• EXTEMPORE • CHMELNICE • OPATOV

• PRAŽSKÉ JAZZOVÉ DNY

• LIPNICE

• PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE

• HRÁDEČEK

• PRIMAF• ČERTOVO KOLO

• PEZINOK

• CHÓR VÁŽSKYCH MUZIKANTOV• BEZ LADU A SKLADU

• JAROCIN • JAZZ JAMBOREE

• HLAS AMERIKY• NACHTASYL

• U2 • STING A DALŠÍ NA NÉPSTADIONU

• CESTOVÁNÍ JEN S OBČANKOU

• RÁDIO SVOBODNÁ EVROPA

• U2 • STING A DALŠÍ NA NÉPSTADIONU

KYTARY PROTI TOTALITĚ//////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

ROLE HUDBY PŘI DŮLEŽITÝCH SPOLEČENSKÝCH ZMĚNÁCH

Chmelnice, Opatov, Rokoska, Petynka, Gong – pražské kluby pro mládež, kde se více či méně dařilo organizovat alternativní kulturu

Pražské jazzové dny – festival pořádaný Jazzovou sekcí v letech 1974 - 1979, který poskytoval též prostor pro přehlídky amatérských alternativních skupin

Lipnice – od roku 1984 místo festivalů folkové, rockové a jazzové hudby. Pod krycím názvem Písní za mír se odehrávala svobodná dramaturgie. Na ročníku 1988 dal moderátor Jan Rejžek prostor k promluvě tehdejšímu disidentovi Václavu Havlovi Plastic People of the Universe – rocková skupina, která chtěla svobodně hrát, ale režim ji zatlačil do undergroundu, který se nakonec stal jejím krédem

Hrádeček – chalupa Václava Havla a mj. i místo 3. festivalu druhé kultury (1. se odehrál v Postupicích 1974, druhý v Bojanovicích 1976)

Extempore – inspirativní sdružení s prvky folku, rocku, jazzu a improvizace, které pomohlo vymezit alternativní scénu

Ještě jsme se nedohodli – průkopnická kapela brněnské nové vlny vedle Odvážných Bobříků a dalších. Do povědomí vešly díky svobodným přehlídkám Valná hromada (1982-3)

Folkový kolotoč – ostravské přehlídky folkové a folkrockové hudby v letech 1976 - 1984

Primaf, Mladá garda, ObKaSS – bratislavské kluby, kde dostávali prostor alternativní hudebníci

Pezinok – ve zdejším amfiteátru se v letech 1976 a 1977 podařilo uskutečnit unikátní hudební setkání českých a slovenských jazzmanů, rockerů a folkařů

Čertovo kolo – dva ročníky bratislavského festivalu 1987 a 1988, pokoušející se svobodně prezentovat rockovou hudbu

Bez ladu a skladu – trenčínská skupina jako pilíř slovenského alternativního rocku, navazjící na průkopnický Chór vážskych muzikantov

Jarocin – od 1980 místo festivalu, kde se dařilo rocku, punk rocku, heavy metalu i reggae, hojně navštěvované i československými fanoušky

Jazz Jamboree – dlouholetý varšavský festival jazzové hudby, kam rádi jezdili českoslovenští muzikanti i jazzoví příznivci

Vratislav – místo Festivalu nezávislé československé kultury 3. – 5. 11. 1989, na který cestovali písničkáři z Čech i exilu

z Polska bylo možné dovézt u nás nedostupné desky a knížky Budapešť – na Kulturním fóru Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě dostali 1985 českoslovenští delegáti za uši kvůli pronásledování Jazzové sekce – koncerty rockových hvězd na Népstadionu: 1986 Queen, 1987 Genesis a U2, 1988 Human Rights Concerts (Peter Gabriel a Youssou N´Dour, Sting, Bruce Springsteen)

Nachtasyl – od poloviny 80. let vídeňské útočiště československých exulantů Koncerty, výstavy, setkávání.

