Globalizace a MVGlobalizace a MV

Globalizace je rychle rostoucí „časoprostorová komprese“ (time-space compression)

•„borderless world“

•„světověk“

•„exploze vzájemné celoplanetární závislosti“

•„runaway world“

•„permanentní výjimečný stav“

Vlny globalizaceVlny globalizaceG. Therborn ve své hypotéze o historických vlnách klasifikuje celkem šest vln globalizace.

První vlna se týkala období šíření velkých světových náboženství a vzniku transkontinentálních civilizací: šlo o vlnu kulturní globalizace, kdy velká náboženství nesla s sebou také jazyky, písma a estetické vzory.

Druhou vlnu globalizace představovala expanze Evropanů od 16. století, spojená s námořními objevnými plavbami, moderní vědou a koloniálními válkami.

Třetí vlnou byly změny spjaté s válkami evropských velmocí v Evropě i na jiných kontinentech v prostoru koloniálních teritorií.

Čtvrtá vlna globalizace byla spojena s vrcholem evropského imperialismu v 19. století, se zdokonalením dopravy, s růstem mezinárodního obchodu a migrace lidí, se vznikem světového trhu komodit a kapitálu v období před I. světovou válkou.

Pátá vlna začala druhou světovou válkou, byla začátkem globalizace, kdy zejména v důsledku situace po rozsáhlém konfliktu vznikla již potřeba nových nadnárodních přístupů k řešení objevujících se nadnárodních (později tzv. globálních) problémů. Přístupy ke globálním problémům byly však konfliktně poznamenány a deformovány v podmínkách studené války v rozdělené Evropě a jejího začleňování do globálních struktur v důsledku celosvětové politiky dvou mocenských bloků tzv. Západu a Východu.

V šesté, soudobé vlně globalizace, vznikly nové fenomény, jimiž jsou například rostoucí migrace a pohyblivost nejen osob, ale především kapitálu, rostoucí prostorová rozptýlenost produktivních činností a turbulentní reorganizace ekonomického života – ale také zesilování multikulturnosti sociálního života ve společnostech, regionech a městech, nová média informačních technologií, která umožnila globální komunikaci informace s možnostmi nepřetržitého spojení jejích účastníků v nadúzemním prostoru.

(Therborn, G. (2000). Globalizations: Dimensions, Historical Waves, Regional Effects, Normative Governance, International Sociology)

Dějiny plné revolucíDějiny plné revolucí

•NeolitickáNeolitická•ObchodníObchodní•VědeckáVědecká•PrůmyslováPrůmyslová•PostindustriálníPostindustriální•SexuálníSexuální•InformačníInformační

Ekonomie: zkoumá, jak se chová člověk s neomezenými potřebami ve světě omezených (vzácných) zdrojů.

Počet lidí na Zemi:Počet lidí na Zemi:

10 000 př. Kr 5 milionů1000 př. Kr 80 milionůRok 0 250 milionů1500 460 milionů1800 900 milionů1830 1 miliarda1930 2 miliardy1960 3 miliardy1975 4 miliardy1987 5 miliard1999 6 miliard2011 7 miliard2050 odhad 9-11 mld.

Zemědělská půda 0,2 ha na obyvatele, u nás 0,3 haZemědělská půda 0,2 ha na obyvatele, u nás 0,3 haHustota osídlení 44, u nás 133 obyv./km2, světové HDP per capita 13 100 $ (2013), Hustota osídlení 44, u nás 133 obyv./km2, světové HDP per capita 13 100 $ (2013), u nás 18 877 $u nás 18 877 $

Tři etapy globalizace (Friedman)

– Globalizace 1.01492-1800Hlavní síla-státy, celosvětový obchod, hrubá síla, soutěž a konkurence mezi

státy

– Globalizace 2.01800-2000Hlavní síla-nadnárodní společnosti, průmyslová revoluce, vznik globální

ekonomiky, rozvoj komunikační infrastruktury

– Globalizace 3.02000-Hlavní síla-jedinec, plochý svět, hřiště se nejen zmenšuje, ale i vyrovnává,

vstup nezápadních aktérů, všichni nejsou součástí plochého světa...

