi.AJan zde a pak i dále uvádí sérii sedmiček, a pro nás je důležité všimnout si způsobu, jakým o nich pojednává. Formát celého toho rozsáhlejšího úseku je dán: - od rozlomení pečetí až po

nádoby hněvu.Mezi šestou a sedmou pečetí, a stejně tak mezi šestou a sedmou troubou (nebo polnicí) je jakási mezihra, vsuvka, která tam zdánlivě nepatří. Je zde kvůli objasnění podrobností. Vysvětluje děj a odpovídá na řadu otázek. Právě k tomuhle nám poslouží 7.kap.Zj, která je nyní před námi. Princip vsunutí vysvětlující mezihry - bude dodržen na dalších místech tohoto zvláštního oddílu knihy Zj, takže nezabloudíme.

Nyní bychom se chvíli měli zabývat otázkou, která se při těchto úvahách nabízí pozornému čtenáři: Co bude s lidmi, kteří se v této době, o níž jsme si četli a ještě budeme číst, obrátí k Bohu? Podle 2Te2,7 je vidět, že ten, který zde nyní za našich dnů zdržuje zlo aby se ještě plně nerozvinulo - Duch svatý - ustoupí ze scény nebo tedy alespoň z této své role. Věříme, že DSý doprovodí církev při jejím vtržení, aby ji jako její dlouhodobý a věrný Utěšitel (vždyť je jím po celou dobu milosti) představil osobně Kristu.Z NZních Písem je zřejmé, že bez práce Ducha svatého se neděje žádné obrácení k Bohu. Když bude DSý odstraněn z cesty rozvíjení zla na této zemi, bude vůbec ještě možnost, aby byl někdo spasen? Bez působení DSého je to přece nemožné! Co tedy bude s lidmi, kteří se v té době obrátí k Bohu?Příteli, Duch svatý nebude nepřítomen, vysvětluje dále náš biblista. Neřekl jsem, že Duch svatý svět zcela opustí, ale pouze to, že dál už nebude zdržovat zlo v jeho rozvíjení.Duch svatý přišel o letnicích, aby vykonával specifický úkol. Aby všechny hříšníky, kteří činí pokání a přijímají Pje, povolával do církve. Součástí jeho poslání v tomto zvláštním věku milosti je také zdržování zla. Aby evangelium proniklo do Satanem zaslepeného ba přímo ovládaného světa, je tato činnost DSého - držet zlo na uzdě - velice důležitá.Jak by se mohlo BSo rozhlásit, kdyby Duch Boží nebránil zlu, které působí přímo proti tomu Slovu. Jen pomysli na mocnosti zla, které v dnešní době tak účinně pracují na šíření všech možných nauk, které tak pilně pracují proti šíření prostého a mocného Božího slova.Vím z vlastní zkušenosti s naším rozhlasovým vysíláním biblického učení, vypráví náš předchůdce, že rok či dva po zahájení vysílání šlo všechno naprosto hladce. Pak se ale začaly objevovat různé i velmi závažné problémy. Onemocněl jsem a přihodilo se ještě mnoho dalších událostí. Když jsme po čase konečně znovu nabyli rovnováhy a začali se ohlížet na to obtížné období, porozuměli jsme, že nepřítel měl hodně práce. Jsem si jist, že kdyby tu nebyla starostlivá péče toho, který brání zlu, určitě bychom byli ze scény odsunuti.Ovšem až bude církev ze země vzata, tato nezastupitelná úloha Ducha svatého skončí! Budou mít lidé možnost záchrany i v době Velkého soužení, když Duch svatý nebude bránit zlu?

Velké soužení bude Satanův svátek, povídá rozhlasový kazatel. Bude to omezený krátký čas, kdy bude mít opravdu svobodu dělat si, co se mu zlíbí. Bůh to připustí, neboť to zároveň bude doba Božího soudu nad světem, který zavrhl Krista. Bude tedy někdo v té době vůbec spasen?Přátelé, věřím, že Bůh koná své dílo záchrany v každém období. A tak připouštím, že v tom těžkém čase celé země může být zachráněno víc lidí, než v kterémkoli jiném období v dějinách světa.Ovšem nebude to již doba milosti, nebude to doba spasení, které by člověk mohl přijmout zadarmo pouhou vírou. Nýbrž bude tu nutné navíc, jak to říká PJ, setrvat až do konce, i když s oddaností Bohu bude souviset nepředstavitelné protivenství a soužení jaké na této zemi nikdy nebylo...Nikdo dnes nemůže kalkulovat s odkladem a říkat, já si počkám. Vždyť když to přijde, stejně můžu být spasen. 7.kap.Zj a s ní i ostatní texty Bible, nám prozradí, jak se to stane.Duch svatý tedy zůstane na světě i po odchodu církve právě tak, jako zde byl před letnicemi. Ve SZně je jasně vidět, že Boží Duch působil v srdcích a životech mnoha mužů i žen, i když ještě nebyl vylit na všechny věřící ve smyslu, jak je to popsáno ve Sk o letnicích. V éře

Starého zákona nekřtil čili neponořoval věřící do těla Kristova - do církve. To je jeho úloha v současnosti, až v době milosti. Ale jak o tom zde stále znovu hovoříme, tahle doba pomine a začne zde na zemi velké soužení.Nicméně DSý tu bude dál a bude pokračovat ve své službě, která vždycky spočívala v tom, že se ujímal Božího stvoření, že se ujímal těch, kdo se pokořili a chtěli být PBu věrni...Už na počátku Bible při stvoření bylo řečeno: "...Duch Boží se vznášel nad vodami" (Gn1,2). Obrazně můžeme říci, že Boží Duch se dnes vznáší nad touto zemí stejně jako od samého počátku. A bude v tom pokračovat i pak, když církev bude ze země vzata.V průběhu Velkého soužení ovšem bude muset mít pro svou činnost poněkud neobvyklý, zvláštní program, a AJan se teď chystá nám říci, jaký to bude program.

Jak jsme si už řekli, mezi šestou a sedmou pečetí, o nichž jsme si tu v našem dosavadním textu četli, je vsuvka. Zdůvodnění této vsuvky obsahují první tři verše 7.kap. Podle zvyklosti, kterou nyní při našem čtení knihy Zj zavedli manželé Zemanovi, kteří nám velmi účinně vypomáhají překladem, budeme biblický text číst především ze starého kralického překladu a k němu občas přidáme navíc ještě ekumenické podání...Potom pak viděl jsem čtyři anděly, stojící na čtyřech úhlech země, držící čtyři větry zemské, aby nevál vítr na zemi, ani na moře, ani na žádný strom. Zj7,1kral.Ekum: Potom jsem viděl, jak se čtyři andělé postavili do čtyř úhlů země a bránili všem čtyřem větrům, aby žádný z nich nevál ani na zemi ani na moře ani na jakékoli stromoví. Zj7,1"Potom..." Tzn. po strašném soudu vykonaném v předchozí kapitole. Po tom, co vyjeli čtyři jezdci na koních. Mám za to, že v jízdě čtyř jezdců se nám otevřel pohled na dobu Velkého soužení, jako bychom ji viděli z ptačí perspektivy, její celkový obraz. Nyní však přejdeme k detailům."Potom jsem viděl, jak se čtyři andělé postavili do čtyř úhlů země a bránili všem čtyřem větrům".Ve shromáždění, kde před lety mluvil Dr.Harry Ironside, vstal nějaký mladý vtipálek se slovy: "Neřekl jsem vám, že Bible je nevědecká?! Mluví-li o "čtyřech úhlech země", je z toho jasné její učení, že země je plochá deska." Dr.Ironside pokojně a prostě odvětil: "Mladý muži, jsem překvapen! Vy nevíte, že země má v každém místě čtyři úhly, čtyři základní změpisné směry? Jsou to sever, jih, východ a západ".Do těchto čtyř úhlů anebo podle našich představ spíše do těchto čtyř směrů (úhel přece ukazuje směr!) mají namířeno čtyři andělé. Na sever, na východ, na jih a na západ.

...viděl jsem čtyři anděly, držící (pevně) čtyři větry zemské, aby žádný z nich nevál ani na zemi ani na moře ani na jakékoli stromoví.Větry budou znamenat soud, vysvětluje náš učitel. Bůh si používá vítr k vykonání trestu, vládne větru. Větry znamenající soud jsou nyní zadrženy. Nic se nepohne, dokud Bůh neprovede svůj záměr.Jaký je Boží cíl v těchto věcech, v této situaci? Myslím si, že by Bůh nedovolil, aby pokračoval život na zemi, dokud tu bude někdo z lidského rodu, kdo se k němu obrací. Právě to je jeho záměrem a cílem v každém okamžiku, aby jej lidé poznali a aby se k němu navrátili. Nedomnívám se, by Bůh pokračoval v udržování běhu světa, kdyby tu nebyl už nikdo, kdo by se o něj upřímně zajímal. Spíš si myslím, že by Bůh s tímto světem skoncoval. Zastavil jej. Vykázal do nebytí, kdyby tu nebyl lid, který se na něho bude s nadějí obracet.Nepřehledný zástup spasených v té době prozrazuje, že probíhající soudy alespoň zčásti splní Bohem daný účel. Způsobí, že spousta lidí se přimkne k Bohu. Ale nutno říci, že zároveň spousta jiných se proti němu postaví.Je to jako účinek slunečních paprsků na různé materiály. Co se stane s hlínou pod vlivem slunečního žáru? Ztvrdne. Jak budou působit tytéž sluneční paprsky třeba na vosk? Roztaví

ho. Slunce má opačný účinek na hlínu a na vosk.Podobně to platí o Božím slově a tím spíše o různých formách Božího soudu. Sám u sebe jsem objevil, prozrazuje svou nedokonalost náš učitel, že když se jako věřící, dostaneme v životě do nesnází, pak nás soužení buď přitáhne k Bohu blíž nebo nás od něho naopak vzdálí. Pán dopouští na některé z nás různé věci. Chce si nás přitáhnou k sobě blíž, a dělá to všelijakým způsobem, s každým trochu jinak...Přiznávám, že v některých kapitolách knihy Zj nelze přímým výkladem vysvětlit každý malý detail, otevírá se nám DrMG, alespoň já to nedovedu.Trochu mě provokuje, že toho nevím a neumím vysvětlit tolik, kolik toho - aspoň podle jejich tvrzení - dovedou někteří z dnešních tzv. učitelů (vykladačů) proroctví. Zdá se, jako by měli soukromou linku k Pánu Ježíši. Někteří dokonce už teď znají datum, kdy Pán znovu přijde, ale nejen to. Někteří dokážou vyložit některé z těchto pasáží tím nejpřekvapivějším způsobem. Když se v Písmu mluví o krvi, která za války u Armagedonu bude dosahovat až po uzdy koní, někteří specialisté jsou schopni vám říci, co to bude za krev!Takové výklady mě popuzují, pokračuje náš biblista, protože v Písmu naprosto nevidím možnost, jak se dostat k vysvětlením nebo k informacím tohoto druhu... A pak bych taky rád věděl, jakou cenu vůbec má získávání takových informací.Jsem přesvědčen, že církvi by mělo být především jasné, že od toho, abychom procházeli tímto údobím (obdobím Velkého soužení), jsme osvobozeni. Velké soužení je zjevně soudem, ale církev do něho nevejde.Pán Ježíš řekl:Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. J5,24

A viděl jsem jiného anděla, vystupujícího od východu slunce, majícího pečeť Boha živého. Kterýž zvolal hlasem velikým na ty čtyři anděly, jimž dáno, aby škodili zemi a moři, Zj7,2kral.Řka: Neškoďte zemi ani moři ani stromům, dokud neznamenáme služebníků Boha svého na čelích jejich. Zj7,3kral.Ekum: A hle, jiný anděl vystupoval od východu slunce; v ruce držel pečetidlo živého Boha a mocným hlasem volal na ty čtyři anděly, jimž bylo dáno škodit zemi i moři: Zj7,2"Neškoďte zemi, moři ani stromoví, dokud neoznačíme služebníky našeho Boha na jejich čelech! Zj7,3"Jiný anděl", jak je tu o něm zmínka, je pátým v pořadí. A podle toho, že velí těm předchozím čtyřem andělům, že jim uděluje příkazy, můžeme rozumět, že má zřejmě vyšší hodnost než oni.Z knihy Danielovy a také z listu Efezským víme, že jsou různé stupně andělských tříd, ať jde o anděly dobré či zlé. I satan má svůj démonský svět dobře zorganizovaný. Pravděpodobně má své generály, podplukovníky, majory, poručíky, seržanty a pak spoustu dobrovolníků. Na druhé straně také Bůh má své anděly uspořádané. Anděl v našem textu rozkazuje čtyřem jiným."Volal mocným hlasem". Řecky: PHONE MEGALE. Obrátíte-li pořadí, hned poznáte, jak vzniklo slovo MEGAFON. MEGALE znamená "mocný", PHONE znamená "hluk či hlas".Toto vyjádření je znamením, že strašný soud vyvolávající hrůzu je připraven dopadnout na zemi, a proto je nutné zajistit bezpečí věrným Božím služebníkům, kteří v té době budou žít. Kdyby je Bůh nepoznamenal svou pečetí, neobstáli by. Avšak oni budou v onen den hněvu, který přijde na tuto zem, zachováni.Už PJ se o tom zmínil: Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude. A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny. Mt24,21-22

Kvůli těm, kteří byli označeni pečetí, bude zkrácen ten hrůzný čas. Co je to za značku, kterou ti věrní dostanou? Musím se na tomto místě přiznat (pokorně se staví stranou náš učitel), že přesnou odpověď neznám. Dnes se nabízí řada technických řešení, která by všelijaké nenápadné označování umožňovala, ale jde skutečně o něco technického, fyzikálního, když jde o označení služebníků živého Boha?Je mnoho takových, kteří údajně vědí, o jaké znamení jde. Je ovšem zajímavé, že ani dva z nich se v té věci nemohou shodnout. Podle toho jsem došel k závěru, vysvětluje prostě náš MG, že všichni se mýlí. Není nám o tom řečeno nic bližšího. A ani nepovažuji za důležité, aby církev věděla, co je to konkrétně za znamení. Jednoduše nám je sděleno, že budou označeni.V dalším textu Zj ještě uvidíme, že až se Antikrist dostane k moci, budou z různých běžných sfér života, z obchodování a vůbec ze společenského života vyloučeni lidé, kteří nebudou mít znamení šelmy. Označení lidí od šelmy však bude protikladem božího znamení.Mám pocit, předestírá náš pastor jeden z možných pohledů, že půjde o nějaký duchovní znak, kterým se jejich život bude vyznačovat. PJ říká: "...poznáte je podle jejich ovoce" Mt7,20, čili podle ovoce jejich života.Věřím, že takto označeni budou ti, kdo se rozhodli zůstat Bohu věrni. Protože bezbožnost nevěrců bude v té době vrcholit.

Před rozlomením sedmé pečeti tedy zde nyní máme tuto mezihru, tuto vsuvku. Zmíněný pátý anděl je z hlediska své funkce, své odpovědnosti, zřejmě víc než ti předchozí čtyři. Možná podplukovník nebo generál, dodává ilustrativně náš kazatel. A tento anděl ostatním přikazuje: "Všecko zadržte! Zabraňte vát větrům soudu, větrům údobí Velkého soužení, protože musíme ještě označit tento lid věrných, aby v těch větrech mohl obstát".V té době vzniknou dvě velké označené skupiny lidí, jedna z izraelského národa, druhá z pohanů, vysvětluje náš komentátor. A k tomu se už posté ptá: A kde je církev? Není na zemi. Je s Kristem, jak věřím, v Novém nebeském Jeruzalémě. PJ řekl, že jde připravit místo těm, kdo jsou jeho, a nyní, když si je ze země odvedl, jsou s ním. To město, jak uvidíme o něco později ve Zjevení, pak sestoupí od Boha dolů.Vsuvka mezi šestou a sedmou pečetí je zde proto, aby bylo naprosto jisté, že jedinci, kteří budou označeni pečetí, vydrží období Velkého soužení.A nyní docházíme k dalšímu zvláštnímu úseku našeho textu, kterým se s oblibou zabývají někteří lidé a vyvozují z něho roztodivné závěry... Ovšem čtěme, prosím, text Písma, tak jak je a modleme se a přemýšlejme, co nám vlastně chce říci, o čem sám hovoří...I slyšel jsem počet znamenaných, sto čtyřiceti a čtyři tisíce jich znamenáno ze všech pokolení synů Izraelských. Zj7,4kral.Ekum: Pak jsem slyšel počet označených: sto čtyřiačtyřicet tisíc označených ze všech pokolení Izraele. Zj7,4Když Bůh jedná s Izraelem, pokračuje v komentáři náš učitel, vždycky si povšimnu, že se při tom často zabývá přesnými daty a čísly. Jedná-li s církví, daty ani čísly se nezabývá. AP nikdy nikomu nesděloval, kolik lidí bylo spaseno jako výsledek Pánova požehnání... Ba ani tehdy, když je před námi veliký zástup pohanů zachráněných v době Velkého soužení, není uveden počet. Nicméně, když Bůh jedná s Izraelem, data i čísla uvádí.Tento postřeh je velmi zřetelný a mám za to, že je podstatný. Naléhání některých vykladačů Bible na určení přesného významu čísel v těchto prorockých událostech bývá prorockým studiím spíše ke škodě a snižuje jejich úroveň či hodnotu.

Ekum: Pak jsem slyšel počet označených: sto čtyřiačtyřicet tisíc označených ze všech pokolení Izraele. Zj7,4Sto čtyřiačtyřicet tisíc je počet lidí označených z Izraelského národa. Ale později uvidíme, že

kromě nich bude zachráněno také velmi mnoho pohanů, t.j. lidí z jiných národů - nesčetné množství.Řada dnešních evangelistů a kazatelů s oblibou sděluje počet lidí, kteří se obrátili při nějaké evangelizaci nebo v průběhu určitého období, připomíná starý evangelista. Číslo, které vám řeknou, bude však s největší pravděpodobností o něco větší než by odpovídalo skutečnosti.Jistě je dobré občas přemýšlet o tom, zda naše úsilí je či není účinné a tím spíše stále znovu prověřovat, zda konáme to, k čemu nás povolal náš Pán... Ovšem čísla také mohou způsobit na jedné straně nepatřičnou či předčasnou euforii nebo sebeuspokojení případně na druhé straně naopak stejně nepatřičnou či předčasnou depresi... Rozhodující pro nás má být především odpověď na otázku, zda opravdu konáme to, k čemu nás posílá náš Pán... Výsledek je pak už v jeho rukou...Zde je však před námi jedno společenství spasených lidí, které by ani ti nevětší milovníci počítání spasených lidí sečíst nedokázali.Je zřejmé, že v průběhu Velkého soužení bude zachráněných lidí veliký zástup. Jak se to stane, že budou zachráněni? Za všech dob platí, že základem ospravedlnění a návratu člověka do Boží přítomnosti je prolitá krev Božího Beránka. Jen tak lze získat potřebné čisté, bílé oblečení pro vstup do Boží přítomnosti.Pečeť je jen zárukou vysvobození. Když jdete na poštu odeslat doporučený dopis, úředník ho oznámkuje, orazítkuje, a potvrdí rovněž odesílací doklad. Vy za to o něco víc zaplatíte, ale razítko na odesílacím dokladu znamená, že poštovní úřad si váš dopis bere na starost a dohlédne na jeho doručení. Možná se při tom trochu opozdí, ale garantují, že ho doručí.Právě tento význam má "označení" nebo "znamenání" v našem textu. Nebýt té pečetě, neobstáli by.Chcete-li znát pravdu, tedy Vernon McGee by rozhodně ani dnes v době milosti neobstál, nebýt toho, že je zapečetěn, že je znamenán, označen, a to pečetí Ducha svatého. Rád bych věděl, do jaké míry si uvědomujeme, že jsme slabí. Já bych zapřel Pána před západem slunce, nebýt jeho díla ve mně prostřednictvím Božího Ducha. Všichni máme onu silnou starou přirozenost, která je ve vzpouře proti Bohu.

To společenství lidí v počtu 144.000 můžeme identifikovat bez toho, že bychom se jakkoli dohadovali. Podle mně je to skoro nesmysl, tvrdí-li nějaká skupina lidí z pohanských národů, že oni jsou těch 144.000. Mimochodem, pokud vím, ve svých počátcích to udělaly dvě náboženské společnosti. Kdyby ovšem obě měly pravdu, počet jejich členů by pak spolehlivě přesáhl 144.000.Ze samotného textu je patrné, že tohle číslo se nevztahuje na žádnou skupinu existující v současnosti. A nevztahuje se ani na církev. Je tu nade všechnu pochybnost jasně napsáno, že během Velkého soužení bude spaseno 144.000 "ze všech pokolení IZRAELE".Jestli si myslíte, že jste zahrnuti v tomto počtu, pak tím nejen přiznáváte svou příslušnost k Izraeli, ale měli byste také znát své pokolení, protože tam se bude ověřovat také kmenová totožnost.Je úplně jasné, že Bůh si zachová zbytek svého lidu, ty, kteří budou zachráněni. Možná se vám to jeví jako velké číslo, ale ve skutečnosti je velmi malé. Dnes je na světě asi něco přes čtrnáct milionů Židů, takže ve srovnání s tímto počtem bude pozůstalých dětí Izraele doopravdy velice málo.Nemá cenu snažit se zde nějak do detailu rozluštit všechny symboly, pokud z kontextu nebo z jiných míst Písma neplyne, jaký je jejich význam. Někdo dokonce říká, že číslo 144.000 je jen symbolem jiného čísla. Ale cožpak Bůh nemůže říkat, co sám chce? Nedovede snad počítat? Určitě ano. Mluví-li o 144.000, jsem přesvědčen, že má na mysli přesně 144.000.Pokud jde o vyjádření, že jsou to lidé "ze všech pokolení Izraele", mějme na paměti, že ode dne, kdy Bůh povolal Abrahama, vždycky existovala skupina lidí věrných Bohu, t.zv.

pozůstatek. A takový pozůstatek existuje i v dnešní době.Znám mnoho báječných křesťanských Židů. Ani nevím, proč říkám "křesťanských Židů", vždyť slovní spojení - křesťanští Američané nebo křesťanští Němci - také neužívám. Ale o Izraeli se tak vyjadřujeme proto, že jsou to lidé, kteří v současnosti věří v PJe a uznávají jej jako Mesiáše, jako krista. Není jich mnoho, ale křesťanů z pohanských národů také není příliš mnoho. Mám za to, že lidí skutečně věřících v Krista a zejména těch, kteří jej chtějí následovat, je dnes na světě výrazná menšina.

AP říká: "Ne ti, kteří jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteří jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě" Ř9,8To bylo napsáno už v době milosti. To platí dnes. Jinde Pavel pro povzbuzení nevelkého počtu věřících cituje SZní příběh o Eliášovi: "Ale co jemu dí odpověď Boží? Pozůstavil jsem sobě sedm tisíc mužů, kteří neskláněli kolen před Bálem. Tak i nyní ostatkové podle vyvolení milosti zůstali" (Ř11,4-5).Pavel tím vyjádřil, že v Eliášově době existoval tento "ostatek" a stejně tak zde byl i v Pavlově době. Buďme si jisti, že je tu i v naší době a bude zde i v čase Velkého soužení. Ve velkém soužení však jeho počet nebude 7000, jako za eliáše, ale 144.000.Když se Pán Ježíš zmiňoval o této těžké době řekl: "A bude kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všechněm národům, a tehdáž přijde skonání" (Mt24,14). Odtud náš MG usuzuje, že ten početně tak přesně definovaný ostatek ve velkém soužení jsou to ti, kteří i v té době ponesou svědectví o Kristu.Někdo možná namítne, že evangelium království je jiné evangelium. Zajisté. Evangelium království má určité odlišnosti od evangelia milosti, které se hlásá dnes. Zvláště patrné rozdíly jsou v požadavcích, nebo lépe řečeno v nabídce, se kterou se obrací k člověku.Bůh však měl od počátku jednu zásadu pro jednání s člověkem, a sice že "...pokorné ozdobuje spasením" (Ž149,4) a vždycky tu byl jen jeden základ pro ospravedlnění hříšníků. A to skrze Kristovu oběť. Kdybyste se zeptali Abele, když přinášel Bohu v oběť beránka, "Abeli, myslíš si, že tě ten beránek zachrání?", odpověděl by," ne, tenhle beránek představuje toho, o němž Bůh řekl mojí matce, že se narodí z ženy a že zničí dílo Nepřítele. Tento beránek ho jen znázorňuje, jen předznamenává.Jan Křtitel tento charakter oběti PJe vystihl, když zvolal: "Aj, Beránek Boží, který snímá hřích světa" (J1,29).

Z pokolení Juda dvanáct tisíc znamenaných, z pokolení Ruben dvanáct tisíc znamenaných, z pokolení Gád dvanáct tisíc znamenaných. Zj7,5Z pokolení Asser dvanáct tisíc znamenaných, z pokolení Neftalím dvanáct tisíc znamenaných, z pokolení Manasses dvanáct tisíc znamenaných. Zj7,6Z pokolení Simeon dvanáct tisíc znamenaných, z pokolení Léví dvanáct tisíc znamenaných, z pokolení Izachar dvanáct tisíc znamenaných. Zj7,7Z pokolení Zabulon dvanáct tisíc znamenaných, z pokolení Jozef dvanáct tisíc znamenaných, z pokolení Beniamin dvanáct tisíc znamenaných. Zj7,8Z každého pokolení Izraele je označeno pečetí dvanáct tisíc. Nepochybně tedy víme, že AJan zde mluví o Izraeli, o potomcích izraele. Nechápu, jak někdo může tento úsek vykládat duchovně a pokoušet se ho vztahovat na sebe nebo na nějaké společenství jiné než na izraelský lid. Jak se o tom znovu a znovu přesvědčujeme ve Starém zákoně, Bůh zaslíbil, že přijde a zřídí své království, které bude nejprve tisícileté (to bude jakási zkušební doba) a potom přejde do celé věčnosti.Je tu vyjmenováno dvanáct izraelských pokolení. Jeden pisatel uvádí, že se jejich výčet v Bibli opakuje třináctkrát, jiný říká, že osmnáctkrát. Nevím, kdo z nich je přesnější, ale každopádně všude, kde je dvanáct pokolení vyjmenováváno, jich je vždycky DVANÁCT. Tu

a tam se objevují změny jmen, pro které nemám vždy vysvětlení, připouští svou nedokonalost náš průvodce, ale vím, že Bůh tím něco zamýšlel, když je provedl.V tomto seznamu je několik zvláštností, na které vás upozorním, třebaže zde nepovažuji právě za podstatnou věc, zacházet do detailů, pokud jde o dvanáct pokolení Izraele.Předně si asi všimnete, že v čele seznamu je Juda. Podle jiných seznamů a především podle pořadí v jakém se synové narodili, by tam měl být Ruben. Vždyť byl nejstarší. Z biblické historie víme, že kvůli svému hrubě nemorálnímu činu přišel o toto první místo - ale přesto je začleněn.Často vyvstává otázka: Když křesťan zhřeší, ztrácí své spasení? Věřím, že rozhodně ne, ale může přijít o svou odměnu. Buďme upřímní, takových křesťanů, kteří jsou spaseni, ale dovolují si hřešit, je mnoho. Přijdou o svou odměnu.Ruben je výborným příkladem, jak Bůh jedná, a zde je tento princip zakotven. Ruben pozbyl první místo, přišel o čestné prvenství. Je jmenován až druhý v pořadí. Na místo něho bylo dáno vyniknout kmeni Juda (1M49,8-10). Čili tomu pokolení, z něhož se narodil Pán Ježíš.

Dále porovnáním s jinými seznamy zjišťujeme, že jsou ve výčtu vynechány kmeny Dan a Efraim. Oba se provinily tím, že svedly národ k modloslužbě. Podívejme se, jak Bůh s nimi dále jedná.Z biblických dějin zjistíte, že Dan bylo první pokolení, které upadlo do modlářství (Sd18,30). Později se stalo hlavním stanem pro uctívání zlatých telat (býčků), když "Jeroboám svedl lid k hříchu" (1Kr12,28-30).Skutečnost, že kmeni Dan je dáno prvenství v miléniu (ezech48), dokazuje, jak hluboko až sahá Boží milost, aby vyřešila bídu kteréhokoli hříšníka. Danovci v miléniu jsou, ale nejsou označeni jako vybraní k tomu, aby v čase Velkého soužení vydávali svědectví. Myslím, že to pro ně znamená velkou prohru.Efraim se také provinil modlářstvím. "Efraim stovaryšil se s modlami, nechej ho" (Oz4,17). Ekum: "Spolčencem modlářských stvůr se stal Efrajim, nech ho být".Tato slova se vztahují na celé severní izraelské království, ale nezapomeňme, že Efraim byl jeho vůdcem. Pokolení Efraim bylo také iniciátorem rozdělení království (1Kr11,26).V seznamu 144.000 znamenaných, je místo Efraima uveden Jozef, a místo Dana Lévi. Lévi bylo kněžské pokolení, které nemělo v Izrael přiděleno žádné území. V období Velkého soužení bude toto kněžské pokolení mít své svědky, tak jak jim přísluší.Vidíme tedy, Bůh se nyní znovu obrací k izraelskému národu. On se jich nevzdal. Řekl: "Což bych se tě, Efrajíme, mohl vzdát?" (Oz11,8 - ek.). Jakoby tím řekl: "to nemohu udělat". A skutečně se jich nevzdal. Projdou Velkým soužením, i když budou po tu dobu vyřazeni z možnosti svědčit pro svého Boha.Starý zákon je plný proroctví, která Bůh dal tomuto lidu; proroctví o tom, že budou navěky jeho národem, a že budou navěky bydlit v zemi, kterou jim kdysi Bůh daroval. Když přejdete do Nového zákona, může se zdát, že Izrael jakoby vymizel, jakoby s ním Bůh skoncoval. Tí bychom ovšem protiřečili celkovému smyslu a tónu Starého zákona.Už jsem řekl, že kniha Zjevení se podobá velkému nádraží či letišti, kam se sjíždějí vlaky či kde přistávají letadla ze všech stran, vrací se náš učitel ke svému příměru. Všechny velké prorocké náměty se sbíhají právě ve Zjevení. Bylo-li tedy ve SZně něco prorokováno o Izrael, přirozeně můžeme očekávat, že se Izrael v knize Zjevení také objeví. A hle, tady je.Jsem si jist, že "Izrael" zde znamená jednoduše Izrael. Kdyby chtěl Bůh pojmenovat názvem "Izrael" církev, myslím, že by mluvil přímo o "církvi", protože ve svůj čas slovo "církev" používal. Ale v této chvíli o církvi není ani zmínka.

Potom pohleděl jsem, a aj, zástup veliký, kteréhož by žádný přečísti nemohl, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, ani stojí před trůnem a před oblíčejem Beránka, oblečeni jsouce v

bílé roucho, a palmy v rukou jejich. Zj7,9kral.A volali hlasem velikým, řkouce: Spasení jest od Boha našeho na trůnu sedícího a od Beránka. Zj7,10kral.Ekum: Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. Zj7,9A volali velikým hlasem: "Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi". Zj7,10"Hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst". Někdo dnes bezpochyby namítne: "Chcete mi namluvit, že lidé nejsou schopni ten dav spočítat?" Je tu řečeno, že žádný, ani jeden člověk, by je nedokázal spočítat. (Není tu zmínka o počítači.) Zástup je tak obrovský, že jedinec by ho nespočítal. Netroufal bych si udělat jakýkoliv odhad, ale nepochybně jde o úžasné množství."Ze všech ras, kmenů, národů a jazyků". Jsou to tedy nejen židé, nejen lidé z vyvoleného národa, ale pohané, lidé ze všech ras a národů pod sluncem. To znamená, že v čase Velkého soužení bude evangelium království kázáno skutečně po celém světě. Znovu chci opakovat: 144.000 svědků v oněch sedmi letech vykoná možná větší kus práce než vykonala církev za celé minulé období.Nebuďte tedy příliš pyšní na svůj misijní program, jakoby to byl vrchol úspěchu. Jistě, toužíme po tom, aby lidé přišli k Pánu, a aby jich bylo co nejvíc, ale nedělejme si iluze, že právě my a právě v našich dnech získáme pro Krista celý svět... Tak je to totiž někdy slyšet z úst různých nadšenců... Celý svět zasáhne a nespočetný zástup získá až evangelium království...Teď vyslovím svůj vlastní soukromý názor, vemlouvá se nám náš rozhlasový mluvčí. Myslím, že o tom Písmo nikde nemluví - ale připadá mi to, jakoby Pán chtěl, aby před vtržením církve celý svět slyšel evangelium milosti. Jsem přesvědčen, že rozhlas může být využit jako jeden z prostředků. Myslím, že poslouží i další media: magnetofonové nahrávky, tisk, snad i televize a různé jiné formy evangelizace. Mnozí evangelisté dnes oslovují desetitisícové nebo pomocí technických prostředků i statisícové davy lidí. Rozhlasové programy v některých jazycích dělají ještě mnohem víc než my. Dáte-li nás všechny dohromady, je to pořádný průnik evangelia do světa.

"veliký zástup... stojí před trůnem a před obličejem Beránka." Veliké shromáždění lidí, kteří přišli z Velkého soužení, se zde raduje ze svého spasení. Jsou zachráněni. V čase Velkého soužení věrně obstáli. Dovolte, abych znovu řekl, že slavné dny Božího spasení leží v budoucnu, upozorňuje náš biblista.Možná že většina účastníků toho velikého shromáždění byla během Velkého soužení umučena, zůstali však věrni až do konce. V rozhovoru na hoře Olivetské se Pán Ježíš zmínil o tomto zvláštním období slovy: "Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen" (Mt24,13). Vydrží ti lidé, protože budou zatínat pěsti nebo skřípat zuby? Rozhodně ne. Bůh vždycky plnil svůj slib, že bdí nad těmi, kteří Ho vzývají, a že je posiluje..."Bílé roucho" zmíněné v těchto verších představuje Kristovu spravedlnost, do níž byli tito bezpočetní lidé oblečeni, vysvětluje symboliku náš učitel. Před Boha se totiž nidko nemůže postavit ve své vlastní spravedlnosti, protože naše spravedlnost je před Bohem jako špinavé hadry."Palmové ratolesti", či v řečtině doslova "palmy", jsou znamením vítězství, vítězství v Kristu. Když PJ vjížděl do Jeruzaléma na oslátku, spíš se to podobalo triumfálnímu odchodu než příchodu, povídá komentátor, neboť Pán Ježíš byl připraven záhy odejít ze země. V té chvíli šel vstříc kříži.Tento zástup, o kterém si tu čteme je připraven se účastnit slavného triumfálního příchodu

Krále. Ten se uskuteční při Kristově návratu na zem. Tak triumfální vjezd se vskutku ještě nikdy nekonal. Tehdy,Od doby jízdy PJe na oslátuk se shromáždil obrovský zástup jeho následovníků, a pak ještě přibude jiný velký zástup, který vznikne během Velkého soužení. Až se Pán Ježíš vrátí na zem, připojí se k účastníkům prvního vzkříšení velké shromáždění mužů a žen umučených pro něho ve Velkém soužení... Otevírá se před námi překrásný, slavný pohled.

A všickni andělé stáli okolo trůnu a starců a čtyř zvířat. I padli před trůnem na tváři své a klaněli se Bohu, Zj7,11kral.Řkouce: Amen. Požehnání a sláva a moudrost a díků činění a čest a moc i síla Bohu našemu na věky věků. Amen." Zj7,12kral.Ekum: A všichni andělé se postavili kolem trůnu, kolem starců i těch čtyř bytostí a padli před trůnem tváří k zemi, klaněli se Bohu Zj7,11a volali: "Amen! Dobrořečení i sláva a moudrost, díky a čest i moc a síla Bohu našemu na věky věků. Amen!" Zj7,12Tohle je přímo fantastická scéna, při níž veškeré stvořené bytosti vzdávají Bohu poctu. Je tu církev, reprezentovaná staršími, jsou přítomni starozákonní svatí i svatí z let velkého soužení. A k nim se ve chvalách připojují i andělé.Na tomto místě bych rád řekl jednu či dvě poznámky o andělích, vsouvá sem svůj pohled náš přednášející. Nechci dělat závěr a s nikým bych se o tom nepřel, ale nikde v Písmu není řečeno, že andělé zpívají. Z našeho verše vyrozumíváme, že něco ŘÍKAJÍ (VOLAJÍ).Nicméně je důležité si všimnout, že zatímco ostatní zástupy lidí Bohu děkují za vykoupení, na příklad slovy: "spasení je od Boha našeho", andělé se o vykoupení nezmiňují. Velebí Boha pro jeho vlastnosti a dobrotu, neděkují však za spasení. Proč? Jsou to bezhříšná stvoření. Andělé nejsou vykoupenými hříšníky. Nemyslím, že to budou andělé, kdo budou moci zpívat, ale pevně věřím, že to bude Vernon McGee, kdo bude schopen v onen den zpívat. Teď zpívat neumím, přiznává náš starý řečník, ale jsem si jist, že spolu s tím slavným shromážděním pak budu moci zpívat i já.Doufám, že se vám při našich úvahách rozšiřuje představa, co to vlastně je nebe. Hodně lidí si myslí, že jen oni budou v nebi, jejich malá skupina, církev či naopak velká denominace. Nuže, příteli, ve svůj čas se tam objeví i jiní vykoupení lidé kromě církve. Myslím, že bude překvapením pro mnohé ze svatých, až to v nebi zjistí. Přál bych si, abychom to mohli objevit už tady na zemi. Věřím, že by vzrostla naše láska k Bohu, a byli bychom tímto poznáním vedeni k hojnějším chvalám a ke klanění jemu v Duchu a pravdě.

I promluvil ke mně jeden z těch starců a řekl mi: Kdo jsou tito oblečení v bílé roucho? A odkud přišli? Zj7,13kral.I řekl jsem jemu: Pane, ty víš. I řekl mi: To jsou ti, kteříž přišli z velikého ssoužení, a umyli roucha svá a zbílili je ve krvi Beránkově. Zj7,14kral.Ekum: Jeden z těch starců na mne promluvil: "Kdo jsou a odkud přišli ti v bílém rouchu?" Zj7,13Řekl jsem: "Pane můj, ty to víš!" A on mi řekl: "To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově". Zj7,14Tento úsek Písma nám mnoho osvětluje. Jeden ze starších (nebo tedy těch starců) přistoupil k Janovi a řekl: "Kdo jsou tihle věřící seřazení zde a oblečení v bílý šat?" A Jan odvětil: "Můj Pane, ty víš!"Myslím, že dnes používáme vyjádření v podobném smyslu, i když snad jinými slovy. Položí-li nám někdo otázku, na kterou neumíme odpovědět, jen pokrčíme rameny a řekneme: "Nemám ponětí!" Což znamená, "nevím!" Podobně se tu přiznává AJan: "Ty víš, že nevím. Ty mi to řekni, protože já to nevím!"

"A on mi řekl: "To jsou ti, kteří přišli z Velikého soužení."Kdyby ti shromáždění lidé zde byli církví, Jan by snad někoho z nich znal. Vždyť mezi spoustou věřících pobýval, sloužil jim a taky jim psával dopisy. Ale toto společenství Jan nepoznává. Starší, který s ním rozmlouvá, je představitelem církve, která je nyní v nebi. Jde tedy o úplně jiné společenství. Jsou to lidé, kteří přišli z TOHO Velikého soužení. Nenapovídá vám to, že církev Velkým soužením neprojde? Toto je zvláštní společnost, lidé ze všech ras, jazyků a národů, kteří přišli z Velkého soužení.Žijeme v době, kdy Bůh lidstvo rozděluje. Jedna mimořádně významná dělící čára vede mezi spasenými a ztracenými lidmi. Samozřejmě - to je to nejzávažnější rozštěpení lidského rodu. AP korintské věřící ve svém listu upozorňuje na tři skupiny lidí. Jsou to Židé, pohané a církev Boží. A žádnou z nich nemají Korintští nějakým způsobem urážet. "Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží" (1K10,32-ek).To je jedno hledisko, jak se Písmo dívá na lidstvo. Rozdělení na Židy, pohany a církev Boží platí doposud. V letech Velkého soužení však budou jen dvě skupiny: Židé a pohané. Zatímco se před námi odvíjejí události velkého soužení a toho, co následuje, církev je v nebi s Kristem.AP píše: "Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem" (1K12,13). Bůh si v naší dnešní době milosti povolává z těch dvou skupin - tedy ze Židů a z pohanů - svůj lid nesoucí jméno "církev" - a tato církev bude zanedlouho ze země vzata.

Když jsem působil jako pastor, někdy se mi nezdálo, že by (skrze mne) Bůh udělal nějak velký kus práce, vzpomíná náš starý přítel. Ale později jsem zjistil, že naše rozhlasové vysílání proniká nejen do všech koutů mé vlasti, ale že se rozlétlo do celého světa, a že těch, kdo se obracejí ke Kristu je velmi mnoho. A podobné zprávy slyšíme i od jiných. Bůh si ve všech dobách z tohoto světa povolává svůj lid.AJan dostává zcela jasné vysvětlení, že zástup, který v nebi vidí, není církví. Ale tvoří jej ti, kteří PROŠLI Velkým soužením. Dovolte, abych připomněl, že termín "Velké soužení" pochází od samého Pána Ježíše Krista. Někoho by mohlo napadnout, že ten výraz vymyslel nějaký zatrpklý, plešatý fundamentalista. Není tomu tak, ale sám Pán Ježíš Kristus o té době otevřeně hovořil jako o Velkém soužení.Zde jsou jeho slova: "Nebo bude tehdáž soužení veliké, jakého nebylo od počátku světa až do té chvíle, aniž kdy potom bude" (Mt24,21).V evangeliu Matouše i ve Zjevení je v řečtině použit výraz, který stojí před přídavným jménem VELKÉ i před podst.jménem SOUŽENÍ jako člen. Doslovně přeloženo to zní asi takto: "to soužení, to veliké". Je tím dosaženo zdůraznění. Jinak řečeno, veliké soužení bude nesrovnatelné, vskutku ojedinělé.Lidé, které Jan vidí, měli bílá roucha znázorňující Kristovu spravedlnost. Jak se k té spravedlnosti dostali? Tak, že Kristus prolil svou krev. Jediným důvodem, pro který kdokoli z lidí bude moci před Bohem obstát, může být skutečnost, že pokutu za naše hříchy zaplatil Kristus. On zemřel, abychom ty i já mohli žít. A totéž platí zde pro tento zástup, i když cesta jejich spásy bude potvrzena nepředstavitelným utrpením a zkouškou jejich věrnosti až do konce...Nicméně vždycky platilo, že existuje jen jedna cesta k záchraně lidstva, a tou je smrt a vzkříšení Ježíše Krista. AP svým současníkům v době milosti napsal:"Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval - vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem,..." (1K15,1-4).

"Především jsem vám předal to, co jsem sám přijal" (kral.) AP tím vyjadřuje, že evangelium se nezrodilo v něm, že je sám nevytvořil. Bylo mu dáno, svěřeno... A to evangelium, které AP od samotného PJe přijal, je toto: "Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem (podle Starého zákona), byl pohřben, a byl vzkříšen třetího dne podle Písem".Evangelium milosti, které je tu v našem citátu z 1K15 zřetelně popsáno, tedy neznamená, že by Bůh od vás žádal, abyste něco dělali, ale naopak, Bůh říká, že On pro vás něco udělal. Evangelium neznamená, že vy máte Bohu něco dávat, ale že Bůh něco velikého dává vám. Tím jeho darem je život věčný v Kristu Ježíši. Jak ho získáte? Důvěrou nebo, chcete-li, vírou. To je jediný způsob, jak je možno přijmout jakýkoli dar.Představte si, že za mnou přicházíte, zasnívá se zase náš praktik křesťanství, a nabízíte mi dárek: "Doktore McGee, tady je něco pro vás". Neurazil bych vás, kdybych se vám pokoušel dárek zaplatit? Dejme tomu, že bych z kapsy vytáhl pár centů výměnou za váš dar. To by byla urážka! Nebo bych vám mohl navrhnout: "Já přijdu a poseču vám za to trávník". Ale vy odpovíte: "Nechci, abyste sekal trávník. Tohle je DAR". Co tedy musím udělat, aby bylo jasné, že jsem váš dárek přijal? Inu, vzít si jej a k tomu snad ještě pěkně poděkovat...Dnes v té oblasti evangelia a přijetí PJe panuje mezi různými věřícími velký zmatek. Mějme na paměti, že evangelium je zvěst o tom, co pro nás udělal Bůh. Je jeho darem.AP píše také Efezským věřícím: "V němž máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství milosti jeho" (Ef1,7). U Boha je hojnost milosti a ta se projevila v PJKu. Může vás spasit bez ohledu na to, kým jste. Možná si o sobě myslíš, že jsi špinavý, mizerný hříšník, který není hoden už ničeho dobrého. Výborně, právě takové lidi Bůh zachraňuje. A takoví jsme všichni. Je třeba to jen uznat, přijmout a za nabídnutý dar poděkovat.

V našem textu je před námi velký zástup pohanů, kteří prošli velkým soužením, jsou spaseni, a přitom nepatří do církve. Pokud jsme měli nějak omezenou představu o vykoupených lidech, musíme překročit hranice církve, a tím spíš hranice svého či mého malého shromáždění nebo společenství.A dále je tu o tomto zástupu řečeno tohle:Protož jsou před trůnem Božím a slouží jemu dnem i nocí v chrámě jeho; a ten, kterýž sedí na trůnu, zastěňovati je bude. Zj7,15kral.Nebudouť lačněti více ani žízniti více, a nebude bíti na ně slunce ani žádné horko. Zj7,16kral.Nebo Beránek, který jest u prostřed trůnu, pásti je bude, a dovede je k živým studnicím vod, a setře Bůh všelikou slzu s očí jejich. Zj7,17kral.Ekum: Proto jsou před trůnem Božím a slouží mu v jeho chrámě dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, bude jim záštitou. Zj7,15Již nebudou hladovět ani žíznit, ani slunce nebo jiný žár jim neublíží, Zj7,16neboť Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu s očí. Zj7,17

"Proto jsou před trůnem Božím a slouží mu v jeho chrámě dnem i nocí". Církev nikdy není ztotožňována se službou v chrámu, pouze se stavbou, či tedy se samotným chrámem. Ovšem na konci knihy Zj, až bude církev v Novém Jeruzalémě, zjistíme, že tam chrám nebude."A ten, který sedí na trůnu, bude jim záštitou" nebo "zastíněním" podle kralických, nebo ještě jinak: rozprostře nad nimi svůj stan. Bude to tedy účinné opatření k jejich ochraně.Bezpočený zástup zde měl záštitu. Tito lidé prošli Velkým soužením. Myslím, že většina z nich byli mučedníci, kteří dali pro Krista život.Všechno, co je dál uvedeno, vyjadřuje jakoby vzpomínku na strádání, které mají za sebou. Už ale nebudou hladovět a žíznit - jako v minulosti. Bývali venku v palčivém žáru slunce. Žíznili také po duchovních hodnotách, kterých se jim nedostávalo. A plakávali, ale nyní Bůh setře

každou slzu z jejich očí.Tito lidé, na které se tu v Janově popisu díváme, byli v době soužení věrní až do konce, a tak byli spaseni. Dokázali obstát ve Velkém soužení pro krev Beránkovu.Máme před sebou vskutku nádherné lidi, báječné společenství, uzavírá náš DrMG výklad k 7.kap.Zj...

Milí posluchači, po skončení 7.kap. přirozeně nemůžeme vstoupit nikam jinam, než do následující 8.kap.knihy Zj. Její téma je docela prosté: Rozlomení sedmé pečeti. Navazuje na 6.kap. kde jsme viděli, jak ten jediný, který je k tomu oprávněn, Beránek, láme postupně prvních šest pečetí na té zvláštní knize, která mu byla dána do rukou...A rozlomení sedmé pečeti je signál pro nástup sedmi andělů troubících na polnice. V této 8.kap. se bude pojednávat o čtyřech z nich.Po vložené pasáži v kapitole sedmé, kde nám kromě jiného byla představena dvě zvláštní společenství zachráněných lidí, se znovu vracíme k té knize, z jejichž pečetí zbývá už jen poslední, sedmá.Pak bude následovat serie dalších sedmiček, které se také vztahují k Velkému soužení. Ty sedmičkové série jsou celkem čtyři. Jan vždy uvede šest úkonů či událostí z každé serie, a pak zařadí vysvětlující vsuvku, která má přispět k pochopení té které serie. Potom přechází k sedmé události, která bude zároveň úvodem k následující serii sedmi jiných dějů, což znamená, že jednotlivé ty sedmičkové série (jak jsem je tu nazval) jsou vzájemně propojeny, pospojovány, a všechny se vztahují k témuž období.Hned zpočátku jsme si řekli, že všechno, co se odehrává od 4.kap.Zj dál, je pro nás dnes ještě budoucností. Pro nás je to sféra "toho, co se má stát potom". Zj1,19Dnes žijeme v době "toho, co jest", ve věku církve, a v jistém smyslu můžeme říci, že se nás ty čtené události tedy netýkají.Mnozí snad řeknou: "Ach, přímo mě děsí studovat knihu Zjevení"! To připouštím, vždyť jakmile vyjedou čtyři apokalyptičtí jezdci, o kterých jsme si četli v předchozím úseku, na zemi se začnou dít strašné soudy. Budou tak hrozné, že mysl se brání jen o nich číst.Věřím, že zde v našem textu probíráme události, které přijdou na řadu až po odchodu církve ze země. Jsi-li tedy Božím dítětem, pak jsi byl Duchem svatým označen (zapečetěn, či znamenán) k tomu, abys byl odevzdán Kristu, až církev vyjde ze světa, a to se uskuteční ještě před Velkým soužením. Je to v Bibli nazváno "blahoslavenou nadějí" církve.

Sedm pečetí přináší tresty, které jsou přirozenými důsledky počínání hříšného člověka vzdáleného od Boha. Šest pečetí se týká rozsudku nad přírodou. Sedmi polnicemi se přeneseme do období Velkého soužení v jeho plné intensitě. Sedm polnic odhaluje skutečnost, že Bůh přímo a nadpřirozeně soudí a trestá vzpurné lidstvo.Sedm pečetí, sedm polnic, sedm postav a sedm koflíků či nádob hněvu. To všechno dohromady se týká téhož období, vždy jen z trochu jiného úhlu pohledu.(1) V sedmi pečetích vidíme trest, který je důsledkem zvlčilé činnosti lidí. Na hříšného člověka dopadne Boží soud.V první pečeti jsme viděli jezdce na bílém koni, který přinesl nepravý, falešný, krátkodobý mír: Až budou říkat, je pokoj, nic nehrozí?, tu je náhle přepadne zhouba... 1Te5,3Druhá pečeť předznamenala ohnivého jezdce války. Válka propuká, protože ji člověk nosí už ve svém srdci. Mnozí si myslí, že když se odeberou lidem zbraně a nebudou existovat armády a atomové bomby, budeme mít na zemi mír. Ale skutečností zůstává, že člověk má válku v srdci, a chceš-li skoncovat s válkami, musíš nejprve změnit srdce lidí. Větší důvěru bych měl k opravdovému, znovuzrozenému křesťanovi, který má zbraň, než k neobrácenému člověku, který ji nemá, protože i beze zbraně může svou oběť třeba uškrtit. Je nám jasné, že zločin se rodí v lidském srdci.

(2) V sedmi polnicích, k nimž přijdeme v této kapitole, vidíme soud jako přímou Boží činnost.(3) Až se dostaneme k sedmi postavám, budeme sledovat soud, který je důsledkem Satanova boje proti Bohu. Satan se v ten čas objeví na otevřené scéně.(4) V sedmi nádobách hněvu uvidíme závěrečný soud Velkého soužení, který uskuteční přímo Bůh jako odezvu na vzpouru člověka i Satana. Mimochodem, rozsudek vynese nad oběma.

V oddíle, k němuž právě přistupujeme, budou použity symboly, ale pamatujme, že jde o symboly vyjadřující skutečnost. Zjistíme zde zvláštnís silnou podobnost mezi egyptskými ranami za doby Mojžíše a mezi soudy po zatroubení na jednotlivé polnice.Jestliže egyptské pohromy byly doslovné, pak bezpochyby i útrapy v průběhu Velkého soužení budou doslovné. Používané symboly znázorňují přicházející skutečnost. Jak hrozné a tragické bude Velké soužení nelze slovně vystihnout. Proto Bůh po vyčerpání jazykových prostředků mluví symbolickou řečí.Je dobře, máme-li neustále na paměti, že tato kniha je zjevením Ježíše Krista, připomíná náš vykladač. Vidíme ho nyní v nové roli, v roli soudce.Používané symboly v těchto kapitolách však nejsou nějak mlhavé ani se nepodobají stínům, které se vhodně komponovaným výkladem mohou rozplynout jako pára. Když je použito symbolů pak je po ruce také významový klíč, jímž Písmo samo poskytne vysvětlení, aniž bychom museli příliš směle používat naši vlastní fantazii.Rozlomení sedmé pečeti je úvodem k dlaší sedmičce, k sedmi polnicím. A na tomto principu je zkonstruována celá kniha. Budeme-li respektovat strukturu knihy, uchráníme se před sklouznutím do fanatismu nebo do nějaké senzacechtivosti.Lidé na mě často naléhají, abych ve svých rozhlasových relacích vystupoval proti některým špatnostem, které se dnes dějí. Ale mým úkolem není prostřednictvím rádia hrozit proti každému zlu. Mým posláním je jen šířit Boží slovo. V tom hodlám pokračovat. BŮH to je, kdo tento svět jednou sám napraví. Já bych to nechtěl dělat ani za nic. Jsem rád, že to je jeho práce. On hodlá svět napravit a k některým změnám jej přiměje také svými tresty.Možná se vám nezamlouvá skutečnost, že mírný hodný Ježíš bude jednou přísně soudit. Už jsme však v našem textu viděli, že hněv Beránka strašlivě vyděsí lidi, kteří budou na zemi.Příteli, hovoříš-li o mírném Ježíši, měl by ses s ním raději nejdřív blíže seznámit. On za tebe zemřel, miluje tě, chce tě spasit, ale nebudeš-li ho mít jako svého osobního spasitele a Pána, nech si říci, čeká na tebe hrozný soud.Někdo namítne: "Snažíte se postrašit lidi". Kdybych mohl, rád bych vás strašením zahnal do nebe, povídá náš starý kazatel. Ale vím, že jste světem příliš zkažení a cyničtí, aby to na vás platilo.Nisméně, moji milovaní, SOUD SE K TÉTO ZEMI UŽ BLÍŽÍ. I za to však patří Bohu chvála! Jsem rád, že jeho spravedlivý soud přichází, a že Bůh nenechá jít svět cestou dál jako dosud. Šel si po ní už dost dlouho.

ROZLOMENÍ SEDMÉ PEČETĚ - UVEDENÍ SEDMI POLNICPrvní verš osmé kapitoly popisuje, co se stalo po otevření sedmé pečetě. Ve srovnání s tím, co bylo dosud, při otevírání předchozích šesti pečetí je to překvapivá změna...A když otevřel pečeť sedmou, stalo se mlčení na nebi, jako za půl hodiny Zj8,1kral.Ekum: A když Beránek otevřel pečeť sedmou, nastalo na nebi mlčení téměř na půl hodiny. Zj8,1Před mnoha lety jsem na jedné konferenci u nás v Jižní Kalifornii přednášel asi třem čtyřem stovkám mladých lidí, vzpomíná kazatel ve výslužbě. Byl jsem venku v areálu kempu, když

proti mně přicházela skupina děvčat s jedním mládencem uprostřed. Zdálo se, jakoby ho dívky chtěly rozsápat a nadělaly při tom hodně hluku. Konečně přišli až ke mně a dívky chtěly, abych si poslechl, co ten chlapec prohlásil.Řekl mi: "Dr.McGee, věděl jste, že v nebi nebudou žádné ženy?" Odpověděl jsem: "Ne, to jsem nevěděl. Máš k tomu nějaký citát z Písma?" "Ano, Bible říká, že v nebi nastane mlčení asi na půl hodiny. Kdyby tam byly nějaké ženy, nemohlo by být ticho tak dlouho!" pravil mladík a usmíval se...Ten mladý muž byl obklopen houfem děvčat, která se ho snažila usměrnit v jeho zvláštní interpretaci. Upřímně řečeno, když jsem ten houf pozoroval, připadalo mi vtipné, co chlapec řekli. I když je jasné, že uvedený verš takovýhle smysl rozhodně nemá.I když jsme pohled na tento úsek Písma zahájili úsměvnou příhodou mezi mládží, je třeba se ztišit, protože jde o pasáž, která má co činit s hlubokým mlčením a s velikou vážností. Pán Ježíš Kristus je v nebi v pozici, kdy stále ještě přikazuje. Otevírá sedmou pečeť, a tím dává pokyn, aby zazněl zvuk sedmi polnic. Nepusťme ze zřetele skutečnost, že kniha Zj nám představuje Pána Ježíše v jeho slávě jako soudce celé země.Můžete být oklamáni, jestli si ho představujete jako mírného Ježíše, který přišel konat dobro, i když druzí na něm páchali bezpráví. Ovšemže konal dobro, ale jdeme také vstříc dni, kdy se s ním setkáme jako se spravedlivým soudcem, setkáme s HNĚVEM Beránka. S hněvem toho Beránka, o němž Jan Křtitel prohlásil:Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa (J1,29 .

Když se zmiňujeme o soudu a hněvu Beránka, musíme mít na paměti, že lidé vlastně z určitého pohledu vzato, jak to dost nezvykle podává náš učitel, nebudou odsouzeni proto, že byli hříšní. Ale jsou ztraceni proto, že odmítli odpuštění svých hříchů, odmítli Krista, který za ně zemřel.Dokonce i tehdy, když lidé jdou do beznadějné věčné záhuby, protože nepřijali Krista, zůstává skutečností, že On za ně zemřel. Oni prostě jen jeho oběť pro sebe nevyužili. Pošlapali Kristovu krev, když vůči němu zaujali odmítavý postoj...Před námi je tedy v našem textu velice slavnostní scéna. Pán Ježíš Kristus rozlomil sedmou pečeť a na všech frontách ustává boj, všude je najednou klid. V nebi, pekle, na zemi. Bez jeho svolení se nic nepohne. Už před tím nařídil přírodním živlům na zemi, aby se na chvíli zastavily. To bylo tehdy, když poručil označit Boží pečetí dvě skupiny lidí. Nyní nakrátko přichází přestávka v soudní činnosti. Nastává nebeské ticho. Je to však ticho před bouří.Proč to zvláštní ticho? Když byla rozlomena šestá pečeť a příroda na to reagovala silnou křečí, i udatní lidé na chvíli zeslábli. Kristus jim dal příležitost činit pokání. Ale podobně jako se za starodávna Faraonovo zlé srdce po určité změně pod tlakem okolností vrátilo ihned k původnímu postoji, jakmile byl odvrácen hněv, mnoho lidí se i v tomto období vrátí ke svému rouhavému chování, jakmile na chvíli bude klid. Pravděpodobně budou sami sebe plísnit za to, že vůbec projevili náznak strachu. Okamžitě si na všechno najdou výmluvy: "Byla to jen přirozená reakce přírodních a společenských zákonů... V tom, co se tu dělo, nebyl Bůh. Všechno se dá vysvětlit přirozenými příčinami".Tohle je, přátelé, ticho před bouří. Jak to kdosi vyjádřil: "Boží kroky od milosrdenství k soudu jsou vždycky pomalé, stále očekávající". Bůh zdržuje svůj soud jak nejdéle může, neboť je zpozdilý k hněvu. Práce soudce a exekutora mu není milá, nedělá mu radost ničit člověka, byť je to spravedlivé.Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina (Ez18,32 .A Izaiáš píše:Jako na hoře Perasímu povstane Hospodin, chvět se bude země jako v dolině Gibeónské. Vykoná své dílo, dílo jemu nevlastní, udělá svou práci, práci jemu cizí. Iz28,21 .Co o Bohu není mezi lidmi známo? To, že soudí. Že je Bohem lásky, který však své stvoření

ve svůj čas také soudí. To ticho, o němž jsme si četli, znamená přechod od milosti k soudu.V naší době, kdy žijeme my, teď právě, Bůh stále ještě čeká. Mimochodem, čeká dnes i na tebe, milý posluchači. Pokud jsi k němu ještě nepřišel se svými hříchy a s důvěřivou prosbou aby ti je odpustil, MŮŽEŠ k němu ještě přijít, protože je milostivým Spasitelem. Ale odkládání na zítřek může být osudné...

Soudy, které tu v knize Zj pozorujeme, jsou tedy připraveny k pokračování. Jen jen dopadnout na zem. Je ticho před dalším burácením trestů, jež se přivalí na zemi během tohoto zvláštního období.Když jsem byl malý kluk, tatínek budoval protiuraganový sklep všude, kam jsme se přestěhovali. Snad polovinu svého dětství jsem prožil tak, že z jara a počátkem léta jsem spával v tomto sklepě.Jednou večer jsem s tatínkem stál ve sklepních dveřích. Pozoroval, jak se žene vichřice a viděl, že naše městečko v jižní Oklahomě zřejmě nezasáhne. Bouře udeřila na město vzdálené od nás jen asi deset mil. Mohli jsme sledovat, jak se v jeho blízkosti spustil bouřkový trychtýř. Ale než však bouře propukla, nastalo jakési krátké utišení. Vál vítr, pršelo, burácelo a blýskalo se, a pak náhle všechno přestalo, a na pár okamžiků zavládlo téměř hrobové ticho. Pak se ovšem zvedl vítr, jaký jsem nikdy předtím nezažil. To nebyl hurikán trychtýřovitého tvaru ani tornádo, ale jen přímočarý vítr. Vše, co mohl tatínek udělat bylo, že sklopil dveře sklepa, a já jsem mu pomáhal přidržovat řetěz. Bouře propukla v celé zuřivosti.Nějakým takovým způsobem vtrhne za zem Velké soužení. Bude doprovázeno zvukem trub či polnic. O tom pojednává Zj8,2-Zj11.I viděl jsem sedm těch andělů, kteříž stojí před oblíčejem Božím, jimž dáno sedm trub. Zj8,2kral.Ekum.: Potom jsem viděl, jak sedmi andělům, stojícím před Bohem, bylo dáno sedm polnic. Zj8,2Těchto sedm andělů představuje zvláštní skupinu, zamýšlí se náš učitel a pokračuje: Mám za to, že v té skupině je i anděl Gabriel, o kterém je řečeno, že stojí před Bohem. Když knězi Zachariášovi ohlašoval narození Jana Křtitele, pravil:Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem... (L1,19 .Také serafíni jsou bytosti stojící před Bohem (viz Iz6,1-2). Nicméně těchto sedm andělů, zdá se, patří do jiné třídy než serafové, protože mají docela jiné poslání a službu. Orentuje se v tzv angelologii náš učitel...

"Sedm trubek či polnic" má pro Izraele svůj význam. Byl bych nerad, vsouvá sem své zdůraznění náš DrMG, kdyby vám to uniklo. Považuji to za mimořádně důležité. Právě zde je znalost Starého zákona podstatná.Bůh dal už kdysi dávno Mojžíšovi pokyny pro zhotovení dvou stříbrných trubek. Číslo dvě je číslem svědectví. Pán Ježíš několikrát řekl, že v ústech dvou svědků bude potvrzena pravost věci. Ty dvě trubky byly používány při pochodu Izraele pouští k DVĚMA účelům. Jednak ke svolávání shromáždění, jednak pro vykročení seřazeného lidu na další pochod pouští.Zhotov si dvě stříbrné trubky. Uděláš je z tepaného stříbra. Budou ti sloužit k svolávání pospolitosti a k povelu, že tábory mají táhnout dál. 4M10,2Když pak Izrael vstoupil do zaslíbené země, sloužily trubky k jiným dvěma účelům.Až potom ve své zemi vytáhnete do boje proti protivníku, který vás bude sužovat, a trubkami budete ryčně troubit, připomenete se Hospodinu, svému Bohu, a budete osvobozeni od svých nepřátel. Na trubky budete troubit v den radosti, o slavnostech, při novoluní, při svých zápalných obětech nebo svých hodech oběti pokojné, aby vás připomínaly vašemu Bohu. Já jsem Hospodin, váš Bůh. 4M10,9-10Vraťme se však ještě k cestě pouští. Jako smysl signálu vydaného troubením je uvedeno

svolání shromáždění lidu:...když byste měli svolati všecko množství, prostě bez přetrubování troubiti budete... kral.Usuzuji, že toto jedno troubení odpovídá onomu "poslednímu zatroubení" (až se naposled ozve polnice -ek), o němž se Pavel zmiňuje v 1Kl5.AP píše:Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. 1K15,51-52 .Žel, jsou i tací, kteří se domnívají, že "poslední zatroubení" z 1K15 je sedm polnic ze Zjevení - tady však žádný vztah neexistuje. Znovu naslouchejme APovi z jiného jeho textu:Nebo sám ten Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprvé. 1Te4,16-kral. ."Zvuk" "Hlas archanděla" "Boží trouba". To všechno je zpodobení mocného hlasu PJe. Už ve Zj1,10 jsme se s ním setkali. Jan tam říká, že uslyšel mocný hlas jako polnice, obrátil se a spatřil oslaveného Krista. Kristus ve slávě svolá a vyvede svůj lid ze země.

Když AP mluví o "posledním zatroubení", že "zazní zvuk Boží polnice, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve"(ek), má na mysli zavolání Pána Ježíše. Je to jeho poslední zavolání určené církvi, a proto je nazváno "posledním zatroubením".Starozákonním předobrazem tohoto "zatroubení" může být ono svolávání shromáždění Izraele. Tohle prosté troubení nebylo povelem pro další pochod po poušti. Nicméně, trubky mohly dávat i tento povel, na který se hnul izraelský tábor k dalšímu putování.Zvuk trub dával povely k pochodu jednotlivým útvarům. Pokolení byla rozdělena do čtyř skupin po třech. A každá skupina tábořila na jedné ze čtyř stran stánku úmluvy. Navíc tam byly tři oddělené rody Levítů, kteří nosili posvátné předměty, jimiž byl vybaven stánek: byly to rody Kahat, Gerson a Merari.Čtyři skupiny lidu a tři skupiny Léviovců. To je SEDM samostatných skupin. Po sedmerém zatroubení na polnice se celý Izrael vydal na cestu.Když troubila první polnice, dala se do pohybu truhla smlouvy nesená Kahatskými. Následovalo pokolení Juda s dalšími dvěma pokoleními pod Judovou korouhví, a pak další a další, až byli na pochodu úplně všichni. Každý muž znal své místo a konal svůj úkol.AP připomíná, že i v církvi se všechno má dít slušně a podle řádu. Kéž by v církvi byl takový pořádek jako panoval v Izraeli, když šel přes poušť. Ale hlavně si zde všimněte, že k vyjití celého národa bylo zapotřebí SEDMI zatroubení na polnice.Sedm polnic ze Zjevení bude mít podobný účinek na přestěhování lidí patřících k Izraeli do Palestiny. Věřím, že toto sedmeré zatroubení přiměje všechny příslušníky Izraele k návratu do jejich země.Tohle je, mimochodem, druhý důvod, proč si nemyslím, že současné navracení židů do izraelské země je už celým splněním proroctví. Spíš se domnívám, že proroctví o jejich návratu se zcela naplní až ve Velkém soužení. Až zazní troubení na sedm polnic, jak tomu bývalo za pochodu pouští. Po jejich odeznění nám bude Izrael ukázán (v kapitole 12) jako zvláštní předmět Boží ochrany.Správné pochopení všeho, co se týče různého významu polnic v různých souvislostech Písma, nám nedovolí ztotožňovat "poslední zatroubení", které platí církvi, se sedmi polnicemi ze Zjevení.Stejně jako bylo troubení Izraelců použito v bitvě o Jericho, tak se během Velkého soužení rozpadnou a skácejí zdi odporu tohoto světa vůči Bohu. Až Pán Ježíš přijde, zahladí poslední stopy vzpoury proti sobě a proti Bohu, a zřídí zde na zemi své království. Zjevení je kniha slávy a vítězství našeho Boha. Končí chorálem Haleluja, a snad jej i my budeme moci zpívat, až tam budeme!

A jiný anděl přišel, a postavil se před oltářem, maje kadidlnici zlatou. I dáni jsou jemu zápalové mnozí, aby je obětoval s modlitbami všech svatých na oltáři zlatém, kterýž jest před trůnem. Zj8,3Ekum: Jiný anděl předstoupil se zlatou kadidelnicí před oltář; bylo mu dáno množství vonných věcí, aby je s modlitbami všech posvěcených položil na zlatý oltář před trůnem. Zj8,3"Jiný anděl" - tedy rozhodně ne Kristus, upřesňuje hned náš biblický učitel. Pán Ježíš Kristus už není nadále přímluvcem církve. Ve 4. a 5.kapitole jsme viděli, že z postavení prostředníka své církve odstoupil, a že mu byla dána sedmkrát zapečetěná kniha, kterou on jako jediný může zbavit jejích pečetí.PJ je jediný, kdo má právo a moc řídit všechno, co se od toho okamžiku v průběhu Zjevení děje. Sám v tuto chvíli nesestupuje jako činný účastník na pozemské jeviště. Zaujal nyní místo soudce. Drží knihu se sedmi pečetěmi a z trůnu řídí veškeré dění.Uvedený anděl je prostě jen "jiný anděl". Ačkoli je pravdou, že ve Starém zákonu se Kristus zjevoval mimo jiné také jako anděl (tedy zjevoval se ještě před svým vtělením), nevěřím, že se znovu někdy ukáže v podobě anděla. Je ve svém oslaveném těle, a my ho jednou uvidíme takového, jaký je."Zlatý oltář" je místem, kde jsou předkládány modlitby. Kristus už nezaujímá místo přímluvce před zlatým oltářem. Je nyní na trůnu. Kadidlo, ty vonné věci, jsou připodobňovány k modlitbám, znázorňují modlitbu. V Ž141,2 se David vyjádřil slovy:Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě...Kadidlo hovoří o tom, jak cenné je v modlitbě Kristovo jméno a dílo. "Budete-li prosit v mém jménu", učil PJ své učedníky. Mnozí lidé, kteří třeba upřímně věří Božímu slovu, si dnes navykli zakončovat své modlitby jednoduše slůvkem "amen". Kdosi mi řekl: "Říkat formulku ve jménu Pána Ježíše? je zbytečné, protože ve svém srdci se máme modlit v jeho jménu". Souhlasím, že modlit se v Ježíšově jménu znamená mnohem víc, než prostě nakonec připojit frázi "ve jménu PJe". Ale chci říci, vysvětluje svůj pohled a svou praxi náš kazatel, že když se modlíte ve jménu Pána Ježíše (zvlášť když je to veřejně), je dobré i vyslovit, že je to v Ježíšově jménu...Zde se obětuje kadidlo, vonné věci. V našich modlitbách nebýváme vyslyšeni pro naši mnohomluvnost ani pro květnatost naší modlitby. Ale jsme vyslyšeni tehdy, modlíme-li se ve jménu Pána Ježíše.Je zajímavé, že tomuto andělu byly dány vonné věci. Když se modlil PJ, nepotřeboval, aby mu mu bylo cokoli dáno. Modlitby svatých, které zazněly po otevření páté pečeti (viz Zj6,9-11), jsou nyní vyslyšeny pro osobu a oběť Kristovu.

Ekum: Jiný anděl předstoupil se zlatou kadidelnicí před oltář; bylo mu dáno množství vonných věcí, aby je s modlitbami všech posvěcených položil na zlatý oltář před trůnem. Zj8,3A vystoupil dým kadidla spolu s modlitbami posvěcených z ruky anděla před Boží tvář (ek) Zj8,4Tu vzal anděl kadidelnici, nahrnul do ní oheň z oltáře a vrhl ji dolů na zem; a nastalo burácení, hřímání, blesky a zemětřesení (ek) Zj8,5Nejvyšší kněz v Izraeli bral kadidelnici s sebou, když vnášel krev do svatyně svatých. Tady je ten postup obrácený, kadidelnice je z nebe svržena na zem. Jinými slovy, modlitby vystoupily vzhůru jako vůně kadidla, a teď přichází dolů odezva. Svatí se v soužení modlili a prosili i o ochranu a nechávali pomstu za veškeré příkoří na samotném Bohu. Lidé na zemi, kteří odmítli Kristovu smrt a v ní odpuštění svých hříchů, musí teď sami snést rozsudek vynesený nad nimi za jejich hříchy. Už dávno není doba milosti, nýbrž je čas odplaty za všechny křivdy. Velké soužení začíná nabírat obrátky.

"Hromobití" oznamuje, že se blíží bouře Božího trestání."Hlasové" (kral.) či "burácení" napovídají, že je zde jasná cílevědomost. Jde o Boží příkaz, a ne o nějaké bezúčelné řádění přírodních sil. Bůh všemu velí."Zemětřesení" je reakce země na silný tlak, kterému bude vystavena během soudů v době Velkého soužení.A sedm andělů s polnicemi se připravilo, aby začali troubit (ek) Zj8,6Nadešel slavnostní okamžik. Půlhodina ticha skončila. Modlitby svatých byly vyslyšeny. Přichází na řadu další sedmička. Je vydán rozkaz připravit se k troubení. Andělé zpozorní a za znění trub dopadá na nepoddajné lidi Boží hněv. Troubení polnic nepředstavuje ani SYMBOLY ani TAJEMSTVÍ. Nastávající hrůzy berme DOSLOVA. Ta dnešní často používaná metoda - nechat vypařit smysl Písma tím, že ho označíme za symbolický - je právě tak zlá jako popření inspirace Božího slova. Jinými slovy se tím totiž říká, že Bůh nemíní to, o čem mluví, ale že má na mysli něco docela jiného.

I zatroubil první anděl, a stalo se krupobití a oheň smíšený se krví, a svrženo jest to na zem. A třetí díl stromů shořel, a všecka tráva zelená spálena jest. Zj8,7kral.Zatroubil první anděl: Nastalo krupobití a na zem začal padat oheň smíšený s krví. Třetina země, třetina stromoví a veškerá zeleň byla sežehnuta (ek)Zj8,7Toto je jeden konkrétní Boží trest. Dopadá na rostlinstvo, od trávy až po vzrostlé stromy. Všechny formy života rostlin jsou zasaženy jako první. Všimněte si, že ačkoli jde jen o třetinu stromů, pro zemi to znamená ohromný šok.Oheň, ten mocný nepřítel, je nástrojem, který Bůh použije k vykonání svých soudů. Potopa byla použita při prvním Božím rozsudku nad světem. Nyní to bude oheň. Země má být očištěna ohněm. Lesy a prérie pokryté trávou budou z části zničeny ohněm. Třetina země znamená značný rozsah škod. Rostliny byly prvním živoucím stvořením, a mají být i jako první zničeny. Podle záznamu v 1M1,11 začal Bůh tvořit říši rostlin hned potom, co uvedl řád do fyzikálního systému světa.Jsme přesvědčen, že vynesený rozsudek nad rostlinstvem je třeba brát stejně DOSLOVA, jako se doslova stalo sedm egyptských ran (viz 2M9,18-26), ubezpečuje nás náš přednášející.Už dříve jsem upozornil na skutečnost, že existuje pozoruhodná podobnost mezi egyptskými ranami a těmito tresty po zatroubení na polnice. To není náhoda. Vrátíte-li se zpět do knihy Exodus, uvidíte, že ty rány byly doslovné, každý, kdo věří Bibli to musí přiznat. Pak ale nevím, proč bychom tyto rány ve Zjevení měli najednou brát jinak, jenom obrazně. Nechápu jakou výkladovou akrobacií byste mohli interpretovat jednu pasáž tak a druhou jinak - pokud vám samo Písmo nedá najevo, že si to můžete dovolit. Když se na Egypt sneslo krupobití, je řečeno:...krupobití potlouklo také všechny polní byliny a polámalo všechno polní stromoví. 2M9,25. Zkáza v Egyptě byla velmi účinná. Teď bude ještě účinnější, neboť bude zničena jedna třetina země.

Přichází DRUHÉ ZATROUBENÍ - VODA V MOŘI SE ZMĚNÍ V KREV.Potom zatroubil druhý anděl, a jako hora veliká ohněm hořící uvržena jest do moře. I obrácen jest v krev třetí díl moře. Zj8,8kral.A zemřel v moři třetí díl stvoření těch, kteráž měla duši, a třetí díl lodí zhynul. Zj8,9kral.Zatroubil druhý anděl; a jakoby mohutná hora hořící ohněm byla vržena do moře. Třetina moře se obrátila v krev Zj8,8a zahynula třetina mořských tvorů a byla zničena třetina lodí (ek)Zj8,9Moře, pokrývající větší část zemského povrchu, je dalším cílem, který zasáhme přímý Boží trest. Zase je tu velmi zajímavé, že rozdělení země, čili souše a moře se událo téhož dne, ve kterém se objevil život rostlin. Viz 1M1,9-10.

Chtěl bych, abyste si zde povšimli jazykové přesnosti. Jan neříká, že do moře byla vržena hořící hora, ale spíš naznačuje, že mohutná hmota či síla, "jakoby mohutná hora hořící ohněm byla vržena do moře" - JAKO BY TO BYLA mohutná hora. Mělo by se dbát na toto jemné rozlišení v jazykovém vyjádření, zvlášť proto, že pro řadu vykladačů je nejsnazší všechno ve Zjevení šmahem považovat a označovat za symbolické.Možná si myslíte, že se tím symbolickým pojetím dostanete ze spousty těžkostí při výkladu. Ale mohu vás ubezpečit, že se dostanete jen z bláta do louže. Hora představuje něco stejně doslovného a hmatatelného jako bylo to, co máme zaznamenáno v Jr51,25, kdy Hospodin mluví o Babylonu:Aj, já jsem proti tobě, ó horo, kteráž hubíš, dí Hospodin, kteráž hubíš všecku zemi; a vztáhna ruku svou na tebe, svalím tě z těch skal, a obrátím tě v horu spálenou (kr)Jr51,25.Věřím, že tato skutečná (doslovná) hmota jako hora padne do skutečného moře, a jeho jedna třetina se obrátí v krev. Pak třetina všeho skutečně existujícího tvorstva ve skutečném moři skutečně zahyne. Nic nemůže být srozumitelnější. A také třetina skutečných lodí ze všech skutečných národů bude skutečně zničena. Jestli dovolíme, aby Jan řekl to, co chce, řekne to velmi jasně. Pokoušet se hledat zde nějaký zvláštní symbol není k ničemu.Zlé zprávy, které se dnes dovídáme z novin a z televize, budou pokračovat a budou se podstatně množit v průběhu Velkého soužení. Nebudu tady, abych to viděl, ujišťuje nás starý biblista. Proto se tím ani přespříliš nezabývám. Vím jen, že to bude strašná tragedie pro svět, který v dnešní době zavrhuje Krista a vysmívá se Božímu slovu.Tato skutečnost dozajista působí lítost v srdci věřícího člověka - ale měla by vypůsobit i něco víc, než jen lítost. Měla by se dotknout naší vůle a našich nohou, abychom vykročili a nesli Boží slovo lidem ve světě. Je to naše zodpovědnost, a jsem přesvědčen, že je to velice závažná zodpovědnost. Nemůžeme zabránit, aby soud minul tuto zemi. Ale MŮŽEME rozsévat Boží slovo a tak snížit počet těch, kteří k soudu na zemi zůstanou.

