Znn tohoto textu vychz z dla Krysa tak, jak bylo vydno v nakladatelstv eskoslovensk spisovatel v roce 1958 (DYK, Viktor. Krysa. Vyd. 7., v S 1. Praha : eskoslovensk spisovatel, 1958. 109 s. Edice ilustrovanch novel, sv. 18).

Elektronick verze dla vznikla ve spoluprci Mstsk knihovny v Praze a Centra pomoci zrakov postienm pi obanskm sdruen Integrace (http://www.integraceos.cz). Digitalizoval Jaroslav

Prochzka.

Citan zznam tto e-knihy: DYK, Viktor. Krysa [online]. V MKP 1. vyd. Praha : Mstsk knihovna v Praze, 2011 [aktuln datum citace e-knihy p. cit. rrrr-mm-dd]. Dostupn z WWW: .

Verze 1.0 z 9. 3. 2010.

Vydn (oblka, grafick prava), jeho autorem je Mstsk knihovna v Praze,

podlh licenci Creative Commons Uvete autora-Nevyuvejte dlo komern-Zachovejte licenci 3.0 esko.

Text dla (Viktor Dyk: Krysa), publikovanho Mstskou knihovnou v Praze, nen

vzn autorskmi prvy.

4

I

A vae jmno? Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem h ne nikdo, jsem krysa. Mu, kter takto mluvil, stl se vzpmenou hlavou ped vraty

domu, v nich se do soumraku blala ensk postava. Hledl na ni

svma temnma, ptravma oima. Byl vysok a thl, thlej

jet ve svm pilhavm sametovm kabtci a v zkch nohavicch.

Jeho ruce byly drobn a jemn jako ruce pan. Neml pi sob ani zbran, ani hole, a se zdlo, e pichz z daleka, po cestch, je

vdy jisty nebyly. Svral zato nco dlouhho a ozdobnho, co budilo

zvdavost eny, s kterou hovoil. Byla to pala cizokrajn prce,

jak dosud nevidla. Krysa, zasmla se ena ve dvech. Pichzte vas do

Hammeln. Nen tu krysae; zato krys je tu mnoho. Vysvtlete mi, krysai, odkud se berou krysy? Nebvalo jich dve, jak nm kaj.

Je pravda, konila s smvem, sta lid mn, e svt je stle hor.

Krysa pokril rameny. Odkud jsou, nevm. Jsou vak v kadm z vaich dom. Hlodaj

bez ustn; hlodaj dole ve sklepch, hlodaj tam, kde jich nevidme.

Stanou se vak dotrnmi a stoupaj pak ve. Pipravujete hostinu,

svatbu, ktiny, co j vm? Pedstavte si, e se nhle pi hostin zjev krysy s dlouhmi boltci a dlouhmi knry. Tento zjev kaz chu,

chpete pece. Ano, smla se ena ve dvech. Pi svatb Kateiny objevila se

podn krysa. enich byl bled jako stna a Kateina padla do

mdlob. Lid nesnesou nic tak mlo jako to, co jim kaz chu; odhodlaj se pak zavolat krysae.

Pipravujete svatbu nebo ktiny? otzal se krysa nhle, bez

pechodu. ena ve dvech se zasmla hlasit.

5

Jste cizinec, je zejmo, e jste cizinec. Nejsem vdna, krysai. Krysa se uklonil.

To nevad nijak to nevad. Nue, povolaj krysae. Krysa

psk a psk, a vyvede vechnu hav z jejch skr. Jde za nm

jako ommen. Zavede ji do eky, do Rna, Dunaje, Havoly, Vesery. A dm je prost krys.

Krysa opt se uklonil a jeho hlas zachvl se njakou elegi. ena

mlela, pohrvajc si vtvikou jasmnu. Ale je-li tomu tak, nepomysl nikdo na krysae. Krysa, cizinko,

je mu, kter nezstv, ale jde. Lid vid ho rdi pichzet. Ale odchzeti vid ho mnohem radji.

Opravdu? ekla pouze. Znlo to jako povzbuzen a snad to ani

povzbuzen nebylo. Ale krysa chpal to tak. Bled jeho tve se

zbarvily; byla by to mohla pozorovat, nebti temna. Ctm to, cizinko. Lid nemiluj krysae; boj se ho pouze. Dve zasmlo se opt. A m to, e jdou krysy tak slep za vmi, krysai? Krysa ukzal na palu, kter oivla tmto pohybem. Je to zvltn nstroj, ekl. Pohldla zvdav na mluvho i na palu. Dotkla se j lehce. Pala, ekla pak pohrdav. Pkn pala. Ale nic vce ne

pala. Krysy maj dobr sluch a m pala dobr zvuk. Oi krysaovy zaplly podivnm ohnm. Dve ve dvech man

ucouvlo. Vtvika jasmnu v jej ruce se chvla. Mm zvltn nadn vyhnt krysy, pokraoval krysa.

Pskm obas na ni velmi smutn psn, psn vech kraj, ktermi

jsem proel. A j proel mnoha zemmi; slunnmi i ponurmi, plnmi a horami. M pala zn tak tie. Krysy sly a jdou. Nen

takovho krysae mimo mne. Povm vm nco, cizinko, kter se umte tak zvoniv smt. Nikdy jsem nepskal plnm dechem; byl to

vdy tlumen zvuk. Kdybych pskal pln, ne pouze krysy ly by za mnou.

Krysa domluvil. Oi uhasly a svsil bezdn ruce s palou.

6

Nemm odvahy, dodal po chvilce. Stalo by se nco krutho. Dve stlo zamlkl a nespoutlo o s paly a krysae. Kdy

krysa mlel, ekla zcela tie: Lbte se mi, krysai. Neli piel soumrak, vidla jsem ve vaich

ernch vlasech stbrn nitky. Neli jste promluvil, pozorovala jsem

na vaem ele vrsky. Ale pesto se mi lbte. Milovalo vs jist

mnoho en. Snad, odvtil krysa. Nepamatuji se. Slova krysaova mla podivn a jmav pzvuk. Dve zvnlo.

Naklonilo se ke krysai tak, e ctil tm hork jeho dech. Lbte se mi, krysai, dla. Ale na vaem mst zapskala bych

na palu pln v silou Vte, co by to znamenalo? otzal se krysa temnm hlasem. J

to nevm. Vm pouze, e mne asem pojm zkost. Hledm na svou palu jako na nco, co mnoh zahubilo a co jet mnoh zahub. A

pak se usmji. Nen to nic ne prv pkn pala, sama jste to

ekla. A j nejsem vce ne krysa, kter m odvdt nezvan hosty. Krysa, kter jako Ahasver jde z msta do msta, z jihu na sever, ze zpadu na vchod. A jako Ahasver nemm stn. Pobyl jsem zde pli dlouho, cizinko.

Ne, pravila. A pak eptala tie: kejte mi Agnes. Agnes , ekl. Mluvil mkce a hudebn. V jeho stech ve

nabvalo kouzla. Hledla na nho napjat. Odejdete zhy z Hammeln? Nevm, ekl. Nen to v m vli. A Odpovdl pohledem. Usmla se svm a istm smchem mld a radosti. Znlo to

jako zvony vzken. Myslm, e tu mte co initi; je tu mnoho krys. A vnji dodala: Zstate, krysai.

7

Neodpovdal. Zraky jejich se utkaly. Hledla neklidn a tzav

do planoucho krysaova zraku. Vtvika jasmnu chvla se v jej ruce.

Mm milence, ekla. Krysa vzal ji za ruku. Nechci ho vidti. Nechci o nm slyeti. Vm, e je na svt

mnoho erednch vc. Co je mi po tom, nepijdou-li mi do cesty. Nechci ho vidti. Ale kdybych ho vidl

Hlas krysav zesmutnl a ztemnl. Znlo to vn a varovn

jako hrana. Ne, vydechla. Ale nebylo jisto, co znamenalo toto ne. Ocitli se

na prudkm spdu, kde nein se kroky, kde zbv pouze let.

Podrel jej ruku ve sv a nechala mu ji. Stiskl. Stiskl ji prudce a

vniv, e by byla vykikla bolest. Opakovala pesto stisknut. Tato bolest ji omamovala.

Agnes ekl. Znlo to jako otzka a jako prosba. Pohldla na nho a usmla se. Ano, ekla. A bylo zejmo, co znamenalo toto ano. Bylo zcela

nah, bez ostychu a bez vhrad. A dve ve dvech podalo krysai sntku jasmnu.

II

Byl to kout v dobrm hansovnm mst Hammeln, kout tich a oputn, skoro jako by msta nebylo. Tk vozy nehrely tudy s

nklady zbo; nehluely tu trhy a nejezdili zde jezdci v bohat zbroji. Ani proces tudy nechodila. Pouze hlas zvonu znl sem z

chrmu svat Trojice v Hammeln, hlas vn a zdumiv, ale z tch hlas, kterm, ponvad jsme je asto slyeli, zapomnme

naslouchati. Aspo Agnes, otevela-li sv oknko, slyela spe jin hlasy.

Byla pod jejmi okny zahrada v kvtu, kde zpvali j ptci, kde

ve bzuelo ivotem a smvy na jej pozdrav. V zahrad bylo tolik

8

vn, z nich kterkoli dovedla opojovat. A Agnes se zdlo, e je kvtem mezi kvty a vn mezi vnmi.

Byl tu tak dm s prejzovou stechou, star a skryt zelen

katan. Ale tento dm dovedl tak nhle zjasnt a otevti se v

slunci. Matka krsn Agnes, ena znaven spe neli lety smutnmi

pbhy, na kter vzpomnala s hrzou a steskem, chvla se

zimomiv a plouila se domem jako stn. Slunce a svtlo ji lekalo;

prchala ped nm jako non ptk. Ale Agnes nezdlo se nic lekat, hledla s dvivm smvem do

ptch dn. A krysa stle pobval v Hammeln. Vyhnl krysy. Byla to udlost pro Hammeln. Dti a sta provzeli ho na jeho

cestch. Dti a sta divili se krysm, kter ly za nm slep do

zhuby, fascinovny jeho palou, sotva vce slyitelnou pro dobr

a poestn obany msta neli vzdlen bzuen hmyzu. A vlny eky pijaly krysy a pohltily je. Vlny eky je pijaly a

nesly do moe, do vzdlenho moe; nikdy u neporu dobr chuti ctihodnch kupc hansovnho msta.

Krysa vyhnl krysy; ale krom toho byl jin dvod jeho pobytu

v Hammeln.

III

Sepp Jrgen, ryb, bydlil na behu Vesery tam, kde se sbhala s Havolou. Ml mal a chud domek. Vedl ivot uboh a nuzn.

Lid vech cech v Hammeln posmvali se uboku. Chpal tak pli tko. Byl to dobr, ale tkopdn hoch. kali, e se usmv

a ple a ptho dne. A mli pravdu. Co se te ryb, nebylo teba mylenek. Bylo teba rozhodit st a

ekat. ekat Sepp Jrgen uml jako mlokdo. ekal trpliv a odevzdan; doekal se vak mlokdy eho. kaj, e se tak dje tm, kdo odevzdan a trpliv ekaj.

9

Ale Sepp Jrgen neztrcel trplivosti. Chpal, e den se mus podobat dnu a noc noci. Chpal, e se rod nkte k tst a jin ke

strastem. Chpal, e jsou pni v ndhernch koich a krsnch

etzch na radnici, kte porouej, a e je chudina v temnch,

vlhkch doupatech, kter nutno poslouchat. To ve chpal,

ponvad vidl to po cel svj ivot. Vdl tak, e je nutno vyhnout se s cesty, jedou-li po sk

silnici opil lancknechti. To vechno vdl, teba byl nechpav

hoch. A vdl poslze, e se mu vichni posmvaj. Druhov rybi,

dvata v Hammeln. Bolelo ho to asem a bylo tko ci, co vce bolelo. Svral asto psti a tak srdce mu to mnohdy svralo. Na netst, dk neblahmu uren Seppa Jrgena, a pt den. A tak odchzeli klidn mui, kdy ho ureli, a eny, kter by byl mohl

milovat, mizely v dli. Bylo to uren rybovo. A neuniknete

uren. A pece Sepp Jrgen byl statn hoch, silnch sval, pevnch

pst. Statn a ne okliv hoch, hoch dobrho srdce a dobrch, ponkud zalekanch o.

Ve, co ml, byl drozd v kleci, kterho zkostliv oetoval.

Dovedl to, ponvad to ve bylo jednoduch a prost, den co den

stejn a den co den krsn, jak se aspo Jrgenovi zdlo. Drozd v kleci se mu neposmval ani ho neranil. A bylo-li rybi kruno a tko, dovedl utiit ponkud jeho poetil srdce. Ryb Jrgen naslouchal zpvu konejivmu a jasnmu. Zapomnal na patn lov,

na svoji nouzi, na urky vech v Hammeln a na krsn dvky, kter mli jin a nikdy on. Usmval se, ukolbn zpvem; a ve se na ubohho usmvalo. eny pichzely a lbaly ho.

Ptk zpval. A Sepp Jrgen il, nieho dle neekaje.

IV

Milenec jmenoval se Kristin. kali mu dlouh Kristin.

10

Ml plav vlasy a modr oi. Ml vechno, co me mti oban v

Hammeln: poestn rodie a zachoval jmno a ctu k radnici a kostelu. Byl zamstnn v obchod svho strce v podloub nmst v

Hammeln. Byl to soukenn obchod, znm iroko daleko. A jeto strc Kristinv byl bezdtek, kojil se Kristin nadj, e se stane

ddicem. Chyba byla ta, e strc Ondej, teba nemlad, neustval ve svch zletech kupce, kter me platiti, zletech pohorujcch

msto tak ctihodn. Dlouh Kristin inil, co mohl. Odvdl pokuen od strcovy cesty. Dohodil mu pannu Gertrudu, letilou a

prostou svdnosti, za hospodyni. Strc Ondej ml tak mlo asu pro sv lsky. A tak kolsal Kristin mezi zkost a nadj. Krom

toho miloval Agnes. Vypravoval j o svch starostech a bezesnch nocch, kdy

mylenka na svdnice tlaila ho jako mra: vypravoval j o zletech

strcovch s pohorenm, kterho je schopen mu poestn a

ohroen ddic. Agnes naslouchala. P jej bylo, aby Kristin nevdl o krysai a krysa neuzel

Kristina. Kristin, pravda, mluvil obas o krysai: o jeho zsluhch, jako o

tom, e emeslo krysae, teba uiten, nezd se mu dost

ctihodnm a rozafnm. Agnes naslouchala a souhlasila; Kristinovi se aspo zdlo toto

mlen souhlasem. Krysa byl stle jet v Hammeln. A dlouh Kristin stle kolsal mezi zkost a nadj.

