90
Znn tohoto textu vychz z dla Lakomec tak, jak bylo vydno vydavatelstvm J. Otty v roce 1899 (MOLIRE. Lakomec : veselohra o 5 jednnch. Pel. Jaroslav Vrchlick. Praha : J. Otto, 1899. 158 s. Svtov knihovna. . 111-112).
Autorem portrtu Moliera na oblce e-knihy je Pierre Mignard.
Citan zznam tto e-knihy:
MOLIERE. Lakomec [online]. Pel. Jaroslav Vrchlick. V MKP 1. vyd. Praha : Mstsk knihovna v Praze, 2012 [aktuln datum citace e-knihy p. cit. rrrr-mm-dd]. Dostupn z WWW: .
Verze 1.0 z 1. 1. 2012.
Text dla (Moliere: Lakomec), publikovanho Mstskou knihovnou v Praze,
nen vzn autorskmi prvy.
Vydn (oblka, grafick prava), jeho autorem je Mstsk knihovna
v Praze, podlh licenci Creative Commons Uvete autora-Nevyuvejte dlo komern-Zachovejte licenci 3.0 esko.
4
OBSAH: OSOBY:............................................................................................... 8
Jednn prvn. ........................................................................................ 9 Vstup 1. ............................................................................................ 9 Vstup 2. .......................................................................................... 12 Vstup 3. .......................................................................................... 14 Vstup 4. .......................................................................................... 18 Vstup 5. .......................................................................................... 18 Vstup 6. .......................................................................................... 23 Vstup 7. .......................................................................................... 25 Vstup 8. .......................................................................................... 27 Vstup 9. .......................................................................................... 28 Vstup 10. ........................................................................................ 29
Jednn druh. ..................................................................................... 30 Vstup 1. .......................................................................................... 30 Vstup 2. .......................................................................................... 34 Vstup 3. .......................................................................................... 35 Vstup 4. .......................................................................................... 36 Vstup 5. .......................................................................................... 36 Vstup 6. .......................................................................................... 38
Jednn tet. ........................................................................................ 45 Vstup 1. .......................................................................................... 45 Vstup 2. .......................................................................................... 45 Vstup 3. .......................................................................................... 46 Vstup 4. .......................................................................................... 46 Vstup 5. .......................................................................................... 47 Vstup 6. .......................................................................................... 52 Vstup 7. .......................................................................................... 53 Vstup 8. .......................................................................................... 54 Vstup 9. .......................................................................................... 55 Vstup 10. ........................................................................................ 55 Vstup 11. ........................................................................................ 56 Vstup 12. ........................................................................................ 58 Vstup 13. ........................................................................................ 60
5
Vstup 14. ........................................................................................ 60 Vstup 15. ........................................................................................ 61
Jednn tvrt. ..................................................................................... 62 Vstup 1. .......................................................................................... 62 Vstup 2. .......................................................................................... 65 Vstup 3. .......................................................................................... 65 Vstup 4. .......................................................................................... 68 Vstup 5. .......................................................................................... 71 Vstup 6. .......................................................................................... 73 Vstup 7. .......................................................................................... 73
Jednn pt. ........................................................................................ 74 Vstup 1. .......................................................................................... 74 Vstup 2. .......................................................................................... 75 Vstup 3. .......................................................................................... 78 Vstup 4. .......................................................................................... 83 Vstup 5. .......................................................................................... 84 Vstup 6. .......................................................................................... 88
6
Jean Baptiste Poquelin (divadelnm jmnem Molire) narodil se v lednu 1622 v Pai, studoval v kolleji clermontsk a u Gassendiho, pak prva, nae vstoupil do spolenosti koujcch herc. Brzy stal se editelem spolenosti a procestoval za 12 rok skoro celou Francii, r. 1658 vrtil se do Pae. Roku 1662 oenil se s Armandou Bjartovou, kter mu lehkomyslnost a nevrnost svou ivot ztrpila. Hereck spolenost jeho dola velk obliny u dvora i u obecenstva, avak literrn psoben Molirovo osobn mu zskalo etnch neptel v kruzch dvornch, literrnch i crkevnch. Starosti rznho druhu a utrpen podrvaly ivot jeho podlehl konen prsn chorob nkolik hodin po pedstaven Domnlho nemocnho, pi nm dostal nhle chrlen krve dne 17. nora 1673. Knstvo odepelo mu crkevn poheb. Teprve r. 1817 byly kosti jeho na hbitov Pere Lachaise peneseny. Akademie postavila poprs jeho v sv sni zasedac r. 1778, r. 1844 byl mu v ulici, kde zemel (Rue de Richelieu), pomnk postaven.
Molire byl vborn herec komick, jeho sla byla hlavn v nedostin mimice. Jako lovk byl povahy vn a sp melancholick. Jako spisovatel veseloher vynikl bohatstvm nmt, hravost obraznosti, hloubkou sly tvr, zvlt v len povah, svrchovanm rozmarem a vtipem v aranovn scenerie i u veden dialogu. Hlubok znalost lovka a tud velk ivotn moudrost, objektivnost v posuzovn lidskch vad a kehkost, leh ironie a satiry, za kterou se kleb vak uboh, trpc lovk, povznej nkter jeho hry po bok nejvtm dlm dramatickm vbec hned vedle Shakespeara. Spolen ml s tmto zvl, e rd se opral v sv tvorb o kusy star, o pedlohy mn cenn svch souasnk nebo panlskch, italskch i antickch pedchdc. Teprve v zpracovn a v detailech propukla prav genilnost jeho vc ne ve vymlen a tvoen pln pvodnch. Ve veselohrch a frakch svch bioval vecky zvrcenosti doby, fale, nepirozenost, pokrytectv, lakotu, le, farizejstv, smn manry en i mu neprosn. Jeho postavy ij plnm ivotem a jsou typy nejen doby sv, nbr celho lovenstva. Umn scnick jest v jeho kusech
7
podivuhodn, e vdy jasn, pesn, pirozen, rozmanit a bohat, vdy dle stavu hrajcch osob rozlien a pestr.
Charaktern veselohra Lakomec (LAvare) byla sehrna poprv 9. z 1668, ltka k n jest vzata z Plautovy veselohry Aulularia, ovem jen ve hlavnch obrysech, ale zcela s opanm zbarvenm; kdeto u Plauta jest celek rozmarnou frakou, zved se Lakomec svm pochmurnm zbarvenm z rmce veselohry k chvatn vi tragick. Goethe hru neobyejn cenil (viz rozmluvy jeho s Eckermannem, nor 1825). Komposic jsa slab a djem chud ne jin klassick veselohry Molirovy, vynik Lakomec hlavn mistrovskou kresbou Harpagona, tituln figury kusu, kter jest vedle ivotn sv pravdivosti t pardnm vkonem hereckm. V prvn dob dobyl Lakomec doma spchu pouze estnho, teprve v dobch pozdjch oil vtenmi vkony rznch herc, tak e je dnes jednou z nejpopulrnjch her v repertoiru Molirov.
