KRUH PŘÁTELČESKÉHO JAZYKA

přednášky KPČJ v letech 1987–2015

JARO 1987

18. 2. Jan PETR: Gebauer jako slavista25. 2. Ivan LUTTERER: Problémy pražské urbanonymie, zvláště názvů ulic4. 3. Alexandr STICH: Kam se poděl J. M. Král? (Epilog Máchova významného roku)11. 3. Jiří MAREK: Hříšní lidé města pražského18. 3. Vladimír NOVOTNÝ: Umění kritického eseje J. Zábrany25. 3. H. JANDOVÁ: Jiráskova umělecká metoda při zpracování pověstí1. 4. Jarmila MOURKOVÁ: Jazyk Josefa Hory8. 4. Jiří HONZÍK: Česká otázka v pojetí Terezy Novákové15. 4. František HRDLIČKA: Dva pohledy na Othella22. 4. Jaromír LOUŽIL: Bolzano a jazyk29. 4. Eva MASNEROVÁ: Nový překlad Faulknera13. 5. Miroslav ČERVENKA: Halasova sebeoslovení

PODZIM 1987

30. 9. Lumír KLIMEŠ: Jak jsem dělal slovník cizích slov7. 10. Jiří SIROTEK: České heraldické názvosloví14. 10. Jiří FRANĚK: Novinky z naší překladatelské teorie21. 10. Igor NĚMEC: Nová historická mluvnice češtiny4. 11. Jiří PECHAR: Goethovské motivy v F. L. Věkovi11. 11. Zdeněk PEŠAT: Ke kořenům České moderny18. 11. Miroslav ČERVENKA: Šaldovo pojetí volného verše25. 11. Jiří RAMBOUSEK (Brno): Nad stránkami Šaldova zápisníku2. 12. Věra PETRÁČKOVÁ: V. J. Rosa ve světle nových archivních zjištění

9. 12. Eliška KOLÍNSKÁ: Literární zastavení u pražských soch a náhrobků

JARO 1988

24. 2. Petr RÁKOS: Překladatel a jeho jazyky – vzpomínkový večer na dr. L. Hradského2. 3. Petr HOLMAN: Březinovy eseje9. 3. Autorský večer s Jiřím Šotolou16. 3. Aleš HAMAN: Co je to čtenář?23. 3. Slavnostní setkání při příležitosti 50. výročí založení Kruhu přátel českého jazyka6. 4. Jan CHLOUPEK: Dnešní čeština v Čechách i na Moravě13. 4. Slavomír UTĚŠENÝ Trápení s místními jmény na -ice20. 4. Tomáš KAFKA a Jan ŠULC: Vlastní básnická tvorba Jana Zábrany27. 4. Jaroslav MED: Národ a tradice v díle V. Dyka4. 4. František DANEŠ: Jazykověda včera a dnes11. 5. Jaromír SPAL: Slůvka to a ono v živé řeči18. 5. Jiří FRANĚK: Mezi překladem a parafrází – 100 let od narození Bohumila Mathesia25. 5. J. V. BEČKA: Abstraktní vyjadřování – hlavně v novinách

PODZIM 1988

28. 9. Lumír KLIMEŠ: Obrana ČSR v září 1938 a její odraz v slovní zásobě5. 10. Miroslav DROZDA: Mathesiův překlad Měděného jezdce12. 10. Jaroslav KOLÁR: Noetický román Karla Čapka?19. 10. Jiří PECHAR: Metaforický princip v próze – Čapkův Povětroň26. 10. Eliška KOLÍNSKÁ: Literární vycházka Královskou cestou2. 11. Jiří RAMBOUSEK (Brno): Poezie podzimu 1938 a jara 19459. 11. Pavel JANČÁK: Český jazykový atlas16. 11. Jaroslava JANÁČKOVÁ: Raisův Západ – u prahu českého psychologického románu23. 11. Miloslava KNAPPOVÁ: Rodná jména v dnešní češtině30. 11. Oldřich KRÁL: Čínská báseň a její překlad

7. 12. Ivan LUTTERER: Vzpomínka na bohemistu PhDr. Emila Dvořáka, CSc.

JARO 1989

22. 2. Karel KUČERA: Český jazyk ve Spojených státech amerických1. 3. Petr HOLMAN: Korespondence Otokara Březiny (s ukázkami)8. 3. Libuše OLIVOVÁ: Pomístní jména15. 3. Karel HORÁLEK: Orientální pohádky ve sbírkách B. Němcové22. 3 Antonín PŘIDAL: Pan Kaplan má český jazyk rád29. 3. Josef FILIPEC: Věda o slovní zásobě a mluvnice5. 4. Miroslav HOLUB: Překlad a přenos literárního díla12. 4. Petr MAREŠ: Citát a jevy příbuzné19. 4. Zdeněk PEŠAT: Poezie 40. let: Skupina 4226. 4. Josef HRBÁČEK: Skladebný rozbor za hranicemi věty3. 5. Jiří SIROTEK: K dílu Zikmunda Wintra10. 5. Jindřiška SMETANOVÁ: Od vyprávění k textu17. 5. Ivan WERNISCH: Tolerance a překlad

PODZIM 1989

27. 9. Alexandr STICH: České písničky Šalamounovy – z dějin českého překladu Písně písní4. 10. Eliška KOLÍNSKÁ: Přijďte k nám pobejt – o podkrkonošském nářečí11. 10. Miroslav ČERVENKA: Hrabal veršem18. 10. Jaroslav KOLÁR: Julius Feifalík – černá ovce ve vývoji české literární historie25. 10. Jiří PECHAR: Poetika básnického obrazu1. 11. Hovoříme o nové Mluvnici češtiny: Jan KOŘENSKÝ: K pojetí tvarosloví

 Od 8. 11. 1989 do konce roku se přednášky nekonaly

JARO 1990

21. 2. Jiří KRAUS: Institucionální lingvistika: ano či ne?28. 2. Daniela HODROVÁ: Věra Linhartová: „Stanu se sebou, stanu-li se řečí.“7. 3. Jiřina van LEEUWEN: Sémantika a symbolika levé a pravé strany14. 3. Petr ČORNEJ: Způsob vyjádření husitských motivů v české literatuře 19. století21. 3. Jiří SIROTEK: Původ názvů mužských a ženských řeholí (kapitola z naší kulturní historie)28. 3. Jiří PECHAR: Proměny vyprávěče Dannyho4. 4. Jiří FRANĚK: Ještě jednou Pavel Eisner11. 4. Vladimír SMETÁČEK: Svět knih Boženy Němcové, jak je vidí počítač18. 4. Hovoříme o nové Mluvnici češtiny: Jiřina HŮRKOVÁ – Miloslava KNAPPOVÁ: O fonetice a tvoření slov25. 4. Oldřich KRÁL: Epizodická povaha čínského románu2. 5. Jiří BRABEC: Kapitola o tzv. moravské kritice16. 5. Jaromír LOUŽIL: K problematice překladu Hegelovy „Logiky“

23. 5. Jindřiška SMETANOVÁ: Od vyprávění k textu

PODZIM 1990

26. 9. Miroslav HROCH: Jazyk a národní vědomí3. 10. Ladislav DVORSKÝ: K situaci jazykové komiky (100. výročí narození F. Jílka-Oberpfalcera)10. 10. Pavel NOVÁK: Jazyk veřejného života17. 10. Irena HROUDOVÁ: Lingvistika jako diagnostika24. 10. Alexandr STICH: Jazyková kultura dnes31. 10. Jana JANČÁKOVÁ: Čeština spisovná, čeština nespisovná7. 11. Zdena PALKOVÁ: Mluvená čeština v rozhlase a televizi (k problematice řečových vzorů)14. 11. Josef ŠIMANDL: Čeština v korektorně21. 11. Václav FLEGL - Eva HOŠNOVÁ – Zdena SMETANOVÁ: Co zajímá běžného uživatele češtiny28. 11. Olga MARTINCOVÁ: Nová česká slovní zásoba5. 12. Karel KUČERA: Česká slova v zámoří

12. 12. Antonín BYTEL: Čeština očima cizinců

JARO 1991

27. 2. Olga MÜLLEROVÁ: Čeština dialogu6. 3. Miroslav ČERVENKA: Čeština a poetika13. 3. Ivan WERNISCH: Jazyk a smysl poezie – diskuse s úvodním slovem20. 3. Rudolf KŘESŤAN: O češtině fejetonů27. 3. Jarmila EMMEROVÁ: Čeština v překladech3. 4. Jiří DĚDEČEK: Překlad a převod (na materiále písňových textů)10. 4. Ondřej HAUSENBLAS: Karel Čapek a jeho adresát17. 4. Jana HOFFMANNOVÁ: Textová výstavba Bajajových Duelů24. 4. Pavel JANÁČEK: Ironický princip v současném románu – Dranciáš Pavla Vernera8. 5. Jiří HOMOLÁČ: Autor neznámý? (Variace na téma určování autorství)15. 5. Ivan KUBÍČEK: Jak vznikají přezdívky22. 5. Petr HOLMAN: Březina a Indie?

PODZIM 1991

9. 10. Ondřej HAUSENBLAS: Ochota a připravenost k dorozumívání16. 10. Alena POLÍVKOVÁ: Postoje uživatelů k češtině23. 10. Pavel NOVÁK: Laická lingvistika30. 10. Zdeněk STARÝ: Nedirektivní kultivování češtiny6. 11. Petr SGALL – Jiří HRONEK: K pojmu hovorová čeština13. 11. Jana JANČÁKOVÁ: Oblastní varianty a spisovnost20. 11. Pavel JANČÁK: Spisovná a nespisovná slovní zásoba v Českém jazykovém atlase27. 11. Josef ŠIMANDL: Stav a potřeby kodifikace4. 12. Miloslav SEDLÁČEK: Vývoj kodifikace současné spisovné češtiny

11. 12. Jiřina HŮRKOVÁ: Současná normativní a nenormativní výslovnost

JARO 1992

19. 2. Zdeněk HLAVSA: O nové pravopisné kodifikaci I26. 2. Olga MARTINCOVÁ: O nové pravopisné kodifikaci II4. 3. Alexandr STICH: Pravopisná a tvaroslovná kodifikace antických jmen v češtině11. 3. Antonín TEJNOR: Péče o odborné názvosloví18. 3. Oldřich ULIČNÝ: Spisovnost a nespisovnost v současné umělecké próze25. 3. Václav FLEGL: Ještě k cizím slovům1. 4. Jiří KRAUS: Vývojové proměny řečnického stylu v češtině8. 4. Eva HOŠNOVÁ: Lze mluvit o vývoji textové stavby?

15. 4. KULATÝ STŮL – spisovná, hovorová, obecná a jiná čeština22. 4. Lumír KLIMEŠ: Jak rozumějí studenti pedagogické fakulty některým základním církevním termínům29. 4. Jana BARTŮŇKOVÁ: Dialog v próze6. 5. Mojmír OTRUBA: Od Grassla ke grázlovi a od Švejka ke švejkovi13. 5. Jiří RAMBOUSEK (Brno): Jarní almanach básnický na rok 194020. 5. Eliška KOLÍNSKÁ: Literární toulka Smíchovem

PODZIM 1992

7. 10. Jaroslava HEDVIČÁKOVÁ: O jazyku Vocelova dramatu Harfa14. 10. Radoslava BRABCOVÁ: K jazykové stránce Tylovy Paličovy dcery21. 10. Naděžda KVÍTKOVÁ: Jazykové zpracování Přemyslovců F. B. Mikovce4. 11. Alexandr STICH: Zímovo obrozenecké drama o Oldřichovi a Boženě11. 11. Eliška KOLÍNSKÁ: Divadelní Praha v obrozenecké literatuře18. 11. Jan CHLOUPEK: Spisovná a obecná čeština z pohledu moravského25. 11. Marie KRČMOVÁ: Kontakt kultur při formování mluvy města Brna2. 12. Jitka MALENÍNSKÁ: Oronyma v Českém středohoří9. 12. Jana MATÚŠOVÁ: Pomístní jména v česko-německém kontaktovém území

16. 12. Eliška KOLÍNSKÁ: Za literaturou a historií do pražských hospůdek

JARO 1993

17. 3. Miloslava KNAPPOVÁ: O původu českých příjmení24. 3. Milan JELÍNEK: Evropeismy ve spisovné češtině a jazykový purismus31. 3. Petr KARLÍK: Současné syntaktické teorie a výuka syntaxe češtiny7. 4. Olga BÖHMOVÁ: Vyšehradské denáry 10. a 11. století z jazykového hlediska (existovala na Vyšehradě škola slovanského jazyka?)14. 4. Alexandr STICH – Josef ŠIMANDL – Karel KUČERA: Jazyková poradna21. 4. Ivan LUTTERER: Amerikanizace příjmení našich emigrantů v USA28. 4. Alexandr STICH: Československý jazyk a československá literatura?5. 5. KULATÝ STŮL – o jazykové popularizaci v novinách, rozhlase a televizi19. 5. Josef ŠIMANDL: Kdo se moc ptá, moc se dozví26. 5. Eliška KOLÍNSKÁ: Z Kampy za Janem Nerudou2. 6. MIMOŘÁDNÝ VEČER – Jaký název pro Českou republiku?

 PODZIM 1993

6. 10. Josef ŠIMANDL: Latinismy v češtině13. 10. Antonín VAŠEK (Brno): Proměny češtiny – vybrané otázky z historie národního jazyka20. 10. KULATÝ STŮL – o českém pravopise27. 10. Ondřej KOUPIL: Rosova Čechořečnost3. 11. Miloslav SEDLÁČEK: 150 let Jungmannova Napominatele10. 11. Zdeněk BOHÁČ: Patrocinia a dějiny osídlení Čech17. 11. Alexandr STICH: Jazyk a styl Koniášova díla24. 11. Milan JELÍNEK (Brno) – Alexandr STICH – Ivana SVOBODOVÁ: Jazyková poradna1. 12. Jaromír SLOMEK: O jazyku a slohu současné české literární kritiky8. 12. Ondřej HAUSENBLAS: Učebnice češtiny pro učně

15. 12. Eliška KOLÍNSKÁ: Procházka českou barokní literaturou a barokní Prahou

JARO 1994

2. 3. Petr MAREŠ: Styl rané publicistiky bratří Čapků9. 3. Alexandr STICH: O jazykových hodnotách a hodnocení v jazyku16. 3. Viktor VIKTORA (Plzeň): Hodnotový systém pobělohorského literárního exilu23. 3. Miroslav GREPL (Brno): Co děláme, když mluvíme

30. 3. Jiřina HŮRKOVÁ a kol.: Kulatý stůl – otazníky nad českou výslovností6. 4. Dalibor TUREČEK (Č. Budějovice): Vídeňské inspirace Tylových her13. 4. JAZYKOVÁ PORADNA – o větné skladbě a slohu20. 4. Karel ŠEBESTA: Česká literatura ve Švédsku v době národního obrození (k prvním překladům české literatury do švédštiny)27. 4. Jiří RAMBOUSEK (Brno): Zůstali vzadu? (Básnická polemika Biebl kontra Kainar na začátku 50. let.)4. 5. Jaromír LINDA: Jazyk českých překladů Historia urbis Plznae Jana Tannera11. 5. Daniel NEČAS: Z barokní homiletiky – J. Libertin18. 5. František ŠTÍCHA: Proč slovo „furt“ není spisovné? (úvaha nad pojmem spisovnosti)25. 5. Helena CHÝLOVÁ (Plzeň): Jazyk současné reklamy

PODZIM 1994

5. 10. Jakub KRČ – Martin VALÁŠEK – Jan LINKA: Trojí chléb nebeský Damascena Marka (malý průhled do barokní homiletiky)12. 10. Jiří REJZEK: Lidová etymologie v češtině19. 10. Alena MORÁVKOVÁ: Překlad dramatu jako specifikum26. 10. Jiří HRAŠE: Voiceband E. F. Buriana2. 11. Jan ŠULC – Olga CASTIELLIOVÁ – Milada CHLÍBCOVÁ: Kulatý stůl – problémy současné ediční praxe9. 11. Dušan ŠLOSAR (Brno): Kralická bible16. 11. Alexandr STICH: O exkluzivních motivech české barokní duchovní literatury23. 11. Milan JELÍNEK (Brno) – Miroslav KOMÁREK (Olomouc) – Oldřich ULIČNÝ – Alexandr STICH: Jazyková poradna30. 11. Klára BUZÁSSYOVÁ (Bratislava): Niektoré aspekty prekladu Vančurovho Rozmarného léta do slovenčiny7. 12. Helena CHÝLOVÁ (Plzeň): Jazyk kramářské písně na Plzeňsku

14. 12. Ivana BOZDĚCHOVÁ: O manažerské hantýrce

JARO 1995

8. 3. Milan DAVID (Č. Budějovice): Česká barokní kázání Frant. Matouše Kruma15. 3. Jiří HOMOLÁČ: Černé kroniky22. 3. Milan JELÍNEK (Brno): Obohacování češtiny o nové výrazy předložkové povahy29. 3. František ŠTÍCHA: Proč klademe otázky? (vztah otázkové formy)5. 4. Miloslav SEDLÁČEK: Proč obrazy od Mánesa, ale od Rabase? (kapitolky z formálního tvarosloví češtiny)12. 4. JAZYKOVÁ PORADNA19. 4. Věra CHMELÍKOVÁ (Plzeň): Odraz česko-německých vztahů v pohádkách J. Š. Baara26. 4. Jiří HONZÍK: Emanuel Frynta jako překladatel ruské poezie, zejména Puškina3. 5. Josef VINTR (Vídeň): Barokní bible Svatováclavská10. 5. KULATÝ STŮL – Úspěchy a problémy české lexikografie17. 5. Jaromír LOUŽIL: Rainer Maria Rilke a Češi24. 5. Jiří RAMBOUSEK (Brno): Padesát let od smrti Josefa Hory

 PODZIM 1995

4. 10. Libuše KAPROVÁ a kol.: Večer vzpomínek na V. Šmilauera a J. Hallera ke 100. výročí jejich narození11. 10. Miroslav GREPL (Brno): O syntaktické koncepci Vladimíra Šmilauera18. 10. Vladimír KOBLÍŽEK (Hradec Králové): Ferdinand Částka ze Šternštejna, „Čest a sláva Vysoko-mejtská, z rozhlášené studně vyprejštěná“ (Hradec králové, 1739): příspěvek k poznání českého jazyka v době baroka25. 10. Olga MARTINCOVÁ – Josef ŠIMANDL: Připravujeme slovník neologismů (pracovní beseda a diskuse)1. 11. Miloslava KNAPPOVÁ: Obchodní jména jako problém jazykový i společenský8. 11. Olga BÖHMOVÁ: Problematika stavu a vývoje českého jazyka v 10. a 11. století a

Kyjevské listy v jejím světle15. 11. Milan JELÍNEK (Brno): Zásluhy J. Hallera o jazykovou kulturu a jeho omyly (zasluhoval J. Haller tak ostrou kritiku?)22. 11. KULATÝ STŮL – O jazykovém právu (za účasti Jeho Magnificence Karla Malého, rektora UK, a dalších odborníků)29. 11. Libuše OLIVOVÁ: Vladimír Šmilauer a toponomastika6. 12. Milan HARVALÍK: Dialektologie v onomastice

13. 12. Ivan LUTTERER: V. Šmilauer a J. Haller v protivenstvích doby (ke 100. výročí narození)

JARO 1996

6. 3. Jiří RAMBOUSEK (Brno): Málo známý Jaroslav Seifert (k 10. výročí úmrtí)13. 3. Jiří HONZÍK: Emanuel Frynta jako překladatel ruské poezie, zejména Puškina – 2. část20. 3. Petra FETKOVÁ: Homilie Řehoře Velikého na evangelia v českocírkevněslovanském a chorvatskocírkevněslovanském překladu27. 3. Milan JELÍNEK (Brno) – Alexandr STICH – Ivana SVOBODOVÁ: Jazyková poradna (zejména otázky tvarosloví)3. 4. Ondřej KOUPIL – Jaromír LINDA – Věra PETRÁČKOVÁ – Miroslav ROUDNÝ – Zdeněk TYL: Kulatý stůl (V. J. Rosa jako lingvista /gramatika, slovník, korespondence/)10. 4. Daniela SLANČOVÁ – Miloslava SOKOLOVÁ (Prešov): K jazykovej situácii na Slovensku (stratifikácia súčasnej slovenčiny)17. 4. Jaromír LINDA: Soupis rukopisů literární povahy 17. a 18. století (Změní nové literární objevy budoucí dějiny české literatury?)24. 4. Lenka KUSÁKOVÁ: Ján Kollár a jeho kázání15. 5. Jaroslav PLESKOT (Ostrava): České lidové divadelní hry z Kravařska z konce 18. století22. 5. Jana PLESKALOVÁ (Brno): Nejstarší česká osobní jména29. 5. Alexandr STICH: Petr Chelčický o boji duchovním (ještě k 10. výročí úmrtí J. Seiferta)

PODZIM 1996

2. 10. Stanislav WIMMER: Interpretace „Babičky“ v korespondenci Boženy Němcové9. 10. Alena MORÁVKOVÁ (a Klub rusistů OP): Korespondence Romana Jakobsona za jeho českého působení (ke 100. výročí narození)16. 10. Frank BOLDT (Plzeň): Kulturní desintegrace dvojjazyčné české (zemské) společnosti po roce 184823. 10. Josef ŠIMANDL – Renata BLATNÁ – Ondřej HAUSENBLAS – Zdeňka HLADKÁ (Brno): Jazyková poradna (význam slov v textu a ve slovníku)30. 10. Milan JELÍNEK (Brno): Dvojí Babička Boženy Němcové aneb Co dovede natropit purismus6. 11. Patrik OUŘEDNÍK (Paříž): Hledání ztraceného jazyka13. 11. Tilman BERGER (Tübingen): Jan Václav Pohl a jeho Gramatika20. 11. Václav BOK (České Budějovice): K připravovanému slovníku německých autorů z českých zemí (se zvl. zřetelem na starší období)27. 11. Lucie ŘÍMALOVÁ: Božena Němcová a její dopisy ženám4. 12. Alexander STICH a kol.: Kulatý stůl – ediční zásady pro vydávání literatury 17. a 18. století11. 12. Milena CESNAKOVÁ-MICHALCOVÁ (Bratislava): Barokní dramatická literatura a divadlo na území Slovenska

18. 12. Karel KUČERA: Málo popsané stránky vývoje českého pravopisu

JARO 1997

5. 3. Jiří F. FRANĚK: Textologické problémy v knize T. G. Masaryka Rusko a Evropa (ke 147. výročí narození a 60. výročí úmrtí)12. 3. Jiří KRAUS: Raná novověká rétorika19. 3. Alena MORÁVKOVÁ: Casanova Mariny Cvetajevové v překladu Jany Štroblové26. 3. Josef ŠIMANDL: Slovnědruhové charakteristiky v mluvnicích, učebnicích, slovnících a textech

2. 4. Jiří HRAŠE: Toulky českou minulostí v knize a rozhlasovém vysílání9. 4. Jaromír LOUŽIL: Jak jsem překládal Immanuela Kanta16. 4. Milan JELÍNEK (Brno) a kol.: Jazyková poradna – měnící se kriteria jazykové správnosti v novodobé češtině23. 4. Milan DAVID: Mluva politických vězeňkyň padesátých let7. 5. Libuše OLIVOVÁ: Počítačové zpracování pomístních jmén14. 5. Jiří NEKVAPIL: Sociolingvistické poznámky k životu německé menšiny v Čechách po roce 194521. 5. Jiří TRÁVNÍČEK: Česká básnická současnost (pokus o vymezení)28. 5. Renata BLATNÁ: Dějiny hudby prizmatem přejímek

PODZIM 1997

1. 10. Jaromír LINDA: Dva nové opisy Komenského Labyrintu8. 10. Josef HRBÁČEK: Syntax analytická (tradiční) a syntax valenční15. 10. Helena CONFORTIOVÁ: Prof. dr. J. V. Bečka jako člověk a spolupracovník22. 10. Jiří KRAUS: Co všechno může znamenat slovo rétorika29. 10. Marie MAJTÁNOVÁ: Historická úloha češtiny na Slovensku5. 11. Alexandr STICH: K stavu a problémům současné filologické barokistiky12. 11. Josef ŠTOCHL: Když byl Y Jeruzalémem češtiny (český pravopis od konce 18. stol. do 30. let 19. stol.)19. 11. Josef FILIPEC: Úvahy nad Českým slovníkem věcným a synonymickým26. 11. Emanuel MICHÁLEK: České slovníkářství v 15. a 16. století3. 12. Jakub KRČ: České barokní homiletiky a rétoriky10. 12. Martin VALÁŠEK: Rosův Discursus lypirona a Bridelův Slavíček vánoční jako ediční problém

17. 12. Václav PETRBOK: Češi, Böhmen, vlastenci a Landsleute

JARO 1998

4. 3. Zdeněk TYL: Dva významní představitelé české historické lexikografie – Josef Zubatý a Emil Smetánka11. 3. Ladislav ŠTINDL: Cesty do Ruska v 1. polovině 19. století18. 3. Zdeněk HLAVSA a kol. jazyk. poradny ÚJČ AV ČR: Jazyková poradna25. 3. Ondřej KOUPIL: Řehole Benediktova – živé, dílo, minulosti1. 4. Milena CESNAKOVÁ (Bratislava): Rukopisná neoficiální literatura na Slovensku v 18. a 19. století8. 4. Václav PETRBOK: P. Stanislav Vydra TJ – člověk, učitel, kněz a Čech (650 let UK)15. 4. Jan HORÁLEK: Vztahy prostoru a kvality v některých pojmenováních22. 4. Filip OUTRATA: Vavřinec Benedikt z Nudožer (650 let UK)29. 4. Petr BORKOVEC: Kain s lyrou – pocta Vladislavu Chodasevičovi6. 5. Jiří HOMOLÁČ: Český znakový jazyk a čeští neslyšící13. 5. Pavel STĘPIEŃ (Varšava): Jan Kochanowski, polský renesanční básník20. 5. Petr NEJEDLÝ: K dnešnímu zkoumání staré češtiny27. 5. Zoe HAUPTOVÁ: Slovník jazyka staroslověnského

PODZIM 1998

30. 9. Radek LUNGA: Nápisy na českých historických zvonech7. 10. Zdena RUSÍNOVÁ (Brno): Deminutiva v komunikaci14. 10. Milan JELÍNEK (Brno): Josef Zubatý a Václav Ertl jako puristé?21. 10. Zdeněk TYL: Na cestě k slovníku střední češtiny (16.–18. století)4. 11. Renata BLATNÁ: Hubneme, nebo tloustneme? – aneb Co vypovídají staročeské a novočeské kontexty slov „hubený“ a „tlustý“11. 11. Otakar MALIŠ: Jazyk Václava Černého18. 11. Anežka VIDMANOVÁ: Překlad hexametru a pentametru – pokusy ve staročeské literatuře25. 11. Alena MORÁVKOVÁ a kol.: Kulatý stůl – kritika překladu

2. 12. Boris LEHEČKA: Nebyl „slovář“ jako „slownjk“9. 12. Jaromír LINDA: Geneze textu Rosova Thesauru linguae Bohemicae

16. 12. Jiří HRAŠE: Rozhlasová hra beze slov

JARO 1999

3. 3. Milena CESNAKOVÁ (Bratislava): Antonín Koniáš a jeho indexy zakázaných knih10. 3. Alexandr STICH: Grál v české literatuře (k 15. výročí udělení Nobelovy ceny Jaroslavu Seifertovi)17. 3. Jan LINKA: Tvorba Šebestiána Vojtěcha Scipiona aneb Návrat ztraceného velikána24. 3. Alexandr STICH: Sabina a Havlíček v létech 1848–184931. 3. Tomáš MATĚJEC: Sousedské hry jako fenomén literární7. 4. Milan JELÍNEK (Brno) a kol.: Jazyková poradna – jazyk ve veřejném dorozumívání14. 4. Milan JELÍNEK (Brno): Vztah puristů ke složeninám21. 4. Josef ŠIMANDL: Ekoteroristé (jazyková soudnička)28. 4. Alexandr STICH a kol.: Kulatý stůl – Země dobrá, země česká (problémy interpretace)5. 5. Václav PETRBOK – Radek LUNGA: Svatováclavská literární tradice mezi Augšpurkem a Prahou v 17. století12. 5. Josef HRBÁČEK: Vztah formy a funkce v syntaxi: věta – výpověď19. 5. Jiří KRAUS: Čistota jazyka jako pojem sociolingvistický

 PODZIM 1999

6. 10. Alexandr STICH: České slovesné umění baroka a Karel Krejčí (k 95. výročí narození a 20. výročí úmrtí)13. 10. Petr ZIMA: O řeči starého Podskalí a jejím dialektologickém a uměleckém zpracování (na okraj knihy B. Zimové Dřevěnej chleba)20. 10. Jan HORÁLEK: Slovotvorba složenin v kontextu národního obrození27. 10. Jan WIENDL: Předválečná poezie Jana Zahradníčka3. 11. Robert ADAM: Pokus o slohový rozbor Babičky10. 11. Jiří HRAŠE: Promluví univ. profesor dr. F. X. Šalda, spisovatel17. 11. Václav BOK (České Budějovice): Německá literatura v Čechách ve 13. a 14. století24. 11. Milan JELÍNEK – Miroslav GREPL (Brno): Jazyková poradna (odchylky od české syntaktické normy)1. 12. Iva NEBESKÁ: O kognitivní lingvistice8. 12. František FRÖHLICH: Dobrý překlad – špatný překlad: jak se to pozná ?

