KONFLIKTY NA ÚZEMÍ BÝVALÉJUGOSLÁVIE (1990–2010)

Problémové oblasti současného světa

Seminář GPJP 2010/11

JUGOSLÁVIE (1990)

1 7702,0PrištinaKosovo5a

3

4

1

5

5b

2

6

Kód na mapě

3 60023,5Bělehrad

Jugoslávie

celkem

2 1802,0SkopjeMakedonie

2 3300,7Titograd

(Podgorica)

Černá Hora

2 4904,4SarajevoBosna a Hercegovina

2 9705,7BělehradSrbsko

(vnitřní)

3 3802,0Nový SadVojvodina

5 3504,8ZáhřebChorvatsko

6 9402,0LublaňSlovinsko

HDP/ obyv(USD)

Počet obyv (mil.)

Hlavníměsto

Země

Celková rozloha: 256 000 km2

JUGOSLÁVIE (1990)• Etnické složení:

Slovinsko: Slovinci

Chorvatsko: Chorvaté, Srbové(12 %)

Bosna a Herzegovina: Bosňáci / Muslimové (43 %), Srbové (31 %), Chorvati (17 %)

Srbsko (vnitřní): Srbové

Kosovo: Albánci, Srbové (15 %)

Vojvodina: Srbové, Maďaři (19 %)

Černá Hora: Černohorci a Srbové

Makedonie: Makedonci, Albánci (25 %)

Celá Jugoslávie (1981):

Srbové a Černohorci 39 %, Chorvati 20 %, Muslimové / Bosňáci 9 %, Slovinci 8 %, Albánci 8 %, Makedonci 6 %, Jugoslávci 5 %, Maďaři 2 %

OBECNÉ PŘÍČINY KONFLIKTŮ

• Křižovatka civilizací

– Asie x Evropa x Afrika; Západ x Východ x Islám; katolíci x pravoslavní x muslimové

– Vliv Ruska (ochránce Srbů) a Německa

• Národností rozrůzněnost, přeshraniční menšiny

– Demografické změny: např. nejdříve přírůstek expanze, pak úbytek Srbů; přírůstek Bosňáků a zejména Albánců

• Historické křivdy

– Historická paměť, animozity, rodová a klanová tradice, krevní msta

– Balkánská horká krev

• Srbská rozpínavost; snahy o Velké Srbsko (ale i o Velkou Albánii)

– Srbové: mytologizace sebe sama, představa o vyvolenosti i ublíženosti (porážka na Kosově poli 1389)

• Dědictví srbsky centralizované Jugoslávie

– I ekonomické nespravedlnosti; např. 80 % jugoslávských důstojníků Srbové

• Chudoba, velké sociální rozdíly

DĚJINY JUGOSLÁVIE (DO ROKU 1945)• Staleté střety křesťanů (Srbové, Chorvati) a muslimů (Turci)

– Stálé změny v národnostním a náboženském složení obyvatelstva

• 19. a 20. století: osvobození od turecké (osmanské) nadvlády

• Po 1. světové válce sjednocení se srbochorvatskou dominancí → 1918–41 Království Jugoslávie (Království Srbů, Chorvatů a Slovinců)

• 1941–45: na pozadí 2. světové války probíhá partyzánská a občanská válka

– Národnostní a politické spory

– Partyzáni (komunisté – Tito), Četnici (srbští nacionalisté, royalisté), Ustašovci(chorvatští pronacističtí separatisté)

• 1944–5: partyzáni (omezeně podporovaní Spojenci) vítězí a osvobozují a sjednocují zemi → vznik komunistické Socialistické federativní republiky Jugoslávie (1943–92)

Josip Broz TITO• (1892–1980)

• Slovinsko-chorvatský původ

• Vůdce jugoslávských partyzánů za 2. světové války

• 1943–63: premiér Jugoslávie

• 1953–80: prezident Jugoslávie

• Kombinace komunismu, nacionalismu a autokracie

• Jednota Jugoslávie, posilování federalismu

• Silný kult osobnosti → Tito jako symbol vítězstvípartyzánů nad nacisty, symbol Jugoslávie a „svorník“jejích národů

DĚJINY JUGOSLÁVIE (DO ROKU 1990)