TŘETÍ ZATROUBENÍ - VODY ZHOŘKNOUA třetí anděl zatroubil, i spadla s nebe hvězda veliká, hořící jako pochodně, a padla na třetí díl řek a do studnic vod. Zj8,10kral.Té pak hvězdy jméno bylo Pelynek. I obrátil se třetí díl vod v pelynek, a mnoho lidí zemřelo od těch vod, nebo byly zhořkly. Zj8,11kral.Zatroubil třetí anděl, a zřítila se z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň, padla na třetinu řek a na prameny vod. Zj8,10Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se změnila v pelyněk a množství lidí umřelo z těch vod, protože byly otráveny (ek)Zj8,11V současnosti se hodně mluví o znečištění životního prostředí. Stalo se vskutku problémem. Zdá se, že pokud jde o znečištění vod, má člověk dokonce poněkud náskok před tou hvězdou z nebe. Osobně se domnívám, že lidé budou nuceni nějakým způsobem vodu na světě vyčistit, pakliže chtějí vůbec existovat, přemýšlí náš kazatel. Člověk nemůže žít na této malé planetě bez vody, takže s tím musí něco dělat. V době Velkého soužení, jak ji zde v našem textu pozorujeme, je voda znečištěna, pitná voda pro lidi je kontaminována, natolik, že lidé umírají...Pitná voda je nezbytností pro člověka i zvíře. Pamatuji si na vedra v padesátých letech v Dallasu, Texas, vzpomíná Američan. Zdrojem vody pro město byla umělá jezera. Ta ovšem zanedlouho také vyschla a zásoba byla vyčerpána. Nezbylo než brát vodu z Red River, ale zdejší olejářské společnosti zapříčinily, že se slaná voda z jejich hlubinných studní dostávala do řeky. Nikomu to nevadilo do té doby, než potřebovali pitnou vodu. Voda z řeky však byla tak slaná, že ji sotva bylo možné pít. Mnoho lidí se tedy rozjelo do vzdálených malých měst, aby si domů přivezli alespoň nějaké množství pitné vody. Tyto zkušenosti poučují o tom, jak je člověk na čerstvé vodě velice závislý.

Když Izraelci kdysi dávno přešli Rudé moře, přišli na místo Mara, kde také byly hořké vody. Mojžíšovi bylo nařízeno, aby vzal dřevo a hodil je do vody. Ta se tím proměnila v sladkou, nebo tedy v pitnou. Zde ve Zjevení naopak, sladké vody zhořknou dopadem jakéhosi meteoru, nebo tedy hvězdy z nebe.Obrazně můžeme dřevo, které Mojžíš uvrhl do vody, spojit s Kristovým křížem, navrhuje náš vykladač...Pokud jde o ten "pelyněk", byl to název používaný ve Starém zákoně jako metafora ve významu:(1) modlářství Izraele (viz 5M29,18)(2) pohromy a trápení (viz Jr9,15; 23,15; Pláč3,15.19)(3) nespravedlivý soud (viz Am5,7)Věřím, že ta hvězda je doslovná, uzavírá svůj výklad náš učitel. Půjde o nějaký meteorit obsahující jedovaté látky, které zamoří třetinu pozemských vodních zdrojů. Jméno hvězdy napovídá, že je to rozsudek vynesený nad člověkem pro jeho modlářství a nespravedlnost.

ČTVRTÉ ZATROUBENÍ - JSOU ZASAŽENY SLUNCE, MĚSÍC A HVĚZDYPotom čtvrtý anděl zatroubil, i udeřena jest třetina slunce, a třetina měsíce, a třetí díl hvězd, tak že se třetí díl jich zatměl, a třetina dne nesvítila, a též podobně i noci. Zj8,12kral.Zatroubil čtvrtý anděl, a byla zasažena třetina slunce, třetina měsíce a třetina hvězd, takže ze třetiny potemněly, a den i noc byly o třetinu temnější (ek)Zj8,12Druhou základní veličinou stvoření, na níž jsou živé tvorstvo i lidé na zemi bezpodmínečně závislí, je slunce. (Na měsíci a hvězdách je ta závislost podstatně menší.) Tato nebeská tělesa se objevila a obloze až ve čtvrtý den stvoření (či pře-tvoření, jak to nazývá DrMG. Lze totiž mít za to, že byla stvořena už před tím, ale jejich světlo proniklo k zemi až čtvrtý den.) Bůh způsobil, aby tato světla svítila. To větší aby panovalo nade dnem, to menší nad nocí. A mimo jiné byla dána na znamení časů, dnů a let.Pán Ježíš také naznačil, že ve Velkém soužení nastanou zvláštní úkazy na nebeských tělesech:Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat s nebe a mocnosti nebeské se zachvějí. Mt24,29Těmito událostmi se chod celé přírody radikálně změní. Ale podle našeho textu ve Zj je tu jisté omezení - zasaženy jsou jen třetina světla a třetina dne. Intenzita světla, je o třetinu nižší. Povídá se o celkovém úbytku energie ve vesmíru! Věřte, přátelé, jednoho dne k tomu dojde.I viděl jsem a slyšel anděla jednoho, an letí po prostředku nebe, a praví hlasem velikým: Běda, běda, běda těm, kteříž přebývají na zemi, pro jiné hlasy trub tří andělů, kteříž mají troubiti. Zj8,13kral.A viděl jsem a slyšel, jak středem nebeské klenby letí orel a volá mocným hlasem: "Běda, běda, běda obyvatelům země, až zaznějí polnice tří andělů, kteří ještě netroubili!" (ek)Zj8,13

Náš ThDrMG překládá ten verš Zj8,13 takto: "A viděl jsem a slyšel orla, letícího prostředkem nebe a volajícího mocným hlasem: Běda, běda, běda obyvatelům země, protože ještě mají zaznít polnice zbývajících tří andělů."Spolu se zvukem čtvrté polnice se oznamuje, že na zem přichází trest zvláštní síly. Poslední tři polnice jsou tedy tímto voláním odděleny od čtyř předchozích."Viděl jsem a slyšel orla". Někdo namítne: "Ten orel MLUVÍ! Je to doslova orel?" Příteli, může-li Bůh přimět papouška a pár dalších ptáků, aby napodobovali srozumitelný lidský hlas, pak se nedomnívám, že by měl sebemenší problém s orlem.Poslední tři polnice jsou poněkud odděleny od předchozích čtyř protože zvěstují nástup jednotlivých závěrečných nejhorších "běda!". Dostáváme se k úseku osudových, bouřlivých událostí. Při četbě následující 9.kap. Zůstaneme možná stát docela zaraženi. Oddíl, který je v příští kapitole před námi, bývá interpretován všemi možnými způsoby. My však stůjme pevně

na svých nohách, vyzývá nás náš průvodce tímto obtížným úsekem Písma. Shledáme, že by nás věci zde uvedené děsit neměly.Jsi-li totiž Boží dítě, pak se tě ty ohlášené události netýkají. "Blahoslavenou nadějí" církve není to utrpení hrůzy. Církev bude už před tím ze světa vzata. Jediné, k čemu by nás představa o budoucích událostech takovéhoto kalibru měla vést, by měla být mocná potřeba svědectví a touha pozváním k PJi zachránit ještě co nejvíce lidí, kteří se zachránit dají...Toto trojnásobné "běda" značí nejhlubší temnotu a nejintenzivnější prožívání bolesti v čase Velkého soužení. Všeobecně je toto období spojováno s posledními třemi a půl roky sedmdesátého týdne Danielova, který představuje období Velkého soužení. Budou to nejtemnější dny vůbec v lidských dějinách.Podle obecného názoru je tento oddíl v původním textu napsán jazykem, který se nejnesnadněji vykládá, ale to není překážkou našeho přístupu, kdy sledujeme doslovný význam, i ať si vystupující postavy počínají jakkoli živelně a divoce. Kdyby se slušelo podat jiný výklad, než jaký obsahu samotný text, AJan by nám k němu ukázal klíč.

Tímto okamžikem, milí posluchači, vstupujeme už do deváté kap.knihy Zj. V 1.verši je nám popisána scéna, v níž pátý anděl zatroubí na polnici a s nebe spadne další hvězda.Potom anděl pátý zatroubil, i viděl jsem, že hvězda s nebe spadla na zem, a dán jest jí klíč od studnice propasti. Zj9,1kral.Zatroubil pátý anděl. A viděl jsem, jak hvězdě, která spadla z nebe na zem, byl dán klíč od jícnu propasti (ek)Zj9,1V anglickém textu je výraz "bezedná propast", a znamená hlubokou šachtu (jámu či studnu) propasti."Viděl jsem hvězdu spadnout z nebe na zem". Už jsme si v textu Zj povšimliv dvou hvězd, a řekli jsme si, že jsou to doslovné hvězdy (nikoli snad v vědeckém smyslu, jak je dnes popisují astronomové, ale v běžném populárním chápání nebeských těles, třeba nějakých meteoritů spadlých na zem).Vzpomínám si, jak jsme před několika lety seděli se ženou na balkoně jednoho hotelu a pozorovali jsme spršku meteoritů či tzv. padajících hvězd. Meteory vídáme za letních nocí a připadají nám jako padající hvězdy.Ale zde spatřujeme jiný druh hvězdy, protože a v jejím počínání se projevuje aktivní rozumná činnost. Je personifikována. Mluví se vlastně o nějaké neobyčejné osobě. Je jí dán klíč, který pak použije.Náš učitel vysvětluje, že tou hvězdou je Satan. Někteří vykladači ji ztotožňují s Antikristem. Kdyby tomu tak bylo, byl by tím jen podpořen názor, že Antikrist je vtělený Satan, ale já ten názor nesdílím, staví se sem s osobním pojetím náš teolog. Jsem přesvědčen, že Antikrist je ztělesněním a souhrnem všeho, co na jedné straně neguje a na druhé straně napodobuje Krista, a že je ke své činnosti podněcován Satanem. Je více důvodů k tomu, abychom hvězdu interpretovali jako Satana. Prorok Izaiáš píše:Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy. Iz14,12kral.V Lukášově evangeliu čteme:Řekl jim (Ježíš):"Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk" L10,18ekI APpíše: A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla. 2K11,14 .Tyto citáty z Písma nám umožňují přesvědčení, že tu jde o Satana. AJan o něco později potvrdí, že Satan byl doslova vypuzen, vyhnán z nebe a svržen na zem (viz Zj12,7-9). Jestli jsme přijali jako fakt, že tahle padající "hvězda" je Satan svržený z nebe, pak nás zajímá, co dělá? Ocitá se dole a bere klíč od propasti. Je zřejmé, že mu to je od Boha dovoleno. Klíč je symbolem autority a moci, a to obojí mu je dáno od Boha. Dovolení ke své činnosti má na vymezený čas z Boží vůle.

"Dlouhá šachta propasti" ("hluboký jícen propasti"). To je vyjadření vzdálenosti ke dnu. Ve Zj20,3 uvidíme, že propast je vlastně bezedná jáma. Výrazy "propast" a "hádes" můžeme brát v jistém smyslu jako synonyma, avšak "propast" a "peklo"zdaleka nejsou totéž.PJ pravděpodobně mluvil o této "propasti" v Mt12,40:Nebo jakož byl Jonáš v břiše velryby tři dni a tři noci, takť bude Syn člověka v srdci země tři dni a tři noci. Mt12,40kralPán tu hovoří o svém sestoupení do "srdce země". Ježíšovo tělo ve skutečnosti nebylo pohřbeno do země. Bylo jen vloženo do nové hrobky. Nelze říci, že bylo fyzicky v SRDCI země. Spíše zde máme Matoušovými slovy vyjádřeno, že sešel do propasti, zřejmě tedy do hádu či šeolu (čili do sídla mrtvých).Když Pán Ježíš mluvil o smrti bohatce a Lazara (L16,19-31), dal jasně najevo, že místo zvané řecky "hádes" má dvě oblasti, dvě části. Umřel bohatec a šel do místa muk. Chudý žebrák Lazar umřel a šel k Abrahamovi (do lůna nebo do klína Abrahamova), čili do ráje, jak to místo nazval PJ.Když PJ umřel, sešel tam dolů aby vyšel jako vítěz. Jsem přesvědčen, že toto měl Pavel na mysli, když prohlásil, že ...jaté vedl vězně... Ef4,8Sestoupil do této "propasti", čili do hádu, aby vyhlásil vítězství, aby oznámil, že jeho vykupitelské dílo bylo vykonáno.Nepatří se, abychom byli dogmatičtí tam, kde Písmo mlčí, a vytvářeli si nějakou příliš konkrétní představu, kterou Písmo neuvádí. Na příklad nemá smysl, abychom se zabývali otázkou, kde se ona "propast" topologicky nachází. Ku příkladu, zda je skutečně na spojnici zemského povrchu a nitra země...Klíč k té propasti má nyní sám Pán (viz Zj1,18). APetr nám prozrazuje, že jsou v ní uvězněni démoni (viz 2Pt2,4).V L8,30-31 čteme: Ježíš se ho zeptal: "Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: "Legie", protože do něho vešlo mnoho zlých duchů. A prosili Ježíše, jen aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti. L8,30-31Ekum"Hádés", či "propast" je místo, které musíme brát doslova. Představa, že nebe a peklo jsou jen pohádkové mýty, a že nebe je překrásný ostrov zavěšený někde ve vesmíru, neodpovídá učení Božího slova. Bible učí, že nebe je stejně konkrétní jako místo, na němž dnes žijete, a zrovna tak je skutečné i peklo.

Na poslední období Velkého soužení je tedy klíč k propasti předán Satanovi, takže ten dostává svobodu, jakou doposud nikdy neměl. Jsem přesvědčen, že tím je vysvětleno, proč lidé nebudou moci během toho období umírat, i když si to budou přát. Satan je chce udržet naživu.Kterážto (hvězda) otevřela studnici propasti. I vyšel dým z té studnice jako dým z peci veliké, i zatmělo se slunce i povětří od dýmu té studnice. Zj9,2kral.Otevřela jícen propasti a vyvalil se dým jako z obrovské pece, a tím dýmem se zatmělo slunce i všechno ovzduší. (ek)Zj9,2Z propasti se tedy vyvalí kouř jako po mocné sopečné erupci, a pokryje celou zem. Objeví se zde smog nejhoršího druhu. Věřím, že správné a naprosto nejvhodnější je i zde doslovné pojetí tohoto verše, přimlouvá se náš vykladač...A z toho dýmu vyšly kobylky na zemi, jimž dána jest moc, jakouž moc mají štírové zemští. Zj9,3kral.Ale řečeno jim, aby neškodily trávě zemské, ani čemu zelenému, ani kterémukoli stromoví, než toliko lidem, kteříž nemají znamení Božího na čelích svých. Zj9,4kral.Z dýmu se vyrojily kobylky na zem; byla jim dána moc, jakou mají pozemští škorpióni. Zj9,3ekDostaly rozkaz neškodit trávě na zemi ani stromoví, jenom lidem, kteří nejsou označeni Boží

pečetí na čele. (ek)Zj9,4Podle mne se to ani nedá popsat, povídá starý Američan. AJan používá obraznou řeč, jako jediný možný způsob, jak o těch hrozných tvorech mluvit. Jsou to kobylky, ale s velice neobvyklými vlastnostmi. Nicméně tato pohroma s kobylkami je stejně skutečná jako byly skutečné kobylky v Egyptě.O přicházející invazi kobylek prorokoval i Joel (Jl1). Rozdíl mezi kobylkami zde a těmi, o nichž se zmiňuje Joel, je v jejich vlastnostech a v předmětu jejich ničivého působení. Tyto zde bodají jako škorpióni a napadají lidi. Ale jen některé lidi! Ty kteří nejsou označeni Boží pečetí na čele. (ek)Zj9,4Dáno jest pak jim, ne aby je zabíjely, ale trápily za pět měsíců, a aby trápení jich bylo jako trápení od štíra, když by ušťkl člověka. Zj9,5kral.Ale nebyla jim dána moc, aby lidi zabíjely, nýbrž aby je po pět měsíců trýznily; byla to trýzeň, jako když škorpión bodne člověka (ek)Zj9,5Škorpión se podobá mořskému raku a žije na mokřinách, překračuje rámec biologie náš kazatel. Žihadlo má v ocasu a jeho bodnutí sice není smrtelné, ale je velice bolestivé. Takto jsou nám vylíčeny zdejší "kobylky".A jak na to všechno budou reagovat lidé na zemi? Ti kteří na vlastní kůži poznají tyto popsané příznaky?

Protož v těch dnech hledati budou lidé smrti, ale nenaleznou jí, a žádati budou zemříti, ale smrt uteče od nich. Zj9,6kral.V ty dny budou lidé hledat smrt, ale nenajdou ji, budou si přát zemřít, ale smrt se jim vyhne. (ek)Zj9,6Jak jsme už v předchozím textu 9.kap.Zj viděli, Satanovi (či té hvězdě spadlé z nebe) je dán klíč k hlubokému jícnu, k hluboké propasti.Tak je označeno místo, kam přicházeli duchové zemřelých uplynulých věků. Věřím, že tam se po své smrti odebral i Pán Ježíš, aby oznámil vykoupení, které uskutečnil na kříži.Satan si v té době, která je nám zde textem Zj popsána, nebude přát, aby lidé umírali. A Jde tu právě jen o ten dav jeho lidí, který je napadán kobylkami. Lidé budou hledat smrt, budou se pokoušet o sebevraždu, ale nebudou schopni ji spáchat. Ukazuje nám to na bezvýchodnou hrůzu oněch dnů.Důvod, proč tité lidé nemohou zemřít ani když si to budou přát, je možno konstruovat různě. Někdo vidí vysvětlení v Satanových záměrech trápit lidi té doby, protože mu k tomu bude dána větší příležitost než kdykoli v dějinách. Jsou ovšem i tací, kteří si myslí, že to může být Bůh, kdo těmto lidem nedovolí umřít. A sice proto, aby se hříšný člověk tváří tvář setkal s důsledky své vzpoury, před nimiž není úniku.Odmítnout Ježíše Krista ani dnes rozhodně není nic k smíchu. Není to tak jednoduché jej ignorovat. Lidé říkají, že je v životě mnoho důležitých věcí. Jsem ochoten připustit, že mnoho věcí zaujímá druhé, třetí a čtvrté místo, vysvětluje náš DrMG, ale tou nejdůležitější věcí pozemského života je vaše rozhodnutí týkající se Ježíše Krista.

Následující text se ještě vrací k těm prazvláštním kobylkám a trochu nám je přibližuje, protože biologický samotný pojem by nám o nich mnoho neřekl.Způsob pak těch kobylek podobný byl koňům připraveným k boji, a na hlavách jejich byly jako koruny podobné zlatu, a tváři jejich jako tváři lidské. Zj9,7kral.A měly vlasy jako vlasy ženské, a zubové jejich byli jako lvů. Zj9,8kral.Měly také pancíře jako pancíře železné, a zvuk křídel jejich jako zvuk vozů, když množství koní běží k boji. Zj9,9kral.A měly ocasy podobné štírům, a žihadla v ocasích jejich byla, a moc jejich byla škoditi lidem za pět měsíců. Zj9,10kral.

Ty kobylky vypadaly jako vyzbrojená válečná jízda; na hlavách měly něco jako zlaté věnce, tvář měly jako lidé, Zj9,7hřívu jako vlasy žen, ale zuby měly jako lvi. Zj9,8Měly jakoby železné pancíře a jejich křídla hřmotila, jako když množství spřežení se řítí do boje. Zj9,9A měly ocasy jako škorpióni a v nich žihadla, aby jimi trýznily lidi po pět měsíců. (ek)Zj9,10Popisuje se tu něco hrozného, tajuplného, nepřirozeného. Přední část hlavy hmyzu připomíná lidský obličej a jeho tykadla lze přirovnat k dívčím vlasům. Prorok Joel srovnává zuby této kobylky se zuby lva (viz Jl1,6). Mnozí se také zmiňovali o tajemném zvuku, který hmyz vydává. Někteří se pokoušeli srovnávat tento popis kobylek s letadly.Vzpomínám si, praví náš stařec, že jsem v mládí slyšel jistého kazatele, který řekl, že jelikož tyhle kobylky mají žihadlo v ocase, půjde asi o bombardéry s děly na zádi. Zní to sice pěkně, ale my jsme už dávno přešli od vrtulových letadel k tryskovým a vstoupili jsme do věku laserových střel.Možná někdo bude chtít přirovnávat tyhle kobylky k raketám. Ale já je nechci přirovnávat k ničemu, co je známo dnes, protože nejde o zbraň, která se dnes používá, nýbrž o specifický prostředek, který bude použit v období Velkého soužení.

"Měly moc škodit lidem po pět měsíců". Bude to pět měsíců nevýslovné agonie pro všechny, kdo budou napadeni těmito nepřirozenými kobylkami.A dále se tu v našem textu píše:Měly pak nad sebou krále, anděla propasti, jemuž jméno židovsky Abaddon, a řecky Apollyon. Zj9,11kral.Nad sebou měly krále, anděla propasti, hebrejsky Abaddon - to znamená Hubitel (ek)Tyto zvláštní kobylky se od obyčejných liší i tím, že mají nad sebou krále. V Př30,27 je řečeno, že ty běžné v přírodě naopak nemají žádného krále. Králem či vůdcem těchto kobylek, které má jako svůj nástroj v rukou sám satan, je pravděpodobně jeden z padlých andělů, přední Satanův služebník. Jemu je svěřeno, aby vedl tenhle první nájezd na zemi. Účelem je zastrašení, nahnání strachu. Jeho jméno znamená "ničení", "ničitel", "hubitel".To se shoduje s tím, co nám pověděl Daniel, že totiž démonský svět padlých andělů je stupňovitě rozdělen. Má svou vnitřní hierarchii. V listu Efezským se dovídáme, že i Boží andělé jsou členěni rozlišeni, pokud jde o jejich pozici...Bída jedna pominula, a aj, přijdou ještě dvě bídy potom. Zj9,12kral.První běda? pominulo, a hle, už jsou tu dvě další! (ek)Zj9,12První "běda" nás uvedlo do druhé poloviny Velkého soužení a jeho dopad trval pět měsíců. Ta další dvě "běda" zřejmě pokryjí zbytek celého období. Je tu varování, napovídající, že dál to bude ještě horší, a následující zatroupení na polnici dává jasně najevo, že varování nebylo bezdůvodné.

Tedy šestý anděl zatroubil, i slyšel jsem hlas jeden ze čtyř rohů oltáře zlatého, kterýž jest před oblíčejem Božím, Zj9,13kral.Řkoucí šestému andělu, kterýž měl troubu: Rozvěž ty čtyři anděly, kteříž jsou u vězení při veliké řece Eufrates. Zj9,14kral.Zatroubil šestý anděl. Uslyšel jsem jakýsi hlas od čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Bohem. Zj9,13Ten hlas nařídil šestému andělu, držícímu polnici: "Rozvaž ty čtyři anděly, spoutané při veliké řece Eufratu!" (ek) Zj9,14Když tedy v pořadí už šestý anděl zatroubil na polnici, zazněl rozkaz od rohů zlatého oltáře. Zlatý oltář mluví o modlitbě. (Obrazně o ní mluvil i onen, který byl kdysi dávno ve stánku úmluvy zde na zemi.) Zlatý oltář, od něhož tu zní hlas, je to týž, na jakém anděl obětoval ještě

před zahájením troubení andělů na polnice (viz Zj8,3).Šestý anděl nyní zatroubil a navíc dostává rozkaz, aby uvolnil čtyři anděly svázané při řece Eufratu. Vzápětí přijímá pověření, které mu uděluje hlas znějící od rohů zlatého oltáře. Věřím, že je to hlas Kristův, vysvětluje náš DrMG. Kristus totiž rozlomil sedmou pečeť, a to uvedlo na scénu všechno, co souvisí s polnicem. V dalším dějství ještě uvede sedm bytostí a sedm nádob hněvu.Ti andělé, kteří jsou nyní osvobozeni, jsou očividně zlí. Jejich uvolněním zároveň zemi zachvátí další ničivý příval. Proč ale byli drženi svázaní právě u řeky Eufratu? Ačkoli je dost těžké dát jednoznačné vysvětlení, nelze přehlédnout, že z hlediska Písma je tato zeměpisná oblast výjimečná. Tady někde byla totiž zahrada Eden. Zde má počátek lidský hřích. Někde tady byla spáchána první vražda. Rozpoutala se tu první válka. Tady začala potopa, která pak zaplavila celou zemi. Zde také vyrostla babylonská věž. Do této oblasti byli přivedeni Izraelité při babylonském zajetí. A celý Babylon byl zdrojem nevídaného modlářství. Zde se také naposledy vzedme vlna hříchu na zemi během období Velkého soužení.Eufrat ve skutečnosti představuje dělící čáru mezi východem a západem. Pravděpodobně se prostřednictvím této řeky a tohoto územi v minulosti uplatňoval jistý vliv, který zabraňoval hordám z východu proniknout na západ, ale ten vliv má být zlomen. Jen mimochodem jeden Napoleonův výrok zněl: "Čína je spící obr, a Bůh se slituj nad generací, která ho probudí".Nu, a my jsme ho probudili, povídá zesnulý stařec zpoza oceánu. A dnes se má až příliš k životu. Čína představuje snad čtvrtinu všeho obyvatelstva světa. Když sečtete všechny lidi na východě - v Orientu - za řekou Eufratem, dělá to zaručeně většinu lidstva. Dejme tomu, že se jednou dají do pohybu. Příteli, jednoho dne k tomu opravdu dojde. Od dob Alexandra Velikého měl svůj čas bílý člověk. Éra kolonialismu, pokud jde o bělochy, je však už za námi. Probouzejí se tmavé rasy. Zachariáš považuje Babylon za poslední vrchol falešného náboženství (viz Za5). Bude to takřečeno poslední Satanova "štace".

I rozvázáni jsou ti čtyři andělé, kteříž byli připraveni k hodině, a ke dni, a k měsíci, a k roku, aby zmordovali třetí díl lidí. Zj9,15kral.A byl počet vojska lidu jízdného dvěstěkrát tisíc tisíců; nebo slyšel jsem počet jich Zj9,16kral.Tu byli rozvázáni ti čtyři andělé, připravení na hodinu, den, měsíc a rok, kdy mají pobít třetinu lidí. Zj9,15A jejich jízdních oddílů bylo dvakrát miliony milionů - slyšel jsem jejich počet. (ek) Zj9,16"Připravení na hodinu, den, měsíc a rok". Dokonce i přesná hodina je už stanovena. Tehdy dojde ke strašným událostem, které ukončí mnoho životů."Mají pobít třetinu lidí". Při zvuku šesté polnice zahyne třetina lidstva. Zpočátku těch hrůz velkého soužení jsme viděli záhubu čtvrtiny lidstva, teď je to zase třetina všech žijících lidí. Takže v čase Velkého soužení vlastně víc než polovina zemského obyvatelstva najde svou smrt. Není divu, že Pán Ježíš řekl:A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk... Mt24,22Velikost armády, která tu vystupuje na scénu historie, je úžasná, početně asi 200 milionů. Kdybychom se pokusili o jmenovitý průmět těchto čísel a zeměpisných představ, dá se říci, že Čína, Indie a Japonsko by snadno mohly už zítra poslat do zbraně takový počet vojáků. Východ má v současnosti obrovskou populaci. Bůh pomoz bílému člověku, šeptá náš stařec, až budou tito andělé propuštěni, pak nebude mít naději.Pasáž, kterou máme zde před sebou, vypovídá o rozsáhlé invazi démonského světa, který je reprezentován kobylkami, o jejich nájezdu na zemi ve velkém. A nyní je tu podnět k celosvětové válce.Vlastně jsme dosud ještě neměli skutečně světovou válku, do níž by se zapojil každý národ. Taková válka propukne v čase Velkého soužení. Těch 200 milionů, jsou to vskutku lidé? Jak už jsem se zmínil, přemýšlí MG, mohli by být, ale upřímně řečeno, jsem přesvědčen, že tuto

invazi ve skutečnosti bude řídit a motivovat svět démonů, a bude to další důsledek toho, že Satan otevřel dveře vstupu do oné bezedné jámy. Následující popis jezdců nám tento fakt ještě dál potvrdí.

A též viděl jsem koně u vidění, a ti, kteříž seděli na nich, měli pancíře ohnivé a hyacintové a z siry. Hlavy pak těch koní byly jako hlavy lvové, a z úst jejich vycházel oheň, a dým, a sira. Zj9,17kral.A tímto trojím zmordována jest třetina lidu, ohněm, a dymem, a sirou, kteréž vycházely z úst jejich. Zj9,18kral.A ve vidění jsem spatřil koně a na nich jezdce: pancíře měli ohnivé, rudě zářící a žhnoucí sírou; hlavy koňů byly jako hlavy lvů a z jejich tlam šel oheň, dým a síra. Zj9,17Touto trojí pohromou - ohněm, dýmem a sírou ze svých tlam - usmrtili třetinu lidí (ek) Zj9,18Mnozí si myslí, že jde o tanky. Jak ovšem mohou vědět, že se v době Velkého soužení budou používat tanky? Hovoříme o době, která leží v budoucnosti. Moderní tanky by to docela dobře být mohly, ale v mých představách zde už bude něco mnohem dokonalejšího.Všimněte si, že barvy jsou vyjádřeny obrazně, protože obvyklá slova by je tak nevystihla. "Ohnivá" - ohnivě červená. "hyacintová", barva jakou má květ hyacintu temně modrá. "sírová" - světle žlutá nebo do oranžova. Barvy jsou zde podány stejně pozoruhodně jako popis těch koní. Kůň býval válečným zvířetem (viz Jb39,19-25).Válku proti lidstvu v tomto celosvětovém smrtícím konfliktu nyní ve skutečnosti vede podsvětí, jak nám to podal náš učitel. A tato popsaná stvoření spojená podsvětím jsou pro naše pozemské zvyklosti nepřirozená.William Newell ve svém výkladu Zjevení učinil poznámku, která sem přichází velmi vhod: "Věř tomu, co čteš, a pak už sotva budeš potřebovat nějaké vysvětlení". Problémem lidí, kteří čtou Zjevení a říkají, že je těžké mu porozumět a nemožné ho vyložit, je to, že samotnému textu nevěří. Když je čtete a jednoduše věříte, je všechno docela názorné.Jsme přesvědčen, že tři zmíněné pohromy jsou skutečnými ranami. Berme doslovně oheň, dým i síru. Tytéž živly se tu na zemi už v lokálním měříku objevily. Provázely zničení Sodomy a Gomory. Jsem přesvědčen, že za Velkého soužení bude svět ještě zpustlejší a morálně více zkažený než byly Sodoma a Gomora.Chceme-li to porovnat, pak se podívejme třeba na to, jak lidé mluví o homosexualitě. Jde o něco, co si dnes získává uznání. Ano, to byl životní styl v Sodomě a Gomoře. Ale homosexuálové nutně museli zkrachovat. Bůh je zavrhl. Pro ochranu dalšího lidstva před morální zkázou (a věřím že i kvůli ochraně před vražednými pohlavními chorobami) Bůh obě města naprosto sterilně zničil.Jestli se domníváte, že Bůh lidem dovolí, aby se do věčnosti nebo do tisíciletého království dostalo nějaké padlé morálně pokřivené stvoření, pak jste na omylu!

V této chvíli je tedy podle našeho textu třetina populace vyhubena. Byla už také zasažena třetina přírody, ale lidstva jako by se tento rozsah trestu nedotkl. Kdyby nas začátku velkého soužení bylo na světě 6miliard lidí, jedna čtvrtina by jich zahynula při první pohromě, o které jsme četli před několika týdny (Zj6,8). To této etapy, kdy znějí polnice by tedy vstoupily zhruba 4,5 miliardy lidí. Pokud nyní zahynula další třetina všech živých znamenalo by to, že další 1,5 miliardy lidí je zabito. Tak strašné oslabení pozemské populace se jeví neporovnatelné s čímkoli v celé historii lidstva...Nebo moc jejich jest v ústech jejich a v ocasích jejich; ocasové zajisté jejich jsou podobní hadům, majíce hlavy, jimiž škodí. Zj9,19kral.Vražedná moc těch koňů je v jejich tlamách a v jejich ocasech; jejich ocasy jsou jako hadi a hlavy těch hadů přinášejí zhoubu (ek)Zj9,19Jsou zde tedy nadpřirození koně schopní usmrcovat svými tlamami. Z jejich rozmanitých

zvláštností je nejpodivnější, že namísto ocasů z koňských žíní mají hady, a ti rovněž slouží k hubení lidí.Jiní pak lidé, kteříž nejsou zmordováni těmi ranami, nečinili pokání z skutků rukou svých, aby se neklaněli ďáblům, a modlám zlatým, a stříbrným, a měděným, i kamenným, i dřevěným, kteréž ani hleděti nemohou, ani slyšeti, ani choditi. Zj9,20kral.Aniž činili pokání z vražd svých, aniž z trávení svých, ani z smilstva svého, ani z krádeží svých. Zj9,21kral.A přesto se ostatní lidé, kteří v těch pohromách nezahynuli, neodvrátili od výtvorů svých rukou; nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene i dřeva, které jsou slepé, hluché a nemohou se pohybovat; Zj9,20neodvrátili se od svých vražd ani čarování, necudností ani krádeží. (ek)Zj9,21Slovům "kouzla" či "čarodějnictví" odpovídá řecké "PHARMAKEION", odtud je mimochodem odvozeno naše slovo "FARMACIE". Farmacie (lékárnictví) se zabývá léčivými látkami, nebo obecně "drogami", jedy. V čase Velkého soužení nebude nad používáním drog žádná kontrola a omezení. Drogy budou hrát významnou roli v životě lidí a poslouží k několika účelům.Dá se předpokládat, že mnoha lidem umožní, aby snesli tresty té doby. Jsem si také jist, tvrdí náš MG, že mnozí se obrátí k drogám, když budou na příklad bodnuti nebo kousnuti těmi nepřirozenými tvory. Ač neumřou, budou se cítit na umření, a přinutí je to sáhnout po drogách, aby překonali bolest, a aby s jejich pomocí to Velké soužení vydrželi.Drogy budou mít své místo i v náboženství. Za dnů Velkého soužení bude existovat nějaká zcela regulérní drogová kultura a drogové náboženství. To, co vidíme v oblasti drog dnes, je nesrovnatelně málo s tím, co bude potom. Lidé se budou uchylovat ke všemu, co utlumí bolest nebo vůbec jejich vědomí, ke všemi, co je nějak pozvedne z nesnází. Rovněž lihoviny budou mít určitě velmi význačnou pozici, což platí už dnes.

Chci se s vámi podělit o výrok Dr.Seisse z jeho knihy, která vyšla v r.1906, cituje náš stařec. Rok vydání zmiňuji proto, že se zdá, jako by ten odstavec napsal včera, nebo jako by jej snad připravoval pro zítřejší noviny. Tu je jeho poznámka ke slovu "čarodějnictví" z našeho textu:"Nesmíme zapomenout na používání alkoholických stimulancií, opia, a tabáku. Ani na spoustu kosmetických přípravků a léků pro zvýšení sexuální přitažlivosti. Ani na magické prostředky a zásahy přicházející údajně z duchovního světa ku prospěchu lidí na tomto světě - na tisíce přehnaných požadavků při užívání léků a léčebných prostředků, které lidi povzbuzují k bezstarostnému hřešení, a skýtají jim naději, že škody, které jsou přirozenou pokutou, se snadno napraví. Musíme myslet na narůstající zločinnost tím vším vyvolanou, na uvolnění a podněcování k aktivitě těch nejhnusnějších vášní, které rozleptaly smysl společnosti pro morálku, protože to všechno jsou začátky onoho morálního úpadku, na který zde prorok naráží jako na charakteristiku období, které nastane po zatroubení na šestou polnici".Tolik citát z velmi staré knihy.Jako by to bylo napsáno dnes, a přece tenkrát, neexistovala tak silná drogová kultura a drogy a alkohol nebyly tak velkým problémem, jak je tomu dnes. Dnes se drogy používají prakticky v každém moderním kultu, v němž se uplatňuje sex a nerůznější druhy smyslné rozkoše...Je nám zde řečeno, že ti lidé se neprovinili jen čarováním. Nýbrž i tím, že si hověli v opilství a v drogách. A také hřešili smilstvem, které vedlo ke krádežím. Pohled na toto prorocké slovo je alarmující vzhledem ke způsobu, jakým se cizoložství dnes praktikuje. Je totiž různými způsoby podporováno jakožto důkaz naší svobody a úžasného povznesení civilizace!Čarování, smilstvo a zlodějství tedy v té době budou narůstat a bude na ně kladen stále větší důraz. Mám za to, že Antikrist si jejich prostřednictvím lidstvo zcela podrobí. Lidé se dají snadno zlákat. A pod vlivem drog pak přijmou cokoli. Jedním z důvodů, proč naše současné noční kluby propagují alkohol, je vedle peněžního zisku i to, že dělá jejich hostitele

příjemnějšími. Docela podřadný zpěvák nebo komik v takovém podniku dobře projde, když si jeho posluchači před vystoupením dali dva kalíšky něčeho dobře namíchaného. A pokud si dali tři, stane se ted domnělý umělec přímo hvězdou. Pomocí drog a lihovin se Antikrist prosadí.AP napsal: Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky, a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. 2Te2,9-10/ek .Jsem přesvědčen, že evangelium se ke každému dostane ještě před vtržením, a určitě ho každý uslyší také během Velkého soužení. To, co zde Pavel popisuje se přihodí jen těm, kdo Boží slovo odmítli.Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti 2Te2,11-12/ekV okamžiku, kdy někdo zavrhuje evangelium a své srdce zavírá před Bohem, je do široka otevřen pro jakoukoli nehoráznou lež, která má punc příjemnosti. Kdosi řekl, že ti, kteří nezastávají nic, se nakonec oddají čemukoli. Je tomu přesně tak: Ti, kteří dnes nejsou zastánci Božího slova, se stávají snadnou kořistí různých kultů.

Téma 10.kap náš učitel napisuje slovy: Vsuvka (či mezihra) mezi šestou a sedmou polnicí.Do mezery mezi šestou a sedmou polnicí je vsunuta kapitola 10. Pokud nás posloucháte pravidelně a aspoň trochu pozorně, tak jistě víte, že v sérii takových vsuvek či meziher tahle představuje už druhou v pořadí. Ta první byla mezi šestou a sedmou pečetí a týkala se dvou skupin lidí, kteří byli v průběhu Velkého soužení označeni Boží pečetí.Nyní, v mezihře mezi šestou a sedmou polnicí, jsou na scénu uvedeny tři osobnosti. V této 10.kap. je popis mocného anděla, a v prvních čtrnácti verších 11.kapitoly jsou pak představeni dva svědkové bez bližšího udání totožnosti.V 1.verši přichází z nebe mohutný anděl a je nám zde blíže popsán.I viděl jsem jiného anděla silného, sstupujícího s nebe, oděného oblakem, a duha na hlavě jeho byla, a tvář jeho jako slunce, a nohy jeho jako sloupové ohniví Zj10,1kral.Tu jsem viděl dalšího mocného anděla, jak sestupuje s nebe, zahalen v oblak. Nad jeho hlavou byla duha, jeho tvář byla jako slunce, nohy jako ohnivé sloupy (ek)Zj10,1O tom, kdo je tímto mocným andělem, existují mezi významnými fundamentalistickými vykladači Bible určité neshody. Godet, Vincent, Ironside, Walter Scott, William Kelly a další tohoto silného anděla ztotožňují s Kristem.Newell a jiní jej považují prostě za anděla velké síly a přední autority, nikoli však za samotného Krista. Takovýto pohled na věc zaujímá i Dr.Walvoord a také DrMcGee. Ať se připojíte k té či oné straně, jsem přesvědčen, že budete v dobré společnosti, ubezpečuje nás náš průvodce těmito náročnými texty. V první skupině jsou někteří mužové, kterých si nesmírně vážím a miluji je v Kristu. Tři z nich jsem osobně znal a byli mými blízkými přáteli. Budete-li je následovat, bude to v pořádku, budete v dobré společnosti. Ale chcete-li být na správné straně, s potměšilým úsměvem dodává tentýž mluvčí, pak se v této věci přidejte ke mně!

Důkazů, že jde jen o silného anděla a nikoli o samotného PJKa, Je dost. Kristus se totiž ve Zjevení jako anděl neobjevuje. Je pravda, že ve SZ, před svým vtělením, byl Mesiáš mimo jiné spatřován jako Anděl Hospodinův. Ale poté, co vzal na sebe naše lidství, zemřel, vstal z mrtvých a přijal oslavené tělo, ho vidíme v místě slávy a velebné moci, po Boží pravici. Od nanebevstoupení jsme ho už nikdy nespatřili v podobě anděla.Zde na zemi v čase svého lidství také nebyl andělem - byl to člověk. A v knize Zjevení nám je zjeven jako Mesiáš ve slávě. Je nade všechno vyvýšen. Bude dobře, budeme-li mít trvale na paměti, že tato kniha je Zjevením Ježíše Krista. V každé kapitole se nám odkrývá nová a nová

sláva jeho osoby, jeho síly a svrchovaného jednání. On je to, kdo nyní soudí zemi a lidstvo, které zavrhlo Krista."I viděl jsem jiného silného anděla". JINÉHO, znamená dalšího z téhož rodu, téhož druhu. Jednoho silného anděla jsme poznali už ve Zj5,2. Tam to bylo bez diskuse, že nešlo o Krista.Kdyby tím andělem byl Kristus, pravděpodobně by před ním Jan padl a klaněl se mu. Udělal to už jednou, když viděl oslaveného Krista v první kapitole Zjevení. Důvod je zřejmý, Jan před ním nepadl a neklaněl se mu, protože to byl jen anděl.Některé písmáky v našem textu Zj10 vedl ke ztotožnění tohoto silného anděla s Kristem jeho oděv (zvláštnost jeho oblečení). Ačkoli všichni andělé jsou služebníky Krista, v této závěrečné knize Bible a v tomto případě jde zřejmě o mimořádného Kristova vyslance, a proto nese také určité vnější znaky Kristova výsostného postavení. Sestupuje s nebe, kde byl v Kristově blízkosti, v přítomnosti toho, jenž je "uprostřed trůnu"."Je oděný (zahalený) oblakem". Oblaka slávy jsou spojována s druhým příchodem Kristovým, ale anděl popisovaný zde nepřichází v oblacích slávy, nýbrž je prostě zahalen oblakem. Věřím, že tu nejde o druhý příchod Kristův na zem za účelem zřízení jeho království, vysvětluje průběžně náš kazatel. Jde spíš o oznámení předem, že jeho druhý příchod se už přiblížil. Vzpomeňte si, že andělé ohlašovali jeho první příchod, a budou ohlašovat i jeho druhý příchod na zem.

"Nad jeho hlavou byla duha". Je to čepice k uniformě, abych tak řekl, a zároveň je to připomínka Boží smlouvy s člověkem. Ačkoli už přišly tresty, opakované a rychlé, osudové a bouřlivé - ani se to nedá popsat - ta duha znovu znamená Boží závazek. Smlouvu, že už nikdy nesešle potopu jako prostředek ke zničení člověka."Jeho tvář byla jako slunce". To je odznak oslaveného Krista (viz Zj1,16). Z toho nevyplývá, že by nutně muselo jít o Božího Syna, komentuje MG. Mojžíšova tvář taky zářila, potom co několik týdnů pobýval v Boží přítomnosti (2M34,29). Také tvář tohoto anděla září, protože přišel z přítomnosti Kristovy.Asi si vzpomenete, že oděv andělů při vzkříšení Pána Ježíše rovněž zářil (L24,4). Ve Zj18,1 uvidíme anděla, který ze sebe vydává světlo, jako slunce a měsíc, a přece nikdo nebude tvrdit, že to je Kristus. Podle mne tento anděl ve Zj10 není Kristus, je tím, co je řečeno: posel, anděl, nebo doslova "jiný anděl," silný, mocný."Jeho nohy jako ohnivé sloupy". Je to stále ještě součást vnějšího vzhledu tohoto zvláštního Kristova posla. Přichází se zvláštním a slavnostním ohlášením blížícího se soudu. Všechny tyto identifikační rysy jsou jeho pověřovacími doklady a mluví o jeho spojení s osobou Pána Ježíše Krista, jehož je mimořádným vyslancem.A v ruce své měl knížku otevřenou. I postavil nohu svou pravou na moři, a levou na zemi. Zj10,2kral.A volal hlasem velikým, jako by lev řval. A když dokonal volání, mluvilo sedm hromů hlasy své Zj10,3kral.V ruce měl otevřenou knihu. Pravou nohou se postavil na moře, levou na pevninu Zj10,2a vykřikl mocným hlasem, jako když zařve lev. Na jeho výkřik odpovědělo sedmero zahřmění. (ek)Zj10,3Jsem přesvědčen, že tato knížka či svitek je ona sedmkrát zapečetěná kniha, kterou jsme viděli už dřív. Důvodů je několik. Jedním je prostá skutečnost, že je to jediná kniha, o které dosud byla řeč, a že není jinak určena než pojmenováním "knížka". V řečtině je na tomto místě sice použito jiné slovo než, které bylo použito pro knihu se sedmi pečetěmi. Ale to nevylučuje možnost, že jde o tutéž knihu.Tato knížka, pakliže je totožná s knihou se sedmi pečetěmi, byla původně v Otcových rukou v nebi (Zj5,1). Připomeňme, že nejprve byla předána do rukou Pána Ježíše. Do rukou, které byly kdysi probodeny hřeby. Pánu Ježíši byla dána proto, že On jako jediný ji mohl otevřít.

Byla otevřena rozlomením sedmi pečetí. A sedm polnic, z nichž šest už zaznělo, jsou součástí jejího obsahu. Hned po odstranění pečetí předává Pán Ježíš Kristus knihu andělovi, a jak ještě dále uvidíme, ten ji nakonec dává Janovi, aby ji snědl.

Naznačili jsme si, že je tato kniha, kterou PJ postupně zbavil jejích pečetí, je soupisem právních nároků na zemi. A jsou v ní obsaženy také soudy, jež se mají uskutečnit ve Velkém soužení, připomíná nám předchozí úvahy náš přednášející. Jsou to soudy, po nichž se Pán Ježíš na této zemi ujme moci. Kniha je nyní už otevřena a my se díváme na probíhající soudy.Kniha v rukou anděla vyjadřuje jeho autoritu při vznášení Kristova nároku na moře i zemi. Jednou nohou se staví na moře, druhou na zemi a obojí požaduje pro Boha.Hospodin už kdysi dávno dal Izraelovi pokyny ohledně země, kterou mu daroval:"Země nesmí být prodávána bez práva na zpětnou koupi, neboť země je má. Vy jste u mne jen hosté a přistěhovalci" 3M25,23/ek.Možná někteří vlastní na této zemi docela slušné nemovitosti. A mají k tomu opravňující doklady. To právo bylo možná po léta předáváno, až se dostalo k vám, a vy jste za ně dobře zaplatili. Považujete se za vlastníky. Ale komu ono vlastně patří?"Hospodinova je země se vším, co je na ní" Ž24,1/ek.Bůh si dělá nárok na pevninu i na moře."Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: všechen brav a skot a také polní zvířata a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prochází po mořských stezkách" Ž8,7-9/ek.Bůh zde říká: "Má jsou moře a také země, kterou jsem ti dal. Já jsem postavil člověka na zemi". Člověk je na zemi jenom nájemníkem. Žijeme v maličkém světě, který stvořil Bůh. Patří jemu, a člověk mu zaň nebyl a není schopen zaplatit.Anděl nyní prohlašuje, že země i moře jsou vlastnictvím Pána Ježíše Krista. Když Kolumbus přistál na jednom ostrově zde na západní polokouli, vypráví náš zaoceánský přítel, vystoupil z lodi na břeh, zarazil do země španělskou vlajku a jménem krále a královny státu, který ho vyslal, vznesl nárok na tento ostrov. Tu a tam se taková metoda používala. Když lidé narazili na neobsazené území, prohlásili je za své.S právním dokladem v ruce, který se týká země, se také mocný anděl, jehož zde v textu Písma pozorujeme, staví pravou nohou na moře a levou nohou na pevninu a mocným hlasem oznamuje Kristův nárok na tohle všechno. Království tohoto světa se po vykonání soudu nad celým světem stanou královstvími Pána Ježíše Krista. Svět patří jemu jako Stvořiteli a Vykupiteli.

Píše se tu o "knížce". To proto, vysvětluje dále DrMG, že Velké soužení nebude trvat dlouho. Dospěli jsme nyní k jakémusi mezníku v půli cesty, a záhy se dozvíme, že mnoho času už nezbývá. Také k zapsání je toho už málo, a tak to musí být jen útlá knížka. Je nám řečeno:Neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně Ř9,28/ek.Doba Velkého soužení bude skutečně krátká. Pán Ježíš sám řekl, že to bude krátký čas. Prorok Daniel upřesnil, že půjde o sedm let, což v podstatě není až tak dlouho."Sedmero zahřmění", o kterém je řeč v tom 3.v. desáté kap., je Boží "amen" k andělovu prohlášení. Žalmista inspirovaný Božím Duchem píše:Hospodinův hlas burácí nad vodami, zahřímal Bůh slávy, Hospodin nad mocným vodstvem. Ž29,3/ekA v knize Jb37,5 čteme:Podivuhodně hřmí Bůh svým hlasem, dělá veliké věci, nad naše poznání.Dr.Vincent k tomu má velmi poučnou poznámku: "Židé byli zvyklí mluvit o hřmění jako o sedmi hlasech?. V Ž29, třebaže je to krátký žalm, se výraz hlas Hospodinův? objevuje sedmkrát. Izrael mluvíval o hromu jako o hlasu Hospodinově, o sedmi hlasech Božích".

Měli bychom studiu těchto věcí věnovat dostatečný čas, abychom se dobrali jejich hlubšího významu. Abychom se pak třeba i podvědomě nebo taky docela vědomě nepokoušeli odříznout rohy, odstřihnout co překáží a přizpůsobit všechno tak, aby se nám to hodilo do nějakého našeho prorockého schematu.Těchto sedm hromů zde představuje Boží hlas. Domnívám se, že je to hlas Pána Ježíše z nebe, potvrzující to, co anděl požadoval, protože On, Pán, je přichystán ujmout se moci na této zemi.

A když odmluvilo sedm hromů hlasy své, byl bych psal. Ale slyšel jsem hlas s nebe řkoucí ke mně: Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů, než nepiš toho Zj10,4kral.Jakmile doznělo to sedmero zahřmění, chtěl jsem to zapsat; ale uslyšel jsem hlas z nebe: "Zachovej v tajnosti, co se ozvalo v sedmeru zahřmění, a nic nepiš!" (ek)Zj10,4Takže sedmero zahřmění představovalo srozumitelná slova. Sedmero zahřmění bylo věcnou výpovědí. AJan byl v této scenérii jen písařem, který zaznamenával všechna vidění tak, jak mu byla dána (viz Zj1,11). Už se chystal zapsat slova těch sedmi hromů, ale v psaní mu bylo zabráněno.Jak je známo, toto je kniha ZJEVENÍ. Proč je zde tedy něco zatajováno? Mimochodem, tohle je jediné místo v celé knize, kde je něco zapečetěno. Nic jiného zde není vědomě a výslovně utajeno. Na konci knihy Bůh dává velmi jasně najevo, že řekl všecko, co bylo třeba. Ani dnes před člověkem nic neskrývá. Na samém konci Zj Jan píše:A řekl mi: "Nezapečeťuj knihu se slovy tohoto proroctví: čas je blízko" Zj22,10.A přece toto zvláštní poselství sedmi hromů není Janovi dovoleno zapsat. Docela zajímavé!Je to jen předstírání, když si někdo dovolí říci, že ví, co hromy mluvily. Jsou takoví radikální spekulanti, ale jejich dohady jsou směšné. Vitringa interpretoval sedm hromů dokonce jako sedm křižáckých tažení. Danbuz z nich udělal sedm národů, které přijaly reformaci. Elliott se domníval, že jsou to papežské bully proti Lutherovi. Některé kulty předpokládají, že odhalily, co bylo vysloveno...Pán Ježíš Kristus Janovi řekl: "Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů, nepiš to!" Dodnes to zůstává tajemstvím, které neznáme ty ani já ani kdokoli jiný. Pokusíme-li se říci, co hromy mluvily, za pár roků sami zjistíme, jak jsme směšní. Proč nenechat biblickou zprávu tak, jak je a nevzít si varovné ponaučení z těch pokusů, které provedli jiní? Ačkoli je nám v této knize Ježíš Kristus zjeven, je spousta věcí, které nám zde Bůh nesděluje.

Tedy anděl, kteréhož jsem viděl stojícího na moři a na zemi, pozdvihl ruky své k nebi. Zj10,5kral.A přisáhl skrze živého na věky věků, kterýž stvořil nebe i to, což v něm jest, a zemi i to, což na ní jest, a moře i to, což v něm jest, že již více času nebude Zj10,6kral.Potom anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, pozvedl svou pravici k nebi Zj10,5a přísahou při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebesa, moře a všecko, co je v nich, potvrdil, že lhůta je u konce. (ek)Zj10,6Ten silný Anděl prokazuje, že není Kristus, tím, že přísahá skrze věčného Stvořitele. "Pozvedl svou pravici k nebi a přísahal" - přísahal při věčném Stvořiteli - "při tom, který je živ na věky věků".Pisatel listu Židům praví:Tak dal Bůh zaslíbení Abrahamovi. Poněvadž při nikom vyšším přísahat nemohl, přísahal při sobě samém Žd6,13Bůh nemohl přísahat při nikom jiném, protože nikdo není větší než Bůh. Tento Anděl nepřísahal sobě samém, protože on není Bůh, a není ani Ježíš Kristus. Kdyby ten anděl byl Kristus, bylo by tu řečeno, že přísahá sám při sobě. Vždyť Pán Ježíš Kristus je věčný Bůh:Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha

J1,1-2/ek.Pokud jde o totožnost PJe, máme od něho samotného tento výrok:Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem J8,58/ek.Navíc podle Písma Kristus je Stvořitel.Všechno povstalo skrze ně (to Slovo) a bez něho nepovstalo nic, co jest J1,3/ek.V Ko1,16/ek čteme:Neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.Anděl přísahá při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebesa, moře a všecko, jinými slovy, jak jsme si z řady míst Písma ukázali, přísahá vlastně ve jménu Krista. a jako Kristův zástupce zde vyhlašuje Kristův nárok na všechno, protože on je Stvořitel a Pán.

Všimněte si malého rozdílu v překladech poslední části šestého verše. Kralický překlad: "již více času nebude"; ekumenický: "lhůta je u konce". Nemíní se zde, že čas jako takový už nebude existovat. Spíš jde o potěšující sdělení z nebe adresované svatým Božím na zemi, kteří žijí uprostřed všech těch útrap a rádi by věděli, jak dlouho to ještě bude trvat. Výrok znamená, že do Kristova návratu zbývá už jen kratičká doba. Potvrzují se tím slova PJe pronesená při rozhovoru na Olivetské hoře:A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk Mt24,22.Anděl tedy s přísahou sděluje vyvoleným, že už nebudou dlouho čekat. Jakoby jim říkal: "Netrapte se. Kdo vytrvá až do konce, bude spasen".Podobná byla odpověď na modlitby mučedníků ve Zj6,10. A také se přiblížilo naplnění slov modlitby, která bývá nazývána modlitbou Páně, "přijď království tvé" (Mt6,10). V knize Zjevení se blíží okamžik příchodu království. Ta slova se samozřejmě netýkají doby, kdy připravujeme tyto úvahy. Nikdo na světě totiž neví, jestli Kristus přijde dnes v noci nebo zítra či za měsíc nebo ještě za sto let...Ale ve dnech sedmého anděla, když budou troubiti, dokonánoť bude tajemství Boží, jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům Zj10,7kral.Ve dnech, kdy zazní polnice sedmého anděla, naplní se Boží tajemství, jak je Bůh oznámil svým služebníkům prorokům (ek)Zj10,7Toto všechno probíhá, zatímco sedmý anděl se chystá zatroubit na polnici. Je tu napovězeno, že při sedmé polnici se dostáváme k závěru Velkého soužení. Právě v této chvíli se Boží tajemství konečně stává jasným.Mnoho jednotlivých dílčích stránek tohoto tajemství se nabízelo jakoby byly celou odpověďí, a přece se zdá, že tato zde je větší než kterákoli z předchozích. Je součtem všech. Jde o tajemství týkající se izraelského národa, trestů, a vůbec utrpení, křivd, Božího mlčení a přicházejícího království.Základní otázka, kterou lidé často kladou zní: Proč Bůh připustil zlo? Proč je snášel tak dlouho a s konečnou platností je hodlá soudit teprve v době velkého Soužení?Chcete něco vědět? povídá náš starý zkušený kazatel. Mnoho let jsem studoval teologii a vím, jak na tyto otázky odpovídají lidé. Bůh však SVOU odpověď ještě nedal. Jednoho dne to učiní. Je toho mnoho, nač neumím odpovědět a znepokojuje mě, že někteří lidé "mají" odpověď na všechno.Jak napovídá tato pasáž Písma, skutečnost, že tu je něco o čem nevíme, protože to bylo zapečetěno, znamená, že zůstává v Božích rukou, kdy nám to sdělí. Až vejdeme do jeho přítomnosti, dozvíme se mnoho mnoho nového.Takže: ačkoli nemám odpověď na váš problém, znám někoho, kdo ji má. Nemám odpověď ani na všechny svoje otázky, ale kladu svou ruku do jeho ruky, a On mi říká: "Dítě moje, kráčej se mnou i když máš projít tmou. Dobře to dopadne. Vyjdeme z ní do světla a pak

porozumíš". Radím ti, abys vložil svou ruku do ruky toho, který je tvým Stvořitelem i Vykupitelem, pravým člověkem a pravým Bohem. A ten hlas, kterýž jsem byl slyšel s nebe, opět mluvil se mnou, a řekl: Jdi, a vezmi tu knížku otevřenou z ruky anděla, stojícího na moři a na zemi Zj10,8kral.Tento příkaz přichází od Krista z nebe, neboť On to je, kdo řídí veškeré dění v knize Zjevení. On má plné pověření. Zjevení je knihou oslavující našeho podivuhodného Spasitele. On zde vystupuje jako soudce celé země a my ho spatřujeme jako toho, jehož Bůh nesmírně vyvýšil a dal mu jméno, které je nad každé jméno.Nepatří-li ten hlas, který oslovuje AJana PJKu, pak rozkázal některému z andělů, aby mluvil z nebe.Přistoupil jsem tedy k tomu andělu a požádal ho, aby mi tu knihu dal. Řekl mi: "Vezmi ji a sněz; v žaludku ti zhořkne, ačkoli v tvých ústech bude sladká jako med". Zj10,9Vzal jsem tu knihu z ruky anděla a snědl ji; v mých ústech byla sladká jako med, ale když jsem ji pozřel, zhořkla mi v žaludku. (ek)Zj10,10Jan se osobně účastní velkolepého dramatu, které se nyní před námi rozvíjí. Je požádán, aby udělal naprosto neobvyklou věc, něco velmi symbolického. Na pokyn anděla sní knížku a jeho výsledný pocit je sladkost i hořkost.Jíst knížku obrazně znamená přijímat Boží slovo s vírou. Je to učení Božího slova, o němž čteme:Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla útěchou a radostí srdce. Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů. Jr15,16/ekJeremiáš připodobňuje přivlastnění si Slova k tomu, že je pozření, že je snědl.Prorok Ezechiel má stejnou zkušenost:Řekl mi: "Lidský synu, sněz, co máš před sebou, sněz tento svitek a jdi, mluv k izraelskému domu". Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst. Řekl mi: "Lidský synu, nakrm své břicho a naplň své útroby tímto svitkem, který ti dávám". Snědl jsem jej a byl mi v ústech sladký jako med Ez3,1-3/ek.Zmíněný svitek není rohlík z těsta. Ezechiel píše, že ho snědl, a že chutnal jako koláč. Ano, právě takové bývá Boží slovo pro věřícího člověka.V Př16,24 nám je řečeno:Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem.A v Ž119, který je celý oslavnou písní na Boží slovo, stojí:Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Více než med je to pro má ústa Ž119,103

Ta část Božího slova, kterou převzal Jan, aby ji snědl, však mluvila o soudu. V ústech sice chutnala příjemně sladce, ale v žaludku to bylo horší.V 1M18,17 čteme:Tu Hospodin řekl: "Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit?"Vskutku, jakoby Bůh Abrahamovi řekl: "Jsme přátelé a já ti chci sdělit, co udělám".To bývá milé vědět, co Bůh hodlá učinit. Ale když se dovíte, že to, co přijde, je soud, potrestání, pak takové poznání při troše přemýšlení zhořkne.AJan chtivě přijal Boží slovo, ale když uviděl, že mají následovat ještě další tresty, jeho duši zachvátila bolest a srdce žal. V ústech sice zpočátku cítil sladkost ale ta se pak proměnila hořkost v útrobách.Abychom mohli s potěšením číst tento úsek Božího slova, číst tedy i o trestech, které mají dopadnout na zemi, je zapotřebí, abychom se usilovně modlili o obdržení Božího smýšlení, Boží mysli. Ono je svým způsobem "sladké" znát knihu Zjevení a vědět, co Bůh zamýšlí učinit, ale když zjistíme, že se blíží potrestání světa, který je kolem nás a který odmítá Krista, pak se z toho radovat nemůžeme. Takové proroctví zhořkne v duši.Nabízí se ještě jiná velice praktická aplikace uvedeného verše. Mnozí lidé začnou s nadšením

studovat BSo a v něm i různá proroctví. Ale když zjistí, že se to vztahuje také na jejich vlastní život, a že BSo klade požadavky na ně osobně, stává se jim to trpkým, ztrácejí zájem o věc.Studovat proroctví nebo obecně BSo a zároveň žít špatným či jen povrchním životem, to nutně vyústí v něco pokřiveného. Příčinou, proč dnes slýcháme tolik všelijakých zrůdných výkladů proroctví, je skutečnost, že Boží slovo nezasáhlo srdce a životy lidí, kteří se jím zabývají. Je nešťastné zajímat se o proroctví, a nikoli o křesťanský život.Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý... Píše AJan 1J3,3.Před lety, bylo to krátce po mém příchodu do Kalifornie, jsem šel navštívit Dr.Gaebeleina, který tam právě hostoval, vzpomíná pastor ve výslužbě. Zeptal se mě: "Jak se vám daří ve vašem sboru v Kalifornii?" Řekl jsem mu: "Je to báječné. Jsem spokojen. Ale je tu něco zvláštního. (Později jsem zjistil, že tak je tomu všude, ale do té doby jsem to ještě nepoznal). Když mám na programu výklad knihy Zjevení, je shromáždění plné. Zato vyučováním z listu Římanům místnost skoro vyprázdním."Nikdy nezapomenu, co mi Dr.Gaebelein svým drsným pruským akcentem řekl: "Bratře McGee, časem shledáte, že ohromně mnoho svatých se zajímá víc o Antikrista nežli o Krista". Přesvědčil jsem se, že měl pravdu.

Tehdy jsem slyšel: "Je třeba, abys znovu prorokoval proti mnoha národům, kmenům, jazykům i králům".(ek)Jednou věcí si můžete být jisti, přesvědčuje nás DrMG, totiž že AJan byl s tou výzvou naprosto ztotožněn. Byl přesvědčen, že všechny národy, všichni lidé všech jazyků a barev by měli, nebo že potřebují slyšet Boží slovo. Musí ho slyšet, vždyť musí být varováni před přicházejícím soudem.Až budou prožívat Velké soužení, záhy rozpoznají, že to není milénium, jak si možná dosud mysleli, dokud tu byl příslib míru a klidu... Naopak, budou mít pocit jakoby vešli do samého pekla.Pro vědomí této perspektivy byl Jan smutný. Proto se ta malá knížka Janovi stala hořkostí: musí prorokovat proti mnohým, ještě dříve než Kristus zahájí své kralování.Mnohá proroctví jsou dosud před námi. My zde v našich pořadech nejsme ještě ani v polovině cesty, pokud jde o probírání knihy Zjevení. Jak nyní vidíme, proroctví týkající se národů a lidí jsou nutně PROTI nim. Mluví o trestech, které na ně přijdou.Tato nová série prorockých výpovědí začne v kap.12. Pak se ukáže, že toho skutečně zbývá říci ještě mnohem víc.Milý příteli, studium proroctví musí mít zřetelný účinek také na tvůj život: buď tě přitáhne blíž ke Kristu, nebo tě naopak od něho vzdálí, vyhrocuje své podání náš učitel... Ale já jen mohu potvrdit, že tak to s Božím slovem bývá často...!

Hlas, který jsem slyšel z nebe, opět ke mně promluvil: "Jdi, vezmi tu otevřenou knihu z ruky anděla, který stojí na moři i na zemi (ek)Zj10,8

Naši milí rozhlasoví přátelé, dostáváme se k 11.kap. knihy Zj, jejíž téma náš předchůdce označuje ještě stále slovem mezihra. Prvních čtrnáct veršů 11.kap. je pokračováním mezihry mezi šestou a sedmou polnicí, a ve zbývajících verších je popis událostí po zatroubení na sedmou polnici.Dovídáme se, že z času pohanů zbývá už jen 42 měsíců, a na scénu vstupují dva svědkové, kteří budou během těchto 42 měsíců prorokovat. Také zde máme druhé běda?, a pak sedmé zatroubení.V této 11.kap. si připomeneme starozákonní prostředí. Pojednává se tu o chrámu, o časových etapách a také o vymezení rozdílu mezi Židy a pohany. To vše naznačuje, že jsme se znovu dostali do oblasti starozákonního uspořádání. Chronologicky nás pak sedmá polnice přenáší

do chvíle Kristova návratu na zem na konci období Velkého soužení.

V dalším textu se setkáváme s náznakem plánovaných časových úseků, které předcházejí uzavření etapy Velkého soužení.Tu mi byla dána rákosová míra a anděl mi řekl: "Vstaň, změř Boží chrám i oltář a spočítej ty, kteří se tam klanějí. Zj11,1Ale vnější chrámový dvůr vynech a neměř, protože byl vydán pohanům; ti budou pustošit svaté město po dvaačtyřicet měsíců. (ek)Zj11,2Zde se jedná o onen dějinný úsek, o kterém Pán Ježíš mluvil v L21,24:"... po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí.Mnoho lidí si myslí, že když se Izrael zmocnil Jeruzaléma, čas pohanů? skončil. Ale ve skutečnosti jeruzalém je dosud pošlapáván od pohanů. Stačí, když se projdeš ulicemi starého města. Uvidíš-li nějakého Žida, dej mi vědět, protože já sám jsem tam jediného nepotkal. Všemožné jiné rasy lidí ano, ale Žida nikoli, vzpomíná na své cestování BMG. Všude jen samé nežidovské náboženské skupiny. Nastavěli si svoje tzv. svatá místa po celém jeruzalémském starém městě. Jeruzalém je tedy i v naší době doposud šlapán pohany.Ale až přijde období Velkého soužení, tedy jeho poslední část, pak času pohanů? bude zbývat už jen 42 měsíců. 42 měsíců je tři a půl roku, tedy polovina celého období Velkého soužení."I dána mi třtina, podobná prutu (kral.) nebo tedy rákosová Míra". Kdykoli si všimnete, že se začíná něco vyměřovat, ať ve SZ či NZ, je to signálem, že Bůh se chystá jednat s izraelským národem (viz Jr31,38-39; Za2).Máme zde před sebou časovou míru, která odměří čas pohanům, po jehož uplynutí se na ně snese trest. Mimochodem hůl bývá pastýři stáda mimo jiné také ku pomoci ovcím a pro potěšení:I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se báti ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují Ž23,4/ek.A tak v této kapitole nacházíme jak potrestání tak i útěchu.

"Chrám Boží" vymezuje svaté místo ("svaté místo" je doslovná interpretace). Boží Chrám nás v duchu přenáší na půdu SZ, protože církvi žádný chrám dán není. Církev sama JE dnes chrámem Ducha svatého. Nebo přesněji řečeno věřící jsou chrámem Ducha svatého, nikoli nějaká zvláštně zdobená budova:V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží Ef2,21-22/ek."Oltář" v chrámě představuje zlatý oltář, který znázorňuje modlitby svatých, protože oltář ke spalování obětí nebyl umístěn v chrámu samotném, ale vně na nádvoří.Dokonce podle toho, co tu ve Zj čteme, mají být změřeni i ti, kteří se v chrámu modlí. AJan dostává pokyn, aby vstal a změřil nejen svaté místo a oltář, ale i "ty, kteří se tam klanějí"."Ale vnější chrámový dvůr vynech řecky (EKBALE, dosl. vyvrz, vyhoď) a neměř". Z měření je tedy vyloučeno všechno, co nepatří k vlastnímu chrámu. To se tedy vztahuje i na oltář pro spalování obětí a také na velké měděné umyvadlo, které stálo vně chrámu.Protože obětní oltář býval předobrazem Kristova kříže, mohlo by to naznačovat, že evangelium o Kristově kříži bude i při té těžké krátké krizi všem lidem stále ještě dostupné. Plocha, kde stojí, nemá být měřena, bude ještě k dispozici."Protože je dán pohanům" (v některém překladu "národům"). Dává se na vědomí, že ačkoliv tato doba dosud patří pohanům, jejich vláda je vymezena na dvaačtyřicet měsíců."Dvaačtyřicet měsíců" je časový úsek tří a půl roku odpovídající druhé polovině Velkého soužení. Stejný údaj se opakuje zanedlouho ve Zj13,5:A bylo jí (šelmě) dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě a měla moc po čtyřicet dva měsíce. Zj13,5

To je druhá polovina Antikristova panování zde na zemi. Zmínka o ní je i ve Zj12,14/ek:Ale té ženě byla dána dvě mocná orlí křídla, aby mohla uletět na poušť do svého útočiště, kde ukryta před hadem byla zachována při životě rok a dva roky a polovinu rokuKral:.. kde by ji živili do času a časů a do půl času, čili dohromady tři a půl roku.Daniel rovněž přejímá tuto měrovou jednotku času:Bude mluvit proti Nejvyššímu a bude hubit svaté Nejvyššího. Bude se snažit změnit doby a zákon. Svatí budou vydáni do jeho rukou až do času a časů a poloviny času Dn7,25. Opět se tu objevují "čas a časy a polovina času", což sečteno znamená tři a půl roku.Prorok Daniel doplňuje ještě jeden zajímavý časový údaj:Od doby, kdy bude odstraněna každodenní oběť a vztyčena ohyzdná modla pustošitele uplyne tisíc dvě stě devadestát dní Dn12,11. Tisíc dvě stě devadesát dni je tři a půl roku.A tentýž prorok připojuje ještě další zmínku, která se pojí s naším textem Zj:Vnutí svou smlouvu mnohým v jednom týdnu. A v polovině toho týdne zastaví obětní hod i oběť přídavnou. Hle, pustošitel na křídlech ohyzdné modly, než se naplní čas a na pustošitele bude vylito rozhodnutí Dn9,27.Velké soužení je zde rozděleno na dvě stejně dlouhé části. "Týden" u Daniele všude znamená sedm let, a tato sedmiletá etapa je Danielův sedmdesátý týden čili doba Velkého soužení.

Ale dám je dvěma svědkům, kteříž budou prorokovati tisíc dvě stě a šedesáte dnů, oblečeni jsouce v pytle Zj11,3Je spousta rozdílných názorů pokud jde o totožnost těchto dvou svědků. Jsou nám představeni bez sebemenšího bližšího náznaku, kdo vlastně jsou. Godet poznamenává: "Patří mezi nejúžasnější postavy knihy".Kdyby identifikace, čili přesné určení totožnosti, těchto dvou svědků mělo zásadní význam pro pochopení knihy, myslím, že by nám jejich osoby byly nějak blíže popsány.Senzacechtiví kazatelé se s oblibou soustřeďují právě na místa tohoto typu. Řeknou vám, co mluvilo oněch sedm hromů (třebaže Jan byl upozorněn, aby nám to nezapisoval, a on uposlechl), a jsou vám schopni povědět třeba i jména těchto dvou svědků.Někteří zastánci historického pohledu na knihu Zjevení v nich vidí muže jako byl Jan Hus, papež Sylvestr, Waldenson, případně za nimi vidí dokonce Nový a Starý Zákon jako dva svědky. Je zřejmé, že z tohoto zorného úhlu byste mohli vyrukovat celkem s čímkoliv, k čemu vás dovede vaše fantazie ukázněná maličkou trochou logiky.Ani lidé zastávající futuristické hledisko - k nimž patřím i já odhaluje se náš učitel - nejsou zcela zajedno ve věci bližšího rozlišení těchto dvou svědků. Někdo tu vidí Enocha a Eliáše, někdo Mojžíše a Eliáše a tak různě. Každý k tomu má své zdůvodnění, protože u těchto postav zvláštním způsobem probíhalo ukončení jejich pozemského života.William Newell je v té věci rázný: vůbec se nepokouší je identifikovat. Je totiž možné, že to jsou dva zcela neznámí svědci, kteří v minulosti neexistovali nebo se tedy (alespoň na naší biblické scéně) prostě objevují poprvé. Nicméně že ti dva svědci jsou z řad lid, dozajista vyplývá z jejich popisu.Jsou dva, což je zákonem požadovaný počet svědků:Ten, kdo má zemřít, bude usmrcen na základě výpovědi dvou nebo tří svědků. Nebude usmrcen na základě výpovědi jediného svědka 5M17,6.Pán Ježíš řekl totéž pro dobu církve:Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď Mt18,16.Písmo vždycky vyžadovalo, aby před tím, než se jakákoli důležitá záležitost rozhodla, vydali svědectví dva lidé."Budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní". Významnou charakteristikou není totožnost dvou svědků, ale časový interval, v němž vystoupí. Je to z kraje druhé poloviny Velkého

soužení? Ano, zdá se, že ta první čtvrtina druhé poloviny je případnější vzhledem k textu, protože oba mohou svědčit jen do té doby, než se objeví šelma, a pak jsou umučeni.

Tiť jsou dvě olivy a dva svícnové, stojící před obličejem Boha vší země. Zj11,4Jimžto jestliže by kdo chtěl ubližovati, oheň vyjde z úst jejich, a sžíře nepřátely jejich; a kdož by koli jim škoditi chtěl, takť musí zabit býti Zj11,5Všechno má zde spojitost se SZ. Dva olivovníky nám okamžitě připomenou vidění proroka Zachariáše (4.kap). Dva svícny v něm představovaly Jozua a Zorobábele, kteří byli Duchem svatým zmocněni čelit nepřekonatelným těžkostem. Vysvětlení najdeme ve slovech:"...Ne mocí ani silou (čili ani rozumem ani silou svalů), nýbrž mým Duchem, praví Hospodin zástupů Za4,6.Tito dva svědkové ve Zj jsou světly před mocnostmi tmy. Je jim udělena zázračná moc snést oheň s nebe - jsou naplněni Duchem svatým. Oba jsou nesmrtelní a zcela odolní proti všem útokům, dokud jejich poslání není ukončeno.Jak povzbuzující je vědět, že všichni Boží lidé jsou nesmrtelní, pokud Bůh skrze ně neprovedl svůj záměr. Když jsem prodělával několik operací nádoru a měl i jiné tělesné problémy, přiznám se, moje víra dosti zeslábla. Byly chvíle, kdy jsem přemýšlel, zda to vydržím. Ale modlil jsem se a požádal i jiné lidi, aby se za mne modlili, abych byl ještě schopen dokončit natočení našich vysílaných pořadů "Thru the Bible" (v češtině "Světem Bible") - a On vyslyšel.Skutečnost, že všichni Boží lidé jsou nesmrtelní pokud Bůh jejich prostřednictvím něco koná, je i pro dnešek překrásná, potěšující. A když skrze vás splní svůj úmysl, pak si vás ze země vezme k sobě. Ti dva svědkové mají moc uzavřít nebesa, aby nebylo deště za dnů jejich prorokování, a mají moc proměnit vody v krev a sužovat zemi všemi možnými pohromami, kdykoliv budou chtít. (ek)Zj11,6Dvěma svědkům je tedy dána dosti veliká moc. V jejich moci je zavlažování země deštěm (nebo tedy naopak zastavení té vláhy) a mohou také proměnit vody v krev. Bezpochyby nám tím připomínají Eliáše a Mojžíše. Právě tento verš dal podnět některým významným vykladačům Písma, aby se při uvažování o totožnosti dvou svědků rozhodli pro Eliáše, který kdysi zařídil, aby nepršelo, a pro Mojžíše, který přivolal pohromy na Egypt. Možná k tomu mají dobrý důvod, ale ať o těchto dvou svědcích řeknete cokoliv, vždycky to bude jen dohad, jen teorie.Mají moc "bít zemi", "sužovat zemi" - tutéž moc bude mít při svém návratu Kristus (viz později Zj19,15)."Všemi možnými pohromami" či "každou ranou". To je vyjádření, které nám připomene Egypské rány za Mojžíše, ale zde je těchto ran dohromady mnohem víc, a také zasahují mnohonásobně větší území."Kdykoliv budou chtít" - to odkrývá důvěru, jakou má Bůh v tyto své věrné služebníky. Mně a tobě zřejmě Bůh do této míry důvěřovat nemůže. Některým z nás nemůže svěřit peníze. Mě zase nemohl pověřit příliš mnoha úkoly. Nemůže nás pověřovat žádnou svrchovanou mocí, a tak bychom mohli pokračovat. Prostě nemůže vkládat moc do rukou lidí s naprostou důvěrou, jakou projevil na příklad těmto dvěma svědkům.Až ukončí své svědectví, vynoří se z propasti dravá šelma, svede s nimi bitvu, přemůže je a usmrtí (ek)Zj11,7Svědkové tedy po určitém čase své svědectví skončí. Uprostřed týdne začne sílit moc Antikrista, toho člověka hříchu, a jeho prvním činem bude obnovení jednotné říše. Pak, až ovládne celý svět, bez rozpaků přemůže a zničí i tyto naše dva svědky. V oné době mu to už bude dovoleno.Bude to však jen dočasné vítězství temnoty nad světlem, zla nad spravedlností, pekla nad

nebem, či dokonce zdánlivě i satana nad Bohem, neboť Bůh má v ůmyslu dát satanovi na kratičko úplnou volnost.