Thomas L. Friedman, Svět je plochý. Stručné dějiny jednadvacátého století (2005, 2006, česky 2007)

Charakter globalizaceCharakter globalizace

MMF:

Globalizace je rostoucí ekonomická vzájemná závislost zemí ve světovém měřítku v důsledku rostoucího objemu a druhu přeshraničních transakcí zboží a služeb a toku mezinárodního kapitálu, jakož i rychlejšího a rozsáhlejšího šíření technologií.

Zrychlený transport:- Lidí (cestování, migrace)- Zboží , služeb, kapitálu- Informací, technologií

Pronikání a střetávání:

- Životních stylů, kultur, náboženství

• Nadnárodní společnostiNNS (transnational corporations - TNCs´) - výrobní, obchodní, internacionalizace vlastnictví. NNS jsou stále nezávislejší na zemích svého původu, působí globálně, v globálním měřítku koncentrují ekonomickou moc v rukou malého počtu ekonomických subjektů. Kupř. HDP ČR je třetinou obratu General Motors či polovinou obratu Wall-Mart Stores.

• Nejvyspělejší státy a jejich uskupení„Triadizace vlivu“ tří uskupení USA, EU, Japonsko, ze kterých pochází nejvíce největších a nejvlivnějších NNS, které jsou ekonomickými centry majícími své periferie.

• G7+1 je sdružení sedmi nejvyspělejších států světa (Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Spojené království, USA) a Ruska. Dohromady tyto státy představují 65% světové ekonomiky.

• Mezinárodní organizaceNejmocnější mezinárodní organizace spojené s nejmocnějšími státy a NNS – Mezinárodní měnový fond (IMF – ukládá státům podmínky v rámci Struktural Adjustment Programmes), Světová banka (WB – půjčuje peníze jednotlivým zemím) a Světová obchodní organizace (WTO – stanovuje pravidla mezinárodního obchodu)

„„Aktéři globalizace“Aktéři globalizace“

Země „BRICS“

• Brazílie• Rusko• Indie• Čína• Jižní Afrika

Tyto ekonomiky se v roce 2050 vzhledem ke svému rychlému růstu mají stát dominantními ekonomikami světa

„„Noví aktéři globalizace“Noví aktéři globalizace“

Politické důsledky globalizacePolitické důsledky globalizace

- Dochází k výraznému oslabování tradičních aktérů MV (států)

- I když státy stále hrají svou významnou roli ve světovém dění, globalizace postupně rozdíl mezi vnitřním a zahraničním děním stírá, hranice států se stávají průchodnými, přičemž vzrůstá vliv nadnárodních útvarů, mezinárodních uskupení a organizací. Zatímco ve 20. století moc státu enormně vzrostla, nyní hrozí až jeho vymizení.

Hovoří se o „postsuverénních státech“ – moc se „vsakuje dolů i vzlíná vzhůru“. (loajality spjaté s regionem, náboženskou nebo etnickou identitou, regionalizace, náboženský fundamentalismus). Na druhé straně růst významu mezinárodních organizací (OSN, NATO, EU, WB, IMF, WTO).

Politické důsledky globalizacePolitické důsledky globalizace

Podle Anthony McGrewa (2004) existují tyto názorové proudy:

Globalisté vycházejí stále ještě z první fáze debaty o globalizaci. Argumentují, že v globalizovaném světě, který je dominován nadnárodním kapitálem, jsou národní vlády stále více bezmocné a nedůležité. Zatímco jsou příliš malé, aby se dokázaly efektivně vypořádat s globálními výzvami, které ovlivňují jejich občany (např. globální oteplování nebo obchod s drogami), jsou příliš velké na to, aby se dokázaly vypořádat s místními problémy (například recyklování odpadků). Například ve Velké Británii, argumentuje McGrew, je tak moc britské vlády podemílána nadnárodní Evropskou unií na jedné straně, a zároveň rostoucí důležitostí institucí na sub-národní úrovni (například skotský parlament), jakož i institucemi, které s vládou soutěží o ekonomickou moc (nadnárodní korporace).

Internacionalisté naopak tvrdí, že schopnost národních vlád regulovat životy svých občanů a řídit globální záležitosti nikdy nebyla tak velká jako nyní. Podle nich nenastává žádný konec národních států v procesu globalizace, ale naopak globalizace posiluje důležitost národních vlád při řízení lidských záležitostí.

