Korea

Obsah

1 Korejská válka 11.1 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2 Válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2

1.2.1 1. Severokorejská invaze (25. června – 14. září 1950) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.2.2 2. Protiútok OSN a USA (15. září – 24. října 1950) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.2.3 3. Čína vstupuje do války (25. října 1950 – 24. ledna 1951) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31.2.4 4. Příměří (25. ledna 1951 – 27. července 1953) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31.2.5 Zločiny proti civilnímu obyvatelstvu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4

1.3 Výsledek války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51.4 Korejská válka v populární kultuře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51.5 Poválečný vývoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5

1.5.1 Válečná technika v Koreji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61.6 Odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

1.6.1 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61.6.2 Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61.6.3 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

2 Severní Korea 72.1 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

2.1.1 Korejská válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72.1.2 Ekonomický vývoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

2.2 Geografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82.2.1 Administrativní členění země . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

2.3 Školství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92.4 Ekonomika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

2.4.1 Import, export . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102.4.2 Daňové zatížení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

2.5 Zdravotnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102.6 Lidská práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102.7 Život v KLDR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

i

ii OBSAH

2.8 Turistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112.9 Odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

2.9.1 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112.9.2 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122.9.3 Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122.9.4 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

3 Korejská strana práce 143.1 Seznam generálních tajemníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143.2 Odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

3.2.1 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143.2.2 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

4 Demilitarizované pásmo 154.1 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

4.1.1 Demilitarizované pásmo mezi Německem a Francií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154.2 Současnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

4.2.1 Ålandy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154.2.2 Antarktida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154.2.3 Demilitarizované pásmo mezi Severní a Jižní Koreou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154.2.4 Sinajský poloostrov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154.2.5 Zelená linie na Kypru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

5 Jižní Korea 165.1 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

5.1.1 Založení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165.1.2 Korejská válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165.1.3 Autokratický režim . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165.1.4 Demokratizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

5.2 Politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175.2.1 Otázka sjednocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175.2.2 Spory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

5.3 Geografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185.3.1 Hory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185.3.2 Řeky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185.3.3 Nerostné bohatství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

5.4 Obyvatelstvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185.4.1 Náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

5.5 Státní svátky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

OBSAH iii

5.6 Ekonomika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205.6.1 Průmysl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205.6.2 Chudoba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

5.7 Města a provincie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215.7.1 Speciální město . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215.7.2 Speciální autonomní město . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215.7.3 Metropolitní města . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215.7.4 Provincie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215.7.5 Speciální autonomní provincie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

5.8 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225.9 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

6 Čučche 236.1 Historie a ideologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236.2 Praktické použití . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236.3 Kritika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246.4 Čučche v ostatních zemích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246.5 Kalendář čučche . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246.6 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246.7 Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246.8 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

7 Severokorejský jaderný program 257.1 Atomové zbraně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

7.1.1 Pozadí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257.1.2 Plutonium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257.1.3 Obohacený uran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267.1.4 Vztah KLDR - USA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

7.2 Chronologický vývoj událostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267.2.1 1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267.2.2 1991 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277.2.3 1992 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277.2.4 1993 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277.2.5 2002 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277.2.6 2003 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287.2.7 2004 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297.2.8 2005 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307.2.9 2006 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 307.2.10 2007 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

iv OBSAH

7.2.11 2009 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317.2.12 2012 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317.2.13 2013 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

7.3 Balistické rakety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317.4 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317.5 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317.6 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

8 United States Geological Survey 328.1 Ředitelé USGS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 328.2 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

9 Smlouva o nešíření jaderných zbraní 349.1 Odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

9.1.1 Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349.1.2 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

10 Korejský poloostrov 35

11 Žluté moře 36

12 Korejský průliv 3712.1 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

13 Japonské moře 3813.1 Geografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3813.2 Spor o název . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3813.3 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

14 Dějiny Jižní Koreje 3914.1 Americká vojenská správa 1945-1948 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3914.2 První republika 1948-1960 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

14.2.1 Korejská válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3914.3 Druhá republika 1960-1961 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4014.4 Vojenská vláda 1961-1963 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4014.5 Třetí republika 1963-1972 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4014.6 Čtvrtá republika 1972-1979 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4014.7 Pátá republika 1979-1987 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4014.8 Šestá republika 1987-současnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

14.8.1 Ro Tche-u, 1988-1993 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4114.8.2 Kim Jong-sam, 1993-1998 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

OBSAH v

14.8.3 Kim Te-džung, 1998-2003 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4114.8.4 Ro Mu-hjon, 2003-2008 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4114.8.5 I Mjong-bak, 2008-2013 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4114.8.6 Pak Kun-hje, 2013-současnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

14.9 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

15 Tři království Koreje 4215.1 Kogurjo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4215.2 Pekče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4215.3 Silla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4215.4 Prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

16 Silla 4316.1 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4316.2 Kultura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4416.3 Galerie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4416.4 Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

17 Sjednocená Silla 4517.1 Prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

18 Parhe 4618.1 Poloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4618.2 Obyvatelstvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4618.3 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

19 Dynastie Čoson 4719.1 Korejské království . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

19.1.1 Novodobá historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4719.2 Korejské císařství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

19.2.1 Japonská anexe Koreje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4819.3 Panovníci z dynastie Čoson . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

19.3.1 Korejští králové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4919.3.2 Korejští císařové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5019.3.3 Hlavy dynastie po roce 1910 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

19.4 Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5019.5 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

20 Korejské císařství 52

21 Japonská okupace Koreje 53

vi OBSAH

21.1 Pozadí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5321.2 Okupace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

22 Čin (stát) 55

23 Dějiny Severní Koreje 5623.1 Založení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5623.2 Raná léta KLDR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5623.3 Korejská válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5623.4 Poválečné upevnění systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5723.5 Ekonomický pokles . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5823.6 Vláda Kim Čong-ila . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5823.7 Následovnictví Kim Čong-una . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5923.8 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

24 Dějiny Koreje 6124.1 Prehistorie, Kočoson a stát Čin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

24.1.1 Období čulmunské keramiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6124.1.2 Období mumunské keramiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6224.1.3 Kočoson a stát Čin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

24.2 Raná království Koreje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6224.2.1 Pujo a ostatní severní státy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6324.2.2 Samhan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

24.3 Tři království Koreje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6324.3.1 Kogurjo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6324.3.2 Pekče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6324.3.3 Silla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6424.3.4 Kaja . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

24.4 Období severního a jižního státu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6424.4.1 Sjednocená Silla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6424.4.2 Parhe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

24.5 Pozdní tři království . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6524.6 Korjo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6524.7 Čoson . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

24.7.1 Japonská invaze do Koreje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6624.7.2 Pozdější dějiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

24.8 Korejské císařství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6724.9 Japonská okupace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6724.10Rozdělení Koreje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

OBSAH vii

24.11Korejská válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6824.12Odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

24.12.1 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6824.12.2 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6924.12.3 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

25 Povstání na Čedžu 7025.1 Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

26 Útok na Modrý dům 71

27 Ro Tche-u 7227.1 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

28 Kim Te-džung 7328.1 Životopis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7328.2 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

29 Asijská finanční krize 7629.1 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

30 Asijští tygři 7730.1 Země 1. vlny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7730.2 Země 2. vlny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7730.3 Země 3. vlny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7730.4 Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

31 Čedžu (ostrov) 7831.1 Geografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7831.2 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7831.3 Kultura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7831.4 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7831.5 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

32 Náboženství v Jižní Koreji 7932.1 Křesťanství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7932.2 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

33 Soul 8033.1 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8033.2 Geografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

33.2.1 Podnebí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

viii OBSAH

33.3 Demografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8133.4 Ekonomika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8133.5 Doprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

33.5.1 Vlaky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8133.5.2 Metro . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8133.5.3 Autobusy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8233.5.4 Letiště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

33.6 Památky a zajímavosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8233.6.1 Soul Tower . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8233.6.2 Kjongbokkung . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8233.6.3 Mjong-dong . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8233.6.4 Olympijský park . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8233.6.5 Soul World Cup Stadium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8233.6.6 Čchangdokkung . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

33.7 Administrativní členění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8333.7.1 Seznam městských čtvrtí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

33.8 Partnerská města . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8333.9 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

34 Sedžong (město) 8434.1 Název . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8434.2 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8434.3 Geografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8434.4 Obyvatelstvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8434.5 Úřady a infrastruktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8434.6 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

35 Pusan 8535.1 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8535.2 Podnebí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8535.3 Administrativní rozdělení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8535.4 Sport . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8635.5 Doprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

35.5.1 Letecká doprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8635.5.2 Železniční doprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

35.6 Partnerská města . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8635.7 Odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

35.7.1 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8635.7.2 Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

OBSAH ix

35.7.3 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

36 Československá vojenská mise v Koreji (1950–1953) 8736.1 Působení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8736.2 Výpovědi Jana Šejny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8736.3 Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8736.4 Vyznamenání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8836.5 Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8836.6 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

36.6.1 Články a názory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

37 Dwight D. Eisenhower 8937.1 Dětství a rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8937.2 Vzdělání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8937.3 První vojenské zkušenosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8937.4 Úspěch velkého Ika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9037.5 Počátky politické kariéry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9237.6 Prezidentství 1953–1961 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9237.7 Důchod a smrt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9337.8 Pocty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9337.9 Citáty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9437.10Odrazy v populární kultuře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9437.11Odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

37.11.1 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9437.11.2 Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9437.11.3 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

38 Harry S. Truman 9538.1 “The Buck stops here” . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9538.2 Střední iniciála S. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9538.3 Dětství a mládí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9538.4 Začátek politické kariéry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9638.5 První prezidentské období 1945–1949 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

38.5.1 Podstatné politické a osobní rozhodnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9738.5.2 Vztah k Sovětskému svazu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9738.5.3 Fiskální politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9738.5.4 Vnitřní politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9738.5.5 Truman a otázka lidských práv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

38.6 Prezidentské volby v roce 1948 a Fair Deal . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

x OBSAH

38.7 Druhé prezidentské období 1949–1953 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9838.7.1 Vnitřní politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9838.7.2 První berlínská krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9838.7.3 Korejská válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9838.7.4 Vztah k Izraeli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9938.7.5 Přestavba Bílého domu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

38.8 Občan Truman . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9938.9 Památka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9938.10Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9938.11Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

39 Čínská lidová osvobozenecká armáda 101

40 Pchjongjang 10240.1 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

40.1.1 Středověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10240.1.2 Novověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

40.2 Doprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10240.3 Stavby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10340.4 Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10340.5 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

41 Vylodění v Inčchonu 104

42 Bitva o Pusanský perimetr 10542.1 Pozadí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105

42.1.1 Vypuknutí války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10542.1.2 Postup severokorejské armády . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

42.2 Předehra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10642.2.1 Terén . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10642.2.2 Bojující jednotky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

42.3 Bitva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10742.3.1 Obranné pozice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10742.3.2 Protiofenzíva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10842.3.3 Nakdonggangský výběžek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10942.3.4 Východní koridor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11142.3.5 Tegu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11142.3.6 Přeskupení jednotek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11242.3.7 Září 1950 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

42.4 Dohra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

OBSAH xi

42.5 Odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11342.5.1 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11342.5.2 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

43 Douglas MacArthur 11643.1 Životopis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

43.1.1 Druhá světová válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11643.2 Odraz v populární kultuře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11643.3 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11643.4 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

44 Korejské demilitarizované pásmo 11744.1 Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

45 Čínská republika 11845.1 Mezinárodní status . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11845.2 Název . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11845.3 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11845.4 Politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

45.4.1 Členské křeslo Číny v OSN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12045.5 Správní členění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12045.6 Ekonomika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12145.7 Odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

45.7.1 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12145.7.2 Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12145.7.3 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

46 Kuomintang 122

47 Japonské císařství 12447.1 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124

47.1.1 Historická období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12447.1.2 Moderní dějiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12447.1.3 Okupace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125

47.2 Systém vlády . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12547.2.1 Císař . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12547.2.2 Vláda a ministerstva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12547.2.3 Parlament . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125

47.3 Odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12547.3.1 Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125

xii OBSAH

47.3.2 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12647.3.3 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12647.3.4 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126

48 Čínská lidová republika 12748.1 Dějiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

48.1.1 Čínská občanská válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12748.1.2 Vláda Mao Ce-tunga . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12748.1.3 Liberalizace ekonomiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12848.1.4 90. léta a nové tisíciletí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128

48.2 Geografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12948.3 Podnebí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13048.4 Administrativní členění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130

48.4.1 Města s více než 10 mil. obyvatel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13048.5 Politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13048.6 Ekonomika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13148.7 Energetika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13148.8 Obyvatelstvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

48.8.1 Obyvatelstvo podle etnik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13148.9 Životní prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

48.9.1 Půda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13248.9.2 Voda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13248.9.3 Ovzduší . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13248.9.4 Desertifikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

48.10Zajímavosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13248.11Odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

48.11.1 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13248.11.2 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13348.11.3 Související články . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13348.11.4 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133

49 Čang Mjon 13449.1 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

50 Liao-tung 135

51 Jon Po-son 13651.1 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136

52 Kim Čong-il 137

OBSAH xiii

52.1 Tituly a funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13752.2 Život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13752.3 Zdravotní stav a smrt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13852.4 Osobní život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13852.5 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13852.6 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

53 Ko Čong-hui 14053.1 Život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14053.2 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140

54 Kim Čong-un 14154.1 Mládí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14154.2 Politická kariéra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14154.3 Osobní život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14154.4 Odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

54.4.1 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14154.4.2 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142

55 Kim Čong-nam 14355.1 Život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

56 Halla-san 14456.1 Geologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14456.2 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144

57 Pak Kun-hje 14557.1 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145

58 Ri Sol-ču 14658.1 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146

59 Kim Jo-čong 14759.1 Život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14759.2 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147

60 Kim Ir-sen 14860.1 Život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

60.1.1 Vůdce Severní Koreje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14860.2 Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

61 Čang Song-tchek 150

xiv OBSAH

61.1 Život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15061.2 Politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15061.3 Očernění, zbavení moci a poprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150

61.3.1 Příprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15161.3.2 Oficiální zpráva severokorejských úřadů k popravě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15161.3.3 Poprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15161.3.4 Poprava rodiny a spolupracovníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

61.4 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

62 I Sung-man 15362.1 Reference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15362.2 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153

63 Pak Čong-hui 15463.1 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15463.2 Externí odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15563.3 Zdroje textu a obrázků, přispěvatelé a licence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156

63.3.1 Text . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15663.3.2 Obrázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16063.3.3 Licence obsahu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171

Kapitola 1

Korejská válka

Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedyobsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomoztedoložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodnézdroje.

Korejská válka byl válečný konflikt, který probíhal od 25.června 1950 do 27. července 1953 mezi Jižní Koreou pod-porovanou OSN a Korejskou lidově demokratickou repub-likou podporovanou Čínskou lidovou republikou. Byla pri-márně důsledkem politického rozdělení Koreje podle do-hody vítězných Spojenců v závěru tichomořské fáze druhésvětové války. Od roku 1910 do konce druhé světové válkybyl korejský poloostrov okupován Japonským císařstvím.Po porážce Japonska v druhé světové válce roku 1945 bylpoloostrov pod americkým dohledem rozdělen podle 38.rovnoběžky na jižní část okupovanou Američany a sever-ní část okupovanou Sověty.V důsledku selhání svobodných voleb v obou částech polo-ostrova v roce 1948 se vzájemné odcizení obou částí polo-ostrova prohloubilo. Na severu byl ustanoven komunistickýrežim vedený Kim Ir-senem, zatímco na jihu byl ustanovenformálně demokratický režim. Napětí mezi oběma vládamise stupňovalo i přes pokračující rozhovory o znovusjedno-cení. Incidenty na společné hranici se stupňovaly. 25. červ-na 1950 situace eskalovala v otevřený konflikt, když seve-rokorejské jednotky vpadly do Jižní Koreje. V roce 1950Sovětský svaz bojkotoval zasedání Rady bezpečnosti OSNna protest proti zastoupení Kuomintangu - vlády Čínské re-publiky na Tchaj-wanu v této instituci. Absence Sovětskéhosvazu v Radě bezpečnosti umožnila Spojeným státům pro-sadit rezoluci Rady bezpečnosti schvalující vojenskou in-tervenci v Koreji.Spojené státy americké vyslaly na korejský poloostrov 302483 vojáků, kteří, spolu s jednotkami dalších dvaceti států,pomohli jihokorejským jednotkám invazi odrazit. Běhemprvních dvou měsíců byli obránci zatlačeni do Pusanského

perimetru na samém jihu poloostrova. Protiofenzíva Spo-jených národů zatlačila Severokorejce za 38. rovnoběžkutéměř k hranici s Čínskou lidovou republikou na řece Ja-lu.Na tuto situaci reagovala Čínská lidová republika vstupemdo konfliktu na straně Severokorejců. Čínské jednotky vy-tlačily síly OSN zpět za 38. rovnoběžku. V červenci 1951 sepůvodně dynamické boje změnily ve statickou zákopovouválku kolem 38. rovnoběžky. Boje skončily 27. července1953, kdy byla podepsána dohoda o příměří, která obnovi-la hranici kolem 38. rovnoběžky a vytvořila Korejské demi-litarizované pásmo. Sovětský svaz po celou válku výrazněmateriálně podporoval armády Čínské lidové republiky aSeverní Koreje.

1.1 Historie

V srpnu 1945, nedlouho před skončením druhé světové vál-ky, byl prostor Korejského poloostrova, jenž byl od roku1910 kolonií japonského císařství, na základě dohody ve-lení armády Spojených států a Sovětského svazu rozdělenna dvě okupační zóny. Demarkační linií se stala 38. rov-noběžka. Korejský poloostrov tak byl rozdělen na SeverníKoreu s okupační správou Rudé armády a Jižní Koreu sokupační správou Armády Spojených států. V roce 1948byla na základě rozhodnutí orgánů OSN a demokratickýchvoleb*[zdroj?] vyhlášena Korejská republika a zanedlouhoi Korejská lidově demokratická, která však byla nelegitim-ním útvarem jak z hlediska OSN,*[zdroj?] tak z hlediskaKorejců, protože jim nebylo umožněno vybrat si svou re-prezentaci.*[zdroj?]Sever byl pod správou SSSR a byl zde nekompromisnězaveden komunistický režim podle sovětského vzoru, Jihspravovalo velení Armády Spojených států s dohledemOSN. S nastartováním studené války se Korea stala cí-lem komunistické agrese, podobně jako jím byl Západ-ní Berlín v Evropě, a tedy jedním z center velmocenské-ho soupeření. Rozhodující roli sehrály přehnané ambice ailuze korejských komunistů (zejména Kim Ir-sena a PakHŏn-jonga).*[zdroj?] Sever, podporovaný nově vzniklou

1

2 KAPITOLA 1. KOREJSKÁ VÁLKA

Čínskou lidovou republikou a skrytě rovněž Sovětským sva-zem, zahájil proti Korejské republice celoplošný útok 25.června 1950.

1.2 Válka

1.2.1 1. Severokorejská invaze (25. června –14. září 1950)

Pouliční boje v Soulu

25. června 1950 – dva roky po vzniku dvou samostat-ných států – severokorejská armáda (tiše podporovánaSSSR)*[zdroj?] zaútočila na Jih s cílem silou opětovně sjed-notit obě země. Po pouhých třech dnech severokorejci ob-sadili jihokorejskou metropoli Soul.OSN se rozhodla zakročit a komunistického útočníka vypu-dit z okupovaného území. Rezoluce Rady bezpečnosti OSNbyla přijata díky absenci zástupce SSSR, jenž jednání radybojkotoval kvůli sovětskému požadavku na nahrazení re-prezentanta Čínské republiky zástupcem komunistické Čí-ny, která byla vyhlášena v říjnu 1949 pod názvem Čínskálidová republika. Na apel OSN vznikla koalice států v čeles USA, která měla proti Severní Koreji vést útok. Hlavnímvelitelem sil v Koreji byl jmenován generál Douglas Ma-cArthur. První americké jednotky dorazily do Jižní Korejejiž 1. července. Armáda Severní Koreje se poprvé s vojskyUSA (a Jižní Koreje) střetla v bojích u Osanu 5. července.Američané se pak museli stáhnout.Koncem léta vojska OSN*[zdroj?] zahájila nekoordinovanýústup k jihokorejskému přístavu Pusan, kde se měla zno-vu zformovat pro následující útok. Pod vedením generálaWaltona Walkera, velitele pozemních vojsk, zde byl zřízenobranný perimetr, který měřil od Pusanu na sever přes 150kilometrů. Severokorejská armáda dostala za úkol tento pe-rimetr dobýt do začátku září.

Malé koaliční jednotky nestačily na to, aby bránily celou li-nii perimetru, ale díky zpravodajské službě, která včas upo-zorňovala na místa hlavních útoků Severokorejských jedno-tek, situaci zvládly. Do perimetru postupně přicházely no-vé posily, včetně prvních britských vojáků. Severokorejskézásobovací linie byly navíc napadány ze vzduchu, takže senepřátelský útok začínal hroutit. V září již mělo koaličnívedení jistotu, že perimetr bude uhájen, a mohlo začít po-mýšlet na ofenzivu.

1.2.2 2. Protiútok OSN a USA (15. září – 24.října 1950)

Člen US Marine Corps utěšuje zdrceného kamaráda

Americké jednotky pod vedením generála Douglase Ma-cArthura uskutečnily 15. září vylodění u přímořského měs-ta Inčchon, vzdáleného přes 300 kilometrů od Pusanskéhoperimetru. Operaci provedl 10. sbor námořní pěchoty podvelením generála Edwarda Almonda. I když se jednalo oriskantní akci, koaliční jednotky ji za cenu menších ztrátzvládly. Odtud pokračovaly na sever k Soulu. Při postupupřerušily severokorejské zásobovací a komunikační trasy.Na jihu ve stejné době prorazily jednotky z Pusanského pe-rimetru nepřátelskými liniemi a mířily taktéž na sever. Ná-sledné dobývání Soulu 10. sborem si vyžádalo velké ztráty.I když koaliční vojska měla před nepřátelskými jednotkamiznačnou převahu, Severokorejci fanaticky bojovali až do to-tálního zničení svých jednotek.*[zdroj?] 26. září si sem ko-nečně probojovala cestu i vojska z Pusanského perimetru.Soul padl téhož dne. Do začátku října byly všechny zbýva-jící Severokorejské jednotky vytlačeny z Jižní Koreje.1. října žádala OSN Severní Koreu o okamžitou kapitulaci,Kim Ir-sen ji odmítl. Generál MacArthur 7. října dostal (povýhradách socialistických zemí)*[zdroj?] od OSN povoleník útoku na Severní Koreu. Vojska OSN začala postupovatnepřátelským územím na sever k hranicím Severní Kore-

1.2. VÁLKA 3

je s ČLR, přestože ČLR pohrozila, že takový postup by jipřiměl vstoupit do války. Pro tuto obavu americký prezi-dent Harry S. Truman nařídil MacArthurovi, aby se jehovojska raději nepřibližovala k řece Amnokkang (v čínštiněJa-Lu), která tvoří právě hranici mezi KLDR a Čínou. 16.října došlo k vylodění ve Wonsanu, 19. října jednotky OSNobsadily Pchjongjang (metropoli Severní Koreje), z něhožse podařilo Kim Ir-Senovi jen uniknout. Amerických vojskse zmocňoval optimismus. Zbytky severokorejských jedno-tek se stáhly do hor na severu země u hranic s ČLR.

1.2.3 3. Čína vstupuje do války (25. října1950 – 24. ledna 1951)

Douglas MacArthur sleduje průběh bitvy z paluby křižníku USS Mt.McKinley

Komunistická Čína vnímala posun jednotek OSN na severvelmi blízko ke svým hranicím jako vážné ohrožení vlast-ní bezpečnosti. V říjnu sem bylo dopraveno přibližně 500000 „dobrovolníků“Čínské lidové osvobozenecké armády.25. října se koaliční jednotky dostaly k hraniční řece Ja-lu.Ten den začaly přicházet první nejasné zprávy o potyčkách sčínskými vojáky. Američané s čínskými útoky vůbec nepo-čítali, a tak v jejich řadách zavládl zmatek. Teprve po dvoutýdnech na nátlak OSN podala Čína prohlášení.*[zdroj?]Podle čínské strany se prý jednalo o dobrovolné vojáky, zaněž Čína nemá zodpovědnost, ale v osvobozeneckém bo-ji jim bránit nebude. To bylo klamné gesto, ve skutečnostise jednalo o vojáky z řad čínské lidové armády*[zdroj?] adokonce i vojáky SSSR.*[zdroj?]Generál MacArthur nakonec vydal 24. listopadu rozkaz kútoku na řeku Ja-lu. Domníval se, že tím zasadí ČLA ko-nečný úder a ukončí tím válku. V následujících dvou dnechna jednotky OSN zaútočila celá početná čínská armádaukrytá v horách a naprosto je zdecimovala. 28. listopadu

vydal MacArthur rozkaz k ústupu. Mezitím se ale jednotkyOSN dostaly do obklíčení a za cenu těžkých ztrát si muselyprobojovat cestu zpět. Téměř stejné ztráty jako nepřáteléjim způsobil i mráz.*[zdroj?] Námořní pěchota si probojo-vala cestu k přístavu Chungnam a odtud byla po moři eva-kuována.Koncem prosince se po velmi nelítostných bojích uprostředzimy jednotky OSN stáhly pod 38. rovnoběžku. GenerálMacArthur se nemohl smířit s blížící se porážkou a navr-hoval použití atomových zbraní proti ČLR, nebo mohutněbombardovat ČLR.*[zdroj?] Všechny jeho návrhy však by-ly zamítnuty a značně přispěly k jeho pozdějšímu odvolání.Na nový rok naplánovala ČLR obnovit ofenzivu a dobýt ce-lý Korejský poloostrov. Za tímto účelem byly do SeverníKoreje poslány další početné jednotky. Na silvestra roku1950 podnikly jednotky Severní Koreje a ČLR – o síletéměř miliónu mužů – druhý útok na Jižní Koreu. Mezitímzahynul velitel koaličních pozemních vojsk Walton Walkera jeho nástupcem se stal Matthew Ridgway. Čínským jed-notkám se podařilo proniknout hluboko za 38. rovnoběžkua 4. ledna dobýt Soul. Situace se pro vojska USA začalastávat kritickou. Hovořilo se o stažení koaličních vojsk zKoreje. Číně a KLDR bylo nabídnuto příměří, ale bylo od-mítnuto.*[zdroj?]

1.2.4 4. Příměří (25. ledna 1951 – 27. červen-ce 1953)

Váleční uprchlíci, v pozadí tank M-46 Patton

25. ledna 1951 se vše znovu obrátilo. Do boje nyní význam-ně zasáhl generál Ridgway. Zřídil linii vojsk od pobřeží kpobřeží a za leteckého a dělostřeleckého bombardování za-čal pomalu postupovat k severu. Později byla tato taktikanazvaná „Ridgwayův mlýnek na maso“.*[zdroj?] Proti po-četným, ale slabě vyzbrojeným čínským jednotkám se tato

4 KAPITOLA 1. KOREJSKÁ VÁLKA

Zničený tank T-34 severokorejské armády, fotografie ze září roku1950

taktika ukázala jako účinná. 15. března byl Američany zno-vu dobyt Soul a za týden byla čínská vojska zatlačena za 38.rovnoběžku.MacArthur prosazoval pokračování ve válce, vytlačeníkomunistů ze Severní Koreje a rozšíření války do Čí-ny.*[zdroj?] Poté, co se pustil do kritiky tehdejšího americ-kého prezidenta Harryho Trumana, který s ním nesouhlasila nabádal ke zdrženlivosti, byl odvolán. Vedením války bylpověřen právě Ridgway. V květnu se ještě Číňané pokusilijarní ofenzivou prorazit americkou linii, ale bez úspěchu.V létě se válka změnila na zákopovou a strnula v patovémstavu na 38. rovnoběžce.Po delším vyjednávání byla 8. června 1953 uzavřena vKesonu Dohoda o výměně válečných zajatců. Dohoda před-pokládala vytvoření repatriační komise složené ze zástupcůdelegovaných Polskem, Československem, Švédskem, Švý-carskem a Indií.*[6]10. července 1951 byla zahájena jednání o příměří, ale pro-táhla se ještě na dva dlouhé roky, během níž se stále bojo-valo s velkými ztrátami na životech, ale fronta se téměř ne-posunula dále. V mírových jednáních se odrážela studenáválka. Každou chvíli se jednání ocitala na mrtvých bodech,obě strany se vzájemně obviňovaly. Mezitím se v Indočí-ně rozpoutala Indočínská válka, Harryho Trumana na postěprezidenta Spojených státu vystřídal Dwight Eisenhower azemřel sovětský diktátor J. V. Stalin. 20. července byla ko-nečně stanovena demarkační linie pár kilometrů severně od38. rovnoběžky a kolem ní demilitarizované pásmo. 27. čer-vence 1953 v 10:00 dopoledne podepsala OSN s představi-teli Severní Koreje a Číny „Dohodu o příměří“. Ta nicmé-ně nabývala platnosti až v 22:00 téhož dne. Posledních 12hodin tedy obě strany využily k maximálnímu útoku. Naposlední chvíli se tak nepatrně změnilo zabrané území. Ve22:00 bylo konečně dosaženo klidu zbraní.

1.2.5 Zločiny proti civilnímu obyvatelstvu

Neutralita této části byla zpochybněna.Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Neodstraňujte,prosíme, tuto zprávu, dokud nebudou pochybnosti vyřeše-ny.

Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodnětevložení šablony.V červenci roku 1950 provedla jihokorejská vojenská poli-

Jeden z vězňů těsně před popravou nedaleko města Tedžon v JižníKoreji.

cie hromadné popravy politických vězňů, které podezřívalaze sympatií ke komunistům. 3000–7000 politických vězňůbylo popraveno u města Tedžon a nejméně 1800 nedalekoSoulu. Celkem se odhaduje, že přibližně 100 000 politic-kých vězňů bylo většinou bez soudu popraveno v poloviněroku 1950.*[7]Vojenská policie a pravicové paramilitární jednotky popra-vily tisíce levicových politických vězňů a rolníků v roce1950.*[8] Američané o těchto zločinech věděli, avšak nein-tervenovali.*[9] Generál MacArthur se snažil omezit maso-vé zabíjení a předal informaci do Pentagonu a na americkýkonzulát v Jižní Koreji. Pentagon informace zatajil na vícenež půl století. Americký velvyslanec v Jižní Koreji JohnJ. Muccio později napsal, že nutil jihokorejské úřady, abypopravy probíhaly humánně a podle zákona.*[7]Diplomat za Spojené státy, Gregory Henderson, se dostalpo válce k záznamům, vypovídajících o hromadných ma-sakrech více jak 100 000 proseverních politických věz-ňů.*[10]Síly vyslané do Koreje z USA používaly nějaký čas tak-tiku “Nejdřív střílej, pak se ptej”proti každému civilní-

1.4. KOREJSKÁ VÁLKA V POPULÁRNÍ KULTUŘE 5

mu uprchlíkovi blížícímu se k americkým bojovým pozi-cím.*[11] Tato „taktika“vedla 26. července 1950 k ma-sakru ve vesnici No Gun Ri, kde americké síly povraždilypodle odhadů 8–400 civilistů v podezření, že se mezi nimiukrývají nepřátelští partyzáni.*[12]

1.3 Výsledek války

Změny území

Ve válce bylo zabito, zraněno nebo pohřešováno 2,5 mili-onu Korejců, zemřelo přes 33 000 Američanů a 3 000 pří-slušníků vojsk OSN.*[zdroj?] Zabito nebo zraněno bylo ta-ké kolem 900 000 Číňanů.*[zdroj?] Po třech letech válkyzůstala dělící čára mezi Korejemi skoro tam, kde byla nazačátku – trochu severněji od 38. rovnoběžky.Válka způsobila nepopularitu prezidenta Trumana u ame-rické veřejnosti a z dalších prezidentských voleb odstoupiljiž po prohraných primárkách v New Hampshiru.

1.4 Korejská válka v populární kul-tuře

Společnost na Korejskou válku na dlouhá léta zapomněla. V70. letech ji připomněl komediální, ale celkem realistickýseriál M*A*S*H.

1.5 Poválečný vývoj

Severokorejský válečný památník

Vojenské akce byly roku 1953 ukončeny jen na zákla-dě smlouvy o příměří a mírová smlouva nebyla uzavřenadodnes, takže formálně jsou oba státy stále ve válečném sta-vu.Mezi Korejemi bylo vybudováno demilitarizované pásmo,které bylo obehnáno ploty z ostnatého drátu. Kolem tohotopásma drží neustálou hlídku vojska Severní i Jižní Kore-je. Toto demilitarizované pásmo je často označováno jakonejhlídanější hranice na světě.Občas stále dochází k menším ozbrojeným incidentům -zejména na moři, protože smlouva o příměří definuje hra-nici mezi Korejemi v pobřežních vodách dosti nejasně. 27.května 2009 Severní Korea oznámila, že se příměřím jižnecítí vázána a neručí za bezpečnost cizích lodí v SeverníKoreou nárokované části Žlutého moře. Značnou meziná-rodní pozornost vzbudilo potopení jihokorejské korvety 26.března 2010, které bylo podle závěru mezinárodní vyšetřo-vací komise způsobeno severokorejským torpédem. Sever-ní Korea podíl na potopení lodi popírá.Dalším zdrojem napětí je severokorejský vývoj jadernýchzbraní.Všechny dohody o vzájemném neútočení byly Severní Ko-reou jednostranně vypovězeny dne 8. března 2013 poté, coRada bezpečnosti OSN uvalila na Severní Koreu další sank-

6 KAPITOLA 1. KOREJSKÁ VÁLKA

ce kvůli jejímu třetímu jadernému testu.*[13]

1.5.1 Válečná technika v Koreji

• USS Missouri ostřeluje pobřeží

• Tank M4 Sherman podporující pěchotu

• B-29 při bombardování cíle kdesi v Koreji

• Americké síly ničí vlaky nedaleko přístavu Wonsan vSeverní Koreji

1.6 Odkazy

1.6.1 Reference

[1] http://hedvicek.blog.cz/0902/cinnost-csla-za-valky-v-koreji

[2] The Korean War na Veterans Affairs Canada

[3] turecká brigáda na Korean-War.com

[4] John K. Fairbank: Dějiny Číny, Lidové noviny 2004, str. 389

[5] DUPUY, R. Ernest a Trevor N.. Vojenské dějiny 2. díl. Praha: Forma, 1997. [dále jen Dupuy a Dupuy]. ISBN 80-7213-008-0. S. 1384.

[6] Rudé právo 1953

[7] David S Morgan, AP: U.S. Allowed Korean Massacre In1950, Associated Press, 5. července 2008

[8] HERSCHAFT, Randy. AP IMPACT: Thousands killed in1950 by US's Korean ally [online]. Associated Press, 2008,[cit. 2010-09-15]. Dostupné online. (angličtina)

[9] Ghosts Of Cheju [online]. Newsweek, 2000-6-19, [cit. 2010-09-15]. Dostupné online. (angličtina)

[10] BLUM, William. Killing Hope: US Military and CIA Inter-ventions Since World War II.. London : Zed Books, 2003.ISBN 9781842773680. S. 51-52. (angličtina)

[11] HANLEY, Charles J.; MENDOZA, Martha. U.S. Po-licy Was to Shoot Korean Refugees [online]. AssociatedPress, The Washington Post, 2006-5-19, [cit. 2010-09-15].Dostupné online. (angličtina)

[12] CHANG, Jae-soon; HERSCHAFT, Randy. Letter revealsU.S. intent at No Gun Ri [online]. Associated Press, 2007,[cit. 2010-09-15]. Dostupné online. (angličtina)

[13] http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=773418

1.6.2 Související články

• Československá vojenská mise v Koreji (1950-1953)

• Severní Korea

• Jižní Korea

• Demilitarizované pásmo

• Kim Čong-il

• Kim Ir-sen

1.6.3 Externí odkazy

• Galerie Korejská válka ve Wikimedia Commons

• Korejská válka na webu - historie, příčiny, důsledky,stav dnes Cz

• Korea 1950 - 53 - (Celkem šest dílů) - Historie , pří-činy a průběh konfliktu Cz

• Korea 1950 - 53 - Wonsan a Iwon Cz

• Korea 1950 - 53 - Operace Chromite-Vylodění u Inč-chonu Cz

Kapitola 2

Severní Korea

Severní Korea, oficiálně Korejská lidově demokratickárepublika (zkracováno jako KLDR), je stát ve východníAsii na severní části Korejského poloostrova. Na severusousedí převážně s Čínou a v nejsevernějším rohu polo-ostrova také 11,8 km s Ruskem. Na jihu vede podle 38. rov-noběžky hranice s Jižní Koreou, která je jedním z nejmilita-rizovanějších míst planety.*[1]*[2] Počet obyvatel se odha-duje na 23 milionů.*[3] Hlavním městem je Pchjongjang.Vládní stranou je komunistická Korejská strana práce, stát-ní ideologií je Čučche. Severní Korea má třetí největší ar-mádu na světě (cca 1,3 miliónů)*[2] a rozvinutý jadernýprogram, ale co se týká hospodářství v oblasti průmyslo-vého rozvoje či potravinové soběstačnosti, je země velmizaostalá.

2.1 HistoriePodrobnější informace naleznete v článku DějinySeverní Koreje.

Po porážce Japonska v roce 1945 byla Korea bez konzulta-ce s korejskou reprezentací rozdělena vítěznými státy USAa SSSR na dvě části, severní, ovládanou Sovětským sva-zem, a jižní, ovládanou USA. Jejich hranici tvořila 38. rov-noběžka. Jelikož se obě okupační správy nedokázaly do-hodnout na společné správě, došlo v roce 1948 ke vznikudvou ideologicky antagonistických států, Korejské lidově de-mokratické republiky a Korejské republiky. Následně stáhlyUSA i SSSR své jednotky z Koreje.

2.1.1 Korejská válka

Podrobnější informace naleznete v článkuKorejská válka.

Válečný konflikt z let 1950–1953. Dne 25. června 1950 pře-kročila vojska severokorejské lidové armády 38. rovnoběž-ku (demarkační linii) s cílem sjednotit Koreu pod komunis-tickou vládou. Následně byly do Koreje povolány jednotky

Korejský voják ukazuje na mapu s demarkační linií

OSN, aby čelily invazi. Na severokorejské straně se do vál-ky později zapojila také Čína a částečně i SSSR. V průbě-hu války došlo několikrát ke změně situace. K příměří meziOSN na jedné straně a KLDR s Čínou na druhé došlo 27.července 1953 (Korejská republika a KLDR jsou oficiálněstále ve válečném stavu). Současná demarkační linie je po-važována za nejstřeženější hranici světa. Demilitarizovanouzónu tvoří 250 kilometrů dlouhý a 4 kilometry široký pás.Ročně ji navštíví přes milion návštěvníků.*[4] Pouhých 700metrů od jižní hranice leží nádraží Dorasan, které je zatímpřerušeno.*[5]27. května 2009 KLDR oznámila, že se příměřím již necítívázána.23. listopadu 2010 zaútočila KLDR na jihokorejský ostrovJon-pchjong.Všechny dohody o vzájemném neútočení byly Severní Ko-reou jednostranně vypovězeny 8. března 2013, poté coRada bezpečnosti OSN uvalila na Severní Koreu další sank-ce kvůli jejímu třetímu jadernému testu.*[6]

7

8 KAPITOLA 2. SEVERNÍ KOREA

2.1.2 Ekonomický vývoj

Po válce dosahovala státně řízená ekonomika KLDRvysokého růstu. Země byla považována za druhounejindustrializovanější v Asii po Japonsku*[zdroj?]. Dobarůstu skončila v 70. letech. V 90. letech se k ekonomickýmpotížím přidaly povodně a sucha, což spolu s rozpademvýchodního bloku vedlo k severokorejskému hladomoru v2. polovině 90. let. Nefunkčnost státního sektoru vedla vzemi k rozvoji tržní ekonomiky, která je ale stále oficiálnězakázána.

2.2 Geografie

Orientační mapka Severní Koreje

Podrobnější informace naleznete v článkuGeografie Severní Koreje.

Země se nachází na severu Korejského poloostrova. Na se-verozápadě sousedí s Čínou, v severovýchodním cípu zeměje krátký úsek hranice s Ruskem; na jihu se nachází téměřnepropustná hranice s Jižní Koreou. Západní pobřeží omý-vají vody Žlutého moře, na východě se rozlévá Japonskémoře.Terén je velmi hornatý, kopce a hory jsou proloženy úzkýmia hlubokými údolími. Nejvyšší horou je Pektusan, vyhaslásopka měřící 2 774 m n. m., která se nachází na severníhranici země.

2.2.1 Administrativní členění země

Podrobnější informace naleznete v článkuAdministrativní členění Severní Koreje.

Země má tříúrovňovou administrativní hierarchii. Na jejímvrcholu stojí 9 provincií, dvě přímo řízená města a tři spe-ciální administrativní oblasti. Na druhé úrovni stojí města,okresy a distrikty, na třetí úrovni jsou městské části, obce,vesnice a dělnické distrikty.

Provincie

Administrativní členění Severní Koreje. Provincie Speciální admi-nistrativní oblasti Samostatně řízená města

• Čagang ( ;慈江道)

• Severní Hamgjong ( ;咸鏡北道)

• Jižní Hamgjong ( ;咸鏡南道)

• Severní Hwanghe ( ;⿈海北道)

• Jižní Hwanghe ( ;⿈海南道)

• Kangwon ( ;江原道)

• Severní Pchjongan ( ;平安北道)

• Jižní Pchjongan ( ;平安南道)

• Rjanggang ( ;兩江道)

2.4. EKONOMIKA 9

Přímo řízená města

• Pchjongjang ( ; 平壤直轄市; Pchjon-gjang čikalši)

• Rason (Radžin-Sonbong) ( ( - ); 羅先 (羅津 -先鋒) 直轄市; Rason (Radžin-

Sonbong) čikalši)

Speciální administrativní oblasti

• Průmyslová oblast Kesong ( ; 開城⼯業地區; Kesong kong-op čigu)

• Turistická oblast Kumgangsan ( ;⾦剛⼭觀光地區; Kumgangsan kwangwang čigu)

• Speciální administrativní oblast Sinidžu (;新義州特別⾏政區; Sinidžu tchukpjol hen-

gdžonggu)

2.3 Školství

Severokorejská školačka

Povinná školní docházka trvá jedenáct let a je celá zdarma.Nejen výuka a vzdělávací zařízení, ale i učebnice, unifor-my, ubytování a stravování jsou poskytovány pro studentybez poplatků. Zahrnuje jeden rok předškolní výchovy, čty-ři roky základní školy (lidové školy pro děti od 6 do 9let) ašest let středoškolského studia (děti od 10 do 16 let), buď vřádných nebo speciálních středních školách. Vysokoškolskévzdělání je nepovinné a dělí se na dva typy: akademické aceloživotní vzdělávání. Nejvýznamnější vysokou školou jeUniverzita Kim Ir-sena a Univerzita vědy a technologie vPchjongjangu.

2.4 Ekonomika

Země je ekonomicky velmi slabá a vyčerpaná.*[7]*[8]

Satelitní snímek Korejského poloostrova v noci - KLDR trvale trpínedostatkem elektrické energie.

Na grafu je dobře vidět pokles v době občanské války (1950–1953),stagnace typická pro centrální plánování, propad po rozpadu SSSR(1993) a zlepšení po etablování speciální ekonomické zóny Kesong(2007)

Velkou podporu měla od SSSR a dalších lidově demokratic-kých zemí, avšak po kolapsu Východního bloku na začátku90. let se stala jednou z mála zemí, kde se režim nezhrou-til, a staré vazby tak byly přetrhány. To vedlo k ohromnékrizi, jejímž následkem byl jak hladomor, tak hospodář-ský úpadek.*[9] Přestože hospodářská výkonnost klesá, ze-mě vynakládá stále v poměru se svými sousedy enormnínáklady na zbrojení. Veškerá technika včetně vojenské jevšak vzhledem k izolaci státu považována za velmi zasta-ralou, nicméně nepočetné elitní vojenské jednotky dispo-

10 KAPITOLA 2. SEVERNÍ KOREA

Traktor v Severní Koreji

nují kvalitními zbraněmi.*[zdroj?] Země trpí nedostatkemelektrické energie; v důsledku toho musí být radikálně ome-zena spotřeba domácností – povolen je jen určitý počet spo-třebičů, během noci pak bývá energie odpojená. Ochrome-na je též doprava; soukromé vlastnictví automobilů téměřneexistuje a obyvatelé cestují většinou na kolech nebo hro-madnou dopravou.Enormní ekonomické obtíže se Severní Korea snaží řešitvytvářením ekonomických zón jako je Kesong.*[10]Z plochy celé Severní Koreje zabírají 74,5 % lesy, 19,2 %pak orná půda. V zemědělství pracuje 33 % ekonomickyčinného obyvatelstva (1989).

2.4.1 Import, export

Těží se nerostné suroviny v různém stupni zpracování (uhlí,železná ruda, vápenec, magnezit, grafit, měď, zinek, olovoa drahé kovy). Na vývoz se vyrábí ocel, surové železo,cement, sůl. Vyváží se továrenské výrobky (včetně zbraní),zemědělské a rybářské produkty (rýže, kukuřice, brambory,luštěniny, sójové boby, ryby, skot, prasata, vepřové maso avejce).Dováží se ropa, koksovatelné uhlí, textil, obilí, hnojiva,stroje a ostatní zařízení.Největšími obchodními partnery jsou Čína a vzhledem kešpatným vztahům paradoxně Jižní Korea. Hodnota vývozubyla v roce 2010 2,5 miliardy dolarů, což Severní Koreustaví na úroveň Ugandy, Senegalu nebo San Marina.*[11]

2.4.2 Daňové zatížení

Obyvatelé KLDR neodvádějí státu daně. Všechny přímédaně byly v KLDR zrušeny v roce 1974. KLDR se tak sta-la první zemí na světě, která nemá přímé daňové zatíženíobyvatel.*[12]

2.5 Zdravotnictví

Zubaři v severokorejské nemocnici

Podle poslední zprávy Amnesty International z roku2010*[13] je v Severní Koreji akutní nedostatek lékařů,pokud jsou vůbec nějací k dispozici, často jim chybí pa-třičné vzdělání*[13] a svou práci vykonávají zdarma. Uvá-dí se také, že operace jsou velmi často prováděny bezanestetik,*[13] a to za pomocí přivázání pacienta řemeny koperačnímu stolu. V nemocnicích nejsou dodržována ani tanejzákladnější hygienická pravidla, injekční jehly jsou po-užívány vícekrát,*[13] jsou tedy nesterilní, nástroje určenék operacím se rovněž nesterilizují a operace se dosti čas-to provádějí pouze při svíčkách, kvůli výpadkům dodávekproudu.*[13]

2.6 Lidská práva

Severní Korea je jednou ze zemí, která je velmi izolo-vaná od okolního světa a kde jsou soustavně porušovánalidská práva.*[14] Zprávy mnoha organizací za lidská právaa zahraničních vlád obviňují severokorejskou vládu z jejichomezování; nejvíce kritizováno je omezování práva Seve-rokorejců na svobodné opuštění své země.Severní Korea je obviňována ze zřizování koncentračníchtáborů. Amnesty International odhaduje, že vkoncentračním táboře Jodok je v roce 2011 zadržovánoasi 200 000 lidí*[15]. Do tábora jsou spolu s „třídníminepřáteli“zavírány i jejich děti a další příbuzní*[16].Jeden z dokumentárních pořadů televize BBC ukázal, žev jednom z těchto táborů testují Severokorejci na vězníchchemické zbraně v plynové komoře*[17].Všechna média jsou státní a jsou cenzurována. Internet jecenzurován a je zamezen vstup na stránky odporující reži-mu, jde vlastně o intranet. Reklama se do této země dostalapoprvé až v roce 2008. Fastfood byl dlouho zakázán jakozápadní zhýčkanost. Kolem roku 2009 bylo však v jednom

2.8. TURISTIKA 11

Uniformovaný civilista na kole v Pchjongjangu

obchodě v hlavním městě povoleno koupit si párek v rohlí-ku nebo hamburger.

2.7 Život v KLDR

Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedyobsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomoztedoložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodnézdroje.

Průměrný měsíční plat se pohybuje okolo 1 dolaru mě-síčně.*[zdroj?] Vláda svým občanům poskytuje dvakrát doroka ošacení a jednou do roka nové boty.*[zdroj?] Potra-viny dostávají občané podle mnoha kritérií, příděly jsourozdělovány podle práce, původu, zařazení do určité spo-lečenské kategorie apod..*[zdroj?] K nákupu spotřebníhozboží jako je televize, rozhlas, hodinky apod. potřebujetesouhlas ze své práce.*[zdroj?] Je zakázáno sledovat či po-slouchat jakékoli jiné stanice než severokorejské. Na tele-vizních knoflících jsou umístěny papírové plomby, tak abynedošlo k přepnutí na jinou stanici,*[zdroj?] příslušné úřady

provádějí namátkové kontroly, zda nejsou plomby poruše-ny. V každé domácnosti musí viset portréty „velkých vůdců“(Kim Ir-sen, Kim Čong-il, Kim Čong-un), pravidelně musí

být tyto portréty otírány od prachu, je na to určen i speci-ální bílý hadřík. Občané rovněž nosí odznáčky, na kterýchjsou tito vůdci vyobrazeni. V jednotlivých domech hlídajísvé spolubydlící takzvané „inmimbandžang“, které musípředávat zprávy státní bezpečnosti.*[zdroj?] Děti se vždymusí postarat o své rodiče. V případě, že dojde k rozvo-du manželství, děti zůstávají v otcově rodině. Propagandaje v zemi tak silná, že si velké množství lidí myslí, že se vSeverní Korei žije nejlépe na světě a v podstatě jsou rádi,že zde mohou žít, jelikož jsou od útlého věku vychovává-ni k poslušnosti a absolutně odrazování od demokratickéhoa kapitalistického způsobu života. V poslední době se zdezačaly v hojné míře používat mobilní telefony, které jsouovšem pro většinu lidí, žijících na venkově, stále nedostup-né. Mezi klasický tradiční pokrm patří korejské kimčchi,které se skládá z čínského zelí, které se nechá pár hodinna drobno nakrájené plavat v solném nálevu, následně seopláchne, prokládá se s pastou, která se skládá z chilli, zá-zvoru, česneku, jarní cibulky a ústřicovou pastu. Necháváse 14 dní při pokojové teplotě kvasit.

2.8 Turistika

Individuální turistika je. Do země se chodí hlavně pomo-cí skupinových zájezdů, ale některé cestovní kanceláře na-bízejí i samostatné zájezdy.*[18] Turisté jsou většinu ča-su pod dozorem svých průvodců. Vše je přísně organizo-váno. Je obtížné, aby se turisté dostali do běžného hovorus místními lidmi. Nejčastěji je navštěvováno hlavní městoPchjongjang.

2.9 Odkazy

2.9.1 Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku North Koreana anglické Wikipedii.

[1] Ladislav Kryzánek, Nejstřeženější hranice světa. Reportážze Severní Koreje, idnes.cz, 18. května 2007

[2] Živě z Koreje: Bude se opakovat válka?, aktualne.cz,14.10.2006

[3] The World Factbook

[4] Fotila jsem na nejstřeženější hranici světa (National Geogra-phic Česko, 31. října 2011)

12 KAPITOLA 2. SEVERNÍ KOREA

[5] Nejstřeženější hranice světa na vlastní oči. Severní Koreazblízka (iDNES, 17. října 2012)

[6] http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=773418

[7] Živě: Jak vypadá konečná v Koreji, aktualne.cz, 21.10.2006

[8] The Guardian: Jak žijí obyčejní obyvatelé Pchjongjangu.ceskenoviny.cz [online]. 17.05.2014. Dostupné online.

[9] Soo-Bin Park. The North Korean Economy: Current Issu-es and Prospects [online]. Carleton University, 2003-10-03,[cit. 2011-10-31]. Dostupné online.

[10] https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/kn.html

[11] Severní Korea na CIA Factbook

[12] http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/korea-severni-kldr-financni-a-danovy-sektor-18368.html

[13] The crumbling state of health care in North Korea [onli-ne]. Amnesty International, 2010-07-15, [cit. 2011-10-31].Dostupné online.

[14] Kang Čchol-hwan, Pierre Rigoulot, Pchjogjangská akvária,Fra Praha, 2003, ISBN 80-86603-12-1

[15] Severní Korea: v koncentračním táboře Čotok trpí 200 tisíclidí [online]. Amnesty International, 2011-05-04, [cit. 2011-05-05]. Dostupné online.

[16] HAWK, David. The Hidden Gulag : Exposing North Korea'sPrison Camps. Washington, DC : U.S. Commitee for Hu-man Rights in North Korea, 2003. Dostupné online. S. 24.(anglicky)

[17] Human guinea pigs [online]. BBC, 2004-07-28, [cit. 2011-10-31]. Dostupné online.

[18] http://www.juchetravelservices.com/The-Tours/Private-Tours.html

2.9.2 Literatura

• ECKERT, J, a kol. Dějiny Koreje. Praha : Nakladatel-ství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-580-7.

• KRYZÁNEK, Ladislav. Vězni gulagů v KLDR semodlí, aby zemřeli. Mladá fronta DNES. 17. leden2003, s. A12. ISSN 1210-1168.

• KRYZÁNEK, Ladislav. Severní Korea: jedno gigan-tické vězení. Mladá fronta DNES. 25. květen 2004, s.A11. ISSN 1210-1168.

2.9.3 Související články

• Korejská válka

• Čučche

• Songun

• Severokorejský jaderný program

• Kim Čong-il

• Kim Ir-sen

• Kim Čong-un

2.9.4 Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Severní Korea veWikimedia Commons

• Slovníkové heslo Severní Korea ve Wikislovníku

• Kategorie Severní Korea ve Wikizprávách

• Severní Korea na OpenStreetMap

• Článek o kanibalizmu v Severní Koreji (německy)

• Amnesty International o Severní Koreji (anglicky)

• Amnesty International o Severní Koreji (německy)

• North Korea - Amnesty International Report 2011[online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-16].Dostupné online. (anglicky)

• North Korea (2011) [online]. Freedom House, [cit.2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)

• KLDR - country where is not justice. (česky)

• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010̶North Korea Coun-try Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung,2009, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)

• Bureau of East Asian and Pacific Affairs. BackgroundNote: North Korea [online]. U.S. Department of State,2011-04-29, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (an-glicky)

• CIA. The World Factbook - Korea, North [online].REV. 2011-07-08, [cit. 2011-08-16]. Dostupné onli-ne. (anglicky)

• Library of Congress. Country Profile: North Korea [on-line]. 2007-08-15, [cit. 2011-08-16]. Dostupné onli-ne. (anglicky)

2.9. ODKAZY 13

• Zastupitelský úřad ČR v Pchjongjangu. Souhrnná te-ritoriální informace: Korea (Severní - KLDR) [onli-ne]. Businessinfo.cz, 2011-04-22, [cit. 2011-08-16].Dostupné online. (česky)

• HAHN, Bae-ho, a kol. North Korea [online]. Encyclo-paedia Britannica, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online.(anglicky)

Kapitola 3

Korejská strana práce

Korejská strana práce (nebo též Strana práce Sever-ní Koreje) je vládnoucí politická strana v Severní Kore-ji. Obecně je vnímána, podobně jako ostatní komunistickéstrany, na pozici krajní levice, někteří, jako třeba profesorBrian Reynolds Myers, ji však označují za krajně pravico-vou stranu.*[1]Stranu založil severokorejský vůdce Kim Ir-sen v roce1945, který vykonával funkci jejího generálního tajemníkaaž do své smrti v roce 1994, kdy ho nahradil Kim Čong-il.*[2] Kim Čong-il byl po svém skonu nahrazen v dubnu2012 svým nejmladším synem Kim Čong-unem. Oficiálnístranickou doktrínou je čučche.

3.1 Seznam generálních tajemníků• Kim Ir-sen (1945 – 1994)

• Kim Čong-il (1994 – 2011)

• Kim Čong-un (2012 – dodnes)

3.2 Odkazy

3.2.1 Reference[1] The Constitution of Kim Jong Il

[2] FACTBOX-Five facts about North Korea's Workers' Party

3.2.2 Externí odkazy

• (anglicky) Korejská centrální tisková kancelář

14

Kapitola 4

Demilitarizované pásmo

Demilitarizované pásmo je pásmo bez vojenské přítom-nosti, tj. pásmo, kde se nenachází vojáci, zbraně, armádnístanoviště apod. Bývá vytyčováno dohodou (případně dik-tátem) většinou mezi dvěma státy či oblastmi, mezi kterýmije vojenské napětí a navzájem se obávají, že budou napade-ny tím druhým (případně se obává jen jeden - a nadiktujeto tomu druhému*[zdroj?]).

4.1 Historie

4.1.1 Demilitarizované pásmo mezi Němec-kem a Francií

Bylo ustaveno po 1. světové válce. Německo bylo poraže-no a vítězné státy si diktovaly podmínky. Ve snaze zabránitNěmecku vyvolání další války ustavily mezi Francií a Ně-meckem toto pásmo. Před 2. světovou válkou ho ale stejněHitler obsadil armádou a západní mocnosti se zmohly jenna slovní výtky. Pásmo tak svůj účel vůbec nesplnilo a 2.světová válka začala - opět vyvolána Německem.

4.2 Současnost

4.2.1 Ålandy

Související informace naleznete také v článkuÅlandy.

4.2.2 Antarktida

První článek Smlouvy o Antarktidě zakazuje veškeré vo-jenské aktivity na kontinentě.

4.2.3 Demilitarizované pásmo mezi Severnía Jižní Koreou

Související informace naleznete také v článkuKorejské demilitarizované pásmo.

Vzniklo po skončení Korejské války (1950-1953) na hranicimezi Severní Koreou (komunistický stát tíhnoucí k SSSR)a Jižní Koreou (demokratický stát tíhnoucí k USA). Vedepodél 38. rovnoběžky. Dodnes je na obou stranách velicedobře zabezpečeno a střeženo armádami obou států. MeziSeverní a Jižní Koreou totiž stále panuje velké napětí.

4.2.4 Sinajský poloostrov

Sinajský poloostrov je demilitarizované pásmo na základědohody mezi Egyptem a Izraelem.

4.2.5 Zelená linie na Kypru

Je OSN spravované území mezi Kyperskou republikou aSeverokyperskou tureckou republikou, které vzniklo v roce1974 po turecké invazi na ostrov.

15

Kapitola 5

Jižní Korea

Jižní Korea, úředním názvem Korejská republika (Tehan minguk), je stát ve východní Asii, zaujímající již-ní polovinu Korejského poloostrova. Jeho sousedem jeSeverní Korea. Počet obyvatel v roce 2013 přesahuje 50 mi-lionů. Největším a zároveň hlavním městem je Soul. Úřed-ním jazykem je korejština. V korejštině zní celý název Te-han minguk ( Republika velkého národa Han), vezkrácené podobě Hanguk ( Země Han – jihokorejskýspolečný název pro Severní a Jižní Koreu) nebo Namhan( – Jižní Korea).Jižní Korea je zřízením prezidentská republika s demokra-tickou formou vlády. Ačkoli po korejské válce patřila mezinejchudší státy světa, od té doby její ekonomika zazname-nala rapidní růst a zařadila se mezi asijské tygry. Dnes jeJižní Korea plně vyspělým státem s ekonomikou světovéhovýznamu a 15. nejvyšším HDP na světě.

5.1 Historie

Související informace naleznete také v článkuDějiny Jižní Koreje.

5.1.1 Založení

Na konci 2. světové války byla Korea rozdělena podél 38.rovnoběžky na severní část, jež byla okupována Sovětskýmsvazem, a na jižní část, jež byla okupována Spojenými státy.Obě části založily vlastní vládu v roce 1948.

5.1.2 Korejská válka

Související informace naleznete také v článkuKorejská válka.

V červnu 1950 překročila vojska KLDR hraniční rovnoběž-ku a zahájila tak Korejskou válku. Spojenými státy a OSN

Čikči – nejstarší zachovalá kniha na světě tištěná pohyblivými lite-rami, odhadované datum vytištění je 1377

podporovaný jih a komunistickým blokem zaštiťovaný se-ver se nakonec dostaly do slepé uličky a musely podepsatpříměří v roce 1953, kdy byl Korejský poloostrov rozdě-len demilitarizovanou zónou přibližně v oblasti původní de-markační linie.27. května 2009 Severní Korea oznámila že se příměřím jižnecítí vázána.8. březen 2013 Korejská lidově demokratická republika ofi-ciálně oznamuje, že korejská dohoda o příměří se s okamži-tou platností ruší.

5.1.3 Autokratický režim

Po válce byla autokratická vláda I Sung-mana odstavena odmoci studentskými nepokoji a v roce 1960 byla ustanovenakrátká doba občanské vlády. Avšak vojenský převrat vede-ný generálem Pak Čong-huiem v následujícím roce nastolildiktaturu, která trvala 18 let, během níž ekonomika prudceposílila. Pak byl zavražděn v roce 1979 a dalším překva-pivým převratem se zmocnil moci generál Čon Tu-hwan.

16

5.2. POLITIKA 17

Masivní studentské demonstrace na jaře roku 1980 mělyza následek tvrdý vojenský zákrok a masakr v Kwangdžu(Povstání v Kwangdžu).

5.1.4 Demokratizace

Občanské nepokoje způsobily konec vojenské vlády a de-mokratické reformy postupně pokračovaly pod vládou RoTche-ua, Kim Jong-sama a Kim Te-džunga.V 90. letech se Jižní Korea stala jednou z velkých světovýchekonomik. V roce 1996 se Jižní Korea připojila k OECD.Přestože národ velice ekonomicky strádal během Asijskéfinanční krize, Jižní Korea je dnes plně fungující modernídemokracií a jedním z asijských tygrů.

5.2 Politika

Korejská republika je zřízením prezidentskou republikou.Hlavou státu a zároveň nejvyšším představitelem výkonnémoci je prezident, volený ve všeobecných volbách na jednovolební období každých pět let. Poslední prezidentské volbyse konaly v prosinci 2012, které vyhrála nynější prezident-ka Pak Kun-hje. Prezident jmenuje premiéra a celý vládníkabinet, který musí odsouhlasit parlament.Druhou složkou moci je jednokomorový parlamentKukhwe ( , Národní shromáždění). Zástupci do korej-ského parlamentu (299 míst) jsou voleni ve všeobecnýchvolbách, které se konají každé 4 roky. Parlamentní systémje založen na několika politických stranách.První ústava Korejské republiky byla schválena 17. červen-ce 1948. Od té doby prošla pěti velkými změnami (v letech1960, 1961, 1972, 1980 a 1987). Se změnou ústavy nastalai změna ve vládnutí a tyto hraniční roky jsou zároveň rokynásledujících“republik”– momentálně je to tzv. 6. repub-lika (od roku 1988 dodnes).

5.2.1 Otázka sjednocení

Otázka sjednocení země zůstává významným politickýmtématem; přesto nebyla podepsána se Severem žádná mí-rová smlouva. V roce 2000 se konalo historicky první jed-nání mezi Severní a Jižní Koreou, přičemž Jih pokračujev tzv. „sluneční politice“směřující k dohodě. Od té dobypravidelné kontakty vedou k opatrnému oteplování vztahů.Průměrný obyvatel Jižní Koreje si naproti tomu překotnésjednocení se Severem příliš nepřeje. Korejci si jsou vě-domi situace, která nastala po pádu někdejšího východníhoNěmecka, a toho, že by nutná ekonomická pomoc Severupo sjednocení značně zatěžovala státní rozpočet i kapsy da-

ňových poplatníků. Oproti situaci v rozděleném Německuje však rozdíl daleko drastičtější: HDP Západního Němec-ka na hlavu byl v době sjednocení třikrát vyšší než v NDR,zatímco HDP Jižní Koreje na hlavu v roce 2012 byl osm-náctkrát vyšší než v KLDR.Mladí Korejci dnes již vidí sjednocení jako nemožné, tvrdí,že vzhledem k padesátileté izolaci mají dnes severní Korej-ci podstatně jiný jazyk, kulturu a zvyky a jsou svébytnýmnárodem. Po více než padesáti letech se definitivně zpřetr-hávají i poslední pouta rozdělených rodin, a obě země takjiž spojuje hlavně společná historie.

5.2.2 Spory

Souostroví Tokdo, které je předmětem sporu s Japonskem

Vnitrokorejské

Jeden z vnitrokorejských sporů se týká i pouhého pojme-nování země. Jižní Korea používá pro obě země společnýnázev Hanguk ( , země lidu Han). Je-li potřeba rozlišitmezi jižní a severní částí, použije se pro Jižní Koreu názevNamhan ( , jižní Han) a pro KLDR Pukhan ( , se-verní Han). V Severní Koreji je situace stejná, severokorej-ci používají starý historický název Čoson ( ), případněpro upřesnění Pukčoson ( ) a Namčoson ( ).Když někdo v Jižní Koreji mluví o Koreji obecně a použijenázev Čoson, vše je zcela v pořádku, žádný problém ne-vznikne, dotyčný v nejhorším případě sklidí salvu smíchu.Naproti tomu, kdyby se v Severní Koreji někdo (lhostejnokdo) byť jen opovážil vyslovit slovo Hanguk, je zle, nastanetrapné ticho a dotyčný se vystavuje riziku fyzické inzultace.Severokorejci tento název odmítají, protože naposledy bylpro zemi používán v krátkém období před nástupem japon-ské okupace.

18 KAPITOLA 5. JIŽNÍ KOREA

Mezinárodní

Kromě dlouhodobě napjaté situace na hranici se SeverníKoreou je Jižní Korea obzvláště citlivá na jakékoli děnísouvisející s maličkým souostrovím Tokdo, které se nachá-zí na strategickém místě asi na půli cesty mezi Koreou aJaponskem. Na ostrovy si dělají nárok obě země: Korea jejklasifikuje jako součást souostroví Ullung, ležícího v pro-vincii Severní Kjŏngsang; v Japonsku je pod názvem Ta-kešima zařazen jako část města Okinošima, distrikt Oki,prefektura Šimane. Důvodem tohoto konfliktu je určitá ne-jednoznačnost japonských poválečných smluv.

5.3 Geografie

Topografická mapa Jižní Korei

Jižní Korea zaujímá jižní část Korejského poloostrova. Zezápadu je omývána vodami Žlutého moře, na východě vo-dami Japonského moře. Zajímavostí je, že poválečná ne-vraživost vůči Japonsku se promítla i do geografických ná-zvů: Korejci Žluté moře nazývají Západní moře, Japonskémoře pak nazývají Východní moře.Terén je, obdobně jako v Severní Koreji, velmi hornatý(pohoří Diamantové hory), a většina půdy není obděláva-telná. Na jihozápadě a jihovýchodě země jsou nížiny, tyale zaujímají jen 30% plochy země.V blízkosti Korejského poloostrova je také asi 3 000 men-ších ostrovů a ostrůvků, z nichž největší je ostrov Čedžu (1

Čajové pole na jihozápadě země

845 km2), asi 100 km od jižního pobřeží. Na tomto ostrověse také nachází nejvyšší vrchol Jižní Koreje, vyhaslá sopkaHalla-san (1 950 m n. m.).Podnebí je v jižní Koreji mírné. V létě nastává krátké ob-dobí dešťů, zimy mohou být velmi tuhé. Průměrná lednováteplota v Soulu je od −7 °C do +1 °C, průměrná teplota včervenci je od 22 °C po 29 °C. Zimní teploty jsou nižší navýchodním pobřeží. Většina srážek spadne v letním obdobídešťů.

5.3.1 Hory

• pohoří Diamantové hory

5.3.2 Řeky

• Hangang

• Kumgang

5.3.3 Nerostné bohatství

• wolfram

• železná ruda

• tuha

• zlato

• černé uhlí

5.4 Obyvatelstvo

Až 99% obyvatelstva Korejské republiky tvoří Korejci. Spočtem 50,2 milionů se řadí na 26. místo na světě. S husto-

5.5. STÁTNÍ SVÁTKY 19

tou zalidnění 501 osob/km² je jednou z nejhustěji zalidně-ných zemí na světě (19. místo). S tím, jak se měnily všech-ny sféry korejské společnosti, se v posledních desetiletíchprudce měnilo i složení obyvatelstva. Převážně agrární ze-mě 50. let 20. století (počet obyvatel zaměstnaných v země-dělství dosahoval až 60%, ve městech žilo 20%) se změnilana vysoce urbanizovanou (ve městech dnes žije 75%) a prů-myslovou zemi (dnes pracuje v zemědělství 6,4% obyvatel),v současnosti na postindustriální zemi.Za vysoký stupeň urbanizace jsou zodpovědné zejména tytofaktory:

• Situace po korejské válce – velký počet uprchlíků zeseveru

• Od 60. let prudký průmyslový rozvoj soustředěný veměstech

• V 70. letech hnutí“Nová vesnice”(Semaul undong)

Největší města mající více než milion obyvatel jsou Soul(okolo 11 milionů obyvatel), Pusan (3,7), Inčchon (2,5),Tegu (2,5), Ulsan (2), Tedžon (1,4) a Kwangdžu (1,4).60. léta 20. století byla charakterizována vysokým přiroze-ným přírůstkem obyvatelstva ve výši 2,6%. Klesající trendposledních let (pokles na 1% v 90. letech) se projevuje nej-více v současnosti, kdy přirozený přírůstek obyvatelstva do-sahuje pouze 0,62%, což znamená ohrožení pro celou spo-lečnost.

5.4.1 NáboženstvíSouvisející informace naleznete také v článkuNáboženství v Jižní Koreji.

Náboženská situace v Jižní Koreji je složitá a rychle se vy-víjí, což znesnadňuje její popis. Tradiční asijská nábožen-ství si dosud uchovala určitý vliv, který ale zřetelně upadána úkor křesťanství a agnosticismu. Podle statistik z roku2005 sestavených vládou se téměř polovina obyvatel nehlá-sí k žádnému náboženství.Početně nejvíce zastoupeným náboženstvím je křesťanství,k němuž se hlásí necelých 30 % obyvatel (z toho asi 2/3protestantů a 1/3 katolíků) a až po něm následuje tradičněj-ší buddhismus (necelých 23 %). Podíly příslušníků jinýchnáboženství už nepřesahují 0,5 %.

5.5 Státní svátky

• Nový rok (1. ledna) – začátek nového roku podlegregoriánského kalendáře

Buddhistický chrám Soraksan

• Sollal – 1. den 1. měsíce – začátek nového roku pod-le lunárního kalendáře – tradiční začátek roku ve Vý-chodní Asii

• Samil undong ( ) – 1. března – oslava výročíHnutí nezávislosti 1. března (1919), kdy se po celémpoloostrově rozšířilo lidové hnutí za nezávislost

• Den sázení stromů Šikmogil ( ) – 5. dubna – vKorejské republice se hromadně sázejí stromy

• Den dětí – 5. května – velké oslavy pro děti po celézemi

• Svátek Tano ( )

• Buddhovy narozeniny ( ) (8. den 4. měsí-ce) – podle lunárního kalendáře – ulice jsou vyzdobe-ny, buddhisté oslavují v svatyních

• Památka padlých v boji ( ) (6. června) – celo-národní slavnost oslavy památky všech Korejců, kteřípadli v boji za vlast

• Den ústavy Korejské republiky ( ) (17. červen-ce) – výročí první ústavy Korejské republiky z roku1948

• Den osvobození (15. srpna) ( ) – výročí osvo-bození zpod čtyřicetileté japonské okupace (1945) avýročí vzniku Korejské republiky v roce 1948

• Den díkůvzdání Čchusok ( ) – 15. den 8. měsíce– podle lunárního kalendáře – největší a nejtradičnějšíkorejský svátek, kdy se všichni Korejci vrací do svéhorodiště, návštěvují hroby předků, vzdávají jim vděk acelá rodina a spolu oslavuje

• Den založení národa ( ) (3. října) – podle mýtuv tento den v roce 2333 př. n. l. Tangun založil korejskýnárod

20 KAPITOLA 5. JIŽNÍ KOREA

• Ježíšovy narozeniny ( ) (25. prosince) – oslavaVánoc v západním stylu, slaví je všichni Korejci bezohledu na náboženství

5.6 Ekonomika

Od 60. let zažívá v Jižní Koreji boom stavba lodí

Po konci korejské války patřila Jižní Korea deset let k nej-chudším státům světa. HDP na hlavu v roce 1960 činil 79amerických dolarů, což bylo méně než ve většině jihoame-rických a některých afrických zemích. V roce 1963 se cho-pil moci diktátor Pak Čong-hui. Provedl zásadní reformy arozhodl se vybudovat silně exportní ekonomiku. Právě je-mu je připisována proměna Jižní Koreje v asijského tyg-ra. Infrastrukturu financoval především z japonských inves-tic, s čímž byla spojena normalizace korejsko-japonskýchvztahů, která vyvrcholila smlouvou o vzájemných vztazíchz roku 1965. Někdy se také tomuto ekonomickému zázrakutaké říká Zázrak na řece Han.Ekonomický růst byl poněkud zbrzděn ekonomickou krizí vroce 1989, ale přesto v roce 2010 HDP na hlavu v přepočtuna kupní sílu dosáhlo 30 000 dolarů, což se téměř rovnáHDP zemí jako je Japonsko. Jižní Korea je členem OECD.Hospodářské ukazatele

• HDP – 1,55 bilionu USD (2011)

• Růst HDP – 3,9% (2011)

• HDP na osobu – 31.800 USD (2011)

• Nezaměstnanost – 3,3% (2011)

• Veřejný dluh – 23,7% HDP (2010)

• Inflace – 4,5% (2011)

• Hodnota exportu – 466,3 mld. USD (2010)

• Hodnota importu – 417,9 mld. USD (2010)

5.6.1 Průmysl

• strojírenský

• automobilový (Hyundai, Kia, Ssang-Yong,Daewoo)

• textilní

• potravinářský (Jinro Distillers Co., Ltd)

• chemický

• elektrotechnika (Samsung, LG, iRiver, iAudio(Cowon))

5.6.2 Chudoba

Související informace naleznete také v článkuChudoba v Jižní Koreji.