Hlas Ameriky – rozhlasová stanice zahraničního vysílání vlády USA do zemí, kde panuje špatný přístup k informacím a cenzura. Vysílání v češtině probíhalo v letech 1942 - 2004

Rádio Svobodná Evropa – rozhlasová organizace založená Kongresem USA pro šíření objektivních informací v diktátorských režimech. Vysílání do Československa zahájila v Mnichově 1. 5. 1951 a ukončila 31. 12. 2001

Komunistická vláda příjem západních vysílačů uměle rušila, nejvíce v období 1950–1964 a 1968–1973. V letech 1965-68 se Československý rozhlas pokusil konkurovat hudebnímu vysílání Svobodné Evropy odvážnější dramaturgií a založil program pro mladé – Mikrofórum

Emigrace: od srpna 1968 do prosince 1969 emigrovalo z Československa na 800 000 občanů; mezi lety 1969 a 1989 emigrovalo zhruba dalších 150 000 lidí; prvním přirozeným útočištěm československých emigrantů bylo Rakousko a Německo

NDR – Německá demokratická republika neboli východní Německo – jediná země, kam jsme do roku 1989 mohli cestovat jen s občanským průkazem, v roce 1987 do východního Berlína i na Boba Dylana a o rok později na Bruce Springsteena

///////////

• VALNÁ HROMADA• JEŠTĚ JSME SE NEDOHODLI

• FOLKOVÝ KOLOTOČ

• VRATISLAV

///////////

Představte si tohle:

ŽIJETE VE STÁTĚ, KDE HUDBU VYDÁVAJÍ DVĚ – TŘI STÁTEM KONTROLOVANÁ VYDAVATELSTVÍ. KDE VEŠKERÝ TISK PODLÉHÁ IDEOVÉMU DOHLEDU, KONTROLE A CENZUŘE (A JE TO OPRAVDOVÁ CENZURA, NE TO, O ČEM BLOUZNÍ RŮZNÁ INTERNETOVÁ PAKA V RŮZNÝCH WEBOVÝCH KANÁLECH). A ŽE POSLOUCHÁTE HUDBU, KTERÁ NENÍ ÚPLNĚ V SOULADU S IDEOLOGIÍ A POTŘEBAMI REŽIMU, KTERÝ DRŽÍ PÁKY A OTĚŽE.

Přístup do nahrávacích studií je omezen kapacitně i ideově, totéž platí o oficiálních – abychom pořád nepoužívali termín médium – ‚hromadných sdělovacích prostředcích‘. Kopírek je málo a  jsou pod kontrolou. A co je důležité: internet NEEXISTUJE.

TAKŽE ZÁKLADNÍ OTÁZKA ZNÍ: JAK SI POMOCI? JAK SE K TÉ HUDBĚ, KTERÁ NENÍ ÚPLNĚ KOŠER, DOSTAT? JAK JI ŠÍŘIT? A JAK ŠÍŘIT INFORMACE O NÍ?

Odpovědět si můžeme názvem dobového televizního pořadu pro kutily: Udělej (na Slovensku pochopi-telně Urob) si sám.

Budiž řečeno, že oficiální hudební časopisy – zejména Melodie a  Gramorevue (neplatí to samozřejmě o  celé jejich existenci) – byly zvláštní enklávou relativně kritického psaní o oficiální pop music a opatrného prosazování té hudby, která nebyla v souladu s kulturní politikou Strany. Zvláštní kapitolou byly pak časopisy řekněme zájmové, jako byl Bulletin Jazz Jazzové sekce a  Kruh Sekce mladé hudby. Zejména první zmíněný měl velmi slušný dopad, zvláště když zvážíme, v  jak malém nákladu vycházel. V závěru osmdesátých let se pak objevily nové oficiálně vydávané tituly na bázi podnikavějších oficiálních organizací – ať už míst-ních buněk SSM nebo Svazarmu. Všechny skončily krátce roce 1990, ale objevila se v nich důležitá jména polistopadové hudební publicistiky.

Vedle oficiální hudební publicistiky existuje také podstat-ně méně vlivný, ale neméně významný proud té neoficiální. Český hudební samizdat není tak dobře zmapován jako ten literární, ale jeho kořeny sahají až do Protektorátu.

Asi nejznámější skupinou hudebního samizdatu jsou undergroundové časopisy. Páteří undergroundové publicistiky bylo Vokno, poskytující hudbě pravidelný prostor. Čistě hudební periodikum v  undergroundu neexistovalo, většina titulů ale po vzoru Vokna reflektovala dění jak v podzemí, tak na oficiální scéně.