15. 12. Viktor VIKTORA (Plzeň): K interpretaci václavských legend

JARO 2000:

8. 3. Milada HOMOLKOVÁ: Dopisy Jana Filipce Vilémovi z Pernštejna (k 85.výročí narození dr. Josefa Filipce)15. 3. Stefan Michael NEWERKLA (Vídeň): Odvrácená tvář habsburských jazykových zákonů v Čechách (diglosie na plzeňských školách v 19. stol.)22. 3. Ivana SVOBODOVÁ: Psaní velkých písmen29. 3. Irena VAŇKOVÁ: O barvách v češtině5. 4. Kamila KARHANOVÁ: Zvířata a lidé v prózách Karla Poláčka12. 4. Jiří KRAUS – Anna ČERNÁ – Josef ŠIMANDL: Jazyková poradna (O jazykové čistotě)19. 4. Zbyněk SEDLÁČEK: Bránou jazyků do poezie Ladislava Nebeského26. 4. Tilman BERGER (Tübingen): Autobiografie chrudimského primátora Karla Chocenského z konce 18. stol. jako dokument předobrozenské češtiny3. 5. Naděžda KVÍTKOVÁ: Slovní zásoba kroniky tak řečeného Dalimila (Kvantitativní pohled na staročeský text)10. 5. Petr BORKOVEC: Pokoj a přízrak – o jedné básni Josifa Brodského17. 5. Josef HRDLIČKA: Hlasy Richarda Weinera24. 5. Vojtěch RON (Liberec) – Roman SCHMIDT (Jablonec n. Nisou): Železnobrodské pašije z

18. století

PODZIM 2000:

4. 10. Pavel KOSEK – Jan MALURA (Ostrava): Příprava edice Hory Olivetské Matěje Tannera11. 10. Zoe HAUPTOVÁ: Jakým písmem psal Sázavský klášter18. 10. Jaroslava JANÁČKOVÁ – Alena MACUROVÁ: O korespondenci Boženy Němcové25. 10. Jiřina LEEUWEN-TURNOVCOVÁ (Jena): Ještě jednou o diglosii v Čechách1. 11. Jarmila BACHMANNOVÁ: Podkrkonošský slovník8. 11. Václav BOK (Č. Budějovice): Staročeské a staroněmecké překlady latinské legendy o Anežce Přemyslovně15. 11. Jana SKLADANÁ (Bratislava): O historickém slovníku slovenského jazyka22. 11. Jiří RAMBOUSEK (Brno): Spory o Ivana Blatného29. 11. Petr HOLMAN: Čeština v Indii6. 12. Jiří HRAŠE: Brněnská rozhlasová avantgarda 30. let

13. 12. Lucie HAŠOVÁ: Etnonyma v televizních diskusních pořadech

JARO 2001 :

7. 3. Jonatan VINKLER (Lublaň): Pavel Josef Šafařík a slovinská literatura a kultura14. 3. J. P. LOCHER (Bern): Výsledky a úkoly slavistiky a bohemistiky ve Švýcarsku21. 3. Jaromír KRŠKO (Banská Bystrica): Sociálno-psychologické aspekty prezývok28. 3. Martina ŠULCKOVÁ – Eva VAŠÍČKOVÁ – Jan JAROŠ aj.: Jazyková poradna – jazyková lektorna v novinách4. 4. Antonín PETRUŽELKA: Pohádkové a bájeslovné bytosti a političtí činitelé ve sbírkách Ivana Blatného11. 4. Alexandr STICH: Sláva barokní Čechie18. 4. Josef ŠIMANDL: Slovesa na -írovat: Jak se žije nechtěnému dítěti25. 4. Marie BOKOVÁ: Český herec Václav Voska2. 5. Jaromír SLOMEK: Ferdinand Peroutka slovem a písmem16. 5. Petr ŠÁMAL: Myšlení o literatuře v 50. letech23. 5. Alexandr STICH a kol.: Kulatý stůl – patriotismus a nacionalismus v českém raném novověku (jazyková otázka)

PODZIM 2001

3. 10. Jan LINKA: Česká hagiografie v 16.–18.století10. 10. Bohumil VYKYPĚL (Brno): Dvě historicko-sémantické glosy – kdo byli „suppani“ a proč je sv. Václav vévoda české země a kněz náš17. 10. Josef HERMAN: Dramatické dílo Františka Hrubína (ke 30. výročí úmrtí)24. 10. Jan KVAPIL (Ústí nad Labem): Barokní modlitební kniha v českých zemích31. 10. Jiří BRABEC a kol.: Kulatý stůl – kritické sebrané spisy Jaroslava Seiferta (ke 100. výročí narození a 15. výročí úmrtí)7. 11. Jiří KRAUS: Malé jazyky ve sjednocující se Evropě14. 11. Johannes Michael REINHART (Vídeň): Staročeská literatura a slovanský jih (české překlady u charvátských hlaholitů)21. 11. Martin VALÁŠEK: Jak vydávat Durychovo Bloudění (k chystané edici v České knižnici)28. 11. Václav PETRBOK: Eugen Rippl – neznámý moravskoněmecký bohemista5. 12. Jana MATÚŠOVÁ: K otázce přízvuku českých pomístních jmen přejatých do němčiny

12. 12. Miloš SLÁDEK: Z Prahy do Nouzína a přes Krkonoše zase zpátky aneb Na okraj dvou knih Jaromíra Jecha

JARO 2002

6. 3. Miloš SLÁDEK: K otázkám prezentace barokní literatury13. 3. Petr ŠTĚDROŇ (Brno): Ondřej Klatovský – Knížka v českém a německém jazyku (ze 16. století)

20. 3. Josef ŠIMANDL a kol.: Kulatý stůl – jazykové inovace: chyby, nebo vývoj?27. 3. Zbyněk SEDLÁČEK (Louny): Musí být slavná minulost nejzvučnější strunou na lyře české? – Dějinný čas v epice Jana Erazima Vocela (ke 200. výročí básníkova narození)3. 4. Štěpán VÁCHA: Projevy barokního historizmu u cisterciáckého řádu10. 4. Ladislava PETÍŠKOVÁ: Divadelní jazyk u Jiřího Frejky17. 4. Lenka KUSÁKOVÁ: Jazyk emocí v české beletrii 1. poloviny 19. století24. 4. Eva RYŠAVÁ: Skladby českých básníků v kramářských tiscích15. 5. Martin SEKERA: Hledání jazyka politiky v české žurnalistice 19. století22. 5. Boris LEHEČKA: Nechoďte pro slovo daleko! Zajděte si k Vusínovi.

PODZIM 2002

9. 10. Andrea HUDÁKOVÁ: Český jazyk v komunikaci neslyšících16. 10. Milan DVOŘÁK: Proč a jak jsem nově překládal Evžena Oněgina23. 10. Miloslav VOJTECH (Bratislava): Čeština ako literárny jazyk na Slovensku (v období národného obrodenia)30.10 Mirek ČEJKA (Brno): Jazyk mateřský a jazyk otcovský (vztahy mezi češtinou, latinou a němčinou na přelomu středověku a novověku)6. 11. Martin HILSKÝ: Hříšné hříčky – překlad shakespearovské slovní hry13. 11. Jiří HRAŠE: Od zvuku k představě aneb rozhlasová teorie Václava Růta27. 11. Zdena PALKOVÁ a kol.: Zvuková podoba mluvených projevů v hromadných sdělovacích prostředcích4. 12. Filip OUTRATA: Česko-latinské gramatiky v 16. a 17. století11. 12. Pavel JANČÁK: Magnetofonové snímky archaického českého nářečí na Střelínsku u Vratislavi

18. 12. Radomil ŠOLC: Život a dílo básníka Václava Svobody Plumlovského (ke 130. výročí narození)

JARO 2003

5. 3. Petr MAREŠ: Vícejazyčnost v novodobé české poezii12. 3. Robert ADAM: Bezkopcý úval známý svými hicy předlohou skici mistra Kopanici. Je „c“ měkké, nebo obojetné?19. 3. Kristina KALLERT (Regensburg): Od baroka k osvícenství (nepomucenská kazatelská literatura české provenience v 18. stol.)26. 3. Viktor VIKTORA (Plzeň): Frantova práva a záblesky renesance v Čechách2. 4. Jan HELLER: Blahoslavův překlad Nového zákona9. 4. Markéta PYTLÍKOVÁ: Nejstarší česká bible a její překladatelé16. 4. Jiří ÚLOVEC: Místní a pomístní názvy v pramenech úřední povahy z 15.–17. století23. 4. Gizela GÁFRIKOVÁ (Bratislava): Literárne dielo Hugolina Gavloviča (k jednej z podob slovenského literárného baroka)30. 4. Bojana MALTARIĆ (Lublaň): Tři české romány ve slovinské knižní sbírce Dvacáté století (Hrabal: Příliš hlučná samota; Škvorecký: Prima sezóna; Šotola: Tovaryšstvo Ježíšovo)7. 5. Alena FIDLEROVÁ – Martina ŠULCKOVÁ: Repertorium rukopisů 17. a 18. století z muzejních sbírek v Čechách14. 5. Václav PETRBOK: Česko-německé literární vztahy doby střední21. 5. Lucie HAŠOVÁ: :)CESTINAvMAILUaSMS:( – ke stylové charakteristice nových typů textu

 PODZIM 2003

15. 10. Radomil ŠOLC: Vzpomínky na orientalistu, kněze, lékaře a spisovatele Aloise Musila (1868–1944)22. 10. Andrej NOVIK: Chorvati na Moravě a jejich jazyk – Minulost. Přítomnost. Budoucnost?29. 10. Josef ŠIMANDL a kol.: Jazyková poradna – problémy akademického psaní5. 11. Pavel ŠTĚPÁN: Barvy v českých zeměpisných jménech12. 11. Karel ČAPEK – Zbyněk SEDLÁČEK: Tam u Králového Hradce… (prusko-rakouská válka 1866 jako textová událost)

19. 11. Martin STLUKA a kol.: Kulatý stůl – kolace Neubergova opisu Rosova slovníku26. 11. Kateřina VALENTOVÁ-BOBKOVÁ: Jezuitské školství v 18. století3. 12. Tomáš HLOBIL (Olomouc): Univerzitní přednášky z estetiky a básnictví Augusta Gottlieba Meissnera podle poznámek Josefa Jungmanna10. 12. Oldřich ULIČNÝ: Co zavinil Josef Dobrovský (k 250. výročí narození)

17. 12. Jaroslava JANÁČKOVÁ – Magdalena POKORNÁ – Lucie SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ – Robert ADAM: Kulatý stůl – jak vydávat významné korespondence (nad novou soubornou edicí korespondence B. Němcové)

JARO 2004

10. 3. Ondřej KOUPIL: Matouš Benešovský, gramatik a veselý etymolog17. 3. K nedožitým sedmdesátinám prof. dr. Alexandra Sticha24. 3. Pavel KOSEK – Jan MALURA (Ostrava): Přípravná edice duchovní lyriky slezských exulantů 17. a 18. století (aspekty jazykové, edičně-textologické a literárněhistorické)31. 3. Kateřina BLÁHOVÁ: Literární odkaz Josefa Šusty (ke 130. výročí narození)7. 4. Jan KRÁLÍK: Současné problémy kvantitativní lingvistiky14. 4. Kamil STUMPF (Lipsko): Dolní Lužice bez lužické srbštiny21. 4. Josef KOUTECKÝ: Úsměv, škleb a pláč nad jazykem českých lékařů28. 4. Milada HOMOLKOVÁ: Tajemný odkaz paní Kačny čili Lekcionář olomoucký z r. 1421 (k 120. výročí narození Josefa Vašici)5. 5. Josef HRDLIČKA: Komenského Labyrint a člověk v labyrintu12. 5. Jana MATÚŠOVÁ: Vlastní jména v podmínkách česko-německých kontaktů a konfliktů v Čechách 30. a 40.let19. 5. Zuzana SEMÍNOVÁ: Implementace komunitárních direktiv – překládání právních předpisů Evropské unie do češtiny

 PODZIM 2004

13. 10. Pavel JANČÁK: Rysy severovýchodočeských nářečí v mluvě ukrajinských Čechů od Černobylu20. 10. Pavel MAREŠ: Dva nové poznatky ke Starým pamětem kutnohorským Jana Kořínka a Josefa Devotyho27. 10. Zdenka TOMÁŠKOVÁ (Kostelec na Hané): Ortel samoty – co nebylo v knize vzpomínek (Lidská tvář Petra Bezruče)3. 11. Václava MUSILOVÁ: Jazykové expertizy – kriminalistické určování autorství psaných textů (forenzní lingvistika)10. 11. Jana DECARLI VALDROVÁ (České Budějovice): Rovnost pohlaví čili žena a muž v jazyce (feministická a genderová lingvistika)24. 11. Roman LANG: Znaménka a značky v textu1. 12. Jana HOFFMANNOVÁ – Olga MÜLLEROVÁ: Jazyk současných novinových interview

15. 12. Jan LINKA: Hájkovy Čechy

JARO 2005

2. 3. Josef ŠIMANDL: Co se děje s přejímáním slov a vyjadřovacích způsobů9. 3. Ondřej HAUSENBLAS: Otázky při výuce (nejen) češtiny16. 3. Iva NEBESKÁ: O vodě v češtině23. 3. Alena M. ČERNÁ: Staročeský rukopis o králi Janovi a o hvězdách30. 3. Tilman BERGER (Tübingen): Překladatelská dílna Josefa Ceregettiho v Chrudimi6. 4. František FRÖHLICH: O českých překladech pohádek H. Ch. Andersena13. 4. Naděžda KVÍTKOVÁ: Jazyk současných kázání20. 4. Jitka MALENÍNSKÁ: Zaniklá apelativa v toponymii Čech27. 4. Marie KRČMOVÁ (Brno): Jazyková situace na Moravě4. 5. Hana SOBALÍKOVÁ: Bohatství českých cisiojánů aneb kalendáře našich předků11. 5. Jaromír SLOMEK: TGM a Otokar Březina

PODZIM 2005

5. 10. Anna ČERNÁ: Slovenština – jazyk cizí?12. 10. Jiřina HŮRKOVÁ: Mluvní styl mladé generace19. 10. Vladimír JUSTL: Lidský a pedagogický profil Oldřicha Králíka: úvod do dialogu (k 30. výročí úmrtí)26. 10. František ČERMÁK: Co je skutečně Český národní korpus?2. 11. Taťána VYKYPĚLOVÁ (Vídeň): Příběh českého „f“: historie jednoho fonému9. 11. Petr SGALL: Přirozenost vyjadřování v češtině23. 11. Petr NEJEDLÝ: Co (ne)víme o slovní zásobě češtiny doby střední30. 11. Jan CHROMÝ – František MARTÍNEK: Jiří Haller (1896–1971): 110 let od narození a 35 let od smrti zakladatele KPČJ7. 12. Ivana BOZDĚCHOVÁ: O české lékařské terminologii14. 12. Štěpánka BĚHALOVÁ (Jindřichův Hradec): Kramářské tisky z jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny

JARO 2006

(1) 1. 3. Denisa BORDAG (Univerzita Lipsko): Dva jazyky v jedné mysli: produkce a osvojování gramatického rodu

Přednáška loňské držitelky titulu Česká hlava seznamuje s psycholingvistickým výzkumem v oblasti produkce a osvojování cizích jazyků. Zaměřuje se na gramatický rod, ale její součástí bude i úvod do oboru. Mezi jinými nabídne i odpovědi na tyto otázky: Jak koexistují dva jazyky v jedné mysli? Na jakých rovinách reprezentace dochází k vzájemné interakci dvou jazykových systémů? Kdy tato interakce osvojování cizího jazyka napomáhá, kdy ho komplikuje? Jsou procesy, které v naší mysli probíhají, když mluvíme cizím jazykem, odlišné od těch, které charakterizují produkci v jazyce mateřském? Proč je osvojení gramatického rodu některých cizích slov snazší než u jiných? Jaké procesy v naší mysli způsobují chyby v gramatickém rodě, kterých se dopouštíme, když se učíme např. německy? Představeny budou i konkrétní psycholingvistické experimenty, které tyto otázky zkoumají.

(2) 8. 3. Jiří ZEMAN (Univerzita Hradec Králové): Ke komunikaci nejstarší generace

Přednáška bude zaměřena na rozhovory příslušníků nejstarší generace. Nejprve bude tato populace přesně vymezena. Poté bude pozornost věnována některým jevům, které jsou ovlivněny změnami v kognitivním systému, zejména výsledkem změn v kapacitě paměti. Jde zejména o problémy s vybavováním proprií a o mnohomluvnost. Výklad bude konkretizován na autentickém materiále (rozhovorech).

(3) 15. 3. Magdaléna POKORNÁ (Historický ústav AV ČR): Spisovatelé pod dohledem

Literární a intelektuální život vždy ovlivňovala řada vnitřních i vnějších okolností; patřil mezi ně – a byl velmi důležitý – také dohled státních úřadů nad spisovateli. V přednášce se budeme zabývat především cenzurní praxí, jejím systémem a důsledky již od josefínského období. Budeme se však věnovat i dalším problémům, a to typům perzekucí v 50. létech 19. století i zásahům proti spisovatelům a novinářům v dalších desetiletích (stručně pak i včetně charakteristiky základních etap vývoje cenzury ve 20. století). Poměry v českých zemích konfrontujeme v klíčových momentech se situací v celé habsburské monarchii i v zahraničí.

(4) 22. 3. Zbyněk SEDLÁČEK (Univerzita J. E. Purkyně Ústí nad Labem): Koubkova elegie na hrobech básníků slovanských (Opožděný příspěvek ke 200. výročí narození Jana Pravoslava Koubka – * 5. 6. 1805 v Blatné)

Loňské 200. výročí narození básníka a filologa Jana Pravoslava Koubka zůstalo ve stínu jubileí jiných osobností české kultury, přestože Koubka lze připomínat nejen jako básníka, ale také jako

uznávaného univerzitního profesora českého jazyka a literatury i řeči a literatury polské, vlivného publicistu, překladatele, popřípadě jako cenzora, tribuna akademické legie roku 1848 a poslance říšského sněmu. Z pozapomenutého Koubkova básnického díla bývají nejčastěji připomínány satirické skladby, které mají místo ve vývoj české satiry od Š. Hněvkovského, K. Vinařického a J. J. Langra ke K. Havlíčkovi. Na rozdíl od této tradice se náš příspěvek zaměřuje na elegickou skladbu Hroby básníků slovanských, vytvořenou v letech 1842 až 1854, a sleduje, jakým způsobem do příležitostně motivovaného básnického díla vstupují literární normy, autorovy filologické a slavistické názory a jakou individuální skladbu měla Koubkova dvojdomost vědce a umělce, charakteristická pro obrozenskou vědu o jazyce a literatuře.

(5) 29. 3. Jiří F. FRANĚK: České Rukopisy a ruské Slovo o pluku Igorově

(6) 5. 4. Jana PLESKALOVÁ (Masarykova univerzita Brno): Dějiny české jazykovědné bohemistiky

Tématem přednášky bude představení připravovaného díla Dějiny české jazykovědné bohemistiky, které vytvořil autorský kolektiv pod vedením přednášející v rámci grantového projektu čís. 405/03/1418 GAČR. Toto dílo se skládá ze studií věnovaných dějinám jednotlivých jazykovědných oborů. Jejich autory jsou přední odborníci v příslušné jazykovědné disciplíně.

(7) 12. 4. Kulatý stůl Grafická úprava písemností (uvádějí Olga Kuldová [autorka státní normy], Markéta Pravdová [ÚJČ AV ČR], pracovník z oboru typografie [dosud neurčen])

(8) 19. 4. Martin VALÁŠEK: Šest mluvnic hledá autora (Barokní gramatik Václav Jandit)

Václav Jandit je autorem nejvydávanější raněnovověké gramatiky češtiny. O jeho autorské identitě se dosud dohadujeme pouze na základě kusých informací roztroušených v jeho gramatice. První dvě vydání své mluvnice (1704, 1705) dedikoval poslednímu toskánskému velkovévodovi z rodu Medici Gianu Gastonovi, na jehož dvoře zřejmě pobýval. Součástí Janditovy gramatiky, která v mnohém navazuje na Brus jazyka českého (1667) Jiřího Konstance a Čechořečnost (1672) Václava Jana Rosy, jsou i latinsko-české cvičné dialogy, určené k procvičování konverzace v různých životních situacích, chronologicky koncipovaná bibliografie jazykovědných bohemik a dílko Rozepře neboližto Controversiae českých gramatiků, v níž nás Jandit, porovnávaje u svých předchůdců vybrané jazykové jevy, nechává nahlédnout do myšlenkového světa barokního gramatika.

(9) 26. 4. Marie VACHKOVÁ (Univerzita Karlova v Praze): „Dvojjazyčný slovník potřebuje univerzitu“ (F. J. Hausmann): projekt Velkého německo-českého akademického slovníku v kontextu současné evropské lexikografie (přednáška se koná v místnosti č. 317 v 3. patře).

Současné trendy v lexikografii reflektují výzkum v oblasti elektronických korpusů (vývoj korpusových nástrojů, vytváření paralelních korpusů). Vzhledem k tomu, že umožňují zpracování velkých množství jazykových dat, staví do nového světla zažité lexikografické postupy. Mít k dispozici během sekundy statisíce dokladů má nejen své přednosti; je třeba řešit i nové problémy s jejich vyhodnocováním. Lexikografická práce zůstává stále časově náročná, nedochází v žádném případě k jejímu urychlení, avšak inspiruje významnou měrou i pionýrská lexikologická bádání: pomáhá například objevovat mezi elementy slovní zásoby nové systémové vztahy a osvětluje nové souvislosti mezi lexikální a syntaktickou rovinou.

(10) 3. 5. Eva KOUDELKOVÁ (Technická univerzita v Liberci): Lidové pověsti německých obyvatel severu Čech v kontextu české vypravěčské tradice

Dvě nejrozsáhlejší části přednášky nejprve upozorní na specifika žánru pověstí ve srovnání s druhým vypravěčským útvarem slovesného folkloru – pohádkou; a poté se zaměří na výrazné motivické shody, případně rozdíly mezi českými a německými pověstmi vyprávěnými na území Čech. V závěru přednášky bude stručně zhodnocena historie zapisování a vydávání německých pověstí a posluchači budou seznámeni s dosavadním stavem bádání v této oblasti. Součástí přednášky by měla být

diskuse o této problematice, která je v současné době teprve na začátku vědeckého zkoumání.

(11) 10. 5. Šárka ZIKÁNOVÁ (Univerzita Karlova v Praze): K vývoji českého slovosledu: starší čeština v průměru a úzus jazykových vzorů (Hájkova kronika, Kralická bible)

Existuje teze, že ve starší češtině se pod vlivem latiny přísudkové sloveso umisťovalo většinou na konec věty (B. Havránek). Kvantitativní analýza starších českých dokladů však uvedené tvrzení vyvrací. V přednášce budou představeny větné konstrukce, v nichž se pravidelně umisťuje sloveso na konec (a které tím přitahují pozornost novočeského čtenáře, např. věty s několikanásobným přísudkem či ustálené zdvořilostní formule v listech), a stejně tak typy vět uspořádaných pravidelně podle aktuálního členění, tj. stejně jako v nové češtině (např. věty typu Přišlo jaro.). Zjištěné průměrné slovosledné poměry ve starší češtině budou porovnány s jazykem Hájkovy Kroniky (velmi věrně kopíruje průměrný úzus) a Bible kralické (v mnoha ohledech se odlišuje, např. neklade sloveso mechanicky na konec věty, nýbrž mechanicky – bez ohledu na aktuální členění – doprostřed věty).

PODZIM 2006

(1) 4. 10. Jarosław MALICKI (Vratislavská univerzita, Polsko): Slezské jazykové spektrum do roku 1800

Slezsko ve svém historickém rozsahu vzniklo jako region pohraniční – v prostoru, kde slábly vlivy středověkých států polských Piastovců a českých Přemyslovců. Toto západoslovanské území bylo zasaženo vývojovými proměnami právě vznikajících národních jazyků, hlavně polštiny a od jihu také češtiny (na západě slabě působily též sousední lužickosrbské jazyky). Zároveň, přinejmenším od první poloviny 12. stol., se ve Slezsku vyskytovaly jazyky aškenázských Židů, kteří se stejně jako o trochu pozdější Valonové usazovali poblíž největších řemeslnických a obchodních středisek. Pak, od 13. stol., se na osídleném a neosídleném území objevil jazyk německých kolonistů. V popisu vzájemných vztahů slezské polštiny, češtiny a němčiny v období příslušnosti k českému státu mají základní význam dvě roviny. V areálové rovině lze popsat vývoj dosahu těchto jazyků v zeměpisném prostoru – vznik a změny jazykových hranic, ostrovů, smíšených a přechodových pásů. Jedná se tady o dosahy jazyků používaných rodilými mluvčími ze Slezska v každodenní komunikaci. V rovině funkční je možné sledovat rozdíly účinnosti jednotlivých jazyků, mj. jako prostředků běžného dorozumívání se, jako pomocných jazyků církve, jazyků kancelářské činnosti a spisovně uměleckých. V těchto případech je třeba vzít v úvahu nejen komunikaci rodilých mluvčích, ale též použití cizí řeči. Čeština, němčina a polština, se svým charakteristickým funkčním rozpětím, se zúčastňovaly komunikace Slezanů v rámci společenské komunikace státního spolku zemí Koruny české; podílely se přítom i na komunikaci v širším dosahu, na území okolních států.

(2) 11. 10. Alena FIDLEROVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Jediný Bůh, jediný svět, jediná gramatika aneb Univerzální gramatiky evropského středověku a raného novověku

(3) 18. 10. Lenka MATUŠÍKOVÁ (Národní archiv, Praha): Jména Židů v Čechách a na Moravě v proměnách časuSledovat vývoj osobních jmen a příjmení židů v Čechách a na Moravě od prvních zmínek ve zprávách obchodníků a v kronikách 10. a 11. století znamená sledovat nejen změny v postavení židovských komunit i jednotlivců v české společnosti, ale také politický i hospodářský vývoj této společnosti od středověku až do poloviny 20. století. Proto byla při přípravě přednášky využita dostupná literatura a některé z dochovaných písemných pramenů (listiny, katastry, písemnosti patrimoniální správy, soupisy židů, knihy familiantů i matriky židovských obcí), z nichž je patrné, jak zvláště diskriminační zákony a nařízení habsburského státu v 18. století a následné josefínské reformy přímo ovlivnily podobu rodných jmen a příjmení židů usazených v Čechách a na Moravě. Jejich další proměny v 19.

století byly důsledkem emancipace, kdy po roce 1848 řada židovských rodin přesídlila z venkova do velkých měst a zesílila i migrace židů z východních částí monarchie. Také 20. století se dvěma světovými válkami i obdobím „studené války“ významně ovlivnilo podobu jmen a příjmení židů v Československu. Pro ty, kteří přežili, byla totiž změna příjmení cestou k získání nové identity a ke splynutí s okolní společností.

(4) 25. 10. Václav LÁBUS (PedF TU, Liberec): Pomístní jména Jizerských hor – vývoj a současný stavPřednáška poskytne stručný přehled vývoje pomístního názvosloví Jizerských hor, příhraničního území na severu Čech, v němž do roku 1945 převládalo německé obyvatelstvo. Budou zmíněny předslovanské, slovanské, německé i české vlivy, jež formovaly vývoj pomístních jmen v této oblasti. Zvláštní pozornost bude věnována především konstituování českého názvosloví po II. světové válce a jeho sémantické, popř. formální návaznosti na původní německá oronyma a hydronyma.

(5) 1. 11. KULATÝ STŮL: Jazykové zásady veřejnoprávních médií (uvádějí Václav FLEGL a Petr VYBÍRAL)Televizní zpravodajství přináší tři druhy textů. Ty první bychom mohli označit jako ozvučené texty psané (tzv. moderátorská studia, která mají moderátoři na čtecím zařízení), ty druhé pak jako redaktorské texty v tzv. kártu. Poslední typ by pak tvořil jazyk živého vstupu. Autor se zamyslí nejen nad jazykem televizního zpravodajství, ale publiku přiblíží i hlavní doporučení, resp. zákazy, které jsou víceméně redakčně závazné. Vzhledem k tomu, že na celkovém pochopení zprávy se významně podílí i zvuková úroveň jazyka, bude řeč i o ní. Posledním bodem pak bude úvaha o tom, zda v jazykové situaci televizní češtiny proti sobě stojí na jedné straně diváci mající určitou představu o jazyku veřejnoprávního zpravodajství a na straně druhé pak způsob prezentace vysílaných událostí, který se rozchází s diváckými přáními. Vážně i nevážně se zde pobavíme o tom, proč RZ přechyluje, užívá geografické označení Česko, (zatím?) užívá stále ještě slovenštinu, vyhýbá se trpnému rodu i příčestí, píše cunami, a cituje-li doslova, cituje i s chybami, které se občas v textu originálu vyskytnou. Platí-li obecně, že v současné době stoupá prestiž mluveného slova, pak narazíme samozřejmě i na pronikání hovorově spisovných výrazů do zpráv. Vadí to? Nebo už ne? Přednáška nebude traktována jako konfrontační. A právě proto si autor dovolí v závěru samém přiblížit přítomným úžasnou schopnost „češtiny“ vytvářet nechtěná přeřeknutí.

(6) 8. 11. Michaela LIŠKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Počítačový slangPočítačový slang je dynamická součást dnešní slovní zásoby (zrcadlí bouřlivý vývoj výpočetní techniky). Kromě pohybu v samotném počítačovém slangu lze pozorovat i přesahy do běžné mluvy a terminologie. Počítačový slang bude pojednán z hlediska komunikační situace, pohledu lexikografického, způsobu tvoření slangových názvů, slovnědruhového zastoupení a dalších kategorií. Východiskem je diplomová práce z roku 2003, v níž bylo shromážděno a analyzováno 852 slangových jednotek.

(7) 15. 11. Lenka KUSÁKOVÁ (ÚČL AV ČR, Praha): Josef Kajetán Tyl jako přední osobnost literárního a kulturního života 1. poloviny 19. století (k 150. výročí úmrtí J. K. Tyla – † 11. 7. 1856)1) Pojem „literární život". Výzkum literárního života ve světě a u nás. 2) Nástin problematiky literárního života v období národního obrození. 3) Tylova úloha v oblasti produkce, distribuce a recepce české literatury ve 30.–50. letech 19. století. Poukaz na nové způsoby a mechanismy literární komunikace, které Tyl do českého literárního života předbřeznové doby zaváděl.

(8) 22. 11. Jiří MARVAN (ÚSVS FF UK, Praha): Malý průvodce dějinami české jazykové mysliPřednáška má dva cíle: 1) představit  příručku Cesty ke spisovné češtině – prvních tisíc let (1. vydání 2003, 2. vydání 2006, Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem) a seznámit s jejím významem pro chápaní současného stavu češtiny a jejích budoucích perspektiv, 2) zároveň seznámit se způsobem, jak toto vědomí češtiny předat novému pokolení studentů, tj. jejích budoucích učitelů; jako výsledek předávání těchto zkušeností studenti vytvořili vlastní verzi k této knize s titulem Spisovná čeština cestou necestou (800–1800). Téměř každé století, počínaje stoletím 9., našlo svého autora či více

autorů, kteří vypovídají o své zkušenosti mateřštiny, o českém jazykovém prostředí (lingvo-ekologii), vlivu jeho krásy (lingvo-estetiky) i mravní výzvy (lingvo-etiky) na mentální, emocionální a duchovní utváření lidské osobnosti. Studenti (většinou ve věku 21–23 let) budou svou knihou vypovídat o prožitku (a někdy i požitku) češtiny, který sdíleli s autory přes vzdálenost několika století. Z obou bohatě ilustrovaných knih budou promítnuty a přečteny ukázky.

(9) 29. 11. Pavel KOSEK (FF MU, Brno): Spojky obsahových vět barokní češtinyVýsledek dlouhodobého výzkumu spojovacích prostředků střední češtiny. Analýza spojovacích prostředků tzv. obsahových vět vychází z excerpce českých tištěných památek vydaných přibližně v rozmezí let 1650–1750 (původní domácí díla, překladové památky a dobová jazykovědná produkce). Předmětem výkladu jsou tzv. obsahové věty (Trávníček, Bauer), přesněji řečeno věty, jež představují syntaktické pozice implikované v syntaktickém okolí jistých výrazů (sloves a z nich derivovaných substantiv či adjektiv) a jimž na úrovni sémantické reprezentace věty odpovídají situace. Přístup je především dynamický: sledovány jsou jevy, jež podléhají vývojovým posunům; zjištěný barokní stav je konfrontován se stavem v předchozích a následujících vývojových fázích češtiny.