Jejich těla zůstanou ležet na náměstí toho velikého města, které se obrazně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán. (ek)Zj11,8Jak vidíme, těmto dvěma mužům dokonce není poskytnut ani slušný pohřeb. Ukazuje se surové, chladné barbarství posledních dnů.Pro jejich těla je zde použito slovo - mrtvoly (mršiny?). To v sobě obsahuje pohrdání a zášť, kterou bude svět chovat k těmto dvěma svědkům. Zacházejí s nimi pouze jako s mrtvým materiálem, či jako s mrtvými zvířaty."Veliké město" je Jeruzalém, což je nezvratně potvrzeno smutným dodatkem, "kde byl také ukřižován jejich Pán".Lidé ze všech národů, čeledí, jazyků a kmenů budou hledět tři a půl dne na jejich mrtvá těla a nedovolí je pochovat (ek)Zj11,9Když byl ukřižován Kristus, Pilát dovolil, aby přátelé sňali jeho tělo a aby je s úctou pohřbili. V případě těchto dvou svědků to po dobu tři a půl dne nebude dovoleno. Televizní kamery budou přes satelit přenášet pohled na ně po celém světě, takže se lidé budou moci dívat na rysy jejich tváře. Patologická zvědavost bezbožné společnosti si bude pochutnávat na příležitosti zírat s jistou hrůzou na tato mrtvá těla. To je ta nejhorší urážka, jakou mohl mravně zkažený svět uštědřit mužům, kteří napomínali lidi světa a kteří jejich zlé počínání odsuzovali.Anobrž ti, kteříž přebývají na zemi, radovati se budou nad nimi a veseliti se, a dary budou posílati jedni druhým; nebo ti dva proroci trápili ty, kteříž přebývají na zemi Zj11,10Svět se zaraduje, až uslyší, že ti dva jsou mrtvi. Smrt dvou svědků se stane příležitostí uspořádat na celé zemi velký ioslavný karneval. Svět si osvojil filosofii, "jezme, pijme a buďme veselí, protože zítra zemřeme".Dr.Newell popisuje tuto situaci takto: "Teď se vpravdě projevuje, jaké je lidské srdce: nemístně veselé, ohavné, bláznivé, nelidské, ďábelské, raduje se ze smrti druhých!""Navzájem si budou posílat dary". Budou to jakési ďáblovy vánoce. Koneckonců moderní slavení vánoc se čím dál víc vzdaluje Kristovu narození a stává se pohanštějším a pohanštějším. A jednoho dne bude docela anti-křesťanské, pokud takové z větší části není už dnes...

Ale po třech a půl dnech vstoupil do nich duch života přicházející od Boha, postavili se na nohy a hrůza padla na ty, kdo to viděli (ek)Zj11,11Zatímco svět bude s jásotem oslavovat jejich smrt a budou na ně zaměřeny televizní kamery, dva svědkové se před očima všech náhle postaví na nohy. To ale ještě není všechno!Tu uslyšeli ti dva proroci mocný hlas z nebe: "Vstupte sem!" A vstoupili do nebe v oblaku, a jejich nepřátelé na to hleděli. (ek)Zj11,12Takže ti dva, kteří varovali zemi a kteří měli také moc ji v jistém smyslu soudit, jsou vzati do nebe. A co se bude dít dál? Je to předzvěst pokračujících hrůz na této zemi...Dalšímu úseku našeho textu DrMG dává nadpis TRESTY DRUHÉHO BĚDA? - SILNÉ ZEMĚTŘESENÍ. Za námi je zatroubení na šestou polnici, a nyní jsme v mezidobí či v přestávce mezi šestou a sedmou polnicí. Druhé běda? ve spojení se šestou polnicí je silné zemětřesení.V tu hodinu nastalo veliké zemětřesení, desetina toho města se zřítila a v zemětřesení zahynulo sedm tisíc lidí. Ostatních se zmocnil strach a vzdali čest Bohu na nebesích (ek)Zj11,13Zdá se, že zemětřesení se týká jen města Jeruzaléma, stejně jako tehdy, když Kristus vstal z mrtvých (viz Mt28,2), a podobně také při jeho ukřižování (viz Mt27,51-52).

A nyní následuje jasný předěl:Druhé běda? pominulo; hle, už je tu třetí! (ek)Zj11,14Druhé běda? tedy skončilo. Brzy, i když ne zcela bezprostředně, nastane třetí 'běda', jehož začátkem je okamžik, kdy satan bude svržen na zem. K tomu se dostaneme ve Zj12,12. V naší 11.kapitole se zatím zastavíme u sedmé polnice.

Milí posluchači nyní je v našem textu před námi SEDMÁ POLNICE a s ní VÝHLED NA KONEC VELKÉHO SOUŽENÍ A OTEVŘENÍ BOŽÍHO CHRÁMU V NEBI.Doprostřed všech běd a trestů v době Velkého soužení je vsunuta tato pasáž pro povzbuzení věrných, kteří zbudou na zemi. Pro povzbuzení těch označených pečetí. Třebaže Velké soužení trvá celkově jen sedm let a je tu už jeho druhá polovina, možná by ti věrní byli náchylní za těch pár let ztrácet odvahu.Velké soužení se nezdá být dlouhé, když si o něm čteme, ale sám jsem prožil jedněch těžkých sedm DNÍ v nemocnici jako tu nejtrpčí zkušenost svého života, vzpomíná náš stařec. Zdálo se mi, že ty dny nikdy neskončí. Takže, na cestě je třeba trocha povzbuzení...Zatroubil sedmý anděl. A ozvaly se mocné hlasy v nebi: "Vlády nad světem se ujal náš Hospodin a jeho Mesiáš; a bude kralovat na věky věků". Zj11,15Čtyřiadvacet starců, sedících na svých trůnech před Bohem, padlo na kolena, klaněli se Bohu Zj11,16a volali: "Dobrořečíme tobě, Pane Bože všemohoucí, který jsi a kterýs byl, že ses chopil veliké moci, která ti náleží, a ujal ses vlády. Zj11,17Rozzuřily se národy, ale přišel hněv tvůj. Čas, abys soudil mrtvé, odměnil své služebníky proroky a všechny, kdo jsou svatí a mají úctu ke tvému jménu, malé i velké; abys zahubil ty, kdo hubili zemi". (ek)Zj11,18Troubení na sedmou polnici je událostí ze všech nejvýznamnější. Je mimořádně důležité pro porozumění zbývající části knihy. V Božím programu nás chronologicky přenáší až k bráně věčnosti, z čehož se nám tají dech. Přenáší nás až tam, kde se konečně rozuzlí všechna Boží tajemství. Přenáší nás v Božím programu až do kap.21, kde začíná věčnost.Duch svatý nám zde předkládá nástin událostí, které jsou podle Boha významné. Tento oddíl je souhrnem, jakýmsi přehledem dějů, které se odehrávají přede dveřmi věčnosti. Následující seznam nám snad trochu pomůže, abychom si je v mysli utřídili:

1. "Mocné hlasy v nebi". Ty se ozvou po zatroubení na sedmou polnici. Při otevření sedmé pečeti, pokud si vzpomínáte na naše dvánější společné čtení, nastalo v nebi ticho. Všimněme si toho rozdílu. Zde - po zatroubení na sedmou polnici - se odhalí Boží program a vyjde na světlo Boží tajemství. Nyní všechna rozumem obdařená Boží stvoření mohou vidět konec a jásat v předtuše, že skoncování s existencí zla je na dosah ruky. Z toho důvodu je to pro ně čas radosti.2. "Vlády nad světem (kosmem) se ujal náš Hospodin (Pán) a jeho Mesiáš (Kristus); a bude kralovat na věky věků". Království světa jsou v naší době doposud pod mocí satana, který nerozlišuje mezi národy, pro něho neexistuje Východ nebo Západ, nějaká "železná opona", ale v jistém smyslu je všechno jeho.V demokratických státech si mnoho věřících lidí dříve myslelo, že satan ovládá ateistické národy, zatímco nad t.zv. křesťanskými vládne PJ. Někteří měli dokonce představu, že třeba nad Bílým domem ve Washingtonu se vznášejí andělé.Žádní andělé, nýbrž VŠECHNA království světa jsou dnes stále ještě satanova, takže je tu vlastně jediné království. Lidé se různým způsobem pyšní svým sebezdokonalením, ale celý systém je den ze dne bezbožnější a horší. Je to odsouzeníhodná civilizace, která jde vstříc konečnému potrestání.Vlády se ujme "náš Pán (Hospodin) a jeho Mesiáš (Kristus)". Satanovo království bude

jednoho dne potlačeno (rozdrceno). K tomu ovšem nedojde nějakými nasládlými řečičkami o bratrství a lásce. Ale tím, že bude odevzdáno Pánu Ježíši Kristu, aby zde on sám svrchovaně vládl. Písmo praví:Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: "Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme Ž2,2-3Vzpoura proti Pánu (Hospodinu) a jeho Mesiáši (či řecky proti Kristu, neboli proti Pomazanému) vyvřela na povrch, když byl PJ zajat a předveden před židovský a pak i před římský soud.Prvotní církev chápala, že takový je stav světa, proto když propuklo pronásledování první církve citovali si Ž2 (viz Sk4,23-26).Ve Zj19 uvidíme podrobnosti toho, co máme zde v probíraném oddílu. Pán Ježíš přichází potlačit vzpouru. Sedmá polnice nás tedy posouvá, krok za krokem, blíž k věčnosti.

3. "Čtyřiadvacet starců, sedících na svých trůnech před Bohem, padlo na kolena, klaněli se Bohu a volali: Dobrořečíme tobě, Pane Bože všemohoucí, který jsi a kterýs byl, že ses chopil veliké moci, která ti náleží a ujal ses vlády".Zjevené skutečnosti přimějí církev v nebi (reprezentovanou těmito čtyřiadvaceti starci), aby se klaněla a oslavovala Kristův příchod na zem. Bude to odpověď na modlitbu, kterou PJ ukázal jako příklad svým učedníkům, když zde na zemi osobně byl a když se zde zvěstovalo Boží království:Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi Mt6,10.4. "Rozzuřily se národy". To je výrok, který vyjevuje skutečnost, že houževnatá lidská vzpoura bude pokračovat až do samého konce. Tvrdošíjné srdce člověka nepřestane Bohu vzdorovat. Ta stará povaha, ta tzv. tělesná přirozenost, kterou všichni máme, Boha nerada poslouchá. Lidstvo prostě samo o sobě nedokáže tuto starou přirozenost zvládnout...5. Rozzuřily se národy, "ale přišel tvůj hněv".Lidé byli po dlouhá léta syceni všelijakými pokřivenými názory jako zkaženou stravou. Dnes můžeme např. od některých lidí slyšet cosi o tom, že Bůh nezamýšlí trestat hřích člověka, ale že člověk se den ze dne stává lepším a lepším. Ovšem podle Písma je pravdou něco jiného, že totiž jak plyne čas, člověk je naopak horší a horší.6. Přišel "čas, abys soudil mrtvé". Tím jsme přeneseni vlastně až před Velký bílý trůn, až k pohledu na soud všech nespasených mrtvých, jak si o něm budeme číst za pár týdnů (viz Zj20,11-15).7. Aby "odměnil své služebníky proroky a všechny, kdo jsou svatí a mají úctu ke tvému jménu, malé i velké".Církev už vstoupila do Boží přítomnosti a věřící už byli odměněni. Prozrazují nám to koruny na hlavách starců. Toto slovo se vztahuje na starozákonní svaté a také na věrné z doby soužení. Ti teď mají být odměněni, protože se zahajuje království.8. "Abys zahubil ty, kdo hubili zemi". Věřím, že se to týká jak člověka tak i satana, dodává svou vysvětlující poznámku náš kazatel. Člověk je ničitelem Božího díla a pochopitelně jím je i satan.APetr nás před satanem varuje:Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako "lev řvoucí" a hledá, koho by pohltil 1Pt5,8.

Další verš z našeho textu Zj11 nás přivádí k utěšené bráně věčnosti.I otevřín jest chrám Boží na nebi, a vidína jest truhla smlouvy jeho v chrámě jeho. I stalo se blýskání, a hlasové, a hromobití, a země třesení, i krupobití veliké Zj11,19Až znovu spatříme církev, bude to už v novém Jeruzalémě. A o tom novém Jeruzalémě nám je jasně řečeno, že tam chrám už nebude. Ale na tomto místě ještě vidíme chrám.

Mojžíšem postavený stánek úmluvy byl zhotoven podle nebeského vzoru. To, že "se otevřel Boží chrám (svatyně) v nebesích", můžeme chápat tak, že Bůh nyní jedná výlučně s se svým vyvoleným lidem - Izraelem."Chrám se otevřel" To vyjadřuje uctívání a otevřený přístup k Bohu. Všechno se týká Izraele, protože církev sama o sobě žádný chrám nemá. Proměřování chrámu na zemi, o kterém jsme si četli přednedávnem a otevření chrámu v nebi, jak to vidíme nyní, vypovídá o jedinečném postavení Izraele v tomto oddílu. Opodstatnění a bližší vysvětlení najdeme v příští kapitole."Bylo v něm (v tom chrámu, ve svatyni) vidět schránu jeho smlouvy" - to nám připomíná, že máme co do činění s Bohem, který uzavírá smlouvy a také je dodržuje. On dodrží dřívější smlouvu s Izraelem. A přitom s nimi také uzavře novou smlouvu, kdy Boží zákon bude napsán na jejich srdcích namísto chladných kamenných desek (viz Jr31,31-34; Žd8,8-13)."Blesky a rachot hromu, zemětřesení a hrozné krupobití"... to je řeč o přicházejícím soudu.

Přátelé, tímto okamžikem jsme překonali první polovinu knihy Zj (pokud jde o počet probraných kapitol), a vstupujeme do její druhé poloviny. 12.kap., která je právě před námi, má téma (jak je podle svého obyčeje shrnul náš přednášející DrMG): Sedm činných účastníků Velkého souženíUvidíme závěrečné střetnutí mezi Izraelem a satanem po jeho svržení z nebe. Po zatroubení sedmé polnice v údobí Velkého soužení se nám v kap.12-13 představuje sedm zvláštních aktérů děje.Ačkoli nás sedmá polnice provádí Velkým soužením a tisíciletým královstvím PJe až k samému prahu věčnosti, bylo zatím vynecháno mnoho podrobností. Počínaje 12.kapitolou nám AJan tyto podrobnosti vynahradí tím, že před nás uvede sedmi významných postav, které budou hrát hlavní roli ve Velkém soužení. Potom bude vylito sedm nádob hněvu a pak dojde ke konečnému zničení Babylona, Babylona ve smyslu správy světa, i Babylona náboženského.Uvědomme si, jak důležitá úloha je pro toto období určena lidu Izraele. Byla naznačena už v předchozí kapitole tím, že se vyměřoval chrám na zemi a otevřel se chrám v nebi. A poslední verš 11.kapitoly je vlastně úvodem k této naší 12.kapitole.I otevřín jest chrám Boží na nebi, a vidína jest truhla smlouvy jeho v chrámě jeho. I stalo se blýskání, a hlasové, a hromobití, a země třesení, i krupobití veliké Zj11,19Těch sedm postav, o nichž bude dále pojednáno podrobněji, jsou představitelé osob, přirozených i nadpřirozených, hmotných i duchovních, vládců i podřízených národů. Máme-li správně rozumět Zjevení, je rozpoznání jejich totožnosti dosti podstatné.Vezměme si první z uvedených postav a hned máme ilustraci. Je před námi tvrdý oříšek, který současně řeší otázku, jak interpretovat celou knihu Zjevení. Problém se do značné míry točí právě kolem této první osoby.Jeden vynikající a velice rozumný služebník slova před mnoha lety prohlásil: "Jestli mi řeknete, koho nebo co představuje žena ve 12.kapitole Zjevení, pak vám povím, jak vykládáte celý smysl tohoto proroctví". Tehdy jsem si o něm myslil, jak je pošetilý, vzpomíná náš vykladač, ale dospěl jsem k závěru, že s ním souhlasím. Jsem přesvědčen, že určení totožnosti této ženy je vlastně klíčem k pochopení celé knihy Zjevení.

A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Zj12,1Ekum.Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina Zj12,2ekumStojí před námi otázka: Kdo je ta žena?Jsme obeznámeni s výkladem římskokatolické církve, podle něhož tahle žena představuje pannu Marii. Nutno ovšem říci, že mnozí protestantští vykladači jsou zrovna tak na omylu, dodává k tomu DrMG. Dnes většina z protestantských vykladačů podle návrhu Říma

interpretuje tuto ženu jako církev všech dob. A této linie se drží prakticky veškerá denominační literatura. Na druhé straně je několik žen, zakladatelek určitých kultů, které nedokázaly odolat pokušení, aby v této ženě viděly obraz sebe samých.Joanna Southcott prohlašovala, že ona je ženou ve 12.kapitole, a že v říjnu 1814 porodí chlapce. Nikdy se to nesplnilo, přesto měla asi 200.000 stoupenců. Ve Spojených Státech jsme měli několik zakladatelek kultů a náboženství, které si o sobě myslily, že to ony jsou touhle ženou, rozhlíží se po dosud předložených možnostech výkladu náš učitel. Všechna taková tvrzení můžeme pustit z hlavy, aniž bychom se museli vzdát skutečně rozumného přístupu k výkladu Písma.Identifikačními znaky zmíněné ženy jsou zde uvedeny v této podobě: slunce, měsíc a hvězdy. Ze snu, který měl kdysi Jákobův syn Josef je patrné, že tyto znaky přináleží k Izraeli.Měl pak (Josef) ještě jiný sen a vypravoval jej svým bratrům: "Měl jsem opět sen: Klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd". To vyprávěl otci a bratrům. Otec ho okřikl: "Jaký žes to měl sen? Že i já, tvá matka a tvoji bratři přijdeme, abychom se před tebou skláněli k zemi?" 1M37,9-10.Starý Jákob si nade všechnu pochybnost zřetelně vyložil slunce, měsíc a hvězdy z Josefova snu tak, že zobrazují Jákoba samotného, Ráchel a Josefovy bratry. Pozoruhodné je i to, že Josef se v té situaci Jákobovu výkladu vůbec nebránil, nic na něj nenamítl. A nakonec skutečně došlo k tomu, že se tito lidé Josefovi klaněli (ačkoliv Ráchel mezitím zemřela).Takže tuhle ženu ze Zj12 ztotožňuji s izraelským národem. Žádná žena v celé historii (včetně Panny Marie) se sem nehodí. Jde o národ Izrael a docela určitě nikoli o církev všech dob.Když neztratíme hlavu a nepustíme ze zřetele, co už víme, tak nám je jasné, že v textu se před námi odvíjí etapa Velkého soužení a církev je tedy už v nebi.

Nyní je nám představena jiná postava, je-li vůbec možné ji postavou nazvat. Ten zjev skutečně není vůbec nic pěkného. Je to ryšavý (dle kral.) nebo ohnivý drak. Žádná figurka z humoristického seriálu, nic směšného. Naopak.Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu. Zj12,3Ocasem smetl třetinu hvězd s nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. Zj12,4Je-li nám zde řečeno, že jde o ZNAMENÍ, nesmíme je tedy brát doslovně. Řekli jsme si už několikrát, že když AJan ve svém textu použije symbolu, dá jasně najevo, že je to symbol.Pokud jde o vysvětlení tohoto symbolu, ve verši 9 je tento ryšavý nebo ohninvý drak jasně označen jako Satan:A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé Zj12,9O totožnosti draka tedy není jakákoliv pochybnost. A v tomto druhém znamení, čili v postavě ohnivého či ryšavého draka se odhaluje Satanova povaha bez sebemenšího obalu:1. Nese přívlastek veliký, protože má rozsáhlou moc. Ovládá národy světa. Jistě si vzpomínáte, že tohle všechno nabídl Pánu Ježíši za to, když se mu PJ pokloní (M4,8-9). Být uctíván božskými poctami! To je Satanův cíl. Ano, jeho jsou království světa, protože je uchvátil a dosud jim vládne. Tehdy to byl Řím, ale on panuje nad každým národem.2. V jeho jménu je slovo "ryšavý (doslovně snad něco jako plamenně rudý)". To náš MG vysvětluje jako zobrazení skutečnosti, že byl vrahem od počátku (J8,44). Je bezohledný k lidskému životu. Nechápu, proč mu tak mnozí lidé oddaně slouží...3. Je nazýván "drakem", a to pro svou zlomyslnou povahu. Původně byl stvořen jako lucifer - ten, kdo nosí světlo: světlonoš, syn úsvitu (Ez28,12-19), ale teď je souhrnem zla, propastí tmy, hlubinou hříchu. Je tou nejnebezpečnější bytostí z veškerého Božího stvoření.

"Sedm hlav" draka naznačuje dokonalost moudrosti, kterou se stvořený Satan vyznačoval, vždyť původně byl "cherubem ochráncem". Ez28,12 prozrazuje, jaký na počátku byl:  ...plný moudrosti a dokonale krásný.Tím se odhalují dva klamné závěry, které si lidé ze světa o Satanovi dělají. Svět si myslí, že satan je ošklivý, ale já vám říkám - byl stvořen "dokonale krásný". Kdybyste ho mohli spatřit, neviděli byste odpudivého šeredného tvora, jak jej ve světě často zobrazují. Někdy je namalován s rohy, kopyty a červeným vidlicovým ocasem.Tak vypadal jeden z bohů uctívaných Řeky a Římany jménem "velký bůh" Pan. Ale to není Satan, i když i v pozadí toho modlářského kultu Satan pochopitelně byl.Viděl jsem zříceniny chrámu v Pergamu a dalších chrámů zasvěcených Panovi nejméně v tuctu dalších měst, vzpomíná náš cestovatel a teolog zároveň. Tomuto šerednému výmyslu lidské fantazie lidé klaněli ze strachu a pro svou zaslepenost, v níž odmítli živého Boha.Ale Satan byl stvořen jako pěkný a chytrý. Nikdo z nás s ním zdaleka nemůže soupeřit. Přemůže nás, jak svou krásou, tak svou chytrostí, natož pak svou silou, kdybychom se pokusili proti němu postavit s vlastními schponostmi. Takového nám jej představuje Písmo.Jeho "deset rohů" prozrazuje závěrečné rozdělení římského imperia, vysvětluje snad až příliš přímočaře náš biblista. Půjde o rozdělení impéria opanovaného Satanem, což bude jeho poslední pokus o ovládnutí světa. Koruny představují královskou autoritu a vladařství.Třetina hvězd, které tento drak svým ocasem smete z nebe, připomíná ohromný rozsah vzpoury v nebi, při níž třetina všech andělských zástupů následovala Satana. Daniel se o tom také zmiňuje (Dn8,10; ale i Ju6).Drak, kterého AJan ve svém vidění spatřil, je připraven právě narozeného chlapce ihned pohltit. Nenávidí jej, protože od počátku stvoření lidského rodu bylo předpovězeno, že dítě (nebo tedy símě, čili potomstvo) způsobí Satanovi zkázu. Bůh už v ráji na adresu satana prohlásil:Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu 1M3,15

Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu. Zj12,5Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ní bylo postaráno po tisíc dvě stě šedesát dní. Zj12,6"Dítě" (nebo tedy tento "Syn") je Kristus. Jeho totožnost je nasnadě, konstatuje prostě náš DrMG. Doufám, že neupadnete do omylu vidět zde církev. Mnozí se toho totiž už dopustili.Tento Syn je charakterizován tím, že má železnou berlou pást (či spravovat) všechny národy. Což je výrok, který se vztahuje výhradně na Krista. Už 2.Ž o něm prorocky říká:Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny Ž2,9.Také ve Sk4 pronásledovaní křesťané citovali Ž2, při čemž ztotožňovali toho, "který má železnou berlou spravovat národy", s Pánem Ježíšem Kristem.Ano, Kristus přijde a potlačí veškeré nepřátelství. Každý odpor a každou vzpouru na zemi. Jak to udělá? Je tu napsáno, že je rozdrtí železnou holí a rozbije na kusy jako hrnčířskou nádobu.Kdyby zastánci míru a pořádku přišli s nějakým fungujícím programem, nebylo by třeba potlačovat vzpouru poněkud násilně. Ale v tom zlu a násilí už není jiná možnost. Jak si myslíte, že se Kristus dostane k moci v rozbouřeném světě, který je ovládán satanem?Dejme tomu, že by se PJ zítra ráno náhle objevil v hlavním městě nějakého vekého státu. Myslíte, že tam jsou připraveni vzdát se svých pozic a postoupit mu svou moc? Jsou Spojené státy připraveny podřídit se Ježíši Kristu? A je k tomu připravena Česká nebo Slovenská republika? Řeknete-li "ano", budu se muset zeptat, "a proč se mu nepodřídí?" přemýšlí dále náš praktický filosof. MOHLI by se mu přece poddat už dnes a bylo by to pro ně to nejlepší,

co by mohli udělat.Příteli, svět je v hlubokém vnitřním odporu vůči Kristu. Možná patříte mezi obhájce míru. Nemáte rádi prolévání krve, přímo nenávidíte násilí a válku. Ale což všichni nesdílíme totéž? Přesto je jen jediný způsob jak vzpouru potlačit. Pán Ježíš Kristus se chopí své slíbené role krále na této zemi a bude vládnout.

"Její dítě bylo přeneseno k Bohu a k jeho trůnu". Tu je odkaz na Kristovo nanebevstoupení. V evangeliích je položen důraz na Kristovu smrt. V epištolách je zdůrazňováno Kristovo zmrtvýchvstání. V knize Zjevení se klade důraz na Kristovo nanebevstoupení. Protestantismus, a v jeho rámci dokonce i fundamentalisté dosti často téměř ignorují nanebevstoupení Krista. A z toho vyplývá, že se příliš nezdůrazňuje jeho současná kněžská úloha, kterou PJ v naší době zastává.Text ve Sk1,9-11 nám tu událost připomíná:Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: "Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet" Sk1,9-11Kniha Zjevení rozhrnuje oponu před Kristem, který vstoupil zpátky do nebe, odkud přišel. Zjevení nás vede k tomu, abychom se s poctami skláněli pře oslaveným Kristem, před Kristem, který v slávě znovu přichází. Kniha Zjevení spočívá na skutečnosti nanebevzetí PJe. On je to, kdo láme pečetě, aby bylo uvedeno do chodu vše, co se od té chvíle děje.V listu Žd12,2 nám je řečeno:vytrvejme... s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. Žd12,2Mnozí mají dojem a chápou to tak, že si teď v naší době (takříkajíc) točí palci. Ovšem ti lidé tak smýšlejí jen proto, že neznají knihu Zjevení. PJ v nebi nesedí nečinně. S jeho vstoupením do nebe je spojena rozsáhlá činnost už v současnosti (v podobě kněžské úlohy v zájmu církve) a tím více je postupně připravováno pro události, které skrze Janův prorocký výhled společně sledujeme.

"Ona porodila dítě, syna". Jsem přesvědčen, že celým tímto záznamem v naší 12.kap. Zj je dána nejen totožnost dítěte, ale také totožnost ženy. Žena nepochybně představuje Izrael, z něhož Kristus tělesně pochází. Zatímco církev (jak se to někteří snaží vyložit) má svůj duchovní původ v Ježíši Kristu. Dovolte abych znovu citoval APa:Jsou to Izraelci... z nich rodem pochází Kristus Ř9,4-5Jinde je řečeno:Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. G4,4-5"Syna podrobeného zákonu" (kral. "učiněného pod zákonem"). Jakému zákonu? Je to Mojžíšův zákon, který byl dán Izraeli. Přišel a byl "učiněn (či narozen) pod zákonem", protože byl Izraelcem. V listu Galatským znovu čteme:Slib byl dán Abrahamovi a jeho potomku?; nemluví se o potomcích, nýbrž o potomku: je jím Kristus G3,16Národ ještě zdaleka neexistoval, když Bůh Abrahamovi zaslíbil: "učiním z tebe veliký národ." A jakoby dodal: "Prostřednictvím tohoto národa posílám potomka". Ne mnoho potomků, ale jednoho. A tím je Kristus.V Iz9,6 stojí psáno:Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn...

"Nám" - neznamená Spojeným státům, nebo České či Slovenské republice, ačkoliv se zdá, že si to někteří lidé myslí! "Nám" - to je Izajášův výrok, který se vztahuje na Izraele. Izaiáš byl Izraelita a k tomuto národu také mluvil. Jeho slova nepatřila ani církvi ani pohanům, kteří byli okolo, ale Izraeli."Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště". Když Velké soužení nabude na intenzitě, v té době bude zbytek Izraele (ten ostatek, či hrstka) pod Boží ochranou. Někteří dogmaticky tvrdí, povídá náš DrMG, že Izraelci se uchýlí do Petry, do města vytesaného ve skále, a tam se schovají, protože tam se prý žádný nepřítel nedostane. Ale dnes může vojenský nepřítel přijít i shora, na příklad když shazuje bomby. Skalní město Petra je tím posledním místem, kde bych chtěl být, až začnou padat bomby.Stavět toto dogmatické tvrzení vedle vyhraněných, naprosto jasných proroctví je dozajista jen snaživým klamáním lidí. Slovo, které tu čteme, nepředstavuje zas tak ostře jmenovité proroctví, pokud by šlo i o konkrétní geografické body a podobně. Já skutečně nevím, kde bude to místo, na němž bude ukryta tato zvláštní žena, jak si tu o ní právě čteme.Mimochodem, nám kazatelům nikterak neublíží, přiznáme-li, že něco nevíme - pokud to z Písma opravdu nevíme, vzhledem k tomu, že to Písmo jasně neříká. Podle mého soudu je přímo tragické být příliš definitivní nebo dogmatický v něčem, co nám ve skutečnosti BSem není zřetelně zjeveno, naříká starý vykladač. Jestli přesto toužíte takto vyjádřit něco konkrétního o nejistém místě Písma, nebudu proti tomu nic namítat, pokud dost hlasitě a zřetelně podotknete: "to je můj názor", nebo "myslím, že to bude asi takto"...

Milí posluchači, nyní přicházíme k pasáži, která hovoří o archandělu Michaelovi a o jeho bitvách s drakem.I stal se boj na nebi: Michal a andělé jeho bojovali s drakem, a drak bojoval i andělé jeho. Zj12,7Ale nic neobdrželi, aniž jest nalezeno více místo jejich na nebi. Zj12,8I svržen jest drak ten veliký, had starý, kterýž slove ďábel a satanáš, svodící všecken okršlek světa; svržen jest na zem, i andělé jeho s ním svrženi jsou Zj12,9ekum.: I strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Zj12,7Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. Zj12,8A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý (obydlený - McGee) svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. (ek)Zj12,9Zde je, milí přátelé, zjeveno zase něco úžasného. "I strhla se bitva na nebi". Za celou historii, co je lidstvo na zemi, došlo k nespočetnému množství nepředstavitelně ošklivých válek... Pokud vezmeme novodobé dějiny 20.století, pak se dá říci, že Organizace spojených národů mohla zasahovat do všech válek, které od jejího vzniku propukly. Ale v této válce, o které si čteme v našem textu, nemůže udělat vůbec nic. A vůbec, těžko si lze představit, že se v nebi vede válka. Nicméně satan má do nebe stále ještě přístup, a pokud ho má, bude existovat tento problém, problém soupeření o moc, problém pýchy, problém touhy zmocnit se druhých...V Jobově knize je řečeno, že satan přišel spolu se syny Božími, aby předstoupil před Hospodina (Jb1-2). Očividně k tomu měl právo stejně jako oni. Byl tedy stvořen jako vysoko postavená bytost.V Zachariáši si čteme:Potom mi ukázal velekněze Jóšuu, jak stojí před Hospodinovým poslem, a po pravici mu stál satan, aby proti němu vznesl žalobu. Hospodin však satanovi řekl: "Hospodin ti dává důtku, satane, důtku ti dává Hospodin, který si vyvolil Jeruzalém. Což to není oharek vyrvaný z ohně?" Za3,1-2Jak vidíme, satan má přístup k Bohu a může s Bohem přímo jednat.L22,31 nám prozrazuje ještě něco dalšího z této oblasti:Pán řekl: Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. L22,31

Nedomnívám se, že satan poslal Bohu poštovní telegram nebo že mu snad telefonoval, když šlo o tuhle žádost k možnosti tříbení učedníků. Mohl přijít do přítomnosti Boží a osobně požádat, aby směl vyzkoušet muže jménem Šimon Petr. A dostal svolení.

"Michael" má v těch Božích strukturách služebních duchovních bytostí hodnost nebo titul "archanděl". Je nám to řečeno mimo jiné také v Ju:A přece sám archanděl Michael, když se přel s ďáblem o Mojžíšovo tělo, neosmělil se vynést nad ním zatracující soud, ale řekl: Potrestej tě Hospodin Ju9Zřejmě jsou i jiní archandělé, ale jak jsme si už dříve řekli, Michaelovi je svěřena zvláštní péče o Izrael jako vyvolený Boží národ.Od proroka Daniele jsme se doslechli tento výrok jedné zvláštní bytosti:Avšak ochránce perského království stál proti mně po jedenadvacet dní. Dokud mi nepřišel na pomoc Míkael, jeden z předních ochránců, zůstal jsem tam u perských králů Dn10,13/ekMichael je zde označen pojmem "jeden z předních ochránců". Ač jsou pravděpodobně i jiní archandělé, v Písmu jsou jmenováni jen dva, Michael a Gabriel.O Michaelovi, který je zmíněn v našem výchozím textu Zj12 pak něco dalšího čteme v Danielově proroctví dále:Zajisté, oznámím ti, co je zapsáno ve spisu pravdy. Není nikoho, kdo by mi dodával sílu v těch věcech, kromě vašeho ochránce Míkaela (kral.- kromě Michala knížete vašeho) Dn10,21"Michal, váš kníže (ochránce)". Protože mluvčí těchto slov hovoří s Danielem, vztahuje se zájmeno "váš ochránce" nebo "vaše kníže" na Danielův lid, čili na izraelský národ. Jasně to vyplývá také z Dn12,1:V oné době povstane Míkael, velký ochránce, a bude stát při synech tvého lidu. Bude to doba soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby. V oné době bude vyproštěn tvůj lid, každý, kdo je zapsán v Knize. Dn12,1Také zde v Dn je řečeno, že přijde doba soužení, doba Velkého soužení. Na scéně se v určitém okamžiku toho období znovu objeví Michael a vykáže Satana z nebe, neboť je knížetem či ochráncem, který dohlíží na izraelský národ. To je úžasná věc, které dost těžko rozumíme.

Podle našeho textu tedy v nebi propukne lítý boj, válka. Satan totiž, i když ví, že jej čeká konec a dokonce také jaký konec, neustoupí tak snadno. Ale archanděl Michael se svými anděly zvítězí a satan a jeho andělé budou z nebe svrženi.Touto bytostí nazvanou zde "Velký drak" jsme si tedy ve výkladu textu jisti. Vždyť je do detailu popsán. Můžeme přímo říci, že ve Zj jsou zaznamenány otisky jeho prstů.Bůh bezpochyby věděl, jak vysoké procento kazatelů v našem století bude učit, že Satan vůbec neexistuje, vyslovuje se dále náš průvodce a komentátor. Proto nechal postavit text Písma tak, že ho nelze minout.Jestli se nepříteli podaří vás oklamat, abyste si mysleli, že neexistuje, pak bude proti vám v ohromné výhodě. Bude schopen na vás odněkud ze zálohy zaútočit a podrazit vám nohy, protože ten, kdo v něho nevěří s ním prostě nepočítá.Za mé generace v něho nikdo moc nevěřil, vyznává náš stařec, a tak teď působí a vystavuje se na odiv jakoby se na tento svět nanovo nastěhoval. Ve všech sférách ho dnes dostáváme až přehnanou dávku. Satan se stal osudovou a nezvládnutelnou skutečností. On přitom vskutku není nějakým odporným tvorem, ale naopak čím dál více se ukazuje jako anděl světla, který nabízí jen samé dobré věci.Všimněte si, jak je charakterizován v našem textu Zj:1. Je pojmenován "starý had". To nás vede zpět do zahrady Eden. PJ řekl: ...on byl vrah od počátku J8,44Podle Vincenta jsou původní slova "STARÝ" a "POČÁTEK" i jazykově příbuzná. Satan je

ten starý had, co byl na počátku v zahradě Edenu. On je ten, který usiloval o ničení Božího díla v jeho samém zrodu... Ale PJ je mocnější, on je dárce nového života, který už nepomíjí. On je dárcem věčného života...

2. Jeho jméno (nebo prostě jedno z jeho označení) je také "ďábel". To slovo pochází z řeckého DIABOLOS a znamená "pomlouvač či žalobce". Tak je označen i v následujícím 10.v. naší 12.kap.: "žalobce našich bratří". Proto věřící lidé potřebují mít u Otce také svého Obhájce (advokáta).Máme nepřítele, který nejen že nám způsobuje jisté problémy zde na zemi, ale podivili byste se, co o nás vykládá v nebi! Všechno, co uděláte, všechno, co řeknete, všechno nač myslíte, to hned využije a obrátí proti vám, důrazně připomíná náš starý přítel. Ale Bůh o tom už ví. Rád tyhle satanovy tahy vždycky překazím tím, že Pánu Bohu všechno vyznám dřív, než si Satan stoupne, aby mě obžaloval a něco si k tomu ještě přihodil...BSo nás ujišťuje, že Pán Ježíš je náš obhájce:Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého 1J2,1Bylo by to báječné, kdybych nehřešil, ale já nejsem bez hříchu. Díky Bohu, že máme u Otce přímluvce. Ježíš Kristus, ten spravedlivý, je tam proto, aby nás obhajoval, aby se za nás přimlouval a znovu a znovu potvrzoval, že v Něm jsme dokonale čistí od jakéhokoli hříchu.PJ je naplno zaměstnán po celý čas, co jsem na světě, barvitě si představuje tuto advokátskou úlohu PJe náš MG, a tuším, že i s vaším obhajováním má dost práce. Jen si nemyslete, že PJ v nebi jen tak posedává. Je naším zastáncem, naším obhájcem a pořád má co dělat, protože ďábel je pomlouvač nejen v tom, co jsme opravdu udělali, ale on je navíc lhář od počátku.A nejen že on sám lže, nýbrž je také zdrojem všech dnešních lží, vysvětluje aktuálně náš kazatel. Odkud pocházejí všechny možné klepy, které se šíří v některých našich sborech? Mnohdy vyvěrají téměř z pekelné propasti, příteli... To je ovšem to poslední místo, odkud by se cokoliv mělo dostávat do církve!Proč raději nešířit nebeskou vůni moditeb a chval a ve vzájemných vztazích také atmosféru lásky a pravdy...?

3. Nepřítel, nebo starý had, o kterém tu inspirování naším textem Zj12 nyní přemýšlíme se také nazývá "satan". To znamená protivník, odpůrce. Je vskutku strašným protivníkem Božím a současně i protivníkem jednoho každého Božího dítěte. Bible říká:Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako "lev řvoucí" a hledá, koho by pohltil 1Pt5,8Dostávám mnoho dopisů od lidí, kteří byli vysvobozeni z různých kultů a "ismů" prostřednictvím studia Bible, Božího slova. Jeden muž mi napsal: "Byl jsem příslušníkem určitého kultu. Jednou jsem vám napsal utrhačný dopis ve snaze vás nachytat, napálit. Domníval jsem se, že mám pravdu a vy že jste na omylu. Když jsem ovšem začal studovat Boží slovo postupně jsem si uvědomil, jak Satan chytil do pasti mne".Satan dnes drží v pasti hodně lidí. Nutno připustit, nebo trpce konstatovat, že dokonce i některé členy různých církví. Možná bychom potřebovali trochu víc poznat tohoto svého nepřítele, trochu víc si připustit, že tu je a že i na nás působí... Pak bychom se snad o něco víc také přimkli ke svému Pánu a Vykupiteli, kterému patříme, pokud jsme se stali Božími dětmi.Co tu říkám, neznamená, že bychom měli opustit základní východiska naší víry a života s Pánem a zajímat se o Satana a démony, upřesňuje náš poradce. Je jistě pravda, že se Satan v dnešní době projevuje nově a možná o něco čileji než jak se projevoval o generaci zpátky. Ale právě proto, že tuto skutečnost pozorujeme, potřebujeme se dívat jen na svého Pána, na Ježíše Krista, neboť v něm je naše každodenní ochrana a vysvobození. On je vždy s námi a vždy je připraven účinně pomoci!

4. Nakonec je ten Boží a lidský nepřítel, o kterém tu stále ještě trochu víc rozjímáme, jmenován v našem textu jako ten, "který sváděl celý (obydlený) svět". Během Velkého soužení bude satan klamat všechny lidi bez výjimky (TOTÁLNĚ) - dnes oklamává jen částečně.Dnes satan klame lidi především pokud jde o Boha a Boží slovo. Přiměl Evu, aby Bohu nevěřila: "Jakže, Bůh řekl, abyste nejedli z toho stromu? Nemůžete mu přece věřit, či ano?" (viz 1M3,1-4).Z tohoto zkresleného a nedůvěřivého pohledu na BSo pak satan klame i pokud jde o člověka. Na příklad vyvolává dojem, že je lidstvo lepší než skutečně je. Utvrzuje lidi v dojmu, že se mohou stát bohy, že mohou dosáhnout boských duchovních sfér a jistým způsobem je ovládnout. Jak úžasné by to bylo! To však není nic nového. To je myšlenka, která zachvátila už srdce Evy...(viz 1M3,5).Satan klame také, pokud jde o vztah člověka ke světu, k tělu a k ďáblu. Možná si myslíme, že jsme dost velcí a silní, abychom svět, tělo i ďábla přemohli, ale ve skutečnosti ani na jedno z toho nemáme. Svět je přespříliš velký oproti nám, a když se dáme do boje vlastními silami, určitě nás od Pána odloučí.Satan klame člověka, dokonce i co se týče evangelia. Nemá nic proti tomu, aby někdo chodil do kostela nebo aby se připojil třeba hned k tuctu všelijakých církví, ale rozhodně si nepřeje, aby se člověk stal Božím dítětem, aby byl spasen.AP o lidech, kteří se ve své pýše vzepřeli BSu, smutně konstatuje: Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím 2K4,4Na závěr tohoto zamyšlení o Božím a lidském nepříteli náš MG připomíná, že kdosi řekl: "Satana bychom se měli bát jako lva. Ještě větší hrůzu bychom však z něho měli mít jako z hada. Ale vůbec nejvíc bychom se ho měli děsit jako anděla".Proto on dnes nachytá davy lidí, že neposuzují věci podle měříka pravdy, jímž je BSo. A tak snadno mohou podlehnout jeho lžím podobně jako kdysi Eva a Adam, když si spolehlivost BSa zlehčili... A slyšel jsem mocný hlas v nebi: "Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda (řecky exousia) jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. Zj12,10Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti. Zj12,11Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá". Zj12,12"A slyšel jsem". AJan nám připomíná, že dosud je přihlížejícím posluchačem těchto úžasných událostí, které mají nastat.Až bude Satan svržen z nebe, jak jsme si o tom četliv předchozím 9.verši, propukne ohromný jásot mezi vykoupenými, kteří jsou v nebi."Mocný hlas v nebi", který tento jásot nahlas vyjadřuje, se může vztahovat na starozákonní svaté nebo na svaté z doby soužení, kteří byli do této chvíle umučeni (viz Zj6,9-10). Tento výklad je možný vzhledem k tomu, že je zde zmínka o bratřích na zemi: "neboť byl svržen žalobce našich bratří".Prvním slavným projevem moci, která bude uplatněna proti zlu po Kristově smrti a vzkříšení, bude vyhození Satana z nebe. Bude to začátek dalších různých akcí, které pak povedou k tomu, aby otěže vlády dole na zemi mohl za nějaký čas převzít Pán Ježíš. Když Kristus umřel na kříži, vydláždil vlastně Satanovi cestu k jeho svržení s nebe, vyjadřuje se dost drsně náš pastor. Poslechněte si slova APa adresovaná poprvé Kolossenským věřícím:Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil

na kříž Ko2,14Pán Ježíš svou smrtí umožnil člověku, aby byl spasen. Bůh zrušil náš dluh za hřích tím, že ho přibil na Kristův kříž. Vždyť Kristus dokonale zaplatil. A AP ve svých jasných výrocích pokračuje:Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství Ko2,15Osobně věřím, že toto začalo v okamžiku, kdy Pán vystoupil do nebe spolu s velkým zástupem svatých. Vedl zajaté vězně do Boží přítomnosti. Tehdy šlo o starozákonní svaté, a mám za to, že právě oni jsou také nyní v tomto zástupu, který s jásotem a nadšením provolává, že "nyní přišlo spasení".

Cesta pro nástup čtyř slavných, krví vykoupených, nebeských svobod je otevřena. Mluvíme o čtyřech svobodách, které na zemi doposud nebyly, které se však uskuteční Kristovým příchodem.1. "Spasení" - je dokonáno v osobě a díle Pána Ježíše Krista. Naše spasení je sice hotové, ale ještě se dokonale neprojevilo, dokud nebudeme v jeho přítomnosti.Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest 1J3,2.To se stane skutečností, až Pán Ježíš přijde na zem.2. Druhé slovo, které zní v tom jásotu v nebi po svržení satana na zem, je "Moc". Způsob, jak národy dnes nakládají s mocí, je někdy tragický. Platí to zřejmě o každém velkém národě. Některé národy nebo nadnárodní mocnosti byly v historii schopné vyvolat neúprosnou dobyvačnou válku a jako obrovský stepní požár pohltit jiný národ, ničit města a zabíjet lidi. Národy ve skutečnosti svou moc, která jim byla svěřena zneužívaly a dosud zneužívají. Jak to bude nádherné, až se moci ujme sám Kristus, a až tuto zem bude vrcholově spravovat on jako jediný svrchovaný vládce.3. Třetí vyjádření v tom jásotu v nebi zní: "přišlo království našeho Boha". Toto království bude ve svůj čas ustaveno na zemi. Do té doby zde mír, spravedlnost a svoboda prostě nebudou. Jak tu bude báječně, až bude na zemi skutečné Boží království! Právě tento výrok prozrazuje, že při prvním Kristově příchodu království zřízeno nebylo, protože lidé krále odmítli...4. Poslední pojem v tom úvodním vyjádření zní: "přišla vláda (řecky EXOUSIA) jeho Mesiáše (nebo Krista)". Tím je zřejmé, že Kristus čili Mesiáš až do této chvíle, o níž si zde čteme, nepřevzal vládní pravomoc v tomto světě. Zatím žádné království nebuduje. Tím spíše rozumíme, že dnes ještě své království nezakládá. Čekej, dokud neuvede události do pohybu. Všechny uvedené tresty závěru doby soužení jsou jen přípravou na svrchovaný návrat zamítnutého krále na tuto zem. Mají varovat lidi a ukázat jim poslední příležitost obrátit se k němu. A podle toho, co si tu postupně v jednotlivých kapitolách pročítáme, musíme konstatovat, že spousta se jich obrátí. V Božím trestání je totiž vždycky rys milosti...

A slyšel jsem mocný hlas v nebi: "Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda (řecky exousia) jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. Zj12,10Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti. Zj12,11Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá". Zj12,12O žalobci, "který dnem i nocí před Bohem osočoval svaté", jsme už podrobněji hovořili v souvislosti s 9.veršem naší 12.kap. Zde je dále poněkud odkryta součást Satanovy strategie. Totiž jeho pokus zkřížit Kristův plán s církví dnes a také se svatými doby soužení v blízké budoucnosti (to říkám z pohledu našeho okamžiku). Kristova úloha jako našeho zastánce či

přímluvce nebo obhájce je nepostradatelná!K vítězství obžalovaných svatých vedou tři cesty a tento oddíl se o nich jasně zmiňuje:1. Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu. V Beránkově krvi je divotvorná moc. Na to nikdy nezapomeňme! Nepodceňujme ji. Množství biblických zmínek o krvi Beránka dokazuje, jak je nutné, aby byla v nebi vystavena na odiv.To není nějaká prapodivná představa, od které bychom raději měli odvráti svou tvář, či tedy spíše svou mysl... Ta nepřirozená prapodivná představa o Beránkově krvi je spíš znakem duchovní nezralosti a neochoty přijmout biblické skutečnosti. Ta prapodivnost různých vyjádření o Beránkově krvi spočívá totiž spíše v našich hříších, které způsobily, že se Pán Ježíš nemohl vyhnout jejímu prolití.Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu. Dosáhneme-li nějakého vítězství, pak to bude jen proto, že on za nás prolil svou krev. My sami o sobě nebudeme nikdy, nikdy schopni vést "vítězný život". Nejporaženějšími lidmi, jaké jsem kdy potkal, byli ti, kteří domněle žili "vítězný život", vzpomíná smutně náš kazatel.Všichni takoví snaživci mi připadají jacísi studení snad chudokrevní. Vypadají jako uprchlíci z krevní banky. Vypadají jaksi mělce a nažloutle, jakoby potřebovali transfuzi. ONI totiž ve skutečnosti vítězný život nežijí. To může jenom KRISTUS! Jestli kdokoli z nás kdykoli v životě zvítězí, bude to jen a jedině pro krev Beránkovu.

2. "Oni nad ním zvítězili pro slovo svého svědectví..." To je dost zvláštní vyjádření, které prozrazuje, že tito lidé byli věrní v oblasti svědectví. A tato věrnost ve svědectví spolu se spolehnutím na Beránkovu krev se podílela na jejich vítězství. Rozumím tomu tak, že přes všechna nebezpečí nezůstali dalším a dalším lidem dlužni své vyprávění o tom, čí jsou a pro koho žijí. A proto se stali mučedníky. Kdo jsou opravdu Kristovi, neměli by svého Pána zapírat. PJ nás povzbuzuje k odvaze a svým učedníkům v rámci jejich úlohy zvěstování království v té době říká:Kdo mě zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi Mt10,33Ve vydávání svědectví je obyčejně něco posilujícího, dodává náš zkušený pastor. Abys mi nerozuměl špatně. Některá dnešní veřejná svědectví jsou pěkně mělká a ve skutečnosti nikomu nic nepřinášejí. Některá jiná pocházejí od jedinců, kteří raději měli mlčet, protože lidé, kteří je znají a žijí jim nablízku vědí o jejich mizerném životě. Takové svědectví vyvolává spíš oprávněný odpor a pochybnost, co je to vlastně náboženství. Myslím, že právě z takových falešných svědectví u mnoha lidí pak plyne jejich cynismus (čili jejich otrlost k jakýmkoli výzvám) a také jejich skepticismus (totální beznaděj, pokud jde účinnost jakéhokoli náboženství).Jinak k tomuto aktualizovaném pohledu na svědectví v naší době náš starý kazatel dodává, že vhodným místem pro svědectví není nějaký příjemný církevní banket s dobrými jídly, kde všichni svatí s úsměvem na tváři řeknou hlasité "amen" na všechno, co jsi pronesl.Žijeme-li tak, aby to stálo za to, pak místo, kde budeme svědčit, bude mezi lidmi, kteří to svědectví potřebují slyšet především ke spáse, nikoli jen pro potěšení. Čili někde mimo církev, venku, ve světě, někde, kde budeme třeba navíc čelit bezbožnému, rouhavému odporu. Ale právě tito lidé potřebují vědět, že patříme Kristu, že jsme v Kristu, právě tito lidé potřebují vidět náš život jako světlo, které ukazuje cestu.Mohu vás ubezpečit, že pokud je takové moudré svědectví vedené DSým doprovázeno věrností života, pak může za nějaký čas přinést své ovoce. Jsem šťastný, že takové dobré ovoce svědectví je možné vidět u řady Božích dětí i v naší době, kdy právě teď žijeme...Navíc svědectví je v životě Božího dítěte něco zvláštního, co povzbuzuje, co jakoby odává sílu. Je to něco, co Božího člověka přiměje postoupit jaksi výš, na vyšší standart života s Pánem.

Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. To byly předchozí dva důležité rysy těchto věrných. A nyní mám před sebou ještě jejich třetí charakteristiku: Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti. Zj12,11To je vskutku vrcholná úroveň oddanosti! Kdy je pro nás Pán Ježíš tou opravdu první láskou v životě? Kdy vykazujeme sebelásce až druhé, třetí nebo další místo? Kdy už pochopíme, že život s ním a pro něho je to nějcennější, co můžeme mít...?Jistě, máme přijímat sami sebe takové, jak nás Bůh učinil, jinak řečeno, máme mít úctu k tomu, čím z Boží milosti jsme, ale On - PJ ať je vždycky první. Dáme-li prvenství v životě jemu, nebude zde život pro něho ve skutečnosti žádným problémem.Zde je v našem textu uvedeno, co je třeba pro dosažení vítězství: Beránkova krev, slovo svědectví a lásku ke Kristu větší než k čemukoli jinému, tedy větší, než k samému sobě.Láska je pravou základnou pro službu. Pán se zeptal Šimona Petra: "Miluješ mne?" Když Šimon Petr nakonec vyznal, že ano, ačkoliv v slabosti, Pán Ježíš pravil: "Buď připraven ke službě. Budeš pást mé ovce" (viz J21,15-17). A když pak po letech měl Petr své první kázání, pravděpodobně viděl najednou víc spasených lidí, než kdo jiný v celé pozdější historii církve...Na satanovo svržení s nebe, o němž si tu v našem základním textu Zj12 čtme, vidíme dvě základní reakce. V nebi je jásot, protože ten proradný, nebezpečný a děs nahánějící vražedný had je navždy svržen.Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte!...Na zemi ovšem nastává běda?....Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá". Zj12,12To je už třetí 'běda' v pořadí a trvá po celou dobu, co jsou vylévány nádoby hněvu, k nimž při čtení knihy Zj dojdeme zanedlouho. Jedinou útěchou pro zemi je naděje, že satanův pobyt na zemi je už jen krátký. V předchozím textu jsme narazili na časový údaj trvání tohoto období v délce čtyřicet dva měsíce. Nicméně v tom čase se míra soužení na zemi stále prohlubuje.

V následujících verších se vracíme k událostem a postavám, o kterých se pojednávalo už dříve. Takže se tu od nás vyžaduje určitá pozornost a celkový přehled přes celý text. Jinak pochopitelně nemůžeme porozumět jeho sdělení. Proto si občas připomínáme, že je dobré k poslechu těchto pořadů mít při ruce vlastní Bibli...Když drak viděl, že je svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila syna. Zj12,13Ale té ženě byla dána dvě mocná orlí křídla, aby mohla uletět na poušť do svého útočiště, kde ukryta před hadem byla zachována při životě rok a dva roky a polovinu roku Zj12,14Náš DrMG tyto verše komentuje slovy, že toto je poslední vlna antisemitismu, která se převalí světem. A bude ze všech nejhorší, protože satan je svržen na zem a dobře ví, že mu zbývá už jen krátký čas. Satan nenávidí Izrael, neboť tento národ má Boží zjevení, má Hospodinův zákon a má také proroctví... A co je pro satana nejhorší, z tohoto národa pochází Kristus podle těla.Ten drak, který pronásleduje ženu, nám připomíná, že nastává čas ještě většího Jákobova soužení. Přílišná radost ze současného navracení Izraelců do jejich země je předčasná. Někteří lidé si možná myslí, že když se židé vracejí, tak svět kráčí vstříc tisíciletému království. Podle Písma je však úplný opak pravdou. Podle Božího slova jde celý svět a s ním také Izrael vstříc Velkému soužení, ať je důvod jejich nynějšího navracení do Palestiny jakýkoliv.Prchající ženě byla dána "dvě mocná orlí křídla", aby mohla uletět na poušt. Jsou vykladači, kteří v "orlích křídlech" vidí letadla, jež v kritickou chvíli přepraví Izraelce někam do úkrytu. A můžeme dodat, že tito vykladači se pak zpravidla vytasí ještě s představou, že oním útočištěm je skalní město Petra. Nevím, jak tam mohlo nějaké letadlo přistát, ale to už je jejich problém, odmítá tento nemístně konkrétní výklad náš učitel.

"Dvě mocná orlí křídla" totiž nemusejí být pro Izraelský lid něčím neobvyklým, něčím technicky mimořádným, ale připomínají prostě Boží milost, kterou zažili jejich předkové už v dávné minulosti na příklad při Božím vysvobození Izraele z Egypta. Hospodin jim tehdy řekl:Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě 2M19,4Vyjití z Egypta nebylo výsledkem jejich vlastního úsilí nebo jejich mimořádných schopností. Vyšli, protože je vyvedl Bůh a připravil jim cestu vysvobození. Orlí křídla se jim stala symbolem takového Božího vysvobození. Historie se v čase Velkého soužení znovu opakuje. Izraelci se sami osvobodit nemohou, a nikdo na světě o jejich vysvobození nemá zájem. Nicméně sám bůh je v pravou cvíli přenese na orlích křídlech, která zde symbolizují všechny veliké jeho milosti.

Žena utíká "na poušť, do svého útočiště". Písmo neříká, že tím místem, kam utíká, tím útočištěm bude nějaké konkrétní město vytesané ve skále. I když koneckonců proč ne, mohlo by být. Ale jde o to, že z biblických záznamů to nemůžeme takto přesně vyvodit. Jednoduše to nevíme.Představy různých vykladačů o "poušťi", kde je útočiště této ženy, jsou různé. Skalní město Petra zdaleka není jediným místem. Někteří raději obecně mluví o poušti národů světa. Podle nich nastane ještě jedno rozptýlení Izraele po světě a to mu v tomto kritickém okamžiku přinese záchranu. Když zde není uvedeno přesné místo, věřím, že pro nás není důležité. Podstatná je skutečnost, že Bůh svůj lid ve své milosti ochrání.Osobně jsem přesvědčen, dodává sem svůj pohled náš kazatel, že jde doslova o poušť. Neříkám o kterou přesně. Možná o tutéž, ve které Izrael kdysi za Mojžíše strávil čtyřicet let.Nyní to bude jen dvaačtyřicet měsíců, neboť tenhle údaj je paralelou onoho zvláštního údaje, s nímž se ve vztahu k tomuto období opakovaně setkáváme: "čas, a časy, a půl času", čili jinak tři a půl roku.Útočiště na poušti je ovšem problematická věc z hlediska přežití. A tak je zde dodatek: "kde by ji živili." A tento dodatek nám připomíná, že už v minulosti Bůh svůj lid (Izrael) udržoval při životě na poušti chlebem s nebe (čili mannou) a vodou ze skály. Není tu řečeno nic bližšího. Možná, že je potom bude živit opět tímto způsobem...Přestože je zde jasné slovo o útočišti, následující verše ukazují proradnost satana, který si nedá pokoj. Který (snad zvláště po svém svržení na zem) usilovně hledá další způsoby, jak se zbavit Božího lidu, nyní tedy Izraele, který je zde znázorněn touto ženou...A had za ní vychrlil ze chřtánu proud vody jako řeku, aby ji smetl. Zj12,15Ale země přispěla ženě na pomoc, otevřela ústa a pohltila tu řeku, kterou drak vychrlil. Zj12,16Pokud šlo doslovně o poušť, pak z téhož pohledu může být i tahle voda nebo řeka brána doslova. Koneckonců Hospodin už nejméně dvakrát vysvobodil Izraele tím, že je provedl vodou. Jak na začátku jejich putování, kdy přešli Rudé moře, tak potom ještě jednou na konci jejich cesty po poušti, kdy překročili rozvoděný Jordán.Jde o prorocké slovo, které není blíže upřesněno, takže nelze nic zazlívat těm, kdo za těmi záplavami vidí armády, které se na ně přivalí jako řeka. Mimochodem tento obrazný řečnický obrat použil Izaiáš (Iz8,7-8).A jak se z toho Izrael dostane? V Ezechielově zobrazení posledních dnů pochoduje proti vyvolenému národu král severu, který využije všech prostředků, aby Izraele zničil. Jak bude zastaven? Není lidské síly, není národa, který by se mu postavil do cesty. Ale Bůh jej zastaví, až vtrhne do Palestiny. Třeba jen přirodními silami. Ezechiel vedený týmž Božím Duchem jako náš AJan píše:Vykonám nad ním soud morem a krví; spustím příval deště a kroupy jako kameny, oheň a síru na něho a na všechny jeho voje a na množství národů, které jsou s ním. Ez38,22

Snad zde můžeme vidět náznak toho, o čem mluví Jan.

Úplný závěr 12.kap. nám ukazuje satanovu reakci na události, které jsme právě pozorovali. Tedy jeho reakci na prohru, pokud šlo o další z jeho nespočetných pokusů zničit Izraele...Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova. Zj12,17Vyjádření "ostatní její potomstvo" se může vztahovat na zbytek izraelského lidu, čili na hrstku Božích svědků v té době, čili na oněch 144.000, kteří byli označeni nebo znamenáni. Zřejmě jsou to lidé, kteří nesou pravé svědectví po celém světě. Je zde o nich řečeno, že oni "zachovávají přikázání Boží", z toho plyne, že jsou podřízeni Zákonu. Tak je, mimochodem, vyloučena možnost výkladu, že by těmihle věrnými svědky byla míněna církev.Jak jsme viděli, veškerý antisemitismus je inspirován satanem. A toto jeho nenávistné a vražedné úsilí vyvrcholí nakonec Satanovým otevřeným maximálním nasazením pro zničení Izraele jako národa, jako celku.Od cihelen Faraonova Egypta, kde měli být Izraelci na věky zotročeni, přes Amanovy (či Hamanovy) šibenice, přes krutý výnos Herodův, přes Hitlerovu ničivou posedlost až po svět Velkého soužení to byl stále satan, kdo prostřednictvím těchto různých svých poddaných vedl útok proti tomuto lidu. Proti nositeli Božího zákona i Božích zaslíbení.Ale jak uvidíme v dalším čtení našeho textu, jednou přijde jeho konec, kdy bude definitivně poražen... Kéž by to bylo co nejdříve, aby se nad celým stvořením zjevila sláva toho, který dává život: PJKa...

Z toho důvodu můžeme s určitostí říci, že svědkové zde jsou lidé a že jsou dva. To dvojí víme bezpečně.Podle mne je téměř jisté, že jedním z nich je Eliáš, protože bylo předpověděno, že se vrátí:Hle, posílám k vám proroka Eliáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný Ml4,5Je to zapsáno i v Matoušově evangeliu:On (Ježíš) jim odpověděl: "Ano, Eliáš přijde a obnoví všecko Mt17,11Zdá se tedy, že o Eliášovi můžeme s určitou dávkou jistoty říci, že byl jedním ze svědků. Ve 4.verši stojí, že tito dva svědkové jsou dva svícny, které stojí před "obličejem Boha vší země" (kral.). Byl to oblíbený výraz Eliášův, který jakoby před námi vystoupil ze stránek Písma, když praví:"...Živť jest Hospodin Bůh Izraelský, před jehož obličejem stojím..." 1Kr17,1

Tito svědkové jsou dva svícny; jsou světly ve světě. Něco nám také dává tušit Eliášova přítomnost na Hoře proměnění, ale v tom případě by tím druhým svědkem byl nutně Mojžíš, což se dá podepřít mnohem hůře a kromě toho, Hora proměnění není jediným místem takové podobnosti.Rád bych vám sdělil svůj návrh, ale rozhodně nechci být ani dogmatický ani se nechci přít. Podle mne je tím druhým svědkem Jan Křtitel. Byl Kristovým předchůdcem při jeho prvním příchodu. Podobal se Eliášovi chováním i posláním. Určitě by to těm dvěma kamarádům šlo dobře dohromady. Oba věděli, co to znamená čelit v osamocení temným mocnostem a zastávat se Boha. Docela určitě měli v minulosti dobrý trening. Jan Křtitel by byl svědkem NZ, Eliáš svědkem SZ. Jan Křtitel ve skutečnosti nebyl údem církve, nevěsty Kristovy. Velice upřímně vyznal, že je přítelem ženicha. Nebyl nevěstou; byl přítelem ženicha.Zdá se být nepravděpodobné, že by jedním ze svědků byl Enoch, protože byl pohan. Skutečnost, že nezemřel, ho ještě dostatečně nekvalifikuje pro takové poslání, protože ještě před tím, než nastane období Velkého soužení, bude církev přenesena, vtržena, a někteří budou vzati aniž by zemřeli.Řekněme si tedy, že s Eliášem jako jedním ze svědků, si můžeme být skoro jisti. Pokud jde o

toho druhého, váš hrubý odhad je stejně dobrý jako můj.

Zde se nám opět silně připomíná Eliáš (viz 1Kr18,38; 2Kr1,10) a Jan Křtitel, který oznámil příchod toho, jenž bude křtít ohněm (viz Mt3,11).

Ve vztahu ke Kristovu narození jsme zvyklí citovat verš iz9,6 a snad ještě některé jiné. Tenhle verš má však mnohem vzdálenější dopad než jen na samotný okamžik narození Božího Syna v lidském těle a vztahuje se výslovně na Izrael:Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje Iz9,6Koho má Izaiáš na mysli, když říká nám se narodí dítě? Myslí církev? Rozhodně ne, protože o ní neměl ani tušení, jak se dozvídáme z NZna. Myslí na izraelský národ! Za zmínku stojí ji skutečnost, že o dítěti zde nemluví jako o Spasiteli, nýbrž jako o vládci, o panovníkovi, o králi. Jako o někom, kdo přijde a bude panovat."Narodí se nám dítě, bude nám dán syn". Jako dítě se narodil, aby byl člověkem; ale jako Syn je od věčnosti, ba dokonce je v tom verši označen přímo jako Otec věčnosti.A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. Mi5,2-3/ekVšimněte si: narodí se v Betlémě, ale jeho původ je od věčnosti.Byl nám DÁN. "Na jeho rameni spočine vláda" - nemluví se tu o něm jako o Spasiteli, ale jako o budoucím Králi. Uskutečnění uvidíme v knize Zjevení. "Nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje". Dokud nepřijde, žádný mír nebude. Když panovníci tohoto světa říkají,..je pokoj, nic nehrozí?, tu je náhle přepadne zhouba 1Te5,3.V Holandsku se právě konala velká mírová konference, když propukla 1.světová válka. Většina delegátů byla málem postřílena dřív než se dostali domů! Když lidé říkají, "pokoj a bezpečí" - je to jen jalové povídání, neboť člověk své úsilí o mír bere za špatný konec. Je to lidské srdce, které je zlé, a jen Ježíš přinese mír. On je Kníže pokoje.

"Dříve než ji přepadly porodní bolesti, porodila. Dříve než ji zachvátily porodní křeče, povila pacholíka. Kdo slyšel kdy něco takového? Kdo co takového spatřil? Což se zrodí země v jediném dni? Nebo pronárod snad bývá zplozen jedním rázem? Sotva se začala svíjet bolestí, už porodila sijónská dcera své syny Iz66,7-8/ek >>>> své syny... to není dítě Kristus <<<<#### Izrael bude procházet Velkým soužením zadlouho potom, co se Kristus narodil v Betlémě - "dříve než ji zachvátily porodní křeče, povila pacholíka", a tím je míněn Kristus.##

Tato žena rozhodně nepředstavuje církev všech dob. "Trápěci se", "křičela v bolestech". Jistě, Izrael byl a je trápen satanským anti-semitismem od chvíle Kristova narození až podnes, a vlastně už i před tím, protože Satan věděl, že Kristus vzejde z tohoto národa. &&&& Vidíme, že Satanova nenávist a snaha zničit je zaměřena i proti věrnému zůstatku Izraele, který bude Boží mocí ochráněn.

Je mým nepřítelem, a také tvým nepřítelem, pokud jsi Božím dítětem.

Důvodem, proč se šelma v kapitole 13 draku tolik podobá, je, že jak obnovená Římská říše, tak Antikrist jsou zmocněni a dirigováni Satanem. Řím, prostřednictvím Heroda i Piláta, usiloval zničit dítě ženy.

Když má příležitost k takovému svědectví. Znám podnikatele, velkého chlapíka s velkými

pěstmi. Je obchodním zástupcem u velmi průbojné firmy a hodně lidí kolem něho kleje. Když slyší někoho klít, mírným způsobem ho osloví: "Rád bych vám pověděl, co znamená Ježíš Kristus pro mne".Pán Ježíš říká: "Když mě před lidmi zapíráte, zapřu vás i já před svým Otcem v nebi" (viz Mt10,33). Toto jsou praví mučedníci. Řecké slovo "MARTUS" znamená "svědek". Jsou to ti, kdo o něm svědčí.

Milí posluchači, jak jsme si už řekli dříve, při zaznění sedmé polnice nám je předvedeno celkem sedm zvláštních postav nebo bytostí. S pěti z nich jsme se setkali v předchozí 12.kapitole a v následující 13.kap. se k nim připojí dvě zbývající.Jednou z nich je divoká šelma z moře, která představuje politickou moc jako takovou, ale můžeme ji vztáhnout i na osobu politického vůdce. Druhou postavou nebo bytostí je divoká šelma ze země. V ní náš kazatel DrMG spatřuje náboženského vůdce. Setkání s nimi znamená, že se ocitáme na bojišti. Zde se nám odhaluje velký boj mezi světlem a tmou, řeli bychom boj mezi satanem a Bohem, který probíhá odedávna nepřetržitě. Nyní, když při našem čtení Zj procházíme dále obdobím Velkého soužení, se tento boj zřetelně manifestuje, vychází veřejně, viditelně najevo.Dvě šelmy nám jsou představeny jako DRAVÉ šelmy. Překlad je doslovný. Pojem dravá šelma znamená páchání záměrných velikých škod.Mezi uznávanými vykladači Bible je hodně sporů o tom, koho vlastně tyhle šelmy představují. V první šelmě vidí někteří lidskou osobu, jiní ji považují za poslední formu římské říše. Pokud jde o druhou šelmu někteří ji berou jako Člověka hříchu, zatímco jiní o ní smýšlí téměř jako o proroku nebo dokonce jako o symbolu Jana Křtitele. To kvůli první šelmě.Nesnáze těch různých výkladů vznikají proto, že je nemožné oddělit krále od království. Diktátor musí mít říši, které vládne, jinak by nebyl diktátorem. Ačkoliv je v těchto obrazech těžké to dvojí odlišit, zdá se, že první šelma je Antikrist, panovník nad obnovenou římskou říší.Ve Zj16,10 se mluví o "trůnu dravé šelmy". Z toho bych usuzoval, že existuje někdo, kdo na tom trůnu sedí, vysvětluje MG, a že je to šelma, kterou zde máme před sebou. Nebyla by šelmou v pravém smyslu, kdyby neměla svou říši. Když určíme totožnost první šelmy, pak už vskutku není těžké určit totožnost té druhé. Je to člověk, falešný prorok, náboženský vůdce, který vede lid k uctívání první šelmy.Dnes se zastává ještě jeden názor. Že totiž Antikrist je popřením osoby Krista aniž by byl skutečnou samostatnou bytostí. Jinými slovy - Antikrist je podle některých pouze falešné učení, a nikoli osoba, nikoli někdo, kdo se ještě má objevit na scéně dějin této země. Podívejme se však na některé další podrobnosti, které nás uvedou dále.

AJan se o antikristu zmiňuje ve svém prvním i druhém listu. (Mimochodem jenom Jan používá toto doslovné označení.) Myslím, že určité vysvětlení, kdo že je vlastně ten antikrist, lze najít už ve významu tohoto jeho označení či jména. Předpona ANTI (vyňatá ze jména anti-Krist) má dvojí použití. První význam je "proti" a druhý "namísto", "na místě něčeho". V Písmu vidíme oba významy. U Antikrista se setkáváme s oběma charakteristikami: Je tím, kdo stojí PROTI Kristu, a současně tím, kdo NAPODOBUJE (IMITUJE) Krista, kdo se staví na jeho místo. Antikrist je spojením obou těchto postojů.Ve svém prvním listu Jan píše:Dítky, nastala poslední hodina; a jak jste slyšeli, že přijde antikrist, tak se nyní vyskytlo mnoho antikristů; podle toho víme, že nastala poslední hodina 1J2,18"Dítky, nastala poslední hodina". Tohle AJan vyslovil nebo tedy napsal už před devatenácti stoletími. (V poslední hodině jsme tedy už pěkně dlouho!) Všimněte si, Jan říká nejen, že

Antikrist přijde, ale že už "nyní", čili za dnů jeho života, je MNOHO antikristů. Co prozrazovalo antikristovu totožnost? Podle čeho bylo možno jej rozeznat?Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna 1J2,22Antikrist popírá Kristovo božství. Je proti Kristu. Je Kristovým aktivním odpůrcem, je jeho nepřítelem na zemi.Ve 4.kap. svého prvního listu AJan připojuje některé další skutečnosti týkající se Antikrista.Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa... Každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě 1J4,1.3/ekJinými slovy, každý člověk či skupina nebo kniha popírající Kristovo božství pochází z antikrista. Třeba rockovou operu JESUS CHRIST SUPERSTAR považuji za projev antikrista, rázně hodnotí náš učitel. Stojí proti biblickému Ježíši Kristu. Antikristem je podle tohoto Janova textu i každý bohoslovec, který popírá božství Kristovo. Neboť je PROTI Kristu.

V Janově druhém listu čteme:Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist 2J7/ekAntikrist je svůdce - PŘEDSTÍRÁ, že je Kristus, a přitom není. Staví se na jeho místo... Pán Ježíš Kristus varoval: "Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat, já jsem Kristus?. Musíte je prověřit, protože ne každý duch je z Boha". Také dnes je zapotřebí, abychom pozorně zkoumali duchy. Příteli, je na tobě, aby sis Božím slovem prověřil své náboženství, své malé společenství nebo snad kult, který tě zajímá a přitahuje. Místo, aby to byli prima svatí Boží lideé, možná ve skutečnosti následují antikrista. Náš Pán před něčím takovým varoval v kázání na Hoře Olivetské:Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné Mt24,24/ekOdtud víme, že povstanou nepraví Kristové schopní dělat zázraky. Tato druhá šelma, jak budeme pozorovat ještě dále, je vskutku tvůrcem zázraků. Ale jeho zázraky nejsou průkazem, že je Mesiáš, naopak je to antikrist.Takže podle výkladu našeho učtele v těchto pořadech DraMG, první šelma je Antikrist politický a druhá šelma Antikrist náboženský. Ani ďábel nemůže dát to všechno dohromady v jedné osobě. Jsem přesvědčen, že proto jsou tu dvě postavy - dvě šelmy - a přitom obě představují Antikrista.První verš 13.kapitoly představuje šelmu z moře. MG nám ten 1.v.13.kap. čte ještě s posledním veršem předchozí 12.kap. a ukazuje zvláštní rozdílnost překladů, která se vyskytuje i v anglických překladech.I stál jsem na písku mořském. Zj12,18I viděl jsem šelmu vystupující z moře, kteráž měla sedm hlav a deset rohů. A na rozích jejich deset korun, a na hlavách jejich jméno rouhání Zj13,1A drak se postavil na břeh moře. Zj12,18Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách; na těch rozích deset královských korun a na hlavách jména urážející Boha. Zj13,1Můj překlad tohoto úseku začíná slovy (představuje nám svou překladatelskou práci DrMG): "A postavil se (drak) na písku mořském", zatímco autorizovaná anglická verze uvádí: "I stál jsem (tedy já Jan) na písku mořském". Lepší nalezené rukopisy dnes ukazují, že podmět věty je "ON". Kdo? Ten, o němž byla naposledy řeč v předcházející kapitole. Táž bytost, a tou bytostí byl, jak jsme si podrobně dokázali, sám satan.

"Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila (dravá) šelma". Kde se tu vzala? Kdo ji z moře vylákal? Satan ji vyvedl z moře. V Písmu je moře vícekrát obrazem národů světa, obrazem lidstva, které se podobá neklidnému moři."Šelma o deseti rozích a sedmi hlavách; na těch rozích deset královských korun a na hlavách jména urážející Boha".Před touto šelmou stojíme skutečně zaraženi. Drak (čili satan) stojí na písečném mořském břehu, a je to on, kdo vyvádí divokou šelmu z moře a pak ji ovládá. Ona je Satanovým mistrovským výtvorem. První šelma, která vystupuje z moře představuje osobnost, která obnoví rozsah a moc staré římské říše a postaví se do jejího čela. Řím se kdysi dávno jednoduše rozpadl. Ale tento člověk jako jediný v historii bude schopen jej znovu oživit a spojit v jeden mocný celek.Bůh na chvíli dal očividně ruce pryč od této země a postoupil ji k volné dispozici Satanovi, který sem byl svržen z nebe. Bůh jakoby chtěl nechat Satana, ať předvede, co dokáže. Je mu propůjčena plná moc. Jinak by Satan třeba mohl později Bohu vyčítat: "Nikdy jsi mi nedal příležitost, abych všem ukázal, jak jsem dobrý. Kdybys byl odtáhl ruce a nechal mě podnikat samotného, mohl jsem uskutečnit svůj záměr a zřídit království světla! Vždyť jsi mě nesením světla pověřil".Bůh tedy nyní hodlá Satanovi dovolit, aby na zemi jednal podle svého, takže si nebude moci stěžovat na jakékoli omezování, komentuje barvitě DrMG tento text.Už dříve jsme si řekli, že pro porozumění knize Zjevení je velmi důležité, abychom znali a rozuměli Danielovu proroctví. Tato dravá šelma se ve svém popisu podobá onomu nepopsatelnému čtvrtému zvířeti v sedmé kapitole Daniele. Tam představuje prorocky vyjádřenou historii římské říše a jejích vládců až po "malý roh" a jeho zničení. Ono čtvrté zvíře vypadalo, jakoby si chvíli zdřímlo, a pak z jedné z jeho sedmi hlav vyrostlo deset rohů, a mezi nimi ještě malý roh. Malý roh vyvrátil tři z dřívějších rohů a byl schopen uchvátit i ostatních sedm.V době, kdy píše Jan, bylo už mnoho z Danielova proroctví naplněno. První tři zvířata - Babylon = lev; říše médsko-perská = medvěd; království řecko-macedonské = levhart, to vše bylo už naplněnou minulostí, stalo se to historií.AJan se proto soustřeďuje vlastně jen na to Danielovo čtvrté zvíře a na malý roh, protože mezitím se i čtvrté zvíře objevilo, totiž říše římská. Jan přece žil v době římského císařství a byl římským vladařem Domitiánem poslán do vyhnanství na ostrov Patmos.V římské říši té doby se už viditelně projevovaly známky slabosti a úpadku, a AJan byl do značné míry divákem a nechtěným pasivním účastníkem událostí, které byly pro Daniele vzdálenou budoucností.V knize Zjevení je položen důraz na počínání (čili na vládu) toho malého rohu z Daniele 7. Tento malý roh je nám teď představen jako dravá šelma, která nyní, v Janově proroctví, řídí a ovládá obnovenou římskou říši. Malý roh z Daniele 7 a dravá šelma ze Zjevení 13 jsou jedno a totéž, vysvětluje přesvědčivě náš vykladač. Tady vidíme, že porozumění Danielovi 7.kap. je důležitý předpoklad pro pochopení úseku, který máme před sebou ve Zj13.