V 80. letech registrujeme značný rozmach samizdatových časopisů, produkovaných tuzemskou pun-kovou a posléze hardcoreovou komunitou, tedy prvních hudebních fanzinů. Vedle nich se rozmáhaly informační bulletiny jednotlivých skupin, které našly velkou oblibu zejména na sílící metalové scéně, ale i jako platný informační kanál vesnických tancovačkových kapel.

Tolik ‚slovo o hudbě‘, v předinternetové době velmi důležité. ALE CO SAMA HUDBA?

I zde platilo ono ‚udělej si sám‘. Už v sedmdesátých letech si některé skupi-ny začaly suplovat nedostupná gramofonová alba magnetofonovým pás-kem s amatérskou nahrávkou vlastní tvorby, který byl opatřen originálním obalem. Od počátku osmdesátých let se v  souvislosti

s  rozmachem magnetofonových kazet začaly podobné nahrávky šířit jako dýmějový mor – ať už jako nahrávky koncertů, nebo jako ‚alba‘. Několik lidí si založilo vlastní nezávislá vyda-vatelství: nejvýznamnější bylo S.T.C.V. Petra Cibulky, jehož katalog jde do stovek čísel. Sledovat jejich produkci, původ a  cesty některých nahrávek je náročný, ale krato-chvilný koníček.

Specifickou kapitolu tvoří exilová vydání nepovolené hudby na kla-sických nosičích. Týkají se především nahrávek tuzemských under-groundových skupin a  zakázaných písničkářů, ale postupně vycházejí v  cizině i  nahrávky tuzemské alternativní a  punkové

scény. Je jich minimálně, ale jsou.

To tedy máme zvuk. A CO OBRAZ?

V osmdesátých letech se objevují možnosti, jak i tímto způsobem zaznamenat skupiny a jednotlivce, kteří by se před televizní kamery nedostali. Ojedinělým, ale monumentálním dílem je dokument Hudba 85 (V. Burda, A. Guha, P. Ryba) zaznamenávající skupiny české nové vlny. Svůj prostor měla nekonformní hudba i v disidentském Originálním videojournalu.

MÉDIUM JE POSELSTVÍ ANEB UDĚLEJ (UROB) SI SÁM

Obálka kazety brněnské skupiny Z kopce, S.T.C.V. Petra Cibulky

Obálka kazety s nahrávkou Visacího zámku před

odchodem jeho členů na vojnu.

S.T.C.V. Petra Cibulky

1. 2.

4. 5.

6. 7.

9.

KYTARY PROTI TOTALITĚ//////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

ROLE HUDBY PŘI DŮLEŽITÝCH SPOLEČENSKÝCH ZMĚNÁCH

3.

8.

10.

11.

Legenda k fotkám:

1. Obal exilového vydání LP Plastic People Of The Universe Egon Bondy Happy Hearts Club Banned, SCOPA Records 1978

2. Exilové vydání druhého LP Karla Kryla vyšlo v roce 1969 na mnichovském labelu Primaphon.

3. Obálka Jazz Bulletinu

4. Obálka kazety teplických punkerů FPB, S.T.C.V. Petra Cibulky

5. Obálka kazety s nahrávkou programu Dům č.p.112/34 skupiny Extempore, Fist Records Mikoláše Chadimy

6. Obálka kazety s nahrávkou skupiny Garáž, S.T.C.V. Petra Cibulky

7. Obálka kazety s nahrávkami pražské skupiny Jižní pól (dříve Letadlo)

8. Obálky některých samizdatů, které se více či méně pravidelně zabývaly i reflexí hudebního dění.

9. Obálka kazety pražské alternativní skupiny OZW, autor Zbyněk Lorenz.

10. Obálka kazety karlovarsko-plzeňské skupiny Ložisko, S.I.R., autor Jaroslav Caine Matějovský

11. Obálka časopisu Vokno

KYTARY PROTI TOTALITĚ//////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

ROLE HUDBY PŘI DŮLEŽITÝCH SPOLEČENSKÝCH ZMĚNÁCH

1.

Legenda k fotkám:

1. Program severomoravského kola Rockfestu, 1989

2. – 3.

Publikum před vchodem do Junior klubu Na Chmelnici – a obálka programu téhož

4. Náčrt programu přehlídky v pražském KD Opatov, rukopis jejich organizátora Vojtěcha Lindaura

5. – 6.

Obálky programů a zpěvníků k festivalům Folkový kolotoč.