(10) 6. 12. Jaromír SLOMEK (Týden, Praha): Pracovní, rodinné a milostné dopisy T. G. MasarykaVe své přednášce chci věnovat pozornost té části Masarykova díla, která dosud nebyla důkladně prozkoumána, totiž jeho umění epistolografickému. Knižní edice posledních let už zpřístupnily Masarykovu korespondenci s Edvardem Benešem, Karlem Čapkem, Bedřichem Hlaváčem, Karlem Kramářem, Oldrou Sedlmayerovou či Zdenkou Šemberovou; můžeme tedy na dopisech v těchto knihách publikovaných ukázat, jaký byl jejich pisatel stylista a jaké jazykové prostředky mu byly blízké. Masaryk, osobitý i v korespondenci, nekoncipoval dopisy podle dobových šablon (ty možná ani neznal, a pokud ano, důsledně je ignoroval), spíše psal tak, jako by zaznamenával svůj mluvený projev, prostý frází a velkých slov, pronášený s dostatečnou výpovědní perspektivou.

(11) 13. 12. Věra BROŽOVÁ (PedF UK, Praha): Próza Zikmunda Wintra na počátku 20. století aneb Historikův odvážný krok (k 160. výročí narození Z. Wintra – * 27. 12. 1846)

Wintrovy novely z počátku 20. století výrazně obohatily žánrovou škálu české historické beletrie a potvrdily historikovo směřování k uměleckému typu výpovědi o člověku a dějinách. Přednáška se soustředí na Wintrovy inovace při ztvárňování  námětů získávaných z  historického dokumentu a  na jejich formování na pozadí literárního dění přelomu století.

Jaro 2007

(1) 7. 3. Pavel JANČÁK (Praha): Nad posledním, 5. svazkem Českého jazykového atlasuPátý svazek Českého jazykového atlasu (ČJA), který v prosinci minulého roku vyšel v nakladatelství Academia, uzavírá vydávání základního díla české dialektologie, které je výsledkem úsilí a práce tří vědeckých generací. V pěti dílech přináší ČJA komplexní pohledy na územní diferenciaci nářečí a běžné (nespisovné) mluvy na území českého národního jazyka, sledovanou v jednotlivých jazykových rovinách metodou jazykového zeměpisu. Jazykovězeměpisné pohledy na územní rozrůznění hlavních jazykových jevů se představují na síti 420 venkovských obcí v oblasti tradičního osídlení. Novum ČJA je zařazení sítě 57 měst (a to i v pohraničí), kde se konal výzkum i u mladé generace. Ve srovnání se základní vrstvou nářeční, kterou představují mluvčí staré generace narození na počátku 20. století, umožňuje tak městská síť sledovat jazykový vývoj v generačním průřezu posledních téměř sta let.Po prvních třech svazcích, které přinesly dosud neznámé pohledy na zeměpisné rozdíly v rovině lexikální a slovotvorné (u nás téměř nepěstovaný tzv. zeměpis slov), a po čtvrtém svazku tvaroslovném je pátý svazek ČJA zaměřen především na hláskosloví. Třebaže jde o tematiku v dialektologických pracích zpracovávanou nejčastěji, přináší komplexní zpracování materiálu z celého českého území v jazykovězeměpisném nadhledu nové a často i nečekané pohledy. Kromě hláskosloví přináší 5. svazek ČJA jakožto poslední svazek celého díla ještě tři oddíly „zbytkové“, především mapy syntaktické (což je také novum ČJA), zeměpisné rozdíly u příslovcí (české kam jdeš?

× moravské kde jdeš?) a v městské mluvě (české bio, biják; moravské šalina ´tramvaj´; rohák × rožák aj.). Vyvrcholením je závěrečný souhrnný oddíl, který přináší svod izoglos sdružených ve svazky, které vytvářejí významné územní předěly ve vztahu k teritoriu (např. v prostoru Čech je takových svodných svazků na 30).ČJA je dílo, které překračuje hranice vlastního oboru a které obohacuje naše dosavadní znalosti mateřského jazyka o další významnou složku, o složku zeměpisnou. Završuje se tak dílo, na němž se pracovalo několik desetiletí. Průběh těchto prací jsme měli možnost během let sledovat i na přednáškách Kruhu, zvláště díky prof. Šmilauerovi.

(2) 14. 3. Magdaléna POKORNÁ (Historický ústav AV ČR, Praha): „V práci a vědění je naše spasení“ – idea české encyklopedieS nápadem sestavit systematicky členěné informační dílo v českém jazyce přišel již v rané fázi českého národního obrození kněz František Faustin Procházka (1749–1809). O myšlence později diskutoval Josef Jungmann se svým kroužkem spolupracovníků, ale definitivní popud přišel od Františka Palackého a je spojen s Muzeem Království českého. Právě období od poloviny 19. století – příprava Riegrova slovníku naučného a posléze Ottova slovníku naučného – bude jádrem této přednášky. Pozornost však bude věnována i méně známým slovníkovým projektům 19. století – jazykovým (J. Franta Šumavský), oborovým (Fr. Špatný) i novinářským (L. Rittersberg).

(3) 21. 3. Milan HARVALÍK – Petr NEJEDLÝ (ÚJČ AV ČR, Praha): Bohemistické dílo Karla Olivy (1927–2005) – k nedožitým osmdesátinámOdborná dráha Karla Olivy byla pestrá – byl školením slavista a polonista, profesí lexikograf a vinou politickomocenských zásahů do jazykovědy onomastik. V oboru synchronní jazykovědy se přes problematiku překladových slovníků postupně dostal k otázkám lexikálního významu a posléze k otázkám přesné a kultivované komunikace a jejího pěstění a tříbení u žáků základních a středních škol.Část věnovaná Karlu Olivovi jako onomastikovi seznamuje s tím, jakým způsobem se K. Oliva dostal do onomastického oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV a ke zkoumání vlastních jmen, podává přehled jeho onomastických prací a hodnotí jeho přínos pro tento obor, spočívající především v práci na Základní soustavě a terminologii slovanské onomastiky, přípravách Slovníku pomístních jmen v Čechách, zpracování retrográdního slovníku k dílu A. Profouse a v řadě statí věnovaných teorii a metodologii onomastiky i konkrétním problémům spojeným se zkoumáním české oikonymie.

(4) 28. 3. Pavel BOHÁČ (ČÚZK Praha – Názvoslovná komise): Standardizace geografických jmen – její národní a mezinárodní rozměrJakýkoli soubor geografických jmen představuje důležitý zdroj informací jak o samotných jménech, tak o geografických objektech, které reprezentují. Geografické databáze, informační systémy nebo mapy ztrácejí vypovídací hodnotu, pokud neobsahují vlastní jména. Stále dokonaleji utvářená propojenost informačních zdrojů a informací jako takových zhodnocuje názvoslovný obsah kartografických děl, přičemž ale časté nesrovnalosti a duplicity ve jménech datové soubory znehodnocují. Standardizací jmen proto rozumíme takový soubor vědeckých a administrativních činností, který zajišťuje jednoznačnou identifikaci jmen a korelaci jmen a příslušných objektů. Ideálním cílem standardizace je stanovení a následné používání jednoho jména pro jeden zeměpisný objekt. V ČR jsou jména shromažďována, zkoumána a standardizována podle zásad spisovné češtiny, samozřejmě zčásti s ponecháním dialektismů, regionalismů a odchylek od standardního pravopisu. V mezinárodním měřítku jsou výsledky národní standardizace považovány za závazné a státy tak mohou uplatňovat svoji suverenitu i v oblasti národní toponymie.

(5) 4. 4. Jiří HRAŠE (Praha): Fiktivní polemika Branžovského, Mukařovského a Růta (k uvažování o rozhlase)Polemika je fiktivní, neboť jmenovaní spolu nediskutovali tváří v tvář, ačkoliv časově by to bylo možné. Do polemiky vstupují ex post jejich práce, postavíme-li je vedle sebe. Zakladatel rozhlasové teorie Václav Růt svou tezi formuloval roku 1936, polemickou repliku na ni načrtl jeho pokračovatel v rozhlasové teorii Josef Branžovský v roce 1992, ale pointa k tomu byla formulována už v roce 1934, a to literárním vědcem a estetikem Janem Mukařovským nezávisle na obou rozhlasových teoreticích. Tématem polemiky, do níž vstupují jejich příspěvky, je ovšem problematika posluchačského vnímání

rozhlasu.

(6) 11. 4. Miloslav VONDRÁČEK (Univerzita Hradec Králové): Vlastnění jazyka (pokus o axiologický pohled na přirozený jazyk a šarvátky vedené v jeho jménu)Spory o tzv. jazykovou správnost vedou nejen lingvisté či tradičně vnímaní nositelé kulturních hodnot. Až překvapivě agilní jsou v nich i běžní uživatelé jazyka. Oba typy kauz probíhají relativně nezávisle, snad se liší i charakterem příčin a argumentů. Příspěvek je pokusem o odpověď na otázku, proč mluvčí, kteří by se patrně za strážce jakéhokoli jazyka sami neoznačili, do konfliktu tohoto typu vůbec vstupují.

(7) 18. 4. Markéta PRAVDOVÁ – Ivana SVOBODOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Internetová jazyková příručkaV roce 2004 začali pracovníci jazykové poradny Ústavu pro jazyk český AV ČR pracovat na projektu Jazyková poradna na internetu. Tento projekt bude dokončen v roce 2008. Jeho cílem je vytvořit internetovou jazykovou příručku, jež bude obsahovat takové jazykové informace, aby si v ní uživatelé češtiny nalezli odpověď na svůj konkrétní dotaz pokud možno sami a nemuseli se s rutinními dotazy obracet na jazykovou poradnu. Přednáška seznámí posluchače se strukturou internetové jazykové příručky, s postupem jednotlivých prací i s problémy, které při její tvorbě vznikají a které musejí její zpracovatelé řešit.

(8) 25. 4. Jaromír KRŠKO (Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica): Zo slovenskej hydronymieV prednáške chcem poslucháčov oboznámiť s aktuálnym stavom výskumu slovenskej hydronymie v rámci projektu Hydronymia Slovaciae; poukázať na motivačné činitele slovenskej hydronymie; priblížiť lexikálnu charakteristiku hydroným z diachrónneho i synchrónneho hľadiska; v rámci diachrónneho výskumu priblížiť poslucháčom základné historické doklady ako zdroj diachrónneho výskumu hydronymie; v závere priblížiť kultúrne a etnické vplyvy na dotváranie slovenských hydroným (nemecká a valašská kolonizácia, slovensko-maďarské kontakty...).

(9) 2. 5. Josef ŠIMANDL (ÚJČ AV ČR, Praha): Perspektivy korpusové gramatiky

(10) 9. 5. Michael WÖGERBAUER (Vídeň – Praha): Vlastenecká literatura a její dva proudy (tři sondy ke vzniku novějších literatur v Praze v letech 1760–1820)Po krátkém úvodu do problematiky a po vysvětlení použitých metod pomocí tří vybraných aspektů řeší přednáška problém, zda je vůbec možné sepsat historii literatur v Praze mezi lety 1760–1820. Tuto otázku se autor pokoušel zodpovědět již ve své disertaci s názvem „Diferenciace sociálního systému literatury v Praze 1760–1820“. V první části přednášky bude popsán vztah mezi sociálním systémem literatury a státem. Dále bude rozebrán proces „delatinizace“, tedy přechodu od románských jazyků (francouzštiny, italštiny, latiny) k jazykům národním. V závěru půjde o to, postihnout, nakolik probíhal uvedený proces diferenciace v české a německé literatuře paralelně a nakolik se odlišoval.

(11) 16. 5. Marie MAJTÁNOVÁ (Bratislava): Praslovanské kořeny českých názvů hub

České názvy hub představují ucelenou část slovní zásoby českého jazyka. Je to otevřený soubor prvků, lišících se různým stářím, frekvencí, územním rozsahem a významovým obsahem. Jako základní znak souboru vystupuje věcná spjatost jména s vnější skutečností. Z celého souboru lze vyčlenit prastaré jádro, reprezentované názvy všeslovanské povahy, tj. doloženými alespoň ve dvou základních skupinách slovanských jazyků, pro něž lze předpokládat stáří z konce praslovanského období.

Podzim 2007

(1) 3. 10. Kristina KALLERT(OVÁ) (Univerzita Řezno): Nešťastná to žena? (Ke korespondenci Boženy Němcové)Korespondence Boženy Němcové je mnohými čtenáři ceněna jakožto realistické svědectví tragického osobního a uměleckého osudu nad její vlastní literární dílo. Biografie a dílo představují ve své souhře velkolepé a stále moderní téma: vlastní osobní a umělecké prosazení. Bez „martyria“, které promlouvá z jejích dopisů, by také byla sotva myslitelná národněkulturní ikonizace, jako např. v Halasově Naší paní Boženě Němcové.Dopisy jsou nejen bezprostředním svědectvím utrpení –obsahují také „šťastné črty“, v nichž důležitou roli hraje v neposlední řadě i scenérie krajiny.

(2) 10. 10. Hana KLÍNKOVÁ (PNP, Praha): Co lze objevit ve sbírkovém fondu jednotlivin (O fondu varií v Literárním archivu PNP v kontextu historie archivu)Absolutní většinu fondů v Literárním archivu Památníku národního písemnictví tvoří osobní fondy spisovatelů či fondy nakladatelství, redakcí a spolků. Jen několik fondů má povahu sbírky. Největším sbírkovým fondem je zde fond jednotlivin, tzv. varií, čítající okolo 250 kartonů, který byl zpracován teprve nedávno. Přednáška se bude týkat jak historie fondu, tak i bohatého a zajímavého materiálu sbírky, obsahující archiválie vzniklé v rozmezí 17.–21. století.

(3) 17. 10. Josef ŠIMANDL (ÚJČ AV ČR, Praha): Z kodifikační dílny Naší řečiTéma, nakolik časopis Naše řeč má, či nemá kodifikační pravomoc, jaké v tomto směru panují představy a jak různá může být praxe, otevřel na stránkách samotné Naší řeči R. Adam v čísle 4/2005. Od té doby probíhá na toto téma sice nespojitá, ale přece jen diskuse. Přednáška v KPČJ chce shrnout její dosavadní průběh, představit další případ z praxe tohoto časopisu a dát podnět k zamyšlení, které se dotkne šíře i kodifikačních mechanismů, představ o nich a jejich praktického fungování.

(4) 24. 10. Libuše ČIŽMÁROVÁ – Milena ŠIPKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Brno): Slovník pomístních jmen na Moravě a ve SlezskuPřednáška představí stručnou historii sběru a třídění materiálu pro SPJ MS, vývoj koncepce a postupy, které uplatňují brněnští lingvisté při práci na Slovníku. Veškerý sebraný materiál je postupně vkládán do digitální databáze programu, který automaticky vytváří prvotní formu heslového odstavce – heslové slovo s určitými charakteristikami, soupis PJ spadajících pod toto heslové slovo, seřazených podle předem daných kritérií, a soupis pojmenovávaných objektů. Hlavním úkolem autorů je pak zformulovat výkladovou část hesla, která se zaměřuje na strukturu PJ a na pojmenovávací postupy a motivační impulzy uplatněné při jejich vzniku. Není pominuta ani nářeční podoba jednotlivých PJ. Program současně umožňuje generovat různé mapy pro jednotlivá hesla či několik spojených hesel, na různých podkladech (administrativní členění zkoumaného území, říční síť, výškový model, google mapa). Výstupem bude nejen klasický „papírový“ slovník, ale – a to především – jeho digitální verze, umožňující pokročilé vyhledávání nejrůznějších informací a jejich zobrazování na mapách.

(5) 31. 10. Lucie PEISERTOVÁ (ÚČL AV ČR, Praha): Neologismy Karla Slavoje Amerlinga v oblasti chemické terminologiePočínání Karla Slavoje Amerlinga v oblasti tvorby novodobého českého názvosloví bývá uváděno nejčastěji jako kuriózní příklad nezdařeného neologizování a Amerling sám pak bývá na tomto poli představován jako antipod Preslův. Kurióznost jeho neologismů ale snadno zastírá skutečnost, že část výtek a připomínek jeho současníků a po nich i mnohých dalších je zapříčiněna složitou situací, do níž vstupovaly první pokusy o moderní odbornou češtinu. Právě tomuto kontextu bychom rádi věnovali zvýšenou pozornost, jinak spíše marginální materiál může totiž pomoci tuto zvláštní situaci lépe pochopit. Dotkneme se rovněž Amerlingových pokusů o popularizaci vědy a pokusíme se vysvětlit, jak to, co se z jeho jazykového tvoření jeví nejbizarněji, souvisí s jeho přístupem k jazyku a s jeho pojetím světa.

(6) 7. 11. Žaneta PROCHÁZKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Literární onomastika

Přednáška s názvem Literární onomastika bude především kladením otázek a společným zamyšlením se nad jmény postav v literárních textech. Zaměříme se na rozmanité podoby jmen, s nimiž se můžeme v literatuře setkat, včetně případů, kdy jméno chybí. Zabývat se také budeme funkcemi jmen a různými klasifikacemi těchto funkcí; přitom srovnáme jednotlivé přístupy vyplývající z interdisciplinárního charakteru literární onomastiky.

(7) 14. 11. Jiří REJZEK (FF UK, Praha): Lidová etymologie – otázky vymezení a typologiePřednáška se zabývá různými pojetími třídění tzv. lidové etymologie, zamýšlí se nad jejich kritérii a předkládá vlastní návrh klasifikace. Vedle toho se řeší i otázky vymezení LE vůči jiným, příbuzným jevům – např. kontaminaci, analogii a mylné dekompozici na jedné straně, žertovné, bakalářské i vědecké etymologii na druhé straně – a hledají se hranice LE i z jiných aspektů.

(8) 21. 11. Tomáš KUBÍK (FF UK, Praha): NeurolingvistikaNeurolingvistika je obor, který má v Evropě již více než stoletou tradici. Vznik oboru souvisí s objevy, které učinili Broca (1861) a Wernicke (1874). Tehdejší metody výzkumu byly založeny na klinickém hodnocení patologických projevů spontánní řečové produkce afatiků a tzv. post mortem zkoumání rozsahu poškození nervové tkáně. Dnešní neurolingvistika se soustřeďuje nejen na výzkum poruch řečové produkce a percepce, ale pokouší se najít vztah funkční závislosti systému jazyka a nervové struktury i u normální populace. Díky rozvinutým technologiím zobrazování (fMRI, PET) získává množství informací o průběhu aktivace různých oblastí mozku během procesu formování výpovědi nebo procesu jejího porozumění (komprehenze). Doposud je však v této disciplíně cítit silný vliv medicínských oborů, značně limitovaných při tvoření designu experimentu a interpretaci dat, které jsou jeho produktem. Neurolingvistika je jednoznačně interdisciplinární obor. Lingvistice tak umožňuje expanzi do sféry kognitivních věd, kam směřují i ostatní humanitní i společenskovědní disciplíny.

(9) 28. 11. Miloš SLÁDEK (PNP, Praha): Pozůstalosti jazykovědců v Literárním archivu PNPPozůstalosti jazykovědců patří alespoň v LA PNP k těm nejméně probádaným. Přitom osobní fondy vědců jsou významné nejen pro dějiny jednotlivých vědních oborů, ale mnohdy jsou využitelné i při současném výzkumu (u jazykovědců zejména u dialektologických a lexikografických prací). Přednášející chce na malém prostoru informovat zejména o fondech nezpracovaných a nově zpracovaných a o podmínkách, za jakých je možné tyto materiály studovat. Hlavní pozornost bude věnována osobním pozůstalostem Josefa Franty Šumavského, Františka Jílka-Oberpfalcera, Václava Vážného, Ignáce Bohuslava Maška, Františka Ryšánka, Jaroslava Zaorálka, Pavla Trosta, Jaroslava Poráka, Adolfa Patery, stručná zmínka bude též o pozůstalosti Vladimíra Šmilauera, Bohuslava Havránka aj.

(10) 5. 12. Irena FUKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): „Pozdravení spasitedlné v dolepsaném vzkazuji korbelíku“ (O deseti krátkých psáních kněze Jana Bechyňky)Přednáška seznamuje s pozoruhodnou osobou utrakvistického kněze Jana Bechyňky a s texty, které jsou mu připisovány. Podává přehled sekundární literatury o nich. Podrobně se zabývá rukopisem IV H 45 Knihovny Národního muzea, obsahujícím deset Bechyňkových náboženských pojednání. Popisuje jeho obsah, seznamuje s jeho grafickou stránkou a především jeho jazykem v členění na jednotlivé jazykové roviny.

(11) 12. 12. Kulatý stůl KPČJ: Završení čtyřsvazkové kritické edice korespondence Boženy NěmcovéOd roku 2003 vycházela v Nakladatelství Lidové noviny čtyřsvazková kritická edice odeslané i přijaté korespondence Boženy Němcové. Závěrečný svazek vyjde právě v těchto dnech a při slavnostním večeru věnovaném ukončení sedmileté práce ho představí editorský kolektiv, složený převážně z pracovníků FF UK v Praze. O projektu promluví mj. vědecká redaktorka edice prof. Jaroslava Janáčková a edici zhodnotí i nezávislý posuzovatel doc. Vlastimil Válek z Masarykovy univerzity v Brně.

Jaro 2008

(1) 20. 2. K poctě prof. dr. Alexandra Sticha († 26. 1. 2003)(a) Tilman BERGER (Univerzita Tübingen): Alexandr Stich a Temno

(b) František FRÖHLICH: Překladatelské chyby(a) K tématům, která zvlášť zajímala Alexandra Sticha v posledních dvou desetiletích jeho života, patřilo i studium toho období, které je nejlépe známé pod názvem „Temno“. Tento název byl zaveden Aloisem Jiráskem ve stejnojmenném románu a brzy se stal symbolickým a názorným poj-menováním epochy mezi Bílou horou a josefínskými reformami. Alexandr Stich měl ambivalentní vztah k tomuto názvu: Na jedné straně byl asi největší znalec českojazyčného slovesného baroka v zemích Koruny české (i jinde) a věnoval hodně úsilí bádání nad tímto tématem a zpřístupnění klí-čových textů, mluvnic, slovníků tohoto období. Na druhé straně se bránil proti lehkomyslnému za-cházení s tímto termínem a proti jednostranné a zaujaté kritice Jiráskova díla, kterému se podle jeho názoru nedalo upřít realistický popis epochy. Sám vždy dával vyvážený obraz onoho složitého období, se střízlivým pohledem na národnostní situaci a s přihlédnutím ke kladným a záporným jevům doby.(b) Dá (smí) se dnes, v době až úzkostlivě deskriptivní, ještě mluvit preskriptivním tónem o chybách? Pohybujeme-li se na půdě překladu beletristických děl z cizích jazyků do češtiny, pak můžeme zajisté mluvit o chybách na úrovni lexikální (to zahrnuje i velké a vděčné pole chybného překladu reálií); jinde bude možná vhodnější mluvit o překladatelských nešvarech. Hodnocení bude nakonec vždy záležet na osobě hodnotitele a bude možná často individuální, a tedy sporné, neboť objektivizovat neměřitelné (příznakovost × bezpříznakovost) je velmi obtížné. (Příklad: patří tzv. nepravé vztažné, kvaziatributivní věty mezi chyby?) Chyby a nešvary mohou mít nejrůznější příčiny: nedostatečnou znalost výchozího, často i cílového jazyka, nepozornost, neúctu k autorovi, nezkušenost a v neposlední řadě neznalost pravidel překladatelského řemesla. Má-li vůbec smysl pokoušet se o nějakou kategorizaci, daly by se snad překladatelské chyby velice zhruba dělit na systémové (tj. gramatické, resp. syntaktické) a ostatní (sem by bylo možno zařadit pochybení stylová i – snad sporně – chyby lexikální). Zejména v oblasti chyb (?) systémových jde o přílišnou závislost na gramatickém systému výchozího jazyka. Příklady chyb a nešvarů jsou zde vybírány většinou z  překladatelské produkce z angličtiny, jelikož znalost severských jazyků nelze běžně předpokládat.

(2) 27. 2. Kateřina VALENTOVÁ-BOBKOVÁ: Jezuitské školské hry

Jezuitská školská dramatická tvorba se začíná rozvíjet postupně od 60. let 16. století. Během prvních dvou třetin 17. století se jezuitské drama i divadlo vyvinulo do podoby, kterou si v zásadě udrželo až do zrušení řádu. Jednoduchá, původně nescénická, týdenní či měsíční cvičení, konaná zejména v nejvyšších třídách, měla především tříbit jazykové znalosti studentů. Divadelním inscenacím ve vlastním slova smyslu byla vyhrazena jen mimořádná příležitost, jíž bylo původně rozdílení odměn nejlepším žákům na konci, popř. začátku školního roku. V české provincii zvyk inscenovat velkou celoškolskou hru v první polovině 18. stol. nahradila praxe nastudovat vlastní hru v každé z šesti gymnaziálních tříd. Divadelní představení měla vedle často zmiňované a v minulosti dosti přeceňované reprezentativní funkce celou řadu jiných výchovně vzdělávacích cílů. Učení se textům her jistě napomáhalo rozvoji intelektuálních schopností studentů, vlastní provádění pak učilo též správnému držení těla, přiměřené a výmluvné gestikulaci i správnému používání hlasu. Neméně důležité bylo i mravoučné působení samotných ztvárňovaných příběhů na studenty-interprety i jejich spolužáky-diváky. Jezuitská školská produkce je zatím poměrně málo prozkoumána, proto je třeba najít vhodný přístup k jejímu zpracování. V první řadě je zapotřebí se pokusit o soupis jezuitské školské tvorby, aby věrohodně zmapoval její šíři a proměny.

(3) 5. 3. Milada HOMOLKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Kdyby Lyra nelyroval... Nejen o staročeském rukopise NK XVII C 20Kdo byl Mikuláš Lyra a komu hrál svými spisy do noty? Proč si ho vážil M. Jan Hus a mnozí další? Kdy a kde se zrodil staročeský překlad Lyrovy postily a čím je jedinečný? Na tyto a další otázky se pokusí slovem i obrazem odpovědět přednáška věnovaná významnému francouzskému teologovi 14. století a ohlasu jeho díla v českém duchovním prostoru.

(4) 12. 3. Svatopluk PASTYŘÍK (Univerzita Hradec Králové): Nestandardizovaná pojmenování osob v synchronním a diachronním pohleduPod označením „nestandardizovaná antroponymická pojmenování“ se skrývají všechny možné

podoby a formy oslovování lidských jedinců propriálními prostředky, které nejsou matričně standardizovány (nejsou tedy úředními, oficiálními pojmenováními), ale přesto jsou ve společnosti používány. Dá se jimi totiž velmi dobře vyjádřit nejen autorův expresivní a emocionální vztah k adresátovi, ale také stylistická platnost těchto podob. Patří sem nejen hypokoristika (tvořená nejen od rodných jmen, ale i od příjmení), nýbrž také přezdívky, rovněž i tovaryšská jména, jména po chalupě, zároveň však i různé typy doplňkových jmen. Funkce a význam nestandardizovaných antroponymických pojmenování se při vývoji společnosti různě měnily, což můžeme vidět nejen ze srovnání současné pojmenovávací praxe např. s onomaziologickou praxí středověkou, ale i na proměnách jejich vnímání a používání v posledních desetiletích.

(5) 19. 3. Žaneta PROCHÁZKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Básně dětí z terezínského ghettaNaše přednáška se pokusí přiblížit básně dětí z terezínského ghetta. V Terezíně bylo během druhé světové války vězněno přes 15 000 židovských dětí. Konce války se jich dočkalo 100. Často jediným svědectvím o těchto umučených a povražděných dětech zůstává jejich tvorba a jejich kresby, pokusy básnické i prozaické. Některé jsou naivní a prosté, jiné zdařilejší a svědčící o velkém talentu, který byl zmařen, ale všechny nám vypovídají o životě a pocitech mladého člověka uprostřed válečného šílenství. Lze je snad přirovnat nejspíše k deníku jiné židovské dívky – Anny Frankové. Přesto se dosud literární tvorba vznikající na půdě terezínského ghetta nedočkala uspokojivého odborného zpracování – to se týká nejen tvorby dětské, ale i tvorby dospělých.

(6) 26. 3. Světla ČMEJRKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Od interview k talk-show: konstrukce kontroverzeRozhovory, s nimiž se setkáváme v médiích, mají ve svém půdorysu rozhovory autentické, jsou však jejich institucionalizovanou formou. Podoba institucionalizovaného rozhovoru variuje s žánrem (nejustálenější je v žánru zpravodajství) a vyvíjí se (nejmarkantnější je vývoj v žánrech zábavných). Škálu dialogičnosti naznačuje neutrálně vyznívající rozhovor či interview, nacházející se mezi mile až starobyle působící rozpravou, rozmluvou a besedou (zapomeneme-li na potlach nebo táčky), a progresivní a často až agresivní, médii stvořenou talk-show. V ní se projevuje trend, který zachytila česká média ve srovnání se zahraničními opožděně, rychle se mu však přizpůsobila: trend k spontánní mluvenosti a neformálnosti, který Norman Fairclough nazval konverzacionalizací. Rozhovor se tu sice zdánlivě vede, ale především se předvádí: smyslem hovoru je demonstrovat, jak vtipné, humorné a nekonvenční může být samo vedení hovoru. Vytváří se prostor pro porušování norem a předmětem zobrazení se stává vyjednávání s hostem, co a jak bude v průběhu rozhovoru odhaleno a tematizováno. Jeho součástí je i „chytání za slovo“ a konstrukce kontroverze.

(7) 2. 4. Jaroslav DAVID (Ostravská univerzita): Berounští medvědi a vánoční pošta z Božího Daru (O propriích a využití lidové etymologie proprií v reklamě)Přednáška se zabývá reklamní funkcí vlastních jmen v širokém slova smyslu (onyma v reklamě, reklamní hodnota onym). Ukazuje, jak se na fungování onym v reklamních textech podílejí typizace a stereotypy, ale také se věnuje využití postupů lidové etymologie a etymologizace toponym (na příkladu uličních jmen a místních jmen). Autor se rovněž zaměřuje na tvoření nových toponym a přítomnost reklamní funkce v nich.

(8) 9. 4. Martina HAMPLOVÁ (ÚJČ AV ČR): Pomístní jména na SedlčanskuŽulová skaliska a nevšední balvany rozličných tvarů a velikostí. Vesničky obklopené nádhernou přírodou. Kopcovitá krajina oplývající bohatstvím lesů, luk, pastvin, rybníků a potoků. To všechno je Sedlčansko, region, který se nachází přibližně 60 km jižně od Prahy, na rozhraní středních a jižních Čech. Právě do této oblasti se vypravíme, abychom prozkoumali tamější pomístní jména. Zaměříme se na jejich souvislost s charakterem krajiny, místním nářečím i systémem pomístních jmen z celých Čech.

(9) 16. 4. Michaela ČORNEJOVÁ (Masarykova univerzita Brno): O tvoření nejstarších českých místních jmenObdobí 10.–13. století je ve vývoji češtiny charakteristické nedostatkem souvislých česky psaných památek. Přednáška o nejstarších místních jménech představí jednu ze skupin tzv. bohemik, tj.

nejstarších českých slov v cizojazyčných textech. Zaměří se na jejich tvoření a poukáže na základní rysy onymické slovotvorby. Ta je definována v návaznosti na slovotvorné postupy apelativ, přičemž při tvoření proprií dochází k uvolnění pravidel tvoření vlastních apelativům. Vybrané typy místních jmen budou představeny detailně (např. posesivní místní jména na -ov, -ín, místní jména na -ice apod.).