Dravá šelma je Člověk hříchu a Antikrist, poslední diktátor světa. Potvrzuje nám to závěrečný verš této 13.kap., která ještě celá leží před námi.To je třeba pochopit: kdo má rozum, ať sečte číslice té šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest. Zj13,18Máme co do činění s mužem, který je světovým diktátorem na konci dějin.V současné době je notný rozruch kolem zavádění společného evropského trhu (a já jsem mezi těmi, koho to vzrušuje, přiznává se náš světoběžník). V historii byli už mnozí, kteří se snažili Evropu sjednotit. Bez úspěchu se o to pokoušel Karel Veliký. Myslím, že o to usilovala také římskokatolická církev ve svatém císařství římském, ale nikomu se to

nepodařilo.Centrum těchto snah bylo mimo jiné ve Vídni, a Vídeň se tím stala pro dnešní návštěvníky velice zajímavým místem. František Josef byl jejím posledním panovníkem, který se snažil dát Evropu dohromady, ale nakonec se stal symbolem krachu ze všech nejhoršího. Jeho syn byl zřejmě zabit nebo spáchal sebevraždu, a domnělé evropské svaté římské císařství skončilo.Napoleon, císař Vilém, Hitler, Mussolini a ještě jiní usilovali o totéž. Ale Bůh ještě není hotov a nedovolí, aby se sjednotitel objevil před dobou Velkého soužení.Společný trh se mi jeví jako velmi zajímavý. Ne proto, že bychom už pozorovali naplnění proroctví, ale protože v něm vidíme určitou etapu perfektní přípravy, které naznačuje, že proroctví se MŮŽE co nevidět naplnit. Společný trh je zajímavý nástroj, který je tu k dispozici jako nástroj sjednocení. Toť vše, jinak z něho nechci vyvozovat nic víc...

Deset rohů s korunami mluví o tom, že římská říše v době Velkého soužení bude rozdělena na deset dílčích (snad státních) útvarů. Rohy totiž představují krále, kteří vládnou nad těmito deseti částmi říše. Takový výklad je potvrzen ve Zj17,12.Malý roh se ujímá moci poté, co svrhl tři z těch desíti panovníků, a posléze ovládne i ostatních sedm. Stane se tak světovým diktátorem.Identifikovat oněch sedm hlav není lehké. Ve Zj17,9-10 je vysvětleno, že jde o sedm králů. Nekralují současně, na rozdíl od deseti rohů, nýbrž objevují se v chronologickém pořadí. Někteří vykladači v nich viděli zástupce jistých římských císařů, například Domitiána, který tehdy kraloval.Jiní si vykládají sedm hlav jako formy vlády, které se v římské říši vystřídaly. Římané měli krále, rady, diktátory, vojenské tribuny a císaře.Třetí pohled: sedm hlav by mohlo znázorňovat sedm velkých starověkých národů, které se rouhaly Bohu.: Řím, Řecko, Médo-Persie, Chaldejsko, Egypt a Assyrie. Království šelmy, které má teprve vzniknout, by bylo sedmé.Z jiného docela pravděpodobného pohledu odpovídá sedm hlav šelmy sedmi hlavám draka, a znamená mimořádnou moudrost. Satan propůjčí sílu a schopnosti Muži hřícha, poslednímu diktátorovi. Nemohu brát dogmaticky žádný z uvedených pohledů, ani nemám pocit, že bych se měl pro některý právě teď rozhodnout, uzavírá výčet dostupných výkladů náš MG.Rozhodujícím znakem všech sedmi hlav je rouhání. Rouhání má podle Govetta dva projevy. Kdo se rouhá, 1) činí se rovným Bohu, to je - uchvacuje pro sebe jeho místo, 2) pomlouvá a bere Boží jméno nadarmo.Římští vládci se provinili v tom prvním. Činili se rovnými Bohu. V římské říši byl totiž císař božsky uctíván. Farizeové se provinili druhým způsobem, když se rouhali Duchu svatému, tím, že PJe, který se prokázal všemi znaky svého mesiášství označili za knížete Belzebuba.Šelma, o níž si tu čteme, je vinna rouháním obojího druhu. Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako levhart, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc. Zj13,2Jak tajuplně vypadáně tenhle tvor! Dosud nikdy nebyl spatřen ani na zemi ani v moři či v povětří. Není pochyb, že to je pro AJana skutečná podívaná!Apoštol pozorně si všímá složitosti šelmy. Ale z těch jednotlivých znaků, které zachytil teď můžeme začít formulovat některá velmi určitá fakta o Antikristovi. Slučuje v sobě vlastnosti ostatních zvířat, která zpodobují představitele jednotlivých království, jak je viděl Daniel ve svém vidění (Dn7). V tomto bodě vám možná pomůže, nahlédneme-li ještě jednou do uvedeného oddílu v knize Daniel.a) "Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako levhart (panther, tmavý leopard, puma)". Vnějškem tedy zvíře připomínalo levharta. A Daniel píše:Potom jsem viděl, hle, další zvíře bylo jako levhart a mělo na hřbetě čtyři ptačí křídla. Bylo to

zvíře čtyřhlavé a byla mu dána vladařská moc Dn7,6LEOPARD a PANTHER jsou řecká slova stejného významu. Tento obraz se vztahoval na řecko-macedonskou říši. Řecko bylo známé svým leskem, vynikalo v umění a v různých vědách. Proslulo svou filosofií, architekturou a skvělou literaturou. Sama řečtina je obdivuhodným jazykem. Říše šelmy bude mít veškerou vnější kulturní okázalost, která bývala slávou starého Řecka.b) "Její tlapy jako tlapy medvěda". To nám připomíná druhé zvíře z proroctví Daniele:Hle, další zvíře, druhé, se podobalo medvědu. Bylo postaveno tváří k jedné straně. Mělo v tlamě mezi zuby tři žebra a bylo mu řečeno: "Vstaň a hojně se nažer masa!" Dn7,5Toto bylo znázornění médsko-perské říše, jak jsme si kdysi při čtení Daniele důkladněji vysvětlili. Tato říše byla známá svou pohanskou třpytivou nádherou. Říše šelmy bude mít všechen pohanský lesk a bohatství jako Médo-Persie.

c) "A její tlama jako tlama lví" - připomíná první zvíře v Danielově vidění:První bylo jako lev a mělo orlí křídla. Viděl jsem, že mu byla křídla oškubána, bylo pozvednuto od země a postaveno na nohy jako člověk a dáno mu lidské srdce Dn7,4To byl babylonský absolutismus (autokracie). Když Nebúkadnesar rozkázal, aby byli usmrceni jeho mudrci, a když o něco později nařídil sedmkrát více rozpálit pec pro tři hebrejské mládence, nikdo se neodvážil jediným slůvkem zpochybnit jeho autoritu. On byl tou hlavou ze zlata. Byl tehdy svrchovaným diktátorem.Třebaže Člověk hříchu, o němž si budeme ještě více povídat v souvislosti s knihou Zj, bude jen jedním z prstů na noze sochy, kterou viděl Daniel, bude vládnout absolutisticky a s mocí samovládce Nebúkadnesara.Tento poslední světový diktátor dosahuje svého zenitu pod nadvládou satanovou. Zdroj jeho moci je v satanovi, který ho povýší, zplnomocní a obdaří energií a schopnostmi k roli světového diktátora. On je nejblíž představě vtěleného satana na stránkách Písma.Lukáš zaznamenal, že Satan vstoupil do Jidáše Iškariotského L22,3. Kristus se vyjádřil podobně, když hovořil se Šimonem Petrem (Mt16,23). Je Člověk hříchu vtělený Satan? Myslím, že můžeme říci - ano, je. Docela určitě do něho vstoupil Satan. AP napsal:Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila 2Te2,9-10

A viděl jsem, ano, jedna z hlav jejích jako zbitá byla až na smrt, ale rána její smrtelná uzdravena jest. Tedy divivši se všecka země, šla za tou šelmou Zj13,3Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně raněná, ale ta rána se zahojila. A celá země v obdivu šla za tou šelmou. Zj13,3(ek)Tento verš spolu se Zj17,8 svedl mnoho lidí k domněnce, že satan skutečně vzkřísil šelmu z mrtvých.Ta dravá šelma, kterou jsi viděl, byla a není; vystoupí ještě z propasti, ale půjde do záhuby. A užasnou ti obyvatelé země, jejichž jméno není od založení světa zapsáno v knize života, až uvidí, že ta dravá šelma byla a není, a zase bude Zj17,8Kvůli těmto dvěma místům v Písmu mnozí připustili, že asi satan šelmu skutečně vzkřísí, cituje náš učitel DrMG výklady jiných. To ale nemůže být pravda, protože satan nemá moc křísit mrtvé; taková moc mu nebyla dána. Pán Ježíš Kristus je jediný, kdo může vzkřísit mrtvé. Janovo evangelium zaznamenává slova Pána Ježíše:21:Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu ty, které chce... 25: Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít... 28: Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k

odsouzení J5,21.25.28-29Jen Pán Ježíš může křísit mrtvé. O satanovi to nikde není napsáno. Proto se dívám na povstání šelmy z mrtvých jako na podvodné, imitované vzkříšení, vysvětluje svůj postoj k těmto budoucím událostem náš přednášející.

Zastánci názoru, že satan probouzí šelmu ze smrti, považují šelmu za pouhého člověka. Nelze popřít, že prvotní církev měla povětšině tento pohled na věc. Nebyli jednotní pokud šlo o totožnost šelmy. Někteří si mysleli, že je to Jidáš Iškariotský. Jiní ji spojovali s Neronem. Dokonce i Augustin ve své době napsal:Co znamená výrok, "ta nepravost již působí, ale jen skrytě" (2Te2,7)? Někteří se domnívají, že byla řeč o římském císaři, a proto Pavel nemluvil naplno, ač očekával, že budou jeho slova správně pochopena, totiž že jde o Nerona, jehož činy se zdály být činy Antikrista. Odtud někteří vyvozovali, že bude Nero vzkříšen z mrtvých jako Antikrist? (J.A.Seiss, The Apocalypse, Lectures on the Book of Revelation, p.398).Jiní usuzují, že se obraz šelmy vztahuje na celou římskou říši a že císařství, které bylo vládní formou v době, kdy Řím padl, bude znovu úžasným způsobem obnoveno. Jsem přesvědčen, že se tak stane, že tedy římská světovláda bude obnovena, ale nepovažuji to za vzkříšení, protože Řím ve skutečnosti nikdy neumřel. Řím se rozpadl na mnoho malých dílčích království či prostě na maličké celky, které fugují a žijí dál. Ale antikrist to všechno dokáže zcelit. Rozbité kousky znovu spojí v báječný fugující celek.Myslím ovšem, že v obou názorech je něco, co lze doporučit, a zároveň něco, proti čemu jsou oprávněné námitky. Předně, žádný zlý člověk nemůže být doopravdy vzkříšen dřív, než se bude konat soud před Velkým bílým trůnem. A tehdy bude mít jen Kristus právo vzbudit mrtvé, aby vstali. Na Kristův pokyn budou vzkříšeni a budou stát před Velkým bílým trůnem (Zj20,11-15).Už jsme se zamýšleli nad slovy:Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení J5,28-29Jen Kristus může vzkřísit mrtvé. Lidi spasené i ztracené. Satan takovou moc nemá. On není dárcem života. On je naopak ďábel, ničitel, rozsévač smrti.

Římská říše, jak si tu vykládáme náš text bude tedy obnovena a zázračným způsobem pevně stmelena pod světovým diktátorem, šelmou. Zdá se mi však, že třetí verš vyžaduje ještě trochu důkladnější vysvětlení.Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně raněná, ale ta rána se zahojila. A celá země v obdivu šla za tou šelmou. Zj13,3(ek)Věřím, že šelma je muž, který předvede předstírané vzkříšení a tím upoutá úžasnou pozornost. Bude to velký podvod, velká lež období Velkého soužení. Je nám řečeno, že Bůh vydá lidi do moci klamu, aby uvěřili nehorázné lži (2Te2,11), a tento klam bude součástí té velké lži. Neuznají vzkříšení Kristovo, ale bezesporu hodlají padělat vzkříšení antikristovo."Ta smrtelná rána se zahojila" - ukazuje na ruhačské napodobení smrti a vzkříšení Krista, objasňuje své pochopení tohoto textu náš průvodce.Výzva těch dnů bude znít: "Co udělal Kristus, aby to nedokázal i Antikrist?" Ale nikdo nedokáže opakovat Kristovo vzkříšení. Mohou je napodobit, nikoli však opakovat. A přece Antikrist napodobí vzkříšení takovým způsobem, že svět oklame a strhne na svou stranu. Jak nehorázná lež to bude!Věřící spasení lidé vyznávají: "Kristus vstal!" A chloubou nevěřících toho dne bude: "Také antikrist vstal!"Obnoví se existence Římské říše pod krutou rukou člověka, který jako strhující scénku sehrál vzkříšení, a lehkověrný svět, který zavrhl Krista, se na konec nechá podvést tímto padělkem.

Z dosud přečtených textů Písma si nyní začínáme skládat ucelenou podobu Antikrista. Jezdec na bílém koni (viz Zj6) přinesl světu klamný mír. V historické etapě svých dějin svedl člověk nejméně patnáct set válek a podepsal asi osm tisíc mírových smluv. Přesto se v celých svých dějinách mohl těšit ze skutečného míru dohromady asi jen dvě stě až tři sta let.Přesně se vyjádřil Chesterton, když řekl: "Jedním z paradoxů tohoto věku je, že je věkem pacifismu, ne však věkem míru". Antikrist přichází s falešným programem, předstírajícím, že přináší světu mír.Anglický historik Arnold Toynbee v r.1953 řekl: Lidstvo je nuceno vlastnit stále větší množství smrtonosných zbraní a zároveň se svět stává víc a víc vzájemně závislý ekonomicky. Technika přivedla lidstvo do takového stupně tísně, že jsme zralí pro zbožštění jakéhokoli nového císaře, kterému by se podařilo svět sjednotit a dát mu mír.?To je tedy vše, co stačí, aby antikrist světu nabídl, až přijde. Řekne: "Hodlám vám dát mír", a lidé zajásají. Snad dokonce po nábožensku řeknou: "Haleluja!" A slibujícího diktátora uvedou do světovládného úřadu. Tak to děláme ve Spojených státech, kde si o sobě myslíme, že jsme velmi kulturním, vzdělaným, světa znalým a civilizovaným demokratickým národem, rozhlíží se po svém okolí náš starý zkušený Američan. Svět dá antikristovi veškerou moc.

Klekali před drakem, protože dal té šelmě svou moc, a klekali také před šelmou a volali: "Kdo se může rovnat té dravé šelmě, kdo se odváží s ní bojovat?" Zj13,4To je vrcholný okamžik pro Satana. On touží být uctíván, a v této době se mu bude klanět celý svět. Příteli, kdyby dnes Duch Boží vzdálil ruku od tohoto světa, od nás Božích dětí, mám strach, že bychom se mnozí dostali na scestí. A kdyby se v tu chvíli objevil antikrist, šli bychom za ním jako jde věrný pejsek za svým pánem."Klekali před šelmou a volali: Kdo se může rovnat té dravé šelmě, kdo se odváží s ní bojovat?" Jaká parodie na klanění které patří jedině pravému Bohu! Říkají: "Hleďte, my se klaníme něčemu mnohem obdivuhodnějšímu než je jakýsi neviditelný Bůh!"I dána jsou jí ústa mluvící veliké věci a rouhání, a dána jí moc vládnouti za čtyřidceti a dva měsíce Zj13,5Jedinou dobrou zprávou zde je, že Antikrist bude kralovat jen omezenou dobu. Pouhých dvaačtyřicet měsíců, čili tři a půl roku."Ústa mluvící veliké věci" nebo "ústa, která mluvila pyšně" - to znamená, že antikrist je mužem velkých slov. Daniel se o tom v souvislosti s ním také zmiňuje. On bude opravdu velký mluvka. Slíbí cokoliv, jen aby to podepřelo jeho moc.To je jeden z důvodů, proč byste měli být opatrní, nasloucháte-li dnes někomu v rádiu nebo v televizi, včetně tohoto chabého hlasu, ať je to Vernon McGee nebo Pavel Vopalecký nebo nějaký politik, učitel či novinář. Musíme prověřovat všechno, co slyšíme. Antikrist se umět vemluvit do přízně tohoto světa. Do přízně světa, který odmítl Krista.Protož otevřela ústa svá k rouhání se Bohu, aby se jménu jeho rouhala, i stánku jeho, i těm, kteříž přebývají na nebi Zj13,6Děsná mez, ke které šelma došla ve svém rouhání. Díky Bohu, že církev v tu dobu už nebude na zemi! Nechápu, jak si někdo, kdo studuje Zjevení může myslet, že církev má projít tímto úsekem Velkého soužení, kroutí hlavou náš pilný čtenář Písma.

Dáno jí i bojovati s svatými, a přemáhati je; a dána jí moc nad všelikým pokolením, nad jazykem, i nad národem. Zj13,7kral.Protož klaněti se jí budou všickni, kteříž přebývají na zemi, jichžto jména nejsou napsaná v knize života Beránka, toho zabitého od počátku světa Zj13,8kral.A bylo jí dáno, aby vedla válku proti svatým a aby nad nimi zvítězila. Dostala moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou; Zj13,7budou před ní klekat všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v

knize života, v knize toho zabitého Beránka. Zj13,8"A bylo jí dáno, aby vedla válku proti svatým". Svatí (kteří zde budou i v době soužení, i když to už nebude církev) budou krutou šelmou přemáháni. Mnoho věřících, Židů i pohanů, podstoupí mučednickou smrt."Budou před ní klekat všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka".Spurgeon říkával: "Jsem rád, že moje jméno bylo zapsáno v Beránkově knize života dřív, než jsem zde vůbec byl, protože kdyby Bůh čekal, až se tu objevím, nikdy by si mne nevybral". Věřím, že to platí o všech svatých, jak v dobách církve, tak v době Velkého soužení, i když je to výrok, který mnoha lidem zřejmě zamotá hlavu...Bude to hodina největšího temna ve světových dějinách Ale, jak věřím, církev zde už, díky Bohu, nebude. Jak jsem vděčný, že dobu Velkého soužení nezažiji. Nebudu podřízen Antikristovi. Já patřím Kristu, vyznává náš přítel a bratr v Kristu. Nečekám na antikrista. Očekávám příchod Kristův.

Kdo má uši, slyš! Zj13,9(ek)Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí. Kdo má zemřít mečem, musí mečem zemřít. Teď musí Boží lid osvědčit trpělivost a víru. Zj13,10Bezesporu je to jeden z nejpůsobivějších výroků v Božím slově, které v nás vyvolávají bázeň až strach. "Jestli kdo" (kral.). To se opakuje třikrát, aby každý nastavil ucho a bedlivě naslouchal Božímu Slovu, a to bez přestání a v každém věku.Tedy víra z slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží Ř10,17kral."Má-li kdo uši, slyš". Znovu se zde snoubí svobodná vůle člověka a svrchovaná volba odjinud, shora."Jestliže kdo"(kral.) To znamená kdokoliv. "Má-li kdo uši" Nemá snad každý člověk uši? Má, ale jsou někteří lidé, kteří neslyší, přesto že uši mají. Jsou tací, kteří prostě vůbec neposlouchají - a neslyší.Měl jsem souseda penzistu. Jeho manželka byla obdivuhodná žena, jen trochu moc povídavá. Když šel soused něco dělat venku, vyndával si z uší naslouchátka. Jak jsem zjistil, dělával to záměrně.Jednoho dne prořezával strom, když z domu vyšla jeho paní a cosi mu snad pět minut vykládala, než si všimla, že její muž nemá v uších naslouchátka. On při jejím povídání nepřestal řezat pilkou, a tak se otočila a šla zpátky do domu. "Neslyšel jsi ani slovo, co jsem povídala, že!?", řekla. Přesně tohle si ovšem starý pán přál! Byl tam kvůli prořezání stromu, a ne proto aby vedl řeči.Je velmi mnoho lidí, kteří si pro slyšení Božího Slova jakoby vyndávají naslouchátka. Jednoduše to slovo nechtějí slyšet. Jak rád bych každému na zemi umožnil, aby s námi studoval Boží slovo prostřednictvím našeho rozhlasového biblického vzdělávání. Ale tak fantastický sen, že KAŽDÝ v zemi chce Bibli studovat, se mi nezdává. Vím, že vnímat budou jen ti, kdo mají ucho nakloněné ke slyšení Božího slova.

"Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí. Kdo má zemřít mečem, musí mečem zemřít". Tato Janova slova pro mne ani pro tebe, milý posluchači, pokud jsi Božím dítětem neplatí. Alespoň doufám, že ani pro tebe. Vím určitě, že nejsou pro mne - protože počínaje 4.kapitolou se ve Zjevení pojednává o budoucích událostech, které se už netýkají církve na zemi. Církev (tzn. všichni znovuzrození věřící z doby milosti) v době velkého soužení už na zemi nebudou.AJan ovšem mluví ke svatým Božím lidem, kteří v ten čas ještě budou na zemi. Jak zde vidíme v našem textu Zj13, během Soužení bude světovým diktátorem Antikrist. Lidé nebudou moci nic kupovat ani prodávat bez jeho svolení, bez příslušnosti k jeho jednotné organizaci a bez poslušnosti jeho nárokům. Bez jeho povolení nebudou smět ani cestovat. On

bude světu vládnout jako nikdy nikdo v minulosti.V těch dnech se má projevit "trpělivost a víra Božího lidu". Jestli budete na tomto světě během Velkého soužení, pak budete s trpělivostí a vírou muset nést hrozné zkoušky, které budou přicházet i na Boží lid věrných v té době.Bůh se očividně odtáhne od světa a na krátký a přesně vyměřený čas postoupí prostor Satanovi. Satan bude mít plnou moc. Kdyby to nebylo jen na krátký čas, na zemi by, podle slov Pána Ježíše, nikdo nezůstal (viz Mt24,22).Dnes ještě na světě aktivně působí Duch svatý, který satanův odpor omezuje, potlačuje. DSý svým způsobem brání zlu, ač se to možná ani nezdá. Ale pomysli jen, jaké to bude až tuto úlohu nebude konat, a až bude zlým lidem dovoleno dělat, co se jim zlíbí.

První šelma, kterou jsme v našem textu pozorovali, nám byla do našich reálných představ promítnuta jako politický vůdce, politická moc i osobnost. Osobnost, jejíž moc se rozšíří na celý svět. Nyní se dostáváme ke druhé dravé šelmě, která vystupuje ze země. A ta se ukáže jako mimořádný náboženský vůdce.Potom viděl jsem jinou šelmu vystupující z země, a měla dva rohy, podobné Beránkovým, ale mluvila jako drak Zj13,11kral.Totožnost této dravé šelmy se zjistí snáze než u té první. Když už víte, kdo je první šelma, není příliš těžké určit, o koho jde v případě této druhé.První šelma vystupuje z moře a druhá ze země. Jaký v tom je rozdíl? Moře představuje národy světa. Ohromné davy dnešního lidstva připomínají rozvlněné a neklidné moře - což ostatně o lidstvu platilo vždycky. Země, ze které vystupuje druhá šelma, podle našeho vykladače symbolizuje Palestinu, a přirozeně se předpokládá, že druhá šelma pochází z Izraele. Má to být mesiáš, a toho by Izrael nikdy nepřijal, kdyby nepocházel z jejich země, kdyby nebyl jedním z nich."Měla dva rohy jako beránek". Tím je naznačeno, že napodobuje Krista. První šelma je PROTI Kristu - ANTIkrist. Druhá šelma NAPODOBUJE Krista. A ve skutečnosti tím je také ANTIkrist (chápeme-li předponu "anti" ve významu "namísto"). Tato šelma se vydává za Krista, za Mesiáše.Má dva rohy jako beránek, ale ve skutečnosti je to vlk v ovčí kůži. Jen svým zjevem napodobuje "Beránka Božího, který snímá hřích světa" (J1,29). Ovšem s tím rozdílem, že tento pseudoberánek hřích nesnímá, neodečítá, naopak jej rozmnožuje, přičítá ba násobí po celém světě. Tato šelma nepřichází, aby konala svou vůli, ale aby se podřizovala a podporovala vůli první šelmy. Je to podvržený Kristus, podvodník. Bude mít plno řečí o tom, jak každého miluje, a zatím je nebezpečnou šelmou, ve své podstatě stejnou jako ta první, a klame celý svět.Pán Ježíš řekl:Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci Mt7,15Druhá šelma je extrakt či výtažek všech falešných proroků.PJ pro dobu soužení varoval:Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné Mt24,24

Potom viděl jsem jinou šelmu vystupující z země, a měla dva rohy, podobné Beránkovým, ale mluvila jako drak Zj13,11kral.Kteráž všecku moc první té šelmy provozuje před tváří její; a působí to, že země i ti, kteříž přebývají na ní, klanějí se šelmě té první, jejížto rána smrtelná uzdravena byla Zj13,12První dravá šelma propůjčí svou moc druhé šelmě, a tak si z ní vlastně udělá svého podřízeného. Ale obě tyto šelmy jsou v podstatě na stejné úrovni. Mají stejnou moc.

Druhá dravá šelma sehraje vůdčí roli při zahubení nevěstky ve Zj17. Nevěstka představuje nepravou církev, která přejde do období Velkého soužení. AJan neuznal za vhodné ji ani nazývat církví. Je nazvána jen nevěstkou. Pravá církev, která v tom období, o němž si zde čteme, už na zemi není, je naopak jmenována nevěstou Kristovou.Na tomto místě narážíme na poslední stopu domělé církve, která ve skutečnosti zapřela Krista i s celým svým humanismem. Falešný prorok nabídne světu něco nového k uctívání - první dravou šelmu, svévolného krále, člověka nepravosti, posledního diktátora světa (viz Dn11,36-39; Mt24,24; 2Te2,3-10).Lžiprorok se nám zde představuje jako příšerná druhá šelma, která první šelmu vyvýší natolik, že jí bude vzdávána božská pocta. Té šelmě, "které se zahojila její smrtelná rána". Je zřejmé, že první i druhá šelma jsou strůjci nejrůznějších zázraků. A dokonce zde můžeme vidět nějaké stopy léčitelství. Jak velké lži, jak "mocnému podvodu" jde vstříc tento svět! Dále je to v našem textu je potvrzeno:A činí veliká znamení, dokonce i oheň s nebe nechá před zraky lidí sestoupit na zem. Zj13,13(ek)Bylo jí dáno dělat znamení ke cti první šelmy a svádět jimi obyvatele země; rozkazuje obyvatelům země, aby postavili sochu té šelmě, která byla smrtelně zraněna mečem, a přece zůstala naživu. Zj13,14Tento lžiprorok předvádí znamení a zázraky (viz Mt24,24). Náš Pán před ním varoval. Jeho podvod spočívá mimo jiné v napodobování Eliáše, který přivolal oheň s nebe. Slučuje v sobě Jannése a Jambrése z doby Mojžíše (2Tm3,8):Farao však také povolal mudrce a čaroděje, a egyptští věštci učinili svými kejklemi totéž. Hodili každý svou hůl na zem a ony se staly draky. Ale Áronova hůl jejich hole pohltila 2M7,11-12/ek.Jinými slovy, byli to chytří kouzelníci, a jsem přesvědčen, že to byli lidé, kteří disponovali satanskou mocí. Šelma na konci věku bude také obdařena satanskou mocí.

V Mt3,11 čteme výrok Jana Křtitele: Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.Jan Křtitel řekl jasně, že on nemá k dispozici moc ohně, že jako předzvěst Mesiáše je jenom hlasem, který volá na poušti... Ale tento lžiprorok hodlá ve službách první šelmy dokonce napodobit Eliáše. Nutno však říci, že lžiprorok si bude zahrávat s ohněm tak dlouho, až bude sám hozen do ohnivého jezera (Zj19,20).Jak uvidíme ještě blíže, falešný prorok odkrývá karty tím, že nechává zhotovit obraz či sochu té první šelmy, toho člověka hříchu. Její podoba se zvýrazněnou smrtelnou ranou, která byla zázračně uzdravena, bude mocně působit na všechny lidi.A tu ši povšimněme jedné zajímavosti: Pán Ježíš nedovolil, aby bylo zachováno a aby přežilo něco, co souviselo s jeho fyzickou podobou. Ale podobizna Antikrista bude jednou zřejmě umístěna dokonce v jeruzalémském chrámu. Domnívám se, že to bude ona "ohavnost zpuštění"(kr) či "znesvěcující ohavnost", o které mluvil Daniel a také Pán Ježíš:Když pak uvidíte "znesvěcující ohavnost", o níž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém - kdo čteš, rozuměj -... Mt24,15.Děsný příběh v našem výchozího textu pokračuje takto:I dáno jí, aby dáti mohla ducha tomu obrazu šelmy, aby i mluvil obraz té šelmy, a aby to způsobila, kteřížkoli neklaněli by se obrazu té šelmy, aby byli zmordováni. Zj13,15kral.A rozkazuje všechněm, malým i velikým, bohatým i chudým, svobodným i v službu podrobeným, aby měli znamení na pravé ruce své, aneb na čelích svých, Zj13,16kral.a aby žádný nemohl kupovati ani prodávati, než ten, kdož má znamení aneb jméno té šelmy, aneb počet jména jejího Zj13,17kral.

Ještě jednou tentýž úsek podle ekum.Je jí dáno, aby do sochy té šelmy vdechla život, takže ta socha mluvila a vydala rozkaz, že zemřou všichni, kdo před ní nepokleknou. Zj13,15(ek)A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, Zj13,16aby nemohl kupovat nebo prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména. Zj13,17"Je jí dáno, aby do sochy té šelmy vdechla život" (použito řecké slovo PNEUMA). To bude neobvyklá modla. Izaiáš a všichni ostatní proroci uvádějí jako samozřejmost, že modly jsou mrtné, že neumějí mluvit. Ale zde je modla, která mluvit bude. Možná budou svoláni všichni vědci světa, aby se na takovou sochu podívali. Vědátoři potom oznámí, že tomu nerozumí, že nemohou ten jev vysvětlit. Že je to prostě zázrak. Tato ohromujícího událost způsobí, že celý svět se k šelmě obrátí a bude se jí klanět.Nyní se tedy, poněkud obrazně řečeno, koná "svatba", soše jsou oddány náboženství a podnikání. Bude-li chtít někdo podnikat, bude muset mít znak šelmy. V době, kdy žil AJan, vypalovali velitelé znamení svým vojákům. Podobně otroci měli cejch od svých pánů. Zasvěcenci určitých pohanských chrámů měli vypáleno znamení boha nebo bohyně, kterému či které sloužili. Ptolemy Philopater prý nechal všechny Židy v Alexandrii označkovat břečťanovým listem, což byl symbol Dionysiův.V současné době se v novinách objevil článek, který novinář nadepsal: "Život s čísly". S politováním se v něm zabývá faktem, že u sebe musíme nosit brašnu se spoustou různých dokladů, a svůj příspěvěk uzavírá slovy: "Problém by se zjednodušil, kdyby vláda přidělila každému z nás jeho vlastní víceúčelové číslo, které bychom měli třeba vytetované na čele nebo na ruce. Ušetřilo by nás to nepříjemností spojených s nošením všech těch dokladů.Abyste mi špatně nerozuměli: Tento citát z nějakého časopisu NENÍ naplněním proroctví! Ale ukazuje nám to na MOŽNOSTI jeho brzkého uskutečnění. Co je znamením či cejchem šelmy? Nevíme. Není nám to blíže popsáno. To ovšem, žel, nezabránilo mnoha vykladačům, aby nám oni velmi přesně řekli, co je to za znamení!

Tuť jest moudrost. Kdo má rozum, sečtiž počet té šelmy. Nebo jest počet člověka, a jestiť počet ten šest set šedesáte a šest Zj13,18"Tu je moudrost" - ta slova nám zní spíš jako ironické prohlášení, zejména uvážíme-li, jaká změť domněnek se během staletí nakupila kolem tohoto verše.Uvedené číslo má v řečtině zvláštní uspořádání.HEXAKOSIOI - 600HEXEKONTA - 60HEX - 6Viditelné číslo šelmy a jeho skutečný význam čekají na den, až se šelma projeví se vším všudy. Nemyslím si, že se už projevila. Toto číslo se mnoha lidem stalo malou skládačkou pro zábavu. Ale přátelé, co je to za číslo a kdo je ve skutečnosti ta šelma, to lidé doopravdy poznají teprve v době Velkého soužení.Navrhoval bych, abychom neztráceli čas pokusy o určení osoby třeba právě z tohoto čísla. Místo toho raději poukazujme lidem na Ježíše Krista, dokud je čas. Abychom aspoň trochu zredukovali počet těch, kteří budou muset prožívat Velké soužení, a kteří tedy osobně poznají, co číslo šelmy znamená.Netoužím znát přesný význam čísla šelmy a jsem vděčný, že v té době nebudu muset žít, vyznává náš (dnes už zesnulý) kazatel. Jsem nesmírně vděčný, že znám Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána. Místo toho, abych ztrácel čas s Antikristem, chci poznávat Krista. S APem mohu vyznávat:

...abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti... Fp3,10Jedrn pozitivní a důležitý poznatek z tohoto přemýšlení je pro nás v současné době skutečnost, že první šelma je člověk. Učí mne to nedůvěřovat člověku.Toto praví Hospodin:"Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina. Bude jako jalovec v pustině, který neokusí přicházející dobro. Bude přebývat ve vyprahlém kraji, v poušti, v zemi solných plání, kde nelze bydlet.Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu. Bude jako strom zasazený u vody; své kořeny zapustil u vodního toku, nezakusí přicházející žár. Jeho listí je zelené, v roce sucha se ničeho neobává, nepřestává nést plody" Jr17,5-8V tomto úseku knihy Zjevení mě příliš nezajímá ani číslo šelmy, ani otázka, kým vlastně je, či cokoliv jiného bližšího o ní, ale tato pasáž mě nutí poznávat víc a víc Ježíše Krista, neboť podle Božího slova si plánuji, že budu na věky s Ním. Ne proto, kým jsem nebo co jsem sám vykonal, ale proto, že Ježíš Kristus za mne na kříži zemřel. Z jeho milosti půjdu tam, kde je On.

Milí posluchači, když si právě otevíráme 14.kap.Zj, náš průvodce nás upozorňuje, že máme před sebou zvláštní téma, které se dále postupně ještě upřesní. Formuluje je takto: Výhled na závěr Velkého soužení.Toto 14.kap. obsahuje několik událostí. Opět je vsuvkou, či jakousi mezihrou. Vidíme v ní Beránka na hoře Sión, slyšíme provolání o věčném evangeliu, prohlášení o soudu nad Babylonem a nad těmi, kdo přijali znamení šelmy, dále zde je pak pochvala těm, kteří v Pánu umírají, a konečně předpremiéra Armageddonu, dá-li se to tak říci.14.kap.Zj, kterou máme před sebou, tvoří krátkou vsuvku či mezihru v sérii sedmi hlavních postav. Je zřejmé, že nebylo vhodné tuto dějovou mezihru vsunout mezi vystoupení šesté a sedmé bytosti, jimiž jsou dvě dravé šelmy. Oběma šelmami bylo nutné se zabývat společně, protože jsou téměř jako siamská dvojčata, a spojení mezi nimi se nedá narušit. Proto tahle mezihra následuje až po sedmé postavě, aby byl zachována přirozená návaznost celého děje knihy. Kniha Zj není nahodilou snůškou vidění, ale děj se v ní rozvíjí v logickém, chronologickém ba někdy přímo matematickém uspořádání.V této kapitole upoutá naši pozornost několik dalších postav nebo bytostí. Budou to jiné postavy než bylo oněch sedm, které jsme viděli před tím. Tak získáme ucelený pohled na veliké události z předchozích dvou kapitol.Jak jsme viděli, to údobí bude nejtemnějším dnem a nejhrůznější hodinou v dějinách světa. Vpravdě svátek pekla. Každý přemýšlivý člověk nevyhnutelně si musí klást otázku: "Jak může Boží lid vůbec žít v takové době? Mohou zůstat Pánu věrni až do konce, když nepřítel má nad nimi tak ohromnou převahu?" Odpověď najdeme v kapitole, kterou jsme si právě otevřeli.Pastýř, který začal se 144.000 ovečkami, se s nimi teď ztotožňuje jako Beránek. A povšimněte si, že těch oveček není 143.000; má jich stále 144.000 - neztratil ani jednu! Vykoupil je, označil si je pečetí a zachoval je, neboť On je ten velký a dobrý pastýř ovcí.Tu je asi dobré zdůraznit, že tyto ovce jsou z jiného stáda, než do kterého patříme dnes my, kdo jsme vírou přijali PJe jako svého Spasitele. Tohle jsou ovce, které dobrý pastýř provedl Velkým soužením. Takový obraz vidíme hned v úvodu kapitoly.Jak je to povzbuzující vědět, že Beránek - a nikoli ty dříve zmíněné dvě šelmy - bude mít poslední slovo. A on není beránkem zevně, který by přitom mluvil jako drak. Je to sám Pán Ježíš. A protože Kristus bude mít poslední slovo, padne i ten Babylon, o kterém ještě bude řeč. Padne představitel mocné politického, obchodního i náboženského způsobu ovládání lidí z období Velkého soužení. A stoupenci šelmy budou potrestáni.

Ačkoliv mnoho těch, kdo budou Kristovi, se ve Velkém soužení stanou mučedníky, oni ve skutečnosti neprohrají naopak - zvítězí!Náš učitel spolu s Calvinem vyznává, že by raději byl na straně těch, kteří se dnes zdají být poraženi, ale nakonec vyhrají. Než aby byl na straně současných zdánlivých vítězů, kteří ovšem utrpí věčnou škodu. Jsem rád, že jsem na vítězné straně, protože patřím Kristu. A také v době souže Kristus odmění své věrné, odmění všechny, kteří v té době pro něho podstoupí mučednickou smrt, jako nejvyšší znamení věrnosti.Potom později v 19.kap. uvidíme, jak se Beránek vrací na zem. Bude to jako východ slunce po mimořádně temné noci. Ráno se přibližuje. Temnota se vytratí a vyjde slunce spravedlnosti s uzdravující mocí na svých paprscích.

A viděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na čele napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce. Zj14,1ek"Viděl jsem" - to znamená, že Jan stále přihlíží konkrétním událostem. Cívka děje se odvíjí a příběhy jdou jeden za druhým."Beránek" je Pán Ježíš Kristus, jak jsme ho viděli už v kapitolách 5-7 a 12-13."Hora Sión" je v Jeruzalémě. Nemá smysl pokoušet se ji umístit někam jinam než právě do Jeruzaléma v izraelské zemi.První verš 14.kap. můžeme srovnat s obrázkem klidné pastýřské scény, která zahajuje tisícileté království zde na zemi. V té době bude Pán Ježíš vládnout v Jeruzalémě. Bůh sám nazval Jeruzalém městem velkého krále. A v Ž2,6 praví:Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře! Ž2,6Je to Otcův záměr, aby Pán Ježíš dosedl na Davidův trůn v Jeruzalémě a konkrétně na hoře Sión.Pokud jde o ty "Sto čtyřicet čtyři tisíce", věřím, že jde o lidi, kteří byli v 7.kap.Zj označeni pečetí, přestože si uvědomuji jisté problémy spojené s tímto názorem. Tito lidé prošli Velkým soužením podobně jako kdysi tři židovští mládenci v době proroka Daniele prošli ohnivou pecí.Všimněte si, že Beránek s nimi stojí na hoře Sión. Ač je sám nazván Beránkem, je zároveň i Pastýřem. Nezapomeňme, že hned zpočátku měl těch svých věrných ovcí 144.000, a týž počet jich s ním je i teď po skončení Velkého soužení. Neztratil tedy ani jedinou ovečku.Můj příteli, když nás v dnešní době Satan tlačí k zemi, je nám přece k dispozici živý, vítězný Kristus! A nic nestojí v cestě, abychom jej lépe poznávali, a aby on zaujímal den po dni větší prostor a vyšší místo v našich životech.Když zahlédnu plakáty s heslem "Ježíš je odpověď", vždycky si řeknu, že přece záleží na tom, jak zněla otázka. On je určitě odpovědí na problémy, s nimiž se lidé potýkají, když se sami snaží najít řešení pomocí svých vlastních metod. A potom vám někteří takoví říkají, že když dodržíte pravidla jejich prý ověřeného a spolehlivého systému, tak se dokážete vypořádat s problémy svého osobního života, domácnosti, práce a třeba i s problémy ve svém sboru.Myslím, že nikdy dřív nebylo tolik výuky ve všech těchto oblastech, a přece je každodenní zkušeností lidí, a to i věřících, že vítězného života ve skutečnosti nějak ubývá. Co je dnes skutečným řešením? Nepotřebujeme jen nějakou ověřenou metodu. Potřebujeme Krista. Potřebujeme ho znát smysluplným způsobem. Musíme mu být blíž. Mimochodem, ptá se nás náš učitel, kdy jste PJi naposledy řekli, že ho milujete? On mnohokrát řekl a také skutkem dokázal, že miluje vás. Neměli byste to občas říci a dokázat také vy jemu?

A slyšel jsem hlas s nebe, jako hlas vod mnohých, a jako hlas hromu velikého. A hlas slyšel jsem těch, kteříž hrají na harfy své. Zj14,2kral.A zpívali jakožto píseň novou, před trůnem, a před těmi čtyřmi zvířaty, a před těmi starci, a žádný nemohl se naučiti té písni, jediné těch sto čtyřidceti a čtyři tisíce, kteříž jsou koupeni z

země Zj14,3kral."Slyšel jsem". Jan je nejen divák, ale i posluchač. 144.000 vykoupených tvoří v miléniu nebeský chór. Příteli, slyšel jsi někdy pěvecký soubor o 144.000 hlasů? Doposud to zemi s nebem neladilo, ale zde už Satanova vláda končí a tak mezi zemí a nebem nastává souzvuk. Bůh má v nebi své harfeníky. Zatímco oněch 144.000 zpěváků je na zemi, na hoře Sión (tedy hodně daleko od nástrojů).Jelikož jsem byl mnoho roků pastorem, slyšel jsem hrát mnoho různých hudebníků, i harfeníků, vzpomíná BMG. Hráli všechno možné. Někdy lépe, někdy hůř. Ale ti, o kterých si teď čteme, jsou jiní. Hudba těch nebeských muzikantů bude překrásná."Sto čtyřicet čtyři tisíce z obyvatel země, kteří byli vykoupeni". To jsou ti, kteří jsou připraveni, aby vstoupili do milénia na zemi. Nebyli vzati do nebe. Pamatujme, že je před námi obraz tisíciletého království na zemi, a tito lidé budou žít na zemi. Nespasení lidé, kteří nezůstali věrni živému Bohu, zde žít nebudou."Nikdo nebyl schopen naučit se té písni, než ty sto čtyřicet čtyři tisíce obyvatel země, kteří byli vykoupeni". To znamená, že nikdo jiný nebude moci tu zvláštní zpívat píseň chvály Bohu - jen Beránkovi vykoupení.Kéž by se tuto pravdu už dnes přivlastnili i někteří vedoucí hudebních skupin a pěveckých těles v různých sborech, aktualizuje náš učitel tato slova ze Zj. Chápu přání, aby slyšeli zpívat snad každého ve shromáždění, ale mají-li mezi posluchači lidi věřící i nevěřící, neměli by chtít na neobrácených lidech, aby zpívali písně o vykoupení. Vždyť je tak mohou přímo vést k tomu, aby lhali, nebo ještě hůře, aby citovými zažítky s hudbou a zpěvem podváděli sami sebe...! Přece nemůžete chtít po neobráceném člověku, aby zpíval třeba tenhle text:"Tvá vzácná milost, šťastný den, je spasen lidský vrak!Já ztracený byl nalezen, slepému vrácen zrak."Zpívá-li tuto píseň neobrácený člověk, udělali jste z něho lháře. Ať tedy zpívají jen vykoupení. Žalmista napsal:Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka Ž107,1-2.Příteli, nikdo kromě vykoupených nebude moci vyznávat, že je Bůh dobrý. Proto dnes potřebujeme jasné a utvrzené křesťanství.Pozorujeme tedy, jak se v této zvláštní scéně tisíciletého království vytvořila nádherná harmonie mezi nebem a zemí. V jakém je to protikladu k předchozí 13.kap., kde země byla pod správou šelem ve vzpouře proti nebi, proti Bohu a proti Beránkovi... Zde je už všechno v úžasné harmonii a pohodě pod správou Beránka.

Další slova v našem textu Zj znějí zase dosti zvláštně. Jak by ne, vždyť jde o zcela zvláštní události, na které tu nahlížíme jakoby nebeským dalekohledem... Zase vám tento text přečtu z obou nejčastěji používaných českých překladů:Totoť jsou ti, kteříž s ženami nejsou poškvrněni, nebo panicové jsou. Tiť jsou, kteříž následují Beránka, kamž by koli šel; tiť jsou koupeni z lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi. Zj14,4kral.A v ústech jejich není nalezena lest; neboť jsou bez úhony před trůnem Božím Zj14,5kral.To jsou ti, kdo neporušili svou čistotu se ženami a zůstali panici. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Ti jako první z lidstva byli vykoupeni Bohu a Beránkovi. Zj14,4ekZ jejich úst nikdo neuslyšel lež; jsou bez úhony. Zj14,5ek"Neporušili svou čistotu se ženami a zůstali panici". Co to znamená? Mám-li být upřímný, býval jsem trochu na rozpacích, přiznává náš jindy docela přesvědčivý komentátor a vykladač. Může to platit doslova nebo to také může mít duchovní význam. Myslím si, že správné je svým způsobem obojí.Velké soužení je v Janově prorockém výhledu doba utrpení na zemi, které se nedá srovnat s ničím, co tu kdy bylo. 144.000 zvláštně označených lidí tímto období prošlo a zůstali věrni.

Mimořádná doba si vyžádala v jistém smyslu mimořádné chování těchto věrných. MG podává návrh vysvětlení přečtených veršů v tom smyslu, že tito znamenaní měli důvod, proč se neoženit.A pak náš dávný pamětník pokračuje vzpomínkou: Z dětství si pamatuji na jednoho mladého muže, který narukoval do 1.světové války. Byl zasnouben s dívkou, ale už se nikdy domů nevrátil. Pamatuji si na jiné hochy, kteří se těsně před odchodem do války oženili. Někteří se stali otci dětí, jež sami nikdy nespatřili. Válečná doba. Doba soužení! Mnoho dívek se pak přiznalo: Kéž bychom se v ten čas nebyly provdaly! Ano, čas Velkého soužení bude tak hrozný, že bude rozumné se neženit, nevdávat.Možná si vzpomenete, že prorok Jeremiáš žil v podobné kritické době. Bylo to za časů babylonského zajetí. Vzhledem k nejistým dnům mu Bůh sdělil zvláštní pokyn:Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Neber si ženu. Nebudeš mít na tomto místě syny ani dcery. Toto praví Hospodin o synech a dcerách zrozených na tomto místě, o jejich matkách, které je porodily, a o jejich otcích, kteří je zplodili v této zemi: Zemřou na smrtelné nemoci. Nebude se nad nimi naříkat a nebudou pohřbeni. Budou hnojem na povrchu role. Skoncuje s nimi meč a hlad. Jejich mrtvoly budou za pokrm nebeskému ptactvu a zemskému zvířectvu" Jr16,1-4.I Pán Ježíš se s lítostí zmínil o ženách, které se stanou matkami v průběhu Velkého soužení:Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Mt24,19Během Velkého soužení se při všeobecné zvrácenosti, jež se bez jakýchkoli břehů rozvine a zaplaví svět, bude klást ještě větší důraz na sex, než jak je tomu třeba dnes. Očividně bude převládat nemorálnost nejhrubšího kalibru. Oněch 144.000 se však bude vyhýbat hříchům té doby a zůstanou čisti... Tolik komentář našeho rozhlasového učitele.Mohlo by se přihodit, že z tohoto ilustrovaného podání našeho DrMG by někdo vyvodil myšlenku, že manželství je snad určitá zátěž ve smyslu nečistoty před Bohem, jak jsem se s tím už taky setkal. Jakoby ten, kdo vstoupil v manželství byl méně posvěcený, než ten, kdo je svobodný... K tomu pokládám za nutné poznamenat, že z jiných textů Písma je naprosto zřetelně vidět Boží úsudek, že manželství včetně jeho intimní stránky samo o sobě není nic nečistého, naopak má být posvěcené a ve všech oblastech samotnému Pánu oddané. V tom případě je taky samým Pánem požehnané...Druhá možnost výkladu tohoto textu Zj14,4-5 je podle našeho komentátora v tom, že čistotu budeme chápat také přeneseně, duchovně.Zamysleme se chvilku nad duchovním cizoložstvím. Totiž SZ jako duchovní smilství klasifikoval modlářství. Klasický příklad je v Ezechieli 16, kde nacházíme přísné Boží obvinění Izraele. Je to obvinění ze smilství či cizoložství - čili z modlářství. V údobí Velkého soužení se 144.000 vykoupených bude kromě morální nečistoty vyhýbat také jakémukoli uctívání či klanění šelmě a jejímu obrazu, jak jsme si o tom četli nedávno.Takže poznámka, "to jsou ti, kdo neporušili svou čistotu se ženami a zůstali panici" se může týkat čistoty doslova ale i v duchovním smyslu slova. Mimochodem dohromady to má přesvědčivý význam povzbuzení ke svatosti ve všech směrech...

"Ti jako první z lidstva byli vykoupeni Bohu a Beránkovi," četli jsme si před chvilkou. To slovo se docela určitě vztahuje na izraelský národ, vysvětluje dále DrMG. A k tomuto vysvětlení připojuje citát z Ř:Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých! Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve Ř11,15-16Izrael je tedy popisován jako první sklizeň, prvotina, obzvláště těchto 144.000. Jsem přesvědčen, že zaujmou jedinečné postavení v tisíciletém království. Zřejmě budou tvořit spolu s Beránkem předvoj, až se vrátí, aby zde zřídil své království, jak uvidíme v 19.kapitole.

"Z jejich úst nikdo neuslyšel lež" - to znamená, že neměli účast na velké lži šelmy, když používala padělaných zázraků a všelijakých jiných podvodů. Nezamilovali se do jejích lží, nepoddali se jim. Vzpomeňte, že Pán Ježíš řekl, že kdyby bylo možné svést vyvolené, byli by svedeni také. Ale oni budou ochráněni."Jsou bez úhony". Jsou snad bez úhony proto, že byli očištěni Velkým soužením? Nikoli. Jsou bez úhony, protože mají oblečenu spravedlnost získanou skrze Beránka. A to je cesta, po níž jdu do nebe také já, přátelé. Nejdu do nebe proto, že si o sobě myslím, že jsem dobrý, vždyť vím, že dobrý nejsem. Ale nedívejte se na mne příliš opovržlivě, protože ani vy nejste dobří. Všichni jsme hříšníci. Ale ti, kdo přijali PJe jsou spaseni Boží milostí.

I viděl jsem jiného anděla letícího po prostředku nebe, majícího evangelium věčné, aby je zvěstoval těm, kteříž bydlí na zemi, a všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu. Zj14,6kral.Řkoucího velikým hlasem: Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho; a klanějte se tomu, kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod Zj14,7kral."Jiný anděl" předznamenává další radikální změnu v plánu Božího jednání se zemí. Je první v přehlídce šesti "jiných" andělů, o kterých je zmínka dále ve verších 8-9 a 17-18.V naší etapě dějin, v níž žijeme, bylo poselství evangelia svěřeno výlučně lidem. Je známo z Písma, že andělé by zvěst evangelia rádi nesli, ale nebylo jim to dovoleno.Na začátku Velkého soužení jsou Božími posly lidé, jak prozrazuje 144.000 vykoupených. Ale už ani ti dva svědkové s nadpřirozenou mocí se nemohli postavit proti Satanově mocii, a byli vzati z této pozemské, satanem ovládané scény doby velkého soužení. Tíha doby Velkého soužení je tak nesnesitelná, že jen andělé mohou dokončit Boží poselství světu. Andělé jsou nezničitelní, pokud konají to, k čemu je Bůh poslal.Jinak andělé stejně jako lidé byli Božími posly v dobách SZna, k němuž se časy po vtržení církve v mnohém dají přirovnat. Pisatel listu Židům na ta SZní poselství andělů vzpomíná slovy:... slovo zákona, které vyslovili andělé, bylo pevné... Žd2,2"Jiný anděl tedy letí středem nebeské klenby". Před několika lety byl takový výrok lidem jenom k smíchu, byl zdrojem posměchu ze strany kritiků Bible. Ale generace seznámená se satelitbá technikou na poněkud technizovaném pojetí tohoto výroku neshledává zdaleka nic směšného.Přenášení zvuku a obrazu prostřednictvím odrazu od ionosféry nebo prostřednictvím jednoho či více satelitů, se stala běžnou, je praktická, a už nemusíme čekat na večerní vydání novin, chceme-li se dovědět, co se děje v Izraeli, Anglii nebo Japonsku. Všechno mužeme VIDĚT z přímého přenosu.A tak dnes už není nepředstavitelné, že anděl, kterého Jan popisuje - "letící středem nebeské klenby" - sehraje úlohu informátora, či zvěstovatele třeba pro celý svět najednou...Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu. Zj14,6ekVolal mocným hlasem: "Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu; poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod." Zj14,7Zazněl tu pojem "věčné evangelium". Přirozeně vyvstává otázka, jak může jít o evangelium, když slovo EVANGELIUM znamená "radostnou zprávu"? Přináši snad tento anděl radostnou zprávu? Ano, bude to radostná zvěst pro ty, kdo věrni a patří Beránkovi, ale pro nevěřící bude znamenat zlou zprávu."Bojte se Boha" - zní poselství toho "věčného evangelia". Pisatel knihy Př se vyjádřil, že Boží bázeň nebo snad spíš bázeň před Bohem je počátek moudrosti. Vskutku, anděl zde připomíná: "Buďte moudří, buďte bezúhonní. Je třeba, abyste se BÁLI Boha. Bůh vás spasil svou milostí, ale bude soudit tuto zemi". Je to poslední Boží volání před návratem Krista jako soudce.

V této 14.kap., jak ji postupně spolu pročítáme, nám Bůh představuje anděly, kteří se později objeví v knize Zjevení znovu, ale na tomto místě nás chce více méně informovat o programu svého dalšího jednání.Za ním letěl druhý anděl a volal: "Padl, padl veliký Babylón, který opojil všechny národy svým smilstvím a dal jim pít z poháru hněvu. Zj14,8ekPan Alexandr Hislop napsal knihu s názvem "DVA BABYLONY", která je pro naši dnešní dobu obzvlášť případná. Ukazuje, že Babylon byl od samého počátku Satanovým hlavním stanem. Babylon je místem, kde modloslužba nahrazující uctívání živého Boha vůbec začala.Žena jménem Semiramis byla manželkou Nimroda. Někteří odborníci si myslí, že byla jeho matkou a provdala se za vlastního syna. Byla královnou Babelu, pozdějšího Babylona a vymyslela si roztomilý příběh (začátek celého modlářského systému), podle něhož se zrodila z vejce v řece Eufratu. Rozbila skořápku a vystoupila z ní jako dospělá. Inu a uctívání Semiramis uvedlo mezi modlářská náboženství a všelijaká božstva ženský princip. Je zřejmé, že Babylon byl zdrojem falešných náboženství."Padl, padl Babylón". Druhý anděl tedy letí a oznamuje něco, co se teprve má stát, jakoby se to už bylo stalo. V původní řečtině je slovo "padl" v aoristu (což je minulý čas používaný v proroctvích, vysvětluje náš řečtinář DrMG). Jinými slovy, Boží prorocké slovo je tak jisté, že je předkládáno, jakoby už k události došlo. Je stejně jisté, jako kdyby již bylo minulostí, jako by patřilo do historie.Při výkladu Iz jsme, mimochodem spolu s naším teologem uvažovali nad tím, že město Babylon bude v letech Velkého soužení zřejmě znovu postaveno. Věřím, že starodávný Babylon bude opět vybudován, ač ne na původním místě, a že soud, předpovězený v knize Izaiáše, se ještě uskuteční.Babylonské modlářství je duchovní opojení, které uchvátí celý svět. Proto vidíme v současnosti tolik experimentování s okultními a satanskými bohoslužbami, se zaklínáním zlých duchů a všemi ostatními kulty, které jsou ve své podstatě nepochybně protibožské. Poslyšte, co o tomto národu v určité době řekl starozákonní prorok:Zlatým kalichem byl Babylon v Hospodinově ruce, opájel všechny země; pronárody pily jeho víno, proto pronárody třeštily. Jr51,7V Babyloně tedy začalo mnohé, čím se národy nechaly opojit, protože odmítly živého Boha. Lidé a národy ve svém odstoupení od Hospodina zabloudili z pravé cesty k Bohu a místo toho se vydali cestou klamu, cestou svých vlastních klamných náboženství a kultů, kterých je plná historie...Potom u proroka Izaiáše čteme:Babylón, skvost mezi královstvími, pyšná okrasa Kaldejců, dopadne jako Sodoma a Gomora, vyvrácené Bohem Iz13,19.Tak bude vypadat soud nad Babylonem. Soud nad náboženským Babylonem v kap.17 a nad obchodním Babylonem v kap.18.My si tu v našem textu Zj14 podle kral. překl. čteme:A jiný anděl letěl za ním, řka: Padl, padl Babylon, to město veliké, nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všecky národy Zj14,8kral.

Příčinou Velkého soužení nebude jen Satanovo vyvržení na tuto zem, či jeho absolutní uvolnění, ale důvodem bude také Kristův soud, který dopadne na zemi. Kristus přímo a osobně začne likvidovat vzpouru, která je na zemi vedena proti němu, vysvětluje náš biblista.Nyní máme před sebou text, který ještě nedávno mohl znít velmi podivně, ale nyní si díky vývoji techniky docela elegantně dovedeme představit uskutečnění tohoto biblického proroctví... Nechceme však zacházet do detailů, ke kterým nás nevede samo Písmo, jinak z toho může být jakýsi paskvil, který za pár roků bude k smíchu... Ale teď už k samotnému

textu, jenž navazuje na to, co máme v našem čtení za sebou:Za nimi letěl třetí anděl a volal mocným hlasem: "Kdo kleká před šelmou a před její sochou, kdo přijímá její cejch na čelo či na ruku, Zj14,9bude pít víno Božího rozhorlení, které Bůh nalévá neředěné do číše svého hněvu; a bude mučen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem. Zj14,10ekA jeho muka neuhasnou na věky věků a dnem ani nocí nedojde pokoje ten, kdo kleká před šelmou a jejím obrazem a nechal si vtisknout její jméno. Zj14,11Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši." Zj14,12Zde je zřetelné, že jde o skupinu lidí, kteří "zachovávají přikázání Boží", čili rozhodující v té době budou zase ustanovení Staré smlouvy, SZ.Z přečteného oddílu vyplývá naprosto jasně, že v této napjaté době pod vládou šelmy, nemůže nikdo zaujmout neutrální postoj. Ve 13.kapitole jsme viděli, že hroznou alternativou pro ty, kdo odmítnou přijmout znamení šelmy, je mimo jiné hladovění. Na druhé straně však ten, kdo znamení dostane, přivolává na svou hlavu Boží hněv."Bude také pít víno Božího rozhorlení (hněvu)". Jestli se domníváte, že církev bude procházet Velkým soužením, vrací se ke svému základnímu eschatologickému přístupu náš učitel, pak zároveň připouštíte, že Pán Ježíš Kristus nechá svůj lid pít neředěné víno z kalicha svého hněvu. Tomu prostě nemohu věřit, že by Kristus takto jednal s církví, kterou vykoupil.

"Víno Božího hněvu" je obrazné vyjádření převzaté ze SZ. V Ž75,9 čteme:Hospodin má v ruce kalich: víno kvasí, je plné příměsků, z něho nalévá a vypijí je i s kaly až do dna všichni svévolníci země. Ž75,9Starozákonní proroci se vícekrát vraceli k tomuto tématu. Spatřovali kalich hněvu naplněný až po okraj. Bůh byl trpělivý a dovolil člověku svobodně se rozhodovat. Dovolil mu tedy i hřešit stále dál. Ale až se kalich hněvu naplní, Bůh přinutí bezbožnou lidskou společnost vypít jej až do dna (obrazně - vtiskne jí kalich mezi rty). Vzpurní lidé se vytrvale přičiňují o to, že Boží hněv se sbírá, že roste. Kalich se plní, až bude muset přijít soud. Projev nebo výsledek toho hněvu je zde popsán dost odpudivým výrokem: "A bude mučen ohněm a sírou".Dovolte, abych podotkl, že pokud se nejedná doslova o oheň a síru, ale jen o obraz, pak cokoli jiného, co by tento obraz znázorňoval, musí být ještě horší než je oheň a hořící síra, vysvětluje náš biblista. Jsou-li tyto pojmy jen symbolem, pak si vzpomeňte, že symbolů se používá k poskytnutí dílčí a neúplné představy o realitě. Sama skutečnost bývá mnohem silnější než, co naznačuje symbol, který ji znázorňuje.Možná je to tedy symbol, ale vzpomeňte si, že v Sodomě šlo o oheň a hořící síru v pravém slova smyslu. Je to fakt, který bychom si měli řádně promyslet, chce-li někdo odmítnout doslovné peklo.V této stati si asi povšimnete, že Kristus a andělé vidí peklo. Není zde však řečeno, že je vidí také čtyřiadvacet starců. Můžeme z toho usuzovat, že církev nic neví o tom, co se děje na zemi? Jsem nakloněn věřit, že církev nespatří to trápení, které se v průběhu Velkého soužení bude na zemi odehrávat, ale Kristus a svatí andělé tomu určitě přihlížet budou.Náš Pán řekl: Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen Mt24,13Jak v tom může někdo vytrvat? Věrní vytrvají jen proto, že dostali pečeť Ducha Božího a plášť Kristovy spravedlnosti. Budou schopni to všechno překonat a zvítězit pro krev Beránka. A tak ti věrní v době soužení nemohou dělat nic jiného, než vyčkávat až bouře přejde a až se Kristus vrátí na zem jako král...

A slyšel jsem hlas z nebe: "Piš: Od této chvíle jsou blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi." Zj14,13ekZde je jeden verš, který bývá tu a tam citován při pohřebním rozloučení. Jak potvrzují jiné NZní texty, naplnění toho slova můžeme vzít jistě i pro naši dobu, neboť ten, kdo je v Pánu,

čili kdo jej přijal jako svého osobního Spasitele a Pána, si může být jist tím, že v Něm samotném je blahoslavený, ale výslovná aplikace tohoto verše z naší Zj14 je zaměřena do budoucnosti. Verš se vztahuje výlučně na období Velkého soužení.Zřejmě mnoho svatých v době soužení položí pro Krista svůj život. Jak oněch 144.000 z Izraele, tak i nejmenovaný počet pohanů, kteří budou v oněch dnech spaseni. Budou umučeni. V čase Velkého soužení zavládnou takové poměry, že bude lepší zemřít než žít. Tehdy jim tento verš bude skýtat útěchu a záruku. Najdou odpočinutí od svých starostí a žalu, a jejich skutky půjdou za nimi, což znamená, že Pán je odmění.Podobně to však i v naší době, v době milosti můžeme za různých okolností prožívat i my. AP se při zamyšlení o vlastní smrti vyjádřil takto:Táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás. Proto pevně spoléhám, že zůstanu a budu se všemi vámi k vašemu prospěchu a k radosti vaší víry, abyste se mohli mnou ještě více chlubit v Kristu Ježíši, když k vám opět přijdu F1,23-26.Osobně bych tu rád ještě pár let zůstal a vyučoval Boží slovo, přiznává náš stařec. Vůbec do nebe nespěchám, i když se tam těším za svým Pánem.Svoje stanovisko mohu ilustrovat starou historkou: Před lety přišel v neděli večer do sboru jeden černý chlapec. Kazatel se v rámci svého kázání ptal: "Kdo z vás chce jít do nebe?" Každý zdvihl ruku, až na toho chlapce. Kazatel se na něho zadíval a pak se ho zeptal: "Synku, ty nechceš jít do nebe?" "Určitě ano", odpověděl, "ale myslel jsem, že ten odchod chystáte už na dnešek!"Inu, i dkyž se těším, nechci ani já ještě dnes odejít, vyznává náš stařec, který je v době vysílání tohoto českého zpracování jeho pořadů už u Pána. Nakonec stejně půjdu, ale rád bych žil a sloužil ještě co možná nejdéle. Pro mne by byla touha zemřít nepřirozená, ale ve Velkém soužení bude jiná situace. Vykoupení budou v té těžké době jen trpělivě a zřejmě ve velkém žalu čekat. Budou-li umučeni, bude to pro ně vlastně vysvobození. Tu se nan nich naplní slovo, které jsme si četli: "Blahoslavení mrtví, kteří umírají v Pánu". Pán totiž spolehlivě odmění jejich věrnost, trpělivost a skutky v té době prokázané. Bůh nikoho nespasí pro jeho skutky, ale odmění za ně ty, kdo přijali PJe.

I pohleděl jsem, a aj, oblak bělostkvoucí, a na tom oblaku seděl podobný Synu člověka, maje na hlavě své korunu zlatou, a v ruce své srp ostrý Zj14,14kral."A viděl jsem, hle..." To je vyjádření, které znovu zdůrazňuje okolnost, že AJan je v této scenérii osobním účastníkem, nejen posluchačem nějaké zprávy, ale také divákem."Bílý oblak, a na oblaku sedí někdo jako Syn člověka". Je to jasně Pán Ježíš Kristus, vysvětluje jednoznačně náš vykladač. A oblak je součástí znamení jeho totožnosti, jak to sám PJ předvěstoval svým učedníkům:Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velikou mocí a slávou Mt24,30."Na hlavě má korunu ze zlata". Další potvrzení, že ten "někdo na běloskvoucím oblaku" je Pán Ježíš Kristus. On je hlavním hrdinou Knihy Zjevení, přátelé. Chcete-li si o PJi udělal pravdivý obraz, potřebujete k tomu tuto knihu. Zde jej vidíme jako krále. Už nikoli jako proroka nebo kněze. Ve spojení s jeho návratem na zem jej vždycky pozorujeme v královském úřadě."Ostrý srp" má vyjádřit, že návrat Mesiáše na tuto zem bude spojen s precizně spravedlivým potrestáním zlých lidí. Dr.Newell upozorňuje na zajímavou věc. Povšiml si, že slovo "srp" se v Písmu vyskytuje jen dvanáctkrát a z toho sedmkrát v několika verších tohoto našeho oddílu. Také slůvko "ostrý" se objevuje celkem sedmkrát ve Zjevení, a z toho čtyřikrát v této kapitole.A jiný anděl vyšel z chrámu, volaje hlasem velikým na toho, kterýž seděl na oblaku: Pusť srp

svůj, a žni; neboť přišla tobě hodina žně, nebo již dozrala žeň země. Zj14,15kral.I spustil ten, kterýž seděl na oblaku, srp svůj na zem, a požata jest země Zj14,16kral."Pošli svůj srp a začni žeň". To je příkaz k zahájení soudu této země, nebo tedy jejích obyvatel... PJ použil podobné přirovnání z oblasti sklizně, z oblasti zemědělství:Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů Mt13,40-42.

V širším kontextu náš MG potom dále však upozorňuje, že "žně" čili "sklizeň úrody" v Matoušově evangeliu nemůže být bezprostředně ztotožňována jen se svědectvím křesťanů. Celá souvislost Písma zde zasahuje mnohem dál. Ve skutečnosti jsou věřící pobízeni, aby seli, aby rozsévali Boží slovo.Při vysvětlení toho podobenství o rozsévači, se sám PJ představil jako rozsévač, přičemž semeno je Boží Slovo a pole je svět. Rozsévač rozhazuje semeno po celém světě a jednou bude žeň. Ale k té dojde až na konci věku.Vás ani mne se dnes sklizeň úrody podle tohoto podobenství netýká. vysvětluje MG. Naší věcí je rozsévat semeno. Z toho důvodu rozsévám a příliš se nestarám o výsledky. "Vyšel rozsévač rozsívat..." (Mt13,3) To je obraz dnešního pravého křesťanství, které následuje PJe v tom, co dělal On. Seč mohu chci se vynasnažit o šíření Božího slova.Kristus je Pánem žně, a ta žeň bude ve svém naplnění představovat soud na konci věku. Takový obraz je nám předložen zde ve Zjevení.Zamyslete se nad pokyny, které Hospodin dává svému Synu už ve SZně:Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jako nádobu z hlíny" Ž2,7-9Uskutečnila se snad tato slova při prvním příchodu Pána Ježíše? Rozhodně ne. Nejde o žádný evangelizační text. Pak tedy, kdy k tomu dojde? Tato slova se naplní při druhém Kristově příchodu na zem. Tehdy Mesiáš, čili PJ přijde jako soudce."Protože nastala hodina žně" To zní souhlasně se slovy Pána Ježíše: "...žeň je skonání věku" Mt13,39.Čas sklizně tedy ještě přijde, tak dnes jen při různých příležitostech pilně rozsévejme drobná seménka BSa. Buďme si jisti tím, že Boží Duch se postará o výsledky.Čas žně je nám pomocí srpu připomenut i ve SZ:Chopte se srpu, již dozrála žeň, pojďte, šlapejte, lis je už plný, kádě přetékají. Jejich zlovůle je velká. Davy a davy jsou v Dolině rozhodnutí a den Hospodinův v Dolině rozhodnutí je blízko Jl3,13-14.

A jiný anděl vyšel z chrámu toho, kterýž jest na nebi, maje i on srp ostrý. Zj14,17kral.Opět vyšel jiný anděl z oltáře, kterýž měl moc nad ohněm, a volal křikem velikým na toho, kterýž měl srp ostrý, řka: Pusť srp svůj ostrý, a zbeř hrozny vinice zemské; neboť jsou uzrali hroznové její Zj14,18V pořadí další anděl tedy vychází "z chrámu, který je na nebi". MG nám vysvětluje, že tento nebeský chrám byl kdysi předlohou pro SZní stánek a pozdější chrám. Nelze jej v nějakém obrazném pojetí ztotožňovat s církví. A "ostrý srp" v ruce tohoto dalšího posla zase naznačuje soud.Výrok, že hrozny té zemské vinice uzrály, vyjadřuje myšlenku, že nic dalšího už není třeba, aby nastala konečná žeň. Je to obměna metafory na válku v Armageddonu, kterou nám z velmi vzdáleného pohledu vykreslil Izaiáš:Kdo to přichází z Edómu, kdo v rouchu rudém jde z Bosry? Kdo je ten v úboru velebném, hrdě kráčející ve své velké síle?

"Já, který právem vyhlašuji, že na vítězství stačím."Proč je tvůj úbor krvavě zbarven a tvé roucho jak toho, jenž v lisu šlape?"Sám jsem šlapal v lisovací kádi a nikdo z národů se mnou nebyl. Rozhněván jsem po nich šlapal, rozšlapal jsem je v svém rozhořčení, až šťáva z nich mi roucho postříkala, poskvrnil jsem si celý oděv.Den pomsty měl jsem v srdci, nastalo milostivé léto pro mé vykoupené. Rozhlédl jsem se, ale nebylo pomocníka, užasl jsem, opora žádná.K vítězství mi dopomohla vlastní paže, oporou mi bylo moje rozhořčení. Rozhněván jsem rozdupal národy, opojil jsem je svým rozhořčením; jejich mízu jsem nechal stékat k zemi." Iz63,1-6Tento živý i když strašlivý obraz nepředstavuje Krista při jeho prvním příchodu, ale zobrazuje Krista, který se vrátí v úloze soudce. Za Izaiášových dnů pěstitelé vinné révy bosýma nohama vstupovali do lisovací kádě a šlapáním drtili hrozny. Rudá šťáva vystřikovala z hroznů a tu a tam jim zbarvila oděv.V obrazu vytvořeném těmito verši vidí oko pozorovatele krev na krásném oděvu Pána Ježíše, jakoby šlapal ve vinném lisu. Když přišel Kristus poprvé, prolil za lidi svou vlastní krev. Ale oni ho zavrhli. Nyní jej vidíme, jak on ve chvíli soudu pošlapává ty zlé, kteří stáli proti němu. Je to jejich krev, která je prolévána.

Jak ještě dále uvidíme, tou "lisovací kádí" se stane na místo, zvané hebrejsky Harmagedon Zj16,16 Tam se nebude odehrávat jedna jediná bitva, ale neslýchaná válka, jaká nikdy nikde na zemi nebyla ...Povšimněte si, že v uvedené pasáži z Izaiášova proroctví (Iz63,1-6) šlape Mesiáš v lisovací kádi zcela sám. Jak hrozné! Není divu, že lidé na zemi budou křičet k horám a skalám, aby na ně padly a skryly je před Beránkovým hněvem.Bude to děsivý konec oné civilizace, která už kdysi při stavbě babylonské věže tak energicky demonstrovala svou pýchu a svůj odpor proti Bohu. Odpor, který od té doby neustále rostl a který v celé své zuřivosti propukne v době Velkého soužení.Později v našem čtení uvidíme (19.kap.), že Kristus umlčí a zlikviduje každou rebelii, která se vzedme proti Bohu, aby pak zřídil zde na zemi své království. Slovy 2.Žalmu, "rozdrtí je železnou holí" a "rozbije je jak nádobu z hlíny".Jak vidíte, "mírný Ježíš", o kterém jsme toho tolik slyšeli, v tuto chvíli není tím, který by si všechno nechal líbit, jak jej mnozí lidé a často i křesťané mají před očima. Pán Ježíš Kristus je SPASITEL světa, ale je i SOUDCE celého světa. Jestli pro sebe nepřijmeš jeho krev, kterou za tebe prolil, a jestli se dožiješ doby Velkého soužení, dá se předpokládat, že bude prolita i TVOJE krev.Mám pocit, že sebedůkladnější studium Božího slova nemůže přivést rozumně uvažujícího člověka k přesvědčení, že tímto hrozným časovým úsekem bude procházet církev. Lidé, kteří zasazují církev do Velkého soužení, si asi myslí, že to nebude o nic horší než návštěva u zubního lékaře, když si jdeme nechat vytrhnout zub. Taková návštěva není příjemná. Trhání zubů se samozřejmě nikomu nelíbí, ale dá se vydržet. Přátelé, jestli takto smýšlíte, pak vůbec nechápete, jaké soužení to ve skutečnosti bude, upozorňuje nás náš starý biblista.Izaiáš nám to období na jiném místě zobrazuje ještě jinak:Přistupte, pronárody, a slyšte. Národy, pozorně poslouchejte! Ať to slyší země se vším, co je na ní, svět i vše, co na něm vzchází! Hospodin je rozlícen na všechny pronárody, rozhořčen na všechny jejich zástupy. Zničí je jako klaté, vydá je na porážku. Jejich skolení budou pohozeni, bude se táhnout puch z jejích mrtvol, hory se rozplynou v jejich krvi. - Hospodinův meč je samá krev a od tuku je mastný, je od krve jehněčí a kozlí, od tuku z beraních ledvin. Neboť Hospodin má obětní hod v Bosře, v zemi edómské veliké obětní porážení Iz34,1-3.6.Jaký to obraz! DRAHOCENNÁ KREV Beránka byla zamítnuta, a tak přijde čas, kdy se země

bude koupat v krvi těch, kdo vzdorovali Bohu, těch kdo šli za šelmou a klaněli se před ní. Je to strašné. Jako když se drtí zralé hrozny a šťáva teče nebo stříká do všech stran, tak v době soužení spadne lidstvo i se svou pýchou do díže Božího soudu. Toto je Armageddon. To bude hora porážení.

Tu hodil ten anděl svůj srp na zem a sklidil víno země a uvrhl je do velikého lisu Božího hněvu. Zj14,19ekA v lisu za městem byly hrozny stlačeny a vytékající krev dosahovala až po uzdy koní na vzdálenost sto šedesát mil. Zj14,20"Za městem" - znamená za Jeruzalémem. Jak vidíme z řady dalších veršů, tyto události se budou točit kolem Jeruzaléma.Výrok "až po uzdy koní" představuje přirovnání pro zobrazení výšky hladiny vražedně prolité válečné krve. Je to hladina ve výšce nejméně jeden metr nad zemí."Tisíc šest set honů" - řecky: tisíc šest set stadií - ek: sto šedesát mil. To je mimochodem vzdálenost mezi městy Dan a Bersabé, čili mezi nejvzdálenějšími místy na severu a na jihu Izraele. Odtud vidíme, že celá Palestina bude dějištěm této poslední války, jež skončí bitvou u Armageddonu.Asi uprostřed doby Velkého soužení válečné akce začnou, a o pár let později osobním návratem Krista na zem vše skončí.V Žalmu 45 je starozákonní předpověď těchto událostí:Ty jsi krásnější než synové lidští, milost se rozlévá ve tvých rtech, proto ti Bůh požehnal na věky. Připaš si, bohatýre, k boku svůj meč, svou velebnost a nádheru! Vyjeď v zájmu pravdy a potlačované spravedlnosti a tvá pravice ti dokáže úžasné věci. Tvé šípy jsou špičaté, pod tebe padnou lidé, v srdci královi nepřátelé. Tvůj trům, Bože, je věčný a navždy. Žezlo přímosti je žezlem tvé vlády. Ž45,2-6/drZemanUž je tomu dost dávno, kdy jsme si řekli, že žalm 45 je mesiášský žalm, hovoří tedy s prorockým výhledem na Krista, čili na Mesiáše.Chci, aby bylo jasné, povídá v těchto ponurých souvislostech náš učitel, že nepovedu žádnou obrannou řeč pro tyto scény, v nichž vidíme Boží svrchovaný rozsudek nad lidstvem a nad celou zemí. Bůh mě nežádal, abych omlouval jeho slovo. Řekl mi jen, abych je předával tak, jak je.Z toho, co Bůh ve svém slově říká, jasně plyne, že se musíme postavit tváří v tvář skutečnosti:1. Hřích je strašná věc, která v Boží přítomnosti neobstojí.2. Hřích je na světě a lpí na každém člověku.3. Jediným prostředkem, jak se hříchu zbavit je vykoupení, zástupná oběť. Výkupné nabídl PJK, když na kříži prolil svou krev, a tak zaplatil pokutu za naše hříchy.4. Vzhledem ke svému hříchu si zasluhujeme Boží trest. Můžeme mu uniknout jen tak, že skrze důvěru přijmeme Kristovo dílo, které za nás vykonal na kříži.

Bible klade otázku, na kterou nemůžeme hledat odpověď nikde jinde, než právě zase v BSě:Jak bychom mohli uniknout, pohrdneme-li tak slavným spasením? Žd2,3.Uniknout čemu? Uniknout soudu. A doba velkého soužení bude představovat SOUD. Vyhnout se mu je možné jedině tak, že přijmeme Boží spásu, to znamená, že přijmeme Krista.Chceš-li, nazvi to třeba zabezpečovacím mechanismem nebo únikovou cestou, připouští náš učitel disputaci o pojmosloví. Příteli, nepřeji ti zlého, ale kdyby začal hořet dům, ve kterém teď právě jsi, určitě bys bez váhání hledal cestu úniku. A nejen že bys ji hledal, ihned by ses po ní vydal. Tak funguje náš přirozený, pud sebezáchovy...Půda, po které nyní chodíme, je doslova horká... A přijde okamžik, kdy tento svět viditelně zaplane ohněm Božího soudu. Soud velkého soužení nevyhnutelně dopadne na každého Kristova odpůrce, na každého, kdo jej odmítl, kdo jej nepřijal.