V

Nad krsnm hansovnm mstem Hammeln, pchou vech obyvatel, t se vrch Koppel, kter jest jejich nemen pchou.

V nedli opoutj man brny msta a svten vyoeni

stoupaj na Koppel. Stoupn je prudk a pot ine se z jejich el; ale

jak krsn pohled odtud na cel msto a na cel kraj!

11

Stoupati nutno sosnovm lesem, ztemnlm ponkud, a ani by

oban Hammeln chpali, smutnm. Ale nejsmutnj les pozbude smutnho svho rzu, napln-li ho vesel a rozvn hovory kupc hansovnho msta, ctihodnch jejich manelek a dvek a jinoch hammelnskch.

Nad touto sfrou, vrcholnou pro vtinu, poskytuje vrch Koppel

jin monosti. Vyjdete nhle z lesa. Jdete roztrouenmi balvany,

zbloudilmi sem ped staletmi. Ve je zde nah, prost a velik. Usate se a pohlete dol na msto. Vyhvejte se na slunci a

uvejte nedlnho klidu. Nebo, kdybyste kreli dle, dojdete k propasti.

Propast zeje, chladn a hlubok. Nedohldnete do n. A hodte-li tam kmen, pad tak dlouho. Vrch Koppel m sv tajemstv; propast nen pr pouze propast, ale je cestou. Tak kaj nkte smlejho ducha, odvaujc se a k okraji a zkoumajc hdanku Koppelu.

Nikdo vak nev. kaj pouze, e cesta odtud vede pod zem daleko. Daleko,

daleko pes hory a eky. Do Sedmihradska a. Ale kaj tak,

nevdouce, od koho to slyeli. Jisto, e nikdo dosud, pokud znmo, nedokonil odvn tto cesty, jisto, e nikdo dosud nedospl tudy

do zem sedmihradsk. Kterhosi dne stanul krysa nad touto propast. Proel sosnovm lesem a holm vrchem, kde se hli hadi v

polednm slunci. Krysae to pudilo dl a dle. Stl a na okraji, mnohem dle, ne se odvil kdo z rodk

Hammeln. Stl a na okraji a zdlo se, e mluv s propast, milenkou sebevrah.

Jisto je, e propast lkala krysae; stl nad n zamylen a sm.

Obanm v Hammeln nelbil by se vraz jeho o; nebyla tu pouze propast, ale byly tu dv propasti.

12

VI

Onoho dne leel Sepp Jrgen na palouku pobl sv chaty, hlavu maje openu o kupu sena. Seno vonlo a Jrgen usnul maltnm a tkm spnkem.

Stalo se tehdy, e na Jrgenv palouk zabloudila dv dvata z

Hammeln. Byla to Lora, dcera ezbe Wolframa, a Ktchen, dcera pekae Grilla. Ob mly plav vlas a zvdav oi a ob byly opil mldm. Pichzely rozesmt svou krsou a zkrsnl svm

smchem. Spc ryb vzbudil jejich zvdavost. Piplily se k

spcmu po pikch a dvaly se do jeho tve Spc neuslyel krok. Jeho prsa zdvihala se a klesala v

pravidelnm rytmu; jeho koile byla rozhalena; bylo vidti jeho

zarostl a mohutn klenut prsa. Lora Wolframov pisedla k spcmu. Sklonila se svm mladm a

prunm tlem nad nm, zatajujc dech, aby ho neprobudila. Ale

opatrnost tato byla zbyten. Sepp Jrgen se neprobudil. Tak Ktchen nabyla odvahy. Dotkla se mkkou svou rukou lehce kueravch vlas spcho. Zachvl se lehce, jakoby pod dotekem

neho chladnho a oklivho. A pece ruce Ktchen nebyly ani chladn, ani okliv. Vichni v Hammeln znali naopak krsn jej ruce.

Ale Sepp Jrgen pes toto zachvn se neprobudil. Oi dvat hoely zvltnm ohnm. Tento mu, tak blzk a tak

lhostejn, drdil v spnku zjem, kterho nikdy neprobudil bdc.

Zdlo se, e ve malichern, smn a titrn, co se pojilo k jeho jmnu, bezvdomm spovm se trat; zbyl tu mu, odpovajc v kup sena.

Kdyby to nebyl Jrgen, pravila Ktchen, krc rameny. A Lora, dcera ezbe Wolframa, opakovala: Kdyby to nebyl

Jrgen. Sedly chvli nad spcm, roztouen a snad nn, drdny

neuritmi sny o rozkoi a lsce. Vlna opojen zaplavila mlad jejich tla. Cosi je pudilo do nrue silnho a svalnatho hocha.

13

A seno vonlo a poseen kvty v nm. Kdyby to nebyl Jrgen, opakovala Ktchen trochu ltostiv,

bylo by mono ho milovat. Nen okliv. A jiste mlokdo by se

mu mohl silou rovnat. Pravili mi, e s Jrgenem nejsou erty. Ptho dne, mnila Lora. in ve o den pozdji. Oen-li

se kdy, tedy jist si na svou nevstu vzpomene a ptho dne.

Chudek, bude mt smutnou svatebn noc! Slova Loina, konc duenm smchem, probudila spe. Prv

okamik hledl naprosto nejist, neuvdomiv si msta ani asu. Zral na rozeht tve dvat podivnm, uaslm pohledem. To bylo

pli mnoho pro bujn rozmar dvek z Hammeln. Vypukly v nehorzn smch, smch daleko slyiteln, v zdrav, smysln a

pekypujc smch, smch eny, kter by rda heila. Nechpav a nm hledl ryb na smky. Pak povstval

pomalu a jet vecek zahledn na Ktchen a Loru. Ale to pesahovalo mru. Ktchen a Lora vzpomnly si nhle, e nebylo by radno dti se spatiti v spolenosti Seppa Jrgena, jeho smnost

vynikla tak nhle u bdcho. Zmizely, dve ne Jrgen se mohl vzpamatovati. Ale jet z dlky bylo mono slyet jejich neukrotiteln smch.

Sepp Jrgen stl a nechpal; bylo tomu vdycky tak.

VII

Noc byla vlah a msn. Nmst v Hammeln bylo pust. Ponocn minul starou, pamtihodnou kanu, pchu

Hammelnskch, kanu s Neptunem a tritony. Zmizel nkde v podloub. Pak bylo ticho.

Pouze u vrat domu ezbe Wolframa (tak poestn mistr

pekask Grill v nm ml svj krmek!) choulilo se cosi jako lovk,

ale zhroucen njak a nelidsk. Mlo to oi, oh, jak zniv oi,

upen na jedin bod! Kdy ponocn pskal opodl plnoc, mihl se pod podloubm

soukenk Ondej, bera se nkam k enkm sdlcm u Svatho ducha.

14

Jeho kroky peruily non ticho; ale to, co bylo zhrouceno,

neohldlo se ani. Pak tu el ponocn; oekvn jaksi zbystilo jeho kroky. Ale ne

jet doel k zhroucenmu, ochabla jeho pozornost a zjem. Pokril rameny a bral se dle. Nebylo spropitnho, nebylo nieho. Byl to

pouze Sepp Jrgen. Nemluvil. Hledl na vrata, jako by byla v jeho pohledu moc je

otevti. Ale vrata byla dobe zamena. ezb Wolfram a peka

Grill zajist spali; mon, e tak Ktchen a Lora. Rozhodn byla okna zavena a nebylo chuti je otevti.

Seppa Jrgena nenapadl ostatn dtinsk pokus vzbuditi pozornost. Zajist, e zde byly drobn kamnky, vhodn k

upozornn. Ale je marno a celkem zbyteno upozorovati enu, kter neek. Sepp Jrgen, teba nemoudr, to chpal.

Sepp Jrgen sebou nehbal; neznamenalo to, e by ekal. Tu se mihl za jeho zdy stn, dlouh a ironick stn, vren krysaem.

Krysa bloudil ulicemi; krysa mval neklidn noci. Krysa sklonil se nad Septem Jrgenem, mumlajcm tich, a

pece vniv slova: Smjete se, ano Smjete se Seppu Jrgenovi. Znm vs: Jsi

Lora, dcera ezbe Wolframa. Jsi Ktchen, dcera pekae Grilla. Jste

krsn...a krsnj, smjete-li se. Je zbyteno kat vm to, ponvad o tom pli dobe vte. Aleje nco, eho nevte a co Sepp Jrgen vm pov. Smjete se, ale nen radno smti se mui, teba by to byl pouze Jrgen. Je pravda, e chpu pomalu, je pravda, e km teprve dnes, co jsem ml vera ci. A vy jste odely, ani bych vm odhalil

svou bolest. Neposlouchte, kdy mluvm; propsl jsem svj as, jako vdycky. Mnoho lid se mi u proto smlo; ale nen smchu, jen by tolik drdil jako smch eny! Oh, jak jste se smly! Krev mi

stoup do hlavy a moje pst se bezdn svr. Jsem ryb, ano ale mm psti takov psti mm, e by mohly krsn hrdlo zakrtit bl, krsn hrdlo, jak u vs tum.

Pro jste pily na mj palouk? Nevolal jsem vs. Nehledal jsem

vs. Neekal. Pily jste a sklonily se nad mou tv. Snil jsem; ml

15

jsem krsn a rov sny, sny, jak mvm, kdy mi zpv drozd.

Ale musm vm ci, e nen u drozda. Zakrtil jsem nejprve drozda. Bylo to ve, co jsem ml. Nezazpv u. Nepot. V m chat bude ticho a mrtvo. Zkusil jsem slu svch rukou. Je tak krsn

rdousiti. Procitl jsem ze sna. Jak ezav to byl smch! Jako by se smlo tisc bl.

A byly to pouze dv eny. Nen radno smt se mui, teba to byl Jrgen. Nyn je noc a vy

spte; ale co kdyby pilo rno a Jrgen nepohnul se z msta? A kdo vm prav, e ten proklet smch pestane mi znti v uch? Nepestane-li, bda, Loro, bda, Ktchen!

Mj drozd je mrtev; ve je mrtvo, co jsem ml. Slym jen smch ezav, pekeln smch

Krysa shl mkce na rameno rybovo. Vsta, Jrgene. Ryb hledl tup a nechpav; co mu chtl krysa? Vsta, Jrgene, pokraoval krysa. Proel jsem mnoho kraj a

vidl jsem mnoho mst. Pravm ti proto, abys vstal. Nen dobe kleeti.

Ryb hledl tup a nechpal; vraz jeho tve se nezmnil. Tv Ktchen a tv Lora t neusly. Sp. Kdyby t uslyely, tm

he, Seppe Jrgene; mu, kter kle, nen u docela muem. Ale Sepp Jrgen neslyel, hledl kamsi do oken nebo do przdna. Chce-li, Jrgene, eknu ti cel tajemstv; pro dva lidi je jen

urit mra lsky: ohranien a nezmniteln. Nemiluj pespli,

chce-li bti milovn; vyerp sm vechnu lsku, urenou pro dva. Pemra lsky, kterou dv, ni monost lsky, kterou bys ml

brti; to ti rad krysa, kter mnoho vidl. Bu, jak chce; nedopus

pouze, aby t ena mla, msto co bys ml mti enu ty. Bu, jak

chce; ani zl nemus bti. Je to zbyten hrub, rybi. Ale jsi-li dobr, hle se skrti. Vsta, Jrgene!

Ale ryb sebou nepohnul. Na vi chrmu svat Trojice odbjely hodiny.

16

Krysa mvl rukou. Litoval, ale nedovedl pomoci zhroucen

masce u nedoslchavch vrat domu ezbe Wolframa. Sbohem, Jrgene. Nen ti pomoci, ekl poslze. Nebude

asten; ostatn, co je na tom? tst nen vrchol. Snad jsi zrozen pro nco lepho, nejsi-li zrozen pro tst.

A krysa odchzel. Nezdlo se, e by si byl ryb viml jeho odchodu. Chpal

vechno pli pozd. Mumlal cosi jednotvrnho a smutnho do nonho ticha. vatlal slova lsky a nenvisti, vatlal sliby a hrozby. Ale ve znlo marn do noci.

Krysa zamil zatm do tich uliky, k domku, kde bydlila

Agnes. Zaklepal na okno. Okno se otevelo a tak dvee.

VIII

V nedli, po slavn mi, bylo ivo a runo v hospod U

znivho lovka. Hospoda U znivho lovka byla nejslavnj a nejoblbenj

z toho, co mlo hansovn msto Hammeln. Nikde jste iroko daleko nepopili lepho vna; a kuchaka krmy, ern Lza, mohla se s kteroukoli miti. Ani hlavy obce nepohrdaly vstupem do klenut

sn hostinsk; mly svj stl peliv chrnn ped vetelci. Ony

okouely prvn nov dol sudy; ony pronely zvan a rozhodn

slovo ve vcech kuchyn a veejnho mnn. V hostinci U znivho lovka uzavraly se obchody,

ponvad opatrn a rozafn oban Hammeln teprve zde se rozehvali; uzavraly se zde satky, ponvad opatrn a rozafn

oban msta Hammeln teprve zde poali pomlet na nco, co by se podobalo lsce asi tak, jako se vrabec podob orlu. Jestlie obana

msta Hammeln stihl smutek, el popti ke Konrdu Rgerovi (tak se jmenoval zavalit krm, dobr lovek, kter nepohrdal

poklady vlastnho sklepa!). Pihodilo-li se vak nco radostnho, bylo tak popti u Konrda Rgera. Nikdo nedovedl tak bujae sdlet

17

radost; oslavovaly se ktiny, a zdlo se, e kest kon se v dom Rgerov; oslavovaly se jmeniny, a podobalo se, e oslavuje Rger sm.