Chudobou je v Jižní Koreji podle oficiálního odhadu posti-ženo asi 15% obyvatel. Zpráva OECD pro rok 2012 po-znamenala, že „zlepšení sociální soudržnosti snižovánímnerovnosti a relativní chudoby“, je jedním z klíčovýchproblémů, kterým čelí Jižní Korea. Chudoba v Jižní Ko-reji ovlivňuje především starší, téměř polovina starších ži-je v relativní chudobě, což je nejvyšší podíl mezi zeměmiOECD. Mnohé jihokorejské důchodkyně si musí přivydě-lávat prostitucí.

5.7. MĚSTA A PROVINCIE 21

5.7 Města a provincie

KangwonSoulInčchonKjonggiJižní ČchungčchongSeverní ČchungčchongSedžongTedžonSeverní KjongsangSeverní ČollaTeguUlsanPusanJižní KjongsangKwangdžuJižní ČollaČedžuSeverní KoreaJaponskoŽluté moře

Korejský průliv

(západní část)Korejský průliv(Cušimský průliv)Japonské moře

Jižní Korea se skládá z jednoho speciálního města, jednohospeciálního autonomního města, šesti metropolitních měst,osmi provincií a jedné speciální autonomní provincie.

5.7.1 Speciální město

• Soul ( ; 特別市; Soul tchukpjolši)

5.7.2 Speciální autonomní město

• Sedžong ( ; 世宗特別⾃治市;Sedžong tchukpjolčačchiši)

5.7.3 Metropolitní města

• Inčchon ( ; 仁川廣域市; Inčchon kwan-gjokši)

• Tegu ( ;⼤邱廣域市; Tegu kwangjokši)

• Ulsan ( ;蔚⼭廣域市; Ulsan kwangjokši)

• Pusan ( ;釜⼭廣域市; Pusan kwangjok-ši)

• Kwangdžu ( ; 光州廣域市; Kwangdžukwangjokši)

• Tedžon ( ; ⼤⽥廣域市; Tedžon kwan-gjokši)

5.7.4 Provincie

• Kjonggi ( ,京畿道)

• Kangwon ( ,江原道)

• Severní Kjongsang ( ,慶 北道)

• Jižní Kjongsang ( ,慶 南道)

• Jižní Čolla ( ,全羅南道)

• Severní Čolla ( ,全羅北道)

• Jižní Čchungčchong ( ,忠淸南道)

• Severní Čchungčchong ( ,忠淸北道)

22 KAPITOLA 5. JIŽNÍ KOREA

5.7.5 Speciální autonomní provincie

• Čedžu ( ,濟州道)

5.8 Literatura• ECKERT, J, a kol. Dějiny Koreje. Praha : Nakladatel-

ství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-580-7.

5.9 Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jižní Korea veWikimedia Commons

• Dvanáctkrát Jižní Korea: velký audio i obrazový seriálČeského rozhlasu

• Články o Jižní a Severní Koreji, historie, politika, kul-tura, zajímavosti

• Reportáž Korea je most

• Základní informace o Jižní Koreji ve slovenském ja-zyce

• Fotogalerie z cesty po Jižní Koreji

• South Korea - Amnesty International Report 2011[online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-16].Dostupné online. (anglicky)

• South Korea (2011) [online]. Freedom House, [cit.2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)

• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 ̶South Korea Coun-try Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung,2009, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)

• Bureau of East Asian and Pacific Affairs. BackgroundNote: South Korea [online]. U.S. Department of State,2011-07-07, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (an-glicky)

• CIA. The World Factbook - Korea, South [online].REV. 2011-07-12, [cit. 2011-08-16]. Dostupné onli-ne. (anglicky)

• Library of Congress. Country Profile: South Korea [on-line]. 2005-05-11, [cit. 2011-08-16]. Dostupné onli-ne. (anglicky)

• Zastupitelský úřad ČR v Soulu. Souhrnná teritoriál-ní informace: Korejská republika [online]. Businessin-fo.cz, 2011-11-14, [cit. 2011-12-29]. Dostupné onli-ne. (česky)

• HAHN, Bae-ho, a kol. South Korea [online]. Encyclo-paedia Britannica, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online.(anglicky)

Kapitola 6

Čučche

Věž Čučche v Pchjongjangu

Čučche (korejsky , někdy ču-čche či v anglickétranskripci juche, doslova „hlavní část“, překládáno ta-ké volně jako „absolutní soběstačnost“a mnoha dalšímizpůsoby) je oficiální státní ekonomická doktrína a ideologieSeverní Koreje. Jejím hlavním principem je dle severoko-rejských zdrojů teze „člověk vše vede a vše rozhoduje“.

6.1 Historie a ideologie

Autorem termínu je Kim Ir-sen, poprvé ho použil v projevuze 28. prosince 1955, nazvaném „O odstranění dogmatismua formalismu a zavedení čučche v ideologické práci“. Jed-

ná se o kombinaci myšlenek neokonfucianismu, stalinismua maoismu, v této podobě má tři hlavní principy: (byly for-mulovány v Kim Il-sungově projevu „O socialistickém budo-vání a jihokorejské revoluci v Korejské lidově demokratickérepublice“ze dne 14. srpna 1965)

1. čchaču, tj. nezávislá politika

2. čcharip, tj. ekonomická soběstačnost

3. čchawi, tj. sebeobrana ve vojenské politice.

Aktuální a patrně definitivní podoba čučche vychází z KimČong-ilova dokumentu z roku 1982. Jako nejvyšší autoritado dokumentu v roce 1996 přidal ještě princip songun, tj.upřednostňování armády.Tato doktrína zároveň značně připomíná názory vyznávanév Japonsku v meziválečném období a až do konce války.

6.2 Praktické použití

Praktické použití čučche spočívá dle oficiálních dokumen-tů*[1] v následujících bodech:

• nezávislost lidu v myšlení i politice, soběstačnost vekonomice i vojenství

• politika musí plnit přání mas a užívat je plně v budo-vání a revoluci

• metody budování a revoluce musí být adekvátní reálnésituaci v zemi

• nejdůležitějším úkolem revoluce a budování je ideolo-gická výchova lidu v komunisty a jejich podněcováník budovatelské aktivitě. Další součástí je naprostá od-danost straně a vůdci.

První aplikací ideologie čučche byla korejská pětiletka1956 - 1961. Tento plán si sliboval rychlý ekonomický vze-stup Severní Koreje za pomoci posílení těžkého průmyslua získání ekonomické nezávislosti na Číně a SSSR.

23

24 KAPITOLA 6. ČUČCHE

Paradoxně právě aplikace myšlenek čučche způsobila hlu-bokou ekonomickou krizi Severní Koreje a její závislost nastátech, které jsou ochotny ji podporovat.Mimo politickou ekonomii severokorejská vláda propagu-je ideologii čučche jako náhradu za tradiční náboženství aněkdy je na ni jako na náboženství pohlíženo (dle studieteologa T. J. Belkeho*[2]). Přestože čučche je v zásadníopozici vůči nejsilnějším severokorejským náboženstvím,teoretici čučche se snaží jejich prvky do ideologie nějakýmzpůsobem včlenit.

6.3 Kritika

Organizace střežící dodržování lidských práv v Severní Ko-reji jsou toho názoru, že teorie čučche neodpovídá praxi arealitě. Země je zcela závislá na zahraniční pomoci, dálebývá kritizována pro svůj autokratický charakter.

6.4 Čučche v ostatních zemích

V plné šíři bylo čučche aplikováno pouze v Severní Koreji,nicméně princip soběstačnosti inspiroval v průběhu studenéválky ekonomickou politiku mnoha států, převážně zemítřetího světa. O aplikaci zásad čučche se neúspěšně pokusilnapříklad indonéský prezident Sukarno po své návštěvě Se-verní Koreje v roce 1964 nebo rumunský prezident NicolaeCeauşescu po svojí návštěvě v roce 1971. Čučche se taképatrně inspiroval Pol Potův režim v Kambodži. Severní Ko-rea podporuje „export“učení čučche do ostatních zemí, vzáří 1977 byl uspořádán první mezinárodní seminář čučche,v mnoha zemích existují studijní skupiny čučche (nejvý-znamnější z nich je Mezinárodní institut ideje čučche vJaponsku a Asociace pro přátelství s Koreou ve Španělsku).

6.5 Kalendář čučche

V Severní Koreji je užívána varianta gregoriánského kalen-dáře s roky čučche. Tento kalendář začal narozením KimIr-sena (15. dubna 1912 podle běžného gregoriánského ka-lendáře), toto datum je prvním dnem roku 1. Tento kalen-dář byl zaveden v roce 1997, dělení na měsíce je převzato zgregoriánského kalendáře. Často je vedle sebe uváděno da-tum čučche a datum v obvyklém gregoriánském kalendáři.Kalendář čučche je kritizován jako projev kultu osobnosti.

6.6 Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juche naanglické Wikipedii.

[1] http://www.naenara.com.kp/en/great/guid.php?3

[2] Thomas J. Belke, Juche: A Christian Study of North Korea'sState Religion, ISBN 978-0-88264-329-8

6.7 Související články• Songun

6.8 Externí odkazy• Mezinárodní institut ideje čučche

• Anglická studijní skupina myšlenky čučche

• Americká studijní skupina myšlenky songun

• Parti Juche de France (francouzština)

Kapitola 7

Severokorejský jaderný program

Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedyobsahovat informace, které je třeba ověřit.Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomoztedoložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodnézdroje.

Tento článek potřebuje úpravy.Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak byměly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl,Encyklopedický styl a Odkazy.

Předpokládá se, že Korejská lidově demokratická re-publika vlastní atomové zbraně. Severní Korea podepsalaSmlouvu o nešíření jaderných zbraní, od níž odstoupila vroce 2003. Tento krok zdůvodňovala tím, že Spojené stá-ty selhaly v naplňování vzájemné dohody uzavřené v roce1994, v niž se Severní Korea vzdávala nukleárního progra-mu výměnou za normalizaci vztahů se Spojenými státy ajejich pomoc při budování jaderných elektráren.9. října 2006 vydala severokorejská vláda prohlášení, vekterém oznamovala úspěšné provedení prvního severoko-rejského jaderného testu. Jak Geologické středisko Spoje-ných států, tak japonští seismologové detekovali v udanédobě zemětřesení o přibližné síle 4,2 Richterovy stupnice sepicentrem na území Severní Koreje.6. ledna 2007 severokorejská vláda oficiálně potvrdila, žeSeverní Korea vlastní atomové zbraně.V dubnu 2009 byla Severní Korea, podle vyjádření řediteleMAAE Muhammada Baradeje, kvalifikována jako jadernámocnost. 25. května téhož roku byl proveden další jadernýtest, který měl za následek otřesy o síle 4,9 stupňů Richte-rovy stupnice.*[1]

7.1 Atomové zbraně

7.1.1 Pozadí

Korea je rozdělena od roku 1947. Korejská válka oficiálněprobíhala od 25. června 1950, do jakési dohody z 27.čer-vence 1953. I přes to, že oficiální mír nebyl nikdy vyhlášen,obě strany striktně odmítají, že válka stále probíhá. Tlakmezi oběma zeměmi však v průběhu let nadále stoupá. Roz-místění amerických jednotek na Korejském poloostrově, čijednání obou armád v blízkosti demilitarizované zóny té-to situaci rozhodně nepomáhá. Napětí vyvrcholilo v roce1976, kdy Severní Korea zabila v Demilitarizované zónědva neozbrojené americké vojáky, kteří káceli stromy. V90. letech měla na stoupající tlak reagovat šestistranná kon-ference mezi Ruskem, Japonskem, Jižní Koreou, SeverníKoreou, USA a Čínou, která měla vyřešit problémy místní-ho režimu. Žádná rozumná dohoda nebyla uzavřena.19. listopadu 2006 prohlásil severokorejský tisk Minju Jon-son, že Jižní Korea buduje armádu, určenou k útoku na ze-mi: „Jižní Korea otevřeně prohlašuje, že výzkum a předsta-vování nových zbraní, je zaměřeno na sever“. Pchjongjangobvinil Jižní Koreu, že chtějí, společně s USA, zaútočit naizolovaný a neozbrojený stát. I když podobné prohlášeníslyší lidé v KLDR každý rok několikrát (a USA je vždydementuje), poslední dobou agresivita vůči oběma zemímnebezpečně roste.

7.1.2 Plutonium

Znepokojení se týká dvou reaktorů z výzkumného centraJongbjon. Obě stanice jsou postavené na technice Magnox,což jsou staré typy jaderných reaktorů. Menší z nich(5MW), byl dokončen roku 1986 a počítá se, že od té do-by vytvořil okolo 8 tun jaderného odpadu. Konstrukce většístanice (50MW) byla zahájena v roce 1984, ale v roce 2003nebyla ještě stále dokončena. Je založená na neutajenémprincipu anglické elektrárny Calder Hall, která sloužila jakovýrobce plutonia pro program Velké Británie. Malá stani-

25

26 KAPITOLA 7. SEVEROKOREJSKÝ JADERNÝ PROGRAM

5MW reaktor v centru Jongbjon (GPS 39.795797,125.755015)

ce produkuje dostatek materiálu k vytvoření jedné bombyročně. Pokud je v provozu i druhá stanice, dokáže vyrobit10 bomb ročně. Odbornicí také spekulují, že malé množstvíplutonia dodalo Severní Koreji Rusko z jaderného reaktoruIRT-2000, fungujícím na principu těžké vody.12. března 1993 prohlásila Severní Korea, že hodlá opustitMezinárodní dohodu proti šíření jaderných zbraní a odmít-la vpustit mezinárodní inspektory k výše zmiňovaným re-aktorům. V roce 1994 USA věřily, že KLDR má dostatekzpracovaného plutonia na výrobu 10 bomb. Pod diploma-tickým tlakem a hrozby bombardování americkým letec-tvem, přistoupila vláda na zrušení plutoniového programu.Výměnou přislíbily USA a Jižní Korea, že dodají reaktoryna principu lehké vody a do doby než budou hotové, záso-bují zemi dostatkem ropy. Lehkovodní reaktory totiž potře-bují pro funkci obohacený uran, který by se musel dovážet,což by znamenalo alespoň částečnou kontrolu nad spotře-bou. Navíc je z odpadu těchto reaktorů daleko těžší vyro-bit plutonium. Přesto, díky rostoucím sporům, měnících sepožadavků ze strany Severní Koreje a dalším překážkám,nestihla organizace zabývající vývojem energie na korej-ském poloostrově (Korean Peninsula Energy DevelopmentOrganization - KEDO), elektrárnu dostavět, a na konci roku2002 se KLDR vrátila k používání svých starých reaktorů.

7.1.3 Obohacený uran

Aby USA nemohly počítat s tím, že KLDR neumí obohaco-vat uran, byl pozastaven projekt na výrobu plutonia (kterýstejně museli zrušit nebo pozastavit na základě výše zmi-ňované dohody), a spuštěn projekt na obohacování uranu.Okolo roku 1997 byl vyslán do země Dr. Abdul QuadeerKhan, šéf pákistánského programu, aby dodal technologiia potřebné informace, výměnou za technologii raket vyso-kého doletu. Informace pocházejí z americké tajné služby.Tento program byl potvrzen v roce 2002, kdy USA oficiál-ně požádali o uvolnění informací a o jejich jaderném vý-zkumu. Na základě toho pozastavili USA všechny dodávkyropy, plynoucí z výše uvedené dohody, jakožto hrubé poru-šení jejich mírové dohody. Odpovědí KLDR bylo obnoveníprogramu na výrobu plutonia, znovu otevření obou reak-torů blízko Pchjongjangu, vyhnání amerických inspektorůa vystoupení z Mezinárodní dohody o nešíření jadernýchzbraní.

7.1.4 Vztah KLDR - USA

I přes to, že George Bush po 11. září 2001 označil KLDRjakožto součást osy zla (Írán, Irák, KLDR), ale ozbrojenýútok se neplánuje. Na blízku však není ani diplomatické ře-šení, protože, jak řekl John Faller, zástupce ministra zahra-ničí, USA žádnou dohodu nechce. Podle G.W. Bushe bylmírový program z roku 1994 chybou. Pokud KLDR nedo-držela tuto dohodu, proč by měla uzavírat jinou a sponzoro-vat tak jaderný program. Navíc heslo“Se zlem nebudemejednat, zlo porazíme”, kterého se G.W.Bush drží, mluvíjasně.Trnem v oku není pro Ameriku jen jaderný program, aletaky vládou podporované pašování drog, praní peněz a fal-šování celosvětových informací jak do země, tak vně zemi.Diplomatické snaha na řešení situace v tomto regionu jevelice komplikovaná. Diplomaticky se nechce dohodnoutUSA a vojensky zase nechtějí zasáhnout ostatní země v re-gionu. Nikdo z nich si určitě nepřeje aby KLDR vlastnilajaderné zbraně, ale pacifistické Japonsko a armádně slabáJižní Korea, se obávají proti útokům na vlastním území vpřípadě vojenské akce. Jižní Korea a hlavně Čína se takébojí, že pokud padne režim v KLDR, nebudou ekonomikyzemí schopny utáhnou takový ekonomický a sociální nápor.

7.2 Chronologický vývoj událostí

7.2.1 1989

• Sovětský komunismus po celém světě začíná slábnouta Studená válka se blíží ke konci. S oslabující silou

7.2. CHRONOLOGICKÝ VÝVOJ UDÁLOSTÍ 27

SSSR také upadá již tak slabá podpora KLDR, se kte-rou však mohli po celých 46 let počítat.

• Satelitní fotky USA ukazují výstavbu jaderného kom-plexu blízko města Jongbjon. Tajná služba USA před-pokládá, že Severní Korea, která sice podepsala v roce1985 Mezinárodní dohodu o nešíření jaderných zbra-ní, avšak nevpustila inspektory do jaderných elektrá-ren, vyrábí atomovou bombu.

• Jako odpověď navrhuje USA, že pokud Severní Koreazačne plně dodržovat Mezinárodní dohodu o nešířeníjaderných zbraní, přehodnotí své vztahy a po 45 letechmůže dojít k dohodě.

7.2.2 1991

• Američané v prosinci oficiálně stahují jaderné zbraněz Jižní Koreje. Není jasné zda to ale opravdu udělali.Kolují fámy, že několik zbraní v zemi stále zůstalo ješ-tě z ledna 1958 či roku 1967, kdy země disponovalaneuvěřitelnými 950 hlavicemi.

7.2.3 1992

• V květnu, dovolila KLDR mezinárodnímu týmu zAgentury Atomové Energie (International AtomicEnergy Agency - IAEA), pod vedením Hanse Blixe,popvé navštívit zařízení v Jongbjonu. Blix a USA sedomnívají, že Severní Korea tajně používá zmiňované5MW reaktory.

• Inspektorům se moc nedaří přinášet pozitivní zprávy.V průběhu 6 měsíců jim je opakovaně zakazováno na-vštívit dva podezřelé reaktory a místa na zpracováníjaderného odpadu. IAEA inspektoři také nachází, žeevidence o zpracování jaderného odpadu, nezahrnujecelou produkci.

• V interview pro The Faily Show s Johnem Stewartem(Zakladatel státního sekretariátu Jamese Bakera provýzkum mezinárodních záležitostí) proniklo, že KL-DR měla základy pro jadernou bombu už v letech, kdyvedl tento institut a dnes je velmi pravděpodobné, žeudělali další kus práce na její výrobě. (Státní sekreta-riát vedl od roku 1989 do roku 1992).

7.2.4 1993

• V březnu hrozí Korea vystoupením z Mezinárodnídohody o nešíření jaderných zbraní (Nuclear Non-Proliferation Treaty). I přes tlak republikánů, kteřínestojí o dohodu se Bill Clinton schází s Rebertem

Galluccim a jmenuje ho hlavním vyjednavačem s ko-rejským režimem. Po 89 dnech prohlašuje SeverníKorea, že odstupuje od plánu opustit NPT. (Pro opuš-tění NPT je dána lhůta 3 měsíců)

• V prosinci prohlašuje ředitel IAEA Blix, že SeverníKorea vyrábí atomovou bombu.

• 12. října 1994 Podepisují USA a Severní Koreakorejsko-americkou rámcovou dohodu o řešení krizemírovou cestou. Severní Korea se zavazuje k poza-stavení produkce plutonia výměnou za dodávky ropy,ekonomickou spolupráci a výrobu 2 moderních lehko-vodních reaktorů. Korea rozebírá existující reaktor aspotřebovaný odpad je odvezen ze země. IAEA se sta-huje z KLDR.

• 26. října 1994 Ředitel IAEA Hans Blix se nechá-vá slyšet, že jeho agentura není nakloněna uzavře-né korejsko-americké dohodě, protože dává KLDRspoustu času na zamaskování druhého reaktoru.

• 18. března 1996 Hans Blix připomíná, že Severní Ko-rea stále nespecikovala kolik vlastně vlastní plutonia,jak zavazovala dohoda a varoval, že bez IAEA ztratíUSA přehled, jestli náhodou Korea přece jen nepou-žívá plutonium k výrobě atomové zbraně.

• Říjen 1997Opotřebované atomové palivové tyče bylypod dohledem IAEA uzavřeny do ocelových krytů.

• 31. srpna 1998 Severní Korea vypálila modifikova-nou raketu Tepodong-1 na údajný cíl - severokorej-ský satelit Kwangmyongsong. Experti předpokládají,že sestřelení satelitu byla jen záminka, jak vyzkoušetraketu s velmi dlouhým dostřelem. Raketa přeletělapřes Japonsko, což způsobilo, že Japonsko zastavilosvou finanční pomoc na výrobu lehkovodních reakto-rů.

7.2.5 2002

• 7. srpna Začátek stavby lehkovodní elektrárny. Stavbuprovádí KEDO, pod dohledem amerických expertů nazákladě mírové dohody. Konstrukce má velké zpoždě-ní oproti plánovanému dokončení.

• 3-5. října - James Kelly, zástupce ministra zahraničína návštěvě hlavního města Pchjongjangu vyjádřil svépodezření, že Severní Korea začala opět pracovat naatomové zbrani a výzbroji raket. Navíc dodal, že majídůkazy, že KLDR nevyvezla všechen jaderný odpadna základě mírové smlouvy z roku 1994.

• 16. října - KLDR se přiznává, že tajně pracují navýrobě jaderné zbraně. Chtějí se však vrátit k plá-nu lehkovodních reaktorů výměnou za ropu.

28 KAPITOLA 7. SEVEROKOREJSKÝ JADERNÝ PROGRAM

• 17. října - KLDR začíná být smířlivá - Kim Čong-Ilpovoluje mezinárodním expertům kontrolu jadernýchelektráren, aby se přesvědčili, že jsou opravdu mimoprovoz.

• 20. října - Mírové rozhovory mezi Severní a Jižní Ko-reou v Pchjongjangu jsou podkopány doznáním se-verokorejské vlády o pokračujícím výzkumu. Sever-ní Korea na rozdíl od předchozích 3 dnů začíná svůjprogram bránit, a obviňovat americkou vládu z nedo-držení mírových podmínek ohledně vybudování leh-kovodní elektrárny do roku 2003.

• 14. listopadu - Americký prezident George W. Bushprohlašuje, že listopadová zásilka ropy bude poslední,dokud KLDR opravdu nezastaví výrobu zbraně.

• 4. prosince - KLDR odmítla vpustit do země jadernouinspekci.

• 11. prosince - Rakety korejské výroby Scud nalezenyna lodi u hranic Jemenu. Američané ilegálně zadržu-jí loď, ale později jsou nuceny ji propustit, neboť anijeden ze států neporušil žádný zákon.

• 12. prosince - Obnovení funkce jaderné elektrárnyJongbjon za účelem výroby elektřiny. KLDR to ar-gumentuje slovy, že americké rozhodnutí o zastavenídovozu ropy, je nutí spustit výrobu. USA ruší mírovoudohodu z roku 1994.

• 13. prosince - Severní Korea žádá IAEA o odstraně-ní pečetí, kamer a různého pozorovacího materiálu velektrárně Jongbjon

• 22. prosince - KLDR sama odstraňuje“pozorovací"zařízení v elektrárně.

• 24. prosince - Začínají opravy Jongbjonské elektrárnyvčetně montáže bývalých reaktorů. Navzdory celosvě-tovému tlaku dochází k znovuotevření cest a vlakovédráhy k elektrárně.

• 25. prosince - Severní Korea začíná dopravovat pali-vové tyče, které se používají k výrobě plutonia

• 26. prosince - IAEA prohlašuje, že bylo dovezeno1000 palivových tyčí k Jongbjonskému reaktoru.

• 27. prosince - Korea vyhání poslední dva experty IA-EA ze země. Oficiálně prohlašuje, že otevírá a upra-vuje továrnu, aby mohla začít produkovat plutoniumpro zbraně během několika měsíců.

7.2.6 2003

• 2. ledna - Jižní Korea žádá Čínu, aby využila svéhovlivu na Severní Koreu a pokusila se zmírnit napětíohledně atomového problému. O dva dny později radíRusko, aby se Pchjongjang vzdal jaderného programu

• 6. ledna - IAEA dává ultimátum - vpustit inspektoryOSN do země a zanechat jaderného programu, nebozásah OSN

• 9. ledna - Severní Korea souhlasila na mírových roz-hovorech s Jižní Koreou od 21.ledna

• 10. ledna - KLDR ohlašuje vystoupení z Mezinárodnídohody o nešíření jaderných zbraní.

• 24. ledna - Mírové rozhovory nemají žádný úspěch.Nově zvolený prezident Jižní Koreje navrhuje setkání“z očí do očí" s Kim Čong-Ilem

• 28. ledna - Ve svém novoročním projevu označil BushKoreu jako diktátorský režim, kde lidé žijí pod neu-stálým strachem a hladomorem. Obvinil KLDR, že lžeohledně svého jaderného projektu a řekl“Amerika asvět se nenechá vydírat.”Na druhý den označuje KL-DR projev Bushe jako“neoddiskutovatelné prohláše-ní agresivity k narušení režimu KLDR”a označila hojako“nestoudného šarlatána”. Do médiích však vy-hlásili, že mají zájem na mezinárodních rozhovorecha neagresivním řešení.

• 31. ledna - Nespecifikovatelné tajné služby prohlásily,že během ledna satelit zaměřený na elektrárnu v Jon-gbjonu zaznamenal velký pohyb, což potvrzuje obavy,že Severní Korea se snaží znovu zpracovávat plutoni-um pro atomovou bombu. Mluvčí Bílého domu AriFleischner pronesl krátké prohlášení, že Severní Koreastále jen provokuje a snaží se jen zastrašit a vydírat.

• 4. února Spojené státy prohlašují, že zvažují rozmís-tění jednotek v pacifickém prostoru a vrátí své pozem-ní jednotky na území Jižní Koreje jako zastrašujícíprostředek proti agresi KLDR.

• 5. února - KLDR říká, že kompletně reaktivovala to-várnu a vyrábí nyní plutonium podle plánu.

• 6. února - KLDR varuje USA, že jakékoliv rozhod-nutí rozmístit své vojáky v regionu by mohlo vést kpreventivnímu útoku na tyto jednotky.

• 16. února - Kim Čong-Il slaví 61 let, ale státní médiavarují obyvatelstvo, aby bylo vysoce ostražité.

• 17. února - USA a Jižní korea plánují společné vojen-ské cvičení na březen

7.2. CHRONOLOGICKÝ VÝVOJ UDÁLOSTÍ 29

• 24. února - Severní Korea odpaluje raketu, která do-padla do moře mezi Jižní Koreou a Japonskem.

• 25. února - Ro Mu-Hjon zvolen prezidentem JižníKoreje

• 2. března - Čtyři severokorejské byli zachycené i me-zinárodní leteckém prostoru a 22 minut tajně proná-sledovány.

• 10. března - Severní Korea vypaluje druhou raketu domoře mezi Jižní Koreou a Japonskem.

• 22. března - Zatímco dopadají bomby na Irák, JižníKorea a USA pořádají vojenské cvičení, blízko demi-litarizované zóny. Nervózní Severní Korea ruší všech-ny rozhovory s Jižní Koreou

• 1. dubna - USA prohlašuje, že“neviditelná" letadla,která se zúčastnila cvičení zůstanou na místě i po jehokonci.

• 12. dubna - Severní Korea souhlasí s diskuzí s USA

• 23. dubna - Rozhovory začínají v Pekingu. Za stra-nu USA vede rozhovory zástupce ministra zahraničíJames Kelly, za stranu KLDR Li Gun

• 24. dubna - Severní Korea tvrdí USA, že vlastní ja-dernou zbraň a má 8.000 opotřebovaných palivovýchtyčí (na kterých se nachází plutonium) a je schopnavyrobit další zbraně k zastrašení. Nabízí ukončení je-jich výroby, pokud USA zruší dohodu s Jižní Koreou zroku 1992, která zakazuje přítomnost jaderných zbra-ní na poloostrově.

• 15. května - Jihokorejský prezident Ro Mu-Hjon sesetkávám s G.W.Bushem za účelem projednání situa-ce. Ze strachu však se zrušením dohody nesouhlasí.

• 9. června - KLDR prohlašuje, že vyrobí více jader-ných zbraní zastrašujícího účelu, dokud USA neskončíse svou nepřátelskou politikou. Atomové bomby vlast-ní jen na svou obranu

• 9. července - Jihokorejská informační agentura pro-hlašuje, že Severní Korea začala zpracovávat malémnožství z 8000 palivových tyčí

• 1. srpna - Severní Korea souhlasí s šestistrannými dis-kuzemi. K jednání jsou pozvány kromě USA a KLDR,Japonsko, Čína, Jižní Korea a Rusko.

• 27-29. srpna - jedná se v Peking, ovšem slibovaný“most mezi Washingtonem a Pchjongjangem”se vy-

budovat nepodařil. Delegáti ale souhlasí, že se opětsejdou.

• 2. září - Severní Korea oficiálně prohlásila, že začalazpracovávat palivové tyče

• 30. září - KLDR souhlasí k návratu za jednací stůl.Říká, že je připravena zvážit nabídku míru USA a zru-šení embarga za ukončení programu.

• 9. prosince - Korea nabízí pozastavení programu vý-měnou za zrušení všech embarg. Dokud však Wa-shington nebude souhlasit, nebudou probíhat žádnédalší rozhovory. USA nesouhlasí a požaduje přímézrušení -nikoli další rozhovory - výměnou za zrušeníembarg.

• 27. prosince - KLDR souhlasí s dalšími rozhovory vprůběhu začátku roku 2004

7.2.7 2004

• 2. ledna - Jižní Korea potvrzuje že KLDR odsouhla-sila přístup skupině amerických expertů do jadernéelektrárny Jongbjon

• 10. ledna - Neoficiálně americký tým navštěvuje tzv.“zastrašující jaderné" středisko v Jongbjonu

• 22. ledna - Vědec Siegfried Hecker, člen týmu, řekl vamerickém kongresu, že jim bylo ukázáno plutoniumpřipravené na výrobu zbraně, ale žádná známka jader-né zbraně

• 25. února - Druhé kolo šestistranných diskuzí v Pekin-gu

• 23. května - Atomoví experti OSN dali najevo, že vy-šetřují podezření, že Severní Korea tajně posílá urando Libye.

• 23. června - Třetí kolo šestistranných diskuzí - USAnabízí ropnou pomoc za zastavení projektu. Opět bez-úspěšně.

• 24. července - KLDR odmítá zodpovědnost za uranv Libyi. Obviňuje USA ze zostřování diskuze a rušívšechny rozhovory.

• 23. srpna - Severní Korea otevřeně hovoří oG.W.Bushovi jako o imbecilovi a “tyranovi, kterýodsunul do stínu i Hitlera”. Bush hovoří o Kim Čong-Ilovi jako“zamindrákovaném tyranovi”

• 28. října - Severní Korea prohlašuje že zpracovalaplutonium ze všech 8000 tyčí a vyrábí další hlavice,určené na obranu proti atomové hrozbě Spojených stá-tů.

30 KAPITOLA 7. SEVEROKOREJSKÝ JADERNÝ PROGRAM

7.2.8 2005

• 14. ledna - Severní Korea chce znovu jednat.

• 19. ledna - Nově zvolená ministryně Condoleezza Ri-ceová označuje KLDR jako jednu ze šesti zemí tzn.“Základen zla, ve kterých musí USA pomoci nastolit

svobodu.

• 10. února - KLDR ruší nabídku k jednání, na blíženespecifikované období. Obviňuje Bushovu adminis-trativu jako zaujatou.

• 18. dubna - Jižní Korea informuje, že reaktor Yun-gbyon byl pozastaven aby mohl být vyjmut nový ja-derný odpad pro výrobu dalších zbraní

• 1. května - Severní Korea vypaluje raketu krátkéhodoletu do Japonského moře zrovna v době, kdy majíschůzku zástupci Mezinárodní dohody o nešíření ja-derných zbraní.

• 11. května - Korea potvrzuje, že získala plutonium zvypnutého reaktoru a zvyšuje tak svůj jaderný arzenál.

• 16. května - PO 10 měsících první diskuze mezi Se-verní a Jižní Koreou.

• 7. června - Čínský vyslanec pro OSN prohlásil, žeSeverní Korea se během pár týdnů chce vrátit k šes-tistranným diskuzím.

• 12. června - Jižní Korea nabízí KLDR obrovskémnožství elektřiny jako stimul k zastavení jadernéhoprogramu.

• 25. června - Čtvrté kolo šestistranných diskuzí, kterése 7. srpna dostává do slepé uličky. 13. jsou diskuzeobnoveny. Severní Korea požaduje lehko-vodní reak-tory.

• 20. listopadu - KLDR neukončí svůj program dokudnedostane lehko-vodní generátor. Jiná diskuze nepři-padá v úvahu.

• 20. prosince - To se USA nelíbí, obě strany se znovurůzně obviňují. Severní Korea prohlašuje, že začínádodělávat rozestavěný reaktor po svém, když USA ne-chtějí tohle řešení

7.2.9 2006

• 4. června - Severní Korea vypaluje nejméně 6 raket,včetně Taepong-2 (raketa dlouhého dostřelu). 5. červ-na pokusy opakuje a nedbá na celosvětové varování. 6.června KLDR prohlašuje, že v testech bude pokračo-vat, pokud za poslední testy budou následovat jakéko-liv další postihy. Americká televize cituje tajné služby,

Místo výbuchu z 9. října 2006, zdroj: Geologické středisko Spoje-ných států

které hlásí, že Korea má připraveny další rakety na od-pálení.

• 3. října - Severní Korea prohlašuje, že plánuje testjaderné zbraně, jako reakci na politiku USA

• 5. října - Americký velvyslanec důrazně varuje přednadcházejícím testem, s tím, že tento akt bude bránjako obrovská provokace.

• 9. října - Severní Korea prohlásila, že provedla jader-ný test. Oficiální severokorejská agentura, uvedla, žetest byl podzemní a úspěšný a že radioaktivita nepro-sakuje. Jižní Korea specifikovala čas na 10:36 a po-lohu - blízko města Kilju. Podle odborníku proběhlo vtéto oblasti zemětřesení o síle 4,2 Richterovy stupnice.

• 10. října - Několik západních vědců zpochybnilo, žetento test byl úspěšný. Síla výbuchu byla přibližná ja-kožto 500m2*[zdroj?], což však v porovnáním testyIndie či Pákistánu z let 1998, bylo 24x, resp. 50x mé-ně

• 14. října - OSN přijalo rezoluci jež zavadí obrovskésankce na Severní Koreu. U Ruska a Číny se nedostalotakové podpory, jako od ostatních zemí.

• 18. prosince - Šestičlenné jednání opět pokračují

7.4. REFERENCE 31

7.2.10 2007

• 13. ledna - Severokorejský jednatel Song-Il-ho sdělilsvému protějšku Taku Jamasaki z Japonska, že dalšítest bude záležet na chování USA.

• 16. ledna - Je dojednán Berlín jakožto neutrální mís-to pro jednání. Severní Korea toto jednání považujeza dvoustranné, USA jakožto přípravu na další kološestičlenného jednání.

• 26. ledna - Hlavní ruský vyjednavač Alexandr Los-jukov prohlásil, že další šestistranné diskuze začnouněkdy na konci února či začátku března. Nejspíše 5.3.- 8.3. 2007

• 14. února - Hlavní ruský jaderný velvyslanec JurijGrabovski zjišťuje kritické množství přechovávanéhoplutonia, jež podle jeho slov vystačí až na 28 jadernýchbomb. Tuto situaci následně odsoudí celý svět.

7.2.11 2009

• 25. května KLDR provedla svou druhou jadernouzkoušku, což přimělo Radu Bezpečnosti OSN kezpřísnění sankcí*[2]

7.2.12 2012

• 1. března, po diplomatických jednáních s USA sou-hlasila KLDR s přerušením jaderných testů a raketdlouhého doletu stejně jako programu na obohacováníuranu. Též souhlasí s monitorováním reaktoru v Jon-gbjonu inspektory OSN. To vše za dovezení potravinpro severokorejský lid.*[3]

7.2.13 2013

• 30.března - KLDR otevřeně vyhlásila válku Jižní Ko-reji, Kim Čong-un nařizuje raketovým vojskům bojo-vou pohotovost. Americké ministerstvo zahraničí tvr-dí, že je USA schopno bránit sebe i své spojence. Se-verokorejská agentura KCNA uvádí, že toto opatřenívyprovokovaly americké bombardéry B-2, které nadKLDR prolétaly. (Zpráva KCNA)

7.3 Balistické rakety

V roce 2009 bylo provedeno několik testů balistických ra-ket. 5. dubna 2009 byla odpálena raketa dlouhého doletu,která údajně (dle oficiálních informací) vynesla na oběžnou

dráhu komunikační satelit. 26. května 2009 byly odpále-ny 3 rakety krátkého doletu. 4. července 2009 bylo odpá-leno 7 balistických raket, z čehož dle jihokorejské agen-tury Jonhap byly 3 dlouhého doletu, schopné zasáhnoutJaponsko.*[2].KLDR dle některých zdrojů disponuje raketami krátkéhodoletu s doletem do 150 km, raketami Scud-B (Hwasong-5) s doletem 340 km, Scud-C (Hwasong-6) s doletem 500km, Scud-D (Rodong-1) s doletem až 1300 km, Rodong-2 s doletem až 2000 km, Tepodong-1 s doletem až 2300km, rakety typu IRBM (Musudan) s doletem až 3000 kma pracuje na vývoji rakety Taepodong-2 s předpokládanýmdoletem 4500 až 6700 km*[2].

7.4 Reference[1] Severní Korea odpálila jadernou bombu, svět je zděšen

[2] KLDR chřestí Nippon mlčí, týdeník Euro, 13. července2009, číslo 28, str. 48

[3] KLDR souhlasí s moratoriem na svůj jaderný program

7.5 Literatura• Buzo, Adrian: Partyzánská dynastie, BB Art, Brno

2003

7.6 Externí odkazy• Korejský jaderný program – uvedení do problematiky,

publikováno 24.11.2003 na www.globalpolitics.cz, včeštině

Kapitola 8

United States Geological Survey

Znak USGS

Logo

United States Geological Survey (USGS) je americkánezávislá vědeckovýzkumná vládní agentura. Je součástístruktur Ministerstva vnitra. Pracovníci agentury zkoumajígeografii, USA, přírodní zdroje a přírodní katastrofy.USGS se zabývá čtyřmi vědeckými disciplínami: biologií,geografií, geologií a hydrologií. Zaměstnává kolem 10 000lidí, její sídlo je v Restonu ve Virginii. Rozpočet služby vroce 2006 byl 971 milionů dolarů. Další hlavní úřadovnyjsou v Lakewoodu v Coloradu (Denver Federal Center) a

Hlavní sídlo USGS v Restonu (Virginie)

Menlo Parku v Kalifornii.USGS byla založena 3. března 1879 jako nezávislá výzkum-ná organizace, od roku 1962 se také podílí na výzkumu apořizování map Země, Měsíce a planet. Spolupracuje na-příklad s NASA, Národním úřadem pro oceán a atmosféru.

8.1 Ředitelé USGS

• 1879–1881 Clarence King

• 1881–1894 John Wesley Powell

32

8.2. EXTERNÍ ODKAZY 33

• 1894–1907 Charles Doolittle Walcott

• 1907–1930 George Otis Smith

• 1930–1943 Walter Curran Mendenhall

• 1943–1956 William Embry Wrather

• 1956–1965 Thomas Brennan Nolan

• 1965–1971 William Thomas Pecora

• 1971–1978 Vincent Ellis McKelvey

• 1978–1981 Henry William Menard

• 1981–1993 Dallas Lynn Peck

• 1994–1997 Gordon P. Eaton

• 1998–2005 Charles G. Groat

• od roku 2006 Mark Myers

8.2 Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu United States Ge-ological Survey ve Wikimedia Commons

• Oficiální stránky

Hlavní portály USGS

• Hydrologie

• Geologie

• Geografie

• Biologie

Kapitola 9

Smlouva o nešíření jaderných zbraní

Smlouva o nešíření jaderných zbraní (anglicky: Treatyon the Non-Proliferation of Nuclear Weapons) je smlouva,která má omezit šíření jaderných zbraní, která byla pode-psána 1. července 1968 a vstoupila v platnost v roce 1970. Vsoučasnosti je smlouva podepsána 189 zeměmi, z nichž 5 -Spojené státy americké, Spojené království, Francie, Ruskoa Čína vlastní jaderné zbraně. Myšlenkou této smlouvy je,že se státy, které vlastní jaderné zbraně, zaváží k jadernémuodzbrojení, zatímco státy, které nevlastní jaderné zbraně,se vzdají práva je vyrábět nebo je jinak získávat.*[1] Naoplátku, že se státy, které nedisponují jadernými zbraněmivzdají jejich výroby, jim byl přislíben rovnoprávný přístupk jaderným technologiím.*[1] Jedinými státy, které smlou-vu nepodepsaly jsou Indie, Izrael a Pákistán, Severní Koreasmlouvu přijala, a později vypověděla. Všechny tyto státytaké pravděpodobně jaderné zbraně vlastní.*[2]

9.1 Odkazy

9.1.1 Poznámky

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NuclearNon-Proliferation Treaty na anglické Wikipedii.

[1] Greenpeace a nešíření jaderných zbraní [online]. Greenpea-ce, [cit. 2008-05-16]. Dostupné online.

[2] VLČEK, Tomáš. Izraelské jaderné odstrašování [online].Internetový politologický časopis e-Polis, 2009-4-22, [cit.2010-10-02]. Dostupné online. (čeština)

9.1.2 Externí odkazy

• Dílo Smlouva o nešíření jaderných zbraní ve Wi-kizdrojích

• (anglicky) MAAE - Smlouva o nešíření jadernýchzbraní

• (česky) Britské listy - Rozkládá se smlouva o nešířeníjaderných zbraní

• (česky) Státní ústav pro jadernou bezpečnost - Výkonkontroly nešíření jaderných zbraní

• (česky) OSN - Svět jedná o otázce nešíření jadernýchzbraní

34

Kapitola 10

Korejský poloostrov

Možná hledáte: Korea.Korejský poloostrov je jedním z asijských poloostrovů.

Korejský poloostrov

Nalézá se ve Východní Asii. Jeho rozloha činí 220 847 km2

a v současnosti se na něm rozkládají dva státy – KLDR aJihokorejská republika. Poloostrov omývá ze západu Žlutémoře, z jihu Korejský průliv a z východu Japonské moře. Je-ho východní část je hornatá, na západě se nachází pobřežnínížiny. Západní pobřeží je velmi členité se spoustou ost-rovů. Z pohoří jmenujme Pujonryong Sanmaek, RangnimSanmaek, T'Aebaek Sanmaek a Sobaek Sanmaek Nejvyššíhorou je Pektusan s výškou 2447 m n. m. Vodstvo zastu-pují řeky Amnokkang, Tedong, Hangang a Nakdonggang ajezera (Changjin Ho).

35

Kapitola 11

Žluté moře

Žluté moře (čínsky ⻩海, pchin-jin Huáng Hǎi, českýpřepis Chuang-chaj, korejsky , transliterováno HwangHae), v Koreji někdy nazývanéZápadní moře (korejsky

, hanča⻄海, transliterováno Seo Hae), leží na severnímokraji Východočínského moře, které je okrajovým mořemTichého oceánu. Moře je vklíněno mezi pevninskou Čínu aKorejský poloostrov. Své jméno získalo Žluté moře podlepísku, který charakteristicky zbarvuje jeho vody a který másvůj původ v mohutném toku Žluté řeky.Geologicky je dno Žlutého moře pokleslou částíSeveročínské nížiny a patří k severočínské desce.

36

Kapitola 12

Korejský průliv

Cušimský průliv odděluje Japonsko od Korejského poloostrova

Korejský průliv (japonsky 海 – Cušima Kaikjó,korejsky 대한해협 – Tähan hähjŏp) je průliv spojují-cí Japonské moře s Východočínským mořem. Na severo-východě je ohraničen Korejským poloostrovem, na jiho-východě japonskými ostrovy Kjúšú a Honšú. Délka celé-ho průlivu je 200 kilometrů a běžná hloubka je 90 metrů.Nejvýznamnějším ostrovem v průlivu je Cušima, která ležízhruba uprostřed a rozděluje průliv na dvě části, z nichž tavětší a východní se nazývá Cušimský průliv. Dalším většímostrovem je Iki.Cušimským průlivem teče Cušimský proud, který vzni-ká jako větev teplého proudu Kurošio a posléze obtékáSachalin a vtéká do Ochotského moře.

Obrázky, zvuky či videa k tématu Korejský průliv veWikimedia Commons

12.1 Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Koreastraßena německé Wikipedii.

37

Kapitola 13

Japonské moře

Japonské moře nebo Východní moře (japonsky ⽇本海[Japonské moře], korejsky 해 [Východní moře], ruskyЯпонское море) je okrajové moře západního Tichého oce-ánu.

13.1 Geografie

Japonské moře je na východě ohraničeno japonskýmiostrovy Hokkaidó, Honšú a Kjúšú a ruským ostrovemSachalin a na západě Korejským poloostrovem a pevnin-ským Ruskem. Na jihozápadě je spojeno Korejským průli-vem s Východočínským mořem a na severu Tatarským prů-livem a La Pérousovým průlivem s Ochotským mořem. Navýchodě je mezi japonskými ostrovy spojeno Cugarským aŠimonoseckým průlivem s Tichým oceánem.

• Největší hloubka: 3 742 metrů

• Průměrná hloubka: 1 752 metrů

• Rozloha: 978 000 km²

13.2 Spor o název

Japonsko a Korea spolu vedou spor o mezinárodní názevtohoto moře. Japonsko prosazuje název Japonské moře (Seaof Japan), Severní Korea Východní korejské moře (East Seaof Korea) a Jižní Korea Východní moře (East Sea).Současné standardní mezinárodní označení (Japonské mo-ře) bylo přijato Mezinárodním hydrografickým úřadem (In-ternational Hydrographic Bureau) v roce 1919, kdy bylaKorea pod japonskou koloniální nadvládou.

13.3 Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Japonské mořeve Wikimedia Commons

• Slovníkové heslo Japonské moře ve Wikislovníku

• Slovníkové heslo⽇本海 ve Wikislovníku

38

Kapitola 14

Dějiny Jižní Koreje

Dějiny Jižní Koreje začínají jejím založením 15. srpna1948, ačkoli I Sung-man vyhlásil nezávislost již dva dnypřed tímto datem.V důsledku japonské okupace Koreje, která skončila japon-skou porážkou ve druhé světové válce v roce 1945, byla Ko-rea rozdělena podél 38. rovnoběžky v souladu s dohodou vOSN. USA spravovaly jižní část a SSSR severní část. Ko-rejská prozatímní exilová vláda byla ignorována, předevšímkvůli americkým obavám z toho, že byla komunisticky ori-entovaná. Toto rozdělení mělo být pouze dočasné a Koreaměla být vrácena korejskému lidu poté, co by USA, SSSR,ČLR a Spojené království dosadily vhodnou vládu. Sovětia Američané se ale nebyli schopni dohodnout na společnésprávě Koreje. To vedlo v roce 1948 ke vzniku dvou samo-statných vlád, přičemž obě se považovaly za jedinou zákon-nou vládu celé Koreje. Po korejské válce došlo ke stabilizacisituace, odcizení obou zemí s jejich vzájemné izolaci.Následná historie Jižní Koreje je poznamenána obdobímistřídání demokratických a autokratických vlád. Civilní vlá-dy jsou obvykle číslovány od první republiky v čele s ISung-manem až po současnou šestou republiku. První re-publika, která byla po svém založení demokratická, se stá-vala čím dál více autokratickou, až nakonec v roce 1960padla. Druhá republika byla silně demokratická, ale běhemméně než jednoho roku byla svržena a nahrazena autokra-tickým vojenským režimem. Třetí, čtvrtá a pátá republikabyly nominálně demokratické, ale jsou často považovány zapokračování vojenské vlády. V roce 1987 došlo k nástupušesté republiky a stabilizaci země v liberální demokracii.Od svého založení Jižní Korea zaznamenala značný pokrokve vzdělávání, ekonomice a kultuře. Vzdělání, a to zejménana terciární úrovni, zaznamenalo výrazný skok vpřed. Ač-koli po korejské válce patřila mezi nejchudší státy světa, odté doby její ekonomika zaznamenala rapidní růst a zařadilase mezi asijské tygry. Dnes je Jižní Korea plně vyspělýmstátem s ekonomikou světového významu a 15. nejvyššímHDP na světě.

14.1 Americká vojenská správa1945-1948

Síly USA se vylodily v Inčchonu 8. září 1945 a krátce po-té USA nastolily vojenskou vládu. Vlády se ujal americkýgenerál John R. Hodge, který v říjnu 1945 ustavil korejskýporadní sbor. Rok poté byl vytvořen prozatímní zákonodár-ný sbor a prozatímní vláda, vedené Kimem Kju-sikem a ISung-manem. V prosinci 1945 se sešla konference v Mosk-vě zaměřená na vyřešení korejské otázky. Bylo diskutová-no pětileté poručnictví a byla ustavena společná americko-sovětská komise. Komise se občasně setkávala v Soulu, alejednání o vytvoření vlády uvázla na mrtvém bodě. V září1947 proto USA předložily tuto otázku Valnému shromáž-dění OSN.Jednání ale selhala a 12. prosince 1948 uznalo Valné shro-máždění OSN Korejskou republiku (Jižní Koreu) jako je-dinou právoplatnou vládu Koreje. Severní a Jižní Korea sestaly oddělenými státy s diametrálně odlišnými politickými,ekonomickými a sociálními systémy.

14.2 První republika 1948-1960

15. srpna 1948 byla vyhlášena Korejská republika a I Sung-man se stal jejím novým prezidentem. 12. prosince 1948generální shromáždění OSN uznalo rezolucí 195 Korejskourepubliku za jedinou právoplatnou vládu Koreje. Iova vlá-da úspěšně potlačila prokomunistické povstání na Čedžu apovstání v Sunčchonu a Josu.

14.2.1 Korejská válka

Související informace naleznete také v článkuKorejská válka.

V červnu 1950 překročila vojska KLDR hraniční rovnoběž-ku a zahájila tak Korejskou válku. Spojenými státy a OSN

39

40 KAPITOLA 14. DĚJINY JIŽNÍ KOREJE

podporovaný jih a komunistickým blokem zaštiťovaný se-ver se nakonec dostaly do slepé uličky a musely podepsatpříměří v roce 1953, kdy byl Korejský poloostrov rozdě-len demilitarizovanou zónou přibližně v oblasti původní de-markační linie.Vláda I Sung-mana byla nakonec svržena v dubnu 1960 bě-hem tzv. dubnové revoluce, což bylo studentské a dělnicképovstání.

14.3 Druhá republika 1960-1961

Po svržení I Sung-mana vládě předsedal ministr zahra-ničí Ho Čong. Podle nové ústavy se Jižní Korea stalaparlamentní republikou, což byl výjimečný stav, poněvadžvždy předtím i potom byla republikou prezidentskou. Shro-máždění zvolilo prezidentm Jon Po-sona a premiérem ČangMjona. Republika ale nebyla schopna implementovat po-třebné reformy a čelila lidovým protestům. 16. května 1961byla svržena pučem vedeným Pak Čong-huiem.

14.4 Vojenská vláda 1961-1963

Pak Čong-hui byl vojenský generál. Základem jeho vlá-dy se stala nově zřízená tajná policie (KCIA), která mě-la pravomoc zatýkat nepřátele vlády a režimu, běžné by-lo i mučení. V prosinci proběhlo referendum o návratu kprezidentskému systému, které bylo údajně schváleno 78%hlasů. Pak kandidoval za nově vytvořenou demokraticko-republikánskou stranu, jejíž členové byli zejména funkcio-náři KCIA a v roce 1963 těsně vyhrál prezidentské volby.

14.5 Třetí republika 1963-1972

Pak se rozhodl vybudovat silně exportní a vládou přísněřízenou ekonomiku. Infrastrukturu financoval předevšímz japonských investic, s čímž byla spojena normalizacekorejsko-japonských vztahů, která vyvrcholila smlouvou ovzájemných vztazích z roku 1965. To ovšem budilo ne-chuť v korejské veřejnosti, která byla po dlouhé japonskékolonizaci silně protijaponsky naladěná. Pakova zahranič-ní politika stála, jako u jeho předchůdců, na vztazích seSpojenými státy. S tím souviselo o jihokorejské angažmáve vietnamské válce, Pak poslal do Vietnamu 320 tisíc vo-jáků.Původně slíbil, že odejde z funkce roku 1971, ale slib nedo-držel, naopak poté režim ještě více oddemokratičtěl: vyhlá-sil stav ohrožení, rozpustil parlament, zrušil ústavu a zesílilcenzuru. Již předtím však ústavně zaručené svobody bylyspíše formálními proklamacemi.

Zatímco v počátcích vlády měl Pak ve veřejnosti spíše pod-poru, po roce 1971 ji rychle ztrácel. 17. října 1972 vyhlásilstanné právo, rozpustil Národní shromáždění a pozastavilústavu.

14.6 Čtvrtá republika 1972-1979

Čtvrtá republika začala přijetím nové ústavy, zvané ústavaJusin. Tím získal Pak kontrolu nad parlamentem možnostbýt doživotním prezidentem. Přes sociální nepokoje eko-nomika kvetla díky pětiletkám a konglomerátům zvanýmčeboly, obdobě japonských zaibacu. Většina růstu byla za-ložena na zahraničních investicích.Nespokojenost nad jeho vládou ale vyvrcholila mohutnýmidemonstracemi roku 1979, které organizovaly předevšímstudenti (tzv. Pu-Ma nepokoje). Na 400 lidí bylo zatčeno,nepokoje však neustávaly, demonstranti začali útočit na po-licejní stanice i sídla vládnoucí strany. Během vrcholnýchnepokojů byl Pak zavražděn šéfem tajné služby Kim Če-gjuem. Ten se hájil vlastenectvím a tím, že Pak byl překáž-kou na cestě k demokracii. Průběh atentátu a jeho motivyjsou ovšem dodnes nejasné.

14.7 Pátá republika 1979-1987

Po atentátu převzal roli prezidenta dosavadní premiér ČchöKju-ha, ale jen o 6 dní později byl sesazen generálemČonem Tu-hwanem v puči z 19. prosince. V květnu ná-sledujícího roku vypukly studentské a dělnické protesty.Čon 17. května vyhlásil stanné právo, ale protesty eskalo-valy a následujícího dne vypuklo povstání v Kwangdžu, vdůsledku kterého zahynulo 191 lidí. V září téhož roku bylČon zvolen nepřímou volbou prezidentem. Byla přijata no-vá ústava s prezidentským systémem, ale vláda prezidentabyla omezena na jedno sedmileté funkční období. V tomtoobdobí také pokračoval ekonomický rozvoj.Masakr v Kwangdžu však nezůstal zapomenut a existovalasilná opozice vůči vládě vzešlé z vojenského puče. V červnu1987 během červnového hnutí za demokracii vyšly milio-ny studentů a občanů do ulic, aby protestovaly proti vládě.29. června 1987 vládní prezidentský kandidát Ro Tche-uustoupil požadavkům a vydal prohlášení o politických re-formách, které obsahovalo konání přímých prezidentskýchvoleb a obnovení občanských práv. V říjnu 1987 byla re-vidovaná ústava schválena národním referendem a přímévolby na nového prezidenta se konaly v prosinci, čímž pátárepublika skončila.

14.9. EXTERNÍ ODKAZY 41

14.8 Šestá republika 1987-současnost

Šestá republika byla nastolena v roce 1987 a zůstává sou-časnou republikou.

14.8.1 Ro Tche-u, 1988-1993

Ro Tche-u nakonec v první přímé volbě za 16 let zvítě-zil, přestože byl vojenským generálem a jedním z vůdcůČonova puče, protože opozice se nedokázala dohodnout nadostatečně silném protikandidátovi. Ro Tche-u byl jednímz hlavních organizátorů letních olympijských her v Souluroku 1988.

14.8.2 Kim Jong-sam, 1993-1998

Kim Jong-sam byl prvním korejským civilním prezidentemza 30 let. V roce 1997 Jižní Koreu silně zasáhla asijská fi-nanční krize, země musela požádat o pomoc MMF.

14.8.3 Kim Te-džung, 1998-2003

Kim Te-džung zvítězil v prezidentských volbách v prosinci1997. Na čtvrtý pokus podařilo nejvyšší post získat po bra-vurně zvládnuté, nadměrně vyostřené kampani, díky eko-nomickému otřesu způsobenému asijskou finanční krizí ahlavně díky spojenectví s dřívějším arcinepřítelem KimČong-pchilem a rozštěpení vládního tábora. Po své inaugu-raci v únoru 1998 vyhlásil tzv.“občanskou vládu”(kungminčongbu) a zahájil Program slunečního paprsku (rovněž slu-neční politika, hepit čongčchek, angl. Sunshine policy), kte-rý mu prospěl při zisku Nobelovy ceny za mír pro rok 2000a nezanedbatelně rovněž prospěl severokorejskému komu-nistickému režimu přísunem trvale chybějících financí.

14.8.4 Ro Mu-hjon, 2003-2008

Ro Mu-hjon proslul výrazně populistickým stylem a řadoukontroverzních politických kroků na domácí i mezinárod-ní scéně. Stal se prvním jihokorejským prezidentem, protikterému Národní shromáždění zahájilo proceduru tzv. im-peachmentu. Ústavní soud sice obvinění v několika bodechshledal jako opodstatněná, ale nikoli tak závažná, aby Roaprezidentského úřadu zbavil.

14.8.5 I Mjong-bak, 2008-2013

I Mjong-bak v roce 2007 zvítězil v prezidentských volbách,když získal 48,7 procent hlasů. Funkce se ujal v únoru 2008.Ihned začal realizovat svůj plán na pozvednutí jihokorej-ské ekonomiky (tzv. plán 7-4-7), jehož součástí byla roz-sáhlá privatizace (jihokorejská ekonomika měla vždy dostirozsáhlý státní sektor) i kontroverzní plán na vybudování540 kilometrů dlouhého vodního kanálu spojujícího Soul aPusan. Plán 7-4-7 byl nazván podle základních ekonomic-kých cílů: sedmiprocentní růst HDP, 40 000 dolarů HDP nahlavu a sedmá největší ekonomika světa. Jeho ekonomickástrategie byla někdy též nazývána“mbnomika”. Jeho vláduovšem provázela řada korupčních skandálů.V zahraničních vztazích krom tradičního spojenectví sUSA vsadil též na dialog s Japonskem, Čínou a Ruskem.Po vypuknutí finanční krize roku 2008 dokonce iniciovaltzv. tripartitu, pravidelné schůzky nejvyšších představite-lů Koreje, Číny a Japonska, na nichž koordinují svůj boj skrizí. Za jeho vlády byla Korea pozvána do skupiny G 20 abyla také první zemí nepatřící do G 8, která hostila summitG 20. Svět Iho nicméně nejvíce vnímal jako aktéra zhorše-ní vztahů se Severní Koreou a v souvislosti s několikerouhrozbou znovuvypuknutí vojenského střetu dvou Korejí.

14.8.6 Pak Kun-hje, 2013-současnost

Pak Kun-hje byla prezidentkou zvolena ve volbách kona-ných 19. prosince 2012. Do úřadu nastoupila 25. února2013 a stala se tak první ženou v jihokorejském prezident-ském úřadu. Je dcerou bývalého prezidenta a diktátora PakČong-huie, který se v zemi přes kontroverze spojené s jehoosobou těší stále značné oblibě.

14.9 Externí odkazy• Korean History Research Organization

Kapitola 15

Tři království Koreje

Tři státy (korejsky: Samguk) byly království Kogurjo,Pekče (též Päkče) a Silla, které zahrnovaly Korejský po-loostrov a Mandžusko, od 1. století př. n. l. do 7. století n.l. Před i během období Tří království existovala na tomtoúzemí i jiná menší království a kmenové svazy, napříkladPujo, Kaja (též Karak nebo Kara), Východní Je, Okčo, atd.Za počátek období je tradičně považován rok 57 př. n. l.,kdy království Saro (později Silla) na jihovýchodě polo-ostrova získalo autonomii od Čínské říše dynastie Chan.Kogurjŏ rozkládající se severně a jižně od řeky Jalu (čínskéjméno, korejsky Amnŏk) získalo nezávislost na Číně v roce37 př. n. l. Roku 18 př. n. l., uprchli dva princové Kogurjaz prohrané bitvy a založili Päkče na jihozápadě poloostro-va (dnešní Jižní Korea), jehož hlavní město bylo Hansŏng,později Ungdžin (dnešní Kŏngdžu) a nakonec Sabi (dnesPujŏ). Království Kaja se odtrhlo od Päkče v 1. století n. l.Konec dynastie Chan na začátku 3. století urychlil dalšívývoj Tří států. Všechna království sdílela stejnou kultu-ru. Šíření konfucianismu v korejské vyšší společnosti po-kračovalo již od 1. století n. l. Později byl zcela vytlačenbuddhismem.

15.1 Kogurjo

největší ze tří, mělo dvě hlavní města. Tchung-kou, cha-rakteru spíše vojenského ležení, vystřídal 427 Pchjongjang.Království od počátku sousedilo s Čínou a dobývalo kou-sek po kousku stále vzdálenější části území Mandžuska av roce 313 zničilo čínskou kolonii Nangnang (čínsky Lo-lang). Kulturní vliv Číny přetrvával do roku 372, kdy se dozemě dostal buddhismus. V roce 589 se dynastii Suej po-dařilo sjednotit Čínu a v roce 612 dosáhla čínská armáda osíle více než 300 000 mužů Pchjongjangu, kde byla vláká-na do léčky početně mnohem slabší armádou generála UldžiMun-doka a takřka celá pobita.

15.2 Pekče

Ve 4. století Päkče prosperovalo a dominovalo celé jižníčásti poloostrova. V roce 384 se zde stal buddhismus stát-ním náboženstvím. Období největšího rozmachu skončilov roce 475, kdy bylo hlavní město Hansŏng obsazeno Ko-gurjem.

15.3 Silla

Je známo, že po přejmenování království Saro na Silla 503,jím bylo pohlceno během první poloviny 4. století celékrálovství Kaja. Hlavním městem Silly byl Kŭmsŏng (ny-ní Kjongdžu). Buddhismus se zde stal oficiálním nábožen-stvím v roce 528.Ve spojenectví s čínskou říší dynastie Tchang, stát Silla v ro-ce 668 obsadil Kogurjŏ, když předtím roku 660 dobyl Päk-če. Tím končí období Tří států a začíná období SjednocenéSilly.Názvy „Samguk“nebo „Tři státy“byly použity v názvechkorejských klasických textů Samguk Sagi a Samguk Yusa.

15.4 Prameny• Dějiny Koreje, Nakladatelství Lidové noviny 2001,

ISBN 80-7106-411-4

• Jiří Jameš -Dokonale utajená Korea, Libri 1997, ISBN80-85983-26-5

42

Kapitola 16

Silla

Silla v období největšího rozmachu v roce 576

Silla (korejsky /新 ) bylo jedním ze Tří království,která se rozkládala na Korejském poloostrově v 1. tisíciletín.l.

16.1 Historie

Podle tradice byla Silla založena v roce 57 př. n. l. bojovní-kem jménem Pak Hjokkose, který se stal prvním vládcemkrálovství a trvala až do roku 935. Vyvinula se z konfede-race Samhan - volného svazu malých rodových městskýchministátů. Až král Nemul vládnoucí v letech 356-402 zří-dil dědičnou monarchii. S narůstající vojenskou silou za-

Do skály vytesaná socha Buddhy ze 7. století, okolí Kjongdžu

útočila ve 4. století na sousední království Kaja a ovládlaho. Během panování krále Činhunga (540-576) se rychlýmtempem rozvinula královská armáda. V době svého největ-šího rozmachu (politického, kulturního, ekonomického) sejí podařilo s pomocí armády čínské dynastie Tchang své ri-valy na poloostrově překonat - království Pekče v roce 660za vlády krále Mujo a nakonec i Kogurjo v roce 668 za vládykrále Munmu. Tak Silla sjednotila pod svou vládou téměřcelý poloostrov a začala se nazývat Sjednocená Silla. Pouzeseverní část, kterou nedokázala ovládnout, se transformo-vala v roce 669 na království Parhe. Po staletích existencea postupného rozmachu nakonec Sjednocená Silla podleh-

43

44 KAPITOLA 16. SILLA

la hlavně vnitřnímu rozkladu a nástupnictví převzalo nověvytvořené království Korjo.Hlavním městem království bylo dnešní Kjongdžu.

16.2 Kultura

Právě v období Tří království a později sjednocené Sillydošlo ke značnému civilizačním pokroku korejské civili-zace. V této době se vytvořila státní struktura, byl přijatbuddhismus (největšího rozmachu dosáhl v tomto období)a také kulturní rozvoj. Buddhismus byl podporovaný státema rychle se rozšířil do celého království. Stavělo se hodněsvatyní, z nichž nejznámější jsou Hwangjong-se, Pulguk-sea Sokkuram. Dřevěné pagody se přestavovaly na kamenné.Mnoho hrobek a také jiných pozůstatků z období Silla sedosud nachází v Kjongdžu a jeho okolí. V roce 2000 bylyhistorické pamětihodnosti Kjongdžu s okolím zapsány doseznamu světového dědictví UNESCO. Z období královstvíSilla pochází astronomická observatoř Čomsongde, posta-vené v roce 632. Je to kamenná stavba reprezentující 362dní lunárního roku.

16.3 Galerie• Astronomické observatoř Čomsongde

• Kamenná pagoda z období Silla v okolí Kjongdžu

• Fragment buddhistické svatyně

16.4 Související články• Sjednocená Silla

Kapitola 17

Sjednocená Silla

Sjednocená Silla (nebo Spojená Silla) je jméno často po-užívané pro korejské království Silla v letech 668 až 935.Během prvních několika století našeho letopočtu bylKorejský poloostrov rozdělen do tří válčících království ̶Silly, Pekče a Kogurja. Toto období korejské historie je zná-mo jako období Tří království.Od počátku 7. století n. l. bylo Kogurjo zaměstnáno krva-vými válkami s čínskými dynastiemi Suej a Tchang. Tohovyužil král Pekče Uidža (641–660) k napadení Silly. Jehopočáteční úspěch donutil Sillu uzavřít spojenectví s čínskoudynastií Tchang. V roce 660 zaútočil král Silly Munmu naPekče. Generál Kim Ju-sin podporován vojsky Tchangů po-razil generála Ge-Baeka a dobyl Pekče. O rok později táhlna Kogurjo, ale byl odražen. Roku 667 postavil Munmu dočela druhé vojenské kampaně osvědčeného generála Kimaa v roce 668 Kogurjo padlo. Král Munmu byl prvním vlád-cem panujícím celému Korejskému poloostrovu. Proto odroku 668 království Silla nazýváme Sjednocená Silla.Po poražení Kogurja musela Silla z dobytého území ještěvytlačit Číňany ̶své bývalé spojence. V roce 671 získalaplnou kontrolu nad územím dřívějšího Pekče. Roku 676 by-ly jednotky Tchangů po několika bitvách donuceny k ústu-pu. Nakonec Číňané i formálně přemístili své místodržitel-ské úřady mimo území Korejského poloostrova a faktickyuznali nadvládu Silly nad celým poloostrovem.Sjednocená Silla přetrvala 267 let, dokud se poslední králKjongsun nevzdal Korju v roce 935.Název „Sjednocená Silla“je termín používaný od rozděleníKoreje v roce 1945 a v určitém smyslu vyjadřuje současnápolitická přání. Předtím historikové používali termíny „Již-ní a Severní státy“, který zahrnoval i království Parhä.

17.1 Prameny• Dějiny Koreje, Nakladatelství Lidové noviny 2001,

ISBN 80-7106-411-4

45

Kapitola 18

Parhe

Parhä v roce 830

Parhe či Parhä (korejsky: , čínsky: 渤海, Po-chaj)byl stát na pomezí Mandžuska a Koreje, existující v letech698–926. Základními etniky byly tunguzské kmeny (Mo-che), Korejci a Číňané. Roku 926 byl dobyt Kitany.

18.1 Poloha

Parhe zahrnovalo sever Korejského poloostrova, jižníMandžusko za řekami Amnokkang a Tuman a dnešníPřímořský kraj.

18.2 Obyvatelstvo

Obyvatelstvo Parhe se neskládalo pouze z původního lidukrálovství Kogurjo. Velkou část tvořili polonomádští Mal-galové, kteří kočovali po celém Mandžusku, jižní Sibiři aseverovýchodě Korejského poloostrova. Vládnoucí elita alepocházela z Kogurja a proto se také považovali za násled-nický stát.

18.3 Historie

Parhe bylo založeno uprchlíky z korejského královstvíKogurjo pod vedením generála Te Čo-jonga. Kogurjobylo předtím porobeno jiným korejským královstvímSjednocená Silla, které se spojilo s Číňany z dynastieTchang. V čase založení proto bylo Parhe pod silným tla-kem Číny dynastie Tchang a nepřátelské vztahy mělo rov-něž se Sjednocenou Sillou. Na severní hranici byla v ro-ce 721 Sillou postavena obranná zeď. Přestože bylo Parheobklopeno nepřátelskými státy, dokázalo ke konci 8. sto-letí natolik rozšířit své území, že zaujímalo celé severový-chodní Mandžusko a poloostrov Liao-tung. Časem se vzta-hy s Čínou normalizovaly a přejímání tchangských institu-cí a kultury mohlo pokračovat. Díky přejímání tchangskécivilizace kultura v Parhe vzkvétala. Parhe však vzhledemrozdílům mezi vládnoucí vrstvou a ovládaným lidem bylovnitřně slabé, proto také v roce 926 snadno podlehlo útokuKitanů (polonomádské mongolské etnikum obývající částMandžuska). Ti na dobytém území vytvořili stát dynastieLiao.

46

Kapitola 19

Dynastie Čoson

Tento článek potřebuje úpravy.Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak byměly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl,Encyklopedický styl a Odkazy.

Dynastie Čoson (korejsky: , 全州李⽒), zvanátaké Dynastie I nebo Ri, byla korejská královská a pozdějicísařská dynastie, vládnoucí v letech 1392–1910. Dynastiizaložil v roce 1392 korejský generál I Song-ge, který svrhldynastii Korjo a sám se stal králem. V roce 1897 se králKodžong prohlásil korejským císařem, aby zdůraznil nezá-vislost Koreje. V roce 1910 ale byla Korea obsazena Japon-skem a dynastie tak o vládu nad Koreou přišla.