Lidstvo ho zavrhlo. Lidstvo pošlapává Božího Syna, a znesvěcuje krev smlouvy. Jestli je Bůh (a On je), bude SOUD. Dnešní generace to potřebuje srozumitelně slyšet. Ovšem, co je pro dnešního člověka srozumitelné, když zavírá oči před realitou a uniká do svých vysněných světů od hmotářství až po zřetelný okultismus.Místo toho, aby církev dnes předkládala lidem právě to podstatné, co se týká spásy, mnohde do nekonečna nabízejí drobné zlepšovací metody. Návody jak žít tzv. křesťanský život, pokud jde o morálku, pokud jde o myšlení a tak podobně. To všechno může být dobré, ale bez jasného poznání vlastní bídy a rozhodného přijetí Krista nic z toho nemá hodnotu pro Boží odpuštění.Na základě jistých zkušeností náš učitel DrMG v kontextu se soudy, které jsou zachyceny v našem textu, dodává tuhle poznámku: Příteli, nic tak nenapřímí tvůj život jako vědomí, že náš Bůh je svatý Bůh, že Pán Ježíš Kristus je spravedlivý, a že NEbude tolerovat hřích ve tvém životě. Potřebuješ poznat pravdu o sobě a současně pravdu o zachraňující Boží lásce!Bible ukazuje Boha jako nesmírně milostivého a trpělivého. Ukazuje jej jako toho, který různé formy trestu dlouho dlouho odkládá a mnohočetně před svými soudy a tresty varuje... Ale když člověk po přemnohém varování svou cestu hříchu nehodlá opustit a stále si kráčí pryč od Boha. Není možný jiný způsob dalšího jednání, než aby obdržel plnou hodnotu důsledků svých činů a svých rozhodnutí, před nimiž byl varován...To je přístup, který rodiče někdy aplikují na své děti. Nebo by tak aspoň měli přiměřeně činit. Jsem povzbuzen, povídá zase náš vyučující, když vidím, že někteří psychologové se do jisté míry vracejí k této zásadě.Příteli, pokračuje starý pastor osobním oslovením rodičů, problém s tvým malým klučinou je v tom, že to je obyčejný malý dareba, který bude nejlépe rozumět tomu, když ho ohneš přes koleno a naplácáš mu, místo aby se s ním pořád zacházelo jako s křížencem mezi figurkou z porcelánu a orchideí.Kdosi to někdo vyjádřil docela zajímavě (nejsem si jist, jestli se mi ten anglický originál podaří dobře vystihnout): Základna výchovy by měla být aplikována na sedací plochu vyučování. Jinak řečeno, někdy je srozumitelnější a účinnější prostý výchovný "čin", nežli mnoho marných slov, která nikam nevedou... Tolik tedy volnější převyprávění z citace našeho komentátora.

Než se rozloučíme s touto 14.kap.Zj, náš učitel chce obrátit náš zájem znovu k názoru některých lidí, kteří mají za to, že církev bude procházet obdobím Velkého soužení. Mám před sebou článek z jednoho časopisu (povídá přemýšlivý stařec), ve kterém se uvádí toto teologické stanovisko.Cituji: 'Křesťanství v celé naší vlasti je mělké. Ti, kdo nemají kořeny zapuštěny hluboko v Kristu, couvají před myšlenkou, že by Bůh vedl svůj lid zkouškou soužení, nebo že by použil utrpení, aby církvi pomohl připravit se na setkání s jejím ženichem. Nicméně je úplně jasné, že právě utrpení je cestičkou ke slávě. Jsme k němu povoláni. Jak to? "Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích 1P2,21." Tyto myšlenky způsobily, že už déle křesťany neučím, že nebudou muset projít Velkým soužením. Možná, že opravdu nebudou muset,' praví autor dále ve svém článku, 'ale víc pro ně mohu udělat, když je připravím pro situaci, že budou čelit zkouškám v jeho jménu, než kdybych jim vštěpoval, že je Pán vezme k sobě před hodinou největší zkoušky.'Tento laik ve svém článku o kousek dál říká, že 'to bude znamenat ohromný (duchovní) vzrůst pro toho, kdo si oblékne celou Boží zbroj. Bude pak schopen odolat v den zlý (Ef6,13).' Na tohle pojednání náš starý teologicky vzdělaný biblista reaguje slovy: Příteli, chci, aby sis uvědomil, že Velké soužení není nazýváno "zlým dnem". Nýbrž představuje velký den Božího hněvu. Těmito slovy popisuje Bible Soužení.Nechápu, jak může někdo číst a studovat knihu Zjevení, a přitom věřit, že tím, když církev

projde Velkým soužením, bude nějak očištěna, nebo že se nevěsta tímto způsobem musí ještě přichystat na setkání se svým ženichem!Co pak myslíte, že udělal Kristus, když zemřel na kříži? Vždyť právě On to byl, kdo nás očistil pro sebe samého, kdo nás připravil pro setkání se živým Bohem. My se nikdy sami o sobě nemůžeme stát HODNI toho, abychom před Boha předstoupili. Vstoupíme do jeho přítomnosti jen a jedině "v Kristu", to nemůžeme ničím nahradit ani k tomu nemůžeme sami vůbec nic přidat.Nemůžete položit rovnítko mezi "hodinu zkoušky" a "velký den Božího hněvu", který jednou zažije tato zem. Jsem přesvědčen, že Církev bude z této země odvedena dřív než ta všechna hrůza nastane. Kniha Zjevení to jasně říká. Zástup 144.000 jsme zřetelně identifikovali jako Izraelity, dokonce i totožnost jednotlivých pokolení z Písma známe, takže nám nikdo na světě nenamluví, že jde o církev. Církví, čili nevěstou Kristovou, není ani ten "veliký zástup, který by ho nikdo nedokázal sečíst" (viz Zj7,9). Církev je prostě církev, Beránkova nevěsta, o níž v těchto pasážích jednoduše není řeč.

Když jsem četl článek tohoto bratra, rozvíjí reakci na tento postoj náš bohoslovec, přemýšlel jsem, jestli sám někdy doopravdy pro Krista trpěl. Měli jsme jednou rozhovor na toto téma při společném obědě s jedním z mým přátel. Byl to kazatel a zastával stejný názor, že církev projde velkým soužením. Právě pojídal kotletu, a mluvil o Velkém soužení s takovou bezstarostností, jakoby se nejednalo o nic horšího než třeba přebrodit řeku nebo přečkat velmi horké léto či zažít výpadek elektrické energie. Zřejmě ani nepomyslil na hrůzy té doby, jak nám je líčí kniha Zjevení. Cožpak by nám Bůh ty skutečnosti zkresloval? Snaží se nás snad vyděsit?Nuže, přátelé, v této knize jsou místa, kde Bůh používá symbolů. Víte, proč je požívá? Nedělá to proto, aby zamlžil fakta natolik, že bychom je pak raději měli pustit z hlavy, ale protože skutečnost, kterou příslušný symbol představuje či zastupuje, je mnohem horší, než je sám symbol. Mnohé věci, které se nám Jan snaží popsat, se ani popsat nedají. Dokonce ani Bůh nám některé z nich nemůže oznámit - ne proto, že by nebyl schopen, ale protože nemáme uši k slyšení, jak sám řekl, protože tupí ke slyšení. Ne vždycky rozumíme. Obávám se, že je velice mnoho lidí, kteří si neuvědomují, že Velké soužení je STRAŠNÉ, a bude to skutečně ZÁZRAK, že 144.000 věrných z Izraele přežije. Ani jednoho z nich Pán neztratí. Proč? Protože to budou velcí, silní, robustní chlapíci? Ne. Oni zvítězí pro krev Beránkovu.Takže otázka, zda Bůh MŮŽE zachovat církev po čas Velkého soužení, je a priori zodpovězena. Samozřejmě může, kdyby ovšem taková byla jeho vůle a jeho plán. Ale podle Božího slova věřím, že to jeho vůle ani jeho plán NENÍ. Pán Ježíš řekl, "já tebe ostříhati budu OD hodiny pokušení, která přijíti má na všecken svět" (Zj3,10kral.), od té STRAŠNÉ chvíle přicházejícího hněvu.Rád bych to vyjádřil asi takto, pokouší se náš učitel o dílčí shrnutí: Církev dobou VELKÉHO soužení (což je vlastně označení zcela určitého období) nebude procházet, ale v průběhu času, koneckonců už teď, prožívá celou řadu různých soužení, která sama o sobě mohou být velmi bolavá a těžká. Všichni přece máme své trampoty a pokušení, a neznám křesťana, který těžkosti a problémy nemá. Čím více vzpomínka na pronásledování pravých biblických křesťanů v různých dobách v dávnější i docela dohledné minulosti.

Někdy se zdá, že čím je Boží člověk duchovně zralejší, tím víc různými věcmi v životě trpí. Tímto způsobem Bůh dosahuje, aby jeho děti rostly a upevňovaly se v důvěře. Nikdy se nestaneme báječnými Božími svatými, kteří by neměli problémy a vlastní chyby. Jsme jen jeho děti, stále v něčem nedospělé a nedokonalé. Ovšem až před něho jednou předstoupíme, a spatříme jej tak, jak je, budeme přijati na základě toho, co KRISTUS pro nás vykonal, ne kvůli tomu, že jsme vydrželi Velké soužení.

Dalším bodem ke zvážení je zde skutečnost, že VĚTŠINA církve už je mimo dosah Velkého soužení, i kdyby začalo teď. Již skoro 2.000 let vcházejí věřící do přítomnosti Kristovy branou své tělesné smrti. Doufám, že si nepředstavujete, že je Bůh pošle zpátky na zem, aby mohli zakusit Velké soužení a tak být nějak pročištěni!Vždycky jsem měl dojem, že ti, co věří, že církev bude procházet Velkým soužením, jsou lidmi, kteří cítí, že naše shromáždění potřebují nebo si snad zaslouží soužení, a že zejména JÁ jako pastor něco takového potřebuji, či zasloužím si, abych tím prošel.Souhlasím, že si to opravdu zasloužím, a zasloužím si totiž úplné peklo. Ale nepůjdu do pekla, protože Kristus je za mne protrpěl. Já jsem jej přijal jako Bohem nabídnutou zástupnou oběť, já jsem mu uvěřil. Stejně tak nebudu procházet Velkým soužením. Proč? Protože za mne Kristus zemřel a svou milostí mne spasil, dokonale mne očistil. Cožpak neříká, že je bohatý v milosti, že je mocný, aby mne vysvobodil z Velkého soužení?Je pravda, že nás náš dobrý Bůh nechává prožívat různá soužení našeho pozemského života. Po tom, co jsem onemocněl rakovinou a podstoupil několik větších operací, mám pocit, jako bych prošel obdobím malého soužení. A to je Boží metoda, jak nás tříbí a očišťuje. Nedávno se vyjádřil můj přítel kazatel: "Mohu ti říci, že od té doby, co jsi prodělal ty tvoje hrozné nemoci, je ve tvé službě znatelný rozdíl." Věřím, že to správně vystihl. Vím, že to mělo důvod, proč Bůh dovolil to, co v mém životě dovolil.

Téma další, v pořadí už 15.kap. knihy Zj náš věrný průvodce v těchto pořadech, ThDrMG shrnuje těmito slovy: Příprava na závěrečný soud Velkého soužení. Přitom upozorňuje, že kapitoly 15 a 16 patří k sobě. Pojednává se v nich o vylití obsahu ze sedmi připravených nádob hněvu.Představuji si, jak jste si už možná oddechli, že to nejhorší pominulo, ale není tomu tak, to nejhorší má teprve přijít. Viděli jsme již sedm pečetí, sedm polnic a sedm bytostí. Ale sedm nádob hněvu, které přicházejí na řadu nyní, představuje to ze všeho nejstrašnější. Kapitola 15, kromě toho, že je nejkratší kapitolou ve Zjevení, je předmluvou k závěrečné sérii soudů, které dolehnou na zemi během Velkého soužení. Jsou to soudy nejtvrdší a pustoší víc, než všechny dřívější.Účelem (cílem i smyslem) Velkého soužení je soud. NIKOLI nějaké očištění církve! Satan má dostat poslední příležitost, aby ukázal kým je, o co mu jde...Na základě výpovědí Písma jsem přesvědčen, že si Bůh odvede církev před tím, než tento čas soužení nastane. Bude to další projev jeho nádherné a nekonečné milosti. Jste-li ochotni přijmout jeho milost, oddáte-li se mu s důvěrou jako svému Spasiteli, pak můžete Velkému soužení uniknout. Věřte, nádoby hněvu nejsou onou "blahoslavenou nadějí", kterou věřící vyhlížejí. Vždyť Boží milost nás vychovává k tomu, abychom ...očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista Tt2,13.Drahý příteli, pokud důvěřuješ Kristu, Velké soužení se tě netýká. Ale na druhé straně potřebuješ vědět, že nespasení lidé jím budou muset projít. Ty se máš stát horlivým Kristovým svědkem v nynější době nabízené milosti. Nesmíme strkat hlavu do písku jako příslovečný pštros a odmítat knihu Zjevení. Poroste-li naše láska k PJi, nebudou nám soudy Velkého soužení připadat jen tak hrůzostrašné, ale budou nás motivovat k činorodosti v misijní práci pro záchranu lidí, dokud je čas...O Dwightovi Moodym kdosi řekl, že se ve své době osobně setkal s více lidmi, než kdokoli před ním, a že zredukoval počet obyvatel pekla asi o dva miliony. Slýcháme plno řečí o populační explozi na zemi a o tom, jak ji vyřešit, jak ji utlumit. Populační exploze pro odsouzení trvá už mnoho roků, a já bych rád přispěl k jejímu poklesu, povídá náš hlasatel spásného evangelia.Dřív než začnou andělé vylévat své nádoby hněvu - možná že někoho z vás znepokojuje otázka, jestli v té době budou nějací věřící lidé vůbec schopni vzepřít se Antikristovi. Jestli

vás neuspokojilo, co bylo až dosud řečeno, pak odpověď je zde. Skutečně budou tací, kterým bude dána moc obstát.

V prvních čtyřech verších 15.kap.Zj, kterou tímto po všech úvodech už konkrétně otevíráme, spatřujeme svaté doby soužení, jak v nebi vzdávají poctu Bohu, neboť je svatý a spravedlivý. Nutno říci, že tu jde o další vsuvku (či mezihru).A viděl jsem na nebi jiné znamení, veliké a podivuhodné: sedm andělů, kteří přinášejí sedm posledních pohrom - jimi se dovrší Boží hněv. Zj15,1ekTímto se přenášíme svým způsobem až docela na konec doby Velkého soužení. Pak uvidíme příchod Krista na zem.AJan zde říká: "A viděl jsem." Znovu jsme ujištěni, že Jan stále přihlíží probíhajícím událostem. Účastní se generální zkoušky posledního aktu kratičkého období dosavadního pobytu lidstva na zemi.Vyjádření "jiné znamení" poněkud propojuje tuto kapitolu se Zj12,1, kde bylo uvedeno první znamení. V úvodu 12.kap. jím byl Izrael. Těch sedm andělů hněvu, kteří jsou v textu před námi, je spjato se soudy, které budou následovat jeden za druhým těsně před tím, než přijde Kristus (viz také kap.19).Od 12.kap. po Kristův návrat na tuto zem probíhá série událostí, které jsou vzájemně propojeny. Neznamená to, že jsou uspořádány přímo chronologicky, ale spíš logicky, tak, že se k týmž událostem připojuje vždycky nový doplňující detail.Dá se říci, že takový postup ukazuje něco jako vlastní podpis Ducha svatého. Poprvé jej můžeme vidět v 1M1-2. V 1M1 máme popis stvoření - sedm dní Boží tvůrčí činnosti. Ve 2.kap.1M vzal Duch svatý jako hlavní téma znovu stvoření člověka a zabýval se jím s připojením dalších podrobností. Někdy se tomu říká zákon rekapitulace a uplatňuje se mnohokrát v celém Písmu.Jiným příkladem je vydání Mojžíšova Zákona ve 2M, a pak v 5M vidíme jakoby jeho nové podání. Je to výklad Zákona se čtyřicetiletou zkušeností na poušti a množstvím podrobností navíc. Když se dostaneme do NZ, nacházíme ne jeden, ne dva, ale hned čtyři záznamy evangelia, které se navzájem doplňují, protože je zapotřebí, aby byla zachycena mnohostrannost převzácné osoby Kristovy."Dovrší se" - v řečtině je sloveso v takovém tom prorockém minulém čase, jak tomu říká náš ThDr, v aoristu. To znamená, že událost viděná v budoucnosti je komentována jakoby se již uskutečnila."Boží hněv" označuje poslední soud Velkého soužení. Bůh mnohohrát v historii poshověl, ale zde čas jeho trpělivosti končí. Tresty v závěrečných stadiích Dne hněvu pocházejí od Boha, nikoli od Satana nebo dravé šelmy. Rozsudky znějí přímo od Božího trůnu. BŮH BUDE SOUDIT. Až bude Satan svržen na zem, soustřeďí SVŮJ hněv na pozůstatek Izraele. Zároveň naposledy vnutí světu svou nadvládu prostřednictvím dvou šelem. Pak - rovněž naposledy - dá v plné míře najevo svůj hněv svrchovaný vládce Bůh, a tak skoncuje s pozemskou špinavou tragedií hříchu.Výrok Hospodinův mému pánu: Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám Ž110,1ek.

Následující 2.v. vám přečtu, milí posluchači, zase bezprostředně za sebou ze dvou různých českých překladů. Jistě poznáte, který překlad je který.A viděl jsem jako moře sklené, smíšené s ohněm, a ty, kteříž svítězili nad tou šelmou a obrazem jejím a nad charakterem jejím i nad počtem jména jejího, ani stojí nad tím mořem skleným, majíce harfy Boží Zj15,2kral.Viděl jsem jakoby jiskřící moře, planoucí ohněm, a viděl jsem ty, kteří zvítězili nad dravou šelmou, nesklonili se před jejím obrazem a nenechali se označit číslicí jejího jména. Stáli na

tom jiskřícím moři, měli Boží loutny, Zj15,2ek"Jiskřící moře planoucí ohněm" znázorňuje hrozné pronásledování, které šelma vystupňuje během období Velkého soužení. Viděli jsme už, že jde o časový úsek, kdy žádný člověk, který nebude mít znamení šelmy, nebude smět kupovat nebo prodávat. Bude nesmírně obtížné získat v těch dnech vůbec něco k jídlu. Z toho důvodu Pán Ježíš, když o tomto období mluvil na hoře Olivetské, řekl, že kdokoli by podal jednomu z těch maličkých, ale věrných číši studené vody v jeho jménu, tedy ve jménu PJe, nepřijde o odměnu. Hle, podá-li někdo v onen den byť i jen pohár studené vody jednomu ze 144.000 věrných, dá v sázku svůj život, protože jej šelma může dát popravit za poskytnutí pomoci, kterou bude klasifikovat jako zločin. Jak přetěžké dny to budou!"Kteří zvítězili" - zde máme před sebou pohled na svaté z doby soužení, kteří prošli ohněm pronásledování na zemi, a přece neztratili PÍSEŇ. Mají Boží harfy (loutny), a v několika příštích verších uvidíme, že jsou schopni zpívat, a taky zpívají. Přátelé, jak jsme na tom my, křesťané v současné době? Ve Velkém soužení nežijeme a nikdy žít nebudeme, ale nedělá vám i dnes potíž uchránit vaše srdce, aby z něho zmizela píseň vděčnosti?

Jak to tedy vypadá s naší písní vděčnosti, když jsme se v PJi stali Božími dětmi? ptá se nás náš kazatel. Nejsme někdy v nebezpečí, že by se mohl v našem srdci rozbujet nějaký malý kořen hořkosti? Žd12,15 nás před tím varuje, protože se to tak snadno může přihodit.Možná se vás tato věc netýká, ale mne se týká, přiznává náš kazatel. K Pánu Ježíši jsem se obrátil jako "teenager"bylo mi asi čtrnáct. A když mně pak bylo sedmnáct nebo osmnáct, rozhodl jsem se pro životní úlohu kazatele. Čekal jsem, že ostatní křesťané mne budou v mém rozhodnutí povzbuzovat a také finančné podporovat. Ve skutečnosti se ale jedna bohatá rodina v Nashville postavila vyloženě proti mně. Měl jsem tehdy známost s jejich dcerou, ale oni nechtěli mít v rodině chudého kazatele. Přiznám se, že až dodnes musím trochu bojovat s kořínkem jakési hořkosti vůči oné třídě lidí, kteří se mnou tehdy tak zle jednali. Ovšemže, to nebylo vůbec žádné soužení. Byla to jen bolest srdce, rozhodně ne Velké soužení.Co ten malý kořen hořkosti ve vašem životě, přátelé, adresuje náš stařec svou otázku nyní přímo na nás? Máte s ním problém? Potkávám lidi, křesťany, kteří dovolili, aby jedovatý kořínek do té míry nakazil jejich životy, že je úplně vyřadil z křesťanského života i ze svědectví. Znám jednu docela milou křesťanskou rodinu. Něco se tam přihodilo a oni velmi zahořkli vůči jiné rodině ve sboru. Z jedovatého kořene pronikla do celého jejich duchovního života nepřístupná zatrpklost. Viděl jsem je sedět v neděli ve shromáždění, ani jeden z nich se neusmál. Hořkost dokáže zruinovat náš vnitřní křesťanský život. Je zapotřebí, abychom se modlili, a abychom také vědomě zápasili se svými emocemi, aby se navzdory životním okolnostem mezi námi žádný hořký kořínek nezakořenil.V našem pozemském životě se ovšem často vyskytne něco trpkého. Co s tím máme dělat? Musíme se modlit. Musíme dovolit Pánu, aby on sám naplnil naše srdce sebou a svými dobrými věcmi. Většinou se za to, co je trpké, musíme modlit víc než za cokoli jiného.Vraťme se ke svatým doby soužení, na nichž zde v našem textu vidíme, že hrůzy Velkého soužení, které prožili, je v konečném důsledku nepřipravily o jejich píseň! Jestli mohou tito svatí prožít Velké soužení a ještě k tomu zpívat, oč víc bychom měli mít ve svých srdcích píseň my v době milosti bez ohledu na okolnosti.Žalmista napsal: Pějte žalmy Hospodinu jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost, neboť jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život. Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá Ž30,6ekLety jsem se poučil, že Bůh nikdy nedovolí, aby nám kdokoli zkřížil cestu. Leda že by nás tím chtěl něčemu dobrému naučit. Když to dovolí, pak sleduje svůj záměr, totiž rozvoj našeho charakteru. Musíme stále zůstávat v úzkém spojení se svým Spasitelem a Pánem, abychom nepadli do Satanovy léčky a neztratili radost z dokonalého spasení, které nám daroval.

A zpívali píseň Božího služebníka Mojžíše a píseň Beránkovu: "Veliké a podivuhodné jsou tvé činy, Pane Bože všemohoucí; spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národů. Kdo by se nebál tebe, Pane, a nevzdal slávu tvému jménu, neboť ty jediný jsi Svatý; všechny národy přijdou a skloní se před tebou, neboť tvé spravedlivé soudy vyšly najevo." Zj15,3-4ekChcete-li se dovědět víc o Mojžíšově písni, najdete ji ve 2M15,1-21 a v 5M32,1-43. V obou se opěvuje Boží vysvobození, spasení a věrnost. "Píseň Beránkova" vyjadřuje chválu Kristu jako Vykupiteli. Setkali jsme se s ní ve Zj5,9-12.Znovu dovolte, abych vás upozornil na skutečnost, že kniha Zjevení je výsostně kristocentrická, t.zn., že v jejím centru je Kristus. Od tohoto faktu se nedejte odvést ani čtyřmi jezdci na koních, ani se nenechte odvrátit jinam troubením na polnice nebo sedmi bytostmi. A nepřipusťte ani teď, aby se váš zájem soustředil na nádoby hněvu. Mějte oči stále upřeny na Krista. On to je, kdo jedná. On je svrchovaný Pán.V této knize jako by se rozhrnula opona, a my vidíme Ježíše Krista ve svatosti, moci a slávě. Jak obdivuhodný je Člověk Kristus Ježíš! On jediný může, obrazně řečeno, vložit svou ruku do ruky Boží, druhou rukou uchopit ruku člověka a ruce spojit. On může, protože je Bůh."Král svatých", "Král národů", "Král věků". To jsou tři různá podání jeho pozice, jeho úlohy, jeho suverenity. Všechny vyjadřují skutečnost, že Kristus bude předmětem všeobecného klanění a vděčnosti. Nebude místo, kde by nebyl ctěn."Kdo by se nebál tebe, Pane, a nevzdal slávu tvému jménu?" V naší době je velmi málo pravé uctivé bázně před Bohem. A to dokonce i mezi věřícími. Jsme zaujati postojem Boží lásky, a jeho přátelství, ale myslím si, že bychom neměli pustit ze zřetele skutečnost, že Bůh je zároveň světlo, což znamená, že je svatý a že v jeho světle neobstojí žádná nečistota.PJ se prochází uprostřed církví a jedná s věřícími lidmi jako nikdy dřív. Jsem křesťanem, který to může dosvědčit, povídá náš pastor. Jsi-li Boží dítě, raději bys neměl dělat, co se ti zlíbí, ale měl bys hledat Jeho cestu pro svůj život, abys dělal, co je jemu milé, abys mu byl stále nablízku. V tomto smyslu je záhodno Boha se BÁT. Náš Bůh je SVATÝ Bůh.

"Všechny národy přijdou a skloní se před tebou", četli jsme si v tom 4.v. 15.kap.Zj. Nastane den, kdy všechny národy přijdou a budou se klanět PJKu. Dnes tomu tak není.Vědomí, kým je PJ a co čeká tento svět, by v nás mělo vyburcovat odvahu při pohledu na náš vlastní národ, který při vší snaživé prosperitě kráčí špatným směrem.V Ž2,8 čteme: Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země.Národy budou patřit jemu, budou zcela pod jeho vládou... A v Jr23,5 je nám řečeno:Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý. Kralovat bude jako král a bude prozíravý a bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. Jr23,5Je pravda, že naše zem prožívá z mnoha hledisek těžkou hodinku vnitřního rozkladu, konstatuje starý Amerikán, ale my jsme natolik v zajetí svých vlastních problémů, že už je naše srdce unavené ze všech veřejných skandálů, ze všech morálních propadáků, ze všeho, co jsme nezvládli.Ostatní národy mají pochopitelně tytéž problémy. Jsme plni odporu při pohledu na dnešní nemorálnost, nespravedlnost a bezbožnost na světě. Kdybych nebyl křesťanem, patřil bych mezi největší radikály, jaké jste kdy potkali. Dobře vidím, co se ve světě děje, ale jako Boží dítě zároveň vím, že ani jednu věc nemohu spravit.Až bude Kristus jednou kralovat, a On vykoná na zemi soud a zavede nebývalou spravedlnost. Díky Bohu za to! Mám už dost povídání našich politiků o tom, že mne zastupují ve Washingtonu, a že udělají všechno, co já budu chtít - a místo toho po celý čas dělají všechno možné jen ve vlastním zájmu. Kromě vzácných výjimek to platí stejně o každé politické straně. Co můžeme dělat proti hrubé nemorálnosti a ohromné nespravedlnosti? Kdo

jsme Božími dětmi modleme za svou zem. A přitom neztraťme ze zřetele radotnou skutečnost, že je zde někdo, kdo ve svůj čas vykoná na zemi dokonalou spravedlnost a s ní spojený soud.

...ty jediný jsi Svatý; všechny národy přijdou a skloní se před tebou, neboť tvé spravedlivé soudy vyšly najevo." Zj15,4ekTo je slovo o svrchovanosti Mesiáše nade všemi národy. Ve Fp2,9-11 čteme slovo o tom, že PJ bude vyvýšen nejen nějak politicky na extujícími národy země, ale vůbec nade vším, co kdy bylo stvořeno:Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus je Pán. Fp2,9-11Ti, co jsou v pekle nebudou PJi vděčni jako svému Vykupiteli, nicméně uznají, že ON je Pánem, který spravuje vesmír, a kterému celý vesmír náleží. I tito lidé a všechny bytosti v podsvětí uznají a vysloví Boží slávu - budou muset tak učinit, bude jim zřejmá."Tvé spravedlivé soudy vyšly najevo". Toto svědectví pocházející od svědků té doby, je nevyjádřitelně působivé, a mělo by také v myslích současných věřících pevně zakotvit bezpečné poznání, že všechno, co Bůh dělá, dělá SPRÁVNĚ. Že všechny jeho úsudky jsou spravedlivé. Co Bůh dělá se nám možná hned nejeví jako správné či spravedlivé. Ale domníváme-li se někdy, že Bůh nedělá správnou věc, pak si buďme jisti, že to my se mýlíme, že to my vidíme věci neúplně, a nikoli, že je tak vidí Bůh. Musíme upravit své postoje a myšlení.Povšimněte si svědectví některých Žalmů:Kéž je konec zlobě svévolníků. Dej, ať spravedlivý stojí pevně, Bože spravedlivý, jenž zkoumáš srdce a ledví! Ž7,10/ekHospodin je spravedlivý, miluje vše, co je spravedlivé; jeho tvář pohlíží na přímého Ž11,7/ek.Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!... ohýbali se pod tíhou zla a strastí, když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot... Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa Ž107,1.40.42/ekTohle všechno se uskuteční, až se vlády ujme Mesiáš, Bůh.

Potom jsem viděl, jak se otevřela svatyně (chrám) stánku (řecky: skenes) svědectví v nebi Zj15,5eka vyšlo sedm andělů, přinášejících sedm pohrom; byli oděni kněžským rouchem (drahými kameny), čistým a zářícím, a kolem prsou měli zlaté pásy. Zj15,6V tomto okamžiku se tddy otevírá chrám stánku svědectví na nebi, aby z něho vyšlo sedm andělů se sedmi zlatými nádobami.O "chrámu" se ve Zjevení píše celkem patnáctkrát, takže význačné postavení chrámu zde nelze přehlédnout.V prvních třech kapitolách knihy Zjevení je hlavním předmětem církev a o chrámu tam zmínka není. Počínaje 4.kapitolou se dějiště přesouvá do nebe, a tam spatříme chrám. Také na zemi je v tom prorockém průhledu vidět chrám. Chrám, postavený podle vzoru toho nebeského.Počínaje 4.kap. se Bůh zabývá lidem, který měl chrám, tedy Izraelem, kterému jako jedinému dal Bůh chrám, ztvárněný podle nebeského vzoru. Na tomto místě se mluví specificky o stánku (SKENES) a o svatyni svatých, ve které stála truhla svědectví. V truhle byly kamenné desky. Stánek i kamenné desky byly duplikáty originálů, které jsou v nebi. Hospodin tehdy Mojžíšovi řekl:Hleď, abys všechno udělal podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře 2M25,40ek.A pisatel listu Žd v kontextu svého pojednání upřesňuje srovnání:

To, co je jen náznakem nebeských věcí, bylo nutno očišťovat takovým způsobem; nebeské věci samy však vyžadují vzácnějších obětí Žd9,23/ek.O původních textech je ve Zj11,19 napsáno:Tu se otevřel Boží chrám v nebesích, a bylo v něm vidět schránu jeho smlouvy; rozpoutaly se blesky a rachot hromu, zemětřesení a hrozné krupobití. Zj11,19Důvodem pro takové Boží jednání s Izraelem, s nímž byla uzavřena zvláštní Boží smlouva, je zde právě porušení té smlouvy ze strany Izraele. Jinak řečeno nedodržení Zákona. Bůh je spravedlivý v tom, co hodlá udělat. Bude soudit a potom svou smlouvu s Izraelem prosadí.

V hlavním textu, který máme před sebou, čili ve Zj15, naši pozornost pak dále znovu upoutá významné postavení andělů v knize Zjevení. Právě se před námi objevili. Předtím troubilo sedm andělů na sedm polnic. Zde je nová skupina sedmi andělů, a ti mají v sedmi nádobách hněvu sedm pohrom. Odchod andělů z chrámu demonstruje, že opouštějí trůn milosti, a že nyní jedná Bůh podle své spravedlnosti namísto toho, jak předtím jednal především ve svém milosrdenství a slitování.Ti poslové, či andělé, kteří vycházejí z chrámu v nebi, jsou "oblečeni rouchem lněným", či "kněžským rouchem". Jiný překlad dokonce uvádí, že jsou oděni drahými kameny. Ten původní výraz je dost záhadný a závisí na různém přístupu, na různém čtení textu. Byli oblečeni lněným oděvem nebo vzácnými kameny? Zdá se, že úmyslem bylo popsat jejich oděv jako mimořádně vzácně ozdobený, posázený drahými kameny. Podle oblečení a podle toho, že vycházejí z ven chrámu, vidíme, že jim příslušela kněžská úloha, ale oni nyní opouštějí službu spojenou s Boží milostí kvůli pohromám soudu.Jejich "zlaté pásy" vlasně znamenají, že mají oděv příslušející Kristu, který už dál kněžskou úlohu nevykonává, ale vidíme jej zde jako toho, kdo soudí svět.Jedna ze čtyř bytostí před Božím trůnem podala těm sedmi andělům sedm zlatých nádob naplněných hněvem Boha, živého na věky věků. Zj15,7ekSvatyně (chrám) byla naplněna oblakem slávy a moci Boží, takže nikdo nemohl vstoupit do svatyně (chrámu), dokud se nedokoná sedmero pohrom, které přináší těch sedm andělů. Zj15,8Sedmi andělům je podáno sedm zlatých nádob. Znovu vás chci upozornit na číslo sedm a zopakovat jeho význam, vyžaduje naši pozornost náš vykladač. Slýchávám, že sedmička je číslem dokonalosti, ale to není tak úplně přesné. Spíše je číslem úplnosti, kompletnosti.Zde v knize Zj jsme viděli několik sedmiček. V sedmi církvích jsou podle mne mimo jiné zobrazeny kompletní dějiny církve od letnic až po vtržení. V každé další sedmičce je obsaženo úplně celé období Velkého soužení. Jinými slovy, v každé sedmičce je zahrnuto všechno. Nejprve dostáváme celkový obrys v sedmi pečetích, a potom při pročítání dalších proroctví vidíme, že se Bůh soustřeďuje a přesně zaměřuje na poslední tři a půl roku. Tolik tedy poznámka našeho učitele k sedmičkám, s nimiž se zde opakovaně setkáváme.

Andělé dostávají do rukou nádoby (kral. koflíky), které jsou naplněny Božím hněvem. Dobře si všimněte, že nejsou plné Boží LÁSKY, ale Božího HNĚVU. Období milosti už dávno skončilo. Nadešel čas soudu.A současně s tím je zde řečeno, že ta nebeská svatyně byla naplněna oblakem Boží slávy. Skutečnost, že se v tomto oddílu na pokračování pojednává o chrámu, by měla každému dobře informovanému člověku napovědět, že zde není řeč o církvi, protože ani chrám ani stánek neměly s církví nic společného.Stánek a chrám představují Krista jako nádherné předobrazy. To ale neznamená, že by církev měla stavět chrámy nebo stánky a pokládat je za svatá místa pro setkávání s Bohem.Obraz stánku a chrámu, který máme před sebou, se vztahuje na Izrael, na národ, který měl stánek i chrám. Někteří nejsou ochotni tento fakt připustit, protože vypouštějí Izraele z Božích

záměrů hned na začátku NZna. Jak ale můžeme vidět třeba právě nyní při čtení Zj, NZ v žádném případě Izraele ze zřetele nepouští."Sedm zlatých nádob (či těch koflíků)" ukazuje závěrečný popis doby Velkého soužení. Myslím, že slovo "nádoba" nebo "mísa" je výstižnější než "lahvička", která ve mně vyvolává představu malé zkumavky používané v laboratoři. Nádoby se používaly při službě v chrámě. Např. nejvyšší kněz vnášel jednou za rok nádobu s krví do svatyně svatých. Tato nádoba s krví mluvila o vykoupení z hříchu.Sedm andělů v kněžském oblečení, potom co opustili prostor chrámu, se už dál nezaměstnává službou plnou milosrdenství, ale začíná jejich zvláštní úkol. Mají vylít nádoby hněvu na svět, který zavrhl Krista. Na svět, který se obrátil zády k Boží milosti a musí nést trest za hřích. následující hrůzy nejsou způsobeny lidským nebo Satanovým nepřátelstvím. Ale vykonavatelem tohoto soudu nad zemí je přímo Mesiáš PJK. Vídali jsme mírného Ježíše, který se slitovával... ale nyní se díváme na hněv Beránka. Nikdy nás možná nenapadlo, že by se beránek rozhněval. Lev dovede řvát, ale beránek? Svět bude jednoho dne hněvem Beránka ohromen.Proroci SZna používali podobenství o číši, která se naplňuje nepravostí a hněvem, a hlásali Boží trpělivost, která čeká tak dlouho, pokud není číše plná. Teprve je-li plná, ukončí Bůh své přesvědčování a naléhání k pokání a přijde Bůh se svým soudem.Sedm andělů se sedmi zlatými nádobami dává jasně najevo, že soudy nádob pocházejí od Boha. Jsou to soudy, které provádí sám Bůh.

Milí posluchači, právě vstupujeme do 16.kap. knihy Zj, jejíž téma náš učitel a komentátor docela prostě nadepisuje slovy: Vylití sedmi nádob.Kapitola 15., kterou jsme dokončili posledně, byla jakoby předehrou následujících událostí a je s touto 16.kap. organicky spojena. Snad bude vhodné zopakovat, že nádoby hněvu, o nichž zde bude řeč, obsahují soudy, které přímo Bůh nebo tedy sám Mesiáš sesílá na tento svět. Nepocházejí ani z lidských zlých činů ani z nějakých Satanových machinací. Jsou vylity za vlády šelmy. V celkovém časovém přehledu však pokrývají jen kratičký časový úsek.Mimochodem, je možné vidět určitou podobnost mezi soudy v této kapitole a Božími tresty, které byly uvaleny na Egypt za doby Mojžíše.První verš 16.kap. obsahuje hrozné poselství, hrozný příkaz, jejž mocný hlas sděluje sedmi andělům, o kterých jsme si četli v předchozí 15.kap.I slyšel jsem mocný hlas ze svatyně, jak praví sedmi andělům: "Jděte a vylejte těch sedm nádob Božího hněvu na zem!" Zj16,1ekVzpomeňte si, nabádá nás k trvalé pozornosti náš DrMG, že v 5.kap. byl Pán Ježíš nalezen jako jediný, kdo je hoden otevřít sedmkrát zapečetěnou knihu. Tím že pečeti postupně rozlomil, dal průchod zvláštním událostem, které pak následují vždy v sériích po sedmi. Od té chvíle, kdy byl shledán jako jediný způsobilý rozlomit ty pečeti, až do samého konce všech událostí, které jsou před námi až do konce knihy, Ježíš, či zde Mesiáš označený jako Beránek, vládne a svrchovaně rozhoduje.Jeho postup je vítězný. Příslušejí mu Moc, sláva a majestát. Pozorujeme jeho spravedlivý a svrchovaný konečný soud nad světem, který zavrhl Krista. Bůh Otec jej pověřil vykonáním této spravedlnosti, provedením rozsudku. Je to Kristus, kdo mocným hlasem vydává rozkaz, aby vyšlo sedm andělů s těmi nádobami děsivých soudů. Lhůta vypršela, čas milosti skončil. Neexistuje už žádné vyčkávání, žádná další prodleva nebo přestávka. Přišla ta hodina. Rozkaz je vydán a sedm andělů koná svěřené dílo.Lidem, a často dokonce i křesťanům, je někdy zatěžko uvěřit, že Bůh hodlá opravdu vykonat svůj soud, že opravdu hodlá vylít svůj hněv na vzpurný svět, který jej nenávidí, že hodlá soudit tuto civilizaci, která jej poznala, ale zamítla.

Když jsme s manželkou poprvé přišli do Jižní Kalifornie, zpočátku jsme si skoro mysleli, že jsme se octli v tisíciletém království, rozpomíná se náš vyučující. Byly to ony staré dobré časy ještě dřív, než sem přišla ta spousta lidí, něž se tu objevil tak hustý smog a velký dopravní ruch.Dosud Kalifornii miluji, ale už to není jako kdysi. Každé pondělí si uděláme volný den a jedeme si prohlédnout nějaké pozoruhodnosti. Jezdíváme na pobřeží, do hor nebo i do pouště. Jednou večer při návratu jsme na jedné z velmi atraktivních ulic všude kolem sebe mohli vidět značky alkoholu a svět půvabů a magických kouzel určených k ukojení žádostí těla. Vzpomněl jsem si na slova, která Pán Ježíš řekl apoštolům, když za ním přišli, aby mu ukázali chrámové budovy a upozornili ho na jejich krásu. Tehdy prohlásil:"Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno" Mt24,2ekJeho výrok učedníky dozajista překvapil. A já jsem tehdy své manželce řekl: "Všechna ta krása a půvab, které tu vidíme, pominou. Ty lidi, co se tak hezky lákavě usmívají, čeká Boží soud. Jednoho dne to všechno zde zahalí dým." Zní to možná poněkud morbidně, ale věřte, své jmění si musíme ukládat v nebi, kde mol ani rez neničí, a kam zloději nevniknou, aby kradli. Všechno, co zde vlastníte a ovládáte, vám vypadne z ruky nejpozději v okamžiku vašeho skonu... Pak už vůbec nic neuděláte proti tomu, aby se vaše cennosti staly na vás nezávislými a aby se nepřestěhovaly jinam, do jiných rukou.Svět, v němž žijeme, spadá pod Boží soud. Tuto skutečnost je zatěžko přijmout dokonce i věřícím, jak jsme si už několikrát naznačili a jak to potvrzují rozhovory s různými lidmi, kteří se za věřící vydávají.Po jednom století let nábožného řečnění z amerických kazatelen nejrůznějšího druhu je průměrný člověk přesvědčen, že Bůh představuje veškerou sladkost a světlo, a nikoho ukázňovat ani trestat nebude. Žel, kniha Zjevení nám vypráví něco jiného. První anděl šel a vylil svou nádobu na zem; a zlé, zhoubné vředy padly na lidi označené znamením dravé šelmy a klekající před jejím obrazem. Zj16,2ekVincent ve své knize "Word Studies in the New testament" (to je název, který v překladu znamená "Studie slov v NZně") píše: "Každý anděl, jakmile na něho přijde řada, opouští své nebeské působiště". Jinými slovy, anděl opouští své místo u trůnu milosti v nebi, aby vykonal to, k čemu je poslán. Tito andělé jdou vykonat rozsudek. První odchází z nebe a vylévá na zem trest z nádoby hněvu, kterou dostal do rukou.První nádoba soudu je zajímavá. Vypadá to, jako by Bůh rozpoutal bakteriologickou válku proti Antikristovým stoupencům. Jakmile člověk objeví lék na jednu nemoc, objeví se jiná nemoc mnohem horší. Těmito soudy chce Bůh hmatatelně ukázat, jaký je člověk. Morálně úplně zkažený.První nádoba hněvu se podobá šesté egyptské ráně, jde zřejmě o nějaký podobný druh boláků či vředů (viz 2M9,8-12). Není bez zajímavosti, že Mojžíš předpovídal, či varoval, že Izraele může postihnout podobný trest. Předpověď se ještě neuskutečnila. Čteme o tom v 5M:Jestliže však nebudeš Hospodina, svého Boha, poslouchat a nebudeš bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy a nařízení, která ti dnes udílím, dopadnou na tebe všechna tato zlořečení 5M28,15.Pak následuje jejich výčet:Hospodin tě raní egyptskými vředy a boulemi, svrabem a prašivinou, které nebudeš moci vyléčit 5M28,27Hospodin tě raní na kolenou i na stehnech, od chodidla až po temeno zlými vředy, které nebudeš moci vyléčit 5M28,35Tohle tedy předpovídal, nebo spíš před tímhle varoval už Mojžíš. A nyní pozorujeme, jak zde v knize Zjevení ty, kdo přijali znamení šelmy, postihují "odporné a bolavé vředy". Jak jsme viděli v předchozím textu, lidé, kteří znamení šelmy nepřijali, na tom byli velmi špatně kvůli

příkoří, které na nich páchali ti označení znamením šelmy. Pro ty, kdo odmítli znamení šelmy to byla až doposud hrozná doba. Ale teď, ke konci Velkého soužení, všechny, kdo znamení mají a těšili se veškerým výhodám, které z jejich označení plynuly, bude soudit sám Bůh.Dovolím si připojit osobní poznámku: Vždy jsem cítil, že moje onemocnění rakovinou bylo výchovným trestem od Boha. Svým způsobem mám ten pocit dodnes. Skutečnost, že mne Bůh uzdravil, beru jako potvrzení, že mi odpustil. Dokonce mi pak svěřil příležitost vykonat mou největší životní úlohu. Převelice se z toho raduji...Ale ve Velkém soužení Boží trest v podobě hrozných vředů - snad ještě horších než rakovina - nezpůsobí obrácení lidí k Bohu. Natolik odmítli Boha, natolik se zatvrdili, že nebudou ochotni ani schopni připustit žádnou změnu ve svém smýšlení.

Druhý vylil svou nádobu na moře: a změnilo se v krev jako krev zabitého a všechno živé v moři zahynulo. Zj16,3ekTato pohroma je krutější než ta, která následovala po druhé polnici. Tehdy se totiž změnila v krev jen třetina moře. Zde je navíc krev, podobná krvi mrtvoly, to musí být něco odporného, něco smrtícího... A tak je proměněno CELÉ moře.Krev je za normálních okolností v Bibli chápána jako určitý symbol života. V krvi je život těla 3M17,11.Moře je přírodopisně, ale do jisté míry také biblicky obrovským rezervoárem života. Životem se jenom hemží. A slaná voda je čistící nebo konzervační prostředek pro veškerý špinavý odpad země, který se do moře dostává všemi přítoky.V této katastrofě, o níž si právě čteme, je však krev naopak znamením smrti. Moře se změnilo v krev mrtvol... Stává se hrobem namísto aby bylo lůnem života pro mnohé živočichy i rostliny. Přímořské větry nyní nesou odporný pach zdechlin, které plavou na povrchu krvavé vody a lemují břehy.Při první egyptské ráně se proměnily vody řeky Nilu v krev (viz 2M7,20-25). Není zde pozoruhodná podobnost?Rád bych věděl, jestli si uvědomujeme, jak velice jsme dnes závislí na Bohu. Dostáváme účty z elektrárny, plynárny, vodárny, ale kde se bere světlo, plyn, voda? Je jasné, že ty podniky se starají o jejich dodání až k nám do bytu, ale Bůh to byl, kdo stvořil energii jako takovou, stvořil i světlo, vodu i plyn. Poslal vám někdy Bůh účet za sluneční svit, nebo za vodu, kterou pijete, za vzduch, který dýcháte? Platili jste mu? Žádný účet neposlal, a kdyby tak učinil, nemohli byste ho zaplatit. Bůh však jednou pošle svůj účet celé této civilizaci...Dosud byl Bůh milostivý ke světu, ale ten jím stvořený svět, či prostě lidé jako koruna stvoření, zavrhli nejvyšší projev Božího milosrdenství, zavrhli Mesiáše, Krista, skrze něhož mohli se svým Bohem obnovit narušený vztah. Oni však odmítli...A tak jednou bude Bůh nakonec soudit celou zem. Právě pozorujeme děsivou scénu, kdy sedm andělů jeden po druhém vylévají obsah zlaných nádob v den Božího rozhněvání.

Potom třetí anděl vylil koflík svůj na řeky a na studnice vod, i obráceny jsou v krev. Zj16,4kralI slyšel jsem anděla vod, řkoucího: Spravedlivý jsi, Pane, kterýž jsi, a kterýžs byl, a svatý, žes to usoudil. Zj16,5kralPoněvadž krev svatých a proroků vylévali, i dal jsi jim krev píti; nebo jsou hodni. Zj16,6kralI slyšel jsem jiného od oltáře, kterýž řekl: Jistě, Pane Bože všemohoucí, praví jsou a spravedliví soudové tvoji Zj16,7kral.Třetí pohroma se nápadně podobá pohromě třetí polnice, ale opět je mnohem důslednější, mnohem rozsáhlejší. Po zaznení polnice byla zasažena jen třetina zdrojů pitné vody, tady budou vyřazeny z použití všechny vodní zdroje. Znamená to v podstatě zkázu lidského života, zkázu, která nemá obdoby.

"Anděl vod", jak je zde zvláštně nazván, je správce Božího resortu vodního hospodářství na zemi. Tím se nám trošku poodkrývá určitá oblast andělské služebnosti ve stvoření. S určitou extrapolací, s určitým rozšířením této myšlenky můžeme vyslovit domněnku, že andělé mají na starosti různé sféry hmotného světa.Kromě těch událostí, jež zde pozorujeme v přírodě také slyšíme hlas anděla, který nyní prohlašuje, že Bůh je spravedlivý a svatý, když vynáší tento rozsudek. A také se zmiňuje o souvislostech, ukazuje v čem je tento rozsudek spravedlivý. Poněvadž krev svatých a proroků vylévali. To je obvinění platné nejen pro SZní Izrael nebo pro Židy, kteří dali ukřižovat PJe, ale můžeme spolehlivě říci, že v každém období lidských dějin tu byl odpor proti živému BSu, které člověka vede k pokání... Největší odpor však v dějinách lidstva nastal právě v době velkého soužení, jež se těmito hroznými událostmi na zemi zvolna prodírá ke svému závěru...Přátelé, cokoli Bůh dělá, je spravedlivé a svaté. Lidem se to ne vždy musí líbit, ne vždy jim to musí být srozumitelné... Představte si človíčka, jak si stoupne a na adresu Stvořitele pronese: "Myslím, že si nepočínáš správně". Toho, kdo by něco takového chtěl vyslovit, se ptám: "Co s tím míníte Udělat?" Nejste-li s Bohem zajedno, měli byste se s ním co nejrychleji dohodnout. Bůh je spravedlivý v každé své myšlence i v každém svém skutku. A jednou přijde den, kdy na věci nahlédneme z jiné perspektivy, takže každý člověk, každé stvoření se skloní a uzná, že Bůh je svrchovaně spravedlivý..."A od oltáře jsem slyšel hlas". Zřejmě je to hlas svatých, které AJan viděl pod oltářem, a slyšel jejich modlitbu za vykonání pomsty, za vykonání soudu, pokud si vzpomínáte:Když Beránek rozlomil pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem ty, kdo byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydali. A křičeli velikým hlasem: "Kdy už, Pane svatý a věrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí na zemi?" Tu jim všem bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby měli strpení ještě krátký čas, dokud jejich počet nedoplní spoluslužebníci a bratři, kteří budou zabiti jako oni Zj6,9-11.Jejich modlitba je teď vyslyšena. Bůh ve své milosti dlouho prodléval, ale nadešel čas, aby svou spravedlnost beze zbytku vykonal.

Čtvrtý anděl vylil svou nádobu na slunce: a byla mu dána moc spalovat lidi svou výhní.Zj16,8Lidé hynuli nesmírným žárem a proklínali Boha, který má moc nad takovými pohromami; ale neobrátili se, aby mu vzdali čest. Zj16,9ekPán Ježíš předpověděl, že v době Velkého soužení se mimo jiné objeví znamení také na slunci:Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře L21,25ek.Už SZ toho hodně prozradil o trestech, které budou v době Velkého soužení způsobeny velkým slunečním žárem:Budou vysíleni hladem, stráveni nákazou, přehořkou morovou ranou. Vydám je zubům šelem a jedovatým plazům v prachu 5M32,24.Také prorok Izaiáš o tom mluví:Proto pozře zemi prokletí, kdo v ní přebývají, budou pykat; proto obyvatelé země zajdou v žáru a zůstane lidí maličko Iz24,6ek.A jinde Iz dodává:Proto na něj vylil své hněvivé rozhořčení, krutou válku; plameny vyšlehly, a (Jákob nic) nepoznal, hořelo, a nebral si to k srdci Iz42,25ek.V proroctví Malachiášově se dovídáme:Hle, přichází ten den hořící jako pec; a všichni opovážlivci i všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm. A ten přicházející den je sežehne, praví Hospodin zástupů; nezůstane po nich kořen ani větev Ml4,1ek.Aby se tak stalo, stačí, aby Stvořitel dovolil narušení či aby zcela odstranil jednu nebo dvě

vrstvy ochranné atmosféry kolem naší planety. Nemluvě o tom, co by se stalo, kdyby se nějakým vlivem třeba země posunula jen trochu blíž ke slunci - ne moc - a lidem nebude možné přežít. To je ono strašné období, které Izaiáš viděl, když napsal, že země bude zhubena.Už mnohokrát jsme si citovali výrok, který řekl náš Pán:Kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk Mt24,22.Nicméně jeho věrný lid bude zachován:Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc Ž121,6.Dnes pro nás toto zaslíbení nemá žádný zvláštní přímý význam, ale pro věřící ve Velkém soužení bude velkou útěchou, která se také stane skutečností."Lidé hynuli nesmírným žárem a proklínali Boha". Přes všechno, co nastane, místo aby se lidé obrátili k Bohu o milost, budou proklínat svého jméno. Odkrývá se nenapravitelná špatnost lidského srdce. Sebevětší trestání je neočistí a nezmění. Zároveň to dokazuje, že Velké soužení tu nebude pro nějakou očistu lidí tím méně snad pro církve. Nikde není řečeno, že se svatí mají Velkým soužením očistit, či nějak zdokonalit. Velké soužení je soud, je to trest pro zemi.

Pátý anděl vylil svou nádobu na trůn šelmy: a v jejím království nastala tma, lidé se bolestí hryzali do rtů Zj16,10a trýzněni vředy rouhali se nebeskému Bohu, ale neodvrátili se od svých činů. Zj16,11ek"Trůn dravé šelmy" jasně naznačuje, že první šelma z kapitoly 13 je člověk. Zároveň je šelma představitelkou království. Král pochopitelně nemůže být bez království..."V jejím království nastala tma" - zvláštní tma. Bude nahánět hrůzu. Ve srovnání s předchozí ranou, kdy pálilo slunce, tu najednou bude děsivá tma. Zvýší se teplota, ale světla ve skutečnosti ubude. Všimněte si podobnosti s tmou v Egyptě při deváté ráně 2M10,21-22.Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vztáhni svou ruku k nebi a egyptskou zemi zahalí temnota, taková temnota, že se dá nahmatat." 2M10,21Mojžíš vztáhl ruku k nebi. Tu nastala po celé egyptské zemi tma tmoucí a trvala po tři dny. " 2M10,22Lidé neviděli jeden druhého; po tři dny se nikdo neodvážil hnout ze svého místa. Ale všichni Izraelci měli ve svých obydlích světlo. " 2M10,23Starozákonní proroci toho také řekli dost o této nastávající tmě. Některé z těchto výroků lze jistě vidět duchovně, ale z našeho textu plyne, že tu půjde současně o tmu naprosto fyzickou!Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva Iz60,2.Trubte na polnici na Sijónu, křičte na poplach na mé svaté hoře, ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť přichází den Hospodinův. Je blízko den tmy a temnot, den oblaku a mrákoty. Jako úsvit po horách se rozprostírá lid četný a mocný, jakého nebylo od věků, aniž kdy bude po něm až do let posledního pokolení...Slunce se zastře tmou a měsíc krví, dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný Jl2,1-2.31.Kromě citovaných dvou proroků se o děsivé tmě zmiňují i další: třeba Nahum, Amos a Sofoniáš. Nutno tedy uznat, že uvedená proroctví zapadají do toho zvláštního "Božího programu". Pán Ježíš sám je potvrdil slovy:Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, měsíc ztratí svou záři... M13,24."Kousali jazyky své pro bolest" kral. nebo ekum: "bolestí se hryzali do rtů". Pomyslete jen na intenzitu utrpení způsobenou všemi těmi ranami... A přesto se lidé neodvrátili od svých hanebností.Na tomto místě vynikají dvě samozřejmé skutečnosti:1) Bůh je spravedlivý, když nechává vylít nádoby hněvu.2) Lidstvo není prostřednictvím všech těch útrap přivedeno k nějakému očištění, zlepšení

nebo snad dokonce k pokání.

Šestý anděl vylil svou nádobu na velikou řeku Eufrat: a její voda vyschla, aby byla připravena cesta králům od východu slunce. Zj16,12ekEufrat je v Bibli nazýván "velkou řekou", podobně jako Středozemní moře "velkým mořem". Význačnost řeky Eufratu v Božím slově by neměla uniknout naší pozornosti.První zmínka o ní je v 1M2, a pak je "velká řeka" Eufrat v Bibli jmenována ještě pětadvacetkrát. V našem probíraném textu je uvedena v souvislosti se šestou pohromou. Stejně jako řeka Eufrates hrála významnou roli v první fázi života člověka na zemi, tak ji bude hrát i v poslední etapě lidstva - ve Velkém soužení. Svým způsobem můžeme říci, že byla KOLÉBKOU lidské civilizace a nyní vidíme, že bude zřejmě i jejím HROBEM. Tvořila hranici mezi východem a západem dlouhou osmnáct set mil, dle naší míry asi 2800 km. Víc než z poloviny je splavná. Je široká a hluboká tak, že se vojsko jen ztěžka přes ni dostávalo.Abrahama nazývali Hebrejcem, a někteří vysvětlují to pojmenování jako "příchozí z druhé strany Eufratu". Eufrat byl východní hranicí země, kterou Bůh Abrahamovi slíbil.V ten den uzavřel Hospodin s Abrahamem smlouvu: Tvému potomstvu dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu 1M15,18.Stala se rovněž východní hranicí říše římské.Řeka Eufrat tedy v závěru velkého soužení zázračným způsobem vyschne. To mimo mnohé jiné důsledky znamená, že hranice mezi východem a západem zanikne. A králům od východu bude umožněn snadný příchod k bitvě o Armageddon. Až řeka Eufrat zmizí, obrovské východní hordy, které se v tom rozsahu nikdy dřív na západ nevydaly, podniknou velké tažení na Palestinu.Převážná část světové populace je dnes na východě. Nehledě na odlišnou náboženskou kulturu, východ i západ se dostane do vlivu Antikrista a tudíž také do konečné světové války, která vyvrcholí u Armagedonu. Může někdo pochybovat o tom, že až miliony, či hned stovky miliónů vojáků zaplaví Palestinu, bude krev pobitých dosahovat až po uzdy koní, jak jsme si o tom četli nedávno? Nyní v biblickém textu, který pojednává o jednotlivých nádobách Božího hněvu, přichází zase určitá malá VSUVKA či MEZIHRA. Uvidíme, že králové obydlené země se shromaďují do Armageddonu. Je to přerušení za účelem doplnění podrobností.A hle, z úst draka i z úst dravé šelmy a z úst lživého proroka vystoupily tři nečistí duchové, podobní ropuchám. Zj16,13Jsou to duchové ďábelští, kteří činí zázračná znamení. Vyšli ke králům celého světa, aby je shromáždili k boji v rozhodující den všemohoucího Boha. Zj16,14ekTo je tedy příprava na Armageddon (přesněji snad Har-Magedon. Nebude to jedna bitva, ale válka, válka o Armageddon.Vojsko se rozprostře po celé délce Palestiny až k údolí Jozafat a k horám Edomu. Válka skončí příchodem Pána Ježíše Krista z nebe a zřízením jeho království. Slunce spravedlnosti vyjde a na jeho křídlech bude zdraví.Setkáváme se tu s pekelnou trojicí - Satanem, Antikristem a falešným prorokem. Jsou naprosto zajedno v nátlaku na národy světa s cílem, aby je přiměli táhnout proti Izraeli. Chtějí tím zmařit Boží záměry s Izraelem na zemi. Bůh dal určité sliby Abrahamovi a jeho potomkům. Uzavřel jisté smlouvy s židovským národem. Ty smlouvy platí a nic s nimi nepohne, zrovna tak jako dnes pro věřící platí známý verš J3,16, který nic a nikdo nikdy nezmění.Chtěl bych upozornit, vsouvá sem své varování náš DrMG, že v současné době existuje teologický systém (údajně konzervativní), který tvrdí že Bůh s izraelským národem skoncoval. Že všechny Boží smlouvy s Izraelem jsou odmítnuty, že Bůh nemá v úmyslu svá zaslíbení Izraeli splnit - přesto že jich jsou ve SZ doslova stovky.

Tento teologický systém se snaží zduchovňovat Boží zaslíbení, spiritualizovat je, avšak jeho zastánci tak činí bez jakéhokoli biblického podkladu. Origenes, jeden z otců ranné církve původem ze severní Afriky, s touto metodou začal, V některých věcech totiž zduchovňoval Písmo namísto, aby je bral doslova, tak jak je.Musíme mít na paměti, že Bible je inspirovanou knihou, která má sice svůj duchovný význam a je možno ji s užitkem přijímat v rozmanitých aplikacích, ale není možné opustit a popřít jeho doslovný význam, doslovnou inspiraci.Je to Satan, kdo má úmysl popřít Boží smlouvy s Izraelem a zabránit jejich naplnění. A za tím účelem dá do pohybu celý svět a obrátí ho proti tomuto maličkému národu. K uskutečnění dojde právě během Velkého soužení, na něž se teď Janovým prorockým průhledem díváme...Jsem přesvědčen, že s rozvojem prorockých studií se taková spiritualizace proroctví, jak jsme o ní mluvili, třebaže ji dnes uznává hodně vykladačů, ukáže mylnou. Možná se toho nedočkám, ale věřím, že BSo prostě platí a platit bude tak, jak je napsáno...

Podívejme se na tu prapodivnou scénu, která je před námi. Duchové "podobní ropuchám". Ptáme se: Budou to skutečné žáby? Kdysi v Egyptě to byly skutečné žáby, které pokryly celou zemi a obtěžovaly Egypťany. I v tomto případě by to mohly být opravdové žáby, ale jsem ochoten je chápat jako symbol.Pravděpodobně namítnete: "Tak moment, pane McGee, myslel jsem, že symbol neakceptujete, pokud není naprosto jasně řečeno, že jde o symbol". Ano, to je pravda. Ale všimněte si, že AJan říká, "podobní žábám". Volněji vyjádřeno: "jako by to byly žáby".Pan Seiss ve své knize THE APOCALYPSE, LECTURES ON THE BOOK OF REVELATION, poznamenává k žabám tohle: Jsou to duchové; jsou to "nečistí duchové"; jsou to "démonští duchové". Jsou vysláni ke své činnosti drakem vystupujícím ve třech osobách. Jsou to jeho vyvolenci, kteří mají svět vyburcovat k úsilí o zlikvidování Boha na zemi a podobají se ropuchám tím, že vystupují z morových bažin světa. Plazí se a skřehotají a do uší lidí tak naplno znějí jejich halasné demonstrace tak dlouho, až přivedou všechny krále a armády celé země do nadšeného vzrušení, že budou chtít zničit Beránka a všechnu jeho moc.Jako jsme v 5.kapitole viděli sedm Duchů Božích a Kristových, poslaných na celou zemi, a shromáždění velkého zástupu ke slavnostnímu obecenství, tak se i tito duchové pekla vydají za králi a potentáty světa, aby vytvořili a shromáždili velkolepou armádu ďáblových ctitelů.Už v současné době jsme svědky toho, že mocná světová informační media se mohou stát prostředkem propagandy a prosazovat záměry lidí, kteří jsou v pozadí ďáblovy promyšlené činnosti a přípravy na lepší časy. Zpravodajská media dokáží veřejnost velmi dokonale zpracovat. Přesně totéž bude dělat ona trojice zlých bytostí. Zmanipulují národy světa a ty se vší vervou vytáhnou proti Izraeli.Pomoc Izraeli však nepřijde ze severu, ani z jihu ani z východu ani ze západu. Z těchto stran přicházejí jen jejich STRASTI. Pouze jediný může jejich počínání zastavit - Pán Ježíš. Pomoc jim přijde od Pána, od Stvořitele nebe a země.

Hle, přicházím nečekaně jako zloděj! Blaze tomu, kdo bdí a střeží svůj šat, aby nechodil nahý a nebylo vidět jeho nahotu! Zj16,15ek"Hle, přicházím jako zloděj!" To je vskutku vsuvka, která přímou řečí PJe potvrzuje, že Kristus nikdy nepřijde pozdě, i když přijde neočekávaně. Na druhé straně si buďme vědomi, že PJi nepřijde jako zloděj za církví. AP církvi v Tesalonice jasně píše:Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby VÁS ten den mohl překvapit jako zloděj 1Te5,4 - zdůrazňuji VÁS.Před zlodějem zavíráme dveře. Není vítaný. Když odcházíme z domu, kontrolujeme všechny možné přístupové cesty, jestli jsou obvyklým způsobem uzavřené. Nedáváme na dveře

cedulku se slovy: "Pane Zloději, zadní dveře jsem pro vás nechal otevřené. Stříbro je v obýváku na třetí poličce. Prosím, poslužte si". Zloděje rozhodně nikdy nevítáme. Kristus přijde jako zloděj, ale nikoli za svou církví, protože ta jej vyhlíží, ta jej s láskou očekává....abychom...očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista Tt2,13.Pán Ježíš Kristus ovšem PŘIJDE jako zloděj na tento svět na konci Velkého soužení, jak naznačuje náš probíraný verš ze Zj.Blaze tomu, kdo bdí a střeží svůj šat, aby nechodil nahý a nebylo vidět jeho nahotu! Zj16,15ekO jaký šat tu jde? Tuto větu objasňuje Edersheim. Vysvětluje, že správce chrámu dělal v noci obchůzku, aby se přesvědčil, zda stráže bdí a jsou ostražité. Byl-li někdo přistižen jak spí, byl buď potrestán, nebo mu byl stržen oděv. Myslím, že by se to dalo parafrázovat slovy: "Neztrať svou košili. Ubezpeč se, buď si jist, že máš oblečenu Kristovu spravedlnost."I shromáždil je na místo, kteréž slove Židovsky Armageddon Zj16,16kral.Anděl shromáždil ty krále na místo, zvané hebrejsky Harmagedon. Zj16,16ekToto je jediné místo Písma, kde se vyskytuje slovo ARMAGEDDON, i když zeměpisně je to místo známo z více jiných událostí. Znamená "Vrch Megiddo." Je to složenina dvou hebrejských slov, HAR - znamená hora, vrch - a MEGIDDO, což je vrch v nížině Jezreel.Byl jsem tam několikrát, vzpomíná náš starý cestovatel. Je to jedno z nejúrodnějších údolí, která jsem kdy spatřil. V minulosti se tam odehrálo mnoho bitev. Vincent cituje jiného autora, který o Megiddu v údolí Jezreel ze svých cest a studií píše:"...Bylo vybraným místem pro vojenské ležení v každém boji, k němuž v Palestině došlo (ode dnů Nabuchodonozora krále Assyrie, až po neblahý pochod Napoleona Bonaparte z Egypta do Syrie). Židé, pohané, křesťanští křižáci a protikřesťanští Francouzi, Egypťané, Peršané, Turci, Arabové, prostě válečníci všech národů pod nebem vztyčili stany na rovině Jezreel a viděli své národní korouhve zvlhlé rosou z Táboru a Hermonu. Armády celého světa se zde shromáždí ještě jednou k poslední bitvě...

Po malé vsuvce, kdy jsme pozorovali pohyb armád směrem k Armagedonu, přichází v našem textu pohled na posledního, čili v pořadí sedmého anděla, který má v ruce nádobu hněvu:Sedmý anděl vylil svou nádobu do ovzduší a z chrámu od trůnu zazněl mocný hlas: "Stalo se!" Zj16,17A rozpoutaly se blesky, hřmění a burácení, a nastalo hrozné zemětřesení, jaké nebylo, co je člověk na zemi; tak silné bylo to zemětřesení. Zj16,18ekProbíhá sedmá serie soudů před Kristovým příchodem. Toto je sedmá a poslední pohroma. Jinými slovy, nyní jsme už na samém konci Velkého soužení. V této chvíli je pouze Jeden jediný, kdo dokáže lidi vysvobodit a kdo dokáže přes všechen děsivý chaos zřídit spravedlivé království na zemi a dát světu mír - Pán Ježíš Kristus. Nespusťme ho z očí.Obsah nádoby vylitý "do ovzduší" znamená prostor bez nějakého zeměpisného upřesnění, podobně jako i některé předchozí rány byly celosvětové. Pán Ježíš Kristus má vládu nad celým vesmírným prostorem. Jím se k nám chystá přijít.Z chrámu od trůnu zazněl mocný hlas. O "chrámu" byla zmínka opakovaně znovu a znovu. Ve spojitosti s nádobami hněvu, ale už předtím ve spojitosti s polnicemi a pečetěmi; vlastně v každé serii soudů. ovšem nyní ve spojení s těmi nádobami hněvu se o chrámu mluvilo šestkrát. Čili víc než při všech ostatních soudech dohromady. Zde je o chrámu řeč naposledy. V Novém Jeruzalémě totiž už žádný chrám není.Ať se nám to líbí nebo ne, Izrael prožije dobu Velkého soužení. Víme, že hrstka (ten zbytek nebo pozůstatek) Izraele - všeho všudy 144.000, jím projde. To budou ti věrní až do smrti. Nevím, jak mnoho bude ještě jiných věrných mimo Izrael. Ale víme, že také velký zástup pohanů projde Velkým soužením.

Znovu mi dovolte, abych připomněl, že církev se v této děsivé scéně, kterou zde pozorujeme, neúčastní. Církev nebude prožívat čas Jákobova soužení. Bůh má dva způsoby jak zachránit lidi v době Velkého soužení. Ten první je - uchránit je PŘED ním (tím, že si je ze světa vezme k sobě, jako si k sobě vzal Enocha před soudem potopou) a ten druhý - zachránit je v tom soužení (tak jako zachoval Noého během potopy).Není pochyb o tom, že Bůh může zachránit a zachrání lidi i za dnů Velkého soužení, ale Církve PJe se to netýká, protože církev bude ještě před začátkem Velkého soužení ze země vzata."Z chrámu od trůnu zazněl mocný hlas". V textu není výslovně řečeno čí hlas to byl, ale já osobně věřím, že hlas nepatřil nikomu jinému, než Synu Božímu. Oznamuje: "Stalo se!" Už po druhé od něho slyšíme táž slova. Když visel na kříži, zvolal, "dokonáno jest" - v řečtině je v obou případech jeden výraz: TETELESTIA, "stalo se". V oné historické chvíli bylo uskutečněno vykoupení, bylo dokončeno spasení pro člověka.Neexistuje nic, čím by člověk musel nebo jen mohl přispět ke své záchraně. Musí prostě vírou přijmout to, co PJ už vykonal. Toto dokončené, hotové vykoupení můžeš mít i ty, milý posluchači. Jestli je ovšem nepřijmeš, pak není šance na únik, pak tě čeká soud. Pro ty, kdo Boží spásu odmítli, není žádná další možnost, jak uniknout Božímu soudu. "Stalo se". Není divu, že pisatel listu Židům napsal:Jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám Žd2,3.Kristus je soudce, a soud Velkého soužení se nyní uzavírá. Ohlašuje, "stalo se", a před námi není už nic než soud před Velkým bílým trůnem.Možná si vzpomenete, že blýskání, hlasy a hromobití slavnostně ohlašovaly na začátku Velkého soužení, že se blíží soud.Od trůnu šlehaly blesky a dunělo hromobití; před trůnem hořelo sedm světel - to je sedmero duchů Božích Zj4,5ek.Nyní, na konci soužení, se znovu "stali zvukové a hromobití a blýskání" (kr). A k tomu navíc "nastalo hrozné zemětřesení, jaké nebylo, co je člověk na zemi." Boží slovo dává jasně najevo, že konec období Velkého soužení bude spojen se strašnými pohromami, které budou uzavřeny zemětřesením, jež pravděpodobně otřese celou zemí. Na nebývalé zemětřesení navazuje další zpráva:A to veliké město se roztrhlo na tři části a města národů se zřítila. Bůh se rozpomenul na veliký Babylón a dal mu pít z poháru vína svého trestajícího hněvu. Zj16,19Všechny ostrovy zmizely, po horách nezůstalo stopy, Zj16,20na lidi padaly s nebe kroupy těžké jako cent; a lidé proklínali Boha za pohromu krupobití, protože ta pohroma byla strašná. Zj16,21ekNastává silné zemětřesení, při němž se "veliké město" - Jeruzalém, rozpoltí. Roztrhne se na tři části. Ačkoli má zemětřesení centrum v Jeruzalémě, neomezuje se jen na Jeruzalém; je řečeno, že "města národů se zřítila". Dovídáme se tím o rozsahu zemětřesení a jeho ohromné ničivé síle.A navíc je zde znovu konkrétní jmenovitá zmínka o "Babylonu". Příští dvě kap. Zj nám poskytnou některé další podrobnosti o Babylonu. Jinak o něm byla řeč nedávno ve Zj14,8. Tam bylo napsáno: Za ním letěl druhý anděl a volal: "Padl, padl veliký Babylón, který opojil všechny národy svým smilstvím a dal jim pít z poháru hněvu. Zj14,8Podivně může znít v našem textu konstatování, že všechny ostrovy zmizely, po horách nezůstalo stopy. Zj16,20 Z toho plyne, že tyto poslední dny velkého soužení velmi významně zasáhnou vůbec do tváře země, abych tak řekl...Posledním rozsudkem v pořadí je podle tohoto našeho textu krupobití. Kroupy dosahují závratné velikosti, jsou "těžké jako cent". Řecký talent (centnéř, hřivna) představoval asi 33kg

a židovský talent snad až 57kg. Vzpomínám, že jsem v Texasu viděl kroupy velikosti basebalových míčků, a to nám připadalo jako něco hrozhého, velmi nebezpečného...Výsledkem tu je ze strany lidí zase rouhání vůči Bohu, kterým se jen potvrzuje totální beznadějné odpadnutí a odmítnutí Boží spravedlnosti... Nadpřirozeným krupobitím se uzavírá 16.kap.Zj a tím v podstatě končí doba Velkého soužení.

V kapitolách 17-18 jsme svědky soudu nad dvěma Babylony, jak to předznamenává náš učitel. Nejdřív se v 17.kap., která je právě bezprostředně před námi, podíváme na odpadlickou církev v době Velkého soužení, a v kap.18 pak uvidíme nejen náboženský, ale také obchodní Babylon.Ve Velkém soužení nastává krize v tolika oblastech, v tolika sporných bodech, že je obtížné je nepomíchat. Mnozí znamenití vykladači této výjimečné prorocké knihy nejsou jednotní pokud jde o detaily. Toho jsme si při probírání knihy Zjevení už povšimli. Ač souhlasíme se základním interpretačním přístupem či SYSTÉMEM, v detailech nejsme vždycky zaručeně jednotní.Tento fakt by ovšem neměl věřící přespříliš trápit, protože mnoho podrobností nebude osvětleno, dokud se neuskuteční, dokud svět do Velkého soužení skutečně nevstoupí.Obzvlášť zřejmé je to v případě dvou Babylonů v kap.17-18. Rojí se otázky: "Existují dva Babylony, jsou tak nazývána dvě různá zeměpisná místa? Reprezentují snad dva systémy? Jsou to doslova dvě města nebo jde jedno a o totéž město?" Odpověďi na dané otázky se budou ozřejmovat tím víc, čím blíž bude naše vykoupení. V současnosti se mi zdá být pravděpodobné, že jde o dvě různá města, předkládá nám svůj pohled ThDrMG.V 17.kap. vystupuje záhadný Babylon - universální, odpadlická církev. K této odpadlické církví Velkého soužení má mimochodem náběh už církev Tyatirská, popsaná ve Zj2,18-29, v níž bylo dovoleno, aby učila Jezábel...Odpadnutí od víry se projeví ve všech světových náboženských systémech, kultech a "ismech". Vždyť i v našich t.zv. nezávislých biblických církvích se tu a tam vyskytnou nevěřící lidé, kteří si pěstují dojem, že s nimi je všechno v pořádku. Ti se v době Velkého soužení připojí k této mocné organizaci, která se zřejmě bude nazývat církví, i když církví ve skutečnosti není. Bible ji nazývá nikoli nevěstou, ale nevěstkou. Horšího pojmenování snad už ani není! Je to deformované a mrtvé církevnictví celosvětového formátu, které opustilo Božího Beránka a dalo se cestou vlastní spravedlnosti...Je možné, že sídlem tohoto systému bude Řím. Nebylo by to v historii poprvé, že by tohle město v sobě ukrývalo centrum odpadnutí od pravého Boha. Je dokonce pravděpodobné, že je tu míněn Řím, město postavené na sedmi pahorcích. Ale může jít i o Ženevu, kde má své centrum Světová rada církví, dodává poněkud ostentativně náš kazatel. A rovněž jiná místa a organizace mohou spolupůsobit.

Nevěstka o níž bude v našem dalším textu podrobněji řeč, je mimo jiné nazvána ZÁHADNÝm Babylonem vzhledem k tomu, jak vznikl. U babylonské věže se lidé pokusili cílevědomě spojit proti Bohu. Za Nimrodova vůdcovství se Babylon stal líhní všech možných modlářských kultů a falešných náboženství.V první polovině Velkého soužení se Nimrodův sen splní, neboť universální církev bude ovládat lidi a naplní je vzpourou proti Beránkovi. Církev je nevěstou Kristovou, ale tohle spojení lidí je zde nazváno nevěstkou. Provinila se duchovním smilstvím, neboť se za trochu rozkoše a prospěchu zaprodala světu.Na základě mnoha biblických zpráv věřím, že pravá Kristova církev nepůjde skrz Velké soužení; bude vtržena dřív než soužení propukne. Ale buďme přesní: kdo bude vtržen? Nikoli určité denominace, nikoli jednotlivé církve dle svých názvů, ale Kristova Církev, což je výraz pro všechny vpravdě věřící lidi, kteří svůj život oddali KRISTU. Je to skupina, která bude

vtržením ze země vzata, zatímco zbývající církevní členové na zemi zůstanou a budou prožívat Velké soužení.Jak říkával Dr George Gill: v některých sborech se po vtržení v neděli lidé jako obvykle sejdou a sotva který člen bude chybět. Ale ať je nám jasné - to nejsou opravdoví věřící. To nejsou údy církve Pána Ježíše Krista...Nevěstka představuje náboženský systém, který ovládá dravou šelmu v první polovině Velkého soužení. Přestože je šelmou nenáviděn. V druhé polovině soužení šelma nevěstku zničí, aby mohla nastolit své vlastní náboženství.Dwight Pentecost v knize THINGS TO COME (věci, které mají přijít, str.368) se o náboženském systému nevěstky vyjadřuje následovně:Šelma, kterou měl a nevěstka až dosud pod kontrolou (Zj17,3), nyní povstane proti nevěstce a zlikviduje ji i s jejím systémem. Systém nevěstky bezpochyby konkuroval náboženskému uctívání šelmy podporovanému falešným prorokem, a tak musí být zničen, aby se šelma mohla stát jediným předmětem falešného uctívání, v němž se sama prohlásí za boha.Podle Izaiáše a Jeremiáše má být Babylon znovu vybudován. Zde ve Zj v kap.17-18 jej vidíme zničený. Církevnický Babylon bude zničen dravou šelmou.K tomu náš učitel přehledně shrnuje fakta, která se těchto dvou systémů s názvem Babylón dotýkají.Církevnický (náboženský) Babylon je zničen dravou šelmou.Obchodní Babylon je zničen Kristovým návratem.Církevnický Babylon je šelmou nenáviděn.Obchodní Babylon je světem milován.Církevnický Babylon je zničen na ZAČÁTKU druhé poloviny Velkého soužení.Obchodní Babylon je zničen na KONCI druhé poloviny Velkého soužení, čili na jeho samém konci.