Bylo-li teba popjet tie, nedovedl to nikdo tak jak Rger. Bylo-li nutno vypravovati phody, znal hostinsk nejrozmarnj a

nejdovdivj. Krm jest nm jako zpovdnkem. Rger ml v ct zpovdn tajemstv. Ale ped nm nebylo rouky ani zhad.

Prohlel sv spoluobany veselma a soucitnma oima. Byl to skromn mu, kter, kdyby chtl, mnoho by mohl. Ale

Konrd Rger nechtl ne blaho krmy U znivho lovka. Mluvilo se tak o pletkch s ernou Lzou, ale kdy ml by krm as heiti? Svj den a svou noc, svj smv i sv slzy daroval

hostm svoj krmy. Jsou krmy, kde dochz k hdkm a k rvakm. Host Rgerovi

mlokdy se pohdali, ale neporvali se nikdy. S krmy mla nco konejivho a uklidujcho; lid pili sem rozohnni svmi spory. Za chvli jako by je promnila tato s: po sporu ani potuchy. Ne

proto snad, e by se dohodli, ne proto, e by se usmili. Ztra, a

snad u dnes, a vyjdou na sv vzduch, poznaj, e nejsou ani o

krok ble; ale zatm, zatm, jak vechno nabylo zde barev rovch! Byli v Hammeln lid, kte s ostychem i bez ostychu doznvali,

e nikdy nevystoupili na horu Koppel. Ale takovho lovka v

mst nebylo, aby nepobyl U znivho lovka. Byli v Hammeln lid, kte s ostychem i bez ostychu doznvali,

e nepoznaj konela, ba dokonce hlavu obce, purkmistra Drricka. Ale Konrda Rgera znal kad.

On nedle sedli u stolu konelskho dva ctihodn a rozafn

soused. Prv, Gottlieb Frosch, byl truhl znamenit povsti, kter byl

schopen vyhovti komukoli v mst, a ne pouze v mst Hammeln. est dlnk pracovalo v jeho dln; a tak Gottlieb Frosch, teba

konel, dovedl ruku piloiti, bylo-li teba. A prce Froschova znamenala nco: byl to mohutn mu, skoro obr, o jeho sle ledacos

se vypravovalo.

18

Soused Froschv byl Bonifc Strumm. Byl men a tlej. Svho

cechu byl krej. Tak Strumma znali iroko daleko. Vypravovalo se,

e sem jezd a z Hannoveru bohat man, aby se svili

zkuenmu oku a zkuen ruce Strummov. Vypravovalo se, e v

dln Strummov pracuj tovaryi, kte pepluli moe a kte vidli

Rn a Dunaj. Takov byla pitalivost krejho Strumma, jeho umn dostihnouti bylo nesplnnm snem sta a sta roztouench

bloud. Bylo tud pochopitelno, e osobm tak ctihodnm vnoval

Rger pozornost vestrannou. Snail se vysti z jejich o pn sebeskrytj; zkostliv dbal, aby mrek nespokojenosti, ponajc

zatemovati obzor krmy U znivho lovka, rozplynul se co nejrychleji. Rger se zmnohonsoboval. A pece, bylo-li teba, dovedl zmizeti vas. Opodl stolu konelskho sedl krysa.

Sedl sm. Oban msta Hammeln nebyli si jisti, jak se chovati ke krysai.

Bylo jednak jisto, e vykonal mstu platn sluby. Bylo jisto, e jeho pala mla podivuhodnou moc. Naproti tomu zstvalo nco

neobjasnnho a podezen vyvolvajcho. Tak napklad nebylo

jisto, kdo je krysa, ctihodn-li jeho ptelstvo a sprvn-li smr jeho cesty. Bylo tak nejasno, jak je pramen jeho moci nad nm tak drzm a tak erednm, jako jsou krysy. Bylo nejasno, poehnal-li knz krysaov pale; a kdyby poehnal, jak to byl knz.

Zde bylo pli mnoho nejasnho. Oban v Hammeln milovali vci jasn; a proto sedl krysa sm u svho stolu.

Krysa mohl to ve pozorovat; zdlo se vak, e si nevm svho

okol. Popjel tie. A pece sem nepiel bez dvodu. A takov byl dvod. Pi potku svho pobytu v mst Hammeln navtvil krysa

radnici. Ukzal svou palu a nabdl se, e vyvede vechny krysy z msta. Krysy byly tehd tak nestydat, e ani radnice neuetily; ba krysa, erednost ne nepodobn kryse pi svatb poestn panny

Kateiny se objeviv, poruila kdysi dstojnost slavn a pedleit

19

schze konel msta Hammeln. Byl to in, kter volal o pomstu; a obec, snad trochu bez rozmyslu, nezjistivi podrobnost, smluvila s

krysaem odmnu, kter nyn, kdy krysy zmizely, zdla se

ponkud pemrtnou. Bylo to sto rnskch, suma pro obec citeln a nepomrn k mal nmaze krysaov. Onoho dne umnil si krysa,

e pipomene konelm jejich slovo. Jeto pak nebylo nezvyklo U

znivho lovka jednat o vcech obchodnch, nebylo by to snad pli nepimen. Nutno vak vzti v vahu, e zde belo tak o

vc obecn, tud mimodnch zetel vyadujc. A lze-li upomenouti Petra i Pavla, nelze tak snadno upomnati konela.

Ale krysa, snad e vnem rozohnn, neuvaoval mnoho o vci.

Povstal a zamil ke konelskmu stolu. Jsem krysa, pravil a uklonil se ped Froschem a Strummem. Frosch a Strumm uasli ponkud nad odvlivost krysaovou;

ale nen dstojno hlav obce, aby dvaly najevo as. A tak spokojili

se nm, co mohlo bt kvnutm, ale docela zejmm kvnutm

nebylo, teba oban v Hammeln jasn vci milovali. Jsem krysa, pokraoval odvlivec, a vykonal jsem smluven

dlo. Krysy odpluly dvno k moi; ale svch rnskch jsem dosud

nedostal. V krm U znivho lovka nastalo napjat ticho. Ppad byl

pozoruhodn; tak se dosud nikdo neopovil promluviti s Froschem ani se Strummem. Kad zatajil dech, nedokav pt chvle.

Ale Frosch a Strumm nebyli lid, kter by bylo tak lehko zmsti.

Pehleli dokonce nepimenost takovchto pipomnek v sni tak

veejn; Frosch pokril rameny a hbit Strumm odvtil krysai

vn a dstojn vvody, kter den pedtm pednesl v rad msta

Hammeln uen a moudr mu, prv a zvyklost znal. Pedevm smlouva, o kter mluvte, nen hotov a platn,

ponvad jedna ze stran smlouvajcch se, toti msto Hammeln, ovem e byla jist a prvoplatn oznaena; naproti tomu strana, kter by se mlo plniti (zde se krej Strumm ponkud zarazil, nejsa

si jist; ale povzbudiv se lokem vna, pokraoval), pesn a prvoplatn uvedena nen, ba v mst Hammeln a okol pln je

20

neznma. Jeto tud nen jasn prokzno, jste-li osobou, kter by se mlo plniti, nezbv ne odroiti plnn a do t chvle, kdy

totonost vae s muem, s kterm smlouva uinna, jasn a

prvoplatn se proke. Ale tak, kdyby se prokzala, nelze smlouvu povaovat dle mstnch zvyklost a obyej za hotovou,

jeto neproneseno pi n ren dle mstnch zvyklost a obyej v

Hammeln nutn: K tomu mi dopomhej bh. e je obvykl a nutn toto ren, o tom me msto Hammeln mnoho svdk vsti.

Krej Strumm napil se optn a oddechl si zhluboka. Nepohyboval se pli voln na tto pd. Gottlieb Frosch uznal chvli za vhodnou k zprostedkovn.

Pesto, pravil rozvn, kdybyste prokzal svou totonost,

jsem toho nzoru, e psluela by vm mzda. A j jsem ochoten,

kdybyste njak rozumn snil sv poadavky, spravedliv nroky

vae v rad podporovati. Ale uvte, e nen tak nesnadn vyhnti

krysy. Nesm se to peceovati. Zapskte a jdou. Kdeto ne vyrobm j loe, na kterm mete spti, jak to nmaha, prce. A pece m dlna je cel ivot: robm loe, kolbku a rakev. Je to cel

svt, krysai. Bonifc Strumm nechtl vak popustiti Froschovi docela slovo. aty dlaj lovka, rozhodl. Bez nich je podoben pouhmu

zveti a trop vci zvec. Kdyby at nebylo, jak rozeznati knze a

jak konela? Kdyby at nemla, jak rozeznat poestnou dvku od nepoestn? Oblkne-li kdo at, stane se teprve lovkem; oblkne-li pak at vyroben Bonifcem Strummem, stane se takka obanem

ctihodnho hansovnho msta Hammeln. A je nco nad to, krysai? Host znivho lovka podivovali se trplivosti konel, kte

tak mrnmi a rozvnmi slovy odbyli nevhodn na tomto mst

projev krysav. Ale krysa byl dalek toho, uznati tuto umrnnost. Jeho tve zrudly a on vstal, mvaje prudce pravic

Jsem krysa, rozkikl se prudce, a se zdlo ptomnm, e se

okna venku zachvla. Jsem krysa a vy poznte, e jm jsem. Nen

takovho krysae a nevm, bude-li ho kdy. Vykonal jsem svj zvazek; vy vak ne. Mjte se na pozoru.

21

Bylo hostm znovu se podivovat rozvnosti konel; ani tento

projev nepivedl je z mry. Gottlieb Frosch pravil tichm a

konejivm hlasem, take host smyslu slov nechpali: Nepochybuji, e se vm poda vc dokzati. Nabdl jsem vm

svou pomoc. A kdybyste mzdu svou pijal ve vrobcch m dlny najdete tam ve, eho zapoteb k ivotu i k smrti! , dalo by se mluvit o vci.

To jest, mnil Bonifc Strumm, bylo by nco na vaich

poadavcch, kdybyste pijal polovinu mzdy ve vrobcch dlny m.

V celm Nmecku znaj Bonifce Strumma. Je pouze na vs, abyste si pomohl k prvu.

Ale po tchto slovech, mluvench pli tie, aby mohli

posluchai chpati, krysa vybuchl jet prudeji. Nedbaje povinn

vnosti ke konelm, udeil pst o stl, a sletla sklenka a rozlilo se zbyl vno.

kte, e chybla slova K tomu mi dopomhej Bh. Nebylo teba pomoci bo; pomohu si sm.

A s tmito rouhavmi slovy krysa odeel.

IX

Krysa pechzel neklidn sn. S rozenmi zornicemi hledla na nho Agnes. Jej oi

nedovedly se odlouit od jeho krok. Byl ve svm hnvu krsn.

Jeho oi planuly znepokojujcm ohnm a vechny jeho pohyby

zkrsnly. Agnes se zdlo, jako by vyrstal; schoulila se bezdky vce ve svm koutku u okna. Nebylo vak kupodivu v tto bzni nic

dsivho: opojovala spe. Vyrstej, krysai; krsn Agnes ek. Krysa pechzel neklidn sn. Nzk klenut nedostaovalo jeho napt; cel svty by mu

nestaily. Nereptal, nehrozil; ale jeho mlen bylo hrozivj repotu a hrozeb. Bonifc Strumm a Gottlieb Frosch, tebae ven konel msta, neopakovali by tomuto mlcmu mui svch nabdek.

22

Krysa negestikuloval, jeho kroky nebyly hlunj a draznj;

odkud ten znepokojujc dojem nmho pechzen? Dlouho choulila se tak Agnes, neodvaujc se slova ni pohybu.

Bla se neznm moci krysaovy, kter dobe nechpala, ale kter

podlhala chvlemi. Bla se a milovala svou bze. Milovala tak

krysae. Milovala tak dlouhho Kristina? Snad ho milovala vera. Snad

ho bude milovati ztra. Ale nyn ho nebylo v tto sni. Ani v je jm srdci ho nebylo.

Nikdo nedovedl tak milovat jako Agnes a nikdo nedovedl tak zapomnat. Po noci lsky probouzela se rno s dtskma a

nevinnma oima. A kdyby se kdo ptal, ekla by mu pesvdiv a

prost, nesklopivi svch jasnch a prhlednch o: Nebylo to

nic. T chvle vak se Agnes bla. A t chvle Agnes milovala. Jej

bze byla jej rozko. Nhle, s bezdnm pohybem, pohybem, ve kterm bylo

konejen matky a lichocen milenky, objala Agnes hrdlo krysaovo.

Krysa se zachvl pi doteku nahch tchto rukou. A toto zachvn poslilo vhajc. Krysai, zaeptala Agnes chlcholiv a prosebn. Ticho bylo porueno; ar a kouzlo zmizelo. Krysa vracel se ze

svho smlho letu na krotkou pdu msta Hammeln. Usmval se v nvratu. Ve, m se zabval ped okamikem, ve,

co trudilo jeho mysl, pipadalo mu malichernm a przdnm. Sevel

ji eleznma rukama. A mluvil, hled do jejch slibujcch o,

roztouen a pekotn: Mohl bych zahubiti Hammeln. Mohl bych zniiti Frosche a

Strumma. Mohl bych uiniti, e by nezstalo iv bytosti v

oputnch mstskch zdech. To vechno mohl bych uiniti. Nechce se mi

Bh dal deset spravedlivch, aby uetil Sodomu a Gomoru.

Chci bti skromnj boha. Sta mi jedin ena.

23

Uetm Hammeln pro tebe, Agnes. Jeho tv dotkala se jej tve, jeho tlo jejho tla. Agnes ctila

opojivou radost. Krysa je jej. Chpala, jak je jej. A jej oi zazily

touto jistotou, lijc se v srdce,jako vn mjovho veera lila se do

oken. Srdce Agnes, ped okamikem prudce buc, uklidnilo se nhle.

Nebylo u v nm bzn. Ped krtkem pipadalo Agnes, jako by krysa chmurn a

znepokojiv vzrstal. Nyn vak vyrstala ona.