• Po 1945: budování komunistické Jugoslávie po sovětském vzoru

• 1948: roztržka Tito – Stalin → Jugoslávie se odtrhává od sovětského bloku– Vůdčí role Jugoslávie v „Hnutí nezúčastněných států“

– Silná role armády (federální + republikové „teritoriální“)

– „Most“ mezi Východem a Západem (i pro Čechoslováky)

• Komunistická diktatura, ale s prvky uvolnění a reforem– Přetrvávající soukromé zemědělství

– Částečně volný trh – „Tržní socialismus“

– Volný pohyb lidí za prací na Západ (Západní Německo, Rakousko)

• Federace: 6 republik a 2 autonomní území v rámci Srbska– Celá Jugoslávie i každá republika má vlastní parlament, vládu a prezidenta

– Rovnoprávnost národů

– Přerozdělování bohatství SZ → JV (rozvoj Kosova, Makedonie)

• 70. a 80. léta: hospodářská krize, nezaměstnanost → pokusy o dalšíhospodářské reformy

JUGOSLÁVIE NA PŘELOMU 80. A 90. LET

• Po Titově smrti (1980) chybí „svorník“

• Konec Studené války, hospodářské problémy

• Snahy o demokratizaci a ekonomickou liberalizaci (Slovinsko, Chorvatsko)

• Rostoucí nacionalismus– Srbsko: „Silná Jugoslávie = slabé Srbsko“

– Kosovo: napětí mezí Srby a Albánci, národní „probuzení“ Srbů

• Protichůdné zájmy národů

Slovinci: samostatnost

Chorvaté: samostatnost či volná Srbsko-chorvatská federace

Srbové: centralizovaná Jugoslávie pod srbským vedením

Albánci: samostatnost či zachování / rozšíření autonomie

Bosňáci a Makedonci: zachování / rozšíření autonomie

• Demonstrace, průvody, protesty (Kosovo, Vojvodina, Slovinsko)

• 1989: prezidentem Srbska se stává nacionalista Miloševič a manipulacemi ovládá celou Jugoslávii

• Politické spory neřešitelné → rozpad Jugoslávie

Slobodan MILOŠEVIĆ• (1941–2006)

• 80. léta: bezvýznamný úředník, 1987–89: proslaven nacionalistickými postoji v Kosovu → získává moc

(k Srbům): „Nikdo už se vás neodváží bít!“

• 1989–97: prezident Srbska

• 1997–2000: prezident „zbytkové“ Jugoslávie

• Idea Velkého Srbska

• Potlačování demokracie a lidských práv

• Zásadní role ve válkách v Chorvatsku, Bosně a Kosovu

• 2000: odstupuje po prohraných prezidentských volbách

• 2001: zatčen srbskou policií a obviněn ze zločinů proti lidskosti před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii; zemřel na infarkt v cele

Myšlenka „Velkého Srbska“

ROZPAD JUGOSLÁVIE

• 1991 samostatnost Slovinska

• 1991 samostatnost Chorvatska

– 1991–95 válka v Chorvatsku

• 1991 samostatnost Makedonie

• 1992 samostatnost Bosny a Hercegoviny

– 1992–95 válka v Bosně

• 1999 válka v Kosovu

→ Kosovo pod mezinárodní správou

• 2006 samostatnost Černé Hory

• 2008 samostatnost Kosova

→ Srbsko (s autonomní provincií Vojvodinou) jako samostatný stát

SLOVINSKO – „BLÍŽÍCÍ SE BOUŘE“

• Politicky a hospodářsky nejvyspělejší část Jugoslávie

• Bez výraznějších národnostních menšin

• Přelom 80. a 90. let: snaha o samostatnost, demokratizaci a ekonomickou liberalizaci

• Odhodlaní, schopní, dobře připravení a jednotní politici

• Jediná zachovaná „teritoriální“ armáda

• 1990: svobodné volby → vítězství demokratické opozice → demokratizace, referendum o nezávislosti (89 % pro)

• 1991 (25. června): vyhlášení nezávislosti

Alojz PETERLE, slovinský premiér 1990–92

SLOVINSKO – „BLÍŽÍCÍ SE BOUŘE“

• Protiakce jugoslávské federální armády → „desetidenní válka“

– 27. 6. – 6. 7. 1991

– Slovinská „teritoriální“ armáda obsadila jugoslávská kasárna a hlavní komunikace, úspěšně vzdorovala jugoslávským oddílům pronikajícím přes Chorvatsko