19.1 Korejské království

Související informace naleznete také v článkuKorejské království.

V roce 1392 byl korejský generál I Song-ge poslán do Čínydo bojů proti dynastii Ming. Namísto toho se ale spojil sČíňany, sesadil korejského krále a sám převzal vládu v ze-mi (znám je dnes pod svým posmrtným jménem Tchedžo).Královská dynastie dostala název Čoson (Země jitřní svě-žesti), v Evropě je však známa jako dynastie I (severoko-rejským přepisem Ri). V roce 1394 se hlavním městem stalHanjang-gun (dnešní Soul) a konfucianismus byl povýšenna státní náboženství.V období za vlády krále Sedžonga Velkého (1418–1450),je vynalezena korejská abeceda Hangul. Korejské královstvíje napadeno Japonskem, které podnikalo invaze do Korejev letech 1592-1598, později je také napadeno Mandžuskemv letech 1627-1636.*[1]

Zakladatel dynastie, král Tchedžo

19.1.1 Novodobá historie

Související informace naleznete také v článkuPrvní čínsko-japonská válka.

Od roku 1830 se Spojené státy americké pokoušejí vy-tvořit z Koreje svou kolonii a jejím prostřednictvím kon-trolovat dění v Asii. V srpnu roku 1866 připlul ozbrojenýkolesový parník Generál Sherman po řece Tchädonggang kPchjongjangu s úmyslem prolomit korejský Izolacionismusa získat pro Američany výhodné obchodní postavení. Míst-

47

48 KAPITOLA 19. DYNASTIE ČOSON

ní úřady však obchodování odmítly a po sérii potyček smístními obyvateli byla loď na rozkaz korejských úřední-ku zapálena, což byl důvod k trestné výpravě Američanůo dva roky později. Poté museli Korejci ještě několikrátbojovat proti agresorům. Již v říjnu 1866 bylo sedm fran-couzských válečných lodí poraženo na ostrově Kanghwado(ostrov poblíž města Soul). Mezitím se roku 1863 stal ko-rejským králem Kodžong, poslední korejský král a prvnícísař.V roce 1871 byla odražena zmíněná trestná výpravaUSA.Poté, co se v roce 1884 rolnická armáda tonghak vzbou-řila proti feudální vládě, korejská vláda požádala o pomocčínskou dynastii Čching. Když se Japonci dozvěděli o pří-tomnosti čínských vojsk v Koreji, rozhodli se tam vyslatosm tisíc vojáků, pod záminkou ochrany japonských obča-nů žijících v Koreji. Když bylo povstání potlačeno, ČínaJaponsku navrhla, aby obě vojska Koreu opustila. Japonskoto odmítlo a navrhlo Číně, že by mohli společně reformovatkorejskou vnitřní správu a tak dosáhnout míru ve východníAsii. Čína to však považovala za zasahování do vnitřníchzáležitostí jiného státu.V červenci 1894 napadla japonská armáda čínské loďstvo,a tak vypukla japonsko-čínská válka (1894–1895). Japonciměli po celou dobu převahu díky modernějšímu vybavenía lepší disciplíně. Nedalo se očekávat nic jiného než po-rážka Číny. A právě v důslůledku porážky Číny, mocnéhosouseda a ochránce Koreje v říjnu roku 1897 vyhlásil králKodžong založení nezávislého Korejského císařství (Tähančeguk) a sám se tak povýšil na císaře, stal se tak posled-ním korejským králem a předposledním korejským panov-níkem. Přivlastněním titulu císaře směřoval k uznání Kore-je jako státu nezávislého na Číně, ale i Japonsku, a to i tím,že titul korejského panovníka byl tím pádem rovný titulupanovníků Číny a Japonska.

19.2 Korejské císařství

Související informace naleznete také v článkuKorejské císařství.

V roce 1902 uzavřelo Japonsko alianci s Velkou Británií,podle které Japonsko uznalo anglické zájmy v Číně a naoplátku Velká Británie uznala zájmy Japonska v Koreji. By-la to první ze tří smluv, které postupně Japonsko uzavíralose světovými mocnostmi a připravovalo si tak půdu pro pří-padné ovládnutí Korejského poloostrova.Japonsko pozorně sledovalo také vzestup vlivu Ruska vevýchodní Asii a nemohlo mu uniknout pozvolné rozšiřová-ní ruského carství. Japonští vůdci, zatím nepřipraveni čelitRusům vojensky, se soustředili na své ekonomické zájmy vKoreji a přitom hledali příležitost pro budoucí útok. Vztah

Korejská císařská rodina

mezi Ruskem a Japonskem se postupně vyhrocoval, jeli-kož Rusko porušilo dohodu o neútočení a spolupráci. Předvypuknutím rusko-japonské války Korea vyhlásila neutra-litu. Po tomto prohlášení byla do Koreje vyslána delegace,která měla za úkol přimět Koreu k podepsání významné-ho dokumentu. V tomto dokumentu sice bylo obsaženo, žeJaponsko respektuje nezávislost Koreje, ale zároveň poža-doval stálý japonský dohled nad správou v Koreji. Rusko-japonská válka (1904 – 1905) proběhla opět ve znameníjaponského vítězství. Zprostředkovatelem při podpisu mí-rové smlouvy mezi oběma zeměmi byl sám prezident USATheodore Roosevelt. Tato tzv. Portsmouthská smlouva, po-depsaná roku 1905, mimo jiné obsahovala i článek o tom,že vláda ruského carství bere na vědomí hlavní japonské po-litické, vojenské a ekonomické zájmy v Koreji. PodepsáníTaft-Kacurova memoranda v tomtéž roce s USA zajistiloJaponsku souhlas i tohoto imperialistického státu s neome-zeným ovládnutím Koreje (výměnou za uznání americkýchzájmů na Filipínských ostrovech).)

19.2.1 Japonská anexe Koreje

Související informace naleznete také v článkuJaponská okupace Koreje.

Poté byla podepsána Japonsko-korejská protektorátnísmlouva, se kterou korejský lid samozřejmě nesouhlasil. Ja-ponské říši již nic nebránilo v okupaci Koreje. Během ně-kolika následujících let japonský vliv v Koreji dále sílil.Další významná místa ve správě Koreje byla obsazena Ja-ponci. Poté, co korejský premiér podepsal 22. srpna 1910anekční smlouvu, byl císař Sundžong donucen vzdát se své-ho trůnu a podstoupit tak zem Japonské říši.V celém státě byla zavedena moderní síť komunikací a do-pravy v evropském stylu. Ta usnadnila japonské obchodnístyky, sloužila japonskému obchodu a byla jedním z nástro-jů pevné kontroly kolonie.

19.3. PANOVNÍCI Z DYNASTIE ČOSON 49

Japonci odstranili starou hierarchii z doby Čoson a „vylep-šili“korejský daňový systém, aby vyhnali farmáře z naja-té půdy a mohl vyvážet rýžové produkty do Japonska (cožzpůsobilo hlad a přineslo to sérii kárných opatření včetnězabíjení těch, co odmítali platit daně, nucené otroctví přistavbě silnic, v dolech a továrnách, a to nejdříve v Koreji apozději i v dalších japonských okupovaných územích).Poté, co zemřel bývalý korejský císař Kodžong (s podezře-ním, že ho někdo otrávil), uskutečnila se celostátní protija-ponská manifestace. Stalo se tak 1. března 1919. Byla inspi-rována projevem amerického prezidenta Woodrowa Wilso-na, který v něm hlásal podporu práva na sebeurčení národůa vyzýval k ukončení evropské koloniální nadvlády. O ko-rejské nezávislosti se však nezmínil, protože se projaponskáfrakce v USA snažila o obchodní vpád do Číny skrz Ko-rejský poloostrov. Deklarace nezávislosti byla přečtena vSoulu a odhadem dva miliony lidí (japonské záznamy všakuvádějí méně než půl milionu) se zúčastnilo pokojné de-monstrace za získání samostatnosti. Protesty byly však ja-ponskou vládou tvrdě potlačeny. Asi 7000 lidí bylo zatčeno,550 zabito a 1400 zraněno. Mnoho korejských křesťanů by-lo ukřižováno nebo zaživa upáleno v kostelích.

19.3 Panovníci z dynastie Čoson

19.3.1 Korejští králové

• Tchedžo - (1392-1398)

• Čongdžong - (1398-1400)

• Tchedžong - (1400-1418)

• Sedžong Veliký - (1418-1450)

• Mundžong - (1450-1452)

• Tandžong - (1452-1455)

• Sedžo - (1455-1468)

• Jedžong - (1468-1469)

• Songdžong - (1469-1494)

• Jonsangun - (1494-1506)

• Čungdžong - (1506-1544)

• Indžong - (1544-1545)

• Mjongdžong - (1545-1567)

• Sondžo - (1567-1608)

• Kwanhegun - (1608-1623)

král Jongdžo

• Indžo - (1623-1649)

• Hjodžong - (1649-1659)

• Hjondžong - (1659-1674)

• Sukdžong - (1674-1720)

• Jongdžo - (1720-1724)

• Jongdžo - (1724-1776)

• Čongdžo - (1776-1800)

• Sundžo - (1800-1834)

• Hondžong - (1834-1849)

• Čcholdžong - (1849-1863)

• Kodžong - (1863-1897), od roku 1897 císař, abdiko-val, zemřel v roce 1919

50 KAPITOLA 19. DYNASTIE ČOSON

císař Kodžong

19.3.2 Korejští císařové

• Kodžong - (1897-1907), do roku 1897 král, abdikoval,zemřel v roce 1919

• Sundžong - (1907-1910)

19.3.3 Hlavy dynastie po roce 1910

• Sundžong - (1910-1926)

• Euimin - (1926-1970), jeho bratr

• Hoeun - (1970-2005), jeho syn

• Won Yi - (od 2005), jeho adoptivní syn, vnuk císařeGojonga

• Haewon - (od 2005), dcera Hoeuna, jako žena by alenemohla vládnout

císař Sundžong

19.4 Související články

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dynastie Čoson veWikimedia Commons

• Korea

• Korejské císařství

• Korejské království

• Dějiny Koreje

• Seznam korejských panovníků

• Následnictví korejského trůnu

19.5 Reference[1] http://hangug.kx.cz/historie.php

V tomto článku byl použit překlad textu z článku House of Yina anglické Wikipedii.

19.5. REFERENCE 51

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseon Dy-nasty na anglické Wikipedii.

Kapitola 20

Korejské císařství

Korejské císařství (Tähan čeguk), rovněž známé jako Cí-sařství Tähan, je zaniklý stát existující na Korejském po-loostrově od roku 1897 do roku 1910, kdy bylo přisvojenojako kolonie Čósen (Čosŏn) japonským císařstvím.Korejské císařství hraničilo s Čínou, Japonskem a Ruskem.Vystřídali se zde dva císaři a čtyři předsedové vlády.

52

Kapitola 21

Japonská okupace Koreje

Japonská okupace Koreje označuje období dějin Ko-reje mezi lety 1910 a 1945, kdy byla Korea ovládnutaJaponským císařstvím. Bylo to vyvrcholení procesu započa-tého v roce 1876 korejsko-japonskou smlouvou o přátelství,kdy se civilní a vojenští činitelé Meidži snažili ovládnoutpoliticky a ekonomicky a podřídit si ji jako“protektorát”podle tehdy platného mezinárodního zákona. Smlouvou zroku 1905 byla Korea vyhlášena japonským protektorátema v roce 1910 anektována, čímž ukončila více než pět setlet dlouhou vládu dynastie Čoson. Korea byla Japonskemspravována až do konce 2. světové války. V průběhu oku-pace Japonci páchali množství zločinů na korejském obyva-telstvu a ze strany Korejců se proti japonské nadvládě usku-tečnilo množství protestů.

21.1 Pozadí

Otevření železnice ze Soulu do Pusanu

V červenci 1894 napadla japonská armáda čínské loďstvo atak vypukla První čínsko-japonská válka (23. 7. 1894 – 17.4. 1895). Japonci měli po celou dobu převahu díky moder-nějšímu vybavení a lepší disciplíně. Nedalo se očekávat nicjiného než porážka Číny.V říjnu roku 1897 vyhlásil král Kodžong založení nezávis-lého korejského císařství (Tähan čeguk) a sám se tak povýšilna císaře.V roce 1902 uzavřelo Japonsko alianci s Velkou Británií,podle které Japonsko uznalo anglické zájmy v Číně a naoplátku Velká Británie uznala zájmy Japonska v Koreji. By-la to první ze tří smluv, které postupně Japonsko uzavíralose světovými mocnostmi a připravovalo si tak půdu pro pří-padné ovládnutí Korejského poloostrova.Japonsko pozorně sledovalo také vzestup vlivu Ruska vevýchodní Asii a nemohlo mu uniknout pozvolné rozšiřová-ní ruského carství. Japonští vůdci, zatím nepřipraveni čelitRusům vojensky, se soustředili na své ekonomické zájmy vKoreji a přitom hledali příležitost pro budoucí útok. Vztahmezi Ruskem a Japonskem se postupně vyhrocoval, jeli-kož Rusko porušilo dohodu o neútočení a spolupráci. Předvypuknutím rusko-japonské války Korea vyhlásila neutra-litu. Po tomto prohlášení byla do Koreje vyslána delegace,která měla za úkol přimět Koreu k podepsání významné-ho dokumentu. V tomto dokumentu sice bylo obsaženo, žeJaponsko respektuje nezávislost Koreje, ale zároveň poža-doval stálý japonský dohled nad správou v Koreji. Rusko-japonská válka (1904 – 1905) proběhla opět ve znameníjaponského vítězství. Zprostředkovatelem při podpisu mí-rové smlouvy mezi oběma zeměmi byl sám prezident USATheodore Roosevelt. Tato tzv. Portsmouthská smlouva, po-depsaná roku 1905, mimo jiné obsahovala i článek o tom,že vláda ruského carství bere na vědomí hlavní japonsképolitické, vojenské a ekonomické zájmy v Koreji. Podepsá-ní Taft-Kacurova memoranda v tomtéž roce s USA zajis-tilo Japonsku souhlas i tohoto státu s neomezeným ovlád-nutím Koreje (výměnou za uznání amerických zájmů naFilipínských ostrovech).

53

54 KAPITOLA 21. JAPONSKÁ OKUPACE KOREJE

21.2 Okupace

Poté byla podepsána Japonsko-korejská protektorátnísmlouva, se kterou korejský lid samozřejmě nesouhlasil. Ja-ponské říši již nic nebránilo v okupaci Koreje. Během ně-kolika následujících let japonský vliv v Koreji dále sílil.Další významná místa ve správě Koreje byla obsazena Ja-ponci. Poté, co korejský premiér podepsal 22. srpna 1910anekční smlouvu, byl císař Sundžong donucen vzdát se své-ho trůnu a podstoupit tak zem Japonské říši.

INT

ER

NA

TIO

NA

LD

AT

E L

INE

1905

1931

1910

1874

1895

1939

1899

1875

1887

1920

1875

OUTER MONGOLIA

CHINATIBET

INDIA

BURMA

THAILAND

FRENCH

INDOCH

INA

MANCHUKUO

KO

REA

JAPAN

TANNUTUVA

BURMA ROAD

Calcutta

Changking

Changsha

CantonMandalay

Bangkok

MALAYA

Hong Kong

FORMOSA(Taiwan)

Shanghai

Peking

PortArthur

Vladivostak

ClarkField

ANDAMANISLANDS Saigon

Rangoon

Tokyo

Okinawa

RYUKYU IS.BONIN

ISLANDS

VOLCANOISLANDS

Iwo Jima

Haiman

Manila

Singapore

PHILIPPINEISLANDS

MINDANAO

SprallyIs.

Miri

MARIANASISLANDS

Marcus

Wake (U.S.)

MARSHALLIS.CAROLINE IS.

PALAUIS.

Guam (U.S.)

Saipan (U.S.)

KA

MC

HA

TKA

NEPAL BHUTAN

MENGJIANG

SEA OF OKHOTSK

SEAOF

JAPAN

YELLOWSEA

EASTCHINA

SEA

PHILIPPINESEA

SOU

TH C

HIN

A S

EA

PACIFICOCEAN

Korea jako součást japonského císařství v roce 1939

V celém státě byla zavedena moderní síť komunikací a do-pravy v evropském stylu. Ta usnadnila japonské obchodnístyky, sloužila japonskému obchodu a byla jedním z nástro-jů pevné kontroly kolonie.Japonci odstranili starou hierarchii z doby Čoson a „vylep-šili“korejský daňový systém, aby vyhnali farmáře z naja-té půdy a mohl vyvážet rýžové produkty do Japonska (cožzpůsobilo hlad a přineslo to sérii kárných opatření včetnězabíjení těch, co odmítali platit daně, nucené otroctví přistavbě silnic, v dolech a továrnách, a to nejdříve v Koreji apozději i v dalších japonských okupovaných územích).Poté, co zemřel bývalý korejský císař Kodžong (s podezře-ním, že ho někdo otrávil), uskutečnila se celostátní protija-ponská manifestace. Stalo se tak 1. března 1919. Byla inspi-rována projevem amerického prezidenta Woodrowa Wilso-na, který v něm hlásal podporu práva na sebeurčení národůa vyzýval k ukončení evropské koloniální nadvlády. O ko-rejské nezávislosti se však nezmínil, protože se projaponskáfrakce v USA snažila o obchodní vpád do Číny skrz Ko-rejský poloostrov. Deklarace nezávislosti byla přečtena vSoulu a odhadem dva miliony lidí (japonské záznamy všakuvádějí méně než půl milionu) se zúčastnilo pokojné de-monstrace za získání samostatnosti. Protesty byly však ja-ponskou vládou tvrdě potlačeny. Asi 7000 lidí bylo zatčeno,550 zabito a 1400 zraněno. Mnoho korejských křesťanů by-lo ukřižováno nebo zaživa upáleno v kostelích.Pokračující proti-japonské protesty, jako celostátní povstá-ní studentů v listopadu 1929, vedly k zesílení vojenské vlá-

dy v roce 1931. Po propuknutí druhé čínsko-japonské válkyv roce 1937 a 2. světové války se Japonci pokusili zničit ko-rejský národ. Povinným se stalo uctívání šintoistických sva-tyň. Školní osnovy se radikálně změnily a zrušilo se vyučo-vání v korejštině. Samotná korejská kultura se stala ilegální.V novinách bylo zakázáno publikovat v korejštině, bylo za-kázáno studovat korejskou historii na univerzitě, korejskétexty byly ničeny, páleny nebo postaveny mimo zákon. Ně-kteří Korejci utekli do Mandžuska nebo východního Ruska.Korejci v Mandžusku vytvořili skupiny hnutí odporu zná-mé jako Armády nezávislosti, které cestovaly přes korejsko-čínskou hranici a vedly partyzánskou válku proti japonskýmsilám.Po svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki bylo jasné, ževálka v Tichomoří je u konce. Japonsko se vzdalo spoje-neckým vojskům 15. srpna 1945 po 35 letech nadvlády nadKoreou. Rudá armáda obsadila Mandžusko a blížila se keKoreji. Nic by nezabránilo sovětské okupaci celého polo-ostrova, protože americké jednotky se nedokázaly přesu-nout dostatečně rychle. Plukovník Dean Rusk proto navrhlrozdělení Koreje podél 38. rovnoběžky, aby určil sféry vli-vu a zbývalo jim jen doufat, že SSSR na toto přistoupí. Takse také stalo a Američané vstoupili do Koreje teprve 8. září.

Kapitola 22

Čin (stát)

Korea v roce 108 př. n. l.

Čin byl raný korejský stát doby železné, který se rozkládalv jižní části korejského poloostrova ve 2. a 3. století př. n.l.. Na severu sousedil s jiným raným korejským státem -Kočosonem. Poloha jeho hlavního města je neznámá, na-cházelo se někde na jih od řeky Han. Později se rozpadl naSamhan, což byly tři kmenové svazy - Mahan, Pjonhan aČinhan.

55

Kapitola 23

Dějiny Severní Koreje

Dějiny Severní Koreje formálně začínají v roce 1948. Pokonci japonské okupace, která skončila souběžně s druhousvětovou válkou, byla Korea rozdělena zhruba podle 38.rovnoběžky na Severní (pod vedením SSSR) a Jižní (USA).I přes celosvětovou snahu se tyto velmoci nedohodly na spo-lečném vedení, a vytvořily tak (podobně jako ve Vietnamuči Německu) dvě oddělené vlády. Každá z těchto vlád sinárokovala legitimní vládu nad celým korejským poloostro-vem.

23.1 Založení

Severní Korea (celým jménem Korejská lidově demokratic-ká republika) byla vyhlášena 9. září 1948 pod dohledemokupujících sovětských jednotek. V této době zde usilovaloo moc spoustu různých, levicových stran. Nejvýznamnějšívšak byla zřejmě původní Korejská komunistická strana, vjejímž čele stáli Korejci, kteří žili v SSSR, či Čínské lido-vé republice, a měli tak již spoustu zkušeností s praktikamikomunistického režimu.V únoru 1948 se vůdčí komunista v exilu, Kim Ir-sen, stalhlavou severo-korejské lidové prozatímní vlády, která mělaformálně stabilizovat stát. Kimův vzestup k moci lze přičístjeho schopnosti zaujmout běžné venkovské obyvatelstvo.Při dalších, tentokrát už oficiálních volbách, se stal premié-rem a zemi vládl. Tento post zastával až do roku 1972, kdyse stal prezidentem. Vládnoucí stranou se v této době stalaKorejská dělnická strana, jejímž předsedou byl právě KimIr-sen.

23.2 Raná léta KLDR

Kimova vláda začala rychle zavádět sovětský model poli-tického systému, v čele s KDS (Korejská dělnická strana),včetně ekonomiky řízené státem. Většinu produktivity ze-mě tvořily japonské a jihokorejské firmy, které byly označe-ny za kolaborantské. Znárodnění probíhalo od roku 1946,

kdy pod stát spadalo již 70 % veškerého kapitálu. O tři rokypozději to bylo již 90%. Od té doby byly prakticky všechnytovárny a kapitál ovládány státem.V zemědělství se naopak tolik nepokročilo. Zemědělská re-forma v roce 1946 přerozdělila veliké množství zemědělsképůdy bezzemným rolníkům. V roce 1954 však přišla částeč-ná kolektivizace i do tohoto odvětví a 40 % z výnosu muselobýt odevzdáváno. Roku 1958 už všichni rolníci přešli podcentrálně spravované celky.Jako všechny poválečné komunistické státy se i SeverníKorea pustila do masivního těžkého průmyslu, státní in-frastruktury a vojenského průmyslu, zanedbávajíc produk-ci spotřebního zboží. Zemědělcům byly placené pouze níz-ké ceny stanovené státem a všechny přebytky šly do těžké-ho průmyslu. Stát začal plánovat pomocí systému tříletek a47% průmyslový podíl na ekonomice státu vzrostl do roku1959 na 70% navzdory Korejské válce. Země měla obrov-ský nárůst v produkci elektřiny, oceli a strojírenského prů-myslu, díky němuž stoupala efektivita v zemědělství.V roce 1958 byla ekonomika země z velké části zcela nezá-vislá na cizí pomoci a překonala dokonce své rivaly v JižníKoreji. Díky tomu relativně stoupal, přinejmenším ve měs-tech, životní standard. Také lékařská pomoc byla už na lep-ší úrovni než před 2. sv. válkou. Přesto byl všude kritickýnedostatek spotřebního zboží a populace žila pod tlakemstálého zvyšování produktivity.

23.3 Korejská válka

Upevnění moci I Sung-mana na jihu s pomocí americké ar-mády a potlačení říjnového povstání v roce 1948 ukončilonaděje, že by se země mohla ubírat stejnou revoluční ces-tou jako na severu. Kim proto hledal od roku 1949 pod-poru u Číny a SSSR za účelem sjednotit zemi silou. Staže-ním většiny amerických jednotek v červnu 1949 zůstala ze-mě prakticky nebráněna. Jedinou složkou armády byli nynípouze vojáci se základní vojenskou službou. Naproti tomuSeverní Korea měla veterány z 2. světové války, partyzány

56

23.4. POVÁLEČNÉ UPEVNĚNÍ SYSTÉMU 57

Věž Čučche

z anti-japonského odboje a byla podporovaná sovětskou ar-mádou.Zpočátku Stalin odmítal Kimovy požadavky, ale později vroce 1949, kdy v Číně zvítězili komunisté a SSSR vyrobilprvní atomovou bombu, přehodnotil Kimovu nabídku. Vlednu 1950 schválil Stalin myšlenku ovládnutí Jižní Kore-je. Sověti poskytli omezenou pomoc ve formě rádců, kteřípomohli celou operaci naplánovat, a také asi 400 instrukto-rů, kteří trénovali některé elitní Korejské jednotky. Stalinse však nechtěl pouštět do přímé konfrontace s USA přesKoreu a neposkytl tak žádné jednotky ani v případě nut-nosti. Vše mělo být zinscenované jakožto občanská válkamezi dvěma konkurenčními režimy *[zdroj?].Zhruba celý rok před útokem docházelo k malým potyčkámna území podél 38. rovnoběžky, který rozděluje obě země.25. června 1950 severní jednotky vystupňovaly tlak a začalypřecházet toto pomyslné území ve velkém počtu. V kombi-naci s překvapením, lepší armádou a naprostou neschopnos-tí jihokorejské armády byl rychle dobyt Soul, I Sung-man ajeho vláda byli nuceni prchnout daleko na jih. Přesto Sever-ní Korea nebyla schopna ovládnout celý poloostrov, neboťdo války vstoupily jednotky OSN a USA. V říjnu už by-ly všechny severní jednotky vytlačeny ze Soulu a spojencidokonce obsadili Pchjongjang. V listopadu však přišel dalšízvrat – účast vojsk Čínské lidové republiky. Do konce pro-

since bylo hlavní město severu opět v komunistických ru-kou a v lednu 1951 komunisté na pár dnů dokonce obsadiliSoul. Válka se tak na 2 roky dostala do slepé uličky a armá-dy se přetahovaly o každý kilometr. Fronta se stabilizovalav roce 1953 na území, které se později stalo mírovou zó-nou. Po dlouhých jednáních se obě strany dohodly na tom-to demilitarizovaném území (zónou) (KDZ) a byl vyhlášenklid zbraní (příměří). Zajímavostí je, že oficiální mírovásmlouva nebyla nikdy podepsána a Severní a Jižní Korea setechnicky nachází ve válečném stavu od roku 1950 až dosoučasné doby.Po válce upevnil Kim pomocí oddané armády, která ho re-spektovala, svou moc. Jeho hlavní protivník Pak Hon-jongbyl obviněn z pomoci Jižní Koreji v průběhu války a v ro-ce 1955 zřejmě popraven. Spousta levicových přeběhlíkůz Jižní Koreje v průběhu války byla obviněna ze špionážeči jiných zločinů, a uvězněna, deportována do pracovníchvesnic nebo zabita. Potenciální rivalové z jiných stran, jakonapříklad Kim T-bong byli také popraveni.

Sídliště v Kaesongu

23.4 Poválečné upevnění systému

Tříletka 1954-1956 měla za úkol napravit masivní poniče-ní země a navrátit průmyslovou produkci na předválečnouúroveň. Poté následovala pětiletka 1957-1961 a sedmiletka1961-1967. Tyto dva plány měly dále zvyšovat produk-ci a rozvoj infrastruktury. V 60. letech byla Severní Ko-rea na druhém místě v zprůmyslnění ve Východní Asii zaJaponskem. Zatímco se pomalu začaly objevovat nevýho-dy, tedy například totální nedostatek spotřebního zboží,spousta zemí třetího světa považovala tento systém jakoalternativu kapitalistického systému. Přes to všechno všakseverokorejská ekonomika zvládala v 60. letech poskytovatlidem bezplatnou lékařskou péči, vysokoškolské vzdělání,přístup k dostatku jídla, a v porovnání se sousedními ze-

58 KAPITOLA 23. DĚJINY SEVERNÍ KOREJE

měmi, jakými byla ČLR a Jižní Korea i relativně slušnébydlení.Kim Ir-sen se prohlásil za „Ču-Čcheho“(tedy neomeze-ný vládce – hlavní postava tehdejší Kimovy doktríny). Za-čal propagovat heslo samostatnosti a izolovanosti země.Tato ideologie se stala oficiální a nahradila marxismus-leninismus. Úkolem Ču-čche bylo vytvořit Severní Koreudostatečně silnou k obraně proti cizím invazím a zásahůmkapitalismu. Nemělo však v úmyslu vytvořit separovanouKoreu od okolního světa. Kim Ir-sen si přál, aby jeho lidétvořili všechny složky národního hospodářství, a to tak vžádném ohledu nebylo závislé na jiných zemích.

Zde prochází hranice mezi severokorejským a jihokorejským státem.Jedná se o tzv. demilitarizovanou zónu, vedenou zhruba v oblasti38. rovnoběžky

Situace se však začala komplikovat a to zejména díky rusko-čínskému konfliktu, který začal v roce 1960. Vztahy meziSeverní Koreou a Sovětským svazem se zhoršily, když so-větská strana nařkla Kim Ir-sena z podpory čínské strany.Následkem bylo snížení hospodářské pomoci ze strany prá-vě Sovětského svazu.

23.5 Ekonomický pokles

Kvůli sérii politických rozhodnutí, vztahujících se k výda-jům armády a těžebního průmyslu a vysokým cenám ropyze 70. let začala ekonomika Severní Koreje upadat. Zača-ly se také množit zahraniční dluhy. K tomu všemu politika„Jistota jen v nás“(ču-čche) a odpor k USA i západu jenutužovala uzavřenost severokorejského režimu.Ropný šok v roce 1973 těžce zamával všemi zeměmi svě-ta a Severní Korea se bez jakýchkoli zdrojů této kapalinyjen těžko stavěla na nohy. Země navíc neměla žádné vý-vozní zboží a byla tak odkázána jen na sebe. Kim Ir-sen ajeho ču-čche, zapříčinilo obrovské zadlužení země; země si

celosvětově půjčovala ohromné částky, určené na investicedo těžebního průmyslu, těžkého průmyslu a do armády. Ta-to militarizace měla především vést k větší nezávislosti naČíně a SSSR. Severokorejští představitelé věřili, že půjče-né peníze pokryjí těžební průmysl, kde investovali polovi-nu půjčených peněz. Bohužel zrovna v době, kdy vynaložiliohromné částky na těžící stroje, se ceny minerálů hlubokopropadly. Severní Korea se tak dostala do velkých dluhů,není schopná je splácet a navíc zajišťovat poměrně vysokýživotní standard svým obyvatelům.K tomu všemu, centrálně plánovaná ekonomika, zaměřují-cí se na těžký průmysl, dosáhla svého potenciálního limi-tu. Díky malým finanční příspěvkům technologie zastaraly.Hospodářsky se severní část poloostrova propadla pod ce-losvětový průměr.Kim Ir-sen, uvězněn v ideologii, která byla kdysi účinná, ne-byl schopen reagovat na vzestup Jižní Koreje, což podkopa-lo legitimitu jeho režimu. Nedokázal utvořit tržní ekonomi-ku, jako se povedlo například v Číně Teng Siao-pchingovi.V 80.letech byla KLDR postavena před volbu – buď splatípůjčky, nebo bude nadále garantovat lidem už tak slabousociální pomoc. Kim odmítl, což dostalo zemi do totálníhoembarga. Kvůli sociálním dávkám bylo navíc omezeno i tominimální, co země dokázala vyrobit.

23.6 Vláda Kim Čong-ila

Související informace naleznete také v článkuHladomor v Severní Koreji.

V rámci RVHP bylo do Severní Koreje vyváženo mnohé zboží i ztehdejšího Československa

Kim Ir-sen zemřel 8. července 1994 a jeho syn Kim Čong-il ho následoval ve vedení Korejské dělnické strany. Prezi-dentské křeslo zůstalo prázdné, ale Čong-il jakožto velitel

23.7. NÁSLEDOVNICTVÍ KIM ČONG-UNA 59

národní obrany zemi de facto vládl. O jeho následnictví by-lo rozhodnuto již na počátku 80. let 20. století.Během první dekády pod vládou Kim Čong-ila pokračova-la ekonomická stagnace. Mezi lety 1996-1999 zemi postihlhladomor, při kterém zemřelo 600 - 900 000 lidí. Neefek-tivita stalinistického stylu kolektivizace byla, spolu s totál-ním nedostatkem jakýchkoliv zemědělských nástrojů, jehohlavní příčinou. Severní Korea přispívá enormním podílemsvého již tak nízkého HDP na armádu a výrobu atomovézbraně; drží všechny schopné muže ve věku 18-30 let vevojenské službě. Základní infrastruktura státu se však bezpotřebných investic rozpadá.Výsledkem toho je, že Severní Korea dnes bez mezinárod-ní pomoci nedokáže pokrýt ani polovinu potřeb jídla v ze-mi. Podle Amnesty International více než 13 milionů lidí vKLDR trpělo v roce 2003 podvýživou. V roce 2001 dostalaKLDR humanitární pomoc v hodnotě 300 milionů USD zUSA, Jižní Koreje a Evropské unie. Nespecifikované množ-ství pomoci přichází v podobě ropy, jídla a uhlí také kaž-dým rokem z Číny. Navzdory tomu vláda Severní Korejepořád pokračuje se svým odporem vůči Spojeným státům,Jižní Koreji a Japonsku. Špatná úroda se každým rokemstává už pravidlem, obyvatelstvo trpí pořád hladem; kvetečerný trh a lidé se z bezpečnostních důvodů zásobují po-travinami dlouho dopředu. Proto se od roku 1997 pokoušíobyvatelstvo ve velkých skupinách ilegálně utíkat do Čínynebo Jižní Koreje.V červnu 2002 byly ohlášeny další reformy. Měna byladevalvována a některé ceny, například potravin, byly pone-chány prodejcům s tím, že dojde k povzbuzení zemědělsképrodukce. Bylo ohlášeno, že příděly jídla, stejně jako byd-lení, budou postupně rušeny. Poprvé od roku 1954 je mož-nost získat půdu pro potřebu své rodiny. Vláda také zavedla„speciální administrativní zónu“v městě Sinuidžu, blízkohranic s Čínou. Tomuto městu byla dána poměrná autono-mie, zejména ve finanční sféře. Byl to pokus jak napodobitúspěšné volné zóny známé z Číny. Zájem zvenčí byl však,kvůli nulové poptávce, minimální.Prezident Jižní Koreje Kim Te-džung se aktivně snažilzmenšit napětí mezi oběma státy, což však mělo málo oka-mžitých výsledků. Od dob zvolení George W. Bushe jakoprezidenta USA, čelila Severní Korea obnovenému tlakuohledně jejich atomového programu, což mělo za následekještě méně pomoci.V roce 2002 byl trošičku uvolněn trh – vznikla průmyslovázóna Kesong, která spolupracuje s Jižní Koreou. Také by-ly ve spojení s Čínou vypracovány plány pro otevření trhu,avšak za udržení zdejšího režimu.Severní Korea prohlásila 10. února 2005, že vlastní atomo-vé zbraně. Bylo dlouho probíráno zda může být toto tvrze-ní pravdivé. Rusové odmítli tvrzení s tím, že není možné

Ekonomika Severní Koreje se v 80. a 90. letech velmi propadla av zemi nastaly krize i hladomor. Též poklesla i výroba elektrickéenergie

aby KLDR měla technologii potřebnou k výrobě atomovézbraně. 9. října 2006 zástupci KLDR prohlásili, že se po-dařil podzemní výbuch jaderné hlavice. Doposud klesají-cí napětí opět narostlo. Čin byl celosvětově odsouzen. 14.října proběhlo v OSN hlasování o znovu uvalení sankcí naKLDR.V prosinci 2011 zemřel Kim Čong-il na mrtvici. Byl seve-rokorejskými emigranty obviňovaný ze soustavného poru-šování lidských a občanských práv. V totalitní zemi pod-le Amnesty International k roku 2011 existovaly rozsáh-lé pracovní tábory, v nichž mělo být vězněno 200 000 li-dí.*[1]*[2] Navzdory bídě země pracovala na velmi ná-kladném zbrojním programu, jehož cílem bylo zdokonale-ní zbraní hromadného ničení*[3]. Média přinesla zprávy otom, že se vůdce obklopoval luxusem. Například měl roč-ně utrácet 800 000 amerických dolarů za oblíbený koňak,vlastnit 17 honosných domů či luxusní filmovou knihovnu s20 000 tituly (běžným občanům KLDR je přitom sledování“západních filmů" zakázáno až pod trestem smrti”).*[4]

23.7 Následovnictví Kim Čong-una

Vedení země v roce 2011 za podpory svého strýce ČangSong-tcheka převzal Kim Čong-ilův nejmladší syn KimČong-un.*[5]Severní Korea zůstává stalinistickým státem. Nedostatekpřístupu pro zahraniční média a tradiční tajnůstkářství zna-mená nedostatek informací o politickém světě, ale podleAmnesty International byly zaznamenány případy, kdy lidé

60 KAPITOLA 23. DĚJINY SEVERNÍ KOREJE

byli zavíráni, mučeni či popravováni, zejména v důsledkusvé víry. Mučení a špatné zacházení je ve věznicích či pra-covních táborech na denním pořádku. Vyšetřovací komiseOSN pro Severní Koreu porušování lidských práv v KLDRpřirovnala ke zvěrstvům z éry nacismu a doporučila, abypřed soudem stanul i Kim Čong-un.*[6]V prosinci 2013 nechal Kim Čang Song-tcheka v rámci roz-sáhlé čistky popravit, pravděpodobně kvůli upevnění vlast-ní moci. Krátce po Čangově popravě byla popravena pod-le jihokorejské agentury Jonhap popravena také celá je-ho širší rodina. Popraveni byli jeho sestra a její manželzastávající post velvyslance na Kubě, jejich syn, velvysla-nec v Malajsii a všechny děti a vnoučata Čangových bra-trů.*[7] Čistky pokračovaly i v roce 2014, např. jeho býva-lý náměstek byl podle jihokorejských zdrojů upálen zaživaplamenometem.*[8]

23.8 Reference[1] Amnesty International. Severní Korea: v koncentračním tá-

boře Čotok trpí 200 tisíc lidí. Amnesty International [onli-ne]. 2011-05-04 [cit. 2011-12-27]. Dostupné online. (česky)

[2] ČTK. KLDR má koncentrační tábory s 200 tisíci vězni. Li-dovky.cz [online]. 2011-05-03 [cit. 2011-12-26]. Dostupnéonline. (česky)

[3] Tomáš Reiner. Téma:Kim Čong-il. Novinky.cz [online]. [cit.2011-12-26]. Dostupné online. (česky)

[4] Gabriela Hanusková. Kim Čong-il: Deset věcí, které jste oseverokorejském vůdci nejspíš nevěděli. Ihned.cz [online].2011-12-20 [cit. 2011-12-26]. Dostupné online. (česky)

[5] Kim Čong-un se dere do vedení KLDR, přijal delegace zJižní Koreje, iDNES.cz, 26.12.2011

[6] OSN chce Kim Čong-una u soudu: V KLDR se odehrávajízvěrstva jako v éře nacismu

[7] Vůdce KLDR prý dal popravit celou rodinu strýce Čanga,České noviny, 26. 01. 2014

[8] Vlna poprav v KLDR nekončí, údajný stoupenec Čanga bylupálen zaživa, idnes.cz, 09. 04. 2014

Kapitola 24

Dějiny Koreje

Dějiny Koreje jsou, v moderním pojetí dějin, dějinamiKoreje od pravěku přes rok 1948, kdy došlo k rozštěpeníúzemí Koreje mezi Korejskou republiku a Korejskou lido-vě demokratickou republiku, až do moderní doby.Korejský poloostrov byl obýván v období starého paleolituasi před 400-700 tisíci lety. Nejstarší známá korejská kera-mika se datuje kolem roku 8000 př. n. l. a neolit v Korejizačal v roce 6000 př. n. l. s příchodem zemědělství. Násle-dovala doba bronzová kolem 800 př. n. l. a doba železná400 př. n. l.Podle mytického příběhu v knize Samguk Jusa bylo nejstar-ší království Kočoson (Starý Čoson) založeno v roce 2333př. n. l. v severní Koreji a Mandžusku. Království Kidža Čo-son bylo založeno ve 12. století př. n. l., nicméně jeho exis-tence zůstává sporná. V jižní části korejského poloostrovabyl ve 3. století př. n. l. založen stát Čin. Kidža Čoson bylve 2. století př. n. l. nahrazen státem Üman Čoson, kterýna konci století podlehl čínské dynastii Chan. Tím skonči-lo období Kočoson a nastalo období malých, válčících státůzvané období raných korejských království, které trvalo pozbytek doby železné.V období od 1. století n. l. ovládla celý korejský poloostrova Mandžusko tři království: Kogurjo, Silla a Pekče. Totoobdobí se nazývá období tří království, trvalo od 57 př. n.l. do roku 668 a skončilo ovládnutím všech tří královstvíSillou v roce 676. Tím vznikla Sjednocená Silla. V roce698 Te Čo-jong (král Ko) založil království Parhe v severníčásti bývalého království Kogurjo. Toto období koexisten-ce Sjednocené Silly a Parhe se nazývá období severního ajižního státu a trvalo od roku 698 do roku 926.V pozdním 9. století se Sjednocená Silla rozdělila na pozdnítři království (Silla, Pozdní Pekče, Pozdní Kogurjo). Totoobdobí trvalo v letech 892–936 a bylo ukončeno sjednoce-ním všech tří států králem Wang Konem (posmrtné jménoTchedžo) pod dynastií Korjo. Parhe bylo v roce 926 dobytoKitany (dynastie Liao) a uprchlíci včetně korunního princeTe Kwang-hjona emigrovali do Korja. V období dynastieKorjo byly kodifikovány zákony, byl zaveden systém státníslužby a kultura ovlivněná buddhismem vzkvétala.

V roce 1392 I Song-kje (Tchedžo Čosonský) založildynastii Čoson po převratu v roce 1388. Král Sedžong Ve-liký provedl četné administrativní, sociální a ekonomickéreformy a nechal vytvořit hangul, původní korejskou hlás-kovou abecedu, kterou Korejci používají dodnes.Od 16. století čelila dynastie Čoson četným invazím, vnitř-ním rozbrojům a vzpourám a v pozdním 19. století její mocznačně upadla. V roce 1897 vzniklo Korejské císařství, kte-ré ale trvalo pouhých 13 let, než bylo v roce 1910 okupová-no po koloniích lačnícím Japonskem.V roce 1919 se uskutečnilo nenásilné hnutí 1. března jakoprotest proti japonské okupaci a odpor trval až do osvo-bození v roce 1945. V roce 1948 se Korea rozdělila podle38. rovnoběžky na komunistickou Severní Koreu a demo-kratickou Jižní Koreu. Napětí mezi oběma státy vyústilo vroce 1950 v korejskou válku, která měla na svědomí smrtmilionů Korejců. Boje skončily v roce 1953 a bylo vytvo-řeno korejské demilitarizované pásmo, ale obě země jsouformálně stále ve válečném stavu. Obě země byly přijatydo OSN v roce 1991.

24.1 Prehistorie, Kočoson a stát Čin

Z korejského poloostrova nejsou známy žádné určité nálezyHomo erectus, ačkoli některé kosterní pozůstatky jsou jimpřisuzovány.*[1] Z doby před asi půl milionem let je známomnožství nálezů. Nepředpokládá se, že by tito paleolitičtíobyvatelé měli nějaký vztah k dnešním Korejcům.

24.1.1 Období čulmunské keramiky

Nejstarší korejská keramika se objevila před asi 8000 letya nazývá se podle svých vzorů - čulmun znamená korejsky“plástvovitý vzor”. Byla nalezena např. na ostrově Čedžu.

61

62 KAPITOLA 24. DĚJINY KOREJE

Korea v roce 108 př. n. l.

24.1.2 Období mumunské keramiky

Mumunská keramika se vyskytovala 1500-300 př. n. l. a titoobyvatelé byli usedlí zemědělci, pěstovali rýži na rýžovýchpolích.

24.1.3 Kočoson a stát Čin

Kočoson (Starý Čoson) byl prvním korejským královstvím.Nacházel se na severu poloostrova, zatímco na jihu se na-cházel stát Čin. Zakladatelský mýtus zaznamenaný v knizeSamguk Jusa (1281) a jiných středověkých knihách praví,že Kočoson byl založen v roce 2333 př. n. l. Tangunem, sy-nem nebes. Tento mýtus hrál později důležitou roli ve vý-voji korejské národní identity.Prvním historicky doloženým korejským královstvím jeKidža Čoson, který byl založen ve 12. století př. n. l. potom-kem dynastie Šang Kidžou (činsky箕⼦ Ťi-c'). Kidža Čo-son je zmiňován v několika čínských kronikách, jako např.Zápisky historika. Existence Kidža Čosonu a jeho role vkorejské historii se nicméně ve 20. století stala předmětemsporů.Z tohoto období máme pouze informace zvenčí, protože vy-spělá čínská civilizace si vedla záznamy po mnohem delšídobu a Korejci přejali čínské písmo teprve kolem 4. stoletín. l. Starý Čoson byl poprvé zmíněn v čínských kronikáchna počátku 7. století př. n. l. a ve 4. století př. n. l. už byla

jeho existence v Číně dobře známa. Kolem 4. století př. n.l. se jeho hlavní město přesunulo do Pchjongjangu.V roce 194 př. n. l. král Čun uprchl do státu Čin po převra-tu zorganizovaném Ümanem, který založil novou dynastii,Üman Čoson. Později, v roce 108 př. n. l., čínská dynastieChan porazila Čunova vnuka Uga a připojila Kočoson kčínské říši jako "čtyři komanderie Chan”. V průběhu dal-šího století měli Číňané v Koreji značný vliv a komanderieLe-lang přetrvala 400 let, než byla dobyta Kogurjem.Kolem roku 300 př. n. l. vznikl v jižní části korejského po-loostrova stát Čin. O něm je známo jen málo, ale víme, ženavázal vztahy s chanskou Čínou a obchodoval s Japonskemobdobí Jajoi. Kolem roku 100 př. n. l. se Čin rozpadl nakmenový svaz Samhan.Na bývalém území Kočosonu vzniklo mnoho menších států,jako např. Pujo, Okčo, Tongje, Kogurjo a Pekče. Tři krá-lovství označují Kogurjo, Sillu a Pekče, ačkoli Pujo a Kajaexistovaly až do 5., resp. 6. století n. l.

24.2 Raná království Koreje

Raná království cca 1 n. l.

Období raných království Koreje, v Koreji nazývané Obdo-bí několika států ( ), je obdobím po pádu Kočoso-nu a před vzestupem tří království Koreje - Kogurja, Silly aPekče. Zahrnuje množství států, které vznikly na území bý-valého Kočosonu. Mezi největší a nejvlivnější z těchto státůpatřilo Pujo a Tongpujo.

24.3. TŘI KRÁLOVSTVÍ KOREJE 63

24.2.1 Pujo a ostatní severní státy

Po pádu Kočosonu vzniklo království Pujo v dnešní SeverníKoreji a jižním Mandžusku a trvalo zhruba od 2. století př.n. l. do roku 494. Jeho zbytky byly pohlceny Kogurjem vroce 494 a Kogurjo i Pekče, dvě ze tří království Koreje, sepovažovaly za jeho nástupce.Ačkoli historických záznamů je málo a jsou nepřesné, do-mnívají se historici, že v roce 86 př. n. l. se od Puja odděliloTongpujo (Východní Pujo) a proto je po této události Pujoněkdy nazýváno Pukpujo (Severní Pujo). Čolpon Pujo bylstáteček, který byl předchůdcem Kogurja, a v roce 538 jePekče zmíněno jako Nampujo (Jižní Pujo).Okčo byl kmenový stát, který se nacházel na severu korej-ského poloostrova a také vznikl po pádu Kočosonu. Ok-čo nedostalo příležitost se příliš rozvinout, stalo se vazalemKogurja a nakonec ho ve 5. století dobyl Kwanggetcho Ve-liký z Kogurja.Tongje bylo malé království, které se také nacházelo na se-veru korejského poloostrova. Hraničilo o Okčem a stejnějako ono vzniklo po pádu Kočosonu a bylo dobyto Ko-gurjem.

24.2.2 Samhan

Sam han ( , 三韓) označuje tři svazy, z nichž kaž-dý se skládal z mnoha malých státečků: Mahan, Pjonhana Činhan. Tyto svazy se nacházely v jižní části korejské-ho poloostrova na území dřívějšího státu Čin. Náboženství(šamanismus) zde bylo důležité. Mahan byl největší, skládalse z 54 státečků a měl dominantní politické, ekonomické akulturní postavení. Pjonhan a Činhan se skládaly každý ze12 státečků, což znamená, že Samhany měly celkem 78 stá-tečků. Dobyty byly ve 4. století Pekče, Sillou a Kajou.

24.3 Tři království Koreje

Související informace naleznete také v článku Třikrálovství Koreje.

24.3.1 Kogurjo

Podrobnější informace naleznete v článkuKogurjo.

Kogurjo bylo založeno v roce 37 př. n. l. Čumon-gem (posmrtné jméno Tongmjong). V pozdější době králTchedžo centralizoval vládu. Kogurjo bylo prvním korej-ským královstvím, které přijalo buddhismus - stalo se tak vroce 372 za vlády krále Sosurima. Kogurjo dosáhlo vrcholu

Kogurjo ve svém největším rozsahu v roce 476. Kmenový svaz Kaja(Gaya) je na samém jihu poloostrova.

v 5. století, kdy král Kwanggetcho Veliký a jeho syn, králČangsu, rozšířili území Kogurja na téměř celé Mandžusko,část dnešního Mongolska a dobyl oblast dnešního Soulu naPekče. Oba panovníci dosáhli významných vítězství protiPekče a Sille.Kogurjo později zvládlo odrazit mohutnou čínskou invazidynastie Suej v letech 598 – 614 a tato porážka také přispělak pádu dynastie Suej. Další dynastie Tchang se také dlouhoudobu pokoušela Kogurjo dobýt, ale neúspěšně.Vleklé boje proti Číně nicméně Kogurjo vyčerpaly a osla-bily. Po vnitřních rozbrojích padlo v roce 668 spojenýmsilám dynastie Tchang a Silly.

24.3.2 Pekče

Podrobnější informace naleznete v článku Pekče.

Pekče bylo založeno v roce 18 př. n. l. králem Ondžem. Čín-ská Kronika tří království zmiňuje Pekče jako člena svazuMahan v oblasti řeky Han (kolem dnešního Soulu). Expan-dovalo na jihozápad a stalo se významnou politickou a vo-jenskou mocností. Současně svádělo tuhé boje o území sKogurjem a čínskými komanderiemi.Na svém vrcholu ve 4. století pohltilo všechny státy Mahan-ského svazu a ovládlo většinu západního korejského polo-ostrova. Pekče mělo díky svým kontaktům s čínskou civili-

64 KAPITOLA 24. DĚJINY KOREJE

zací přístup k čínské kultuře a technologiím a hrálo zásadníroli v přenosu různých kulturních výdobytků do Japonska,jako např. čínské písmo, buddhismus, železo, pokročilá ke-ramika a ceremoniální pohřby.Pekče bylo poraženo v roce 660 koalicí Silly a dynastieTchang. Královský dvůr pak uprchl do Japonska, kde dá-le obohatil tamější kulturu.

24.3.3 Silla

Podrobnější informace naleznete v článku Silla.

Podle legendy historie Silly začala sjednocením šesti kní-žectví v Činhanském svazu králem Pakem Hjokkose v roce57 př. n. l.. Její území zahrnovalo současné přístavní městoPusan.Památky z období Silly ukazují, že na ně působil vliv nomá-dů se severních stepí a že Čína měla menší kulturní vliv nežv sousedních královstvích Pekče a Kogurjo. Silla rychle ex-pandovala, obsadila celé povodí řeky Nakdong a sjednotilaměstské státy.Ve 2. století byla Silla již velký, stále se rozšiřující stát, azískala více moci, když v roce 562 obsadila kmenový svazKaja. Silla často čelila tlaku ze strany Korja, Pekče a Ja-ponska, a často vedla válku proti oběma korejským státům.V roce 660 král Mujol nařídil vojskům Silly zaútočit naPekče. Generál Kim Ju-sin s pomocí sil dynastie Tchangdobyl Pekče. V roce 661 Silla zaútočila na Kogurjo, ale by-la odražena. Král Munmu, syn Mujola a synovec Kima Ju-sina, vytáhl na Kogurjo v roce 667 a Kogurjo dobyl násle-dujícího roku.

24.3.4 Kaja

Podrobnější informace naleznete v článku Kaja(kmenový svaz).

Kaja se tradičně neřadí ke třem korejským královstvím, ač-koli přetrvala dlouhou dobu, od roku 42 do roku 562. Kajabyl svaz malých knížectví v údolí řeky Nakdong a vzniklaz Pjonhanského svazu v období Samhan. Území Kaje by-lo bohaté na železo, takže Kaja vyvážela železné nástroje.V raném období byla Kaja řízena městským státem zva-ným Kumgwan Kaja v oblasti dnešního Kimhe. Později setěžiště moci přesunulo do státu Tegaja v oblasti dnešníhoKorjongu.Kvůli tlaku ze stany sousedních království Kaja vždy zůstalakmenovým svazem a nikdy se nevyvinula v centralizovanékrálovství. V roce 562 byla dobyta Sillou.

24.4 Období severního a jižního stá-tu

Období severního a jižního státu označuje období, kdy Sil-la (jižní stát) kontrolovala většinu korejského poloostrova,zatímco Parhe (severní stát) expandovalo do Mandžuska.

24.4.1 Sjednocená Silla

Podrobnější informace naleznete v článkuSjednocená Silla.

Král Munmu byl prvním vládcem panujícím téměř celémuKorejskému poloostrovu. Proto od roku 668 království Sil-la nazýváme Sjednocená Silla. Po poražení Kogurja muselaSilla z dobytého území ještě vytlačit Číňany ̶své býva-lé spojence. V roce 671 získala plnou kontrolu nad úze-mím dřívějšího Pekče. Roku 676 byly jednotky Tchangůpo několika bitvách donuceny k ústupu. Nakonec Číňanéi formálně přemístili své místodržitelské úřady mimo úze-mí Korejského poloostrova a fakticky uznali nadvládu Sillynad celým poloostrovem.Za Sjednocení Silly vzkvétalo umění a buddhismus se stalvýznamnou částí korejské kultury. Právě v této době by-ly postaveny stavby jako buddhistický klášter Pulguksa apoustevna Sokkuram.Silla začala zažívat politické potíže v 8. století, což ji hod-ně oslabilo. Rebelové obnovili Pekče jako Hupekče (PozdníPekče) a Kogurjo jako Hu Kogurjo (Pozdní Kogurjo) a tímzačalo období pozdních tří království.Sjednocená Silla přetrvala 267 let, dokud se poslední králKjongsun nevzdal Korju v roce 935.

24.4.2 Parhe

Podrobnější informace naleznete v článku Parhe.

Parhe bylo založeno třicet let po pádu Kogurja uprchlí-ky z Kogurja pod vedením generála Te Čo-jonga. Ko-gurjo bylo předtím porobeno jiným korejským královstvímSjednocená Silla, které se spojilo s Číňany z dynastieTchang. V čase založení proto bylo Parhe pod silným tla-kem Číny dynastie Tchang a nepřátelské vztahy mělo rov-něž se Sjednocenou Sillou. Na severní hranici byla v ro-ce 721 Sillou postavena obranná zeď. Přestože bylo Parheobklopeno nepřátelskými státy, dokázalo ke konci 8. sto-letí natolik rozšířit své území, že zaujímalo celé severový-chodní Mandžusko a poloostrov Liao-tung. Časem se vzta-hy s Čínou normalizovaly a přejímání tchangských institu-cí a kultury mohlo pokračovat. Díky přejímání tchangské

24.6. KORJO 65

Území Parhe v roce 830 - kontrolovalo pouze malou část korejskéhopoloostrova, ale zato rozsáhlá území v Mandžusku

civilizace kultura v Parhe vzkvétala. Parhe však vzhledemrozdílům mezi vládnoucí vrstvou a ovládaným lidem bylovnitřně slabé, proto také v roce 926 snadno podlehlo útokuKitanů (polonomádské mongolské etnikum obývající částMandžuska). Ti na dobytém území vytvořili stát dynastieLiao.

24.5 Pozdní tři království

Pozdní tři království bylo krátké období, které trvalo vletech 892 – 936. Tato tři království byla Silla (resp.Sjednocená Silla), Pozdní Pekče (Hupekče) a Pozdní Ko-gurjo (Hukogurjo, samo království se nazývalo Tchebong).Tato království vznikla po oslabení moci Sjednocené Sillya následném odštěpení zbývajících dvou států.Pozdní Kogurjo bylo založeno buddhistickým mnichemzvaným Kung Je. Kung Je byl synem Kjongmuna, králeSilly. Když byl Kung Je narozen, proroctví předpovědělo,že způsobí pád Silly, a král Kjongmun proto novorozencechtěl nechat zabít. Jeho chůva s ním ale utekla, zachránilamu život a vychovala ho. Kung Je byl ale krutý a mezi lidemnepopulární, a proto byl v roce 918 svržen svým generálemWang Konem, zvaným Tchedžo, který přejmenoval stát naKorjo.

24.6 Korjo

Korjo bylo založeno v roce 918, v roce 935 dobylo Sjedno-cenou Sillu, v roce 936 Pozdní Pekče a sjednotilo tak celouKoreu. Protože zakladatel Wang Kon - král Tchedžo pova-žoval svůj stát za nástupce Kogurja, pojmenoval ho Korjo.

Korjo v roce 1374

Korjo vládlo až do roku 1392 a z jeho názvu se odvozuje ičeský název Korea.V tomto období byly kodifikovány zákony, byl zaveden sys-tém státní služby, kultura ovlivněná buddhismem vzkvéta-la a rozšířila se po celém poloostrově. Byla vytvořena Ko-rejská tripitaka (Tripitaka Coreana) na 81 258 dřevěnýchdestičkách a poprvé došlo k tisku pohyblivými literami,nejstarší dochovaný tisk (Kniha Čikči) vznikl v období dy-nastie Korjo v červenci roku 1377*[2]V roce 1231 zaútočili na Koreu Mongolové a po 25 le-tech bojů bylo Korjo nuceno podepsat vazalskou smlouvu.Po dalších 80 let byla Korea vazalským státem mongolskédynastie Jüan.Kolem roku 1350 začala dynastie Jüan upadat, což dovo-lilo králi Kongminovi reformovat vládu. Byl nucen se vy-pořádat s mongolskými aristokraty a vojenskými úředníkyna svém území, provést reformu pozemkového vlastnictvía zabránit rostoucímu nepřátelství mezi buddhistickými akonfuciánskými učenci.Dynastie Korjo trvala až do roku 1392, kdy I Songkje(Tchedžo Čosonský) zorganizoval státní převrat, uchvátilmoc a založil novou dynastii Čoson.

66 KAPITOLA 24. DĚJINY KOREJE

24.7 ČosonPodrobnější informace naleznete v článkuDynastie Čoson.

V roce 1392 byl korejský generál I Songkje poslán do Čínydo bojů proti dynastii Ming. Namísto toho se ale spojil sČíňany, sesadil korejského krále a sám převzal vládu v ze-mi (znám je dnes pod svým posmrtným jménem Tchedžo).Královská dynastie dostala název Čoson (Země jitřní svě-žesti), v Evropě je však známa jako dynastie I (severoko-rejským přepisem Ri). V roce 1394 se hlavním městem stalHanjang-gun (dnešní Soul) a konfucianismus byl povýšenna státní náboženství.

Zakladatel Čosonu, král Tchedžo

V období za vlády krále Sedžonga Velikého (1418–1450),je vynalezena korejská abeceda hangul. Korejské královstvíje napadeno Japonskem, které podnikalo invaze do Korejev letech 1592-1598, později je také napadeno Mandžuskemv letech 1627-1636.*[3]

24.7.1 Japonská invaze do KorejePodrobnější informace naleznete v článkuImdžinská válka.

Japonský vojevůdce a politik Hidejoši Tojotomi, který v90. let 16. století sjednotil pod svou vládou celou zemi, serozhodl dobýt Koreu a mingskou Čínu.Japonská vojska se vylodila v Koreji roku 1592. Špatněpřipravená korejská armáda nekladla větší odpor a Japon-ci rychle postupovali, už po dvaceti dnech obsadili Soul apokračovali dále na sever. Nicméně okupace země vyvola-la vlnu lidového odporu, která přerostla v regulérní party-zánskou válku. V organizaci odporu měly velmi důležitouroli vítězství korejského námořnictva vedeného admirálemI Sun-sinem v létě a na podzim 1592. Vzchopila se i korej-ská pozemní armáda a navíc počátkem roku 1593 vyslalačínská vláda Korejcům na pomoc početný sbor v čele s ge-nerálem Li Žu-sungem. Čínsko-korejská vojska do května1593 vytlačila většinu útočníků z Koreje. Roku 1593 Ja-ponci souhlasili s jednáním o příměří, s cílem získat časpro novou ofenzívu. Ale ani další invaze roku 1597 nebylaúspěšná a do konce příštího roku byli Japonci poraženi.

24.7.2 Pozdější dějiny

Související informace naleznete také v článkuPrvní čínsko-japonská válka.

Korea byla napadena Mandžuy v letech 1627 a 1636, cožji donutilo uznat svrchovanost Čchingské Číny. Přestože jiKorejci respektovali, přetrvávala loajalita k Mingské Číně aodpor k Mandžuům.Od roku 1830 se Spojené státy americké pokoušejí vytvořitz Koreje svou kolonii a jejím prostřednictvím kontrolovatdění v Asii. V srpnu roku 1866 připlul ozbrojený kolesovýparník Generál Sherman po řece Tedong k Pchjongjangus úmyslem prolomit korejský izolacionismus a získat proAmeričany výhodné obchodní postavení. Místní úřady všakobchodování odmítly a po sérii potyček s místními obyvate-li byla loď na rozkaz korejských úředníku zapálena. Což byldůvod k trestné výpravě Američanů o dva roky později. Po-té museli Korejci ještě několikrát bojovat proti agresorům.Již v říjnu 1866 bylo sedm francouzských válečných lodíporaženo na ostrově Kanghwado (ostrov poblíž města Soul).Mezitím se roku 1863 stal korejským králem Kodžong, po-slední korejský král a první císař.V roce 1871 byla odraženazmíněná trestná výprava USA.Poté, co se v roce 1884 rolnická armáda tonghak vzbou-řila proti feudální vládě, korejská vláda požádala o pomocčínskou dynastii Čching. Když se Japonci dozvěděli o pří-tomnosti čínských vojsk v Koreji, rozhodli se tam vyslatosm tisíc vojáků, pod záminkou ochrany japonských obča-nů žijících v Koreji. Když bylo povstání potlačeno, ČínaJaponsku navrhla, aby obě vojska Koreu opustila. Japonskoto odmítlo a navrhlo Číně, že by mohli společně reformovatkorejskou vnitřní správu a tak dosáhnout míru ve východní

24.9. JAPONSKÁ OKUPACE 67

Asii. Čína to však považovala za zasahování do vnitřníchzáležitostí jiného státu.

24.8 Korejské císařství

Podrobnější informace naleznete v článkuKorejské císařství.

Korejská císařská rodina

V červenci 1894 napadla japonská armáda čínské loďstvoa tak vypukla japonsko-čínská válka (1894–1895). Japonciměli po celou dobu převahu díky modernějšímu vybavenía lepší disciplíně. Nedalo se očekávat nic jiného než po-rážka Číny. A právě v důslůledku porážky Číny, mocnéhosouseda a ochránce Koreje v říjnu roku 1897 vyhlásil králKodžong založení nezávislého Korejského císařství (Tähančeguk) a sám se tak povýšil na císaře, stal se tak posled-ním korejským králem a předposledním korejským panov-níkem. Přivlastněním titulu císaře směřoval k uznání Kore-je jako státu nezávislém na Číně, ale i Japonsku a to i tímže titul korejského panovníka byl tím pádem rovný k titukupanovníků Číny a Japonska.V roce 1902 uzavřelo Japonsko alianci s Velkou Británií,podle které Japonsko uznalo anglické zájmy v Číně a naoplátku Velká Británie uznala zájmy Japonska v Koreji. By-la to první ze tří smluv, které postupně Japonsko uzavíralose světovými mocnostmi a připravovalo si tak půdu pro pří-padné ovládnutí Korejského poloostrova.Japonsko pozorně sledovalo také vzestup vlivu Ruska vevýchodní Asii a nemohlo mu uniknout pozvolné rozšiřová-ní ruského carství. Japonští vůdci, zatím nepřipraveni čelitRusům vojensky, se soustředili na své ekonomické zájmy vKoreji a přitom hledali příležitost pro budoucí útok. Vztahmezi Ruskem a Japonskem se postupně vyhrocoval, jeli-kož Rusko porušilo dohodu o neútočení a spolupráci. Předvypuknutím rusko-japonské války Korea vyhlásila neutra-litu. Po tomto prohlášení byla do Koreje vyslána delegace,

která měla za úkol přimět Koreu k podepsání významné-ho dokumentu. V tomto dokumentu sice bylo obsaženo, žeJaponsko respektuje nezávislost Koreje, ale zároveň poža-doval stálý japonský dohled nad správou v Koreji. Rusko-japonská válka (1904 – 1905) proběhla opět ve znameníjaponského vítězství. Zprostředkovatelem při podpisu mí-rové smlouvy mezi oběma zeměmi byl sám prezident USATheodore Roosevelt. Tato tzv. Portsmouthská smlouva, po-depsaná roku 1905, mimo jiné obsahovala i článek o tom,že vláda ruského carství bere na vědomí hlavní japonské po-litické, vojenské a ekonomické zájmy v Koreji. PodepsáníTaft-Kacurova memoranda v tomtéž roce s USA zajistiloJaponsku souhlas i tohoto imperialistického státu s neome-zeným ovládnutím Koreje (výměnou za uznání americkýchzájmů na Filipínských ostrovech).

24.9 Japonská okupace

Podrobnější informace naleznete v článkuJaponská okupace Koreje.

Mezi lety 1910 a 1945 byla Korea ovládnuta Japonskýmcísařstvím. Smlouvou z roku 1905 byla Korea vyhlášenajaponským protektorátem a v roce 1910 anektována, čímžukončila více než pět set let dlouhou vládu dynastie Čoson.Korea byla Japonskem spravována až do konce 2. světovéválky. V průběhu okupace Japonci páchali množství zloči-nů na korejském obyvatelstvu a ze strany Korejců se protijaponské nadvládě uskutečnilo množství protestů.

24.10 Rozdělení Koreje

Osvobození Koreje

Na Káhirské konferenci 22. listopadu 1943 bylo dohodnu-to, že Korea po válce získá nezávislost a později v Jaltě,

68 KAPITOLA 24. DĚJINY KOREJE

že si čtyři mocnosti rozdělí poručnictví nad Koreou. 9. srp-na 1945 vstoupily sovětské tanky do Koreje ze Sibiře, alenesetkaly se s žádným odporem. Japonsko kapitulovalo 15.srpna.Bezpodmínečná kapitulace Japonska, spolu s novým rozlo-žením moci a ideologií, vedla k rozdělení Koreje do dvouokupačních zón, které začalo 8. září 1945. USA spravovalyjižní část, SSSR severní část a obě byly rozděleny podle 38.rovnoběžky. Korejská prozatímní exilová vláda byla igno-rována, především kvůli americkým obavám z toho, že bylakomunisticky orientovaná. Toto rozdělení mělo být pouzedočasné a Korea měla být vrácena korejskému lidu poté, coby USA, SSSR, ČLR a Spojené království dosadily vhod-nou vládu.V prosinci 1945 se sešla konference v Moskvě zaměřená navyřešení korejské otázky. Bylo diskutováno pětileté poruč-niství a byla ustavena společná americko-sovětská komise.Komise se občasně setkávala v Soulu, ale jednání o vytvo-ření vlády uvázla na mrtvém bodě. V září 1947 proto USApředložily tuto otázku Valnému shromáždění OSN.Jednání ale selhala a 12. prosince 1948 uznalo Valné shro-máždění OSN Korejskou republiku (Jižní Koreu) jako je-dinou právoplatnou vládu Koreje. Severní a Jižní Korea sestaly oddělenými státy s diametrálně odlišnými politickými,ekonomickými a sociálními systémy.

Informace o dějinách Koreje po roce 1948 nalez-nete v článcích Dějiny Severní Koreje a Dějiny Již-ní Koreje.

24.11 Korejská válka

Podrobnější informace naleznete v článkuKorejská válka.

V důsledku selhání svobodných voleb v obou částech polo-ostrova v roce 1948 se vzájemné odcizení obou částí polo-ostrova prohloubilo. Na severu byl ustanoven komunistickýrežim vedený Kim Ir-senem, zatímco na jihu byl ustanovenformálně demokratický režim. Napětí mezi oběma vládamise stupňovalo i přes pokračující rozhovory o znovusjedno-cení. Incidenty na společné hranici se stupňovaly. 25. červ-na 1950 situace eskalovala v otevřený konflikt, když seve-rokorejské jednotky vpadly do Jižní Korei. V roce 1950Sovětský svaz bojkotoval zasedání Rady bezpečnosti OSNna protest proti zastoupení Kuomintangu - vlády Čínské re-publiky na Tchaj-wanu v této instituci. Absence Sovětskéhosvazu v Radě bezpečnosti umožnila Spojeným státům pro-sadit rezoluci Rady bezpečnosti schvalující vojenskou in-tervenci v Koreji.Spojené státy americké vyslaly na korejský poloostrov 302

Američtí vojáci při vylodění v Inčchonu

483 vojáků, kteří, spolu s jednotkami dalších dvaceti států,pomohli jihokorejským jednotkám invazi odrazit. Běhemprvních dvou měsíců byli obránci zatlačeni do Pusanskéhoperimetru na samém jihu poloostrova. Protiofenzíva Spo-jených národů zatlačila Severokorejce za 38. rovnoběžkutéměř k hranici s Čínskou lidovou republikou na řece Ja-lu.Na tuto situaci reagovala Čínská lidová republika vstupemdo konfliktu na straně Severokorejců. Čínské jednotky vy-tlačily síly OSN zpět za 38. rovnoběžku. V červenci 1951 sepůvodně dynamické boje změnily ve statickou zákopovouválku kolem 38. rovnoběžky. Boje skončily 27. července1953, kdy byla podepsána dohoda o příměří, která obnovi-la hranici kolem 38. rovnoběžky a vytvořila Korejské demi-litarizované pásmo. Sovětský svaz po celou válku výrazněmateriálně podporoval armády Čínské lidové republiky aSeverní Koreje.

24.12 Odkazy

24.12.1 Reference[1] http://web.archive.org/20111024105905/www.

anthropology.hawaii.edu/people/Faculty/Bae/pdfs/2000_Norton_Korean%20Paleoanthropology_JHE.pdf

[2] Memory of the World, unesco.org, accessed November 2009

[3] http://hangug.kx.cz/historie.php

24.12. ODKAZY 69

24.12.2 Literatura

• V tomto článku byl použit překlad textu z článku Historyof Korea na anglické Wikipedii.

• ECKERT, Carter J., a kol. Dějiny Koreje. PřekladMarta Bušková, Štěpánka Horáková, Miriam Löwen-steinová. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009-5-7. 424 s. (Dějiny států) ISBN 9788071065807.