U ns, jak znmo, dobyl si vborn n charaktern umlec a komik Jindich Mona provedenm Lakomce v Praze i po venkov skvlch laurv a hlavn jeho vkonu dkuje hra u ns svou stlou pitalivost vrstev nejirch.
Peklad tento napsn byl v letech osmdestch; dnes byl znovu prohlednut a opraven.
V Praze 20. dubna 1899. Jar. Vrchlick.
8
OSOBY: HARPAGON, otec Kleanta a Elisy, zamilovan do Mariany. KLEANT, jeho syn, milenec Mariany. ELISA, jeho dcera, milenka Valerova. VALER, syn Anselmv a milenec Elisy. MARIANA, milenka Kleantova a milovna Harpagonem. ANSELM, otec Mariany a Valera. FROSINA, pletichka. SIMON, lichv. JAKUB, kucha a ko Harpagonv. LA FLCHE, sluha Kleantv. PAN CLAUDE, sluka Harpagonova. BRINDAVOINE a LA MERLUCHE, sluhov Harpagona. POLICEJN KOMISA a jeho PSA.
Dj v Pai v dom Harpagonov.
9
Jednn prvn.
Vstup 1.
Valer, Elisa.
VALER. Aj, spanil Eliso, vy stvte se zasmuilou te, kdy jste mne vldn ujistila, e jste byla t dobroty, mne oblaiti svoj dvrou? Ach, vy vzdychte, kdy j se raduji? Litujete ji, rcete mi, e jste mne uinila astnm, i obvte se toho zvazku, v kter vs uvrhla moje lska?
ELISA. Ne, Valere, nikdy nemohu litovati toho, co jsem pro vs uinila. Podlhm pli sladk moci lsky a nemm ani sly, pti sob nco jinho. Vak, mm-li vm pravdu povdt, spch pln mne nepokojem a j se obvm velice, e vs miluju ponkud vce ne bych mla.
VALER. Co? eho se obvati mete, Eliso, v sv dobrot ke mn?
ELISA. Ach! Tisce vc najednou: hnvu otcova, vitek rodiny, pomluv lidskch, vak nejvce ze veho, Valere, zmny vaeho srdce a on zloinn chladnosti, kterou vae pohlav splc co nejastji pli houc dkazy nevinn lsky.
VALER. Ach! nekivdte mi tak, posuzujc mne tak jako ostatn mue! Myslete si o mn, Eliso, to nejhor, jen to ne, e bych mohl nedostti svm povinnostem vi vm. Miluju vs pli, a moje lska bude trvati tak dlouho jako ivot mj.
ELISA. Ach! Valere, takto hovo kad z vs! V slovech jest jeden mu jako druh! Teprve skutky jedin odhal rozdl, kter jest mezi vmi.
VALER. Ponvad jedin skutky ns ukazuj v prav podstat, vykejte aspo, a byste mohla dle nich m srdce posuzovati
10
a nevyhledvejte na mn viny pouze v nespravedlivm strachu okliv pedtuchy. Nevradte mne, prosm vs, citelnmi ranami urlivho podezvn, a dopejte mi asu, bych celou adou tiscerch zkouek pesvdil vs o poestnosti sv lsky.
ELISA. Ach! jak snadno dvme se pesvdit tm, koho milujeme! Ano, Valere, vae srdce je neschopno vi mn podlosti. Vm pevn, e mne opravdovou lskou milujete, a e mi zstanete vrnm; nechci ji vce pochybovati a musm omeziti svj zrmutek jedin na pomluvu, kter by mne mohla stihnouti.
VALER. Ale pro jste tak nepokojna?
ELISA. Nebla bych se nieho, kdyby kad pohlel na vs tma oima jako j; a j v osob va nalzm dostaten odvodnn veho, co jsem pro vs uinila. Srdce m k sv obran m celou vai zsluhu a opr se o pomoc uznalosti, ji mi samo nebe k vm ukld. Stle mm ped zraky dsn ono nebezpe, kter poprv ns proti sob postavilo; tu pekvapujc lechetnost, s kterou jste vlastn ivot nasadil, abyste vyrval ivot mj zuivosti vln; ty nn pe vae, kdy jste mne z vody vythnul, a ty neustl holdy plamenn lsky, kterou neotsly ani as, ani ster pekky, t lsky, k vli kter jste zanedbal rodie i vlast, pro kterou sem jste uprchnul, zde v mj prospch svj osud zamnil, a abyste mohl stle mne vidti, vstoupil do sluby k mmu otci. To ve mne zajist tak zzran dojm, e dle mho zdn to ospravedluje zvazky lsky, je jsem vm mohla uiniti, avak to vecko nesta ospravedlniti jednn m vi jinm, a j pochybuju, e bych dola vade plnho souhlasu.
VALER. Dle ei va jedin lskou zsluhu njakou mm v och vaich, a co se obav vaich te, otec v sm se ji postar, by vs ped kadm ospravedlnil, ba plin jeho lakota a
11
psn zpsob ivota, jej s dtkami svmi vede, jsou s to vci mnohem podivnj ospravedlniti. Odpuste, spanil Eliso, e takto ped vmi mluvm. Vte sama, e v tto kapitole lze st ci nco dobrho. Le konen, poda-li se mi, jak doufm, nalzti sv rodie, naklonme je lsce na zajist bez obte. ekm od nich netrpliv zprvy, a budou-li vhati pli, pjdu sm je vyhledati.
ELISA. O Valere, prosm, nehbejte se ani na krok odsud a hlete jen vmysliti se co mon v ducha mho otce.
VALER. Vdy pece vidte m ponn, s jakou obratnou povolnost vetel jsem se do jeho sluby, v jakou krabokou sympatie a pbuznosti cit se halm, bych se jemu zalbil, jakou denn hraju lohu, bych zskal jeho lsku. A pokroil jsem v tom znamenit; shledal jsem, e nejlep cestou k zskn lid jest, pizpsobiti se jejich nklonnostem, souhlasiti s jejich zsadami, podkuovati jejich slabostem a tleskati vemu, co podniknou. Neteba se pi tom obvati, e byste el pli daleko; zpsob, jak je naberete bu sebe patrnj, ti nejvt chytrci jdou nejvce na lep pochlebenstv, a nen nic tak drzho a smnho, co by nespolkli, kdy je chvalozpvy zasypvme! Upmnost ovem trochu trp tmto emeslem, ale kdy potebujeme lidi, teba jim se pizpsobiti, a jeliko jest pochlebenstv jedinou cestou, kterou lze jich zskati, nen to chybou tch, kdo pochlebuj, nbr tch, kte chtj, aby se pochlebovalo.