– Silná jugoslávská armáda byla nepřipravená, nemotivovaná a demoralizovaná

– Šok Západu, silný politický nátlak na Jugoslávii aby ustoupila

– 62 mrtvých

• Ústup jugoslávské armády → potvrzení slovinské samostatnosti

• 2004: vstup do NATO a EU; 2007: zavedení Eura

• Slovinsko jako nejvyspělejší post-komunistická země

– 2009: HDP v PPP na obyvatele 28 000 USD (ČR: 25 000 USD)

VÁLKA V CHORVATSKU• Silná srbská menšina (1990: 12 % =

600 000)– Velká města (Záhřeb)

– Krajina, Západní Slavonie, VýchodníSlavonie

• Srbsko-chorvatské antipatie (partyzáni x ustašovci)

• Nejednotný chorvatský pohled na budoucnost (samostatnost x volnásrbsko-chorvatská federace)

• 1991: váhavé vyhlášení nezávislosti Chorvatska

→ i místní Srbové chtějí nezávislost nebo přičlenění k Srbsku či Bosně →1991 nezávislost vyhlašuje Republika Srbská Krajina

Vodárenská věž, Vukovar

→ Válka (1991–95) mezi Chorvatskem a nezávislou Republikou Srbská Krajinapodporovanou jugoslávskou (stále více srbskou) armádou

VÁLKA V CHORVATSKU

• Chorvatsko

• Prezident Franjo TUDŽMAN (1922–99)– Prezident 1990–99

– Amatérský historik s kuriózními geopolitickými názory

– Hlavní postava nezávislého Chorvatska

– Nedemokratické, nacionalistické a autoritářské sklony

– Zodpovědnost za řadu zločinů chorvatské armády proti Srbům

– Podpora Chorvatů v Bosenské válce (viz dále)

– Až do jeho smrti nebylo Chorvatsko plně demokratické

• Ante GOTOVINA (*1955)– Výcvik z francouzské Cizinecké legie

– Generálplukovník chorvatské armády (1991–95) a hlavní postava bojůproti Srbům

– Měl hlavní podíl na porážce Srbů (operace Bouře)

– 2001: obviněn Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) z válečných zločinů; 2005 dopaden, od té doby probíhásoud

VÁLKA V CHORVATSKU

• Republika Srbská Krajina– Autonomní srbská separatistická republika

– Krajina („Kninská Krajina“), Západní Slavonie, Východní Slavonie

– 1991–95, 17 000 km2, 450 000 obyvatel

– Hlavní město: Knin (15 000 obyvatel)

• Podpora „zbytkové“ Jugoslávie

• Hlavní postavy – prezidenti:

Goran HADŽIĆ– Původně skladník, od 2004 stíhán ICTY pro válečné zločiny

• Milan BABIĆ– Původně zubař v Kninu, 2002 obviněn ICTY z válečných zločinů, 2006

spáchal sebevraždu

• Milan MARTIĆ– Původně policista v Kninu, od 2002 vyšetřován ICTY z válečných zločinů,

roku 2007 odsouzen na 35 let

Goran HADŽIĆ

5 miliónů krajinských dinárů

VÁLKA V CHORVATSKU• 1. fáze (1991)

– Chorvatsko politicky a především vojensky slabé → dominance Srbů →osamostatnění Republiky Srbská Krajina

– Místní Srbové podporováni jugoslávskou (stále více srbskou) armádou; ta dobře vyzbrojená, ale nemotivovaná a demoralizovaná; 1992 se stáhla

– Hlavní „strategie“ srbské armády: ostřelování z děl bez ohledu na civilisty (např. Vukovar, SlavonskiBrod; Šibenik, Dubrovnik, Zadar)

– Etnické čistky, statisíce Srbů i Chorvatů vyhnány z domovů– Např. „Vukovarský masakr“: 264 Chorvatů zavražděno Srby (listopad 1991)

• 2. fáze (1992–94): status quo

– Konflikt omezen na pohraniční střety, Chorvatsko se vyzbrojuje

• 3. fáze (1995)

– Dobře vyzbrojená chorvatská armáda zahajuje bleskovou ofenzívu a dobíjí srbskáúzemí (srpen 1995: operace Bouře) → vítězství Chorvatska