24.12.3 Externí odkazy

• Historické, kulturní a společenské reálie zemí východ-ní Asie

Kapitola 25

Povstání na Čedžu

Obyvatelé Čedžu čekají na popravu, květen 1948

Památník incidentu z 3. dubna

Povstání na Čedžu bylo povstání, které vypuklo na ko-rejském ostrově Čedžu 3. dubna 1948 a trvalo do května1949, ačkoli malá ohniska odporu existovala až do roku1954. Na počátku povstání byla jižní část Koreje pod ame-rickou správou, Korejská republika byla vyhlášena až 15.srpna 1948.Podnětem k povstání byla střelba policie do demonstrantůoslavujících výročí konce japonské okupace. Obyvatelé by-li protiamericky naladěni, korejská dělnická strana na ostro-vě měla mnoho členů a sympatizantů; také se bouřili protivysokým daním a minulé spolupráci místní policie a úřa-dů s japonskými okupanty. Povstalci napadli 12 policejních

stanic a při střetech zemřelo nejméně 100 lidí. Také vypá-lili volební místnosti pro nadcházející volby a zaútočili napolitické oponenty a jejich rodiny. Poté vydali prohlášení,ve kterém vyzývali obyvatele, aby povstali proti americkéokupační správě.Jihokorejská vláda na ostrov vyslala 3000 vojáků z 11. poli-cejního pluku, ale 29. dubna se několik stovek z nich vzbou-řilo a vydalo rebelům zásoby zbraní, které měli k dispozici.Vyslala také jako paramilitantní skupinu několik stovek čle-nů Severozápadní asociace mládeže, což byli protikomunis-tičtí uprchlíci ze Severní Koreje. Ti byli nechvalně proslulítím, že zabíjeli mužské ostrovany a pak si násilím brali je-jich manželky, aby zdědili jejich majetek. Generál Kim IkRuhl se pokoušel s rebely vyjednávat, ale neúspěšně. Rebe-lové se stáhli do hor a vláda držela pobřeží, zatímco oblastmezi se stala hlavní bitevní zónou. V říjnu 1948 bylo po-vstalců asi 4000 a byli špatně vyzbrojeni, přesto si připsalina účet několik menších vítězství. 17. listopadu 1948 vyhlá-sil I Sung-man, první prezident Jižní Koreje, stanné právo,zatímco na ostrově se odehrávala zvěrstva, jihokorejští vo-jáci zabíjeli vesničany a skupinově znásilňovali dívky. Najaře 1949 dorazily na ostrov čtyři vojenské prapory, kteréposílily existující síly a jihokorejským jednotkám se tak po-dařilo povstání brutálně potlačit. 17. srpna 1949 byl odporrebelů zlomen, když byl zabit jejich hlavní vůdce, I Tuk-ku.Celkový počet obětí se odhaduje mezi 14 000 a 30 000, tedyaž jedna pětina obyvatel ostrova. Dalších asi 40 000 osobuprchlo před boji do Japonska. 70 % z 230 vesnic na ostrověbylo vypáleno a bylo zničeno 39 000 domů. Korejská vládanásledně po dalších 50 let brutálně potlačovala vzpomínkyna povstání, bylo zakázáno se o událostech na Čedžu byťjen zmínit a byla ničena památná místa. Až v roce 2003 sevláda oficiálně omluvila.

25.1 Související články• Dějiny Jižní Koreje

• Temná turistika

70

Kapitola 26

Útok na Modrý dům

Část výzbroje severokorejského vojáka, zajatého během útoku naModrý dům

Útok na Modrý dům (korejsky 1 21 , anglicky BlueHouse Raid) byl útok severokorejských zvláštních jedno-tek na Modrý dům – sídlo jihokorejských prezidentů. Cí-lem útoku bylo zabít Pak Čong-huie, tehdejšího prezidentaJižní Koreje. Útok provedlo 17. až 29. ledna 1968 31 vybra-ných příslušníků severokorejské Jednotky 124, kteří se natento útok připravovali dva roky. Útok skončil díky prozra-zení neúspěšně – 29 Severokorejců zemřelo (z toho jedenúspěšně spáchal sebevraždu po svém zajetí), jeden byl zajata jeden uprchl. Na jihokorejské straně zemřelo 26 mužů a66 bylo zraněno. Dále padli čtyři američtí vojáci při poku-su Severokorejců uprchnout zpět do Severní Koreje. JižníKorea v plánované odvetě (která se však nikdy neuskuteč-nila) vytvořila zvláštní jednotku 31 mužů s cílem zabít KimIr-sena.

71

Kapitola 27

Ro Tche-u

Ro Tche-u (* 4. prosince 1932) je jihokorejský voják apolitik. V letech 1988–1993 byl prezidentem Jižní Koreje.Byl jedním z hlavních organizátorů letních olympijskýchher v Soulu roku 1988.Jeho předchůdce, autoritativní prezident Čon Du-hwan, hona začátku osmdesátých let povolal z armády do vlády, kdezastával různé pozice, v praxi se však stával především Čo-novou pravou rukou. Byl pověřen i organizováním olympij-ských her. Čon ho označil jako svého nástupce roku 1987,což vyvolalo vlnu protestů, neboť zejména demokratickynaladění studenti očekávali od Čonova odchodu uvolněnírežimu, zatímco volba Roa pro ně znamenala de facto pro-dloužení Čonovy vlády. Ro se pokusil hnutí odporu uklidnitpředstavením rozsáhlého reformního programu a slibem, žeprezidentské volby budou skutečně svobodné. To také spl-nil a je tudíž označován za prvního skutečně demokratic-ky zvoleného jihokorejského prezidenta (porazil ve volbáchKim Jong-sama and Kim Te-džunga, přičemž oba se poz-ději rovněž stali prezidenty).Kim Jong-sam obvinil roku 1993 Roa z korupce a sám sta-nul v čele země. Oba však byli později souzeni za podíl namasakru v Kwangdžu, který se odehrál roku 1979, v počát-cích vlády Čona.

27.1 Externí odkazy• Heslo v Encyklopedii Britannica

72

Kapitola 28

Kim Te-džung

[[wiki]]Tento článek nebo jeho část potřebuje přiměřeně doplnitwikiodkazy na ostatní články.Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte.

Neutralita tohoto článku byla zpochybněna.Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Neodstraňujte,prosíme, tuto zprávu, dokud nebudou pochybnosti vyřeše-ny.

Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodnětevložení šablony.

Kim Tä-džung (* 6. ledna 1924 – 18. srpna 2009), byl15. prezidentem Korejské republiky v letech 1998 až 2003a kontroverzním jihokorejským politikem, který 40 let vý-znamně ovlivňoval místní politickou scénu, byl členem a za-kladatelem řady politických stran, držitel Nobelovy ceny zamír za rok 2000.

28.1 Životopis

Kim Tä-džung (anglicky: Kim Dae-jung) se narodil v ob-dobí japonské koloniální správy, podle oficiálních životo-pisů na ostrově Haŭi nedaleko přístavního města Mokpchona jihozápadě poloostrova (dnešní provincie Jižní Čolla).Ambiciózní Kim o vstup do politiky usiloval již od kon-ce korejské války, ale poslancem Národního shromážděníza opoziční Demokratickou stranu byl poprvé zvolen až vroce 1961. V důsledku vojenského převratu však byl par-lament rozpuštěn a Kim mohl v poslanecké lavici konečnězasednout až po volbách v roce 1963.V průběhu 60. let se Kim Tä-džung spolu s Kim Jŏng-samem stal jedním z významnějších“mladších”předsta-vitelů opakovaně se štěpící opoziční Demokratické stra-

ny. Podle Kimových spolupracovníků právě jeho ambici-ózní povaha a malá vůle ke kompromisu značnou měroupřispívaly ke štěpení sil v rámci opozice, které mělo po-chopitelně největší dopady ve volebním klání. V hlasová-ní Nové demokratické strany o stranickém kandidátovi nafunkci prezidenta Kim Tä-džung těsně zvítězil nad KimJŏng-samem, což poražený sportovně přijal. Do nejvyšší-ho úřadu Korejské republiky tedy poprvé kandidoval již vroce 1971, ale ve volebním klání podlehl stávajícímu pre-zidentovi Pakovi Čŏng-hŭimu, kandidátovi Demokratickérepublikánské strany. Ve volbách o nejvyšší úřad prohrál i vletech 1987 a 1992, prezidentem se stal ve svých 74 letech.Tedy, více než čtvrt století (1998) od své první kandidatury,ačkoli opakovaně ohlašoval svůj odchod z politiky.Na rozdíl od Kim Jŏng-sama, který i v období IV. repub-liky (1972–1980) aktivně zastupoval zájmy opozice jak vrámci parlamentu, tak mimo něj, se Kim Tä-džung v roce1972 uchýlil do Japonska. Existují tvrzení o tom, že mělpřijmout finanční zdroje severokorejského původu, ale i otom, že mu jihokorejská vláda dokonce opakovaně usilova-la o život. V lednu 1973 jej agenti jihokorejské tajné službyunesli zpět do Koreje, kde pokračoval ve sporadických ak-tivitách. Na jaře 1976 byl odsouzen k osmi letům odnětísvobody, o rok později odvolací soud trest snížil na pět leta v prosinci 1978 byl odeslán do domácího vězení. V celestrávil zhruba dva roky. Záhy spolu s exprezidentem JunemPo-sŏnem a Hamem Sŏk-hwanem stanul v čele nově zorga-nizovaného“Občanského svazu pro demokracii a národnísjednocení".Poté, co na podzim 1979 ředitel Ústřední zpravodajskéslužby Kim Čä-gju zastřelil prezidenta Paka, bylo vyhlá-šeno stanné právo. V zemi se mimořádně vyhrotila situa-ce, tajná služba i vládní Demokratická republikánská stra-na byly ochromeny, opoziční strany a předáci se hádali o to,kdo bude kandidovat na prezidenta, jaké požadavky vznéstna stávající vládu a zastupujícího prezidenta Čchöa Kju-hu (1919–2006). Navíc kolovali zvěsti o tom, že případ-ného chaosu využije Severní Korea ke druhému pokusu osjednocení poloostrova silou. Přesvědčení o hrozícím útokupodporovala mj. skutečnost, že v 70. letech bylo v oblasti

73

74 KAPITOLA 28. KIM TE-DŽUNG

demilitarizované zóny objeveno několik infiltračních tune-lů, které měly zjevně sloužit k provedení nečekaného útoku.Třetí z tunelů, ústící pouze 44 km od Soulu, byl objeven te-prve v říjnu 1978. Navzdory omezení politických shromáž-dění na jaře 1980 ulice větších měst zaplnili demonstrantia padly první oběti jak na straně policie, tak demonstrantů.V dubnu 1980 bylo Kimovi zřejmé, že nemá šanci stát seznovu prezidentským kandidátem sjednocených opozičníchsil, a tak kolegům pohrozil, že k prosazení své“legitimnírole”použije jakýchkoli prostředků. Kim svým nekompro-misním vystupováním přispíval k dalšímu vyhrocení situa-ce. Davy v čele se studentskými svazy, jejichž vůdci bylisilně ovlivněni severokorejskou komunistickou ideologií, as některými politickými předáky, včetně Kim Tä-džunga,volaly po okamžitých změnách a reformách, včetně odvo-lání stanného práva, nastolení“skutečné demokracie”, ažádaly zvýšení mezd i národní sjednocení. Stotisícová de-monstrace se uskutečnila 15. května v Soulu a v běhu bylypřípravy podobných megademonstrací v celé zemi. Vládaproto 17. května zvýšila rozsah a stupeň stanného práva,tedy i pohotovost armády. Přesto se následujícího dne veměstě Kwangdžu konala demonstrace před místní univerzi-tou. Z drobných potyček s pořádkovými složkami přerostlav davové šílenství, které se vymklo kontrole (rebelové mj.podpálili televizní a rozhlasovou stanici MBC, zmocnili sezbrojního skladu, po protivnících pálili z kulometů umístě-ných na střechách a podařilo se jim vytlačit z města regu-lární jednotky dohlížející na dodržování stanného práva).Kwangdžuské povstání si za necelých devět dní svého trvá-ní vyžádalo 191 lidských životů.Spolu s dalšími osobami byl v létě 1980 za porušení stan-ného práva, finanční podporu organizací provádějících ne-zákonnou činnost a podněcování ke vzpouře obviněn ta-ké Kim Tä-džung. Tribunál jej odsoudil k trestu smrti, aletrest mu byl záhy zmírněn na 20 let odnětí svobody. V roce1982 mu byl umožněn odjezd do exilu ve Spojených stá-tech. Kim se do vlasti vrátil v roce 1985 v souvislosti s ko-náním parlamentních voleb. Situace v tomto období se doznačné míry podobala té z počátku roku 1980. Opozičnístrany požadovaly okamžitou změnu ústavy (mj. znovuza-vedení přímé volby prezidenta) a snažily se zkoordinovatsvůj postup. V létě 1987, když kandidát vládní Strany prodemokracii a spravedlnost na prezidentský úřad No Tchä-upodpořil většinu opozičních návrhů, dočasná jednota opo-zice vzala za své. Kim Tä-džung vytvořil vlastní Demokra-tickou stranu za mír a rozhodl se v prezidentských volbáchkandidovat samostatně navzdory předchozímu závazku, žebude navržen jediný opoziční kandidát. V důsledku rozště-pení opozičních sil tak zvítězil No Tchä-u (36,6% platnýchhlasů) a druhý se umístil opoziční favorit Kim Jŏng-samza Demokratickou stranu sjednocení (28%). Kim Tä-džung(27%)skončil třetí a za ním se umístil Kim Čong-pchil zaNovou demokratickou republikánskou stranu (8,1%).

V prezidentských volbách z roku 1992 Kim (33,8%) pod-lehl svému dlouholetému konkurentovi Kim Jŏng-samovi(42%), který kandidoval za Demokraticko-liberální stranuvzniklou na základě velkého kompromisu mezi Kim Jŏng-samem a prezidentem Noem. Osmašedesátiletý Kim Tä-džung oznámil svůj odchod z politiky a odjel na studijnípobyt do Velké Británie. Přesto v roce 1995 oznámil svůjnávrat a v prezidentských volbách v prosinci 1997 se muna čtvrtý pokus podařilo nejvyšší post získat po bravurnězvládnuté, nadměrně vyostřené kampani, díky ekonomic-kému otřesu způsobenému asijskou finanční krizí a hlav-ně díky spojenectví s dřívějším arcinepřítelem Kim Čong-pchilem a rozštěpení vládního tábora. Se ziskem 10 326 275hlasů (40,3%) těsně porazil kandidáta Strany nové Koreje adřívějšího soudce Nejvyššího soudu I Hö-čchanga (38,7%).Třetí skončil I In-dže (19,2%), jenž podobně jako dříveKim Tä-džung po neúspěchu v nominačních volbách Stranynové Koreje založil vlastní stranu a kandidoval samostatně.Po své inauguraci v únoru 1998 prezident Kim Tä-džungvyhlásil tzv.“občanskou vládu”(kungmin čŏngbu) a zahá-jil Program slunečního paprsku (rovněž sluneční politika,häpit čŏngčchäk, angl. Sunshine policy), který mu prospělpři zisku Nobelovy ceny za mír pro rok 2000 a nezanedba-telně rovněž prospěl severokorejskému komunistickému re-žimu přísunem trvale chybějících financí. Kromě symbo-lických návštěv, výměn a estrád však z hlediska mezikorej-ských vztahů neprospěl ničemu. V provedení Kimovy ad-ministrativy se totiž podobal uplácení vyděrače. Ve sluneč-ní politice pod jiným názvem pokračoval i Kimův nástupcev prezidentském úřadu Ro Mu-hjŏn.Jako velkolepý výsledek sluneční politiky byl prezentovánprvní mezikorejský summit na nejvyšší úrovni z roku 2000,který nakonec rozhodl o udělení Nobelovy ceny za mírpro rok 2000 právě Kim Tä-džungovi, zakončený podpi-sem Společného prohlášení Severu a Jihu 15. června. Brzyse ukázalo, že celý summit byl blamáží. Kim Tä-džungovaadministrativa za něj Severu tajně zaplatila částku v hodno-tě zhruba půl miliardy amerických dolarů. Zvláště smutnoukapitolou v životě velkého bojovníka za demokracii a lidskápráva byly snahy idealizovat severokorejský režim na domá-cí i zahraniční půdě, přehlížet a dokonce cíleně umlčovatobhájce lidských práv usilující o nápravu situace v KLDR.Kim Tä-džungova i následná Ro Mu-hjŏnova administrati-va například opakovaně bránily Hwang Čang-jŏpovi, dří-vějšímu severokorejskému ideologovi, který na Jih uprch-nul v roce 1997, vycestovat do zahraničí, aby svými před-náškami v zahraničí (zejména v USA a Japonsku) nepoško-zoval obraz KLDR a sluneční politiky. Její propagaci zůstalKim věren až do své smrti.Kim Tä-džung zemřel 18. srpna 2009 v Soulu na následkyinfarktu.

28.2. EXTERNÍ ODKAZY 75

28.2 Externí odkazy

• Osoba Kim Te-džung ve Wikicitátech

• Kondolence Severní Koreje

Kapitola 29

Asijská finanční krize

Státy nejhůře zasažené asijskou finanční krizí

Asijská finanční krize byla finanční krize, která počí-naje červencem 1997 zasáhla většinu států východní ajihovýchodní Asie. Krize začala v Thajsku a kromě Thajskabyly nejhůře zasaženy i Jižní Korea a Indonésie. V Indonésiiměla za důsledek rozsáhlé nepokoje, které vyústily ve svr-žení diktátora Suharta a masakry Číňanů. Hongkong, Ma-lajsie, Laos a Filipíny byly také zasaženy. Čína, Tchaj-wan,Singapur, Brunej a Vietnam byly zasaženy méně, ačkoli iony utrpěly ztrátou důvěry na světových trzích.Od roku 1999 se asijské ekonomiky opět počaly zotavo-vat. Ačkoli některé, například Thajsko a Malajsie, již nikdynedosáhly tak vysoké míry růstu jako před krizí, stále jetempo růstu poměrně vysoké. Naopak v Jižní Koreji po-kračoval růst nadále stejně dynamicky.

29.1 Externí odkazy• Asijská krize 1997/1998 a finanční kolaps v Rusku

• Následky asijské krize

• 15 let od asijské finanční krize. Může se Evropa pou-čit?

76

Kapitola 30

Asijští tygři

Mapa, ukazující polohu zemí, považovaných za asijské tygry

Asijští tygři (také asijští draci) jsou skupinynově industrializovaných asijských zemí s rych-lým hospodářským růstem. Proces zprůmyslnění(industrializace) proběhl ve třech vlnách. Označeníekonomický tygr se v současnosti používá jako obecnýtermín pro státy s nadprůměrně rostoucí ekonomikou.

30.1 Země 1. vlny

Země 1. vlny jsou v současnosti plně vyspělé země.

• Jižní Korea

• Hongkong

• Singapur

• Tchaj-wan

30.2 Země 2. vlny• Thajsko

• Malajsie

• Indonésie

• Filipíny

30.3 Země 3. vlny• Vietnam

• Laos

• Čína

• Kambodža

• Pákistán

• Indie

30.4 Související články• Nově industrializované země

• Baltský tygr

77

Kapitola 31

Čedžu (ostrov)

Čedžu je jihokorejský ostrov ležící zhruba 85 km od jižní-ho pobřeží Korejského poloostrova. Tvoří spolu s menšímiokolními ostrovy stejnojmennou provincii, přičemž zabírávíce než 99 % její rozlohy. Jméno Čedžu (resp. Čedžu-si,kor. ) je i jménem hlavního města ostrova. Čedžu jevůbec největším korejským ostrovem a navíc jedinou částíkorejského území, která se už nalézá v subtropickém pásu.Díky tomu se zdejší krajina a flóra výrazně liší od pevnin-ské. Od roku 1946 má ostrov Čedžu status samostatné pro-vincie. Má něco přes půl milionu obyvatel.

31.1 Geografie

Ostrov vznikl vulkanickou činností teprve v době před 2 mi-liony let. Uprostřed ostrova se nachází i nejvyšší hora JižníKoreje, nečinná sopka Halla (či Halla-san, 1950 m n. m.) svelkým kráterem. Naposledy vybuchla v r. 1007. Část ost-rova je dodnes pokryta lávou a právě tamní tři lávové loka-lity (o celkové rozloze 18.846 ha) vynesly ostrovu zápis doSvětového dědictví UNESCO v r. 2007. Ostrov byl zařazendo seznamu Nových sedm divů přírody.Na svazích sopky Halla se nachází Koččawalský les. Vzhle-dem ke geografickému vývoji zůstal tento les z velké částineporušen.Ostrov má rozlohu 1833,2 km², což odpovídá 1,83% rozlo-hy Jižní Koreje.

31.2 Historie

Ostrov je osídlen odnepaměti a odnepaměti se na něm ta-ké rozkládalo království Tamna. Z 1. století n. l. pocháze-jí archeologické doklady o obchodu s Čínou a Japonskemobdobí Jajoi. Posléze království Tamna postupně vstupo-valo do vazalských vztahů s různými korejskými státy - vroce 476 s Pekče, posléze se Sillou, v roce 938 bylo podro-beno dynastií Korjo a oficiálně anektováno roku 1105. Stá-le se však těšilo určité autonomii, než ji král Tchedžong z

dynastie Čoson roku 1404 definitivně ukončil a Čedžu pev-ně připojil ke svému království.V roce 1948 zde vypuklo komunistické povstání na Čedžu,které ale bylo jihokorejskou vládou nemilosrdně potlačenoa mělo za následek desetitisíce obětí.

31.3 Kultura

Ostrov Čedžu je oblíbeným místem pro svatební cesty mla-dých Korejců. Známým symbolem ostrova jsou postavičkytzv. harubangů, ochranných skřítků vysochaných z lávy.

31.4 Literatura• The Discovery of Korea. Vyd. Discovery media, Soul

2004

• Jiří Janoš: Dokonale utajená Korea. Vyd. Nakladatel-ství Libri, Praha 1997

31.5 Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čedžu (ostrov)ve Wikimedia Commons

• http://www.korea.net/korea/kor_loca.asp?code=T01&from=mcst

• http://www.jeju.go.kr/index.php

• http://english.visitkorea.or.kr/enu/SI/SI_EN_3_6.jsp?cid=256109

78

Kapitola 32

Náboženství v Jižní Koreji

Náboženská situace v Jižní Koreji je složitá a rychle sevyvíjí, což znesnadňuje její popis. Tradiční asijská nábo-ženství si dosud uchovala určitý vliv, který ale zřetelně upa-dá na úkor křesťanství a agnosticismu. Podle statistik z roku2005 sestavených vládou se téměř polovina obyvatel nehlásík žádnému náboženství. Početně nejvíce zastoupeným ná-boženstvím je křesťanství, k němuž se hlásí necelých 30 %obyvatel (z toho asi 2/3 protestantů a 1/3 katolíků) a až poněm následuje tradičnější buddhismus (necelých 23 %). Po-díly příslušníků jiných náboženství už nepřesahují 0,5 %.

32.1 Křesťanství

Ke křesťanství se hlásí zhruba 30 % obyvatel Jižní Kore-je, což je činí nejrozšířenějším náboženstvím v zemi. Je-ho podíl navíc dále roste. Zhruba 2/3 z tohoto počtu tvo-ří protestanté, kteří jsou ovšem roztříštěni do většího počtudenominací, takže největší církví je římskokatolická církev,která shromažďuje zbylou třetinu křesťanů (asi 10 % oby-vatelstva) a poměrně rychle roste jak v počtu řadových vě-řících, tak i kněží a řeholnic.*[1]

32.2 Reference[1] http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=11461

79

Kapitola 33

Soul

Tento článek pojednává o o hlavním městě Jižní Koreje. Ohudebním stylu pojednává článek Soul (hudba).

Soul (korejsky: , Sŏul Tchŭkpjŏlši) je hlav-ní město Jižní Koreje (Korejské republiky) a nejlidnatěj-ší město v zemi. Protéká jím řeka Hangang a rozprostíráse na ploše 605 km². Žije zde přes 10 milionů obyvatel (vaglomeraci přes 24 milionů). To z něho dělá 2. nejlidnatěj-ší město na světě, hned po Tokiu. První zmínky o osídleníjsou z roku 18 př. n. l. a za celou svou historii město změ-nilo mnohokrát název. V 16. století jej napadli a poškodiliJaponci a vpád Mandžuů znamenal připojení Koreje k říšiČching. Po skončení čínsko-japonské války, byla 15. dubna1895 podepsána Šimonosecká mírová smlouva a tím skon-čila nadvláda Číny. Vzniklo Korejské císařství s hlavnímměstem Soulem. Město hostilo v roce 1988 letní olympij-ské hry a roku 2002 mistrovství světa ve fotbale. V 90. le-tech 20. století sem proudilo velké množství zahraničníchpracovníků, převážně ze sousedních zemí, ale také z USA.Rozmach dopravy začal již za Korejského Impéria a dnesje zde k vidění např. rychlovlak KTX nebo 12 linek metra.Ve městě se nacházejí dvě letiště, Inčchon a Kimpcho.

33.1 Historie

Donggwoldo - malba z 19. století

Počátky prvního osídlení se datují od roku 18 př. n. l. Městozměnilo v průběhu celé své historie několikrát název. V 8.

století se této oblasti říkalo Hanjang, což v češtině znamená:Na jih od opevněné hory Pukhansan. Roku 1104 zde bylaobec Jangdzu, ve které byl postaven palác na místě dneš-ního středu města a sloužil jako občasné sídlo krále. Kdyžroku 1308 získalo město status vojenského a administrativ-ního střediska, bylo přejmenováno na Hanjang-bu. Pozdějise stalo hlavním městem království Čoson a dostalo názevHansongbu. V 16. století bylo město napadeno a poniče-no Japonci. Následný vpád Mandžuů znamenal, že se Ko-rea stala součástí říše Čching. Po skončení čínsko-japonskéválky, byla podepsána 15. dubna roku 1895 Šimonoseckámírová smlouva, která zemi osvobodila od nadvlády Číny.Následně bylo založeno Korejské císařství s hlavním měs-tem Soulem. Ovšem v průběhu začátku 20. století zemi opětobsadili Japonci a okupace trvala až do skončení 2. světovéválky roku 1945. Až 15. srpna 1948 byla vyhlášena nezá-vislá Korejská republika. Ve městě se v roce 1988 konalyletní olympijské hry a v roce 2002 mistrovství světa ve fot-bale. Největší příliv pracovníků z ciziny byl zaznamenán v90. letech, kdy statisíce lidí přijížděli do města hledat za-městnání. Jednalo se převážně o lidi z okolních zemí, alepočetná skupina přijela i z USA. Dnešní město patří mezinejmodernější na světě a také nejdražší.

33.2 Geografie

Původní město bylo obkrouženo čtyřmi hlavními vrcholkyregionu: Mt. Bugaksan, Mt. Naksan, Mt. Inwangsan a Mt.Namsan. Každá hora oplývá svoji specifickou krásou a na-bízí okázalý pohled na město. Soul rozděluje řeka Hangang,která pramení v horském hřbetu Tchebek a ústí do zálivuKanchvaman ve Žlutém moři. Město leží v nadmořské výš-ce 80 metrů a 50 km od hranic s Korejskou lidově demo-kratickou republikou, což mnozí tamní obyvatelé považujíza mrzuté, protože jsou vztahy mezi těmito dvěma zeměmidlouhodobě napjaté.

80

33.5. DOPRAVA 81

Řeka Hangang

33.2.1 Podnebí

Zdejší klima je hodnoceno jako mírné, se čtyřmi zřetelný-mi obdobími. Avšak rozdíly mezi teplotami v zimě a v létějsou extrémní. V létě ohřívají vzduch proudy větrů od Jižní-ho Pacifiku a teploty dosahují až 35°C. Naopak v zimě zdevane studený vítr ze Sibiře a teplota může klesnout i k mínus13°C. Průměrné červencové teploty se pohybují okolo 25°C, v lednu okolo −4 °C. Průměrné množství srážek v čer-venci činí 369 mm, v lednu 22 mm. Podnebí v okolí městaje kontinentální, typické pro monzunové oblasti.

33.3 Demografie

Podle průzkumů z roku 2012, počet obyvatel za poslední 2roky klesl. Dnes zde žije 10,4 milionů lidí, přitom v roce2011 jich zde žilo 10,6 milionů. Pokles byl zapříčiněn vyš-ším odlivem obyvatel, nežli jejich přílivem. Podle statistikměsto opustilo 596 000 obyvatel a naopak 487 000 se sempřistěhovalo. Počet narozených dětí pak činil 95 000 a početúmrtí 41 000. Ve městě značně klesl počet etnických Korej-ců, Američanů a Rusů. Přírůstek zaznamenaly počty Číňa-nů, Japonců a Vietnamců. Největší zastoupení mají Číňanékorejského i nekorejského původu (celkem přes 225 000)a Američané (cca 10 000). Zatímco celkový počet obyva-tel klesá, délka průměrného života roste. Počet lidí ve věkunad 65 let vzrostl o 68 000 na celkových 1,1 milionu. Po-pulace ekonomicky činných lidí (věk od 15 do 64 let) čítá7,8 milionů obyvatel.

33.4 Ekonomika

Ačkoliv Soul zabírá jen 0,6 procenta Jižní Koreje, sám vy-tváří 21% HDP země. Své ředitelství zde mají firmy jakoSamsung, LG, Hyundai nebo Kia. Město se stalo význam-ným obchodním centrem. Je až neuvěřitelné, jak se JižníKorea vzchopila. Vždyť po skončení korejské války patři-la mezi nejchudší země světa. HDP na osobu činilo v roce1960 pouhých 79 amerických dolarů. Roku 1963 se chopilmoci diktátor Pak Čong-hui a jeho radikální reformy polo-žily základy pro silnou exportní ekonomiku. V dnešní doběčiní HDP na osobu 31 800$ a je zde minimální nezaměst-

nanost (3,3%).

33.5 Doprava

Dopravní infrastruktura v Soulu patři mezi nejlepší na světěa stále se rozvíjí. Systém dopravy se traduje do dob Korej-ského císařství, kdy vznikly první tramvajové linky a želez-nice spojující Soul a Inčchon. Největší problém činí přepl-něné silnice, které způsobují ochromující dopravní zácpy.Není se čemu divit. Vždyť podle statistiky je v Soulu regis-trováno na 3 miliony vozidel.

33.5.1 Vlaky

Vlaková doprava je v Soulu a i v celé zemi na vysoké úrov-ni. Železnice spravuje státní podnik KORAIL založený vroce 1963. Po kolejích se zde prohánějí rychlovlaky (KTX)rychlostí přes 300 km/h. Zajímavé je, že vlaky jezdí nadvoukolejných tratích vlevo a průvodčí se více starají o ces-tující, než o kontrolování jízdenek. Pohodlí ve vozech zvy-šuje i možnost otočení sedadel ve směru jízdy.

33.5.2 Metro

Metro v Soulu, 3000series EMU

Metro v Soulu patří mezi nejvytíženější na světě a délkou406 km je 3. nejdelším na světě. Pro srovnání, linky praž-ského metra dohromady měří 59,4 kilometru. Čítá 9 linek adenně přepraví více než 8 milionů lidí. Stavba metra začalav roce 1974 a každým rokem se rozšiřuje. Podle průzkumůse jedná o nejmodernější metro na světě. Většina vozů jevybavena digitálními plochými obrazovkami a vyhřívaný-mi sedačkami, které jsou v zimě automaticky vytápěny.

82 KAPITOLA 33. SOUL

33.5.3 Autobusy

Jedná se o nejekonomičtější a snadno dostupnou formu do-pravu. Autobusy se zde rozlišují podle barev. Modrou bar-vu mají autobusy, které jezdí relativně dlouhé vzdálenosti.Zelené autobusy jezdí na kratších linkách a většinou majízastávky na místě, kde se dá přestoupit na metro nebo jinýautobus. Červené autobusy jsou expresní a jezdí do příměst-ských oblastí. Žluté autobusy operují v uzavřeném okruhuv rámci Soulu. Mnoho silnic ve městě má vyhrazený pruhpouze pro autobusy.

33.5.4 Letiště

Nachází se zde 2 letiště. Mezinárodní letiště Inčchon je nej-větší letiště v Jižní Koreji a jedno z největších v Asii. Jevzdáleno 52 km západně od hlavního města Soulu. V ro-ce 2009 bylo Mezinárodní letiště Inčchon zvoleno nejlep-ším letištěm světa. I přes svoji velikost je letiště přehled-né. Kromě standardních služeb můžete využít třeba luxusnígolfové hřiště nebo lázně „Spa on Air“. Druhé letiště sejmenuje Kimpcho a dříve sloužilo jako hlavní mezinárodníletiště, dokud ho v roce 2001 nevystřídalo letiště Incheon(Inčchon). Stále však přepravuje mnoho cestujících. Napří-klad v roce 2011 to bylo přes 18 miliónů pasažérů.

33.6 Památky a zajímavosti

33.6.1 Soul Tower

Oficiální název je CJ Seoul Tower, ale obvykle je známápod názvy Soul Tower nebo Namsan Tower. Věž byla posta-vena roku 1969 na hoře Namsan v centru Soulu. Od základůměří 236 m a vrchol se nachází v nadmořské výšce 483 me-trů. To z ní dělá nejvyšší bod ve městě. Pro veřejnost bylaotevřena v roce 1980, slouží jako vysílač a rozhledna. Večtvrté, tedy poslední vyhlídkové plošině, se nachází otočnárestaurace, která se otočí jednou za 48 minut. Večer září vmodrých barvách.

33.6.2 Kjongbokkung

Kjongbokkung, také známý jako Gyeongbokgung Palacenebo Gyeongbok Palace - je královský palác, který se na-chází v severní části Soulu. První konstrukce paláce bylapostavena v roce 1395, později však byla spálena a na téměř3 století opuštěna. V roce 1867 byl přestaven a stal se nej-větším palácem postaveným dynastií Čoson. Na začátku 20.století byla značná část paláce poškozená Japonci. Od té do-by je palácový komplex restaurován zpět do původní podo-

by. V roce 2013 stále stojí zhruba 40% z původního počtuzámeckých budov nebo jsou rekonstruovány.

Palác Kjongbok

33.6.3 Mjong-dong

Čtvrť Mjong-dong (“jasné město”) se nachází v samotnémsrdci Soulu. Mjong-dong je považován za centrum nakupo-vání a módy. V této části města se nachází také centrál-ní pošta, čínská ambasáda a několik nejlepších obchodníchdomů v celé Koreji. V okolí se nachází zajímavé restaura-ce nabízející speciality místní kuchyně nebo i kuchyně zá-padních civilizací. Dále můžete v okolí navštívit bary, kina,galerie a zábavní podniky.

33.6.4 Olympijský park

Olympijský park byl postaven k hostování letních olympij-ských her v roce 1988 a nachází se v Songpa-gu, Bangi-dong. V roce 2011 byla olympijská hala přestavěna na kon-certní síň. Po přestavbě přibylo 2 452 sedadel v hlavnímsále, výstavní místnost s historií korejského popu od roku1920 až po současnost a malé divadlo s kapacitou 240 místpro indické hudebníky a nové umělce.

33.6.5 Soul World Cup Stadium

Je fotbalový stadion postavený pro účely mistrovství světav roce 2002 a je také často nazýván jako Sangam Stadium.Byl dokončen roku 2001 a nalezneme ho v Seongsan-dong,Mapo-gu. V současné době je to 2. největší stadion v Asii skapacitou 66 806 míst, včetně 816 míst pro VIP, 754 míst ksezení pro novináře a 75 soukromých pokojů Sky Box, kaž-dý s kapacitou pro 12 až 29 osob. Výstavba stadionu vyšlana 200 milionů $.

33.8. PARTNERSKÁ MĚSTA 83

33.6.6 Čchangdokkung

Čchangdokkung, také známý jako Changdeokgung Palacenebo Changdeok Palace - je zasazen do rozlehlého parku vJongno-gu. Je to jeden z paláců postavených dynastií Čoson(1392–1897). Vzhledem k tomu, že se nachází východněod paláce Kjongbok, byl nazýván také jako východní palác.Palác byl dokončen v roce 1412, ale nečekala ho přízni-vá budoucnost. O století později, roku 1592, byl vypálenpři japonské invazi a rekonstruován byl v roce 1609 králemSondžem a králem Kwanghegunem. Palác byl zapálen i vdalších letech, ale vždy si zachoval svůj originální vzhled.Poslední korejský císař Sundžong zde žil až do své smrti vroce 1926. V současné době existuje 13 původních budov a28 pavilónů na ploše 45 hektarů. Stejně jako ostatní paláce,i on byl značně poničen v době japonské okupace (1910–1945).

33.7 Administrativní členění

Soul je rozdělen na 25 městských čtvrtí nazývaných gu, tyjsou rozděleny na 522 dongů, ty na 13 787 tongů a ty na 102796 banů.

Členění Soulu na čtvrti

33.7.1 Seznam městských čtvrtí

• Dongdaemun-gu

• Dongjak-gu

• Eunpyeong-gu

• Gangbuk-gu

• Gangdong-gu

• Gangnam-gu

• Gangseo-gu

• Geumcheon-gu

• Guro-gu

• Gwanak-gu

• Gwangjin-gu

• Jangcheon-gu

• Jeongdeungpo-gu

• Jongsan-gu

• Jongno-gu

• Jung-gu

• Jungnang-gu

• Mapo-gu

• Nowon-gu

• Seocho-gu

• Seodaemun-gu

• Seongbuk-gu

• Seongdong-gu

• Songpa-gu

33.8 Partnerská města

33.9 Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Soul veWikimedia Commons

Kapitola 34

Sedžong (město)

Sedžong je město v Jižní Koreji, které je de facto druhéhlavní město státu (po Soulu). V roce 2007 byl jihokorej-skou vládou vytvořen jeho distrikt ze sousedních provinciíJižní Čchungčchong a Severní Čchungčchong a jako jedi-nému městu v Jižní Koreji mu byl udělen status Speciálníhoautonomníhoměsta. V rámci plánu bylo do Sedžongu přesu-nuto devět ministerstev a čtyři úřady. S úplným přesunutímvšech úřadů ze Soulu se však prozatím nepočítá.

34.1 Název

Město bylo pojmenováno na počest krále Sedžonga Ve-likého, který nechal vytvořit korejskou národní abecedu,hangul. Předtím zněl název okresu Jongi ( ).

34.2 Historie

Plán na vytvoření města vznikl v roce 2004 poté, co selhalplán prezidenta Ro Mu-hjona přemístit hlavní město taktéždo oblasti Čchungčchong; tento plán předpokládal umís-tění města buď v oblasti mezi Jongi-Kongdžu nebo meziKongdžu-Nonsanem.Plány na přesun hlavního města způsobily rozepře v jiho-korejsém parlamentu, Sedžong měl být původně hlavnímměstem, ale Nejvyšší soud to prohlásil za nezákonné.*[1]V roce 2012 byl vytvořen distrikt skládající se z celéhookresu Jongi, tří obcí Kongdžu a jedné obce okresu Čchon-gwon.V roce 2013 Putrajaya̶taktéž nově budované hlavní městoMalajsie̶navázalo styky se Sedžongem.*[2]

34.3 Geografie

Sedžong se nachází přímo mezi třemi velkými jihokorej-skými městy: Tedžonem, Čchonanem a Čchongdžu. Nachá-

zí se asi 120 km jižně od Soulu.V roce 2012 byla větší část města stále ve výstavbě. Rezi-denční čtvrť měla několik výškových budov, šest škol, ob-chod a pár restaurací a byla oddělena od čtvrti vyhrazenépro úřady, která byla rozestavěná. K roku 2012 Sedžongneměl žádnou nemocnici ani muzeum.*[3]

34.4 Obyvatelstvo

V roce 2013 mělo město asi 122 000 obyvatel. Podle plánuby město mělo mít v roce 2020 200 000 obyvatel a v roce2030 500 000 obyvatel.

34.5 Úřady a infrastruktura

Jihokorejská vláda plánuje do Sedžongu přesunout dalších36 úřadů.*[3] Ve městě se nachází vládní komplex, jehožrozloha činí 213 000 m² a má 7 poschodí. Komplex byl do-končen 16. listopadu 2013. Ceremonie při příležitosti pře-sunu mnoha úřadů a ministerstev do komplexu se uskuteč-nila 23. prosince 2013.*[4]

34.6 Reference[1] South Korea opens 'mini capital' in Sejong City [online]. BBC,

2012-02-07, [cit. 2012-02-07]. Dostupné online. (anglicky)

[2] "Closer ties between Putrajaya and Sejong, Korea.”(Archi-ved from the original) The Star (Malaysia). Saturday April6, 2013. Updated on Friday April 26, 2013. Retrieved onJanuary 1, 2014.

[3] Harlan, Chico (Contributing: Yoonjung Seo) "With newSejong City, South Korean government aims to rebalancepower.”Washington Post.

[4] "Korea's new administrative center: Sejong City.”(Archive)Korea.net. Korean Culture and Information Service (KOCIS,

). Retrieved on December 31, 2013.

84

Kapitola 35

Pusan

Pusan Tower, symbol města

Městská část Kümdžong-gu

Pusan (korejsky: , romanizováno podle McCune Re-ischauerova systému jako Pusan, v oficiální romanizaciplatné od roku 2000 v Jižní Koreji Busan) je přímořskémetropolitní město v Jižní Koreji. S rozlohou 763 km² apočtem obyvatel přesahujícím 3,6 milionu je druhé největ-ší město v Koreji. Město je důležitým dopravním uzlem vlodní přepravě, nachází se zde velký přístav. Pusan je zná-

mý hlavně v oblasti kulturního a společenského života. Kaž-doročně zde probíhá mezinárodní filmový festival.Pusan leží v jihovýchodní části Korejské republiky, přibliž-ně 420 kilometrů od hlavního města Soul. Ze severu hoobklopují pohoří, z jihu Japonské moře. Městem protékajídvě řeky, Nakdong a Sujong ( ).Pusan byl v roce 2002 hostitelským městem Asijskýchher a APEC 2005. Byl také jedním z hostitelských městMistrovství světa ve fotbale 2002. Dne 14. listopadu 2005město oficiálně oznámilo svou kandidaturu na pořádáníletních olympijských her 2020.*[1]

35.1 Historie

Oblast kolem města Pusan se během korejské války stalaposledním útočištěm jihokorejské armády a odehrála se zdebitva o Pusanský perimetr, ve které se severokorejská vojskapodařilo odrazit a zatlačit zpět na sever.

35.2 Podnebí

Město leží v mírném podnebném pásu kontinentálního rá-zu, které je typické pro monzunové oblasti a charakteris-tické výrazným rozdílem mezi teplotami v létě a v zimě.Průměrná roční teplota je 13,7 °C a průměrný roční početsrážek je 1 383 milimetrů.

35.3 Administrativní rozdělení

Pusan byl od roku 1957 rozdělen na 6 městských čtvrtí na-zývaných „gu“( ). V současnosti má 15 městských čtvrtía 1 okres nazývaný „gun“( ).

85

86 KAPITOLA 35. PUSAN

Části města

35.4 Sport

Od roku 1982 se ve městě hraje nejvyšší baseballová ligaKBO. Mužstvo Lotte Giants hraje domácí zápasy na stadi-onu Sadžik v městské části Tongnä-gu ( ).Pusan má zastoupení i v nejvyšší fotbalové soutěži K-League. Na stadionu Asiad Main Stadium sídlí mužstvoPusan I P̓ark. Na tomto stadionu s kapacitou 53 tisíc divá-ků se odehrály i tři zápasy 17. mistrovství světa ve fotbalea stadion byl také hostitelem 14. ročníku Asijských her.

35.5 Doprava

35.5.1 Letecká doprava

V západní části Busanu, ve čtvrti Kangso-gu ( ), ležímezinárodní letiště Gimhae ( ), které bylo otevřené vroce 1976. V současnosti se dokončuje nový terminál. Le-tiště provozuje vnitrostátní lety a mezinárodní lety pouze dovybraných asijských cílů. Výjimku tvoří spoj s Evropou, letna trase Pusan – Mnichov společnosti Lufthansa. Z Pusa-nu létají i dvě největší korejské společnosti Korean Air aAsiana Airlines.

35.5.2 Železniční doprava

Busan je napojen na železniční linku Kjongbu ( ), kteráho spojuje s městy Soul, Tedžon a Tegu. Cesta rychlodráhouKTX do přibližně 420 km vzdáleného hlavního města Soultrvá 150 minut.

35.6 Partnerská města

35.7 Odkazy

35.7.1 Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pusan naslovenské Wikipedii.

[1] People's Daily Online. Pusan to declare bid to host 2020Olympic Games [online]. 2005-11-14. Dostupné online.

35.7.2 Související články

• Bitva o Pusanský perimetr

35.7.3 Externí odkazy

• Galerie Pusan ve Wikimedia Commons

• (anglicky) Oficiální stránky města

• (anglicky) Informace pro turisty

• (anglicky) Stránky filmového festivalu

Kapitola 36

Československá vojenská mise v Koreji(1950–1953)

Československá vojenská mise v Koreji (1950–1953)představovala vojenskou nemocnici působící v Korejskéválce na straně Severní Koreje.

36.1 Působení

Nemocnice zahájila své působení v dubnu 1952. To bylydva měsíce poté, co o jejím vytvoření rozhodl politickýsekretariát ÚV KSČ. Tvořilo ji 29 lékařů, ošetřovatelek azdravotníků. Velitelem byl MUDr. Josef Barták. Lůžkovoukapacitu tvořilo 2000 lůžek a byla vytvořena pro 500 paci-entů. Zprvu působila ve vesnici Sogam. V dubnu 1953 by-la přemístěna do vesnice Ousara u Chičonu. Současně do-šlo k vystřídání většiny personálu a novým velitelem se stalMUDr. Bedřich Placák. V říjnu pak byla přesunuta do Čon-dzinu, kde už sloužila pouze civilnímu obyvatelstvu. Cel-kem za dobu svého působení uskutečnili českoslovenští lé-kaři více než 700 náročných operací a umožnili návrat nafrontu 594 pacientům.

36.2 Výpovědi Jana Šejny

Podle výpovědi přeběhlého československého generála JanaŠejny, který utekl v době kdy mu hrozilo stíhání za hospo-dářskou kriminalitu, se v této nemocnici prováděly pokusyna zajatých amerických vojácích, které měly údajně pokra-čovat i ve vojenské nemocnici ve Střešovicích.Podle jeho výpovědi, přednesené dne 1992 před podvý-borem pro příslušníky ozbrojených sil Výboru pro národ-ní bezpečnost Sněmovny reprezentantů Kongresu USA, sečeskoslovenská nemocnice zabývala pokusy na zajatýchamerických vojácích.Část amerických vojáků byla podle této výpovědi pozdějitransportována do Československa, kde pokusy pokračova-

ly ve vojenské nemocnici v Praze – Střešovicích. Podle Šej-ny byl jedním z účastníků i tehdejší lékař a později známýspisovatel Ludvík Souček.Podle Šejnovy výpovědi byl velitelem československýchoperaci v Koreji plukovník, později generál, Rudolf Bab-ka ze zpravodajské služby vojenské rozvědky Generálníhoštábu, který v Koreji působil jako diplomat z ministerstvazahraničí ČSR. Skutečným šéfem této nemocnice měl údaj-ně být plukovník profesor MUDr. Vladimír Dufek, srdečníspecialista.V počáteční fázi mělo být, podle Šejny, do této operace za-pojeno osmnáct českých a slovenských lékařů a větší množ-ství pomocného personálu. V době přípravy na tento úkolbylo údajně několik československých lékařů školeno v ob-lasti atomového záření a jeho účincích na lidské tělo v In-stitutu atomové medicíny v Dubně u Moskvy.Na žádost USA se uskutečnilo vyšetřování, které mělo ob-jasnit skutečnost. Kontaktováni byli i českoslovenští pří-slušníci Dozorčí a Repatriační komise neutrálních států

36.3 Úřad dokumentace a vyšetřová-ní zločinů komunismu

Vyšetřování tohoto případu českými orgány a Úřadem do-kumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) ne-nalezlo žádný důkaz, který by Šejnovo tvrzení potvrzoval.Úřad zároveň dospěl k názoru, že nemocnice působící v Ko-reji byla zcela nevhodná pro jakoukoliv utajenou činnost.Podle ÚDV se nikdo se jménem Dufek nevyskytuje v ar-chivních materiálech v souvislosti s nemocnicí v Kore-ji. MUDr. Vladimír Dufek pracoval v různých funkcíchv Ústřední vojenské nemocnici v letech 1948–1988. Ne-účastnil se mise vojenské nemocnice v Koreji ani nebyl nažádném školení v SSSR. V roce 1993 podepsal prohlášení,že o žádných pokusech na válečných zajatcích neví ani o

87

88 KAPITOLA 36. ČESKOSLOVENSKÁ VOJENSKÁ MISE V KOREJI (1950–1953)

nich neslyšel.Podle ÚDV v nemocnici pracovalo 22 československých lé-kařů. Materiály jsou dostupné pro 19 z nich. Podle nich setři lékaři zúčastnili školení v SSSR, z toho dva až po návratuz Koreje.Podle ÚDV není další svědectví ani nejsou v archivních ma-teriálech žádné další důkazy účasti československých obča-nů na pokusech a přesunech zajatců během Korejské války.Nemocniční zařízení označuje kvůli vysokému počtu ko-rejských zaměstnanců, častému střídání lékařů a špatnémuvybavení za neschopné umožňovat jakoukoliv utajovanoučinnost.

36.4 Vyznamenání

Korejská:

• 4 lékaři – Řád Za svobodu a nezávislost II. Stupně

• 21 lékařů, ošetřovatelek a zdravotníků – Řád Státnívlajky III. Stupně

• 4 příslušníci nemocnice Medaili Za práci

Československá:

• 3 lékaři – Řád práce

• 15 příslušníků nemocnice – Vyznamenání Za stateč-nost

36.5 Související články• Ludvík Souček a tam Spekulace o účasti na lékařských

pokusech

• Jan Šejna

36.6 Externí odkazy• Výpověď Jana Šejny před Kongresem USA,

17.9.1996:

• Statement of Jan Sejna Before the Subcommit-tee on Military Personnel of the House Natio-nal Security Committee, September 17, 1996 – nastránkách nationalalliance.org

• House Subcommittee on Military Personnel – Tes-timony of Jan Sejna, September 17, 1996 – nastránkách aiipowmia.com

• Češi v korejské válce

• Češi a Slováci v Koreji

36.6.1 Články a názory

• Pavel Baroch: Mučili Češi americké vojáky v Koreji?,aktualne.centrum.cz, 8.11.2006

• Luděk Navara, Jan Gazdík: US Army hledá svépohřešované v Česku, MF Dnes, na stránkách cs-magazin.com, prosinec 2004

• Hana Catalanova and Vaclav Eminger: AVain Effort toEnd the Investigation, 31 October 2002 / Ludek Navaraand Jan Gazdik: Korean Mystery Stays Unsolved, MFDnes, 14 October 2002, na stránkách jrnyquist.com

• Katerina Zachovalova: US Investigating POW Claims– Pentagon analyst seeking info classified during ColdWar, The Prague Post, 25 November 2004, na strán-kách aiipowmia.com

• Joe Schlatter: The Claims of MG Jan Sejna: CraftedNonsense (Tvrzení Jana Šejny: Vypracovaný nesmysl),na stránkách miafacts.org

Kapitola 37

Dwight D. Eisenhower

Generál Dwight David Eisenhower, známý též jako Ike,(14. října 1890 – 28. března 1969) byl americký pětihvěz-dičkový generál a 34. prezident Spojených států americ-kých.Během druhé světové války byl vrchním velitelem (zá-padních) spojeneckých expedičních sil v Evropě (1944–1945). Po válce nějakou dobu pobýval v nejvyšších vo-jenských funkcích USA, načež v roce 1952 odešel dodůchodu a vstoupil do americké politiky. Získal nomina-ci republikánské strany na funkci prezidenta USA, v prezi-dentských volbách zvítězil, úřad prezidenta USA poté za-stával po dvě funkční období v letech 1953–1961.

37.1 Dětství a rodina

Narodil se do německo-americké rodiny v Denisonu,Texasu jako třetí ze sedmi synů Davidu Jacobovi Eise-nhowerovi a Idě Elizabeth Stoverové, stal se jediným je-jich dítětem, které se narodilo v Texasu. Jeho rodina bylatzv. pennsylvánsko-německá. Jeho předkové byli nábožen-ští uprchlíci, kteří pluli z Německa a Švýcarska v 17. a 18.století do USA. Hans Nicol Eisenhauer a jeho rodina při-pluli do Lancatru v Pensylvánii v roce 1741. Jeho rodina sezde připojila k ostatním imigrantům z Německa, kterýmpomáhali s vytvořením městečka v Kansasu. Do americkéobčanské války rodina prakticky vůbec nezásahla. V roce1892 se rodina přesunula do Abilene. Jeho otec pracovalve školství. Jeho matka se v roce 1895 rozhodla pro změnunáboženského vyznání a připojila se k Mezinárodním bada-telům Bible, později známým jako Svědkové Jehovovi. Odroku 1896 do 1915 jejich dům sloužil jako místo, kde semístní skupina badatelů Bible scházela. Svědkové Jehovo-vi jsou silně zaměřeni proti vojenství a válce, což výrazněovlivnilo jeho život. Projevilo se to zejména v roce 1911,kdy se rozhodl nastoupit na Vojenskou akademii Spojenýchstátů ve West Pointu v New Yorku. To také způsobilo, žedům jeho matky už nebyl místem, kde se Badatelé Bib-le scházeli. Jednalo se tak o dlouhodobý ideový spor mezimatkou a synem (jakož i mnoho dalších), kdy jeho matka

výrazně nesouhlasila s jeho vojenskou kariérou. Přesto spo-lu udržovali velmi blízký vztah.

37.2 Vzdělání

Společně se svými šesti bratry navštěvoval Abilenejskoustřední školu. V roce 1909 absolvoval a přijal práci noč-ního předáka v mlékárně, aby pomohl svému bratru Edga-rovi zaplatit vysokoškolské vzdělání. Po této pracovní pauzeabsolvoval testy na Námořní akademii, kterými prošel, aleprotože byl starý na to, aby jej přijali, musel být doporu-čen kansaským senátorem Josephem L. Bristowem. Díkytomu byl přijat. Jeho rodiče byli proti vojenství, ale vzdělá-ní svého syna považovali za přednější. Během svých studiína akademii dosahoval skvělých sportovních výsledků. Jakočlen školního fotbalového týmu získal i několik cen. Ovšemjeho slibná sportovní kariéra fotbalisty skončila velmi rych-le kvůli zranění. Akademii absolvoval v roce 1915 v prvnípolovině svého ročníku.

37.3 První vojenské zkušenosti

Poté sloužil u pěchoty na různých místech. Například vTexasu a v Georgii. Během první světové války se stal veli-telem tankové jednotky a byl dočasně povýšen do hodnostipodplukovníka.První světovou válku strávil jako instruktor a cvičil posádkytanků v Pensylvánii, přičemž nikdy nezažil ani neviděl sku-tečnou válku. Po válce mu byla navrácena jeho původní mí-rová hodnost kapitána (ale následně byl povýšen na majora).Do roku 1922 zůstal u tankové divize jako instruktor a bě-hem tohoto pobytu byl ve styku s dalšími americkými tan-kovými veliteli včetně George S. Pattona. Po roce 1922 sestal výkonným důstojníkem u generála Foxe Connera v ob-lasti panamského kanálu, kde sloužil do roku 1924. PodConnerovým vedením věnoval svůj volný čas studiu histo-rické a teoretické části války. Později prohlásil, že toto ob-

89

90 KAPITOLA 37. DWIGHT D. EISENHOWER

Eisenhower se svou manželkou Mamie, San Antonio, Texas v roce1916

dobí mělo možná největší vliv na jeho vojenskou kariéru avůbec na celé jeho vojenské myšlení.V letech 1925–1926 navštěvoval velitelskou školu ve ForthLeavenworth v Kansasu, kterou absolvoval jako nejlepší vesvém ročníku. Poté sloužil jako velitel praporu v pevnostiBenning v Georgii a to až do roku 1927.Na přelomu dvacátých a třicátých let jeho kariéra stagnova-la, neboť byl mír. Nebylo tedy možné aby se mohl projevitjeho vojenská genialita, kterou zcela nepochybně oplýval.Během této doby mnoho jeho přátel odešlo z americké ar-mády a hledalo své uplatnění v jiných nevojenských oblas-tech a lukrativnějších odvětvích.V této době „nudy“byl zvolen do American Battle Monu-ments Commission, která byla vedena generálem Johnem J.Pershingem, záhy také do Army War College a poté sloužiljako výkonný důstojník Generála George V. Moselyho ja-

ko Assistant Secretary of War od 1923 do 1929. Poté přišlojedno z nejdůležitějších období jeho života, kdy sloužil ja-ko „Chief military aide“u generála Douglase MacArthura.Byl povýšen k „Army Chief of Staff“, kde zůstal do roku1935. Poté společně s generálem MacArthurem odcesto-val na Filipíny, kde sloužil jako vojenský poradce filipínskévládě.O této době se říká, že to byla pro něj ta nejlepší škola, kterájej mohla připravit na „ego“britského premiéra WinstonaChurchilla, generála George S. Pattona a Bernarda LawMontgomeryho, se kterými musel během druhé světovéválky často jednat.V roce 1936 byl po 16 letech povýšen z majora do hodnostipodplukovníka. Také se rozhodl naučit létat, vyvrcholenímjeho letecké pilotní kariéry se v roce 1937 stal jeho přeletna Filipíny. Navzdory tomu všemu nikdy nebyl u americkéarmádě veden jako vojenský pilot.Vrátil se zpět do vlasti, kde od roku 1939 pracoval ve Wa-shingtonu, D.C., v Kalifornii a v Texasu v různých funkcích.V červnu 1941 se sešel s „Chief of Staff“generálem Wal-terem Kruegerem, velitelem třetí americké armády ve FortSam Houston v Texasu. V září 1941 byl povýšen do hod-nosti „Brigadier General“(brigádní generál). Ačkoli jehovelitelské schopnosti byly jeho nadřízeným známy, nikdyse s ním nepočítalo jako s někým, kdo by měl vést důležitéoperace ve válce.

37.4 Úspěch velkého Ika

Eisenhower oslavuje německou kapitulaci s ostatními členy proti-nacistické koalice

Po japonském útoku na Pearl Harbor byl převelen do Gene-rálního štábu ve Washingtonu, kde sloužil do června 1942.Zodpovídal za vytváření vojenských plánů, které měly za-jistit porážku Japonského císařství a nacistického Němec-

37.4. ÚSPĚCH VELKÉHO IKA 91

Eisenhower v uniformě

ka. V červnu 1942 byl jmenován do „Deputy Chief in char-ge of Pacific Defenses under the Chief of the War Plans Di-vision“. Všude sklízel uznání a tak byl nakonec jmenovándo funkce „Assistant Chief of Staff in charge of OperationDivision under Chief of Staff General George C. Marshall.“George Catlett Marshall si plně uvědomoval a znal jeho

skvělé organizační a administrativní schopnosti a pomohlmu dostat se na vrchol mezi tzv. „Senior Command Positi-ons“.V roce 1942 byl jmenován „Commanding General, Eu-ropean Theater of Operation“(ETOUSA), která sídlila vLondýně. V listopadu byl také jmenován „Supreme Com-mander Allied Expeditionary Force of the North AfricanTheater of Operations“(NATOUSA). V únoru 1943 za-čali také jeho zásluhou spojenci v Severní Africe postupo-vat. Získal si tím respekt všech generálů včetně arogantníhobritského generála Bernarda Law Montgomeryho - veliteleosmé britské armády. Mohlo konečně začít také tuniské ta-žení, kvůli kterému se vzdal velení ETOUSA, aby se mohlplně věnovat vedení NATOUSA. Po porážce fašistickýchsil v severní Africe byl převelen k „Mediterranean Theaterof Operations“(MTO). To měla být pro něj další výzva,kdy měl vymyslet plán, který by zajistil úspěšné vyloděníspojenců v Itálii. Nakonec přišel s plánem invaze na Sicíliia na Apeninský poloostrov.V prosinci 1943 mu byla přislíbena hodnost „Supreme Al-lied Commander in Europe“(SHAEF). V lednu 1944 po-

kračoval jako velitel EUTOUSA a v následujících měsí-cích byl oficiálně jmenován „SHAEF“kde plnil nezbytnouroli v celém procesu osvobozování Evropy. V těchto hod-nostech byl pověřen dalším úkolem - vyloděním spojencův Evropě s krycím názvem „Operation Overlord“, kte-ré mělo osvobodit Evropu a porazit nacistické Německo.Operace Overlord, neboli Den D, se nakonec uskutečnila6. června 1944. Měl dále za úkol, jako velitel AFHQ, na-plánovat vylodění v jižní Francii (Operace Dragoon). Odté doby až do konce války zodpovídal za všechna americkávojska na Západní frontě severně od Alp. Jako uznáni me-zi „senior commander“byl 20. prosince 1944 povýšen dohodnosti „General of the Army“, která je americkou ob-dobou polního maršála ve většině evropských armád. V tétoa předešlých hodnostech ukázal svůj velký talent ve vedenía smysl pro diplomacii. Ačkoli nikdy přímo nezažil žádnouválku a bitvu na vlastní kůži, vydobyl si respekt předníchgenerálů a politických vůdců. Vypořádával se s vojenskýmuměním i osobními ambicemi a egoismem svých problema-tických podřízených jako byl např. Omar Bradley, GeorgePatton a další jemu podřízení velitelé, kteří často zastávaliodlišnou taktiku pro osvobozování Evropy. Jednalo se ta-ké o takové osobnosti jako byli Winston Churchill, britskýpolní maršál Bernard Montgomery a francouzský generála budoucí prezident Francie Charles de Gaulle. Jejich spo-ry o způsob osvobozování Evropy byly nezanedbatelné, alenikdy neohrožovaly jejich vzájemné vztahy. Jako jeden zmála Američanů byl schopen najít cestu i k Sovětům v če-le s maršálem Georgijem Žukovem a Josefem Visarionovi-čem Stalinem, se kterými často osobně jednal. Tím si veli-ce získal důvěru u svého nejvyššího nadřízeného, americké-ho prezidenta Franklina D. Roosevelta. Během jednání seSověty vyjednal například, že to budou právě Sověti, kte-ří osvobodí Berlín. A tím zachránil podle odhadů až 100000 amerických vojáků. Avšak toto jeho rozhodnutí bylopozději mnohými historiky kritizováno, neboť tím posílilsovětský vliv a mělo to za následek velké množství Rusůpadlých v berlínských ulicích během jeho osvobozování.Nikdy nebylo zcela jisté, zdali bude Operace Overlordúspěšná. Takováto operace sebou nesla mnoho rizik, by-lo velmi důležité navrhnout nejen správnou oblast pro vy-lodění, ale také správně stanovit její načasování. Nicméněvšechny alternativní plány měly ovšem svá rizika. Naštěs-tí se spojenci rozhodli pro vylodění v Normandii. Pochyb-nosti o tomto vylodění měl i on sám, což dokazuje náhodněnalezený a předem připravený projev, který měl nachystánpro případ, že by se toto vylodění nepovedlo. V něm bralvšechnu odpovědnost na sebe.Originální proslov který byl nalezen v kapse košile vo-jenským pobočníkem: „Our landings in the Cherbourg-Havre area have failed to gain a satisfactory foothold andI have withdrawn the troops. My decision to attack at thistime and place was based on the best information available.

92 KAPITOLA 37. DWIGHT D. EISENHOWER

The troops, the air and the Navy did all that bravery anddevotion to duty could do. If any blame or fault attaches tothe attempt, it is mine alone.”Přeloženo: „Naše vylodění v Cherbourg-Havre selhalo.Náš pokus získat uspokojivou výhodu v Evropě selhal. Byljsem to já, kdo rozhodnul stáhnout naše vojska. Mé roz-hodnutí zaútočit v tuto chvíli v této oblasti bylo založenona nejlepších dostupných informacích. Pěchota, letectvo anámořnictvo provedlo vše nejodvážněji a nejobětavěji, jakjen mohli. Jestli někdo chce někomu nadávat a obviňovat,tak obviňujte jenom mě, je to jenom má chyba.“

37.5 Počátky politické kariéry

Po německé bezpodmínečné kapitulaci 8. května 1945 byljmenován „Military Governor of the U.S. Occupation Zone“se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Měl za úkol spra-

vovat jednu ze čtyř okupačních zón, na které bylo Německopo válce rozděleno.Po plném prozkoumání koncentračních táborů, které mě-ly konečně vyřešit židovskou otázku, přikázal svým vá-lečným zpravodajům natočit co nejvěrnější dokument okoncentračních táborech, který měl pomoci varovat a pře-dejít opakování něčeho podobného v budoucnosti. A také,aby velitelé těchto táborů nemohli před soudem později tvr-dit něco jiného. Učinil také rozhodnutí, které překlasifiko-valo německé válečné zajatce na neozbrojené vojenské sí-ly, díky čemuž tyto jednotky mohly pomoci s budovánímpoválečného Německa s minimálním právem na odměny.Velmi také podporoval Morgenthauův plán, který měl z Ně-mecka odstranit průmyslové oblasti a tím zamezit možnébudoucí válce.V prosinci 1945 pomohl s distribucí Morgenthauovy kni-hy „Germany is Our Problem“, která představovala cestu,jakou by se poválečné Německo mělo vydat a jak by mělobýt spravováno. V letech sloužil 1945–1948 jako „Chief ofStaff of the U.S. Army. V prosinci 1950 byl jmenován vrch-ním velitelem NATO. Velel operačnímu velitelství sil NA-TO v Evropě. Z aktivní služby odstoupil 31. května, 1952.Před vstupem do politiky napsal knihu „Crusade in Euro-pe“, která je považována za jednu z nejlepších valečnýchmemoárových děl v amerických dějinách. Během této dobypracoval jako děkan Kolumbijské univerzity.Díky jeho četným válečným úspěchům byl při návratu doSpojených států oslavován jako národní hrdina. Jednalo se onetradičního válečného hrdinu hlavně z toho důvodu, že ni-kdy ve svém životě neviděl žádnou válečnou frontu na vlast-ní oči. Jeho osobní zkušenost s nepřátelskou palbou nastalapouze jednou jedinkrát, to když v roce 1944 při inspekcipozemních vojsk v Normandii nad jeho hlavou proletělo ně-mecké letadlo. Během tohoto přeletu se všichni vojáci včet-

ně nejvyššího velitele kryli. Když bylo letadlo zneškodněno,vojáci mu pomohli zpět na nohy. Když jim poděkoval, je-den z nich mu řekl, že to je jejich jediný úkol – aby zůstal vjejich sektoru nezraněn. Tuto historku pak vyprávěl svémuokolí velmi často.Nedlouho po svém návratu se připojil k Republikanské stra-ně, která jej v roce 1952 nominovala jako kandidáta doprezidentských voleb. Jeho soupeř na kandidátce byl se-nátor Robert Taft, kterého porazil. Oba však nakonec do-šli ke společnému kompromisu, neboť jejich úmysl stát seprezidentem USA byl prosazován ve stylu “křižácké vý-pravy”proti Trumanově politice. On sám před volbamipřislíbil, že osobně pojede do Koreje, kde pomůže ukončitKorejskou válku a bude dále bojovat s pomocí NATO pro-ti komunismu ve světě. Vše měl podtrhnout jeho boj protikorupci v administrativní sféře v USA.

37.6 Prezidentství 1953–1961

Francisco Franco a Einsenhower v roce 1959 v Madridu

Měl za sebou silného společníka Richarda Nixona, jehoždcera se později provdala za jeho synovce. Společně s Ri-chardem Nixonem snadno porazili demokraty Adlai Ste-vensona a Johna Sparkmana a po dvaceti letech byli dalšímirepublikány v Bílém domě.Stal se jediným americkým generálem, který se během 20.století stal prezidentem USA. Za jeden z jeho největšíchúspěchů (jako prezidenta) je Američany považován jehoMezistátní dálniční systém USA z roku 1956, který byl teh-dy pokládán za nezbytný kvůli Studené válce. Lidé tehdyvěřili, že v případné válce to budou právě velká města, kteráse stanou hlavním cílem nepřítele a systém dálnic měl za-jistit rychlou evakuaci velkých měst a rychlý přesun vojsk.Tento systém byl založen na jeho vlastních zkušenostech zválky, kde pochopil, že flexibilita vojska a civilního obyva-telstva je velice důležitá. Během jeho výkonu prezidentskéfunkce vyhlásil doktrínu Dynamického konzervatismu. Ač-

37.7. DŮCHOD A SMRT 93

Zleva: Nina Kucharčuková, Mamie Eisenhowerová, Nikita Chruš-čov a Einsenhower při státní večeři v roce 1959

koli zastával konzervativní ekonomickou politiku, pokra-čoval ve všech podstatných bodech v New Dealu. Zvláštěv oblasti sociálního zabezpečení. Rozšířil tento program ina ministerstva zdravotnictví, školství a vnitra. Jeho osobníkvality, které potvrdil ve funkci prezidenta USA, byly oce-něny v druhých prezidentských volbách v roce 1956, kdyzískal 57.6 procent.Během Suezské krize se Spojené státy staly ochráncem vět-šiny západních států a některých na Středním Východě. Tomělo za následek Eisenhowerovu doktrínu z ledna 1957,která zaručovala použití vojenské síly jako reakci na pří-padnou agresi jakékoliv země, která by byla baštou ko-munismu. Dne 15. června 1958 poslal 15 000 vojáků doLibanonu jako součást operace „Blue Bat“(Modrý neto-pýr). Tato operace byla nevojenského charakteru a měla po-moci stabilizovat tehdejší prozápadní vládu. Operace „BlueBat“skončila v říjnu.Byl zastáncem lidských práv. Podpořil Nejvyšší soud v roz-hodnutí o desegregaci amerických škol. Zákon byl poté při-jat jako dodatek ústavy USA. Den po vynesení rozsudku sezasadil o vytvoření modelové situace ve Washingtonu. Li-berálové sice tvrdí, že nikdy nebyl v tomhle ohledu skutečnězapálený, nic to ale nemění na faktu, že jeho činy přispělyk desegregaci americké společnosti.Jeho posledním činem byl program „People to People“,který zajišťoval stipendia ve školství. Během jeho vlády seamerická federace rozšířila na 50 států. 3. ledna 1959 bylapřipojena Aljaška a 21. srpna 1959 souostroví Havaj. Stej-ně jako jeho předchůdce, zbavil za svoje funkční obdobíSpojené státy značné části národního dluhu z konce Druhésvětové války.*[1]

37.7 Důchod a smrt

Jeho poslední proslov z Oválné pracovny zazněl 17. ledna1961. Varoval v něm před nebezpečím studené války a zdů-raznil roli Americké armády ve světě. V tomto projevu po-prvé použil pojem vojensko-průmyslový komplex, před je-hož rozmachem veřejnost taktéž varoval.*[2](Tato část jeho projevu se dokonce stala námětem celove-černího dokumentu Why We Fight.)

Musíme střežit, aby nedošlo k nabytí ne-oprávněnému vlivu vojensko-průmyslovýmkomplexem, ať už získaného záměrně či bezděč-ně. Možnost katastrofálního vzestupu mocive špatných rukou existuje a bude přetrvávat.Nesmíme nikdy dovolit, aby tíha této kombinaceohrozila naše svobody a demokratické procesy.

Po odchodu z Bílého domu jeho popularita poklesla, pro-tože byl považován za prezidenta, který prakticky nic neu-dělal. Možná to bylo proto, že jeho nástupcem se stal aktiv-ně pracující John Fitzgerald Kennedy. Avšak jeho zásluhyv oblasti občanských práv a s nimi spojeným přerušenýmMcCarthyismem jsou nesporné. V dnešní době je mnohý-mi historiky označován za jednoho z deseti nejlepších ame-rických prezidentů. Důchod spolu se ženou strávil poklidněna farmě v Gettysburgu v Pennsylvánii.Od politiky se nedistancoval úplně. Pomáhal při kampaníchstranických kandidátů v Gettysburgu. Také pro zajímavost –předtím, než se stal prezidentem USA, musel rezignovat navojenskou hodnosti „General of the Army“spolu se všemivojenskými funkcemi.Zemřel ve 12:25 hodin 28. května 1969 ve „Walter ReedArmy Hospital“ve Washingtonu D.C. na srdeční selhání vevěku 78 let. Je pochován spolu se svou ženou a svým prvnímsynem v malé kapli „Place of Meditation“v „EisenhowerPresidential Library“v Abilene.

37.8 Pocty• Eisenhowerův obraz byl na dolarové minci v letech

1971–1978.

• Britská lokomotiva třídy A4 číslo 4496 byla přejme-nována z „Golden Shuttle“na “Dwight D. Eise-nhower”v roce 1946. Tato lokomotiva je nyní v Ná-rodním vlakovém muzeu v Green Bay ve Wisconsinu.

• Eisenhowerovo Zdravotnické středisko v Rancho Mi-rage, Kalifornie byla pojmenována po prezidentovi vroce 1971.

94 KAPITOLA 37. DWIGHT D. EISENHOWER

• Eisenhower´s Tunnel byl dokončen 1979 v Denveru vColoradu.

• Eisenhower´s Institute byl založen ve WashingtonuD.C. jako „Policy institute to advance Eisenhower´sintellectual and leadership legacies“.

37.9 Citáty

A people that values its privileges above its principles soonloses both.*[3](překlad: Národ, který si cení svých výsad víc než svýchzásad, brzy ztratí obojí.)

37.10 Odrazy v populární kultuře

• Nejdelší den, hraný film o invazi do Normandie z roku1962.