X

Ta noc v Hammeln byla prapodivn noc. Podivn sny pepadaly Gottlieba Frosche. Zdlo se mu, e pracuje v sv dln, povstn iroko daleko. Tisc

postel z dobrho deva, krlovsk objednvka. Jak bylo veselo a

runo! Gottlieb Frosch pracoval a dohlel na prci; dnes nutno dokonat dlo, a dlo bude dokonno bu jak bu. Vteiny nelze propsti! Zvltn mzda tovarym, bude-li dlo hotovo vas!

Hohoho, dlo bude vas hotovo! Gottlieb Frosch zn sv lidi. A dlo bylo hotovo Hrdm zrakem rozhldl se konel po dln.

Potal a dopotal se. Usml se sebevdomm smvem. Nhle vak ctil, e nen sm, kter se smje. Proti nmu stl krysa. Frosch poctil cosi nepjemnho, ale

snail se pemoci tento pocit. Zvltn mzda, pravil Wolfgangovi, pednmu z tovary.

Zaslouili jste si ji. A mistr poklepal tovaryovi na rameno. Ale krysa nechtl uhnout. Krysa se usmval. Tak, pipadalo

Froschovi, usmv se bel. bel byl slabou strnkou Gottlieba Frosche. Nemluvil rd o

blu; snad e myslil na nho pli mnoho. Snail se vak zmoci

svoji slabost. Pohledl krysai hrd do tve.

24

Nepovedlo se prv dotvrdit dobrou povst slavnho zvodu

Froschova? Podailo se mu zformulovat ve dvou slovech vecku pchu

chvle. Tisc postel, ekl. Krysa nespoutl z nho pohledu. Krysa usmval se stle. Pcha

Froschova tla pod smvem, kter plil. Ale Frosch nebyl zvykl couvnouti tak snadno.

Tisc postel, opakoval. Krlovsk objednvka. Pouze Frosch ji

dovedl zmoci. Tisc rakv, zasyel krysa. Frosche zamrazilo. Smrteln pot vyvstval na jeho ele. Rozhldl

se. Bylo to opravdu tisc rakv. Frosch procitl. Neusnul u podivn tto noci. Tak Bonifc Strumm t noci neml dobrch sn. Zdlo se mu, e pracuje v svm zvod, proslulm po cel i.

Tisc krsnch ndhernch at, tisc at, za n by se vvodov

nemusili hanbit. Jak runo bylo v zvod Strummov! Do plnoci nutno dohotovit dlo. A dlo hotovo bude; zvod Strummv nikdy jet se neopozdil. Zaplat radji dlnkm zvltn mzdu, aby

povzbudil jejich ilost. Hohoho, poznte dochvilnost Bonifce Strumma. Ud-li lhtu,

dodr ji. A skuten, sotva bila plnoc, rozhldl se konel vtzn po sv

dln. Stal a dopotal se. A vypukl ve vesel, sebou spokojen smch. Ale ani Bonifc Strumm nesml se sm; a nesmli se to tovaryi,

kte dleli zde unaveni a bled mornou prac. Bonifc Strumm stl tv v tv krysai. Poctil nco podobnho

zkosti, ale bylo by smn, aby konel msta Hammeln bl se bludnho krysae.

25

Slbil jsem zvltn mzdu, a dm zvltn mzdu, rozhovoil se Strumm takoka nsilm. Kdo me ci, e bych byl nedostl slovu?

Ale krysa se usmval. Tak, pipadalo Strummovi, usmv se

satan. Bonifc Strumm nevil pespli v boha; nevidl ho v sob ani v

jinch. V satana vil spe: pipadal mu pravdpodobnj. Pesto sebral vechnu svou slu a pozvedl ke krysai zrak. Podailo se mu ci ve dvou slovech vechnu svou hrdost. Tisc odv, pravil. Krysa zral vak na nho posmn a nm. A smv krysav

lmal vechnu Strummov pchu. Naposledy pokusil se konel o

odpor: Tisc odv, opakoval. Ve dodno vas. Krysa vypukl v stran a drtiv smch. Tisc rub, zasyelo to z jeho st. Bezdn se Strumm ohldl. len zkost zila jeho hrdlo. Tisc odv promnilo se v tisc rub. A v stedu rub vidl

bledou lc vlastn, tv Bonifce Strumma; a druh tento Strumm pravil jeho hlasem

slavnostn formuli msta Hammeln: K tomu mi dopomhej bh. Tak Bonifc Strumm neusnul u tto noci.

XI

Tak vak krysa probdl noc. Agnes usnula mezi lskou. Ale nevysvtliteln neklid nedal spti

krysai. Pipadalo mu, e by ho nkdo okradl, kdyby usnul. Ale kdo

me okrsti krysae? Krysa pesto naslouchal, jako by slyel n kroky. Neuslyel nic

ne rytmick dech spc. Ponenhlu dla tma; pichzel prvn svit, asn v kvtnu. Krysa pozdravil tento svit; vracel mu Agnes. Podepraje se o pelest loe, dval se na ni.

26

Spala klidn, jak sp spravedliv; spala klidn a nevinn. Jej tlo,

tl, kehk a ist, leelo tu v jmav bezmocnosti. Krysa zahledl se do oblieje spc, kter mu odhaloval svit. Byl

to skoro obliej dtte. Nco plachho a nnho v nm bylo, jakmile

se jej oi zavely. Jakm tajemstvm dovedla se tato ena petvoovati v pannu?

Krysa, vida tuto spc, zapomnal ve, co bylo. Bylo mono

psahati, e nikdy se j nedotkl. Nezvykl nha, nikdy pedtm nepoctn, zalila tvrd krysaovo

srdce. Zatajil dech a sedl bez hnut, boje se, e spc probud a oloup ji o toto rann kouzlo.

Snila. O em asi snila? O loutce, o dtskch hrch, o motlech,

kte ultaj? A krysae ranila zkost. Nikdy se mu Agnes nezdla tak krsnou; a nikdy nectil, jak

lehko poruitelnou a mizivou je krsa eny. O nco vce, o nco

mn; a veta po kouzlu a po pvabu. Krysa me mnoho. Me vyvsti krysy a me vylidniti msta. Neme vak zadreti as.

Agnes spala; na okamik zatouil krysa probuditi ji polibky, aby

se zbavil svho neklidu. Ale zalekl se vlastn mylenky; olupoval by

o nco spc. Podivn byla tato noc; podivn bylo rno. Krysa naklnl se nad kehkm tlem t, kter se neodvaoval

dotknouti v rannm svitu. Neklid rostl v tulckm jeho srdci. Kdo pijde, aby ho oloupil? Kdy a kudy pijde?

Krysa proel mnoha msty a mnoha zemmi. Proel jimi poutaje, ale nespoutn.

Teprve dnen noci poctil nco jakoby pouta. Opustil msta a opustil zem, a touha ho nikdy neroztesknila; nehledl nikdy zpt,

ale kupedu. Bylo mu nhle jasno, e neopust takto Hammeln. Mylenka, e by mohl se dti pipoutat, zdla se mu smnou a

absurdn. Ale smn a absurdn mylenka se vracela. A poslze

nezdla se smnou ani absurdn. Divn bylo krysai.

27

Srdce jeho stalo se tkm, jako by nosilo hoe tisc. A stalo se

lehkm, jako by nosilo jejich radost. Otevel iroko oi. Toto rno perodilo svt. Verejky mly svou radost a svou

bolest. Ale verej radost byla stnem dnen radosti a verej bol stnem dnenho bolu. Kdysi, kdy krysa hoch stl na dn u moe,

v dlce plula lo a jej plachty se dmuly, hocha na behu pepadla

touha pozdraviti cestu, a je jakkoli. Zdrva, lodi! Zdrvi, kte

plujete! astn, kte ztroskotte! Hoch volal tato slova vyzvajc osudy. Mui nyn se vracela. Jak

mohutnj byla vak tato pozdn ozvna! Neklid krysav se stval nesnesitelnm. Krev prudce kolotala v

jeho ilch. Tlo dalo pohyb, ruch a iny. Lehounce svezl se z loe;

ale jeho pohyb probudil pece spc. Procitla napolo; pootevela oi, dotkla se rukou ela krysaova a ekla: Zsta.

Ale to bylo, co krysa nemohl. Posekal na nkolik vtein. Agnes

usnula znova; pivela oi a jej ruce klesly bezvldn. A krysa odchzel tie, zcela tie. Krysa vyel do zahrady. Jak to byla zahrada! Kee byly nov a

zhony nov; stromy sypaly tolik kvt na cestu. Krysa zahledl se na nebe. Bylo ist a jasn a vt ne vera.

Den, ale v prvch potcch. Slunce, ale jet jako ervnek. Krysa zahledl se na zemi. Byla ist a sv rann rosou. A tak

vlastn srdce bylo ist a jasn. Spoutn? Pro ne! Jak let v tchto poutech! Jak vysoko mono se

vznsti! V chrmu svat Trojice je vysoko. Ale jak je nzk jeho letu! Spoutn? Ano. Ale mnoho poutaje; svty poutaje. Rann vtk osvuje hork skrn; jak lichotn to dotek! A kvty von. Mnostv kvt vech barev a vech vn. A

kterkoli z nich mono utrhnout. Vechny ekaj na krysae. Lehkm a vtznm pohybem ruky shl krysa po ktermsi z

nejkrsnjch kvt. Vnitn neklid zastavil jeho ruku.

28

Rozhldl se Jak krsn byl svt! Hle, za mstem Hammeln rsuje se hora Koppel. Hora Koppel je

vysoko, je mnohem vy ne chrm svat Trojice. Ale jeho letu tak

nesta. A jsou vy a vy hory. Mnoh vidl a mnoh uvid. Jeho letu nedosta. A krsn svt, a jak je krsno jej mti! Jak krsno mti kouzeln

nstroj, kter ve zme. Pape m moc; co je moc papeova proti

moci krysaovy paly? Csa m moc; co svede proti zvukm,

kter um krysa vylouditi? Tak chtl krysa obelstt neklid sv due. Nebylo vak mono

obelstt se. Zrak krysav, rozltl do daleka, setkal se s jakmsi temnm

bodem mezi tolika jasnmi a arovnmi pedmty. Temn bod byl pranepatrn; blil se vak a rostl.

Nebylo to nic podivnho; byl to pouze mu, kter se blil. V chzi pichzejcho nebylo nic mimodnho. Nebyla ani pli

kvapn, ani pli pomal. Oban msta nemiluj kvapu; jsou vak zvykl pichzet vas.

Rozhodn byl to oban z Hammeln. Tohoto mue krysa nevidl a neznal; tohoto mue nepl si

vidti a poznati. Nejmn pl si ho vidti a poznati zvltnho

tohoto rna. Ale mu se blil uritm krokem lovka, kter m cl. Srdce krysaovo bylo jet tak tk, jako by neslo hoe tisc; ale

lehkosti, kter nos radosti tisc, nebylo u v nm. Kad dt v Hammeln mohlo krysai jmenovati mue

zastavivho se u plotu. Kad dt znalo dlouhho Kristina.

XII

Stli proti sob.

29

Pchoz patil zamraen na krysae. Podezrav jeho oi hledaly,

eho se zachytiti; ale krysa, klidn, skoro mramorov, jim unikal.

Pst pravice Kristinovy sevela se bezdn; vraz krysav se vak nemnil. ekal. Kristin hledal slova; a jeho pobouen rostlo

tm, e jich nenalzal. Tu zaltl pohled Kristinv od krysae k blzkm dvem; a jeho

nevraiv oko jako by odmovalo vzdlenost. A nepatrnost tto

vzdlenosti dala mu promluviti: Znm vs. Jste krysa Krysa pokynul hlavou a mlel. Tn Kristinv byl jzliv ale

jeho jzlivost vyznla naplano. Ani rys se nepohnul v tvi krysaov. Naopak se jeho oi rozjasnily: a drel svma oima

Kristina jako alnk vzn. Ale Kristin nechtl se jet smiti se svm vzenm. Promluvil opt: Co zde inte, krysai? Co chcete vbec v Hammeln? Krysa naklonil se k rovmu kei a utrhl jeho nejkrsnj kvt. Co inm, vidte. Vonm k ri. Pichlav oi Kristinovy vzplanuly zlm ohnm. Vont k ri nepslu krysai. A jste pece krysa. Krysa, ano. Jsem k va slub. Topm krysy, chcete-li a chci-li.

Utopil jsem mnoho krys v Hammeln; ale dnes se mi nechce je topiti.

Jste v ciz zahrad, krysai. Jsem na mst, kde ctm krysy. Pni konel a vy se domnvte,

e nen u v Hammeln krys. Klamete se, jako oni se klamou. Jsou zde a tum nedaleko. Mm pro to jasn smysl: emeslo! A nemyslete si, e jsem byl ,U znivho lovka, proto e vidm

krysy mnoho krys zniv lovk se mi nelb; krm Rger je pli roztomil a m pli trpk vno. Jsem stzliv. Ale krysy jsou

zde. Staly se pouze ostchavjmi. Dve byly dotrn; a na stl vyskakovaly. Ale kdo vm ru za to, e se opt dotrnmi

nestanou? Je to nae starost, krysai: dovedeme je zkrotit!

30

S pomoc m paly. Ale radm vm, pteli, mjte pozor na

mou palu. Krysy hynou, sly-li jej zvuk; a vy si nepejte kdy ji slyeti.

A krysa, pemiv zahradu v kvtu, domek v kvtu a dlouhho

Kristina, odchzel pomalmi a vnmi kroky. Kristin hledl za nm nechpav. Nyn byl by chtl jet mnoho

ci; slova se tlaila na jeho rty. Ale krysa byl ji vzdlen. Dlouh Kristin zavrtl hlavou a krel ke dvem.

Agnes jet spala. Kristin hledl na spc a hlavou mu huela slova krysaova.

Ale spc byla stle zetelnj a krysa zmizel v mlze. Agnes jet spala, s dtskm svm, nevinnm vrazem.