• Zločiny na civilistech (vraždy, vyhánění) na obou stranách

– Na pozadí často osobní či majetkové spory

VÁLKA V CHORVATSKU

• Výsledek války:

• Vítězství Chorvatů (1995), zánik Republiky Srbská Krajina

• Přes 20 000 mrtvých

• Vyhnání nebo odchod většiny Srbů z Chorvatska

– Odchod do Srbska či Bosny

– Srbská populace Chorvatska poklesla z 600 na 200 000 (z 12 na 4 % populace)

• Demokratizace a rozvoj Chorvatska po roce 1999 (Tudžman umírá)

– Dnes plně demokratická země, váleční zločinci vydáni k ICTY

– HDP v PPP na obyvatele 2009: 17 600 USD (ČR: 25 100)

– Rozvoj turistického ruchu

– 2009: členství v NATO

– Od 2003: kandidátská země EU, členem se stane 2011 nebo 2012

VÁLKA V BOSNĚ• Bez jasné národnostní většiny

– 1990: Bosňáci 43 %, Srbové 31 %, Chorvati 17 %

– Národnosti navzájem prostorově „promíchány“ („skvrny na levhartí kůži“)

– Bosňáci: žili nejvíce rozptýleně; kulturně nejodlišnější; „lidový“balkánský islám

• Velké rozdíly v hospodářské vyspělosti, ale obecnězaostalá země

– Zisky z přerozdělování v rámci Jugoslávie

• Rozdíly v zájmech jednotlivých národů:– Bosňáci: snaha udržet BaH pohromadě

– Srbové: samostatnost či připojení k Srbsku

– Chorvati: nejasné, snad připojení k Chorvatsku

• Váhavé vyhlášení nezávislosti: březen 1992, ale spory o směřování země → občanská válka(1992–95)

– Nejhorší válka v Evropě od roku 1945

Mostar, Stari most, 1970 a 2008

→ Nepřehledný konflikt mezi 2 až 3 stranami: především Republika Bosna a Hercegovina (Bosňáci a Chorvati) a Republika Srbská (Srbové)

VÁLKA V BOSNĚ• Republika Bosna a Hercegovina (Bosňáci a Chorvati)

– Původní záměr: celá BaH, všechny 3 národy x ale proti Srbové → v republice BaH zůstávají pouze Bosňáci a Chorvati

– Hlavní město Sarajevo

– Bosňáci: dominance – hlavní státotvorný národ, snaha udržet BaH pohromadě; ale nejhůře vyzbrojeni, podpora pouze od emigrantů ze Západní Evropy

– Chorvati: později podporováni a vyzbrojováni Chorvatskem → i Bosňáci a Chorvati proti sobě(Chorvatská republika Herceg-Bosna)

• Alija IZETBEGOVIĆ (1925–2003)

– 1990–96 prezident Bosny a Hercegoviny

– Právník, spisovatel, historik a filozof

– Ideál mnohonárodnostní země

– Hlavní pozitivní symbol válečného období

VÁLKA V BOSNĚ• Republika Srbská (Srbové)

– Republika Srbská se odtrhuje od Republiky BaH → začátek občanské války

– Hlavní město Banja Luka

– Podpora Srbska, respektive „zbytkové Jugoslávie“ – finance, výzbroj i přímávojenská pomoc

– Nejlépe vyzbrojeni, vojenská dominance

• Radovan KARADŽIĆ (*1945)– 1992–96 prezident Republiky Srbské

– Obviněn z mnoha válečných zločinů

– 1996–2008 na útěku, 2008 dopaden → ve vazbě u ICTY

• Ratko MLADIĆ (*1942)– 1992–95 náčelník generálního štábu Republiky Srbské

– Obviněn z válečných zločinů na Bosňácích a Chorvatech

– Aktuálně na útěku (nebo mrtvý)

• Vojislav ŠEŠELJ (*1954)– Radikálně nacionalistický srbský politik původem ze Sarajeva, zastánce