Transformacionalisté se vynořili v druhé fázi diskuse o globalizaci. Nesouhlasí ani s jednou z obou škol a tvrdí, že v globalizovaném světě musí národní vlády změnit svou roli a funkce. V důsledku toho se odehrává podstatná rekonfigurace moci, pravomocí, autority a legitimnosti národních států. Národní státy neztrácejí význam, jak tvrdí globalisté, ale zároveň jejich moc jednoduše neroste, jak tvrdí internacionalisté. Musí se přizpůsobit novému kontextu, v němž je jejich moc a suverenita sdílena s mnoha dalšími veřejnými i soukromými institucemi. To se projevuje na jedné úrovni například odevzdáváním některých pravomocí a částí suverenity na nadnárodní úroveň (například EU) a na jiné úrovni decentralizací.

J. Keller, podle něho je globalizace někdy mylně datována příliš brzy (antika, 19. století), jindy zase příliš pozdě. Ve skutečnosti nutno však odlišit dvě fáze globalizace:

- první fáze globalizace začíná po 2. světové válce (1939 - 1945) a v 50. a 60. letech 20. století probíhá v režii západních států, ty se orientují na vývoz zboží a dovoz surovin z rozvojových zemí, to zajišťuje zaměstnanost ve vyspělých zemích, což umožňuje financování sociálního státu;

- druhá fáze globalizace začíná po roce 1970 a v 70. a 90. letech 20. století probíhá již ne v režii západních států, nýbrž v režie nadnárodních společnosti, ekonomický vývoj zde působí proti zájmům sociálního státu, korporace praktikují přesuny výroby do třetích zemích, kde jsou nízké mzdy, dožadují se daňových prázdnin a různých dotací, postupně tak soukromý zájem pohlcuje veřejný sektor.

Tři možné cesty dalšího vývoje:- návrat k etatistickému modelu- pokračující kolonizace veřejného sektoru soukromým zájmem korporací s následnou refeudalizací společnosti a rostoucím vlivem mafiánských struktur- spojení těch, kdo sdílejí společnou nejistotu, spojenou s neoliberální formou globalizace (anarchismus)

Kritika globalizace

• Nejde o přirozený a spontánní vývoj, ale o neoliberální projekt• Jde o globalizaci kapitalismu• Jde o vytvoření světovlády (Global Governance)

Většinou levicové ideologické směry, směřují kritiku proti globalizaci kapitalismu, mezinárodním vládním institucím a korporacím (anarchismus, komunismus)

Ze strany některých pravicových ideologií taktéž kritika (konzervatismus, oslabení státu, západní hodnoty, demokracie)

Barša, P.; Císař, O. Anarchie a řád ve světové politice. Kapitoly z teorie mezinárodních vztahů. 2008.

Šest alternativních podob možného vývoje:(1) „Nástup nového středověku“ (rozpad státních suverenit a národních zájmů, střetávání zájmů a identit jiných skupin než států – ekonomických, sociálních, ideologických, náboženských, etnických, kulturních, tedy nestátních aktérů jak na lokální, národní tak mezinárodní úrovni)(2) Posilování multilateralismu (uplatnění mezinárodního práva)(3) „Vítězství amerického impéria“ („neokonzervativní vize“, Fukuyama)(4) Návrat multipolarity (velmocí – Rusko, Čína)(5) Ustavení celosvětové unie (založeném na konsensu minima hodnot, nezbytného užití násilí, rovnoměrné redistribuce zdrojů pro život).(6) Její proměna do světového státu

Scénáře budoucnostiScénáře budoucnosti

Geopolitický klíč (realismus?)

- Americké století- Úpadek Evropy, Ruska a Číny- Vzestup Turecka, Japonska, Polska

- Ekologie a oteplování (úpadek demografického růstu, nové technologie)

„„Dějiny MV“Dějiny MV“

Praotec reflexe MV Athéňan Thukydides (- 5. stol.) Dějiny peloponéské válkyje tak zakladatelem tzv. “realistické“ tradice reflexe MV – za rozhodující považuje mocenské a materiální aspekty politiky

U kořenů tzv. “liberálně-idealistické“ tradice MV stojí stoikové, kteří vychází z jednoty lidstva, respektu k jedinci a z možnosti mírové spolupráce mezi lidmi a politickými útvary. Tuto myšlenku rozvíjí dále křesťanství a také je základem západního konceptu individuálních lidských práv.