XIII

Krysa jde. Jeho srdce je lehk. Setkn rann bylo jen mrak, kter

pluje a rozptl se. Nyn je zcela jasn nebe. Nikdy takovho nebe

nebylo. Vechny schopnosti krysaovy jako by se stupovaly, ba

zmnohonsobily. Vid a daleko do hor; sly nejvzdlenj a nejti zvuky. Kr, a jako by sedmimlov stevce ml, rychle

ubh cesta. Krysa jde; ale spe se zd, jako by krajina okolo nho pechzela. Zdi Hammeln jsou tsn; ulice pli zk. Krysa opout Hammeln. Opout je, aby se vrtil? Nev to sm. Jde branou. U brny sed ebrk. Je slep a star; je sklonn chorobou i

lety. Sed a pros. Krysa hodil mu penz. ebrk jej ohmatv. A monotnn

opakuj jeho rty: Mnoho tst, poutnku. Pak pijdou pole. Pracuje se na nich v rannm jitru; hlasy mu a

en zn z nich, pronikaj sv a ist vzduch, kter dch krysa.

Zn bujn a vesele; a krysa domnv se rozumti ei lid. Opodl jsou pastviny. Pasou na nich krvy. Jak krysa mj,

pozvednou sv hlavy a zabu klidn a nasycen. A krysa domnv

se, e rozum ei zvat.

31

A pak vstupuje krysa do lesa. Je to hjemstv Panny Marie. Ctihodn a star les! Zn vechny lsky synk a dcerek msta

Hammeln; zn vecky jejich rozkoe a boly. Zn tst a zradu lsky; zn vzplanut a ochabnut. M pro to ve tajemn skre a tulky.

Na hoe Koppel, pravda, je tak les. Ale jak zasmuil je sosnov

les, srovnte-li jej s dubovm! A s dubovm lesem za jarnho rna, svm, ivm, uklidujcm! A ve vtvch starch dub i v mlz

dubovm rozezpvalo se tisce ptk. Rozezpvali se, jako by vtali

nov jitro. A krysa domnval se, e rozum ei ptk Bylo vak msto, kde bylo ticho. Bylo to u obrazu Panny Marie.

Na mst, kde byl obraz, stal se dvno, dvno zloin. Zabili

bohatho kupce, vracejcho se z trhu. Vrazi nikdy nevyptrni, ale

vdova dala postavit obraz Panny na mst zlho inu. Podivn! Bylo tu nmo a smutno. Vedl-li jsi tu psa, skuel a kuel; a ptci peltali plae, nikdy zde nehnzdce. Tak aspo mluvili oban z Hammeln. Jisto je, e nebylo msta tiho a klidnjho v lese.

Jak vanul chvlemi vtr, chvlo se list. A krysa se domnval, e rozum elestu list. Zele se otevela a blskla j hladina eky. Jet svej vzduch

ovanul krysaovu hlavu. Zde bylo daleko, daleko od msta. Nebylo stopy po chrmu svat

Trojice. Ani vrchu Koppel nebylo vidti. Vlny, kter mjely, netuily nic o Gottliebu Froschovi a Bonifci Strummovi, jakkoli byli slavn

iroko daleko. Tie plynuly vody; a krysai se zdlo, e rozum tichmu mjen

vod. Slavn bylo zamylen krysaovo; jako by asy a prostory v nm

hovoily. Jsem minulost, pravil hlas. Jsem budoucnost, odpovdal jin. Jsem krsn, mluvila minulost. Budu krsnj, slibovala budoucnost. Mla jsem ve: smvy, slzy, sen i procitnut, dla minulost.

32

Budu mti ve: smvy, slzy, sen i procitnut, ekla budoucnost.

Mezi hovorem minulosti a budoucnosti, jak to ptomnost! S vrcholu, na nm stl, mohl krysa pehldnouti oboj kraj: kraj

oputn a zemi zaslbenou. A z vrcholu, na nm stl, ctil krysa, jak je krsno ti. Z vrcholu, na nm stl; byl to opravdu vrchol?

Krysa se zahledl na hladinu eky. Plula j lo; zpotku zdlo se krysai, e lo je przdn. Ale

zhy bylo zejmo, e se choul na jejm dnu sp. Vlny unely lo;

lo plula po proudu, kter ji zanel ke behu krysaovu Okamik a loka naraz.

Hohoho! volal krysa. Spc se neprobudil. Hoho! volal krysa znovu. A souasn lo narazila o vtev

stromu, vynvajc nad eku. Prudk otes spcho probudil. Zdvihl se a hledl na krysae rozesnnma oima.

Krysa poznal Jrgena Nedovedl ci, pro ho rozlauje prv neboh a bezvznamn ryb, kter mu nikdy nedovedl ublit. Usnul jsi, pravil.

Usnul jsem, pravil Jrgen smutn a mkce. Domnval jsem se, e ony opt pijdou. Ale usnul jsem a nepily. Nebo bych to byl

zaspal? Vraz Jrgenv byl zoufale smn. Ale krysa se nesml. Budu se muset vrtit, mnil ryb. Je to daleko a proti proudu.

Bude to tk cesta. A m st jsou przdn; bude to hladov den. Vraz Jrgenv stal se jet alostnjm. Ale tak nyn odolal

krysa smchu. Vzpomnl si na slova pronesen nedvn noci: Mjte eny, ale nedopoutjte, aby eny mly vs.

XIV

Krysa vracel se k Hammeln. Neklid vypudil ho ze zd msta; ale mnohem dotrnji ho tam vracel.

33

Krysa el po kraji eky. Tvoila zhyby, vinula se klikat lesem,

lukami a vrbovm. V lese hrly si dti. Byla to dvtka. Mla sv panenky, panenky

hrub a neuml. Laskala je a tiskla je na prsa, kajce nn: M dt

Krysa zadval se na eku. Lo Jrgenova plula po n. Na louce sekali seki trvu, kter ommiv vonla. Jak se da tv en? ptal se druh druha ve chvli odpoinku. Chvlabohu, je zdrva. Chod u; ve je v podku. A dt? Zdrvo. A hlasem veselm a hrdm ekl tzan: Je to hezk hoch. Krysa zadval se na eku. Lo Jrgenova se zpoovala. Proud

stval se silnjm. Ve vrbov, na vykotlanch vrbch hli se dva starci na slunci. Bylo to m posledn dt a tak to je mrtvo, ekl prv smutn

unavenm hlasem. M vechny dti ij. Ale jako by zemely, vzdychl soused na

protjm pahle. A poposedl ze stnu, hledaje zimomiv slunce, kter uskoilo. Krysa zadval se na eku. Lodici Jrgenovu nebylo vidti,

pestoe se zmrnil proud. Byl Jrgen unaven? Vzdal se zpasu? I Krysa el. Jak dlouho jde, nevdl, ale podle slunce dovedl

poznati, e je pozd. Schylovalo se k veeru. Jak dlouho pjde jet?

Tak toho nevdl; vdl jen, e nutno jti, aby doel vas, neli zavrou brny msta.

Mnoho tst, poutnku, ekl nkdo. Krysa se ohldl. Nen to

ebrk z brny? Ale kde by se vzal zde nebok, kter sotva od

domu k domu se dovlee? Mnoho tst, poutnku, znlo to posmn a vyzvav; ale

nyn nebyl to star a slep ebrk, ale dlouh Kristin, kter volal. Usml se. Dlouh Kristin je v krm svho strce: neopov se

bez dvodu opustiti Hammeln. V Hammeln neztrc se lehkovn den. Ale kdoe to mluv za nho?

34

Rno, na cest sem, vemu rozuml krysa: lidem, zvatm, ptkm, list a vod. A nyn e by neslyel ne posmn a

vyzvav hlas? A coe in nepokojnm jeho hrd nitro? Krysa jde, kam chce,

stane, kde chce, a odejde, kdy chce. Byl by opravdu zajat? Shl hrd po sv pale. Zajist, je zde. Nevzal mu ji nikdo a je

bezpeen sebou, dokud j vldne. Neztratil nic na sv moci. Pouze Pouze klidu nem krysa. Bl se veer. Vrt se vas?

Neuzavrou mu brny msta? Co by to znamenalo pro krysae? Je mu tak nutno pespat v

Hammeln? V mst ped krtkm asem jet mu cizm? Mnoho zem a mnoho mst proel krysa, a k dnmu, opustiv je jedenkrt,

nebyl puzen tak neodolatelnou moc. Krysa chce se vzbouit a opravdu se vzbou. Usmysl si pespat venku. Polo se opravdu do

mkk trvy. Noc je vlan a krsn. Chce vidti hvzdy, chce bti daleko lid!

Le v trv, ale zem zan ho plit a neklid se stupuje. Krysa

je poraen. Vstv. A jeho porka bere na sebe masku vtzstv. Snad e by se nebl

vrtit se do Hammeln! Kdoe me zapovdt nvrat? M jet sv ty vyditi s ledakm. Jsou tu, dejme tomu, Frosch a Strumm. Jsou

tu vichni konel. A je tu dlouh Kristin Pro vzpomn na dlouhho Kristina? Co m co initi s tmto? Je

mu lhostejn jako kmen u cesty, kter jsme minuli. Nezn ho a

nechce ho znti. Pro se vrac stle mu na mysl? A pro jeho mylenky vracej se k domu, kter opustil rno?

Neml ho opoutt nebo neml se vraceti. To je jasn. Krysa dovede pese ve jasn mysliti.

Rychleji, rychleji kr krysa. Ale krok jeho nen tak lehk, jako

byl rno. Sedmimlov stevce zmizely nebo ztratily svou moc.

Krysa, zd se, jde jako vichni ostatn lid. Jde jako konel z

Hammeln. Jde jako Kristin. Jenome trochu zrychlil krok. To nen hodno konel. Kristin spe sm si to dovoliti, ek-li bohat zkaznk.

35

Ale zkaznk neek krysae. Neek ho snad vbec nikdo. A pece vrac se krysa do brny msta Hammeln. Je jet oteveno, bohudk. Krysa rozhldl se: ebrka tu nebylo.

Odplazil se dom? Mnoho tst, poutnku. Jak ho pronsledovala tato

bezvznamn slova! Jakm posmchem ho lehala. Pro posmch? Nen radno smti se krysai. Oban v Hammeln nyn vtinou

sp; ale mohli by bti probuzeni k nemu mlo pjemnmu. Tak rozumuje krysa; a zatmco rozumuje, zavr se s rachotem

za jeho zdy brna msta. Krysa se ohldne Brna zavena A jemu pipad, jako by se

za nm zavrala nastraen past!

XV

Od posledn nvtvy krysaovy U znivho lovka uplynula ada dn.

Nepimen slova jeho, pi odchodu een, vzbudila rozruch v

krm. Nikdo si pedtm a bylo mnoho zpitch v krm Rgerov nedovolil opovlivho vroku proti rozafnm konelm msta. To mohl uiniti pouze nkdo pespoln, nkdo, o jeho minulosti a

pvodu nic se nevdlo, ale ve se mohlo mysliti. Ptho dne hovoilo se veobecn o hrozbch krysaovch. Tetho dne stala se vznamn jaksi udlost: Stzi Drrickov,

cho purkmistra v Hammeln, porodila dvojata a zemela tho dne. Vn, ba smutn tato udlost petsna s ast; vzpomnl si sice ten i onen bhem veera na krysae, ale hrozby jeho nepipadaly u

tak nebezpenmi. Kdy uplynul jet jeden den a nic se nepihodilo, zmizel neklid,

kter nebylo mono dve popti. Rozhodn bylo pouhm tlachem,

co se jet vera jevilo nebezpenou hrozbou. Z krysae mluvilo

vno, chovan v sklep dobrho Rgera; krysa pil ho dobr ronk. A pak se zapomnalo vbec. V mst Hammeln zapomnalo se

rychle. Vera milovali, a dnes nevdli nieho o tom. Vera

36

nenvidli, a dnes to byla pohdka pro dti. Vera se bli; a dnes

chodili Bonifc Strumm a Gottlieb Frosch klidn pod podloubm

nmst. Krysa nevdl, co ho thne k znivmu lovku, kam nehodlal

nikdy u vstoupit. el bezdn, skoro v zamylen. Prochzel

klikatmi ulikami, neslye vbivch hlas ani milostnho epotu. el, a se ocitl na nmst ped chrmem svat Trojice.

Na chrmu, vysoko mezi chrlii, byl bel s posmnou a

cynickou grimasou; bel, kter si asi jest svou vc jist. Jeho kozl obliej naklnl se nad Hammeln; a jeho tvrce dovedl skuten vloiti nco dmonickho do jeho rys.

astokrte zadval se krysa na pokuitele, kreje tudy; tak

dnes pivbil jeho zrak. Kozl obliej hledl jasnou msn noc; krysaovi se zdlo, e

sly syet zlomysln smch. Ohldl se; nebylo tu nikoho. Sml se to bel nahoe? Krysa nebyl povriv ani zbablec; zahledl se nahoru a

nesklonil svho zraku. Co chce ten kozl obliej nahoe? A co chce mu jeho zlomysln smch? Krysa hledl a nerozuml tomuto

smchu; tolik vak chpal, e je to smch neptelsk. Nue, dovede-li se smti tam nahoe, pro nesestoup k nmu? Uvid, boj-li se krysa.

bel sml se jet; nyn vak zdlo se krysai, e rozum jeho

slovu. Jdi, eptal bel. Krysa rozuml: ano, chce, aby el k znivmu lovku. To

moc, kter ho pudila. Co ho tam ek? Jak osidla nastrojil ten

nahoe? Bu jak bu, krysa pjde. bel sml se jet; krysa to vdl, teba ho nevidl. Krel u

temnou ulikou k znivmu lovku. Po ulicch zdvihal se vtr.

Kdy mjel krysa zahradu Uruly, vdovy po pltenku Lampovi, zdlo se mu, e vechny kvty v zahrad chvj se zimou.

Ale teba vtr, kter se zdvihl, fiel dotrn a nepvtiv, nezachvl se krysa.

37

XVI

U znivho lovka bylo pusto. Stalo se to tm, e piel cizinec v ernm plti magistra s

etzem na hrdle; cizinec, jeho jmna nikdo z domcch neznal.