„Velkého Srbska“, na svědomí zločiny v BaH i v Kosovu

– 1998–2000: viceprezident Srbské vlády

– Dokonce i Milošević jej popsal jako „zosobnění násilí a primitivismu“

– Od 2007: u ICTY souzen pro válečné zločiny

VÁLKA V BOSNĚ• Charakter a průběh války

– 1991: Zbrojní embargo OSN na BaH → nejvíce ublížilo Bosňákům

– Chaos – „všichni proti všem“

– Zločiny na civilistech – masakry, vraždy, vyhánění z domovů, loupeže

– Vyřizování osobních účtů, bohatnutí a prospěch jednotlivců – rabování, pašování(zbraně, alkohol, cigarety, benzín, potraviny), černý trh, pronájem či prodej zbranía techniky nepříteli

– Srbové: vojenská dominance

Obléhání bosňáckých měst a vesnic, jejich ostřelování z děl, následně vypálenídomů a vyhnání (případně zbití, znásilnění či zabití) obyvatel, vytvářeníkoncentračních táborů pro bosňácké civilisty → etnické čistky

Pomoc „zbytkové“ Jugoslávie formálně ukončena 1993, ale reálně přetrvala

Polovojenské oddíly žoldáků a lůzy naverbované z ulic srbských měst (Beli Orlovi, Arkanovi Tigrovi, Škorpioni)

– Bosňáci: morální převaha, hlavní oběti války (alespoň zpočátku)

Vytváření spontánních milic a domobran „ulici od ulice“, vznik armády „odzdola“, ubránění se Srbům téměř s holýma rukama

VÁLKA V BOSNĚ

• Obléhání Sarajeva– Srbské síly Republiky Srbské a „zbytkové“ Jugoslávie obléhaly

převážně bosňácké Sarajevo 5. 4. 1992 – 29. 2. 1996

– Srbové: 20 000 vojáků, tanky, dělostřelectvo, minomety, letectvo, ostřelovači

– Bosňáci: pašování zbraní a zásob do města a lidí z města tunely

– 10 000 mrtvých (z toho 1 500 dětí)

– Pokles populace Sarajeva z 525 000 na dnešních 400 000

– Značné poškození budov

• Masakr ve Srebrenici– Červenec 1995

– Zabito 8 000 bosňáckých můžu a chlapců, 30 000 lidí vyhnáno

– Provedeno armádou Republiky Srbské (Ratko Mladić) a srbskými polovojenskými jednotkami (Škorpioni)

– OSN vyčlenila Srebrenicu jako „bezpečnou zónu“, ale 400 holandských příslušníků mezinárodní mise UNPROFOR nedokázalo masakru zabránit

– ICTY i americký Kongres označily masakr za genocidu

VÁLKA V BOSNĚ

• Ukončení války– Nepříliš úspěšná mírová mise OSN UNPROFOR (1992–95; 40 000 vojáků, vesměs NATO) měla

zajistit mír v Chorvatsku a BaH, ale nedokázala zabránit řadě masakrů, vč. Srebrenice

– Bosňáci se sice nakonec ubránili, ale 1993: 70 % BaH drženo Srby → totální srbská dominance

– 1995: Po zprávách o válečných zločinech (zejm. Srebrenica) Západ zasahuje proti Republice Srbské

– Bombardování Republiky Srbské letectvem NATO + ofenzíva Bosňáků a Chorvatů → ústup Srbů

– Operation Deny Flight, Operation Deliberate Force: 15 zemí NATO, přes 400 letadel, 5 000 osob; dominance USA (70 % vzletů, 90 % shozených bomb)

– Mírová mise IFOR (1995–96): 80 000 vojáků (60 000 z NATO)

• Západem vnucené Daytonské dohody (prosinec 1995)– Srbové přinuceni jednat → konec bojů

– Rozdělení země podle stávajících bojových linií (které víceméně odpovídaly etnickému rozdělení) na část bosňácko-chorvatskou a srbskou

– BaH se stává „protektorátem“ – pod dohledem nejdříve mírové mise SFOR (mise NATO, 1996–2004) a dnes EUFOR (mise EU, od 2004)

– EUFOR: 2004: 7 000 vojáků; 2010: přes 2 000 vojáků (vč. 2 českých důstojníků)

VÁLKA V BOSNĚ

• BaH organizovaná jako federaceskládající se ze 2 částí:

– Federace Bosny a Hercegoviny (Bosňáci a Chorvaté)

– Republika Srbská (Srbové)

– Republika Srbská má 2 nesousedící části, které jsou spojené pouze přes společněspravovanou enklávu Brčko