Éra římského impéria

Éra křesťanského impéria

Vznik vestfálského systému, „koncerty velmocí“ (dohody „nejvýznamnějších

států“)

1. sv. válka – rozbití mnohonárodních říší (Rakousko-Uhersko, Osmanská říše) na

základě principu práva národů na sebeurčení

2. sv. válka – pokus o právní rámec MV (OSN), bipolarita, „globální vestfálský

systém“

Pád komunistického impéria, unipolarita (?)

Vestfálský systém Vestfálský systém

Vestfálský systém znamená oproti středověkému systému změny:

- náboženství vyloučeno z politiky, duchovní moc přestala hrát roli v politice- oslabení císařské moci- vznik územně svrchovaných států jako jediných aktérů MV (svrchovanost jako základní pravidlo evropského řádu)

Mezinárodní vztahyMezinárodní vztahy

Realistická tradiceZákladem realismu je důraz na mocenskou politiku. Realisté si uzmuli tento pojem, protože mají zato, že chápou MV takové, jaké skutečně jsou, narozdíl od ostatních, kteří se zabývají utopiemi (MV jak mají být, liberálně-idealistické tradice)- za rozhodující otázku MV považují problém moci- rivalita a válka je trvalým prvkem MV, trvalá spolupráce a mír jsou nereálné- aktéry MV jsou takřka výhradně státy- státy jednají v MV racionálně

Liberálně-idealistická tradiceDefinitorickým znakem idealismu je, že na MV pohlíží z hlediska morálních hodnot a

právních norem, má tedy normativní charakter.

- Je zde přesvědčení o možnosti trvalého míru a spolupráce v MV, které se opírá o hlubší předpoklad o jednotě lidstva, základem je internacionalismus, tedy přesvědčení, že uspořádání lidských věcí se musí řídit univerzálními a nikoli jen lokálními, národními principy.

-Lze oddělit liberální a idealistické směry – liberální předpokládají, že základem je ekonomická spolupráce, idealisté předpokládají, že trvalý mít se musí opírat o změnu norem MV. Extrémní formou této tradice je „mírové“, či „pacifistické“ hnutí.

Realistická tradiceRealistická tradice

Platon a Aristoteles – nic, co by se týkalo vztahů mezi polis

Thukydides (- 5. stol.) se svým dílem Dějiny peloponéské války(Válka koalice států vedenou Spartou proti vzrůstající moci Periklových Athén )

Thukydidés – Machiavelli – Hobbes - (moc)

X

Stoikové – Augustin – Tomáš Akvinský – Locke – Kant -(univerzalismus, hodnoty)

Realistická tradiceRealistická tradice

Edward Hallet Carr anglický diplomat, dílo The Twenty-Years Crisis, 1919-1939, Utopismus je podle něj voluntaristický, věří v možnost změny radikálním aktem vůle, chce vytvořit nový svět (levicově radikální), zatímco realismus je pravicově konzervativní, dichotomie: realismus x utopismus odpovídá: praxe x teorie

Hans Morgenthau Politika mezi národy (1948) Politics Among Nations, Američan německého původu, národní zájem – základní koncept

Kenneth Waltz Člověk, stát a válka (1959), Teorie mezinárodní politiky (1979), kterým se stává zakladatelem neorealismu, činí ústupky scientismu...Považují MV za anarchické, kde funguje logika mocenské rovnováhy

Kritika realismu: nemožnost reformy, determinismus, státocentrismus, nepočítá s jinými aktéry MV a zejména s oslabením států v důsledku globalizace, pomíjí význam ekonomiky a idejí, neodůvodněně předpokládá, že státy se chovají racionálně, přehlíží spolupráci a možnost dohody...

Realistická tradiceRealistická tradice

Thukydidés, Dějiny peloponéské války

„Silní jednají dle libosti a slabí strpí, co musí“.