(10) 23. 4. KULATÝ STŮL: Deset let České knižnice (K problematice edičních pravidel)Diskuse o současné problematice edičních zásad při vydávání české klasické literatury.

(11) 30. 4. Jiřina VAN LEEUWEN-TURNOVCOVÁ (Univerzita Friedricha Schillera Jena): Inscenace plebejizmu v české pivní reklamě let 1999–2003

Přednáška je věnována inscenacím maskulinity v narativních pivních reklamách pro český trh. V popředí stojí reprezentace „mužských“ komunikačních prostor a druhu maskulinity, jemuž se autorka přibližuje za pomoci pojmů „plebejizmus“ a „populární estetika“. V kontextu historické a současné sociokulturní situace poukazuje na tradiční nepoměr mezi „ženskými“ a „mužskými“ komunikačními prostory poloveřejné komunikace (srov. historickou absenci „ženských“ salonů a jimi formovaného komunikačního stylu a průběžnou existenci „mužských“ hostinců s jejich vlastní – zcela jinak zaměřenou – kulturou a stylem komunikace). Autorka podává výčet základních elementů, které v narativních reklamách vytvářejí ritualizovanou verzi „české“ maskulinity: Spatřuje v ní rysy maskulinity neelit, pro něž je příznačná tendence k genderově exkluzivnímu kolektivistickému prostoru, tělesně zaměřený hédonizmus, funkční (namísto normativního) odívání a chápání zábavy jako všeobsáhlé kultury smíchu.

(12) 7. 5. Viktor VIKTORA (Západočeská univerzita Plzeň): České národní obrození a národní egoismy

České národní obrození jako proces konstituování novodobého národa bylo v posledních letech charakterizováno jako nekompetentní, nacionalistické, periferní. Srovnání s kontextem literárního vývoje tzv. „velkých národů“ jednoznačně ukazuje, že tyto národy se setkávaly a vyrovnávaly s podobnými problémy, aniž byl vznik jejich národního vědomí negativně hodnocen. Podobně emancipace tzv. „malých národů“ a zájem jejich literatur o vlastní jazyk, dějiny, etnografii byly provázeny moralizujícími, didaktizujícími a výchovnými tendencemi. V přihlédnutí k vývojovým souvislostem je tedy problematické význam obrození zveličovat i podceňovat.

Podzim 2008

(1) 8. 10. Karel KOMÁREK (FF UP v Olomouci): Jaroslav Durych v chrámě češtiny

Jazyková stránka díla Jaroslava Durycha bývá vysoce oceňována, ale dosud nebyla podrobněji a uceleněji popsána. V naší přednášce budeme analyzovat vybrané rysy autorova jazyka, které jsou pro jeho texty zvlášť charakteristické: slovosled (vědomě napodobující češtinu barokního období), neutralizaci autorské 1. osoby, rytmus prózy a intertextuálnost založenou na citátu. Tímto rozborem se pokusíme konkrétně dokumentovat, případně korigovat dosavadní povšechná konstatování záměrné archaizace Durychova jazyka a stylu. Rekapitulujeme také významná hodnocení Durychových děl z hlediska lingvistického (mj. od Romana Jakobsona) i autorovy názory na český jazyk z různých aspektů. Zamýšlíme rovněž komentovat úroveň novějších edic Durychových textů především v oblasti pravopisné a jazykové úpravy.

(2) 15. 10. KULATÝ STŮL: 70 let Kruhu přátel českého jazyka

S úvodními příspěvky vystoupili J. Chromý, O. Koupil, F. Martínek, J. Panevová, V. Petrbok a V. Šmilauer.

(3) 22. 10. Jana STEINEROVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Básnická osobnost Josefa Kostohryze (1907–1987)Přednáška nabídne stručný tematicko-chronologický průřez Kostohryzovým básnickým dílem s poukazem na okolnosti dobového literárně-historického kontextu a básníkova osobního životního příběhu. Půjde o přehledovou přednášku s cílem především upozornit na tuto dosud poněkud upozaděnou, leč významnou osobnost české literární scény 20. století. Přednáška bude obsahovat zmínku o vývoji Kostohryzovy poetiky od jeho symbolistních počátků ve skladbě Prameny ústí (1934) až po závěrečné básně v próze Melancholie (1985), avšak pojedná především o základních tématech a aspektech básníkovy tvorby, a to pravděpodobně s větším akcentem na jeden z nich (prožitek času, pomíjivost, zánik, smrt; syntéza antické a křesťanské kulturní a duchovní tradice; zápas o smysl poezie; prožitek osamělosti a básnický dialog; otázka viny, a to na rovině osobní i společenské aj.). Krátce se poukáže rovněž na ostatní oblasti Kostohryzovy literární činnosti (překlady z několika jazyků, redakční práci, esejistiku apod.).

(4) 29. 10. Jan RANDÁK (FF UK v Praze): Kroniky a kronikáři na přelomu 18. a 19. stoletíPřednáška se pokusí teoreticky uchopit kroniky přelomu 18. a 19. století jako pramen, který umožňuje historikům jedinečnou možnost přiblížit se životům minulých aktérů. Historici berou obecně prameny lidové provenience často samozřejmě jako výpovědi pisatelů o své době a na jejich základě onu minulost rekonstruují. Prameny lidové provenience, včetně kronik, je třeba problematizovat poukazem na limity a relativitu jejich výpovědí, kdy pisatelé zachycují specifickým (svému vzdělání i společenskému postavení poplatným) způsobem realitu, která je obklopovala, současně formovala a ovlivňovala jejich životy. Současní badatelé tak nemají přímý přístup k životům minulých aktérů, ale naopak pracují prostřednictvím pramenů lidové provenience pouze se specifickými obrazy o minulých životech a minulé realitě těchto aktérů – pisatelů kronik, zápisků, pamětí. Na jejich základě pak sami vytvářejí obrazy další, navazující.

(5) 5. 11. Jana VALDROVÁ (PedF JČU v Českých Budějovicích): Hledáme kandidáta na prezidenta – K (ne)příznakovosti generického maskulinaV angličtině, němčině a jiných jazycích se od 70. let minulého století řešila otázka, zda způsob označování osob může ovlivnit jejich sociální status. Může v mluvních interakcích docházet k hierarchizaci pohlaví, k marginalizaci nebo dokonce ignorování ženského společenského přínosu? Analýzy a testy jazykového úzu prokázaly v řadě jazyků, že přístupy k označování osob, např. preference maskulina, jsou založeny na reálných genderových hierarchiích, ale že je také lze reformovat a tím ovlivnit smýšlení o skutečnosti i skutečnost samu. Zjištění vyústila v jazykově specifická i obecná doporučení (např. v roce 1990 na úrovni Rady Evropy) k rovnému pojednávání žen a mužů v jazyce a řeči. Na společném setkání zaujmeme stanovisko k názorům, vyslovovaným u nás, že právě češtiny se problematika nedotýká. Je čeština ideálním jazykem, jehož mluvnická struktura zajišťuje, že není třeba vznášet požadavky na genderově korektní vyjadřování?

(6) 12. 11. Martin HILSKÝ (FF UK v Praze): Shakespeare a divadlo řečí (věnováno Alexandru Stichovi)Přednáška se bude zabývat divadlem řeči ve dvou Shakespearových tragédiích lásky a smrti (Romeo a Julie, Antonius a Kleopatra), a to ve vztahu k Sonetům. Bude komentářem o performativnosti básnické řeči a o možnostech jejího překladu.

(7) 19. 11. Vlastmil VÁLEK (FF MU v Brně): Jsou úpravy klasických textů v současných nových vydáních literatury pro mládež opodstatněné? (Zamyšlení z hlediska nejen textologického, ale i obsahového)

Přednáška se zabývá problémem úprav textů literatury pro mládež v současných nových vydáních z hlediska nejen textologického, ale i obsahového; zamýšlí se nad důvody, které k tomu vedou. Analyzuje úpravy klasických textů (např. pohádek B. Němcové), ale také texty novější a pokouší se zjistit důvody a míru změn a úprav, které v nich jsou. Na podkladě této analýzy se pokouší třídit úpravy textů do jednotlivých kategorií a kriticky se k nim postavit z textologického hlediska i hledisek dalších. Zamýšlí se nad tímto problémem i v obecnější rovině.

(8) 26. 11. Michal CHARYPAR (OA, Praha): Pozdní romány Karla Sabiny – nedokonaný rozchod s romantismemPřednáška se pokouší zproblematizovat, současně však i prohloubit tradiční chápání Karla Sabiny jako revolučního romantika. Poukazuje na to, že ve svém zralém i pozdním díle Sabina ponejvíce skrytě, ale o to důsažněji polemizoval se zavedenou literární ideologií a tradiční motivikou romantismu, jež byly ovšem určující pro konstituování světonázoru Sabiny-spisovatele a literárního historika v době jeho mládí. Na tomto vášnivě (auto)polemickém charakteru Sabinova zralého díla nic nemění fakt, že jej autor uskutečňoval stále v intencích romantismu, z jehož pozic nikdy nepřestal vycházet. Druhým cílem přednášky je upozornit na kvality zpravidla přehlížených pozdních románů (Morana čili Svět a jeho nicoty; Král Ferdinand V. Dobrotivý a jeho doba; Kaiser Ferdinand der Gütige und die Revolution vom Jahre 1848), vznikajících v ústraní po Sabinově vyobcování z kulturní veřejnosti r. 1872. Sledují se v nich (počínaje už staršími Oživenými hroby) mj. proměny literárního zpodobování motivu revoluce, klíčového pro pochopení Sabinovy osobnosti, a upozorňuje se na překvapivou Sabinovu ostrou polemiku v závěru jeho života s poetikou K. H. Máchy v románu Morana (1874).

(9) 3. 12. Jana SVOBODOVÁ (PedF Ostravské univerzity): Spisovnost kolem nás a v násPřednáška se zabývá spisovností z pohledu jednotlivce i skupiny lidí. Připomíná faktory komunikační, časové a sociální a z těchto pozic komentuje nynější stav spisovné češtiny. Autorka se domnívá, že s přihlédnutím k dimenzi časové a dimenzi sociální by bylo třeba sledovat i celkové proměny češtiny v aktuální jazykové realitě; to znamená nezjišťovat pouze proměnlivost uzuálních jazykových jevů, ale důsledně monitorovat dobové sociální faktory a postoje mluvčích k jazyku: posuny v představách o náležitosti a normě (například normotvornost v médiích a ve škole), požadavky na kodifikaci a přání masy mluvčích týkající se kodifikačních změn. K ilustraci individuálních představ o potřebě spisovné češtiny a vnímání spisovnosti ze strany jednotlivců byly využity aktuální sondy (jednak ke vnímání jazyka v médiích, jednak některé poznatky ze školního prostředí).

(10) 10. 12. Martin SVATOŠ (Filozofický ústav AV ČR, Praha): Výuka rétoriky na jezuitských gymnáziích v 17. a 18. století a Balbínova Quaesita oratoriaPřednáška bude věnována podobě a metodám výuky rétoriky na jezuitských gymnáziích v rámci pedagogického systému nižších studií (studia humanitatis, studia inferiora) jezuitského řádu v 17. a v 18. století a cílům spisu Quaesita oratoria jezuitského učitele Bohuslava Balbína v době, kdy nové rétorické postupy narušovaly klasický kánon antické, resp. humanistické rétoriky. Nový druh elokvence, nazývaný též novým uměním ostrovtipu, se zhruba od poloviny 17. století začal prosazovat i v novolatinské literatuře ve střední Evropě. Třebaže byl jezuitský učitel a spisovatel Bohuslav Balbín sám klasicista a ctitel Ciceronova stylu, nebyl rozhodným odpůrcem nových literárních tendencí. Jeho Quaesita oratoria (1677), vzešlá z učitelské praxe a určená pokročilejším studentům rétoriky či zájemcům o řečnictví, jsou prvním teoretickým spisem v Čechách, který seznamoval adepty řečnictví nejenom se starým, klasickým typem elokvence, ale i s novým pojetím literární tvorby, reagoval na proměnu literárně-estetického vkusu v 17. století a reflektoval aktuální rétorický diskurs, byť jen v rovině školské praxe.

(11) 17. 12. Martina ŠMEJKALOVÁ (PedF UK v Praze): Vyučování češtiny v historickém kontextu 20. století

Pojetí vyučovacího předmětu český jazyk představuje a vždy představovalo výslednici mnoha dílčích faktorů. V přednášce budou prezentovány především ty z nich, které v minulém století vyučování českému jazyku ovlivňovaly nejvýznamněji; pozornost přitom bude zaměřena zejména na jazykovou složku vyučovacího předmětu. Pokusíme se najít odpověď na otázky, jak do vyučování češtiny zasáhly historické společenské změny a – s přihlédnutím ke skutečnosti, že bylo po významnou část období přímým odrazem situace v soudobé jazykovědě – jakým způsobem se do něj promítaly dominující lingvistické názory. Sledován bude také vývoj předmětové didaktiky.

Jaro 2009

(1) 4. 3. Bohumil VYKYPĚL (ÚJČ AV ČR Brno): Reflexe PLK v 30. letech: poznámky k jedné kapitole dějin českého intelektuálního životaPředválečná činnost Pražského lingvistického kroužku byla úzce spjata s intelektuálním životem první československé republiky. Její souvislosti, předpoklady a reflexe vedou k širším tématům, přesahujícím lingvistiku či literární vědu. Souhrnné pojednání o tom představuje velmi lákavý úkol. Přednášející to chce na instruktivních příkladech předvést a zároveň načrtnout hlavní otázky, které by si kladl autor monografie na toto téma.

(2) 11. 3. Diana SVOBODOVÁ (PedF Ostravské univerzity): Aspekty užívání přejatých slov v češtině

V současné češtině lze zaznamenat stále se zvyšující frekvenci užívání lexikálních prostředků cizího původu, přejatých z různých jazyků, resp. majících často charakter slov mezinárodních (internacionalismů). Zejména mezi novějšími přejímkami jsou ve vysoké míře zastoupeny přejímky z angličtiny (původu nejčastěji anglosaského nebo románského). Existence těchto výrazů v našem jazyce však s sebou může přinášet celou řadu otázek a problémů. Vedle otázky vhodnosti či nevhodnosti preference cizojazyčných pojmenování před domácími ekvivalenty (pokud existují) spočívají jazykové problémy především v typologické odlišnosti angličtiny a dalších jazyků, z nichž byly výrazy přejaty, a z ní vyplývající nutnosti jejich formální adaptace (projevující se zejména ve výslovnosti a více či méně i v dalších oblastech, např. pravopisné, mluvnické, slovotvorné a sémantické). Přednáška se bude zabývat alespoň některými aspekty užívání přejatých výrazů v češtině a nastíní základní uzlové body z hlediska počešťování cizojazyčných lexikálních jednotek, problematiky jazykové normy v této oblasti (především se zaměřením na nejnovější přejímky) a dále některých souvislostí stylistických a sociolingvistických.

(3) 18. 3. Zbyněk SEDLÁČEK (Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem): Máchův král. K politickým tématům poezie Karla Hynka MáchyBáseň, kterou Karel Hynek Mácha napsal v září roku 1835 na objednávku pro sborník vydaný při příležitosti příjezdu císaře Ferdinanda do Čech a která je známá pod nepůvodním názvem Na příchod krále, patří k nejrozporněji vykládaným položkám básníkova díla.Přednáška ukáže rozsah interpretací vymezený souvislostmi s předpokládaným vztahem k dalším autorovým básním a rovněž kontextem české dynasticky oslavné literatury 30. let 19. století. Z rozsáhlé máchovské literatury bude reagovat zejména na studie Alexandra Sticha, které dokládají dobový politický dosah Máchovy poezie, a na interpretaci Dmytra Čyževského zaměřenou na mystický rozměr některých básní. Srovnání s českou poezií 30. let poslouží jako východisko pro pokus charakterizovat Máchův způsob sémantické aktualizace historicky, ideově, popř. politicky exponovaných slov (král aj.) a jejich funkci v textu.

(4) 25. 3. Ondřej HAUSENBLAS (PedF UK v Praze): Píšu, tedy myslím. Jak a proč se ve škole kultivuje písemný projev žákůUmí česká populace psát jasně, věcně a účinně? Jak se dají v slohové a literární výuce na základní a střední škole rozpoznat účinné složky od samoúčelných? Sloužily naše písemné práce ve škole spíše kontrole, nebo rozvoji našeho uvažování a prožívání?Výuka „o slohových útvarech“ nemá vytlačit skutečnou průpravu žáka k psaní komunikátů, ve kterých si žák ujasňuje pravdy a názory nebo se snaží učinit jasno druhým. Od psaní nelze odtrhovat sdílení, tj. spolupráci se spolužáky coby adresáty sdělení i kolegy v tvorbě textu. Žák však potřebuje být systematicky rozvíjen v „psaní pro pojednání tématu“ stejně jako v „psaní pro potěšení“ (sebe i druhých). Učivo, učební aktivity, strategie výukové i tvůrčí by měly být žákovi předkládány vždy tak, aby mohl uznat, že mu slouží k úspěšnému porozumění a dorozumění o tom, co sám považuje za cenné. Myslit bez psaní je těžké, a psát bez myšlení rovněž.

(5) 1. 4. Ivana BOZDĚCHOVÁ (FF UK v Praze) – David KACHLÍK (Ústav anatomie 3. LF UK): O anatomickém názvosloví

Anatomie jako exaktní věda potřebuje k popisu lidského těla tzv. „termini technici“, odborné názvy, které jsou jako celek nazývány názvoslovím. Z medicínských oborů je anatomie nejstarším, který takové názvosloví má. Názvosloví je jako norma v latinském jazyce mezinárodně uznáváno již od roku 1895, mezitím prošlo dalšími osmi úpravami. V českém jazyce taková norma neexistuje a v současné době se nejen v odborné literatuře užívají přejaté, povětšinou latinské výrazy, ačkoli má čeština dostatečnou zásobu slov k pojmenování i těch nejmenších částí lidského těla. Jediný pokus byl učiněn Spolkem lékařů českých v roce 1881 (Weiss, V.; Janovský, V.; Záhoř, J.; Jandouš, A.: Názvosloví lékařské a lékárnické. Praha 1881 jako rozšířené a upravené 2. vydání Slovníku lékařské terminologie z roku 1863). Další díla 20. století zůstala osamocenými aktivitami jednotlivců, které nenašly odezvu ani v anatomické, ani v širší lékařské odborné veřejnosti. Tento nedostatek se odráží zejména v překladech knih i v původních, obzvláště populárně-naučných dílech, publikovaných v posledních 20 letech.

(6) 15. 4. Barbora HANZOVÁ (ÚJČ AV ČR Praha): „Slyšte, bratři, slyšte, povím vám o něčem novém a velkém!“ (Poznámky k funkci exempla v kontextu středověkého kázání)Od 13. století se s rozvojem žebravých kazatelských řádů začal v kazatelství prosazovat nový řečnický styl s patrnými uměleckými sklony. Na oblibě nabyla sermo – druh kázání, který se mimo jiné vyznačoval užíváním tří typů argumentů: vedle auctoritates a similitudines to byla exempla, krátké narativní útvary. Právě exempla si pro svou konkrétnost a srozumitelnost získala velkou oblibu u kazatelů i publika. Byla shromažďována do sbírek a stále znovu získávala nová uplatnění v kázáních. Tam sehrála významnou úlohu – tedy nejen zábavnou, kterou naznačují úvodní slova jednoho exempla cisterciáka Caesaria z Heisterbachu převzatá do titulu dnešního příspěvku, ale také informační, sociální a další.

(7) 22. 4. Pavel JANÁČEK (ÚČL AV ČR Praha): Svět literárního seriálu. K románu na pokračování ve 20.–50. letech 20. stoletíDruhá část 19. a první polovina 20. století je i v české literární kultuře obdobím časopisů: jejich úloha při šíření beletrie je v tomto období svým významem srovnatelná s úlohou knihy. Ze setkání média masové komunikace a literatury, periodického tisku a románového žánru vzniká nový útvar: literární seriál. Můžeme se na něj dívat ze dvou stran: jako na médium, graficky vymezený prostor v časopisech a novinách, kde je na pokračování otiskován delší prozaický text; anebo jako na útvar literární: to, co je v daném médiu zveřejňováno. Jako vždy, i zde médium formuje zprávu. Tam, kde se beletrie podmínkám média bezezbytku přizpůsobuje, vzniká dokonce zvláštní beletristický žánr: román-fejeton, novinový román v úzkém smyslu slova. Všeobecně však v široké ploše kulturní praxe situace seriálového zveřejnění nemá tak ultimativní nároky: spíše než by je vynucovala, pouze upřednostňuje některá kompoziční řešení, ovlivňuje tematiku, staví autora do zvláštních životních a tvůrčích situací, mění jeho vazbu se čtenářem a zatěžuje recepci díla. Přednáška se pokusí naznačit podoby literárního seriálu v jedné části českého periodického tisku 20.–50. let 20. století: v populárních obrázkových týdenících, ženských a dětských časopisech. Na konkrétních příkladech pak ukáže typické efekty seriálového zveřejnění, k nimž patří i fenomén seriálů z různých příčin nedokončených.

(8) 29. 4. Josef TOMEŠ (Masarykův ústav AV ČR Praha): Básník Viktor Dyk a jeho politické idejePřednáška populární formou nastíní ideový a politický profil předního českého literáta, básníka, spisovatele, dramatika a novináře Viktora Dyka i jeho působení a zápasy v praktické politice v době rakousko-uherské monarchie i první Československé republiky. Pokusí se zachytit podstatu jeho osobitého českého nacionalismu, často chybně či nepřesně chápaného, a s ním nedílně spojeného politického idealismu i romantismu, ale zároveň upozornit na mnohé realisticky pronikavé postřehy, soudy a varování básníka-politika. Stručně připomene též Dykovy politické spory a střety s T. G. Masarykem a zamyslí se nad jejich dobovou podmíněností i jejich aktuálním poselstvím dnešku.

(9) 6. 5. Filip SMOLÍK (Psychologický ústav AV ČR Praha): Raná znalost jazyka: role jazykové zkušenosti a vrozených poznávacích schopnostíOd konce padesátých let vzbuzoval řadu diskusí a polemik nativistický přístup k jazyku. Podle tohoto přístupu si lidé dokážou osvojit jazyk pouze díky tomu, že disponují rozsáhlými vrozenými znalostmi o jeho povaze. Současný výzkum ukázal, že řada jevů ve vývoji jazyka se dá vysvětlit, aniž bychom

předpokládali specifické vrozené jazykové znalosti. Vrozené poznávací procesy a mechanismy jsou ovšem nadále považovány za důležitý zdroj pro vývoj jazyka. Zároveň víme, že děti velmi brzy získávají citlivost vůči různým aspektům jazyka. Přednáška poskytne základní přehled argumentů pro nativismus a proti němu. Bude se také věnovat současnému výzkumu, který zpřesňuje naši představu o jazykových schopnostech malých dětí.

Podzim 2009

(1) 7. 10. Jiří KOSTEČKA (Gymnázium Open Gate, Babice): Výuka myšlenkových a řešitelských operací v hodinách českého jazykaTéma vychází z letitého poznatku středoškolských učitelů, že je mimořádně obtížné motivovat žáky ke studiu oboru, jejž nevolí jako svůj profesní (v našem případě jde o český jazyk, táž situace ovšem nastává u všech ostatních výukových předmětů). Je tedy třeba vyrovnat se korektně s opakujícími se otázkami jako „K čemu mně bude dobré, že poznám vedlejší větu přípustkovou, když chci studovat medicínu?“ nebo analogicky „K čemu mně bude dobrá znalost binomické věty, když se chci stát etnografem?“ Jádrem přednášky bude jednak pojednání o metodice výuky problematických pasáží učiva českého jazyka, jednak návrh experimentu, který by potvrdil efektivitu takové výuky a její použitelnost i v jiných naukových předmětech.

(2) 14. 10. Laura A. JANDOVÁ (Univerzita Tromsø-Hjem, Norsko): Metafora a metonymie v české mluvnici

Když slyšíme slova „metafora“ a „metonymie“, obyčejně je řeč o použití slov v krásné literatuře, nejspíše v poezii. Lakoff a Johnson (1980) však dokázali, že metafora a metonymie jsou naopak běžné jevy, hojně zastoupené v každodenní mluvě. Metafora tvoří naše abstraktní pojmy, vztahující se například k času nebo k emocím, které chápeme jako předměty nebo místa, když například říkáme, že někdo „má dlouhou chvíli“ nebo že někdo „upadl do rozpaků“. Metonymicky poukazujeme na celého člověka přes jednu část jeho těla, když říkáme, že potřebujeme „chytrou hlavu“ na určitý projekt. V takových výrazech jde o lexikon, totiž o použití slov. Podle mého bychom však mohli dále uznávat roli metafory a metonymie i v mluvnici. Abstraktní a složité lingvistické kategorie jako vid a pád se zakládají na metafoře. Vid je například motivován představou pevných předmětů, majících pevné hrany a formu, oproti tekutinám, u kterých chybí forma, ale zase se mohou šířit a míchat. Dokonavý vid tak popisuje sekvenci událostí s jasnými začátky a konci jako řadu pevných předmětů, zatímco nedokonavý vid popisuje spíše rozptýlené události, které mohou probíhat najednou, jako když se sirup míchá s vodou. Metonymie je základem pro slovotvorbu, kde pomocí přípon můžeme nazvat celek přes jednu část, jako například v slově „břicháč“. Bádáním o metafoře a metonymii v mluvnici otvíráme okénko do kognitivní organizace lidského mozku. Ještě k tomu je možné srovnávat metafory a metonymie různých jazyků a kultur.

(3) 21. 10. Kateřina VOLEKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Slovník Klementinský (1455)České slovníkářství 15. století navazovalo na své předchůdce z doby Karlovy, především na Klareta, a bohatě z nich čerpalo pro svou vlastní tvorbu. Slovník Klementinský z roku 1455 v přednášce představíme jako výsledek lexikografické tradice a jako středověké dílo, na jehož vzniku se zásadně podílejí dvě hlavní tendence středověké literární tvorby, imitatio a aemulatio (napodobování a soupeření). Tyto tendence se projevují jak v samotné struktuře díla, v kombinaci pěti dílčích slovníků (nomenklátorů a alfabetářů), tak i v zacházení s prameny. Charakteristickým rysem tohoto slovníku je závislost na českých a německých předlohách, která je zřetelná ve výběru hesel a v českých překladech, mezi kterými nacházíme neobvyklé množství přejímek, kalků a hapax legomen.

(4) 4. 11. Pavlína KULDANOVÁ (PedF Ostravské univerzity, Ostrava): Kdyby byl profesor Higgins Čech, byl by spokojen s naší češtinou?Profesor Higgins by určitě spokojen nebyl a s úrovní současné mluvené češtiny (zejména v médiích nebo ve školách) bychom se rozhodně neměli smířit ani my. Přednáška pojedná o obecných nárocích na zvukovou stránku českého jazyka, o porušování ortoepické normy ve veřejnoprávních médiích a o úloze mluvních vzorů.

(5) 11. 11. Jaroslav MED (ÚČL AV ČR, Praha): Poezie let 1938–1939 (Z literárního života 2. republiky)Mnichov 1938 jako společensko-kulturní trauma; jeho projekce do soudobého literárního života. Vznik druhé republiky, reakce literatury na nově vzniklou situaci. Dominantní role poezie, analýza jejích vrcholných zjevů (V. Holan, Fr. Halas, J. Seifert) i celkový pohled na soudobý básnický kontext. Přehled hlavních básnických a literárních aktivit, časopisecké ohlasy.

(6) 18. 11. Jan CHROMÝ (ÚČJTK FF UK, Praha): Jedna z linií českého myšlení o jazykové kultuřePřednáška se bude zabývat dosud nepříliš zkoumanou linií českého myšlení o jazykové kultuře. Tuto linii představují Jan Gebauer, Josef Zubatý, Václav Ertl a Jiří Haller. V přednášce půjde především o to, ukázat spojitosti v přemýšlení těchto významných osobností o jazykové kultuře a rovněž ilustrovat posuny v nahlížení na věc (především postupný odklon od historických hledisek a příklon k hlediskům synchronním). Podrobněji se pak budeme věnovat hlavně Josefu Zubatému a Václavu Ertlovi, jejichž lingvistické dílo se po jejich smrti stalo svým způsobem předmětem sporu: návaznost na jejich myšlenky deklarovali jak zástupci Pražského lingvistického kroužku (především Bohuslav Havránek a Vilém Mathesius ve sborníku Spisovná čeština a jazyková kultura), tak i jazykovědci sdružení kolem časopisu Naše řeč (zejména redaktor Jiří Haller).

(7) 25. 11. Zdena PALKOVÁ, David STUDENOVSKÝ (Fonetický ústav FF UK, Praha): Ze současného výzkumu výslovnosti mládežeMluvená řeč je vlivným prostředkem komunikace a tím i složkou sociálního chování, kultura řeči je nepřehlédnutelnou součástí kultury osobnosti člověka. Péče o dostatečnou úroveň zvukové podoby mluvených projevů je v zájmu společnosti i v zájmu češtiny samé. Podstatný význam má mluvní výchova v rámci školy, ale i při přípravě profesí působících jako řečové vzory. Obojí u nás dlouhodobě zaostává za nároky komunikační praxe. Fonetický ústav FF UK dlouhodobě archivuje vzorky výslovnosti svých studentů, často budoucích učitelů češtiny. V přednášce nejprve porovnáme údaje z analýz současné výslovnosti studentů se stavem před patnácti lety. Následně pak představíme část výsledků z nově zahájeného výzkumu řeči středoškoláků v různých regionech Čech a Moravy.

(8) 2. 12. Karel KUČERA (ÚČJTK FF UK, Praha): Charakteristické kombinace slov v díle Karla Čapka a Bohumila HrabalaPřednáška vychází z porovnání úplného počítačově zpracovaného seznamu dvoučlenných kombinací slov v korpusu SYN2005 se stejně zpracovanými seznamy dvoučlenných kombinací slov jednak v dílech Karla Čapka, jednak v dílech Bohumila Hrabala. S pomocí statistické míry chi2 byly z textů obou autorů vybrány takové kombinace, jejichž frekvence se významně liší od frekvence v korpusu SYN2005 (reprezentujícího neutrální pozadí současné psané češtiny) a u nichž současně lze s pravděpodobností vyšší než 99,9 % vyloučit, že jde o frekvenční rozdíly náhodné. Cílem přednášky je ukázat, že podobná statistická analýza dvoučlenných kombinací slov u jednotlivých autorů může pomoci odhalit některé jinak prakticky neidentifikovatelné rysy autorského jazyka a stylu.