7. Legitimace člena Sekce mladé hudby s proslulým vizuálem Káji Saudka

8. Z korespondence Jazzové sekce

9. Luboš Schmidtmajer, pán na Chmelnici

10. Lenka Zogatová

11. Logo Jazzové sekce z časů, kdy už začalo jít do tuhého.

12. Z undergroundových koncertů a přehlídek 80. let: polní podmínky, základní vybavení, atmosférrra spiklenecké pospolitosti (že…)

13. Karel Prokeš, spiritus agens M-.klubu ve Valašském Meziříčí a festivalu Valašský Špalíček

14. – 16. 3x Miloš Čuřík: na beat festivalu v Příbrami, na přehlídkách amatérské tvorby na Rokosce (s šéfem Jazzové sekce Karlem Srpem a otravným papalášem z odboru kultury) a v zákulisí Pražských jazzových dnů.

17. Vstupenka na přehlídky Mladá scéna v Ostrově nad Ohří.

4.

2.

5.

3.

6.

7. 8.

9.

10.

11.

12.

13.

14.

15.

16.

17.

///////////

Na‚ úlohu osobnosti v dějinách‘ existuje pestrá škála názorů. V českém prostředí je zdá se nejcito-vanější ten ze staré písně Karla Kryla Marat ve vaně, podle nějž „Úloha osobnosti v dějinách sestává prakticky z ochoty dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít dříve, než stačila odvolat.“ Zní to hezky, je to správně krylovsky patetické, dobře se s tím šermuje v internetových diskusích. Ale co my s tím?

PRO VYTVÁŘENÍ ALTERNATIV K MAINSTREAMU VŠEHO DRUHU JE DŮLEŽITÝ JEDNOTLIVEC. TAKOVÝ, KTERÝ VLOŽÍ SVŮJ ZÁPAL A SCHOPNOSTI DO ORGANIZOVÁNÍ AKCÍ NEBO PROVOZOVÁNÍ PROSTORU, KTERÉ POSKYTUJÍ PROSTOR NEKONFORMNÍM PROJEVŮM, V NAŠEM PŘÍPADĚ SPOJENÝM S HUDBOU. KDYŽ SE TAKOVÝCH SEJDE VÍC, TÍM LÉPE.

Dalším důležitým prvkem jsou místa (nebo platformy, chceme-li) v nichž (na nichž) tito lidé působí.

Základní typologické rozdělení těchto ‚trhlin v  betonu‘ je podle oficiality jejich usilování. Na jedné straně jsou, kteří působí v  mantinelech daných socialistickým establishmentem a  podle svých možností a schopností se snaží zvětšovat svůj manévrovací prostor. Na druhé straně pak ti, kteří s esta-blishmentem a jeho mantinely pokud možno nechtějí nic mít. Mezi těmito skupinami panuje nejedno-značný vztah přecházející od odmítání jedněch druhými, až po opatrnou – s koncem socialismu stále silnější koexistenci.

Důležitou úlohu při jejich potkávání a ‚sebeuvědomování‘ hrály organizace jako Jazzová sekce a Sekce mladé hudby. Právě jejich organizační a publikační činnost je skvělou ukázkou toho, jak hrstka bláznů dokáže nakazit ne sice celý město, ale tisíce lidí napříč celým státem. A některé z nich pak inspiruje k pokračování.

Z míst, kde se ‚trhliny v betonu‘ objevují, jsou na té oficiální bázi důležité kluby. Mládežnické, vysoko-školské, závodní. Právě tady si dobře uvědomíme ‚úlohu osobnosti v dějinách‘. Mnoho těchto zaříze-ních bylo dokonale sterilních a příznivci nekonformní hudby se jim vyhýbali. Když se do nich ale vetřeli schopní a zapálení jednotlivci (nebo více takových), stávala se tato zařízení důležitým místem potká-vání, vzájemného informování, podněcování a zážitků, které mainstreamová kultura nabízela jen zříd-kavě. Tato zařízení zároveň poskytovala azyl hudebním tělesům, na která kulturní střediska v místě jejich bydliště hleděla jako na škodnou hodnou vyhubení. Příklad: M-klub v Karlových Varech spadal pod Správu kulturních zařízení SSM v Plzni. Hudební skupiny, které zřizoval, tak měly v podstatě pokoj od místního OKS a odboru kultury na národním výboru, který jim notně ztrpčoval život.