Hned po pchodu cizincov poalo bt nkterm podivn: ctili neklid a tvrdili, e cizinec pchne srou. Pomalu se host vytrceli, vrhajce znepokojen pohledy na stl, kde sedl cizinec

sm. Posledn host odeel krtce ped vstupem krysaovm. Byla to phoda nepli pjemn pro krme; ale krm neml

odvahy zakroiti vas. Nyn bylo pozd; nedalo se u nic zachrniti,

zkaziti vak mnoho. Tato vaha inila Rgera opatrnm. Nedovedl vak zatajiti sv mrzutosti. Pechzel sn zamraen a

skoro nevrle pouze kdy piblil se k stolu, u nho dlel cizinec, vnutil sv tvi strnul a namhav smv. Pouze ern Lz byla vesel; jej rozpustilost rostla vyprazdovnm se krmy. Mla

nadji, e bude moci dve k svmu milmu. Kdy vstupoval krysa, zastavil se na okamik na prahu,

rozhldaje se. Pot, ani uvdomil si zvltnost svho chovn, proel skoro

celou s a usedl u stolu osamlho hosta. Zmili se. Mu v ernm hvu magistra ml bled, vyhubl tve a dlouh,

ern vous. Jeho pohled byl zpytav a neklidn. Chvlemi chtl se

mnoho tzati a chvlemi mnoho zamloval. Pipadalo, jako by chtl

stle rozplynout se a uniknout. Komu? emu? ern Lz napjala sluch. Hostinsk Rger napjal sluch. Snad

nyn se nco dov o zhadnm a mlo vtanm cizinci. Cizinec hledl na krysae pohledem lovka, kter se setkv s

dvnm znmm a kter se s nm nesetkv nahodile. Jste krysa, pravil. Ano, ekl osloven. A zdlo se mu, e chpe: je to vyslanec

toho nahoe. ekm zde na vs.

38

Kdo vm ekl, e pijdu? Krysa se tzal, ale byl si vdom toho, jak pijde odpov. On, odvtil mu v hvu magistra, tlum ponkud svj hlas,

aby ern Lz a Rger neslyeli. Pak vypukl v tich, tlumen smch. Z jeho o lehl ohe.

A teprve nyn zdlo se krysai, e se tyto oi, dosud

pimhouen, rozevely docela. On, opakoval krysa po cizinci. A co chce? On v mnoho, zaeptal cizinec. On dovede mnoho! Kdo jste, cizine, a co mi chcete? tzal se krysa zamylen. Mu v ernm hvu usml se opt. Jsem magister Faustus z Wittenberka. Mu, ktermu On slou. A co mi chcete, magiste? Jsme brati, krysai. Piel jsem vm podat ruce. Krysa nem brat; krysa je sm. Nepotebuji nikoho. Pravte tak, a klamete jin a klamete sebe. Potebujete ho.

Dovede velmi mnoho; vce, ne si dovedete pedstaviti. Chcete, abych vm to ukzal?

A magister pokynul krmi, aby pinesl nov lhve. Kdy se tak

stalo, nalil svou sklenici a po kraj a vyprzdnil ji jednm doukem.

Jeho bled tve se zardly vnem i rozilenm. Ped hodinou byl jsem ve Wittenberku; vte tomu? Snad. Nen pro mne hranic. Nen pro mne nemonost! S jeho pomoc ? Ano. A za vm slou? Vidm, e se dorozumme, krysai. Povm vm ve, co chcete.

Hledte pravdu, pteli? Chcete poznn? Topm krysy, magiste; to mj kol. Jste stvoen k nemu vtmu, ne abyste topil pouze krysy. To

nen ve, krysai; chcete jet vce Miluji Agnes

39

Milovati enu nen lep ne topiti krysy . Chcete vce A eknu vm, eho teba. Po Wittenberku kaj, e jsem prodal dui

blu. Nevte tomu. Pedevm nen due, to pravm j, magister

Faustus z Wittenberka. Ale srdce je, a j jsem prodal sv srdce. A nov duen smch zjitil neklidn nitro krysaovo. Nechci prodvati ani kupovati, vybuchl. Nepotebuji nikoho.

Jsem siln. Klamete se, krysai doznte kdysi jist, e jste se klamal

Myslil jsem tak tak. Kolikrte jsem se mlil! Co jsem ztratil asu a

sil! I sly mohou se vrtit; as se vak nikdy nevrt. A nyn nyn jest ve lehk a snadn. A nestlo to mnoho. Pouze srdce; srdce jest drobn a zcela zbyten vc. Lid vak umraj na zbyten vci. Mte palu, krysai. Co byste mohl uiniti ze sv paly! Mohl

byste bt vldcem ivota a smrti. Mohl byste titi a ubjet. Nevte? Mm vm ukzat, co me? Mm vm ukzat, co mohu?

A magister ukzal na kocoura, vypasenho a lnho, kter pedl

u krbu. Vidte toho kocoura. Chcete, abych z nho uinil tygra? Uite, dl s smvem krysa. Magister zamumlal nesrozumiteln slova a uinil podivn

pohyb, znamen ke, je konilo gestem posmnm a rouhavm.

Pot zkil s vrazem sebevdom ruce na prsou. Nue, pohlete! Krysa upel pohled na kocoura. Nepohnul se ani; pedl klidn u

kamen jako dve. Pot zahledl se krysa na magistra. Oi

magistrovy byly plny hrzy a pchy. Beze v pochyby byl pro nho kocour tygrem, hotovcm se ke skoku a zkrocenm pouze jeho

mocnm pohledem. Magister uchopil ruku krysaovu a eptal mu

konejiv: Jest hrozn. Ale nebojte se: vm neubl. Vhal dv ti vteiny, chtje se nasytit svm dsem; pak

promluvil opt jaksi nesrozumiteln slova a uinil svj zaklnai

pohyb. Pot obrtil se na krysae tzav: Nyn vte?

40

Krysa zavrtl hlavou. Nesta vm to? Uinm vce. Chcete vidti palc kalif? Chcete

vidt Alhambru? A znovu magister eptal a gestikuloval; a znovu naplnil jeho oi

as vc uzench. Ale krysa nevidl Alhambry, magistrovi tak

zeteln; vidl jen okrouhl dubov stoly krmy Rgerovy. Pohled pln oekvn, kter upjal magister na krysae, peel v

pohled zklamn, je nechpe nechpajcho. Jet ne? Jet nesta? Magister se zamyslil. Uinm vce, pravil poslze, hled na ernou Lzu, kter

pochechtvajc se pohybm neznmho hosta, stla ve dvech. Vizte tuto enu. Je hrub, sprost, uboh! Chcete, abych z n

uinil Helenu, pro ni se vradili Trojt a Achajci? Chcete, abych

omyl z n kal orgi a hnus hchu? Mohu to a uinm tak! Krysa mlel. A magister opakoval svj pokus. Zamumlal opt svou formulku,

hled na ernou Lzu, kter se svjela bujnm smchem. Ale smch

Lzin nezmtl magistra; zvedl opt ruku, jako by ehnal a

nedoehnal. Vizte, to ona! Krysa, slye jsav slova magistrova, pohldl nejprve na nho.

Magister vidl nepochybn nco vzcnho a krsnho. Byl vecek

opojen a zmmen. Jeho oi nedovedly se odlouit od jednoho bodu a

jeho ramena se rozpjala, jako by chtla przdno obejmout. Nebylo

pochyby: pro nho byla to pohdka, kouzlo, zzrak, neuviteln a

velik zzrak. A krysa skoro s jakousi bzn zadval se nyn na to, co mlo

bt Helenou. Ve dvech stla jet ern Lz, pli skuten, jak ji znalo cel msto Hammeln, jak ji znali vichni jej milenci A smla se hrubm a hlunm smchem. Pohyby magistrovy a vraz jeho exaltovanch o bavily ji patrn.

To ona eptal magister opojen. To Helena Jest krsn Oh, jak jest krsn !

41

A rozepjat jeho ramena chtla sevti neuviteln zzrak;

setkala se v przdnu, to vak nezklamalo touhu magistrovu.

Ramena magistrova svrala prudce a horoucn nevidn. Krysa, ptel jasnch a uritch vc, poctil zkost, jako by

stanul na vratk a sypk pd, kter se pod nohama propad, vdy

zrdnji a rychleji. Jeho ruce dotkly se stolu: byl pevn. Jeho ruce dotkly se sklenice:

byla pevn. Povstal: tak chladn kmen pod nohou byl pevn. Magister trval chvli ve svm opojen; pak se tm nsilm

protrhl z nho. Odkal formulku a uinil svj pohyb. Jeho oi

ztratily svj lesk. Bylo to spe vyslen neli klid. Teprve nov douek vna vzpruil magistra, kter pohldl

vtzn na svho spolustolovnka. Ale neuzel v och krysaovch opojen ani vry. Zklaman a cize zral magister na krysae. Nevte jet? Ne Nevidl jste? Ne Magister se zasmuil. Vad vm vae srdce, pteli. Mu, kter hloub, neml by nikdy

mti srdce. Uvidte, e na n zhynete. Bude vs koda; bude koda

va paly, stvoen k lepm vcem. Jste mj bratr, jste vce ne

mj rodn bratr Lituji vs. Tak j vs lituji, odvtil krysa mrn a beze stopy posmku.

Ale sotvae doekl, magister Faustus z Wittenberku zmizel. Krysa dlel u okrouhlho stolu sm Nebylo tu nikoho v sni krom rozespalho Rgera a rozesmt Lzy.

Rger opral se o sloup, vyden a znepokojen tm, co se udlo; tak ern Lz, zmatena nhlm zmizenm cizincovm, nesmla se

u. Vidl jste? tzal se Rger. Krysa pokynul mlky hlavou.

42

Zmizel. Nic u jinho neschzelo. Posledn dobou podivn lid

navtvuj msto Hammeln Krysa mohl vyctiti urku ze slov krmovch; neodpovdal

vak, zabvaje se pli zmizelm magistrem. Mlen krysaovo

nemohlo vrtiti krmovi klid; zmizen znepokojovalo ho z jinch,

vnch dvod. Vdl bych rd, zaplatil-li aspo svou tratu. Na mou vru,

tento magister nebyl z nejmn znivch. A nezaplatil-li Ale obavy krme, spchajcho rychle k stolu, u nho nyn

krysa sedl sm, byly zbyteny. Na mst, kde sedl ped chvl jet cizinec v ernm plti,

magister Faustus z Wittenberka, leel zlat penz. Rger, neuklidnn

jet zcela, vzal penz do ruky a zkoumal, je-li prav. Jeho zkoumn dopadlo nepochybn pzniv, nebo pravil

uklidnn u a skoro usmvav: Tento penz jest pravdpodobn z dlny blovy. Ale za zlak

blv mono koupit vce neli za gro andlv. Krysa vstal, zaplatil a odchzel pomalu. Ostr vtr fiel ulicemi a lehal do tv krysaovch. Kdy se ocitl ped chrmem svat Trojice, zahledl se krysa do

ve, tam, kde slyel bla se smt Naklnl se jet nad Hammeln Bylo mono ci, e se jet

smje A bylo mono slyeti jeho slova, posmn a jzliv slova Jdi jdi jet, krysai!

XVII

Stla ve dvech, jako tenkrte, kdy krysa lehk mysli a lehkho

srdce vstupoval do msta Hammeln. Ale nesmla se. Horen, upjat hledly jej oi do nonho temna. Stla ekajc, jak se zdlo;

ale neekala tst, nbr osud. Stla pibita na dvee jako na svj

k. Tich kroky krysaovy ozvaly se a blily. Horeka roztouen

nezachvla vak mladm tlem Agnes jako tolikrt; bezvldnji jen

43

a rezignovanji poddvala se neznm tze. A jej oi nevzplly

oekvnm: zraly dle sklesle, bez nadje a vry, e by mohla kdy

ustoupit noc. Ale toho veho nevidl krysa. Jen bl stn u dve zahldl.

Zrychlil krok. Cel jeho touha rozletla se k Agnes. Na vechno pozapomenul v sv touze: na zradu konel Hammeln a jejich nesplnn sliby; na bledho kouzelnka, kter sm sebe okouzlit

nedovede, na toho, jen sml se na vinch chrmu svat Trojice.

Daleko je doktor Faustus. I bel je daleko t chvle. eho by mohl hledati v tichm a zapadlm dom, kter skrval lsku krysaovu?

Krysa el. el, zavraje oi. Klidn mohl tak kreti; znal pli dobe

cestu. V prav okamik rozevel nru, aby pojal do svch pevnch

ramenou rozkvetl a tepl jej tlo. Pedevrem, vera jet zulbaly jeho piven vka hav rty a nah ramena stiskla jeho hrdlo.

V prav okamik rozevel nru. Ale stalo se nco podivnho.

Tlo, jeho se dotkl, nekladlo odporu; ale tak ivota v nm nebylo.

Nebo aspo jaks taks chladn, znepokojiv mizejc ivot. Nepoctil horkch polibk, nezaslechl epot rozkoe a lsky.

Agnes! vydralo se z krysaovch st. Ale jeho slovo nedovedlo

zapuditi straidel. Krysai , zaeptla ta, kterou ml v nru. Ale hlas jej znl z

tak nepstupn dlky, e sotva krysa doslechl. Bylo to slovo, ne

vak odpov. Na ase bylo, aby krysa rozevel oi, jako rozevel nru. Nebylo

pochybnost; v svitu msnm choulila se zde u dve ena, kterou

miloval. Ale tv jej byla bled, skoro zsinal. Krysa rd by byl vil, e tm vinen pouze odlesk msce. Ale zdlo se mu nhle, e sly smch.

bel, kter pokouel krysae, sestoupil pomalu z ve svat

Trojice. Piblil se lstivmi kroky za krysaovmi zdy v zapadl

tento kout. Ze zahrady, za rozkvetlm bezem znl jeho pitlumen

chechtot. Jinak bylo ticho. Ale krysa rozuml smchu a rozuml

tichu. Vdl, e nutno se ptti; vdl vak t, e dostane se mu krut odpovdi.

44

Krysa nebyl vak zbablcem; odhodlal se pece k nebezpen

otzce. Co je ti, Agnes? Hlas krysav znl tie a konejiv, jak jen mohl krysav hlas. A

jeho ruka mkce se dotkla bezvldnho a smutnho tla milenina.