– 3 vlády: 1 federální, 2 republikové

– Každá ze 2 částí BaH má vlastní armádu, policii, zákony; hospodářskou, sociální i jinou politiku

– Na to vše dohlíží mezinárodní správa vedená Vysokým představitelem mezinárodního společenství pro BaH + mise EUFOR(aktuálně Valentin INZKO – Rakousko)

VÁLKA V BOSNĚ

• Přes 100 tisíc mrtvých

– Asi 2/3 z toho Bosňáci

– Až 50 000 znásilněných bosňáckých žen

– 90 % válečných zločinů spácháno Srby

• Až 1/2 populace utečenci

– Přes 2 miliony lidí

– Z toho se 1/2 vrátila, ale 1/2 již ne →trvalé přemístění v rámci BaH či odchod do ciziny (zejména Srbové)

• Změny prostorového rozloženínárodností – etnické „vyčištění“jednotlivých okresů, koncentrace národností blíže k sobě

VÁLKA V BOSNĚ

• Hlavní současné problémy BaH

– Slabé hospodářství, vysoká nezaměstnanost, jako měna v praxi slouží euro

– Země je závislá na zahraniční pomoci

– Velká migrace za prací na Západ (německy mluvící země) → odchod mladých a schopných lidí

– Organizovaný zločin – pašování, šedá a černá ekonomika, kriminalita, obchod s lidmi, drogy

– Nespolupráce 2 republik → fakticky 2 samostatné země

– Nekvalita politických elit – korupce, rozkrádání státu

• Nejasná budoucnost

– Rozpad země na 2 či 3 části?

– Nekonečný „protektorát“?

– „Černá díra“ Evropy?

– Pomůže vstup do EU?

VÁLKA V KOSOVU

• Kosovo považováno za kolébku srbské státnosti

– Původně čistě srbská populace

– Historické a kulturní centrum Srbů (kostely, kláštery)

– 1389: bitva na Kosově poli (porážka Srbů Turky)

• 1459–1912: turecké panství → islamizace, emigrace Srbů, imigrace muslimských Albánců

– Od 17. století: početní převaha Albánců nad Srby

• 1945–90: Kosovo jako autonomní území Srbska

– Relativní rovnoprávnost Albánců

– Hospodářský rozvoj z federálního rozpočtu

– Vznik albánské inteligence a elity

• Vysoký populační přírůstek Albánců

– 1953–91: ztrojnásobení Albánské populace

– Emigrace statisíců Srbů do vnitřního Srbska

– Albánci Srby považování za druhořadé a méněcenné

Změny národnostního složeníKosova (%)

Rok Albánci Srbové

1921 66 26

1948 69 24

1981 77 13

1991 82 10

VÁLKA V KOSOVU• Situace na přelomu 80. a 90. let

– Kosovo je nejchudší a nejzaostalejší částí Jugoslávie

– Trvalý úbytek srbské (emigrací) a přírůstek albánské(porodností) populace

– Srbové se cítí kulturně a hospodářsky vyspělejší, ale majípocit útlaku

– Sporné zprávy o vyhánění Srbů a násilí proti nim →medializace → růst srbského nacionalismu

– Podpora srbské pravoslavné církve

– Toho využívá Slobodan Milošević (1989: „nikdo už se vás neodváží bít“) a stává se prezidentem Srbska (1989)

– 1990: zrušena autonomie Kosova

– 1991: v reakci na to vyhlašuje Kosovo nezávislost, tu ale Srbsko neuznává

– 1992: zasahuje srbská policie a armáda → obsazení a pacifikace Kosova Srbskem

VÁLKA V KOSOVU

• Ibrahim RUGOVA

– (1944–2006)

– Filozof, novinář, spisovatel, přední kosovský intelektuál, umírněný „otec národa“

– 1992–2006: prezident Kosova (do roku 1999 napůl v ilegalitě)

– Zastánce nenásilného pasivního odporu (jako Gándhí)

– Od roku 1995: spory s radikálními Kosovskými Albánci (Kosovská Osvobozenecká Armáda)

– Hlavní pozitivní postava kosovského odporu

VÁLKA V KOSOVU• Kosovská Osvobozenecká Armáda (UÇK)

