OBS

AH •

ÚVO

DN

ÍK /

2 OBSAH

Úvodník 2

Cestovatelé 3

Výročí a významné dny 4

Čeští svatí a patroni 5

Pohádka 6–7

Zpívánky 8

Volnočasovky 9

Kam s dětmi v Istanbulu 10–11

Omalovánka 12

Křížovky 13

Krajánkova knihovna 14–15

Čtení na pokračování 16–17

Hrátky s češtinou 18–19

Český zeměpis 20

Putování za chutěmi 21

Krajánkovo tvoření 22–23

Dětské centrum 24

Redakce časopisu Krajánek:

Barbora Aydın, Eva Sevinçli, Hana Katzourakiová, Ivana Kaçmaz, Jana Schulzová, Jiřina Klírová, Jitka Lores Zákoucká, Lenka Kanellia, Marie Švédová, Mirka Čechovská, Monika Nožičková, Radka Çelik, Soňa Klimešová, Zuzana Doğan, Zuzana Troubilová

Titulní strana: Magdaléna Sevinç Kresby: Monika Tutucu

Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Radka Çelik Jazyková korekce: Lucie Yakut, Barbora Aydın,

Kristýna Vávrová Odpovědná redaktorka: Radka Çelik

Kontakt: krajanek@krajaneistanbul.cz

www.facebook.com/casopiskrajanek

© Čeští krajané v Istanbulu

Milé děti,

uteklo to jako voda. Prázdniny skon-

čily, s nimi i léto a přišel podzim –

ideální čas na pouštění draka, sbírá-

ní spadlého barevného listí a stavění

zvířátek z kaštanů.

Jaký byl váš první den ve škole a ve

školce? Jak vás paní učitelky a páni

učitelé přivítali? Vsadíme se, že jste

si měli o čem povídat. Třeba o tom,

jak jste strávily Kurban Bayramı

nebo o vašem prázdninovém

výletování.

Kam jste se vydaly? Na pláž, k babič-

ce a dědečkovi, k rybníku, na hrad

nebo snad na zámek?

A když je řeč o cestách, dostáváme

se k novému číslu Krajánka nabitého

poutavými příběhy o slavných cesto-

vatelích a mořeplavcích.

Říjnový Krajánek vás zavede na pro-

hlídku Liberce či ochutnávku dobrot

ze Spojených arabských emirátů

a pak zase na skok do Česka k poví-

dání o svaté Ludmile nebo ke krásné

pohádce o Otesánkovi, kterou znaly

už babičky vašich babiček.

Krásné čtení a ať se vám z toho ces-

tování s Krajánkem nezatočí hlava.

A samozřejmě hodně úspěchů

v novém školním roce!

Redakce časopisu Krajánek

Janovský mořeplavec

Kryštof Kolumbus...

…jako první přešel napříč Afriku.

Norský polárník

Roald Amundsen...

…jako první obeplul koncem 15. století mys

Dobré naděje.

Portugalský mořeplavec

Bartolomeo Diaz...

…se svou výpravou jako první

obeplul zeměkouli.

Skotský cestovatel

David Livingstone...

…roku 1492 (aniž to vlastně tušil)

objevil Ameriku.

Portugalský mořeplavec

Fernando de Magallanes...

…dobyl jako první jižní pól (neboli jižní

točnu), přičemž o jeden jediný měsíc

„předběhl“ Angličana Roberta Falcona Scotta.

3/ CESTOVATELÉ

Hurá na cestu za poznáním

a dobrodružstvím!

Také jste, děti, o prázdninách hodně cestovaly? V dnešní době cestujeme všich-ni pohodlně, často, daleko a snadno. Kdysi tomu takhle ale nebylo. Cestování bylo opravdové dobrodružství, skrývající mnohá nebezpečí, a těch, kdo se moh-li vydat do světa za objevy, poznáním, bohatstvím, obchodem či novými plodi-nami, zas tak mnoho nebylo.

Z knížek nebo ze školy jistě znáte alespoň některá ze slavných jmen cestovate-lů, mořeplavců, polárníků a objevitelů. Schválně, zkuste to třeba s rodiči! Spojte osobu s tím, co vykonala.

I mezi Čechy najdeme známé cestovatele. Například lékaře a cestovatele Emila Holuba, jehož narození dne 7. října 1847 si tento měsíc připomínáme, který podnikl v druhé polovině 19. století významné průzkumné cesty do Afriky. Ne-můžeme ani zapomenout na fyzika Františka Běhounka (narozeného 27. října 1898), který na vzducholodi Italia přeletěl jako první Čech severní pól. A mnozí z vás pak jistě slyšeli o dvojici Jiří Hanzelka – Miroslav Zikmund a jejich putová-ních po Africe, Jižní Americe i Asii, a to převážně ve vozech značky Tatra.

Jako skončily slavné výpravy významných cestovatelů, které jsme zde uvedli, skončila nedávno například i vaše letošní prázdninová putování. Nebuďte ale smutní! Cestovat se dá kamkoli a kdykoli! Nemusíte ani k moři či do hor, ani doplout na kraj světa, objevit nový světadíl či dobýt pól. Vždyť objevování a dobrodružství čeká stále všude kolem nás a často i tam, kde ho nejméně če-káme! Na hřišti, v parku, na chalupě, cestou do školy nebo u babičky.

Nakreslil: Jeník Moscardino, Milán

Nakreslila: Anička Moscardino, Milán

21. října 1945 se narodil

VOJTĚCH STEKLAČ

Je to č eský pr ekladatel, ale pr edevs í m spisovatel pro de ti. Pračoval take pro televizi a de tske č a-sopisý. Nejve ts í ú spe čh zí skala ú č tena -r ú se rie de tský čh roma nú z prostr edí praz ský čh Holes ovič, kde popisúje sta-rosti a dobrodrúz ství partý klúkú . Nej-zna me js í z ničh jsoú Pekelna tr í da a Bo-r í kový lapa lie.