(9) 9. 12. Petr KADERKA (ÚJČ AV ČR, Praha): Argumentace v televizních politických debatáchTelevizní politické debaty představují komunikační žánr, v němž podstatnou roli hrají slovní souboje politických oponentů. Účastníci politických debat spolu často nesouhlasí, vznášejí námitky proti slovům svého oponenta, zpochybňují je, bagatelizují, prezentují alternativní názory apod. Ke konfrontačnímu charakteru politických debat přispívá svou prací i moderátor. V přednášce budu rozebírat způsoby, jakými politici v těchto situacích argumentují, tj. jaké argumentační postupy využívají, aby v duelu a především před diváky obstáli. Položím si otázku, kdy k argumentaci dochází a proč, na jakých základech staví a jak reálně vypadá. Budu se zabývat také tím, jaké možnosti a jaká omezení skýtá argumentujícím žánrový kontext. Veškeré poznatky budu ilustrovat na příkladech.

(10) 16. 12. Ondřej KOUPIL (Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě, Praha): Gramatika Jana Drachovského SJ (po 350 letech)Přednáška si na prahu roku, kdy uplyne 350 let od vydání mluvnice češtiny jezuity Jana Drachovského

(1660), klade za cíl připomenout význam tohoto díla pro nejstarší české mluvnictví a zasadit je do kontextu doby. Stranou zájmu nezůstane ani autor této mluvnice Jan Drachovský a její editor Matěj Václav Štajer, jezuita, který byl jednou z nejvýznamnějších českých jazykových autorit 17. století.

Jaro 2010

(1) 3. 3. Alice JEDLIČKOVÁ, Stanislava FEDROVÁ (ÚČL AV ČR, Praha): Jak čteme popisy – pokud je vůbec čtemeOdkud se bere omezení v titulu přednášky? Velmi obecně lze říci, že postoj velkého množství současných, zvláště mladých čtenářů k popisu není právě uznalý. Literární vědci tento stav nenapravují a popis (totiž omezeně, pouze jako stylistický problém chápaný popis) odsouvají na okraj svého zájmu. V čtenářském přístupu se nejspíš negativně uplatňuje zveličení některých školských schémat, ať už pramení z výuky slohu (popis se asociuje s postupem založeným na výčtovosti nebo druhořadým slohovým útvarem, který nevyžaduje rozvinuté stylistické dovednosti), nebo z výuky literatury, kde se spojuje s představou „nudného statického“ realistického zobrazení, šmahem přisuzovaného mnohdy nečteným dílům kanonických autorů. Právě jejich jména (např. J. Arbesa, A. Jiráska, K. V. Raise, V. Mrštíka či T. Novákové) a ukázky popisů z jejich tvorby se v přednášce objeví. Nejde nám však o poukaz na zajímavé vlastnosti individuálních autorských popisů, ale o oživení vztahu „slohového postupu“ a žánrové tradice a odhalení mimoliterárních uměleckých souvislostí, jež podporují „zážitkové“ čtení popisů. Nabízíme je i netrpělivým čtenářům této dynamické doby, v níž napohled statické reprezentace skutečnosti jako popis ztrácejí své oprávnění.

(2) 10. 3. Boris LEHEČKA – Markéta PYTLÍKOVÁ – Hana SOBALÍKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Staročeská Bible drážďanská a olomoucká: Knihy prorocké a knihy Makabejské (K vydání závěrečného dílu kritické edice)

V přednášce představíme právě dokončenou kritickou edici Staročeská Bible drážďanská a olomoucká, jejíž závěrečný, pátý díl byl připraven v oddělení vývoje ÚJČ AV ČR pod vedením dr. Jaroslavy Pečírkové jako projekt podpořený Grantovou agenturou ČR. Tuto velmi obsáhlou a filologicky mimořádně hodnotnou kritickou edici nejstaršího staročeského biblického překladu koncipoval již koncem šedesátých let Vladimír Kyas, který také vydal její první tři díly: I. Evangelia (1981), II. Epištoly, Skutky apoštolské, Apokalypsa (1985), III. Genesis – Esdráš (1988) a před svou smrtí ještě stačil k vydání připravit díl čtvrtý IV. Tobiáš – Sirachovec (1996). Především Kyasovu velkému osobnímu úsilí, s kterým na úvodních čtyřech svazcích pracoval sám dlouhé roky, lze vděčit za to, že se podařilo i přes nepřízeň tehdejšího režimu tento rozsáhlý a náročný projekt realizovat.Současné knižní vydání posledního dílu edice ve dvou svazcích, které obsahuje knihy prorocké a knihy Makabejské, završuje práci původního editora a zpřístupňuje tak v úplnosti dva reprezentativní texty první redakce staročeského biblického překladu: jednak zachovaný text Bible drážďanské jako nejstarší památky s tímto překladem, vzniklé v druhé polovině 14. století, jednak text Bible olomoucké z roku 1417, který obsahuje překlad první redakce v revidovaném znění.V přednášce upozorníme na některá specifika edičního zpracování závěrečného dílu edice, vyplývající z jedinečnosti zpracovávaných textů a jejich zachování, a v neposlední řadě přiblížíme i elektronické možnosti zpracovávání staročeských textů, které byly při zhotovování posledního dílu edice úspěšně využity.

(3) 17. 3. Vladimír KOBLÍŽEK (PedF Univerzity Hradec Králové): Projevy jazykového separatismu na území Čech, Moravy a Slovenska ve 30.–60. letech 19. stoletíPředstavitelé moravského jazykového separatismu (František Dobromysl Trnka a Vincenc Žák) se snažili ve 30. letech 19. stol. zavádět do spisovné češtiny lexikální, hláskoslovné a tvaroslovné jevy spjaté s moravskými dialekty. Tím by však došlo k rozkolísání dobové spisovné normy, a proto byly tyto snahy důrazně odmítnuty Josefem Jungmannem (ve stati O různění českého písemního jazyka) a Františkem Palackým.Slovenský jazykový separatismus, který se projevil především jazykovou odlukou Ľudovíta Štúra v roce 1844, byl podroben výrazné kritice, a to nejen ze strany českých (a pochopitelně moravských), ale i slovenských vzdělanců. Ti v tom spatřovali výrazné narušení jazykové a kulturní jednoty, jež byla i konfesijně podmíněna (bibličtina na Slovensku). Takto je třeba chápat spis Hlasové o potřebě jednoty

spisovného jazyka pro Čechy, Moravany a Slováky (z r. 1846).Proti oficiální koncepci spisovného jazyka se postavil v 50. a 60. letech 19. stol. František Cyril Kampelík, jenž se snažil do spisovné češtiny zavádět dialektové jevy severovýchodočeské a moravské i slovakismy.

(4) 24. 3. Dušan PROKOP (KTK FF UK, Praha): Kniha o Máchově Máji (autorská informace a komentář)Vstupním problémem byl vztah estetiky a literární vědy při výkladu konkrétního uměleckého díla, zde speciálně Máje. Struktura knihy: 1. část – Geneze Máje, 2. část – Máj jako dílo (jeho tvary a významy), 3. část Recepce a ohlasy Máje. Podrobněji ad 1: Máchův život, dílo, osobnost, Zdroje a podněty Máje a Zrod a vývoj textu Máje. Ad 2: Máchův jazyk (čeština Máje), Hudebnost, eufonie, aliterace, Metrum, resp. jamb a polymetrie Máje, Rým a Rýmové konfigurace, Lexikální opakování v Máji, Obraznost, tropy aj., Interpretace významů a smyslu Máje. Ad 3: Vývoj recepce Máje od jeho 1. vydání do současnosti, Literární, výtvarné aj. ohlasy Máje, Aktuálnost hodnot a funkcí Máje.Z tohoto přehledu je snad zřejmé, že záměrem a ambicí knihy byl jakýsi soustavný, syntetický výklad Máje, shrnutí výsledků jeho nesčetných a dlouhodobých zkoumání a hodnocení s vlastními doplňky, komentáři a v některých případech i původním výzkumem. Samozřejmě s vědomím relativnosti takového úsilí, ale snad přece jen užitečnosti pro češtináře středoškolské i vysokoškolské, další bohemisty, ale hlavně pro humanitní studenty i širší čtenářskou vrstvu, která má vztah k Máchovu Máji i zájem o poezii. Knihu provází výtvarná a zvuková příloha a další aparát (seznam literatury, jmenný rejstřík apod.).

(5) 31. 3. Marie JANEČKOVÁ (FF JU, České Budějovice): Existuje v jižních Čechách ještě nářečí?Přednáška vyjde ze stratifikace českého národního jazyka a zaměří se na jeho nespisovnou vrstvu z hlediska územního rozšíření jazykových jevů. Předmětem výkladu budou místní nářečí v historickém i současném pohledu. Hlavní pozornost bude věnována české nářeční skupině v užším smyslu a v jejím rámci pak jihozápadočeské podskupině, zahrnující nářečí z okruhu jihočeského i západočeského. Jihočeský okruh bude přiblížen důkladněji po stránce hláskoslovné, tvaroslovné i lexikální, včetně vlivů rakousko-bavorských nářečí. Výklad připomene vývojové proměny nářečí, mizení příznakových rysů z větších územních celků a jejich uchovávání v okrajových úsecích. Zdůrazní, které nářeční prvky stále ještě v řeči přetrvávají a které vymizely. Na základě dílčích výzkumů i výsledků diplomové práce zaměřené na výzkum mluvy tří generací ukáže, co z nářečí zůstalo zachováno v převládající běžné mluvě současné střední, ale především nejmladší generace.

(6) 7. 4. Petr ŠÁMAL (ÚČL AV ČR, Praha): Jak se stát socialistickým realistou (O přepracovaných vydáních podruhé)Přednáška bude věnována autorským či redakčním úpravám, jimiž po únoru 1948 procházely vybrané starší umělecké texty. Sledovány budou zejména proměny literárního jazyka, reprezentace různých společenských vrstev a zobrazování tělesnosti. Téma bude explikováno na příkladu próz J. V. Plevy a Gézy Včeličky, proměny různých rovin uměleckého díla budou sledovány v širším dobovém kontextu a referent se pokusí o zobecnění dílčích pozorování.

(7) 14. 4. Pavel KOŘÍNEK (ÚČL AV ČR, Praha): Proměny českého komiksu 189–2009Český komiks zaznamenal v dvacetiletém období 1989–2009 výrazné vzmachy i bolestivé pády; po úvodním nadšení z otevírajících se možností a vznikajícího svobodného trhu na počátku let devadesátých následovala ke konci poslední dekády 20. století skepse a utlumení řady aktivit. Určitý zlom pak přišel na počátku první dekády století nového: začali se objevovat mladí komiksoví tvůrci, kteří již výrazněji reagovali na komiksové i jinomediální texty zahraniční provenience, postupně se etablovala lokální komiksová scéna a komiks coby svébytná umělecká forma začal výrazněji vystupovat v celospolečenském kulturním kontextu. Přednáška nabídne shrnující historický přehled, důraz bude věnován identifikaci výraznějších dobových trendů v domácí komiksové tvorbě i kritickému zhodnocení současného stavu české komiksové scény, kultury i subkultury.

(8) 21. 4. Mira NÁBĚLKOVÁ (ÚSVS FF UK, Praha): Slovenčina a čeština v kontakte.

Pokračovanie príbehuKontakt češtiny a slovenčiny patrí aj po rozdelení spoločného štátu k charakteristike jazykovej situácie v jednom aj druhom jazykovom prostredí. Súčasná koexistencia češtiny a slovenčiny, ovplyvňovaná na jednej strane inštitucionálnymi rozhodnutiami rozličnej úrovne a na druhej strane komunikačnou činnosťou konkrétnych ľudí, nepredstavuje žiadnu „stabilizovanú situáciu“, ale živý proces, v ktorom pôsobia protichodné aj protirečivé sily. Prednáška sa zameriava na súčasný právny status a uplatnenie slovenčiny v českom prostredí v rozmanitých komunikačných sférach, na prekrývanie problematiky slovenčiny príslušníkov slovenskej menšiny a slovenčiny v česko-slovenskej komunikácii vôbec, na vývinové procesy v oblasti pasívneho česko-slovenského bilingvizmu, otázku vzájomnej zrozumiteľnosti a komunikačné modely, ktoré sa v súčasnosti pri jazykovom kontakte Slovákov a Čechov v českom prostredí uplatňujú. V našej situácii „medzi minulým a budúcim“ predstavuje z hľadiska perspektív vzájomnej otvorenosti českého a slovenskeho kultúrneho priestoru vážnu úlohu udržiavanie pasívneho spoločenského bilingvizmu, zahŕňajúce rozvíjanie individuálneho bilingvizmu detí – v spektre vývinových javov česko-slovenskej kontaktovej situácie možno pozorovať istú oficiálnu aktualizáciu pozornosti aj praktické kroky v tejto sfére.

(9) 28. 4. Dagmar WEGINGER(OVÁ) (Technická univerzita Liberec): Jak se tvořila česká terminologie evropské bezpečnostní a obranné politikyPřednáška má vytvořit systematický přehled o terminologii všeobecně a jejím cílem je zároveň analýza a definice odborné slovní zásoby evropské bezpečnostní a obranné politiky. Vedle základů terminologie, zabývajících se zvláště teoretickými aspekty terminologické práce, se přednáška zaměří na konkrétní příklady z odborného glosáře. Přesnost vymezení terminologických pojmů není významná jen pro tlumočníky a překladatele, nýbrž i pro vyučující zabvající se výukou odborného jazyka. Často termíny jako „pojem“, „pojmenování“, „termín“ a „definice“ nejsou používány v pravém slova smyslu.

(10) 5. 5. Štěpán ŠIMEK (ÚJČ AV ČR, Praha): Tobiáše Masníka Zpráva písma slovenského, jak se má dobře psáti, čísti i tisknouti (1696)Tobiáš Masník (1640–1697), slovenský evangelický kněz a učitel, je v obecném povědomí zakotven především jako spisovatel – proslul zejména memoárovou prózou zachycující jeho vlastní pohnuté osudy. Méně je znám jako jazykovědec. Přitom jeho pravopisně-gramatická příručka Zpráva písma slovenského, jak se má správně psáti, čísti i tisknouti, vytištěná v Levoči roku 1696, je i přes svůj nevelký rozsah v mnoha směrech zajímavá. Především představuje první pokus o kodifikaci oficiální biblické češtiny jako slovenského spisovného jazyka. Je též spojnicí nejen česko-slovenskou, ale také katolicko-evangelickou – výchozím pramenem Zprávy byl totiž Žáček Matěje Václava Štejera. Úvodem přednášky posluchače stručně seznámíme s Masníkovým životem. Následně se již budeme věnovat Zprávě: popíšeme strukturu jejího výkladu, zmíníme podobu normy, jež je příručkou kodifikována, ukážeme na způsoby reflexe vztahu českého a slovenského jazyka a uvedeme příklady jazykových prostředků, jimiž autor dosahuje didaktických kvalit textu.

Podzim 2010

(1) 6. 10. Taťána VYKYPĚLOVÁ (ÚJČ AV ČR, Brno): Konfesní aspekty češtiny v 16. století ve středoevropských souvislostechKonfesní rozrůzněnost a konfesionalizace jsou v dějinách středoevropského prostoru 16. a 17. století klíčovými pojmy. Přednáška se pokusí ukázat, že pestré a proměnlivé náboženské poměry, jimiž se v 16. století vyznačovaly i české země, zanechaly své stopy rovněž ve vývoji spisovného českého jazyka, a mohou se tak stát důležitým momentem pro alternativní uchopení dějin spisovné češtiny v tomto období. Pozornost budeme věnovat tomu, jaké byly v češtině 16. století předpoklady pro vytvoření konfesně podmíněných variant jazyka, porovnání české situace s dobovou situací sousedních jazyků a také možným odpovědím na otázku, proč se vývoj v češtině nakonec ubíral jiným směrem, než tomu bylo například v sousední lužické srbštině nebo slovenštině, kde se konfesní jazyky uplatnily.

(2) 13. 10. Lucie CHLUMSKÁ (ÚČNK FF UK, Praha): Variantnost řadových číslovek v současné češtině

Tématem přednášky je variantnost řadových číslovek v současné češtině, a to v nejširším smyslu slova, tj. od variant pravopisných (např. stoprvní/sto první, zaprvé/za prvé) přes varianty morfologické u řadových číslovek jednoduchých (prvý/první) a složených (např. dvacátý první/jednadvacátý/jedenadvacátý/dvacátý prvý) až po varianty lexikální objevující se ve frazémech, které obsahují řadovou číslovku (např. sedmý/osmý div světa, druhé/enté housle). Základem zkoumání byl Český národní korpus, konkrétně jeho korpusy synchronního psaného jazyka (SYN2005, SYN2006PUB a nejnovější SYN2009PUB) a mluveného jazyka (ORAL2008). Výsledky vyplývající z úzu tak představují alternativu k informacím, které jsou dostupné v mluvnicích a jazykových příručkách, jež se sice o variantnosti u řadových číslovek mnohdy zmiňují, ale už neuvádějí informace o tom, které jevy jsou v současném jazyce centrální a které frekvenčně periferní.

(3) 20. 10. Václav VELČOVSKÝ (KČJ PedF UK, Praha): Češi a Němci – oficiální jazyková politika 1918–1945Vztah Čechů a Němců v první polovině 20. století je v evropské historiografii poměrně hojně analyzovaným tématem. Oblast jazykové politiky však bývá zastoupena spíše v rámci zprostředkujících témat (např. ve statích o čechoslovakismu). Přednáška Češi a Němci – oficiální jazyková politika 1918–1945 si proto klade za cíl ukázat na základě analýzy pramenů fundamentální rysy jazykové politiky té doby, její legislativní a politické pozadí a také její praktické dopady. Primárně bude analyzovat jazykovou politiku de iure a pokusí se ji konkretizovat do podoby de facto. Zároveň bude aplikovat Fergusonův algebraický vzorec vícejazyčného společenství na jazykovou situaci tzv. první republiky a Protektorátu Čechy a Morava. Přednáška bude demonstrovat projevy koexistence češtiny a němčiny ve dvou odlišných politických režimech, a to na praktických příkladech z veřejné správy, soudnictví, veřejných nápisů (tzv. jazykové krajiny), toponym atp. Ukázka vlivu jazykové politiky na zaujímání postojů obyvatelstva k jazyku povede prostřednictvím historické analýzy k zobecnění principů jazykové politiky a k vyvození závěrů pro dnešní, jazykově se pluralizující společnost.

(4) 3. 11. Ondřej KLEIN (ÚČJTK FF UK, Praha): Poručík Columbo dostává výhrůžné e-maily (Nad tématy forenzní lingvistiky)Přednáška se už svým názvem metaforicky jednak dotýká jednoho z témat forenzní lingvistiky (analýza anonymní korespondence) a jednak má konotovat přinejmenším dva pohledy, jimiž autor téma uchopí. A sice ukázat témata forenzní lingvistiky v mezinárodním měřítku a na materiálu současném. Pomocí významných případových studií přednášející přiblíží základní problematiku a témata tohoto oboru aplikované lingvistiky, jako jsou zjišťování autorství, analýzy svědeckých výpovědí, metody výslechu, posuzování srozumitelnosti a jasnosti jazyka právních textů apod. Zamyslí se nad současným využitím forenzní lingvistiky v českém právním prostředí, poukáže na její meze.

(5) 10. 11. KULATÝ STŮL: Jazyková serióznost České televizeSvětla ČMEJRKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha); Jiří KRAUS (FSV UK, Praha); Zdena PALKOVÁ (FÚ FF UK, Praha); Ondřej SEDLÁČEK (iniciativa VOKS ČT)

(6) 24. 11. David S. DANAHER (University of Wisconsin-Madison, USA): Jak se překládají výrazy domov, svědomí a lidský do angličtiny? (Kognitivní přístup ke třem klíčovým slovům v textech Václava Havla)Jeden paradox spojený s Václavem Havlem spočívá v tom, že je to český spisovatel, který je známý hlavně překlady svých textů do angličtiny. Přednáška se věnuje etnolingvistické analýze (ve stylu A. Wierzbické, J. Bartmińského, I. Vaňkové a dalších) tří klíčových slov v Havlových textech — domov, svědomí a lidský. Tato slova sice mají stabilní anglické překlady (home, conscience, human), ale jsou tyto ekvivalenty z konceptuálního hlediska opravdu ekvivalentní? Pokud ne, jak se významově odlišují a jaký vliv mají tyto odlišnosti na čtení a interpretaci Havlových textů v překladu?

(7) 1. 12. Jaroslava JANÁČKOVÁ [u příležitosti životního jubilea]: Gabriela Preissová a ofenzíva Moravy v národní umělecké kultuře (Její pastorkyňa 1890–1938)Ve spisu Literární Morava (1911) osvětlil účast Moravy v novodobém českém písemnictví M. Hýsek.

Svůj přehled končil raným Janem Herbenem, jímž moravská „ofenzíva“ počínala. Další literatura včetně té nejnovější nevěnovala této ofenzívě náležitou pozornost. A přece z Moravy vycházely nejnosnější impulzy pro umění a celou kulturu let devadesátých (bratří Mrštíkové, O. Březina, Katolická moderna, P. Bezruč, L. Janáček, J. Uprka). Moravané formovali nový proud české politiky a žurnalistiky (T. G. Masaryk, J.Herben). První dvě dramata G. Preissové (Gazdina roba a Její pastorkyňa) stály u počátků té ofenzívy a v dobovém přijetí reflektovaly hlasy, které výkon mladé dramatičky zpochybňovaly, také napětí „Prahy“ vůči „Moravě“. Výhrady k „moravanství“ provázely také Její pastorkyňu L. Janáčka (1904 Brno, 1916 Praha). Přednáška si povšimne také práce s nářečím v Její pastorkyni a ve stejnojmenném filmu M. Cikána (1938).

(8) 8. 12. Robert DITTMANN (ÚČJTK FF UK, Praha): Dynamika textu Kralické bible v české překladatelské tradiciPřednáška představuje vývoj textu Kralické bible, jak byl a je tradován v 16. až 21. století. Sleduje průřezově některé aspekty vzniku kralického překladu Šestidílky, sleduje, jak se text měnil v kralických vydáních do r. 1613 včetně, a dále věnuje pozornost hlavním rysům vývoje tohoto textu v exulantské tradici 17. až 19. století. Představuje také domácí reedice Kralické bible v 19. století.

(9) 15. 12. ČESKÁ KNIŽNICE – prezentace nových edicí. Uvede Jiří HolýPovídky Zikmunda Wintra [Věra Brožová]Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský [Dalibor Dobiáš]

Jaro 2011

(1) 2. 3. Karel KOMÁREK (Univerzita Palackého, Olomouc): Jak vnímáme, zkoumáme a prožíváme češtinu klasiků 19. stoletíČtenářská zkušenost a také pedagogická a ediční praxe ukazují, že díla české literatury 19. století jsou čím dál tím obtížněji srozumitelná po jazykové stránce. Obsahují řadu prostředků lexikálních i gramatických, které během několika následujících desetiletí téměř vyšly z užívání. Recepce klasických textů mj. přináší otázku, nakolik je aktuální jejich případná úprava – převedení do současného jazyka. Češtinu 19. století a několika dalších dekád můžeme považovat za ohraničené vývojové stadium, které si zaslouží podrobnější popis, přičemž se dá navázat na řadu inspirací (mj. na lingvoliterární studie A. Sticha). V tomto výkladu budeme sledovat na textech vybraných autorů 2. poloviny 19. století (Arbes, Herrmann, Jirásek, Šlejhar) především „zrádná slova“, uměle působící formy (hlavně jmenné tvary adjektiv), víceznačná syntaktická spojení a dnes už neužívané slovosledné figury.

(2) 9. 3. Jarmila PANEVOVÁ – Magda ŠEVČÍKOVÁ (MFF UK, Praha): Jazykové korpusy – moderní nástroj pro lingvistický výzkum

Přednáška je věnována jazykovým korpusům jako běžné součásti současné lingvistické práce. Jazykové korpusy se liší podle povahy zahrnutých textů (korpus jazyka psaného, mluveného, korpus autorský, žánrový, korpusy paralelní) i podle toho, zda textům byly přiřazeny další informace a o jaký typ informace se jedná (korpusy neanotované, anotované morfologickou informací, syntaktickou informací). Pro češtinu je dostupná celá řada korpusů s různými charakteristikami: korpusy vytvořené v Českém národním korpusu (např. SYN2005, SYN2006PUB, ORAL2008), Pražský závislostní korpus (Prague Dependency Treebank, PZK/PDT) ad. Na konkrétních dotazech ukážeme, že při jednodušších dotazech (tvar, koncovka, lemma, lexikální kolokace) je dostačující pracovat s morfologicky anotovaným korpusem, zatímco např. vyhledání objektů ve 4. pádě, vyhledání členů věty s významem prostředku/nástroje nebo vyhledání všech doplnění s významem adresátu vyžaduje syntakticky anotovaná data. Úlohy řešené v rámci automatického zpracování jazyka, jako strojový překlad nebo extrakce informací z textu, kladou na korpusová data specifické požadavky.

(3) 16. 3. Radka MAJEROVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Pojmová metafora v jazykových projevech anartrikůLingvistické symptomy diagnózy vývojová anartrie jsou dosud nedostatečně známou lingvistickou

otázkou, jejíž zodpovídání může odhalit mnoho poznatků o fungování jazyka, mozku a mysli vůbec. Lidé s vývojovou anartrií jsou celoživotně neschopni mluvené řeči a součástí jejich diagnózy je také kauzální sekundární blokace jazykového systému. Osvojují si mateřský jazyk spíše na bázi osvojování cizího jazyka a jejich porucha se později v psané řeči projevuje nejen jako porucha řečová, ale také jako suspektně jazyková porucha, tedy porucha jazykového plánování a dalších fatických funkcí včetně konceptualizace, z jejíž perspektivy bude v této přednášce porucha představena. Lidé s vývojovou anartrií mívají mimo jiné potíže s osvojováním metafor, přičemž u jednotlivých vývojových anartriků dochází k manifestaci potíží v kooperaci levé a pravé hemisféry různou měrou, jedná se totiž o poruchu difúzní, v mozku rozličně rozptýlenou. Přednáška představí zajímavé příklady psaného a obrázkového materiálu zpracování metafor včetně kazuisticky zajímavého příkladu klienta s defektem na corpu callosu, přechodové oblasti mezi levou a pravou hemisférou. Interpretovat psané výpovědi mnohdy vysoce inteligentních vývojových anartriků bývá zajímavým vhledem do vztahu jazyka a myšlení. Otázky přesahují do oblasti neurolingvistiky, psycholingvistiky, přednáška se zaměřením na zpracování metafor dotkne rovněž literární teorie metafory a pojednáním na konkrétních klinických kazuistikách přinese pragmatické, resp. sociolingvistické informace.

(4) 23. 3. Zuzana HLUBINKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Brno): Antroponyma v českých nářečíchÚvodní část přednášky bude zaměřena na vlastní jména zpracovaná v Českém jazykovém atlase 1–5. Bude následovat informace o dalších vlastních jménech, která nebyla zařazena do knižního zpracování tohoto díla, avšak byla v posledním desetiletí publikována v různých časopisech. Jádrem přednášky bude bližší seznámení s některými jmény osob v českých nářečích (jména nedospělých dětí a neprovdaných dcer, přechýlené podoby ženských příjmení a jména obyvatelská, popř. jména po chalupě).

(5) 30. 3. Martin HAVLÍK (ÚJČ AV ČR, Praha): Sekvenční a prozodické aspekty rozhovorůZákladní charakter rozhovorů je mimo jiné dán tím, že uplývají v čase. Účastníci rozhovorů se postupně střídají v rolích posluchačů a mluvčích. Střídání jejich replik je výrazem základního požadavku, aby většinu času mluvil jen jeden účastník rozhovoru, tj. dlouhotrvající souběžné mluvení je zapovězeno, a to zřejmě nejen z „technických“ důvodů (je poměrně náročné mluvit a zároveň poslouchat své komunikační partner(k)y), ale i z důvodů morálních. Uplývání v čase však také omezuje to, kdy je vhodná doba pronést konkrétní repliku – mnohé je třeba říci „právě teď“. Účastníci rozhovoru musejí tudíž sledovat jeden druhého, aby byli schopni náležitě reagovat a převzít repliku. Repliky se v rozhovorech střídají podle pravidel, v nichž nemalou roli sehrává i užití prozódie; klíčové je především to, zda a jak je prozódií signalizováno ukončení repliky, či naopak její pokračování. Pokračování repliky je přitom často nutné signalizovat na konci klauzí, vět či výpovědí. Užití prozódie v dialozích se i z tohoto důvodu nutně musí lišit od užívání prozódie v monologu. V přednášce se budeme věnovat především souběžnému mluvení; ukážeme si, jak k této situaci dochází, jak je řešena a co následuje po ní, zastavíme se také u rozdílů mezi „překrytím replik“ a úmyslným přerušením dosavadní/ho mluvčí/ho.

(6) 6. 4. Marek JANOSIK-BIELSKI (ÚJČ AV ČR, Praha): Účel, zakázka a umělecká invence (Barokní kancionál jako společenský faktor)Dostane-li se nám do rukou starý kancionál, zvláště je-li v krásné úpravě, podléháme kouzlu starého jazyka a podvědomě k němu přistupujeme, jako by jeho prvotní úlohou bylo estetické působení. Je tomu tak ale vždycky? Byly skutečně všechny kancionály zamýšleny jako díla především zaměřená na uměleckou hodnotu? Pokud ne, čím to, že dnes je tak chápeme? Jaká jiná funkce mohla být primární? Jakou roli vlastně kancionály v barokní společnosti hrály? A kdo a k jakým účelům mohl kancionálů cíleně využívat? Můžeme je vůbec chápat jako plnohodnotnou součást literárních dějin? To jsou otázky, na něž se v rámci svého doktorského studia snaží nalézat odpovědi autor příspěvku. Přednáška je věnována školiteli doc. Jiřímu Hošnovi, z jehož cenných podnětů mnohé otázky a postřehy vzešly.

(7) 13. 4. Josef ERNST (Landesverteidigungsakademie, Vídeň): Dějiny výuky češtiny v rakouské armáděV době založení akademií ještě neexistovaly jednoznačné hranice mezi šlechtou (= civily) a vojskem během aspirantského vzdělání (výcviku). Avšak krátká doba trvání těchto vyšších vzdělávacích

institucí brzy ukázala, že takovéto hranice rozhodně musejí být stanoveny. Založení Vojenské akademie Marie Terezie ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt) v roce 1751/52 (zpočátku ještě označované jako kadetní škola) tvoří milník na cestě etablování se vyučování češtiny jako takové. Jestliže prof. Newerkla ve své práci poukazuje na to, „že již ve druhé polovině 18. století tvořily Vídeň a Vídeňské Nové Město absolutní centrum české institucionalizované péče o jazyk mnohem výrazněji, než se až doposud předpokládalo, a to již o polovinu století dříve než Praha či jiná centra české obnovy...“, tak velká řada vojenských výchovných a vzdělávacích zařízení, které měly v rozvrhu češtinu, demonstruje, jakých hodnot a jaké míry to obzvláště v 19. století dosahovalo. Kvantita zařízení samozřejmě nic nevypovídá o kvalitě poskytovaného vyučování. V převážné míře vyučovali důstojníci, kteří sice byli rodilými mluvčími, ve většině případů však neabsolvovali ani jazykovědné, ani pedagogické vzdělání. Ačkoli si přehled nedělá nároky na úplnost, ukazuje velice zřetelně, že se vyučování češtiny ani na vzdělávacích rovinách, ani regionálně neomezovalo pouze na sousední českou jazykovou oblast. Úspěch i neúspěch často závisely na jednajících osobách: důstojnických kandidátech (čekatelích), především však na angažmá učitelů a nezřídka i porozumění a pochopení pro jazyk ze strany velitelů a nadřízených. Přednáška bohužel z důvodu nedostatku odpovídajících podkladů nemůže objasnit obsahy a kvalitu vyučování. Bližší popis původu, vzdělání a vývoje jednotlivých učitelů češtiny má ukázat, z jakého sociálního prostředí pocházeli, ale i to, že mezi nimi (a jejich žáky) byli i tací, kteří udělali „kariéru“ (např. Polák, Friedberg-Mírohorský, Šrutek, Villani nebo Preradovič). Přednáška se dotkne i stavu vyučování češtiny a postavení češtiny v rámci jazykového vzdělávání, popř. konceptu zprostředkovávání cizích jazyků v současné rakouské armádě se zohledněním internacionalizace působící i v této oblasti.