„Válku chápe Thukydidés jako mocenskou a racionální záležitost vyplývající z nutného rozporu zájmů různých polis. Konkrétní příčinou peloponéské války je preventivní útok Sparty, která se obává mocenského nárůstu Athén, tyto skutečné příčiny Thukydides odlišuje od rétoriky obou stran. V jeho výkladu tak implicitně funguje logika mocenské rovnováhy: válka byla způsobena narušením mocenské rovnováhy na Peloponésu. Thukydides považuje za rozhodující mocenské a materiální aspekty politiky a ukazuje, jak mají navrch nad ideologií (náboženstvím), mezinárodním právem (dodržováním spojeneckých závazků), etikou a rétorikou, které slouží pouze jako nástroje materiální moci. Jeho pohled na lidskou přirozenost je pesimistický, upozorňuje na její mocichtivost a pomstychtivost (Kauppi a Viotti, 1992, s. 42) “.

Liberálně-idealistická tradiceLiberálně-idealistická tradice

Norman Angell, Velká iluze (1910), v roce 1933 dostal Nobelovu cenu mírustaví na britském liberálním myšlení, rozvíjí argument interdependence, zejména ekonomické, racionalita je zejména ekonomická racionalita, útočná válka je iracionální a z ekonomického hlediska neefektivní

David Mitrani, teorie funkcionalismu (1943)Robert Keohane, dialog s realisty, podíl na vzniku neoliberalismu, který usiloval o scientistickou formulaci některých základních liberálních témat.mezinárodní režimy (international regimes) jako samostatní aktéři MV

Kritika LIT: optimismus, záměna je a má být, přeceňování vzájemné závislosti, ekonomiky a etických norem, podcenění bezpečnostních zájmů...

Liberálně-idealistická tradiceLiberálně-idealistická tradice

Kosmopolis Zenóna z Kitia

Plutarchos, který taktéž chápe jeho představu jako v zásadě zrealizovanou projektem říše Alexandra Makedonského:

„A vskutku velmi obdivovaný stát zakladatele školy stoiků Zénóna k tomuto jednomu hlavnímu cíli směřuje, totiž abychom neobývali města (poleis) ani obce (démous), jsouce všichni odděleni vlastním právem, ale abychom považovali všechny lidi (pántas anthropous) za obyvatele (démotas) a občany (polítas) [jednoho] města, neboť [je] jeden život (bios) jako i jeden řád světa (kosmos); stejně jako [je tomu u] stáda společně se pasoucího, společným zákonem [společnou pastvinou] (nómó) společně živeného. Toto sice napsal Zénón jako by si představoval sen anebo obraz (eidólon) filosofického dobrého řádu (eunomia) a státu (politeia), avšak Alexandr poskytl slovu dílo“ .

idealistické realistické

unilateralistické

Neokonzervatismus

(G.W. Bush)

Nacionalistický konzervatismus

(D. Cheney, D. Rumsfeld)

multilateralistické

Idealistický liberalismus

(B. Clinton)

Realistický liberalismus

(G.W.H. Bush)

Př. Kagan x ChomskyPř. Kagan x Chomsky

KAGAN, Robert. Labyrint síly a ráj slabosti. Amerika, Evropa a nový řád světa (2003)Kritizuje evropský pohled, který se podle něj vyvinul v kontextu iluzí po konci Studené války a v kontextu bezpečnostních jistot poskytovaných USA, ačkoli i Evropa byla po celé své dějiny „hobesovská“, nyní si činí iluze o možnostech míru, bezpečnosti a mezinárodního práva... EU je ve strategické závislosti na USA, je zde apel, aby převzala více odpovědnosti a výdajů, „psychologie závislosti“, „bezpečnosti zdarma“ „volná jizdenka“ pěstovaná již od Studené války, místo nutnosti se zabezpečit raději Evropa investovala do „sociálních politik“

CHOMSKY, Noam. Hegemonie nebo přežití. Americké tažení za globální nadvládu (2003)zásadně kritizuje USA, Izrael, globalizaci, kapitalismus, vychází z anarchistických či anarchosocialistických pozic, chápe MV jako dvě proti sobě bojující supervelmoci USA x světové veřejné mínění, plán na udržení hegemonie USA nad světem, americko-turecko-izraelskou alianci považuje za „osu zla“, globalizace je neoliberální projekt, který je v rozporu s demokraciíKritizuje Havla pro amerikanismus (má zato, že Nová Evropa je proamerická proto, že je zvyklá poslouchat)

- větší ovladatelnost globální ekonomiky a globálních politických procesů, zvýšení demokratické participace v rozhodovacích procesech na mezinárodní a globální úrovni- zvýšená „manažerská“ efektivita mezinárodních institucí

Má jít o instituci, mocenské centrum, nebo mezinárodní režim? (vláda principů, lidská práva…)

nezbytnost čelit globalizaci (chaos, nestabilita) globální demokracie globální sociální spravedlnost reformovaná OSN

Xzneužitelnost, paternalismus, utopiezachování autonomie státůmoc neformálních a tajných vlivových uskupení?Světovláda, New World Order – příchod Antikrista?