7. října 1864 se narodil

JOSEF ŠTEFAN KUBÍN

Býl to spisovatel, který se ve noval pr edevs í m lidove slovesnosti, to zna-mena , z e sepisoval vs ečhný poha dký,

ba sne a pí sne , ktere si lide mezi seboú poví dali a ktere poví dali svý m de tem. Dalo bý se r í čt, z e lidova slovesnost na-hrazovala dnes ní televizi, ra dio nebo poč í tač ove hrý. Kúbí n take psal pro do-spe le a pro de ti, pr í kladem je kniha Po-ha dek jako kví tí .

12. října 1935 se narodil

LUCIANO PAVAROTTI Asi nejslavne js í tenor vs ečh dob. Poprve výstoúpil jako operní zpe va k ve 26 letečh a zanedloú-ho býl zna mý po čele m sve te . Nahra l r adú alb, končertoval v mnoha zemí čh. Nejví če jej pro-slavila Púččiniho skladba Nessún dorma. Společ ne s Pla čidem Do-mingem a Jose m Carrerasem vý-tvor il operní trio Tr i tenor i. Kro-me zpe vú miloval fotbal, býl vel-ký m fanoús kem italske ho Júven-túsú.

4. října 1799 se narodil VINCENC PRIESSNITZ

Uz se va m, de ti, ne kdý stalo, z e kdýz va s bolelo v krkú, tak va m dala maminka na krk takový podivný za bal se stúdenoú vodoú? Tak tomú se r í ka Priessnitzú v za bal. Vinčenč Priessnitz ho zač al pr edepisovat v male m la -zen ske m me steč kú Jesení k. K le č be nemočný čh Poúz í val zdejs í pramenite vodý v rú zný čh teplota čh a forma čh.

Priessnitzový le č ebne metodý jsoú i dnes mezi lidmi velmi výhleda vane a oblí bene .

VÝRO

ČÍ A

VÝZ

NAM

NÉ

DN

Y /

4

5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRO

NI

ce umožňovalo panovníkům získat větší moc. My jsme samozřejmě chtěli udržet postavení přemyslovského knížectví, a tak jsme se s manželem nechali pokřtít samotným Metodějem. No jen zavzpomí-nejte. Není to tak dávno, co vám Metoděj s Cyrilem vyprávěli svůj příběh. S knížetem Bořivojem, prvním Přemyslov-cem, jsme vychovali neuvěřitelných šest dětí! Tři kluky a tři holky. Alespoň nikdo neměl přesilu a doma byl klid. Postavení vládnoucí ženy se mi líbilo, a tak po smrti Bořivoje jsem se vlády ne-vzdala. Když dospěl náš nejstarší syn Spy-tihněv, knížecí žezlo převzal on. Vládu si ale příliš neužil. Brzy zemřel, a tak knížec-tví převzal syn Vratislav, otec Boleslava a Václava. Když i ten zemřel, rozhodlo se, že se moc rozdělí mezi mě a mou snachu, Václavovu matku, Drahomíru. Představte si vládu dvou žen. Hotová katastrofa! Role jsme si rozdělily tak, že já pečovala o Václava a jeho výchovu, Drahomíra zase o knížectví. Brzy se ale objevily spo-ry. Především se týkaly toho, s kým se Přemyslovci budou přátelit. Drahomíra chtěla kamarádit se Saskem, které chtělo nad naším knížectvím získat moc, já zase

s Bavorskem, které nemělo tehdy co nabídnout, ale zrada od něj určitě

nehrozila. Drahomíra se roz-hodla vyřešit problém po svém. Nechala mě uškrtit šálou na hradě Tetíně, na místě, kde

dnes stojí kostel sv. Ludmily. Naštěstí kralování Drahomíry brzy

skončilo, když se vlády ujal Václav. A to vám byl panovník!

O kom se říká, že je matkou všech pa-novníků? A kdo že se to narodil jako po-han? No přeci já,

svatá Ludmila. Přesně ta Ludmila, o které vám minule vyprávěl můj vnuk, svatý Václav. Odkud jsem se vzala, to je velkou záha-dou. Někteří tvrdí, že jsem Češka jak po-leno, jiní zase říkají, že mým rodným mís-tem byla srbská země. Upřímně, ještě bych ty historiky nechala chvíli pátrat. Jen ať se potrápí! Na co už ale přišli, je to, že jsem se narodila jako pohanka. Ne jako ta rostlina, ale jako člověk, který uznával několik bohů najednou. Zkrátka jeden se věnoval rodině, druhý dohlížel na úrodu, třetí třeba na to, aby se sluníčko s měsí-cem nehádalo. Když mi bylo čtrnáct nebo patnáct let, rozhodli se mí rodiče, že je nejvyšší čas mě provdat. A tak jsem se začala poohlí-žet po ženichovi. To vám bylo nápadníků! Jeden hezčí než druhý. Protože krása mi rozhodnout nepomohla, řekla jsem si, že si vezmu toho, kdo je panovníkem nej-mocnějším. A tak jsem se stala Přemys-lovnou. Přemyslovci tenkrát ovládali celý středočeský prostor, který byl pro- storem nejvýznamnějším. Ale nepředstavujte si, že si své území dobyli pouze pěstmi a ostrým mečem. V tehdejší době byla velmi častá sňatková politika. Mír se zajistil jednoduše svatbou. Vždyť když si někoho vezmu, nebudu s ním přeci válčit! Za doby naší vlády stále více nabývalo na důležitosti křesťanství. Jeho přijetí dokon-

Zdroje: wikipedia.cz, deti.vira.cz, catholica.cz, panovnici.cz

Svatá Ludmila

Otesánek Byl jeden muž a jedna žena, kteří zů-

stávali na konci vesnice pod lesem

v jedné skromné chalupě. Byli velmi

chudí, muž pouze u bohatých lidí ná-

deničil a žena předla len na přízi na

prodej. Byli to milí a hodní lidé, niko-

mu neškodili a přesto byli bezdětní.