– Partyzánská armáda Kosovských Albánců

– Cíl: nezávislost Kosova

– Od 1996: ozbrojený odpor proti Jugoslávské (srbské) armádě a srbským polovojenským jednotkám; ale i zabíjení „kolaborantských“ Albánců, Srbů a Romů; podezření z válečných zločinů

– Max. 20 000 členů

– Po svém vítězství rozpuštěna (1999)

• Hashim THAÇI (*1968)– Dříve hlavní politický představitel UÇK

– Podezřelý z různých kriminálních činů (pašování drog, korupce)

– 1999–2000 a od 2008: premiér Kosova

• Agim ÇEKU (*1960)– Dříve velitel UÇK

– Dřívější podezření z válečných zločinů se zatím nepotvrdila

– 2006-2008: premiér Kosova

VÁLKA V KOSOVU• 1992–99: Kosovo pod přímou srbskou vládou

– Policejní stát, tvrdý režim, porušování lidských práv, všemožný útlak Albánců

• Kosovský odpor:

– 1992–96 odpor pasivní a nenásilný – občanská neposlušnost, vznik souběžnéilegální vlády, škol či nemocnic

– Postupná radikalizace Albánců

– Od 1996: ozbrojený odpor (UÇK)

• Reakce Srbů: od 1997 tvrdý vojenský zásah proti Albáncům

– Nasazení armády, policie i polovojenských oddílů (Arkanovi Tygři apod.)

– Pokus o etnickou čistku → snaha vyhnat Albánce a Kosovo dosídlit Srby

• 1997–99: otevřené střety, válečné zločiny na obou stranách

– Asi 10 000 mrtvých Kosovských Albánců (civilistů)

– Téměř milion uprchlíků (zejména Albánců)

– 15. 1. 1999 masakr v Račaku: 45 Kosovských Albánců včetně žen a dětí zavražděno speciálními jednotkami srbské policie → NATO incident odsuzuje a rozhoduje se k zásahu

VÁLKA V KOSOVU• Zásah NATO: bombardování Srbska 24. 3. – 11. 6. 1999

– Nasazení asi 1 000 letadel (zejména USA)

– Velitel: americký generál Wesley CLARK

– Cíle: nejdříve srbská armáda v Kosovu, později armádní cíle v Srbsku; továrny, infrastruktura, elektrárny, mosty

– 500 mrtvých srbských vojáků, 500 – 1 000 mrtvých srbských civilistů; poničení srbské ekonomiky a infrastruktury

– Občasné zásahy civilních cílů

• V průběhu bombardování konflikt Srbů a Albánců vrcholí:

– Pokračování či prohloubení etnických čistek a humanitárníkrize, uprchlíci

• Výsledek:

– Srbská armáda se stahuje z Kosova

– NATO přebírá Kosovo pod svou správu a nastoluje mír a pořádek

– Od června 1999 do země přichází jednotky KFOR (mírovámise NATO v Kosovu)

VÁLKA V KOSOVU• Celkový odhad obětí válek v Kosovu

1989–99: 12 až 15 000

– Více než 3/4 z toho Kosovští Albánci

• Po roce 1999 návrat většiny z milionu albánských uprchlíků

• Většina Srbů uprchla či odešla (100 až250 000) → etnické „vyčištění“ Kosova

– Pokles zastoupení Srbů v populaci Kosova na cca 5 % (100 000 lidí)

– Srbové dnes zůstávají jen v izolovaných enklávách pod dohledem (ochranou) mezinárodních sil

– Přetrvávají občasné spory a násilnosti mezi Srby a Albánci, a albánské útokyna srbské enklávy, kostely a kláštery (Kosovská Mitrovica, Podujevo)

VÁLKA V KOSOVU

• 1999–2008: Kosovo jako „protektorát“ pod mezinárodním dohledem

• 2008: jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova

– Dodnes uznáno asi polovinou zemí světa (vč. ČR)

• KFOR: mírové jednotky NATO s mandátem OSN

– Jednotky KFOR v Kosovu zůstávají i dnes

– Působí od 1999; 2000: 50 000 vojáků, 2010: 10 000 vojáků (většina ze zemí EU)

– ČR: aktuálně okolo 450 vojáků v okolí Podujeva (SV Kosovo na hranicích se Srbskem)