• Generál Eisenhower: Velitel invaze, americký televiznífilm z roku 2004

37.11 Odkazy

Záběry z prezidentova funkčního období (1:14 min)

37.11.1 Reference

[1] National Debt Graph

[2] Eisenhower - Farewell address (text wikisource)

[3] First Inaugural Address, January 20, 1953.

37.11.2 Související články

• Eisenhowerova doktrína

• Why We Fight

37.11.3 Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dwight D. Eise-nhower ve Wikimedia Commons

• Osoba Dwight D. Eisenhower ve Wikicitátech

• Eisenhower - Farewell address (video youtube)

• Jan Ešner: Dwight D. Eisenhower

Kapitola 38

Harry S. Truman

Harry S. Truman (8. května 1884 Lamar, Missouri – 26.prosince 1972 Kansas City, Missouri) byl 34. viceprezidenta 33. prezident Spojených států amerických v letech 1945–1953. Do úřadu nastoupil v dubnu 1945 po smrti FranklinaD. Roosevelta.V době, kdy zastával prezidentský úřad, došlo k množ-ství zásadních událostí. Těsně po jeho nástupu v srpnu1945 dopadla na Hirošimu první atomová bomba, v le-tech 1945–1947 začala studená válka a byl to on, kdoTrumanovou doktrínou vytyčil základní postoj USA vůčirozpínání komunismu. USA se aktivně podílely na hospo-dářské obnově Evropy Marshallovým plánem a zároveň zEvropy stahovaly americké jednotky. V roce 1945 vzniklaOrganizace spojených národů, Spojené státy prošly v letech1947–1955 obdobím panického strachu z komunismu, ob-dobí tzv. red scare (rudá hrozba).Pocházel ze střední vrstvy a v mládí prošel na rozdíl od F.D. Roosevelta strázněmi běžného Američana. Po celou ka-riéru si uchoval lidovou image a přes počáteční nedůvěru vjeho schopnosti (tisk ho nazýval „malým mužem z Missouri“) si dokázal získat respekt a pověst silného a rozhodného

státníka.*[zdroj?] Byla pro něj ať již na postu soudce neboprezidenta typická také velká píle a zodpovědnost, kterouvůči své práci pociťoval.*[zdroj?]

38.1 “The Buck stops here”

Známý nápis, který stál na stole v jeho pracovně v doslov-ném překladu znamená „Tady končí dolar“a vztahuje se ktradičnímu americkému rčení „pass the buck“(předat do-lar) ve smyslu převést na někoho dalšího zodpovědnost. Ná-pis tedy svým významem odkazuje na nejvyšší zodpověd-nost, kterou má prezident ve svém úřadu a kterou si velmisilně uvědomoval.

38.2 Střední iniciála S.

Neměl střední jméno, ale pouze střední iniciálu. V jižníchstátech toto byla běžná praxe. On sám se vyjádřil, že S.má být kompromisem mezi jmény jeho dědů: AndersonemShippem Trumanem a Solomonem Youngem. Určitou do-bu existovala kontroverze, zdali je vhodné užívat S s tečkouči bez tečky, kterou asi jako vtip začal on sám když v roce1962 řekl jednomu reportérovi, že S je jméno a ne zkrat-ka. Sám ovšem v podpisu používal variantu s tečkou a ta jednes považována za závaznou.

38.3 Dětství a mládí

Narodil se 8. května 1884 v Lamaru, ve státě Missouri jakonejstarší dítě Johna Andersona Trumana a Marthy EllenyYoung Trumanové. K němu brzy přibyl mladší bratr JohnVivian (1886–1965) a později i sestra Mary Jane Truman(1889–1978). V šesti letech se jejich rodina přestěhovalado Independence, také v Missouri a zde strávil hlavní for-mativní léta svého mládí. V roce 1901 ukončil střední ško-lu (byl posledním prezidentem, který nezískal univerzitnívzdělání) a prošel několika úřednickými zaměstnáními nežse konečně rozhodl stát farmářem. V letech 1906–1916 te-dy nepříliš úspěšně farmařil.Po vstupu USA do války dobrovolně narukoval do Národnígardy a byl odvelen jako důstojník do Francie. Již v doběvýcviku ve Fort Sill, blízko Lawtonu v Oklahomě vedl tá-borovou kantýnu, což mu umožnilo se setkat s některýmilidmi, kteří později ovlivnili jeho politickou kariéru. Jed-ním z nich byl i Thomas Joseph (T.J.) Pendergast, politik zKansas City.Po konci války se vrátil do Independence, kde se 28. červ-na 1919 oženil s Bess Wallacovou. S ní měl jednu dceru,Margareth (narozena 24. února 1924). V té době také začalpodnikat – otevřel si obchod s oblečením Truman & Jacob-son (přítel z Francie) v Kansas City. V roce 1922 ovšemzkrachoval poté, co na trhu došlo ke snížení výkupní ceny

95

96 KAPITOLA 38. HARRY S. TRUMAN

Třináctiletý Truman

pšenice, v jehož důsledku ztratil většinu zákazníků. Na po-čátku 20. let se také pokusil v Kansas City studovat právana dnešní Missourské univerzitě, ale po dvou letech školuopustil.

38.4 Začátek politické kariéry

V roce 1922 byl za pomoci Toma Pendergasta zvolensoudcem krajského soudu ve volebním okrsku Jackson vMissouri, což byla funkce administrativní, ne justiční (tuby zastávat nemohl). Přestože byl v roce 1924 ve volbáchporažen, získal svou funkci zpět v roce 1926 a znovu bylzvolen i v roce 1930.V roce 1924 přesvědčen svým přítelem zaplatil vstupnípoplatek deset dolarů a přidal se ke Ku Klux Klanu. Tentokrátkodobý a zdá se, že z jeho strany ryze formální incident,se stal kontroverzní záležitostí a do dneška se spekuluje, copřesně se stalo a co jej přimělo ke vstupu do Ku Klux Klanu,byť vstupu formálnímu. V konečném výsledku však vyšel ztéto epizody jako nepřítel Ku Klux Klanu a oni jej jako ne-přítele také vnímali. Během výkonu funkce prezidenta USAtato animozita ještě vzrostla vzhledem k jeho angažovanostiza rovnoprávné postavení černých Američanů.

Truman v armádě

V roce 1934 byl vybrán klanem Pendergastů, aby se uchá-zel o senátní křeslo za stát Missouri. Kandidoval jako stou-penec New Dealu a prezidenta Franklina D. Rooseveltaa byl zvolen. Jako senátor takřka bezvýhradně podporo-val Roosevelta a stal se oblíbeným členem senátního klubu,jednou byl i zvolen jedním z nejlépe oblékaných senátorů.Stal se velmi populárním, když jeho komise vyvolalaskandál odhalením plýtvání ve vojenských složkách, způ-sobeným podvody a špatným managementem. Jeho kritikaplýtvání a obhajoba návrhů na šetření z něj udělala jednohoz nejoblíbenějších politiků, což vedlo v roce 1944 k jehovýběru na funkci Rooseveltova viceprezidenta. Brzy po ná-stupu do úřadu dne 12. dubna 1945 Roosevelt zemřel.

38.5 První prezidentské období1945–1949

38.5. PRVNÍ PREZIDENTSKÉ OBDOBÍ 1945–1949 97

38.5.1 Podstatné politické a osobní rozhod-nutí

Po uvedení do úřadu byl průběžně informován o existencitří jaderných bomb, jedné uranové a dvou plutoniových. Bylzpraven o výsledku prvního výbuchu jedné z plutoniovýchbomb ze dne 16. července 1945 ráno. Následným vývojemválky s Japonskem se musel, jako prezident USA, a jakočlověk rozhodnout o jejich použití (následně 6. srpen 1945a 9. srpen 1945). To stejné rozhodnutí musel učinit i v oka-mžiku korejské války a to v rámci Mandžuska. Povolil ge-nerálu MacArthurovi použití jaderné zbraně, avšak jen zapřesně definovaných okolností (start nepřátelských letadelapod.), což se nestalo. Z tohoto pohledu je jediný státníkna světě, který třikrát kladně rozhodl o použití zbraně hro-madného ničení.

38.5.2 Vztah k Sovětskému svazu

Attlee, Truman a Stalin v Postupimi červenci 1945

Hlavní sférou jeho zájmu se po nástupu do úřadu muse-la stát zahraniční politika. Jeho pozice nebyla jednoduchá,protože dosud se jako senátor i jako viceprezident zabývalhlavně vnitřní politikou. Roosevelt navíc neměl potřebu sním projednávat věci týkající se zahraniční politiky. Hnedna začátku musel projít množství dokumentů, zjistit mnohéúplně nové skutečnosti (jaltská dohoda ohledně podmínekvstupu SSSR do války s Japonskem) a zároveň pracovat slidmi, které vybral Roosevelt a kteří stejně jako on věřiliv politiku ústupků vůči SSSR (např. státní tajemník JamesByrnes). Na straně spolupráce se SSSR za v podstatě ja-koukoliv cenu byla i většina dobového amerického tisku aco hůře, i veřejnost (Gallupův průzkum v srpnu 1945 zjistil,že 54 % veřejnosti věří v dobrou spolupráci se Sovětskýmsvazem).Pro období jeho začátků je typické, že vůbec poprvé se

začalo naslouchat odborníkům na sovětskou politiku nebohistorii. Příkladem může být přijetí a obecné uznání prav-divosti Kennanova dlouhého telegramu (jednalo se o tele-gram o 8 tisících slovech poslaný z Moskvy), který analyzo-val na pozadí hlubokých znalostí sovětské reality a historieStalinův projev z února 1946.V počátcích svého působení v úřadu prezidenta USA na-vázal na Rooseveltovu zahraničně-politickou linii, ale veli-ce brzy (již na konferenci v Postupimi) si uvědomil, že vevztahu k SSSR se jedná o jednoproudou silnici, kde sovět-ský partner na spojenecké ústupky nereaguje stejnou mincí.Nicméně byl stejně jako nový britský ministerský předse-da Attlee diplomatickým nováčkem a proto se Sovětům nakonferenci podařilo dosáhnout v podstatě všeho, co žádali.Během let 1945–1946 se Trumanův postoj vůči Sovětské-mu svazu změnil a to se odrazilo v návrhu Marshallova plá-nu, který sice nabízel hospodářskou pomoc i Sovětskémusvazu, ale nikdo nevěřil ve Stalinovo přijetí (generálMarshall nahradil Jamese Byrnse v pozici státního tajem-níka). Marshallův plán měl vytvořit a opravdu pomohl vy-tvořit ekonomickou a tedy i politicky silnou Evropu schop-nou se postavit šíření komunismu. S podobným cílem byladeklarována 12. března 1947 v Kongresu Trumanova dok-trína:“Jsem přesvědčen, že politika USA musí podporovatsvobodné národy, které odolávají pokusům o podrobení oz-brojenými menšinami nebo vnějším nátlakem a jestliže vesvé vůdcovské roli selžeme, můžeme ohrozit světový mír.”

38.5.3 Fiskální politika

Na konci II. světové války byly Spojené státy zatíženystátním dluhem ve výši 1050 mld. dolarů*[1] (což bylo naúrovni více než 120 % HDP země,*[2] srovnatelné snad jense stavem po konci občanské války). Během necelých osmilet svého prezidentování se Trumanovi podařilo srazit tutocifru na zhruba 72 %.*[3]*[2]

38.5.4 Vnitřní politika

V listopadu 1946 proběhly volby do Kongresu a republiká-nům se poprvé od 20. let podařilo získat většinu. Ve Sně-movně reprezentantů získali 55 křesel a několik křesel i vSenátu. Do sporu s Kongresem se dostal o rok později, kdyse pokusil zamezit snížení daní. Nakonec v roce 1948 došlok mírnému snížení i přes jeho veto, ale dlouho netrvalo. Vroce 1950 začala válka v Koreji a bylo nutno naložit vel-ké množství prostředků na armádu, což vedlo k opětnémuzvýšení daní.

98 KAPITOLA 38. HARRY S. TRUMAN

38.5.5 Truman a otázka lidských práv

V roce 1946 byly u Moore´s Ford Bridge ve Waltonskémokrese ve státě Georgia zlynčováni 2 mladí černoši a 2 čer-nošky. Tato událost se stala podnětem k větší pozornosti vproblematice lidských práv a ustanovení Trumanovy komi-se pro občanská práva. V roce 1947 Trumanova adminis-trativa vydala zprávu „To secure these rights“, která ob-hajovala reformu zákonů týkajících se porušování lidskýchsvobod a proti lynčování navrhovala vytvořit federální zá-kon. V roce 1948 pod jeho tlakem Kongres navrhl vytvoře-ní řady federálních úřadů, které se měly věnovat např. od-stranění překážek, které byly kladeny účasti černochů vevolbách, stejným zaměstnavatelským právům nebo odstra-nění zvláštních oddělení ve veřejné dopravě. Toto vyvolaločetnou kritiku z řad demokratů v jižanských státech, aleon odmítl uzavírat kompromisy a v červenci 1948 vydalExecutive Order 9981, který zajišťoval rovnost zacházenía šancí lidem všech ras ve vojenských složkách a na jehoprovedení založil zvláštní výbor.

38.6 Prezidentské volby v roce 1948a Fair Deal

V roce 1948 se konaly nové prezidentské volby, Plně seidentifikoval s demokraty a tradicí New Dealu tím, že pro-sazoval zdravotní pojištění a zrušení Taft-Hartleyho zákona(Taft-Hartley Act). V rámci svého vnitropolitického pro-gramu, který nazýval Fair Deal, usiloval o plnou zaměstna-nost, zvýšení minimálních mezd, daňovou reformu, záru-ky farmářům a federální program rekonstrukce zchátralýchčtvrtí chudiny. Během volební kampaně se všeobecně před-pokládalo, že prohraje. Jeho aktivita během kampaně bylamaximální a důležité bylo, že se mu podařilo získat podporufarmářů ze západu a Středozápadu. Tím dokázal k všeobec-nému překvapení porazit hlavního protikandidáta ThomaseE. Deweyho. Demokraté také opět získali převahu i v oboukomorách Kongresu.

38.7 Druhé prezidentské období1949–1953

38.7.1 Vnitřní politika

Byl sice zvolen prezidentem, jeho postavení ve straně ani napolitické scéně ale nebyla jednoduchá. Byl tiskem neustálenapadán kvůli mrhání peněz na sociální programy i pomoccizím zemím. Brzy po svém zvolení představil svůj Fair De-al, ale program nebyl dobře přijat a prošla jenom menší částnavrhovaných zákonů. V únoru 1950 republikánský senátor

Prezident Truman po zvolení do úřadu (0:25 min)

za stát Wisconsin Joseph McCarthy prohlásil, že má důka-zy o komunistických agentech ve státních úřadech. Ne ná-hodou se toto obvinění objevilo několik měsíců po prvnízkoušce sovětské atomové bomby v září 1949, která přišlao pět let dříve, než očekávali američtí experti. McCarthystál i za návrhem zákona, podle kterého mělo dojít k regis-traci všech komunistů a začal bezhlavě obviňovat i lidi navelmi vysokých postech, proti kterým neměl vlastně žádnédůkazy. Zákon, který omezoval občanské svobody a práva,považoval za nešťastný a jeho přijetí se bránil. Osobně se vobecné atmosféře paniky a strachu postavil za některé ob-viněné. O McCarthym se vyjádřil, že „je nejlepší investicíKremlu ve Spojených státech“.

38.7.2 První berlínská krize

Zkouškou spojenecké pevnosti se ukázala první blokádaBerlína od června 1948 do května 1949, kde Truman odpočátku zastával pevné stanovisko neustoupit sovětskýmpožadavkům a to i přes francouzsko-britské snahy i sna-hy amerických generálů o ústupky vůči Sovětům. Byl pře-svědčen, že kdyby spojenci odešli z Berlína, „ztratili by vše,zač bojovali“. Truman také nařídil, aby byly do Němec-ka přesunuty dvě eskadry B-29, které byly od Hirošimy aNagasaki v obecném povědomí známé jako atomové bom-bardéry. (Bomby ale zůstaly v USA, přítomnost bombardé-rů měla sloužit jako hrozba připravenosti použít nejsilnějšízbraň).

38.7.3 Korejská válka

Hlavní článek: Korejská válka

V červnu 1950 severokorejská armáda napadla Jižní Koreu.OSN reagovala vysláním vojenských sil (s většinovým po-dílem americké armády), vedením byl pověřen veřejností

38.9. PAMÁTKA 99

velmi oblíbený generál Douglas MacArthur, jehož popula-rita ještě vzrostla odvážným a vpravdě geniálním strategic-kým tahem – vyloděním vojsk u Inčchonu v září 1950, kte-rým odřízl část severokorejské armády a umožnil vítězstvív počáteční fázi války. MacArthur se s Trumanem dostaldo sporu ohledně užití atomové bomby v Koreji pro kterése silně zasazoval. Spor vyostřila i MacArthurova snaha pointervenci čínských jednotek přenést válečné operace i dosamotné Číny. Truman nesouhlasil, protože si uvědomovalfatálnost tohoto kroku a vydal rozkaz, aby vojenští velitelénevystupovali před médii na vlastní pěst. Tento příkaz Ma-cArthur ignoroval, když v březnu 1951 vydal deklaraci, kdeve jménu Spojených států hrozil Pekingu rozšířením ope-rací do čínského vnitrozemí. Vyostřená roztržka skončilaodvoláním MacArthura z pozice velitele vojenských akcív Koreji a jeho nahrazením generálem Ridgwayem. Totořešení Trumanově popularitě také nepomohlo (oproti za-hraniční reakci, kde jeho rozhodnutí spojenci schválili) aklesala nadále, když se válka v Koreji přestala vyvíjet pod-le obecného očekávání.

38.7.4 Vztah k Izraeli

Truman byl stoupencem sionistického hnutí již v roce 1939a stal se klíčovou postavou při vzniku izraelského státu vPalestině. Jeho vlivem došla v roce 1947 OSN k rozhodnu-tí vytvořit v Palestině dva státy. Když se z Palestiny zača-ly stahovat britské jednotky a arabské státy naopak začalyumísťovat své blízko hranic, dostal se Truman do sporu sestátními úřady o dalším postupu. Nakonec Truman uznalexistenci Izraele pouhých 11 minut poté, co byl vyhlášen.

38.7.5 Přestavba Bílého domu

Během svého prezidentství, na rozdíl od ostatních preziden-tů, Truman v Bílém domě strávil minimum času. Již v ro-ce 1945 se ukázalo, že Bílému domu bezprostředně hrozízhroucení vzhledem ke stavu zdiva a základů (kteréžto pro-blémy mohly mít základ již z války v roce 1812, kdy vyho-řel). Bílý dům se začal systematicky přestavovat, přibyla inotoricky známá část z fotografií – tzv. Trumanův balkón.Truman s rodinou zatím žil v Blair House ve Washingtonu.Během rekonstrukce strávil nějaký čas i v Little Torch Keyve Florida Key.

38.8 Občan Truman

V roce 1951 Kongres ratifikoval 22. doplněk ústavy, kterýnedovoloval prezidentům více než dvě volební období. Ta-to novela se nevztahovala na Trumana, protože byl v doběschválení prezidentem, ale ten se stáhnul z volební kampaně

poté, co v primárkách v New Hampshiru ztratil ve prospěchEstese Kefauvera.V roce 1953 se Truman vrátil do Independence, hodně psal(mimo jiné své paměti), přednášel a sbíral soukromé da-ry na vytvoření prezidentské knihovny, kterou poté darovalvládě (tato praxe byla převzata i jeho následovníky). Bylotaké Trumanovou zásluhou, že nadále nejen členové Kon-gresu a federálních soudů, ale i členové ostatních federál-ních úřadů pobírali federální důchody.V roce 1956 se svou ženou vyrazil na výlet do Evropy a stalse všude, kam přijel, senzací. Ve Velké Británii získal čest-ný titul Oxfordské univerzity. Naposledy se setkal se svýmpřítelem Winstonem Churchillem a po návratu domů pod-pořil demokratického kandidáta Adlaie Stevensona běhemvolební kampaně do prezidentského úřadu.V roce 1964 spadl v koupelně a fyzicky se z následků nikdyplně nevzpamatoval. 5. prosince 1972 byl přijat do nemoc-nice v Kansas City pro srdeční slabost, špatnou funkci led-vin a zažívací problémy. Zemřel 26. prosince 1972 v 7:50ráno ve věku 88 let. Byl pohřben u Trumanovy knihovny vIndependence.

38.9 Památka

V březnu 1975 byla na jeho počest vydána v Izraeli poštovníznámka o nominální hodnotě 5 šekelů.*[4]Je podle něj pojmenována letadlová loď USS Harry S. Tru-man (CVN-75) sloužící od roku 1998.

38.10 Reference[1] http://zfacts.com/p/1196.html str. 15/19

[2] http://zfacts.com/p/1195.html

[3] http://zfacts.com/p/318.html

[4] Harry S. Truman [online]. Israel Philatelic Federation, [cit.2013-04-13]. Dostupné online. (anglicky)

38.11 Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Harry S. Trumanve Wikimedia Commons

• Osoba Harry S. Truman ve Wikicitátech• Trumanovo muzeum a knihovna v Independence – ob-

sahuje on-line dokumenty týkající se Trumanova ve-řejného i soukromého života, obsáhlou databázi foto-grafií i audio soubory.

100 KAPITOLA 38. HARRY S. TRUMAN

• Trumanův charakter

• Životopis na oficiálních stránkách Bílého domu

Kapitola 39

Čínská lidová osvobozenecká armáda

Vojáci ČLOA

Čínská lidová osvobozenecká armáda, ve zkratceČLOA(čínsky 中国⼈⺠ pchin-jin zhōngguó rénmín jiě-fàng jūn v českém přepisu čung-kuo žen-min ťie-fang ťün)je název vojenských sil Čínské lidové republiky, zahrnu-jících pozemní armádu, vojenské námořnictvo i vojenskéletectvo. ČLOA byla zřízena 1. srpna 1927 jako ozbrojenásložka Komunistické strany Číny.V ČLOA slouží přibližně tři miliony osob a jde o největšíarmádu světa co do počtu aktivních vojáků (jde o přibliž-ně 2,25 milionu osob). ČLOA má ve své výzbroji i jadernézbraně. Vrchním velitelem je prezident Čínské lidové re-publiky.Čínské vojenské investice rok od roku stoupají, za rok 2010země na modernizaci své armády oficiálně vyčlenila 70 mi-liard dolarů. Podle analytiků ale může být skutečné číslomnohem vyšší. Například USA totiž ročně do armády nalijípřes 500 miliard dolarů.Čínské investice jsou odhadoványna 100 - 150 miliard dolarů.

• Příslušnice armádních složek (1972).

• J-20

• Type 052C (křižník)

• ZTZ-99

• Changhe Z-10

101

Kapitola 40

Pchjongjang

Možná hledáte: Pchjongčchang.

Pchongjang (korejsky 평양 – Pchjŏngjang, anglicky Py-ongyang; dříve Heidžo; dříve česky Fenjan) je hlavní měs-to Korejské lidově demokratické republiky. Leží na dolnímtoku řeky Tedong, která jej dělí na výstavní západní částa nepříliš vzhlednou východní část. Podle neaktuálního ofi-ciálního údaje z roku 1993 zde žije 2 700 000 obyvatel,současné neoficiální odhady se pohybují mezi 700 000 a3,8 milionu obyvatel.Město je politickým, kulturním a ekonomickým centremsilně centralizovaného státu, v KLDR má Pchongjang do-minantní postavení. Jsou zde všechny vládní úřady a monu-menty socialismu a komunismu.

40.1 Historie

40.1.1 Středověk

Podle legendy bylo město založeno již v roce 2333 př. n.l.,*[zdroj?] a to pod názvem Wanggomsong( ;城). Postupně se rozrostlo v jedno z nejvýznamnějších městtehdejšího království Kočóson. Roku 108 př.n.l. bylo doby-to čínskou dynastií Chan, zpět do Koreje se vrátilo roku313, kdy jej dobylo tehdejší království Kogurjo, které horoku 427 povýšilo na hlavní město.Po dalších dvou stoletích, v roce 668, ho dobyli jiní tehdejšíkorejští vládcové a zároveň i zničili, bylo však později ob-noveno pod názvem Sogjong ( ;⻄京), doslova západníhlavní město. Za vlády dynastie Čóson se stalo centrem pro-vincie Pchjongan, posléze po reformách roku 1896 provincieJižní Pchjongan, a zůstalo jím až do poloviny 20. století.

40.1.2 Novověk

V roce 1945 zde skončila japonská vláda a město bylo ob-sazeno sovětskými jednotkami, stalo se zároveň i hlavním

Pchjongjang z vesmíru

městem nově ustanovené KLDR; a to jako důsledek ztrá-ty Soulu. Během následné Korejské války bylo město téměřzničeno, ale díky pomoci SSSR se záhy dočkalo rychlé ob-novy. Ta však proběhla v grandiózním sovětském stylu, vněkterých částech města staré chýše nahradily velké mo-derní domy a široké bulváry.V rámci RVHP sem dodávala stroje a zboží také i býva-lá ČSSR, takže ještě dnes zde můžeme potkat napříkladčeské tramvaje. Bylo vybudováno metro i mnohá panelovásídliště. V roce 1988 se pokoušelo, ač neúspěšně postavitnejvětší hotel na světě (Hotel Rugyong).Od roku 1990, kdy došlo k prudkému zhoršení ekonomic-ké situace v celé KLDR dochází k chátrání většiny domů anedostatku energie, přesto v rámci celé země je zde situaceještě relativně dobrá*[zdroj?].

40.2 Doprava

Přestože se jedná o skoro třímilionovou metropoli, nenízde téměř žádná automobilová doprava. Soukromé osob-ní vlastnictví automobilů se se severokorejskou ideologií

102

40.4. SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY 103

vylučuje, státní instituce nemají peněz nazbyt a pohonnéhmoty jsou na zvláštní příděl. Pchjongjangské ulice taknejčastěji brázdí trolejbusy a autobusy městské hromad-né dopravy a auta vládních, armádních a státních institucí.Pchjongjangské metro tvoří dvě linky o celkové délce 22,5km. Metro, stavěné v podobném stylu jako metro v Mosk-vě, bývá ale často kvůli nedostatku elektřiny mimo provoz.Páteří systému MHD je tedy síť tramvají a doplňující síťtrolejbusů.Velká část obyvatel chodí pěšky, nebo jezdí na kole.Jízdních kol je tu však proti jiným asijským velkoměstůmtaké podstatně méně, kolo je zde považováno za luxus a kjeho pořízení je kromě vysoké ceny potřeba dobrozdání odzaměstnavatele a pracovního kolektivu*[zdroj?].Nedaleko od města se nachází také mezinárodní letiš-tě Sunan, odkud dvakrát týdně odlétá jedno letadlo doPekingu, ostatní lety jsou charterové.

40.3 Stavby

Věž Čučche, symbol komunistické vlády nad celou KLDR

• Hotel Rjugjong …nejvyšší stavba ve městě, stále ro-zestavěný.

• Vítězný oblouk

• stadion Kim Ir-sena

• stadion 1. máje pro 150 tisíc diváků s titanovou stře-chou

• 150 m vysoká televizní věž

• Kim Ir-senovo mauzoleum - Pamětní palác Kumsusan

• výstavní sídliště podél ulice Kwangbok v západnímPchjongjangu

• Velká lidová studovna na Kim Ir-senově náměstí

• Kim Ir-senův monument v Mansude

40.4 Související články• Metro v Pchjongjangu

• Tramvajová doprava v Pchjongjangu

40.5 Externí odkazy

• Galerie Pchjongjang ve Wikimedia Commons

• Satelitní snímky Google Maps

• Obrázky města

• Travel-Images.com - KLDR - Obrázky města

• Pchongjangské Metro (neoficiální stránky)

• Pchongjangské Metro (další neoficiální stránky)

• mapa

• Obrázky z korejské městské dopravy

Kapitola 41

Vylodění v Inčchonu

Vylodění v Inčchonu (kódové označení Operace Chro-mite) bylo vojenské vylodění během korejské války. Jejímcílem bylo mimo jiné ulehčit pusanskému perimetru a ob-klíčit na něj útočící jednotky.Operaci provedl 10. sbor pod velením generála EdwardaAlmonda. Vzhledem k tomu že se ve zdejším zálivu nachá-zí mnoho pro lodě nebezpečných skalisek se jednalo celkemo nebezpečnou akci.První část vylodění spoléhala na zničení baterie na ostro-vě Wolmi-do, potom mělo přijít samotné vylodění do Inč-chonského přístavu. To následovalo po předcházejících od-střelováních a bombardováních, kolem šesté hodiny ranní.Inčchon padl do půlnoci. Spojenci zde ztratili 222 mrtvýcha Severokorejci 1350 mužů. Americké ztráty zde byly po-měrně malé v porovnání s následným tažením na Soul.

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vylodění v Inčchonuve Wikimedia Commons

104

Kapitola 42

Bitva o Pusanský perimetr

Bitva o Pusanský perimetr je jedno z důležitých střetnutív korejské válce mezi Severokorejci na jedné straně a vojá-ky OSN a Jihokorejci na straně druhé, které se odehrálo vsrpnu a v září roku 1950. Během tohoto střetnutí se podařilospojeneckým jednotkám zastavit severokorejskou invazi doJižní Koreje, shromáždit dostatečné zálohy a zahájit profi-ofenzívu, která ve výsledku vedla k vyhnání Severokorejcůz Jižní Koreje a ke zvratu v Korejské válce.Oblast Pusanu se nachází na jihovýchodě Korejského po-loostrova a jednalo se o oblast, kam se Severokorejci do-stali nejdále během Korejské války. Perimetr se táhl na230 km a byl pojmenován po přístavním městě Pusan, kte-ré bylo jednou z významných dopravních tepen pro trans-port posil do oblasti. Většinu jeho délky kopíroval tok ře-ky Nakdonggang, která tvořila přirozenou obrannou linii.Pusanský perimetr sloužil jako předmostí umožňující dopl-ňování zásob a jednotek do oblasti bojů až do září 1950, kdybylo provedeno vylodění v Inčchonu umožňující protiútokproti severokorejským jednotkám a úspěšný postup na Soula dále do vnitrozemí Severní Koreje.

42.1 Pozadí

V létě roku 1950 překročila severokorejská vojska demar-kační linii u 38. rovnoběžky s cílem násilně sjednotit Koreupod komunistickou ideologií. V Jižní Koreji dobyli Seve-rokorejci Soul, Inčchon, Osan a postupovali až ke spěšněvybudované jihokorejské obranné linii kolem města Pusan.V té době OSN rozhodla poslat do Koreje vojáky různýchstátů s mandátem OSN na zastavení Severokorejské agrese.Stejně tak i USA, které již měly na území Koreje poradcea množství vojáků. Vrchním velitelem amerických vojákůbyl generál Douglas MacArthur známý z druhé světové vál-ky. Severní část Perimetru v průběhu bojů byla Severoko-rejci dobyta, jednotky se stáhly jižněji směrem k Pusanu.Hlavními opěrnými body perimetru byla města Masan,Tegu a Pusan. Nakonec vyloděním v Inčchonu v září 1950ulehčilo vojákům v Pusanu a byl jim umožněn postup z ob-

lasti perimetru na sever a západ ve snaze vytlačit Severoko-rejce.

42.1.1 Vypuknutí války

Krátce po vypuknutí Korejské války způsobenou severoko-rejskou invazí na půdu Jižní Koreje severokorejskými jed-notkami rozhodla OSN vyslat vojenské jednotky na pomocJižní Koreji. V reakci na toto rozhodnutí následně Spojenéstáty americké vyslaly na území Korejského poloostrovapozemní jednotky s úkolem bojovat proti invazním jed-notkám a zabezpečit Jižní Koreu před kolapsem. Nicméněamerické síly na Dálném východě se od konce druhé svě-tové války před pěti lety neustále zmenšovaly, takže v doběkonfliktu byla nejblíže 24. pěší divize osmé armády Spo-jených států amerických, která měla velitelství v Japonsku.Divize nebyla v plném stavu a většina jejího vybavení bylazastaralá kvůli škrtům ve vojenském rozpočtu USA v doběsvého převelení do Jižní Koreje.*[1]

Americké jednotky během ústupu v bitvě o Tedžon

24. pěší divize byla první americkou jednotkou vyslanoudo Koreje s úkolem sebrat Severokorejcům jejich počáteč-ní moment překvapení z neočekávaného útoku, zadržovata zpomalovat mnohem početnější severokorejskou armádu,

105

106 KAPITOLA 42. BITVA O PUSANSKÝ PERIMETR

čímž získat čas pro přísun dalších amerických i mezinárod-ních posil do Koreje.*[2] Po několik měsíců sváděla 24. pě-ší divize boje osamocena v zadržovacích bojích, čímž zís-kala čas pro příjezd americké 7. pěší divize, 25. pěší divize,1. jízdní divize (1st Cavalry Division) a dalších podpůrnýchjednotek osmé armády.*[2] Záložní jednotky 24. pěší divi-ze utrpěly 5. července těžké ztráty a porážku během bitvyo Osan, během prvního střetnutí americké a severokorejskéarmády.*[3] První měsíc po porážce skupiny vojsk zvanéTask Force Smith byli vojáci 24. pěší divize neustále porá-ženi a zatlačováni více na jih početní a materiální převahouseverokorejského vojska.*[4]*[5] Pluky 24. pěší divize bylysystematicky zatlačovány na jih v sérii bitev o Chochiwon,o Čchonan a v bitvě o Pchjongtchek.*[4] 24. pěší divizebyla zatlačována až do doby bitvy o Tedžon, během čehožbyla téměř kompletně zničena, ale neustálým odporem zpo-malovala severokorejské jednotky až do 20. července.*[6]Tehdy se do oblasti bojů postupně dostávaly další americkéjednotky Osmé armády až se americké síly na bojišti téměřvyrovnaly Severokorejcům s tím, že každý den se dopravo-valy nové jednotky v rámci mise OSN.*[7]

42.1.2 Postup severokorejské armády

S obsazením města Tedžon se Severokorejci začali snažitobklíčit Pusanský perimetr ze všech stran ve snaze ho od-říznout. 4. severokorejská divize a 6. pěší divize se vydalana jih v širokém manévru ve snaze prolomit bránící se levékřídlo, severokorejské formace ale byly silně rozptýleny. Je-jich útoky ale opakovaně zatlačovaly americké a jihokorej-ské vojska z pozic do perimetru.*[8]Na východě severokorejská armáda o síle okolo 89 000mužů postupovala na území Jižní Koreje v šesti směrech,čímž překvapila armádu Jižní Koreje vedoucí v naprostývojenský debakl. Menší jihokorejská armáda trpěla nedo-statečnou organizací a vybavením a tak nebyla připravenána válku.*[9] Početně silnější severokorejská armáda zniči-la izolované centrum odporu 38 000 jihokorejských vojákůa až pak začala postupovat dále na jih.*[10] Většina jihoko-rejské armády jako odpověď na invazi ustoupila více na jih.28. června obsadily severokorejská vojska hlavní město Již-ní Koreje Soul, čímž se musela jihokorejská vláda a armá-da stáhnout ještě více k jihu.*[11] I když byly jihokorejskéjednotky stále zatlačovány více na jih, zvýšily svůj odporproti Severokorejcům, čímž se snažily získat co nejvíce ča-su. Znepřátelené korejské armády sváděly bitvy o několikjihokorejských měst, čímž si vzájemně způsobovaly znač-né ztráty. Jihokorejská armáda ubránila město Jongdok, na-čež byla ale později vytlačena z města pryč. Jihokorejcůmse dále dařilo zdržovat severokorejský útok v rámci bitvy oAndong.*[12]Na západě byly americké jednotky tlačeny opakovaně zpět

než se podařilo zastavit nástup severokorejské invaze. Jed-notky 3. praporu 29. pěšího pluku, které se čerstvě objevilyv Koreje, byl zničeny v Hadongu v koordinovaném útoku zezálohy severokorejských jednotek 27. července, což vytvo-řilo mezeru v obraně vedoucí do oblasti Pusanu.*[13]*[14]Chvíli nato bylo dobyto město Čindžu, což vyústilo k ústu-pu 19. pěšího pluku a otevření cest na Pusan pro severoko-rejské jednotky.*[15] Americké jednotky byly následně 2.srpna schopné porazit a vytlačit Severokorejce zpět v rámcibitvy o Notch. Vzhledem k utrpěným ztrátám se Severoko-rejci rozhodli stáhnout z bojů na několik dní, aby mohli do-dat posily a vybavení, což umožnilo krátký oddech několikadní pro obě strany bojů. Severokorejci se tak připravovalina závěrečný útok na Pusanský perimetr.*[16]*[17]

42.2 Předehra

42.2.1 Terén

Jednotky OSN vytvořily obranný perimetr okolo přístavní-ho města Pusan mezi červencem a srpnem 1950. Přibližně230 km dlouhý perimetr se táhl od Korejské úžiny k Japon-skému moři západně a severně od města Pusan.*[18] Na zá-padě byl perimetr přibližně ohraničen řekou Nakdonggang,v jednom místě byl zahnut 24 km směrem k městu Tegu,jelikož zde se řeka stáčela kvůli soutoku s řekou Nam.*[19]Severní hranice byla nepravidelná linie, který probíhala ho-rami nad městy Wegwan a Andong k Jongdoku.*[18]Vyjma oblasti delty řeky Nakdonggang na jihu a údolímmezi městy Tegu a Pchohang, byl terén členitý a hornatý.Severovýchodně od Pchohangu okolo jihokorejské hranicebyl terén obzvláště zrádný a pohyb v tomto prostoru byl ve-lice obtížný. Proto se rozhodlo vedení OSN využít tyto pří-rodní překážky jako významné obranné prvky, které umož-ňovaly vytvořit přírodní obranou linii.*[20] Nicméně taktočlenitý terén taktéž ztěžoval komunikaci mezi bránícími sejednotkami na severu.*[21]Jednotky pod vedením OSN taktéž strádaly v této oblastivlivem horka v létě, jelikož tato oblast měla jen řídký po-rost vegetace a málo čisté a pitné vody.*[22] Ke všemu ob-last Korejského poloostrova zasáhla v roce 1950 vlna sucha,načež srážky v oblasti bojů dosáhly pouze 12,5 cm, namístoobvyklých 51 cm mezi červencem až srpnem. V kombinacis teplotami dosahující 40 °C způsobilo horko a sucho vel-ký počet obětí hlavně mezi Američany, kteří na podobnépodmínky nebyli zvyklí.*[23]

42.2.2 Bojující jednotky

Jednotky severokorejské lidové armády byly organizoványdo mechanizovaných kombinovaných jednotek o síle dese-

42.3. BITVA 107

ti divizí, v červenci původně čítající okolo 90 000 dobřetrénovaných a vyzbrojených mužů s několika stovkami tan-ků T-34.*[18] Nicméně obranné akce Američanů a Jiho-korejců zadržely velké množství Severokorejských jedno-tek během invaze do Jižní Korey, odhadem 58 000 vojákůa velké množství tanků.*[24] Ve snaze nahradit tyto ztrátypovolali do zbraně Severokorejci méně zkušené jednotkya vojáky základní vojenské služby, z nichž mnozí byli na-verbování z dobytých území Jižní Koreje.*[25] V průběhubitvy o Pusanský perimetr poslali Severokorejci do boje 13pěších a jednu obrněnou divizi.*[24]

Pětihvězdičkový generál Douglas MacArthur (uprostřed) udílel roz-kazy jednotkám OSN v průběhu bitvy o Pusanský perimetr.

Jednotky Organizace spojených národů byly organizová-ny pod velením Armády Spojených států Amerických.Osmá armáda Spojených států sloužila jako hlavní část jed-notkám OSN a její velitelství se nacházelo ve městě Te-gu.*[26]*[27] Nacházely se zde tři slabé americké divize:24. pěší divize byla do země povolána začátkem července,kdežto divize 1. jízdní kavalérie a 25. pěší divize dorazilymezi 14. až 18. červencem.*[28] Tyto jednotky byly roz-místěné na západní části perimetru podél řeky Nakdong-gang.*[24] Armáda Jižní Koreje čítající 58 000 mužů*[29]byla organizována do dvou armádních sborů a pěti divizí;od východu na západ to byly I. armádní sbor velící 8. pěšídivizi a jihokorejské Capital Mechanized Infantry Divisionzatímco II. armádní sbor velel 1. pěší divizi a 6. pěší divizi.Rekonstituovaná jihokorejská 3. pěší divize byla umístěnapod přímé velení jihokorejské armády.*[20]*[30] V tentomoment byla ke všemu bojová morálka napříč jednotkamiOrganizace spojených národů velmi nízká vlivem velkéhopočtu utrpěných porážek.*[21]*[26] Americká armáda utr-pěla ztráty přibližně 6000 mužů během posledního měsí-ce, zatímco ztráty jihokorejské armády se odhadují na 70000.*[22]*[31]Počty jednotek je pro počátek tažení těžko určitelný jak

pro americkou stranu tak i pro Severokorejce. Pozdější vý-zkumy naznačují, že Severokorejci disponovali okolo 70000 vojáky nasazených v oblasti Pusanského perimetru k5. srpnu, i když většina jejich divizí byla početně osla-bena.*[31]*[32] Pravděpodobně disponovala 3000 vojá-ky v mechanizovaných jednotkách a okolo 40 kusů tan-ků T-34, což bylo dáno masivními ztrátami v průběhu vál-ky.*[31]*[33] Naproti tomu MacArthur udával počet jed-notek Organizace spojených národů v Jižní Koreji na 141808 ke dni 4. srpna, z čehož 47 000 bylo příslušníků ame-rických pozemních bojových jednotek a 45 000 přísluš-níků armády Jižní Koreje. Tudíž jednotky OSN početněpřevyšovaly Severokorejce.*[31]*[33] Jednotky OSN mělytaktéž naprostou převahu ve vzduchu a na moři v průbě-hu boje a Letectvo Spojených států amerických společně sNámořnictvem Spojených států amerických bylo schopnopodporovat a zásobovat bojující pozemní jednotky po ce-lou dobu trvání bitvy.*[34] Několik stovek stíhacích bom-bardérů z Fifth Air Force bylo umístěno poblíž pobřeží napalubě letadlových lodí USS Valley Forge (CV-45) a USSPhilippine Sea (CV-47).*[35] Ke konci bitvy měla americ-ká Osmá armáda větší leteckou podporu, než se dočkal ge-nerál Omar Bradley se svojí Twelfth United States ArmyGroup v průběhu tažení do Evropy během druhé světovéválky.*[23]Od jihu po severovýchod, Severokorejské jednotky stojí-cí proti jednotkám OSN byly 83. motorizovaný pluk 105.obrněné divize, dále 6. divize,*[20] 4. divize, 3. divize, 2.divize, 15. divize,*[28] 1. divize, 13. divize, 8. divize, 12.divize, 5. divize a 766. nezávislý pěší pluk (Independent In-fantry Regiment).*[21]Během září 1950, jak zuřila bitva, další jednotky OSN při-cházely ze Spojených států a dalších oblastí.*[36] 2. pěšídivize, 5th Regimental Combat Team*[37] a 1st Provisio-nal Marine Brigade a brigáda britské armády se zapojily dobojů v oblasti Pusanského perimetru. Tyto jednotky mělypočetné čerstvé síly a množství vybavení, včetně 500 tan-ků.*[24]*[38] Na konci bitvy Osmá armáda se ze tří neúpl-ných divizí stala silou čítající 4 formace v plných stavech,které byly dobře materiálně vybavené a připravené na vál-ku. Na konci bitvy se do oblasti dostala ještě 27th BritishCommonwealth Brigade, která asistovala americkým a ji-hokorejským jednotkám.*[39]

42.3 Bitva

42.3.1 Obranné pozice

1. srpna vydala Osmá armáda provozní směrnici pro všech-ny jednotky OSN v Koreji ohledně jejich plánovaného sta-žení východně od řeky Nakdonggang.*[40] Jednotky OSN

108 KAPITOLA 42. BITVA O PUSANSKÝ PERIMETR

Mapa Pusanského perimetru, stav srpen 1950

zde měly sestavit hlavní obrannou linii za tím, co bylo na-zváno Pusanský perimetr. Záměrem stažení bylo vytvořitobranou linii, která by zadržela severokorejskou armádu vpostupu a získala čas pro americkou armádu, která shro-mažďovala své jednotky pro plánovaný protiútok.*[41] Pe-rimetr byl posledním obranným postavením jednotek OSN,které během prvního měsíce války zažívala jednu porážkuza druhou; jakékoliv další stažení by mělo za následek vý-znamné ztráty Osmé armády.*[42] Americká 25. pěší divi-ze držela nejjižnější křídlo u Masanu,*[41] zatímco ame-rická 24. pěší divize se stáhla k Kočchangu.*[43] Divi-ze 1. jízdní kavalérie se stáhla k Wegwanu.*[44] Běhemústupu zničily americké jednotky všechny mosty přes řekuNektong.*[40] Na jednom mostě v sektoru, který bránila1. jízdní kavalérie, se velitel divize snažil vyčistit několi-krát most od uprchlíků, jelikož byl plánován jeho odstřel.Nicméně i přes varování a několik pokusů o vyklizení mos-tu uprchlíci stále přes něj proudili, načež velitel i přes torozhodl o odstřelu mostu, aby zabránil severokorejcům pře-kročit řeku. Odstřel mostu měl za následek smrt několikastovek uprchlíků, kteří se ho i nadále snažili překročit.*[44]

Hlavním záměrem plánu OSN bylo udržet přístav Pusan,do kterého proudily neustále čerstvé posily a zásoby z Ja-ponska a USA.*[26] V oblasti přístavu bylo taktéž několikletišť, které umožňovaly dopravovat do oblasti bojů dalšízásoby.*[45] Nicméně význam letišť postupně klesal s tím,jak se v přístavu podařilo postavit těžké jeřáby schopné vy-kládat z lodí i těžké zbraně. Podobně jako v případě dru-hé světové války, kdy fungoval tzv. Red Ball Express, taki v Jižní Koreji se podařilo vytvořit podobný systém, kte-rý umožňoval efektivní transport zásob z oblasti Pusanu nafrontovou linii.*[46] Stovky lodí připlouvaly do Pusanu kaž-dým měsícem, například v červenci se jednalo o 230 pla-videl a množství každoměsíčně narůstalo.*[39] 24. červen-ce OSN ustanovilo nejvyšší velení pod vedením DouglaseMacArhurem se sídlem v japonském Tokiu.*[47] Naprotitomu severokorejské jednotky strádaly vlivem roztaženýchzásobovacích linií, což zmenšilo jejich bojovou akceschop-nost.*[48]Severokorejské jednotky měly 4 možné cesty jak vstoupitdo oblasti perimetru. Od jihu mohly projít skrze město Ma-san okolo soutoku řek Nam a Nakdonggang a pak postu-povat na výběžek Nakdonggangu, další možností bylo po-stupovat podél kolejí do Mirjangu, skrze silnici na Tegu naseveru či skrze Kongdžu.*[49] Severokorejské jednotky na-konec zahájily velkou ofenzívu v srpnu, během které zaú-točily na všech částech fronty.*[50] Výsledkem toho neby-la bitva o Pusanský perimetr jediná bitva, ale namísto tohosérie velkých střetnutí mezi vojsky OSN a Severokorejci nacelém obvodu perimetru.*[51]

42.3.2 Protiofenzíva

Generál Walker a jeho Osmá armáda začala připravovatprotiofenzívu, první na straně OSN ve válce, na srpen. Pro-tiofenzíva měla odstartovat útokem amerických rezerv dooblasti Masan s cílem zabezpečit Čindžu od severokorejské6. divize. Následovat měl větší všeobecný tlak v polovičceměsíce v oblasti řeky Kum.*[35]*[52] Jedním z jeho cí-lů bylo prorazit předpokládané oslabené jednotky nedalekooblasti Tegu a tím donutit část Severokorejců k ústupu najih. 6. srpna obdržela Osmá armáda příkaz zaútočit údernouskupinou „Task Force Kean“(složenou z 25. divize, částí27. pěší divize a praporem polního dělostřelectva s 5. plu-kem bojového uskupení (5th Regimental Combat Team) apřipojeným 1st Provisional Marine Brigade. Uskupení dis-ponovalo přibližně 20 000 muži.*[53] Plán útoku požadovalpřesun jednotek západně z pozic držících poblíž Masanu,zmocnit se průsmyku Čindžu a zabezpečit linii až k řeceNam.*[54] Nicméně útok spoléhal na příjezd celé 2. pěšídivize a taktéž na třech praporech amerických tanků.*[23]Task Force Kean započal útok 7. srpna pohybem z oblas-ti Masan.*[55] U Notche, místa předchozí bitvy, 35. pě-

42.3. BITVA 109

ší pluk Spojených států amerických se setkal se Severo-korejskou pěchotou, kterou porazil a které způsobil ztrá-ty o počtu 500 mužů. Útočící jednotky rychle postupovalyna Pansong, čímž způsobily Severokorejcům ztrátu dalších350 mužů. Následně americké jednotky obsadily ústředí se-verokorejské 6. divize.*[56] Nicméně zbytek útočících jed-notek byla zpomalena nepřátelským odporem.*[57] Ame-ričané pokračovaly v tlaku v oblasti Chindong-ni, což vedlok nepřehledné bitvě, kde se roztříštěné síly musely spoléhatna nálety a bombardování v rámci zachování bojové efek-tivity.*[58] Ofenzíva Američanů v podstatě narazila na se-verokorejskou ofenzívu 6. divize.*[59]*[60]Těžké boje pokračovaly v oblasti po tři dny. Američanébyli připraveni znovu dobýt Čindžu 9. srpna.*[61] Ame-rické pozemní jednotky podporované letectvem zpočátkuzaznamenaly rychlý postup i přes těžký Severokorejský od-por.*[62] 10. srpna se Američanům podařilo nedopatřenímobjevit*[15] severokorejský 83. motorizovaný pluk 105.obrněné divize. Americká letadla Vought F4U Corsair z 1stMarine Aircraft Wing opakovaně napadala ustupující seve-rokorejské kolony, čímž způsobily ztrátu 200 mužů a zniče-ní okolo 100 vozidel pluku.*[63]*[64] Nicméně 1st Provi-sional Marine Brigade byla stažena z boje 12. srpna na ji-ný úsek perimetru.*[59]*[65] Zbytek útočících Američanůpokračovala v postupu vpřed podporována námořním dě-lostřelectvem*[65] a polním dělostřelectvem, čímž obsadi-li Chondong-ni.*[66] Nicméně Osmá armáda byla několi-krát požádána o jednotky, které by byly nasazeny na jinýmúseku fronty, částečně ve výběžku Nektong.*[16]*[65]

Americký tank západně od Masanu

Snaha přesunout 25. pěší divizi skrz údolí se utopila v bahněv noci z 10. na 11. srpna a k ránu byla napadena seve-rokorejskými jednotkami, což donutilo Američany ustou-pit do vyšších pozic.*[67] Ve zmatku ustupujících ame-rických řad se povedlo severokorejským tankům prorazitzátarasy a zaútočit na americké předsunuté dělostřeleckéjednotky.*[68] Překvapivý útok byl úspěšný a zničil vět-

šinu 555. a 90. polního dělostřeleckého praporu s většinoujejich vybavení.*[69] Obě strany v místě bojiště nasadilytanky a američtí vojáci využívali i nadále leteckou podpo-ru, ale ani jedna strana nebyla schopna vytvořit dostatečnýtlak bez toho, aniž by neměla významné ztráty.*[70] Ame-ričanům se nedařilo znovu dobýt ztracené pozice a tyto po-kusy jim způsobovaly značné ztráty.*[71] Později běhemvyšetřování, když byla oblast konečně Američany dobyta,vyšlo najevo, že 75 mužů, 55 z 555. a 20 z 90. polníhopraporu dělostřelectva bylo Severokorejci popraveno.*[72]Američani byli donuceni ustoupit zpět k Masanu, neschop-ni udržet získané území, a 14. srpna se tak dostali přibližněna stejné pozice, na kterých se nacházeli v době započnutíprotiofenzívy.*[73]Útočná skupina Kean selhala ve svém úkolu přesměrovatseverokorejské jednotky ze severu a taktéž selhala v úko-lu dosáhnout průsmyku Čindžu, nicméně ofenzíva zvedlavýrazně morálku mezi jednotkami 25. pěší divize, což sepozitivně projevilo v dalších střetnutích.*[71]*[74] 6. divi-ze byla zredukována na 3 až 4000 mužů a tak musela do-plnit své řady jihokorejskými odvedenci základní služby zAndongu.*[75] Boje pokračovaly v této oblasti po zbytekměsíce.*[76]

42.3.3 Nakdonggangský výběžek

Související informace naleznete také v článkuBitva o Nakdonggangský výběžek.

Okolo 11 kilometrů severně od místa, kde se řeka Nakdon-ggang otáčí na východ a řeka Nam se do ní vlévá, Nakdon-ggang se stáčí západně vůči Jongsanu v široké půlkruhovézatáčce. Po většinu tohoto úseku je řeka Nakdonggang 400metrů široká a necelé dva metry hluboká, což umožňovalopřekročit řeku pěchotě, ale nikoliv už vozidlům, které po-třebovaly při překročení řeky pomoc.*[77] Celá oblast bylaprotkána sítí observatoří, kterou vybudovali Američané 24.pěší divize umožňující jim sledovat celou oblast řeky.*[78]Jednotky v týlu mohly být snadno vrženy na jakýkoliv úsekfronty, kde by hrozilo proražení severokorejskými jednot-kami. Dělostřelectvo a minomety byly taktéž rozprostřenypo celém úseku fronty, takže mohly pálit na jakékoliv mís-to v oblasti.*[79] Divize byla extrémně rozptýlená, stavo-vě podhodnocena a představovala tak velice slabé místo vobranné linii.*[49]*[80]O půlnoci z 5. na 6. srpna 800 severokorejských vojáků 3.praporu, 16. pluku přebrodilo se zbraněmi a zásobami nadhlavou či na vorech řeku v oblasti Ohang přibližně 5,5 ki-lometru jižně od Pugong-ni a západně od Jongsanu, kde senacházel přívoz.*[81]*[82] Druhá skupina Severokorejců sepokusila přebrodit řeku dále na severu, ale byla zatlačenazpět palbou z kulometů a dělostřelectvem. Okolo 2:00 6.

110 KAPITOLA 42. BITVA O PUSANSKÝ PERIMETR

Američtí příslušníci námořní pěchoty na nově dobyté pozici hledípřes řeku Nakdonggang, 19. srpna

srpna se Severokorejci se dostali do potyčky s 3. plukemze 34. pěší divize, načež postoupily po krátkém boji po-koušejíc se prorazit linii k Jongsanu.*[81] Severokorejskápěchota tlačila americký 3. pluk zpět, načež americký plukopustil své velitelské stanoviště ve snaze zkonsolidovat svépozice.*[83] Severokorejský útok zaskočil Američany, je-likož ti čekali nepřátelský útok více severně.*[84] Důsled-kem toho byli Severokorejci schopni se zmocnit velkéhomnožství amerického vybaveni.*[16] Vlivem útoku hrozi-lo, že by mohlo dojít k rozdělení americké obranné linie apřerušení zásobovacích linií na sever.*[85]Plukovní velitelství nařídilo 1. praporu zahájit proti Seve-rokorejcům protiútok. Jakmile dosáhl 1. prapor dřívější ve-litelské stanoviště 3. pluku, byli napadeni Severokorejci na-cházejícími se ve vyvýšeném terénu. To vedlo k vysokýmztrátám v rotě C (přes polovičku roty), která dorazila namísto jako první.*[86] Rota A a B zaútočila na severokorej-ské pozice s tanky a obrněnými vozidly, čímž vysvobodilyrotu C.*[87] Okolo 20:00 rota A se dostala do kontaktu srotou L ze 3. praporu, která se stále nacházela na své poziciu řeky. Ta hlásila, že Severokorejci prošli na sever směremna východ od řek Jongsan-Nakdonggang k silnici jdoucí kekopci Cloverleaf a že se jim zatím nepovedlo překročit sil-nici jdoucí od pohoří Obong-ni. Severokorejci pronikly při-bližně 5 km východně od řeky Nakdonggang a napůl cestyk Jongsanu.*[88]

Americká protiofenzíva pokračovala až do rána 7. srpna, alepostup byl zbrzďován nedostatkem vody, jídla a horkem.Severokorejci i přes protiofenzívu byli schopni postupovata získat kopec Cloverleaf a oblast Oblong-ni Ridge, důleži-tý členitý terén čnící nad hlavní silnicí procházející oblas-tí.*[84]*[85] V 16:00 téhož dne americký 9. pěší pluk, 2.pěší divize a nově příchozí jednotky byli poslány na pomocdo oblasti, načež byly okamžitě poslány do boje o vzniklýnepřátelský výběžek. Příslušníci 9. pěšího pluku představo-valy novou sílu na bitevním poli, kteří byli odpočati a dobřevyzbrojeni.*[89] Nicméně se jednalo o nezkušenou jednot-ku v jejíchž řadách sloužilo vysoké procento americkýchrezervistů.*[90] I přes houževnatý útok se příslušníkům 9.pěšího pluku podařilo dobýt jen část kopce Cloverleaf, na-čež zintenzivnění bojů zastavilo jejich další postup.*[91]Ve snaze zničit severokorejské předmostí, generál Churchsoustředil velké množství jednotek pod vedením 9. pěšíhopluku. Útočná skupina nazvaná „Task Force Hill“se sklá-dala z 9., 19. a 34. pěšího pluku, z 1. praporu, 21. pěšíhoa z podpory dělostřelectva a dalších podpůrných jednotek.Dle plánu měli být Severokorejci vytlačeni z východníhobřehu 11. srpna.*[92] Velení nad jednotkami připadlo naplukovníka Johna G. Hilla, velitele 9. pěšího pluku.*[81]

Příslušníci americké námořní pěchoty jsou ošetřování po zraněníutrženém na frontě, 17. srpna

Severokorejská 4. divize mezi tím postavila pod hladinouřeky most z pytlů z písku, klád a kamene.*[84] Tato do-pravní spojnice přes řeku umožňovala útočícím severoko-rejským jednotkám přesunout do oblasti nákladní auta atěžké dělostřelectvo a taktéž umožnit snazší transport pě-choty a několika tanků.*[92]*[93] Ráno 10. srpna byly navýchodním břehu řeky pravděpodobně již 2 severokorejsképluky, které obsadily opevněné pozice.*[81] Vyjma mos-tu se k zásobování útoku využívaly i nadále vory. Severo-korejci byli následně opět napadeni protiútokem jednotekOSN, ale jejich postup byl nevýrazný kvůli severokorejské-mu dělostřelectvu.*[94] Jejich postup byl nakonec zastaven

42.3. BITVA 111

a jednotky OSN se musely zakopat. K večeru téhož dnepřekročila již celá severokorejská 4. divize řeku.*[85] 10.srpna se část severokorejských jednotek začala přesouvatsměrem na jih podél amerických linií, čímž severokorejciobešly americké jednotky sdružené do útvaru „Task ForceHill“. Následujícího dne části rozptýlených severokorej-ských jednotek zaútočily na Jongsan.*[95] Útoky Severo-korejců na americká postavení probíhala opakovaně v no-ci, kdy Američané odpočívali, což jim způsobovalo značnéproblémy v obraně pozic.*[96]První provizorní námořní brigáda (1st Marine ProvisionalBrigade) ve spojení s útvarem „Task Force Hill“započala17. srpna velkou ofenzívu na kopec Cloverleaf a Obong-ni.*[97] Útok započal za výrazné podpory letectva a dělo-střelectva v 8:00.*[98] Američani proti Severokorejcům na-sadili veškerou techniku, kterou měli k dispozici: dělostře-lectvo, minomety, nálety a tanky M26 Pershing podporujícípěchotu a námořní pěchotu.*[99]První nápor americké námořní pěchoty zadržel severoko-rejský houževnatý odpor, což vedlo americké dělostřelectvok těžkému ostřelování kopce Cloverleaf, což donutilo Seve-rokorejce se z oblasti stáhnout dříve, než dorazil kombino-vaný útok americké námořní pěchoty a útočné skupiny TaskForce Hill.*[100] Námořní pěchota se postupně přibližova-la k Obonb-ni ničící na svazích kopců za pomoci leteckýchnáletů a hradby tanků severokorejský odpor. Nicméně tentopostup byl vykoupen jen za cenu těžkých ztrát, takže se ná-mořní pěchota musela po prvním útoku stáhnout.*[101] Se-verokorejský 18. pluk odpovědný za obranu kopce násled-ně započal protiútok ve snaze zatlačit stahující se námořnípěchotu zpět.*[96]*[102] Snaha opět přerušit americké do-dávky zásob a využití momentu překvapení, což byla takti-ka do této fáze války pro Severokorejce úspěšná, tentokrátútočící divizi nevyšla, jelikož útok stál proti obrovské ma-teriální převaze amerických jednotek.*[103] Protiofenzívatak vedla k velkým ztrátám v řadách Severokorejců.K večeru 18. srpna byla 4. severokorejská divize zničenaamerickými jednotkami, k čemuž pomohl i velký počet de-zertérů z řad Severokorejců během boje. Výsledkem byloopětovné získání kopce Cloverleaf a oblasti Obong-ni Ame-ričany.*[102] Roztroušené jednotky severokorejských vo-jáků se snažili zpět překročit řeku Nakdonggang za neustá-lého napadání ze strany amerických letadel a dělostřelecképalby. Následující den byly zbytky 4. divize kompletně sta-ženy zpět přes řeku.*[104]*[105] Ustupující jednotky zasebou nechaly velký počet dělostřeleckého vybavení a vý-zbroje, které v následujících bojích bylo použito Američa-ny.*[106]

42.3.4 Východní koridor

Přibližně 32 kilometrů jižně od města Pchohang na východ-ním pobřeží se nacházelo město Kjongdžu, které bylo stra-tegickým železničním a silničním uzlem ležící uvnitř troj-úhelníku vytyčeným místy Tegu–Pchohang–Pusan uvnitřPusanského perimetru. Případné získání Pchohangu a blíz-kého letiště Yonil, které bylo využíván americkým letec-tvem Dálného východu, by umožnilo Severokorejcům pro-jít snadno průchodným a nebráněným koridorem přímo najih skrz Kjongdžu na přístav Pusan. Generál Walker mělpouze lehce opevněnou část východního koridoru, jelikožseverokorejská hrozba byla více akutní v oblasti západníčásti perimetru. Taktéž předpokládal, že Severokorejci mo-hou dosáhnout většího úspěchu postupem skrze hory. Nazačátku srpna Severokorejci málem vyvedli Walkera z omy-lu, když 3 divize (5., 8. a 12., společně s 766. nezávislým pě-ším plukem) započaly masivní útok na pozice jihokorejskéarmády ve zmiňovaném sektoru. 12. srpna Severokorejcizaútočili v oblasti města Pchohang a taktéž začali ohrožo-vat letiště Yonil. Severokorejská 5. divize odřízla jihokorej-skou 3. divizi nad Pchohangem, což donutilo vedení k jejíevakuaci na jih po moři. Generál Walker přeorganizoval ji-hokorejské jednotky v oblasti a doplnil je americkou 2. pěšídivizí. K 17. srpnu se Jihokorejcům společně s americkou2. divizí podařilo zastavit nepřátelský postup na Pchohang.Zastavení jejich postupu bylo nejen výkonu na bojišti, ale iv zásobování, jelikož Severokorejci měli roztažené zásobo-vací linie, které ke všemu procházely přes těžko průchozíhornatý terén.

42.3.5 Tegu

Americké dělostřelectvo ostřeluje severokorejské pozice, 24. srpna

Přírodní koridor v údolí řeky Nakdonggang od Sangdžu kTegu představoval další hlavní osu útoku pro severokorej-

112 KAPITOLA 42. BITVA O PUSANSKÝ PERIMETR

ské jednotky. Značné síly shromážděné okolo oblouku ko-lem Tegu na začátku srpna od jihu k severu se skládaly z10. severokorejské divize, dále 3., 15., 13. a 1. divize a čás-tí 105. obrněné divize. Proti Severokorejcům stála americ-ká 1. jízdní divize a 1. a 6. divize jihokorejského druhéhoarmádního sboru. Severokorejci překročili řeku Nakdong-gang na několika místech v okolí města Tegu během dru-hého týdne srpna. Když několik nepřátelských děl začaloostřelovat Tegu a granáty dopadly do města 18. srpna, prezi-dent I Sung-man nařídil přemístit provinční korejskou vláduz Tegu do města Pusan. Hlavní hrozbou se staly postupují-cí severokorejská vojska 1. a 13. divize k Tegu po cestáchod severu a severozápadu. Generál Walker přemístil čer-stvé síly v podobě 23. a 27. pěší divize z Nakdonggangské-ho výběžku do oblasti 1. jihokorejské divize, aby jí posílil,jelikož ta stála hlavnímu náporu severokorejské 1. a 3. di-vizi operující v této oblasti. I když severokorejská 1. divizepostoupila na vzdálenost 14 km od Tegu, společným úsilímjihokorejské I. divize a jednotek americké 23. a 27. pěchotyse podařilo zabránit proražení obrany a vniknutí do Tegu.

42.3.6 Přeskupení jednotek

I přes to, že severokorejská lidová armáda výrazně ohrožo-vala Američany a Jihokorejce v průběhu bojů o Pusanskýperimetr v rámci srpna 1950, obráncům se podařilo úspěš-ně bránit před nepřátelskými útoky a pokračovat ve shro-mažďování jednotek na protiofenzívu. Americké jednotkyletectva Dálného východu nastolily nad bojištěm leteckoupřevahu brzy na počátku války a pokračovaly v nárůstu úto-ků ve snaze podporovat pozemní jednotky, celkem proved-ly 4635 náletů v červenci a 7397 v srpnu. Ke konci srpnase v oblasti Pusanského perimetru nacházelo již okolo 500amerických středních tanků. Tanky v rámci jednotlivýchtankových praporů byly stejnoměrně rozděleny tanky typuM26 Pershing a M4A3 Sherman, vyjma jednoho praporusloženého z novějších tanků typu M46 Patton. 1. září se podvelením OSN v Koreji nacházelo 180 000 vojáků; z toho 92000 bylo Jihokorejců a zbytek připadal na Američany a Bri-ty, kteří zde měli 1600 mužů z Britské 27. pěší brigády. Vsrpnu Severokorejci pokračovali v plánu a taktice započatév oblasti řeky Han na začátku července, kdy útok probí-hal zadržením frontálního útoku, rozvinut útoku na kříd-lech a proniknutí do týlu. Jelikož ale americká Osmá armá-da stabilizovala linie Pusanského perimetru, nebylo tudížseverokorejský plán již možné uskutečnit a severokorejskýúspěch mohl přijít pouze po úspěšném frontálním útoku,proražení obrany a okamžitém rozvinutí útoku. Generálo-vé MacArthur a Walker měli v rukou několik trumfů protipodobnému vývoji, které úspěšně využívali. Byly to kratšía zajištěné zásobovací linie umožňující snadné přeskupo-vání jednotek do ohrožených oblastí, masivní dělostřeleckápodpora a silná letecká převaha nad nepřítelem. K 1. září

soustředili Severokorejci okolo 98 000 mužů v rámci roz-sáhlé ofenzívy proti Pusanskému perimetru. Nicméně slo-žení jejich armády tvořené z jedné třetiny z nevycvičenýcha násilím odvedených jihokorejských mužů s nedostatečnouvýzbrojí a zásobováním.

42.3.7 Září 1950

Mapa Nakdonggangské obranné linie, září 1950.

Na začátku září, podobně jako v průběhu srpna, čelil ge-nerál Walker nebezpečným situacím v těch samých oblas-tech, jako v případě předchozího měsíce. Jednalo se na vý-chodě o oblast okolo města Pchohang s možností možnéhopřerušení koridoru mezi městy Tegu a Pchohang, severněod Tegu, kde nepřítel získal znepokojivé zisky, ve výběžkuNakdonggangu a v oblasti Masanu. Podobně jako v srpnupokračoval generál Walker ve své úspěšné taktice přesou-vání jednotek mezi ohroženými úseky fronty. Na začátkuzáří jihokorejská 3., hlavní, 8. a 6. divize držela pozice protiseverokorejské 5., 8., 12. a 15. divizi. Generálmajor JohnB. Coulter, nově jmenovaný zástupce velitele 8. armády,

42.5. ODKAZY 113

převzal americké jednotky ve východním sektoru. 24. divi-ze a další podporující jednotky posílili jihokorejské divize.7. září generál Church převelel Coultera jako americkéhovelitele ve východním sektoru. Následný jihokorejský útokpodporovaný americkým letectvem a námořnictvem způso-bilo Severokorejcům výrazné ztráty. Severokorejská 1., 3. a13. divize pokračovaly v útoku severně od Tegu proti ame-rické 1. jízdní divizi, což donutilo 5. září generála Walkerapřemístit velitelství 8. armády z Tegu do Pusanu. 1. jízdnídivize následně útok Severokorejců odrazila, ale boje v tétočásti bojiště trvaly až do polovičky září.Na konci srpna Severokorejci taktéž plánovali zničujícíúder proti americké 2. a 25. divizi v jižní části Pusanské-ho perimetru. Severokorejská 6. divize měla zaútočit skrzeHaman, Masan a získat Kimhe vzdálený 24 km západně odPusanu. Severokorejská 7. divize zaútočila severně od Ma-sanské dálnice, stočit se doleva k řece Nakdonggang, počkatna 6. divizi napravo od ní a 9. divizi nalevo a poté pokra-čovat v útoku směrem na Pusan. Americká 25. pěší divi-ze držela nejjižnější sektor od soutoku řek Nakdongganga Nam k jižnímu pobřeží, zatímco americká 2. pěší divi-ze byla situována v oblasti okolo Nakdonggang severně od25. pěší. Severokorejská 9. divize čelila americké 2. pěšídivizi v oblasti výběžku Nakdonggangu a jejím úkolem by-lo obsadit města Mirjang a Samnangjin, čímž by přerušilaústupové cesty americké osmé armády mezi Tegu a Pusa-nem. Během prvního týdne září prorazila severokorejská 9.divize oblastí výběžku Nakdonggangu východně až k Jon-gsanu, ale následný protiútok americké 2. pěší divize spo-lečně s americkou 1. provizorní námořní brigádou zatlačilaseverokorejskou 9. divizi skoro zpět k řece Nakdonggang.23. pěší z 2. divize zatlačila severokorejskou 2. divizi 10 kmseverně od Jongsanu u Čchangnjongu. Ve stejné době seve-rokorejská 6. a 7. divize započaly silný útok proti americké25. divizi. I přes výrazný útok a několik proražení obrany senakonec podařilo nástup Severokorejců zastavit a Pusanskýperimetr ubránit.

42.4 Dohra

Během několika měsíců roku 1950 učinili Spojené státyAmerické velký skok od nepřikládání žádného strategické-ho významu Koreji až po aktivní zapojení do boje. Ame-rická armáda čítající 591 000 byla soustředěna v ZápadníEvropě očekávající hrozbu Sovětů a současně plnící povin-nosti v okupované Evropě a na Dálném Východu. 4. divizepod dálnovýchodním velením MacArthura v Japonsku by-ly primárně zaměstnány povinnostmi spojenými s okupa-cí této země a tak jejich bojeschopnost a připravenost proboj byly velice nízké. Každá z těchto divizí byla podhodno-cena o 7000 mužů z plánovaného počtu 18 900 a žádná znich nedostala nové vybavení od konce druhé světové války.

MacArthur ke všemu nepodporoval plný vývoj jihokorejskéarmády a v roce 1948 navrhl částečně přetvořit jihokorej-skou armádu na pořádkovou sílu. Když jihokorejský minis-tr obrany požádal v roce 1949 Ameriku o americké tankyM26 Pershing, byl jeho požadavek komisí KMAG zamít-nut s odůvodněním, že se korejský terén nehodí pro tanko-vé operace, což bylo zcela v rozporu s pozdějším postupemtanků sovětské konstrukce T34, které úspěšné postupova-ly jihokorejským územím na počátku války. Když se v ro-ce 1949 stáhli americké jednotky z jižní Koreje, zanechaliza sebou vybavení pro jihokorejskou armádu o síle 50 000mužů. Počet, který nebyl dostatečný pro úspěšné odraženípřípadného nepřátelského útoku.Spojené státy Americké selhaly ve schopnosti předpovědětseverokorejskou invazi a komise KMAG došla k nespráv-nému závěru, že pokud by se tak stalo, byla by jihokorej-ská armáda schopna útok odrazit. Nicméně když útok zapo-čal, Spojené státy se rozhodly intervenovat na straně JižníKoreje. Prezident Truman umožnil nasazení letectva a ná-mořnictva od počátku konfliktu a přípravu a přesun pozem-ních sil do Koreje. Následná porážka amerických jednotekv bitvě u Osanu zdůraznila potřebu lepšího propojení čin-nosti obrněných jednotek a letecké podpory v rámci bojo-vých operací.MacArthur původně podcenil schopnosti a odhodlání Seve-rokorejců, ale uvědomil si svoji chybu, když rozpoznal, že 4americké divize na odražení invaze stačit nebudou. Spoje-né úsilí amerických a jihokorejských jednotek pod vedenímgenerála Walkera podporované leteckou a námořní pomocízpomalilo postup severokorejského útoku na jih. Tato fá-ze obraných bojů byla úspěšně ukončena ubráněním Pusan-ského perimetru, načež následovala protiofenzíva jednotekOSN v rámci vylodění v Inčchonu, která zatlačila Severoko-rejce zpět až do Severní Koreje. Boje o Pusanský perimetrsi vyžádaly vysoké množství zraněných a padlých na oboustranách, americké ztráty dosáhly v půlce září 1950 4599padlých v boji, 12 058 raněných, 401 zajatých a 2107 po-hřešovaných v boji. Severokorejské ztráty byly vysoké jakv mužstvu tak i v tancích.