Některé kluby se staly centry s nadregionálním přesahem. Nemyslíme tím jen ty nejvyhlášenější, jako například pražský Junior klub na Chmelnici nebo folková Petynka. Ale třeba mostecký Neprakta klub, klub při Domě kultury v Ostrově nad Ohří, brněnská Křenová nebo M-klub ve Valašském Meziříčí. Na bázi těchto zařízení byly organizovány přehlídky, zárodky pozdějších festivalů. Některé – jako Folkový kolotoč v Ostravě nebo Mladá scéna v Ostrově nad Ohří – měly opět nadregionální dopad.

Z  těchto zařízení se rekrutovala sorta lidí, kteří pak rozvinuli svůj talent a  nabyté zkušenosti na celostátních přehlídkách konce osmdesátých let a ještě výrazněji v nových podmínkách následujících desetiletí. Ať už máme na mysli šéfy Chmelnice Luboš Schmidtmajera a  Jiřího Smrčka, brněnskou Lenku Zogatovou, Karla Prokeše z ValMezu, Františka Volfa z Ostrova nad Ohří nebo Zlatu Holušovou působící na Ostravsku.

Na neoficiální scéně se kromě lídrů typu Ivana Martina Jirouse objevuje – zejména v osmdesátých letech – několik regionálních tahounů, kteří buď byli členy undergroundových hudebních těles, potažmo obyvateli proslulých baráků, v  nichž se odehrávaly koncerty nebo přehlídky podzemních ansámblů. Tuto ‚potopenou pevninu‘ velmi zevrubně zmapoval seriál České televize Fenomén Under-ground. Také z tohoto okruhu lidí se rekrutovalo několik individualit, které pak rozvinuly svůj talent a nabyté zkušenosti… (Vladimír Lábus Drápal, etc.).

Závěrem je třeba říci jednu věc, která se protagonistům těch dějů možná líbit nebude, ale oddiskuto-vat ji nelze. Ohlas aktivit těchto společenství nebyl nijak masový. Budiž řečeno, že toho ani nechtěla docílit.

KDYŽ HRSTKA BLÁZNŮ NAKAZÍ CELÝ MĚSTO… … aneb Muži činu (o ženách nemluvě) a místa činu.

KYTARY PROTI TOTALITĚ//////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

ROLE HUDBY PŘI DŮLEŽITÝCH SPOLEČENSKÝCH ZMĚNÁCH

///////////

SOVĚTSKÝ HEAVY METAL V ČESKOSLOVENSKÝCH ULICÍCH21. srpna 1968 začaly řinčet československým územím sovětské tanky a další obrněná vozidla, aby zastavily obrodný společen-ský proces neposlušného satelitu. Co na tom, že o dvacet let později dojde k podobnému vývoji v celém sovětském bloku. Tady se na tu dobu vše nadějné rozbíjí.

STÝKÁNÍ A POTÝKÁNÍ (POPULÁRNÍ) HUDBY S (KOMUNISTICKÝM) REŽIMEM

AŤ MÍR DÁL ZŮSTÁVÁ S TOUTO KRAJINOUZpěváci pop music hrozí stávkou na Bratislavské lyře 1969, pokud cenzura nepustí jejich písně. Pořadatelé jim ustoupí, ale řada z nich má následně zaracha. Někteří „na věčné časy“, jako Marta Kubišová, někteří jen občas, jako Petr Novák. Někteří raději zůstanou za železnou oponou, jako Karel Kryl.

REKVALIFIKACEProkádrovaná strana a vláda přispěchala v prosinci 1970 se souborem instrukcí Poučení z krizového vývoje ve straně a společ-nosti. Jedním z důsledků nové linie byly rekvalifikační zkoušky: každý umělec, včetně všech zasloužilých, musel projít prozkou-šením, které mělo prověřit i to, jaké má politické smýšlení. Nástrojem oddělení zkaženého zrna od loajálních plev byly stupidní otázky typu, kdo je předsedou vlády v té a té zapadlé komunistické zemi. Tady je zaděláno na antagonismus establishmentu a undergroundu.

ESTABLISHMENTChceš si vydělávat hudbou, být v rozhlase, televizi a na deskách, koncertovat v zahraničí? Pak dělej to, co chceme my - strana a vláda! Zpívej texty, které se angažují proti západní demokracii a oslavují naši politiku plnou slov o dělnících, míru a spravedlnosti. Účastni se Festivalů politické písně, přehlídek Sovětská píseň, účinkuj v SSSR a všude opakuj, jak jsi rád.

