ŠKOLA V PŘÍRODĚ 2018

Škola v přírodě Pec pod Sněžkou

18.6 – 22.6.2018

Pondělí 18.6.

Rok je opět za námi, blíží se prázdniny a tím i škola v přírodě v Krkonoších. Všichni jsme plni očekávání,

děti nemohou dospat těšením, učitelky starostmi, aby vše dopadlo dobře, rodiče vidinou bezstarostných

dní. Ráno nedočkavci poskakují na smluveném místě a nechávají pracovat fantazii při představách o dění

příštích dnů. S mírným zpožděním nasedáme do autobusu, kufry jsou naloženy, můžeme vyrazit. Máváme

a ani slzička neukápla, proč taky, vždyť se můžeme dívat na pohádku anebo z okna. Konečně jsme v Peci.

Při nastupování do mašinky mají děti největší starost o kufry, zda se dostanou bez úhony až na místo

určení. Jízda mašinkou není pro nás žádná novota, ale to okolí je fascinující.

Hned při vystoupení vidíme Sněžku a samé kopce, vyyyysoké kopce. Před obědem zkoumáme okolí boudy

Svornost, kde budeme pět dní bydlet. Docela dobrý! Ušli jsme 2 km.

Oběd: polévka gulášová, těstoviny s kuřecím masem

Před první túrou se seznamujeme s pokoji, zkoušíme pérování matrací. V noci to bude boží!

Odpoledne: Vydáváme se na túru směr Černohorské rašeliniště okolo Kolínské boudy, kde si hrajeme se

zakrslými kozami a Kuba nám čte, jak se k takovým zvířatům máme chovat. Rašeliniště procházíme po

dřevěných chodnících, zkoumáme rostliny, hmyz, ptáky. Po výšlapu K Černohorské boudě máme čas

mlsat, hrát kopanou na hřišti, klouzat se, houpat a vůbec všeobecně řádit. Je čas vrátit se k večeři.

V nohách máme 8 km.

Večeře: kuřecí řízek, nové brambory

Po večeři čteme příběhy indiánů z knihy Malí indiáni, učíme se indiánská slova. A nakonec očekávané

pohledy z domu. Usíná se nám dobře s dopískem pod hlavou.

Dnes 10 km.

Perla dne: Dnes budeme kreslit to, co jsme přežili.

Úterý 18.6.

Ráno se nám vstává vesele, prví noc máme úspěšně za sebou.

Snídaně: formou švédského stolu – pečivo, sýry, šunka, marmeláda, med, paštika, zelenina, čaj.

Vybíráme si, na co máme chuť.

Hned po snídani kreslíme pohledy domů. Vycházka k dřevěnce zvané „Zámeček“ nás vede kouzelným

údolím potoka. Rozlišujeme druhy stromů, keřů. Okolo Tetřevích bud se stáčíme k Svornosti, kde si opět

hrajeme na hřišti. 6 km máme za sebou.

Oběd: bramboračka, borůvkové knedlíky

Po obědě dostáváme první péra do čelenky. Dobře víme, že každé péro získáme jen za dobrý skutek.

.

Odpoledne: míříme k Lyžařské boudě po značené cestě žluté a zelené. U Lyžařské je krásné hřiště,

které je tady hlavně pro naši zábavu. Ještě jsme se došli podívat k rozhledně na Hnědém vrchu a

většina nás vystoupala až nahoru.

6,5 km jako nic.

Večeře: hranolky a kuřecí stejk

Večer pohádka a indiánské hádanky.

Ušli jsme 12,5 km.

Perla noci: mluvení ze spaní – Já už nikam nejdu!

Středa 20.6.

Ráno probíhá bez problémů, umíme si ustlat postel a nikdo nám nemusí připomínat hygienu (tedy jak

komu).

Po snídani vymýšlíme indiánská jména, která nás přesně vystihují:

Kuba Tanečník Adam Blázínek

Tom Lukostřelec Elda Tichý vlk

Matyáš N. Rychlík Kája Rychlá nožka

Šimon Ohnivé péro Natálka G. Hladová vlčice

Nasťa Zlatý cop Vojta Zvědavý medvěd

Matyáš H. Rychlý šíp Radim Radílek

Nella S. Usměvavá tvář Týna Ignú

Amélka Veselé oko Natálka S. Tanečnice

Dominik Štěkající vlk Helenka Malířka

Ami A. Breptalka

A už si opět zasloužíme další péro.