42.5 Odkazy

42.5.1 Reference

[1] Varhola 2000, p. 3

[2] Alexander 2003, p. 52

[3] Catchpole 2001, p. 15

[4] Varhola 2000, p. 4

[5] Alexander 2003, p. 90

114 KAPITOLA 42. BITVA O PUSANSKÝ PERIMETR

[6] Alexander 2003, p. 105

[7] Fehrenbach 2001, p. 103

[8] Appleman 1998, p. 222

[9] Alexander 2003, p. 1

[10] Alexander 2003, p. 2

[11] Varhola 2000, p. 2

[12] Catchpole 2003, p. 22

[13] Appleman 1998, p. 221

[14] Alexander 2003, p. 114

[15] Catchpole 2001, p. 24

[16] Catchpole 2001, p. 25

[17] Appleman 1998, p. 247

[18] Stewart 2005, p. 225

[19] Appleman 1998, p. 252

[20] Appleman 1998, p. 253

[21] Appleman 1998, p. 255

[22] Appleman 1998, p. 262

[23] Alexander 2003, p. 127

[24] Stewart 2005, p. 226

[25] Fehrenbach 2001, p. 116

[26] Fehrenbach 2001, p. 108

[27] Catchpole 2001, p. 19

[28] Appleman 1998, p. 254

[29] Catchpole 2001, p. 20

[30] Fehrenbach 2001, p. 109

[31] Fehrenbach 2001, p. 113

[32] Appleman 1998, p. 263

[33] Appleman 1998, p. 264

[34] Fehrenbach 2001, p. 114

[35] Alexander 2003, p. 126

[36] Alexander 2003, p. 133

[37] Appleman 1998, p. 257

[38] Appleman 1998, p. 258

[39] Alexander 2003, p. 134

[40] Appleman 1998, p. 250

[41] Appleman 1998, p. 248

[42] Fehrenbach 2001, p. 110

[43] Appleman 1998, p. 249

[44] Appleman 1998, p. 251

[45] Appleman 1998, p. 259

[46] Appleman 1998, p. 260

[47] Appleman 1998, p. 261

[48] Ecker 2004, p. 12

[49] Fehrenbach 2001, p. 120

[50] Appleman 1998, p. 289

[51] Ecker 2004, p. 11

[52] Appleman 1998, p. 265

[53] Appleman 1998, p. 267

[54] Appleman 1998, p. 269

[55] Alexander 2003, p. 128

[56] Appleman 1998, p. 270

[57] Appleman 1998, p. 271

[58] Appleman 1998, p. 272

[59] Fehrenbach 2001, p. 127

[60] Appleman 1998, p. 273

[61] Appleman 1998, p. 274

[62] Alexander 2003, p. 129

[63] Alexander 2003, p. 130

[64] Appleman 1998, p. 275

[65] Appleman 1998, p. 276

[66] Appleman 1998, p. 277

[67] Appleman 1998, p. 281

[68] Appleman 1998, p. 282

[69] Appleman 1998, p. 283

[70] Appleman 1998, p. 284

[71] Alexander 2003, p. 131

[72] Appleman 1998, p. 285

[73] Appleman 1998, p. 286

[74] Appleman 1998, p. 287

[75] Appleman 1998, p. 288

42.5. ODKAZY 115

[76] Alexander 2003, p. 132

[77] Fehrenbach 2001, p. 119

[78] Alexander 2003, p. 135

[79] Appleman 1998, p. 290

[80] Appleman 1998, p. 291

[81] Gugeler 2005, p. 30

[82] Appleman 1998, p. 293

[83] Appleman 1998, p. 294

[84] Fehrenbach 2001, p. 121

[85] Alexander 2003, p. 136

[86] Appleman 1998, p. 295

[87] Appleman 1998, p. 296

[88] Appleman 1998, p. 297

[89] Appleman 1998, p. 299

[90] Fehrenbach 2001, p. 122

[91] Appleman 1998, p. 300

[92] Appleman 1998, p. 301

[93] Fehrenbah 2001, p. 124

[94] Gugeler 2005, p. 31

[95] Appleman 1998, p. 302

[96] Catchpole 2001, p. 26

[97] Fehrenbach 2001, p. 130

[98] Appleman 1998, p. 312

[99] Appleman 1998, p. 313

[100] Appleman 1998, p. 314

[101] Fehrenbach 2001, p. 132

[102] Fehrenbach 2001, p. 134

[103] Alexander 2003, p. 139

[104] Appleman 1998, p. 317

[105] Catchpole 2001, p. 27

[106] Alexander 2003, p. 140

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle ofPusan Perimeter na anglické Wikipedii.

42.5.2 Literatura

• Alexander, Bevin(2003),, Hippocrene Books, ISBN978-0781810197

• Appleman, Roy E.(1998),, Department of the Army,ISBN 978-0160019180

• Catchpole, Brian(2001),, Robinson Publishing, ISBN978-1841194134

• Ecker, Richard E.(2004),, McFarland & Company,ISBN 978-0786419807

• Fehrenbach, T.R.(2001),, Potomac Books Inc., ISBN978-1574883343

• Stewart, Richard W.(2005),, Department of the Army,ISBN 978-0160725418

• Varhola, Michael J.(2000),, Da Capo Press, ISBN 978-1882810444

Kapitola 43

Douglas MacArthur

Douglas MacArthur (26. ledna 1880 Little Rock,Arkansas – 5. dubna 1964 Washington, D.C.) byl pětihvěz-dičkový generál armády Spojených států amerických. Zadruhé světové války byl velitelem spojeneckých vojsk bo-jujících v Pacifiku. Byl také polním maršálem filipínské ar-mády.

43.1 Životopis

Narodil se v Little Rocku v rodině amerického důstojníkaArthura MacArthura, který bojoval v Americké občanskéválce a byl nositelem nejvyššího vyznamenání, Kongreso-vé medaile. Douglas MacArthur v roce 1898 nastoupil naUnited States Military Academy ve West Pointu. Byl vyni-kajícím studentem a v roce 1903 mu byla přidělena hodnostpodporučíka ženijního vojska.Od roku 1904 sloužil u ženijního vojska na Filipínách, vPanamě a USA; v průběhu prvních let své vojenské kariérybyl také pozorovatelem rusko-japonské války v Tichomoří.Krátkou dobu byl také vojenským pobočníkem prezidentaTheodora Roosevelta. V průběhu první světové války slou-žil u amerického vojska ve Francii, v roce 1916 se stal náčel-níkem štábu 42. divize, od roku 1918 byl jejím velitelem.V letech 1919–1922 zastával funkci ředitele vojenské aka-demie ve West Pointu. Poté sloužil až do roku 1930 naFilipínách, po návratu byl jmenován náčelníkem štábu ame-rické armády. V roce 1935 byl převelen zpět na Filipíny apoté se v roce 1937 rozhodl odejít do výslužby.

43.1.1 Druhá světová válka

V době hrozby války v Tichomoří byl v roce 1941 povolánzpět do služby, na Filipínách měl za úkol připravit obranuproti japonskému útoku. V prosinci roku 1941 se ovšemkvůli špatně vycvičenému vojsku musel stáhnout na po-loostrov Bataan, kde zůstával až do března 1942. Poslézeovšem na rozkaz prezidenta odjel z poloostrova; spojenec-ké síly tam kapitulovaly v květnu roku 1942.

Spolu s admirálem Nimitzem se výraznou měrou podílel naosvobozování Tichomoří. Používal taktiku tzv. žabích sko-ků, kdy obcházel místa s vysokou koncentrací japonskýchsil a ničil zásobovací centra v týlu nepřítele. V prosinci 1944byl jmenován 5 hvězdičkovým generálem.V roce 1944 se vrátil na Filipíny jako vítěz, vylodil se naostrově Leyte, odkud musel tři roky předtím odplout. V To-kijském zálivu 2. září 1945 převzal na vlajkové lodi USSMissouri (BB-63) s admirálem Nimitzem japonskou kapi-tulaci. Po válce se stal generálem okupační armády USAa generálem OSN na korejském poloostrově. Neúspěšně sepokoušel vstoupit do politiky, zemřel v roce 1964.

43.2 Odraz v populární kultuře

V roce 1977 byl natočen americký životopisný film GenerálMacArthur, titulní roli ztvárnil Gregory Peck, snímek reží-roval Joseph Sargent.

43.3 Literatura• SKŘIVAN, Aleš, Jr. Japan on the Way to Democracy:

Occupation Power Measures, Reforms and the Adop-tion of the New Constitution after the Second WorldWar. Prague Papers on the History of International Re-lations. 2007, roč. 11, s. 353-367. Dostupné online[PDF]. ISBN 978-80-7308-208-6.

43.4 Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Douglas Ma-cArthur ve Wikimedia Commons

• Osoba Douglas MacArthur ve Wikicitátech

Životopis D. MacArthura na valka.cz

116

Kapitola 44

Korejské demilitarizované pásmo

Korejské demilitarizované pásmo (anglicky: KoreaDMZ, korejsky: ) je pás země protína-jící korejský poloostrov zhruba na polovinu v okolí 38. rov-noběžky, který slouží jako nárazníková zóna mezi Severnía Jižní Koreou. Je 250 km dlouhé a přibližně 4 km široké.

44.1 Související články• Vietnamské demilitarizované pásmo

• Zelená linie (Kypr)

• Galerie Korejské demilitarizované pásmo veWikimedia Commons

117

Kapitola 45

Čínská republika

Čínská republika (čínsky 中華⺠國, tongyong pinyinJhonghuá Mínguó, hanyu pinyin Zhōnghuá Mínguó, českýpřepis Čung-chua min-kuo, tchajwansky Tiong-hoâ Bîn-kok, anglicky a mezinárodněRepublic of China (Taiwan),zkratka ROC, je stát všeobecně známý po roce 1949pod názvem Tchaj-wan (též Taiwan; čínsky 台灣 ne-bo 臺灣tongyong pinyin Táiwan, hanyu pinyin Táiwān,tchajwansky Tâi-oân). Je to nejstarší republika ve východníAsii, která byla formálně vyhlášena 1. ledna 1912 a kteránahradila vládu dynastie Čching nad Čínou. Nejbližšími zá-mořskými sousedy jsou Čínská lidová republika na západěa severozápadě, Japonsko na severovýchodě a Filipíny najihu.Roku 1945 získala Čínská republika zpět ostrov Tchaj-wan(dříve nazývaný Formosa), který byl od roku 1895 součás-tí Japonského císařství. Koncem občanské války se v ro-ce 1949 hlavní jednotky věrné Čínské republice stáhly zpevniny na ostrov Tchaj-wan a vládu nad kontinentální Čí-nou převzala Čínská lidová republika. Dnes Čínská republi-ka zahrnuje vedle ostrova Tchaj-wanu i Peskadorské ostro-vy (Pcheng-chu) v Tchajwanském průlivu, ostrovy Lü-tao,Lan-jü, Ťin-men (v taiwanském přepisu též Kinmen), Ma-cu (někdy též Matsu) a další.

45.1 Mezinárodní status

Legitimitu Čínské republiky popírá Čínská lidová republi-ka (ČLR) a prohlašuje Tchaj-wan za součást ČLR bez ohle-du na to, že území Čínské republiky nikdy nezískala. SnahaČLR sjednotit oba státy podle formule jedna země - dva sys-témy podobně, jako je tomu v případě Hongkongu, a vojen-ská hrozba, jsou zdrojem trvalého napětí mezi oběma státy.Čínská republika je dnes de facto nezávislý, a od roku 1988demokratizující se stát. Do r. 1987 (také vzhledem k přetr-vávajícímu válečnému stavu) tvořil diktaturu, s vládou je-diné strany Kuomintang, ovládanou diktátorem generálemČankajškem, a po jeho smrti, v roce 1975, jeho synem.V současnosti již na Tchaj-wanu existuje přibližně 150

legálních politických stran, mezi které patří např. i dvěkomunistické strany (KS): KS Čínské republiky, tchaj-wanská pobočka KS Číny usiluje o sjednocení s ČLR a se-paratistická Tchaiwanská KS.Tento nezávislý stát ovšem uznává pouze 23 zemí (stav kdubnu 2008).*[1]

45.2 Název

Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář v ČR údajně*[2] upřednostňuje mezinárodní přepis Taiwan před čes-kým přepisem Tchaj-wan. Toto tvrzení je patrno i na webo-vé prezentací Tchajpejské hospodářské a kulturní kancelá-ře (Česká republika Tchaj-wan oficiálně neuznává, protojejich “velvyslanectví" má uvedený statut hospodářské akulturní kanceláře) na *[3] (k 9.10.2008), kde se střídajídůsledně počeštěné výrazy Tchaj-wan s mezinárodně po-užívanými výrazy Taiwan. Ministerstvo zahraničních věcíČeské republiky používá jako oficiální označení počeštěnývýraz Tchaj-wan *[4].Mezinárodní olympijský výbor používá k označení ze-mě anglický název Chinese Taipei *[5] (čínsky 中華台北/Zhōnghuá Táiběi, česky Čínská Tchaj-pej). Tento názevje považován Tchaj-wanci za urážku, hlavně pro ty, kteřínejsou Číňany a ty, kteří nebydlí v Tchaj-peji *[6]. I přestose tento název v mnoha kontextech používá, protože se naněm dokážou shodnout obě strany (Čínská lidová republikai Čínská republika). Výraz中華/Zhōnghuá (čínský) totiž včínštině není svázán s konkrétní zemí nebo vládou, ale spíškulturou.

45.3 Historie

Od 20. let probíhala v Číně občanská válka mezi Čínskourepublikou a jednotlivými vojenskými veliteli. Po r. 1927se Komunisté pod vedením Mao Ce-tunga oddělili od Ná-rodní strany (Kuomintangu). Následovala válka s Japon-

118

45.4. POLITIKA 119

Čankajšek, od r. 1925 velitel Národní revoluční armády, r. 1926předseda Kuomintangu a prezident.

skem a po r. 1945 další občanská válka. Po vítězství komu-nistů v r. 1949 se zbytky Čankajškovy armády uchýlily naostrov Tchaj-wan. Na pevnině byla vyhlášena Čínská lidovárepublika a pojem Čínská republika se zúžil na ostrovy udr-žené kuomintangskou armádou. Až do konce osmdesátýchlet vládl na Tchaj-wanu autoritativně Kuomintang a trvalvýjimečný stav.V šedesátých letech se hospodářství Čínské republiky ori-entovalo na nové technologie a rostlo. Čankajšek zemřelv roce 1975, předsedou Koumintangu se stal Čankajškůvsyn Chiang Ching-kuo, v prezidentské funkci Čankajškavystřídal Yen Chia-kan (od r. 1978 pak Chiang Ching-kuo zastával i prezidentskou funkci). Následuje další hos-podářský vzestup Čínské republiky, od poloviny osmde-sátých let je patrná postupná demokratizace společnostia taiwanizace nižších (obecních a okresních) politickýchúrovní. Roku 1986 byla (v disentních podmínkách) založe-na Demokratická pokroková strana. Roku 1987 je zrušenvýjimečný stav, 1988 zemřel Chiang Ching-kuo.Po Chiang Ching-kuovi se stal předsedou Kuomintangu ro-dilý Taiwanec Lee Teng-hui. Jako Chiang Ching-kuoův vi-ceprezident Lee současně nastoupil i prezidentský úřad. Sjeho dobou je spjatá definitivní demokratizace politického

života (své druhé prezidentské období nastoupil na zákla-dě přímé volby) a usilovná snaha dosáhnout mezinárodníhouznání Čínské republiky.

45.4 Politika

Tchaj-wanský pas

Podobně jako vláda ČLR považuje Tchaj-wan za svou od-padlou provincii, tak i vláda Čínské republiky tvrdila, žeona je reprezentací Číny, jen dočasně ztratila kontrolu nadčástí svého území. Vedle „federální“vlády v Tchaj-peji exis-tují ještě vlády dvou provincií, které však mají pouze sym-bolický význam. Ve „federálním“parlamentu zasedali po-slanci, zvolení před r. 1949 za pevninské provincie (zrušenv r. 2005 po jeho ovládnutí Demokratickou stranou). Oddevadesátých let 20. století ovšem politici na Tchaj-wanuod doktríny „jedna Čína“upouští a někteří otevřeně žádajímezinárodní uznání dnešní nezávislosti Tchaj-wanu de fac-to. Tím vyvolávají ostré reakce nejen u konzervativní částipříznivců Kuomintangu či jeho odnoží Nové strany a Stranylid především, ale hlavně u komunistické vlády ČLR.Čínská republika byla jako vítězná mocnost 2. světové vál-ky zakládajícím členem OSN a byla také stálým členemRady bezpečnosti. Toto členství jí zůstalo i po prohře v

120 KAPITOLA 45. ČÍNSKÁ REPUBLIKA

občanské válce. SSSR se na protest dlouho neúčastnil hla-sování v Radě bezpečnosti OSN (mj. tím umožnil vojenskýzásah vojsk OSN v Jižní Koreji). Tento stav se změnil za-čátkem 70. let, kdy USA navázaly diplomatické vztahy sČLR. Čínská republika byla v OSN a Radě bezpečnosti na-hrazena ČLR v roce 1971. Čínská republika je v současnédobě v důsledku nátlaku ČLR oficiálně uznávána pouze 23státy. Z evropských států ji uznává pouze Vatikán; v letech1999-2001 ji uznávala Makedonie.Seznam států světa, které mají k současnému datu oficiál-ní diplomatické styky s Čínskou republikou (s daty jejichnavázání):

• Belize (1989)

• Burkina Faso (1994)

• Dominikánská republika (1957)

• Guatemala (1960)

• Haiti (1956)

• Honduras (1965)

• Kiribati (2003)

• Marshallovy ostrovy (1998)

• Nauru (1980-2002; 2005)

• Nikaragua (1990)

• Palau (1999)

• Panama (1954)

• Paraguay (1957)

• Salvador (1961)

• Svatá Lucie (1984-1997; 2007)

• Svatý Kryštof a Nevis (1983)

• Svatý Tomáš a Princův ostrov (1997)

• Svatý Vincenc a Grenadiny (1981)

• Svazijsko (1968)

• Šalamounovy ostrovy (1983)

• Tuvalu (1979)

• Vatikán (1942)

45.4.1 Členské křeslo Číny v OSN

Čína, zastoupená vládou Čínské republiky, byla jedním zpěti zakládajících členů OSN. Do řad OSN vstoupila jakojejí původní člen dne 24. října 1945. Výsledkem občanskéválky, která v Číně probíhala, vláda Čínské republiky ovlá-daná Kuomintangem uprchla v roce 1949 z pevniny naostrov Tchaj-wan. Komunistická vláda vyhlásila 1. října1949 Čínskou lidovou republiku a následně ovládla větši-nu území Číny. Představitelé vlády Čínské republiky nadálezastupovali Čínu v OSN, a to i přesto, že území Tchaj-wanu(a dalších ostrovů, které nespadají do provincie Tchaj-wan)bylo mnohem menší než území, nad kterým vykonávala ju-risdikci pevninská Čína. Dne 25. října 1971 byla schválenarezoluce Valného shromáždění OSN č. 2758, která odebra-la Čínské republice status legitimního zástupce Číny a jakojedinou legitimní vládu Číny uznala vládu ČLR. Tím došlok tomu, že Čínská republika byla z řad OSN vyloučena akřeslo Číny v OSN (včetně jejího postu stálého člena Radybezpečnosti) převzala vláda ČLR.Od devadesátých let 20. století dochází k tomu, že opětovnéžádosti Čínské republiky o zastoupení v OSN jsou zamítá-ny, primárně vzhledem k protestům ČLR, která má v rámciRady bezpečnosti právo veta. Čínská republika podává, stří-davě pod jmény „Čínská republika na Tchaj-wanu“, „Čín-ská republika (Tchaj-wan)“nebo jenom „Tchaj-wan“(ná-zev navrhla současná vláda Demokratické pokrokové stra-ny), písemné žádosti o členství v OSN. Žádosti předkládápouze v roli zástupce obyvatel Tchaj-wanu a nikoli pevnin-ské Číny. OSN nicméně žádost Čínské republiky o členstvípod tlakem ČLR pokaždé zamítla s odvoláním na rezolucič. 2758, podle které bylo křeslo Číny v roce 1971 odebránoČínské republice ve prospěch ČLR. Rezoluce však neob-jasňuje otázku zastoupení Čínské republiky. Generální ta-jemník OSN Pan Ki-mun jen nedávno sklidil kritiku za to,že vrátil poslední žádost tchajwanského prezidenta ČchenŠuej-piena o plné členství v OSN, aniž by dokument po-stoupil Radě bezpečnosti a Valnému shromáždění, což je vrozporu se standardním postupem.Tchaj-wan, v současnosti příkladně demokratický a de fac-to samostatný stát, nepřestává apelovat na mezinárodní spo-lečenství, aby uznalo právo 23 milionů obyvatel ostrovana účast v OSN a v přidružených organizacích (např. veSvětové zdravotnické organizaci).

45.5 Správní členění

Čínská republika se správně člení na 2 provincie (省, shěng/ séng) a 2 centrálně spravovaná města (市, shìh / chhī). Pro-vincie se dále dělí na celkem 18 okresů (縣, siàn / kōan) a5 měst na úrovni okresu.

45.7. ODKAZY 121

AksaiChinisclaimedby India.

Administeredby Pakistan,claimed bythe ROC.

Administeredby Afghanistan,claimed by theROC.

Most of the area of the Tajikautonomous province ofGorno-Badakhstan isclaimed by the ROC

Tannu Uriankhai is administeredby Russia as the Tyva Republicand is claimed by the ROC.

Administeredby Russia,claimed bythe ROC.

Most if thearea of theIndian stateof ArunchalPradesh is claimedby the ROCand PRC.

Parts of theMyanmastate ofKachin anddivision of Sagaing areclaimed by the ROC

The Republic of China and the People's Republic of China bothclaim the Paracel and Spratly Islands, not shown on this map.The PRC controls the Paracels (also claimed by Vietnam), whilethe Spratlys are disputed among several neighbouring countries.

Taiwan, Penghu, Kinmen, Matsu, and the Pratas Islandsconstitute the Free Area of the Republic of Chinaand claim sovereignty over the People's Republicof China.

The Diaoyu /Senkaku Islandsare administeredby Japan, andclaimed by theRepublic of Chinaand the People'sRepublic of China

Republic of China (ROC): Administrative Divisions & Territorial Disputes

XINJIANG

TIBET AREA

QINGHAI

XIKANG

YUNNAN

SICHUAN

GANSUNINGXIA

MONGOLIA AREA

Administered by Mongoliaclaimed by the ROC

SHAANXI

GUANGDONGGUANGXI

HUNAN

HUPEI

FUJIAN

JIANGXIGUIZHOU

CHEKIANG

ANHUI

HENANJIANG-

SI

SHANDONG

SUIYUAN

SHANXI

HEBEI

CHAHAR REHE(JEHOL)

LIAONING

ANDONG

LIAOBEIJILIN SONG-

JIANG

NENJIANG

XING'AN HEI-LONGJIANG

HEJIANG

HAINAN SPECIALADMINISTRATIVEREGION

HONG KONGMACAU FREE AREA OF THE

REPUBLIC OF CHINA

TAIWAN

Urumqi (Tihua)

Administered byBhutan, claimed by the ROC

Free Area of ROCMunicipality

claimed by ROC, administered by PRCSpecial Administrative Region of PRCclaimed by ROC, administered by Mongolia

claimed by ROC, administered by Burmaclaimed by ROC, administered by Bhutanclaimed by ROC, administered by Indiaclaimed by India, administered by PRCclaimed by ROC, administered by Japan

claimed by ROC, administered by Afghanistanclaimed by ROC, administered by Pakistan

claimed by ROC, administered by Russia

claimed by ROC, administered by Tajikistan

Lhasa

Kunming

Kanding

XiningLanzhou

Chengdu

Guiyang

Guilin

Haikou

GUANGZHOU (Canton)

ChangshaCHONGQING

XI'AN

HANKOU

Nanchang

Fuzhou(Foochow)

GAOXIONG(Kaohsiung)

TAIBEI (Taipei) (Seat of the

Central Government)

Zhongxing Village

HangchowHefei

Wuchang

ZhenjiangNANJINGSHANGHAI

QINGDAO

Kaifeng

Yinchuan

Kulun (Ulaanbaatar)

Hohhot(Guisui)

Zhangyuan

Taiyuan Qingyuan

Chengde

Liaoyuan

Tonghua

QiqiharHulunbuir Bei'an Jiamusi

Mudanjiang

TIANJIN

BEIJING(Peking)

DALIAN

SHENYANG (Mukden)

HARBIN

Jilin

Jinan

LEGEND:ROC = Republic of ChinaPRC = People's Republicof China

Původní správní systém a teritoriální nároky Čínské republiky.

Tak jako u všech místních názvů na Tchaj-wanu, exis-tuje celá řada pravopisů pro každý územní celek. Ná-sledující tabulka uvádí názvy v českém přepisu, čínskyi tchajwansky, čínský pravopis pak jednak v původních(tradičních) znacích, jednak v pevninské (chan-jü) i ostrov-ní (tchung-jung) varietě pchin-jinu. Protože na většině mapnenajdete ani jeden z uvedených standardních pravopisů,ale tzv. poštovní pravopis, uvádíme i tuto verzi. Poštovnípravopis vychází z tzv. Wade-Gilesovy transkripce, ale nařadě míst se od ní odchyluje, např. vynecháváním apostro-fů.

45.6 Ekonomika

Tchaj-wan měl od konce japonské okupace v roce 1945možnost svobodně rozvíjet tržní ekonomiku, což Tchaj-wanu umožnilo zařadit se mezi čtyři původní asijské tyg-ry (spolu s Hongkongem, Jižní Koreou a Singapurem). Sta-lo se tak v ostrém kontrastu s Čínskou lidovou republikou,kde Mao Ce-Tungovy snahy o kolektivizaci a vybudováníplánované ekonomiky vedly k rozsáhlému hladomoru, kte-rému padly za oběť desítky milionů lidí, a naprostému roz-vratu ekonomiky. ČLR začala postupně implementovat trž-ní reformy až od roku 1978 z iniciativy nového vůdce, TengSiao-pchinga.Ještě v roce 1962 činilo HDP na hlavu Tchaj-wanu 170$,což zemi stavělo na úroveň Zairu nebo Konga. Postup-ně však vybudoval silnou exportní ekonomiku. Ekonomi-ka utrpěla relativně málo během asijské finanční krize vroce 1997, protože je na rozdíl od sousedního Japonska aJižní Koreje založena především na malých a středních fir-mách, ne na velkých konglomerátech jako jsou jihokorejskéčeboly (např. Samsung). Vzhledem ke kulturním poutům sČLR firmy využívají snadného offshoringu - činnosti vyža-

dující levnou pracovní sílu se provádí v Číně, např. většinavýroby elektroniky Foxconnu probíhá v Číně. HDP na hla-vu v roce 2014 bylo mírně vyšší než HDP Japonska a JižníKoreje.

45.7 Odkazy

45.7.1 Reference[1] Tibet: předzvěst naší budoucnosti? ptají se Tchajwanci

[2] Liščák, V., Fojtík, P. (1996): Státy a území světa

[3] www.taiwanembassy.org

[4] www.mzv.cz

[5] www.olympic.org

[6] Talk Taiwan: “Taiwan”is my country, not “Chi-nese Taipei”! http://tktw.blogspot.com/2009/05/taiwan-is-my-country-not-chinese-taipei.html

45.7.2 Související články

• Tchaj-wan (Čínská lidová republika) - (23. provincieČínské lidové republiky)

• Tchaj-wan (ostrov)

• Tchaj-pej 101

• Kuomintang

• Čankajšek

• Tchajwanská unie solidarity

45.7.3 Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čínská republikave Wikimedia Commons

• Galerie Čínská republika ve Wikimedia Commons

• (anglicky)Oficiální stránky Čínské republiky, roc-taiwan-cz.com

• (česky)Proč není Tchaj-wan v OSN?, roc-taiwan.org

• (česky)Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář vČeské republice, taiwanembassy.org

Kapitola 46

Kuomintang

Vlajka Kuomintangu.

Kuomintang (tradiční znaky:中國國⺠黨; zjednodušenéznaky: 中国国⺠党; pinyin: Zhōngguó Guómíndǎng; čes-kým přepisem Čung-kuo Kuo-min-tang) neboli Čínskánárodní strana, známá též pod zkratkou KMT, je čínskákonzervativní politická strana působící dnes v Čínské re-publice na Tchaj-wanu.Jeho představitelem byl až do své smrti v roce 1925 re-volucionář Sunjatsen, jehož dědictvím jsou tzv. Tři lido-vé principy. Po Sunovi vedl Kuomintang v letech (1926–1927) a (1933–1975) generál Čankajšek. Čankajšek zemřelv r. 1975 a předsedou Kuomintangu se stal jeho syn ChiangChing-kuo. Po Chiangově smrti v r. 1988 nastoupil Chian-gův viceprezident rodilý Taiwanec Lee Teng-hui. Lee byl vdevadesátých letech také prezident Čínské republiky. Jakozastánce samostatnosti Taiwanu a v souvislosti se založenímopoziční Tchajwanské unie solidarity byl v roce 2001 z Ku-omintangu vyloučen. Po roce 2000 se vystřídalo přibližně5 předsedů strany.Od roku 1912 do konce 40. let 20. století byl Kuomintangvládnoucí stranou v rámci celé Číny. Zkorumpovanost kuo-mintangské vlády a neschopnost provést potřebné zeměděl-ské reformy však přispěly k jeho porážce v občanské vál-ce s komunisty. Od roku 1949 až do konce 80. let vládlKuomintang formou“jedna strana”totalitnímu režimu naTchaj-wanu.

Čankajšek s vlajkou Čínské republiky na poštovní známce z roku1945. Modrý kanton vlajky tvoří symbol Kuomintangu.

Od poloviny osmdesátých let dochází k postupnédemokratizaci a taiwanizaci Kuomintangu. V roce1986 byla založena v prostředí Tangwai movementliberální Demokratická pokroková strana (do r. 1991ilegální), která se hlásí k tchaj-wanské nezávislosti a kterána Taiwanu vládla v letech 2000–2008. V roce 1994 seod Kuomintangu oddělila ultrakonzervativní Nová strana,dnes spolu s Kuomintangem a Stranou lid především(založena v r. 2000) součást Panmodré koalice. V roce2008 prezidentské volby vyhrál opět Kuomintang se svým

122

123

konzervativním programem.

Kapitola 47

Japonské císařství

Japonské císařství (japonsky:Dai Nippon Teikoku, ⼤⽇本帝國) byl státní útvar existující v letech 1868–1945na území současného Japonska, Kurilských ostrovů, Tchaj-wanu a po její okupaci roku 1910 i Koreje. Vládli mu cí-sařové z dynastie Jamato. Vznikl po pádu šogunátu v roce1868 a zanikl po prohrané druhé světové válce roku 1945.

47.1 Historie

Související informace naleznete také v článkuDějiny Japonska.

47.1.1 Historická období

• Džómon (縄⽂時代 10 000 – 300 př. n. l. )

• Jajoi (弥⽣時代 300 př. n. l. – 710 n. l. )

• Nara (奈良時代 710 – 794)

• Heian (平安時代 794 – 1185)

• Kamakura (鎌倉時代 1185 – 1333)

• Muromači (室町時代 1333 – 1568)

• Azuči-Momojama (安⼟桃⼭時代 1568 – 1600)

• Tokugawa (nebo také Edo) (江⼾時代 1600 – 1868)

• Meidži (明治 1868 – 1912)

• Taišó (⼤正 1912 – 1926)

• Šówa (昭和 1926 – 1989)

• Heisei (平成 od 1989)

Od druhé poloviny 16. století přijížděli do Japonska ob-chodníci a křesťanští misionáři z Portugalska, Španělska,Nizozemí a Anglie. V první polovině 17. století podezřívaljaponský šógunát katolické misionáře, že jsou předvojem

ozbrojené iberské invaze a okamžitě zakázal veškeré stykys Evropany s výjimkou významně omezených kontaktů sprotestantskými nizozemskými obchodníky na umělém os-trůvku Dedžima (také Dešima) u Nagasaki. Čínským lodímbylo nadále povoleno vjíždět do Nagasaki a korejští vyslan-ci měli přístup do hlavního města. Tato izolace trvala 251let, dokud si komodor Matthew Perry nevynutil otevření ja-ponských přístavů pro americké obchodníky v roce 1854 naKonferenci v Kanagawě. Následně došlo k podpisu obdob-ných smluv (Ansejské dohody) i s evropskými mocnostmi.

47.1.2 Moderní dějiny

Během několika let obnovený kontakt se Západem zásadnězměnil japonskou společnost. Po válce Bošin v letech 1867– 1868 byl šógunát zrušen a byla znovuobnovena moc císa-ře. V roce 1867 nastoupil na trůn nový císař Mucuhito (dnesznámý jako císař éry Meidži) a během jeho 45leté vlády seuskutečnilo mnoho reforem (tzv. reformy Meidži). Feudál-ní systém byl zrušen a byly převzaty četné západní institu-ce, včetně západního právního řádu a vlády. Spolu s dal-šími ekonomickými, sociálními a vojenskými reformamivyústily tyto změny k přerodu Japonska do moderní světo-vé mocnosti. Jako výsledek první čínsko-japonské a rusko-japonské války získalo Japonsko Tchaj-wan a Sachalin apozději v roce 1910 okupovalo Koreu.Na počátku 20. století zaznamenalo Japonsko vzrůstají-cí vliv expanzivního militarismu, vedoucímu k invazi doManžuska a druhé čínsko-japonské válce (1937). Japonskose spojilo s Německem a Itálií a zformovalo Osu. Japon-ští vůdci považovali za nezbytné zaútočit na americkou ná-mořní základnu v Pearl Harbor (1941), aby byla zajiště-na japonská nadvláda v Pacifiku. Nicméně vstup Spojenýchstátů do druhé světové války postupně změnil rovnováhu silv Pacifiku v neprospěch Japonska. Po dlouhém pacifickémtažení Japonsko ztratilo Okinawu v souostroví Rjúkjú a by-lo zatlačeno na čtyři hlavní ostrovy. Spojené státy mohutnězaútočily na Tokio, Ósaku a další města strategickým bom-bardováním a na Hirošimu a Nagasaki atomovými bomba-

124

47.3. ODKAZY 125

mi. Japonsko oznámilo bezpodmínečnou kapitulaci 15. srp-na 1945.

47.1.3 Okupace

Poražené Japonsko zůstalo pod okupační správou USA aždo roku 1952, po jejímž skončení zahájilo významné eko-nomické oživení, které vrátilo ostrovům prosperitu. Úspěcholympijských her v Tokiu v roce 1964 je považován za je-den z mnoha znaků, že Japonsko znovu získalo svůj národ-ní status. Ostrovy Rjúkjú zůstaly pod správou USA až doroku 1972, aby byla zajištěna stabilizace východní Asie avýznamná vojenská přítomnost USA zůstává až do těchtodnů.

47.2 Systém vlády

Základním zákonem Japonského císařství byla ústava zná-má též jako Meidžiho ústava. Byla vyhlášena 29. listopadu1890 a platila až do 2. května 1947. Prohlásila Japonskokonstituční monarchií v čele s císařem, zajišťovala odděle-ní zákonodárné, výkonné a soudní moci a základní lidskápráva.

47.2.1 Císař

Podrobnější informace naleznete v článkuJaponský císař.

I přes demokratické zřízení, zůstávala většina moci v rukoucísaře. Jeho titul zněl Vládce nebes (Tennó) a byl nadále po-važován za“posvátného a nedotknutelného”vládce, kte-rý ve svých rukou držel zákonodárnou, výkonnou i soudnímoc, veškeré zákony, vyhlášky a rozsudky byly vydávány“Ve jménu Císaře”. Výkonnou moc vykonával nepřímo,

prostřednictvím Tajné rady, jejíž členy a všechny vládníúředníky libovolně jmenoval a odvolával. Další císařskouvýsadou bylo velení japonské armádě a námořnictvu. V le-tech 1868-1945 se na Japonském trůně vystřídali tři císaři:

• Meidži (Mucuhito) 1867 – 1912

• Taišó (Jošihito) 1912 – 1926

• Šówa (Hirohito) 1926 – 1989

47.2.2 Vláda a ministerstva

Výkonnou moc vykonával císař prostřednictvím takzvanéTajné rady, která byla de facto vládou a poradním orgánem

císaře. Její členové jednali společně s císařem o všech důle-žitých státních otázkách. Tajnou radu tvořili premiér a mi-nistři, z nichž každý směl zdělit císaři doporučení ze svéhooboru, za které byl zodpovědný. Dále z nichž každý spravo-val jedno z osmi ministerstev:

• ministerstvo občanských věcí (od roku 1873 minister-stvo domácích věcí)

• ministerstvo zahraničních věcí

• ministerstvo financí

• ministerstvo armády

• ministerstvo námořnictva

• ministerstvo císařského dvora

• ministerstvo spravedlnosti

• ministerstvo veřejných prací

• ministerstvo školství

(Do roku 1872 tvořily ministerstvo armády a ministerstvonámořnictva jednotné Vojenské ministerstvo)

47.2.3 Parlament

Zákonodárnou moc do roku 1890 vykonával císař. S přije-tím Meidžiho ústavy vznikl v Japonsku první parlament,zvaný Říšský sněm (Imperial Diet). Skládal se ze dvoukomor. Horní komoru, takzvanou Šlechtickou sněmovnu(House of Peers) tvořili členové Císařské rodiny, osoby sdědičným šlechtickým titulem a další členové jmenovanícísařem. Poslaneckou sněmovnu, nebo též Sněmovnu repre-zentantů (House of Representatives) volili občané, přičemžvolební právo se vztahovalo pouze na majetné dospělé mu-že, kteří tvořili pouze malé procento obyvatelstva.

47.3 Odkazy

47.3.1 Související články

• Seznam japonských císařů

• Japonské kolonie

• Dějiny Japonska

• Japonská císařská armáda

• Japonské císařské námořnictvo

126 KAPITOLA 47. JAPONSKÉ CÍSAŘSTVÍ

47.3.2 Reference

47.3.3 Literatura

• REISCHAUER, Edwin O; CRAIG, Albert M. Ději-ny Japonska. 2., doplněné vyd. Praha : NakladatelstvíLidové noviny, 2006. (Dějiny států) ISBN 80-7106-843-8.

47.3.4 Externí odkazy

• (česky) Infoweb o Japonsku

• (japonsky) (anglicky) Úřad císařské domácnosti

• (anglicky) Hirohito a Japonsko

Kapitola 48

Čínská lidová republika

Čínská lidová republika (čínsky v českém přepisu Čung-chua žen-min kung-che-kuo, pchin-jinem Zhōnghuá rénmíngònghéguó, znaky zjednodušené 中华人民共和国, zkrá-ceně ČLR či Čína) je nejlidnatější stát světa. Velmi rychlerostoucí ekonomika, vojenská síla i progresivní diplomaciedávají vzrůst nové supervelmoci. Země je od roku 1949 ve-dena Komunistickou stranou Číny. Čínská lidová republikasi dělá nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších men-ších území, tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínskérepubliky.

48.1 Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku DějinyČínské lidové republiky.

48.1.1 Čínská občanská válka

Po druhé světové válce v Číně znovu propukla občanskáválka mezi Komunistickou stranou Číny (Kungčchantang)a Nacionalisty (Kuomintang), jež skončila roku 1949 poté,co komunisté vedení Mao Ce-tungem převzali kontrolu nadpevninskou Čínou (včetně ostrova Chaj-nan) a příslušníciKuomintangu se stáhli na ostrov Tchaj-wan a několik men-ších přilehlých ostrovů (území dnešní Čínské republiky). 1.října 1949 vyhlásil Mao Ce-tung na pekingském náměstíNebeského klidu slovy „Číňané povstali“Čínskou lidovourepubliku.

48.1.2 Vláda Mao Ce-tunga

Období vlády během života Mao Ce-tunga (1949–1976)dodnes vzbuzuje řadu kontroverzí, hlavně kvůli nesmiřitel-né politice vůči odpůrcům, mnohým omylům a až zločin-ným důsledkům na obyvatelstvu způsobených mj. fanatic-kým vykládáním komunistické ideologie.Nová vláda okamžitě uzákonila pozemkovou reformu, zná-

Mao Ce-tung vyhlašuje ČLR, 1949

rodnila průmyslovou výrobu a započala s vyhlašovánímkampaní (programy gramotnosti, očkování, zvýšení kvalityzemědělství atd.). Hned po vzniku nového státu v roce 1949ČLR také formálně anektovala Východní Turkestán (dnešníautonomní oblast Sin-ťiang) a v roce 1950 i Tibet (oficiál-ně až roku 1951, dnešní Tibetská autonomní oblast), čímždokončila opětovné sjednocení území připojením všech se-paratistických států vzniklých po vyhlášení republiky roku1912. Komunistická ČLR se také zapojila do korejské války(1950–1953) na straně komunistického bloku. V roce 1956byla vyhlášena pod heslem „Ať rozkvétá sto květů umění,ať soupeří sto škol učení“Kampaň Sta květů, v jejímž rám-ci byli intelektuálové vyzváni, aby dali kritikou podněty prodalší zlepšení země. Když se ale kampaň postupně zvrhla vkritiku vládního režimu, následovala kampaň proti pravi-čákům (1957), která odsoudila statisíce lidí, převážně inte-lektuálů, k smrti nebo k převýchově.V pokusu dohnat a předehnat Západ byl vyhlášen tzv. Velkýskok vpřed (1958–1960), jenž ale skončil katastrofou - nahladomor zemřelo podle odhadů dokonce více než 30 mi-lionů lidí, a proto z čela KS Číny odstoupil Mao Ce-tung,přestože si i nadále ve straně udržoval velký vliv, a na je-ho místo byl zvolen Liou Šao-čchi. V důsledku ideologic-

127

128 KAPITOLA 48. ČÍNSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA

ké roztržky se Sovětským svazem od roku 1960 byla navícČLR odkázána pouze sama na sebe. Roku 1964 byla prove-dena úspěšná jaderná zkouška a ČLR se tak zařadila mezijaderné mocnosti.

Kulturní revoluce

Podrobnější informace naleznete v článkuKulturní revoluce.

V roce 1966 Mao Ce-tung inicioval Velkou proletářskoukulturní revoluci, jež byla postavena na myšlence nepřetr-žité revoluce a masové demokracie, a měla za cíl vymý-tit kapitalismus uvnitř strany. Hlavním Maovým důvodempro uskutečnění revoluce však patrně bylo to, že od roku1959 postupně ztrácel vliv ve vedení strany a tímto způso-bem se chtěl zbavit svých ideologických odpůrců a osobníchnepřátel. Kampaň byla zaměřena proti čtyřem přežitkům –starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům. Hnací silouMaovy revoluce se stala mládež, která vytvářela tzv. rudégardy. Hlavními oběťmi kampaně se stali Liou Šao-čchi*[2]a Teng Siao-pching*[zdroj?], zahraniční diplomaté a veške-ré autority vůbec. V důsledku došlo k obrovským škodámna kulturním dědictví (byly páleny knihy, vypleněna muzeaa ničeny historické budovy) a země se zmítala v chaosu.Kampaň trvala do roku 1969, ale její výsledky přetrvaly doMaovy smrti v roce 1976 a dále.V květnu 1984, po 31 měsících intenzivního vyšetřování,ověřování a přehodnocování Ústředním výborem, jsou po-čty vztahující se k Velké kulturní revoluci tyto: 4,2 milionulidí bylo zatčeno a vyšetřováno, 1,7 milionu lidí zemřelonepřirozenou smrtí, 135 000 lidí bylo označeno za kontra-revolucionáře a popraveno, 237 000 lidí bylo zabito, 7,03milionu lidí bylo zraněno nebo zmrzačeno při ozbrojenýchútocích a 71 200 rodin bylo rozbito. Statistiky sestavené zezdrojů na úrovni krajů uvádějí, že v průběhu revoluce ze-mřelo 7,73 milionu lidí nepřirozenou smrtí.*[3]

48.1.3 Liberalizace ekonomiky

Kulturní revoluce skončila až smrtí Mao Ce-tunga. V ná-sledném boji o moc neuspěla tzv. banda čtyř, jež měla velkýpodíl na kulturní revoluci. Byla obviněna z uvedení země dochaosu a všichni členové odsouzeni k vysokým trestům. Dočela státu se dostalo proreformní křídlo KS Číny reprezen-tované Teng Siao-pchingem, který postupně převzal veške-rou moc ve státě. Současně s tím došlo k oteplování vztahůse Západem.V následujících letech proběhly mnohé reformy, díky nímžse hlavně v ekonomické oblasti země postupně přiblížila ví-ce Západu. Zřízeny byly například tzv. „Zvláštní ekonomic-ké zóny“, kde bylo umožněno podnikání západním inves-

torům. Byla ale naopak zavedena politika jednoho dítěte,která ve výsledku přinesla mnohé negativní vlivy, včetněnepoměru mezi pohlavími, stárnutí populace a úbytku pra-covní síly.

Studentské protesty na náměstí Tchien-an-men

Roku 1989 došlo po narůstající nespokojenosti k protestůmstudentů proti vládě KS Číny na náměstí Nebeského kliduv metropoli Pekingu, ty však byly tvrdě potlačeny zásahemarmády a uvrhly ČLR do přechodné izolace. K demokrati-zaci a zavedení pluralitního systému nedošlo, komunistickévedení země se však generačně obměnilo a pokračovalo na-dále v hospodářských reformách.

48.1.4 90. léta a nové tisíciletí

1. července 1997 byl k Čínské lidové republice připojenHong Kong, dříve pod správou Velké Británie, pod podmín-kou „jeden stát, dva systémy“; 20. prosince 1999 bylo podstejnými podmínkami připojeno Macao, dříve pod správouPortugalska.Ve výdajích na ozbrojené síly se dostala Čína na druhé mís-to, hned za Spojené státy, a výrazně začala modernizovatvšechny složky armády.Za současné administrativy Chu Ťin-tchaa, která vládne odroku 2003, začaly být řešeny problémy zejména v sociálníoblasti. Vláda vytvořila koncept s názvem harmonická spo-lečnost, který slibuje fúzi socialismu a demokracie, podporustřední třídy, vládu práva, a zároveň zahrnuje prvky novéhokonfuciánství. Tato administrativa byla vůbec první v his-torii ČLR, která začala otevřeně podporovat náboženství, ato zejména buddhismus a taoismus, které vidí jako tradič-ní součást čínské kultury. Někteří zahraniční pozorovateléovšem označují aktivitu čínské vlády za další pokus o na-malování falešného obrazu*[4], neboť v zemi neustále pro-bíhají masové represe, cenzura informací a zabíjení jako vpředchozích obdobích. Pokračují také restrikce proti urči-tým náboženským skupinám proti nimž trvá takzvaný“bojproti zlým kultům”, který Strana vyhlásila v roce 1999, za-sažena jsou veškerá náboženství, která se nepodřizují Stra-ně, tedy křesťané loajální papeži, buddhisté loajální dalaj-lámovi, Falun Gong loajální k zakladateli Li Chung-č'ovi apodobně, zůstává také sporná otázka Tibetu.V roce 2008 byly v Tibetu krvavě potlačeny údajné proti-čínské demonstrace, různé zdroje pokazují na angažováníčínské vlády ve vyprovokování a řízení nepokojů*[5]. Exi-lový tibetský duchovní vůdce dalajláma říká, že vzpoura veLhase byla zinscenována čínskou policií.*[5].Režimem propagovaná“harmonická společnost”a vládapráva je vzhledem k skutečným událostem v Číně chápá-

48.2. GEOGRAFIE 129

na rovněž jako pouhý politický manévr na okrášlení obrazuzemě. Čínský právník Kao Č'-šeng.*[6]. je stále nezvěst-ný, prodělal mučení čínskou tajnou policií, o kterém napsaldo sněmovny USA svoji výpověď*[7]. Právníci, kteří há-jí vládou pronásledované duchovní z řad Falun Gongu jsoupronásledováni*[8] a v zemi propukávají deseti tisíce nepo-kojů ročně*[8]. Dokonce i ekonomický růst je podle znalcůvykoupen devastací životního prostředí*[9] a pošlapávánímlidských práv*[10]. Skutečná demokracie a vláda práva, anisvoboda projevu, svoboda víry a šíření informací není v Čí-ně fakticky povolována*[10] a ani umožněna, přesto že jev čínských zákonech ustavena.

48.2 Geografie

Související informace naleznete také v článkuGeografie Číny.

Pěstování rýže v Kuang-si

Čínská lidová republika se nalézá ve východní Asii při zá-padním pobřeží Tichého oceánu.Od severu k jihu se roz-kládá od řeky Chej-lung-ťiang (Amur) na 53º s.š. k nej-jižnějšímu cípu ostrovů Nan-ša/Spratlyovy ostrovy na 18ºs.š. Spojnice měří kolem 5 500 km. Od Pamíru na zápa-dě (71º v.d.) po soutok řek Chej-lung-ťiang a Ussuri (135ºv.d.) přesahuje spojnice 5 200 km. Časový rozdíl je vícenež čtyři hodiny, v celém státě se však používá jednotnýčas (UTC+8).ČLR přímo sousedí se 14 zeměmi. Má suchozemskou hra-nici o délce 22 800 km a (spolu s mnohem větším Rus-kem) nejvíce sousedů ze všech států světa. Po směru hodi-nových ručiček jimi jsou Indie (délka hranice 3 380 km),Pákistán (523 km), Afghánistán (76 km), Tádžikistán (414km), Kyrgyzstán (858 km), Kazachstán (1 533 km), Rusko(3 645 km), Mongolsko (4 677 km), Severní Korea (1 416km), Vietnam (1 281 km), Laos (423 km), Myanmar (2

Sráz tisíce stop (Chua-šan)

185 km), Bhútán (470 km) a Nepál (1 236 km). Dále mořeodděluje Čínu od Jižní Koreje, Japonska, Čínské republikyna Tchaj-wanu, Filipín, Bruneje, Malajsie a Indonésie.ČLR vede spor o pozemní hranici s Indií, spor o hranicis Tádžikistánem, krátký úsek hranice s KLDR není určen.Pohraniční spory s Ruskem byly urovnány v roce 2004.Na východě a na jihu omývají čínské území moře. Po smě-ru hodinových ručiček je to Pochajský záliv, které je po-važováno za čínské kontinentální moře, dále pak Žluté,Východočínské a Jihočínské moře, jež jsou okrajovýmimoři Tichého oceánu. V teritoriálních vodách Číny o cel-kové rozloze 4,73 milionu km² se nalézá na 5 400 ostrovů.Největší z nich o rozloze 36 000 km² je Tchaj-wan (ovládánje však Čínskou republikou), následovaný ostrovem Chaj-nan (34 000 km²). Nejvýchodnějšími čínskými ostrovy jesouostroví Tiao-jü nacházející se severně od Tchaj-wanu,přičemž nejvýchodněji leží ostrov Čch'-wej; ostrovy jsouovšem pod námořní kontrolou Japonska. Mnoho ostrovů,ostrůvků a skalních útesů, které se nalézají na jihu, jsouoznačovány jako „ostrovy Jihočínského moře“, přičemžpatří hlavně do čtyř větších souostroví: Tung-ša (Východ-ní písky), Si-ša (Západní písky), Čung-ša (Střední písky) a

130 KAPITOLA 48. ČÍNSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA

Nan-ša (Jižní písky); o oblast se stále vedou rozsáhlé územníspory.ČLR je zaangažována ve spletitém sporu o ostrovy Nan-ša/Spratlyovy ostrovy s Malajsií, Filipínami, Čínskou re-publikou, Vietnamem a Brunejí a ve sporu o souostrovíSenkaku/Tiao-jü s Japonskem a s Čínskou republikou. Dá-le vede spor o námořní hranici s Vietnamem v Tonkinskémzálivu. Ostrovy Si-ša/Paracelské ostrovy jsou obsazené Čín-skou lidovou republikou, ale nárokovány Vietnamem a Čín-skou republikou na Tchaj-wanu. Podobná situace je i okolosouostroví Tung-ša/Prataské ostrovy a Čung-ša.

48.3 Podnebí

V severovýchodní Číně bývají studené zimy a horká létas přiměřeným množstvím srážek. Šanghaj leží ve východ-ní oblasti střední Číny, má mírné zimy a vysoké množstvísrážek. Na jihovýchodě je vlhké subtropické podnebí, nazápadě je podnebí velmi drsné. Lhasa má velmi studené zi-my a málo srážek.

48.4 Administrativní členění

Administrativní dělení Čínské lidové republiky a území jí nároko-vaná

Podrobnější informace naleznete v článkuAdministrativní členění Čínské lidové republiky.

Čínská lidová republika má vícestupňový správní systém.Na nejvyšší úrovní stojí provincie (省, shěng, šeng). VládaČLR jich kontroluje 22, ostrov Tchaj-wan je vládou ČLRsice považován za další provincii, ale fakticky nad ním ne-má žádnou moc. Mimo provincií je v ČLR 5 autonomních

oblastí (⾃治区, zìzhìqū, c'-č'-čchü) zahrnujících územíobydlené z velké části příslušníky národnostních menšin, 4přímo (= ústřední vládou) spravovaná města (直 市, zhíxi-áshì, č'-sia-š') a 2 zvláštní správní oblasti (特 ⾏政区,tèbié xíngzhèngqū, tche-pie sing-čeng-čchü) těšící se velkémíře autonomie.Dále jsou provincie a autonomní oblasti rozděleny na auto-nomní prefektury, okresy, autonomní okresy a města a tydále na města a obce včetně měst a obcí etnických menšin.Přehled provincií ČLR:Poznámka: ČLR považuje Tchaj-wan za svou 23. provincii,přestože jej fakticky neovládá.

48.4.1 Města s více než 10 mil. obyvatel

• Šanghaj; 23,0 mil.

• Peking; 19,6 mil.

• Tchien-ťin; 11,7 mil.

• Kuang-čou; 11,6 mil.

• Šen-čen; 10,4 mil.

48.5 Politika

Související informace naleznete také v článkuPolitický systém Číny.

Čínská lidová republika je autoritářský režim pod vedenímKomunistické strany Číny. Od roku 1949 do současnosti sev jejím čele vystřídaly čtyři „generace vůdců“.

• První válečná generace

• Mao Ce-tung, předseda strany 1945-1976, pre-zident 1954-1959

• Čou En-laj, předseda vlády 1949-1976• Ču Te, předseda stálého výboru Všečínského

shromáždění lidových zástupců 1959-1976 (hla-va státu, 1975-1976)

• Liou Šao-čchi, prezident 1959-1968

• Druhá válečná generace

• Teng Siao-pching, předseda vojenské komise1981-1989, Maův nástupce, provedl ekonomic-ké reformy a otevřel Čínu zahraničnímu kapitálu

• Chua Kuo-feng, předseda strany 1976-1981,předseda vlády 1976-1980

48.7. ENERGETIKA 131

• Chu Jao-Pang, generální tajemník strany 1980-1987

• Třetí generace (vzešlá z ředitelů státních podnikůvzdělaných v Sovětském svazu)

• Čao C'-jang, předseda vlády 1983-1987, gene-rální tajemník strany 1987-1989

• Ťiang Ce-min, generální tajemník strany 1989-2002, prezident 1993-2003

• Li Pcheng, předseda vlády 1988-1998• Ču Žung-ťi, předseda vlády 1998-2003

• Čtvrtá generace, technokratická

• Chu Ťin-tchao, generální tajemník strany od2002, prezident od 2003

• Wen Ťia-pao, předseda vlády od 2003

• Pátá generace

• Si Ťin-pching, generální tajemník strany od2012, prezident od 2013

• Li Kche-čchiang, předseda vlády od 2013

48.6 Ekonomika

1950 1960 1970 1980 1990 2000 2010Year

0

10,000

20,000

30,000

40,000

50,000

GD

P (i

n bi

llion

yua

n R

MB

)

People's Republic of China's Nominal Gross Domestic Product(GDP) From 1952 to 2012

Vývoj HDP v ČLR mezi lety 1952 a 2012

Související informace naleznete také v článcíchEkonomika Čínské lidové republiky a Velký skokvpřed.

Díky ekonomickým reformám, které začal od roku 1976prosazovat Teng Siao-pching a na které navázali jeho ná-stupci v 90. letech, byl v ČLR v polovině 90. let 20. stole-tí nastartován rychlý hospodářský růst, jenž trvá dodnes arychle stimuluje všechny oblasti národního hospodářství.Ekonomika země v roce 2007 rostla tempem 11,9 %, nej-vyšším za 13 let. Hrubý domácí produkt tak dosáhl cifry24,953 biliónů CNY (tj. 3,428 biliónů USD), ovšem dlou-hodobý dvouciferný růst způsobil zvýšení inflace na 4,8 %,oproti necelým 2 % roku 2006. V únoru 2008 inflace do-konce vyšplhala až na 8,7 %, což je jedenáctileté maxi-mum. Čínský vývoz v roce 2006 vzrostl o 27,2 %, zatímcodovoz ve stejném období narostl o 20 %. Saldo obchodní bi-lance tak dosáhlo přebytku 177,5 miliard USD (oproti 100mld. USD v roce 2005).Čínská ekonomika v roce 2005 předstihla britskou a v roce2007 německou ekonomiku a s objemem HDP 2,49 bili-onu € se dostala tehdy na třetí místo na světě.*[11] V ro-ce 2010 předstihla Japonsko a stala se druhou největší stát-ní ekonomikou světa. V roce 2012 předstihla Spojené stá-ty americké co do objemu obchodovaného zboží a v říjnu2014 vyhlásil Mezinárodní měnový fond ekonomiku Čínyza nejsilnější na světě v ukazateli HDP dle parity kupní síly.

48.7 Energetika

Čínská energetika je založena na všech typech zdrojů.Elektrická energie je zatím vyráběna především v tepelnýchelektrárnách. Z vodních elektráren je nejvýznamnější elek-trárna Tři soutěsky, která ze zároveň největší elektrárnou(nejen vodní) na světě. Čína má i velmi ambiciozní pro-jekt výstavby jaderných elektráren. Do roku 2015 má býtvýkon zařízení tohoto typu dvojnásobný. Na výstavbě ja-derných reaktorů v Číně pracují jak francouzské, tak ame-rické a ruské společnosti. Po havárii v japonské Fukušiměbylo sice dočasně pozastaveno vydávání povolení ke stavběnových jaderných elektráren a provedeny prověrky v těchstávajících, ovšem Čína hodlá ve své projaderné politicebeze změny pokračovat.*[12]

48.8 Obyvatelstvo

48.8.1 Obyvatelstvo podle etnik

(Zdroj: tisková agentura Xinhua)

132 KAPITOLA 48. ČÍNSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA

Znečištění ovzduší nad východním pobřežím země

48.9 Životní prostředí

48.9.1 Půda

Došlo mj. ke značnému znečištění zemědělských půd apovodí řeky Jang-c', hlavních oblastí produkce potravin vzemi. Jen zamoření půd těžkými kovy způsobuje znehod-nocení zemědělské produkce v hodnotě 20 miliard jüanů(cca 54 miliard Kč) ročně.*[13] Dalším problémem inten-zifikovaného zemědělství (ČLR je země s 9. největším růs-tem zemědělství) je eroze půdy.

48.9.2 Voda

Čína je jednou z oblastí s nejmenšími zásobami vody nasvětě. Sever Číny má kritický nedostatek vody a nedostat-kem pitné vody trpí 2/3 čínských měst. Ekologickým pro-blémem je kontaminace valné většiny řek. Kvalita vody jetaké ohrožována rizikovými průmyslovými provozy v blíz-kosti zdrojů pitné vody, např. 13. listopadu 2005 způsobilaexploze chemičky ve městě Ťi-lin kontaminaci řeky Sung-chua benzenem, tedy i ohrožení a znečištění pitné vody veměstech po proudu, např. Charbinu.*[14]

48.9.3 Ovzduší

Oblast východního pobřeží je území s největším znečiště-ním ovzduší na světě.*[15] Důvodem je využívání černéhouhlí jako topiva.

48.9.4 Desertifikace

Velkou část severu země ohrožuje desertifikace, tedy po-stupné rozšiřování pouště. Proti tomuto postupu byl započat

plán nazvaný „Velká zelená zeď“, který počítá s masiv-ním zalesňováním ohrožených oblastí, setbou vyšlechtě-ných, odolných druhů dřevin ze vzduchu a dalšími opatře-ními. Jeho splnění se odhaduje na desítky let.

48.10 Zajímavosti

• Celkem 83,3 % čínských žen ve věku 15 až 49 let, vda-ných či zadaných, používalo ke konci roku 2005 mo-derní metody antikoncepce a tímto podílem se dostalaČína na první místo na světě.*[16]

48.11 Odkazy

48.11.1 Reference

[1] The World Factbook – China [online]. Central InteligenceAgency, rev. 2014-06-22, [cit. 2014-12-17]. Dostupné onli-ne. (anglicky)

[2] [Neuvěřitelná čínská agitka - z dob kulturní revoluce http://www.youtube.com/watch?v=GzLGCDLTx8Y] (YouTu-be.com)

[3] 9 komentářů ke komunistické straně [online]. The Epoch Ti-mes, [cit. 2010-11-08]. Kapitola Část VII, Historie zabíje-ní Čínské Komunistické strany - OD VELKÉ KULTURNÍREVOLUCE PŘES MASAKR NA NÁMĚSTÍ TCHIEN-AN-MEN K FALUN GONGU. Dostupné online.

[4] LIU, Jenny; KAJÍNEK, Milan. Konfuciův institut - nový ka-bát Čínské vlády? [online]. [cit. 2010-11-08]. Dostupné on-line.

[5] Zinscenovani nepokoju v Lhase [online]. Velká Epocha, [cit.2010-11-08]. Dostupné online.

[6] Soubor článků o Kao Č'šengovi [online]. Velká Epocha, [cit.2010-11-08]. Dostupné online.

[7] Č'-ŠENG, Kao. Černá noc čínského právníka Kao Č'-šenga[online]. Velká Epocha, [cit. 2010-11-08]. Dostupné online.

[8] Téma - čínští právníci hájí Falun Gong [online]. Velká Epo-cha, [cit. 2010-11-08]. Dostupné online.

[9] KRÁL, Richard. Čína: Ekologická bomba tiká [online]. Vel-ká Epocha, [cit. 2010-11-08]. Dostupné online.

[10] Lidská práva v Číně [online]. Amnesty International, [cit.2010-11-08]. Dostupné online.

[11] http://ekonomika.sme.sk/c/4262265/cina-predbehla-najvacsiu-europsku-ekonomiku.html

[12] Čínská reakce na havárii ve Fukušimě

48.11. ODKAZY 133

[13] Miroslav Šuta: Míra znečištění v Číně už omezuje rozvoj,respekt.cz, 7. květen 2007

[14] Toxic leak threat to Chinese city, BBC News, 23. listopadu2005

[15] celkové znečištění vzduchu na Zemi

[16] Pocket World in Figures 2008. Londýn : The Economist,2007. 254 s. ISBN 978-1-86197-844-8. S. 18. (anglicky)

48.11.2 Literatura

• FAIRBANK, John K. Dějiny Číny. Praha : Nakladatel-ství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7422-007-4.

• FISHMAN, Ted C.. China, Inc.: jak Čína drtí Amerikua svět. Praha : Alfa Publishing, 2006. ISBN 80-86851-44-3.

• LIŠČÁK, Vladimír. Čína. Praha : Libri, 2003. ISBN80-7277-109-4.

• VOJTA, Vít.Čínský svět: jak porozumět současné Číně,čínskému chování amyšlení. Brno : Pixl-e, 2011. ISBN978-80-905021-0-9.

48.11.3 Související články

• Čína

• Čínská republika

• Čínština

• Dynastie čínské historie

• Velký skok

48.11.4 Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čínská lidová re-publika ve Wikimedia Commons

• Slovníkové heslo Čína ve Wikislovníku

• Kategorie Čína ve Wikizprávách

• Galerie Čínská lidová republika ve WikimediaCommons

• Čínská lidová republika na OpenStreetMap

• Čína před 30 lety a dnes: od hladomoru k ekonomic-kému zázraku

• China - Amnesty International Report 2011 [online].Amnesty International, [cit. 2011-08-16]. Dostupnéonline. (anglicky)

• China (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)

• Na internetu vyhráváme my, tvrdí čínský disident

• Country of Origin Information Report - China [onli-ne]. UK Border Agency, 2011-08-24, [cit. 2011-12-10]. Dostupné online. (anglicky)

• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 ̶Country Report[online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit.2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)

• Bureau of East Asian and Pacific Affairs. BackgroundNote: China [online]. U.S. Department of State, 2010-08-05, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)

• CIA. The World Factbook - China [online]. REV.2011-08-03, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (an-glicky)

• Library of Congress. Country Profile: China [online].2006-08-25, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (an-glicky)

• Zastupitelský úřad ČR v Pekingu. Souhrnná teritori-ální informace: Čína [online]. Businessinfo.cz, 2011-04-01, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (česky)

• CHAN, Hoklam, a kol. China [online]. EncyclopaediaBritannica, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (ang-licky)

Kapitola 49

Čang Mjon

Čang Mjon (1960)

ČangMjon (28. srpna 1899 - 4. června 1966), byl korejskýpolitik a pedagog. Byl 4. viceprezidentem Korejské repub-liky v letech 1956 - 1960, druhým a sedmým premiéremJižní Koreje.

49.1 Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čang Mjon veWikimedia Commons

• Památník Čanga Mjona

• Čang Mjon

134

Kapitola 50

Liao-tung

Poloostrov Liao-tung

Liao-tung (čínsky: pchin-jin Liáo dōng bàn dǎo , znakytradiční 遼 東 半 島, zjednodušené 半 ) jepoloostrov v severovýchodní Číně, v provincii Liao-ningmezi Liaotungským a Západokorejským zálivem Žlutéhomoře.Liao-tung doslova znamená „Východně od [řeky] Liao“,míněno z čínského pohledu. Poloostrov je tvořen jižní částihorského pásu, který se na ostrově jmenuje Čchien-šan a napevnině pokračuje na sever jako pohoří Čchang-paj-šan. Jedlouhý 225 km, široký od 130 do 80 km.Nejvýznamnějšími přístavy poloostrova jsou Ta-lien a Lü-šun-kchou, dnes součást Ta-lienu.V tomto článku byl použit překlad textu z článkuЛяодунскийполуостров na ruské Wikipedii.

135

Kapitola 51

Jon Po-son

Jon Po-son , korejsky , hančča尹潽善 (26. srpna1897 – 18. července 1990) byl jihokorejský politik. V letech1960–1962 byl prezidentem Jižní Koreje. V letech 1949–1950 byl ministr obchodu a průmyslu. Zastával též funkcestarosty Soulu či prezidenta jihokorejského Červeného kří-že.Zpočátku stál na straně poválečného autoritářského prezi-denta I Sung-mana, který ho jmenoval do vlády i do pozicestarosty Soulu. Postupně však Jon stále více kritizoval ne-demokratické praktiky a dostával se do opozice. Když bylI Sung-man roku 1960 přinucen rezignovat po velkých stu-dentských bouřích, byl Jon Po-son zvolen prezidentem, ja-ko figura, která symbolizovala demokratizační snahy, a kte-rá může v zemi zavést skutečný parlamentní systém. Jon seo to skutečně pokoušel, ale čelil stále většímu chaosu v ze-mi. Nedařilo se mu ani poskládat skutečně funkční kabinet.Roku 1961 proto provedl generál Pak Čong-hui vojenskýpřevrat a převzal moc v zemi. Jon zůstal nějaký čas ve funk-ci a pokoušel se s Pakem spolupracovat, ale nakonec pocho-pil, že Pak míří k diktatuře a roku 1962 rezignoval. Byl potéjedním z hlavník kritiků dlouhé Pakovy vlády.

51.1 Externí odkazy• Profil na stránkách korejského prezidenta

136

Kapitola 52

Kim Čong-il

Kim Čŏng-il, v anglickém přepisu Kim Jong-il, rusky:Ким Чен Ир, Kim Čen Ir, korejsky: , (16. února1941, Vjatskoje poblíž Chabarovsku, Sovětský svaz /sovět-ské prameny/ nebo 16. února 1942, Pektusan, Korea /se-verokorejské prameny/ – 17. prosince 2011, Severní Ko-rea)*[1] byl severokorejský politik, zastánce učení čučche,a od roku 1997 de facto vůdce Korejské lidově demokratic-ké republiky. Během svého pobytu v SSSR používal jménoJurij Irsenovič Kim. Zemřel na rozsáhlý srdeční infarkt.

52.1 Tituly a funkce

Jeho nejvýznamnější funkcí v současném systému byl před-seda Výboru národní obrany Korejské lidově demokratickérepubliky, byl rovněž nejvyšším velitelem Korejské lidovéarmády (čtvrté největší na světě – velení převzal 25. pro-since 1991) a generálním tajemníkem Ústředního výboruKorejské strany práce (ÚV KSP). V těchto funkcích nahra-dil zakladatele KLDR a „věčného prezidenta“, svého otceKim Ir-sena, který zemřel v roce 1994 na selhání srdce. Vhierarchii Korejské strany práce začal stoupat od poloviny60. let, kde nejprve působil v oddělení agitace a propagan-dy. Po nejasné situaci v severokorejském vedení mezi lety1994 a 1997 byl jeho status vůdce severokorejského reži-mu potvrzen na podzim roku 1997, kdy se stal jak předse-dou Výboru národní obrany KLDR, tak generálním tajem-níkem ÚV KSP. Oficiální hlavou státu však nebyl, tou jepodle severokorejské ústavy předseda Prezidia Nejvyššíholidového shromáždění. Funkci zastává Kim Jŏng-nam, kte-rý také obvykle zemi reprezentuje v zahraničí. Kim Čong-ilje v Severní Koreji nazýván také “inteligentní vůdce”či“drahý vůdce”(činähan čidodža).

52.2 Život

Vzhledem k silné propagandě existují mnohé rozdíly v ofi-ciálních líčeních jeho života, která se různí podle doby vzni-ku, a tím, co je známo z dochovaných záznamů a dokumen-

Propaganda s květinami Kimilsungia a Kimjongilia

tů.Podle severokorejských pramenů se narodil 16. února 1942na hoře Pektusan, která je jako nejvyšší hora v pohraničníMandžuska a Korejského poloostrova odpradávna opřede-na řadou legend a bájí. Oficiální životopis uvádí, že jehonarození bylo ohlášeno zpěvem vlaštovek, rozkvetly květi-ny,*[2] nad horou se vytvořila dvojitá duha a na obloze sezjevila hvězda na znamení narození budoucího vůdce.Sovětské zdroje naopak uvádějí, že se narodil 16. února1941 v ruském vojenském táboře blízko sibiřské vesničkyVjatskoje poblíž Chabarovsku, kde jeho otec velel 1. pra-poru 88. brigády Sovětské armády.Po 2. světové válce se jeho rodina přestěhovala doPchjongjangu. V době korejské války žil v Sovětském sva-zu, kam byl otcem poslán do bezpečí. Dva roky studoval naškole pro piloty v NDR a v roce 1964 absolvoval Kim Ir-senovu univerzitu. Podle svých slov též studoval angličtinuna Maltě.Od roku 1964 zastával několik méně významných funkcí vKorejské straně práce (původně pracoval v oddělení propa-gandy, rozhodoval např. o podobě filmů a divadelních her)a později se stal osobním tajemníkem svého otce. V letech

137

138 KAPITOLA 52. KIM ČONG-IL

1967-1969 se začal zajímat o armádu, kde pomohl k vy-škrtnutí některých velitelů z komunistické strany. V roce1973 byl jmenován tajemníkem strany pro oblast organiza-ce a politické agitace. V roce 1980 jej Kim Ir-sen představiljako svého nástupce. V roce 1991 se stal nejvyšším velite-lem Korejské lidové armády. Po úmrtí Kim Ir-sena v roce1994 se stal vůdcem Severní Koreje.