ŠEDÁ ZÓNAMezi ochotně loajální většinou a nepočet-ným undergroundem se rozprostírala širo-ká škála přístupůk tomu, jak zpívat a kon-certovat v totalitní společnosti. Od víceméně radikální alternativní scény, formující se zejména kolem Jazzové sek-ce Svazu hudebníků, přes písničkáře ve volném sdružení Šafrán i  mimo něj, přes širokou základnu amatérského muzicí-rování v  rocku, jazzu, v  hudbě trampské a  country až k  profesionálním souborům, snažícím se udržet si vlastní tvář: Vladimír Mišík Etc…, Marsyas, Vladimír Merta, C&K  Vocal, Framus Five, Jazz Q, Pražský Big Band….

ASANACETato akce Státní tajné bezpečnosti z přelomu 70. a 80. let měla prostřednictvím násilí a vydírání vyhnat nepohodlné osobnosti do exilu. Tak např. Svatopluk Karásek, Jaroslav Hutka nebo Vlastimil Třešňák už mohli ovlivňovat českou kulturu jen z exilu.

NOVÁ VLNASotva se komunistickým úřadům zadařilo paralyzovat potlačit under-ground, vyhnat folkaře a dusit Jazzovou sekci, objevila se armá-da svobodomyslného dorostu, hlásící se k nové vlně rocku. Na koho ukáže plátek Tribuna prstem, ten mizí ze scény. Ale už ne navždy, zanedlou-ho se vrací pod jiným názvem. Z Jasné páky je Hudba Praha, z Letadla Jižní pól, z Visacího zámku VZ…

ROCKFESTYPředstavitelé totalitního režimu pochopili, že vzpurnou kytarovou muziku neporazí. Od roku 1986 se ji pokoušejí ovládnout tím, že sami pořádají její celoroční přehlídku. Marně. Organizační tým se neobejde bez lidí z oboru a Palácem kultury tak vesele burácejí punkáči, metalisti i skupiny bez zřizovatele.

1989: LEDY PUKAJÍ14. 1. proběhne benefičníKoncert pro Arménii s odvážnou dramaturgií, 9. 6. Joan Baez nechává na pódiu Bratislavské lyry zazpívat zakázaného písničkáře Ivana Hoffmana, 22. 6. pronese MichaelKocáb v přímém televiz-ním přenosu Děčínské kotvy větu „každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží“, 6. 10. proběhne dříve nevídaná přehlídka PunkEden, 3. – 5. 11. se ve Vratislavi setkávají Kryl, Hutka, Karásek a další z exilu s písničkáři z domoviny (Dobeš, Nos…), mnohé však StB nepustí přes hranice (V. Merta, Dědeček),od 17. 11. lidé pravidelně demonstrují a přitom kolektivně rapují své požadavky,3. 12. na Koncertu pro všechny slušný lidi už zase na domácím pódiu zpívají Marta Kubišová nebo Karel Kryl…

Marta KubišováKarel KrylPetr Novák

Zaťatá pěst kytary festivalu politické písně míří proti imperialismu

dokumenty z rekvalifikací

UNDERGROUNDNejdeš s námi? Pak jdeš proti nám! Čím svobodněji hudebník uvažoval, tím více byl zatlačován do neoficiální scény a podzemí. Policie obrátila své obušky a zatykače vůči muzikantům i posluchačům nezávislé scény, poprvé na koncertě v Rudolfově u Čes-kých Budějovic v březnu 1973. Byla v patách účastníkům každé nezávislé akce včet-ně festivalů II. kultury. Hlavní zbraní byly paragraf na tzv. výtržnictví nebo nedovole-né podnikání. Přesto se zformovala scéna hudebního undergroundu: Aktual, Plastic People of the Universe, DG 307, Umělá hmota, Bílé světlo a další.

Plastic People of the Universe

Vladimír Mišík Vladimír Merta

Jaroslav Hutka Vlastimil Třešňák

Hudba Praha

Tři sestry

Karel Kryl

Marta Kubišová

Spirituál kvintet

CHARTA A ANTICHARTASoudní procesy s podzemními muzikanty vyvolaly odezvu doma i v zahraničí a pomohly k propojení dosud izolovaných složek československého disentu. Vznikla Charta 77, na jejíž činnost však totalitní režim reagoval ultimativní poptávkou u populárních umělců v podobě prohlášení proti této Chartě.