VELIKÁ NEVĚSTKA SEDÍCÍ NA DRAVÉ ŠELMĚ. To je nadpis, který náš učitel dává už samotnému biblickému textu, jež máme před sebou v 17.kap.Zj. Nenacházím slov, jimiž bych popsal ten děsný obraz. Už jsme si pověděli, že nevěstkou je nepravá církev, mocný náboženský systém. A dravou šelmou je obnovená římská říše, znovu vytvořená Antikristem.I přišel jeden z sedmi andělů, kteříž měli sedm koflíků, a mluvil se mnou, řka ke mně: Poď, ukážiť odsouzení nevěstky veliké, kteráž sedí na vodách mnohých, Zj17,1krals kterouž smilnili králové země, a zpili se vínem smilství jejího obyvatelé země Zj17,2kral."Veliká nevěstka" je ona část domnělé církve, která tu zbude po vtržení pravé církve. Budou ji tvořit lidé, kteří ve skutečnosti nikdy neuvěřili Kristu jako svému osobnímu Spasiteli. Nikdy se nestali částí Kristova těla. Je to skupina náboženských lidí, kteří vejdou do Velkého soužení.Máme zde o ní určité informace. "Sedí na mnohých vodách". Podle v.15, k němuž se dostaneme později, "vodami" jsou velké masy lidí a množství národů. Nevěstka do velké míry ovládá celý svět.Pozoruhodné je vyjádření, že s tou nevěstkou "smilnili králové země". Mezi církví a králi země, či správci států bude v té době hanebné vnitřní spojenectví.Přátelé, hnutí za sblížení všech náboženství v naší době se naprosto shoduje s předlohou této nepravé církve, která se má objevit na scéně. A Písmo ji ani neuznává za hodnou jména církev, ačkoli jsem si jist, že ona sama se tak nazývat bude.Podle mne je toto hnutí pro naši vlastní zemi více nebezpečné než kdejaký totalitní politický systém nebo třeba než t.zv. nová morálka, hodnotí náš starý biblista. Podle mne je více nebezpečné než každé jiné hnutí. Stane se mocným blokem, který pseudoduchovní propagandou oslní nemyslící dav. Přivede svět pod vliv dravé šelmy z moře a dravé šelmy ze země. Ty využijí tuhle odpadlickou církev k ovládnutí mas a ona se takovému uspořádání

podvolí kvůli politickému povýšení a kvůli získáni větší moci.Nuže platí zde starý princip, známý už od ráje: Zavrhnete-li to pravé a ryzí, co pochází od Boha, stanete se doširoka otevřenými pro všechno falešné a padělané, co ve skutečnosti stojí proti Bohu.AP napsal Tesalonickým, že odmítne-li kdo a nepřijme lásku pravdy, která by ho zachránila, pak uvěří nehorázné lži 2Te2,10-11.Podle našeho textu nastane "soud (kral. odsouzení) nad velikou nevěstkou". Pohár Božího odsouzení bude vtlačen do jejích rtů. A kdo že ten soud provede? Kdože ji hodlá zničit? Zničí ji sama šelma. Antikrist a falešný prorok ji už nebudou potřebovat po té, co posloužila jejich záměru. Antikrist totiž chce být božsky uctíván a rozhodně si nepřeje nějakou konkurenci, byť by pocházela ze strany dlouholeté tzv. církve.

I odnesl mne na poušť v duchu, a viděl jsem ženu sedící na šelmě brunátné, plné jmen rouhání, mající sedm hlav a deset rohů Zj17,3kral."Odnesl mne na poušť v duchu". Vzpomeňte si, že Jan byl na ostrově Patmos ve vytržení ducha. Ve vidění spatřil oslaveného Krista a obdržel poselství církvím. V tu dobu byl uchvácen a v duchu přenesen do nebe. Děj se později přesouvá z nebe na zem. Zde je nám znovu řečeno, že Jan byl ve vytržení ducha.Jde doslova o poušť? Přemýšlí nahlas náš starý pastor. Mějme na paměti, že ve vidění obsaženém v této kapitole jsou použity symboly. Kolem Babylona i Říma je skutečně poušť. Mluví o tom písemné dokumenty. Babylon sám se stal pustinou, v této souvislosti doporučuji k přečtení Iz47-48 a Jr50-51. Pustina kolem Říma se jmenuje CAMPAGNA. Jsem přesvědčen, že poušť, o které se zmiňuje náš verš je doslovná, nicméně zároveň je znakem chaotického stavu světa, způsobeného náboženským zmatkem Babylona.Jan uviděl ženu "sedící na dravé šelmě nachové barvy." Jak hrozná a úděsná scéna! V dravé šelmě byl už dřív rozpoznán Antikrist panující nad obnovenou římskou říší. Ženina totožnost je odhalena ve v.18:Ta žena, kterou jsi viděl, je veliké město, panující nad králi země.Žena je město, a to město je náboženské světové centrum. Toho času tam už budou pohlcena všechna světová náboženství.Uvědomme si tu situaci: všichni vpravdě věřící lidé opustili jeviště tohoto světa už ve chvíli vtržení. Vtržení se týká VŠECH opravdových věřících. To jest těch, kteří vírou přijali odpuštění hříchů a smíření s Bohem skrze Pána Ježíše Krista. Všichni ryzí věřící lidé, bez ohledu na to, do které pozemské církve chodívali, budou vtrženi. A na zemi zbude jen domnělá Církev, společnost pouze náboženská, zhola odpadlická.Město je dále charakterizováno ve v.9:Ať pochopí ten, komu je dána moudrost. Sedm hlav je sedm pahorků, na nichž ta žena sedí,Řím je z děl pohanských i křesťanských spisovatelů znám jako město rozložené na sedmi kopcích. Horácius napsal: "Bohové, kteří blahosklonně shlížejí na sedm pahorků..." Ovidius dodal: "Ale Řím se jako sídlo říše a bydliště bohů rozhlíží po celé zeměkouli ze svých sedmi hor." Později i Augustin napsal: "Babylon je dřívější Řím a Řím je pozdější Babylon."V probíraných verších je nesporně míněno město Řím. Žena - nevěstka - představuje náboženský systém, který se stane zjevným v první fázi Velkého soužení, po tom, co pravá církev byla ze země vzata. A tento náboženský systém, jak nám naznačuje uvedená symbolika, ovládá a řídí římské imperium na počátku období Velkého soužení.Šelma na které seděla tato žena, je "plná rouhavých jmen" - to ukazuje, jak daleko se lidské, ba protibožské náboženství vzdálilo od živého Krista. Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahokamy a perlami; v ruce držela zlatý pohár, plný ohavností a nečistoty svého smilství, Zj17,4eka na čele měla napsáno jméno - je v něm tajemství: "Babylón veliký, Matka všeho smilstva a

všech ohavností na zemi." Zj17,5ekŽena "oděná purpurem a šarlatem." Oblíbenou barvou v římském imperiu byla barva purpurová (sytě červená). Každý senátor a konsul nosil purpurový pruh látky jako odznak svého postavení a císařův oděv byl celý z purpuru. Šarlatová (jasně červená) barva byla převzata i do úboru náboženských ordinářů, doplňuje náš kazatel."Ozdobená zlatem", čili vzácný svým zevnějškem, ale podobně jako farizeové, uvnitř ohavná. Jak to řekl PJ: Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plné hrabivosti a chtivosti Mt23,25. Nebo pak přirovnání k obíleným hrobům "plným lidských kostí a všelijaké nečistoty" (Mt23,27)."Zlatý pohár plný ohavností" v ruce nevěstky znázorňuje náboženské opojení této anti-církve (nikoli Antikrista) a její deformované podmanivé pseudonáboženství, předstírané křesťanství, napodobené a falešné evangelium a celý podvodný a pokrytecky sestrojený systém. Je to pohár, z něhož je svět opilý."Na čele měla napsáno jméno", a to jméno je úžasným odhalením ženina charakteru. Žena nenese na hlavě korunu, ale spíše jen známku své hanebné profese. Mimochodem stojí za povšimnutí, jak Seneka oslovil jednu kněžku volných mravů: "Mělas na čele uvedeno své jméno". To odpovídá tomuto popisu. Neboť tahle nevěstka má taky na čele jméno: TAJEMSTVÍ, BABYLÓN VELIKÝ, MATKA VŠEHO SMILSTVA A VŠECH OHAVNOSTÍ NA ZEMI. Jak potupný titul pro tu, která byla pozvána měla být nevěsta!Dobře vím, že žijeme v době měnící se morálky, doplňuje zase svou osobní vsuvku náš citlivý rozhlasový mluvčí. Pro některé jsem trochu staromódní, když si stále myslím, že pravdu má Boží slovo, pokud jde o hodnoty.Ženu považuji za nejkrásnější bytost na světě; věřím, že ji Bůh jako takovou pro muže stvořil. Tím že se provdá, je uvedena do zvláštního vztahu, v němž je schopna dát svému muži něco, co ho povznese tak říkajíc ke hvězdám. Ale když se podívám na vztahy mezi muži a ženami kolem sebe, jsem pevně přesvědčen, že dílem naší civilizace nebylo osvobození ženy, ale naopak její zotročení.Žena se v naší době stala víc než kdy dřív jen nástrojem, protředkem, jen robotem nebo taky jen symbolem sexu. Místo toho, aby bylo přijato a uznáno její oprávněné postavení, v němž může přispět k mužově úplnosti, v němž může dovést muže k dokonalosti, vystupuje jako někdo, kdo celé stvoření stahuje dolů do hlubin. A její nejubožejší zpodobení můžete vidět v této nevěstce. Možná se vám to nelíbí, ale takový je pohled Božího slova.

Jméno nevěstky, o níž je tu v našem textu řeč, zní vlastně: "TAJEMSTVÍ, BABYLON". Tajemství pravé církve spočívalo v tom, že nebylo zjeveno ve SZ (viz Ef3,1-9). Tajemství anti-církve, označené zde jako nevěstka, je zase v tom, že nebylo zjeveno do té doby, než Jan napsal Zj17. Až v okamžiku vtržení pravá církev zemi opustí, lidé, kteří se křesťany jen dělali a byli pouhými příslušníky nějaké církve, vejdou do Velkého soužení a jejich náboženský systém bude pokračovat dál - pak už nikoli církev, ale jako ohavná nevěstka.AP psal o tajemství nepravosti: Ta nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo tomu brání 1Te2,7.Anti-církev, kterou zde v našem textu Zj pozorujeme, je chabou zkreslenou napodobeninou a současně protikladem pravé církve. Pravá Kristova církev je panenskou Kristovou nevěstou. Nepravá církev v období, jež právě sledujeme, dokončuje ono působení "tajemství nepravosti". Dostává označení TAJEMSTVÍ-BABYLON, podobně jako Jeruzalém je v této fázi nazván Sodomou.Babylon je zdrojem všech falešných náboženství. Proto ten složitý a ošklivý pojem MATKA VŠEHO SMILSTVA A VŠECH OHAVNOSTÍ NA ZEMI. Je to zdaleka nejvýraznější a nejživější biblický obraz strašného a ohavného hříchu. Mimochodem falešné náboženství a sex jsou často už teď v naší době velmi úzce zpřízněny.

Pokud bychom ten pojem MATKA VŠEHO SMILSTVA brali duchovně, ve smyslu duchovního smilstva, čili modlářství, pak je zde ten duchovní Babylon vlastně nazván MATKOU NEVĚSTEK? A tu je příležitost k zamyšlení, jestli se už dnes - třeba jen v malém - nepřipravují podmínky pro uskutečnění těchto duchovní obrazů, které zde v našem textu nacházíme.Zdá se (dost nepříjemně dodává jasný příklad náš starý zkušený pracovník církve), že někteří představitelé všelijakých spojovacích mezicírkevních hnutí už v naší době poznali, že nelze namíchat všechny teologie a náboženské praktiky tak, aby vyhovovaly všem. A tak různé skupiny vstupují do takových hnutí poněkud opatrněji s tím, že si zachovávají některé své zvláštnosti.Jistěže nic nebrání tomu, aby se znovuzrozené Boží děti i s různých společenství tu a tam účelně spojily na příklad ke společnému zvěstování evangelia nebo k různým praktickým společným činnostem, které slouží k budování živého Kristova těla. Ale náš bohoslovec zde naráží především na to, že taková ta ekumena za každou cenu, která překračuje rámec spolupráce znovuzrozených následovníků PJe, vede spíše k retardaci, čili ke zpomalení, k utlumení pravého duchovního života a účinného svědectví, než aby mu pomáhala...

Viděl jsem tu ženu, zpitou krví svatých a krví Ježíšových svědků. Velice jsem užasl, když jsem ji viděl. Zj17,6Ale anděl mi řekl: "Čemu se divíš? Já ti odhalím tajemství té ženy i té sedmihlavé a desetirohé šelmy, která ji nese. Zj17,7ek"Žena zpitá krví svatých." Tahle nevěstka nejen že opíjí druhé, ale také sama je opojena svými modlářskými činy i pronásledováním svatých.K tomu náš učitel jen tak jakoby navíc dodává, že Církev PJe jako taková nebude procházet Velkým soužením, ale když se v naší době postupně blížíme ke konci tohoto věku Boží milosti, mohou už nyní věřící očekávat určité protivenství či i soužení. To je zkušenost mnoha přímých křesťanských pracovníků i zkušenost moje vlastní, že zastávat Boží slovo a Kristovy zájmy je stále obtížnější."Svatými" jsou zde podle našeho učitele pravděpodobně míněni starozákonní svatí. A "Ježíšovými mučedníky" novozákonní svatí. Je tím naznačeno, že ten "BABYLON" představuje víc než jen jedno určité učení nebo náboženství. Je to spíš směsice všech různých velkých nebo i menších náboženství. Když se spolu s AJanem tím prorockým výhledem díváme na tyto scény, je zřejmé, že všichni opravdoví věřící byli vtrženi do nebe, a Babylon je to, co zbylo.Babylon je smíšený náboženský systém zahrnující celou hromadu lidí, kterých se netýkalo vtržení. Je to hodně složitý náboženský zmatek, zdroj všech náboženských bludů a modlářství. Babylon ve SZ pronásledoval pravý Boží lid a stal se Božím nepřítelem. Mimochodem, Babylon to byl, kde tři hebrejští mládenci byli hozeni do rozpálené pece, protože se neklaněli soše.Když náš AJan ve vidění spatřil tuhle ženu, nevěstku, vyjadřuje svůj údiv slovy: "velice jsem užasl (kral.: divil jsem se divením velikým)." Je to poprvé, co si Jan neví rady se skutečností, kterou vidí. My jsme měli určitý zmatek v mysli už dřív, ale teď se ohromně diví i Jan. Anděl se ho ptá, proč se diví, když on (anděl) je tu proto, aby mu tajemství ženy odhalil.Šelma, kteroužs viděl, byla, a není, a máť vystoupiti z propasti, a na zahynutí jíti. I diviti se budou bydlitelé země, (ti, kterýchž jména nejsou napsána v knize života od ustanovení světa,) vidouce šelmu, kteráž byla, a není, a však jest. Zj17,8kralTentoť pak jest smysl, a máť moudrost: Sedm hlav jest sedm hor, na kterýchž ta žena sedí. Zj17,9kralA králů sedm jest. Pět jich padlo, jeden jest, jiný ještě nepřišel; a když přijde, na malou chvíli musí trvati Zj17,10kral.

Ta dravá šelma, kterou jsi viděl, byla a není; vystoupí ještě z propasti, ale půjde do záhuby. A užasnou ti obyvatelé země, jejichž jméno není od založení světa zapsáno v knize života, až uvidí, že ta dravá šelma byla a není, a zase bude. Zj17,8Ať pochopí ten, komu je dána moudrost. Sedm hlav je sedm pahorků, na nichž ta žena sedí, a také sedm králů: Zj17,9pět jich padlo, jeden kraluje, jeden ještě nepřišel. Až přijde, bude smět zůstat jen nakrátko. Zj17,10ekVíc než na Antikrista je tu položen důraz na římskou říši dravé šelmy. Měli bychom to mít na zřeteli. Skutečnost, že dravá šelma "byla", vypovídá o dávné historii římské říše. To, že "není", se vztahuje na naši současnou přítomnost, kdy je ona říše zcela rozdrobená. Není ovšem zcela mrtvá. Rozpadla se na národy dnešní Evropy. Ale přijde čas, kdy "vystoupí ještě z propasti" - to znamená, že římská říše bude znovu obnovena.Jak jsme si ukázali už dřív, mnozí velcí lidé historie se snažili dát římskou říši nebo nějakou její obdobu opět dohromady, ale nikdy se to nikomu nepodařilo. Pokoušeli se o to Karel Veliký, Napoleon, ale také hitler, Mussolini, a v současné době vlastně také Spojené národy. Všichni jsou ovšem zatím stejně neúspěšní. Bude to dravá šelma, tedy Antikrist, kdo římskou říši znovu sjednotí.Vyjádření "ale půjde do záhuby" však prozrazuje konečný zánik mocné světové římské říše, který nastane Kristovým příchodem. Až se římská říše znovu objeví ve své moci a síle, budou ji obdivovat všichni nevykoupení lidé na světě. Uznají Antikrista a budou se mu klanět za jeho brilantní sjedocující politiku.Svatí Boží lidé toho období budou ale smýšlet docela jinak, oni porozumí, nebudou duchovně tupí, aby přijali každou líbivou myšlenku, která se jim nabídne... AJan své současníky varoval před Antikristem a jeho působením už ve své době:Vy však máte zasvěcení od Svatého a znáte všechno... Ale zasvěcení, které jste vy od něho přijali, zůstává ve vás, takže nepotřebujete, aby vás někdo učil; jeho zasvěcení vás učí všemu, a je pravé a není to žádná lež; jak vás vyučil, tak zůstávejte v něm 1J2,20.27ek.

...Sedm hlav je sedm pahorků, na nichž ta žena sedí, a také sedm králů: Zj17,9pět jich padlo, jeden kraluje, jeden ještě nepřišel. Až přijde, bude smět zůstat jen nakrátko. Zj17,10ekPodle některých vykladačů (včetně Newella a Govetta, což jsou skvělí komentátoři knihy Zjevení) těch sedm králů zmíněných v našem textu představuje sedm konkrétních jednotlivých panovníků, kteří tu už byli. Govett uvádí následující seznam. Nejprve těch pět, kteří padli:1. Julius Caesar - zavražděn2. Tiberius - otráven nebo zadušen3. Caligula - otráven4. Claudius - otráven5. Nero - spáchal sebevražduPak je v tom 10.v. řečeno: "Jeden kraluje". To by se mohlo vztahovat na Domitiána, který žil ve dnech Janových. Momochodem rovněž byl pak zavražděn."Jeden, který ještě nepřišel" představuje odkaz na Antikrista. Jiní vykladači (jako Scofield a Walter Scott) uvažují o těchto sedmi spíše než jako o jmenovitých vládcích jen o různých vládních formách, které se v Římě vystřídaly.Byli to králové, konzulové, diktátoři, decemvirové a vojenští tribunové. Ten "jeden, který je" se týká šesté vládní formy, kterou bylo císařství ustavené Juliem Caesarem, v jehož průběhu byl Jan vypovězen do vyhnanství císařem Domitiánem. Sedmá a poslední forma vlády, která se dosud neobjevila, bude satanská. Tolik tedy druhá varianta výkladu tohoto verše.

Bez ohledu na to, jaký konkrétní výklad přijmeme, vyhlídka na samotný konec je táž: Antikrist spolehlivě a mocně ovládne znovu oživenou římskou říši, celý svět...

A ta dravá šelma, která byla a není, je osmý král, a přece jeden z těch sedmi; jde však do záhuby. Zj17,11Deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří se ještě vlády neujali, ale v jedinou hodinu přijmou královskou moc spolu se šelmou. Zj17,12Budou zajedno ve svých úmyslech a svou sílu i moc dají té šelmě. Zj17,13Ti budou bojovat s Beránkem, ale Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů; ti, kdo jsou s ním, jsou povolaní a vyvolení a věrní. Zj17,14ekČasově ale i jinak předznamenává dravá šelma římskou říši, ale zároveň i poslední tj. osmou její hlavu. Značí konkrétního císaře či vládce, a tím je Antikrist. Nyní je Antikrist jasně určen. On je ten "malý roh" z vidění, které ukázal Bůh proroku Danielovi. "Malý roh" jakmile se dostane k moci srazí tři jiné rohy, tedy tři jiné krále.Dn sám toto své vidění zachytil takto:Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh a tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny. Hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské a ústa, která mluvila troufale... A deset rohů - z toho království povstane deset králů. Po nich povstane jiný, ten se bude od předchozích lišit a sesadí tři krále Dn7,8.24.Ve své knize DELVING THROUGH DANIEL (Hloubání nad proroctvím Daniele) se "malým rohem" zabývám podrobně, odkazuje nás náš literát na vlastní knižně zpracované studie."Šelma, která byla" je výrazem dávných dějin římské říše za vlády císařů. To, že "není", se vztahuje na zánik římského císařství a postupný rozpad celé říše někdy mezi třetím a pátým stoletím."Osmý král, a přece jeden z těch sedmi". Tohle zdánlivě protichůdné vyjádření ukazuje na Antikrista ve chvíli, kdy se obnoví bývalá světovládná moc a vládní forma obnovené či znovu vytvořené římské říše. On je "malým rohem" z Dn7. Je tou zvláštní osmou hlavou v sedmičce dříve uvedených králů. A přece je jeden z těch sedmi, protože restauruje poslední světovou vládní formu nad Římem. Chápu, že jste z tohoto podání teď možná trochu zmateni, ale takhle je to vlastně řečeno zde v knize Zj, vysvětluje náš učitel."Deset rohů" se rovná deseti rohům v Dn7,7. Těchto deset králů bude vládnout spolu s Antikristem, ale budou mu otrocky poddáni. Dobrovolně nebo nedobrovolně se podřídí Antikristově moci a stanou se tak ve skutečnosti jeho loutkami.

A řekl mi: "Vody, které jsi viděl, nad nimiž ta nevěstka sedí, to jsou národy, davy, rasy a jazyky. A těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma pojmou nevěstku v nenávist, oberou ji o všecko až do naha a budou rvát její tělo a spálí ji ohněm. Neboť Bůh jim vložil do srdce, aby provedli jeho záměr, řídili se jedním úmyslem a odevzdali šelmě svou královskou moc, dokud se nedokoná, co Bůh řekl. Ta žena, kterou jsi viděl, je veliké město, panující nad králi země." Zj17,15-18ek"Vodami", o nichž byla tako zmínka už několikrát rozumějme množství všelijakých etnických skupin a národů světa. Tento předobraz je v souladu s mnoha dalšími místy ve SZně. Můžete si je vyhledat, třeba Iz8,7 a Ž18. Postavení nevěstky v našem textu prozrazuje, že nad nimi panuje jen krátce."Deset rohů" je podle 12.v. deset králů, kteří vládnou nad různými částmi obnovené římské říše. Vzápětí odevzdají svá království šelmě. Tak se říše upevní a šelmě bude umožněno, aby se povznesla na světového diktátora.Na nějaký čas je šelma (Antikrist) ochotna sdílet své vysoké postavení s nevěstkou, neboť i ona se podstatným způsobem přičinila o pokrok jeho (Antikristovy) věci, když se s ním dělila

o slávu. Ale ve skutečnosti ji nenávidí, a deset králů je v tom s ním zajedno.Antikrist nejen že poruší smlouvu s Izraelem, ale rozváže i svůj úzký vztah s odpadlickou církví. Jeho nenávist k ní vzplane natolik, že je popsána téměř jako lidožroutské obírání jejích kostí, které jsou pak hozeny do ohně! Tato silná nenávist světovládného diktátora nakonec tedy falešnou církev v závěru doby soužení zničí. Tak takový osud čeká nepravou církev! Žádného vítězství nedosáhla. Nikdy nevstoupí do přítomnosti Krista. Vtržení se jí netýká. Nakonec bude zlikvidována Antikristem.Tím, že Antikrist a jeho spojenci takový čin provedou, naplní Boží předpověď, Boží slovo. Možná podobně jako když císař Augustus vydal nařízení, které přimělo Josefa a těhotnou Marii, aby se vydali do Betléma, a tak se mohlo naplnit Písmo.

Ta žena, kterou jsi viděl, je veliké město, panující nad králi země." Zj17,18ekUž jsme viděli, že ta "žena", která je nyní zlikvidována, představovala světový náboženský systém. Je také ztotožněna s městem, dle mého soudu tím městem je Řím, vysvětluje své pojetí z kontextu náš učitel.Jakmile je odpadlická církev zlikvidována, je tu volná cesta, aby s podporou falešného proroka začalo plné božské uctívání samotného Antikrista, který na to už dlouho, dlouho čeká.To je tedy strašný konec odpadlické církve. Nicméně tím se situace nezlepší. Z hlediska náboženství, z hlediska duchovního života lidí, tím začne nejtemnější období světových dějin. Vláda a náboženství či božské uctívání v rukou Antikrista znamenají ve skutečnosti nejtemnější hodinu, jakou kdy země pozná.Je to nevyhnutelný konec nevěry, která začala kdysi v zahradě Eden, kdy se člověk zpronevěřil Bohu, kdy mu odmítl dobrovolně z lásky podřídit své rozhodování a počínal si svévolně. Nový všeobecný podnět k pyšné nevěře byl dán pak při stavbě Babylonské věže, na které se podíleli všichni Boží konkurenti čili odpůrci. A potom dosáhla nevěra lidstva nejvyššího stupně při ukřižování Ježíše Krista, kdy člověk odmítl toho jediného Božího, který je Cesta, Pravda i Život.Odmítnutím cesty zbyla člověku jediná alternativa: bezcílné tápání a hledání. Odmítnutím Pravdy zbyla člověku jediná alternativa: uvěřit velké lži, mocnému podvodu. Odmítnutím Života zbyla člověku jediná alternativa: zánik. věčná smrt...Dějiny, které v našem textu pozorujeme, vyvrcholí však nikoli zánikem života pod vládou antikrista, ale osudným příchodem Krista na tuto zem, jak se dovíme v 19.kap. Hřích a zlo se dočkají své odplaty. Pak se chopí moci ten spravedlivý král, kterému patří všechna čest a sláva...Příteli, jako křesťan bys měl v srdci pěstovat a také navenek projevovat vděčnost za to, že budeš ušetřen Velkého soužení. Ale zároveň bys měl mít opravdový zájem o své blízké, a vůbec o lidi, kterých se možná ještě týká hrozba tohoto strašného období v budoucnosti, o kterém si zde spolu čteme. To všechno může začít velmi brzy...

Třetí vylil svou nádobu na řeky a prameny vod: a změnily se v krev. Zj16,4Tu jsem slyšel, jak praví anděl, který má moc nad vodami: "Spravedlivý jsi, Bože, svatý, který jsi a kterýs byl, že jsi vynesl tento rozsudek: Zj16,5těm, kdo prolili krev svatých a proroků, dal jsi pít krev; stalo se jim po zásluze!" Zj16,6A od oltáře jsem slyšel hlas: "Ano, Pane Bože všemohoucí, pravé a spravedlivé jsou tvé soudy." Zj16,7ek

Tu přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm nádob, a promluvil ke mně: "Pojď se mnou, ukážu ti soud nad velikou nevěstkou, usazenou nad vodami, Zj17,1se kterou se spustili králové světa a vínem jejího smilství se opíjeli obyvatelé země." Zj17,2ek

Anděl mě odvedl ve vytržení ducha na poušť. Tu jsem spatřil ženu sedící na dravé šelmě nachové barvy, plné rouhavých jmen, o sedmi hlavách a deseti rozích. Zj17,3

18.kap.Zj přímo navazuje na to, co jsme si četli dosud v předchozí 17.kap. Téma této kap. nás bohoslovec nazývá: Soud nad politickým a hospodářským Babylonem. Babylon v 17.kap., jak jsme viděli, je spíše náboženský či církevnický. Babylon v kap.18. je ekonomický nebo hospodářský.Vladaři země MILUJÍ komerční centrum, zatímco odpadlickou církev vladaři země NENÁVIDÍ a také ji zničí. Při Kristově návratu ovšem bude Božím soudem zničen i politický Babylon.Zřejmě onen tajuplný Babylon (což je ta odpadlická církev) bude zničen dřív. Zatímco hospodářský (komerční) Babylon bude zničen až bezprostředně při druhém příchodu Kristově.Tyto dva Babylony nejsou jedno a totéž město. Osobně věřím, že tajuplný Babylon je Řím, a že postupem času, až se přiblíží poločas Velkého soužení, se náboženské centrum přesune do Jeruzaléma, protože to bude Jeruzalém, kde falešný prorok vztyčí obraz či sochu Antikrista, aby se mu všichni klaněli.Komerční Babylon je starodávný Babylon, znovu zbudovaný v hlavní město světového obchodu. Toto město je posledním hlavním městem, ve kterém má politickou moc šelma.Ještě před několika lety se zdálo být trochu přitažené za vlasy pomyšlení, že by se moc mohla znovu vrátit do oblasti Středního východu. Ale od té doby jsme už zkusili, co znamená nedostatek energie, a že to pocítí celý svět, když nám z těchto území bude zastaven nebo jen omezen třeba přísun ropy.Bohatství světa se stěhuje do této zvláštní oblasti jako důsledek ceny za ropu. Mají k dispozici ohromnou moc. Je docela dobře možné, že velké komerční hlavní město světa bude právě zde. Ale toto mocné centrum obchodu - znovuvybudovaný Babylon - při druhém příchodu Kristově propadne zkáze.Před nějakým časem jistý Žid provokoval Izraelského ministra cestovního ruchu slovy: "Jak to přijde, že všechny země kolem Izraele mají ropu, ale Izrael ne?" Ministr prý odpověděl: "Bůh dal Arabům ropu a Židům svatá Písma. Chcete si to s nimi vyměnit? Bůh chraň! Ropa bude dost brzo vyčerpána, ale Boží slovo bude trvat navždy."Mezi konzervativními vykladači byly jisté neshody v tom, zda starodávný Babylon bude či nebude znovu postaven. Mám-li být upřímný, po mnoho let jsem zastával názor, že postaven už nebude. Nicméně nyní jsem po dalších studiích přesvědčen, že bude znovu stát.Mluví o tom Iz13,19-22, totiž o tom, že dávný Babylon má být opět zbudován a také opět zničen, a o té destrukci se zmiňuje právě 18.kap.Zj, kterou máme před sebou. Nedomnívám se však, že by se výstavba uskutečnila na původním místě, protože řeka Eufrat se od historického Babylona vzdálila údajně asi o 14 mil.V otevřené 18.kapitole jsou uvedeny dva pohledy na zničení Babylona a jeden se od druhého diametrálně liší. Je moc důležité odkud se na věc díváme, jaká je naše perspektiva.1) Reakce podnikatelů a politiků prozrazuje, že prožívají nesmírná muka. Pro ně to je tragedie ze všech nejhorší. Jde tu o naprostý bankrot velkého podnikání.2) Druhá reakce na probíhající události se týká nebe. Nebeskou odezvou je radost z toho, že se prokázala Boží svatost a spravedlnost. Vždyť to znamená, že je skoncováno s hříšným životem člověka na zemi. Období Velkého soužení tedy dospělo ke svému konci.

Samotný text 18.kap. začíná příchodem "jiného anděla" z nebe, který nese posleství. Koneckonců řecké slovo "angelos" znamená prostě "posel".Potom jsem viděl jiného anděla, jak s velikou mocí sestupuje s nebe; a země byla ozářena jeho slávou. Zj18,1ek

Opět tu máme nejprve ono velice zajímavé konstatování "potom" (META TAUTA), o němž jsme několikrát hovořili už v rámci čtení počátečních kapitol knihy Zj.Potom. Po čem? Nuže, po seriích sedmiček a po rozsudku nad náboženským Babylonem dochází k událostem, o nichž nás informuje tato kapitola. Určitě nastal pokrok - přes sedm pečetí, sedm polnic, sedm bytostí a sedm nádob hněvu - se blížíme k závěru Velkého soužení. Vlastně se dostáváme na samý konec Velkého soužení.Jan říká, "viděl jsem jiného anděla". A my se v duchu vracíme zpátky do 14.kap., kde vystupuje po řadě šest andělů, každý se samostatným uvedením slovy "jiný anděl". Také tento anděl, na něhož se nyní díváme zde, je božský, je to nadpřirozený posel od Boha, ač bez bližšího popisu tváře a beze jména. Má "velkou moc" napovídající, že zaujímá nadřazené postavení nad ostatními "jinými anděly", a nese důležité poselství."Země byla ozářena jeho slávou." To je dalším projevem významného postavení tohoto anděla. Mimochodem něco podobného viděl Ezechiel, když pozoroval přicházející Boží slávu: "...jejíž zvuk byl jako zvuk vod mnohých, a země svítila se od slávy jeho" Ez43,2kral.Jaké že je poselství tohoto zvláštního mocného Božího posla?Zvolal mohutným hlasem: "Padl, padl veliký Babylón a stal se doupětem démonů, skrýší (vězením, klecí - McGee) všech nečistých duchů a každého zlověstného a nenáviděného ptáka." Zj18,2ek

I zkřikl silně hlasem velikým, řka: Padl, padl Babylon ten veliký, a učiněn jest příbytkem ďáblů, a stráží každého ducha nečistého, a stráží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného Zj18,2kral.Předběžné ohlášení pádu Babylona se ozvalo už ve Zj14,8:Za ním letěl druhý anděl a volal: "Padl, padl veliký Babylón, který opojil všechny národy svým smilstvím a dal jim pít z poháru hněvu.Anděl v této naší nynější 18.kap. má větší autoritu než měl posel oné první předběžné zprávy. Ve slovech, "padl, padl Babylon... a stal se... něčím" je v řeckém textu použit zase ten prorocký minulý čas, jak tomu říká náš řečtinář - aorist. Je to mluvnický čas, který mluví o budoucích událostech jako by se už udály.Když Bůh říká, že se něco stane, pak o tom klidně může mluvit, jako o něčem, co se už stalo, protože jeho slovo se dozajista uskuteční. Je to hotová věc. V Božím plánu a programu je už zabudováno uskutečnění takové věci, protože Bůh zná konec věcí hned od začátku. Babylon, toto slavné světové centrum obchodu, spěje ke svému pádu, ke svému zničení."Doupě démonů, skrýše všech nečistých duchů a každého zlověstného a nenáviděného ptáka". Je zde naznačeno, vysvětluje náš vykladač, že Babylon je místem, kde démoni duchovního světa a nečistí ptáci materiálního světa budou uvězněni během tisíciletého království.Potvrzení této myšlenky najdeme v proroctvích Izaiáše a Jeremiáše (viz Iz13,19-22; Jr50,38-40). Konečným naplněním jejich proroctví je zkáza doslovného Babylona zde ve Zj18. Je-li tomu tak, pak neexistuje žádné proroctví, které by bránilo Babylonu, aby byl ještě jednou postaven. Babylon je sídlem démonů, a po dlouhá léta byl a je místem odporu proti pravému Bohu, z něhož se tyto modlářské postoje šířily po celém světě...Neboť vínem Božího hněvu pro smilství té nevěstky byly opojeny (padly - McGee) všecky národy, králové světa s ní smilnili a magnáti země bohatli z její rozmařilosti a přepychu. Zj18,3ek"Všecky národy byly opojeny" nebo "padly" (dle překladu MG). To jsou dvě možná podání původního textu. Obě mají podle rukopisů své oprávnění. Obě jsou správná. Běžná interpretace je "byly opojeny". Toto je Boží rozsudek nad velkým světem obchodu, který upírá Bohu jeho autoritu. Je to jakési nesvaté podvodné spojenectví mezi vládou a obchodem. Už dnes známky tohoto opojení pozorujeme, povídá starý Američan, a upřímně řečeno - páchne až do nebes.

Slovo "kupci" znamená v tehdejším pojetí "obchodní cestující". Nejsou to lidé, kteří své zboží sami pěstují nebo zhotovují, nýbrž makléři, pro které je jenom obchodování zdrojem jejich velkých zisků. Obchod je pro mnohé lidi dnes posvátná kráva, které se nesmí ublížit ani v ničem překážet. Přitom mnozí lidé používají obchodování a podnikání jako svou největší a domněle nejúčinnější omluvu, že nemají čas pro Boha, aby mu věnovali vůbec jakýkoli zájem a pozornost. Nakonec se všichni tito lidé budou muset postavit před Bohem. Velký byznys nečeká nic jiného než soud, o tom vás mohu ujistit, tvrdí na základě vykládaného textu náš učitel.

A slyšel jsem jiný hlas z nebe: "Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy". Zj18,4ekTento verš prozrazuje, že Boží lid ve smyslu těch věrných, kteří přetrvají dobu velkého soužení, bude na světě až do samého konce (není řeč o církvi, která byla ze země vzata ještě dřív než Velké soužení začalo).Vždy se znovu ozývá otázka: Budou věřící schopni tímto obdobím projít? Jinými slovy - zůstanou Bohu a Kristu věrni? Ano, projdou soužením. Vzpomeň si, že Bůh začal se 144.000, a počet těch, kteří v soužení obstojí je zase 144.000. Je to jako v podobenství Pána Ježíše o pastýři, který měl sto ovec. Když se jedna z nich ztratila, dobrý pastýř se nespokojil se zbývajícími devadesáti devíti. Udělal všechno pro to, aby jich nakonec měl zase plných sto. Šel a s nasazením života našel tu malou ovečku, která se zatoulala.Tím, kdo v tomto našem verši ze Zj18 promlouvá, není nikdo jiný než Boží Syn. Volá svůj lid žijící v době velkého soužení, aby vyšel z Babylona dřív než nastane soud. Jde o fyzické oddělení, se stejnými důsledky jaké zažil Lot v Sodomě. Lot byl varován, aby Sodomu opustil a aby tak unikl před záhubou ohněm (viz 1M19). Stejnou výstrahu dostává i tento Boží lid.Bůh skrze Mojžíše už kdysi dávno prohlásil tato slova o své věrnosti:Ve svém soužení, až tě v posledních dnech toto všechno stihne, navrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, a budeš ho poslouchat. Vždyť Hospodin tvůj Bůh, je Bůh milosrdný, nenechá tě klesnout a nepřipustí tvou zkázu, nezapomene na smlouvu s tvými otci, kterou jim stvrdil přísahou 5M4,30-31Stejně Bůh varoval izraelský národ v Jr51,5-6 a v Iz48,20. Výstraha je dvojí: 1) Nemají mít nic společného s hříchy Babylona a 2) mají utéci dřív než propukne soud.Myslím, že toto slovo má případné použití i dnes pro nás. Mělo by varovat i nás, ne v tom smyslu, že bychom museli Bohu pomáhat k záchraně své vlastní nebo jeho věrných, tedy v tom smyslu, že by se Bohu nemuselo podařit zachránit jehověrné lidi z té kritické hodiny soudu, ale jde o to, že je jeho přáním, abychom byli odděleni od hříchů a nečistoty, abychom se neoddávali různým věcem, které znečišťují naši duši, abychom nevyhovovali staré přirozenosti, ale chodili Duchem.

Jestli se sami nevypořádáme s různými typy hříchu v našich životech zde a nyní tak, že je vyznáme Pánu a opustíme, bude se s tím v našich životech vypořádávat on. Buď bude svým způsobem soudit takový hřích už nyní, nebo se se svým hříchem setkáme před soudnou stolicí Kristovou, vysvětluje zkušený pastor. Bůh nám dává příležitost, abychom svůj hřích odsoudili a opustili už dnes:Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem 1K11,31-32.Jak se můžeme vypořádat se svým vlastním hříchem? Verš 1J1,9 dává odpověď:Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti."Vyznávat (doznávat)" znamená hovořit o věci stejně, jako o ní mluví Bůh. Čili přijmout Boží stanovisko a říci: "Bože, souhlasím s tebou. To, co jsem udělal, byl HŘÍCH".

Ono je totiž tak snadné omlouvat své hříchy. Tvrdíme třeba nejdřív, že to nebylo tak zlé... A pak dojdeme k tomu, že ten náš skutek vůbec nebyl ve skutečnosti hříchem. Ovšem, jestli totéž udělá náš soused, nebo jestliže se ten hřích dotkne nás samotných, hned poznám, že to hřích je.Dokud nejsme ochotni pojmenovat svůj hřích HŘÍCHEM, pak jsme jej v tomto smyslu 1j1,9 vůbec nevyznali. Mimochodem, i když tento verš často říkáme nevěřícím lidem, když je vedem k Pánu, tento vážný text, a celá tato záležitost se týká právě vykoupených, právě znovuzrozených věřících lidí.Odmítáme-li každý sám sebe spravedlivě soudit podle BSa, budeme jednou souzeni před soudnou stolicí Kristovou. Takové hříchy nás oslabují v hluboce vnitřním duchovním životě s Pánem a v jakékoli službě a jejich ochromující důsledky nebudou vyřízeny, dokud se dotyčný nepostaví před soudnou stolicí Kristovou.Usiluji vyrovnat všechny své účty už tady na zemi, reaguje osobně náš upřímný učitel. Ďáblovým dětem Bůh nedá pohlavek, když něco zlého dělají, ale jste-li jeho dítě, pak jeho kárání a trestání nejspíš docela srozumitelně pocítíte. Ovšem když nás možná Bůh nezahanbí okamžitým potrestáním, nesmíme si hned myslet, že naše nevyznané hříchy zůstanou bez odezvy...

O babylonu, tkerý je teď hlavním předmětem naší pozornosti, je zde v našem základním textu (čili Zj18) řečeno:Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh nezapomněl na jeho viny. Zj18,5ekBabylon má za sebou předlouhou historii hromadění hříchů těžkého kalibru, abych tak řekl. A Bůh má o tom všem svůj záznam. Kupí se to před ním jako veliká hromada. Babylon patří k nejstarším městům v lidských dějinách a pravděpodobně se o něm Bible zmiňuje častěji než o kterémkoli jiném městě, s výjimkou Jeruzaléma. Boží soud se však nakonec přivalí na toto město a na jeho systém jako potopa.Dva překlady, které tu nejčastěji používáme podávají následující 6.v. trochu rozdílně, tak vám jej přečtu dvakrát:Dejtež jemu, jakož i on dával vám, a dejte jemu dvénásob podlé skutků jeho; v koflík, kterýž naléval, nalíte jemu dvénásob Zj18,6kral.Ekum.překl. obsahuje trochu víc výkladu:Odplaťte po zásluze té nevěstce, dvojnásob jí odplaťte za její činy! V poháru, který připravovala, připravte pro ni dvojnásob. Zj18,6ekPohár nepravosti je plný až po okraj a přitom té nepravosti stále přibývá. Až dopadne poslední kapka, bude přiložen k ústům těch, kdo tu nepravost po celou dobu páchali. Bůh dělá všechno správně a spravedlivě. Tu stojí za přečtení Ž137.Jakž se mnoho chlubil a zbůjněl byl, tak mnoho dejte jemu muk a pláče. Neboť v srdci svém praví: Sedím královna, a nejsemť vdovou, a pláče neuzřím Zj18,7kral.Kolik si užila slávy a hýření, tolik jí dejte teď trýzně a žalu. Protože si namlouvá: Trůním jako královna, vdovou nejsem a neokusím smutku. Zj18,7ekÚspěch zaslepil Babylonu oči, aby neviděl blížící se Boží soud. Obchod na burze byl aktivní a každý si kupoval nejvyšší kvalitu až do okamžiku soudu. Přepych, arogance, pýcha, hřích a sebeklam charakterizovaly ducha tohoto bezbožného města. Světový mír se zdál být na dohled a nálada dne optimistická. Jen proroci smutných konců nepřestávali varovat, a ti byli klasifikováni jako "nemožní protivové". Tak podobně hodnotili lidé kdysi Noeho (a dnes možná Vernona McGee)...

Proto v jediném dni dopadnou na ni pohromy: smrt i žal a hlad, a bude zničena ohněm. Neboť mocný je Hospodin, Bůh, který ji odsoudil. Zj18,8ek Tady upoutávají naši pozornost dvě skutečnosti. Ke zkáze dojde náhle a bude způsobena "ohněm". Zármutek bude obrovský,

takže "žal (pláč)" je započítán mezi pohromy jako je "smrt" a "hlad". Poeticky řečeno pláč, smrt a hlad jsou tři jezdci, kteří jedou Babylonem na svých koních na ostro kovaných. Zkáza je však úplná a definitivní. V Písmech je Babylon prvním význačným městem, ale jeho dlouhá, bohatá a přitom velmi hříšná historie končí. Končí Božím rozsudkem."Neboť mocný je Hospodin, Bůh, který ji odsoudil." Sám Bůh toto město zničí, jen on je schopen je porazit, pokořit, jen on vykoná svůj spravedlivý soud. Věříme, že tak učiní při Kristově návratu. Povšimněte si, jak tuto událost předpovídá Izaiáš:Kdo to přichází z Edómu, kdo v rouchu rudém jde z Bosry? Kdo je ten v úboru velebném, hrdě kráčející ve své velké síle? "Já, který právem vyhlašuji, že na vítězství stačím." Proč je tvůj úbor krvavě zbarven a tvé roucho jak toho, jenž v lisu šlape? "Sám jsem šlapal v lisovací kádi a nikdo z národů se mnou nebyl. Rozhněván jsem po nich šlapal, rozšlapal jsem je v svém rozhořčení, až šťáva z nich mi roucho postříkala, poskvrnil jsem si celý oděv. Den pomsty měl jsem v srdci, nastalo milostivé léto pro mé vykoupené Iz63,1-4.Při druhém příchodu vidíme Krista přicházet z Edómu v oděvu potřísněném krví. Podle mne je to proto, že přichází cestou od Babylona, kde vykonal rozsudek nad zlým městem. Podrobněji však budeme Kristův druhý příchod sledovat v následující kapitole.V dalších verších se dozvíme, jaká bude reakce na zničení tohoto slavného světového centra. Celý svět zachvátí úzkost, a poznáme, kdo čeká na jeho pohřeb. Ale zároveň vytušíme radost v nebi nad tímto odsouzením Babylona. Opět jsou tu dvě diametrálně protichůdná hlediska. Pro jednu skupinu lidí vyhlídka mimořádně zlá, pro druhou dobrá.

Následujících několik veršů v našem textu Zj18, nadepisuje náš průvodce a vykladač zase svým malým podnadpisem, který má shrnout obsah tohoto úseku: POTRESTÁNÍ BABYLONA NAPLNÍ SVĚT ÚZKOSTÍ.Pak budou naříkat nad ní a bědovat králové světa, kteří s ní smilnili a hýřili, až uvidí dým hořícího města; z hrůzy nad jeho zkázou neodváží se přiblížit a budou naříkat: "Běda, běda, ty veliký Babylóne, město tak mocné, jak v jedinou hodinu byl nad tebou vykonán soud!" Zj18,9-10V době krátce před svým pádem bude Babylon po všech stránkách ovládat a řídit celý svět. Bude Antikristovým hlavním městem, a Antikrist bude jediným absolutním diktátorem. V onen den se všechno soustředí do Babylona. Stav na burze se bude zjišťovat v Babyloně - nikoli v New Yorku. Světovou módu bude udávat Babylon namísto Paříže. Aby se nějaká hra považovala za úspěšnou, bude muset mít úspěch v Babyloně, ne v Londýně. A přitom všechno v tomto velikém městě bude v jednoznačném odporu proti všemohoucímu Bohu. Ten odpor bude přitom koncentrován v Antikristovi.Nikomu se ani ve snu nezdálo, že by toto velkoměsto mohlo být poraženo, že by mohlo být potrestáno. A přece z něho do západu slunka nezbude nic víc, než kouřící trosky. Vyjdou zprávy a svět z nich bude omráčen a pak začne nářek. Celý svět bude přímo skučet, až padne Babylon.V předchozí 17.kap.Zj jsme viděli, že králové země nenáviděli takový ten náboženský Babylon. Antikrist se ho potom zcela zbavil, aby sám mohl být uctíván bez jakékoli konkurence i v náboženské oblasti. Králové země se na likvidaci toho náboženského Babylóna společně podíleli.Naproti tomu zde v kap.18 vidíme, že pozemští králové milují tenhle ekonomický Babylon. Milují jej kvůli důchodům, kterými až dosud přispíval do jejich pokladen. Ve skutečnosti je však jejich počínání nazváno smilstvem. (Lepší slovo byste nemohli najít.)Všichni reportéři budou v té době v Babyloně, a nikoli už ve Washingtonu, D.C. Budou zastupovat všechny velké společnosti na světě. Ale v hodině soudu všichni obdivovatelé a posluhovači Babylon rychle opustí. (Jako krysy, když prchají z hořící a potápějící se lodi.)Vidíme v našem textu, že lidé ve svém nářku na Babylónem sice chválí zničené velkoměsto

oslavnými chvalořečmi, ale v jejich úzkosti je šílený údiv a naprostá beznaděj. Podivují se nad tak neuvěřitelně náhlou zkázou toho, co považovali za nezničitelné bezpečné. Soud nad velkým Babylónem nastal během hodiny. (Někomu to může připomenout nenadálou devastaci po explozi atomové bomby.) To je poslední velký požár a katastrofální událost před Kristovým příchodem na zem proto, aby zde zřídil své království.

A bohatí kupci naříkají a bědují nad ním, protože už nikdo nekoupí jejich zboží: náklady zlata a stříbra, drahokamů a perel, kmentu a purpuru, hedvábí a šarlatu, cedrového dřeva a předmětů ze slonoviny a předmětů ze vzácných dřev, náklady mědi, železa a mramoru, skořice a indického koření, voňavek, mastí a vykuřovadel, vína a oleje, mouky a obilí, dobytčat a ovcí, koní a vozů a otroků i dělníků. Plody, které jsi dychtivě sklízelo, jsou pryč, všechen lesk a nádhera zašly a není po nich památky. Kupci, kteří s tím vším obchodovali a z toho města bohatli, z hrůzy nad jeho zkázou neodváží se přiblížit a budou plakat a naříkat: "Běda, běda, tak veliké město, které se oblékalo do kmentu, purpuru a šarlatu, které se zdobilo zlatem, drahokamy a perlami - a v jedinou hodinu je zničeno takové bohatství!" A všichni velitelé lodí, dopravci zboží, námořníci a kdokoli se živí plavbou, neodváží se přiblížit. Zj18,11-17ekNemáte při čtení těchto veršů pocit, jako byste šli po hlavní třídě některého z našich velkoměst a prohlíželi si výkladní skříně? Ve výlohách obchodů můžeme dnes vidět téměř všechny uvedené věci. Jsou to produkty bohaté společnosti. Římskému císařství byly dostupné už za dnů apoštola Jana. Poslední Babylon učiní z těchto přepychových výrobků nezbytnosti, vždyť už dnes mnohé z toho za nezbytnosti považujeme.Vzpomínám si, jak byly v naší zemi poprve zaváděny hladké kameninové koupací vany, vypráví ze života náš stařec. (Mimochodem, lékaři u nás se tomu zpočátku bránili. Tvrdili, že budete-li se koupat každý den, zkrátíte si život. Považovali koupel jednou za týden nebo dokonce jednou za měsíc za postačující).V té době byla koupací vana umístěná někde v bytě velikým přepychem, který si mnoho lidí nemohlo dopřát. Ale teď, když přijdeme do hotelu nebo motelu, moje paní si hned ověřuje, jestli je tam na pokoji vana, a já zase, jestli tam je sprcha, ilustruje biblický text náš Američan. Obvykle tam je obojí. Ve srovnání s tím, co měli naši otcové a dědové, žijeme už my nyní ve věku velikého přepychu. Mnohé věci, které považujeme za nepostradatelné, jsou vlastně jenom přepychem na který jsme si prostě zvykli.S použitím mého vlastního překladu knihy Zj se teď podívejme na jednotlivé položky tohoto seznamu, vyzývá nás náš přednášející. Vezmeme je postupně:

"A bohatí kupci naříkají a bědují nad ním, protože už nikdo nekoupí jejich zboží: náklady zlata a stříbra, drahokamů a perel". Tomu se říká hospodářská deprese - právě nastala! Nikdo už jejich zboží ani lodní náklady nekoupí. V Babyloně se odjakživa obchoduje se zlatem a stříbrem, drahokamy a perlami. Jak vidíte, jsme právě v oddělení klenotů.Potom se přesuneme z klenotnictví do konfekce, oddělení "...kmentu a purpuru, hedvábí a šarlatu."Dále do oddělení luxusních dárků: "... z cedrového dřeva, předmětů ze slonoviny a ze vzácných dřev, mědi, železa a mramoru."Pak přejdeme do oddělení s kořením a kosmetikou: "...skořice a indického koření, voňavek, mastí a vykuřovadel." Mají velký výběr dezodorantů ve spreji, pravděpodobně i nejnovější druh, který zaručeně působí čtyřiadvacet hodin denně.Nyní vstupujeme do oddělení výživy: "...vína a oleje, mouky a pšenice." Je to strava bohatých, chudí mají ječmen. Bohatí lidé jedí jen vybraná jídla a žijí v přepychu (dokud se ovšem jejich Babylon nezhroutí).Postoupíme k masným výrobkům, kde můžeme dostat bifteky, jehněčí řízky a filet mignon,

slovy našeho textu řečeno: "a dobytčat a ovcí"...Překupnictví v sobě zahrnuje vlastně každou fázi podnikání. A nejlepší výrobky jsou určeny pro vyšší společnost zvyklou na dobré věci z celého hmotného světa.Dokonce LIDÉ jsou kupováni a prodáváni, včetně jejich duší. Myslím, že to platí ve stále větší míře už dnes. Velké obchodní společnosti mají na výplatní listině jména lidí, kteří jsou spoutáni finančními závazky téměř jako otroci. Je i mnoho žen, které prodávají svou nejen své tělo, nýbrž svým způsobem i svou duši."Kupci, kteří s tím vším obchodovali a ze života tohoto města bohatli, se nyní v okamžiku pádu města ze samé hrůzy nad jeho zkázou neodváží ani přiblížit. Budou jen plakat a naříkat: "Běda, běda."Původní řecký výraz pro "běda" ani nepotřebuje překlad. Dobře mu rozumíme. Zní totiž: OUAI, OUAI! Samo slovo zní jako nářek. Obchodníci sedí před svými televizními obrazovkami a kvílí: "Ouai, ouai!". Vždyť v jedinou hodinu je zničeno tak veliké bohatství.

A všichni velitelé lodí, dopravci zboží, námořníci a kdokoli se živí plavbou, neodváží se přiblížit a budou volat, až uvidí dým tohoto hořícího města: "Co se mohlo rovnat tomu velikému městu!" A sypou si prach na hlavu, a v pláči a nářku křičí: "Běda, běda (řecky: ouai, ouai), tak veliké město, na jehož blahobytu zbohatli všichni majitelé námořních lodí - a v jedinou hodinu bylo zpustošeno!" Zj18,17-19kral.Třetí skupina lidí těžce truchlících nad pádem velikého Babylóna je složena ze zástupců přepravců, z lidí zajištujících veřejnou dopravu. Jsou to lidé, kteří zbohatli na zprostředkovávání babylonských obchodů, podobně jako kdysi ve starověku Féničané. Teď je však při pádu velkoměsta veškerému obchodování konec. Dopravci truchlí, protože je zachvátila skličující krize, deprese. Všechno se v okamžiku proměnilo v kouř. I jejich vidiny dalšího zisku...Tohle, co zde pozorujeme v Janově prorockém výhledu, má mnoho říci i nám v naší době. Především je tu otázka, jak se my jako Boží děti díváme na světský blahobyt? Vidíme ho v jeho skutečné podstatě? Jde tu spíše o otázku tohoto znění: Jsme schopni toho všeho užívat aniž bychom k tomu přilnuli srdcem? Jaký byste měli pocit, kdyby ty různé vymoženosti, k nimž jste se v životě dopracovali a považujete je za nepostradatelné, se náhle proměnily v dým? klade nám aplikační otázku DrMG.Totiž někdy se i v našich křesťanských úmyslech a všelijakých aktivitách vyskytují domýšlivé až drzé samolibosti. Nedávno mně jistí zámožní lidé pohrozili, že nebudou dál podporovat mou práci v rozhlase, neudělám-li určitou věc, ukazuje konkrétní příklad náš učitel. Nemohl jsem poslouchat jejich vyhrůžky, protože moje odpovědnost se zaměřuje především k BSu.Zdá se mi, že v dnešní době věnujeme příliš mnoho pozornosti různým věcem v tomto světě. Ovšem tento svět pomíjí, a věci, které zdánlivě velmi pevně držíme ve svých rukou, pomíjejí rovněž.Pomíjejí i velká města na světě. Los Angeles je překrásné město a měl jsem ho rád, protože jsem v Jižní Kalifornii prožil mnoho let, ale ono také pomine. Bůh bude soudit i Los Angeles, rozšiřuje náš vykladač text Písma do svých podmínek. Otázka zní: raní to vaše srdce, až spatříte, jak se věci tohoto světa rozplývají v dýmu? Ztratíte všechny naděje? Nebo je vaše srdce v nebi, připoutáno ke Kristu? V tom je velký rozdíl.

Následující verše, které jsou právě před námi, jako by podstatně změnily tón. Je v nich PŘEDTUCHA RADOSTI V NEBI Z ROZSUDKU NAD BABYLONEM, jak to říká náš průvodce.Raduj se, nebe a svatí, apoštolové i proroci, protože Bůh vynesl nad tím městem rozsudek, jaký ono vyneslo nad vámi. Zj18,20ekPohled z nebe je docela jiný, než jak ten pád velikého Babylona viděli lidé na zemi... V nebi

se žádný pohřební průvod nekoná. Spíš je tam oslava dlouho dopředu předvídané události. Vždyť svatí různých dob se za tuto věc modlili. Starozákonní proroci a novozákonní apoštolové ji předpovídali.Nyní se vše naplnilo a nebesa se radují, protože Boží jméno je vyvýšeno a posvěceno. Rozsudek byl vykonán. K čemu je dnes naše srdce připoutáno? A jeden silný anděl pozvedl balvan, těžký jako mlýnský kámen, vrhl jej do moře a zvolal: "Tak rázem bude svržen Babylón, to veliké město, a nebude po něm ani památky." Zj18,21ekV tomto textu jsme dokonce i znamením z nebe upozorněni na prudkost a náhlost naprostého zničení a zmizení velikého Babylona. Konec Babylona bude jako když kámen s velkým šplouchnutím spadne do vody a zmizí v hlubinách.Nikdy už v tobě nezazní hudba, neozve se harfa, píšťala ani trubka, nikdy už v tobě nebude řemeslník ani umělec, nikdo už v tobě neuslyší zvuk mlýnů, nikdy už v tobě nezasvitne světlo lampy, nikdo už v tobě nezaslechne hlas ženicha a nevěsty. Tvoji obchodníci vládli světem a tvé čarovné nápoje mámily celé národy. Zj18,22-23ekJistě, když zanikne celé město, zaniknou i všechny viditelné a slyšitelné projevy jeho hříšného života. Přesto jsou zde některé jednostlivé projevy života tohoto města ještě ex post vyjmenovány: "Nikdy už v tobě nezazní hudba, neozve se harfa, píšťala ani trubka". Náš straý MG to parafrázuje po svém: Nejtvrdší rocková hudba, která tu hlučně zněla, utichne... Vyjde z módy - a díky Bohu za to!"Nikdy už v tobě nebude řemeslník ani umělec." Stojí za povšimnutí, že v 1M4,16-22 je zaznamenán začátek všech těchto vymožeností. S pádem velikého Babylona však skončí i řemesla a umění, která se zaprodala službám Antikristovi. Duchovně promítnuto: napomáhala tomu ohavnému smilství."Nikdy už v tobě nezasvitne světlo lampy". To je silný výrok. Všechny třpytivé vyzývavé barevné oslnivé neóny na hlavních třídách zhasnou..."Tvoji kupci bývali knížaty na zemi" (kr.). Zmizí obchodní magnáti."Tvé čarovné nápoje mámily celé národy" (ek). Jsem toho názoru, že ještě i v naší době budeme vídat stále víc a víc rozmanitých a rafinovaných projevů čarování, kouzel a démonismu, povídá zkušený biblista. Vliv satanismu se bude zvyšovat, čím blíž budeme konci tohoto věku. Satan bude lidi oslepovat a uvádět je ve svůj blud a klam. Vždyť už dnes jich tak mnoho zaslepil.

Ve tvých zdech tekla krev proroků a svatých a všech zavražděných na zemi. Zj18,24ek.Boží lid zažil kruté zacházení buď přímo v tomto městě, nebo alespoň pod vlivem tohoto modlářského města. A Bůh je potrestal. Viděli jsme, že je to město Antikristovo, satanovo, a ten byl přece lhářem a vrahem od počátku. Babylon byl městem vražd... Posledním zločinem bylo zabíjení věrných Božích lidí.Když uvažujeme o zkáze Babylona, přicházejí mi na mysl i jiná velká města a civilizace minulých dob, která padla. Edward Gibbon ve své knize už z r.1788 uvádí pět hlavních příčin pozvolného zániku a konce oné slavné civilizace starověku... Myslím že to stojí za povšimnutí a zvážení:1. Podkopání důstojnosti a posvátnosti domova, který je základem lidské společnosti.2. Neustálé zvyšování poplatků a daní; utrácení veřejných peněz za chléb rozdávaný zadarmo a hry pro senzacechtivý lid.3. Zbláznění do zábav; sporty a zábavy vzrušují každým rokem víc a víc lidí a přitom jsou stále brutálnější a nemravnější.4. Rozsáhlé zbrojení, i když skutečný nepřítel je ve skutečnosti uvnitř říše (to je úpadek osobní zodpovědnosti).5. Úpadek náboženství; víra zvolna mizí v pouhé formálnosti; ztratila kontakt se životem, pozbyla moc lidi správně vést.

Tolik citát z knihy staré několik století...Často slýchané varování, že historie se opakuje, ve světle shora uvedených skutečností zní vlastně jako zlá věštba. Vždyť dnes vidíme, jak se všech pět bodů v současné kultuře našich zemí uskutečňuje. Tytéž věci přivodily pád Babylona. Ničí národ i domov i jednotlivce.Díky Bohu, že jednou skončí ta smutná Historie lidského hříchu.

V této naší 18.kap.Zj se uzavírá ono hrozné období, označené Pánem Ježíšem Kristem jako Velké soužení. V následující kapitole už spatříme Pána Ježíše přicházet na zem, aby tuto temnou a žalostnou dobu plnou pohrom ukončil a rozehrál novou etapu dějin na této zemi... Nutno říci, že toto je negativní pohled na jeho příchod. Ale tou pozitivní stránkou je nádherný úsvit Dne Páně, t.j. milénia či tisíciletí, které podrobněji budeme pozorovat ve 20.kap.Zj.Nyní se ještě nakonec podívejme na údobí Velkého soužení s jeho katastofálními událostmi, jejichž rychlý sled jedné za druhou připomíná střelbu z automatické pušky.Celkově trvalo Velké soužení sedm let. Je to ten "sedmdesátý týden" z Danielova proroctví. Daniel ve SZ je rozdělil na dvě poloviny, a stejně to udělal také AJan v NZně. Rozdělil je na dva stejně dlouhé úseky dlouhé vždy tři a půl roku.Jakmile církev při vtržení zemi opustí, dostane se k moci Antikrist jako světový diktátor se svým politickým programem založeným na míru, prosperitě a věhlasu. V první polovině soužení zavede některé radikální změny, které se budou jevit lidstvu prospěšné. Dosáhne nastolení zdánlivého míru.Musejí mu být podřízeny všechny vlády a náboženství. Až k tomu dojde, bude jeden svět, jedno náboženství, jeden obchod, jedno všecko. Lidé opojení těmito vidinami pohody a klidu uvěří, že vstoupili do milénia, a že se dávná utopie proměnila ve skutečnost. Je to část velké lži té doby. Pravá církev, tělo Kristovo, bude ze země přenesena ještě před začátkem Soužení. Stane se nevěstou Kristovou, a my tuto nevěstu už brzy zase v textu uvidíme. Blížíme se totiž k závěru knihy Zj.Izrael se v době velkého soužení ještě jednou stane Božím svědkem na zemi. Bude to oněch 144.000 věrných znamenaných Božím Duchem. Ti budou zde na zemi svědčit. Budou ovšem i velká společenství pocházející z pohannských národů, která rovněž budou patřit k Božím zástupům.Asi v polovině toho prazvláštního sedmiletí se proti Izraeli vypraví král ze severu (podle mého náhledu Rusko, dodává MG své porozumění tomuto textu). Bůh však tohoto krále potrestá stejně jako kdysi potrestal Sodomu a Gomoru.Chcete-li ten obraz vidět blíže, najdete ho v Ez38. Tím jakoby se otevřela zdymadla a válka propukne. Antikrist začne jednat, a v tu chvíli se podle mne stane velkému množství lidí jasným, že je podvedl. Neklidné lidstvo ovládané Satanem se vydá na pochod. Svět začne odpadávat jako přezrálé hrušky. Člověk hříchu, Antikrist, zruší smlouvu s izraelským národem.

Střední východ se stane ohniskem, k němuž se postupně soustředí zájem a aktivita celého světa. Politicko - ekonomickým hlavním městem světa bude Babylon. A Jeruzalém bude náboženským hlavním městem (v tomto smyslu také nazýván Babylonem). Antikrist začne v Římě a falešný prorok začne v Jeruzalémě. Jakmile přijde k moci, Antikrist znovu vystaví Babylon. Odpadlickou církev zlikviduje společně s králi země, kteří mu budou posluhovat.Starověký Babylon na řece Eufratu se stane politickým a ekonomickým středem světa. Jestliže nějaký docela malý národ na Středním východě už dnes může otočením kohoutu zastavit proud ropy, a tak srazit na kolena celý svět, jaké to bude, až se starodávný Babylon právě v této oblasti stane znovu středem světa?New York City pak bude jen zastávkou na znamení... Pokud ne dokonce jen legendární šňůrou dávných příběhů a pohádkových vyprávění... Los Angeles se vrátí do dob vesnických

domků z nepálených cihel, a už nikdy nebude městem andělů, nýbrž příbytkem démonů... (Není pochyb, že se tam už začínají stěhovat). Z Londýna a jiných velkoměst světa se stanou pouhé vesnice s blátivými ulicemi.Tresty od Boha dopadnou náhle a prudce na celý svět, který zavrhl Boha a rouhá se mu. Smrt zastihne jedním rázem čtvrtinu obytel světa a při druhém dopadu Božích ran bude vymazána z paměti třetina lidstva. Celá příroda bude narušena: tráva a stromy na zemi, slunce, měsíc a hvězdy na obloze. Zemi bude stíhat jedno neštěstí za druhým, ale srdce slověka přesto zůstane zatvrzelé. Vlastně se bude Bohu nebes ještě víc a víc vzpírat a rouhat.

A tehdy potáhnou armády proti Izraeli. Válka bude zuřit tři a půl roku. To není jedna BITVA v Armageddonu, ale celá VÁLKA v Armageddonu. Miliony vojáků napochodují v té době na určené místo. Tam se střetnou, aby spojili své síly, ale zahynou. Krev válečných obětí bude dosahovat až po uzdy koní, praví se v textu, který máme za sebou...Do této hrůzostrašné arény plné chaosu - chaosu lidských činů i Satanových úkladů - přichází však Král králů a Pán pánů. Církev PJe však neočekává naplnění žádné z těch věcí, které jsme sledovali od 4. po 18.kapitolu. Církev vyhlíží blahoslavenou naději a slavné zjevení našeho velkého Boha a Spasitele, Ježíše Krista.Neznáme přesný den, kdy se Kristus vrátí. Neznáme ani časový rámec, v němž se vrátí. Může to být brzo. Mohlo by to být dnes. Na druhé straně, nemusí přijít zpět ani za sto nebo dokonce několik set let. Nikdo nemůže najisto říci, kdy si Pán přijde pro svou církev. Každý, kdo určuje datum, kdy se Pán objeví, je úplně vedle. Každý, kdo prohlašuje, že ví, kdy se Pán vrátí, má informaci odjinud, než z Božího slova.Zesnulý Dr. Bill Anderson z Dallasu, Texas, říkával: "Bůh udržuje jeviště světa připravené, takže to vypadá, že přijde brzy. Jestli ale nezamýšlí přijít nyní, mám za to, že by dalo hodně práce dostat svět znovu do tohoto postavení. Být Pánem, přišel bych si pro církev a odvedl ji ze světa právě teď."A tak máme naději, že Pán přijde brzy. Všechno, co víme, je, že období Velkého soužení nastane až potom, co bude církev odtud odvedena při vtržení. Nebyla nám dána žádná znamení, podle nichž bychom vyměřili čas jeho návratu, ale vidíme připravenost dějiště. A vidíme, že se dnes dějí některé velmi významné věci.Západní Evropa očividně vyhlíží po muži natolik silném, aby dokázal znovu sjednotit bývalou římskou říši. Antikrist přichází. Nevěřící lidé si to vůbec neuvědomují, ale oni na něho čekají. Velmoci procházejí změnami, ale i menší státy mohou zahrát významnou roli. Čína byla spícím obrem, kterého jsme probudili. A dá se očekávat, že z tohoto velkého populačního centra jednoho dne vypochodují armády.Korunní scénou děje na současném jevišti je však to, co se týká Izraele, který je zpátky ve své zemi. Všechno je v podstatě na svém místě, církev může být vtržena k Pánu každou chvilku, a Soužení může začít. Ale taky to nemusí být tak hned. Vždyť nevíme dne ani hodiny.

Nyní se v následující 19.kap. knihy Zj dostáváme ke vzrušujícím událostem, které se týkají také NÁS, kdo jsme se pro víru v PJKa stali znovuzrozenými Božími dětmi a tedy součástí Beránkovy nevěsty, církve. V 19.kap. otáčíme list a zjišťujeme dramatické změny v atmosféře knihy, kterou už celou řadu týdnů spolu pomaloučku pročítáme.Zničení Babylona, hlavního města říše šelmy, označilo konec Velkého soužení. Zlo a jeho rozmanité projevy ustupuje před písní, která zní v nebi. Sledujeme přechod ze tmy do světla, z noci černé jako smůla do bílého jasu, ze smutných dnů trestů do zářivých dnů požehnání.19.kap. tvoří určité rozdvojení knihy Zjevení a uvádí největší událost pro tuto zemi - druhý příchod Kristův. Je to jeho příchod na zem s tím cílem, aby zde vzniklo jeho království. Tento jeho příchod je vlastně mostem mezi Velkým soužením a tisíciletým královstvím, které Pán Ježíš Kristus na zemi vytvoří.

V 19.kap. Zj, která je právě před námi, jsou zaznamenány slavné a význačné události. Jsou zde zřetelné dva ústřední náměty: Beránkova svatební večeře a návrat Ježíše Krista na zem. Události následují jedna za druhou.19.kap. se před námi otevírá jásotem haleluja! A uzavírá se otevřením bran pekla. Píše se v ní o dvou slavných večeřích: na jedné straně o svatební večeři Beránkově a na druhé straně o kanibalistických hodech z mrtvol po válce v Armageddonu.Hned z kraje 19.kapitoly slyšíme nebeské hlasy spojené v jeden chorál:Potom jsem slyšel mocný hlas jakoby obrovského zástupu na nebi: "Halelujah! Spasení, sláva i moc patří Bohu našemu." Zj19,1ek

Potom jsem slyšel mocný hlas jakoby obrovského zástupu na nebi: "Halelujah! Spasení, sláva i moc patří Bohu našemu." Zj19,1ekPotom (řecky META TAUTA) - je výraz, na který jsme poprvé narazili při Janově členění knihy Zjevení v 1,19, kde je výrok: "co se má stát potom". Tohle slovo "potom" jsme od té doby však viděli ještě několikrát.Po čem? Zpočátku se to vztahovalo na období po událostech, které se týkaly církve. 4.kap.Zj tímto slovem začínala, a pak se několikrát opakovalo. Klade věci do chronologického pořadí, udává sled událostí, jak šly jedna za druhou.Nyní uvidíme, co se bude dít po Velkém soužení. O tom nám podává zprávu právě toto naše 19.kapitola, totiž o Kristově příchodu na zem. On jediný může udělat konec velkému soužení. Proto se tu výraz META TAUTA objevuje už naposledy.Mocný hlas obrovského zástupu na nebi. V oslavných scénách v 5.-7. kapitole jsme viděli starce, stařešiny (znázorňující církev). A s nimi také bezpočet andělů a bytostí v nebi. Byly jednotlivě vyjmenovany dle svých seskupení. Všichni se klaněli Bohu. Nyní je to celkové velké množství těch, kteří jsou přichystáni ke chválení. Neobyčejně úchvatná scéna! Je to poprvé, kdy mohou vydat mocný zvuk typického starozákonního chvalozpěvu - HALELUJAH!Toto slovo se objevuje čtyřikrát v prvních šesti verších naší 19.kap.Zj. Nikde jinde je v NZně nenajdeme, jen na tomto jediném místě. Je vyhrazeno pro konečné vítězství.Stojí za povšimnutí, že slovo HALELUJA se ozývá často v Žalmech. Znamená prostě "chvála Hospodinu, Pánu". Mnohokrát za sebou se vyskytuje na př. v Ž146-150. V Ž150 je chválení vystupňováno v mohutné crescendo.HALELUJA je nejvhodnější výraz pro chválu v tomto dějovém zlomu knihy Zjevení. Velké soužení pominulo. Ježíš přichází jako král. Církev má být spojena s Kristem v manželském svazku. Haleluja!Drahý příteli, zpívejme i my! Každoročně rád slyším zpívat Handelova MESIÁŠE, ale ať ho zpívá sebelepší pěvecké těleso, nedosahují ani zdaleka úrovně mocného HALELUJA onoho budoucího dne. Ž104,35 to vystihuje slovy:Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja. Ž104,35Haleluja, protože Bůh přichází jako soudce, a zlí ze země vymizí.

Haleluja je doplněním chvály ve chvíli, kdy nadešla konečná fáze spasení. O něčem takovém mluvil AP. Ř8,18-23ek:Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru

sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.Toto je onen slavný den, který se blíží. Země bude osvobozena z otroctví hříchu. Z důsledků toho, co zde hříšný člověk napáchal... Prozatím země a celá příroda STÉNÁ.Sestup na mořský břeh a naslouchej vlnám, vyzývá nás k poetické pozornosti náš kazatel BSa. Jednou v létě jsem nocoval na jistém místě ve Virginii na břehu Atlantického oceánu. Každý večer jsem byl uspáván zvukem vln rozbíjejících se o břeh. Ty vlny vzlykaly, jakoby vypovídaly svůj žal.Jdi do hor a naslouchej v noci větru, který se prohání mezi borovicemi. Všechny zvuky jsou tlumené, jako jakési tiché naříkání, jakoby i stromy už očekávaly onen velký den této země.I MY nejednou vzdycháme. Nevím jak vy, ale já ano. Za mlada, když jsem si budoval svůj domov, vždycky jsem cestou dolů po schodech poskakoval. Teď když jdu dolů, sténám bezmála na každém schodě. Žena mi říká: "Neměl bys tak vzdychat." Já jí odpovídám, že vzdychání je biblické. Sténáme, pokud jsme ve svých tělích, jak praví Písmo... Ale jednoho dne se vzdychání promění v haleluja, a právě o tom nám zde AJan vypráví.

"(Protože) pravé a spravedlivé jsou jeho soudy! Vždyť odsoudil tu velikou nevěstku, která (dříve - McGee) přivedla zemi do záhuby svým smilstvím, spravedlivě ji potrestal za krev svých služebníků, která lpí na jejích rukou." A znovu volali: "Halelujah! Na věky věků vystupuje dým z toho hořícího města." Tehdy těch čtyřiadvacet starců spolu se čtyřmi bytostmi padlo na kolena; klaněli se před Bohem sedícím na trůnu a volali: "Amen, halelujah." Zj19,2-4ekVšimněme si zajímavé skutečnosti: obyvatelé nebe, kteří do všeho vidí a všechno znají mnohem dokonaleji než vy nebo já, mohou při ukončení všech rozsudků prohlásit, že Boží soudy jsou pravé a spravedlivé. Jestli si někdo myslí, že Boží počínání není správné, pak je to proto, že naše myšlení samozřejmě neobsáhne všechno. Bůh bude tu velikou nevěstku soudit spravedlivě.Něco je na tom zajímavé: když jsme si četli o odsouzení veliké nevěstky, která reprezentovala odpadlické náboženství v průběhu doby Soužení, bylo řečeno, že nevěstku zahubili vládci země a Antikrist. Přesto se na tomto místě dovídáme, že to byl Bůh, kdo ji potrestal. Jak je vidět, Bůh používá různé nástroje, dokonce i ďáblově zlobě dovolí, aby uskutečnila jeho záměry.V citovaných verších nacházíme obraz církve jásající v nebi "haleluja". Je to zde o nich napsáno dvakrát. Proč? Dokud je napodobenina pravé církve, veliká nevěstka, na zemi, svatba Beránkova v nebi se nekoná. nejdřív je vyřízena ta Anti-církev, a tím je pak dán prostor pro svatbu Beránkovu.Potrestal ji za krev svých služebníků, která lpí na jejích rukou. Věřícím není dovoleno, aby sami sebe mstili. Je pravda, někteří z nás se o to někdy pokoušejí, ale ve chvíli, kdy to děláme, opouštíme cestičku víry. V Ř12,19ek nám Bůh říká: Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: "Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán." Ř12,19ekBůh sám se nám postará o zadostiučinění. Když nám někdo ubližuje (což se některým věřícím stává nezřídka), chce se nám někdy ránu oplatit. Je to přirozené; to naše stará přirozenost se bouří. Nicméně máme celou záležitost přenechat Bohu. Pomsta patří jemu. On sám uvalí soud na tento odpadlický náboženský systém.Stařešinové, bylo jich čtyřiadvacet, zpívají HALELUJA. Jak věříme, těch čtyřiadvacet starců či starších představuje církev (viz Zj4). V této chvíli se v takové podobě objevují naposledy. Obraz se mění. Církev se nyní stává nevěstou Kristovou. Slovo CÍRKEV znamená "vyvolaná, či povolaná". Tady na zemi jsme zatím církví tvořenou povolanými jednotlivci, ale až zemi opustíme, staneme se Beránkovou nevěstou. I vyšel z trůnu hlas, řkoucí: Chvalte Boha našeho všickni služebníci jeho, a kteříž se bojíte

jeho, i malí i velicí. A slyšel jsem hlas jako zástupu velikého, a jako hlas vod mnohých, a jako zvuk hromů silných, řkoucích: Halelujah. Kralovalť Pán Bůh náš všemohoucí Zj19,5-6kral.Od trůnu zazněl hlas, řkoucí: "Chvalte našeho Boha". Povšimněte si, že pokyn ke chvalám přichází přímo od Božího trůnu, neboť Pán Ježíš Kristus je připraven převzít vládu nad světem. Je to chór "Haleluja". V celém Božím slově je to ten nejprocítěnější chvalozpěv a díkuvzdání. Vede nás zpátky ke smlouvě, kteru učinil Bůh s Davidem, v níž slíbil, že na Davidův trůn uvede muže, který bude spravovat svět. V 2S7,16 čteme:Tvůj dům a tvé království budou před tebou trvat navěky, tvůj trůn bude navěky upevněn.Ale ještě před tím, než se Kristus vrátí na zem, bude svatba, a jako věřící na ní budeme mít podíl.Radujme se, a veselme se, a chválu vzdejme jemu. Neboť přišla svadba Beránkova, a manželka jeho připravila se. A dáno jest jí, aby se oblékla v kment čistý a stkvoucí, a ten kment jsouť ospravedlňování svatých Zj19,7-8kral.Toto bude ten nejnapínavější zážitek, který věřící kdy potká. Církev (tj. zástup všech věřících od letnic až po vtržení) bude nyní představena Kristu jako nevěsta připravená k svatbě. Svatba se koná v nebi, po celou dobu budeme nyní svědky nebeské scény.V Ef5 apoštol Pavel píše o vztahu manželů, kdy jsou oba věřící. A jako příklad pro ně popisuje právě Krista a Církev... Mimochodem, doplňuje tuhle aplikaci náš učitel, AP píše o těch, kteří jsou naplněni Duchem, a o spříznění, které z toho plyne. Z muže a ženy, v nichž by nepřebýval Duch svatý, křesťanský domov nevytvoříte. Ostatně nevěřím, že je možné poznat pravou lásku, v manželství, nejsou-li oba partneři věřící. Takovému manželství bez Boha, bez DSého totiž něco podstatného chybí! Všimněte si Pavlových dalších pokynů v tom textu E5:Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a vydal sebe samého za ni, aby ji posvětil, očistiv obmytím vody skrze slovo; aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony Ef5,25-27kral.Tak vypadá vztah mezi Kristem a církví. jak vypadají dnešní vztahy mezi muži a ženami v manželství? Jak vypadají vztahy v křesťanských manželstvích?