Global GovernanceGlobal Governance

Příklad přístupů – spory o GGPříklad přístupů – spory o GG

InstitucionalismusJe nejvlivnější perspektivou GG (neoliberální pozadí, výsledek neo neo syntézy). Stojí na představě, že již současné mezivládní instituce jako OSN, MMF či WB, které jsou produktem mezinárodního uspořádání po 2. Světové válce, jsou základem vznikajícího systému globálního vládnutí, toto se uskutečňuje uskutečňováno zejména skrze stávající mezivládní instituce a je záležitostí spíše manažerského, než politického přístupu

TransnacionalismusZaměřuje se primárně nikoli na státy a mezinárodní instituce, ale na ostatní subjekty (nevládní) a procesy, čímž doplňují v tomto smyslu redukcionistický institucionalismus, jeho pohled není státocentrický a elitistický, ale „inkluzivní“ a „politický“ přístup

KosmopolitismusJde o širší a optimističtější pohled na globalizaci, než u instititucionalismu a transnacionalismu, spoléhá na potenciál lidského rozvoje a pokroku…, nespokojuje se s limitovaným řešením, jde o „velkou vizi“ proměny, optimismus a potenciál, silný normativní impuls

Příklad přístupů – spory o GGPříklad přístupů – spory o GG

HegemonismusNeomarxistický, „kritický“, (neo-)gramsciovský přístup, nejvíce sdílí s kosmopolitismem a feminismem, kritizuje aktuálně existující praxi GG, která je spojena s vládnoucími sociálními a ekonomickými vykořisťovatelskými strukturami a nerovnostmi, kritizuje hegemonii převažujícího globálního neoliberálního tržního kapitalismu a s ní souvisejícího GG, GG je v tomto smyslu nástrojem kontroly nad světem, hegemonickou strukturou posilující neoliberální kapitalismus, „dominance vykořisťování“, kritizuje americko-centrické pojetí světového řádu

RejekcionismusStojí zejména na představách realismu jakožto klíčové teorii MV, která „přeceňuje“ roli států, jejich suverenitu, klade důraz na jejich autonomii, sebezájem a svépomoc, nedůvěru k ostatním, princip relativního zisku, naopak je nedůvěřivá k roli norem, dohod a dobré vůle…Pojem, synonymický k „izolacionismu“ či „nacionalismu“ sdružuje škálu silně kritických a odmítavých postojů vůči konceptu Global governance, které nevedou spor o povahu konceptu, ale odmítají jej v jeho podstatě. Rejekcionismus je v USA napojen na silnou izolacionistickou tradici amerických dějin, částečně taktéž silnou konspirativní a nábožensko-apokalyptickou tradici, případně naopak na hegemonistické pojetí moci USA ve světě.

Teorie evropské integrace (2008)

Petr Kratochvíl

Federalismus

Teorie komunikace

Funkcionalismus

Neofunkcionalismus

Realismus

Marxismus

Nový institucionalismus

Víceúrovňové vládnutí a politické sítě

Liberální mezivládní přístup

Sociální konstruktivismus

Postmodernismus

Teorie evropské integraceTeorie evropské integrace

Supranacionalisté x mezivládní přístup

Argumenty supranacionalistů:1. Zdůraznění úlohy evropských institucí (parlament v roce 1984 přijal

federalistickou rezoluci vyzývající k vytvoření Evropské unie - Spinelli)2. Úloha Evropské komise jako motoru integrace (Delorsova Bílá kniha

jednotného trhu z roku 1985)3. Úloha celoevropských svazů podnikatelů, tzn. podnikatelských elit

(významnou úlohu v aktivizaci těchto svazů sehrál komisař Evropské komise Davignon)

Argumenty stoupenců mezivládního přístupu:1. Klíčová role členů ES – Francie, Německa a Velké Británie a jejich

vnitropolitické situace2. Klíčová úloha nejvyšších představitelů – F. Mitterand, H. Kohl a M.