ELISA. Vak pro nehledte t zskati podporu mho bratra pro ppad, kdyby sluka chtla vyzraditi nae tajemstv?
VALER. Tko vru uetiti obou. Syn i otec jsou tak rzn povahy, e tko jest zskati dvru obou zrove. Le vy obrate se na bratra a hlete vyuitkovati n v prospch ptelsk svj pomr. Prv pichz. Odstoupm. Pouijte tto chvilky k rozmluv s nm, ale nevyzrate mu z na zleitosti vc,
12
ne co za dobr uznte!
ELISA. Nevm, budu-li mti sly, s tm se jemu sviti. (Valer odejde.)
Vstup 2.
Kleant, Elisa.
KLEANT. T mne, e t, sestro, o samot nalzm, tuze rd bych s tebou mluvil, chci ti sviti tajemstv.
ELISA. Rda t vyslechnu, brate. Co mi chce povdt?
KLEANT. Mnoho vc v jedinm slovu, sestro! Miluju!
ELISA. Ty miluje?
KLEANT. Ano, j miluju. Le, ne v lsce sv dle se odvm, vm, e zvism od otce, a e jmno syna mne jeho vli podizuje, e nemme zadvati slovo sv bez souhlasu rodi svch, kter nebesa uinila pnem cit a touhy na, jimi jen dle nvodu rodi smme disponovati; vm, e oni prosti kad poetil vn, sp m se klamati mohou ne my, a prohldati mnohem lpe, co nm se hod; e spe viti mme svtlu jich moudrosti ne zaslepenosti vn sv, a e vr mladosti strhuje ns velmi asto v nebezpen propasti. Povdm ti to, sestro, vecko sm, bych ti uspoil prci, opakovati mi tot, nebo lska m nechce nieho poslouchati, a j prosm, bys mi nedlala vitek.
ELISA. Tys, brate, dal ji slovo t, kterou miluje?
KLEANT. Posud ne, ale jsem k tomu odhodln a j t zapsahm jet jednou, bys neuvdla dvod, kter by mne z myslu toho zrazovaly.
ELISA. Co jsem takovm podivnem, brate?
KLEANT. To nikoli; ale ty posud nemiluje; nezn tedy sladk
13
nsil, jm nn lska srdce nae ovld a j spolhm na tvou moudrost!
ELISA. Ach, brate, nemluv o m moudrosti, aspo jednou v ivot sklapne kadmu ta moudrost; a kdybych ti sv srdce otevela, byla bych snad v och tvch mn moudr ne jsi sm.
KLEANT. Ach, k by srdce tv jako moje
ELISA. Ukoni dve sv vypravovn a povz, kdo jest ona, ji miluje?
KLEANT. Mlad osoba, kter teprv nedvno v tuto tvrt se pisthovala, a kter zd se stvoena, by lskou kadho rozntila, kdo ji uzel. V, sestro, e proda nic milovn hodnjho nestvoila; a j byl unesen od chvle, co jsem ji zoil. Jmenuje se Mariana a ije pod ochranou star, skoro ustavin postonvajc matky, ku kter tato milovn hodn dvka chov city lsky, jak si pedstaviti nedovede. Slou j, lituje a t ji s nnost dojemnou. Ve co zane, provd s ulechtilost nejroztomilej, v jednn jejm kmit tisc vdk, kouzlapln nha, ve podmaujc dobrota, ctyhodn poestnost. sestro, rd bych, abys ji vidla.
ELISA. Vidm ji dost zeteln v slovech tvch, brate; k pochopen jej hodnoty pak mi sta to, e ji miluje.
KLEANT. Tajn vyzvdl jsem, e nevede se jim prv skvle, a e pi nejvt skromnosti st jsou s to, uhraditi nejnutnj poteby ivotn. Pedstav si, sestro, tu radost obohatiti toho, koho milujeme, obratn odpomoci ponkud skromnm potebm poestn rodiny; a pochop, jak mne trp, kdy lakotou svho otce nucen jsem, vzdti se tto radosti, odkati se toho plesu, podati tto krsce dkaz sv lsky!
ELISA. Ano, chpu, brate mj, jak jest asi tvj zrmutek.
14
KLEANT. sestro, jest vt, ne me si pedstaviti. i lze nco ukrutnjho vidti nad vypotavou tu spoivost, nad tuto podivnskou vyprhlost, pod jej t hyneme? Ha, co nm je platno, e jsme zmon, kdy domeme se teprve tenkrte jmn, a uplyne krsn vk mladosti a my ho nebudem moci uiti; a kdy te na vlastn poteby se musm zadluovat na vech stranch, kdy nucen jsem s tebou hledati denn pomoc obchodnk, chci-li se jen trochu slun oatit? Odhodlal jsem se mluviti s tebou, bys mi pomohla vyzvdti, co asi by otec smlel o pomru mm a bude-li se mi stavti na odpor, jsem rozhodnut, odejt odsud s rozmilou dvkou tou a jinde s n uvati tst, je nm nebe udl. Hledm a shnm vady k elu tomu, kde bych si vydluil penze; a pakli tvj pomr mmu se podob a pakli obma otec v odpor se postav, opustme jej oba a osvobodme se z jha tohoto tyranstv, v nm ns mu jeho nesnesiteln lakota.
ELISA. Vru, jeho vinou jest, e denn vc a vc pociujeme ztrtu matky a e
KLEANT. Slym jeho hlas. Vzdalme se trochu, bychom ukonili sv vzjemn vyznn; pak spojme sly sv k toku na jeho zatvrzelost. (Odejdou.)
Vstup 3.
Harpagon, La Flche.
HARPAGON. Kli se hned a bez odmluvy! Thni odsud, zapshl darebo a ibeninku!
LA FLCHE (stranou). Co jsem iv, nevidl jsem tak zlho lovka jako tento proklat ddek, a j myslm, ten m jist erta v tle!
15
HARPAGON. Co to huhl mezi zuby?
LA FLCHE. Pro mne vyhnte?
HARPAGON. A ty se jet pt, lote, po dvodech? Rychle, kli se, ne t zabiju.
LA FLCHE. Co jsem vm udlal?
HARPAGON. Tys udlal, e chci, abysi se klidil!
LA FLCHE. Mj pn, v syn, nadil mi, bych jej oekval.
HARPAGON. Jdi jej oekvat na ulici a ne v mm dom, kde stle stoj vzten jako na stri vyzvdaje, co se kde ustne a vyuitkuje vecko! Nechci mti stle kol sebe pehouna svho ponn a zrdce, jeho proklat oi sleduj kad krok mj, hltaj ve, co je mm, a enichaj na vech stranch, kde co se d ukradnout!