A pořád říkali:

„Jen kdybychom měli nějaké děťát-

ko!“ „Buďte rádi, že vám ho pánbůh

nedal,“ říkali druzí, „však sami nemá-

te co jíst.“ Jenže chudí manželé po

dětech stále toužili a soužili se kvůli

tomu. Odvětili, že nějaké to jídlo by se

u nich vždy našlo, i když by se ještě

více museli za prací otáčet.

Jednou zrána kopal ten chudý

muž v lese pařezy, byla to

přetěžká práce,

ale najednou

vykopal malý

pařízek, který

vyhlížel zrovna jako

malé děťátko, měl hlavičku, tělíčko,

ručičky a nožičky. Chudý muž najed-

nou dostal nápad, jen temínko trochu

sekyrou otesal, aby bylo kulaté a hlad-

ké, a kořínky na ručičkách a na nožič-

kách přisekal, aby vyhlížely jako prs-

tíčky, a pařízek najednou vypadal

jako děťátko, jen zaplakat!

Muž přinesl takto osekaný a uprave-

ný pařízek domů a povídá své ženě:

„Tuhle máš, cos chtěla mít, dítě Ote-

sánka. Chceš-li, můžeš je přebalovat,

laskat, krmit i chovat.“

Žena opravdu zavinula to dřevěné

POH

ÁDKA

/6

Na motivy pohádky Karla Jaromíra Erbena

děťátko do peřinky, hýčkala je na rukou

a zpívala mu:

„Hajej, dadej, hajej, Otesánku malý! Až

se vzbudíš, hošíčku, uvařím ti kašičku:

hajej, dadej, hajej!“

Najednou začalo se dítě v peřince hýbat,

vrtělo hlavou a dalo se do křiku:

„Mámo, já bych jed!“ Žena nevěděla ra-

dostí, kam dříve skočit. Položila dítě do

postele a běžela vařit kaši. Když uvařila,

Otesánek ji všecku snědl a potom zase

stejně křičel.

„Počkej, děťátko, počkej, hned ti přine-

su!“ Poté běžela k sousedce a přinesla

plný ucháč mléka. Otesánek pil, jen hltal,

a když vypil, pořád křičel hlady. Žena se

tomu divila:

„Což, dítě, ještě dost nemáš?“

Šla a vypůjčila si ve vsi

pecen chleba, položila jej

doma na stůl a vyšla pak

zase ven, postavit k ohni

vodu na polévku. Sotvaže vy-

kročila ze světnice, Otesánek, který viděl

na stole chléb, vymotal se z peřiny, sko-

čil na lavici a v okamžení ten obrovský

bochník chleba pohltil a zase hned křičel

hlady.

Máma přišla, chtěla nadrobit něco chleba

pod polévku: ohlíží se po chlebě, ale

chleba je tentam! V koutě stál Otesánek

vypadající jako obrovský sud a vyvalo-

val na ni oči.

„Pánbůh s námi, Otesánku, snad jsi ten

bochník nesnědl?“

„Sněd, mámo, a tebe taky sním!“ Vzápětí

hned otevřel hubu, a než se máma vzpa-

matovala, čiperný dřevěný synek ji

spolkl. Za chvíli přišel táta domů

z práce; a jakmile do dveří vkročil, vo-

lal Otesánek:

„Táto, já bych jed!“

Táta se ulekl, vida před sebou tělo jako

kamna; otvíralo hubu a koulelo očima.

A když poznal Otesánka, řekl:

„Bodejž tě běs! Kde je máma?“

„Sněd jsem ji a tebe taky sním!“ V tom

otevřel hubu a v okamžení měl celého

tátu v břichu. Ale čím Otesánek více

snědl, tím více se mu zase chtělo jíst.

V chalupě nic už nebylo, co by mohl

sežrat; i šel do vsi po něčem se podívat.

Potkal děvečku, vezla z pole plný tra-

kař jetele.

„Tys musel asi toho sníst, že máš tak

veliký břich!“ řekla děvečka s podive-

ním. Otesánek odpověděl:

„Jed jsem, sněd jsem: kaši z rendlíka,

ucháč mlíka, pecen chleba, mámu, tátu

a tebe taky ještě sním!“

Přiskočil a děvečka i s trakařem zmize-

la v jeho břiše.

Potom potkal sedláka, vezl z louky

seno. Otesánek postavil se mu v cestu

a koně zůstali stát. „Což se nemůžeš

vyhnout, netvore? Půjdu-li na tě!“ kři-

čel sedlák a napřahoval bič. Ale Otesá-

nek si toho ani nevšiml a začal povídat:

„Jed jsem, sněd jsem: kaši z rendlíka,

ucháč mlíka, pecen chleba, mámu, tátu,

děvečku s jetelem a tebe taky ještě

sním!“ A než se sedlák nadál, ocitl se

i s koňmi a s vozem v jeho břiše.

Potom šel Otesánek dál. Na poli tam

pasák pásl svině. Otesánek dostal na ně

chuť a spolykal je všecky i s pasákem;

ani památky po nich nezůstalo. Potom

na úhoru tam uviděl ovčáka se

stádem ovcí.