52.3 Zdravotní stav a smrt

Kim Čong-il s Vladimírem Putinem v roce 2000

V posledních letech sedmdesátník Kim Čŏng-il zjevně tr-pěl zdravotními neduhy. Hodně se o jeho zdraví psalo odzáří 2008, kdy se nezúčastnil oslav výročí založení KLDR.Podle jihokorejských tajných služeb Kim trpěl chronickýmisrdečními potížemi a cukrovkou*[3], podle jiných prodělalinfarkt. Vedly se i spekulace, že v květnu 2008 zemřel*[4].Naposledy byl viděn v květnu 2010 během návštěvy spřá-telené Čínské lidové republiky. Dne 19. prosince 2011 se-verokorejská státní televize oznámila, že zemřel v důsledkuinfarktu ve svém vůdcovském vlaku.*[1] Po jeho smrti sevynořily další informace, prý se při prohlídce sto metrů vy-soké a 555 metrů dlouhé přehradní zdi u města Huičchonupostavené na řece Čchongčchon tak rozčílil nad jejími ne-dostatky, že mu selhalo srdce.*[5] Po jeho smrti byl v KL-DR vyhlášen státní smutek do 29. prosince 2011.

52.4 Osobní život

Kim Čong-il měl jednu oficiální manželku a více milenek,je otcem minimálně tří synů a dvou dcer.První partnerkou, se kterou měl syna Kim Čong-nama (

), byla herečka Sung He-rim, pocházející ze statkářskétřídy, kvůli čemuž byl vztah držen v tajnosti. Jeho manžel-kou se pak stala Kim Jung-suk, dcera vysoce postavenéhogenerála, která mu porodila dceru Kim Sul-song (Kim Seol-

song, 1974).*[6] se však nikdy neobjevila na veřejnosti aninebyla publikována žádná její fotografie. Jeho družkou pakbyla v Japonsku narozená tanečnice Ko Čong-hui,*[7] kteráse stala matkou synů Kim Čŏng-čchola ( ) a budou-cího nového vůdce Kim Čong-una ( ).*[8] a dceryKim Jo-čong.Od roku 2004 Kim Čong-ila při státních návštěvách dopro-vázela Kim Ok. Ačkoliv ji v zahraničí titulovali jako prvnídámu, Kimovou manželkou se nikdy nestala.*[9]O jeho soukromém životě se ví mnohé díky řadě publikacípocházejících od jeho kuchařů, osobních strážců a dalšíchznalců jeho intimit. Na rozdíl od ostatních obyvatel Sever-ní Koreje měl dobrý přehled o dění ve světě, uměl si až dosvé nemoci náruživě „užívat života“. Z dob jeho působe-ní v oboru propagandy a kontaktu s kulturní elitou zeměbyl znám jako bohém, milující dobré pití a sexuální hrát-ky*[10] a například Madeleine Albrightová, která s ním v90. letech vyjednávala, o něm říká, že určitý šarm jej od tédoby neopustil. Kim Čŏng-il se též nechal slyšet, že velmirád surfuje na internetu,*[11] bohužel tuto „výsadu“majíostatní obyvatelé jeho země zapovězenu.

52.5 Reference[1] N Korean leader Kim Jong-il dies

[2] Nuclear Nightmare: Understanding North Korea, časovýkód 00:19:05

[3] Vůdce KLDR je možná nemocný, spekuluje jihokorejskýtisk, iDnes, 8. září 2008

[4] OBRAZEM: Severní Korea slavila bez Kima, zřejmě pro-dělal mrtvici, iDnes, 9. září 2008

[5] http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=767313

[6] Kim Jong-Il's Daughter Serves as His Secretary Kim Sul-song, Theseoultimes.com

[7] Ki, Ko Young.”Happy Birthday, Koh Young Hee", 26. červ-na 2012. Ověřeno k 29. března 2013.

[8] První dámou KLDR byla herečka či sekretářka. Kim z láskyi popravoval. iDNES.cz [online]. 2010-3-7. Dostupné online.

[9] Kim Čong-un se zbavil své macechy, věděla prý příliš mno-ho a žárlil na ni. iDNES.cz [online]. 2013-07-04. Dostupnéonline.

[10] Nuclear Nightmare: Understanding North Korea, kolem 20.minuty

[11] http://www.koreatimes.co.kr/www/news/opinon/2009/02/166_13540.html

52.6. EXTERNÍ ODKAZY 139

52.6 Externí odkazy• Nuclear Nightmare: Understanding North Korea, do-

kument série Spotlight o Severní Koreji a Kim Čong-ilovi

Kapitola 53

Ko Čong-hui

Ko Čong-hui (16. června 1953 Ósaka, Japonsko – 27. srp-na 2004, Paříž, Francie) byla severokorejská tanečnice amilenka vůdce Kim Čong-ila.*[1]

53.1 Život

Ko Čong-hui se narodila v japonské Ósace rodičům korej-ského původu. Podle japonských záznamů se narodila 26.června 1952 a její japonské jméno bylo Takada Hime.*[2]Její otec pravděpodobně pracoval v Osace v textilní továrněpro japonské ministerstvo války.*[3]*[4]Ko se odstěhovala do Severní Koreje v květnu 1961 nebo1962 v rámci repatriačního programu.*[2]*[5]S Kim Čong-ilem se pravděpodobně poprvé potkali v roce1972.*[6] S Kim Čong-ilem měla dva syny a dceru. Nej-starší Kim Čong-čul se narodil v roce 1981, mladší KimČong-un, který se po smrti svého otce stal hlavou státu, pakv roce 1982.*[1] V roce 1987 se jí narodila dcera Kim Jo-čong.*[6]Podle některých zdrojů zemřela Ko v roce 2004 v Paříži narakovinu prsu.*[7]

53.2 Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ko Yong-huina anglické Wikipedii.

[1] Kim Čong-un se zbavil své macechy, věděla prý příliš mno-ho a žárlil na ni. iDNES.cz [online]. 2013-07-04. Dostupnéonline.

[2] Ki, Ko Young.”Happy Birthday, Koh Young Hee", 26. červ-na 2012. Ověřeno k 29. března 2013.

[3] http://www.koreatimes.co.kr/www/news/nation/2013/12/511_148516.html

[4] Mark Willacy, Kim Jong-un's grandfather 'was Japanesecollaborator', ABC News, 11. května 2012

[5] Takahashi, Kosuke.”Young general comes out as mother'sboy", 14 July 2012. Ověřeno k 29 March 2013.

[6] Ki, Ko Young.”Ko Young Hee Image Uncovered", 31. kvě-ten 2011. Ověřeno k 29. březen 2013.

[7] Hart, Joyce (2007) Kim Jong II: Leader of North Korea Ro-sen Publishing Group, New York, str. 60, ISBN 978-1-4042-1901-4

140

Kapitola 54

Kim Čong-un

Kim Čong-un je korejské jméno, v němž Kim jepříjmení.

Kim Čong-un (korejsky: ; hanča: ⾦正雲; * 8.ledna 1983*[1], Pchjongjang, Severní Korea) je faktic-kým vůdcem Severní Koreje. Je nemanželským, nejmlad-ším synem Kim Čong-ila, bývalého nejvyššího představiteleKorejské lidově demokratické republiky.*[2] Otec jej pod-le jihokorejského tisku vybral za svého nástupce. AgenturaAP 8. října 2010 s odkazem na náměstka předsedy stálé-ho výboru Nejvyššího lidového shromáždění KLDR JangHjong-sopa oznámila, že se stane novým severokorejskýmvůdcem.*[3]Někteří analytici predikovali, že 28. září 2010 mu budoupředány posty zaručující nástupnictví.*[4]*[5] 27. září byljmenován do hodnosti čtyřhvězdičkového generála bez zve-řejnění dalších okolností. 28. září 2010 byl jmenován ta-jemníkem Ústřední vojenské komise Korejské strany prácea současně se stal i členem ústředního výboru strany. Tytoposty mu zajistily nástupnictví v nejvyšším vedení SeverníKoreje po jeho zemřelém otci.

54.1 Mládí

Narodil se jako syn Kim Čong-ila a jeho milenky, býva-lé tanečnice Ko Čong-hui, která v roce 2004 zemřela narakovinu.*[6] Je nejmladším ze tří bratrů.V letech 1993 až 1998 studoval na mezinárodní škole vBernu, ve Švýcarsku. Studia vykonal pod falešným jmé-nem Chol Pak. Hovoří anglicky, francouzsky a německy.Po ukončení studií se vrátil zpět do Severní Koreje a na-stoupil na studia na vojenské akademii.*[6]

54.2 Politická kariéra

Po dostudování vojenské akademie zasedl od dubna 2009v Komisi národní obrany, kde se měl seznámit s nástroji

moci.*[6] 10. června 2009 navštívil jako zvláštní vyslanecv utajení Čínu, kde jednal o potravinové pomoci pro SeverníKoreu. V Severní Koreji začal být Kim Čong-un titulovánjako vynikající soudruh.*[7]Během sjezdu Korejské strany práce v září 2010 byl jme-nován místopředsedou Ústřední vojenské komise. Zároveňbyl povýšen do hodnosti generála. V souvislosti s přípravouna nejvyšší státní funkce se objevily spekulace, že prodělalplastickou operaci, aby se podobal svému dědovi, Kim Ir-senovi.*[8] Po smrti svého otce Kim Čong-ila 17. prosince2011 se stal faktickým vůdcem Severní Koreje. V prosinci2013 nechal popravit svého strýce Čang Song-tcheka, cožve světě vzbudilo negativní reakce.*[9]

54.3 Osobní život

Jeho manželkou je od roku 2009 Ri Sol-ču, která se všakpo jeho boku začala objevovat až v červenci 2012. Pravdě-podobně rovněž v roce 2012 Kimovi porodila dceru, Ču-e.Svět s tímto faktem seznámil bývalý americký basketbalis-ta Dennis Rodman, který tak prozradil skutečnost, ke kterése místní režim nevyjadřuje. Nikdy oficiálně nepotvrdil anitěhotenství Ri Sol-ču, rovněž datum narození dítěte neníznámo.*[10]Kim má však zřejmě ještě jednu nemanželskou dceru, kteráse narodila v roce 2010.*[11]

54.4 Odkazy

54.4.1 Reference[1] UMANCOVÁ, Barbora. Severní Koreamá nového premiéra.

Personální rošády posilují Kimova syna [online]. Economiaa.s., 2010-6-7, [cit. 2010-09-13]. Dostupné online.

[2] Kim Čong-un se zbavil své macechy, věděla prý příliš mno-ho a žárlil na ni. iDNES.cz [online]. 2013-07-04. Dostupnéonline.

141

142 KAPITOLA 54. KIM ČONG-UN

[3] Potvrzeno: Kim Čong-un bude dalším vůdcem, ČT24,8.10.2010

[4] Sources: Is North Korea's Kim poised to name his succes-sor?, news.bbc.co.uk, 1. září 2010.

[5] www.bbc.co.uk/news/world-asia-pacific

[6] Budoucí vládce KLDR studoval pod falešným jménem a mělrád Terminátora [online]. MAFRA a.s., [cit. 2010-10-06].Dostupné online.

[7] Nejmladší syn Kim Čong-ila se honosí titulem „vynikající sou-druh“ [online]. Mafra a. s., [cit. 2010-10-06]. Dostupnéonline.

[8] Nejmladší Kim zřejmě podstoupil plastiku, aby připomínalsvého děda [online]. Mafra a. s., [cit. 2010-10-06]. Dostupnéonline.

[9] Čína si zve na pohovor diktátora Kim Čong-una. Zatím jenpřes média. Lidovky cz. [online]. 2013-12-14 [cit. 2013-12-15]. Dostupné online.

[10] Kim Čong-un má dceru jménem Ču-e, prozradil basketba-lista Rodman. iDNES.cz [online]. 2013-09-09. Dostupné on-line.

[11] Kim Čong-un má nemanželskou dceru, tvrdí diplomatickýzdroj z Pekingu. iDNES.cz [online]. 2013-05-16. Dostupnéonline.

54.4.2 Externí odkazy

• Kim Čong-il prý vybral do čela KLDR svého nejmlad-šího syna, iDnes.cz, 15.1.2009

• http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/212665-na-kim-cong-ilova-naslednika-vzpomina-spoluzak-ze-svycarska.html

Kapitola 55

Kim Čong-nam

Kim Čong-nam (korejsky: , čínskými znaky: ⾦正男, anglickým přepisem: Kim Jong-nam; * 10. května1971) je nejstarší syn bývalého severokorejského diktátoraKim Čong-ila.

55.1 Život

Kim Čong-nam se narodil ze vztahu Kim Čong-ila a jehotehdejší partnerky Sung He-rim, která byla herečkou. KimČong-nam byl přibližně v letech 1998 až 2001 považován zanástupce svého otce. Předpokládá se, že poté, co se v roce2001 na falešný pas pokusil vycestovat do Japonska na ná-vštěvu Disneylandu, Kim Čong-il jeho možné nástupnictvípřehodnotil a jeho favoritem se stal Kim Čong-namův ne-vlastní bratr Kim Čong-un. Tak se po smrti vůdce také sta-lo. V současné době žije Kim Čong-nam v Macau, zvláštnísprávní oblasti Čínské lidové republiky.

143

Kapitola 56

Halla-san

Halla-san (korejsky /漢拏⼭) je štítová sopka na-cházející se v centrální části ostrova Čedžu. S nadmořskouvýškou 1950 m n. m. je nejvyšší horou Jižní Koreje.

Satelitní snímek masivu Halla-san

Masiv sopky zabírá prakticky celý ostrov a je součástí loka-lity světového dědictví UNESCO. Na svazích Halla-sanu senachází nejstarší buddhistický chrám na ostrově - Kwanum-sa, postavený za vlády dynastie Korjo a přestavěný v 20.století.

56.1 Geologie

Masiv Halla-sanu vznikl v několika obdobích běhempliocénu a pleistocénu. Z hornin převládají trachyty ačediče. Vrchol je ukončený sopečným kráterem o průměru400 m, ve kterém se v současnosti nachází jezero Pängnok-tam ( /⽩⿅潭), což znamená“místo, kam chodí pítbílí jeleni”.Poslední erupce se odehrály v letech 1002 a 1007.

56.2 Externí odkazy• Sopka Halla-san na Global Volcanism Program (ang-

licky)

Obrázky, zvuky či videa k tématu Halla-san veWikimedia Commons

144

Kapitola 57

Pak Kun-hje

Pak Kun-hje (hangŭl: , hanča: 朴槿惠, anglickýpřepis: Park Geun-hye; * 2. února 1952 Tegu) je korejskápolitička, od roku 2013 prezidentka Jižní Koreje.V letech 2004–2006 a 2011–2012 byla předsedkyní kon-zervativní Velké národní strany (v roce 2012 přejmenová-na na stranu Saenuri), v letech 1998–2012 byla členkou ji-hokorejského Národního shromáždění. Prezidentkou bylazvolena ve volbách konaných 19. prosince 2012. Do úřa-du nastoupila 25. února 2013 a stala se tak první ženou vjihokorejském prezidentském úřadu.Její otec Pak Čong-hui byl v letech 1963–1979 také prezi-dentem.

57.1 Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Park Geun-hye na anglické Wikipedii.

145

Kapitola 58

Ri Sol-ču

Ri Sol-ču (korejsky: ; hanča:李雪主*[1] nebo李雪珠,*[2]; * leden 1985–1989*[3]*[4]*[5]), je od roku 2009manželka nejvyššího vůdce KLDR Kima Čong-una*[6] abývalá severokorejská zpěvačka. Po manželově boku se naveřejnosti začala objevovat až počátkem července 2012,ovšem teprve 25. července toho roku*[kdy?] byla odhale-na její identita.Pravděpodobně ještě v roce 2012 Kimovi porodila dceru,Ču-e. Svět s tímto faktem seznámil bývalý americký bas-ketbalista Dennis Rodman, který tak prozradil skutečnost,ke které se místní režim nevyjadřuje. Nikdy oficiálně ne-potvrdil ani těhotenství Ri Sol-ču, rovněž datum narozenídítěte není známo.*[7]

58.1 Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ri Sol-ju naanglické Wikipedii.

[1] ⼈⺠游 地竣⼯⾦正恩出席,

[2] 北 , ' '? [online]., 2012-07-26, [cit. 2012-07-29]. Dostupné online.

(anglicky)

[3] "(LEAD) N. Korean leader's wife visited S. Korea in 2005:spy agency", Yonhap News, 2012-07-26. Ověřeno k July 26,2012.

[4] Joohee Cho.”North Korea's First Lady Was Cheerleader,Ditches Drab Outfits", ABC News, July 26, 2012. Ověřenok July 26, 2012.

[5] Nate Thayer.”North Korea IDs Mystery Woman as KimJong-Un s̓ Wife̶But Who Is She, Really?", The Daily Be-ast, July 26, 2012. Ověřeno k July 26, 2012.

[6] SANG-HUN, CHOE.”That Mystery Woman in North Ko-rea? Turns Out She's First Lady", July 26, 2012. Ověřeno k2012-07-26.

[7] Kim Čong-un má dceru jménem Ču-e, prozradil basketba-lista Rodman. iDNES.cz [online]. 2013-09-09. Dostupné on-line.

146

Kapitola 59

Kim Jo-čong

Kim Jo-čong (* 26. září 1987)*[1] je mladší sestra seve-rokorejského vůdce Kim Čong-una a nejmladší dcera před-cházejícího vůdce Kim Čong-ila.

59.1 Život

Kim Jo-čong se narodila jako dcera Kim Čong-ila a jehopartnerky Ko Čong-hui, byla vychovávána se svými star-šími bratry Kim Čong-unem a Kim Čong-čulem. Na jaře1996 odešla společně se svými bratry studovat do Švýcar-ska. Až do prosince 2000 navštěvovala pod pseudonymemKim Yoʼng-sun základní školu v Bernu poblíž university,kde studoval Kim Čong-un. Po návratu pravděpodobně na-vštěvovala vojenskou akademii v Pchjongjangu.*[1]Poprvé se objevila na fotografiích ze 3. konference Korej-ské strany práce v roce 2010. 9. března 2014 byla oficiálnězmíněna, když při parlamentních volbách doprovázela své-ho bratra Kim Čong-una do volební místnosti. Podle orga-nizace severokorjských uprchlíků North Korea IntellectualSolidarity (NKIS) zastupuje Kim Čong-una po dobu jehonemoci od září 2014.*[2]

59.2 Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kim Yo-jongna anglické Wikipedii.

[1] "Kim Yo Jong", North Korea Leadership Watch, 11. červen-ce 2013.

[2] V čele KLDR je po dobu Kimovy nemoci jeho 27letá sestra,novinky.cz, 3. října 2014

147

Kapitola 60

Kim Ir-sen

Jeden nebo více uživatelů zpochybnili nezaujatost,ověřitelnost, faktickou přesnost nebo encyklopedičnost,případně i další aspekty tohoto článku. Podívejte se nadiskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.

Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodnětevložení šablony.Kim Ir-sen (z ruské transkripce Ким Ир Сен; korejsky

Rodný dům Kim Ir-sena

성 Kim Il-song,*[pozn. 1] původním jménem KimSong-džu, 15. dubna 1912 – 8. července 1994), bylpolitickým vůdcem Severní Koreje od jejího vzniku vroce 1948 až do své smrti r. 1994. V letech 1948-1972 bylpremiérem, poté až do smrti prezident. V roce 1946 založila až do konce života vedl Korejskou stranu práce.V zemi vybudoval autokratickou vládu, ideologicky vychá-zející nejdříve z marxismu-leninismu, od poloviny šede-sátých let z vlastní varianty socialismu zvané čučche. Je-ho osoba se stala předmětem kultu osobnosti, který spolus hlavními rysy státní moci vedené jeho potomky přetrvaldodnes.

Kim Ir-senova vláda bývá ve světě označováno jako totalitníkomunistický režim a bývá srovnávána s vládami Stalina aMao Ce-tunga v sousedním SSSR a ČLR.

60.1 Život

Narodil se 15. dubna 1912 ve vesnici Mangjŏngde poblížPchjongjangu. Shodou okolností se v ten samý den potopilTitanic. Od roku 1924 pobýval v Mandžusku, kde se po-prvé seznámil s myšlenkami marxismu a komunismu. Bylčlenem Komunistické strany Číny a v rámci její armádypodporované Kominternou se od poloviny 30. let účastnilprotijaponského boje. V roce 1935 se stal politickým ko-misařem (politrukem) skupiny čítající 100 až 200 mužů. Vestejném roce přijal jméno Kim Ir-sen (tj. Kim „dosáhnoutslunce“). Po několika letech partyzánského života zane-chal a zřejmě v roce 1940 se uchýlil do bezpečí Sovětskéhosvazu. Jeho první žena Kim Čŏng-suk mu v Chabarovskémkraji porodila nejstaršího syna Kim Čong-ila (* 16. února1941, podle severokorejských zdrojů 16. února 1942).

60.1.1 Vůdce Severní Koreje

Kim Ir-sen stál v čele Severní Koreje od roku 1946 až dosvé smrti. Po vzniku Strany práce Severní Koreje (Čosŏn)v roce 1946 se stal jejím místopředsedou. V únoru 1946byl vybrán za předsedu Prozatímního lidového výboru, fak-ticky fungujícího jako severokorejská vláda, a roku 1949se stal také předsedou Korejské strany práce, která vzniklasloučením s jihokorejským protějškem.V roce 1947 Valné shromáždění OSN zřídilo Dočasnou ko-misi OSN pro Koreu (UNTCOK) a pověřilo ji dohledemnad průběhem svobodných, demokratických voleb. Sovět-ský svaz však komisi označil za ilegální a sovětská okupačníspráva odmítla její členy vpustit na severokorejské území.Demokratické volby pod dohledem mezinárodního spole-čenství se tedy 10. května 1948 uskutečnily pouze na jihupoloostrova, kde žily dvě třetiny populace. Zvolení poslanci

148

60.2. POZNÁMKY 149

přijali ústavu Korejské republiky, zvolili prezidenta Li Syn-mana (I Sung-mana) a u příležitosti třetího výročí osvobo-zení Koreje 15. srpna oficiálně Korejskou republiku vyhlá-sili. V prosinci 1948 uznalo Valné shromáždění OSN jejívládu za jedinou legitimní vládu v Koreji. Mezitím sovět-ské a severokorejské orgány oznámily, že se v zemi 25. srp-na uskutečnily volby, v nichž 99 % obyvatel hlasovalo projednotnou kandidátku tzv. demokratické fronty, a 9. září1948 byla vyhlášena Korejská lidově demokratická repub-lika v čele s Kim Ir-senem jako předsedou vlády. Hlavnímcílem Severní Koreje bylo sjednocení celé Koreje pod ko-munistickou vládou.Okamžitě po založení státu začal Kim Ir-sen vyjednávats hlavními komunistickými vůdci své doby, Stalinem aMao Ce-tungem, o napadení Korejské republiky. Byl tedypřímým iniciátorem korejské války v letech 1950−1953 anese hlavní odpovědnost za několik milionů obětí.*[zdroj?]V průběhu korejské války a v dekádě po jejím skončeníKim Ir-sen a jeho skupina zlikvidovali všechny oponenty,zakázali náboženství a kampaní čchŏllima od roku 1958 za-čali decimovat hodnotový systém severokorejského obyva-telstva. V období let 1945−1958 nechal zavraždit, popravitnebo uvěznit všechny významné osobnosti, včetně předsta-vitelů náboženských obcí v zemi a proti všem věřícím zave-dl tvrdé represe. Došlo k nejhoršímu tažení proti křesťanůmve 20. století. Do té doby tvořili křesťané 13 % z celkovéhopočtu obyvatel a Pchjongjang byl kdysi nazýván „JeruzalémVýchodu“. V duchovním vakuu, které nastalo, zavedl mo-nolitický myšlenkový systém Čučche.Roku 1972 byla vydána nová ústava, a Kim Ir-sen usedl donově zřízené funkce prezidenta. Jeho mandát měl pětiletécykly − každých 5 let byl opětovně volen. Po své smrti mubyl přiznán titul věčný prezident a funkce “pozemského”prezidenta byla z ústavy vypuštěna.Svá poslední léta dožíval Kim Ir-sen v atomovém krytu,protože se v době rozpadu komunistického bloku ve střednía východní Evropě obával o svoje postavení. Dnes je jehotělo uloženo v mauzoleu.

60.2 Poznámky[1] V českém prostředí je tato správná transkripce málo zažitá,

převládá varianta „Ir-sen“, což je ruský přepis, zavedený dočeštiny během komunistické éry.

Kapitola 61

Čang Song-tchek

Čang Song-tchek (korejsky장성택, Čang Sŏng-tchäk, 2.února 1946, provincie Kangwon – 12. prosince 2013*[1])byl severokorejský politik, strýc Kima Čong-una, vůdce Se-verní Koreje, a švagr bývalého vůdce Severní Koreje KimaČong-ila, s jehož mladší sestrou Kim Kjong-hui se oženil.Už za vlády Kima Čong-ila byl důležitou postavou severo-korejské vlády a podle některých komentátorů je možné,že v době jeho nemoci byl de fakto vládcem státu. Formál-ně zastával funkci místopředsedy Komise národní obrany.Koncem roku 2013 byl z funkce sesazen, odsouzen za vlas-tizradu a popraven.

61.1 Život

Se svou ženou Kim Kjong-hui se Čang, talentovaný hráčna akordeon, dobrý tanečník a oblíbenec žen, seznámilna Vojenské univerzitě v Pchjongjangu, kde oba studovalipolitickou ekonomii. Kimovi Ir-senovi se ale jejich přátel-ství nelíbilo, Čang byl podle něj jako ženich pro jeho dcerumálo revoluční. Potom šli ale oba studovat do Moskvy apo návratu v roce 1972 si Kim Kjong-hui přesto manžel-ství prosadila. Jejich vztah však později čelil mnoha pro-blémům. Jediná dcera Jang Kum-song (*1977) spáchala vroce 2006 pomocí prášků na spaní sebevraždu, údajně kvů-li tomu, že rodiče bránili její lásce. Kim Kjong-hui údajněčelí problémům s alkoholem a před smrtí svého muže žiliodděleně.*[2]

61.2 Politika

Čang byl považován za tvůrce hospodářské politiky KL-DR a jejího druhého nejmocnějšího muže. Někteří analyti-ci jsou přesvědčeni, že dokonce se svou ženou Kim Kjong-hi po smrti jejího bratra, Kima Čong-ila Severní Korei defacto vládl. Na konci roku 2011 pomáhal Kim Čong-unoviujmout se moci a upevnit ji. Formálně zastával funkci mís-topředsedy Komise národní obrany.*[3]

Čang byl vyjednávačem KLDR na mezinárodních rozho-vorech o severokorejském jaderném programu a vyjednávalčasto s Čínou.*[4] Podle některých zpráv ze Severní Korejebyl Čang Song-Tchek příznivcem reforem v čínském stylua volal po zlepšení zásobování v zemi, kde je problém pře-devším s dostatkem potravin, a otevření trhu při zachovánídiktatury Korejské strany práce. U části vedení vyznávajícípolitiku Songun a považující jakékoliv změny za ohroženísvojí moci tak zřejmě narazil.*[4]

61.3 Očernění, zbavení moci a po-prava

V listopadu 2013 byl ze své funkce ve vedení armády sesa-zen a jeho poradci byli popraveni pro korupci.*[5] V pon-dělí 9. prosince 2013 severokorejská státní tisková agen-tura KCNA oficiálně potvrdila, že byl sesazen, protože si„budoval vlastní mocenskou základnu a byl zkorumpovanýnarkoman a sukničkář”.*[6] Severokorejská televize zve-řejnila záběry z jeho zatčení na nedělním zasedání politby-ra (8. prosince), avšak podle rozhlasové stanice Free NorthKorea (Svobodná Severní Korea), provozované uprchlíky zKLDR, byl už ve čtvrtek 5. prosince 2013 popraven spoluse svými spolupracovníky.*[7] Severokorejské úřady potévydaly 13. prosince 2013 prostřednictvím agentury KCNAzprávu, že byl „zrádce horší než pes“*[4], chystal státnípřevrat, byl zkorumpovaný, narkoman a sukničkář a že 12.prosince byl odsouzen Vojenským soudem za velezradu ktrestu smrti a popraven bezprostředně poté.*[8]*[1] Bez-prostředně potom byl, podobně jako se to dělo ve 30. le-tech v sovětské velké čistce, vymazán ze všech existujícíchfotografií a nahrávek.*[9] Nakonec byla v týž dnech podlejihokorejské agentury Jonhap popravena také celá jeho šir-ší rodina. Cílem je vymazání všech vzpomínek na Čanga vseverokorejské společnosti.*[3]

150

61.4. REFERENCE 151

61.3.1 Příprava

Kim Čong-un podle některých informací z KLDR ve spo-lupráci se svými sourozenci plánoval svržení svého strý-ce Čanga Song-tcheka dlouho a pečlivě. Jeho odstraně-ním byla pověřena nová speciální jednotka Pochodeň slo-žená z Kim Čong-unovy ochranky. V době sesazení jí ve-lel Kim Čong-čul, starší bratr Kim Čong-una. Jeho 26letásestra Kim Jo-jong zase byla jmenována do zásadní funkcev Komisi národní obrany. Moc tak byla pevně a definitiv-ně soustředěna do rukou současné generace kimovské dy-nastie.*[9]

61.3.2 Oficiální zpráva severokorejskýchúřadů k popravě

Oznámení o popravě 12. prosince publikované 13. prosince2013 bylo značně dlouhé, obsahovalo 2 749 slov.*[1] Jehocílem bylo kromě samotného oznámení popravy také jejíobhajoba a zostuzení Čanga. Objevily se v něm hrubé uráž-ky jako „opovrženíhodný lidský odpad Čang, který je horšínež pes.“Obsahuje i značné rétorické chyby.*[9]Mezi hlavní body prohlášení patří*[9]:

• Čang se pokusil pomocí intrik o státní převrat s cílemukořistit nejvyšší moc ve straně a státu

• spáchal trojnásobně prokleté činy proradnosti tím, žezradil hlubokou důvěru a nejvřelejší otcovskou láskustrany a vůdce

• choval se velmi arogantně, když jen neochotně vstal zesvého křesla a vlažně tleskal při zvolení Kima Čong-una náměstkem předsedy Ústřední vojenské komiseKorejské strany práce

• usiloval o kontrolu nad všemi záležitostmi země a kvů-li tomu masivně rozšiřoval počet zaměstnanců svéhooboru a podřazených i dalších orgánů

• byl nerozvážný a nedovolil továrně na dlaždice vTetongkangu vyrobit památník s mozaikou Kima Ir-sena a Kima Čong-ila na jejich počest

• nevyhověl jednomyslné žádosti jednotky korejskýchlidových sil vnitřní bezpečnosti a ti si tak nemohli pa-mátník, do žuly vyrytou kopii dopisu od Kima Čong-una, postavit před své velitelství, ale podle jeho in-strukcí pouze do zastíněného rohu

Dále podle zprávy udržoval nepatřičné vztahy s několikaženami, hodoval v tajných salónech luxusních restaurací akdyž byl na útraty strany v cizině a léčil si své neduhy, utrá-cel cizí měnu v kasinech.*[10]

61.3.3 Poprava

Poprava proběhla podle článku 60 trestního zákoníku,*[11]pravděpodobně střelbou z kulometu nebo protiletadlovoustřelou,*[10] oficiální verze je, že byl zastřelen.*[12] Ob-jevila se také fáma, kterou převzal čínský bulvární deníkvycházející v Hongkongu Wen Wej Pcho z čínské satiric-ké sociální sítě Tencent Weibo.*[12] Podle této fámy bylČang Song-tchek spolu s pěti nejbližšími spolupracovníkysvlečen do naha, hozen do klece a za přihlížení několikastovek vysokých funkcionářů státu až 120ti hlavou smeč-kou zdivočelých psů během hodiny sežrán zaživa.*[10]

61.3.4 Poprava rodiny a spolupracovníků

Krátce po Čangově popravě byla popravena podle jihoko-rejské agentury Jonhap popravena také celá jeho širší rodi-na. Popraveni byli podle těchto informací jeho sestra a je-jí manžel zastávající post velvyslance na Kubě, jejich syn,velvyslanec v Malajsii a všechny děti a vnoučata Čango-vých bratrů. Ušetřeni naopak zůstali někteří členové rodinys Čangem nespřízněni pokrevně. Vrátit se k původní rodi-ně mohla například manželka jeho synovce, velvyslance vMalajsii.*[3]

61.4 Reference[1] Zrádce Čang Song-tchek popraven, severokorejské oficiální

oznámení, překlad do angličtiny, celý text, 13. 12. 2013

[2] V KLDR ve skutečnosti vládne generálka, tetička Kima III.,tyden.cz, 17. 04. 2013

[3] Vůdce KLDR prý dal popravit celou rodinu strýce Čanga,České noviny, 26. 01. 2014

[4] Potvrzeno: KLDR nechala popravit Kimova strýce, Aktuál-ně.cz, 13. 12. 2013

[5] Kimův strýc zbaven funkce v čele armády, jeho poradci po-praveni, Česká televize, 3. 12. 2013

[6] KLDR potvrdila odstranění Kimova strýce, prý to byl nar-koman a sukničkář, Novinky.cz, 9. 12. 2013

[7] Strýc Kim Čong-una byl popraven již minulý týden, tvrdíuprchlíci, Novinky.cz, 10. 12. 2013

[8] Kimův strýc byl popraven. Chystal státní převrat, tvrdíPchjongjang, iDNES.cz, 12. 12. 2013

[9] KLDR: Čang zradil vřelou otcovskou lásku, budiž třikrátproklet!, lidovky.cz, 13. 12. 2013

[10] Kimova strýce zaživa sežrali psi, napsal deník. Odborníci otom pochybují, iDNES.cz, 3. 1. 2014

152 KAPITOLA 61. ČANG SONG-TCHEK

[11] aš, Novinky, ČTK. Nestabilní KLDR? V oblasti rostou popopravě Kimova strýce obavy: Zpráva Severokorejské te-levize o popravě (Video). novinky.cz [online]. 2013-12-13[cit. 2014-01-17]. Dostupné online.

[12] MÁDR, Daniel. Zvěst o sežrání strýce Kim Čong-una je fá-ma. Senzace pochází z blogu. iDNES.cz [online]. 2014-01-06 [cit. 2014-01-07]. Dostupné online.

Kapitola 62

I Sung-man

I Sung-man (v češtině nesprávně přepisován jako Li Syn-man, 26. března 1875, Hwanghe, Korea – 19. července1965, Honolulu, USA) byl první prezident Korejské repub-liky (1948–1960).Absolvoval chlapeckou misionářskou školu vedenoumetodisty, roku 1898 byl uvězněn za podporu Klubunezávislosti, studoval v USA (Univerzita George Washing-tona), kde organizoval odboj proti japonské okupaci –doktorát získal roku 1910 v Princetonu. V roce 1919 bylprezidentem „Prozatímní šanghajské vlády“a exilovouhlavou státu zůstal až do roku 1939.Vůdcem nově vzniklé Jižní Koreje se stal v roce 1948a během svého funkčního období byl konfrontován skorejskou válkou, kterou vyvolal komunistický sever v če-le s Kim Ir-senem. Ve vykonávání svého úřadu měl spíšenacionalistické diktátorské tendence, nejvíce se podobal po-sledním králům dynastie Čoson. V roce 1956 nechal změnitústavu, aby mohl být potřetí zvolen prezidentem.Po studentských nepokojích v roce 1960 byl nucen odejítdo vyhnanství. Bývá mu připisována vražda jednoho z nej-významnějších jihokorejských politiků Kima Ku.*[1]

62.1 Reference[1] J. Janoš, Dokonale utajená Korea, Praha 1997, s. 112.

62.2 Literatura• JANOŠ, J., Dokonale utajená Korea, Praha 1997, s.

109–112. ISBN 80-85983-26-5

Obrázky, zvuky či videa k tématu I Sung-man veWikimedia Commons

153

Kapitola 63

Pak Čong-hui

Pak Čong-hui (30. září 1917 – 26. října 1979) byljihokorejský voják a politik. V letech 1961-1979 byldiktátorem a v letech 1963-1979 oficiálně prezidentem Již-ní Koreje. Moci se chopil roku 1961 vojenským převratem.V roce 1968 se ho pokusila v tzv. útoku na Modrý dům za-vraždit Severní Korea. Svou diktaturu utužil zejména po ro-ce 1971. Roku 1979 byl zavražděn. Během své vlády učiniljihokorejskou ekonomiku jednou z nejsilnějších na světě.Roku 1999 ho časopis Time zařadil mezi 10 nejdůležitěj-ších Asiatů 20. století.Po pádu prvního jihokorejského prezidenta I Sung-mana sezemě zmítala v chaosu. Ekonomika byla ve špatném sta-vu, novému prezidentu ani premiérovi se nedařilo sesta-vit funkční vládu, policie, o niž se I Sung-man opíral, bylademoralizovaná a studentské hnutí, které přinutilo I Sung-mana rezignovat, se stále více revolucionalizovalo. V tétoatmosféře provedl Pak Čong-hui vojenský puč. Základemjeho vlády se stala nově zřízená tajná policie (KCIA), kteráměla pravomoc zatýkat nepřátele vlády a režimu, běžné by-lo i mučení. Na přání americké administrativy Pak nicméněformálně zcivilněl svou vládu a stal se roku 1963 preziden-tem. Původně slíbil, že odejde z funkce roku 1971, ale slibnedodržel, naopak poté režim ještě více oddemokratičtěl:vyhlásil stav ohrožení, rozpustil parlament, zrušil ústavu azesílil cenzuru. Již předtím však ústavně zaručené svobodybyly spíše formálními proklamacemi.Zatímco v počátcích vlády měl Pak ve veřejnosti spíše pod-poru, po roce 1971 ji rychle ztrácel. Nespokojenost vyvr-cholila mohutnými demonstracemi roku 1979, které orga-nizovaly především studenti (tzv. Pu-Ma nepokoje). Na 400lidí bylo zatčeno, nepokoje však neustávaly, demonstran-ti začali útočit na policejní stanice i sídla vládnoucí strany.Během vrcholných nepokojů byl Pak zavražděn šéfem tajnéslužby Kim Čä-gjuem. Ten se hájil vlastenectvím a tím, žePak byl překážkou na cestě k demokracii. Průběh atentátua jeho motivy jsou ovšem dodnes nejasné.Pakův hlavní přínos byl v ekonomické oblasti. Rozho-dl se vybudovat silně exportní a vládou přísně říze-nou ekonomiku. Infrastrukturu financoval především z

japonských investic, s čímž byla spojena normalizacekorejsko-japonských vztahů, která vyvrcholila smlouvou ovzájemných vztazích z roku 1965. To ovšem budilo ne-chuť v korejské veřejnosti, která byla po dlouhé japonskékolonizaci silně protijaponsky naladěná.Pakova zahraniční politika stála, jako u jeho předchůdců, navztazích se Spojenými státy. S tím souviselo o jihokorejskéangažmá ve vietnamské válce, Pak poslal do Vietnamu 320tisíc vojáků.Jeho dcera Pak Kun-hje byla v roce 2012 zvolena prezi-dentkou Jižní Koreje, úřad převzala v únoru 2013.

63.1 Literatura

• Clifford, Mark L. (1993). Troubled Tiger: Busi-nessmen, Bureaucrats and Generals in South Ko-rea. Armonk, New York: M.E. Sharpe. ISBN 978-0765601414.

• Kim, Byung-kook and Ezra F. Vogel, ed. (2011).The Park Chung Hee Era: The Transformation ofSouth Korea. Harvard University Press. ISBN 978-0674058200.

• Kim, Hyung-A (2003). Korea's Development UnderPark Chung Hee. Routledge. ISBN 978-0415323291.

• Kim, Hyung-A and Clark W. Sorensen, ed. (2011).Reassessing the Park Chung Hee Era, 1961-1979. Cen-ter for Korea Studies, University of Washington. ISBN978-0295991405.

• Lee, Byeong-cheon (2005). Developmental Dictator-ship and The Park Chung-Hee Era: The Shaping ofMo-dernity in the Republic of Korea. Paramus, New Jersey:Homa & Sekey Books. ISBN 978-1931907354.

154

63.2. EXTERNÍ ODKAZY 155

63.2 Externí odkazy• Heslo v Encyklopedii Britannica

156 KAPITOLA 63. PAK ČONG-HUI

63.3 Zdroje textu a obrázků, přispěvatelé a licence

63.3.1 Text• Korejská válka Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Korejsk%C3%A1%20v%C3%A1lka?oldid=12127164 Přispěvatelé: Ludek, Avitek, Beren,

Li-sung, Jirka O., Aktron, YurikBot, Tlusťa, Zagothal, Pazuzu, Petr C., Rottweiler, Chmee2, Jowe, Mercy, Harold, Dinybot, JAnDbot, TimiBot,Strepon, Escarbot, PastoriBot, Thijs!bot, BobM, BilboqCyborg, Koky, Mity, SinBot, Gran, Silesianus, Elm, VolkovBot, Pegeucko, TXiKiBoT,Jvs, Idioma-bot, MiroslavJosef, BotMultichill, Louperibot, SieBot, AlleborgoBot, Jenda H., PipepBot, Jan Jansson, Alexbot, DeeMusil, Bod-hisattvaBot, George Stobbart, Tatarchan, Jj14, Kacir, Martin Kotačka, ArthurBot, MelancholieBot, Phobulos, Bedivere, SpBot, Peti610bot,Luckas-bot, Kendrikdirksen, Tomas62, Chupito, Vojtěch Veselý, Tchoř, Pavel Jindřich jr., Fredy.00, JagRoBot, Xqbot, Atilla, Rubinbot, Alma-bot, RibotBOT, ButkoBot, TobeBot, TheAnkopinko15, Martesing, ZéroBot, Son.vungoc4, WikitanvirBot, ChuispastonBot, Kahless, Hon-3s-T,MerlIwBot, WikiHannibal, Clearka, Raksagadam, G3robot, RomanM82, Addbot, Norik, Kohelet2, L.Safranek a Anonymové: 50

• Severní Korea Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Severn%C3%AD%20Korea?oldid=12148440 Přispěvatelé: Pastorius, -jkb-, Ludek, Mira-ceti, Beren, Honza Záruba, Jirka O., Lubos, Kirk, Milhaus, Aktron, PaD,茶, Jklamo, Zirland, Che, Bota47, Mirek256, Chobot, Hypertornado,YurikBot, Nolanus, Tlusťa, Karel KLOUDA, Zagothal, Pazuzu, Petr C., ZajDee, Timichal, Porthos, Rottweiler, FlaBot, JanSuchy, Petr Ma-tas, Gsh, Faigl.ladislav, Semenáč, Mercy, Harold, Horst, Nadkachna, Dinybot, Zemanek.ml, JAnDbot, Escarbot, PastoriBot, Mostly Harmless,Thijs!bot, Chrupoš, Johann, CommonsDelinker, F.man, Ramadana, A0, Rei-bot, Ladin, Elm, VolkovBot, Honza chodec, Gumruch, TXiKi-BoT, Sevela.p, Synthebot, Mozzan, YonaBot, Dr. Králík, MiroslavJosef, BotMultichill, Louperibot, SieBot, Ioannes Pragensis, AlleborgoBot,Jenda H., PipepBot, Fousliez, DragonBot, LA2-bot, Filo, Zákupák, Otto, Libor Pacovský, Alexbot, BodhisattvaBot, Kozuch, Tatarchan, Jj14,SilvonenBot, Kacir, Martin Kotačka, BumlaBot, ArthurBot, MelancholieBot, Varan, Márton CZ-HU, WikiDreamer Bot, SpBot, Železnice,HerculeBot, J.delanoy, Loupeznik, Luckas-bot, MystBot, Podvečerníček, Jana Lánová, LaaknorBot, Ptbotgourou, Sumivec, Zix, Valentim,Tchoř, Thomas999, Fredy.00, Gumok, Lama alpaka, CarsracBot, JagRoBot, TchoŘoBot, El Barto, Authority, Xqbot, Hellooo, Popelin, Al-mabot, RibotBOT, MastiBot, Miďonek, STS Chvojkovice-Brod, MauritsBot, Palu, Kohelet, TobeBot, BenzolBot, Triquelito, KamikazeBot,Robert-Antonio, Romanzazvorka, Hejhulák, Draffix, EmausBot, ZéroBot, JOtt, PiRSquared17, Vojta Obluk, Ebrambot, Avolt, WikitanvirBot,Mjbmrbot, ChuispastonBot, FoxBot, Hon-3s-T, Matěj Suchánek, AvicBot, Ostrava city, Kerapa, Vzdalujicisekroky, HiW-Bot, WikiHannibal,Vachovec1, Marquas, Hansek141, Sourguy3668, Rotlink, MatSuBot, Addbot, Radim Hasalík - osobní profil, Jan Kovář BK, HypoBOT, Lidomila Anonymové: 83

• Korejská strana práce Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Korejsk%C3%A1%20strana%20pr%C3%A1ce?oldid=10668895 Přispěvatelé:Dqd, Faigl.ladislav, Silesianus, Jarda 75, Jenda H., PixelBot, Alexbot, NIGKDO, ArthurBot, Luckas-bot, TheAnkopinko15, EmausBot, Zé-roBot, WikitanvirBot, Hon-3s-T, CocuBot, DaAv37, Addbot a Anonymové: 2

• Demilitarizované pásmo Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Demilitarizovan%C3%A9%20p%C3%A1smo?oldid=10239505 Přispěvatelé: Ci-nik, Zagothal, Porthos, JAnDbot, PastoriBot, Elm, SieBot, Jenda H., Dr. Killer, Fousliez, DeeMusil, Jj14, ArthurBot, Luckas-bot, Tomas62,Ginosbot, Tchoř, Xqbot, SassoBot, KamikazeBot, EmausBot, WikitanvirBot, ChuispastonBot, Addbot a Anonymové: 3

• Jižní Korea Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%BEn%C3%AD%20Korea?oldid=12023607 Přispěvatelé: Pastorius, Poko, Cinik, Hon-za Záruba, Miaow Miaow, Jirka O., Lubos, Milhaus, Mistvan, 茶, Hustan, Zirland, Che, Bota47, Irwing, Chobot, YurikBot, Birda, Jirkathor,Tlusťa, Tsca.bot, Kf, Rybioko, JAn Dudík, Karel KLOUDA, Zagothal, Joker Island, Pazuzu, Mircea, Porthos, Danny B., Rottweiler, Chmee2,Faigl.ladislav, Krvesaj, Harold, Horst, Dinybot, Japo, JAnDbot, TimiBot, LenočkaLugosi, Escarbot, PastoriBot, Thijs!bot, BobM, Chrupoš,BilboqCyborg, CommonsDelinker, Ramadana, Rei-bot, Silesianus, OdderBot, Elm, VolkovBot, TXiKiBoT, Sevela.p, Askael, Idioma-bot, Syn-thebot, Mozzan, MiroslavJosef, BotMultichill, SieBot, Jakudo, AlleborgoBot, Jenda H., PipepBot, Koroner, Zkopce, LA2-bot, Faskal, Alexbot,DeeMusil, BodhisattvaBot, Darkicebot, Jj14, SilvonenBot, Hanycta, Kacir, ArthurBot, Kolomaznik, MelancholieBot, Jiekeren, Maoman, Že-leznice, Loupeznik, Luckas-bot, MystBot, Moeng, Ksiom, LaaknorBot, Ptbotgourou, Valentim, Fredy.00, Lama alpaka, CarsracBot, JagRoBot,TchoŘoBot, Citizen of Holice, Xqbot, SassoBot, RibotBOT, Petrbla, MastiBot, MauritsBot, Palu, Kohelet, TobeBot, Dinamik-bot, Hejhulák,EmausBot, JackieBot, Idh0854, Ebrambot, WikitanvirBot, Mjbmrbot, ChuispastonBot, Matěj Suchánek, MerlIwBot, AvicBot, Liamdavies, JY-Bot, MahdiBot, Gerakibot, Dag13, MatSuBot, Eric abiog, Addbot, ThecentreCZ, Kratinacek, HypoBOT, Lidomil a Anonymové: 43

• Čučche Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cu%C4%8Dche?oldid=11658246 Přispěvatelé: Karakal, Dqd, Pazuzu, Petr Matas, Fai-gl.ladislav, Horst, Dinybot, JAnDbot, PastoriBot, Mostly Harmless, Reaperman, Bot-Schafter, Ladin, VolkovBot, TXiKiBoT, Dr. Králík, Bot-Multichill, SieBot, AlleborgoBot, Jenda H., DragonBot, DeeMusil, Darkicebot, SlfiBot, ArthurBot, MSL, Luckas-bot, Tomas62, Nallimbot,Xqbot, DSisyphBot, TobeBot, BenzolBot, TjBot, EmausBot, WikitanvirBot, ChuispastonBot, Hon-3s-T, JYBot, Portoi85, Rotlink, Addbot aAnonymové: 9

• Severokorejský jaderný program Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Severokorejsk%C3%BD%20jadern%C3%BD%20program?oldid=12063606 Přispěvatelé: Vrba, Honza Záruba, Li-sung, Aktron, Bota47, Nolanus, JAn Dudík, Porthos, Rottweiler, Dezidor, Jedudedek, Dinybot,JAnDbot, PastoriBot, Thijs!bot, Linn, BobM, Johann, F.man, Elm, Podzemnik, VolkovBot, Jvs, Louperibot, SieBot, AlleborgoBot, R2d2, JendaH., Bab dz, DeeMusil, Jj14, Kacir, Jann, ArthurBot, Lenilele, Železnice, Luckas-bot, Podvečerníček, Mecidlo, Vojtěch Veselý, Tchoř, Homo-bot, TchoŘoBot, Xqbot, RedBot, Palu, Opas, Dinamik-bot, KamikazeBot, Utar, EmausBot, Vachovec1, Jaroslav Ondráš, G3robot, RomanM82,Addbot, Agion a Anonymové: 21

• United States Geological Survey Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/United%20States%20Geological%20Survey?oldid=11839013 Přispěva-telé: Horst, JAnDbot, Thijs!bot, Aibot, TXiKiBoT, SilvonenBot, ArthurBot, Luckas-bot, Amirobot, LaaknorBot, TchoŘoBot, Xqbot, Lucien-BOT, MastiBot, EmausBot, WikitanvirBot, Mjbmrbot, MerlIwBot a Addbot

• Smlouva o nešíření jaderných zbraní Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Smlouva%20o%20ne%C5%A1%C3%AD%C5%99en%C3%AD%20jadern%C3%BDch%20zbran%C3%AD?oldid=11709106 Přispěvatelé: Cinik, Nolanus, Ben Skála, Faigl.ladislav, Mercy, JAnDbot, Thijs!bot,BobM, Elm, TXiKiBoT, SieBot, Jenda H., Genius920308, Otto, Alexbot, ArthurBot, MelancholieBot, Luckas-bot, JagRoBot, Xqbot, Rubinbot,RedBot, Reaperbot, ButkoBot, TobeBot, DixonDBot, EmausBot, WikitanvirBot, FoxBot, MerlIwBot, AvicBot, MatSuBot, Addbot, Human. aAnonymové: 2

• Korejský poloostrov Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Korejsk%C3%BD%20poloostrov?oldid=10392375 Přispěvatelé: JAnDbot, Silesianus,Jenda H., Loupeznik, Xqbot, MerlIwBot, Addbot a Anonymové: 2

63.3. ZDROJE TEXTU A OBRÁZKŮ, PŘISPĚVATELÉ A LICENCE 157

• Žluté moře Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDlut%C3%A9%20mo%C5%99e?oldid=11429423 Přispěvatelé: Zeman, Bota47, Pa-zuzu, Mircea, Porthos, Dinybot, JAnDbot, Escarbot, Thijs!bot, Rei-bot, Silesianus, VolkovBot, Tango, TXiKiBoT, YonaBot, BotMultichill,SieBot, BodhisattvaBot, NIGKDO, Jann, ArthurBot, WikiDreamer Bot, Luckas-bot, Amirobot, Xqbot, Rubinbot, Hadonos, GhalyBot, Kohelet,TobeBot, Dinamik-bot, KamikazeBot, TjBot, EmausBot, ZéroBot, WikitanvirBot, MerlIwBot, SantoshBot, Addbot a Anonymové: 1

• Korejský průliv Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Korejsk%C3%BD%20pr%C5%AFliv?oldid=10832938 Přispěvatelé: JAnDbot a Tchoř• Japonské moře Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Japonsk%C3%A9%20mo%C5%99e?oldid=12052448 Přispěvatelé: Zeman, Bota47, Yuri-

kBot, Jirkathor, Pazuzu, Mircea, Porthos, Dinybot, JAnDbot, Escarbot, Thijs!bot, Huzzlet the bot, Rei-bot, Silesianus, VolkovBot, Kusurija,Tango, TXiKiBoT, Idioma-bot, YonaBot, Dr. Králík, BotMultichill, SieBot, DragonBot, SilvonenBot, ArthurBot, WikiDreamer Bot, Luckas-bot, MystBot, Shlomo, Xqbot, Hadonos, RibotBOT, Reaperbot, MondalorBot, Phoenix7777, DixonDBot, KamikazeBot, EmausBot, ZéroBot,WikitanvirBot, FoxBot, G3robot, Addbot a Anonymové: 7

• Dějiny Jižní Koreje Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny%20Ji%C5%BEn%C3%AD%20Koreje?oldid=11854148 Přispěvate-lé: PastoriBot a Kohelet

• Tři království Koreje Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99i%20kr%C3%A1lovstv%C3%AD%20Koreje?oldid=11140961 Přispě-vatelé: Pastorius, Robbot, Beren, Miaow Miaow, Adrian, Zirland, Reo On, Bota47, YurikBot, Tsca.bot, Pazuzu, FlaBot, Dinybot, JAnDbot,Thijs!bot, TXiKiBoT, YonaBot, SieBot, Ioannes Pragensis, Jenda H., LA2-bot, SilvonenBot, ArthurBot, Luckas-bot, Amirobot, Xqbot, Ri-botBOT, MastiBot, MauritsBot, Kohelet, Gzhao, Evawen, EmausBot, Idh0854, Bulwersator, ChuispastonBot, MerlIwBot, KLBot2, Addbot aAnonymové: 4

• Silla Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Silla?oldid=10067788 Přispěvatelé: G3ron1mo, Kohelet a Martin Davídek• Sjednocená Silla Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sjednocen%C3%A1%20Silla?oldid=10036827 Přispěvatelé: Beren, OnovyBOT, Mistvan,

Pazuzu, Dinybot, JAnDbot, TXiKiBoT, Jenda H., LA2-bot, ArthurBot, MelancholieBot, Kohelet, Gzhao, EmausBot, ZéroBot, Addbot a Ano-nymové: 3

• Parhe Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Parhe?oldid=10234478 Přispěvatelé: Kohelet, JackieBot, MerlIwBot a KLBot2• Dynastie Čoson Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie%20%C4%8Coson?oldid=11755313 Přispěvatelé: Jirka O., JAnDbot, PastoriBot,

CommonsDelinker, Silesianus, VolkovBot, SieBot, Jenda H., NIGKDO, ArthurBot, Kolomaznik, Dominus Moravian, Jiekeren, Luckas-bot,MystBot, LaaknorBot, Nallimbot, TchoŘoBot, Xqbot, LucienBOT, DSisyphBot, Kohelet, Triquelito, EmausBot, ZéroBot, WikitanvirBot, Chu-ispastonBot, MerlIwBot, Lawinc82, Minsbot, Addbot a Anonymové: 3

• Korejské císařství Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Korejsk%C3%A9%20c%C3%ADsa%C5%99stv%C3%AD?oldid=9994510 Přispěva-telé: Beren, JAnDbot, BobM, Silesianus, VolkovBot, SieBot, Jenda H., Feťour, Kolomaznik, Dominus Moravian, Luckas-bot, Kendrikdirksen,Ksiom, Xqbot, MastiBot, Reaperbot, DSisyphBot, TobeBot, Dinamik-bot, ZéroBot, ChuispastonBot, MerlIwBot, Addbot a Anonymové: 5

• Japonská okupace Koreje Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Japonsk%C3%A1%20okupace%20Koreje?oldid=10285612 Přispěvatelé: Pas-toriBot, Kohelet a Anonymové: 1

• Čin (stát) Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cin%20(st%C3%A1t)?oldid=11768657 Přispěvatelé: Kohelet a M97uzivatel• Dějiny Severní Koreje Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny%20Severn%C3%AD%20Koreje?oldid=12021142 Přispěvatelé:

Ludek, Beren, Honza Záruba, Aktron, Mirek256, Pazuzu, Rottweiler, Mercy, Dinybot, JAnDbot, PastoriBot, Okino, Thijs!bot, CommonsDelin-ker, F.man, A0, Sokoljan, TXiKiBoT, Sevela.p, Radulinek, Louperibot, SieBot, Franz-Vader, Jenda H., Alexbot, Tatarchan, Kacir, Luckas-bot,MystBot, Rubinbot, SassoBot, LucienBOT, RibotBOT, Herigona, Kohelet, Dinamik-bot, EmausBot, MerlIwBot, YFdyh-bot, Addbot, Vlout,Kohelet2, Lidomil a Anonymové: 10

• Dějiny Koreje Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny%20Koreje?oldid=11801550 Přispěvatelé: JAnDbot, PastoriBot, Jj14, To-mas62, Xqbot, Kohelet, Rotlink, G3robot a Jan Kovář BK

• Povstání na Čedžu Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Povst%C3%A1n%C3%AD%20na%20%C4%8Ced%C5%BEu?oldid=11854358 Při-spěvatelé: Horst, PastoriBot a Kohelet

• Útok naModrý dům Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Atok%20na%20Modr%C3%BD%20d%C5%AFm?oldid=11803293 Přispě-vatelé: PastoriBot, Dr. Králík, Jenda H., Kohelet a Anonymové: 1

• Ro Tche-u Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ro%20Tche-u?oldid=11803176 Přispěvatelé: Jirka O., PastoriBot, Andrzej, Kohelet, EmausBot,ZéroBot, VHS a Addbot

• Kim Te-džung Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kim%20Te-d%C5%BEung?oldid=11714037 Přispěvatelé: Jirka O., Jowe, Harold, JAnD-bot, PastoriBot, Reaperman, Kixx, Andrzej, TXiKiBoT, SieBot, Jenda H., Bab dz, Zákupák, Jj14, Kacir, ArthurBot, MelancholieBot, AdamZábranský, Loupeznik, Luckas-bot, Xqbot, Martinus, RedBot, Kohelet, TobeBot, TheAnkopinko15, DixonDBot, Marek Koudelka, EmausBot,Avolt, WikitanvirBot, ChuispastonBot, MerlIwBot, SantoshBot, Jecko700, Addbot, TeHu a Anonymové: 1

• Asijská finanční krize Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Asijsk%C3%A1%20finan%C4%8Dn%C3%AD%20krize?oldid=11974313 Přispě-vatelé: Kohelet

• Asijští tygři Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Asij%C5%A1t%C3%AD%20tyg%C5%99i?oldid=11894220 Přispěvatelé: Milhaus, Tlusťa,JAn Dudík, JAnDbot, PastoriBot, Dingoa, Vakomyšák, Elm, VolkovBot, TXiKiBoT, Sevela.p, MiroslavJosef, BotMultichill, SieBot, Jenda H.,PixelBot, ArthurBot, Luckas-bot, LaaknorBot, Tchoř, Xqbot, D'ohBot, Kohelet, TobeBot, Dinamik-bot, KamikazeBot, EmausBot, Chuispas-tonBot, Hon-3s-T, Matěj Suchánek, Marquas, Makecat-bot, Addbot a Anonymové: 16

• Čedžu (ostrov) Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ced%C5%BEu%20(ostrov)?oldid=12051226 Přispěvatelé: JAn Dudík, Mircea,JAnDbot, BobM, VolkovBot, TXiKiBoT, Jvs, Jenda H., Alexbot, Jj14, ArthurBot, MelancholieBot, Pekokh, Maoman, Luckas-bot, Xqbot,SassoBot, RedBot, Kohelet, Filoman, EmausBot, ZéroBot, JackieBot, WikitanvirBot, ChuispastonBot, Pelát a Addbot

• Náboženství v Jižní Koreji Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1bo%C5%BEenstv%C3%AD%20v%20Ji%C5%BEn%C3%AD%20Koreji?oldid=11589449 Přispěvatelé: Cinik, Pazuzu, Horst, JAnDbot, A0, Jakudo, Jenda H., NIGKDO, Luckas-bot, Thomas999, JagRoBot,Kohelet, ZéroBot, WikitanvirBot a Addbot

158 KAPITOLA 63. PAK ČONG-HUI

• Soul Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soul?oldid=12068400 Přispěvatelé: Vrba, Zirland, Bota47, Mirek256, YurikBot, Jirkathor, MilanKeršláger, RobotJcb, Sebesta, Juandev, Pazuzu, Mircea, Porthos, Rottweiler, Chmee2, Dezidor, Faigl.ladislav, Horst, JAnDbot, TimiBot, Escar-bot, PastoriBot, TuvicBot, Thijs!bot, Red cz, CommonsDelinker, Rei-bot, Aibot, VolkovBot, LV-426, TXiKiBoT, Jvs, Idioma-bot, Synthebot,MiroslavJosef, Louperibot, SieBot, AlleborgoBot, Jenda H., PipepBot, Urbanski, DragonBot, Filo, Zákupák, Alexbot, Darkicebot, Jj14, Silvo-nenBot, Kacir, ArthurBot, MelancholieBot, WikiDreamer Bot, FiriBot, Luckas-bot, Honza.c, Amirobot, Nallimbot, Lama alpaka, TchoŘoBot,Xqbot, GhalyBot, RibotBOT, Reaperbot, Kohelet, TobeBot, KamikazeBot, TjBot, Marturius, EmausBot, Start123, WikitanvirBot, Chuispas-tonBot, FoxBot, MerlIwBot, Raksagadam, G3robot, Lukáš Uhlíř, Addbot, Vincek010, Agion, Vietos2014 a Anonymové: 5

• Sedžong (město) Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sed%C5%BEong%20(m%C4%9Bsto)?oldid=12051994 Přispěvatelé: Mircea, PastoriBot,CommonsDelinker, SmeeTheWidgeon a Kohelet

• Pusan Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pusan?oldid=12056850 Přispěvatelé: Jirka O., Chobot, Tlusťa, Mircea, Porthos, Mercy, JAnDbot,PastoriBot, CommonsDelinker, VolkovBot, Hidalgo944, TXiKiBoT, Sevela.p, Tzar, Idioma-bot, Dr. Králík, SieBot, Jenda H., DragonBot, Zá-kupák, Alexbot, BOTarate, Jj14, MelancholieBot, Alecs.bot, Andersbot, Luckas-bot, Ptbotgourou, Tchoř, Lama alpaka, JagRoBot, TchoŘoBot,Xqbot, SassoBot, RibotBOT, Egmontbot, Reaperbot, Kohelet, EmausBot, JackieBot, ChuispastonBot, Touuu, G3robot, Addbot a Anonymové:2

• Československá vojenská mise v Koreji (1950–1953) Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A1%20vojensk%C3%A1%20mise%20v%20Koreji%20(1950%E2%80%931953)?oldid=12097128 Přispěvatelé: Pasky, Vrba, Postrach, Blahma, Beren, Cinik,Wiki-vr, Li-sung, PaD, Nolanus, Tlusťa, Joker Island, Mircea, ŠJů, Porthos, Rosta, KláraK, Dinybot, JAnDbot, PastoriBot, BobM, Hal, Sin-Bot, Elm, Mozzan, Mr. Richard Bolla, Jenda H., Lovelygirl, Tatarchan, Jj14, Bedivere, Tomas62, TchoŘoBot, Ian sedmik junior, Ivannah aAnonymové: 5

• Dwight D. Eisenhower Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dwight%20D.%20Eisenhower?oldid=12125155 Přispěvatelé: Postrach, Cinik, Ak-tron, Bota47, YurikBot, Ben Skála, Sebesta, Porthos, Rottweiler, Jowe, Faigl.ladislav, Krvesaj, Dinybot, Japo, JAnDbot, Strepon, Escarbot,PastoriBot, W o o d y, Okino, Thijs!bot, BobM, Reaperman, Oldsoft, A0, Ervinpospisil, Rei-bot, SinBot, Jx, Kixx, Silesianus, OdderBot,VolkovBot, Petr Kyborg, Hidalgo944, Andrzej, TXiKiBoT, Sevela.p, Jvs, Lasy, YonaBot, Filip Albert, MiroslavJosef, BotMultichill, SieBot,Trachemys, AlleborgoBot, Zdenek69, Jenda H., PipepBot, TonyZ, Alexandr F. Csécs-Průša, Alexbot, Purbo T, Fox Mulder, Jj14, SilvonenBot,Kacir, Jann, David Kennedy, ArthurBot, MelancholieBot, Dominus Moravian, VoxPoPaPuLi, WikiDreamer Bot, Adam Zábranský, Luckas-bot,Podvečerníček, Jana Lánová, LaaknorBot, Nallimbot, Fredy.00, Kmenicka, CarsracBot, JagRoBot, Xqbot, DaBlerBot, Zet, Palu, Taavetti, To-beBot, TheAnkopinko15, KamikazeBot, EmausBot, JSmi, ZéroBot, JackieBot, WikitanvirBot, Zoner60, CocuBot, AvicBot, Martin Davídek,Ivannah, Zdeněk Dejmek, Addbot, Norik a Anonymové: 32

• Harry S. Truman Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Harry%20S.%20Truman?oldid=12137188 Přispěvatelé: Robbot, Ludek, Cinik, Lubos,Jklamo, Zirland, Adam Hauner, Bota47, YurikBot, Grw, Tsca.bot, Zagothal, Power, Porthos, Rottweiler, Faigl.ladislav, Krvesaj, Harold, Hor-st, Dinybot, Japo, JAnDbot, TimiBot, Escarbot, FBI, PastoriBot, TuvicBot, Thijs!bot, BobM, Alfons, Reaperman, VitVit, CommonsDelinker,Ervinpospisil, Rei-bot, SinBot, Silesianus, VolkovBot, Hidalgo944, TXiKiBoT, Sevela.p, Zik, Idioma-bot, YonaBot, Mr. Richard Bolla, Mi-roslavJosef, Louperibot, SieBot, Trachemys, AlleborgoBot, Jenda H., Alexandr F. Csécs-Průša, Alexbot, BodhisattvaBot, Darkicebot, Jj14,Kacir, David Kennedy, ArthurBot, MelancholieBot, Dominus Moravian, WikiDreamer Bot, Adam Zábranský, Čočkin, Luckas-bot, Jana Láno-vá, LaaknorBot, Ptbotgourou, Nallimbot, Tchoř, TchoŘoBot, Xqbot, Hadonos, RibotBOT, MastiBot, DSisyphBot, TobeBot, TheAnkopinko15,Horstfuchs, Draffix, EmausBot, ZéroBot, JackieBot, WikitanvirBot, Mjbmrbot, Matěj Suchánek, Gumruchobot, MerlIwBot, Arek, Martin Da-vídek, Gerakibot, G3robot, Addbot a Anonymové: 24

• Čínská lidová osvobozenecká armáda Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8C%C3%ADnsk%C3%A1%20lidov%C3%A1%20osvobozeneck%C3%A1%20arm%C3%A1da?oldid=11461477 Přispěvatelé: Nadkachna, JAnDbot, PastoriBot, Dr. Králík, Jenda H.,SilvonenBot, Alecs.bot, Luckas-bot, Ptbotgourou, Sweater, Xqbot, RibotBOT, EmausBot, JackieBot, FoxBot, MerlIwBot, Addbot, L.Safraneka Anonymové: 2

• Pchjongjang Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pchjongjang?oldid=11737557 Přispěvatelé: Li-sung, Aktron, Zirland, Bota47, YurikBot, Jir-kathor, Tlusťa, Tsca.bot, Karel KLOUDA, Pazuzu, Porthos, Faigl.ladislav, Harold, Horst, Dinybot, JAnDbot, Escarbot, PastoriBot, Thijs!bot,Murúg, Rei-bot, SinBot, OdderBot, Aibot, VolkovBot, LV-426, TXiKiBoT, Idioma-bot, YonaBot, MiroslavJosef, Louperibot, SieBot, Allebor-goBot, PipepBot, LA2-bot, Jiří Janíček, BodhisattvaBot, BOTarate, Tatarchan, SilvonenBot, SlfiBot, ArthurBot, MelancholieBot, Andersbot,Luckas-bot, MystBot, Amirobot, Nallimbot, Tchoř, Thomas999, Lama alpaka, TchoŘoBot, Xqbot, RibotBOT, Reaperbot, Kohelet, Kamika-zeBot, TjBot, EmausBot, ZéroBot, WikitanvirBot, ChuispastonBot, MerlIwBot, AvicBot, Rozmir, Rotlink, G3robot, Addbot a Anonymové:5

• Vylodění v Inčchonu Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vylod%C4%9Bn%C3%AD%20v%20In%C4%8Dchonu?oldid=10773127 Přispěva-telé: Vrba, Mirek256, Porthos, Chmee2, Mercy, JAnDbot, PastoriBot, Thijs!bot, BobM, VolkovBot, Louperibot, AlleborgoBot, Jenda H., Jj14,Kacir, ArthurBot, MelancholieBot, Mydlinka, Bedivere, Luckas-bot, Kendrikdirksen, MystBot, Pavel Jindřich jr., Rubinbot, Kohelet, Wikielwi-kingo, EmausBot, MerlIwBot a Addbot

• Bitva o Pusanský perimetr Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva%20o%20Pusansk%C3%BD%20perimetr?oldid=11439202 Přispěvatelé:Cinik, Frettie, Porthos, Chmee2, Horst, JAnDbot, PastoriBot, BobM, Dingoa, VolkovBot, Jenda H., Jagro, Zákupák, PixelBot, Jj14, Kacir, DavidKennedy, ArthurBot, Bedivere, Adam Zábranský, Luckas-bot, Kendrikdirksen, G3ron1mo, Tchoř, Hellooo, Kohelet, Dinamik-bot, Mav1971,EmausBot, Jaroslav Ondráš, G3robot, Addbot a Anonymové: 8

• Douglas MacArthur Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Douglas%20MacArthur?oldid=11999723 Přispěvatelé: Postrach, Aktron, Pete, Fret-tie, Nádvorník, Porthos, Rottweiler, Horst, Dinybot, JAnDbot, Escarbot, Thijs!bot, Silesianus, Nikos, Aibot, Petr Kyborg, Andrzej, TXiKiBoT,Lasy, Mozzan, YonaBot, MiroslavJosef, SieBot, AlleborgoBot, Jenda H., Quar, Jann, ArthurBot, MelancholieBot, Luckas-bot, Tomas62, JanaLánová, Nallimbot, Hartasek, Xqbot, RibotBOT, Jureff, MastiBot, Palu, Toma646, TobeBot, EmausBot, ZéroBot, WikitanvirBot, Chuispaston-Bot, Martin Davídek, Murphy Cz, Vajs, HistoryGroup, RomanM82, Addbot a Anonymové: 12

• Korejské demilitarizované pásmo Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Korejsk%C3%A9%20demilitarizovan%C3%A9%20p%C3%A1smo?oldid=11642202 Přispěvatelé: JAnDbot, VolkovBot, Idioma-bot, Dr. Králík, SieBot, Jenda H., DeeMusil, Luckas-bot, Tomas62, Xqbot, Sasso-Bot, RibotBOT, EmausBot, JackieBot, Hansek141, YFdyh-bot a Addbot

63.3. ZDROJE TEXTU A OBRÁZKŮ, PŘISPĚVATELÉ A LICENCE 159

• Čínská republika Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8C%C3%ADnsk%C3%A1%20republika?oldid=12141202 Přispěvatelé: Pasto-rius, Robbot, Zeman, Mojza, Avitek, Miaow Miaow, Li-sung, Kirk, Jklamo, Zirland, Adam Hauner, Vargenau, Premil, Alaiche, Nolanus, JAnDudík, Zagothal, Petr C., Mircea, Kamalanand, Milda, Porthos, Ozzy, Dezidor, Mercy, Ragimiri, Harold, Dinybot, JAnDbot, Escarbot, Pas-toriBot, Huzzlet the bot, Ladin, VolkovBot, TXiKiBoT, Tosek, Synthebot, SieBot, AlleborgoBot, Netris, Jenda H., Calid, LA2-bot, Kuvaly,Tatarchan, Jj14, Jann, BumlaBot, ArthurBot, MelancholieBot, HerculeBot, MystBot, Podvečerníček, G3ron1mo, Moeng, Nallimbot, Tchoř,CarsracBot, TchoŘoBot, Xqbot, Alendelay, LucienBOT, RibotBOT, Viplux, MastiBot, Oashi, Kohelet, Mirek008, KamikazeBot, Hejhulák,Yankyo, Ing. Garin, EmausBot, ZéroBot, WikitanvirBot, Mjbmrbot, ChuispastonBot, M97uzivatel, FoxBot, Matěj Suchánek, MerlIwBot, Out-back the koala, AvicBot, HiW-Bot, JYBot, Gerakibot, Dag13, Addbot, Jan Kovář BK, HypoBOT a Anonymové: 35