LA FLCHE. Rd bych vdl, jak vs nkdo me okrsti? Co jste k okraden, kdy ve uzavrte, a jste na stri ve dne v noci?
HARPAGON. Zavrm, co za dobr uznvm a stojm na stri, jak se mi zlb. Co nen stle dost picl okolo, kte na ve pozor dvaj? (Stranou.) Chvji se, jestli jen nevyptral m penze? (Nahlas.) i nerozkikoval jsi po mst, e ukrvm doma penze?
LA FLCHE. Vy mte schovan penze?
HARPAGON. Ne, niemo, to jsem neek! (K sob.) J se vzteknu! (Nahlas.) Ptm se jen, jestli jsi v sv zlomyslnosti podobn ei neroztruoval?
LA FLCHE. Hm, co mi po tom, mte-li penze, nebo ne, to je mi pod pt!
HARPAGON (zved ruku, by jej polikoval). Ty jet rozumuje? Vythm ti za ui, a tm ukonm tv rozumovn. Kli se
16
odsud, naposled!
LA FLCHE. Nu dobr, j jdu!
HARPAGON. Stj! Neodn mi nieho?
LA FLCHE. Co bych vm mohl odnsti?
HARPAGON. Poj bl, a se pesvdm; uka mi ruce!
LA FLCHE. Tak se podvejte!
HARPAGON. A druhou ruku!
LA FLCHE. Druhou?
HARPAGON. Ovem!
LA FLCHE. Zde ji mte.
HARPAGON (s pokynem na jeho kalhoty). Nu, a tam jsi nieho nestril?
LA FLCHE. Podvejte se sm!
HARPAGON (omakvaje mu spodky). Takov irok kalhoty, jako ty m, jsou prav skre pro kraden vci. Kadho povsit, kdo m takov kalhoty.
LA FLCHE (stranou). Takov chlap by ji zaslouil, eho se tak obv! Byla by to vru prav rozko toho okrsti.
HARPAGON. Co?
LA FLCHE. Jak?
HARPAGON. Co to mluv o kraden?
LA FLCHE. Povdm, e mne vade prohlte, jako bych vs byl skuten okradl.
HARPAGON. To prv chci uiniti. (Hrabe se v jeho kapsch.)
LA FLCHE (stranou). Mor na lakotu i lakomce!
17
HARPAGON. Jak, co to povd?
LA FLCHE. Co povdm?
HARPAGON. Ano, chci vdt, co povd o lakot a lakomcch?
LA FLCHE. Povdm: Mor na lakotu i lakomce!
HARPAGON. O kom to mluv?
LA FLCHE. O lakomcch.
HARPAGON. A kdo jsou ti lakomci?
LA FLCHE. Darebov a loti!
HARPAGON. Na koho tm nar?
LA FLCHE. m si to lmete hlavu?
HARPAGON. Lmu si hlavu tm, m musm!
LA FLCHE. Snad myslte, e jsem mluvil o vs?
HARPAGON. Myslm, co si myslm; ale chci, bys mi ek, ku komu jsi mluvil, kdy jsi to ekl.
LA FLCHE. J mluvil j mluvil ku sv epici!
HARPAGON. A j bych mohl zas mluviti nco ku tv hub!
LA FLCHE. Mete mi zabrnit, bych neklnul lakomcm?
HARPAGON. To ne! ale zaku ti vaniti a bti drzm. Ml!
LA FLCHE. J nikoho nejmenuji!
HARPAGON. J t stluku, jestli cekne.
LA FLCHE. A se pokrbe, koho svrb.
HARPAGON. Bude mlet?
LA FLCHE. Ano, budu-li muset.
HARPAGON. Ach ty!
18
LA FLCHE (ukazuje na kapsu sv vesty). Hlete tu jest jet jedna kapsa! Jste spokojen?
HARPAGON. Ano, jen mi to vra a mnoho se nehrab v n!
LA FLCHE. Co vm mm vrtit?
HARPAGON. Cos mi vzal!
LA FLCHE. Ale j vm pranic nevzal.
HARPAGON. Opravdu?
LA FLCHE. Opravdu!
HARPAGON. Tedy jdi s Bohem ke vem ertm!
LA FLCHE (k sob). Nu, to jsem pkn odbyt.
HARPAGON. Nech pl t to aspo na svdom. (La Flche odejde.)
Vstup 4.
HARPAGON (sm). Je to vru niema, kter mi velice pek! Ani ctit nemohu tohoto kulhavho psa. Ba, to nen malikost, ukrvati v dom tolik penz! Jak astn, kdo ulo dobe sv jmn a jen tolik si ponech, eho prv teba k dennmu vydn. Je to notn kus prce, najti v celm dom kryt bezpen; j se aspo na kufry nespolehm, jsou mi vdy pli podezel, ne bych jim svil sv penze. Kufry jsou prv vnadidlo zlodj, vdy to nejprvnj, na se odvauj.
Vstup 5.
Harpagon, Elisa a Kleant (mluv spolu a zstvaj v pozad jevit).
HARPAGON (stle mysl, e je sm). A pece nevm, udlal-li jsem dobe, kdy jsem zakopal ve sv zahrad deset tisc tolar, je mi vera byly vrceny. Deset tisc tolar v zlat, to ji
19
sumika podn dost, aby (Stranou zpozorovav Elisu a Kleanta, ulekne se.) Boe, j se prozradil! Horlivost mne pli daleko zavedla, ml jsem za to, e mluvm nahlas sm k sob. (K Elise a Kleantovi.) Co chcete?
KLEANT. Nic, ote!
HARPAGON. Jste ji dlouho tady?
ELISA. Prv pichzme!
HARPAGON. Vy jste slyeli
KLEANT. Co, mj ote?
HARPAGON. Zde!
ELISA. Co?
HARPAGON. Co jsem prv mluvil.
KLEANT. Ne!
HARPAGON. To se v!
ELISA. Odpuste
HARPAGON. Vidm, e jste zaslechli nco z m ei! Mluvil jsem sm k sob, co to prce stoj, vydlati za dnen doby trochu penz, a povdal jsem, jak je peastn, kdo m doma deset tisc tolar!
KLEANT. Vhali jsme vs osloviti z bzn, abychom vs nevyruovali.
HARPAGON. Chtl jsem vm to jen proto ci, aby z toho nebylo nedorozumn a vy jste snad nemyslili, e j mm tch deset tisc tolar.
KLEANT. My se nemchme do vaich zleitost.
HARPAGON. Dej Bh, abych ml tch deset tisc tolar!
20
KLEANT. Nemyslil bych
HARPAGON. To by bylo nco pknho pro mne
ELISA. To jsou vci
HARPAGON. Tuze bych je poteboval.