• Od 2008: civilní mise Evropské unie EULEX

– Asi 2 000 policistů a soudních úředníků ze zemí EU (vč. ČR)

– Podpora vzniku „vlády práva a zákona“ v Kosovu

VÁLKA V KOSOVU• Spolu s Bosnou a Hercegovinou je dnes Kosovo jedním z nejchudších a

nejproblematičtějších států Evropy– Slabá ekonomika, na venkově převládá samozásobitelské zemědělství, nezaměstnanost

– Závislost na zahraniční pomoci a krajanech zaměstnaných na Západě (německy mluvící země)

– Korupce, šedá a černá ekonomika, organizovaný zločin, pašování drog

– Vysoký přirozený přírůstek, emigrace mladých lidí na Západ

– Stálá problematika srbské menšiny, napjaté vztahy se Srbskem (energetika, vzdělávání, apod.)

• Z Jugoslávie zbylo jen „vnitřní“ Srbsko (s Vojvodinou)– Asi 7,5 mil. obyvatel (85 % Srbové)

– Velká část Srbů žije v zahraničí (Srbsko: 6,5 mil. z celkem 10 mil. Srbů)

– Srbové poníženi („komplex srbského mučednictví“)

– Spory mezi prozápadními a nacionalistickými silami

– Po 1999: postupná demokratizace a „normalizace“ země

– Únava obyvatel válkami, strádáním a chudobou

– Devastace srbské ekonomiky, nezaměstnanost, emigrace

– 2009: HDP v PPP na obyvatele jen 10 500 USD (Makedonie: 9 000)

ICTY• International Criminal Tribunal for the

former Yugoslavia

– Funguje pod OSN od roku 1993

– Sídlo: Haag (Nizozemsko)

– Soudí válečné zločiny spáchané na územíbývalé Jugoslávie

– 1 200 zaměstnanců

– Nejznámější žalobci: Richard GOLDSTONE (JAR, 1994–96), Carla DelPONTE (Švýcarsko, 1999–2007)

– Dosud obviněno 161 lidí, z toho 48 odsouzeno; 2009: 24 probíhajících procesů a dalších 19 lidí na proces čeká

– Obvinění od policistů přes armádnívelitele až po politiky

– 94 obviněných byli Srbové, 29 Chorvati; jen 9 Albánci a 9 Bosňáci

ČERNÁ HORA

• 1992–2006: postupně se rozvolňující federace (po roce 2003 „unie“) se Srbskem

• Úplná nezávislost: 2006

• Vyhnula se občanské válce i bombardování NATO

• Kandidát na členství v NATO a EU

• Rozvoj turistického ruchu (moře, památky, hory)– Rychlý rozvoj ekonomiky; měna: euro

• Rozpor mezi „Srby“ (pro-srbská orientace) a „Černohorci“ (pro-evropská orientace, za nezávislost) – přitom „objektivně“ totožní

– Např. dle sčítání z roku 2003 se z 620 000 obyvatel ČH považovalo 268 000 za Černohorce, 198 000 za Srby (dále 7 % Bosňáků, 5 % etnických Muslimů a 3 % Albánců)

• Prorůstání státu s organizovaným zločinem– Pašování, drogy, prostituce, korupce

– Např. premiér Milo Ďukanović byl v Itálii podezřelý z pašování cigaret

Mapa: červeně „Černohorci“ a modře „Srbové“

MAKEDONIE• Nezávislost: 1991

• Velká albánská menšina: asi 25 % populace, hlavněna západě a severu země

– Albánci mají podstatně vyšší přirozený přírůstek

– Plus asi 5 % Turků a Bosňáků

• V reakci na válku v Kosovu: albánské povstání (2001) – Omezený konflikt mezi albánskou Národní Osvobozeneckou

Armádou (max. 7 000 povstalců) a Makedonskou armádou

– Za pomoci NATO bylo povstání potlačeno, povstalecká armáda odzbrojena a Albánci dostali rozsáhlejší práva a autonomii

– Celkem asi 150 obětí

• Dnes je Makedonie velmi tolerantní země– Albánci dosáhli plné rovnoprávnosti s Makedonci

• Hospodářská zaostalost – chudoba, nezaměstnanost, korupce, šedá ekonomika

• Spory s Řeckem o název státu

Národnosti Makedonie v roce 2002: žlutě Makedonci a

hnědě Albánci