Thatcher.3. JEA = nejnižší společný jmenovatel – britské stanovisko4. Malé státy ES „prodali“ svůj souhlas za zvýšení strukturálních fondů5. Role podnikatelských elit či institucí nepodstatná (či odpovídající

národním zájmům Francie, Německa a Velké Británie)

Teorie evropské integraceTeorie evropské integrace

Federalismus, neofereralismusZa hlavního představitele evropského federalismu je považován Altiero Spinelli a jeho manifest Ku svobodné a sjednocené Evropě z roku 1941, dnes spíše známý pod názvem Manifest z Ventotene. Jedinou cestou k trvalému míru je podle Spinelliho federální reorganizace Evropy

Funkcionalismus, neofunkcionalismusNeofunkcionalismus se stal prakticky až do 70. let oficiální teorií evropské integrace. Teoretický model rozpracoval především Ernst Haas v práci „The Uniting of Europe. Political, social, and economic forces 1950-1957“ (Stanford 1958) Neofunkcionalismus je určitým hybridem mezi funkcionalismem a transakcionalismem, ale objevují se zde i federalistické prvky.

1. Hlavními aktéry integrace jsou elity (představitelé podnikatelských svazů, odborů, byrokracie, politiků aj., zkoumání postojů a názorů elit je jedním ze základních postupů neofunkcionalistů)2. Sektorové pojetí integrace (integrace začíná v relativně omezeném počtu zvolených sektorů a postupně se rozšiřuje do dalších3. Teorie přelévání (spill-over)= klíčový termín neofunkcionalismu4. Vysoký úřad ESUO = nositel supranacionality a motor integrace

Teorie evropské integraceTeorie evropské integrace

Realismus, neorealismusRealismus, neorealismusTeorie realismu (Hans Morgenthau), jediným aktérem mezinárodně politických vztahů je svrchovaný stát, který se neustále pokouší o zachování či posílení vlastní moci. Obchod, ideologie, mezinárodní právo či mezinárodní organizace jsou podřízeny národním zájmům velmocí. HEGEMONISTICKÁ TEORIE – v mezinárodně politických vztazích je rozhodující moc, Dominance Německa, Francie, případně tandemu obou

Liberálně mezivládní přístupLiberálně mezivládní přístupHlavní liberální alternativou institucionalistickým směrům je liberálně mezivládní přístup (liberal intergovernmentalism) Andrew Moravcsika (The Choice for Europe, 1998). Podobně jako v realismu ani v této teorii nejsou hlavními aktéry evropské instituce, nýbrž členské státy prosazující své národní zájmy. Na rozdíl od realismu nevyplývají v liberálně mezivládní teorii tyto zájmy z rozložení moci v systému, nýbrž z požadavků vnitřní politiky států.3 stupně integrace:

- Utváření preferencí na domácí rovině- Vyjednávání na mezistátní rovině- Utvoření institucí kontrolujících dodržované dohody

Teorie evropské integraceTeorie evropské integrace

John LaughlandZnečištěný pramenNedemokratické počátky evropské ideje(1997, česky2001)

- Eliminace suverenity národních států- Analogie s nacistickými ambicemi

„...v době, kdy je osud světa určován velkými státy, státy o rozloze 11 až 17 milionů kilometrů čtverečních, kdy o osudu světa rozhodují státy se stamiliony obyvatel, nemůže již být řeči o suverenitě malých národních států“.

ADOLF HITLER

Kritické pohledy na EUKritické pohledy na EU

BOOKER, Ch, NORTH, R.Skryté dějiny evropské integraceOd roku 1918 do současnosti(The Great Deception, 2003, česky 2006)

- Národní státy podřídit „nadnárodní“ moci- Vyprázdnění demokracie- organizující „superstát“

Kritické pohledy na EUKritické pohledy na EU

Václav KlausEvropa Václava Klause (2004)Evropská integrace bez iluzí (2011)

- Postdemokracie x návrat politiky, demokracie- „Tandem Sarkozy-Merkelová je dnes nejvýznamnější institucí EU“ - Příliš optimistické chápání ekonomických přínosů teritoriální integrace- Fiskální, přerozdělovací či transferová unie je slepou uličkou

Kritické pohledy na EUKritické pohledy na EU