• Kuomintang Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kuomintang?oldid=12047715 Přispěvatelé: Ludek, Miaow Miaow, Zirland, Petr C., Porthos,JAnDbot, Escarbot, Výsměch, Thijs!bot, Rei-bot, SinBot, VolkovBot, TXiKiBoT, Louperibot, SieBot, AlleborgoBot, Jenda H., Alexbot, Darki-cebot, ArthurBot, MelancholieBot, WikiDreamer Bot, Alecs.bot, Andersbot, Luckas-bot, LaaknorBot, Xqbot, Alendelay, RedBot, DixonDBot,KamikazeBot, TjBot, Marek Koudelka, EmausBot, Dwoitta, WikitanvirBot, MerlIwBot, Addbot a Anonymové: 6

• Japonské císařství Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Japonsk%C3%A9%20c%C3%ADsa%C5%99stv%C3%AD?oldid=11439835 Přispě-vatelé: Radek Linner, Tlusťa, Ozzy, JAnDbot, PastoriBot, Thijs!bot, BobM, VolkovBot, Ioannes Pragensis, Jenda H., Jj14, ArthurBot, Kolo-maznik, Luckas-bot, Jana Lánová, JagRoBot, TchoŘoBot, TjBot, Mattesák, Fuzzy Fibonacci, EmausBot, CACEMOKOLOKO, WikitanvirBot,ChuispastonBot, MerlIwBot, Tomidak, Minsbot, Vachovec1, DarafshBot, Makecat-bot, Addbot, Norik a Anonymové: 2

• Čínská lidová republika Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8C%C3%ADnsk%C3%A1%20lidov%C3%A1%20republika?oldid=12142178 Přispěvatelé: Pastorius, Zeman, Radouch, Miraceti, Vrba, Beren, Macronyx, Radek Linner, Miaow Miaow, Wiki-vr, Li-sung, Kirk,Snek01, Aktron, PaD, Sioux7, Zirland, Adam Hauner, Bota47, Alaiche, Tlusťa, JAn Dudík, Ben Skála, Sebesta, MMN, Zagothal, Joker Island,Pazuzu, Petr C., Mircea, ŠJů, Nádvorník, Milda, Timichal, Porthos, Danny B., Ozzy, Rottweiler, Chmee2, Jowe, Dezidor, Faigl.ladislav, Mercy,Ragimiri, Harold, Džochy, Dinybot, JAnDbot, TimiBot, Escarbot, PastoriBot, Mince, Okino, Thijs!bot, Adam Zivner, PanHul, Novis-M, Din-goa, Reaperman, CommonsDelinker, Ramadana, SinBot, ZK001, Packa, Podzemnik, VolkovBot, Kusurija, Hidalgo944, Andrzej, TXiKiBoT,Ondřej Ficker, Andelicek.andy, Idioma-bot, Tosek, Synthebot, Mozzan, Dr. Králík, Mis69, Louperibot, SieBot, AlleborgoBot, Byrialbot, Iaro-slavvs, Jenda H., PipepBot, El Quebrado, DragonBot, LA2-bot, Žen, Libor Pacovský, BodhisattvaBot, Kuvaly, Kozuch, H11, Tatarchan, Jj14,SilvonenBot, Kacir, SlfiBot, ArthurBot, MelancholieBot, Márton CZ-HU, WikiDreamer Bot, Adam Zábranský, Jiekeren, Železnice, AmphBot,Loupeznik, Luckas-bot, Podvečerníček, Avala, LaaknorBot, Nallimbot, Sumivec, Tchoř, Fredy.00, Karel K., Kmenicka, CarsracBot, JagRo-Bot, TchoŘoBot, Xqbot, Jan Polák, LucienBOT, RibotBOT, MastiBot, Miďonek, RedBot, STS Chvojkovice-Brod, Palu, DSisyphBot, Kohelet,Dragovit, TobeBot, TheAnkopinko15, KamikazeBot, TjBot, Thejinan, Mathonius, K123456, EmausBot, ZéroBot, Ebrambot, WikitanvirBot,Mjbmrbot, ChuispastonBot, FoxBot, Hon-3s-T, Movses-bot, Uacs451, MerlIwBot, Courcelles, AvicBot, HiW-Bot, TypeC, Megabajt1808, Va-chovec1, JYBot, Ivannah, Gerakibot, Dag13, Addbot, D4ni692, Petr25, Warenford, Vlout, Pisem-pisem2, Norik, HypoBOT a Anonymové:56

• Čang Mjon Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cang%20Mjon?oldid=11862584 Přispěvatelé: Jirka O., Harold, Horst, JAnDbot, Pas-toriBot, Kixx, Luckas-bot, Xqbot, RedBot, TheAnkopinko15, Romanzazvorka, EmausBot, FishInWater, ZéroBot, WikitanvirBot, Mjbmrbot,ChuispastonBot, Leclera, Wndeoros, MerlIwBot, 100 a Addbot

• Liao-tung Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Liao-tung?oldid=10322359 Přispěvatelé: Mircea, JAnDbot, Jj14, Jann, Amirobot, Reaperbot,EmausBot, MerlIwBot a Addbot

• Jon Po-son Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jon%20Po-son?oldid=11023759 Přispěvatelé: Jirka O., PastoriBot, Andrzej, Xqbot, EmausBot,MerlIwBot, VHS, Addbot a Rafus

• Kim Čong-il Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kim%20%C4%8Cong-il?oldid=12147964 Přispěvatelé: Poko, Dqd, Hustan, Zirland, DaBler,Bota47, Sveter, Tlusťa, Rybioko, Karel KLOUDA, ŠJů, Porthos, Chalupa, Jedudedek, Mercy, Krvesaj, Harold, Dinybot, JAnDbot, Escarbot,PastoriBot, Thijs!bot, CommonsDelinker, Rei-bot, Ladin, Silesianus, Elm, VolkovBot, Kusurija, Hidalgo944, TXiKiBoT, Zik, Radulinek, Aver,MiroslavJosef, Orange.man, Louperibot, SieBot, AlleborgoBot, Jenda H., DragonBot, Filo, PixelBot, BodhisattvaBot, Tatarchan, Kacir, DavidKennedy, ArthurBot, MelancholieBot, WikiDreamer Bot, Alecs.bot, Jfblanc, Peti610bot, Luckas-bot, MystBot, Amirobot, LaaknorBot, Nallim-bot, Vojtěch Veselý, Abisko, Gumok, Lama alpaka, TchoŘoBot, El Barto, Xqbot, Rubinbot, RibotBOT, Jureff, MastiBot, DaBlerBot, RedBot,DSisyphBot, Kohelet, BenzolBot, TheAnkopinko15, DixonDBot, Dinamik-bot, TjBot, Marek Koudelka, EmausBot, ZéroBot, Michal Bělka,Avolt, WikitanvirBot, ChuispastonBot, Petr.dostalek, Švališér, Ivannah, YFdyh-bot, Bodajozef, Jaroslav Ondráš, G3robot, Addbot, Mravenca aAnonymové: 39

• Ko Čong-hui Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ko%20%C4%8Cong-hui?oldid=11900855 Přispěvatelé: Aktron, JAn Dudík, Harold, Ladin,Matěj Suchánek, Martin Davídek, Ivannah a Anonymové: 1

• Kim Čong-un Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kim%20%C4%8Cong-un?oldid=12147967 Přispěvatelé: Ludek, Chobot, Tlusťa, KarelKLOUDA, ŠJů, FlaBot, Faigl.ladislav, Ragimiri, Harold, JAnDbot, CommonsDelinker, Packa, Kixx, Silesianus, VolkovBot, Gumruch, TXiKi-BoT, Idioma-bot, SieBot, Zákupák, Alexbot, Jj14, Kacir, Jann, Martin Kotačka, David Kennedy, ArthurBot, Loupeznik, Luckas-bot, Amirobot,LaaknorBot, Vojtěch Veselý, Thomas999, Xqbot, Jan Polák, LucienBOT, RedBot, Palu, Kohelet, TheAnkopinko15, Knuck, KamikazeBot, Tj-Bot, Лобачев Владимир, Hejhulák, EmausBot, Šárka Praha, ZéroBot, Zdenekk2, PolskiNiemiec, Ostryjan, Avolt, WikitanvirBot, Chuispaston-Bot, SSR2000, MerlIwBot, Jirka576W, HiW-Bot, MartinAFC, PsBot, Куниса, JYBot, Ivannah, Bodajozef, Addbot, Bronjahm, Dardaneli799,Hugo12 a Anonymové: 15

• Kim Čong-nam Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kim%20%C4%8Cong-nam?oldid=11907135 Přispěvatelé: Faigl.ladislav, Harold, JAnD-bot, Linn, Ladin, PixelBot, Luckas-bot, MastiBot, RedBot, Marek Koudelka, EmausBot, WikitanvirBot, YFdyh-bot, Addbot a Anonymové:1

• Halla-san Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Halla-san?oldid=11450665 Přispěvatelé: Radek Linner, JAnDbot, CommonsDelinker, Jenda H.,Jj14, Maoman, Xqbot, Davcza, Kohelet, EmausBot, ZéroBot, JackieBot, ChuispastonBot, Turista16, G3robot a Addbot

• Pak Kun-hje Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pak%20Kun-hje?oldid=11878227 Přispěvatelé: Harold, FBI, VolkovBot, Andrzej, Laaknor-Bot, Jotterbot, Xqbot, Kohelet, EmausBot, ZéroBot, JackieBot, MerlIwBot, Justincheng12345-bot, Makecat-bot, Addbot a Anonymové: 3

160 KAPITOLA 63. PAK ČONG-HUI

• Ri Sol-ču Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ri%20Sol-%C4%8Du?oldid=11900857 Přispěvatelé: Harold, Silesianus, Elm, VolkovBot, Gu-mruch, Kacir, Kohelet, EmausBot, Šárka Praha, ZéroBot,⾼⽊あゆみ, Delasoto, MerlIwBot, Dexbot, Ivannah, YFdyh-bot, G3robot, Addbot aAnonymové: 2

• Kim Jo-čong Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kim%20Jo-%C4%8Dong?oldid=11903049 Přispěvatelé: Harold, Addvisor, Ladin a MartinDavídek

• Kim Ir-sen Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kim%20Ir-sen?oldid=12147965 Přispěvatelé: Karakal, Li-sung, Aktron, Zirland, Adam Hauner,Mirek256, Hypertornado, Ben Skála, Vitecek, Dezidor, Faigl.ladislav, Jedudedek, Mercy, Harold, Horst, Dinybot, JAnDbot, Escarbot, Pasto-riBot, Thijs!bot, Adam Zivner, Orsejka, SinBot, Ladin, Elm, VolkovBot, TXiKiBoT, Idioma-bot, SieBot, AlleborgoBot, Iaroslavvs, Jenda H.,BodhisattvaBot, SilvonenBot, David Kennedy, ArthurBot, MelancholieBot, Bedivere, SpBot, Jiekeren, Peti610bot, Luckas-bot, MystBot, Ami-robot, LaaknorBot, Mihao2am, Thomas999, Lama alpaka, TchoŘoBot, Gui le Roi, Xqbot, LucienBOT, RibotBOT, Jureff, MastiBot, D'ohBot,Sorrowofstpetersburg, Mentifisto, Kohelet, TobeBot, TheAnkopinko15, EmausBot, ZéroBot, Matěj Orlický, JoweBot, WikitanvirBot, Chuispas-tonBot, Movses-bot, Warkilu, Luyuan0210, CocuBot, MerlIwBot, Kolotoc741, Fext, Tercik10, JYBot, Addbot a Anonymové: 20

• Čang Song-tchek Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cang%20Song-tchek?oldid=11900850 Přispěvatelé: Harold, Silesianus, Tchoř,Palu, Kohelet, Utar, YFdyh-bot, Lucas87, Addbot, Hořčík, Pcnavod, Dolista a Anonymové: 6

• I Sung-man Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/I%20Sung-man?oldid=10474307 Přispěvatelé: Jirka O., Power, Chmee2, Horst, Dinybot, JAn-Dbot, PastoriBot, Andrzej, TXiKiBoT, Sevela.p, Lalina, SieBot, AlleborgoBot, Jenda H., DragonBot, PixelBot, Alexbot, SilvonenBot, Arthur-Bot, MelancholieBot, Adam Zábranský, Luckas-bot, MystBot, LaaknorBot, Ptbotgourou, Xqbot, LucienBOT, BenzolBot, TheAnkopinko15,EmausBot, ZéroBot, JackieBot, JoweBot, WikitanvirBot, MerlIwBot, HiW-Bot, Takmocsekretovanej!, YFdyh-bot, Addbot a Anonymové: 2

• Pak Čong-hui Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pak%20%C4%8Cong-hui?oldid=12093047 Přispěvatelé: Jirka O., Harold, PastoriBot, Com-monsDelinker, Andrzej, Dr. Králík, Jenda H., ArthurBot, Xqbot, Kohelet, EmausBot, ZéroBot, VHS, Justincheng12345-bot, Makecat-bot,YFdyh-bot, Addbot a Anonymové: 1

63.3.2 Obrázky• Soubor:105-mm-howitzer-Korea-19500824.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/df/

105-mm-howitzer-Korea-19500824.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://www.army.mil/cmh/photos/Korea/kor1950/kor1950.htmPůvodní autor: Pfc. Wayne H. Weidner

• Soubor:2006_North_Korean_nuclear_test.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f4/2006_North_Korean_nuclear_test.png Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:A_Whale.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/58/A_Whale.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://cgvi.uscg.mil/media/main.php?g2_itemId=927909 Původní autor: Coast Guard photo by Petty Officer 1st Class Matthew Belson.

• Soubor:Allied_Commanders_after_Germany_Surrendered.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/13/Allied_Commanders_after_Germany_Surrendered.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://www.history.navy.mil/photos/images/ac00001/ac02337c.htm Původní autor: Not given (Army Signal Corps Collection)

• Soubor:April_3rd_accident_memorial_of_Jeju.JPG Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/08/April_3rd_accident_memorial_of_Jeju.JPG Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Ryuch

• Soubor:Asia_map.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6a/Asia_map.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlast-ní dílo Původní autor: Faigl.ladislav

• Soubor:Asian_Financial_Crisis_EN-2009-05-05.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d2/Asian_Financial_Crisis_EN-2009-05-05.png Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé:

• Asian_Financial_Crisis_EN.png Původní autor: Asian_Financial_Crisis_EN.png: *derivative work: PatrickFlaherty (<a href='//commons.wikimedia.org/wiki/User_talk:PatrickFlaherty' title='User talk:PatrickFlaherty'>talk</a>)

• Soubor:BRICS.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d9/BRICS.png Licence: Public domain Přispěvatelé: Image:BlankMap-World.png Původní autor: João Felipe C.S

• Soubor:Balhae-Territory_in_830.JPG Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b6/Balhae-Territory_in_830.JPG Licence:Public domain Přispěvatelé: Transferred from en.wikipedia; transferred to Commons by User:Geanixx using CommonsHelper. Původní autor:Original uploader was Historiographer at en.wikipedia

• Soubor:Bifyu_9.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ea/Bifyu_9.jpg Licence: CC BY-SA 2.0 Přispěvatelé: http://www.flickr.com/photos/bifyu/118253892/in/set-72057594091674516/ Původní autor: bifyu (a flickr user)

• Soubor:Bigthree-photofromjapanesewiki.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6b/Clement_Attlee%2C_Harry_S._Truman%2C_Joseph_Stalin_and_their_principal_advisors_-_Potsdam_Conference_1945.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Pů-vodní autor: ?

• Soubor:Broom_icon.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2c/Broom_icon.svg Licence: GPL Přispěvatelé: http://www.kde-look.org/content/show.php?content=29699 Původní autor: gg3po (Tony Tony), SVG version by User:Booyabazooka

• Soubor:Buddist_Temple_Seoraksan.JPG Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c6/Buddist_Temple_Seoraksan.JPGLicence: Public domain Přispěvatelé: [1] Původní autor: Photo by author

• Soubor:Chiang_Kai-shek.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/46/Chiang_Kai-shek.jpg Licence: Public domainPřispěvatelé: http://www.loc.gov/rr/print/list/235_poc.html Původní autor: neznámý, presumably U.S. Army personnel

• Soubor:China,_Mao_(2).jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1c/China%2C_Mao_%282%29.jpg Licence: Publicdomain Přispěvatelé: Sina.com < search.sina.com.cn? not found the first 10 resultpages) Původní autor: neznámý

63.3. ZDROJE TEXTU A OBRÁZKŮ, PŘISPĚVATELÉ A LICENCE 161

• Soubor:Choseon_Imperial_family.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/71/Choseon_Imperial_family.jpg Licence:Public domain Přispěvatelé: Originally from en.wikipedia; description page is (was) here Původní autor: User Darkstyx on en.wikipedia

• Soubor:Coat_of_arms_of_Joseon_Korea.gif Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9e/Coat_of_arms_of_Joseon_Korea.gif Licence: Public domain Přispěvatelé: Transferred from en.wikipedia; Transfer was stated to be made by User:Vinhtantran. Původníautor: Original uploader was Darkstyx at en.wikipedia

• Soubor:Commons-logo.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4a/Commons-logo.svg Licence: Public domain Přispě-vatelé: This version created by Pumbaa, using a proper partial circle and SVG geometry features. (Former versions used to be slightly warped.)Původní autor: SVG version was created by User:Grunt and cleaned up by 3247, based on the earlier PNG version, created by Reidab.

• Soubor:DMZ_12.JPG Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/62/DMZ_12.JPG Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Pů-vodní autor: ?

• Soubor:DPRK_Soldier.JPG Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/be/DPRK_Soldier.JPG Licence: CC BY-SA 3.0 Při-spěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Kristoferb na projektu Wikipedie v jazyce angličtina

• Soubor:Donggwol-do.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e6/Donggwol-do.jpg Licence: Public domain Přispěvate-lé: http://www.cha.go.kr/ Původní autor: neznámý

• Soubor:Douglas_MacArthur_58-61.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b0/Douglas_MacArthur_58-61.jpg Li-cence: Public domain Přispěvatelé: http://www.trumanlibrary.org/photographs/view.php?id=1279 Původní autor: Institutional Creator: Depart-ment of Defense

• Soubor:Dwight_D_Eisenhower2.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1e/Dwight_D_Eisenhower2.jpg Licence: Pu-blic domain Přispěvatelé: Navy history Navy history article Původní autor: Unnamed photographer for US Army

• Soubor:Dwight_Eisenhower_Nikita_Khrushchev_and_their_wives_at_state_dinner_1959.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/01/Dwight_Eisenhower_Nikita_Khrushchev_and_their_wives_at_state_dinner_1959.png Licence: Public domainPřispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:East_Asian_Tigers.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2f/East_Asian_Tigers.png Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Na Commons přeneseno z en.wikipedia. Původní autor: Original uploader was Sevenstar at en.wikipedia

• Soubor:Eastasia_lights.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d0/Eastasia_lights.jpg Licence: Public domain Přispě-vatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Eisenhower_official.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d6/Eisenhower_official.jpg Licence: Public do-main Přispěvatelé: Eisenhower Library File No. 62-53-2. Metadata - high res Původní autor: White House

• Soubor:Eisenhower_video_montage.ogg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/66/Eisenhower_video_montage.ogg Li-cence: ? Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Eisenhower_with_Mamie.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5c/Eisenhower_with_Mamie.jpg Licence:Public domain Přispěvatelé: Eisenhower Library File No. 77-18-15 (direct image URL [1]) Původní autor: ?

• Soubor:Emblem-scales.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/29/Emblem-scales.svg Licence: CC BY-SA 2.5 Přispě-vatelé: Image:Unbalanced_scales.svg & The Tango! Desktop Project. Původní autor: w:User:Tkgd2007; w:User:Booyabazooka; The people fromthe Tango! project.

• Soubor:Emblem_of_North_Korea.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3c/Emblem_of_North_Korea.svg Licence:Public domain Přispěvatelé: http://vector-images.com/image.php?epsid=815 Původní autor:

• Converted from EPS to SVG by: Oren neu dag• Soubor:Emblem_of_South_Korea.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/96/Emblem_of_South_Korea.svg Licence:

Public domain Přispěvatelé: Own work by Ksiom Původní autor: Ksiom• Soubor:Feb_2011_Heavy_Snow_on_the_Korean_Peninsula.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/08/Feb_2011_

Heavy_Snow_on_the_Korean_Peninsula.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: NASA Earth Observatory Původní autor: MODIS Rapid Re-sponse Team

• Soubor:Fire.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/11/Fire.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Pů-vodní autor: Indolences

• Soubor:Flag_of_Abkhazia.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/27/Flag_of_Abkhazia.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: Vlastní dílo , see URL http://www.abkhaziagov.org/ru/state/sovereignty/flag_b.jpg Původní autor: Drawn by User:Achim1999

• Soubor:Flag_of_Armenia.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2f/Flag_of_Armenia.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: SKopp

• Soubor:Flag_of_Australia.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b9/Flag_of_Australia.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Ian Fieggen0

• Soubor:Flag_of_Belize.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e7/Flag_of_Belize.svg Licence: Public domain Přispě-vatelé:

• Used as Air Force insigna seen <a data-x-rel='nofollow' class='external text' href='http://www.airliners.net/photo/Belize---Air/Britten-Norman-BN-2A-21-Defender/0925855/L/,<span>,&,</span>,sid=4b37e91656bda8ae09cb1eb875668eba'>here</a>

• Improved version from xrmap flag collection 2.9.

Původní autor: Caleb Moore

162 KAPITOLA 63. PAK ČONG-HUI

• Soubor:Flag_of_Brazil.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/05/Flag_of_Brazil.svg Licence: Public domain Přispě-vatelé: SVG implementation of law n. 5700/1971. Similar file available at Portal of the Brazilian Government (accessed in November 4, 2011)Původní autor: Governo do Brasil

• Soubor:Flag_of_Bulgaria_(1967-1971).svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/bd/Flag_of_Bulgaria_%281967-1971%29.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: User:Scroch

• Soubor:Flag_of_Burkina_Faso.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/31/Flag_of_Burkina_Faso.svg Licence: Publicdomain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_Canada.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cf/Flag_of_Canada.svg Licence: Public domain Při-spěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_Chile.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/78/Flag_of_Chile.svg Licence: Public domain Přispěva-telé: Vlastní dílo Původní autor: SKopp

• Soubor:Flag_of_China.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fa/Flag_of_the_People%27s_Republic_of_China.svgLicence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo, http://www.protocol.gov.hk/flags/eng/n_flag/design.html Původní autor: Drawn by User:SKopp, redrawn by User:Denelson83 and User:Zscout370

• Soubor:Flag_of_Colombia.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/21/Flag_of_Colombia.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: Drawn by User:SKopp Původní autor: SKopp

• Soubor:Flag_of_Cyprus.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d4/Flag_of_Cyprus.svg Licence: Public domain Při-spěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: User:Vzb83

• Soubor:Flag_of_Denmark.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9c/Flag_of_Denmark.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: User:Madden

• Soubor:Flag_of_Egypt.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fe/Flag_of_Egypt.svg Licence: CC0 Přispěvatelé: Fromthe Open Clip Art website. Původní autor: Open Clip Art

• Soubor:Flag_of_El_Salvador.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/34/Flag_of_El_Salvador.svg Licence: Public do-main Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: user:Nightstallion

• Soubor:Flag_of_Formosa_1895.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/93/Flag_of_Formosa_1895.svg Licence: GF-DL Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Jeff Dahl

• Soubor:Flag_of_France.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c3/Flag_of_France.svg Licence: Pu-blic domain Přispěvatelé: http://www.diplomatie.gouv.fr/de/frankreich_3/frankreich-entdecken_244/portrat-frankreichs_247/die-symbole-der-franzosischen-republik_260/trikolore-die-nationalfahne_114.html Původní autor: This graphic was drawn by SKopp.

• Soubor:Flag_of_Greece.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5c/Flag_of_Greece.svg Licence: Public domain Při-spěvatelé: own code Původní autor: (of code) cs:User:-xfi- (talk)

• Soubor:Flag_of_Guam.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/07/Flag_of_Guam.svg Licence: Public domain Přispě-vatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_Guatemala.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ec/Flag_of_Guatemala.svg Licence: Public doma-in Přispěvatelé: Own work Původní autor: User:K21edgo

• Soubor:Flag_of_Haiti.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/56/Flag_of_Haiti.svg Licence: Public domain Přispě-vatelé: Coat of arms from: Coat of arms of Haiti.svg by Lokal_Profil and Myriam Thyes Původní autor: (colours and size changes of the nowdeletied versions) Madden, Vzb83, Denelson83, Chanheigeorge, Zscout370 and Nightstallion

• Soubor:Flag_of_Honduras.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/82/Flag_of_Honduras.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_Hungary_1949-1956.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ec/Flag_of_Hungary_%281949-1956%29.svg Licence: Public domain Přispěvatelé:

• Flags of the World – Hungary - Historical Flags (1946-1989) Původní autor: Thommy• Soubor:Flag_of_India.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/41/Flag_of_India.svg Licence: Public do-

main Přispěvatelé: <a href='//commons.wikimedia.org/wiki/File:FIAV_111000.svg' class='image'><img alt='FIAV 111000.svg'src='//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6f/FIAV_111000.svg/23px-FIAV_111000.svg.png' width='23' height='15'class='thumbborder' srcset='//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6f/FIAV_111000.svg/35px-FIAV_111000.svg.png1.5x, //upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6f/FIAV_111000.svg/46px-FIAV_111000.svg.png 2x' data-file-width='320'data-file-height='210' /></a>↑ Původní autor: User:SKopp

• Soubor:Flag_of_Indonesia.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9f/Flag_of_Indonesia.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: Law: s:id:Undang-Undang Republik Indonesia Nomor 24 Tahun 2009 (http://badanbahasa.kemdiknas.go.id/lamanbahasa/sites/default/files/UU_2009_24.pdf) Původní autor: Drawn by User:SKopp, rewritten by User:Gabbe

• Soubor:Flag_of_Iran.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ca/Flag_of_Iran.svg Licence: Public domain Přispěvatelé:URL http://www.isiri.org/portal/files/std/1.htm and an English translation / interpretation at URL http://flagspot.net/flags/ir'.html Původní autor:Various

• Soubor:Flag_of_Israel.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d4/Flag_of_Israel.svg Licence: Public domain Přispě-vatelé: http://www.mfa.gov.il/MFA/History/Modern%20History/Israel%20at%2050/The%20Flag%20and%20the%20Emblem Původní autor:

63.3. ZDROJE TEXTU A OBRÁZKŮ, PŘISPĚVATELÉ A LICENCE 163

• Soubor:Flag_of_Italy.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/03/Flag_of_Italy.svg Licence: Public domain Přispěvate-lé: There has been a long discussion on the colors of this flag. Please read the talk page before editing or reverting this image. Pantone to RGBperformed by http://www.pantone.com/pages/pantone/colorfinder.aspx Původní autor: see below

• Soubor:Flag_of_Italy_(1861-1946)_crowned.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0d/Flag_of_Italy_%281861-1946%29_crowned.svg Licence: CC BY-SA 2.5 Přispěvatelé:http://www.prassi.cnr.it/prassi/content.html?id=1669Původní autor: F l a n k e r

• Soubor:Flag_of_Japan.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9e/Flag_of_Japan.svg Licence: Public domain Přispě-vatelé: Law Concerning the National Flag and Anthem (1999) URL link in English, actual law (Japanese; colors from http://www.mod.go.jp/j/info/nds/siyousyo/dsp_list_j.htm#Z8701 Původní autor: Various

• Soubor:Flag_of_Kazakhstan.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d3/Flag_of_Kazakhstan.svg Licence: Public do-main Přispěvatelé: own code, construction sheet Původní autor: -xfi-

• Soubor:Flag_of_Kiribati.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d3/Flag_of_Kiribati.svg Licence: Public domain Při-spěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_Korea_1882.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c4/Flag_of_Korea_%281882-1910%29.svg Li-cence: GPL Přispěvatelé: [1] Původní autor: Daniil Ivanov

• Soubor:Flag_of_Kosovo.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1f/Flag_of_Kosovo.svg Licence: CC-BY-SA-3.0 Při-spěvatelé: Originally from Image:Flag of Kosovo.png. Původní autor: Cradel (current version), earlier version by Ningyou

• Soubor:Flag_of_Mexico.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fc/Flag_of_Mexico.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape. Původní autor: Alex Covarrubias, 9 April 2006

• Soubor:Flag_of_Mongolia.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4c/Flag_of_Mongolia.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: Current version is SVG implementation of the Mongolian flag as described by Mongolian National Standard MNS 6262:2011(Mongolian State Flag. General requirements [1]Původní autor: User:Zscout370

• Soubor:Flag_of_Nagorno-Karabakh.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8d/Flag_of_Nagorno-Karabakh.svg Li-cence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_Nauru.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/30/Flag_of_Nauru.svg Licence: Public domain Přispě-vatelé: ? Původní autor: Source: Drawn by User:SKopp

• Soubor:Flag_of_New_Zealand.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3e/Flag_of_New_Zealand.svg Licence: Pub-lic domain Přispěvatelé: http://www.mch.govt.nz/files/NZ%20Flag%20-%20proportions.JPG Původní autor: Zscout370, Hugh Jass and manyothers

• Soubor:Flag_of_Nicaragua.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/19/Flag_of_Nicaragua.svgLicence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní tvorba založená na: <a data-x-rel='nofollow' class='external text'href='https://docs.google.com/viewer?a=v,<span>,&,</span>,q=cache:tRiqYRg_YJ4J:www.casc.gob.ni/index.php?option%3Dcom_docman%26task%3Ddoc_download%26gid%3D704%26Itemid%3D4+ley+sobre+los+simbolo+patrios+nicaragua+2002,<span>,&,</span>,hl=es,<span>,&,</span>,gl=ni,<span>,&,</span>,pid=bl,<span>,&,</span>,srcid=ADGEEShaqFptSDRqZyUoeWlWgMGTvcFvWOsTQZlTlyvedBwKROAimbxEBMh6XvMzWTEvPSShZSsfAmNjgHCsxaa_mL_oAI0_ziRjWy2hVI1bLM1ox1uT29qoxXXbvNVc5V6UULXA5Zem,<span>,&,</span>,sig=AHIEtbRqa3CfiX_QHt0oFqu6kSyS3jJjfQ'>LawAbout Characteristics And Use Of Patriotic Symbols of Nicaragua</a> Původní autor: C records (diskuse · příspěvky)

• Soubor:Flag_of_North_Korea.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/51/Flag_of_North_Korea.svg Licence: Publicdomain Přispěvatelé: Template: Původní autor: Zscout370

• Soubor:Flag_of_Norway.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d9/Flag_of_Norway.svg Licence: Public domain Při-spěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Dbenbenn

• Soubor:Flag_of_Novorussia.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/97/Flag_of_Novorussia.svg Licence: CC0 Přispě-vatelé: From this demonstration and description: http://lenta.ru/news/2014/08/13/flag/ Původní autor: Vlastní dílo

• Soubor:Flag_of_Palau.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/48/Flag_of_Palau.svg Licence: Public domain Přispě-vatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_Palestine.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/00/Flag_of_Palestine.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: Vlastní dílo. Based on Law No. 5 for the year 2006 amending some provisions of Law No. 22 for the year 2005 on the Sanctity ofthe Palestinian Flag Původní autor: Orionist, previous versions by Makaristos, Mysid, etc.

• Soubor:Flag_of_Panama.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ab/Flag_of_Panama.svg Licence: Public domain Při-spěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_Paraguay.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/27/Flag_of_Paraguay.svg Licence: CC0 Přispěva-telé: Tento soubor pochází z Open Clip Art Library, která jej explicitně uvolnila do public domain použitím Creative Commons Public DomainDedication. Původní autor: Republica del Paraguay

• Soubor:Flag_of_Philippines.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/99/Flag_of_the_Philippines.svg Licence: Publicdomain Přispěvatelé: The design was taken from [1] and the colors were also taken from a Government website Původní autor: User:Achim1999

• Soubor:Flag_of_Poland.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/12/Flag_of_Poland.svg Licence: Public domain Při-spěvatelé: Own work, modified color values by text substitution in the existing file Původní autor: Mareklug, Wanted

164 KAPITOLA 63. PAK ČONG-HUI

• Soubor:Flag_of_Romania_(1965-1989).svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7f/Flag_of_Romania_%281965-1989%29.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: commons, Image:Flag of Romania (1965-1989).png Původní autor: Alex:D (<ahref='//commons.wikimedia.org/wiki/User_talk:Alex:D' title='User talk:Alex:D'>talk</a>)

• Soubor:Flag_of_Russia.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f3/Flag_of_Russia.svg Licence: Public domain Přispě-vatelé: Государственный флаг Российской Федерации. Цвета флага: (Blue - Pantone 286 C, Red - Pantone 485 C) взяты из [1][2][3][4]Původní autor: Zscout370

• Soubor:Flag_of_Saint_Kitts_and_Nevis.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fe/Flag_of_Saint_Kitts_and_Nevis.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Own work in accordance with http://www.vexilla-mundi.com/saint_kitts_and_nevis.htm Původní autor:User:Pumbaa80

• Soubor:Flag_of_Saint_Lucia.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9f/Flag_of_Saint_Lucia.svg Licence: Public do-main Přispěvatelé: Vlastní dílo, Government of Saint Lucia Původní autor: SKopp

• Soubor:Flag_of_Saint_Vincent_and_the_Grenadines.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6d/Flag_of_Saint_Vincent_and_the_Grenadines.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_Sao_Tome_and_Principe.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4f/Flag_of_Sao_Tome_and_Principe.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_Somaliland.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4d/Flag_of_Somaliland.svg Licence: Public do-main Přispěvatelé: Government of Somaliland National Symbols Původní autor: Government of Somaliland

• Soubor:Flag_of_South_Africa.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/af/Flag_of_South_Africa.svg Licence: Publicdomain Přispěvatelé: Per specifications in the Constitution of South Africa, Schedule 1 - National flag Původní autor: Flag design by FrederickBrownell, image by Wikimedia Commons users

• Soubor:Flag_of_South_Korea.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/09/Flag_of_South_Korea.svg Licence: Publicdomain Přispěvatelé: Ordinance Act of the Law concerning the National Flag of the Republic of Korea, Construction and color guidelines(Russian/English) ← This site is not exist now.(2012.06.05) Původní autor: Various

• Soubor:Flag_of_South_Ossetia.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/12/Flag_of_South_Ossetia.svg Licence: Pub-lic domain Přispěvatelé: The law on State flag of South Ossetia Původní autor: Various

• Soubor:Flag_of_Spain.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9a/Flag_of_Spain.svg Licence: CC0 Přispěvatelé:["Sodipodi.com Clipart Gallery”. Original link no longer available ] Původní autor: Pedro A. Gracia Fajardo, escudo de Manual de ImagenInstitucional de la Administración General del Estado

• Soubor:Flag_of_Swaziland.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1e/Flag_of_Swaziland.svg Licence: CC0 Přispěva-telé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_Sweden.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4c/Flag_of_Sweden.svg Licence: Public domain Při-spěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_Taiwan.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/72/Flag_of_the_Republic_of_China.svg Licence: Pu-blic domain Přispěvatelé: [1] Původní autor: User:SKopp

• Soubor:Flag_of_Thailand.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a9/Flag_of_Thailand.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Zscout370

• Soubor:Flag_of_Transnistria.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/58/Flag_of_Transnistria.svg Licence: Public do-main Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_Turkey.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b4/Flag_of_Turkey.svg Licence: Public domain Při-spěvatelé: Turkish Flag Law (Türk Bayrağı Kanunu), Law nr. 2893 of 22 September 1983. Text (in Turkish) at the website of the TurkishHistorical Society (Türk Tarih Kurumu) Původní autor: David Benbennick (original author)

• Soubor:Flag_of_Tuvalu.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/38/Flag_of_Tuvalu.svg Licence: CC0 Přispěvatelé:See URL [6] for“officially”credibility and“correctness”of precise star-positions Původní autor: User:Zscout370

• Soubor:Flag_of_United_States.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a4/Flag_of_the_United_States.svg Licence:Public domain Přispěvatelé: SVG implementation of U. S. Code: Title 4, Chapter 1, Section 1 [1] (the United States Federal “Flag Law”). Původní autor: Dbenbenn, Zscout370, Jacobolus, Indolences, Technion.

• Soubor:Flag_of_Vatican.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/00/Flag_of_the_Vatican_City.svg Licence: CC0 Při-spěvatelé: http://files.mojeeuro.meu.zoznam.sk/200000288-390ab3a04d/2_Commemorative_coin_Vatican_city_2010.jpg labelbasis Původníautor: neznámý

• Soubor:Flag_of_Venezuela.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/06/Flag_of_Venezuela.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: official websites Původní autor: Zscout370

• Soubor:Flag_of_Vietnam.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/21/Flag_of_Vietnam.svg Licence: Public doma-in Přispěvatelé: http://vbqppl.moj.gov.vn/law/vi/1951_to_1960/1955/195511/195511300001 http://vbqppl.moj.gov.vn/vbpq/Lists/Vn%20bn%20php%20lut/View_Detail.aspx?ItemID=820 Původní autor: Lưu Ly vẽ lại theo nguồn trên

• Soubor:Flag_of_Western_Sahara.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/26/Flag_of_the_Sahrawi_Arab_Democratic_Republic.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: undefined Původní autor: El Uali Mustapha Sayed

• Soubor:Flag_of_the_Czech_Republic.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cb/Flag_of_the_Czech_Republic.svgLicence: Public domain Přispěvatelé:

63.3. ZDROJE TEXTU A OBRÁZKŮ, PŘISPĚVATELÉ A LICENCE 165

• -xfi-'s file• -xfi-'s code• Zirland's codes of colors

Původní autor:(of code): SVG version by cs:-xfi-.

• Soubor:Flag_of_the_Dominican_Republic.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9f/Flag_of_the_Dominican_Republic.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: User:Nightstallion

• Soubor:Flag_of_the_Marshall_Islands.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2e/Flag_of_the_Marshall_Islands.svgLicence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_the_People'{}s_Republic_of_China.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fa/Flag_of_the_People%27s_Republic_of_China.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo, http://www.protocol.gov.hk/flags/eng/n_flag/design.html Původní autor: Drawn by User:SKopp, redrawn by User:Denelson83 and User:Zscout370

• Soubor:Flag_of_the_Republic_of_China.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/72/Flag_of_the_Republic_of_China.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: [1] Původní autor: User:SKopp

• Soubor:Flag_of_the_Republic_of_Ezo.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/57/Flag_of_the_Republic_of_Ezo.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: ja.wikipedia Původní autor: ja:User:Craford

• Soubor:Flag_of_the_Solomon_Islands.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/74/Flag_of_the_Solomon_Islands.svgLicence: Public domain Přispěvatelé: Drawn by User:SKopp Původní autor: User:SKopp

• Soubor:Flag_of_the_Soviet_Union.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a9/Flag_of_the_Soviet_Union.svg Licen-ce: Public domain Přispěvatelé: http://pravo.levonevsky.org/ Původní autor: see below

• Soubor:Flag_of_the_Turkish_Republic_of_Northern_Cyprus.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1e/Flag_of_the_Turkish_Republic_of_Northern_Cyprus.svg Licence: CC BY-SA 2.5 Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_the_United_Arab_Emirates.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cb/Flag_of_the_United_Arab_Emirates.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Flag_of_the_United_Kingdom.svgZdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ae/Flag_of_the_United_Kingdom.svgLicence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo per data at http://flagspot.net/flags/gb.html Původní autor: Original flag by Acts of Union1800

• Soubor:Flag_of_the_United_Nations.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2f/Flag_of_the_United_Nations.svgLicence: Public domain Přispěvatelé: Flag of the United Nations from the Open Clip Art website. Modifications by Denelson83, Zscout370 andMadden. Official construction sheet here.United Nations (1962) The United Nations flag code and regulations, as amended November 11, 1952, New York OCLC: 7548838. Původní autor:Wilfried Huss / Anonymous

• Soubor:Flag_of_the_United_States.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a4/Flag_of_the_United_States.svg Licen-ce: Public domain Přispěvatelé: SVG implementation of U. S. Code: Title 4, Chapter 1, Section 1 [1] (the United States Federal“Flag Law”).Původní autor: Dbenbenn, Zscout370, Jacobolus, Indolences, Technion.

• Soubor:Flag_of_the_Workers'{}_Party_of_Korea.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/da/Flag_of_the_Workers%27_Party_of_Korea.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Franco_eisenhower_1959_madrid.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2d/Franco_eisenhower_1959_madrid.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:GDP_of_China_in_RMB.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/82/GDP_of_China_in_RMB.svg Licence:CC0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Delphi234

• Soubor:Gojong_of_the_Korean_Empire_01.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/87/Gojong_of_the_Korean_Empire_01.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Původní autor: neznámý

• Soubor:Groundbreaking_ceremony_of_Gyeongbu_Line_at_Busan,_1901.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8b/Groundbreaking_ceremony_of_Gyeongbu_Line_at_Busan%2C_1901.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://hdl.loc.gov/loc.pnp/cph.3b20028 http://gongu.copyright.or.kr/writing/view.do?writingSeq=9028838 Původní autor: No known restrictions on publication.

• Soubor:HDP_severní_koreje.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/37/HDP_severn%C3%AD_koreje.jpg Licence:CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Vzdalujicisekroky

• Soubor:Hallasan.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a4/Hallasan.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://www.volcano.si.edu/world/volcano.cfm?vnum=1006-04- Původní autor: Norm Banks, U.S. Geological Survey

• Soubor:Harry-S-Truman-79-24.gif Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4b/Harry-S-Truman-79-24.gif Licence: Pub-lic domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Harry-s-truman-79-26.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b4/Harry-s-truman-79-26.jpg Licence: Publicdomain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:HarryTruman.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e6/HarryTruman.jpg Licence: Public domain Přispěva-telé: Harry S. Truman Library Původní autor: Greta Kempton

166 KAPITOLA 63. PAK ČONG-HUI

• Soubor:Harry_Truman_video_montage.ogg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3a/Harry_Truman_video_montage.ogg Licence: ? Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:History_of_Korea-001.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5a/History_of_Korea-001.png Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Transferred from en.wikipedia Původní autor: Original uploader was Historiographer at en.wikipedia

• Soubor:History_of_Korea-108_BC.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/28/History_of_Korea-108_BC.png Li-cence: GFDL Přispěvatelé: Na Commons přeneseno z en.wikipedia. Původní autor: Historiographer na projektu Wikipedie v jazyce angličtina

• Soubor:History_of_Korea-1374.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/74/History_of_Korea-1374.png Licence: Pu-blic domain Přispěvatelé: Transferred from en.wikipedia Původní autor: Original uploader was Historiographer at en.wikipedia

• Soubor:History_of_Korea-476.PNG Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/53/History_of_Korea-476.PNG Licence:CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Myself

• Soubor:History_of_Korea-576.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/16/History_of_Korea-576.png Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Transferred from en.wikipedia Původní autor: Original uploader was Historiographer at en.wikipedia

• Soubor:Imperial_Seal_of_Japan.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/37/Imperial_Seal_of_Japan.svg Licence: Pu-blic domain Přispěvatelé: Inspired by File:Japan coa kiku.png Původní autor: User:Philip Nilsson

• Soubor:IncheonLandingMcArthur.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0f/IncheonLandingMcArthur.jpg Licen-ce: Public domain Přispěvatelé: U.S. Army official Korean War image archive NARA FILE #: 111-SC-348438 Původní autor: Nutter (Army)

• Soubor:Inchon_landing_map.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c4/Inchon_landing_map.jpg Licence: Public do-main Přispěvatelé: US Marine Operations in Korea, Vol II [1] Původní autor: ?

• Soubor:Japanese_Empire_(orthographic_projection).svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b3/Japanese_Empire_%28orthographic_projection%29.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé:

• Japan_(orthographic_projection).svg Původní autor: Shadowxfox (<a href='//commons.wikimedia.org/wiki/User_talk:Shadowxfox' title='Usertalk:Shadowxfox'>talk</a>)

• Soubor:Jeju_Island.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c6/Jeju_Island.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé:Earth Observatory Původní autor: Robert Simmon, using Landsat data provided by the United States Geological Survey.

• Soubor:Jeju_Map_1-300000.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1f/Jeju_Map_1-300000.png Licence: CC BY-SA 2.0 Přispěvatelé: http://shared.wikivoyage.org/wiki/Image:Jeju_Map_1-300000.svg Původní autor: (WT-shared) Snave na projektu wts wi-kimedia Commons

• Soubor:Jeju_Massacre.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e8/Jeju_Massacre.jpg Licence: Public domain Přispě-vatelé: http://www.japanfocus.org/-Khiem___Kim_Sung_soo/2848http://www.korea-is-one.org/spip.php?article266 Původní autor: neznámý

• Soubor:John_Myun.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/db/John_Myun.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé:

• Chang_Myun.jpg Původní autor: Chang_Myun.jpg: Unknown• Soubor:Juche_Tower.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8c/Juche_Tower.jpg Licence: CC BY-SA 2.5 Přispěva-

telé: Vlastní dílo Photo taken by Martyn Williams Původní autor: Martyn Williams• Soubor:Kaesong10.JPG Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f6/Kaesong10.JPG Licence: CC BY-SA 1.0 Přispěvatelé:

? Původní autor: ?• Soubor:Kim_Dae-jung_(Cropped).png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/16/Kim_Dae-jung_%28Cropped%29.

png Licence: CC BY 3.0 Přispěvatelé: http://www.kremlin.ru/events/photos/2001/02/136203.shtml Původní autor: Presidential Press and In-formation Office

• Soubor:Kim_Dae-jung_signature.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9f/Kim_Dae-jung_signature.png Licence:Public domain Přispěvatelé: National Archives of Korea Původní autor: Kim Dae-Jung

• Soubor:Kim_Il_Sung_Portrait-2.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5c/Kim_Il_Sung_Portrait-2.jpg Licence:CC BY 2.5 Přispěvatelé:

• Kim_Il_Song_Portrait.jpg Původní autor: Photograph: Gilad Rom• Soubor:Kim_Jong-Un_Sketch.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/23/Kim_Jong-Un_Sketch.jpg Licence: CC

BY-SA 2.0 Přispěvatelé: https://www.flickr.com/photos/129161834@N04/15512594079/in/photostream/ Původní autor: Monico Chavez• Soubor:Kim_Jong-il_Signature.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/82/Kim_Jong-il_Signature.png Licence: Pu-

blic domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Chintunglee• Soubor:Kim_Jong-un_Signature.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d4/Kim_Jong-un_Signature.png Licence:

Public domain Přispěvatelé: KCNA Původní autor: Idh0854 (<a href='//commons.wikimedia.org/wiki/User_talk:Idh0854' title='User talk:Idh0854'>talk</a>)

• Soubor:Kim_Jong_il_Portrait.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ad/Kim_Jong_il_Portrait.jpg Licence: CC BY2.0 Přispěvatelé: File:Pyongyang 100th Year Kim Il Sung Birthday Celebrations 03.jpg Původní autor: Pyongyang 100th Year Kim Il SungBirthday Celebrations 03.jpg: Photographed by Joseph Ferris III.

• Soubor:Kim_Shin-jo_PPS-43,_TT_pistol_and_hand_grenade.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e6/Kim_Shin-jo_PPS-43%2C_TT_pistol_and_hand_grenade.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Mztourist

• Soubor:Kimilsungia_and_Kimjongilia.JPG Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a0/Kimilsungia_and_Kimjongilia.JPG Licence: CC BY 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Mogadir

63.3. ZDROJE TEXTU A OBRÁZKŮ, PŘISPĚVATELÉ A LICENCE 167

• Soubor:King_Taejo_Yi_02.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6a/King_Taejo_Yi_02.jpg Licence: Public domainPřispěvatelé: Původní autor: Jo Jung-muk(?-?), Pak Gijun(?-?), Baek Eunbae(1820-?), Yu Suk(1827-1873)

• Soubor:Korea-Boseong-Green.tea-09.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cb/Korea-Boseong-Green.tea-09.jpgLicence: CC BY 2.0 Přispěvatelé: http://flickr.com/photos/camstretch/274329502/ Původní autor: by stiickler

• Soubor:Korea-Yeongjo-King_of_Joseon-c1.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/29/Korea-Yeongjo-King_of_Joseon-c1.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Původní autor: Jang Gyeong-ju and Kim Du-ryang

• Soubor:Korea_map_1939.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f9/Korea_map_1939.svg Licence: CC BY-SA 3.0Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Emok

• Soubor:Korea_south_silla_stone_buddha.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d3/Korea_south_silla_stone_buddha.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: http://en.wikipedia.org/wiki/Image:Korea_south_silla_stone_buddha.jpg Původní autor:w:User:Diruwiki (aka en:User:Kokiri)

• Soubor:Korea_unified_vertical.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c6/Korea_unified_vertical.svg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape. Původní autor: Himasaram

• Soubor:KoreanWarFallenSoldier1.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1b/KoreanWarFallenSoldier1.jpg Licen-ce: Public domain Přispěvatelé: http://www.flickr.com/photos/imcomkorea/2920380608/in/set-72157607808414225/ Původní autor: Sfc. AlChang, U.S. Army

• Soubor:KoreanWarRefugeeWithBaby.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/af/KoreanWarRefugeeWithBaby.jpgLicence: Public domain Přispěvatelé: Flickr Původní autor: Maj. R.V. Spencer, UAF (Navy). U.S. Army Korea - Installation Management Com-mand.

• Soubor:KoreanWar_recover_Seoul.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4e/KoreanWar_recover_Seoul.jpg Licen-ce: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Korean_War_Montage_2.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ca/Korean_War_Montage_2.png Licence:Public domain Přispěvatelé: Derivative of File:Chosin.jpg, File:F-86F.jpg, File:Battle of Inchon.png, File:Lopez scaling seawall.jpg, and File:KoreanWarRefugeeWithBaby.jpg Původní autor: All photographs are works of the United States federal government.

• Soubor:Korean_dmz_map.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/97/Korean_dmz_map.png Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Na Commons přenesl z en.wikipedia uživatel TCY. Původní autor: Původně soubor načetl Kokiri na projektu Wikipedie vjazyce angličtina

• Soubor:Korean_peninsula_at_night.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a3/Korean_peninsula_at_night.jpg Li-cence: Public domain Přispěvatelé: NASA: Visible Earth: Earth's City Lights Původní autor: NASA.

• Soubor:Korean_war_1950-1953.gif Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/eb/Korean_war_1950-1953.gif Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Roke

• Soubor:Koreastrasse.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/12/Koreastrasse.png Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěva-telé: Map by demis.nl (which is according to Image:Sea of Japan Map.png public domain), South Korean Flag from de:Bild:South korea flagmedium.png (GFDL), Japanese Flag from de:Bild:Japan flag medium.png (public domain), composed and labeled by myself (my edits are publicdomain) Původní autor: Johannes Barre IGEL

• Soubor:Liancourt_walleye_view.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a8/Liancourt_walleye_view.jpg Licence: CCBY-SA 2.5 Přispěvatelé: http://wikitravel.org/shared/Image:Walleye_view.jpg Původní autor: Kim Ji Ho

• Soubor:Location-of-Liaodong-Peninsula.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/ba/Location-of-Liaodong-Peninsula.png Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Image:Changchun dot.png を加⼯ Původní autor: LERK作成

• Soubor:Locator_map_of_Korea.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a6/Locator_map_of_Korea.svg Licence: Pu-blic domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Ksiom

• Soubor:Locator_map_of_South_Korea.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cb/Locator_map_of_South_Korea.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Ksiom

• Soubor:Locator_map_of_the_ROC_Taiwan.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c4/Locator_map_of_the_ROC_Taiwan.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo ,based on File:BlankMap-World-162E-flat.svg Původní autor: JOSH tw

• Soubor:Longji_terrace_-_03.JPG Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8d/Longji_terrace_-_03.JPG Licence: Publicdomain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Anna Frodesiak

• Soubor:Lopez_scaling_seawall.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/28/Lopez_scaling_seawall.jpg Licence: Publicdomain Přispěvatelé: Image source: [1]; Description source: [2]. Image from the collections of the Naval Historical Center. Původní autor:Unknown Marine

• Soubor:M26-Pershing-west-of-masan-summer-1950.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c5/M26-Pershing-west-of-masan-summer-1950.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://www.bevinalexander.com/korea/korean-war-photos.htm Původní autor: US Marine Corps

• Soubor:Mangyondae_Schoolchildrens_Palace_in_Pyongyang_04.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/61/Mangyondae_Schoolchildrens_Palace_in_Pyongyang_04.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo (own picture) Původní autor:Kounosu

• Soubor:Mangyongdae.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d4/Mangyongdae.jpg Licence: Public domain Přispěva-telé: ? Původní autor: ?

168 KAPITOLA 63. PAK ČONG-HUI

• Soubor:Map_Seoul_districts_de.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a2/Map_Seoul_districts_de.png Licence:CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Ralf, Stefan-Xp, iGEL Původní autor: dxf-Data by Ralf, png by Stefan-Xp, labels by iGEL

• Soubor:Mapa_Severní_Koreje.PNG Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ef/Mapa_Severn%C3%AD_Koreje.PNGLicence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: STS Chvojkovice-Brod

• Soubor:Marines_at_Naktong_River.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/43/Marines_at_Naktong_River.jpg Li-cence: Public domain Přispěvatelé: http://www.history.navy.mil/photos/images/h96000/h96991.jpg Původní autor: US Navy

• Soubor:Merchant_flag_of_Japan_(1870).svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/79/Merchant_flag_of_Japan_%281870%29.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: kahusi - <a href='//commons.wikimedia.org/wiki/User_talk:Kahusi' tit-le='User talk:Kahusi'>(Talk)</a>'s file Původní autor: kahusi - <a href='//commons.wikimedia.org/wiki/User_talk:Kahusi' title='Usertalk:Kahusi'>(Talk)</a>

• Soubor:Naktong_Defense.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2a/Naktong_Defense.jpg Licence: Public domainPřispěvatelé: Transferred from en.wikipedia Původní autor: Original uploader was Wbfergus at en.wikipedia

• Soubor:National_Emblem_of_the_People'{}s_Republic_of_China.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/55/National_Emblem_of_the_People%27s_Republic_of_China.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Created an .svg file based on .png imageImage:National Emblem of the People's Republic of China.png. Originally uploaded by Avala to English Wikipedia. and also see中国国徽⽮量 . Původní autor:澳 特 ⾏政区⽴法会 / Assembleia Legislativa da Região Administrativa Especial de Macau / Legislative Assemblyof the Macau Special Administrative Region

• Soubor:Naval_Jack_of_the_Republic_of_China.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/66/Naval_Jack_of_the_Republic_of_China.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Canton of the Flag of the Republic of China Původní autor: User:Zscout370

• Soubor:North_Korea-Pyongyang-Grand_Peoples_Study_House-01.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/42/North_Korea-Pyongyang-Grand_Peoples_Study_House-01.jpg Licence: CC BY 2.0 Přispěvatelé: Taedong River, Pyongyang, North Korea Pů-vodní autor: Kok Leng Yeo from Singapore, Singapore

• Soubor:North_Korea-Pyongyang_Maternity_Hospital-04.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b0/North_Korea-Pyongyang_Maternity_Hospital-04.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: http://www.flickr.com/photos/fljckr/2604019082Původní autor: (Stephan) at Flickr

• Soubor:North_Korea_(orthographic_projection).svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7b/North_Korea_%28orthographic_projection%29.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé:

• File:South Korea (orthographic projection).svg Původní autor: ASDFGHJ (talk)• Soubor:North_Korea_Div.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/83/North_Korea_Div.png Licence: CC-BY-SA-3.0

Přispěvatelé: ? Původní autor: ?• Soubor:North_Korea_location_map.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e5/North_Korea_location_map.svg Li-

cence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: own work, using

• United States National Imagery and Mapping Agency data• World Data Base II data

Původní autor: NordNordWest• Soubor:North_Korea_tractor.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2d/North_Korea_tractor.jpg Licence: CC BY

2.0 Přispěvatelé: originally posted to Flickr as North Korea Day - A break by a Tractor Původní autor: Mike Connolly• Soubor:Nuvola_apps_important_orange.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/99/Nuvola_apps_important_

orange.svg Licence: LGPL Přispěvatelé: Original icon from gnome-themes-extras-0.9.0.tar.bz2. Původní autor: David Vignoni (original),Bastique (SVG), Rocket000 (recolored)

• Soubor:PLA_soldiers.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5f/PLA_soldiers.jpg Licence: Public domain Přispěva-telé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Pacific_Ocean.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c4/Pacific_Ocean.png Licence: Public domain Přispě-vatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Park_Chung-hee_1963'{}s.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f5/Park_Chung-hee_1963%27s.png Li-cence: Public domain Přispěvatelé: http://www.pressian.com/article/article.asp?article_num=40090414235310 Původní autor: neznámý

• Soubor:Park_Chung-hee_signature.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/85/Park_Chung-hee_signature.svg Li-cence: Public domain Přispěvatelé: Traced in Adobe Illustrator from http://www.historyforsale.com/productimages/thumbnails/174933.jpg Pů-vodní autor: Park Chung-hee

• Soubor:Park_Geun-hye_2013_ROK-US_60th_Anniversay.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fb/Park_Geun-hye_2013_ROK-US_60th_Anniversay.jpg Licence: CC BY 2.0 Přispěvatelé: 130507-D-BW835-605 Původní autor: Chuck Hagel

• Soubor:Park_Geun-hye_signature.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e4/Park_Geun-hye_signature.png Licen-ce: Public domain Přispěvatelé: From a statement written to Women's Worlds 2005: 9th International Interdisciplinary Congress on Wo-men, as scanned by womennews.co.kr and uploaded on ohmynews.com. (http://www.ohmynews.com/NWS_Web/view/at_pg.aspx?CNTN_CD=A0000263568) Původní autor: Park Geun-hye

• Soubor:People'{}s_Liberation_Army_Flag_of_the_People'{}s_Republic_of_China.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/89/People%27s_Liberation_Army_Flag_of_the_People%27s_Republic_of_China.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://news.xinhuanet.com/ziliao/2004-06/23/content_1542456.htm. http://law.lawtime.cn/d662410667504.html Původní autor: move approved by:User:ChristianBier

63.3. ZDROJE TEXTU A OBRÁZKŮ, PŘISPĚVATELÉ A LICENCE 169

• Soubor:People'{}s_Republic_of_China_(orthographic_projection).svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/78/People%27s_Republic_of_China_%28orthographic_projection%29.svg Licence: ? Přispěvatelé: Tento vektorový obrázek byl vytvořen progra-mem Inkscape. Původní autor: Ssolbergj (<a href='//commons.wikimedia.org/wiki/User_talk:Ssolbergj' title='User talk:Ssolbergj'>talk</a>)

• Soubor:Pollution_over_east_China.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b3/Pollution_over_east_China.jpg Licen-ce: Public domain Přispěvatelé: Originally from en.wikipedia; description page is/was here. Původní autor: Original uploader was Kgrr aten.wikipedia

• Soubor:Preferences-system.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/11/Preferences-system.svg Licence: Public doma-in Přispěvatelé: The Tango! Desktop Project Původní autor: The people from the Tango! project

• Soubor:Prison_Release_of_Korean_activists.JPG Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d7/Prison_Release_of_Korean_activists.JPG Licence: Public domain Přispěvatelé: KBS 8.15 - Původní autor: neznámý

• Soubor:Prisoners_on_ground_before_execution,Taejon,_South_Korea.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ac/Prisoners_on_ground_before_execution%2CTaejon%2C_South_Korea.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé:

• via Associated Press copy: http://www.google.com/hostednews/ap/slideshow/ALeqM5hQ42T_O__Wo3uB0UaKWKoNvnLDewD9GS9RI01?index=2 Původní autor: Major Abbott, U.S. Army

• Soubor:Pusan_Perimeter.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/55/Pusan_Perimeter.jpg Licence: Public domainPřispěvatelé: Transferred from en.wikipedia Původní autor: Original uploader was Wbfergus at en.wikipedia

• Soubor:Pusantowersunset.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2e/Pusantowersunset.jpg Licence: Public domainPřispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Pyongyang_125.73173E_39.02390N.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/51/Pyongyang_125.73173E_39.02390N.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Pyongyang_Juche_tower.JPG Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1d/Pyongyang_Juche_tower.JPG Licence:Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Pyongyang_montage.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b1/Pyongyang_montage.png Licence: CC BY-SA 2.0 Přispěvatelé: File:Pyongyang western view April 2010.jpg (John Pavelka)Původní autor: ASDFGHJ (talk)

• Soubor:Pyongyang_tram.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/19/Pyongyang_tram.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Question_book-new.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/99/Question_book-new.svgLicence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: Na Commons přeneseno z en.wikipedia. Created from scratch in Adobe Illustrator. Based on Image:Question book.png createdby User:Equazcion Původní autor: Tkgd2007 Original uploader was PeterSymonds at en.wikipedia

• Soubor:ROC_Administrative_and_Claims.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c0/ROC_Administrative_and_Claims.svg Licence: GFDL Přispěvatelé: I (ZanderSchubert (talk)) created this work entirely by myself. Původní autor: User:ZanderSchubert

• Soubor:Red_pog.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b4/Red_pog.png Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Pů-vodní autor: ?

• Soubor:Republic_of_China_National_Emblem.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a0/Republic_of_China_National_Emblem.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Taiwanese Beech-1900C Původní autor: Sekisama

• Soubor:Rhee_Syng-Man_in_1956.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/07/Rhee_Syng-Man_in_1956.jpg Licence:Public domain Přispěvatelé: http://www.syngmanrhee.or.kr/ Původní autor: neznámý

• Soubor:Roh_Tae-woo_-_cropped,_1989-Mar-13.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b9/Roh_Tae-woo_-_cropped%2C_1989-Mar-13.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: [1] Původní autor: CHERIE A. THURLBY

• Soubor:Ryukyu_Islands_flag_1875-1879_cswb.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/43/Ryukyu_Islands_flag_1875-1879_cswb.svg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:SMSC_EMU3000_VVVF_301.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cd/SMSC_EMU3000_VVVF_301.jpg Licence: CC BY 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Subway06

• Soubor:Sea_of_Japan_Map_en.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6f/Sea_of_Japan_Map_en.png Licence: CCBY-SA 3.0 Přispěvatelé: Sea of Japan Map.png <a href='//commons.wikimedia.org/wiki/File:Sea_of_Japan_Map.png' class='image'><imgalt='Sea of Japan Map.png' src='//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/29/Sea_of_Japan_Map.png/50px-Sea_of_Japan_Map.png' width='50' height='33' srcset='//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/29/Sea_of_Japan_Map.png/75px-Sea_of_Japan_Map.png 1.5x, //upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/29/Sea_of_Japan_Map.png/100px-Sea_of_Japan_Map.png 2x' data-file-width='1170' data-file-height='766' /></a>Původní autor: Sea of Japan Map.png: Chris 73

• Soubor:Seal_Of_The_President_Of_The_United_States_Of_America.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/36/Seal_of_the_President_of_the_United_States.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Extracted from the title page of PDF document at http://www.whitehouse.gov/nsc/nss.pdf Původní autor: neznámý

• Soubor:SelectedTeachingsofBuddhistSagesandSonMasters1377.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9f/Korean_book-Jikji-Selected_Teachings_of_Buddhist_Sages_and_Seon_Masters-1377.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: BibliothequeNationale de France. Source Původní autor: Authored by Baegun Hwaseng (1289-1374), a master of Seon Buddhism in Korea, and publishedby his students, Seokchan and Daljam in 1377.

170 KAPITOLA 63. PAK ČONG-HUI

• Soubor:Seongsan_Bridge.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b4/Seongsan_Bridge.jpg Licence: CC BY 2.0 Při-spěvatelé: Flickr: 100_7196 Původní autor: bein_korean

• Soubor:South_Korea-Busan.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/de/South_Korea-Busan.svg Licence: CC BY-SA3.0 Přispěvatelé: File:Administrative divisions map of South Korea.svg (Dmthoth) Původní autor: Dmthoth

• Soubor:South_Korea-Sejong.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e5/South_Korea-Sejong.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: File:Administrative divisions map of South Korea.svg (Dmthoth) Původní autor: Dmthoth

• Soubor:South_Korea_Topography.png Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ea/South_Korea_Topography.png Licen-ce: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Sadalmelik

• Soubor:South_Korea_location_map.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b2/South_Korea_location_map.svg Li-cence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: own work, using

• United States National Imagery and Mapping Agency data• World Data Base II data

Původní autor: NordNordWest• Soubor:South_Korea_physical_map.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3d/South_Korea_physical_map.svg Li-

cence: CC0 Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Urutseg• Soubor:Správní_dělení_ČLR.PNG Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/81/Spr%C3%A1vn%C3%AD_d%C4%

9Blen%C3%AD_%C4%8CLR.PNG Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: STS Chvojkovice-Brod• Soubor:Stamp_China_1945_2_inauguration.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ec/Stamp_China_1945_2_

inauguration.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: ? Původní autor:中華民國郵政 (Post of the Republic of China); scan: User:Stan Shebs• Soubor:Sunjong_of_the_Korean_Empire.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/50/Sunjong_of_the_Korean_

Empire.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Původní autor: neznámý• Soubor:Syngman_Rhee_Signature.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b6/Syngman_Rhee_Signature.svg Licen-

ce: Public domain Přispěvatelé: Own work by uploader, traced in Adobe Illustrator from http://www.indianautographs.com/prodimages/m_231345a.jpg Původní autor: Connormah, Syngman Rhee

• Soubor:T-34_knocked_out_September_1950.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/da/T-34_knocked_out_September_1950.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: Scanned from Utz, Curtis A., Assault From the Sea: The Amphibious Landing atInchon, Naval Historical Center, Department of the Navy, Washington , D.C., 2000, ISBN 0-945274-27-0, p. 41. Původní autor: NationalArchives photo NA 80-G-421166

• Soubor:Taiwan_ROC_Passport.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/03/Taiwan_ROC_Passport.jpg Licence: Pu-blic domain Přispěvatelé: Samsung VLUU NV10 Původní autor: SJ32

• Soubor:The_administration_map_of_Busan_Metropolitan_City.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cf/The_administration_map_of_Busan_Metropolitan_City.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Thousand_feet.JPG Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1a/Thousand_feet.JPG Licence: CC BY 2.5 Přispěva-telé: Vlastní dílo. Původní autor: Ondřej Žváček

• Soubor:Tokugawa_family_crest.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2e/Tokugawa_family_crest.svg Licence: Pu-blic domain Přispěvatelé: Vlastní dílo Původní autor: Lemon-s

• Soubor:US-GeologicalSurvey-Seal.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ae/US-GeologicalSurvey-Seal.svg Licen-ce: Public domain Přispěvatelé: Extracted from page 40 of PDF version of 2006 NGA GEOINT Basic Doctrine (direct PDF URL [1]). Původníautor: U.S. Government

• Soubor:USGS_logo_green.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1c/USGS_logo_green.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: Traced from http://mac.usgs.gov/isb/pubs/forms/usgsbooks.pdf Původní autor: en:User:Mwtoews

• Soubor:USMC_Casualty_Naktong_River.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a6/USMC_Casualty_Naktong_River.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://www.history.navy.mil/photos/events/kowar/50-nkof/nk-7.htm (direct link) Původníautor: U.S. Navy

• Soubor:US_Retreat_from_Taejon.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5b/US_Retreat_from_Taejon.jpg Licence:Public domain Přispěvatelé: http://www.flickr.com/photos/imcomkorea/3198353847/ Původní autor: US Military

• Soubor:US_Vice_President_Seal.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/90/US_Vice_President_Seal.svg Licen-ce: Public domain Přispěvatelé: Vectorized from <a href='//commons.wikimedia.org/wiki/File:VPofUSSeal.PNG' class='image'><imgalt='VPofUSSeal.PNG' src='//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/41/VPofUSSeal.PNG/50px-VPofUSSeal.PNG' wi-dth='50' height='50' srcset='//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/41/VPofUSSeal.PNG/75px-VPofUSSeal.PNG 1.5x,//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/41/VPofUSSeal.PNG/100px-VPofUSSeal.PNG 2x' data-file-width='375' data-file-height='375' /></a> SVG elements from <a href='//commons.wikimedia.org/wiki/File:Seal_of_the_President_of_the_United_States.svg'class='image'><img alt='Seal of the President of the United States.svg' src='//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/36/Seal_of_the_President_of_the_United_States.svg/50px-Seal_of_the_President_of_the_United_States.svg.png' width='50' height='50'srcset='//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/36/Seal_of_the_President_of_the_United_States.svg/75px-Seal_of_the_President_of_the_United_States.svg.png 1.5x, //upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/36/Seal_of_the_President_of_the_United_States.svg/100px-Seal_of_the_President_of_the_United_States.svg.png 2x' data-file-width='2424' data-file-height='2425' /></a>Původní autor: Ipankonin

63.3. ZDROJE TEXTU A OBRÁZKŮ, PŘISPĚVATELÉ A LICENCE 171

• Soubor:US_flag_48_stars.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1a/US_flag_48_stars.svg Licence: Public domainPřispěvatelé: Vlastní dílo based on PD info Původní autor: Created by jacobolus using Adobe Illustrator.

• Soubor:United_States_Department_of_the_Army_Seal.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fa/United_States_Department_of_the_Army_Seal.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://www.defense.gov/multimedia/web_graphics/ Původní autor:U.S. Dept. of Defense

• Soubor:Usgs-headquarters.jpeg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/25/Usgs-headquarters.jpeg Licence: CC BY-SA2.5 Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Victorious_Fatherland_Liberation_War_Museum_Monument4.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d9/Victorious_Fatherland_Liberation_War_Museum_Monument4.jpg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispěvatelé: http://www.zmrzlina.nl/ Původníautor: Hanneke Vermeulen

• Soubor:Vladimir_Putin_with_Kim_Jong-Il-6.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/31/Vladimir_Putin_with_Kim_Jong-Il-6.jpg Licence: CC BY 3.0 Přispěvatelé: http://www.kremlin.ru/eng/text/images/123766.shtml Původní autor: Presidential Pressand Information Office

• Soubor:Wiki_letter_w.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6c/Wiki_letter_w.svg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispě-vatelé: Vlastní dílo Původní autor: Jarkko Piiroinen

• Soubor:Wikinews-logo.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/24/Wikinews-logo.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Přispě-vatelé: This is a cropped version of Image:Wikinews-logo-en.png. Původní autor: Vectorized by Simon 01:05, 2 August 2006 (UTC) Updatedby Time3000 17 April 2007 to use official Wikinews colours and appear correctly on dark backgrounds. Originally uploaded by Simon.

• Soubor:Wikiquote-logo.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fa/Wikiquote-logo.svg Licence: Public domain Přispě-vatelé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Wikisource-logo.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4c/Wikisource-logo.svg Licence: CC BY-SA 3.0 Při-spěvatelé: Rei-artur Původní autor: Nicholas Moreau

• Soubor:Wikitext.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ce/Wikitext.svg Licence: Public domain Přispěvatelé: Vlastnídílo Původní autor: Anomie

• Soubor:Wiktionary-logo-cs.svg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/97/Wiktionary-logo-cs.svg Licence: CC BY-SA3.0 Přispěvatelé: based on Wiktionary-logo-cs.png created by Alaiche & Danny B. on 2007-05-23 which was based on Wiktionary-logo-en.pngand other similar Wiktionary logos Původní autor: Tlusťa

• Soubor:Yellow_Sea.PNG Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9a/Yellow_Sea.PNG Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěva-telé: ? Původní autor: ?

• Soubor:Yongbyon_5MWe_Magnox_reactor.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d2/Yongbyon_5MWe_Magnox_reactor.jpg Licence: Public domain Přispěvatelé: http://iis-db.stanford.edu/evnts/5220/gallery/images/IMG_2009.jpg Původní autor:Keith Luse, Senior Professional Staff Member, U.S. Senate

• Soubor:Yun_Bo-seon.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/13/Yun_Bo-seon.jpg Licence: Public domain Přispěva-telé: http://mirror.enha.kr/wiki/%EC%9C%A4%EB%B3%B4%EC%84%A0 Původní autor: neznámý

• Soubor:_Busan.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a1/Busan.jpg Licence: CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: ? Původníautor: ?

• Soubor:_Seoul_Gyeongbok-gung-3.jpg Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fd/Seoul_Gyeongbok-gung-3.jpg Licence:CC-BY-SA-3.0 Přispěvatelé: ? Původní autor: ?

63.3.3 Licence obsahu• Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0