(8) 20. 4. Jan KAJFOSZ (Uniwersystet Śląski, Katovice): Projevy magického myšlení v Erbenově Kytici (K 200. výročí narození K. J. Erbena)Přednáška bude pokusem o hledání odpovědi na otázku, nakolik balady obsažené ve sbírce Kytice, která je jistě autorským dílem, odrážejí lidovou slovesnost Erbenových časů. Klíč k jejímu zodpovězení neleží pouze v rovině klasicky pojímané analýzy poetiky jednotlivých textů, ale také (a možná především) v rovině analýzy netematizovaných významových struktur (neobjektivizovaných implikací), díky kterým se události líčené v jednotlivých baladách řadí do smysluplných souvislostí. Tyto struktury lze identifikovat v rámci antropologického čtení Erbenových balad. Lze tak dokázat, že alespoň vzhledem k obsahové rovině většiny svých textů je Kytice skutečně sbírkou „pověstí národních“. Významové struktury charakteristické pro lidovou slovesnost Erbenovy doby lze považovat zejména za korelát magického myšlení. V této souvislosti bude nutné zodpovědět další otázky: Co je to magické myšlení? Proč je charakteristické pro lidovou slovesnost? Jakým způsobem lze projevy magického myšlení identifikovat v jednotlivých Erbenových textech?

(9) 27. 4. Hana GOLÁŇOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Korpus vyučovacích hodin SCHOLA2010 (Mluva učitelů i žáků během vyučování)V první části přednášky představíme strukturu korpusu SCHOLA2010, který je složen z přepsaných nahrávek vyučovacích hodin sbíraných v letech 2005–2008. Sociolingvistické aspekty hrají v korpusu SCHOLA2010 důležitou úlohu, nahlédneme tedy do problémů spojených s budováním tohoto korpusu. V druhé části přednášky se zaměříme na využitelnost korpusu SCHOLA2010 a nastíníme jeho možnosti. Zatím je to jediný veřejně přístupný korpus tohoto typu. Současně se zmíníme o možnostech databanky Pedagog/Educo (ÚČJTK FF UK), kde jsou zpřístupněny přepisy ve finální verzi (v přepisech zveřejněných v korpusu SCHOLA2010 byly provedeny kvůli prohlížeči Bonito drobné úpravy). Tento korpus je sice určen především lingvistům a pedagogům, ale protože je pojímán interdisciplinárně, může poskytnout užitečné informace také badatelům z příbuzných oborů i zájemcům z řad neodborné veřejnosti. V závěru si ukážeme několik jazykových jevů pocházejících z východomoravské nářeční oblasti, které lze nalézt v korpusu SCHOLA2010.

(10) 4. 5. Štěpán ŠIMEK (ÚJČ AV ČR, Praha): Martiniani aneb Římská kronika ve staročeském překladu Beneše z Hořovic

Obecně známý název Martiniani, resp. Martimiani odkazuje ke jménu dominikána Martina Poláka (Martinus Polonus, † 1279) a k jeho latinsky psané Kronice světa (Kronice papežů a císařů), zvané také Chronicon Martiniani. Ta se stala východiskem pro kroniku Jakuba Twingera von Koenigshofen

(1346–1420), kanovníka v kostele svatého Tomáše ve Štrasburku. Na základě jeho německého textu vznikl na počátku 15. století překlad do češtiny, připisovaný tradičně Benešovi z Hořovic († asi 1420). Přednáška seznámí posluchače s dosavadními výsledky bádání o dochovaných staročeských rukopisech i prvotisku této dnes pozapomenuté kroniky. Představíme obsah a strukturu staročeského textu, naznačíme, do jakých soudobých intertextových vztahů Martiniani aneb Římská kronika vstupovala. Na rozdílech mezi jednotlivými dochovanými texty ukážeme vývoj obsahové i jazykové stránky díla. Shrneme dosavadní poznatky o staročeském překladateli a zvláštní pozornost bude věnována editorské činnosti tiskaře inkunábule. Uvedeme též některá překladatelská či písařská pochybení, která dnes můžeme vnímat jako úsměvnou kuriozitu. V závěru se pokusíme alespoň naznačit odpověď na otázku, proč je v dnešní době kdysi tak populární kronika již téměř neznámá.

(11) 11. 5. Alena M. Černá (ÚJČ AV ČR, Praha): Elektronické zdroje k poznání historického vývoje češtiny aneb Co ve vitríně neuvidíte (K 100. výročí založení Ústavu pro jazyk český)

Přednáška bude věnována pramenům k poznání historické češtiny, které jsou dostupné prostřednictvím internetu. Péčí oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR vznikly v  roce 2006 webové stránky s názvem Vokabulář webový, na nichž je uživatelům k dispozici několik různých typů zdrojů ke studiu historické češtiny. Jedná se o slovníky (nově vznikající − Elektronický slovník staré češtiny − i starší, které byly převedeny z tištěné do elektronické podoby, např. Staročeský slovník, Slovník staročeský J. Gebauera, Deutsch-böhmisches Wörterbuch J. Dobrovského ad.), o textovou banku (v níž se vyhledává pomocí speciálního korpusového manažeru), o digitalizované kartotéky J. Gebauera a o elektronické edice téměř stovky staročeských i mladších literárních památek. Jednotlivé zdroje budou během přednášky představeny „online“; posluchačům se rovněž dostane informací o dalším rozvoji těchto internetových stránek. Přednáška tvoří pandán výstavy k stému výročí založení Ústavu pro jazyk český, která se koná v pražském Klementinu. Představeny budou výsledky práce oddělení vývoje jazyka, které nelze prezentovat statickou výstavní formou.

Podzim 2011

(1) 5. 10. Markéta PRAVDOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Pražská jazyková poradna – proměny a perspektivy (K 75. výročí založení jazykové poradny Ústavu pro jazyk český)Přednáška se koná u příležitosti stého výročí založení Ústavu pro jazyk český a tři čtvrtě století založení jazykové poradny. Od roku 1936 se činnost jazykové poradny významně proměnila. Současné technické prostředky a možnosti počítačového zpracování dat umožňují tazatelům rychlejší, dostupnější a snazší přístup k jazykovým datům. V letech 1998–2010 odpověděla jazyková poradna, kterou zaštiťuje oddělení jazykové kultury ÚJČ, na více než 71 500 dotazů položených elektronickou poštou. Tyto dotazy se staly důležitým východiskem při tvorbě Internetové jazykové příručky (http://prirucka.ujc.cas.cz/), která od ledna 2009 do srpna 2011 zaznamenala přes 14 milionů návštěv z více než 600 000 uživatelských adres a je dosud nejnavštěvovanější webovou stránkou Akademie věd ČR. Jazykové dotazy (ať už kladené e-mailem, telefonicky, nebo prostřednictvím webového rozhraní) jsou nejen dokladem širokého zájmu veřejnosti o český jazyk, ale i cenným zdrojem informací o jeho užívání. Jaké jsou další možnosti a perspektivy jazykové poradny?

(2) 12. 10. Veronika ŠTĚPÁNOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Výslovnostní problematika v jazykové poradně (K 75. výročí založení jazykové poradny Ústavu pro jazyk český)

Na jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., se uživatelé jazyka obracejí nejčastěji s otázkami týkajícími se české slovní zásoby, pravopisu a morfologie. Zajímá však tazatele také výslovnostní (fonetická) problematika? S jakými dotazy se v této oblasti setkáváme nejčastěji a proč jsou mnohdy velmi pozoruhodné? Nejen na tyto otázky se bude snažit odpovědět přednáška, v níž budeme analyzovat e-mailovou korespondenci, která došla do jazykové poradny mezi lety 1999 a 2010. Ačkoli jsou v kategorii fonetických dotazů hojněji zastoupeny ty, které se týkají výslovnosti výrazů cizího původu, větší pozornost bude věnována slovům domácím.

(3) 19. 10. Olga MARTINCOVÁ (Praha): Neologismy z vlastních jmen v dnešní češtiněMezi novými pojmenováními posledního období, tj. konce 20. a počátku 21. stol., poměrně výraznou skupinu představují apelativní pojmenování tvořená z vlastních jmen způsobem slovotvorným (např. klausovec/klausista, paroubkizace, disneyovka ap.). Ukazují, že toto depropriální tvoření nejenže má své stálé místo v oblasti pojmenovací, i že jeho užití vzrůstá, ale také že se účastní dynamických procesů v pojmenovací soustavě a slovotvorném systému. V přednášce se věnuje pozornost především názvům osob podle příslušnosti s konkurenčními příponami -ovec a -ista (paroubkovec, klausovec/klausista, sarkozysta/sarkozista), názvům na -ismus, -ina (blairismus, havlismus, paroubkismus, klausovština, klausovina), názvům na -izace (klausizace, romizace, lidlizace, palestinizace), adjektivům na -ovský (klausovský), -oidní (špidloidní), slovesům (např. klausovat, blairizovat, odparoubkovat) a ilustrativně i kompozitům.

(4) 26. 10. Lucie RYCHNOVSKÁ (ÚČJ FF MU, Brno): Korespondence Bedřicha SmetanyCílem přednášky je představit po jazykové stránce korespondenci význačného českého hudebního skladatele Bedřicha Smetany. S využitím korpusu obsahujícího více než 400 Smetanou česky psaných dopisů budou prezentovány nejvýraznější lingvistické jevy, které se ve Smetanových listech objevují (a to v rovině hláskoslovné, morfologické, lexikální i syntaktické). Při pokusu o vysvětlení jejich výskytu budou zohledněny zejména dvě skutečnosti – jednak Smetanův česko-německý bilingvismus, jednak to, že si Smetana češtinu začal systematicky osvojovat a v psané podobě ji začal užívat až v dospělém věku.

(5) 2. 11. Vít DOVALIL – Jana OLIVOVÁ (ÚGS FF UK, Praha): Spisovná čeština ve školní praxiVe výuce českého jazyka figuruje jako cílová varieta v České republice varieta spisovná/standardní. Snahy o dosažení tohoto cíle se uskutečňují v četných interakcích, v nichž se normy této variety utvářejí, ale také zpochybňují, brání, přetvářejí či v širším smyslu vyjednávají. V sítích zúčastněných aktérů – v tomto kontextu především učitelů a žáků – přitom funguje v sociální praxi nerovná distribuce moci. Učitelé jednají a jsou vnímáni jako normové autority, zatímco žáci jako normové subjekty. Učitelé jakožto normové autority odpovídají za to, co se ve školách vyučuje jako spisovná čeština. To mj. znamená, že se od nich očekává, že budou adekvátně korigovat jazykovou produkci svých žáků. V přednášce budou prezentovány výsledky výzkumu týkajícího se výuky češtiny na českých školách, který byl proveden na bázi teorie jazykového managementu. Na příkladech konkrétních jazykových proměnných bude ukázán postup učitelů (normových autorit) při řízení používání spisovné variety ve škole a jejich vztah k popisu těchto proměnných v kodexech, případně odborných lingvistických studiích nebo textech produkovaných profesionálními uživateli jazyka (tzv. modelových textech). Data pocházejí z testů, které respondenti výzkumu opravovali, a několika následných interview.

(6) 9. 11. Petr JANEČEK (etnografické oddělení Národního muzea, Praha): Současné pověsti, fámy a anekdoty (Specifika soudobého českého folkloru)Přednáška je pokusem o nastínění přehledového pohledu na fenomén soudobého slovesného folkloru na území České republiky v mezinárodním kontextu, tak jak jej konceptualizuje současná etnologie. Pozornost je věnována především teoretickému, genologickému a především chronologickému vymezení současného folkloru s přihlédnutím k aktuálním sběratelským snahám na poli současného folkloru a soudobé metodologii a etice terénního sběru. Snahou přednášky je i srovnání domácích aktivit s příbuznými badatelskými snahami především v sousedních zemích střední Evropy a postižení místních odlišností, stejně jako zasazení těchto aktivit do širšího historického a především společensko-kulturního kontextu. Příspěvek se také snaží představit historický vývoj konceptu „současného folkloru“ i jeho obhajobu a následnou kritiku z per domácích i světových folkloristů, včetně představení alternativních konceptualizací tohoto jevu. Současný folklor je tak prezentován na poměrně široké škále možných teoretických uchopení – od kontinuace a následného rozvíjení tradičních folklorních žánrů přes zcela nový, soudobý typ folkloru či postfolkloru až po svérázný produkt populární či mediální kultury bez jakýchkoli vazeb na formy a prostředí tradiční lidové kultury.

(7) 16. 11. Robert ADAM (ÚČJTK FF UK, Praha): Máme se obávat anglicizace češtiny?Přednáška, opřená o chápání národního jazyka jako kulturního domova, se bude zabývat v současnosti postupující anglicizací češtiny (včleňováním anglických nebo prostřednictvím angličtiny přejímaných prvků do jazykového systému). Pokusí se tento masívní proces dokumentovat příklady

z pravopisu, výslovnosti, lexika, gramatiky, sémantiky i neverbální složky komunikace, zejména veřejné. Poukáže na jeho souvislost s terminologizací a slangizací veřejné komunikace a také s její proprializací; některé typy onymických objektů je dnes v českých zemích noremní pojmenovávat anglicky a mj. právě takové anglicismy jsme nuceni přijímat, nemajíce pro ně synonym. Vedle anglicizace češtiny se přednáška soustředí i na anglicizaci českého komunikačního prostoru a uvede řadu příkladů komunikačních (mikro)sfér, z nichž čeština mizí, nebo už vymizela. Pokusí se dovodit, že předpokladem uvedených procesů je oslabení hodnotového přístupu k národnímu jazyku a pokles jeho prestiže ve srovnání s prestiží angličtiny. Tyto závěry ji vposledku povedou k tomu, aby na titulní otázku odpověděla kladně.

(8) 23. 11. Jiří TRÁVNÍČEK (ÚČL AV ČR, Brno): Češi jako čtenářiPřednáška seznámí publikum se dvěma reprezentativními výzkumy čtenářů a čtení v ČR (2007 a 2010), s jejich výsledky, motivacemi a s tím, co nám umožňují vědět o našem vztahu ke čtení; zejména na pozadí jiných zemí.

(9) 30. 11. Kamila SMEJKALOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Centrum a periferie morfologického systému substantivPřednáška se zabývá konceptem centra a periferie, jak jej zavedl Pražský lingvistický kroužek, a jejich využitím při popisu jazyka jako otevřeného systému a jeho vývoje. Pozornost bude věnována teoretickému zkoumání obou pojmů – problematice kritérií pro zařazení jazykových prvků na osu centrum–periferie, dynamickému popisu jazyka, aspektu vágnosti, integraci periferních prvků do jazykového systému a souvislosti s pojmy z oblasti teorie jazykové kultury (spisovná norma, kodifikace…). Součástí analýzy obou pojmů bude i jejich srovnání s pojmem prototyp z oblasti kognitivní lingvistiky. Koncept centra a periferie bude aplikován na popis některých aspektů morfologického systému substantiv, konkrétně např. na přechody mezi deklinačními typy, morfologickou adaptaci cizích slov a srovnání systému propriálního a apelativního.

(10) 7. 12. Klára RICHTEROVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Psaná čeština neslyšících a korpus DEAF

Přednáška seznámí publikum s jazykovou situací neslyšící populace a s hlavními specifickými rysy psaných textů českých neslyšících. Představí koncepci a strukturu nového projektu ÚČNK a ÚČJTK, korpusu DEAF, který je zaměřen na vybudování reprezentativní základny pro studium těchto textů. V souvislosti s tím upozorní i na některé obecnější problémy, které při budování korpusu DEAF vystupují do popředí (např. způsob lemmatizace nestandardně zapsaných slov a tvarů nebo výrazů typických pro internetovou komunikaci).

(11) 14. 12. Česká knižnice – prezentace nových edicí. Uvádějí Jaroslava JANÁČKOVÁ a Jiří HOLÝ.

Jaro 2012

(1) 29. 2. Tomáš HOSKOVEC (Pražský lingvistický kroužek): Celostní filologie, strukturalistický program pro budoucnostHistorické spolky, k nimž patří jak Pražský lingvistický kroužek, tak Kruh přátel českého jazyka, vědí, co to je tíže dějin: naše jméno nás zavazuje znát, co bylo, i znát se k tomu, naše doba nás vyzývá vyznat se v tom, co je. Strukturalismus, stále platné heslo PLK, se jako historická látka vykládá v úvodových kursech pro filology. Z takových kursů si lze odnést dojem, že strukturalismus co noetický postoj – a Kroužek vždy zdůrazňoval, že strukturalismus je především noetický postoj – je samozřejmost. Kéž by se samozřejmostí stal i reflex, jímž si filolog při své práci průběžně ověřuje, zda oné noetické samozřejmosti skutečně dbá: stará známá znalost se rázem promění ve výzvu aktuální při každé nové práci. Nejdůležitější položkou z intelektuální výbavy strukturalismu je binárně pojatý jazykový znak. Ten se samozřejmostí dosud nestal a nejspíš nikdy nestane. Autor předvede aktuálnost binárního jazykového znaku,

způsoby, jak jej uchopit v různých rozměrech, nové možnosti, jak jej popsat v systému jazyka i jak jím popisovat promluvy a texty. Přitom se zásadně využívá toho, že pražský strukturalismus se oproti jiným strukturalismům vždy důsledně vymezoval jako funkční.

(2) 7. 3. Zbyněk SEDLÁČEK (Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem): Písmo, slovo a text v díle Dalibora ChatrnéhoDalibor Chatrný (nar. 1925) patří k předním českým výtvarným umělcům konceptuální orientace. Mezi témata, k nimž se od 60. let opakovaně vrací, náleží písmo, slovo a text. Na rozdíl od řady umělců zaměřených na výtvarné vlastnosti písma se v díle Dalibora Chatrného uplatňuje vztah mezi grafickou podobou slovního znaku a jeho významem. Některé práce radikálně omezují vizuální působení a koncentrují se na významové posuny v rámci poetiky konceptuální poezie. Mnohá díla mají intertextový charakter – citují, transformují a vizuálně interpretují texty řady českých autorů: J. A. Komenského, K. H. Máchy, B. Němcové, J. Vrchlického, R. Weinera, J. Seiferta, I. Blatného, L. Kundery, J. Skácela aj. Dalším důležitým principem je vizualizace vztahu mezi originálem a překlady. Dosud málo známou a nedoceněnou skupinu prací představují díla vytvořená během 70. a 80. let ve spolupráci s jazykovědcem Dušanem Šlosarem s tematikou morfologie a slovotvorby češtiny. Přednáška představí jednotlivé typy textových děl Dalibora Chatrného a bude analyzovat jejich významové vztahy k výchozím textům v syntéze verbálního a vizuálního kódu. (Bližší informace o Daliboru Chatrném jsou dostupné na stránce www.chatrny.cz.)

(3) 14. 3. Marek JANOSIK-BIELSKI (ÚJČ AV ČR, Praha): Příběhy utrpení aneb Sbírka kázání založených na legendáchPřednáška představuje rukopisnou sbírku kázání z druhé poloviny XV. století, která se nachází ve sbírkách Moravského zemského archivu v Brně. Pro tuto sbírku, čítající 195 folií a obsahově související s pasionálovým souborem textů, není znám název z doby vzniku, proto bývá pojmenována opisně, s přihlédnutím k výrazným rysům, které vykazuje. Tuto charakterovou prioritu lze však vnímat velmi rozdílně, nejisté je určení tematické (v textu je řeč o svatých lidech, předmětech i místech) i žánrové (legenda, kázání), nalézt pro ni výstižné pojmenování bylo tedy složité. Z tohoto důvodu se název navržený pro potřeby Staročeského slovníku a prezentovaný při přednášce liší např. od názvu, kterým byl stejný rukopis označen na počátku minulého století. Otázka názvu však není zajímavá tak jako samotný obsah textu a forma podání. Hlavním cílem přednášky je tedy představit jazykové zvláštnosti tohoto textu, zmínit některé výrazné literární motivy a zamyslet se nad jeho žánrovým vymezením.

(4) 21. 3. Tomáš HAVELKA (Filozofický ústav AV ČR, Praha): Od didaxe k zábavě: exempla v raném novověkuKrátké narativní historky tvořily v raném novověku naprosto základní část rekreativní recepce. Dokumentuje to jednak obliba starších textů, jednak významná produkce krátkých historek slučujících funkci zábavnou a didaktickou a jejich časté užití jako morálních příkladů v nadřazených textech: kázáních, eschatologických dílech apod. Exempla tedy tvoří jen jeden, a to funkční způsob využití krátkých narací. Jejich vliv na dobovou i pozdější podobu literatury je zásadní: syžety migrovaly jak v dobové katolické produkci (dramatizace řádová i profánní, písně, výtvarná zpracování), tak i v produkci pozdější (vliv na literaturu 19. století: Zeyer, Neruda aj.). Navíc umožňují poznat preferovaná témata a persvazivní strategie, a přinášejí tak i kulturně-historické informace. Zatímco ke středověkým naracím existují i v české literární historii významné práce i soupisy (K. Dvořák, E. Petrů, J. Nechutová, J. Vilikovský), pro raněnovověkou produkci není kromě prací P. Voita (věnovaných ovšem primárně předbělohorské produkci), několika dílčích studií (J. Vašica, K. Krejčí, M. Sládek) a soupisů vedených především etnograficky (V. Tille, J. Polívka) v zásadě stále nic vykonáno. Postrádáme přehled pramenů i autorů, přehled syžetů, popis postav a motivů. V přednášce se pokusím na některé z těchto otázek odpovědět, zaměřím se především na produkci Matěje Václava Štajera, Antonína Koniáše, Antonína Borového a některých dalších a na jednotlivé vybrané syžety.

(5) 28. 3. Jarosław MALICKI (Vratislavská univerzita, Polsko): Staré a nové otázky ve výzkumu polských bohemizmů

Vědomí českého působení na polštinu sahá do počátku vědeckých zájmů o dějiny obou jazyků. Studie věnované vlivu češtiny v prvních šesti staletích vývoje polštiny vznikají už skoro 140 let. V průběhu bádání byla zpřesněna míra tohoto vlivu, rozsah výskytu bohemizmů ve staropolských památkách a celková úloha českého jazyka ve vývoji spisovné polštiny. Jednotlivé případy přejetí z češtiny je možno sledovat pomocí slovníku publikovaného na materiálu kritických příspěvků Janusze Siatkowského a Mieczysława Basaje. Publikace svědčí o tom, že výzkum polských bohemizmů dosáhl značných výsledků, i když diskuze nad původem toho či onoho tvaru není ještě ukončena. V řadě případů není jistá doba přejetí, někdy nelze vyloučit jiný, domácí nebo cizí vliv. Pokračuje poznání úlohy češtiny ve vytváření biblické a hymnologické tradice polštiny, vyvstávají také další otázky týkající se gramatické stránky českého vlivu, spektra bohemizmů v polštině 17. a 18. stol. a také mapování novějších výpůjček (od 19. stol.).

(6) 4. 4. Marián SLOBODA (KSES FF UK, Praha): Jazyková krajina: Co vypovídají nápisy v prostoru o jazyce a společnostiKrajina – prostor, který obdivujeme pro jeho krásy, kterým denně procházíme, ve kterém žijeme, který máme rádi. Které jazyky jsou v ní přítomny – na nápisech pomáhajících místo rozpoznat, na těch nabízejících informace, na těch snažících se nás upoutat? Kdo tam nápisy umístil a proč? Proč jsou právě v těch jazycích, a ne v jiných? Jak na ně lidé reagují? Jaké vlastnosti má jejich jazyk? – Takovými otázkami se zabývá výzkum fenoménu stále častěji nazývaného „jazyková krajina“. Pojem paysage linguistique / linguistic landscape pochází z Kanady, jejímž jazykověpolitickým cílem bylo zvýšit viditelnost francouzštiny na územích obývaných kanadskými Francouzi. V posledním desetiletí se však výzkum jazykové krajiny rapidně rozšířil po světě, mj. díky dříve nevídaným možnostem fotoaparátů a počítačů. Pozornost se tak začala věnovat celé řadě aspektů – nejen podobě jazykové krajiny, ale také tomu, co její podoba a to, jak s ní lidé zacházejí, vypovídá o společnosti, která v ní žije. Přednáška představí vývoj výzkumu jazykové krajiny, hlavní výzkumné akcenty a přístupy, které lze uplatnit i při výzkumu jazykové krajiny Česka. Představí také konkrétní studii z českého prostředí zabývající se poškozováním polských nápisů na českém Těšínsku.

(7) 11. 4. Jana HOFFMANNOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Syntax mluvené češtiny a možnosti jejího výzkumuPřednáška navazuje na podněty K. Hausenblase, dílo O. Müllerové a na výzkumy české nářeční syntaxe (J. Balhar, J. Chloupek, M. Šipková ad.). Autorka předloží předběžný katalog jevů a prostředků příznačných pro syntax mluvené češtiny a bude věnovat pozornost hlavně a) speciálním syntaktickým konstrukcím mluvené češtiny, b) rozdílnému ztvárnění přechodů mezi syntaktickými jednotkami v projevu psaném (ostře strukturované přechody) a v projevu mluveném (přechody měkčí, nezřetelné, obalené či „olepené“ množstvím redundantních prostředků s neurčitou sémantikou), tedy rozdílům ve stupni a typu koheze, spojitosti, glutinace mezi projevy mluvenými a psanými, a c) odlišnosti kondenzované, sevřené psané syntaxe a uvolněné výstavby syntaktických celků v mluvené češtině (s převahou parataxe a juxtapozice). Pokud jde o možnosti výzkumu, autorka poukáže na to, jak lze využít a) data z různých korpusů mluvené češtiny (včetně Prague Dependency Treebank of Spoken Czech), b) data z psaných projevů silně ovlivněných mluvenou češtinou (hlavně z Korpusu soukromé korespondence Z. Hladké) a c) data získaná experimentálně (srovnávání mluveného a psaného vypravování téhož mluvčího/pisatele na stejné téma).

(8) 18. 4. Josef ERNST (Landesverteidigungsakademie, Vídeň): Aspekty historického vývoje české vojenské terminologieV habsburské monarchii došlo k mnoha pokusům přeložit německé vojenské názvosloví do češtiny v zájmu lepšího porozumění vojáků českého původu. Tvoření vlastní vojenské terminologie od konce 1. světové války pak nebylo jen důležitým mezníkem státní a národní identity, ale zpracování této odborné jazykové oblasti poprvé podporovali také jazykovědci. Po 2. světové válce ovlivnila vojenské názvosloví nejen němčina, ale také ruština. Tvoření nových slov ve vojenské terminologii byl velmi živý proces. S koncem komunistického režimu a vstupem České republiky do NATO dostal tento proces, který ještě stále trvá, nový rozměr. Velký význam pro interoperabilitu v alianci má nyní především angličtina. Nicméně existují bilaterální projekty jako např. AKTE (Arbeitskreis Tschechische Terminologie – Pracovní kruh české terminologie),

které jsou pro vývoj terminologie velmi zajímavé.

(9) 25. 4. Irena VAŇKOVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): K čemu lingvisté potřebují poezii (O jednom přístupu ke zkoumání konotací)Lingvisté obvykle chápou poezii jako sféru natolik individuálního vidění světa – a užívání jazyka –, že ji při zkoumání lexikálního významu (již z principu sdíleného) nelze využít. Je tu však možný i jiný přístup. Při studiu poezie (a tzv. kreativních textů vůbec) se často ukazují i takové součásti významu slova, které jsou v rámci běžného úzu viditelné jen slabě a které nelze verifikovat jakožto tzv. jazykové, systémové konotace (tj. nemůžeme doložit jejich sdílenost prostřednictvím přenesených významů, frazeologie apod.). Jde o konotace textové. I ony však mají obvykle zřetelnou motivaci – nejde o pouhé individuální asociace. Co je sémanticky interpretovatelné, musí totiž vyrůstat ze sdílených, jazykově a kulturně ukotvených znalostí a zkušeností. Přednáška se prostřednictvím příkladů zaměří na otázku, jak popsat nejen to, „co slovo znamená“, ale i „co všechno může znamenat“: tedy lexikální význam v jeho potencionalitě.

(10) 2. 5. Kateřina ŠORMOVÁ – Zuzanna BEDŘICHOVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Budování korpusu češtiny romských žáků a jeho možná využitíPřednáška představí jazykovou databanku ROMi a elektronický korpus jazyka romských mluvčích vznikající v rámci projektu Inovace vzdělávání v oboru čeština jako druhý jazyk realizovaného na TU v Liberci a FF v Praze. V průběhu přednášky bude představena jak koncepce a struktura korpusu, metodika sběru a zpracování jazykových dat, tak i některé charakteristické znaky češtiny romských žáků a možná využití korpusu.

(11) 9. 5. Vladimír BINAR (ÚČLLV FF UK, Praha): Máchovo dědictví v české poezii 20. stoletíPřednáška bude uvedena rytmicko-sémantickým rozborem a interpretací Máchovy básně Temná noci! jasná noci! jako východiskem k výkladu Máchy jako básníka, pro něhož je veškerá skutečnost, tj. lidský život i příroda, prostoupena neustálým bipolárním protikladem bytí i nebytí, světla a tmy atd. Odsud se rodí nejen máchovský oxymóron, ale prostřednictvím matky-země, prostoupené touž bipolaritou, rovnomocně Máchova touha i úsilí překonat tuto existenciální úzkost metamorfózou sebe sama v „podobu jinou“ – zde v ptáka, květinu. V Máchově díle se to pak prosazuje v jeho tropice, vyznačující se řetězci metafor atd. Pro českou poezii se tak Mácha stal „magnus parens“, jehož dědicové, postižení touž „chorobou“, modifikují a překonávají Máchova řešení metamorfóz skutečnosti a lidského bytí různými způsoby, jak bude ukázáno na vybraných básních z díla O. Březiny (Svítání na západě), J. Demla (Tulipán), V. Nezvala (Podivuhodný kouzelník, Klára) a V. Holana (Náměsíčný).