KLEANT. Myslm, e
HARPAGON. To bych si pomohl.
ELISA. Vy jste
HARPAGON. A nestoval bych si, jak to inm, na zl asy.
ELISA. Mj Boe, nemte vru, ote, piny, abyste si stoval, je znmo, e jste dosti zmonm.
HARPAGON. Jak, j e jsem dosti zmonm?! Kdo to ek, je lh. Nen nic tak nepravdivho jako to! Darebci roztruuj jen takov ei.
ELISA. Nedurdte se tak proto.
HARPAGON. To je zvltn, e vlastn dti m jsou mmi zrdci a stvaj se mmi neptely!
KLEANT. Co je vam neptelem, kdo prav, e jste zmon?
HARPAGON. Jakby ne! Takov ei a pak tv vdaje zavin, e jedn krsn noci pijdou zlodji, by mne podezali v domnnce, e sedm zait v samch duktech.
KLEANT. Jak pak velk vdaje si dovoluju?
HARPAGON. Jak? Me bti nco skandlnjho ne ten ndhern povoz, kter po mst prov? Huboval jsem vera tvou sestru, ale ty jsi jet hor. To vol do nebe o pomstu. Vzt, co m na sob, od hlavy do paty to vru cel vbava, a jak! ek jsem ti to dvacetkrt, synu, vecky tv zpsoby se mi velice protiv. Hraje si mermomoc na
21
lechtice, a tu ovem mus mne svlkat, chce-li se sm takto oblkat!
KLEANT. Jake? J e vs svlkm?
HARPAGON. Co vm? Odkud jen bere, eho teba k takovmu zpsobu ivobyt?
KLEANT. J? ote? Hraju, a jeliko mm ve he tst, jsem iv z penz, kter vyhrvm!
HARPAGON. To je chyba! M-li tst ve he, m si ho viti, a ukldati vyhran penze na dobr roky pro strka phodu. Tak ale rd bych vdl, o jinm ji pomlm, k emu jsou ty pentliky, jimi jsi propikovn od hlavy a k pat, a jakby pl tuctu hk nestailo ku pipevnn jedn nohavice. Ovem je to velmi nutn, vyhazovat penze za paruky, meme-li nositi vlastn svoje vlasy, kter nic nestoj! Vsadit se chci, e pentle a paruky tvoje jsou nejmn za dvacet pistol, a dvacet pistol vyn za rok osmnct liber, est sous a osm hal, ani bys je ukldal vc ne na osm ze sta.
KLEANT. Mte pravdu!
HARPAGON. Nechme toho a mluvme o nem jinm. (Pozoruje Kleanta, kter dv Elise znamen.) Aj! (Tie k sob.) Zd se mi, e si dvaj znamen, jak by mn ukradli tobolku. (Nahlas.) Na si dvte to znamen? Co?
ELISA. Smlouvme se s bratrem o tom, kdo dve s vmi m promluvit, nebo chceme oba vm nco povdt!
HARPAGON. J rovn chci vm obma nco povdt!
KLEANT. Chceme, ote, mluviti s vmi o enn.
HARPAGON. J rovn o enn s vmi chtl mluviti.
ELISA. Ach, mj ote!
22
HARPAGON. Na ten vkik? Ds t, dcero moje, slovo i vc sama?
KLEANT. enn me ns oba postraiti ve smyslu, jak vy je mete pojmati. Bojme se, e nae city nebudou v souhlasu s va volbou.
HARPAGON. Jen trochu trplivosti; na se hned boute? Vak j dobe vm, eho vm obma poteb, a nemuste si stovati ani jeden ani druh na m zmysly, a jeliko na jednom konci musm zat,... (Ke Kleantovi.) zdali pak jsi zpozoroval mladou osobu, zvanou Mariana nebydl prv daleko odsud?
KLEANT (s radost). Ano, mj ote!
HARPAGON (k Elise). A ty?
ELISA. Slyela jsem mluvit o n!
HARPAGON. Nu, jak se ti, synu, lb ta dvka?
KLEANT. Je vru roztomil.
HARPAGON. Jej obliej?
KLEANT (s rostouc radost). Z cudnost a duchem.
HARPAGON. Jej zjev o zpsoby?
KLEANT. Podivuhodn zajist.
HARPAGON. Nezd se ti, e by takov dve zaslouilo, aby se trochu na ni myslilo?
KLEANT (s rostouc radost). Ano, ote!
HARPAGON. e by to byla douc partie?
KLEANT. Bez pochyby.
HARPAGON. A e by byla vrcholem blaha svmu choti?
23
KLEANT. Patrn!
HARPAGON. A pece naskytuje se tu malik pekka, bojm se, e by s n nedostal jej mu tolik jmn, co by mohl oekvati.
KLEANT. Ach, ote, kdo se pt po jmn, jedn-li se o satek s poestnm dvetem!
HARPAGON. Odpus, odpus! Ale chtl jsem ci, e nedostaneme-li ve, jak sami si pejeme, meme si to pece na nem jinm nahradit!
KLEANT. To se rozum.
HARPAGON. To mne vru t, e se mnou souhlas; poestn vzezen toho dvete a jeho jemnost zskaly m srdce a jsem odhodln ji vzti za enu, najdu-li tam jen trochu jmn.
KLEANT (sklamn). Aj!?
HARPAGON. Co?
KLEANT. Vy jste odhodln, pravte
HARPAGON. Vzti si Marianu!
KLEANT. Kdo? Vy, ote!
HARPAGON. Ano, j, j, j. Co se div?
KLEANT. Pichz nhle na mne takov mdloba, e se musm vzdliti odsud.
HARPAGON. To zase pejde. Jdi rychle vypit do kuchyn sklenici ist vody. (Kleant odejde.)
Vstup 6.
Harpagon, Elisa.
HARPAGON. Hleme ta patka, nem to sly vc ne kue! Na
24
tom jsem se dnes usnesl pro svou osobu; a co se tvho bratra te, uril jsem mu jednu vdovu, o kter dnes rno jsem se dozvdl, a tebe dm panu Anselmovi.
ELISA. Panu Anselmovi?
HARPAGON. Ano; je to lovk v zralm vku, moudr a opatrn, vc mu nen ne padest let, a kad mluv o jeho velkm jmn.
ELISA (uklon se mu). Nechci se vdvati, ote! S dovolenm.
HARPAGON (ji paroduje). A j zase, m dceruko, chci, abysi se vdala. S dovolenm.
ELISA (optn se uklon). Prosm vs za odputn, ote!
HARPAGON (ji paroduje). Prosm t za odputn, dcero!
ELISA (optn se uklon). Jsem ponen sluebnice pana Anselma, (dl opt klonu) vak s vam dovolenm jeho si nevezmu.