„Když jsem toho tolik sněd,“ povídá

sobě sám, „ty taky ještě sním!“

Šel a všecko to do sebe vházel: ovce,

ovčáka i se psem Voříškem. Pak se zas

kolíbal dál, až přišel k jednomu poli;

nějaká babička tam okopávala zelí.

Otesánek se dlouho nerozmýšlel, šel

a začal zelné hlávky vytrhovat

a polykat.

„Což mi tu, Otesánku, škodu děláš?“

řekla babička. „Však jsi dost toho sně-

dl, mohl ses už najíst!“ Otesánek se na

ni zaškaredil a povídá:

„Jed jsem, sněd jsem: kaši z rendlíka,

ucháč mlíka, pecen chleba, mámu, tátu,

děvečku s jetelem, sedláka se senem,

pasáka s prasaty, ovčáka s jehňaty

a tebe taky ještě sním!“ I chtěl ji spolk-

nout. Nicméně babička byla čiperná,

hned uhodila Otesánka motyčkou do

břicha a rozpárala mu ho. Otesánek se

svalil na zem, byl mrtev.

A teď jste měli vidět! Z břicha mu na-

před vyskočil pes Voříšek a za ním

ovčák a za ovčákem skákaly ovce. Vo-

říšek je sehnal dohromady, ovčák za-

pískal a uháněl domů. Potom z břicha

vyběhlo hejno prasat, za nimi vyskočil

pasák, prásknul bičem a hnal se za ov-

čákem. Pak vyšli koně, táhli plničký

vůz sena; sedlák cukal opratí, klel a jel

za pasákem taky ke vsi. Za vozem vy-

jela děvečka s jete-

lem a za děvečkou

nakonec vyskočili

z břicha chudý

muž se ženou

a nesli si pod paží

domů vypůjčený

pecen chleba.

7/ POH

ÁDKA

ZPÍV

ÁNKY

/8

Kdyby tady byla

taková panenka

|:Kdybych já ti měla syna vychovati, přitom pannou býti.:| |:Ty by jsi mně musel kolíbku dělati, do dřeva netíti.:|

|:Kdybych já ti musel kolíbku dělati, do dřeva netíti.:|

|:Ty bys mně musela košiličku šíti bez jehel a nití.:|

|:Kdybych já ti měla košiličku šíti bez jehel a nití.:| |:Ty by jsi mně musel žebřík udělati až k nebeské výši.:|

|:Kdybych já ti musel žebřík udělati až k nebeské výši.:|

|:Lezli bysme spolu, spadli bysme dolů, byl by konec všemu.:|

Z knihy Špalíček veršů a pohádek,

napsal: František Hrubín.

PADÁ LISTÍ

Padá listí, zlaté, rudé,

je ho plná zahrada.

A co potom padat bude,

až to listí opadá?

Potom bude padat sníh,

co ho bude na větvích,

jen to slunko bude rudé!

SLUNÍČKO SEDMITEČNÉ

Jedna tečka, druhá tečka –

Vítek čeká na dědečka.

Třetí, čtvrtá, pátá –

leť, beruško zlatá!

Šestá tečka, sedmá tečka –

lítej, broučku, dokolečka!

Dekorace (nahoře) a obrázek: Elizabet Darchiashvilli a Vašík Kaçmaz, Istanbul

9/ VOLN

OČASO

VKY ŘÍKANKY

PRO NEJMENŠÍ

KRAJÁNKY Kdo bez štětce a bez barev

obarví nám pestře les? MIZDOP

Žluté pochutnání,

je jen na podzim k mání.

Je sladké jako med,

dej si ho hned teď. AKŠURH

Bydlím v malém jablíčku,

prokousám si chodbičku,

hubený jak tkanička,

stačí malá světnička. KÍVREČ

HÁDANKY

JAZYKOLAMY

Jiří řeže dříví z dřínu,

tři sta řízů za vteřinu,

Jiří řeže dříví z břízy,

za vteřinu čtyři řízy.

Strýc Šusta suší švestky.

Datel dutě zadutal nad

dutou dutinou dubu.

a jako svatební dar dostali novo-

manželé tento palác. Ti se ale

měli, že?

Ale palác nebyl Ibrahímovi a jeho

ženě pouhým domovem, konaly se

tam i různé oslavy, třeba jejich

svatba nebo oslava obřízek synů

sultána Sulejmána I., Mustafy,

Mehmeta a Selima. V některých

KAM

S D

ĚTM

I V IS

TAN

BULU

/10

Ještě dříve, než se podíváme

dovnitř, ale poodkryjeme pár ta-

jemství této budovy. Byl to přece

jen v minulosti palác a v tom asi

musel bydlet někdo hodně důleži-

tý, co myslíte?

Palác byl postaven před mnoha

a mnoha lety pro Ibrahíma Pašu,

který se narodil až v daleké Itálii!

Že nevíte, kdo to byl? Ibrahím byl

pravou rukou sultána Sulejmána

I., protože byl jeho druhým nej-

vyšším ministrem, dokonce byli

i jedna rodina! Ibrahím si totiž

vzal sultánovu nejmladší sestru za

manželku, takže se stali švagry

Muzeum tureckého

a islámského umění (1. část)

Naše poslední návštěva nás zavedla k Císařské kašně, ze které

můžeme obdivovat Hipodrom v celé své délce. Když už se tak

poohlížíme kolem, určitě nám neujde, že uprostřed pravé strany

stojí velká kamenná budova. Je to bývalý palác dnes sloužící ja-

ko muzeum tureckého a islámského umění. Nakoukneme?