(12) 16. 5. Stanislava KLOFEROVÁ (ÚJČ AV ČR, Brno): Česká nářečí: jsou, či nejsou?Nářečí jako územně vymezené útvary národního jazyka nepochybně patří minulosti, jejich znaky se však projevují ještě v soudobé češtině. Přednáška se zabývá mírou využití těchto znaků v naší mluvě. Pozornost je též věnována současné české dialektologii a jejím projektům, a to zejména Českému jazykovému atlasu a Slovníku nářečí českého jazyka.

Podzim 2012

(1) 3. 10. Magdaléna POKORNÁ (HIÚ AV ČR, Praha): Matice česká – její význam, minulost a současnostDějiny českého národa a dějiny české literatury se často ztotožňují. To je dáno velice významnou, ale zároveň až mytizovanou rolí, kterou literatura v národě hrála. Formování novodobé české společnosti vyžadovalo výrazné urychlení a prohloubení komunikace vedené uvnitř tohoto společenství. Vlastenecká společnost (stejně jako osvícenská) zařadila čtení (českých) knih mezi nejvýznamnější položky v katalogu národních ctností. Nutnost vzájemné komunikace a vydávání českých knih v sobě propojila Matice česká (1831). Vznikla v úzké provázanosti s (dnes) Národním muzeem, založeným českou šlechtou na principu zemského vlastenectví, ale vznikla tu jako samostatný fond pro vydávání hodnotných českých knih.Ve své přednášce představím na základě starší historické literatury fungování Matice české, její

členstvo (zejména v prvních desetiletích její činnosti), její nejvýznamnější představitele, její publikační aktivitu (i její ekonomické důsledky) a dohled státu nad touto institucí. Soustředím se na úlohu Matice české jako tvůrce paměti národa. Kromě rekapitulace dosavadní zhruba stoosmdesátileté historie Matice české ale budu informovat také o jejích současných aktivitách.

(2) 10. 10. Irena VAŇKOVÁ – Veronika ČURDOVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Antropologická lingvistika a tělesnostAntropologická lingvistika nechápe jazyk primárně v jeho funkčnosti (jako nástroj), ale jako tzv. antropologickou konstantu. Zohledňuje především dvě dimenze jazyka: kognitivní a kulturní. V tomto smyslu lze jazykovědu profilovat jako humanitní disciplínu založenou filologicky, která (nejen) se zřetelem k sémiotické povaze jazyka i jiných kódů propojuje studium jazyka s dalšími humanitními obory. Jedním ze základních témat je zde tělesnost. Tělesné ukotvení člověka se podstatně projevuje právě v jazyce. Prostřednictvím jeho specifického zkoumání lze odhalit nečekané souvislosti lidského, resp. českého chápání a hodnocení skutečnosti. V přednášce bude s oporou v teorii představových schémat M. Johnsona a pojmových profilů J. Bartmińského vysvětlen možný přístup ke studiu somatismů – názvů částí lidského těla, a to i s ohledem na jejich možné slovníkové zpracování.

(3) 17. 10. Stanislava SPINKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Brno): Napnutí električinné jest znamenité (O adjektivech, která Jungmann nabídl Čechům)Ve středu 17. října se v Kruhu přátel českého jazyka bude hovořit o tom, jak se vyvíjelo a vyvíjí tvoření přídavných jmen ze jmen podstatných a také jak se vyvíjel pohled české jazykovědy na tvoření tohoto typu slov. Materiálově bude přednášející vycházet zvláště z Jungmannova Slovníku česko-německého. Práce s tímto bohatým zdrojem jazykového materiálu není snadná. Mimo jiné proto, že jeho obsah je tak zajímavý, že se nejednomu člověku stane, že když si potřebuje ve slovníku něco ověřit, při hledání se začte tak, že zapomene, na co se šel původně podívat. Přednášející nabídne vedle pohledu do tohoto slovníku také srovnání přídavných jmen z mladších i starších zdrojů.

(4) 24. 10. Jana DAVIDOVÁ GLOGAROVÁ (OÚ, Ostrava): Dvojí tvář Ladislava Jehličky – kontrasty a rozpory v díle katolického publicistyLadislav Jehlička (1916–1996), katolický publicista a intelektuál, vstoupil do českého kulturního života ve třicátých letech a působil v něm až do konce osmdesátých let 20. století. Ve svých textech komentoval aktuální společenskou situaci v Československé republice a vyjadřoval svůj vztah k idejím a ideologiím, které určovaly politický i kulturní vývoj ve 20. století. Na dění v Československu pohlížel optikou hluboce prožívaného katolicismu a kriticky posuzoval odklon společnosti od křesťanských idejí. Často je připomínána rovněž jeho kontroverzní publicistika ze třicátých let, v níž vyjadřoval své sympatie k nacionalismu, nebo jeho dodnes nejasná role v politických procesech s katolickými intelektuály na počátku padesátých let. Především osobitý styl Jehličkových textů, názory prozrazující autorův radikálně pojímaný katolicismus i nesmiřitelná dikce projevu z něj činí svérázný zjev české publicistiky. V přednášce shrneme hlavní znaky jeho celoživotní tvorby, její konstanty i vývojové posuny, a představíme metodologické možnosti analýzy jeho článků. Porovnáním výsledků „klasického“ čtení Jehličkovy publicistiky a dalších dobových pramenů se závěry kvantitativní lingvistické analýzy textů se pokusíme ukázat nové možnosti vnímání tvorby tohoto kontroverzního autora.

(5) 31. 10. Natalia ZANĚGINOVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Naivní obraz světa a jazyk

(6) 7. 11. Rudolf ŠRÁMEK (KČJ PedF MU, Brno): Hodnoty existenčních forem současné češtiny (Pohled z východu našeho jazykového území)Dnešní charakteristický znak: oslabování hranic útvarů: propustnost, variantnost, změna/redukce funkcí. Nejvíce je takto poznamenán jazyk „spisovný“, kategorie „spisovnost“. Vymezení „standard“ – „non-standard“ není pro uživatele jazyka příliš srozumitelné. Spisovnost a kultivovanost jsou vytlačeny na okraj hodnotového systému. Uvedené změny vyvolávají i změněný vztah k „nespisovným“ útvarům. Dosud živá nářečí se vyvíjejí, ve veřejnosti a médiích se „folklorizují“. V diskusích o stavu a vývojových proměnách současného jazyka by měly mít určující význam: 1. Definování a pojetí všech forem existence (úžeji: útvarů) současného jazyka. 2. Vznik diferencí ve stratigrafii jednotlivých forem a typů „diglosie“ a jejich užívání. 3. Podrobně

a rovnoměrně rozložené výzkumy postojů k jazykové kultuře a zejm. ke kategorii „spisovnost“.A. Jedlička (1978) člení náš jazykový prostor na oblast A (západní) a B (východní). Odlišnosti mezi oblastí A a B vyplývají z různého vývojového stavu nářečí a z příčin společenských: B nemá jedno centrum typu Prahy. V oblasti A je dnes obecná čeština mluvenou opozicí ke spis. jazyku a je komunikačně prestižní. V B se jako živý mluvený útvar vyskytuje jen v omezené podobě a jen sporadicky. Není komunikačně prestižní, je chápána jako dialekt Čech. V oblasti B jsou zeměpisná nářečí na ústupu. „Mluvená forma blízká spisovnosti“ má „obecné moravismy“: dira, jama, o pul paté, rožnout, ryna, spěchat, schudnout, hrozny, pouzdro (ne penál) aj. Není vnímána jako porušení jazykové kultury a porušení společných hodnot.

(7) 14. 11. Kateřina VOLEKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Slovníčky na přídeštích (Cesty české středověké lexikografie)Na cestě ke vzniku velkých latinsko-českých slovníků, která se počíná českými glosami v cizojazyčných textech, mají své místo soupisy latinsko-českých dvojic na přídeštích rukopisů. Krátké a většinou tematicky zaměřené slovníčky jsou zaznamenávány na nepopsaná místa v rukopisných kodexech jak již ve čtrnáctém století, tak i po celé století patnácté. Obsah těchto krátkých lexikografických textů odráží zájmy uživatelů rukopisů, mezi které patřili středověcí vzdělanci: teologové, kazatelé, úředníci, učitelé a studenti z pražské univerzity. Slovníčky sloužily jako praktické pomůcky pro porozumění latinským výrazům a překládaly do staré češtiny především tzv. vocabula bona – slova potřebná jak pro četbu biblických, teologických, filozofických nebo gramatických spisů, tak pro právnickou a kazatelskou praxi, a tzv. vocabula exotica – řídké latinské výrazy, se kterými se studenti setkávali ve skladbách antických a středověkých básníků. V přednášce představíme vybrané slovníčky slovem i obrazem.

(8) 21. 11. Ondřej KOUPIL (Olomouc): Nad edicí Štajerova tzv. ŽáčkaPřednáška představí na základě nedávno vydané edice (v knize Jezuité Drachovius a Steyer gramatiky češtiny. Praha: KLP, 2012) jazykověreflektivní knihu Matěje Štajera (Steyera) nazývanou tradičně Žáček (1668). Přiblíží její obsah a bude se věnovat i jejímu autorovi jako vlivné jazykové autoritě českého 17. století. Štajerovo dílko bylo zařazeno i do nedávno spuštěného webového modulu digitalizovaných mluvnic (http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/mluvnice).

(9) 28. 11. Pavel KOSEK (ÚČJ FF MU, Brno) – Marie ŠKARPOVÁ – Tomáš SLAVICKÝ (EtnÚ AV ČR, Praha): Brideliovy „Jesličky“ z hlediska jazykového, literárního i hudebníhoChystaná přednáška je výsledkem přípravy kritické edice zpěvníčku adventních, vánočních a katechismových písní Fridricha Bridelia. Představí zvolená ediční řešení a nastíní obecnější metodologické otázky týkající se zkoumání dějin bohemikální hymnografie raného novověku.

(10) 5. 12. Petr ŠRÁMEK (KČJL FPHP TU, Liberec): Vrchlický a Sládek dětem 19. století (Ke 100. výročí úmrtí J. Vrchlického a J. V. Sládka)Jak s poezií na děti a jak s dětmi na poezii? Přednáška u příležitosti vydání reprezentativní antologie poezie „Hrábky drápky odpadky. Krasohled české poezie pro děti 19. století“, která v návaznosti na podobně koncipovanou edici „Nebe peklo ráj. Tyglík české poezie pro děti 20. století“ představuje na 250 básní od 150 autorů. Podle čeho ale rozhodujeme, co to literatura pro děti a mládež je – a umíme ji hodnotit? Co je pro ně vhodné a co ne: která témata cenzurovat, tabuizovat, adaptovat a s jakými „ohledy“ přistupovat k ediční problematice? Na příkladu rozdílné recepce dětské poezie J. V. Sládka a Jaroslava Vrchlického se také zaměříme na problematiku výborů a čítanek: představíme dětskou antologii z Vrchlického díla „Začarovaný tatrmánek“.

(11) 12. 12. Eva LEHEČKOVÁ – Hana PROKŠOVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Funkční slova v psané češtině českých neslyšícíchV období leden–listopad 2012 řešíme v rámci vnitřních grantů FF UK projekt Výzkum užívání funkčních slov v psané češtině českých neslyšících. Projekt se zaměřuje na to, jak neslyšící, tedy zpravidla nerodilí mluvčí češtiny, užívají ve svých česky psaných textech předložky a spojovací výrazy. Zdrojem pro výzkum je korpus DEAF, vznikající v ÚČJTK FF UK, s nímž návštěvníky KPČJ seznámila v roce 2011 dr. Klára Richterová. V našem vystoupení představíme zejména výsledky zkoumání, nastíníme specifika syntaktických konstrukcí v psaném textu českých neslyšících, možné interference z českého znakového jazyka, ukážeme rozsáhlou anotovanou databázi výskytů předložek a spojkových výrazů a rovněž představíme

výukový materiál pro žáky s vadami sluchu, který má být praktickým výstupem řešeného projektu.

(12) 19. 12. Nové edice České knižnice (uvádí Jiří HOLÝ)

Jaro 2013

(1) 27. 2. Daniela IWASHITA (Praha): Dílo v dopisech a dopisy v díle Jakuba DemlaNepublikovaných dopisů Jakuba Demla (1878–1961) se v archivech i soukromých sbírkách dochovalo několik tisíc. Zároveň je dopis podstatným útvarem básníkova díla. Většinu „deníkových“ knih, které vydával od roku 1912 (Rosničku, Pro budoucí poutníky a poutnice, Domů, převážnou část Šlépějí a dalších) zkomponoval z autentických dopisů. Jiné, například Zapomenuté světlo (1934), zase jako dopis stylizoval. V první části přednášky poukážu na dopis jako na stavební prvek i výstavbový princip básníkových knih, v druhé se zaměřím na početnou rukopisnou korespondenci, která zůstala mimo knižní dílo. Shrnu některé poznatky a nálezy, k nimž došli účastníci edičního semináře, který se v Ústavu české literatury a literární vědy FF UK v letech 2007–2011 pokoušel soustavněji soustředit, přepisovat a edičně zpracovávat básníkovy dopisy z prvního tvůrčího období (do roku 1917). Představím některé jejich edice, jež vyšly ve sborníku LA PNP 43/2011(KOMU svěřiti tento list?) nebo knižně v řadě Korespondence Jakuba Demla v nakladatelství Dauphin. Na základě těchto edic se v závěru vrátím k básníkovu dílu a k otázce, jak je básníkovy dopisy zpětně osvětlují.

(2) 6. 3. Jasňa PACOVSKÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Didaktika mateřského jazyka (z hlediska kognitivní lingvistiky)- Poznávací funkce jazyka a její výchovný potenciál- Sdělovací vs. poznávací funkce jazyka z hlediska současné výuky češtiny- Příklady tematizace poznávací funkce jazyka na konkrétních textech

(3) 13. 3. Dana KUTÁLKOVÁ (Nemocnice Na Homolce, Praha): Současný stav a tendence ovládání mateřského jazyka u předškolních dětíZměny v řeči předškolních dětí: Slovní zásoba – změny v kvantitě i kvalitě – pasivní a aktivní slovní zásoba Vyjadřovací pohotovost – pochopení a vyprávění příběhu, formulace vlastních myšlenek Výslovnost – norma podle věku a realitaPříčiny změn: Změny ve způsobu života – výchovný styl, důraz na komplexní rozvoj bez ohledu na zájmy dítěte, dvoj- a vícejazyčnost přirozená a umělá, média Změny ve smyslovém vnímání – reflexní zatěžování a ochranný útlum, nedostatky v oblasti akustické a optické pozornosti a paměti, důsledky pro vývoj dítěte obecně (pozornost a soustředění) a pro vývoj řeči zvlášť Důsledky nezralosti CNS pro vývoj řeči, hlediska odkladu školní docházky Změny v pohybové obratnosti a důsledky pro řečŘešení: Základní výchovné principy – mantinely a pocit jistoty, metoda volby, metoda malých kroků. Korekce pomocí pozitivního programování. Cílený rozvoj smyslového vnímání, zejména sluch a zrak jako základ pro napodobování = nejúčinnější způsob rozvoje řeči. Pravolevá orientace Cílený rozvoj motoriky hrubé i jemné (výslovnost, kresba) Cílená podpora pozornosti a soustředění (vhodné hry), práce s chybouZávěr: základním principem je cílený rozvoj schopností, které umožní postupné a kvalitní osvojování dovedností

(4) 20. 3. Martina ŠMEJKALOVÁ (KČJ PedF UK, Praha): Fond pozůstalosti prof. Šmilauera v LA PNP v PrazeV Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze je uloženo 79 archivních kartonů a 32 kartotéčních krabic nezpracované pozůstalosti Vladimíra Šmilauera. Obsahují korespondenci, podávající svébytné svědectví o vývoji české filologie i o Šmilauerově osobním životě, a dokumenty vztahující se k různým oblastem odborné práce Vladimíra Šmilauera. V přednášce bude načrtnuta charakteristika tohoto archivního fondu a budou představeny

nejzajímavější archiválie.

(5) 27. 3. Petr POTŮČEK (České překladatelské oddělení EP, Lucemburk): Cicero a spisovná češtinaNáš jazyk je dědictvím, které jen těžko lze vnímat mimo souřadnice staletých, ba tisíciletých kulturních vazeb a inspirací, stejně jako lze pro mnohé jeho rysy lehce nalézt paralely a analogie v různých vývojových etapách jiných jazyků. Inspirací, kterou si tato přednáška z bohaté škály možností volí, je antická koncepce umění společensky funkčním a účinným způsobem pracovat s jazykem. Chce nabídnout netradiční pohled na tradiční, klasické pojímání hodnot v jazyce, esejistické zamyšlení o propojování věků, ztrátě paměti a objevování objeveného, a ze zvolené perspektivy i o nadějích, které vkládáme, ať již oprávněně, či neoprávněně, do konceptu spisovnosti, jak jsme jej zdědili a jak jej dotváříme a uzpůsobujeme potřebám dneška.

(6) 3. 4. Jaroslav DAVID (KČJ FF OU, Ostrava): Klíčová slova a jejich využití v analýze textuPřednáška se zabývá tématem tzv. klíčových slov (key words) a jejich vymezení v různých přístupech k textu (historie, historická sémantika, textová analýza, kvantitativní lingvistika). Upozorňuje na terminologickou nekompatibilitu odlišných lingvistických přístupů a vágní nakládání s termínem. Na pozadí zahraniční literatury představuje české práce, které pracovaly s termínem „klíčové slovo / klíčová slova“ nebo z jejich analýzy vycházely. Na materiálu vybraných novočeských i staročeských textů (staročeské satiry) se pokouší upozornit na možnosti i limity využití klíčových slov jako nástroje sledování sémantiky vybraných výrazů a tematiky textu.

(7) 10. 4. Daniela ČADKOVÁ (Filosofický ústav AV ČR, Praha): Vrchlického Hippodamie a její dobový ohlasTrilogie Hippodamie (prem. 1890/1891) zaujímá v dramatické tvorbě Jaroslava Vrchlického zvláštní postavení: jednak pro svůj rozsah tří celovečerních dramat (I. Námluvy Pelopovy, II. Smír Tantalův, III. Smrt Hippodamie), jednak pro své spojení s melodramatickou hudbou Zdeňka Fibicha. Tento scénický melodram se stal bezesporu nejznámější a nejúspěšnější Vrchlického tragédií a je uváděn na našich scénách dodnes. V přednášce představíme Vrchlického dramatické dílo v kontextu prvních let provozu Národního divadla (otevřeno 1883) a upozorníme na to, jak Vrchlický v Hippodamii pracuje s řeckým mýtem a s postupy antické tragédie. Především se však zaměříme na dobovou recepci této „antické“ trilogie.

(8) 17. 4. Jana DRENGUBÁKOVÁ (Česká biblická společnost, Praha): Jazykový obraz rodiny v textech evangeliíKognitivní lingvistika zdůrazňuje určující roli metafory ve strukturaci lidského myšlení a jazyka i nutnost přihlížet při interpretaci textů ke specifickým rysům různých kultur a jazykových společenství. Cílem přednášky bude teoreticky i prakticky ukázat, že zohlednění právě těchto aspektů jazyka je velmi důležité i pro interpretaci biblických textů. V teoretickém úvodu se budeme zabývat různými typy metaforických struktur (metafora v kognitivnělingvistickém pojetí, metafora v biblickém textu) i obecnou charakteristikou biblického kánonu (vznik evangelií a problematika jejich překladu, literárnost spisů, kritika mýtu, podobenství). Hlavní, praktická část přednášky pak bude zaměřena na analýzu konkrétních evangelijních úryvků, které se vztahují k pojmu rodina. Budeme se věnovat evangelijním úryvkům o založení a rozpadu rodiny, úryvkům o dětech (potomcích), příbuzenských vztazích a rodových kořenech.

(9) 24. 4. Jan VOLÍN – Radek SKARNITZL (FÚ FF UK, Praha): Fonetická „nepolapitelnost“ slovního přízvuku v češtiněMluvnické popisy českého slovního přízvuku obvykle nesignalizují žádné potíže. Hovoří se o přízvuku silovém na první slabice slova. Řada slov se však sdružuje do mluvních taktů s jinými a přízvuk ztrácejí. Ještě větší komplikací jsou pak samotné akustické koreláty přízvuku: často uváděná silovost není přímo měřitelná a jí nejbližší kvantifikovatelné veličiny jako intenzita nebo hladina zvuku fungují pouze v projevech příznakových, např. při hlasité recitaci, vzrušeném projevu či skandování. Přízvučnou slabiku jsme přesto schopni identifikovat, a to pomocí vodítek melodických, spektrálních a snad i časových. V přednášce budou kromě shrnutí dřívějšího výzkumu prezentovány i výsledky nejnovějších studií.

(10) 15. 5. Jakub NOVOSAD – Lukáš NOVOSAD (Městské kulturní středisko, Sobotka): Šrámkova Sobotka včera, dnes a zítraŠrámkova Sobotka se letos v červenci koná už po šestapadesáté. Přednáška o historii, současnosti i budoucnosti tohoto „festivalu českého jazyka, řeči a literatury“ ho chce přiblížit jako fenomén, který zůstal natrvalo v životě mnoha svých příznivců různých generací. Vstupy těch, kdo Šrámkovu Sobotku připravovali či dosud připravují, se budou věnovat tématům, jako jsou sobotecké dílny (už nejen recitační a divadelní – a určené nejen studentům), bohemistické přednášky, divadelní představení, literární čtení, výstavy a koncerty, „sobotecký lehce avantgardní věstník“ Splav!; stranou nezůstanou ani genius loci, zajímavé osobnosti spojené se Sobotkou a specifická atmosféra festivalu. Přiblížen bude zejména program letošního ročníku, jehož ústřední téma zní: „Xmíchu!“ Smích, humor a komika v jazyce a literatuře.

Podzim 2013

(1) 9. 10. Petr NEJEDLÝ (ÚJČ AV ČR, Praha): Jazyk české lidové písně aneb Co je na lidové písni vlastně lidovéhoAutor představí specifické rysy folklorních písňových textů, sledované zejména na materiálu přederbenovských, romantismem neovlivněných sběrů. Zaměří se na celkovou výstavbu textu, která vyplývá z komunikačních funkcí tohoto hudebně-slovesného žánru, s důrazem na nejednoduchý (a principiálně rozporný) vztah folkloru a literatury.

(2) 16. 10. Pavel ŠTĚPÁN (ÚJČ AV ČR, Praha): Vydrholec a Nežárka v Praze, V stráni a Ve stráni. K formální stránce urbanonymPřednáška se zaměří na formální stránku českých pojmenování ulic (a dalších veřejných prostranství), a to především v Praze a okolí. Největší pozornost bude věnována aspektům slovotvorným (názvotvorným) a pravopisným, stranou nezůstane ani hledisko morfologické. Analyzovány budou především názvy, které se určitým způsobem odchylují od jazykových a onymických norem, a to například urbanonyma jako Čápová nebo Špačkova vycházející z označení ptáků, Závrchy nebo Kramolná (ulice v Praze pojmenované podle obcí na Náchodsku), Na Nežárce (pražská ulice pojmenovaná podle jihočeské řeky Nežárky), Na Vydrholci (pražská ulice nazvaná podle lesa Vidrholec), nebo Pode zděmi (ulice ve dvou různých středočeských obcích). Důležitou součástí přednášky bude i funkční přístup; sledován bude mimo jiné vliv formální stránky urbanonym na plnění jejich identifikační, diferenciační funkce.

(3) 23. 10. Jana PŘIKRYLOVÁ (Policie ČR, Praha): K současnému policejnímu slanguPřednáška má popsat jazykové prostředky současného slangu městských a státních policistů s využitím jazykového materiálu excerpovaného od aktivních uživatelů policejního slangu. Zároveň popíše slangové výrazy policistů v širším kontextu policejní mluvy včetně její oficiální a polooficiální roviny, psycholingvistického a legislativního rámce a ve vztahu k dalším jazykovým útvarům a poloútvarům, a to nejen z hlediska výraziva současného, ale také z pohledu významového vývoje používaných výrazů.

(4) 30. 10. Zdeňka HLADKÁ (ÚČJ FF MU, Brno): K výzkumu soukromé korespondence běžných pisatelůTradiční ručně psaný dopis se pod tlakem nástupu elektronické komunikace ocitl pravděpodobně na konci své existence. V Ústavu českého jazyka na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně se proto od 90. let 20. století zabýváme sběrem, korpusovým zpracováním a lingvistickou analýzou tohoto mizejícího typu textů. Na rozdíl od většiny edičních aktivit věnovaných korespondenci se programově zaměřujeme pouze na osobní dopisy běžných pisatelů. Přednáška představí některé novější výsledky těchto snah, mj. korpus KSK111 (publikovaný na začátku roku 2013 a připravovaný v současné době pro ČNK), který mapuje celé poslední století vývoje českého dopisu. Na příkladech bude korespondenční materiál předveden především jako zdroj jedinečných a jinde obtížně dostupných informací o jazykovém úzu, pozornost však bude věnována i sociologickým, genderovým a dalším aspektům soukromé korespondence a v neposlední řadě zajímavostem vývoje epistolární etikety.

(5) 6. 11. Lucie SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ (ÚČJTK FF UK, Praha): Neverbální prostředky v rané komunikaci dítěte

Přednáška je věnována neverbálním (vokálním i nevokálním) prostředkům v raných projevech dítěte, především v tzv. jednoslovném období a na počátku období víceslovných výpovědí. Sleduje, jaké prostředky dítě v této době užívá, jaké jsou jejich funkce a jak se repertoár neverbálních prostředků ve sledovaném období proměňuje. Přednáška vychází z autorčiných zkušeností s longitudinálním výzkumem rané dětské řeči u česky hovořících dětí.

(6) 13. 11. Karel Hausenblas v kruzích. K nedožitým 90. narozeninám (*16. 11. 1923)Na významného českého lingvistu, profesora bohemistiky FF UK Karla Hausenblase, jak se jevil v kruzích svého různorodého bytí, budou vzpomínat rodinní příslušníci, kolegové a žáci.

(7) 20. 11. Eva FLANDERKOVÁ (ÚOL FF UK, Praha) – Andrea HUDOUSKOVÁ (ÚBS FF UK, Praha) – Barbara SCHMIEDTOVÁ-MERTINS (Univerzita Heidelberg): Agramatičnost a hypotéza vymazávání stop v afáziiPřednáška se zaměří na dva lingvistické experimenty v Brocově afázii. V první části přednášky budeme prezentovat experiment testující posuzování gramatičnosti (grammaticality judgement) v češtině. Cílem výzkumu bylo ověřit, zda a případně jak u afatiků dochází k rozlišování obligatorních vs. fakultativních slovesných doplnění; teoreticko-metodologickým rámcem experimentu je popis slovesné valence založený na funkčním generativním popisu. Zhodnotíme přijetí či nepřijetí gramatických vs. agramatických větných struktur dvěma pacienty s mírným vs. těžším kognitivním deficitem. V druhé části přednášky se vnoříme do generativismu. Bude představena tzv. hypotéza vymazávání stop (Grodzinsky, 2000), jejímž teorickým a metodologickým východiskem je teorie řízení a vázání (Government and Binding, GB, Chomsky, 1981). Představíme experiment ověřující platnost TDH v češtině u Brocových afatiků a zhodnotíme ne/přijatelnost TDH v poslední verzi Chomského teorie, tj. minimalismu.

(8) 27. 11. Tomáš MATĚJEC (KTF UK, Praha): Žalmové parafráze Jiřího Strejce z roku 1587 a jejich význam pro českou literární historii

(9) 4. 12. Irena VAŇKOVÁ (ÚJKN FF UK, Praha) – Ladislav JANOVEC (KČJ PedF UK, Praha): České Vánoce v perspektivě etnolingvistikyPřednáška naznačí východiska společného projektu studentů a učitelů bohemistiky z FF a PedF Univerzity Karlovy, který se zaměřuje na fenomén českých Vánoc. Projekt vychází z široce chápané, kognitivně a sémioticky orientované antropolingvistiky a využívá přístupů a metodologických nástrojů, které nabízí současná, zejména slovanská etnolingvistika (Anna Wierzbicka, Nikita I. Tolstoj a Jerzy Bartmiński). Nejprve se pokusíme ukázat Vánoce jako české kulturně klíčové slovo, souvztažné s pojmem, na němž lze (s odkazem na další klíčová slova z téže oblasti – domov a pohoda) dobře demonstrovat specifičnost a hodnotovou orientaci českého jazykového společenství. V několika vstupech se pak zamyslíme nad rituály a stereotypy s Vánocemi (a předvánoční dobou) spojenými a ukážeme tyto svátky v kontextu konceptualizace času, jaká vyrůstá z obrazu světa starých Slovanů („magický kruh času“, solární symbolika). S tím souvisí řada rituálů a atributů Vánoc, které se v různých transformacích dochovaly, i některých dalších, jež český stereotyp Vánoc postupně modifikovaly do dnešní podoby. I současná česká sekularizovaná společnost potřebuje prožitek sacrum – a v tomto ohledu Češi připisují Vánocům výjimečné místo (třebaže to reflektují v podobě všelijak travestované či parodované). To, že a v jakém smyslu chápeme Vánoce jako specificky český svátek související s domovem a tradicemi, se ukazuje v jazyce i v dalších sémiotických systémech. Slavení Vánoc bude v závěru přednášky přiblíženo několika popisy Vánoc, jak je znají současní studenti ze svých rodin.

(10) 11. 12. Robert DITTMANN (ÚČJTK FF UK, Praha): Kenaanské glosy ve středověkých hebrejských rukopisech 11.–13. stoletíPřednáška přiblíží fenomén raných slovanských, zejména staročeských glos v dílech středověkých židovských komentátorů 11.–13. století. Bude představen korpus glos, některé přínosy pro poznání staré češtiny (grafika, hláskosloví, tvarosloví, funkce glos a jejich začlenění do hebrejského textu, vlastní jména) a role Romana Jakobsona v tomto výzkumu.

(11) 18. 12. Nové edice České knižnice (uvádí Jiří HOLÝ)

(12) 8. 1. Dmitrij TIMOFEJEV (ÚČJTK FF UK, Praha): Jazyk a dynamika „Příběhů Poděbrad“ Matěje Minydeho

Ač nebyl poděbradským rodákem, zasvětil Matěj Minyde (1776–1840) velkou část svého života sepisování dějin Poděbad a okolí. Poslední jeho prací z tohoto cyklu jsou Příběhy Poděbrad (1835), jimž bude přednáška věnována. Minydemu, stejně jako většině maloměstských kronikářů, se dostalo jen základního vzdělání, avšak hodně času věnoval samostudiu, v neposlední řadě četbě starších textů. Tyto dva faktory se zjevně odrazily na jazyce jeho spisu. V přednášce představíme analýzu tohoto jazyka v několika rovinách na materiálu vybraných kapitol kroniky. Na rozdíl od většiny soudobých památek se Příběhy Poděbrad dochovaly v několika pracovních variantách, což nám dává jedinečnou možnost sledovat jak jazykové, tak obsahové změny, které probíhaly v textu při jeho opisování. Porovnáme dostupné varianty textu a poukážeme na jazykové jevy pro autora nejvíce problematické.