HARPAGON. Jsem v ponen sluha; vak (opt ji paroduje) s tvm dovolenm vezme si ho jet dnes veer.
ELISA. Dnes veer?
HARPAGON. Ano, dnes veer.
ELISA (jet se ukln). To se nestane, ote!
HARPAGON (ji paroduje). To se stane, dcero!
ELISA (jej paroduje). Vak ne!
HARPAGON (ji paroduje). Vak ano!
ELISA (jej paroduje). Pravm, e ne!
HARPAGON (ji paroduje). Pravm, e ano!
ELISA (jej paroduje). K tomu mne nedostanete!
HARPAGON (ji paroduje). K tomu t dostanu!
25
ELISA. Vezmu si spe ivot, ne takovho manela.
HARPAGON. Ty si nevezme ivot, ty si vezme pana Anselma; vak hleme, jak to smlost! Vidl kdy nkdo, aby takto mluvila dcera s otcem?
ELISA. A vidl kdy nkdo, aby otec takto vdval svou dceru?
HARPAGON. To je partie, kter se ned pranieho vytkati, a chci se vsadit, e kad mou volbu jen schvl.
ELISA. A j se chci opt vsadit, e kdo jen m trochu rozumu, volbu tu neschvl.
HARPAGON (uz z dlky Valera). Hle, tam Valer, chce, aby rozsoudil spor n?
ELISA. Budi!
HARPAGON. A podrob se jeho sudku?
ELISA. Ano, zachovm se dle jeho vpovdi!
HARPAGON. Plat!
Vstup 7.
Valer, Harpagon, Elisa.
HARPAGON. Poj ble, Valere! Vyvolili jsme tebe, abys nm povdl, kdo m pravdu, zda j i moje dcera?
VALER. Patrn vy, pane!
HARPAGON. A v, o em mluvme?
VALER. Ne; vy vak muste mti pravdu, vy vtlen rozume!
HARPAGON. Chci ji dnes veer provdati za mue stejn bohatho a rozumnho a ta darebnice mi ekne do oblieje, e ho nechce! Co tomu k?
26
VALER. Co tomu km?
HARPAGON. Ano!
VALER. He, he!
HARPAGON. Co?
VALER. Nu, povdm, e v zsad s vmi souhlasm, nebo vy mte vdycky pravdu. Vak ona tak tak docela nem kivdu, a
HARPAGON. Tak! Pan Anselm je pkn partie, to urozeny lechtic, jemnch mrav, usedl, moudr a dobe zazen, jemu nezbylo ani jedin dt z prvnho manelstv. Lze najt lepho?
VALER. To je pravda. Mohla by vm vak ci, e se trochu ukvapujete, a e aspo teba vykati, ne jeho nklonnost by
HARPAGON. To pleitost, ji teba rychle vykoistit. Satek ten poskytuje vhodu, kter jinde nenajdu on si ji chce vzti bez vna.
VALER. Bez vna?
HARPAGON. Ano.
VALER. Ach, ji mlm! Vida, to dvod, kter pln mne pesvduje, teba uznati jeho vhu!
HARPAGON. Znan to bude pro mne spora.
VALER. Zajist a bez odporu! Ovem me vm vae dcera namtati, e manelstv jest nejdleitj vc ivota, e se tu jedn o blaho neb o netst celho ivota, a e svazek, kter m trvati a do smrti, m se uzavrati s nejvt opatrnost.
HARPAGON. Bez vna!
VALER. Mte pravdu; to vecko rozhoduje, to se rozum samo sebou. Je dost lid, kte by vm mohli namluvit, e
27
nklonnost dvete pi takov pleitosti zasluhuje ohledu, a e velk nestejnost vku, povahy a pocit bv v manelstv pinou mnohch velmi mrzutch ppad!
HARPAGON. Bez vna!
VALER. Vru, nelze tu nieho namtati. To se rozum! kter bel by tu mohl si nco vymysliti proti tomu? i snadje to, e mnostv otc, jim na tst jejich dcer vce zle, ne na penzch, kter jim vnem dti maj; ji nechtj obtovati sv dcery svm zjmm a spe se sna uvsti v jich manelstv nnou shodu, kter udruje v nm stl mr, poestnost, vesel, kter
HARPAGON. Bez vna!
VALER. Mte pravdu; to slovo zacpe sta vemu a vem. Bez vna! Rd bych vdl, jak vzdorovati takovmu dvodu?
HARPAGON (stranou, smrem k zahrad). bda, zd se mi, e slym tkot psa. Dobv se snad nkdo na m penze? (K Valerovi.) Zsta zde, pijdu okamit. (Odejde.)
Vstup 8.
Elisa, Valer.
ELISA. Jak to erty, Valere, e s nm takto mluvte!
VALER. K emu jej roztrpovat, takto lpe k cli dojdeme. Odporovati okzale jeho smlen, tm bychom si vecko pokazili; jsou povahy, kter nestrp odporu, vzdorn povahy, je kad pravda pla, kter stle narej o pmou cestu rozumu, a kter lze jen oklikami dovsti, kam smujeme. Pozor, tvate se zatm, jako byste souhlasila s nm, a dojdete lpe k cli a
ELISA. Ale ten satek, Valere!
28
VALER. Vak najdou se pekky a zrume jej!
ELISA. Ale jak, co jen nalzti, vdy m bti uzaven tento vee!
VALER. Teba dat za odroen jeho, pedstrat njakou nemoc.
ELISA. Vak poznaj petvku, a zavolaj lkae.
VALER. Vtipkujete? Co ti nco poznaj? Jdte, prosm vs, mete stonat, jak chcete, oni vdy najdou njak dvod, odkud vae choroba pochz!
Vstup 9.
Harpagon, Elisa, Valer.
HARPAGON (stranou, v pozad divadla). Nebylo to nic, bohu dky!
VALER (nevid Harpagona). Konen posledn nae toit jest tk a jestli, krsn Eliso, vae lska je tak pevn (Spat Harpagona.) Ano, dcera jest povinna otci svmu poslunost! Nem se prv ohleti po krse svho manela, a jakmile ten velk dvod bez vna se objev, m bti ochotna vzti si toho, koho j otec nabz!
HARPAGON. Vborn. To bylo dobe eeno!
VALER. Odpuste, pane, e jsem trochu rozhorlen, a osmluju se takto s n mluviti.
HARPAGON. jsem tomu nadmru rd, a peju, si bys ovldal ji neomezen. (K Elise, je odchz.) Jen utkej, penechm jemu autoritu nad tebou, nebem mi svenou, a doufm, e se zachov dle slov jeho!
VALER (k Elise). Potom jet odporujte mm dvodm. (Elisa odejde.)
29
Vstup 10.
Harpagon, Valer.