Jeden z rozsudků v procesu proti undergroundu

Jiří Suchý

Extempore: zleva Mikoláš Chadima

a J. J. Neduha

KYTARY PROTI TOTALITĚ//////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

ROLE HUDBY PŘI DŮLEŽITÝCH SPOLEČENSKÝCH ZMĚNÁCH

///////////

ZA KĽÚČOVÝMI AKTIVITAMI NEOFICIÁLNEJ HUDOBNEJ SCÉNY V 70. A 80 ROKOCH NA SLOVENSKU STÁLI DVE VLNY ĽUDÍ, KTORÍ SA VYNORILI ZO ŠTUDENTSKÉHO PROSTREDIA. PRIRODZENÝM CENTROM BOLA BRATISLAVA, PRIBUDLI PEZINOK A TRENČÍN. OSOBNOSTÍ A PRIESTOROV NEBOLO VEĽA, ALE O TO SILNEJŠIU STOPU ZANECHALI.

ZAČALO SA TO V JEDNOM DOMEIdeálna poloha, ideálne bývanie. V centre Bratislavy bol veľký dom a jeho majiteľ prenajímal štyri izby vysokoškolákom. Od roku 1973 tam začali bývať a stretávať sa budúci aktivisti, umelci a organizátori. Medzi nimi aj Ladislav “Agnes” Snopko. Študoval archeológiu, no cez pesničkárku Zuzanu Homolovú sa spoznal s jej kolegami zo združenia Šafrán a začal im robiť koncerty. Dom na Gorazdovej sa stal hlavným stanom Šafránu na Slovensku.

KONCERTY MLADOSTIPodobná komunita sa sústredila v  Pezinku, kde na kúpalisku vznikol mládežnícky Atlas Klub. Jeho “kultúrny referent” Pavol Boriš sa spolu s Agnesom rozhodli urobiť festival Woodstock v Československu. V lete 1976, v amfiteátri. V dvanásťho-dinovom programe sa striedali folk, nezávislý rock aj džez, a atmosféra bola taká, že si to všetci chceli zopakovať. V roku 1977 prišlo vyše päťtisíc ľudí vrátane signatára Charty 77 Jaroslava Hutku. Bol to jeho posledný koncert pred emigráciou. Pri pes-ničke Havlíčku, Havle, diváci začali pískať a skandovať heslá proti režimu. Upokojil ich až film Žltá ponorka (pôvodne pripravený pre prípad dažďa). Organizátori museli na výsluch a ďalší ročník prvého nezávislého multižánrového open-air festivalu pod názvom Koncert mladosti sa už nekonal. Komunistický establišment začal chápať, čo je to sila hudby.

NOVÉ BAŠTYV 80. rokoch sa v Bratislave to hlavné odohrávalo na troch miestach. Agnes začal pracovať pre kultúr-ne stredisko na Vajnorskej ulici, na večeroch s názvom Dotyky a spojenia dával dokopy muzikantov, ktorí bežne spolu nehrávali (Bittová a Varga, Merta a Ursiny, Stivín a Bez ladu a skladu) s zakazovanými výtvarníkmi. A potom tu boli dva vysokoškolské kluby.Mladá garda sa rozbehla s  príchodom Pavla Maruščáka. Študent Chemicko-technologickej fakulty vypomáhal v  Břeclavi na festivale Folkový kolotoč. Na Mladej garde ako “pomocník programového referenta” v  roku 1984 založil festival Folková zima, neskôr robil koncerty punku a  alternatívneho rocku aj antidiskotéky Jiřího Černého.To isté sa dialo aj v klube Primaf. Pôvodne vinárska pivnica v kopci pod hradom patrila Prírodovedec-kej a Matematicko-Fyzikálnej fakulte. Program tvoril Alfréd “Cimo” Zimmermann, aj on okrem dobrého vkusu prejavil veľkú odvahu.