Tak pojďte!

stavy dozvíte i to, jaká byla tehdej-

ší kultura, tedy jakou hudbu lidé

poslouchali nebo co dělali ve vol-

ném čase.

Muzeum má ještě jednu zvlášt-

nost! Věděli jste, že jde o poslední

muzeum Osmanské říše a zároveň

o první muzeum Turecké

republiky?

Muzeum můžete navštívit kdykoliv od úterý do neděle v létě mezi 9:00–19:00 hodinou a v zimě mezi 9:00–17:00 hodinou. Pro více informací se podívejte na internetovou stránku http://www.tiem.gov.tr

Užijte si návštěvu!

11/ KAM S D

ĚTMI V ISTAN

BULU

důležitých knihách, takzvaných

kronikách, se dokonce píše, že

Ibrahímův palác byl větší a oblíbe-

nější než ten Sultánův, Topkapi,

o kterém jste se v Krajánkovi už

taky dočetli. Jenom doufáme, že se

ten sultán Sulejmán moc nezlobil,

co myslíte?

V Muzeu tureckého a islámského

umění uvidíte spoustu krásných

předmětů, například výrobky

z kovu, skla či keramiky nebo dře-

věné a kamenné výrobky. To ale

není vše! Jestli vás nebo někoho

z vaší rodiny zajímají peníze, vez-

měte je do muzea s sebou, protože

zde najdete i různé starodávné pe-

četě a mince. Zároveň se ale z vý-

OM

ALO

VÁN

KA /

12

13/ KŘÍŽOVKY

Dne 20. října se slaví Mezinárodní den kuchařů.

Jestlipak víte, jaké je tradiční české jídlo?

Odpověď naleznete v tajence křížovky:

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

13.

14.

15.

1. Část těla, uvnitř je mozek.

2. Tekutina, která teče v lidském těle.

3. Sladkovodní ryba, jí se o Vánocích.

4. Maso se peče, polévka se ...

5. Dvanáct měsíců je...

6. Kočka mňouká, pes...

7. Mládě psa.

8. Co se nám v noci zdá, je...

9. V řece teče...

10. Zvíře, které spolklo Karkulku.

11. Orgán čichu.

12. Zvíře, které mečí.

13. Zmrzlá voda.

14. Opak ke slovu nahoře.

15. Opak ke slovu den.

Začala psát pro svoje děti, teď je úspěšnou autorkou. Má ráda soboty, tulipány, pohádku Tři oříšky pro Popelku nebo knihu Povídání o pej-skovi a kočičce. Miluje jablíčkovou vůni a červenou barvu. Ve škole ji nejvíc bavila výtvarka a „příroďák“. K tvoření inspirovala i svého syna a dceru. Syn Radek ve dvanácti letech ilustroval některé z jejích cvi-čebnic a je autorem obrázku čerta Kvítka. Dcera Zuzka zase pomáhala s psaním textů. Jmenuje se sice Suchá, ale její knížky nejsou ani v nej-menším „suché“. Jsou veselé a plné nápadů. V našem rozhovoru vám představíme některé z jejích knížek. Dozvíte se třeba, na kolik je (nebo není) jejich autorka podobná svým postavám, jak se jí vedlo ve škole a co pro vás dále plánuje.

Romana Suchá

KRAJ

ÁNKO

VA K

NIH

OVN

A /

14

Dětem v knížkách z edice Pekelně snadné učení pomáhá se školou čertík Kvítko. Kdo pomáhal s učením Vám? A byla jste ve škole pěkné kvítko? S učením mi pomáhali rodiče, ale musím podotknout, že mi to ve škole

celkem šlo. Nebyla jsem žádné kvítko, ale poslušný a pilný žáček. Mimo

jiné také proto, že mamka byla paní učitelka na škole, kam jsem chodila, a samozřej-

mě jsem jí nechtěla dělat ostudu.

Můj kamarád skřítek Vítek Kdo byl Váš nejlepší kamarád ve škole? Vzpomenete si na nějaké zajímavé dobrodružství nebo lumpárnu? Abych žádnou kamarádku neurazila, tak budu jmenovat ty hodně dobré,

které jsem měla ráda – Zdenka, Jana, Svatka, Míla, Simona. Na lumpár-

ny jsem moc nebyla. Brala jsem školu hodně vážně, a kdybych se dnes

mohla do školních lavic vrátit, tak by to byl jiný cvrkot :-)

Veršované kresbičky pro kluky a holčičky Co nejraději malujete? Musím přiznat, že už dlouho jsem si nemalovala jen tak pro radost. Asi

bych se nad sebou měla zamyslet :-) Hodně mě bavilo, když jsem mohla

kreslit svým dětem. Společně jsme malovali hlavně zvířátka a různé po-

hádkové postavičky.

Rozpustilé básničky pro malé dětské ručičky Jste sama rozpustilá? Moc ráda se směji a vůbec miluji takový ten laskavý humor. Myslím, že

si umím udělat i legraci sama ze sebe. Je to můj velký zdroj, který mě

spojuje s lidmi, a navíc s ním jde všechno tak nějak snadněji.

15/ KRAJÁNKO

VA KNIH

OVN

A

Rozhovor připravila: Lenka Kanellia

Veršované rozcvičky pro kluky a holčičky Cvičíte ráda? Bohužel sport není zrovna mou silnou stránkou, ale cítím, že

pohyb ke svému životu potřebuji. Snažíme se s manželem

denně chodit na procházky do parku nebo do přírody. Je to

pro mě zároveň příjemná relaxace i odpočinek. Taky chodím

na jógu a občas i na bazén.

Dovádivé básničky pro kluky a holčičky Co vy a dovádění? Už docela dlouho mám pocit, že jedu na nějaké pozitivní vlně a život si užívám. Není

to sice takové to dětské dovádění, ale spíš radost ze života a taky vděk za vše, co mám

a co se mi daří.