VALER. Pane, pjdu za n, a budu pokraovati ve svch lekcch, kter jsem j prv udlel!
HARPAGON. Ano; budu ti povdnm opravdu!
VALER. Teba ji dreti pevn na uzd.
HARPAGON. M pravdu je toho velmi poteb!
VALER. Nestarejte se o to! Doufm, e dojdu cle.
HARPAGON. Dlej, jak mysl. Musm nyn trochu do msta, vrtm se vak okamit.
VALER (jakoby mluvil k Elise, odchzeje smrem kudy odela). Ano, penze jsou nejvzcnj vc na tomto svt, a mla byste dkovati nebesm, e vm dopla takovho poestnho otce. Ten v, co to jest ivot! Obtuje-li se kdo a vezme-li si dvku bez vna, je pro cel ivot bez vyhldky! To je hlavn, a bez vna se provdati, nahrad krsu, mladost, rod, est, moudrost a rozafnost! (Odejde.)
HARPAGON. Ach, jak to staten hoch! Ten mluv jako orakul! astn, kdo me mti v dom svm takovho sluhu! (Odejde.)
Opona.
30
Jednn druh.
Vstup 1.
Kleant, La Flche.
KLEANT. Ach, ty lote! Kde jsi se opt potuloval? Nerozkzal jsem ti
LA FLCHE. Ano, pane, vrtil jsem se, bych vs tu poslun oekval; ale v pan otec, ten nejnemilostivj lovk na svt, vyhnal mne, a div mne nezbil!
KLEANT. Nu a jak nae zleitost pokroila? as kvap vc ne jindy. Od t doby, co jsem t vidl, seznal jsem, e otec mj je mm sokem!
LA FLCHE. V otec je zamilovn?
KLEANT. Ano, a j ml velk k, utajiti ped nm sv zden nad touto novinou.
LA FLCHE. On a milovat! Kho erta pon? Chce si dlati blzna z lid? Byla kdy lska na svt pro lidi jeho druhu?
KLEANT. Trestem za moje hchy vlezla mu jet te lska do hlavy!
LA FLCHE. Pro mu ale zatajujete svou lsku?
KLEANT. Aby ml mn podezen, abych mohl v ppad poteby snadnji pekazili jeho satek! Vak jak zprvy pin?
LA FLCHE. pane, dlunci jsou neastn lid! A lovk mus se na to nejhor pipravit, padne-li, jako vy, do rukou lichv!
KLEANT. Tedy se pln nezdail?
LA FLCHE. S dovolenm. N mistr Simon, zprostedkovatel,
31
jemu jsme byli doporueni, mu pln ilosti a horlivosti, slbil mi, e pro vs vecko udl, jen proto ji, e svou tv zskal jste pln srdce jeho.
KLEANT. Pj mi tedy patnct tisc frank, o kter jsem dal?
LA FLCHE. Ano; pijmete-li nkolik nepatrnch podmnek, kter si ji muste dt lbit, zle-li vm na uzaven tohoto obchodu.
KLEANT. Mluvil jsi s lovkem, jen pj tu sumu?
LA FLCHE. Ah, to nejde jen tak! Ten se jet vce taj a skrv ne vy, za tm jest vce tajemstv ne se domlte! Nechce ani jmno sv povdti, v najatm pokoji se dnes sejdete, aby slyel z vaich st, jak jsou pomry vae a va rodiny, a nepochybuju, e pouh jmno vaeho otce celou vc urychl.
KLEANT. A zvlt ta okolnost, e jmn po matce m nikdo mi vzti neme!
LA FLCHE. Hlete, nkolik lnk, kter sm diktoval naemu zprostedkovateli, kter vm je dve oznmiti m, ne zanete s nm vyjednvat! Pedpokldaje, e vitel pln bezpeiti se me na dlunka, e tento jest zletil, a e pochz z rodiny, kde jmn jest hojn, solidn, jist, beze vech zpletk a zvazk, dle, e vyd se dn a dobr obligace ped notem, nejpoestnjm muem, kter se vbec nalzti d, a jeho si k tomu elu sm vitel vyvol, a ktermu na tom nejvce zle, aby li; tina ta zcela prvnicky byla pozena.
KLEANT. Proti tomu nelze nieho namtati!
LA FLCHE. Vitel neme, ani by obtil vitkami svdom svoje, jinak pjiti ne na pt a pl ze sta!
KLEANT. Pt a pl ze sta! Poctiv lovk! Nelze si ani na to stovati!
32
LA FLCHE. To je pravda! Ale, ponvad vitel sm nem okamit sumu, o kterou se jedn a ji, chce-li zavditi se dlunkovi, sm si jinde vypjiti mus za rok dvaceti ze sta, vyaduje se, aby prvn dlunk zaplatil tento rok bez pokozen sprostedkovatele tto pjky, kter jen ze zvltn ochoty k dlunkovi k tto pjce svoluje!
KLEANT. U erta! jak to id, jak Arab je tento vitel? To vce ne dati dvacetpt ze sta!
LA FLCHE. Mte pravdu! to je docela mj nhled! Rozmyslete si to tedy!
KLEANT. Co mm rozmlet? Potebuju penze a musm proto se vm souhlasiti!
LA FLCHE. To byla tak moje e!
KLEANT. Nejsi jet u konce?
LA FLCHE. Jet jeden lneek! Ze danch patncti tisc frank neme vitel vyplatiti na hotovosti vce ne dvanct tisc liber, za zbvajcch tisc tolar mus dlunk vzti nbytek, malikosti a perky, jich seznam se pikld a kter vitel na sv svdom udal v cench co nejnich!
KLEANT. Co to m bti?
LA FLCHE. Poslyte, petu vm seznam: Za prv: postel na tyrech nohch, se zclonami s uherskm vyvnm, na olivov pd, k tomu est idl a pslun pikrvka, ve v dobrm stavu, povleen tafetem barvy hrajc z erven do mode! Nebesa z dobrho serge Aumale rov barvy s hedvbnm tepenm.
KLEANT. Co s tm si mm pot?
LA FLCHE. Poslouchejte: Koberec tkan, pedstavujc milostn vjevy Gombauda a Mace. Pak velk stl z oechovho
33
deva s dvancti soustruhovanmi nohami, vytahovac na obou koncch a s esti trnoi!
KLEANT. Co jen s tm?
LA FLCHE. Jen strpen! Dle ti mukety vykldan perlet s pslunmi podstavci k stlen. Pak cihlov kamna s dvma retortami a temi recipienty, uiten pro milovnky destillace.
KLEANT. J se zblznm!