Žijeme v době tzv. "nové" morálky. Naše současná společnost je prosáklá sexem. Nutno říci, že současná mladá generace toho ví o sexu poměrně dost... Je málo však ví, co je to láska a věrnost...Jednou jsem pozoroval mladý pár, vzpomíná bystrý pozorovatel, a bylo mi toho chlapce i dívky líto. Objímali se bez ohledu na okolnosti, bez nějakého pocitu odpovědnosti přímo na veřejnosti. Pomyslel jsem si: CO tihle dva VLASTNĚ VĚDÍ O LÁSCE? VŽDYŤ NEMAJÍ ANI POTUCHY, CO PRO MUŽE ZNAMENÁ MILOVAT ŽENU A PRO ŽENU MILOVAT MUŽE.Obávám se, že je i mnoho křesťanů, kteří toho o skutečné lásce mezi mužem a ženou ve vážném partnerském vztahu nebo tím spíše v manželství mnoho nevědí... Studium BSa, pokorné odevzdání Pánu a hluboký modlitební život mohou v této věci mnoho napravit, otevřít oči, dát nové poznání... Někdy je účinnou pomocí také rada jiného zkušeného křesťanského páru, který ovšem sám žije v úzkém vztahu s PJem...Úsek v Ef5,25-27, k němuž jsme nakratičko odskočili, je nádhernou předlohou pro naše manželství a současně nádherným obrazem toho dne, kdy si nás Kristus k sobě přivine, čisté a bezúhonné.Přišel den svatby Beránkovy. Manželství je úžasným obrazem svazku mezi Kristem a Církví. Všimněte si, že starozákonní svatí zde nejsou zahrnuti, upozorňuje nás náš vyučující, pouze věřící z období milosti, věřící, kteří patřili do církve.Pozoruhodné tu je, že dokonce i Jan Křtitel sám sebe nazval jen přítelem ženicha. Řekl: Ženich je ten, kdo má nevěstu J3,29ek.Nevěsta - Církev - má jedinečný vztah se svým ženichem - s Kristem. Uvědomme si, že

Kristus miloval církev a cele se pro ni vydal. Vydal se až na smrt, aby si svou církev získal, aby ji dokonale očistil, aby byla bez poskvrny a bez vady... Vzpomeňte si, co PJ řekl ve své velekněžské modlitbě:Já v nich (Otče) a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne. Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich J17,23-26ek.Jak podivuhodná věc: Tehdy poprvé doopravdy POZNÁME svého milovaného Mesiáše, Krista - poznáme ho ve skutečnosti, tak jak je...

Ten kment jsouť ospravedlňování svatých.AP o tom napsal: Abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista - spravedlností z Boha založenou na víře Fp3,9ek.Tu to máme! Skrze víru můžeme Kristu důvěřovat. Nejen že nám odpustil hříchy, ale také že nám udělil svou vlastní spravedlnost. Ta spravedlnost je z Boha a je založena na víře Fp3,9ek.Proč potom Jan říká, že tím svatebním šatem je ospravedlňování svatých? (Ekum: Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých.)My, kdo jsme přijali PJe, budeme oblečeni do Kristovy spravedlnosti pro celou věčnost. Ale jako věřící se objevíme před soudnou stolicí Kristovou. Ne proto, abychom byli souzeni za naše hříchy kvůli spasení, nýbrž proto, abychom přijali odměnu, jaká komu náleží. Pro někoho bude veliká, pro někoho žádná... Po staletí konali upřímní věřící dobré a spravedlivé skutky, aby nakonec ozdobily jejich svatební šat. Mimochodem, co děláte pro zkrášlení svého svatebního roucha? Co dnes děláte pro Pána?Dovolte, abych znovu citoval slova APa: Zda někdo na tom základu (na Kristu) staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy - dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu 1K3,12-14.Zlato, stříbro a drahé kamení v ohni nezaniknou. Naopak, vyjeví se jejich kvalita. Dřevo, seno a sláma se naopak promění v kouř. A dobré skutky konané z lásky k Pánu se jednou stanou ozdobou svatebního šatu církve. V žádném případě však dobré skutky nejsou pro nikoho cestou ke spáse...AP upřesňuje, že k dobrým skutkům jsme stvořeni, jak by tedy mohly být pro někoho cestou záchrany? Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil Ef2,10.Po svatbě se svatební šaty odloží, pokračuje v komentáři náš pastor. Tak i jakékoli naše dobré skutky nebudou pro nás důležité... Už dříve jsme viděli ty stařešiny, jak v úctě kladli své koruny k Beránkovým nohám s prohlášením, že jen On je hoden jakékoli pocty. Ano, Církev má zjevovat slávu svého Mesiáše, má o ní hovořit, má ji rozšiřovat a chválit... aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši Ef2,7.My hříšníci zachránění z pekla budeme nebo vlastně už jsme vystaveni na odiv. Nemáme právo na nebe a nedostali bychom se tam, nebýt Kristovy spravedlnosti, a nebýt toho, že mu náležíme. Mezi Kristem a Církví je důvěrný vztah. Jedinečný vztah, plný lásky a radosti. Žádné jiné stvoření takovou sladkost nepozná a neokusí.

I řekl mi: Piš: Blahoslavení, kteříž jsou k večeři svadby Beránkovy povoláni. A řekl mi: Tato slova Boží jsou pravá. I padl jsem k nohám jeho, abych se klaněl jemu. Ale řekl mi: Hleď,

abys toho nečinil. Jsemť spoluslužebník tvůj i bratří tvých, těch, kteříž mají svědectví Ježíšovo. Bohu se klaněj. Svědectví pak Ježíšovo jestiť duch proroctví Zj19,9-10kral.Teď dobře poslouchejte, nabádá nás k pozornosti náš dlouholetý průvodce v těchto procházkách BSem: Beránkova Svatba se bude konat v nebi. Ale svatební VEČEŘE se bude odbývat na zemi.Ilustraci k tomu máme v Mt25,1-13 - v podobenství o deseti pannách. Jistě uznáte, že panny nebyly nevěstou. Kristus má jen jednu nevěstu a tou je Církev. A Ženich se vrátí na zem ke svatební večeři. Vrátí se nejen proto, aby soudil zemi, ale aby tu rovněž měl svatební večeři, které se touží zúčastnit deset panen.Jiný obraz téže scény je v Ž45. V tomto Žalmu vidíme Krista přicházet jako krále. Není nám řečeno, kdo je královna, ale víme, že je přítomna.Královské dcery se skvějí v tvých skvostech, královna ve zlatě z Ofíru ti stojí po pravici Ž45,10ek.Myslím, že jde o symbol či prototyp církve.A jsou tu i hosté: I dcera Týru svůj dar ti nese, naklonit si tě chtějí boháči z lidu Ž45,13.Věřím, že svatební večeře se bude konat na zemi, svěřuje se nám se svým pojetím DrMG. Pozvanými hosty jsou jak Izraelité tak pohané, kteří vešli do tisíciletého království. Svatební večeří je zřejmě samo milénium.Zdá se vám to dlouhá hostina? Tato bude opravdu dlouhá! Ale jak jinak, vždyť na konci tisíciletého království vidíme Církev stále ještě jako nevěstu. Hm, představte si líbánky trvající tisíc let! A přece je to teprve začátek. Jaká radost! Jaké nadšení! Anděl dává na tuto scénu jakoby Boží pečeť: "Toto jsou pravá slova Boží."Potom, co Jan v úloze písaře zapsal děj, pociťuje nutkání poklonit se před andělským poslem, který svou autoritou potvrzuje pravost toho, co Jan vidí a zapisuje... Je však zadržen, aby to nedělal, aby se neklaněl stvoření, ale jedině Stvořiteli. Anděl je přece stvořená bytost. Jen před Bohem se sluší klanět.Jaká výtka je tu nepřímo adresována satanovi, antikristovi a falešnému proroku, kteří si přáli, aby se před nimi padalo na kolena. I dnes žije mnoho lidí, kteří po tom touží.Po Beránkově svatbě je další velkou událostí Kristův návrat na zem. Příteli, Král se už chystá přijít! Věřím, že ovšem nepřijde, dokud nebude Církev k němu vtržena, a dokud země neprožije Velké soužení. Ale až PJ přijde na zem, bude jeho nevěsta s ním, a jejich svatební večeře, jak jsme viděli, bude probíhat zde na zemi. Jaký slavný den je před námi, přátelé! Jen kdybychom dokázali odvrátit oči od všelijaké špíny a bláta této země a upřít zrak na to, co je věčné! Co je tak nádherné... KRISTUS SE VRACÍ JAKO KRÁL KRÁLŮ A PÁN PÁNŮ. Takhle shrnuje náš učitel následující verše. A rozvíjí k nim širší úvahyo PJKu jako o Králi.A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. Jeho oči plamen ohně a na hlavě množství královských korun; jeho jméno je napsáno a nezná je nikdo než on sám. Zj19,11-12ekJak úžasná scéna! Při pouhém čtení pociťuji zachvění, přiznává osobní zaujetí náš DrMG. Tak toto je ona slavná vrcholná událost, k níž spěje všechno na tomto světě. Je to příchod Ježíše Krista na zem.Dovolte, abych vám letmo připomněl, jak tato událost zapadá do celkového časového průběhu budoucích dějin, jak jsou nám v knize Zj odkryty. Od 4. do 18.kapitoly jsme se pohybovali v rámci období Velkého soužení, období, které bylo vskutku hrozné. Toto období končí Kristovým příchodem na tuto zem, aby zde zahájil své království.V minulosti převládala dosti naivní představa co se týče budoucnosti, a někteří lidé, kteří pořádně Bibli nestudují, si ji stále ještě ponechávají. Je asi taková: Ježíš jednoho dne přijde, a všichni mrtví budou vzkříšeni. Dobré ovečky budou na jedné straně, zlí kozlové na druhé. Rozdělení provede Kristus. Jedni vejdou do nebe, druzí půjdou do pekla, a začne věčnost...

Znovu musím opakovat, že je to velice naivní představa.Boží slovo nemůžete číst, aniž byste si uvědomili fakt, že Bůh má plán a program pro tuto zemi, a že jeho plán se prostě spolehlivě do detailu naplní. Podle toho programu, jak jsme jej při čtení knihy Zj a ostatních proroctví dosud viděli, se Kristův návrat uskuteční na konci Velkého soužení, těsně před zřízením jeho království. Ve srovnání s jeho prvním příchodem je to úžasný rozdíl.George MacDonald vyjádřil Kristův první příchod slovy: "Všichni vyhlíželi Krále, který by je zbavil nepřátel a povznesl. Ale Ty jsi přišel jako malé dítě, které vyvolalo ženin pláč."Tímto způsobem vstoupil na svět poprvé. Byl mírný a pokorný. Byl Spasitelem, který zemřel za hříšníky. Ve verších, které máme nyní před sebou, jej však vidíme přicházet v moci a slávě. Jeho příchod bude závěrečným projevem Božího hněvu vůči hříšnému světu. Vzpoura Satana, démonů i lidí je zkrocena, potlačena a potrestána. Před tím, než vytvoří své spravedlivé království, odstraní veškerou nespravedlnost.

Ve Zj4,1 jsme viděli, jak se před Janem otevřela nebesa, a bylo mu jako představiteli církve dovoleno vstoupit do nebe, aby viděl, že starci, či starší - t.j. církev - tam už jsou. A zde, v 19.kap.Zj, se nebesa znovu otevírají. Vidíme Krista, jak sedí na bílém koni, což charakterizuje boj. Když byl PJ na zemi, vjel do Jeruzaléma na oslátku, které, ač to pro židovské prostředí bylo zvíře královské, vyjadřovalo pokoj, ne válku.Ten, který sedí na bílém koni, je nazván Věrný. To je ten, který přišel beze zbytku věrně uskutečnit dlouhodobý Boží program s člověkem, s lidstvem. Všechno vykonal dobře. Je Věrný. On je ten JEDINÝ, komu můžeme důvěřovat, na koho se můžeme spolehnout.Kromě toho je nazván Pravý. Pravost je jeho podstatným rysem. On je ten, který byl na mnoho způsobů potvrzen samotným Bohem, že je tím pravým Meisášem, už když byl na této zemi. Tím spíše nyní, když jej vidíme ve slávvě jako svrchovaného Pána a soudce všeho, co existuje... Navíc také pravdivost je jeho přirozeností. Co říká, je pravda, ale nejen to. On je normou či měřítkem pravdy. On sám totiž JE Pravda. Jak je to pro nás nádherné, že můžeme mít někoho, komu dnes lze bezmezně důvěřovat, Vždyť skoro všechno, co v tomto světě slyšíme, je podáváno nějak účelově zkresleně a všechno je zneužito k propagandě.Tento Věrný a Pravý přichází, aby soudil a bojoval. Není zde proto, aby znovu umřel na kříži. Jeho dílo bylo dokonalé a kdo chtěl, mohl se ho ke své spáse chopit!Jeho oči plamen ohně. Už ve Zj1,14 jsme Janovým pohledem viděli jeho oči JAKO plamen ohně. To bylo tehdy, když se procházel mezi svícny, mezi pozemskými sbory, či církvemi a ve svém světle si je prohlížel... či soudil je. Ale teď je tu v tom vyjádření rozdíl. Je podstatně silnější: jeho oči plamen ohně. Vždyť přichází, aby soudil zemi a vypořádal se s veškerou její nespravedlností.Na jeho hlavě množství královských korun. Tento záběr naznačuje, že bude jediným pozemským vládcem, připadnou mu totiž všechny královské koruny, jaké kdy kde byly. A mohu vás ujistit, povídá náš starý biblista, že forma jeho vlády bude svrchovaná diktatura.Příteli, jestli nemiluješ Pána Ježíše a on není tvým Spasitelem, a dožiješ-li se jeho návratu na zem, pak ti nastane ten nejnepohodlnější úsek života, protože Kristus bude svrchovaný vládce. Kuře nepípne, kohout nezakokrhá a člověk se nepohne bez jeho svolení. On je Král králů a Pán pánů. Na tom se nedá nic změnit, to je třeba vzít pouze na vědomí a podřídit se tomu...Nezapomeňme však, že on je současně Králem pokoje, Králem, který je plný lásky k těm, kdo jeho lásku přijali...

Jeho jméno je napsáno a nezná je nikdo než on sám. Co je to za jméno, že je kromě něho samotného nikdo jiný nezná? Dostal zde už čtyři jména, která jsou v souladu se zprávami evangelií:1. Král králů. To koresponduje s evangeliem Matouše, neboť Matouš nám představuje Krista

jako krále.2. Věrný a Pravý koresponduje s evangeliem Marka, v němž je nám Mesiáš představen jako Boží služebník. Důležitou věcí u služebníka není jeho rodokmen, ale jeho důvěryhodnost. Je věrný a pravý? To jsou kvality, na nichž u služebníka záleží.3. Jméno ve znění "Slovo Boží" je zopakováním jeho označení v evangeliu Janově: "Na počátku bylo Slovo... a Slovo se stalo tělem..." (J1,1.14).4. A jaké je to jméno, které nikdo nezná? Mám nápad, povídá náš starý pastor. Snad to jméno koresponduje s evangeliem Lukáše, ve kterém je představen jako Ježíš, jako Syn člověka.Nutno říci, že v dnešní době panuje velká obeznámenost s tímto jménem. Především tedy v rovině různého klení a rouhání, ale i v projevech všelijaké uvolněnosti a drzosti přímo vůči jeho osobě. A přitom je to jméno, které budeme důkladně zkoumat po celou věčnost. On je Ježíš, Syn člověka. Znáte Ježíše doopravdy? Dobrá, nikdo nezná Syna než Otec, a zde se dovídáme, že až přijde, bude mít jméno, které nikdo z lidí ve skutečnosti nezná, jen on sám.Apoštol Pavel krátce před závěrem svého života, tedy nikoli na začátku své služby, nýbrž na konci svého působení, řekl, že chce vynaložit veškeré úsilí na to, aby poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení Fp3,10.Nikdo nezná Syna než Otec. Touha poznávat jej a samotné to poznávání jeho osoby bude jedna z věcí, které učiní nebe NEBEM. On je tak obdivuhodný, že doopravdy poznání jeho osoby zabere zbytek věčnosti. Lidé, které poznáváme tady na zemi, nás často při hlubším seznámení příliš nenadchnou. Hlavně když je poznáme lépe i s jejich různými specialitami a slabinami. Ale čím víc budeme poznávat PJe, tím větší nadšení v nás bude vzbuzovat. MOc se těším na to poznávání...

V J14,7.9 čteme:Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli... T.j. v osobě Syna, jak to PJ záhy vysvětlil: Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce, Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?"A pak znovu ve velekněžské modlitbě slyšíme Pána Ježíše, jak se modlí:A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista J17,3.Ve chvíli, kdy přicházíme ke Kristu a přijímáme jej jako svého Spasitele, Zachránce od hříchu, vstupujeme vlastně do školy. Začínáme jej poznávat. Ale to jsme teprve v mateřské škole.Dovolte, abych vám řekl více méně osobní vyznání, otevírá nám osobní postoje náš starý BJV: Jako kazatel jsem už v penzi, ale vytyčil jsem si pro sebe cíl: chci poznat Ježíše lépe, než jak ho znám dosud. Každé ráno vstanu a podívám se z okna. I DNES ráno jsem to udělal. V Jižní Kalifornii bývá mlhavo, ale já řeknu: "Pane Ježíši, děkuji Ti, žes mne dovedl do dalšího dne. Miluji Tě. Miluji Tě, Pane Ježíši, ale ach, někdy se mi zdáš být tak hrozně vzdálený, jakoby v té mlze. Toužím Tě poznat. Kéž tvůj Svatý Duch způsobí, abys pro mne (teď právě, a zde) byl osobní skutečností..." Jméno Ježíš - ach, co znamená, koho vlastně představuje? Jakou je On osobností!

Ještě jednu věc bych rád podotkl k tomuto předmětu: my nejen že budeme v průběhu věčnosti poznávat stále víc Pána, ale dostaneme se i k lepšímu vzájemnému poznání. Upřímně si myslím, že se navzájem neznáme tak, jak bychom se mohli nebo měli znát.Občas i u některých docela blízkých lidí zjistím, že jsem byl hrubě nepochopen. Tím spíš na některý svůj výrok v rozhlasovém projevu vzápětí dostanu téměř šokující dopisy. A někdy si těžko dovedu vysvětlit, jak mi mohli lidé tak špatně porozumět.V nebi se poznáme tak, jak jsme známi samotnému Pánu. Myslím, že to bude dobře. Zároveň poznáme i každý sám sebe.

Jednou v létě jsem se zotavoval po nemoci a hodně odpočíval, a tak mi bylo umožněno v klidu sedávat s manželkou na dvorku. Bylo pro mě najednou docela zvláštní zase se nově obeznamovat s jejími prožitky. Bylo to báječné. Najednou jsem zase trochu víc porozuměl, kolik obětí vlastně přinesla, a jak vzácná byla po celá léta její věrnost. Jak jsem tak prožíval ty klidné týdny a přemýšlel o náš obou, mám za to, že DOOPRAVDY se s ní seznámím až v nebi.Jak slavné to bude v nebi! Vždyť už v tomto našem pozemském životě zjišťujeme, že roste-li naše láska ke Kristu, roste i naše láska vzájemná.Nyní se však vraťme zpátky zase k našemu textu a soustřeďme pozornost na další popis Kristova zjevu při jeho druhém příchodu na tuto zem...

Má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží. Za ním nebeská vojska na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. Z jeho úst vychází ostrý meč, aby jím pobíjel národy; bude je pást železnou berlou. On bude tlačit pres plný vína trestajícího hněvu Boha všemohoucího. Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů. Zj19,13-16ekPovšimněte si, že má roucho postříkané krví, a že tlačí vinařský lis Božího rozhorlení a hněvu. Tento pohled nás vede zpět do Iz63,1-6. To je úsek Písma, který jsme si citovali nedávno.Z těchto souvislostí je jasné, že tento text a obraz v něm obsažený se netýká prvního Kristova příchodu, kdy se stal zástupnou obětí, kdy se stal Spasitelem světa. Ale tohle slovo se týká jeho druhého příchodu na zem, který je popsán zde ve Zj19.Vyjádření bude je spravovati prutem železným nebo ekum bude je pást železnou berlou, nás vede k ohlédnutí do Ž2, který jsme si také už několikrát připomínali:"Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!" Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny" Ž2,6-9ek.Někoho může překvapit prudkost jeho hněvu a jeho soudu při jeho druhém příchodu. Nápadně totiž kontrastuje s jeho dobrotou, s níž přišel na tuto zem poprvé. Ale právě na to máme celé BSo, abychom svého Spasitele a Pána poznali plně. Ne jen jeho vybrané stránky, které by se nám líbily. Takže při čtení Zj vidím PJe nejen jako pokorného Beránka, nýbrž současně jako Beránka, který s veškerou mocí a autoritou vykonává náležitou spravedlnost.

Postupným čtením se, milí posluchači, dostáváme až na konec války v Armageddonu. Přicházíme k závěrečné bitvě, která na této zemi nikdy neměla obdobu:A viděl jsem jednoho anděla, jak stojí na slunci a volá mocným hlasem na všechny ptáky letící středem nebes: "Pojďte, slétněte se k veliké hostině Boží! Budete se sytit těly králů a vojevůdců a bojovníků a koní i jezdců; těly všech, pánů i otroků, slabých i mocných." Zj19,17-18ekExistuje-li nějaká pasáž Písma, kterou čteme poněkud s odporem, pak je to dozajista právě tato. Povšimněte si, že ji Bůh zařadil na konec svého Slova. Chce nám tím připomenout, jak jsou mu odporné a jak se mu hnusí hříchy lidí, ty tzv. skutky těla, o nichž píše AP v G5. Lidé žijící pro své tělo propadnou záhubě.Po skončení bitvy v Armageddonu je tu pozvání pro mrchožravé ptactvo k velké hostině prostřené na zemi. Budou moci dosytosti požírat maso králů a jiných, kdysi mocných lidí. Je to ve svém důsledku strašné bouřit se proti Bohu, protože Bůh bude každého takového odpůrce jednoho dne soudit...Nyní v dalším textu navíc vidíme úplně dokořán otevřené peklo.I viděl jsem šelmu a krále země a vojska jejich, ani se sjeli, aby bojovali s tím, kterýž seděl na tom koni, a s rytířstvem jeho. I jata jest ta šelma, a s ní falešný prorok ten, kterýž činil divy

před ní, jimiž svodil ty, kteříž přijali znamení šelmy, a kteříž se klaněli obrazu jejímu. I uvrženi jsou oba za živa do jezera ohnivého, hořícího sírou. A jiní zbiti jsou mečem toho, kterýž seděl na koni, vycházejícím z úst jeho. A všickni ptáci nasyceni jsou těly jejich Zj19,19-21kral.Jak úděsný pohled! Šelma a falešný prorok se Bohu vzpírají do posledního okamžiku. Odváží se dokonce bojovat se Synem Božím! Ovšem jejich počínání je hloupé a absurdní, stejně jako každá jiná vzpoura člověka proti Bohu. Výsledek je nevyhnutelný. Tihle dva arci-rebelové a tyrani, Antikrist a falešný prorok, jsou hozeni do ohnivého jezera jako první. Mimochodem, ani sám ďábel tam podle našeho textu ještě nebyl uvržen...

Pro některé lidi zde ihned vyvstává otázka: Dá se "ohnivé jezero" brát doslova? Dovolte, abych vám dal něco málo k přemýšlení, protože se k tomuto předmětu hodlám ještě vrátit, až se dostaneme k 20.kapitole, svolává nás blíže k poslechu náš učitel. Není-li peklo doslovné, je-li tedy jen obrazem, pak jako každý obraz líčí ještě něco silnějšího, ještě něco dokonalejšího, než je samotný obraz. V tomto případě, je-li tedy peklo, nebo ohnivé jezero jen obrazem, pak tedy znázorňuje zaručeně něco HORŠÍHO, než je doslova vzaté jezero hořící sírou.Meč vycházející z jeho úst. Co je to za meč? Zase, jako koneckonců kdykoli můžeme klást různé otázky... DrMG k tomu má malou vzpomínku: Můj přítel, amilenialista, se mně jednou se smíchem zeptal: "Přece nevěříš, že z Ježíšových úst bude vycházet doslovný meč, nebo snad ano?" Odpověděl jsem mu, že bych o něčem takovém samozřejmě uvažoval, kdyby Boží Slovo samo nedalo několikrát jasně najevo, že jeho Slovo je jako meč:Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč. proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce Žd4,12ek.Přijměte také přilbu spasení? a meč Ducha, jímž je slovo Boží? Ef6,17ek.Nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka Iz11,4ek.Sledujete, jak jasně je tento symbol v Písmu vysvětlen? Z těchto jednoduchých souvislostí zřetelně vidím, že "meč" vycházející z Ježíšových úst je prostě jeho Slovo. Bylo to jeho slovo, jímž byl stvořen vesmír. Je to Boží slovo, které nás vede ke spáse. A je to Boží slovo, jímž bude jednou odsouzeno a zničeno všechno zlé na konci tohoto věku.

Ve 20.kap.Zj, kterou spolu nyní otevíráme, milí posluchači, se budeme zabývat miléniem, tisíciletým královstvím. A to s jistou mírou zaměření na Krista, satana, člověka, svaté z doby Soužení, dále budeme upírat pozornost na vzkříšení, na zemi a na Velký bílý trůn.Žel, mnoho lidí si v minulosti myslelo (hodnotí všeobecné reakce náš učitel), že 20.kap.Zj není nijak zvlášť důležitá, neboť o miléniu, o období trvajícím tisíc let, je v Písmu zmínka vlastně jen na tomto místě, a z toho důvodu tuto kapitolu mnozí prakticky pustili z hlavy.Je pravda, že o miléniu se píše jen v této kapitole, a sice jako o "tisíci letech." Výraz MILÉNIUM, který se v těchto souvislostech nezřídka používá, pochází z latinského slova, které znamená "tisíc." Milénium znamená tisíc let. Toho, kdo věří v milénium, ovšem můžete stejně dobře nazvat také "chiliastou", protože řecké slovo CHILIAS znamená rovněž "tisíc". Doufám, že je zřejmé, že totiž milenialismus, chiliasmus a tisíciletá vláda Kristova se týkají jedné a téže věci.20.kap. Zj dala vznik třem eschatologickým školám. Eschatologie je část teologie, či věrouky jednající o posledních věcech, o posledních věcech člověka a světa). A ty tři základní eschatologické školy či přístupy nesou příznačné názvy právě podle postoje k miléniu, k tisíciletému království Kristovu.

POSTMILENIALISMUS se domnívá, že Kristus přijde až k závěru onoho tisíciletí. Člověk

prý zavede na zemi Boží království zvěstováním evangelia. Tento optimistický náhled převládal na přelomu 19. a 20. století. Tehdy to někde totiž vypadalo, že by mohl nastat mohutný celosvětový obrat směrem ke Kristu, že se svět obrátí. Tento názor ovšem brzy zastaral, protože nemohl přežít první polovinu 20.století, která zplodila dvě světové války, globální duchovní ochablost, dala vznik atomové bombě hrozící zničením světa a také zplodila řadu aktivních protibožských ideologií včetně komunismu.AMILENIALISMUS si získal oblibu teprve nedávno a velkou měrou vytlačil předchozí postmilenialistické pojetí. Předpona a- (a-milenialismus) jednoduše neguje, popírá víru v milénium jako takové. Amilenialismus nezastává žádný falešný optimismus a většinou klade důraz pouze na Kristův příchod.Jeho hlavní slabinou je snaha spiritualizovat, zduchovňovat těch zmíněných tisíc let (stejně jako celou knihu Zjevení). Tento přístup totiž umisťuje milénium do naší současnosti. Podle výkladu Dr.Warfielda má milénium pokračování v nebi, zatímco zde na zemi bude Soužení. Já věřím, že v nebi milénium mají nejen na tisíc let, ale od věčnosti do věčnosti.Většina amilenialistů klade milénium do přítomného věku, a všechny události zaznamenané ve Zjevení se snaží nějak zamontovat do současných dějin...PREMILENIALISMUS naproti tomu chápe 2O.kapitolu v původní podobě a hodnotě. A princip doslovného výkladu uplatňuje v celé knize Zjevení, pokud z kontextu nevyplývá jiné poučení. Jak je zjevné z toho, co tu v rámci našich pravidelných pořadů probíráme, náš učitel, DrJVMG je jasným premilenialistou, neboť se hlásí k víře v milénium a ve vztahu k našemu časovému okamžiku je vidí až v budoucnosti. Až po vtržení církve a až po sedmiletém období velkého soužení...

Dovolte, abych uvedl příklad z 19.kap.Zj, hlásí se o slovo náš premilenialista, když chce znovu ilustrovat svůj přístup ke knize Zj a k BSu vůbec. Jak si možná pamatujete, v tom textu Zj19 je mimo jiné řečeno, že až Pán Ježíš přijde, bude z jeho úst vycházet dvousečný meč (viz Zj19,15).Znamená to snad, že z jeho úst bude vycházet doslovný meč? Pokud by nám samo Písmo nedalo jasný pokyn k obraznému chápání, nezbylo by nám nic jiného, že to brát opravdu doslova. Mám ovšem za to, že z Písma je naprosto zřetelné, že mečem v ústech Božího Syna je Boží Slovo. AP napsal:Vezměte... meč Ducha, jímž je slovo Boží Ef6,17.Nezdá se mi dost dobře možné, že bychom po této Pavlově informaci nepochopili, o čem mluví AJan. Ale zdůrazňuji, že pro svůj výklad musíte mít vždycky biblický důvod. Nemůžete si dovolit zduchovňovat Písmo na libovolném základu, který jste si zvolili jako svůj vyhovující přístup k některým myšlenkým. Právě toto se dnes pro mnohé stalo obyčejem a oblíbeným postupem.V premilenialistickém výkladu se o tisíci letech pojednává jako o tisíci letech, a Kristus přichází na začátku milénia. 20.kap.Zj, která leží před námi, nám dává jasně na vědomí, že milénium na této zemi nemůže nastat, dokud nepřijde Kristus.V prvních devíti verších této kapitoly se výraz "tisíc let" opakuje šestkrát. Musí to být hodně důležité, je-li to tímto způsobem tak zdůrazněno. Prvotní církev věřila tomu, co bylo známo jako chiliasmus. Byla to víra v doslovnou tisíciletou Kristovu vládu. Ti, kdo takové stanovisko odmítali, byli tehdy považováni za kacíře.Později přišlo do módy učení, že tisíciletí bude zavedeno církví. Církev prý vytvoří dokonalý svět, a pak přijde Ježíš a najde všecko v naprostém pořádku. Ale takovým způsobem nám tento oddíl Písma jeho příchod nepopisuje. Pán přijde jako soudce, a kdyby bylo všecko v naprostém pořádku, nebylo by zapotřebí potlačit lidskou a satanskou vzpouru, Nebylo by koho soudit a proti komu bojovat.

Není tomu zas tak dávno, co lidé skutečně věřili, že církev vybuduje království zde na zemi. V r.1883 komentátor Justin Smith prohlásil: "Jak ohromnou silou je dnešní křesťanstvo. Je možné, aby se tato nadějná moc, která tak rychle získává pozice po celém světě, zvrhla v něco tak slaboduchého, s čím někteří milenialisté vystupují a co křesťanstvu předpovídají?"Nás premilenialisty by tenkrát v r.1883 nazvali spolkem pesimistů, protože podle Písma předpovídáme, že svět jako celek zatím spěje k horšímu, a že také v církvi nastane jasné odpadnutí od víry. Tento muž tomu ovšem nevěřil a ve svém komentáři pokračoval těmito slovy:"Bylo řečeno, že za 25 let, půjde-li pokrok současným tempem, se Indie stane stejně křesťanskou zemí jako je dnes Velká Britanie. V Číně bude 3Omilionů křesťanů a Japonsko bude pokřesťanštěno tak dokonale jako nynější Amerika. Tvrdí se, že staré režimy jsou skrz naskrz prostoupeny křesťanským vlivem. Zdá se, že může brzo nastat den, kdy se všechny ty režimy pod mocným úderem zhroutí a padnou. Všechny zbraně vyrobené proti křesťanům se v rukou nepřátel polámou. Pravice Páně jim dá zvítězit." Tolik tedy výklad pana Justina Smitha z r.1883.Ale podívejme se například na Velkou Britanii dnes, pokračuje v argumentaci náš přemýšlivec. Pokud jde o živé křesťanství, které následuje PJe, je na tom dnes Velká Británie stejně špatně jako Indie. Dříve postmilenialisté mluvili dosti statečně, ale dnes je už tak moc neslyšíme...Tito lidé vlastně podceňují 20.kap.Zj. Dr.B.B.Warfielda osobně považuji za největšího odborníka (teologa), jakého naše století zplodilo, a pod jeho vedením jsem studoval, uklání se náš vzdělanec, ale on říká, že neexistuje žádná zmínka o takovém věku, jako je milénium zde na zemi, "kromě oné nejasné 2O.kap. Zjevení". Je mi líto, že nevěnuje ani trochu pozornost všem místům ve SZ, kde Bůh smluvně slíbil, že zřídí toto království na zemi prostřednictvím muže z Davidova rodu.

V rozhovoru s jedním studentem, který četl knihu v premilenialistickém duchu a pak o ní nadšeně vyprávěl, Dr.Dabney, kdysi vážený teolog na Jihu Států, řekl: "Asi máte pravdu. Nikdy jsem tento námět blíže nezkoumal." A přitom to byl významný učenec. Je cenné, když takový člověk poctivě přizná, že nikdy nestudoval tato proroctví!Zesnulý Dr.Charles Hodge, který napsal dva tlusté svazky v oboru teologie (studoval jsem je za svých školních let), velmi upřímně řekl, že eschatologie nebyla jeho silnou stránkou. Prohlásil tehdy:"O tomto předmětu nelze přiměřeně diskutovat, aniž bychom měli k dispozici ucelený přehled celého prorockého učení Písma, jak Starého tak i Nového zákona. A tento úkol nemůže uspokojivě splnit nikdo, kdo se na studium proroctví nespecializoval..."Dnes se všechno změnilo. O proroctví je mezi různými lidmi živý zájem, ale kéž by bylo víc čestných lidí, kteří by dokázali přiznat: "Skutečně jsem předmět nestudoval tak, jak bych měl."Žel, na téma proroctví mluví dnes mnoho lidí, kteří se jím ovšem doopravdy nezabývali. Jsem přesvědčen, že je to předmět velmi důležitý, lépe řečeno životně důležitý, přesvědčuje nás starý kazatel.Vůbec netvrdím, že bych k tomu měl nějaké zvláštní schopnosti, ačkoli proroctví studuji už čtyřicet let a hodně jsem se jim věnoval, zejména v minulých letech, kdy byla značně ignorována. Ale považuji dnes za nebezpečné, že mnozí tuto záležitost nepřiměřeně vyostřují tím, že stanovují data pro vtržení církve a podobné věci.Jsem přesvědčen, že vtržení je událostí absolutně bez udání času. MŮŽE to být zítra, ale i NEMUSÍ. Musíme pochopit, že žijeme v období, pro které nám nebyly dány termíny, ale smíme do jisté míry pozorovat a vnímat okolnosti, (jakoby přípravu jeviště pro chystaný děj).Myslím, že je jasné, jak smýšlím o miléniu a o době Soužení. Doceal prostě totiž věřím tomu,

co zde AJan učí. Jestli se mnou nesouhlasíte a přikloníte se k některému jinému stanovisku, budete mít přesto dobrou společnost. Někteří z těch nejušlechtilejších Božích mužů, které jsem poznal, zastávají odlišný názor než mám já, a přesto jsme přáteli. Ale jestli chcete mít pravdu, pak si, samozřejmě, budete přát jít se mnou...!

Ke svému premilenialistickému postoji náš učitel dodává pár konkrétních poznámek jako shrnutí:Předně, žádné milénium nemůže nastat, pokud nebude Satan ze země odstraněn. Ideální stát na zemi je nemožný, dokud tu Satan pobíhá volně bez nějakého dohledu.Za druhé, dřív než může být zahájeno milénium, musí z fyzické země zmizet primární kletba hříchu. Písmo prorokuje, že poušť vzkvete jako růže.Za třetí, vzkříšení starozákonních svatých musí nastat na začátku tisíciletého království. Kdyby byli vzkříšeni před Velkým soužením, museli by stát někde bokem a čekat na milénium. Toho jim není zapotřebí a Pán je nehodlá vzkřísit, dokud velké soužení neskončí. Podle Daniele je to jasné:V oné době povstane Míkael, velký ochránce, a bude stát při synech tvého lidu. Bude to doba soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby. V oné době bude vyproštěn tvůj lid, každý, kdo je zapsán v Knize. Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze Dn12,1-2.Mluví se zde o Izraeli. Inu a po období Velkého soužení nastane vzkříšení starozákonních svatých (viz Iz25,8-9). Kristus sám vzkřísí mrtvé (viz J5,21.25.28-29), za tím účelem musí přijít.Za čtvrté, svatí z doby soužení jsou vzkříšeni zároveň se starozákonními svatými a kralují s Kristem tisíc let.A konečně, milénium je poslední příležitostí k vyzkoušení člověka v ideálních podmínkách. Je odpovědí těm, kdo říkají, že v člověku není nic tak špatného, co by okolnosti a poměry nemohly změnit.Člověk je však nevyléčitelný, nenapravitelný hříšník. I na konci milénia se nakratičko člověk ukáže ještě jednou zjevně v odporu proti Bohu. Nikdo nedokáže pochopit, jaká vzpoura je v lidském srdci a jak zkažená je lidská přirozenost.Kdybychom se mohli vidět tak, jak nás vidí Bůh, sami sebe bychom nevystáli. My si ovšem myslíme, že jsme náramně dobří a velice příjemní lidé - není-liž pravda? Milénium bude konečné vyzkoušení lidstva před vstupem do věčnosti.Miléniem Bůh odpoví na prosbu, "přijď království tvé." Když se někdo modlí tuto modlitbu, kterou mylně nazýváme Modlitbou Páně, říká, "přijď království tvé,... jako v nebi, tak i na zemi" (Mt6,10).Vyplněním takové prosby je i to království, které Bůh zřídí zde na zemi, milénium. Je to království zaslíbené Davidovi (viz 2Sm7,12-17; 23,5). Bůh jeho ustanovení odpřisáhl (viz Ž89,34-37). Je to království předpověděné v žalmech a prorocích (viz Ž2,45; 110; Iz2,1-5; 11,1-9; 60; 61,3-62; 66; Jr23,3-8; 32,37-44; Ez40-48; Dn2,44-45; 7,13-14; 12,2-3; Mi4,1-8; Za12,10-14,21). O tomto království hovořili všichni proroci, malí i velcí - ani jeden zmínku o něm nevynechal.Vyjmenoval jsem jen pár míst Písma a všechna mluví o teokratickém, čili bohovládném království. To bylo velké téma všech starozákonních proroků.

Úvodní verše 20.kapitoly popisují, co má miléniu předcházet.I viděl jsem anděla sstupujícího s nebe, majícího klíč od propasti a řetěz veliký v ruce své. I chopil draka, hada toho starého, kterýž jest ďábel a satan, i svázal jej za tisíc let. A uvrhl ho do propasti, i zavřel, a svrchu nad ním zapečetil, aby nesvodil více národů, až by se vyplnilo tisíc let; neboť potom musí býti propuštěn na malý čas Zj20,1-3kral.

Všimněte si laskavě, že v těchto třech verších je tisíc let zmíněno dvakrát, dobírá si svých amilenialistických odpůrců náš DrMG. Ve 20.kap. je tom zmínka celkem šestkrát.Je pravda, že se o miléniu píše jen v této jedné kapitole, ale zato se zde Bůh o něm zmiňuje šestkrát. Kolikrát musí Bůh něco opakovat, než se to stane? O tomto se zmiňuje vícekrát než o mnoha jiných věcech, na které lidé kladou nejednou překvapivý důraz a považují je za důležité jen proto, že se vyskytuje v Písmu jednou nebo dvakrát. O tisíci letech se mluví šestkrát. A v těchto verších vidíme zmínku o miléniu ve vztahu k satanovi.Jsou vykladači, kteří tento úsek oddělují od milénia a klasifikují jej jako nějaký závěrečný akt Dne hněvu. Takový pohled ovšem ulamuje ostří pronikavému rozdílu, který bude na zemi po odstranění satana. Jeho uvěznění a úplná absence na zemi totiž mění podmínky ze tmy do světla.Satan je nyní bohem tohoto věku. Je knížetem mocností v povětří a ve světě má nesmírnou moc a vliv. Žádný computer na něho svými výpočty nestačí. Odstranění satana uvolňuje cestu miléniu, protože se satanem na svobodě by žádné milénium být nemohlo.Jak vidíme, satanův vztah k miléniu, dá-li se to tak říci, je následující: Satan musí zmizet z pozemské scény dřív než milénium započne. Lidé mluví o uskutečnění míru na zemi, o výrobní prosperitě a podobných nadějně vypadajících věcech. Ovšem všechno spěje k tomu, že v čele světové soustavy bude nakonec Antikrist, a ten nebude schopen docílit míru a prosperity, ačkoli se na chvíli bude zdát, že se mu to podařilo. se Satanem na svobodě takový ideální stav ovšem nikdy mít nemůžete.

"Anděl... chopil draka (zmocnil se draka/ek). Satanova velká síla ochabla, neboť poslaný anděl se stává jeho žalářníkem a odvádí ho spoutaného jako zajatce (viz Ju9; Zj12,7-9)."Propast" je lepší výraz pro to satanovo vězení než "bezedná jáma" (či "peklo" v některých překladech). V žádném případě to však není ohnivé jezero, které uvidíme ve v.10."Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn", četli jsme si. A nutno říci, že to je jeden z poněkud nepochopitelných výroků Písma. Nabízí se otázka: Proč bude Satan propuštěn, když ho Bůh už jednou nechal hodit v řetězech do propasti?Dr.Lewis Chafer na tuto otázku odpovídá typicky: "Když mi řeknete, proč ho Bůh nechal volně se pohybovat po celou dobu předtím, tak vám povím, proč ho uvolní v tomto případě."Proč ho uvolní? Bůh k tomu má důvod. Je to problém zla vůbec. Proč Bůh připustil zlo? Nuže, já věřím, že Bůh pracuje na úžasném programu, který je do značné míry Božím tajemstvím a bude nám teprve zjeven. Jednou bude odhalen. Vše, co po nás Bůh nyní žádá, je, abychom chodili s ním vírou. Musíme Bohu důvěřovat a pevně počítat s tím, že ať dělá cokoli, je to správné.Vzpomínám si, jak mně jednou tatínek vzal s sebou na výlet bryčkou s koněm, vzpomíná náš stařec. Strhla se bouřka, jaká u nás v západním Texasu tu a tam bývá. A protože jsem byl ještě malý kluk, bál jsem se. Vítr přivál pořádné mračno a hodně jsme promokli. Nikdy nezapomenu, jak mě tatínek v mém největším strachu objal a řekl: "Synku, neboj se, můžeš mi důvěřovat." Přitulil jsem se k němu a z bouřky jsme se dostali.Můj pozemský otec už nežije - zemřel, když mi bylo čtrnáct, rozvíjí své dávné vzpomínky dál náš DrMG. Neměl jsem ho dlouho, ale po mnoho let jsem měl a mám nebeského Otce, jemuž věřím ve všech životních bouřích.Přál bych si, abych vám mohl odpovědět na všechny problémy a otázky, které vyvstanou. Ale já odpověď mnohdy nemám. A tak vy i já důvěřujme Bohu.

Jak jsme viděli, Bůh satana uvěznil na tisíc let, protože bez tohoto zásahu by se milénium nemohlo uskutečnit. A nyní přicházíme k momentu, kdy SVATÍ Z VELKÉHO SOUŽENÍ se dostávájí ke KRALování s KRISTEM na TISÍC LET...Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati

pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. - Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. - To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci (řecky EXOUSIA), nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let. Zj20,4-6ekV období Velkého soužení mnoho věrných lidí zemře pro Krista. Ale zakrátko po jejich smrti přijde okamžik, kdy znovu ožijí a budou s Kristem vládnout tisíc let. Dá se říci, že svatí z doby soužení smění tři a půl roku za tisíc let. Svou věrností získají velice mnoho. Těch tři a půl roku bude pro ně strašným obdobím, zato těch pozdějších tisíc let bude báječných. Představte si: žít a vládnout s Kristem na této zemi!APetr píše důrazné upozornění pro každého, kdo přistupuje k BSu a zvláště pro ty, kdo se pokoušejí o výklad proroctví: Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti 2Pt1,20.To pro nás znamená, že nemůžeme jednoduše vzít nějaký verš Písma a postavit na něm nějaké učení. Musíme mít svůj pohled na různé důležité věci potvrzený také jinými místy Písma. APetr nás varuje, že jakékoli přizpůsobení výkladu textu jen tak našim představám a nározům může být zavádějící... Každý pokus svévolně snížit text Písma na úroveň společného jmenovatele obrazných symbolů, nebo jej zase svévolně zduchovňovat by mohl znamenat, že bychom celé Písmo zbavili jeho životního významu. Zbavili bychom jej obsahu, který ve skutečnosti nese...Když tuto pasáž bereme jako konstatování doslovných skutečností, pak je přirozené, že musí zapadat do celkového programu sledovaných proroctví v Bibli.

Věřím, že trůny jsou v tomto našem textu doslovné, stejně jako jsou doslovní mučedníci, Ježíš, Boží Slovo, šelma, její obraz, znamení šelmy, čela nebo ruce lidí, a také tisíc let. Co brání tomu, abychom v tomto prorockém textu brali všechno doslova? Naše představivost? Na tu přece nemůžeme brát ohled! Náš apriorní teologický postoj? Pokud v těch proroctvích něco nemáme brát doslova, ale jen obrazně, pak nám to Písmo výslovně ukáže buď v samotném textu, který studujeme, nebo někdy také v jiných částech Písma...Věřím tedy, že tisíc let znamená tisíc let. Kdyby tím Bůh mínil věčnost, tak by to, podle mne, řekl. Vždyť jinde mluví o věčnosti jako o věčnosti... Kdyby tím myslel pět set let, řekl by, že to bude pět set let. Copak Bůh nemůže říkat, co si myslí? Ovšem, že může. Říká-li tisíc let, pak věřím, že má na mysli tisíc let.Řecký výraz pro "vzkříšení" je ANASTASEI, doslovně přeloženo to znamená: "vstát, vzpřímit se, postavit se na nohy, nebo být tělesné vzkříšen". Zase tedy přemýšlíme nad tím, co ten text, který čteme, opravdu znamená, podle toho, co prostě říká...Je trochu problematické (uvádí konkrétní příklad náš pastor), aby vstal duch. Ti, kdo tento oddíl spiritualizují, zduchovňují, upadají do rozpaků, když mají vysvětlit, jak se duch postaví na nohy! Totéž slovo totiž použil AP v 1K15 pro vzkříšení Krista a věřících."Viděl jsem trůny a usedli na nich ti, jimž byl svěřen soud...".O koho tu jde? Dle mého soudu to jsou všichni, kdo mají podíl na prvním vzkříšení. První vzkříšení začalo vzkříšením Krista a pokračovalo vzkříšením jeho církve (při vtržení) před Velkým soužením (viz Zj4).Na konci Velkého soužení jsou vzkříšeni jak svatí ze Soužení ("duše sťatých pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou"), tak starozákonní svatí (viz Dn12,1-2). Z jednotlivých fází vzkříšení je tak možno sestavit přehlednou tabulku. Nicméně Kristus jako první plod vzkříšení je v čele průvodu všech vzkříšených věřících.

Zdá se mi poněkud zjednodušující a naivní když si někdo myslí, že tak či onak svět dospěje

ke konci, přijde Ježíš, mrtví budou vzkříšeni, dobré ovce postaví na jednu stranu a zlé kozly na druhou stranu, všem nastane věčnost a hotovo. Příteli, Bůh vždycky má velice konkrétní program a postupuje rozumně podle něho...Z našeho textu je zřejmé, že svatí ze Soužení a starozákonní svatí budou s Kristem na zemi vládnout. Věřím (ubezpečuje nás ve svém zde možná zvláště odvážném přístupu náš fundamentalista), že Církev, Kristova nevěsta, bude bydlit v Novém Jeruzalémě. A z tohoto vyvýšeného místa bude spolu s Kristem kralovat. Kristus se bude jakoby pohybovat mezi Novým Jeruzalémem a starým Jeruzalémem na zemi. A předpokládám, že i církev bude mít svým způsobem v dosahu obě místa, svůj nebeský domov i zemi.Množství Izraelců i pohanů vejde do království v přirozených tělích, neboť oni nezemřeli. Oni a všichni další, co se ještě narodí během milénia, budou v té době trvající tisíc let, podrobeni zkoušce.Na druhé straně stejně jako se PJK po svém zmrtvýchvstání v oslaveném těle setkával se svými apoštoly a následovníky, tak bude církev, vykoupení v oslavených tělích, vcházet mezi lidi, kteří budou na zemi ve svých přirozených tělích. Církev, jak to můžeme pozorovat v příbězích o PJi po jeho vzkříšení, díky oslaveným tělům nebude tak podřízena všem hmotným omezením, jako jsme my nyní. V ten den mě gravitace už nebude schopna lapnout za sedací část kalhot a stáhnout zpátky k zemi, smívá se náš vykladač."Budou kněží Boží" (kr). To je označení, které vztahuje se na celý izraelský národ. To byl totiž původní Boží plán s Izraelem:Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která budeš mluvit k synům Izraele 2M19,6.Abraham byl knězem ve své rodině. Pozdějí pokolení Lévi se stalo kněžským pokolení. V něm rodina Árona, dostala úlohu nejvyššího kněze. V teokratickém království, které bude tady na zemi (čili bohovládném, v takovém, kde vládne Bůh), bude celý izraelský národ z kněží.Přátelé, v Písmu je o miléniu čili o tisíciletém království více prorockých výpovědí než o kterémkoli jiném období. Tohle království bylo hlavním tématem starozákonních proroků. Nevím jak jinak byste si zmínky o království chtěli vykládat.Mimochodem, v současné době se ve všech možných kázáních velice zřídka citují malí proroci. Kupodivu panuje jakési hluboké ticho. Existuje velké vakuum, mezera ve výuce z malých proroků. Ale oni všichni se těšili na milénium, na království, které se jednou na zemi uskuteční.

V následujícím pokračování našeho textu přicházíme ke zvláštní události, která nás může překvapit, udivit. Už jsme se o ní zmínili. Praví se tu, že SATAN bude PO TISÍCI LET PROPUŠTĚN.A když se vyplní tisíc let, propuštěn bude satan z žaláře svého. I vyjde, aby svodil národy, kteříž jsou na čtyřech stranách země, Goga a Magoga, a aby je shromáždil k boji, kterýchžto počet jest jako písku mořského. I vstoupili na širokost země, a obklíčili stany svatých, i to město milé, ale sstoupil oheň od Boha s nebe, a spálil je Zj20,7-9kral.Ačkoli celá kniha Zjevení pojednává o posledních věcech, zvlášť se jimi zabývá těchto několik závěrečných kapitol.Dochází k poslední vzpouře Satana a člověka proti Bohu. Přečtený úsek ukazuje, že milénium je čas prověřování člověka za ideálních podmínek. Jakmile je Satan propuštěn, přeběhne k němu obrovský dav lidí, kteří za osobní (v jistém smyslu absolutistické) Kristovy vlády žili v ideálních poměrech.Kde se vezme taková spousta lidí? I když ve velkém soužení mnoho lidí zahyne, bude ještě mnoho těch, kteří do milénia vejdou. A navíc se jich během milénia velice mnoho narodí (viz Iz11,6; 65,20). Na zemi dojde k největší populační explozi. Budou k tomu totiž ideální

podmínky. Nemoci budou vyloučeny. Tato planeta bude svým způsobem zbavena prokletí hříchu, Země vydá dostatek potravin pro nasycení obrovského počtu lidí a tak bychom mohli ve výčtu změn pokračovat...Jen samo lidské srdce ve své hloubce zůstane i za těchto mimořádných okolností nezměněno. A nakonec se ještě mnozí obrátí k Bohu zády a půjdou za Satanem. Zdá se to být neuvěřitelné, ale taková je zaprodanost člověka... Vzpoura na konci milénia odkrývá, jak hrozné je lidské srdce.Prorok Jeremiáš řekl: Nejúskočnější ze všeho je srdce působící zkázu. Kdopak je zná? Jr17,9. A AP k tomu dodává další hluboký principiální pohled na nitro člověka. (Ekum.) Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu Ř8,7.

Po tisíc let Kristova kralování budou lidé žít v ideálních pozemských podmínkách. A já si myslím, že je to trochu unaví, komentuje docela lidsky náš biblista. PJ bude skutečně vládnout jako svrchovaný panovník. Ale lidé neradi poslouchají, neradi se podřizují... A tak když se jim po uvolnění satana naskytne jasná a snadná příležitost k odporu, vzbouří se. Národy na zemi se znovu nechají okouzlit a zmámit Satanem a zosnují povstání.Jelikož je ta vzpoura označena jako "Gog a Magog", mnozí písmáci ji ztotožňují s Gogem a Magogem z Ez38-39. To je ovšem naprosto nemožné, podává své pochopení náš teolog, protože popisovaná střetnutí se neshodují ani časově, ani místem, ani pokud jde o účastníky - jen ta jména jsou stejná.Vpád Goga a Magoga ze severu v Ez38-39, k němuž dochází asi uprostřed Velkého soužení, poruší falešný mír Antikrista, a ten pak musí ukázat svou ruku doopravdy. Tato vzpoura bezbožných sil ze severu udělá na lidstvo tak silný dojem, že i poslední projev lidského vzdoru po tisíci letech ponese stejnou vinětku, stejné označení: Gog a Magog.Podobnou situaci jsme prožili v tomto století. 1.světová válka napáchala tolik škod, že když v Evropě propukla válka nanovo a tytéž a další národy do ní byly zavlečeny, byla rovněž nazvána světovou válkou, ale byla odlišena číslem 2. Máme tedy 1.světovou válku, 2.světovou válku a někteří lidé občas předpovídají 3. světovou válku.Mohu uvést ještě další ilustraci z osobního života. V naší rodině bylo v obou větvích příbuzenstva tolik Janů, že moje maminka rozhodla, že já budu J. Vernon McGee. To "J" zastupuje Jana, ale nikdy mně Jendo nebo Honzo neříkali. Můj strýc, dva dědečkové i tatínek byli Janové. Takže už chápete, proč se jmenuji J.Vernon - musel jsem od nich být nějak odlišen. Podobnost či shoda našich jmen přece neznamená, že jsme byli všichni jedna a táž osoba.V 9.verši čteme o dopadu poslední "atomové bomby": sestoupil oheň od Boha s nebe, a spálil je . Upřesnění "od Boha" se ve skutečnosti v nejlepších původních biblických rukopisech nevyskytuje (správněji tedy "oheň s nebe" /ek). Prostě to znamená, že přírodní síly, které zničily Goga a Magoga I., zničí také Goga a Magoga II.Tato poslední vzpoura proti Bohu je stejně pošetilá a marná jako ona první lidská vzpoura v zahradě Eden. Zde ovšem nejde o začátek, ale o konec neposlušnosti člověka vůči Bohu. Jde o definitivní skoncování s lidskou pýchou a lidským vzdorem. Teď už nezbývá nic než poslední soud.

Jako přirozené pokračování těchto příběhů, následuje zmínka o tom, že SATAN je UVRŽEN DO JEZERA HOŘÍCÍ SÍRY.A ďábel, kterýž je svodil, uvržen jest do jezera ohně a síry, kdež jest i šelma, i falešný prorok, a budouť mučeni dnem i nocí na věky věků Zj20,10kral.To je snad nejvážnější prorocké upozornění, a přece v naší době zcela odmítané! Pro Boží děti je úlevou, když vědí, že nepřítel - jejich i Boží - bude nakonec definitivně potrestán. Není tu nic, co by uspokojovalo zvědavost nebo snad nějaké sadistické choutky. Skutečnost je

konstatována s uctivou stručností a rezervovaností, která budí posvátnou bázeň.Kdyby to byl napsal člověk, a prozradil už tak mnoho, pravděpodobně by se nedokázal zdržet, aby neřekl víc. Tak podobně při pohledu na různá proroctví lidé často ve své fantazii neváhají jít dál než jde Boží slovo. Boží slovo je velice zdrženlivé - moc málo je v něm řečeno o pekle, a dokonce i o nebi. Jen tolik, kolik je nám zapotřebí, abychom v to obojí věřili..Jinak nutno říci, že je zde několik faktů, které odporují lidovým představám. Předně: ďábel dnes není v pekle. Ale je knížetem mocností v povětří. Satan je bytostí, která ve velké míře ovládá tento svět. Samozřejmě, v současnosti má Bohem omezené pole působnosti, dokud je tu církev, ale v době Velkého soužení bude mít na chvíli otěže plně v rukou.Dále vidíme, že ďábel není první, kdo je uvržen ohnivého jezera. Dravá šelma a falešný prorok mají před ním tisíciletý náskok.A konečně, peklo je zde popsáno jako jezero ohně a síry. Byl to Pán Ježíš, kdo nám peklo vylíčil slovy nanejvýš slavnostními. Zamyslete se nad následujícími verši:

Potom řekne těm na levici: "Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!" Mt25,41....budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů Mt8,12.A hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů Mt13,42.Kde červ jejich neumírá a oheň nehasne... Mr9,44Nad tím by se někdo mohl zarazit a spekulovat: Jak může být v pekle tma a zároveň skutečný oheň? Pán Ježíš Kristus také pověděl:Oheň považuji za výstižný symbol k zobrazení toho, čím peklo ve skutečnosti je, ujišťuje nás BJV. Jsem přesvědčen, že octnout se ve tmě a v propasti znamená být odloučen od Boha a bez přestání se ohlížet za životem promarněným na tomto světě. Můžete pomyslet na palčivější oheň, než jaký bude prožívat člověk v pekle, až zaslechne hlas svého syna: "Tati, já jsem tě sem následoval?"Kdosi se zeptal Dr.Billa Andersona: "Dejme tomu, že se tam dostaneme a zjistíme, že nic z toho, co jste kázal o pekle, není pravda?" Dr.Anderson odpověděl: "Pak se vám budu muset omluvit a přiznat, že jsem asi špatně pochopil Pána. Ale dejme tomu, že se tam octneme a zjistíme, že to pravda je? Co pak?"Příteli, to JE pravda. Je to přece Boží slovo, na které hledíme. Možná mnozí milujeme J3,16, ale co soudíme o tomto textu?Oheň je velice slabé znázornění toho, co znamená být zatracen, být navěky oddělen od Boha. Citované popisy nemůžete redukovat na něco mírnějšího než je skutečnost, kterou obsahují. Ani je nemůžete nechat rozplynout v oparu předstírání, že to není tak zlé. Skutečnost dalekosáhle přesahuje popis, který tu máme k dispozici. A lidský jazyk je ubohý, pokouší-li se vylíčit dobrou i tuhle strašlivou realitu, o níž mluví Bůh. Věřím, že peklo je místo, a je to také stav. Je to místo uvědomněných muk. Taková je řeč Božího slova, které nelze uniknout.

Události, které zde v našem textu Zj průběžně sledujeme, mají nyní velký spád. Od jedné významné skutečnosti v těchto prazvláštních budoucích dějinách postupujeme k další... Nyní je před nám VELKÝ BÍLÝ TRŮN jako soud NAD ZTRACENÝMI.I viděl jsem trůn veliký bílý, a sedícího na něm, před jehož tváří utekla země i nebe, a místo jim není nalezeno Zj20,11kral.Velký bílý trůn lidé někdy mylně nazývají všeobecným soudem. Je všeobecný jen v tom smyslu, že všichni nespasení, ZTRACENÍ lidé všech dob budou vzkříšeni a zde budou souzeni.Všichni spasení čili zachránění lidé byli vzkříšeni při prvním vzkříšení. Dokonce i svatí z doby velkého soužení měli podíl na prvním vzkříšení. Toto druhé vzkříšení se týká ztracených lidí. Dostanou zasloužené, poctivé a spravedlivé ohodnocení svých skutků a postojů vzhledem

ke spasení.Jistý muž na smrtelné posteli mi řekl: "Pane kazateli, nemusíte mi vůbec nic říkat o tom, co mě čeká. Riziko beru na sebe. Věřím, že Bůh bude spravedlivý a dovolí, abych mu předložil své dobré skutky."Odpověděl jsem: "Máte pravdu, milý pane, Bůh je spravedlivý, a určitě vás nechá, abyste mu předložil vaše dobré skutky. Sám řekl, že přesně tohle má v úmyslu. Ale mám pro vás novinu: Z toho soudu nikdo nevyjde jako spasený, protože Bůh jasně varuje, že nikdo nemůže být spasen pro své skutky. Až budete stát v jasném světle spravedlivé Boží přítomnosti, vaše drobné skutky budou prostě nicotné..."V té souvislosti náš kazatel ve výslužbě vzpomíná na další názorný příběh ze života: Onehdy náš vnouček přinesl babičce nějaké květiny, které sám natrhal. Musím dodat, že ta kytička vypadala dost utrápeně. Chlapec je babičce předal s velkou pýchou. Babička ho pohladila po hlavě a poděkovala za krásné květiny... Pozoroval jsem tu scénku a musel jsem se smát.Ale taky jsem si vzápětí uvědomil, jak slavnostně vážné to bude, až se hromada těchto hodňoučkých chlapečků postaví se svými malými kytičkami před Kristem, kterého před tím odmítli. Očekávají, že Kristus se zachová jako babička, která je uznale pohladí a řekne: "Býval jsi vzorný hoch!"Příteli, tohle je nesmírně vážné. Kristus musí být tvým Spasitelem, máš-li v jeho přítomnosti obstát. Musíš mít oblečený plášť Kristovy spravedlnosti. Což nevíš, že bez něho jsme a zůstáváme hříšníky, a že jsme tudíž ZTRACENI?Samuel Jones řekl: "Každý o sobě ví něco, co se neodváží prozradit ani tomu nejlepšímu příteli." Znáš sám sebe? Jsi sám k sobě poctivý? Vždyť máš leccos, co jsi ukryl a ututlal, a za nic na světě bys to neprozradil. Smůla je v tom, že Pán Ježíš na soudu všechno zveřejní. Zatímco budeš předkládat svou malou kytičku, On ti poví, jaký v jádru jsi. Příteli, ještě dnes potřebuješ Spasitele. Nenalhávej sám sobě, že jsi dost dobrý, abys obstál před Bohem...

V našem čteném úseku Písma vidíme Velký bílý trůn. A svatost toho trůnu se svým způsobem manifestuje čili veřejně projevuje tím, jak nebe a zem reagují: "před jeho tváří utekla země i nebe."John.Walvoord k tomu v knize THE REVELATION OF JESUS CHRIST (Zjevení Ježíše Krista) poznamenává:"Nejpřirozenějším vysvětlením tohoto vymizení země a nebe je skutečnost, že země i nebe jsou poškozeny, zničeny a budou nahrazeny novým nebem a novou zemí. Potvrzením je i výrok ze Zj21,1, kde AJan vidí nové nebe a novou zemi namísto prvního nebe a první země, které pominuly."Ten, kdo sedí na zmíněném velkém bílém trůnu, je Pán Ježíš Kristus opět jako svrchovaný spravedlivý soudce. V J5,22.26-29 se sám PJ zmiňuje o pozici, kterou mu Otec svěřil, pokud jde o tuto úlohu.Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi... Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě. A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení J5,22.26-29.Tyto verše je možné (stejně jako mnohé jiné) vykládat porůznu. Ale když se pro výklad vydáme do samotného Písma, porozumíme, že všechno musí do sebe přesně a spolehlivě zapadat... Náš DrMG nám k vysvětlení toho úseku z J5 otevírá ještě úsek z J6:Jaký skutek žádá Bůh? "...abyste věřili v toho, koho on poslal" J6,29. Takže dobré podle Božího pohledu činili ti, kdo přijali PJK, kdo v něj věřili. Ti také vstanou k životu - to je první vzkříšení, o němž jsme si četli v předchozích verších naší 20.kap.Zj. Ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení a věčnému zatracení - t.j. k soudu před Velkým bílým trůnem.

I viděl jsem mrtvé, malé i veliké, stojící před obličejem Božím, a knihy otevříny jsou. A jiná kniha také jest otevřína, to jest kniha života, i souzeni jsou mrtví podlé toho, jakž psáno bylo v knihách, totiž podlé skutků svých. A vydalo moře mrtvé, kteříž byli v něm, tolikéž smrt i peklo vydali ty, kteříž v nich byli, i souzeni jsou jeden každý podlé skutků svých Zj20,12-13kral.

Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách. Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Zj20,12-13ekAno, příteli, budeš moci absolvovat poctivou zkoušku. Tvůj život je zaznamenán na Božích velkokapacitních médiích a Kristus má všechny údaje v rukou, aby mohl spravedlivě soudit. Až bude přehrávat záznam tvého života, budeš smět poslouchat, budeš u toho, ale rozhodně se ti to nebude líbit.Jsi ochoten stát před Bohem a nechat si přehrávat záznam tvého života? Každou myšlenku, každý tajný úmysl i každý tajný čin? Domníváš se, že tvůj život v té zkoušce obstojí? Nevím jak ty, ale já bych projít nemohl, přiznává se náš starý dobrý muž. Díky Bohu za jeho milost, skrze niž se na mne dívá...Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar Ef2,8-9a.Pán Ježíš o lidech své generace řekl: Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život J5,40Lidé, kteří teď podle našeho textu stojí před velkým bílým trůnem jsou ti, k němu nepřišli.Mrtví, kteří byli vzkříšeni k soudu, jsou zde označeni jako malí i velcí (či volněji přeloženo: prostí a mocní /ek), to znamená, že pak už nebude žádná omluva ani pro ty, kteří si mohli mnoho dovolit, nebo kteří měli velký vliv, ale ani pro ty, kdo naopak ničím nevládli a zdánlivě za nic nemohli...

V těch Božích knihách jsou zapsány činy každého jedince. Bůh má uschovány záznamové materiály, a pak je v pravý čas bude reprodukovat. Bude tam spousta politiků, mnoho veřejných osobností (včetně různých kazatelů, pokud nepřijali Boží milost v PJKu), a různých jiných významných postav. I jejich záznamy budou reprodukovány. Ubepečuji vás, že hrdý či šťastný z toho nebude nikdo z nich.Jste-li ovšem pro víru v PJe jako svého osobního Zachránce spaseni, pak před tímto soudem stát nebudete. Jste-li pro krev PJe Božím dítětem, budou vaše skutky souzeny před soudnou stolicí Kristovou a nikoli před velkým bílým trůnem. A soudná stolice Kristova, jak jsme si ukázali z 1K3, nás bude posuzovat kvůli otázce, jsme-li hodni nějaké odměny, nebo zda budeme bez ní (viz 2K5,10).Soud před Velkým bílým trůnem je naopak soud nad ztracenými, nad těmi, kteří odmítli tu jednoduchou cestičku spásy v PJKu. Velice mnoho lidí se holedbá představou, že před Božím soudem obstojí. Vždyť nedělali nic špatného, jak prohlašují... Ale ve skutečnosti není nic horšího, než být souzen podle vlastních skutků!Dovolte malý, docela lidský příklad, který ukazuje nesmyslnost snahy některých lidí řešit (abych tak řekl) právní stránku života před Bohem pomocí vlastních dobrých skutků.Představte si lékaře, který už zachránil život tisíce lidí. A potom jednou docela z nepozornosti tento zdatný lékař jediného člověka třeba porazí autem a způsobí mu těžký úraz. Vzhledem k ublížení na zdraví se dostane před soud, aby se zodpovídal. Z čeho se bude zodpovídat? Ze svých výtečných zdravotnických výkonů? Ze svých dobrých skutků? Ubezpečuji vás, že u soudu se ho nikdo nebude ptát na počet lidí, které zachránil. Ale opakovaně mu budou kladeny zapeklité otázky, jak je možné, že jedinému člověku způsobil vážnou újmu na zdraví...!Jak je to nesmyslné spoléhat na vlastní zásluhy a dobré skutky, že se jimi nějak zaretušují

naše zlé činy a hříchy. Vždyť něco takového se nikomu nepodaří ani před lidským soudem, natož před Bohem, který je absolutně spravedlivý... My jsme stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky. Dobré skutky ve skutečnosti nejsou žádnou zásluhou, ale přirozenou povinností. Jak si tedy někdo může dělat iluze, že se z toho Božího soudu nějak vylíže? jak se říká...Boží soud je absolutně spravedlivý, ale ze skutků nebude nikdo spasen.

Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Zj20,13ekNespočet těch, kdo našli hrob ve vodách a jejichž těla mořská voda chemicky rozpustila, budou vzkříšeni. Pro Boha to není žádný problém. Vždyť nakonec to jsou jen atomy. On je pouze znovu spojí. Pozemské hroby vydají těla mrtvých; a za účelem soudu je vychrlí i Hades, místo, kam dnes odcházejí neobrácení lidé.Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. Zj20,14-15ekMcGee ve svém překladu použil místo výrazu "smrt a peklo" (kral.), či "smrt a její říše" (ekum.), původní řecký výraz "smrt a HADES byly uvrženy do hořícího jezera". ŠEOL (hebrejsky) či HÁDES (řecky) (překládané v NZ slovem PEKLO) je neviditelné místo přebývání mrtvých a má dvě části: ráj a místo muk (jak se dozvídáme z L16,9-31).Věřím, že ten ráj byl vyprázdněn ve chvíli, kdy Kristus jeho obyvatele vzal s sebou vzhůru při svém nanebevstoupení.Proto je řečeno: Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.? Co jiného znamená vystoupil?, než že před tím sestoupil dolů na zem? Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest Ef4,8-10.Kristus udělal dvě věci: Lidem na zemi dal dary a starozákonní svaté, kteří zemřeli a do té doby čekali v místě zvaném ráj, vzal s sebou do nebe. Místo muk však propustí své schovance až v den, kdy se bude konat soud před Velkým bílým trůnem. Ztraceni jsou všichni, kdo se octnou na tomto soudu. Jak nám je oznámeno, jsou pak hozeni do hořícího jezera, což je druhá smrt.Pán Ježíš také mluvil o "temnotě venku." V obou případech jde o symboliku něčeho mnohem horšího než jsou fyzický oheň nebo vnější tma. Je to věčné nenávratné oddělení od Boha, neboť smrt znamená rozdělení.

"Smrt", poslední velký nepřítel člověka, je tedy podle tohoto našeho textu konečně odstraněna ze scény. Už se víc nebude říkat, že "v Adamovi všichni umírají" (1K15,22)... Pozoruhodné tu může být, že smrt je v tomto případě personifikována, čili zosobněna. Smrt je vskutku mocným lidským nepřítelem. Ten prvek jakéhosi zosobnění smrti nacházíme už ve SZně, kde je prorotek oslovena:Mám je vyplatit ze spárů podsvětí, vykoupit ze smrti? Kde je, smrti, tvá morová rána? Podsvětí, kde je tvůj smrtící žár? Lítost však bude mým očím skryta Oz13,14 /ek.AP na tento starý SZní text reaguje a píše: Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt...Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? 1K15,26.55.Kompletně vyprázdněné místo "Hádes" je pak rovněž vrženo do ohnivého jezera. Ztracenci už nejsou déle v hádu ale jsou v hořícím jezeře. Tam, kam už předem byli posláni Satan, dravá šelma, falešný prorok a jejich přisluhovači.Je to hrozné. Ale BSo nikomu tyto skutečnosti neskrývá, BSo je odhaluje a varuje před nimi... Ukazuje cestu spásy pro každého... Jestli ovšem člověk nepřijme život z Boha, musí přijmout jedinou druhou alternativu: věčné spojenectví se Satanem. Bůh rozhodně nestvořil člověka proto, aby se kdy dostal do těchto míst, ale když člověk sám odmítl jiné místo, které mu Bůh nabídl, lepší místo, místo přímo v Božím náručí, pak už nezbývá než, aby byl od Boha

oddělen...Peklo je místo (dá-li se vůbec správně použít tento pojem) určené pro Ďábla a jeho anděly. Představuji si ho jako místo, kam Bůh nikdy nevstoupí. Kde už na věky není možné žádné spojení s Bohem. A právě v tom je tragédie tohoto odsouzení... Druhá smrt totiž znamená věčné a absolutní oddělení od Boha.

Ve 21.kap.Zj., která právě přichází na řadu, se před námi otevírá opona věčností. Nové nebe, nová země, nový Jeruzalém. Celá nová epocha. Věčné místo přebývání nevěsty Beránkovy, kde budeme novým stvořením v Kristu Ježíši, prosti oné staré přirozenosti, která se dnes ještě tolik projevuje.Po pravdě říci lze, že tato kapitola je "mimo tento svět". Kromě několika prvních veršů se netýká ničeho, co by mělo spojitost se zemí. Spatříme v ní věčný domov církve. Co je vlastně nebe? O nebi se povídá spousta pošetilých (rádoby vtipných) anebo sentimentálních řečiček.Avšak nebe je místo, místo zcela určité. Budete tam mít svou adresu. Budete mít na sobě napsáno své jméno, takže stane-li se, že ve věčnosti zabloudíte v prostoru a ztratíte se, povídá trochu pohádkově náš jinak nesmírně precizní vykladač, některý anděl vás dovede domů - vy tam budete mít domov, pokud se tam pro oběť PJe dostanete.V této 21.kap.Zj máme před sebou něco jako dlouhý průhled věčností. Stěhujeme se nejen z našeho obvyklého toku času do věčnosti, kde čas už nehraje roli, ale také k novému stvoření. Vítají nás nové nebe, nová zem a Nový Jeruzalém. Vykoupení lidé už dřív obdrželi oslavená těla podobná tělu Kristovu. Všechno je zcela nové. Nový vesmír dává tušit nové postupy a přístupy k životu. Nový svět bude řízen novými zákony. Změní se celkově životní styl.Tu jsou některé ze změn, které nám prozrazují kapitoly 21 a 22:1. V novém stvoření bude absolutní nepřítomnost hříchu, pokušení a jakýcholik zkoušek. To samo o sobě je radikální rozdíl.2. Nový Jeruzalém přicházející z nebe od Boha neznamená nějaký nový satelit určený pro zemi, ale spíš to, že Nový Jeruzalém bude středem nového stvoření, neboť je bydlištěm Boha a Krista.3. Slunce jako zdroj světla nebude existovat, neboť sluncem bude sám Bůh. Proto ani noci nebude. Noc nebude proto, že nebude zapotřebí čas k odpočinku, jelikož budeme mít nová těla. Mimochodem, moc se na to těším.4. Žádné moře nebude. V současnosti zabírá moře většinu zemského povrchu. Přibližně tři čtvrtiny celkového povrchu země pokrývá voda. Lidé budou zřejmě vegetariány už během milénia a pak i ve věčnosti, jako kdysi v zahradě Eden. Jedinou stravou člověka ve věčnosti je ovoce (viz Zj22,2).5. Přítomnost Krista a Boha, spolu s viditelným Božím trůnem jsou předzvěstí nového dne pro člověka - jsou předzvěstí nového stvoření.

V našem textu je před námi NOVÉ NEBE, NOVÁ ZEM, NOVÝ JERUZALÉM. V úvodním verši 21.kapitoly AJan konstatuje, že nebe a země, jak je známe, už neexistují, zmizely ze scény.A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. Zj21,1ekViděl jsem je výraz, který Jan často opakuje, aby nám vždy znovu připomněl, že byl vědomým pozorovatelem všech těch zvláštních dějů. Byl také svědkem panoramatické závěrečné scény, která je úvodem k věčnosti.Písmo jasně učí, že tento náš stávající řád stvoření má pominout, aby byl učiněn prostor pro nové nebe a novou zem. Sám Pán Ježíš Kristus řekl:Nebe a země pominou... Mt24,35Všechno staré stvoření bylo uděláno pro prvního Adama. A když zklamal Adam i my jako

jeho potomci, Kristus, jako ten poslední Adam, má pro své nové tvorstvo taky nové stvoření.Hle, já tvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl Iz65,17Jako nová nebesa a nová země, které učiním, budou stát přede mnou, je výrok Hospodinův, tak (nepohnutelně) bude stát vaše potomstvo a vaše jméno Iz66,22.Nová zem uzří dokonalé naplnění těchto proroctví. Považte, jakou víru měli starozákonní vzácní mužové a ženy:Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci. Tím dávají najevo, že po pravé vlasti teprve touží. Kdyby měli na mysli zemi, z níž vykročili, měli možnost se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší vlasti, po vlasti nebeské. Proto sám Bůh se nestydí nazývat jejich Bohem. Vždyť jim připravil své město Žd11,13-16.Je-li řečeno, že toužili po vlasti "nebeské", neznamená to, že toužili jít do nebe, ale že podle svého poznání vyhlíželi po nebi, které přijde na zem, které ji obnoví, které ji promění v novou zem...APetr píše: Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost 2P3,13.A na druhé straně APetr vyhlašuje naprosto jasně, že stávající země, na níž žijeme, bude zničena ohněm:Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí... Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy... 2P3,7.10-11.