Šikovné básničky pro kluky a holčičky Jste šikovná? Vyrábíte ráda? Tvoření, to je moje a patří k mému životu už od mala. Ráda jsem malovala a tvořila

z papíru. Později jsem šila, pletla, háčkovala a v jednom období jsem dokonce zkouše-

la dělat šperky z drátů. Teď hlavně píšu knížky pro děti. Jejich pozitivní ohlasy mi do-

dávají velkou chuť do další tvorby.

Veršované divadélko Máte ráda divadlo? Nebo jste dokonce někdy divadlo hrála? Do divadla chodím ráda, ale bohužel ne moc často. Na jevišti jsem účinkovala jen jako

malá, v rámci dětských besídek. Také jsem hrávala divadlo svým dětem nebo v mateř-

ském centru a vždy to byla prima zábava. Knížka „Veršované divadélko“ inspiruje rodi-

če, aby si společně s dětmi nějaké to divadlo taky zahráli. Na stránkách nakladatelství

Edika si můžete dokonce stáhnout papírové loutky a kulisy. Přeji vám, abyste se dobře

bavili :-)

Co připravujete pro děti na podzim/na zimu? Koncem letošního roku mi vyjdou dvě no-

vé knížky. Nejvíc se těším na „Divadélko se

zvířátky“ (volné pokračování

„Veršovaného divadélka“) plné veršova-

ných pohádek s výchovným poučením.

A pak cvičebnice s čertíkem Kvítkem. Ten-

tokrát se budeme učit a procvičovat slovní

druhy. U obou připravujeme i mobilní

aplikace v češtině a angličtině.

ČTEN

Í NA

POKR

AČO

VÁN

Í /1

6

„Jak víš, že to v knihovně byly tvoje

hvězdičky?“ zeptal se ohromeně tatí-

nek, a tak mu Kiko vysvětlila celou tu

věc se šikmými proužky. „To je teda

divné, moc divné,“ drbal se na hlavě

tatínek a bezmocně hleděl na staré

knížky, s nimiž si on, takový odborník,

nevěděl vůbec rady. Ani si nevšiml, že

Kiko už je pryč. Kiko se výjimečně ne-

mohla dočkat, až půjde do postele. Na

noční oblohu nad zámkem stoupal vel-

ký kulatý zářivý měsíc. Kiko věděla, že

za její náměsíčné putování může právě

úplněk a je tedy docela možné, že se

i dnes vypraví na noční výlet po zámku.

Umínila si, že se bude pozorně soustře-

dit na to, co dělá. Oblékla si pyžamo

a nachystala si velkou zásobu proužků

na hvězdičky. Strčila si je do kapsičky

a hupsla do postele. Samým vzrušením

skoro nemohla usnout… Bylo už k půl-

noci, když Kiko vstala a s rukama před

sebou se vypravila po dlouhé kamenné

chodbě ke dveřím knihovny. Když došla

k židličce u dveří knihovny, sedla si

a trpělivě začala skládat hvězdičky. Ne-

trvalo dlouho, vzduch začal chladnout

a před Kiko něco podivného zašustilo.

Kiko poposedla na židličce a zvedla hla-

vu. A uviděla ji. Uviděla tu malou zrza-

vou princezničku Františku v zelených

šatech. Kiko ani nemusela vytahovat

obrázek od strýce Juhiho. Je to ona…,

teda asi ten její duch…, pomyslela si

Kiko a nahlas řekla: „Já tě znám z ob-

rázku!“ Ve Františce by se krve nedo-

řezal, jak se lekla. „Já tě taky znám.

Skládala jsi tady včera hvězdičky. A já

jsem tak trošku skládala s tebou,“ při-

znala se a Kiko jí moc dobře rozuměla,

přestože Františka mluvila jakousi

zvláštní starodávnou řečí. Nebylo to

ani japonsky, ani česky, ani anglicky

a Kiko si pomyslela, že je to asi nějak

princeznovsky. „Jak to, že mě vidíš?“

zeptala se Františka udiveně. „Možná

proto, že jsem náměsíčná,“ prozradila

jí Kiko. „A ty jsi duch?“ zajímala se Ki-

ko. „Ano, bohužel jsem duch,“ přikývla

smutně malá princeznička. „Jenže je to

celé složitější, víš, já tu nejsem jako

duch sama. Ale to je tajemství, to ti

nesmím říct, víš, promiň,“ omlouvala

se zdvořile. „Nemohla bys mě naučit

skládat ještě něco dalšího? Ten zámek

je tak pochmurný…, potřebuje trochu

vyzdobit. A taky je tady strašná nuda,“

povzdechla si Františka. „Jasně, a co by

ses chtěla naučit?“ „Nevím, třeba ně-

jaké zvíře, ptáka, labuť, víš, jak jste ji

s tou druhou holkou skládaly v Pod-

Nap

sala

: M

arké

ta P

iláto

vá,

nak

lad

ate

lstv

í Me

and

er

Část desátá Pokračování minulého dílu

17/ ČTENÍ N

A POKRAČO

VÁNÍ

dočíst o tvém tátovi něco dalšího. Ale

ve všech knížkách, kde by se o něm

mělo psát, jsou vytrhané listy zrovna na

těch místech, kde by se dalo něco

dozvědět,“ vyprávěla Kiko o tatínkově

pátrání. „Psst,“ dala si Františka prst na

svoje srdíčkově vykrojené, trochu bledé

rty. „Mohl by nás slyšet, on je taky

duch, víš…“ Františka pořád říkala za

každou větou víš, asi aby se ujistila, že jí

Kiko dobře rozumí. „A kdo on, jaký on?“

vyptávala se Kiko.