Jaro 2014

(1) 26. 2. Bohumil VYKYPĚL (ÚJČ AV ČR, Brno): Marristická jazykovědaMarr a marristé jsou povětšinou spíše než jako jazykovědci vnímáni jako příklad toho, kam až vědu může dovést její ideologizace. Přednášející se naopak pokusí ukázat, že v marristické lingvistice je možno najít řadu zajímavých věcí, inspirativních i pro dnešní jazykovědná bádání.

(2) 5. 3. Hana GOLÁŇOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Nářeční slovník jihozápadního VsetínskaV úvodu budou krátce zmíněny slovníky z Valašska, kde je zachyceno nářečí z této oblasti. Přednáška se zaměří především na představení připravovaného Nářečního slovníku jihozápadního Vsetínska. Jde o synchronní diferenční nářeční slovník, který v současné době obsahuje více než 2 000 heslových nářečních jednotek. Je to jediný nářeční slovník z valašského regionu zpracovaný vědecky na základě současných lexikografických metod. Vznikl díky systematickému nářečnímu výzkumu prováděnému v obcích Liptál, Lhota u Vsetína a Vsetín-Rokytnice. Velký význam má lexikologická analýza shromážděného nářečního materiálu, která bude předvedena zejména vzhledem k jednotlivým geografickým vrstvám slovní zásoby.

(3) 12. 3. Ondřej DUFEK (ÚJČ AV ČR, Praha): Děkujeme, odcházíme – případ faktického vítězství a diskurzivní prohryPřednáška představí a popíše vývoj diskurzivního obrazu lékařské iniciativy Děkujeme, odcházíme – hnutí, které se v letech 2010–2011 snažilo upozornit na problémy českého zdravotnictví a docílit jejich vyřešení. Ve veřejném prostoru vznikl spor dvou skupin, reprezentovaných lékaři na jedné straně a ministerstvem zdravotnictví na straně druhé. S využitím prvků teoretického rámce diskurzivně-historického přístupu ke kritické analýze diskurzu analyzujeme klíčovou roli médií, která svou interpretací požadavků lékařů a celé kauzy utvářela diskurz a předkládala jeho obraz veřejnosti.

(4) 19. 3. Michaela LAŠŤOVIČKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha) – Marcela GRYGERKOVÁ (KČJ FF OU, Ostrava): TeolingvistikaTeolingvistika je obor na pomezí lingvistiky a teologie. Předmětem jejího zájmu je náboženský jazyk. Za rok oficiálního vzniku této disciplíny je považován rok 1982 a za „otce“ této disciplíny belgický profesor anglistiky Jean-Pierre van Noppen. Přednáška věnovaná teolingvistice přináší základní informace o historii, hlavních představitelích a zpracovávaných tématech této disciplíny; uvádí také, jaké metodologické postupy představitelé teolingvistiky volí; zároveň je ukázáno, jak můžeme vidět postavení teolingvistiky mezi dalšími (pomezními) lingvistickými disciplínami. Obě přednášející, bohemistky, se teolingvistikou zabývají přibližně od r. 2000, samy provádějí lingvistický výzkum v této oblasti, ale zároveň sledují vývoj teolingvistiky v zahraničí, především v Polsku.

(5) 26. 3. Ondřej HAUSENBLAS (KČL PedF UK, Praha): Jak zmapovat čtenářský růst?Oni prý nečtou. Takové stesky nikomu nepomohou, a nejsou pravda. Zároveň však dětem pro život nebude stačit pouhé luštění písmenek, slov a vět ani poskakování po webu. Pokusíme se na příkladech vyjasnit, jak roste připravenost vnořit se do textu, získat to, co v něm hledají, a také si užít (esteticky nebo odborně) toho, co všecko text a jeho kontexty nabízejí. Mezi soudobými lákadly dětí potřebují učitelé i rodiče lépe znát, jak se postupně vyvíjejí čtenářské dovednosti od předškoláků po -náctileté. S čtenářskou zkušeností přibývá toho, čeho si máme a dokážeme v textu a v sobě samém všímat (autorského záměru, zamýšleného

čtenáře, svého i autorova vztahu k obsahu i sdělení) i jak umíme žít s druhými čtenáři. Jen informovaný učitel a chápající rodič mohou pomoci utvářet v dítěti kladný vztah k četbě a vybavit ho potřebnými dovednostmi. Myslí si veřejnost, že učit se číst znamená, že žáci předčítají větu po větě nebo že učitel „krásně povídá o knihách“? Takový národ se u svých dětí dobrého vzdělání a citlivého čtenářství nedočká.

(6) 2. 4. Marek JANOSIK-BIELSKI (KČJL FPHP TUL, Liberec): Hlas na vzchod slunce, hlas na západ slunce, hlas na kříž světa, hlas na nevěsty i na ženichy! Hlas na všecky lidi! aneb Audiokniha jako jedna z možností interpretace staročeského textuPřednáška si klade za cíl představit záměr, první výsledky a zkušenosti související s přípravou tzv. audioknihy – zvukové interpretace staročeského textu připravované pro edukaci a prezentaci jazykového kulturního dědictví s ohledem na osoby se zrakovým postižením. Úkol je součástí grantového projektu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) nazvaného Informační technologie ve službách jazykového kulturního bohatství, který je jako společný grant ČVUT a ÚJČ hrazen Ministerstvem školství České republiky.

(7) 9. 4. Kulatý stůl nad edicí Babičky B. Němcové v současném jazyceMartin VOPĚNKA (nakl. Práh, Praha), Martin PROŠEK (ÚJČ AV ČR, Praha), Irena Vaňková (ÚJKN FF UK, Praha), Alena MACUROVÁ (ÚJKN FF UK, Praha), Petr A. BÍLEK (ÚČLK FF UK, Praha) a Jaroslava JANÁČKOVÁ (Praha)

(8) 16. 4. Martina KOJETÍNOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Chrématonyma ve hrách Divadla Járy CimrmanaVýzkumu literárních chrématonym nebyla dosud věnována takřka žádná badatelská pozornost. Převažující většina studií zabývajících se literární onomastikou se věnuje antroponymům, méně často jsou zkoumána toponyma. Naše přednáška bude věnována právě této opomíjené skupině literárních proprií.  Materiál nám poskytnou hry Divadla Járy Cimrmana, které jsou na chrématonyma poměrně bohaté. V první části přednášky se budeme zabývat některými nejasnostmi, které jsou spojeny s tímto rozsáhlým a značně různorodým souborem jmen a které se také projevily při excerpci. Dále se zaměříme na funkce, které mohou chrématonyma v literárním textu plnit. Poslední část přednášky věnujeme základnímu protikladu chrématonym reálných a fiktivních ve vztahu k celé cimrmanovské mystifikaci.

(9) 23. 4. František MARTÍNEK (ÚČJTK FF UK, Praha): Elektronická edice českého překladu Husitské kroniky Vavřince z BřezovéPřednáška představí výsledky práce na elektronické edici českého překladu Husitské kroniky Vavřince z Březové pro tzv. Ediční modul Vokabuláře webového. Po obecném shrnutí předpokladů ediční práce se starším textem přinese výsledky pravopisné a jazykové analýzy dané památky, která sice pochází z 15. století, ale dochovala se pouze v mladším opisu z r. 1619. Analýza se zvlášť zabývá místy, na nichž máme možnost jazyk památky porovnat s jazykem starším (citace dobových listů, výnosů apod.) a mladším (přípisky do textu, popř. přepracování dané látky v jiné památce). Výsledky této analýzy zároveň odůvodňují relativně pietní ediční přístup k rukopisu ve srovnání se starší dostupnou edicí Jaroslava Golla.

(10) 30. 4. Markéta PRAVDOVÁ – Petr LOZAN (ÚJČ AV ČR, Praha): Nová ČSN 01 6910 Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesoryJak se rodí česká technická norma? Jak probíhá připomínkové řízení k návrhu normy? Jak se hledá konsenzus mezi protichůdnými požadavky na úpravu textů? Kolik emocí může vyvolat psaní jednoho znaku, jakým je tečka, dvojtečka, pomlčka, spojovník či pouhá mezera? Autoři revize ČSN 01 6910, kterou v tomto roce vydá Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a jejímž zpracovatelem je Ústav pro jazyk český AV ČR, se v přednášce zaměří zvláště na řešení problematických jevů v českém jazyce, s nimiž se při přípravě nového vydání normy setkali. Cílem revize normy bylo sladit ji jak s Pravidly českého pravopisu, tak se současnou jazykovou praxí a Akademickou příručkou českého jazyka.

Podzim 2014

(1) 29. 10. Martin PROŠEK, Petr KADERKA (ÚJČ AV ČR, Praha): Angličtina v České republice: pohled lingvistů z akademického pracovištěPřednáška se bude věnovat dvěma hlavním tematickým okruhům. V prvním okruhu shrneme

dosavadní bádání o pozici angličtiny v českém jazykovém prostředí, vlivu angličtiny na češtinu a o distribuci obou jazyků v různých komunikačních oblastech. Zaměříme se též na otázku, zda se ve vztahu k angličtině uplatňuje explicitně formulovaná jazyková politika, či pouze politika implicitní, manifestovaná ve způsobech užívání jazyka. Ve druhém tematickém okruhu budeme prezentovat poznatky z výzkumu postojů k angličtině u lingvistů působících v Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky. Výzkum byl proveden prostřednictvím výzkumných rozhovorů a využil i postupů autoetnografických.

(2) 5. 11. Pavel NOVOTNÝ (KNJ FPHP TUL, Liberec): Rozhlasové hry J. Hiršala a B. Grögerové(POZOR! Přednáška se koná v m. č. 209.)Přednáška pojednává o tzv. „Nové rozhlasové hře“ („Neues Hörspiel"), což je pojem spojený především s německým rozhlasovým prostředím. U nás tento experimentální žánr vznikal ojediněle, a to především v tvůrčí dílně Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové. Koncem šedesátých let a v průběhu let sedmdesátých napsali tito autoři pozoruhodné rozhlasové kusy, které důmyslným způsobem pracují se stereofonií. Přednáška se v tomto smyslu zabývá především hrami Lunovis (1970) a Zweiäugiges Wortspiel (1971), původně určenými pro západoněmeckou rozhlasovou produkci. Ráz přednášky bude jak historický, tak i interpretační, hojně bude využito vzácných a běžně nedostupných zvukových ukázek.

(3) 12. 11. Marta ŠIMEČKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Brno): O protetickém v v diachronním pohleduPřednáška představí výsledky bádání v oblasti neetymologického v- v češtině 16.–18. století, jež je součástí širšího výzkumu středněčeského hláskosloví navazujícího na badatelské dílo J. Poráka Humanistická čeština (1983) a M. Janečkové K jazyku českého baroka (2009). Materiálovou základnu tvoří více než sto dobových tisků, mezi nimi jsou to zvláště texty jazykově reflexivní, historiografické, náboženské a prakticky odborné. Na tomto podkladě je sledován průběh protetizačního procesu s přihlédnutím k vybraným faktorům (z vnitřních faktorů např. vliv sémantiky, (ne)prefigovanosti slova, z vnějších faktorů např. vliv doby vzniku textu, původu autora), též postup dobové lexikalizace protetizovaných forem a projevy vývojové (dis)kontinuity mezi humanistickou, barokní a raně obrozenskou češtinou.

(4) 19. 11. Hana BEDNÁŘOVÁ – Irena VAŇKOVÁ (FF UK, Praha): Internetové memy a utváření stereotypu (Opráski sčeskí historje)Přednáška nejprve stručně nastíní historii pojmu mem, s nímž se vědeckém diskurzu operuje od roku 1976; Richard Dawkins ho tehdy použil jako termín pro pojmenování entity, která se uplatňuje jako jakýsi gen při přenosu slov, myšlenek, přesvědčení, návyků a módních trendů. Představeno bude několik pokusů o klasifikaci internetových memů (v jejich užším i širším pojetí), především se zaměřením na proces kulturní selekce, který určuje úspěšnost replikace memů. Pozornost bude věnována specifikům českých internetových memů, hlavně fenoménu Oprásků sčeskí historje. Některé jejich jazykové zvláštnosti se pokusíme interpretovat z hlediska kognitivní lingvistiky; zaměříme se na pojmové směsice („blendy“) a ovšem na to, jak se v Opráscích rekonceptualizují tradiční stereotypy související s národními dějinami.

(5) 26. 11. Pavel SOJKA (KČJ PedF UK, Praha): Spisovnost v mluvených projevech žáků na 2. stupni základních škol v Praze a středních ČecháchV tomto příspěvku shrnujeme výsledky dílčího výzkumu morfologické variantnosti v mluvených projevech žáků 2. stupně základních škol ve středočeské nářeční oblasti. Zjišťujeme tedy, do jaké míry si v žákovských projevech konkurují prvky spisovného a obecněčeského tvarosloví. Jazykový materiál pochází z korpusu SCHOLA 2010.

(6) 3. 12. Jiří HOMOLÁČ (Akcent College, Praha): O administrativním styluPo stručném přehledu dosavadní bohemistické literatury o administrativním stylu a charakteristice institucionální komunikace budou analyzovány, či spíše jen komentovány vybrané ukázky, zvláště příklady komunikace mezi státní správou a občany. Cílem přednášky je určit faktory, které výběr a uspořádání prostředků užívaných v institucionální komunikaci ovlivňují nejvíce.

(7) 10. 12. Petr MAREŠ (ÚČJTK FF UK, Praha): Styl v pojetí pražské strukturální lingvistiky. PLK jako východisko českých stylistických výzkumůPříprava nové kolektivní publikace věnované stylu psaných i mluvených českých textů s sebou

přinesla také potřebu nového pohledu na domácí tradice pojímání stylu. Přednáška se zaměří na vývoj chápání stylu a konceptů s ním souvisejících v rámci pražské školy strukturální lingvistiky. Předmětem pozornosti bude jak vývoj názorů vůdčích představitelů Pražského lingvistického kroužku (Bohuslav Havránek, Vilém Mathesius), tak i další, alternativní návrhy (např. úvahy Josefa Miloslava Kořínka). Zároveň bude načrtnuta vývojová linie od těchto koncepcí k novějším stylistickým teoriím.

(8) 17. 12. Jiří HOLÝ, Robert IBRAHIM, Martin VALÁŠEK: Nové edice České knižnice

Jaro 2015

(1) 25. 2. Pavel PEČENÝ (ÚJOP UK, Praha): Systém zkoušek pro účely migrace a integrace v ČRPřednáška představí český systém zkoušek pro účely migrace a integrace v kontextu jazykové politiky EU. Konkrétně se bude věnovat zkoušce z českého jazyka pro trvalý pobyt v ČR a zkoušce z jazyka a reálií pro účely udělování státního občanství ČR. Zabývat se bude jak formátem a obsahem obou zkoušek, tak jejich vyhodnocováním. Stranou pozornosti nezůstane ani způsob administrace a logistické zajištění celého procesu včetně kontroly kvality.

(2) 4. 3. Vojtěch DIATKA – Michal LÁZNIČKA (ÚOL FF UK, Praha): Česká lingvistická olympiádaČeská lingvistická olympiáda (ČLO) je jednou z nejmladších českých olympiád. ČLO vysílá každoročně čtyři talentované středoškolské studenty na mezinárodní kolo reprezentovat Českou republiku. Soutěž organizují studenti se zájmem o lingvistiku pod záštitou FF a MFF UK a MŠMT. Reprezentační tým pak vzniká na základě výsledků školního, zemského a národního kola. Ačkoli jednotlivé úlohy mnohdy čerpají z neobvyklých jevů exotických jazyků, samotná struktura a způsob jejich řešení klade důraz na analytické a kombinatorické dovednosti řešitelů. Jinými slovy, netestují se konkrétní faktografické znalosti, nýbrž univerzálnější schopnost hledat vzorce v datech. To budeme ilustrovat na příkladových úlohách. V přednášce dále promluvíme o fungování ČLO a o její historii.

(3) 11. 3. Jiří REJZEK (ÚČJTK FF UK, Praha): Nové vydání Českého etymologického slovníkuPřednáška seznámí posluchače s novým, přepracovaným vydáním Českého etymologického slovníku. Pozornost bude věnována především změnám v etymologických výkladech a nově dodaným heslům. Komentovány budou také dvě hlavní inovace slovníku - uvádění století prvního výskytu slova a rekonstrukce indoevropských kořenů podle laryngální teorie.

(4) 18. 3. Jaroslav DAVID (KČJ FF OU, Ostrava): Starý Most zmizí – dobudujeme Most nový (Zánik a přesun města pohledem toponomastika)Přednáška se zabývá tématem standardizované a nestandardizované toponymie moderního městského prostoru, a to na příkladu přesunutého města Most. Prezentuje výsledky výzkumu probíhajícího od roku 2014 zaměřeného na tzv. živou toponymii ve vztazích k lokální identitě a paměti místa, které prošlo ve 2. polovině 20. století zásadní demografickou i lokační změnou.

(5) 25. 3. Petr JANEČEK (Ústav etnologie FF UK, Praha): Fáma mezi folklorním žánrem a sociální komunikacíPřednáška se zaměří na „hraniční“ fenomén fámy (domněnky, zvěsti, pověsti), stručné a neoficiální verbální informace neformálně šířené ve veřejném prostoru, tak jak jej od 40. let 20. století konceptualizují humanitní a společenské vědy v čele se slovesnou folkloristikou, literární vědou, sociální psychologií a sociologií. Vedle přehledu uchopování fámy z hlediska těchto disciplín se přednáška soustředí především na dějiny jejího výzkumu v mezinárodním kontextu. Zvláštní důraz bude přitom kladen na domácí výzkum fámy, spjatý především se jmény literárního historika Karla Krejčího a folkloristů Jaromíra Jecha, Oldřicha Sirovátky, Bohuslava Beneše a jejich žáků a následovníků.

(6) 1. 4. Jan VOLÍN (FÚ FF UK, Praha): Projekce zvukového plánu češtiny do angličtiny jako cizího jazykaOsvojování cizích jazyků, a tedy získání schopnosti mluvit cizí řečí, je praktickým problémem,

který provází lidstvo odpradávna. Zkoumání mechanismů osvojování a zejména analýza různých interferencí mateřštiny s jazykem cílovým však neinformují pouze o možnostech řešení tohoto problému. Máme-li možnost vidět „otisk“ češtiny v „substrátu“ jiného systému, uvědomíme si pronikavěji některé důležité aspekty její zvukové stránky. Na konkrétních pozorováních i experimentech s českou angličtinou přednáška umožní plněji ocenit ty vlastnosti češtiny, které jsou často tak samozřejmé, že jsou až neviditelné. Pozornost bude také věnována dopadu cizineckého přízvuku na posluchače, a to jak v rovině pocitové, tak v rovině nevědomých percepčních mechanismů.

(7) 8. 4. Petr NEJEDLÝ (Oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR, Praha): Vulgarismy a co s nimiVulgarismy jako lexikální subsystém; geneze tohoto subsystému a jeho přítomnost; funkce lexikálních vulgarismů v komunikaci a postoj uživatelů jazyka k nim; využití vulgarismů v artificiálním i nonartificiálním kontextu.

(8) 15. 4. Robert KOLÁR – Petr PLECHÁČ (Versologický tým ÚČL AV ČR, Praha): Nová etapa v bádání o veršiPřednáška představí unikátní Korpus českého verše a nástroje, které s ním umožňují pracovat. Korpus českého verše je lemmatizovaný, foneticky, morfologicky, metricky a stroficky anotovaný korpus obsahující 1 689 básnických sbírek české poezie 19. a počátku 20. století (78 391 básní, 2 664 989 veršů a 14 592 037 slov). Posluchači se seznámí především s Databází českých meter (zpřístupňuje metrický a strofický popis textů v korpusu), Gunstickem (vyhledává rýmové shody v korpusu), Hexem (vyhledává klíčová slova v korpusu) a Eufonometrem (vypočítá eufonický koeficient libovolného textu). Bude ukázána možnost praktického využití jednotlivých aplikací a jejich přínos pro současnou teorii verše, potažmo literární teorii (poetiku) a filologii obecně.

(9) 22. 4. Barbora CHYBOVÁ (ÚČLK FF UK, Praha): K edici básnických překladů Antonína BrouskaPřekladatelské dílo Antonína Brouska zůstává čtenářům doposud z větší části neznámé, také proto, že jeho hlavní část – osmdesát básní Friedricha Hölderlina – nikdy jako celek nebyla publikována. Přednáška představí Brouskovy překlady v kontextu jeho básnického díla a na pozadí jeho portrétních studií k překládaným básníkům (F. Hölderlinovi, M. P. Heinovi, P. Celanovi, K. Kavafisovi ad.). Hlavní otázky budou kladeny na poli edičním a redakčním: základním problémem Brouskových překladů se jeví být interpunkce, budou zmíněny také zvláštnosti pravopisné a lexikální povahy a v neposlední řadě problémy koncepční.

(10) 29. 4. Magdalena KROUPOVÁ (Oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJČ AV ČR, Praha): Neosémantizace internacionalizmů v západoslovanských jazycíchPřednáška pojednává o změnách v sémantickém složení internacionalizmů, ke kterým dochází jinojazyčným, resp. internacionálním vlivem. Internacionální charakter sémantických inovací naznačuje skutečnost, že k analogickým změnám s totožnými nebo podobnými výsledky dochází v mnoha různých jazycích. Tyto sémantické inovace budou představeny v konfrontačním pohledu na materiálu češtiny, polštiny a slovenštiny.

(11) 6. 5. Michaela LIŠKOVÁ (Oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJČ AV ČR, Praha): Neologismus v teoretické, mediální a naivní perspektivěPřednáška se bude věnovat neologismům: odborné přístupy k tomuto termínu (a pojmu) v ní budou konfrontovány s přístupy laickými. Po stručném přehledu bohemistické literatury o neologii budou prezentovány výsledky kvantitativně-kvalitativní analýzy celostátních a celospolečenských médií po roce 2000, které ukazují různé aspekty užívání výrazu neologismus, a poté výsledky dotazníkového šetření, zjišťujícího například, co respondenti za neologismus pokládají, jak starý může neologismus být, kde a jak často se s neologismy setkávají či jaký k nim mají vztah.

Podzim 2015

(1) 14. 10. Marie HAVRÁNKOVÁ (ÚČL AV ČR, Praha) – Vladimír PETKEVIČ (ÚTKL FF UK, Praha): Pražská škola v korespondenci. Dopisy z let 19241989Přednášející představí korespondenci jádra Pražského lingvistického kroužku (Vilém Mathesius, Roman Jakobson, Bohuslav Havránek, Bohumil Trnka, Jan Mukařovský) s domácími i zahraničními strukturalisty z

období zhruba od počátku PLK (1924) do roku 1989 (L. Bloomfield, P. Bogatyrev, V. Brondal, D. Čyževskyj, L. Hjelmslev, A. V. Isačenko, L. Novák, E. Sapir, N. S. Trubeckoj, J. Vachek, F. Vodička, R. Wellek a další). Upozorní na nejvýznamnější z celkové sbírky 582 dopisů, a to jak z hlediska odborného, tak osobního (vědecká a organizační činnost, kontakty, život Kroužku a jeho organizace). Korespondence doloží světový význam a ráz pražské školy a její vědecký přínos, a to nejen pro lingvistiku a literární vědu.

(2) 21. 10. Marie ŠKARPOVÁ (ÚČLK FF UK, Praha): Šteyerův kancionál a utváření české katolické identityKancionál český M. V. Šteyera patří k nejobsáhlejším, nejvydávanějším i nejznámějším raně novověkým bohemikálním kancionálům: tento zpěvník o téměř 1000 českých písňových textech a více než 800 nápěvech byl během let 1683–1764 vytištěn šestkrát a jeho užívání je doloženo přinejmenším do začátku 20. století. Přednáška se – s využitím metodologických podnětů paměťových studií z posledních tří desetiletí – zaměří na analýzu vybraných textových strategií, s jejichž pomocí Šteyer usiloval podílet se svým zpěvníkem na vytvoření a upevňování katolické podoby české kolektivní paměti a identity.

(3) 4. 11. Kulatý stůl: Barvy v dnešním jazyce a slovníkuIrena VAŇKOVÁ (ÚJKN FF UK, Praha) – Marie VACHKOVÁ (ÚGS FF UK, Praha) – Michaela LIŠKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha)I lexikografové zaznamenávají, že v (českém) prožitku a reflexi skutečnosti dochází v poslední době k proměnám: člověk se vzdaluje od přírody jako vztažného rámce, obraz světa se začíná unifikovat, resp. globalizovat, ovlivňuje ho průmysl, média, reklama. Dobře je to patrné u výrazů z lexikálního subsystému barev. Mění se způsob, jak dnes barvy vnímáme (k jakým prototypům je vztahujeme – či už nevztahujeme, na jakém základě je konceptualizujeme apod.), a na to je třeba reagovat i ve slovníku. Při tom mohou být užitečné moderní přístupy ke konceptualizaci barev a k uchopení rozrůzněné sémantiky barevných pojmenování, které vycházejí z kognitivní a kulturní sémantiky. Pozornost diskutujících bude věnována např. těmto otázkám: 1. problémy prototypového výkladu barev (černá jako barva sazí, uhlí, havraního peří?), 2. polysémie ve výkladu barevných adjektiv – sémantická struktura hesel (co všechno znamenají adj. zelený, růžový?), 3. názvy barevných odstínů (míra lexikalizace, nejednotné chápání významu: jahodová, mátová, břidlicová), 4. význam složených adjektiv (zelenomodrý × modrozelený).

(4) 11. 11. Kateřina VOLEKOVÁ (ÚJČ AV ČR, Praha): Latinsko-české slovníky ve středověké školePřednáška se bude věnovat roli latinsko-českých slovníků ve středověkém vzdělávání, a to na základě dochovaných rukopisných pramenů. Výuka na nižších školách spočívala především v četbě latinských děl, která žáci společně s učitelem četli po krátkých úsecích, učili se nazpaměť a překládali do mateřského jazyka. Důležitou pomůckou pro výuku se staly latinsko-české slovníčky, které přispívaly k objasnění neznámých a obtížnějších latinských slov. Kromě latinsko-českých veršovaných slovníků Bartoloměje z Chlumce řečeného Klaret, které měly pomoci budoucím studentům pražské univerzity osvojit si základní znalosti tehdejší vědy a kultury, jsou v bohemikálních rukopisech 14. a 15. století dochována další lexikografická díla užívaná při školní četbě. Mezi ně mj. patří latinsko-české hymnáře a sekvenciáře, na které se v přednášce zaměříme více. Jedná se o výukové příručky učitele pro školní četbu hymnů a sekvencí, které obsahují nejen na jednotlivé sloky rozdělený latinský text, ale také latinský komentář a latinsko-český slovníček ke každému slovu nebo sousloví daného úseku.

(5) 18. 11. Pavla ŠTĚPÁNOVÁ (KČJ PedF UK, Praha): Zlato, broučku, pusinko aneb Metaforičnost partnerských pojmenováníPřednáška bude věnována problematice tzv. partnerských pojmenování. Nejprve stručně seznámí publikum s obecnělingvistickou charakteristikou partnerských pojmenování a poté se bude podrobněji zabývat jejich metaforičností. Představeny budou základní zdrojové oblasti (partner jako zvíře, partner jako rostlina, partner jako fiktivní postava ad.), zjištěné ve dvou anketních šetřeních (2009, 2013) a na základě analýzy internetových diskusních fór.

(6) 25. 11. Jana BÍLKOVÁ (Katedra českého jazyka a literatury PedF UHK, Hradec Králové): Tautologie a kontradikce v současné češtiněV přednášce budou představeny dva formálně specifické typy syntaktických struktur – tautologie (Rozkaz je rozkaz), tj. výpovědi na rovině explicitně řečeného logicky nutně pravdivé, a kontradikce (On má i nemá pravdu), tj. výpovědi, jejichž definičním rysem je naopak apriorní nepravdivost. Přednášející pohovoří o některých aspektech spojených s uplatněním takovýchto výpovědí v přirozeném jazyce. Využije při tom bohatý, sémanticky i stylově různorodý materiál z Českého národního korpusu i z dalších zdrojů a ukáže, v čem spočívá specifičnost těchto vět s exponovanou logickou formou, resp. jaké významy vyjadřují a jaké funkce

mohou plnit v kontextu přirozeného jazyka.

(7) 2. 12. Ondřej KOUPIL (Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově): Brus Jiřího Konstance v digitální knihovně mluvnic češtinyPřednáška se koná na závěr několikaletého budování digitální knihovny mluvnic češtiny v tzv. modulu digitalizovaných mluvnic (http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/mluvnice) a v době konání výstavy těchto mluvnic v Národním muzeu v Praze. První část bude věnována hodnocení modulu digitalizovaných mluvnic jako celku. Druhá část bude mít charakter historický a analytický: představí jeden z tisků zastoupených v knihovně, česko-latinsky psanou gramatiku jezuity a významného překladatele do češtiny Jiřího Konstance (Georgia Constantia, 1607–1673) z roku 1667, nadepsanou Lima linguae Bohemicae, to jest Brus jazyka českého…

(8) 9. 12. Veronika ŠTĚPÁNOVÁ – Martin HAVLÍK (ÚJČ AV ČR, Praha): O čem vypovídá Databáze výslovnostního úzu cizích slov?Hlavním výstupem grantového projektu Výslovnost neintegrovaného lexika v češtině (GAČR 13-00372S, 2013–2015) je internetová Databáze výslovnostního úzu cizích slov, která vznikla díky aktuálnímu rozsáhlému výzkumu (viz http://dvucs.ff.cuni.cz/). V přednášce nejprve tuto databázi představíme; dále ukážeme, jak je utříděna, jak je možno s ní pracovat a k jakým dalším výzkumům ji lze využívat. Druhá část přednášky se zaměří na fonetickou analýzu kolísání souhláskové znělosti u slov přejatých do češtiny z cizích jazyků. Tento jev se vyskytuje zejména u dvojic souhlásek s/z a k/g (např. [režisér] versus [režizér]; [cirkus] versus [cirgus]), ale i u některých dalších a týká se jak slov obecných, tak proprií. Pokusíme se toto kolísání nejen popsat a vysvětlit jeho příčiny, ale rovněž např. zodpovědět otázku, jak se v praxi zachází s příjmením bývalého prezidenta Václava Klause.

(9) 16. 12. Nové edice České knižnicePrezentovány budou dvě novinky České knižnice: Bohumil Hrabal: Povídky, črty a hovory (ed. Marie Havránková); Emil Juliš: Knihy básní (ed. Michal Kosák). O připravovaném dvoudílném vydání cestopisu Kryštofa Haranta Putování aneb Cesta z království Českého do města Benátek, odtud po moři do Země svaté, země Judské a dále do Egypta a velikého města Kairu, potom na horu Oreb, Sinai a Svaté Panny Kateřiny v pusté Arabii ležící promluví editorky Jana Bočková a Markéta Melounová.

3. 12. zve Kruh přátel českého jazyka své příznivce na odborný seminář Veliký vědec mezi učiteli – veliký učitel mezi vědci. Vladimír Šmilauer (1895–1983), který pořádá spolu s Jazykovědným sdružením ČR ve Velkém sále Pedagogické fakulty UK (Magdalény Rettigové 4, Praha 1) od 13.30 hod.

Aktuální program přednášek KPČJ (jarní běh 2016) najdete ZDE a na stránkách revue SOUVISLOSTI.

ZPĚT na hlavní stránku KPČJ.