Oi Agnes rozevely se iroce. Bylo v nich nco neskonale plachho

a bezradnho. Neunikala, ponvad nebylo mono uniknout. Nebrnila se, ponvad nebylo mono se ubrniti. Krysae ranily

tyto beznadjn oi, ustupujc osudu. Sevel Agnes prudeji tak

prudce jako pi prvnm setkn. Ale cos bylo jin ne tenkrte: bolest jet byla, ale rozko

vyprchala. Mluv pece, Agnes, nalhal krysa. Povz, co t bol. Tv

mlen je krutj veho, co bys mohla ci! Ale krysa zarazil se pi svch poslednch slovech. Sevelo to jeho

srdce muivou otzkou: Bylo tomu opravdu tak? Agnes uinila tk a slab pohyb nkoho procitajcho z mdloby. Poj! zaeptala tie a sklen. Bylo zjevno, e sloila ruce a

dala se vsti fatalismem slab eny, prudkm, nsilnickm

proudem. Ale kam ji zanese? li. Tak tuto cestu mohl krysa znti, teba krel temnotou. A

pece kloptnul; kloptnuv, vzpomnl nhle na dlouhho Kristina.

Kupodivu! Dlouhho Kristina jako by jindy nebylo. Krysa nepoctil nikdy rlivosti; Kristin pipadal mu nm nekodnm a marnm, m se zbyteno zabvat. Ale t chvle ranila ho ta

mylenka. Jeho hrdost utrpla krutou rnu. Nachliv se k Agnes, krejc ped nm tmou, take ctila jeho hork dech, otzal se

prudce: Je to Kristin? Neodpovdla. Tpali oba nm tmou; a teba ji znali z minulch

noc, stala se jim nhle cizinou. Hodiny bily na vi. Jednotvrn tento zvuk rozesnil krysae na

ti tyi vteiny. Ale pak ho probudil zoufal a beztn vkik

Agnes, kter kdysi se tak usmvala do jarn noci:

45

Mj Boe!

XVIII

Po vkiku nastalo mraziv ticho. Krysa donesl Agnes na blzk loe. Nebyla by dola; jej sly byly

vyerpny. Krysa sklonil se nad jejm blm tlem, ekaje marn

slovo, vysvtlen, zpov. Nic nepichzelo. Vteiny byly krut dlouh. Agnes se

neprobouzela ze sv mdloby. Dchala slabounce, sotva slyiteln. A

krysa ctil v nonm tichu neklidn tep vlastnho tulckho srdce. ekal. Pes Hammeln la noc. Vichni odpovali mezi dvoj malost,

mezi dvojm hchem a dvoj bdou; vechny ukolbvalo domck a drobn tst, kter tstm nikdy nebylo. Vichni odpovali, krom

krysae; nezapomeme vak na Seppa Jrgena, zatoulanho v bezmocn touze. Tak Sepp Jrgen byl tak zhroucen a uboh jako Agnes. A pece zdla se dnes jeho bda mizivou a nepatrnou.

Pes Hammeln la noc. Velijak ly noci pes Hammeln. Krysa se pamatoval na kterousi z nich; byla to noc, kterou strvili tak neklidn Strumm a Frosch noc, kterou krysa probdl. A opt a

opt vtraly se vzpomnky. Poslze procitla Agnes; jak bylo pozd? Krysa nevdl. Ve bylo

vnost, zoufal a krut vnost. Jej ruka hledala jeho ruku. Krysa sklonil se nad Agnes. V

msnm svitu byla jej bledost jet bled a dsila krysae. Oi

obou se setkaly. Hledl vn a ptrav; ale v jejch och nenael bze, pouze smutek. A z jejho hrdla, v nm slova tak dlouho

umrala, inula se nhle slova tm bolestnj, e nevytala. Stalo se Nemohu za to. Nemm ho rda; ctm, e ho nemm

rda. A pece se to stalo. A slab Agnes nabyla nhle sil k prudkmu a vnivmu

vkiku:

46

Zab mne, zab mne! Nechci jeho dt! Nechci je, nechci je! Vztila se napolo na loi, svrajc ruku krysaovu, jako ji svr

tonouc. Krysa sebou ani nepohnul pi krutch slovech Agnes. Stl

jako socha, jako pzrak. Ale jeho srdce seehl mrz jedin vteiny.

Nezbyla v nm neli krut bolest. Zab mne, opakovala Agnes. Pak klesla opt na loe. Bezvldn leela na nm, s utvanma

oima toho, jen dlouho marn hledal cestu a nem ji sil dle ji

hledati. A krysa sklnl se nad Agnes nepohnut a chmurn. Chtl

promluvit, nemohl vak; chtl odejt, a nedovedl. Chtl odvrtit

zrak, a nebylo lze ho odlouiti od propasti tto zoufalosti. Podivn okamik! Ml pedstavu letu, asnho letu ale zcela

jinho ne onoho jitra. Cel ivot hml kolem nho a nkam mimo. Volaly vzdlen

hlasy, zvonily e, znl smch a jsot. Zvony hlaholily jako v slavn

dny. A pak to ticho, pak to stran ticho. Krajiny mhaly se ped krysaovma oima; pekonvaly se

krsou. Mly smav pvab jihu a psnou krsu severu. Plynuly

eky, tily se hory, hluela msta, bouila moe. A pak bylo

przdno, stran przdno. Tve en se zamhaly v dli; en bl i tmav pleti, en rznch

plemen a zem. ly, eptajce nhu a lsku. ly, kynouce na pozdrav. A potom pila noc.

asn a pekotn let! Ve zmizelo, a krysa nectil; vechny odely, a krysa nelitoval.

Daleko, daleko, k novm obzorm letlo jeho pyn a prudk srdce.

Nezakotvit! Nestanout! Agnes! Agnes! m upoutala Agnes krysae? Byly krsnj eny,

byly opojivj eny. Spojuje hoe vce neli rozko? Oi Agnes hledly rezignovan a sklesle. Neopakovala u sv

Zab! Ale v jejm pohledu nebylo radosti a nadje. Pouze bol.

47

Ale bol ten byl nehlasn. A tlo Agnes bylo chladn a nehybn

jako tlo eny, kterou ubili. Krysa stl nad touto Agnes. Hory valily se na jeho srdce. Tk

byly rozpomnky. Vteiny byly dlouh, ale pece mjely. Ponalo se eiti. A krysa vzpomnal jet na svj odchod a na setkn s dlouhm Kristinem u vrtek zahrady za asnho jitra.

Odeel, aby mu uinil msto, nen-li pravda? A krysa snail se urovnati sv mylenky, nsilm zmoci odboj

svho srdce. Zajist e je nutno opustiti Hammeln. Za hradbami msta

osvobod se jeho srdce. Ptci zpvaj tak vesele na cestu tm, kdo

jdou v stnu starch dub a v palu polnch cest. Mnoho krsnch a

podivuhodnch vc ek a uvt. Krysa vidl mnoho, nevidl vak

ve. Na vzpomnati na hoe, je je za nmi, na mysliti na dvee,

kter se za nmi zavely? Opustit Hammeln! Ale v jeho vzpomnce oil nedvn den, kdy tak opoutl

Hammeln... pli vhod dlouhmu Kristinu. Odeel domnle svobodn, a vracel se spoutan touhou, nejasnou zprvu, vdy vak

mocnj a krutj, kter ho hnala zpt, zpt k protivnm hradbm

hnusnho msta, msta malch ivot a malch srdc, kam

zabloudila krysaova lska. Zajist e je tak dnes mono opustiti brny Hammeln. Ale kam dojde krysa? Na jak dlouho dovede utci ped svmi vzpomnkami?

Zstati. Jen jak mono zstati? Nesnese pohledu na Agnes. Nesnese pohledu na onoho mue.

Nelze mu t v Hammeln vedle dlouhho Kristina. A krysa co chce jet krysa v mst, jeho krysy, neopatrn, pli zhy vyhubil? Jak to krysa, nesvobodn a pikovan nepochopitelnmi

pouty? Ale co zbvalo, nebylo-li mono odejti z Hammeln ani zstati? Agnes hledla na krysae svma rezignujcma oima. etla v

jeho mylenkch a v jeho srdci.

48

Neekala nieho; chtla jen zahledti se jet na okamik na tuto

drahou a zachmuenou tv. tla v jeho mylenkch a jeho srdci. Jdi, pravila smutn a tie. Krysa odmtl posukem. Ale Agnes stla tvrdojn na svm.

Prosila o jeho odchod jako o milost. Jdi, krysai. Jdi kamkoli. Zapome. J (a zde jej hlas znl zcela

tie a mkce, jako doznvajc hudba), j, krysai, nemohu! Neodejdu, zahuel krysa. Je zbyteno odchzet, chceme-li se

vrtit. Nevrt se, krysai. Pokusila se o smv, kter rozesmutnil krysae. Nebylo co ci,

m titi. Nesla tk bm; ale kterak ulevit peten? Jdi, krysai, nalhala Agnes opt. Jsem unavena, jsem k smrti

unavena. Na krysae padala nzk klenba sn. Chtl by nco zlomit

prudkm a energickm pohybem, vykiknout, bti. Nebylo koho. A Agnes nalhala.

Odchzm tedy, ekl krysa. Ale pijdu zase. Pijde tedy jet, odpovdla Agnes tie. Na shledanou,

krysai! Stiskla nm jeho ruku. Odchzel. Agnes hledla za nm, tehdy jet, kdy ho tu dvno nebylo. Snad by nebyl krysa odeel, kdyby byl vidl vraz jejch o.

XIX

Jsi smutn, Agnes, pravila matka. Agnes se neusmla po cel den; Agnes nepromluvila po cel den.

To vyburcovalo i unaven srdce matino. Nen to nic, konejila Agnes. A s pokusem bti rozmarnou a

lehkou tzala se: V, po em se mi stsk? Chtla bych slyeti pohdku.

49

Udivena pohldla matka na Agnes, kde neekala mn neli

slova dceina. kalas kdysi pohdky je u tomu dvno Stsk se mi Kdo v, nezapomnla-li jsem vechny, odvtila matka. Tolik pohdek... a jedna z nich byla o hoe Koppel. T jsi jist

jet nezapomnla! Ne O hoe Koppel a o sedmihradsk zemi. Vypravuj mi tu

pohdku. Pohdku o hoe Koppel a o zemi sedmihradsk vypravovaly

odedvna matky v Hammeln svm dtem; inila vrch tajemnj a lkavj. Pohdka vypravovala o sedmi hradech, kter obklopuj

krsn dol, jemu nen rovno na svt. Sedm hrad brn dol; v

sedmi branch stoj po sedmi rytch v pln zbroji, aby nedali proniknout do dol hoi ani alu. Lid jsou dob v sedmihradsk

zemi! Neubliuj si ani se neran. Nen tam hchu ani viny. Nebe je

jasn, nebe je ist. Oh, jak je krsn v sedmihradsk zemi! Chcete, dti msta Hammeln, vejti v tento pozemsk rj? Nen nic snadnjho. Vystupte na Koppel; v propasti, kter se tam otvr, je

brna do Sedmihrad. Nutno vak jti tmou a noc, smutnmi a vytavmi hlasy. Jenome projdete-li tm vm, jak je vm rozkon a blaze!

To ve znala Agnes a to ve slyela. A na to ve vzpomnala dnes. Jak zn ta pse o zemi sedmihradsk? Pamatuje jet? Matka kynula hlavou. A zpvala slabm, tesoucm se hlasem: Sedmihradsk zem, krsn jako sen Konejiv, jemn bud spe den. Sedmihradsk zem smutek konej. Silnj v n plm,

50

lid astnj. Hoe, zradu, vinu pla stre kol. V sedmi hrad stnu nen al ni bol. Zpv unavil matku. Agnes pokraovala sama v psni j zaat. Sedmihradsk zem, krsn jako hch. Lesy hu temn, nepehlu smch. Je to zem jasu, je to jin svt. Zpv moe klas, ept kvtu kvt. Um srdce zhojit arokrsnm snem. Dej nm, boe, dojt v sedmihradskou zem! Vroucn a touhypln znla v stech Agnes zvren slova.

Matka sepjala man sv zhubl, such ruce. Naklonila hlavu a dumala.

Agnes pistoupila tie k zamylen. M, matko, pravdu pohdka? A kdyby nemla pravdu: co

zbv ne j uvit? Sbohem, matko. Jdu se projt. Je krsn, je jasno.

A pijde-li Kristin? Me ekati. A krysa?

51

Me jti za mnou. A v zamylen dodala: Jdu na horu Koppel

Matka vstala zneklidnna. Bu opatrn, Agnes. Slib mi, e bude opatrn. Budu, matko A Agnes la. Ve dvech ohldla se na matku. Kynula j na

pozdrav. A zpvala posledn ver psn: Dej nm, boe, dojt v sedmihradskou zem!

XX

eka je asem jako ptel, kter ukliduje a t. Lehce plynou jej vlny; hladina je lehce zeena. U behu, v

prhledn vod, rejd rybky. Shnte a doshnete. Pak pestv

voda bti prhlednou, nepestv vak bti tichou. Lehce plynou jej vlny. Na lunu kolb se ryb. Vletnci zpvaj

vesel psn; milenci jedou tie a astn. A jste-li unaveni dnem, byl-li pli krut jeho r, byla-li cesta plna prachu, hle, jak trpliv ekaj vody eky!

eka dv ve: rybi ryby, dui klid, tlu istotu. eka je vak asem jako neptel a kladn vrah. Vystoup nhle z beh, zaplav kraj a strh stechy a domky. Rve

pdu a rve ivot. Nenasytn sah po vem, co se d vzti. Odnese

kmeny strom, odnese kolbku. Nkdy tak odnese dt. Daleko, daleko nese svou koist: do jinch ek a do moe.

Ale uklidn se opt a opt plynou lehce jej vlny. Nkdo pichz k ece znavenm a vhavm krokem. Jde smutn

a tich. Usedne na behu a dlouho pozoruje vody. A vody mjej a mjej a eptaj dvrn konejiv slova bolesti truchlc tam na

behu. A stn lovka, ne lovk sm, zdvihne se nhle rozhodnut.