„V zámecké věži…, ta kdysi dávno sho-

řela, a když ji postavili znova, udělal si

tam takový brloh, aby se nemusel

s námi ostatními zámeckými duchy stý-

kat,“ vyprávěla Františka. „Ale kdo, čí

duch?“ zajímala se Kiko. „On se taky

proměnil jako my, víš…,“ vysvětlovala

Františka. „Ale kdo ON?“ pořád nerozu-

měla Kiko a už byla docela naštvaná, že

nechápe, o kom to Františka mluví.

A pak najednou někde vzadu v chodbě

průvan přibouchl dveře a Františka se-

bou trhla. Poplašeně si přitiskla prst na

ústa a bylo vidět, že má hrozný strach.

„Já už budu muset běžet, nezlob se,“

stačila ještě zašeptat a byla fuč.

zámce,“ poprosila princeznička. „Tak ty

jsi nás špehovala?!“ vydechla ohromeně

Kiko. „Víš, já tady nemám s kým kamará-

dit,“ řekla Františka omluvně, „a tak jak

jsem vás zahlédla, jak jdete do Podzám-

ky, šla jsem za vámi, abych viděla, co

budete podnikat. Říkala jsem si, když

třeba budete hrát nějakou zábavnou hru,

že bych si ji pak mohla zahrát taky, i když

jen sama se sebou,“ vysvětlovala rychle

a asi se trochu červenala, i když to ale na

duších není vidět, jak jsou celí takoví ble-

ďouncí až průsvitní. „To víš, že si můžeš

hrát s námi! A labuť tě taky naučím, ale

ještě něco bych potřebovala vědět,

abych mohla poradit tatínkovi,“ vzpo-

mněla si Kiko. „Totiž tvůj tatínek, Zrzavý

král na obrázku v knize, se nám nějak

vytrácí a nemůžeme přijít na to proč…

Nenapadá tě něco?“ „Ach jo, no to je

právě moc složité,“ povzdechla si Františ-

ka. „Jak to?“ Kiko napětím ani nedýchala.

„Víš, můj tatínek byl strašně hodný král.

Všichni ho měli rádi, tedy ne úplně všich-

ni, ale hodně jeho poddaných… A já

a moje maminka jsme ho moc a moc

milovaly,“ začala Františka. „No počkej,

jak to? Teda, víš, v té knížce, co léčí, tedy

restauruje můj tatínek, tam je to úplně

jinak! Píše se tam, že to byl krutý a nála-

dový člověk, který neměl moc rád tvou

maminku. A taky, že jenom ty jsi ho do-

vedla uchlácholit svými písničkami,“ na-

mítala Kiko. „No právě!“ byla čím dál tím

smutnější Františka. „Co no právě, jak to,

že je to v té knížce jinak?“ „To, co je v té

knížce, není pravda. Jsou to lži, víš…,“

zamračila se Františka. „Tatínek se snažil

Pokračování příště

Učte se česká slovíčka hrou! Poproste maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku, ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte, podlepte papírem a poté rozstříhejte v místech, kde jsou symboly nůžek.

Jak se domino hraje?

1. Kartičky domina se zamíchají a položí obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři kartičky. Zbytek kartiček se srovná na hromádku.

2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl, a pokud má další hráč slovo shodné s obrázkem na kartičce, může je přiložit. Shodný obrázek a slovo musí být vždy vedle sebe.

3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si vzít jednu z hromádky. V případě, že je na ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit.

4. Hráči se v tazích střídají. 5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všech-

ny své kartičky.

Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete hrát i sami se sebou.

HRÁ

TKY

S ČE

ŠTIN

OU

/18

koma r lis ka

hr ib ború vký

jelen datel

kapradí maliný

medve d

mravenis te

19/ HRÁTKY S ČEŠTIN

OU

par ez

baz ant

sova

srnka

s is ka

kúkač ka

mečh

krmeleč

jezeveč

vlk

z alúdý

múčhomú rka

zají č

mraveneč

Liberec je páté největší město České republiky a nachází se na severu Čech. Pokud tam zavítáte, určitě nepohrdnete mno-ha památkami a krato-

chvilnými atrakcemi, které toto město nabízí. Když se řekne Liberec, mnoha Čechům a Češkám přijde na mysl Ještěd. To je zajíma-vý název, že? Ale není to zvířátko, ani strom. Ještěd je horský hotel postavený na stejno-jmenné hoře. Díky své nadmořské výšce (1012 m) slouží také jako vysílač. Dokonce si pro svou ojedinělost vysloužil i ocenění Stav-ba 20. století. Aby taky ne, když vstoupíte dovnitř, jako byste se ocitli v lodní kajutě nebo v létajícím talíři.

V Liberci také najdete zoologic-kou zahradu, která byla zalo-žena v roce 1919 jako vůbec první v České republi-ce. Jako jediná

zahrada v naší zemi chová vzácné bílé tygry indické. Nejedná se o zvláštní druh, ale jen o vzácnou formu zbarvení tohoto tygra. Den-ně se můžete účastnit krmení slonů nebo tučňáků, kteří si pro rybky hozené chovatel-kou do bazénu připlouvají rychlostí rakety a vyskakují z vody, až to stříká. A když už budete v ZOO, navštivte také pro-

slulou botanickou zahradu. Pyšní se světově uznávanou sbírkou masožravých rostlin (pozor na chleba se salámem ke svačině) a k vidění tu je i největší leknín světa viktorie královská, jejíž průměr listu v době květu může mít skoro dva metry. A těm z vás, kteří máte rádi vodu a zábavu, se bude moc líbit v Centru Babylon. Je to