Jak jsme už naznačili, významným rysem nové země bude absence moře. To způsobí změnu životních podmínek, k nimž dojde v tom nově stvořeném světě. Moře bylo v minulosti lidem překážkou v jejich rozletu, obtížně překročitelnou hranicí. Což bylo v některých případech dobré, jindy zlé. Moře se rovněž stalo nástrojem soudu v době potopy. To je však už daleká minulost, která se nikdy nevrátí. Před námi se otevírá další pohled.A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. Zj21,2ekToto by nás mělo ohromně zajímat. Věřím, že Nový Jeruzalém je městem, kde budou žít ti z nás, kdo jsou Božími dětmi. Když někdy hovoříte o odchodu do nebe, co si vlastně o nebi myslíte? Pro většinu lidí je to jen "někde nějaký krásný ostrov". Ono je to však docela určité místo. Je to město a jmenuje se Nový Jeruzalém. Upřímně řečeno, Písmo se o nebi zmiňuje moc málo - ale zde o něm mluví, považujme to proto za důležité.Viděl jsem svaté město, Nový Jeruzalém, sestupující od Boha z nebe, připravený jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha (volněji dle MG)Tento Nový Jeruzalém nelze ztotožňovat se starým pozemským Jeruzalémem. Nedokážu vymyslet krásnější vyjádření než to, že je připravený jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.Měl jsem privilegium během mnoha let své pastorské činnosti oddat pro manželský svazek několik set párů. Upřímně řečeno, nikdy jsem neviděl ošklivou nevěstu. Nevěsty jsou prostě vždycky krásné. Při svatebním obřadu, po zaznění hudebního sóla, vstupuje svatební průvod. Ženichovi, kromě jeho vlastně maminky, skoro nikdo ze svatebních hostí nevěnuje valnou pozornost. Jen maminka se na něho usmívá a myslí si, jak je obdivuhodný, ale jinak se na něho nikdo nedívá.Za okamžik vchází nastávající nevěsta, a to vám povídám, každý se vzpřímí a hledí na ni. V případě, že se vrátím domů ze svatby, které se moje žena nezúčastnila, vždycky dostanu

nějakou variantu otázky: "Byla nevěsta krásná?" A já pokaždé odpovídám: "Ano, byla skvělá, nehezkou nevěstu jsem doposud nespatřil."Nemyslete, že jsem jen dětinský stařec, když tohle říkám. Viděl jsem některé nevěsty PŘED svatbou či PO svatbě, a byl jsem na rozpacích, jestli je to táž dívka, která procházela tehdy uličkou mezi lavicemi...Pro ženicha je to vzrušující moment spatřit tu, která bude záhy jeho, která mu bude patřit. Zdá se, že pro tento okamžik přetvoří Bůh každou dívku v půvabnou nevěstu.Nový Jeruzalém, kde jednou budeme se svým ženichem, je jako nevěsta okrášlená pro svého manžela. Jak krásný předobraz zde máme před očima...!

Nový Jeruzalém je obydlí, věčný domov připravený pro Církev.Pán Ježíš řekl: V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. J14,2-3.Ve Zj19,7-8 jsme viděli, že v úvodu k období milénia, ještě před Kristovým návratem na zem, se koná svatba Beránkova, a nevěstou je Církev. Je to naplněním slov, ktará napsal Pavel Efezským:Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni, aby ji posvětil očistiv obmytím vody skrze slovo Ef5,25-26-kr.Před soudnou stolicí Kristovou budou věřící posouzeni a dojde k narovnání toho, co bylo pokřivené. A budou udělovány odměny. Pán udělal jednu zvláštní věc. Očistil svou církev Slovem. Boží Slovo je mocný čistící prostředek.Aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poškvrny ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony Ef5,27-kr.Takový pohled nám předestírá 21.kapitola. Svatba se konala před miléniem, a milénium nyní skončilo. Byly to pěkně dlouhé líbánky, že? Mám za to, že budou pokračovat i ve věčnosti. AP totiž dál mluví o tomto úžasném vztahu mezi Kristem a církví, a přirovnává ho k nádhernému manželskému svazku dvou lidí.Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev; vždyť jsme údy jeho těla. Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo?. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev Ef5,28-32.Tato myšlenka byla tajemstvím, které je nyní prozrazeno. Manželství je ten nejkrásnější a nejpodivuhodnější lidský vztah. Vede nás zpět až do zahrady Eden, na samý počátek. A je nadmíru důležitý. Manželství je tak hlubokým tajemstvím, že si vskutku myslím, že všichni poradci o manželství i se všemi knihami, které k tomu napsali, se ani okrajově sami nedotkli toho, jak nádherné MŮŽE být manželství věřících lidí.Mimochodem, AP zde mluví k věřícím, kteří jsou naplněni Duchem. Všechny uvedené pokyny patří věřícím, v nichž působí Duch svatý. Vůbec nejsou určeny pro ztracený svět, a neplatí ani průměrnému věřícímu. Zkraje tohoto úseku Pavel říká: ...naplněni buďte Duchem (svatým) Ef5,18-kr.

V tom biblickém pojednání o manželství je jedna věc možná trochu těžká k pochopení, ale umožňuje nám získat další vhled do manželství. Žena je jedno tělo se svým mužem. Jak je to možné? Viděli jste někdy krásné dítě, které se třeba podobalo matce a svou povahou bylo po otci? Ono je projevem nebo důsledkem jejich sjednocení. V něm, v tom dítěti jsou ve skutečnosti jedním tělem.Ale je tu ještě něco hlubšího. AP nepokrytě naznačuje, že když muž miluje svou ženu, miluje vlastně sebe. Platí to i o ženě. Když miluje svého manžela, miluje ve skutečnosti sama sebe. Zvláštní druh koexistence... Nemůžete mít nad to nic intimnějšího.

Když si poraním nohu, neignoruji to. Udělám všecko možné, aby o ni bylo postaráno. Jdu k lékaři, a je-li třeba, nechám si ji dát do sádry. Možná to pak nevypadá moc pěkně a raději bych svou nohu nechal doma, ale nejde to, je mou součástí. Podobně je částí mne samého moje žena. Je mým tělem. Jsme jedno tělo. Jak nesnadné se to může zdát k pochopení, ale to proto, že jde o tu nejintimnější vazbu. Vede nás to zpět do doby stvoření:Člověk (Adam) zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest." Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se 1M2,23-25.Byl mezi nimi velmi blízký a velmi osobní vztah. Když mezi novomanželi dojde k prvnímu nedorozumění, žena se zpravidla na lůžku obrátí na druhou stranu a muž dá najevo podráždění třeba tím, že si odejde lehnout vedle na pohovku. A pak snad aspoň chvíli přemýšlejí, proč nastal problém v jejich vztahu.Když vás rozbolí noha, nemávnete nad tím rukou. Ani se pro to nerozhněváte. Jestli ano, pak tím všechno jen zhoršujete. Jediné, co musíte pro nemocnou nohu udělat, je léčit ji, a snažit se ji dát znovu do pořádku.

Představa, že jsou jednou bytostí, jedním tělem, by měla pomoci manželství právě v těch kritických obtížných situacích, kdy jednoho nebo druhého nebo taky třeba oba dva něco bolí... Jsou spolu proto, aby si pomáhali, aby hledali lék jeden pro druhého...Proto by se mladí manželé neměli nikdy hašteřit aniž by si sedli a věci mezi sebou otevřeně, trpělivě a věcně prodebatovali. Myslím, že by žena měla být k manželovi velmi upřímná a říci mu všechno. Jak se cítí, co je podle ní špatné. A on by měl učinit v pokojném tónu učinit totéž. Vždyť jsou jedno tělo, jsou jednou bytostí.Oba byli uvedeni do tohoto vysoce intimního, nanejvýš podivuhodného vztahu, pro který muž odchází ze své výchozí rodiny. Od otce, matky, bratří a sester. Připojil se k ženě, a jsou teď jedním tělem. Dali vznik nové bytosti, přejete-li si. A to je ono, tím manželství má být.Jak nádherné je vidět rodinu, kde muž a jeho žena nemají mezi sebou žádnou překážku. Ona ho zná jako oblíbenou mnohokrát přečtenou knihu, a podobně on zná ji. Jednoduše jeden druhého znají, jeden druhého přijali a jeden druhého milují. Pokud tento vztah není hluboce zakotven, příteli, budeš mít v manželství nesnáze, protože Bůh nás učinil právě takto.Manželství je víc než dohoda, že spolu budeme žít a občas spolu spát. Když si muž volí ženu a žena přijímá svého manžela, oběma musí být jasné, že se mají stát jedním tělem, jednou bytostí.Tajemství toto veliké jest, přiznává Pavel, ale já pravím o Kristu a o církvi Ef5,32-kr. A tím se vracíme k našemu předmětu, k našemu pohledu na věčné spojení Krista a Církve jako jeho nevěsty...V nebi budeme jako On. AJan píše: "...ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni..." 1J3,2/ek.Budeme mít jako On oslavené tělo. Budeme jedno s ním. Vždyť jsme část jeho těla. A budeme s ním spojeni.Pán řekl: Jdu, abych vám připravil místo... abyste i vy byli, kde jsem já J14,2-3.Jaká sláva, že smíme být s ním po celou věčnost! Pokud vím, žádné jiné stvořené bytosti, včetně nebeských andělů, nebudou prožívat tento mimořádně osobní a důvěrný vztah s Pánem Ježíšem Kristem. To bude to nejslavnější období v dějinách člověka (dá-li se tu o nějakém období vůbec mluvit...) Na věky budeme poznávat a oslavovat tu úžasnou skutečnost, že jsme S NÍM, že jsme byli k němu připojeni.

I slyšel jsem hlas veliký s nebe, řkoucí: Aj, stánek Boží s lidmi, a bydlitiť bude s nimi, a oni budou lid jeho, a on Bůh s nimi bude, jsa Bůh jejich. A setřeť Bůh všelikou slzu s očí jejich, a smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více: nebo první věci pominuly

Zj21,3-4kral.Aj, stánek (stan) Boží s lidmi. Co je to ten stan? Od Jana se dovídáme: A Slovo se stalo tělem a přebývalo (postavilo si stan /McGee) mezi námi J1,14.To slovo, které si mezi námi postavilo stan, (stalo se tělem) bylo přibito na kříž... Ale Pán Ježíš byl vzkříšen a učedníci jej pak viděli v oslaveném těle. I my budeme mít jednou oslavená těla, a budeme žít se svým Ženichem v Novém Jeruzalémě.Ulice ze zlata nejsou vlastně vůbec nic tak důležitého. Záleží na tom, po jakém druhu asfaltu si vykračujete? Důležité je znát vztahy a duchovní hodnoty, které tam budou.Oni budou lid jeho, a on Bůh s nimi bude, jsa Bůh jejich. A setře Bůh všelikou slzu s očí jejich. Jistý novinář před lety napsal: "Za každým reklamním světlem, které plane na Broadway, si představme jedno zlomené srdce." Několikrát jsme si s manželkou vyjeli nahoru do kopců nad městem Hollywood a dívali se dolů na tu záplavu barevných světel. Povídal jsem své ženě: "Za každým světlem tam dole si představme jedno zlomené srdce." V tomto světě je mnoho smutných a osamělých lidí, ale v Novém Jeruzalémě už slzy nebudou.A smrti již více nebude. To bude báječné. Od okamžiku, kdy jsme si spolu začali číst tuto kapitolu, se konala už celá řada pohřbů. Lidé stále umírají. Pohřební průvod se vlastně nikdy nezastaví...Země není ničím jiným než hřbitovem. Znal jsem jednoho inženýra, který byl kdysi hodně zapojen do plánování a vyměřování dálnic, jimiž je dnes protkána celá naše země. Ptal jsem se ho: "Co je největším problém: vést dálnici přes hory, hlubokými údolími nebo přes řeky?" K mému překvapení odpověděl: "Velkým problémem je vyhnout se hřbitovům..."Tato země je v současnosti ohromným hřbitovem, ale všemu bude záhy konec. V Novém Jeruzalémě nebude zapotřebí půdy pro pohřbívání. Správce pohřebního ústavu bude bez zákazníků. Dokonce i lékaři budou bez práce, protože nikdo nebude naříkat, ani bolesti nebude více; nebo první věci pominuly, jak se praví v našem textu...

Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." Zj21,5ekPJ udělá všecko nové! Pro mne mají tato slova větší význam než cokoli jiného, hodnotí náš dlouholetý přítel. Nevím jak vy, ale já jsem nikdy nebyl doopravdy spokojen s tímto životem. Často jsem propadal pocitu marnosti, býval jsem sklíčený a nikdy jsem vlastně nebyl schopen provést to, co jsem provést chtěl. Nikdy jsem se nestal mužem, jakým jsem si přál být. Ani manželem jsem nebyl, jakým jsem toužil být. Nikdy jsem nebyl otcem podle svých představ. Nikdy jsem nekázal BSo tak, jak jsem kázat chtěl. Nepřipadá mi, že bych něčeho dosáhl.Ale PJ mi říká, a říká to i vám: "Všecko činím nové." Beru to tak, že budeme schopni začít všecko znovu a to už bude docela jiné, protože On sám to všechno učiní nové. Čekám na ten den, kdy budou všecky věci nové a já budu moci vyrazit vpřed.Zastavili jste se někdy a přemýšleli chvíli nad tím úžasným objevem, překvapivým zjištěním, že všechno je opět nové? Ach, jaké možnosti bude mít člověk!Kdysi dávno u babylonské věže Bůh o lidech řekl: "... nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí... (viz 1M11,5-7/ek). Člověk má úžasné schopnosti a dokáže být nepředstavitelně cílevědomý... Bůh jej tak stvořil. Žel, že člověk je tak cílevědomý také pokud jde o všemožné projevy zla.My však jako spasení lidé skrze oběť PJe mám úžasné vyhlídky na to, co Bůh pro nás chystá. Máme tu před očima nádherný výhled na všecko nově stvořené. Můžeme jen vystartovat a našemu poznávání a všestrannému růstu nebude nikdy konec. Vzpomeňte si, že o Kristu je řečeno:Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine... na jeho království - viz Iz9,7. Vládne v něm trvalý pokoj a současně v tom rozšíření lze spatřovat pokrok a rozvoj. Jaká je to šance pro budoucnost!

I dí mi: Stalo se. Jáť jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Jáť dám žíznivému z studnice vody živé darmo. Kdož svítězí, obdržíť dědičně všecko, a buduť jemu Bohem, a on mi bude synem Zj21,6-7kral.Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tímto se mluvčí jednoznačně identifikuje, představuje se. Je to Pán Ježíš Kristus. Poznáváme ho podle týchž slov, jak se AJanovi ohlásil už v první kapitole této knihy.Tomu, kdo žízní dám napít zadarmo z pramene vody živé.Podle Mt5,6 Pán Ježíš řekl: Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni ekVěřící ve svých nových tělích a v tom všem novém, co PJ učiní, budou žíznit po Bohu, po Božích věcech, po poznání jeho samého. A budou v tom uspokojeni. Jejich žízeň bude uhašena ze zdroje živé vody.Kdo zvítězí, dostane toto vše. O tomto výroku jistě lze diskutovat, na koho se vlastně vztahuje. Náš učitel DrMG k tomu dodává, že všichni věřící jsou vlastně vítězi, protože uvěřili, protože svůj život oddali tomu, který porazil nepřítele. Sám náš AJan puzen DSým ve své 1.ep. napsalVšecko zajisté, což se narodilo z Boha, přemáhá svět; a toť jest to vítězství, kteréž přemáhá svět, víra naše 1J5,4.V tom našem základním textu Zj21 je zvláštním způsobem vyjádřen i Boží vztah k člověku: Tomu kdo zvítězí, Já budu Bohem a on mi bude SYNEM.Božími DĚTMI jsme se stalskrze víru v Krista, což je vyjádřeno řeckým slovem TEKNA: Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi J1,12/ek.A tato skutečnost je v životě každého skutečného Božího dítě dotvrzována také skrze DSého. Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti Ř8,16/ek. (Pravda někdy může být problém v tom, že ten hlas Božího Ducha přehlušujeme různými svými vlastními věcmi. Žádostmi, představami atd... aniž bychom se dovedli ztišit před Pánem a prostřednictvím BSa naslouchat jeho tichému hlasu...)Věta "On mi bude synem" z našeho textu představuje v řečtině velmi neobvyklé vyjádření. Vincent upozorňuje na fakt, že je to jediné místo v Janových spisech, kde je o věřícím přímo řečeno, že je synem (HUIOS) ve vztahu k Bohu. (Na ostatních místech je namísto HUIOS použito jiného řeckého slova). Alfa a Omega, řili PJ je to, kdo praví, "On mi bude synem".Věřící v církvi Pje (bez ohledu na denominační bariéry) patří k zástupům Božího lidu. Ale Písmem jsou představeni v ještě bližším jedinečném nádherném vztahu:Milovaní, nyní jsme děti Boží, a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest 1J3,2/ek.Ovšem na to předchozí slovo plné naděje ve všem novém, co Bůh učiní, navazuje dost drsné slovo, které ukazuje konečnou situaci všeho, co stálo proti Bohu...Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt. Zj21,8ek.Tento verš vystihuje několik důležitých okolností. Stvoření nového nebe a nové země se nedotkla úloha ohnivého jezera a úděl ztracených lidí, pro něž je cestou věčnosti.Za druhé, je nemožné, aby hřích, který způsobil, že se člověk stal zbabělcem, nevěřícím, lhářem, vrahem a tak dále, někdy prolomil bariéru a vnikl do nového nebe a do nové země. Hřích je navždy vyloučen z nového stvoření.A konečně, ohnivé jezero je věčné, neboť to je druhá smrt. A žádné třetí vzkříšení už není. Je to věčné oddělení od Boha. Neexistuje nic tak hrozného, tak děsného.

NOVÝ JERUZALÉM - POPIS . To je zase malý nadpis, který náš učitel a průvodce dává následujícímu textu Zj21 od 9.v.

Vzhled tohoto Nového Jeruzaléma je výkvět krásy, vytříbeného půvabu a neomezené radosti. Vznosnou řečí jsou zde popisovány jeho přednosti, ale ani sebevýstižnější slovník ve skutečnosti nemá dost slov k vylíčení jeho podoby. Rozjímání nad příští slávou budoucího věčného sídla Beránkovy Nevěsty je duchovní vzpruhou pro ty, kdo klesají únavou na své pozemské pouti.Nový Jeruzalém je vskutku městem postmilénia, neboť Jan jej vidí až když skončilo milénium a začíná věčnost. PJ měl zřejmě na mysli toto město, když řekl, jdu, abych vám připravil místo (viz J14,2). Ale pokud jde o události, které postupně podle našeho textu sledujeme, opona před scénou nebeského města se pro naše oči nezvedne dřív, dokud pozemské drama nedospěje k uspokojivému závěru.Nový Jeruzalém bude ve věčnosti tím, čím byl v miléniu pozemský Jeruzalém. Zemský Jeruzalém nepomíjí, ale ve věčnosti zaujme až druhé místo. V Jeruzalémě spravedlnost KRALUJE. V Novém Jeruzalémě bude BYDLeT. V Jeruzalémě na zemi existuje nedokonalost a vzpoura dokonce i během milénia, tedy v jeho závěru. Avšak určujícími znaky toho nebeského města bude dokonalost a absence hříchu.Právě tak jako je sama královna pro krále důležitější než místo odkud vládne, tak předčí Nový Jeruzalém to původní město na zemi. Nebude vrhat žádné špatné světlo na pozemské město, ani mu nezpůsobí žádnou újmu či vnitřní bolest.Nový Jeruzalém je věčným sídlem církve. Je jejím domovem, jejím domovským městem. Je městem, k němuž církev putuje a směrem k němu posouvá svůj stan. A teď jsme vybízeni, abychom se na tento nový domov podívali blíž a začetli se v naší 21.kapitole do podrobného plánu architekta.

V následujících verších (9-21) máme popis města. Už jsme se zamýšleli nad jeho duchovními významy, které jsou obdivuhodné, ale i tento fyzický popis stojí za zamyšlení.I přišel ke mně jeden z těch sedmi andělů, kteříž měli sedm koflíků plných sedmi ran nejposlednějších, a mluvil se mnou, řka: Poď, ukážiť nevěstu, manželku Beránkovu Zj21,9kral.I vnesl mne v duchu na horu velikou a vysokou, a ukázal mi město veliké, ten svatý Jeruzalém, sstupující s nebe od Boha Zj21,10kral.Musíme se zde zastavit a pouvažovat o vztahu města k jeho obyvatelům, čili k církvi, vede nás v našich úvahách náš učitel. Těžko můžeme přijmout závěr, že prázdné město bez obyvatel je nevěstou. Obyvatelé jsou ztotožňováni s městem ve Zj21,2-3. Ti, co jsou vně, jsou bez jakýchkoli občanských práv (v.8), prostě nemohou tam zůstat.Oddíl, který je před námi, je vlastně popisem ozdob, které nám něco prozrazují o lásce a také o ocenění, které ženich projevuje své nevěstě.Toto město dozajista nemá protějšek mezi městy na zemi, městy vybudovanými na základech z materiálů této země. Nemá obdobu mezi pozemskými budovami postavenými směrem NAHORU. Tohle město totiž sestupuje DOLŮ z nebe. Má svůj původ v nebi a stavitelem je Pán Ježíš. Ačkoli sestupuje z nebe dolů, není tu ani náznak toho, že by sestoupilo až na zem. Pozemské město nikdy nepůjde do nebe a nebeské město nepřijde nikdy na zem. Jak dalece město sestoupí, o tom lze jen spekulovat.Mimochodem některé lidi to vedlo k extrémním pohledům ve výkladech Nového Jeruzaléma. Na samém počátku byl ebionismus, jeden z prvních kacířských přístupů. Zacházel do extrému tím, že vztahoval tento celý úsek týkající se Nového Jeruzaléma na zemský Jeruzalém. Gnostikové, jiní prvotní kacíři, šli k jiné krajnosti zduchovňováním pasáže, jako by se týkala nebe. Řada moderních "ismů" vztahuje Nový Jeruzalém na sebe a umisťují ho podle svého výběru do určité zeměpisné lokality na zemi. Liberální teologové a amilenialisté ponechali raději město v nebi, bez ohledu na vyjádření Písma, že "sestupuje dolů z nebe."Ze samotného textu našeho oddílu jsou nám ovšem jasné dvě skutečnosti:

1) Město sestupuje dolů z nebe, a2) není zde řečeno, že přichází na zem.Tento úsek Písma ponechává město viset v prostoru. Je to dilemma, kterému se mnozí hledí vyhnout, ale proč nenechat toto zvláštní město tak říkaje ve vzduchu?Je to něco napatřičného (nesmyslného) představit si civilizaci kdesi ve vesmíru na nové planetě? 21.kap.Zj naznačuje, že tohle město bude centrem všech věcí. Veškerá aktivita a sláva budou cirkulovat kolem něho. Bude v něm Bůh, město bude jeho hlavním sídlem. I vesmír je theocentrický, tzn. že Bůh je středem. Nový Jeruzalém je proto hoden a zaslouží si takové výsadní postavení ve věčnosti.

...ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha. Zj21,10ek.Zářící Boží slávou: jeho jas jako nejdražší drahokam a jako průzračný křišťál. Zj21,11ekV souvislosti s tímto naším textem nám náš vyučující připomíná, že AP nabádá věřící, aby se chlubili nadějí slávy Boží Ř5,2. Nebo že alespoň sám AP se touto nadějí chlubil. Naděje slávy přestane být nadějí a stane se skutečností ve svatém městě, o němž si tu čteme.Člověk žijící v hříchu vlastně nikdy nebyl svědkem zjevení skutečné Boží slávy. Zkušenost Izraele na poušti je poučila, že kdykoli došlo ke vzpouře v jejich ležení, Boží sláva se ukázala spíše k jejich soudu. Boží sláva není jen něco nádherného, co by se nám jaksi tělesně líbilo. Současně s tou nádherou totiž projevení Boží slávy naplňuje hříšné srdce bázní a děsem. Ale jak nádherné je očekávání, že jeho slávu budeme schopni snést, až se jednou před něho postavíme oblečeni v Kristovu spravedlnost!Dvě podivuhodné skutečnosti činí z Nového města, které zde pozorujeme, manifestaci plnosti Boží slávy.1) Protože je tu Bůh, je město zdrojem slávy pro celý vesmír. Z města vyzařuje každé požehnání.2) Přítomnost svatých nepřekáží projevu Boží slávy. Hřích kdysi způsobil, že Bůh od člověka svou slávu vzdálil, ale v tomto městě je to všechno už minulostí. Vykoupený člověk bydlí s Bohem ve městě, které má Boží slávu. To je velkolepý cíl hodný Boha. Toto město zjevuje vznešený Boží záměr s církví, a sice aby mnohé syny přivedl k slávě Žd2,10.Město zářící Boží slávou: jeho jas jako nejdražší drahokam a jako průzračný křišťál. Zj21,11ekSlovo překládané jako "jas" (ek), "světlost" (kr), "světlo", [PHOSTER] má v řečtině tvar, který znázorňuje zdroj světla. Z města vychází světlo, jas. Ono neodráží světlo jako měsíc. Ani v něm světlo nevzniká nějakým fyzikálním hořením či chemickými přeměnami jako u slunce. Ale světlo tu má svou prvotní příčinu, je zdrojem světla. Je tu Boží přítomnost, a Kristus k tomu dává vysvětlení svým prohlášením Já jsem světlo světa J9,5. Bůh je světlo.Celé město, o němž si tu čteme, se podobá drahokamu. A ten drahokam je připodobněn k jaspisu. Současný jaspis je mnohobarevný křemen. Ale pak to nemůže být kámen zde zmiňovaný, protože není neprůhledný. Pojem "jaspis" je totiž přepisem původního slova IASPIS v řeckém originále, které je semitského původu. Biblický učenec Moffatt usuzuje, že IASPIS by mohl znamenat současný opál, diamant nebo topas.Kámen je průhledný a třpytí se, takže by mohlo jít o jeden z uvedených kamenů, nejpravděpodobněji o diamant. Zdá se, že diamant se hodí na popis lépe než kterýkoli jiný nám dnes známý kámen. Nový Jeruzalém je v každém případě nádherný drahokam zasazený do zlata. Město je snubním prstenem samotné nevěsty.

I vnesl mne v duchu na horu velikou a vysokou, a ukázal mi město veliké, ten svatý Jeruzalém, sstupující s nebe od Boha... Zj21,10kral.A mající zed velikou a vysokou, mající dvanácte bran, a na těch branách dvanácte andělů, a jména napsaná, kterážto jsou dvanáctera pokolení synů Izraelských. Od východu slunce brány

tři, od půlnoci brány tři, od poledne brány tři, od západu brány tři Zj21,12-13kral.Do toho úžasného nádherného města tedy vede dvanáct bran, z každé světové strany tři. Na každé bráně je jméno jednoho izraelského pokolení.Je to pozoruhodné, a hned se nám připomene ono uspořádání, v němž synové a dcery Izraele tábořili kolem stánku během svého putování po poušti. Kmen Lévi byl kněžským kmenem a jeho příslušníci byli služebníky u stánku. Nový Jeruzalém je v jistém smyslu sám o sobě stánkem či chrámem, neboť Bůh v něm bydlí s lidmi.Sama Nevěsta je mimo jiné nazvána kněžstvem, které bez ustání slouží Bohu. Vykonává ve městě službu kněží a bydlí v něm podobně jako tomu bylo v případě pokolení Léví a stánku.Všecko ve věčnosti se bude obracet tváří k tomuto městu, neboť v něm sídlí Bůh, dá-li se to tak vůbec vyjádřit. Děti Izraele na zemi se budou těšit z téhož vztahu k městu jaký měli vůči stánku kdysi na poušti nebo jaký měli později vůči jeruzalémskému chrámu. Toto město bude pro Izrael stánkem či přímo svatyní.Děti Izraele budou mezi zástupy, které ve věčnosti budou přicházet do tohoto města, aby se tu klaněli. Budou přicházet ze země, zpřítomňuje nám tyto obrazy náš vykladač, a budou přinášet své pocty a oslavování. Nebudou ovšem ve městě bydlet, jako kdysi nebydleli ani ve stánku. Těmi, kdo tam skutečně bydlí, jsou jen kněží, a to je nevěsta. Nevěsta zaujímá ve věčnosti místo nejbližší Beránkovi.Jak to v jistém smyslu prorocky napsal Šalomoun: Kdo je ta, jež vystupuje z pouště, opřena o svého milého? Pí8,5.Je to nevěsta. Vystupuje z pouště, kterou je stávající svět. A dvanáct izraelských pokolení bude nahoru do nebeského města přicházet, aby se tu klaněli. Po určité době vzdávání pocty Bohu se však vrátí zpět na zem, zatímco nevěsta bude v Novém Jeruzalémě trvale bydlet...

A zeď městská měla základů dvanácte, a na nich jména dvanácti apoštolů Beránkových Zj21,14kral.Církev je v současnosti stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš Ef2,20, jak to vyjádřil AP.Když se měl PJ vrátit do nebe, svěřil svou úlohu apoštolům. Na lidské úrovni vzato byla pak církev po nějakou dobu vlastně v rukou těchto mužů. Na nich spočívala odpovědnost za to, jak se bude církev dále rozvíjet, šířit evangelium. Kniha Sk hned v úvodu uvádí určitý postup:První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat... Sk1,1-2/ek.To je vlastně odvolávka na Lukášovo evangelium. A ve Sk je pak dále vyjádření toho konkrétního příkázání, které PJ svým učedníkům dal:...dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země. Sk1,8Město, o němž si v našem základním textu Zj21 nyní čteme, má tedy dvanáct základních kamenů a na nich jsou napsána jména dvanácti apoštolů. Otázka zde přirozeně může znít, která jména tam vlastně budou napsána?Podle mne PJem vyvoleným apoštolem po Jidášovi nebyl Matěj, komentuje DrMG. Osobně jsem přesvědčen, že dvanáctým apoštolem byl Pavel. Šimon Petr totiž svolal ono shromáždění, na němž byl Matěj losem vybrán, ještě před vylitím Ducha svatého, a já si myslím, že to nebylo v souladu s Boží vůlí.Jsem si vědom, že zdůvodnění tohoto postoje, které se opírá o skutečnost, že o Matějovi už nikdy žádnou další zmínku v textu Sk neslyšíte, má malou váhu. Protože ani o některých jiných apoštolech není žádná další zvláštní zmínka. Ba dokonce ani před tím v evangeliích. Na příklad Šimon Zelotes nebo Jakub Alfeův kromě seznamů nikde jmenovitě nevystupují. Nicméně apoštolé pocházeli z konce starozákonní doby před Golgotou.Saul - pozdější AP - neměl předpoklad, o kterém na začátku Sk při té volbě Jidášova

zastupitele hovoří apoštol Petr. Tedy Pavel nebyl svědkem všech událostí od křtu Janova až do nanebevzetí Pána Ježíše. Ovšem i toto kritérium stejně jako celé losování bylo učiněno před vylitím DSého. Nikde v tom příběhu ze Sk1 ani později není sebemenší zmínka, že by k takovému losování měli apoštolé pokyn od Pána. Učinili to v období, kdy měli jen trpělivě čekat na zmocnění z výsosti...Z pohledu toho Petrova kritéria nutno uznat, že Pavel má mezi apoštoly do jisté míry odlišné postavení. A on sám se netají tím, že je poněkud pozadu. Vydává svědectví, že když se vzkříšený Pán ukázal všem apoštolům, teprve později se jako nedochůdčeti ukázal i jemu (1K15,7.8). Ale je ta podmínka účasti na všech událostech od Janova křtu Božím kritériem?Když se vrátíme k našemu textu Zj21, musíme si uvědomi, že apoštolům bylo svěřena úloha, aby ve skutečnosti založili církev PJe. Byli to muži, kteří pronášeli první kázání, zakládali první sbory a také byli mezi prvními mučedníky. Kromě toho byli pověřeni úkolem, aby napsali spisy týkající se církve. Není zrovna projevem porozumění Písmu a úcty k němu, pokouší-li se někdo ubírat na významu dvanácti apoštolů. Byli v pravém slova smyslu základem církve, kde Kristus je a zůstane "kamenem úhelným".

Ten, který se mnou mluvil, měl zlatou míru, aby změřil město i jeho brány a hradby. Město je vystaveno do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka. Změřil to město, a bylo to dvanáct tisíc měr. Jeho délka, šířka i výška jsou stejné. Zj21,15-16ek.Tvar města se dá skutečně těžko popsat, hlavně proto, že nejsme schopni přenést naše pojmy z univerza prostoročasu do nového stvoření ve věčnosti. Míry města daly podnět ke vzniku všemožných představ, co se týče jeho velikosti a tvaru.Podívejme se nejdřív na velikost města. Míra každé strany i výšky je dvanáct tisíc honů (měr), což znamená asi 2400km (1500mil). Tato čísla ve svých výkladech potvrzují také Dr.Seiss, Dr.Walter Scott a jiní. Na první pohled je to ohromující rozměr, ale odpovídá důležitosti města.Bůh a Stvořitel jistě nemůže být nikdy obviňován ze skrblictví, z nadměrné spořivosti, z toho, že dělá malicherné věci. Jdete-li na pláž, musíte si všimnout toho nadbytku písku i spousty vody v moři. Stvořil množství horstev a všude zakotvil skály. Štědrou rukou ozdobil nebesa hvězdnými tělesy. Když On něco činí, pak je toho určitě nadbytek. Toto město nese vizitku svého Tvůrce. Pán Ježíš, po jistou dobu jen nenápadný tesař z Nazaretu, jinak věčný Bůh v lidském těle, je jeho projektantem a stavitelem.A nyní uvažujte spolu se mnou o tvaru města. Město je postaveno do čtverce, uvádí jednoduše Písmo. A stejnou má i výšku. Podle toho by se zdálo, že město je krychle o straně asi 2400km. Dr.Seiss je vidí jako krychli. Dr.Harry Ironside zase jako jehlan (čili jako pyramidu). Ještě jiní konstruují z těchto měr několik dalších geometrických obrazců, jak jen je možné na ně přijít.Nicméně, pokud vím, neexistuje žádné kosmické těleso srovnatelných rozměrů se čtvercovým půdorysem jako by byla krychle nebo jehlan (čili pyramida). Krychle a jehlany se hodí možná pro stavby na zemi, ale do kosmického prostoru jsou stejně nepraktické jako jsou na zemi nepraktické kulovité tvary budov. A přece se tu s matematickou určitostí konstatuje, že je město čtyřhranné.Problém naší představivosti se snad trochu zjednoduší, nabízí nám svůj pohled starý teolog, připustíme-li, že město je krychle jakoby obklopená křišťálově průzračnou koulí. Uvedené míry by tedy byly VNITŘNÍ rozměry.Představuji si to trochu jako velký balón s krychlí uvnitř. Jejích osm rohů se dotýká vnitřního povrchu koule.Protože to vyžaduje matematiku a sám bych to spočítat nedovedl, požádal jsem nezávisle na sobě dva odborníky, matematika a inženýra, který se zabývá kosmickým programem, aby stanovili, jaký by ta koule měla průměr. Oba přišli se stejným výpočtem. Je-li délka každé

strany vnitřní krychle 1.500 mil, pak průměr koule (průměr koule kolem Nového Jeruzaléma) vychází asi na 2.600mil. (Mimochodem je to délka prostorové úhlopříčky této krychle, která je odmocnina ze tří krát hrana krychle.) Při této představě bude Nový Jeruzalém o něco větší než měsíc. A může být kulovitý jako ostatní nebeská tělesa, vybarvuje si svou představu náš teolog.Jinak nechť je jasné, že jako církev budeme žít UVNITŘ tohoto města, nikoli někde na povechu, na vnější straně. Zde na zemi žijeme na povrchu, vně, a s tím je spojena řada nesnází. Domnívám se, že v Novém Jeruzalémě budeme chodit uvnitř...

Následující dva verše z našeho textu přečtu dvakrát, tedy ze dvou překladů:I změřil zed jeho, sto čtyřidceti a čtyři loktů, měrou člověka, kteráž jest míra anděla. A bylo stavení zdi jeho jaspis, město pak samo bylo zlato čisté, podobné sklu čistému Zj21,17-18kral.Změřil i hradbu, a bylo to sto čtyřicet čtyři loket lidskou mírou, kterou použil anděl. Hradby jsou postaveny z jaspisu a město je z ryzího zlata, zářícího jako křišťál. Zj21,17-18ekZeď či hradba obvykle chrání město. Hradbou obehnané město je podle klasických vojenských představ bezpečné město. Nový Jeruzalém je tedy bezpečný, jeho obyvatelé bydlí v bezpečí. Bude se těšit plodům míru a bezpečí. Obydleno těmi, kteří nalezli pokoj s Bohem už na zemi, bude tohle město prožívat plnost pokoje po celou věčnost.Zdi jsou vysoké 144 loket, to je asi 72m. Herodotos odhaduje tloušťku zdí starověkého Babylona na 50 loket a výšku na 200 loket. Babylonské hradby měly učinit město nedobytným. Výška zdí Nového Jeruzaléma je přiměřená velikosti města.Spíš než ochrana je však motivací celého konstrukčního plánu města jeho krása. Do zdi je zasazen jaspis, takže se jí všeobecně říká jaspisová zeď. Netvrdší materiál a zároveň nejkrásnější drahokam tvoří tedy exteriér města.Základy hradeb toho města jsou samý drahokam: první základní kámen je jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint a dvanáctý ametyst. Zj21,19-20ekDvanáct základních kamenů města nejen že nese jména dvanácti apoštolů, ale je to zároveň dvanáct rozličných drahokamů. Tyto kameny mají vyjádřit nádheru města v lidsky srozumitelných pojmech. Nejdražší kameny jsou tu použity proto, aby vypovídaly něco o slávě města nám, kteří nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance... 1K13,12ek. Jednoho dne však spatříme všechno zcela jasně.

Při bližším zkoumání těch dvanácti kamenů v základech města se nám objeví překrásný mnohobarevný obraz. Rozmanité barevné odstíny a polotóny vytvářejí pás duhových barev. Kameny jsou uvedeny v následujícím pořadí:1. Jaspis (ř. iaspis) je čirý, bezbarvý. Už dřív jsme se zmínili, že jde pravděpodobně o diamant. Je křišťálově čistý, odráží se v něm světlo i barvy. Dr.Seiss ho v souvislosti s Novým Jeruzalémem popisuje jako "čistý, čirý a zářící něco jako průhledný rampouch v paprscích slunka."2. Safír (ř. sapfiros) je modrý. Tento kámen se objevuje v 2M24,10 jako podnož, na které stojí Bůh: Pod jeho nohama bylo cosi jako průzračný safír, jako čisté nebe. 2M24,10 Moffat jej popisuje jako modrý kámen. Podle Plinyho je neprůsvitný (temný) dokonce snad se zlatými skvrnkami, a Petrie mu dává za pravdu.3.Chalcedon (ř. chalkedon) je nazelenalý. Je to achát. Pliny jej popisuje jako "různé smaragdy nasbírané na hoře v Chalcedonu." Robertson poznamenává: "možná nazelenalý křemičitan mědi."4. Smaragd (ř. smaragdos) je zelený. Podle Robertsona je to zelený kámen.5. Sardonyx (ř. sardonyx) - snad červený kámen. Podle Robertsona je bílý s červenavými vrstvami.

6. Sardus (ř. sardion) - barvy ohnivě červené. Pliny říká, že je to červený kámen ze Sard. Swete jej vidí jako ohnivě červený.7. Chrysolit (ř. chrysolithos) má zlatožlutou barvu. Moffatt mu přiděluje zlatý odstín. Robertson uvádí, že je zlatý jako náš topas.8. Beryl (ř. beryllos) je zelený, podle Robertsona podobný smaragdu. Pliny upřesňuje: zelený jako někdy bývá moře.9. Topas (ř. topazion) je zelenožlutý. Robertson ho označuje jako zlatavě nazelenalý kámen.10. Chrysopras (ř. chrysoprasos) je rovněž zlatozelený. "Pórkově zbarvený drahokam" podle Robertsona. International Standard Bible Encyclopedia (ISBE) mu přiděluje barvu mořské zeleně.11. Hyacint (ř. hyakinthos) je modrofialový jako stejnojmenná květina, tutéž barvu uvádí Pliny.12. Ametyst (ř. amethystos) je purpurový, nachový, říká to i Robertson, ačkoli podle ISBE je rubínový.Tolik tedy pár pokusů o dešifrování některých prvků vzhledu Nového Jeruzaléma.

Základy Nového Jeruzaléma jsou tedy zkonstruovány ze zářivé nádhery luxusních drahých kamenů. Ve městě je osobně přítomen Pán Ježíš. Když byl zde na zemi, byl světlem světa, pak bude světlem celého vesmíru.Počkejte až spatříte Nový Jeruzalém! Osvětlí nové nebe a novou zem tak, jak dosud nikdy stará země a staré nebe osvětleny nebyly. Myslím, že přestaneme dýchat při tom pohledu. Nikdy jsme neviděli nic takového.Nový Jeruzalém je útvar sestupující přímo z nebe. A z něho bude proudit světlo. Správněji řečeno, Pán Ježíš bude zdrojem světla a energie. Světlo bude z něho vycházet ve všech těchto zářivých, nádherných barvách.O barvách dnes víme, že souvisejí se složkami rozloženého bílého světla. Prochází-li paprsek bílého slunečního světla prismatem, skleněným hranolem, rozloží se na tři základní barvy: červenou, modrou a žlutou. (Pokud se ovšem navzájem částečně překrývají, vidíme jako sedm barev duhy...) Z těch tří primárních barev pak různými kombinacemi pocházejí všechny ostatní barvy a jejich odstíny.Podmínkou vnímání barvy je světlo. Barevné předměty se jeví oku jako barevné proto, že různě pohlcují nebo naopak odrážejí jednotlivé části světelného spektra. Červený kámen absorbuje čili pohlcuje paprsky všech barev kromě červené. Pouze červený paprsek odrazí a tak naše oko vnímá takový předmět jako červený.Nový Jeruzalém, jak jej v našem textu poznáváme, je městem světla a barev. Bůh je světlo a je zde přítomen. A o městu jsme četli, že je jako jaspis a jako průzračný křišťál. Veškerá barevná nádhera se bude z něho rozlévat a zaplavovat Boží vesmír.Světlo bude z Nového Jeruzaléma prozařovat ven jakoby procházelo prizmatem. Dá vznik všem barvám a barevným odstínům, na jaké jsme doposud ani nepomysleli. Přítomnost základních barev napovídá, že se z tohoto města odráží každý barevný odstín a tón. (Duha, která se objevuje po letní spršce, skýtá jen mdlý dojem o kráse barev v tom Městě světla.) Jak slavné místo to bude!Vidím Nový Jeruzalém jako takovou novou planetu, která je uvnitř křišťálové koule, popisuje nám náš teolog svou představu vycházející svým způsobem ze čtených biblických zpráv.

21.v. z naší 21.kap.Zj vám přečtu z kral. překl.:Dvanácte pak bran dvanácte perel jest, jedna každá brána jest z jedné perly; a rynk města zlato čisté jako sklo, kteréž se naskrze prohlédnouti může Zj21,21kral.Popis města v předchozích verších začínal tím, že město je průhledné. To mne vedlo k přesvědčení, že budeme žít na vnitřní straně, uvnitř tohoto zvláštního nebeského či doslova

kosmického útvaru. Všechno je průhledné. Znamená to, že světlo září zevnitř ven a prochází těmi mnoha různobarevnými kameny. Věřím, že množství barev, které naše přirozené oči dnes nejsou schopné vnímat, budeme moci vidět v novém těle, které tam budeme mít.Také je nám řečeno, že náměstí je v tom městě z čistého zlata. Osobně se přiznám, že je mi jedno, jaký je kde asfalt, ale zde na mě udělaly dojem dvě věci.1) Není tu několik náměstí (množné číslo). Město nemá množství různých plácků a náměstí, jak je tomu v našich metropolích. Ale jen jedno (singulár). A to stojí za to.2) Je "průhledné". Přitom materiálem je zlato. Ale to je zvláštní zlato, je průhledné.Znovu mne to utvrzuje v přesvědčení, že vše, nač se v tomto prorockém výhledu díváme, je vnitřek prazvláštní zatím nepředstavitelné třpytivě barevné a přitom průhledné koule.Skutečnost, že materiálem je průhledné zlato, znamená, že světlo může z tohoto úžasného města pronikat ven. Světlo nebude mít žádnou překážku, ani dlažba místního náměstí nebude světlu bránit... Neumím si to moc představit, ale vím, že to bude nádherné...Závěr 21.kap.Zj náš učitel nadepisuje zvláštním nadpisem. Přitom odlišuje verše 22 a 23 a potom skupinu zbývajících. Ty dva mají nadpis NOVÉ PŘÍBUZENSTVÍ kde BŮH BYDLÍ S ČLOVĚKEM a ten zbytek kapitoly je pak shrnutý slovy NOVÝ STŘED NOVÉHO STVOŘENÍ

Ale chrámu jsem v něm neviděl; nebo Pán Bůh všemohoucí chrám jeho jest a Beránek. A to město nepotřebuje slunce ani měsíce, aby svítily v něm; nebo sláva Boží je osvěcuje, a svíce jeho jest Beránek Zj21,22-23kral.Bůh osvěcuje nové stvoření přímo, svou přítomností. Jakmile skrze pád satana vstoupil hřích do starého stvořeného světa, Bůh se z něho vzdálil a tma byla nad propastí 1M1,2. Bůh si pak použil fyzikálních světel ve vesmíru. Zavěsil je podobně jako my rozmisťujeme světla v našich domovech a na ulicích.Z nového stvoření je však hřích vyloučen, a Bůh se znovu stává zdrojem světla. Dnes v naší době, kdy právě žijeme, je Pán Ježíš Kristus světlem světa v duchovním smyslu, jak to vidíme z jeho vlastního výroku:Ježíš k nim opět promluvil a řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude míst světlo života J8,12.V novém stvoření je jak světlem duchovním tak i přímým světlem fyzikálním.Ve stánku úmluvy byl kdysi zlatý svícen jedním z nejkrásnějších předobrazů na Krista. Tady jsme si četli, že v Novém Jeruzalémě Kristus není jen zobrazen nějakým krásným zlatým svícnem, ale přímo on sám zlatým svícnem je.Národy světa budou vstupovat do svatého města jako kdysi kněží vcházeli do svatyně ve stánku, aby se tam Bohu klaněli. Národy země spolu s Izraelem budou přicházet do Nového Jeruzaléma, jako za starodávna vcházel nejvyšší kněz do svatyně svatých. Už nemusí být přinášena krev. Smíření je vykonáno. Beránek je zde osobně. Jak jedinečný obraz!Chrám, který v izraelském národě vystřídal stánek, byl na zemi místem vyhrazeným pro Boží slávu. Byl svědectvím o Boží přítomnosti. Ale zároveň svědčil o přítomnosti hříchu. Kde byl hřích, tam se Bůh mohl přiblížit jen prostřednictvím zástupných obětí.V Novém Jeruzalémě však hřích už víc neexistuje, byl jako ohavná noční můra vypuzen. Bůh a jeho milovaný draze vykoupený lid tu jsou pohromadě, a to znamená, že chrámu není zapotřebí. Ačkoli celé město je možno považovat za chrám. Někteří upozornili na skutečnost, že Nový Jeruzalém se tvarem shoduje se svatyní svatých, příbytkem Božím ve stánku i v pozdějším chrámě. V obou případech to byla perfektní krychle.Ostatně ta podobnost není náhodná. Ve Městě světla je přítomen Bůh a neexistuje v něm hřích. Čili je svatyní svatých... A budova z hmotného materiálu je zde zbytečná. Fyzický chrám byl stejně jen ubohou náhražkou skutečné Boží přítomnosti. V Novém Jeruzalémě je to pravé a ryzí. Bůh osobně. Pravděpodobně to bude první místo, kde se Bůh člověku osobně

zjeví. Jak slavná vyhlídka!Pozoruhodné je i to, že Nový Jeruzalém nebude záviset na slunci a měsíci pokud jde o světlo a život. Jaký protiklad vůči zemi, která se bez slunce neobejde. Žádná společnost pro světlo a energii nebude muset v Novém Jeruzalémě zaopatřovat světlo. Bude tam ten, který sám je Světlem, a jas jeho slávy bude bez zábran naplňovat celý Nový Jeruzalém. A národové, kteříž by k spasení přišli, v světle jeho procházeti se budou, a králové zemští přenesou slávu a čest svou do něho Zj21,24kral.Národy se budou procházet v jeho světle. Tím není řečeno, že v tom Novém městě budou žít (jak by to mohlo vyplývat z podání ekum.př.), ale budou se v jeho světle procházet. Jinými slovy, Nový Jeruzalém (namísto slunce a měsíce) bude osvěcovat zemi.Zvláštně zní výrok, že králové země do něho (do toho NOvého Jeruzaléma) přinesou slávu. Odtud mám svůj důvod k tvrzení, že mezi Nebeským Jeruzalémem a touto zemí bude existovat oboustranný čilý provoz, připomíná nám své dřívější vývody náš učitel. Nejen Izrael bude přicházet do města, aby vzdával poctu Bohu, ale poputují tam lidé všech národů světa, kteří vešli do věčnosti.Město však nebude jejich trvalým bydlištěm, ale budou přicházet, aby se klaněli. Věřím, že kněžskou úlohu bude v ten čas plnit církev. Je o nás řečeno, že jsme královské kněžstvo.A brány jeho nebudou zavírány ve dne; noci zajisté tam nebude Zj21,25kral.Nemá smysl podotýkat, že se brány v noci zavírat nebudou. Vždyť tam noc už nebude. Proto je řečeno, že nebudou zavírány ve dne. Nehrozí tu žádné nebezpečí.V době, kdy žil AJan, mělo každé hrazené město své brány z důvodu ochrany, kvůli bezpečí. Když byla brána města zavřená, znamenalo to zjištění nebo jen obavu, že venku za branami je nepřítel. Obyvatelé města se všemožně snažili, aby se nedostal dovnitř. Nový Jeruzalém však nebude mít žádné nepřátele, proto se jeho nádherné brány nikdy nebudou zavírat. Ani preventivně, kdyby náhodou (třeba na noc), ani kvůli skutečnému nepříteli... Protože poslední nepřítel už je definitivně zlikvidován.

A snesou do něho slávu a čest národů. A nevejdeť do něho nic poškvrňujícího, aneb působícího ohyzdnost a lež, než toliko ti, kteříž napsáni jsou v knize života Beránkova Zj21,26-27kral.Tímto Bůh očividně uskutečnil svůj původní plán s člověkem, jímž bylo vzájemné obecenství. Nyní má Bůh ve svém přítomnosti bytosti, které jsou morálně svobodné a chtějí jej dobrovolně, přirozeně a z oddané lásky ctít, sklánět se před ním a na věky mu sloužit.V Novém Jeruzalémě je Beránek na věky osobně přítomen. Brány města tu vlastně nejsou pro zajištění bezpečí, jak tomu bývalo kdysi u hradebních zdí. Tyto brány se nikdy nezavírají. Jsou spíš odznakem či erbovním štítem nevěsty. A povšimněte si, že jsou to brány z perel. To zase krásným obrazem znázorňuje řadu pozoruhodných skutečností.Je zajímavé, jak taková pravá mořská perla vniká. Vytváří se kolem zrnka písku, které se dostalo do těla ústřice nebo nějakého měkkýše. V těle tohoto malého mořského živočicha se dráždivé a překážející zrnko písku začne obalovat zvláštním sekretem a za nějaký čas z tohoto sekretu nabaleného kolem bolavého zrnka písku vznikne perla.V podobenství Pána Ježíše (Mt13,45-46) není perlou Kristus, a hříšník kupcem, který perlu kupuje. Co by mohl hříšník dát za Krista? Nemá nic, čím by mohl zaplatit. Je to docela jinak. Muž, který se všeho ostatního vzdal a perlu koupil, byl Pán Ježíš Kristus, a jeho perlou je nevěsta.Pán Ježíš Kristus zaplatil obrovskou cenu, aby tuto perlu koupil. Vznikla v jeho bolesti... Můžeme říci, že byla stvořena z jeho boku. Kdosi prohlásil: "Dostal jsem se do Kristova srdce ranou způsobenou kopím." Onbyl raněn pro naše přestoupení, zmučen pro naše nepravosti. Skrze církev bude věčně vystavena na odiv jeho milost nesčíslným zástupům Bohem stvořených rozumných

duchovních bytostí, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši Ef2,7.Lze to vyjádřit i tak, že ve věčnosti budeme předmětem obdivu. Ovšem pouze pro to, co s námi učinil PJ. Nebeské bytosti budou hledět na Vernona McGee a říkat: "Vidíte toho člověka? Zasloužil si peklo, ale je tady, v Novém Jeruzalémě. Jen se podívejte, co pro něho a s ním PJ udělal..."Církev bude mezi všemi jeho klenoty tím nejkrásnějším drahokamem. Až Pán své klenoty vystaví na odiv, bude církev mezi nimi dominovat. Proto bude Nový Jeruzalém vlastně středem nového nebe a nové země.

...jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života. Zj21,27ek.Beránkova kniha života obsahuje jména vykoupených všech dob. Žádnému, kdo nebyl Kristovou krví vykoupen, nebude dovoleno projít branami Nového Jeruzaléma. Mezi spasenými a ztracenými zeje jednoznačná velká propast.Věřím, že největší radost, která zachvátí srdce vykoupených, bude radost ze života v přítomnosti Pána Ježíše Krista. A bude to radost věčná. Abyste i vy byli, kde jsem já - jsou jeho slova (J14,3). To je podstata nebe, přátelé, být osobně s ním.Už před časem naší pozornosti neušla skutečnost, že vykoupený zbytek Izraele pravidelně navštěvuje toto nové město živého Boha. A zde ve 21.kap.v.24 je zmínka ještě o jiné skupině lidí, kteří sem přicházejí a přinášejí poctu a čest. Jsou to vykoupené pohanské národy, které budou navždy obývat zemi zároveň s Izraelem.Ovšem tyto národy, podobně jako Izrael, nepatří k církvi. Byly vykoupeny po odchodu církve ze země a nebo žily před vznikem církve. Přicházejí do tohoto nádherného a slavného města jako návštěvníci. Přicházejí jako ctitelé živého Boha.V Žd12,22 nám je řečeno, že je tam také nesčetný zástup andělů, kteří zřejmě tvoří zvláštní třídu služebnictva. Město má tedy kosmopolitní charakter. Setkávají se v něm jednak všechny možné národnosti, ale současně po se náměstí Nového Jeruzaléma procházejí i jiné Bohem stvořené rozumné bytosti...Mezi těmi bezpočetnými zástupy však nebude jediný človíček, který by sem vnesl stopu jakékoli nečistoty nebo hřích. Jak vysoce je toto město povzneseno i nad zahradu Eden, kde Satanova lež vytvořila skulinu, jíž tam pronikl hřích. Žádná lež ani žádný lhář však nikdy nevkročí do bran nebeského Jeruzaléma. Všichni obyvatelé i všichni ti "turisté" nejen že jsou vykoupeni z hříchu, ale jsou dokonce prosti jakékoli chuti na hřích.Ale vidíme, že potěšení z nádherného města není omezeno na církev, třebaže jen ona tam trvale bydlí. Také různí další zachránění lidé procházejí branami, které se nikdy nezavírají.Je to nádherný obraz. Na základě těchto textů jsme Mohli aspoň letmo zahlédnout slávu onoho města a především slávu toho, který je jeho hlavní okrasou, Pána Ježíše Krista. A uvědomili jsme si také naši výsadu, že s ním můžeme být už od okamžiku, kdy jsme jej vírou přijali, po celou věčnost.

V poslední, už 22.kap.Zj jsme svědky závěrečných událostí, které tato zvláštní kniha popisuje. Dostáváme se na samý konec Božího slova. A protože to jsou slova poslední, dá se očekávat, že mají mimořádný význam. Ocitáme se v místě, kde končí další popis cesty člověka. Jsme jakoby na konci lidské pouti. Cesta byla drsná, mnoho otázek zřejmě zůstalo nezodpovězených, mnohé problémy nevyřešené, ale člověk vchází do věčnosti v obnoveném obecenství s Bohem. A tam na všechno dostane uspokojivou odpověď.Na začátku Bible vystupuje na scéně Bůh: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi 1M1,1. Na konci Bible je opět Bůh se svou svrchovanou autoritou a mocí. Ukazuje se nám zde jako ten, kdo má plnou moc nade vším. Trpěl, zaplatil výkupné, zemřel. Nyní mu patří sláva a vítězství. Prorok Izaiáš 53,11 to vyjadřuje slovy:

Z práce duše své uzří užitek, jímž nasycen bude. Známostí svou ospravedlní spravedlivý služebník můj mnohé; nebo nepravosti jejich on sám ponese. Iz53,1122.kapitola začíná návratem k pohledu na Nový Jeruzalém. První dva verše vám zase přečtu ze dvou překladů, protože každý vyjadřuje lépe některé detaily:I ukázal mi potok čistý vody živé, světlý jako křišťál, tekoucí z trůnu Božího a Beránkova. U prostřed pak rynku jeho a s obou stran potoka bylo dřevo života, přinášející dvanáctero ovoce, na každý měsíc vydávající ovoce své, a listí své k zdraví národů Zj22,1-2kral.A ukázal mi řeku živé vody, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. Zj22,1-2ek

Do této chvíle se nám Nový Jeruzalém mohl jevit jako zajímavá, ale ve skutečnosti neživá stavební konstrukce. Viděli jsme popis tvaru a rozměrů a také výčet vzácných nerostů, opakovanou zmínku o zlatých předmětech a tak dále. Popis Nového Jeruzaléma může zatím vyvolávat představu oslnivé výlohy nějakého mythického klenotnictví.V popisu Nového Jeruzaléma jsme na příklad dosud neviděli žádné rostlinstvo. Cožpak tam není měkká tráva k posezení, nejsou tam zelené stromy pro radost, voda na pití a potrava k jídlu? Teprve nyní přicházejí na řadu prvky, které tomuto městu vytříbené architektonické či konstrukční krásy dodávají také bohatou živoucí krásu a měkkost.První zahradou Eden protékala řeka, která se rozvětvovala ve čtyři samostatné toky. Třebaže v nich byla hojnost vody, nebyla to voda života. Aspoň se tak nenazývala. Eden byl zahradou plnou stromů, a uprostřed mezi nimi byl strom života. Nic nebránilo lidem, aby k němu přišli a aby jedli jeho ovoce! Ovšem pro hřích člověk ztratil tuto možnost.Ztracený přístup ke stromu života Bůh pro člověka znovu otevřel prostřednictvím prolité krve. V Novém Jeuzalémě vystupuje řeka vody života. A Boží trůn je jejím nevysychajícím pramenem, který zajišťuje nadbytek této vody.Strom života každý měsíc přináší dvanáct druhů ovoce. Řekli bychom, že zásobování ovocem tohoto stromu je plynulé a bohaté co do množství i co rozmanitosti. Člověk ve věčnosti tedy bude jíst a pít. A bude tam pestrý jídelníček. Pozoruhodné tu je, že tento novojeruzalémský jídelníček bude vegetariánský, bude omezen jen na ovoce, jak tomu bylo už kdysi v zahradě Eden.Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu. A stalo se tak. 1M1,29-30.

Někteří vykladači mají tendenci tento úsek knihy Zjevení poněkud zduchovňovat a nebeské ovoce, které zde AJan popisuje, přirovnávat k ovoci Ducha. Nemám proti tomu námitek, krčí rameny náš vůdce v těchto pořadech, sám bych docela rád přijal tento náhled, ovšem za předpokladu, že se zároveň přidržíme doslovného výkladu. Ač se to zdá být symbolické, myslím, že jde o něco, co je možno a nutno brát také doslova. Vždyť ještě stále mluvíme o nebi, do kterého AJan prorockým výhledem ve svém vytržení nahlíží...Četli jsme si tu, že dokonce i listí toho stromu je blahodárné. Má léčivé účinky (řecky THERAPEIA). Tu lze přirozeně očekávat otázku, proč je v dokonalém světě v nebi vůbec ještě zapotřebí něco léčit?To je zajímavá otázka. Jak ji ale rozluštit? Možná jde o opatření ve smyslu starého přísloví "lépe nemoci předcházet než ji napravovat". Nebo je tu možné vidět definitivní dokonání nápravy všeho, co bylo kdysi porušené...Osobně si myslím, poznamenává svůj pohled náš biblista, že obyvatelé Země budou mít ve věčnosti těla odlišná od těl věřících z církve PJe, kteří budou obyvateli Nebeského

Jeruzaléma. Jejich těla se budou podobat tělu Kristovu.Ovšem těla obyvatel země budou možná potřebovat čas od času regeneraci. Možná i to bude důvodem jejich cest do Jeruzaléma - nejen aby vzdávali poctu, ale i kvůli fyzické a duchovní obnově. Přinejmenším prevence jejich zdraví tím bude zajištěna.Nicméně možnost, aby sem vstoupil hřích, už jednoduše neexistuje, jak nás o tom ubezpečují další verše.A ničeho zlořečeného již více nebude, ale trůn Boží a Beránkův bude v něm, a služebníci jeho sloužiti jemu budou. A tvář jeho viděti budou, a jméno jeho bude na čelích jejich. A noci tam nebude, aniž budou potřebovati svíce, ani světla slunečného; nebo Pán Bůh je osvěcuje, a kralovati budou na věky věků Zj22,3-5kral.A nebude tam nic proklatého (ekum). První stvoření, jak známo, bylo podrobeno prokletí hříchu. A tato stará zem, na níž v současnosti žijeme, nese mnoho zjizvených známek této kletby hřícha. Nové stvoření ovšem nebude nikdy hříchem pokaženo. Hříchu nebude dovoleno vniknout, pouhá možnost něčeho takového bude vyloučena. Ta možnost existovala v zahradě Eden a projevila se u stromu poznání dobrého a zlého.

V našem textu jsme si četli, že v Novém Jeruzalémě je trůn Boží a Beránkův. Možná si zde někdo povšimne zřetelného vynechání jakékoli zmínky o Duchu svatém. Je řeč pouze o trůnu Boha (Boha Otce) a Beránka (Boha syna). Z jiných zmínek Písma víme, že v prvním stvoření přišel Duch svatý spravit a obnovit poničenou zem, která byla nesličná a pustá, či dle ekum. pustá a prázdná. DSý byl tedy účasten stvoření. 1M1,2 uvádí, že Duch Boží se vznášel nad vodami 1M1,2.Dnes v naší době DSý působí znovuzrození v srdcích a životech hříšníků, kteří činí pokání. Můžeme tedy směle říci, že v se svým způsobem významně podílí na tom novém stvoření, na tom duchovním, co se s člověkem děje, když přijímá PJe jako svého osobního Spasitele a Pána.Ovšem v tuto chvíli sledujeme události, kdy už nové stvoření existuje, kdy už všechno staré opravdu pominulo... Proto zde úloha DSého ustupuje do pozadí a není tu o něm žádná další konkrétní zmínka...Věta, že jeho služebníci mu budou sloužit prozrazuje, že nebe není místem lenivé nečinnosti, ale naopak místem neustálé aktivity. Nebude nutné odpočívat z důvodu únavy těla.Pro "službu" je zde použito zvláštní slovo. Ve své studii (Word Studies in the New Testament) Dr.Vincent uvádí: "To slovo Židé používali v přesně vymezeném smyslu; označovalo službu, kterou Židé konali Bohu jako jeho vyvolený lid." Čteme o tom v listu Židům:I ta první smlouva měla ovšem bohoslužebný řád i posvátné místo, ale pozemské... Od té doby, kdy bylo všecko tak zařízeno, vcházeli stále do přední části stánku kněží a konali tam bohoslužbu Žd9,1.6/ek.Také služba, kterou budeme ve věčnosti vykonávat, bude mimořádná. Jaká konkrétně přesně to bude, nevím. Ale bez ustání se tam bude něco dít. Člověk bude konečně uskutečňovat svoji životní náplň a uspokojí pravé touhy a potřeby svého srdce.Někteří hodně zaměstnaní lidé si dnes přejí, aby jejich den měl aspoň o nějakou tu hodinu navíc, aby snad stihli všechno, co by si přáli... Tam ovšem žádné odměřování času nebude. Vždyť tam nebude ani noc...Člověk bude také moci vidět Boží tvář. To bylo největší přání, které měli mnozí Boží lidé. Vyslovil je už Mojžíš ve SZně ale také na příklad Filip v NZně. Touha viděl Boží tvář pro mnohé představovala nejvyšší životní cíl!Na čele ponesou jeho jméno. Každý ponese jméno Kristovo. Každý bude jako On, a přece se vlastní osobitost žádného jedince nevytratí.Říkal jsem to vždycky žertem, ale mohla by to být pravda: Toužím po tom, aby mně Bůh v

nebi dovolil vyučovat Bibli, bude-li to jeho vůle. Chci navštěvovat lekce přednášené Pavlem, a pak bych sám rád učil ty lidi, kteří patřili do sborů, v nichž jsem na zemi sloužil, ale kteří neměli ve zvyku příliš pravidelně přicházet na biblické hodiny v týdnu. Vyžádal bych si k této výuce milion let. Ale řeknu vám, myslím, že mnozí z nich by si v tom prvním milionu let možná ani neuvědomili, že jsou v nebi! Bude-li tomu tak či ne, nevím, ale jedno vám říkám: všichni tam budeme mít stále něco na práci.

ZASLÍBENÍ KRISTOVA NÁVRATUI řekl mi: Slova tato jsou věrná a pravá, a Pán Bůh svatých proroků poslal anděla svého, aby ukázal služebníkům svým, co se díti musí brzo. Aj, přijduť rychle. Blahoslavený, kdož ostříhá slov proroctví knihy této Zj22,6-7kral.Je důležité, abychom si povšimli, že když říká hle, přijdu rychle, míní tím vskutku rychle, SPĚŠNĚ. Slovo se opakuje ve v.12 a pak ještě ve 20. Třikrát se zde na konci knihy Zj (a tím také na konci celé Bible) opakuje výrok "hle, přijdu rychle". Dejme pozor, nezní tu výrok: Přijdu ZAKRÁTKO či ihned nebo okamžitě nebo dokonce BRZO (!ekum.př.).Události, které jsme sledovali ve Zjevení počínaje 4.kap., se odehrávají v období ne delším než sedm let. A většina z těch dějů patří dokonce až do druhé polovině toho sedmiletí. Slova Pána Ježíše zde ve skutečnosti nejsou povzbuzením, že to celé období nebude dlouho trvat. Jakoby říkal: "Přijdu zakrátko. Budu tam brzy. Ale znamená to, že přijde rychle. Až to období nastane, události vezmou velmi rychlý spád. A tak si buďme vědomi, že nejsme zcela přesní, když hovoříme o "brzkém příchodu Kristově". Sám jsem to tak mnohokrát řekl, přiznává náš kazatel, ale vím, že to není přesný výraz a nepůsobí správný dojem.Pán Ježíš na tuto knihu tiskne svou vlastní pečeť: Tato slova jsou věrná a pravá. To mimo jiné znamená, že si s nimi nikdo nemá zahrávat, že s nimi nikdo nemůže zacházet po svém. Na příklad tím, že jim někdo bude přikládat duchovní význam, i když je řeč o konkrétních věcech, lidech či bytostech. Nebo že je bude snižovat na bezvýznamné syboly. Věřím, že náš Pán mluví o skutečnosti.Na začátku knihy Zj bylo vysloveno požehnání těm, kdo čtou a slyší a zachovávají tato slova. Na závěr Pán Ježíš opakuje požehnání pro ty, kdo tato slova zachovávají. Je to kniha, která nemá jen uspokojit přirozenou zvědavost člověka, ale má být živou knihou, která vykonává svůj vliv.

Já pak Jan viděl jsem a slyšel tyto věci. A když jsem slyšel a viděl, padl jsem, klaněti se chtěje před nohama anděla toho, kterýž mi tyto věci ukazoval. Zj22,8kral.Ale řekl mi: Hleď, abys toho nečinil. Neboť jsem spoluslužebník tvůj a bratří tvých proroků, a těch, kteříž ostříhají slov knihy této. Bohu se klaněj. Zj22,9kral.Opět se setkáváme s Janovým často se opakujícím a teď už posledním prohlášením, že byl autentickým posluchačem i divákem scén, které jsou zapsány v této knize. Tento přístup byl uveden už na samém začátku knihy. Jan viděl a slyšel. AJan byl jakoby přímým účastníkem děje.Na Jana vše zapůsobilo tak mocně, že měl bezprostřední pohnutku padnout na kolena a před andělem, který mu všechny věci vysvětloval a ukazoval, se klanět. Přímost a pokora anděla by měly upoutat naši pozornost. Ačkoli andělé člověka v té hierarchii stvoření svým způsobem převyšují, tento anděl, čili posel, se ztotožňuje s Janem a ostatními proroky jako jejich spoluslužebník. Byl prostě poslem, který měl člověku zprostředkovat Boží slovo. Ale veškerou poctu, která by mu mohla připadnout, směruje k Bohu. Tím tento zvláštní mocný nebeský posel jen potvrzuje, že Kristus je středem, nejdůležitějším bodem celé knihy Zjevení. Neztraťme jej z očí!Potom řekl mi: Nezapečeťuj slov proroctví knihy této; neboť jest blízko čas. Zj22,10kral.Nezapečeťuj slov proroctví této knihy. Prorok Daniel kdysi mnoho staletí před Janem dostal

pokyn, aby slova proroctví, které mu bylo svěřeno, zapečetil. Do naplnění těch slov totiž měla uplynout ještě hodně dlouhá doba (viz Dn12,4).Popravdě řečeno, ani my jsme v naší době, ve 20.století, ještě nedospěli k sedmdesátému týdnu Danielovu... Naproti tomu proroctví dané Janovi bylo už tehdy, když je slyšel a psal, v procesu svého naplňování. V následujících devatenácti staletích církev procházela časovými úseky znázorněnými svým způsobem životem a chováním sedmi církví, jak jsme je před časem probírali dle kap.2-3.Nyní ovšem přichází ze zvláštních textů jakoby ještě zvláštnější...:Kdo škodí, škoď ještě; a kdo smrdí, smrď ještě; a kdo jest spravedlivý, ospravedlni se ještě; a svatý posvěť se ještě Zj22,11kral.Kdo škodí (křivdí /ek)... kdo smrdí (je pošpiněn /ek). MG vysvětluje, že pravděpodobně je tu obnažen úděsný stav ztracených lidí, dokonce ve větší míře než před Velkým bílým trůnem v kap.20. Hříšný stav ztracených lidí zůstává. Je věčný, i když není statický. Je tu naznačeno, že kdo je bezbožný (či nespravedlivý, nebo jinak kdo křivdí), bude stále bezbožnější. Bude mu to dovoleno. A kdo páchne, ať páchne ještě. Situace ztracených lidí jde od zlého k horšímu, až se nakonec každý z nich stane jakousi hříšnou zrůdou. Strašné pomyšlení!Na druhé straně ani stav Božích služebníků v téže době není statický, jednou provždy daný. Pokračují ve svém růstu ve spravedlnosti a svatosti. Čteme si, že i v miléniu rozmnožování toho knížetství a pokoje nebude konce Iz9,7. Jak slavná, okouzlující vyhlídka pro Boží dítě! Celou věčnost budeme mít k dispozici, abychom poznávali stále víc.

A aj, přijduť brzo, a odplata má se mnou, abych odplatil jednomu každému podlé skutků jeho. Zj22,12kral.Jáť jsem Alfa i Oméga, počátek i konec, první i poslední. Zj22,13kral.Je tady naznačen, nebo vlastně už jen shrnut takový zvláštní Boží program. A Církev by měla tento Boží program znát. Pokud jde o mluvčího, těchto slov, náš učitel říká, že buď tu anděl tlumočí Ježíšův osobní vzkaz anebo sám Pán vstupuje do děje a promlouvá. Náš Pán slíbil, že opět přijde. Prohlásil to osobně. Žádný věřící, pilný čtenář Písma nemůže o tomto veledůležitém a zcela osobním příslibu Pána Ježíše pochybovat nebo jej popřít.PJ osobně odmění každého jednotlivého věřícího. Ty v církvi, kteří prožili vtržení, a také ty z Izraele a z pohanů, kteří se dočkali jeho návratu na zem a vyhlášení tisíciletého království.Je to malý zázrak, když AP vyjadřuje svoji zvláštní podmanivou touhu:Abych poznal jej a moc vzkříšení jeho, i společnost utrpení jeho, připodobňuje se k smrti jeho, zda bych tak přišel k vzkříšení z mrtvých. Ne že bych již dosáhl, aneb již dokonalým byl, ale snažně běžím, zda bych i uchvátiti mohl, načež uchvácen jsem od Krista Ježíše.Bratři, jáť nemám za to, že bych již dosáhl; ale to jedno činím, na ty věci, kteréž jsou za mnou, zapomínaje, k těm pak kteréž jsou přede mnou, úsilně chvátaje, k cíli běžím, k odplatě svrchovaného povolání Božího v Kristu Ježíši Fp3,10-14/kr.Jak vidíme v našem textu Zj, Pán Ježíš ve své božské svrchovanosti znovu prohlašuje: Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. Těmito slovy knihu svého Zjevení při diktování Janovi zahájil a teď ji týmiž slovy vlastně uzavírá.

Blahoslavení, kteříž zachovávají přikázání jeho, aby měli právo k dřevu života, a aby branami vešli do města. Vně pak budou psi a čarodějníci, a smilníci, a vražedlníci, a modláři, i každý, kdož miluje a činí lež. Já Ježíš poslal jsem anděla svého, aby vám svědčil o těchto věcech v církvích. Já jsem kořen a rod Davidův, a hvězda jasná a jitřní Zj22,14-16kral.Jen krví obmytí věřící, kteří dovolili, aby PJ proměnil jejich život, mají právo přicházet ke stromu života a branami vstupovat do svatého města (viz Ef1,7-12).S odpůrci, kteř odmítli, či jak je to zde řečeno "se psy", to v Písmu dopadá poněkud špatně. Psi byli ve starověku odklizeči zdechlin. Jako hyeny, byli považováni za nečistá zvířata. "Psi"

bylo někdy také označení pro pohany (viz Mt15,21-28) a na druhé straně toto slovo vidíme jako Pavlovo pojmenování pro judaisty, kteří se namísto PJe drželi především zákona (viz Fp3,2).MG vysvětluje tento text tím, že PJ zřejmě poslal svého anděla s mimořádným osobním poselstvím: Já Ježíš. I když má řadu jiných jmen či právoplatných titulů, používá jméno, které vyjadřuje jeho spasitelné poslání. Používá jméno, které přijal, když na sebe vzal lidskou podobu. Je to jméno, které kromě něho nikdo z lidí nezná. My Boží děti se chystáme trávit věčnost v jeho přítomnosti, v soustředění se na něho, na jeho osobu. Tam nebudeme mluvit o ničem jiném. On bude absolutní dominantou našich myšlenek i předmětem našich rozhovorů.Má jméno kořen a rod Davidův, což má vztah k židovství, ke SZnu. Ale pro Církev je mimo jiné hvězdou jasnou a jitřní. A tím je znamením, že záhy vyjde Slunce. SZ končil příslibem, že vzejde Slunce spravedlnosti a na jeho paprscích bude zdraví.

Nyní, milí posluchači, přichází na řadu ZÁVĚREČNÉ POZVÁNÍ A VAROVÁNÍ.A Duch i nevěsta řkou: Poď. A kdož slyší, rciž: Přiď. A kdož žízní, přijdiž, a kdo chce, nabeř vody života darmo. Zj22,17kral.Nevěstou je nepochybně církev. Je tu dvojnásobné pozvání. Jedno je adresováno kristu, aby přišel. Ale implicitně, čili nevyjádřeně v samotném smyslu textu zde zní pozvání i pro hříšníky. Aby přišli ke Kristu dřív než se PJ vrátí.Jistě jste si povšmli skutečnosti, že v současné době je na světě Duch svatý, který se připojuje k modlitbě církve, když volá, Pane Ježíši, přijď už, přijď!Duch svatý zde koná dílo PJe. Mimo jiné usvědčuje a pak také proměňuje lidi. Působí skrze psané BSo, jež oživuje, a pak také skrze církev, která jeho slovo hlásá. Lidé jsou zváni, aby přišli a nabrali vodu života.Pán Ježíš vystoupil a zvolal: Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! J7,37Už ve SZně znělo podobné úžasné pozvání: "Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám,.. pojďte a kupujte bez peněz a bez placení" Iz55,1.Tohle pozvání, milí přátelé, zaznívá i dnes. Jestli se vám zhnusilo pít ze zkažených zdrojů tohoto světa, PJ vás zve, abyste přišli k němu. Jak vzácné pozvání!Ovšem současně s pozváním k PJi zde nacházíme varování pro zacházení s touto knihou. Je to varování, které někteří komentátoři rádi vztahují na celou Bibli a na zacházení s ní:Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize. Zj22,18-19ekPozoruhodné zde je, že náš učitel, DrMG tyto verše blíže nekomentuje. Samy o sobě jsou zřetelnou výstrahou pro svévolnou manipulaci s knihou Zj i s Písmem jako celkem...Skutečné rozloučení s knihou Zj, milí posluchači, obsahuje vlastně poslední ZASLÍBENÍ A MODLITBu nebo přesněji řečeno volání nevěsty...Takť praví ten, kterýž svědectví vydává o těchto věcech: Jistěť přijdu brzo. Amen. Přijdiž tedy, Pane Ježíši. Milost Pána našeho Jezukrista se všechněmi vámi. Amen Zj22,20-21kral.Přijdu rychle a nikoli BRZO, opravuje většinu nám dostupných překladů DrMG.Přijď, Pane Ježíši, volá ze srdce každý opravdový věřící, který se oddal PJi a který jej upřímně miluje.A poslední věta zní: Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi všemi. Amen. SZ končil klatbou. NZ končí tímto požehnáním, přáním milosti věřícím. Milost je nabízena všem, ale jestli někdo (bez ohledu na jeho původ či vynikající vlastnosti) tu velkorysou Boží nabídku v PJi odmítne, musí počítat s neblahými důsledky, o kterých byla řeč docela nedávno.Milost je člověku stále nabízena. Milost je totiž jedinou Boží cestou k záchraně hříšníků. Už jsi ji přijal? milý posluchači? Už ji máš, těšíš se zní? Bůh ti svou milost v PJi ještě dnes

nabízí...