Tam, kde je eka nejhlub, vrhne se do konejivch vln. Vrhne se do

52

nich, aby jich evelem umlel hoe. A vlny evel a plynou; voda ploun a bije do behu. Jinak je ticho.

To eka opt jako titel.

XXI

Dlouh Kristin mnul si vesele ruce, prochzeje jizbou sem a tam. Vrtil se do domu Berndta, pase, kde bydlil, z nvtvy u strce

Ondeje. Strc byl vn churav; ti dny jm zmtala horeka. Panna Gertrud poslala pro knze. Strc sotvae ho poznal. Duchovn tcha nevrtila mu klid. Chvlemi blouznil, chvlemi chtl vstti a

jti k znivmu lovku. Chvlemi mluvil o ench a o rch; chvlemi zpovdal se z hch, z jakch hch!

Dlouh Kristin byl vesel; ddictv je u na dosah ruky! Budoucnost jevila se mu rov a vbiv: ddic strce Ondeje

nen ledakm. Hammeln uvid, co uin Kristin z toho ddictv! Agnes je jeho, budoucnost je jeho

Dvee se rozletly prudce, ruce drsn krsn sny. Do sn

vstoupila matka Agnes. Byla jako mtoha a jako pzrak. Jej tich,

plach chze jindy mlky omlouvala jej ptomnost. Ale ena, kter

pichzela dnes, pedevm hledala. Cel ivot uprchl z bledch

tv do o. Oh, oi matky! Jak dlouho hledala toho dne, jak marn hledala! Ptala se nejprve

soused: Nevidli jste Agnes? la ulicemi Hammeln a zastavovala chodce. Odbyli ji nevrle, odpovdali vyhbav. Vidli ji, ale

nepamatuj se u, zdali tomu dlouho. la tudy, nemohou vak ci,

zdali vera nebo dnes. Oban Hammeln maj jin starosti ne vmat si ledajak dviny jdouc ulic. Svsila hlavu a la, tzajc se

znova: Nevidli jste Agnes, nevidli jste m dt? ekli j pouze, e la k ece. V ulici pobl eky bydlil Kristin.

Vdl snad Kristin o n? Oh, oi, oh, neklidn a tzav oi! Ulply na Kristinovi jako

odsouzenec na nadji v milost! A jej rty, tesouc se neeenmi slovy, nm prosily. Kristin pistoupil k n a chtl ji konejit. Ale

53

t on ctil, e nebezpeno konejit neznmou bolest. Co se stalo? ptal se zneklidnn.

A matka promluvila poslze sv jedin slova, jedinou vtu:

Nevidl jste Agnes, moje dt? Kristin se vydsil. Stn krysav zdvihl se, strae ho. Vzpomnl

si na neklid Agnes, nevysvtliteln jej smutky, vyhbav odpovdi.

A pece kal si Kristin. Co je s Agnes? ptal se udchan. Nevm nic o Agnes. eknte

mi pece, co se stalo! Nedokal se vak odpovdi. Matka, slyc slova, kter j brala

nadji, vypukla v len smch. Jej bolest byla nad jej sly. Kristina zamrazil tento smch.

Napadlo ho, e by ml nco uiniti, nechpal vak co. len smla se chvli divoce a drsav, pak zmizela ze dve, ani si Kristin uvdomil jej odchod

la dom, smjc se; dti ly za n. Smla se stranm svm

smchem. Chvlemi peruila smch a rozezpvala se. Zpvala pse o

zemi sedmihradsk.

XXII

Tak ji nael krysa, kter tak hledal marn. Nael ji, zceninu neho, co bylo. Nael ji, sedc v koutku a hrajc si s pestrm

vyvnm, prac odel. Kdy vstoupil krysa k n, ukzala mu

chlubiv a dtinsky vyvn Agnes. Pot vypukla znovu v smch. Krysa vzal ji za ruku. Snela to trpliv, ale lhostejn. Jinak byla

vesel; jej lenstv bylo milosrdn. Krysa ekal trpliv. Snad, tak si kal, pijde pece jasn

okamik. Co se stalo s Agnes? Bl se veho, nevda nic. len jist

nco vdla Vdla o odchodu Agnes? Vdla ve? len se smla a hrla si. vatlala chvlemi nn a poetil

slova, slova lsky, kter se skrvala dlouh lta za mlenm a

54

lhostejnmi slovy. Mluvila s tou, kter zde nebylo. Hladila vyvn, jako by to bylo jej hrdlo. A krysa ekal a ekal

Vzal ji za ruku a snail se ji pmti, aby mu pohledla do o.

Vzprala se; pak vak povolila. Jej oi se zahledly na nho jako na nkoho, s km se nm podailo provsti pkn ertk. A vypukla znovu v smch.

Ale krysa nedal se zmsti. Hledl pevn do jejch uhbajcch o. Kde je Agnes? ptal se

tie a velitelsky. Zasmla se znovu. Stiskl vce jej ruce a jeho pohled spoutval roztkan jej

mylenky. Vracely se poslun. Agnes odela, smla se krut staena. Agnes odela do zem

sedmihradsk. Kde je zem sedmihradsk? Jdte na horu Koppel, chichotala se len. Jdte na horu

Koppel; snad tam ek? A vypukla v nevzan smch, kter krysae mrazil. Vzpomnal

na pohdku o zemi sedmihradsk. Vzpomnal na veer, kdy ji

Agnes vypravovala, Agnes s smvem dcka a s ospalma oima.

Chpal rzem, e je konec. Nechal Agnes vzt, a Kristin ji vzal; nechal Agnes odejt, a Agnes odela. Bylo to vdy tot.

Bezradn smutek sevel jeho srdce sotva bijc. Dusil se pod svou bolest. Tu jeho ruka nahmatala bezdn njak pedmt. Dotkl se

svoj paly. Jak mohl zapomenouti na palu? V n je vechna jeho moc a

kouzlo. Nechtla kdysi Agnes, za prvho veera, aby v silou

zapskal na palu? Tehdy se bl; dnes se neboj. Nic nen jinho, co by mohlo ulevit jeho bolesti. Nic nen jinho,

co by mohlo pehluit hrozn smch tto len. Nic nen jinho, co

by mohlo pomstti ho za Hammeln. A si mluv konel o stu rnskch. Ne proto zazn pala krysaova.

55

XXIII

A krysa zapskal na svou palu. Nebyl to vak tenk, tlumen tn, kterm vbil myi. Zvuk znl

pln a mocn; srdce pi nm prudce zabuilo, krok bezdn se

zrychlil a probouzelo se tie, oh, tie! ve, co dmalo hluboko v nitru. Ale jak rychle tato pse la ze snu v ivot a z ivota v smrt!

Jak to tragick a velik vzept! Jak jmav a nezapomenuteln

hlas! Krysa pskal. len slyela zvuk paly. Smch jej zchladl na rtech a mizel; a

nhle posledn ozvna jejho smchu se jet vracela vypukla v pl. Slzy kanuly j z o. Bylo j, jako by Agnes brala ji za ruku a

dla j: Poj! la za krysaem. Krysa vyel na ulici. Mocn a siln znla jeho pala. Kdo ji

slyel, propadl krysaovu svodu. Ustal od sv prce a el. Nedoekl slova a el.

Pradleny praly na dvoe domu Erhardtova. Byly mlad a sv a hovoily o svch milencch. Ale krysa hvzdal, a zapomnly na blostn prdlo i na chtiv milence a ly za krysaem.

V dln Froschov pracovali truhli. Robili loe a chvlili krsu

svch milch. Ale pala krysaova nedala jim dokoniti prci a hovor. li za krysaem.

Elsbeth, kvtinka a dohazovaka, pemlouvala prv poestnou

Susu Tlschovou, sirotka sloucho u radnho Lamberta. Cinkala zlatmi dukty, opjejcmi sluch i oi. Ale prv kdy Susa

podlhala svodm star kuplky, lc dobr bydlo a blah osud,

zaznla pse krysaova. A Elsbeth i Susa ly za krysaem. Dlnci v dln Strummov stihali vzcn sukna. Slyce vak

zvuk paly krysaovy, nechali vzcn ltky a hovoru o dlnch

moch a velikch pstavech a li tam, kde znla pse krysaova,

zrove vbiv a teskn.

56

Mjeli krmu U znivho lovka. Krm Rger stl ve dvech v nzk sv epici, vdycky pipraven sklonit se a usmt.

ern Lza stla za jeho zdy, ukazujc se a skrvajc, vdy

pipravena usmvat se a milovat. Pala krysaova odvedla Rgera i ernou Lzu, jako bere drav voda beh.

Pala krysaova probouzela star sny a star hoe. Zhilec naklonil svou hlavu; za zvuku paly vidl matku,

dvno mrtvou, hladc lko kueravho hocha, jeho dvno nen. Za

zvuku paly vidl smutn oi dvete, kter zhanobil. Za zvuku paly vidl svoji budoucnost: przdn, bdn, hanebn st!

Frejka Dora, nejnestoudnj v mst, vzpomnla si na hocha s

modrma oima, kterho kdysi dobe milovala. Vzpomnla si na

smrt zrazenho. A vzpomnla si na vechny ty, kte pak pili. A vzpomnla si na opovrenliv pohledy tch, kte plae odchzej

ped svtnm. A vzpomnla si na vrsky, kter rno vidla v

zrcadle. Pala krysaova rozncovala jiskry, dvno uhasl popely;

vracela dvno zal a zapomenut. Stle rostl poet tch, kte li za krysaem. Radnice se

vyprzdnila; div div, ctihodn konel li za nm. Chrm svat

Trojice se vyprzdnil; li za nm knz, kostelnk, ministranti, li za nm kajcnci i svateban, truchlc a doufajc.

Pala krysaova pudila dle. Zstup el mlky za n. A ve vech

tch zalch srdcch, zuboench duch, zaprench cestou,

zkaench hchy, ve vech tch srdcch vzbouzela se ist jaks

touha. A pala krysaova, kdy promluvila o blch atekch

druiky, smvu, dtti, istot prvho snu, kdy promluvila o

tolikerm hchu a toliker zrad, o toliker neesti a tolikerm kalu,

o toliker bd a toliker nav, rozjsala se opt. A mezi pestrm

zstupem lid z Hammeln, sledujcm krysae, radostn njak to zaumlo. Nebylo nikoho, kdo by neporozuml. Ano, jde se v zemi

sedmihradskou. Ano, zem sedmihradsk ek. Ano, je mono jinak t. A vichni, mui, eny, dti, opoutli bltiv ivot Hammeln v

57

touze, kterou napovdala krysaova pala. Matky tiskly

nemluvata prudeji na sv prsa: bude to jin ivot, krsnj ivot!

A starci, tm nad hrobem stojc, zrychlili krok: je jet nutno urvat

nkolik dn, nkolik hodin, nkolik vtein krsnjho ivota!

XXIV

Pouze Sepp Jrgen stl a nechpal. Vidl dav jdouc za krysaem. Slyel zvuky slibujc a touc. Ale nectil s davem a pala k nmu nemluvila. Nechal vechny z Hammeln pejt, oddn svmu osudu. Jeho hladov oi hledaly Ktchen a Lori. Marn.

Sepp Jrgen, jeho osud byl chpat pli pozd, osaml tak tentokrt. Zstup ho minul, jako ho dosud vechno minulo; zstup

el za psn krysaovy paly. Oh, jak je krsn sedmihradsk zem,

dovede-li touha po n tolik sp probudit! Pala krysaova hmla a eptala, plakala a jsala. Slibovala

nepoznan rozkoe a nezkalenou radost. A vichni, kdo slyeli,

uvili. Uvil i lichv Mosse, kter neuvil neli zcela jist zruce. Prvod krysav proel vemi ulicemi msta. Chvlemi znla

pala, jako by krysa pece jet nkoho volal. Nkdo chybl v

zstupu, a nebyl to Sepp Jrgen. Pala zastnala pnliv a nn. Ten, kdo chybl, nedostavil se vak.

Na okamik zavhala pala; jako by slzy ji zatopily. Na

okamik pouze: vzpt znla jasn a vtzn. Zzrak zem

sedmihradsk. Poslze opustil prvod Hammeln. Poal stoupati po svazch hory

Koppel. Les zauml nad hlavou tisc, kte slyeli. Nenavn znla krysaova pala. Z potku znl z n asem

vsmch vemu a vem, vsmch podobn smchu bla na

chrmu svat Trojice. Zpotku znly z n asem hlubok stony, jako by neohraban si ruka dotkla se bolavho srdce. Pala tichla, neutichla vak. Vlna vzruen a vry odplavila ve kaln a zmaten;

a cesta byla jasn a ve bylo jasn.

58

Krysa el a rostl svou psn. Byl vysok; nyn vak jako by o

hlavu pevyoval vechen zstup. Oh, moci paly krysaovy! Perodila Hammeln. Vzksila svty

dvno odumel, rozplila srdce dvno zchladl. Lid z Hammeln, dobrho hansovnho msta, nemyslili u na prodej a koupi, na zisk a ztrtu. Roztouili se neznmmi jindy touhami, rozesnili nesnnmi

dve sny. Oh, moci paly krysaovy! A neperodila krysae samho jeho pala? Nemyslil u na

malichernou mstu, na malou zlobu, na Frosche, Strumma; nemyslil dokonce na Kristina. Ctil bolest, ale vce touhu.

Pse paly oistila bolest krysaovu; oistila mylenku na

Agnes. Oh, zem sedmihradsk! Srdce jeho jist o n nkdy snilo; ale teprve pala uinila ji

skutenou. A jak znla mocn a jasn pala, opakoval si krysa:

Ani vina, ani hch! Cesta je jasn a jasn je cl. Nen nutno vrhnout se v propast,

abychom doshli rje? Agnes tou cestou la; dostihne, ano, dostihne Agnes.

Lid z Hammeln el za svm chmurnm a zamylenm vdcem, za velitelskou a mocnou psn jeho paly. Strhovala je a pudila dle. Dle, a k brn

Kloptali cestou a necestou, padali, aby vstali a li dle. Slyeli

jen krysae a vidli jen krysae. A jak kreli, otevela se nhle pe