rodin-ný zábav-ný park, který je známý přede-vším

díky aquaparku plnému skluzavek, tobogánů, víři-vek a dalších vodních akti-vit pro děti i dospělé. Vy-zkoušet si můžete chůzi po vodní hladině – aquazor-bing – a zažít pořádnou

dávku adrenalinu na již zmiňovaných tobogá-nech nebo si zajít do horké sauny. Součástí Babylonu je i supermoderní science centrum iQLANDIA. Děti si zde mohou zahrát na malé vědce. Čeká je tu deset interaktiv-ních tematických expozic, kde si mohou na vlastní kůži vyzkoušet až 400 exponátů, které pomohou pochopit, jak fungují věci kolem nás. Zažijí opravdové zemětřesení nebo vichřici a zjistí, jak se asi cítí kosmonaut ve vesmíru. V Liberci se nachází několik krásných kostelů. Za nejvzácnější je považován kostel svatého Kříže. Nechybí zde ani zámek, který patřil mezi první zděné budovy ve městě.

ČESK

Ý ZE

MĚP

IS /

20

Liberec

Ingredience:

5 hrnků mléka půl hrnku rýže (kulatozrnné) 4 polévkové lžíce cukru krupice 2 polévkové lžíce kukuřičného

škrobu 2 polévkové lžíce vody z pomerančových kvítků mleté a sekané pistácie na ozdobu

POSTUP

Propláchnutou rýži uvaříme

v horkém mléce s cukrem do

měkka. Nezapomínáme míchat!

Ideální je použít mlékovar, aby

se mléko nepřipálilo. Zhruba po

30–40 minutách, když je rýže

měkká, rozmícháme škrob

v troše studeného mléka na ka-

šičku bez hrudek a smícháme

s vodou z pomerančových kvít-

ků, tuto směs vmícháme do

rýžové kaše a mícháme pár mi-

nut do zhoustnutí. Nalijeme do

skleněných misek a necháme

vychladit. Studené ozdobíme

mletými a nahrubo nasekanými

pistáciemi. Ideální je nechat

ořechy pár hodin ve studené

vodě, tak se lépe loupou

a chutnají.

Roz Bil halib/Arabský rýžový pudink

Rýžový pudink je velice oblíbeným a na

přípravu jednoduchým dezertem. V liba-

nonské kuchyni, která je považována za

matku všech arabských kuchyní, se tento

dezert ochucuje vodou z pomerančových

kvítků (arabsky Mazaher) a zahušťuje arabskou

gumou (Mistika), ta se ovšem velmi těžko shání, proto je

v našem receptu nahrazena kukuřičným škrobem.

Možných chuťových variací je nespočet, místo vody

z růžových kvítků lze použít mletý kardamon, skořici

anebo vanilku, popřípadě i čerstvé či podušené ovoce.

Zajímavosti:

Vody z růžových a pomerančových květů jsou v arabských zemích hodně populární a mají mnohé využití, mimo ochucení jídel, nápojů a dezertů se také používají v kosme-tice při péči o pleť, vlasy a na provonění domácnosti.

Známý je také horký nápoj jménem Café Blanc, který připravíte tak, že do jednoho hrnku horké vody přidáte jednu až dvě lžičky vody z pomerančových kvítků a podle chutě cukr. Získáte tak aromatický nápoj s příznivými účinky na zažívání.

21/ PUTO

VÁNÍ ZA CH

UTĚM

I

Sahtein! Dobrou chuť!

Dne 20. října se v České republice bude slavit Den stromů. Tento svátek se

slaví po celém světě již od poloviny 19. století a lidé si tak připomínají, jak

důležité jsou pro naši planetu stromy a lesy. Mnoho zemí Den stromů slaví

v různé dny a víte proč? Datum oslav se liší podle klimatických podmínek,

protože v tento den se totiž tradičně vysazují stromky. Slaví se ve více než

50 zemích světa. Víte, kdy se slaví u vás?

Abychom si připomněli stromy, jejich krásu i přicházející podzim, vyrobíme

si tentokrát strom z foukaného inkoustu.

lnkoustový strom

KRAJ

ÁNKO

VO T

VOŘE

NÍ

/22

BUDEME POTŘEBOVAT

inkoust

slámku

čtvrtku tvrdého papíru

lepidlo

suché podzimní listy z různých

stromů nebo papírové ubrousky

v podzimních barvách

Pokud chcete použít k výrobě

inkoustového stromu suché pod-

zimní listy, nejdříve je nalámeme

na malé kousky a uschováme je

pro pozdější použití v misce. Po-

kud listy nejsou dost suché, stačí

je dát na minutu do mikrovlnné

trouby.

23/ KRAJÁNKO

VO TVO

ŘENÍ

Na papír naneseme větší množství inkoustu

ve tvaru kmene, případně základního tvaru

stromu.

Potom pomocí slámky foukáme inkoust tak,

abychom vytvořili kompletní strom.

Jakmile máme strom hotový, naneseme hod-

ně lepidla tam, kde chceme mít na stromě listy.

Dokud je lepidlo čerstvé, vyklopíme misku

s nalámanými listy na povrch obrázku a přitlačí-

me je, aby se přilepily.

Přebytečné kousky listů setřeseme pryč

a krásný podzimní strom je hotový!

Pokud nemáme sušené listy, z kousků papíro-

vých ubrousků umačkáme různobarevné kulič-

ky, které potom lepidlem připevníme na větve

našeho inkoustového stromu. Můžeme si vybrat

také jiné barvy ubrousků a vytvořit tak třeba

jarní nebo letní strom – záleží jen na náladě

a kreativitě.