Průzkum okolí chalupy nás vede okolo Žižkovy a Husovy boudy podél lesa. Přes cestu se nám přeplazila

malá zmije. Jak se nám teď hodila informace o tom, jak se chovat, když uvidíme hada. Pozorovali jsme ji

z bezpečné vzdálenosti než majestátně a beze spěchu zmizela v trávě. A už máme nárok na další péro do

čelenky!

5,2 km

Oběd: hrachová polévka, pečené kuře, brambory

Po obědě chvilku odpočinku na pokojích se stavebnicemi, kartami, kreslením.

Odpoledne: od boudy Helena pozorujeme dalekohledem paraglydisty, napočítali jsme jich 10. Okolo boudy

Mír se dostáváme k Lesní boudě. Cestou posloucháme a určujeme zvuky z přírody. Také dvě ještěrky se

vyhřívají na sluníčku a vůbec jim nevadí, že se jich málem dotýkáme nosy. U Lesní boudy jsou v ohradě

ovce a kozy a samozřejmě velké hřiště na hraní hry Cukr, káva, limonáda.

5,3 km

Večeře: rajská omáčka s těstovinami

Sprchování, jako každý den nás přibližuje ke spánku. Další pohledy nám voní domovem. Dobře se nám

usíná.

Perla dne: Ráno prohlásila jedna malá indiánka - Já už se těším na večer, až půjdeme spát.

10,5 km

Čtvrtek 21.6.

Ráno nás vítá jasná obloha. Vždyť je dnes první letní den! Po snídani zdobíme indiánská trika a kdo právě

nepracuje, hraje si na hřišti, kope do míče. S dokončením trik Indiánů přibývá a okolo jdoucí turisté je

s úsměvem pozorují. Naše nové obleky musíme vyzkoušet v terénu, proto si dáváme cvičme procházku

k Lesní boudě.

3,5 km

Oběd: hovězí vývar s nudlemi, knedlo, zelo, vepřo

Po obědě vyrážíme hledat poklad.

Jdeme po značené cestě, plníme úkoly, odpovídáme na otázky, které jsou napsané na kartičkách, které

nacházíme. Je dusno, ale něco se chystá. Přesně v poloviční cestě hledání začíná pokapávat.

Než jsme navlékli pláštěnky, leje jako z konve a my se dáváme na úprk k nejbližší boudě – Lyžařské, kde

se můžeme schovat a doplnit energii sladkostmi. Poklad jsme nenašli, ale neva, raději jdeme na Svornost.

Hned po příchodu stahujeme všechny mokré věci a převlékáme se do suchého. Topení příjemně hřeje a

vše nám suší. Ale co s tím pokladem? Nacházíme schovanou mapu s plánkem, kde se poklad nachází.

Konečně ho máme! Náramek, tomahawk a čtvrté péro za statečnost.

4,3 km

Večeře: rizoto

Sprchování, pohádka, básnička, písnička a do hajan. Dobře se nám usíná, vždyť je to už naposled. Ve

20.00 hod je slyšet jen oddechování.

7,8 km

Perla dne: při hledání pokladu indiáni objevili zákazovou ceduli – Zákaz cigaretování!

Pátek 22.6.

A už je to tady, balíme a odjíždíme! Po snídani dokončujeme deníček, díváme se na pohádky, tancujeme,

dostáváme diplomy. Pohled z okna nebudí naději na sluníčko. Pomalu balíme, snažíme se ten „binec“ v kufru

trochu zkrotit.

Oběd: polévka kuřecí s písmenky, vepřové na paprice, knedlík

Oblékáme se do teplého, máváme chalupě, která nás týden hostila a odcházíme naproti mašince, která

nás má svést dolů k autobusu. Čekáme však marně a proto se vydáváme na poslední túru z kopce dolů.

Tentokrát nám nožky běží samy, protože vědí, že jedeme domů! Opozdili jsme se jenom o půl hodiny. Po

nastoupení do autobusu začíná drobně pršet. Stihli jsme vše včas. Všichni si zaslouží velikou pochvalu!

3,5 km

Za celý týden jsme ušli 44,3 km. No nejsme boží?!