CHÓR VÁŽSKYCH MUZIKANTOVV Primafe pravidelne hrával Chór vážskych muzikantov, ktorý tu mal skúšobňu. Kapelu dali dokopy spolužiaci z gymnázia v Trenčíne obdivujúci Sex Pistols, Clash a Stranglers. Neboli virtuózni muzikanti, ale mali veľký nadhľad a vnútornú slobodu (čo platí o väčšine celej tejto scény). CHVM boli vzorom pre skupinu Bez ladu a skladu, ktorá začala fungovať o pár rokov po nich.

ČERTOVO KOLOMladí organizátori boli správne drzí aj tvrdohlaví. Na koncerty sa stáli dlhé rady a tak začali uvažo-vať nad väčšími priestormi. Najdôležitejšia akcia sa konala v rokoch 1987 a 1988 v športovej hale na Pasienkoch. Názov Čertovo kolo prešiel vďaka tvrdeniu organizátorov, že ide o tradičný ľudový tanec. Pódium bolo z lešenárskych trubiek a drevených dosiek, výtvarníci pomaľovali veľké plachty. „Bol to zázrak,” spomína organizátor Paľo Maruščák. Ešte väčším zázrakom bolo, keď sa po 20 rokoch našiel filmový záznam.

BEZ LADU A SKLADUĎalšia partia trenčianskych gymnazistov prvý bratislavský koncert odohrala v Mladej garde. Tam ju videla hlavná postava nezávislej scény v Brne Lenka Zogatová a začínajúcu kapelu v roku 1986 dostala na pražský Rockfest, kde patrili k najväčším zjavom. Spevák Michal Kaščák nasiakol slobodnú atmo-sféru a otvorenú dramaturgiu už ako tínedžer. Vložil ju do základov festivalu Pohoda.

SLOVENSKÉ OSTROVY SLOBODY

Legenda k fotkám:

1. Najvýznamnejšia akcia nezávislej scény na Slovensku v 80. rokoch bola prehliadka Čertovo kolo. Konala sa v bratislavskej športovej hale Pasienky, ktorá bola plná do posledného miesta. Foto - Juraj Bartoš

2. Plagát Čertovho kola prezrádza, že nechýbali zavedené mená ani začínajúce kapely a že celá akcia bola predzvesťou multi- mediálnych festivalov.

3. Slovo boyband ešte neexistovalo, Bez ladu a skladu boli síce tínedžeri, ale hrali úplne inú hudbu než poprock (z vystúpenia na Čertovom kole). Foto - Juraj Bartoš

4. Československý Woodstock - takú prezývku dostali Koncerty mladosti v Pezinku v rokoch 1976 a 1977.

5. Na druhý ročník Koncertu mladosti prišlo síce vyše 5-tisíc ľudí, organizátori chceli hrať až do príchodu slnka, primátor Pezinka povolil len do druhej a obyvatelia mesta našli ráno spať fanúšikov, kde sa len dalo. Foto - Ján Štrba

6. Bez ladu a skladu čelili ako väčšina skupín nezávislej scény zákazom, ale podarilo sa im dostať zmluvu s vydavateľstvom Opus. Ich debutová platňa však vyšla až po novembri 1989.

7. Film Žltá ponorka bol v programe Koncertu mladosti 1977 len ako záloha. “Museli sme ho však pustiť. Po koncerte Jaroslava Hutku (na obr. 8) sa totiž publikum rozvášnilo, začalo kričať Preč s komunizmom! a podobné heslá. Hrozilo, že do amfiteátra nabehnú policajti a vymlátia nás. Tak sme sa dohodli, že uvedieme pesničku All You Need Is Love a premietneme film Beatles, ktorý mal deň predtým v Bratislave predpremiéru. To nás zachránilo,” spomína Ladislav “Agnes” Snopko. Foto - Ján Štrba

8. Jaroslav Hutka odohral svoj posledný koncert v komunistickom Československu v lete 1977 v Pezinku. Na basovej mandolíne ho sprevádzal Fedor Frešo. Foto - Ján Štrba

9. Chór vážskych muzikantov na snímke vo vysokoškolskom klube Mladá Garda, no ich hlavným sídlom bol klub Primaf v centre Bratislavy. Foto - Dano Pašteka

10. Obal tretieho albumu CHVM Úteky od živých (1986), ktorý kapela nahrali na chate a v skúšobní, pridali pár koncertných záznamov a vydala vo vlastnom neoficiálnom vydavateľstve Fukkavica records.

1.2.

5.

3.

8.

7.

6.

9.10.

4.