LA FLCHE. Jen zvolna! Dle loutna bolosk se vemi strunami, pouze nkolik jich schz. Pak hra v dmu a jedna achovnice s hrou vlka a ovc, kterou mme od ek, a je se hod velmi dobe k ukrcen asu, nen li prv co dlat. Pak ke krokodila dlouhho ti a pl stopy, vycpanho senem, zvltnost, kter zvl dobe se vyjm zavena ke stropu pokoje. Vecky tyto pedmty v cen mezi bratry aspo ty tisc pt set liber a snen na tisc tolar ze zvltn ochoty vitele!
KLEANT. A se zalkne samou ochotou ten katan, ten zrdce! Slyel kdo o takov lichv? Nesta mu ty straliv roky, mm se zaruovali, e odkoupm za ti tisce liber ty star krmy, kter nasbral? Nedostanu ani dv st tolar za to vecko, a pece musm se chtj nechtj rozhodnouti a vyhovti jeho vli, vdy on mne pinut, pistoupiti na ve, musm pijati vecky podmnky, nebo ten lotr mn dr n na hrdle.
LA FLCHE. Nemjte mi za zl, pane, ale vidm, e valem tte se na cestu, na kter se pivedl Panurg na mizinu, bera penze naped, kupuje draho, prodvaje lacino a utrceje naped sv pjmy, ne jich nabyl!
KLEANT. Ale, co mm jen dlat? Hle, kam zavd mlad lidi proklet lakota otc, a pak se divte, e synov se smrti jejich dokati nemohou.
34
LA FLCHE. Nahldne kad, e pinavost otce vaeho pobouila by nejklidnjho lovka pod sluncem. J, bohu dky, nemm prv choutky ibeninick a dovedu si mezi soudruhy, kte se velijakmi pletkami zabvaj, ji vdycky pomoci z bryndy a vyprostiti se ze vech galanteri, kter dost mlo oprtkou zavnj; ale to vm povdm, jeho chovn mne pivd v pokuen okrsti jej, a jet myslm, e bych si to za zsluhu potali.
KLEANT. Dej sem na chvli ten seznam, prohldnu jej jet.
Vstup 2.
Mistr Simon, Harpagon, Kleant (pozdji), La Flche (v pozad).
SIMON. Ano, pane, je to mladk, jen potebuje penze, je v zkch a pijme vecky podmnky vae!
HARPAGON. Nu, a myslte, miste Simone, e tu nieho v anc nevydvm? A znte jmno, jmn a rodinu toho mladka, za kterho se pimlouvte?
SIMON. Ne! Nemohu vs o tom vem tak dkladn pouiti; nhodou jsem se s nm seznmil, on sm vm vecko objasn! Jeho zstupce mne ujistil, e budete spokojen, a jej seznte. Mohu vm jen to ci, e jeho rodina je velmi bohat, e nem vce matku, a bude-li vm na tom zleeti, e se postar, aby i otec jeho se odsthoval na onen svt dv ne osm msc uplyne.
HARPAGON. To by bylo nco. Lska k blinmu, miste Simone, ke nm pomhati lidem, kde jen meme.
SIMON. To se rozum.
LA FLCHE (poznvaje Simona, tie ke Kleantovi). Co to znamen? N mistr Simon v hovoru s vam otcem?
35
KLEANT (tie k La Flche). Co v, kdo j jsem? Tys mne pece neprozradil?
SIMON (ku Kleantovi a La Flche). A vru, jak pospchte! Kdo vm ekl, e tady se sejdeme? (K Harpagonovi.) J jim, pane, nevyzradil v byt ani vae jmno; vak dle mho nhledu nen to tak prv dn netst, jsou to osoby diskrtn, a mete se ihned s nimi na mst dohodnout.
HARPAGON (pekvapen). Coe?
SIMON (ukazuje Kleanta). Zde ten pn to je, kter si peje vydluiti si od vs onch patnct tisc liber a o nm jsem mluvil.
HARPAGON. Jak? ibeninku, k takovm hanebnm prostedkm ty se utk?
KLEANT. Jake, ote mj, vy se zabvte tak podlm lichvaenm?
(Simon utee a La Flche se ukryje.)
Vstup 3.
Harpagon, Kleant.
HARPAGON. Ty tedy chce mne pivsti na mizinu tak hroznmi pjkami?
KLEANT. A vy se chcete obohacovati tak zloinnou lichvou?
HARPAGON. A ty se opovauje po tom objeviti se jet pede mnou?
KLEANT. A vy se opovaujete po tom objeviti se jet ped lidmi?
HARPAGON. A nestyd se vrhati se stemhlav do takovch prostopnost, jim jdou v zpt takov vlohy, a mrhati tak hanebn jmn s takm potem rodi nastdan?
KLEANT. A vy se nerdte, kdy znectvte stav svj takovmi
36
obchody, obtovati est a dobrou povst nenasytn touze hromadn tolar k tolarm a obohacovati se nejhanebnjmi skoky a podskoky, jak kdy vynali nejpovstnj lichvi?
HARPAGON. Kli se mi s o, niemo! Kli se mi s o!
KLEANT. Kdo jest trestuhodnj dle vaeho zdn, kdo si opatuje penze, je potebuje, poctiv, neb ten, kdo krade penze, jich ani nepotebuje!
HARPAGON. Thni, povdm, a nedopaluj mne. (Kleant odejde.) Vc ta mne celkem nemrz, jest mi ale pokynem, abych bdl vc ne jindy nad kadm jeho krokem!
Vstup 4.
Frosina, Harpagon.
FROSINA. Pane
HARPAGON. Pokejte trochu, vrtm se okamit. (K sob.) Musm pece dohldnouti na sv penze. (Odejde.)
Vstup 5.
La Flche, Frosina.
LA FLCHE (nevid Frosinu). To je vru vesel historie! Mus nkde mti podn sklad, starho haraburd, zde pece nen ani zbla z toho, co v jeho seznamu uvedeno.
FROSINA. Aj, tos ty, mj dobr La Flche? Jak sem pichz?
LA FLCHE. Aj, hleme, Frosina! Co ty tu chce?
FROSINA. Co? To co vady dlm; mchm se do veho, posloum kadmu, a tm tak se jsem ze svch malch schopnost!
37
Chpe, e na tomto svt jen z vlastn obratnosti ti musme a e lidem jako j nezbv jinho ne dchody, jich nm doplo nebe, pletichstv a obratnost!
LA FLCHE. M njak jednn s domcm pnem?
FROSINA. Ovem! Obstarvm pro nho zleitost, zae oekvm pknou odmnu.
LA FLCHE. Od nho? Mus bt ji hezky schytral, chce-li od toho nco dostati, j t upozoruju, e z toho jdou penze ztuha.
FROSINA. Vak jsou slubiky, kter se ji vyplcej!
LA FLCHE. Sluebnk, paniko! Vak ty nezn jet Harpagona. To ze vech lid ten nejmn lidsk lovk, to vech smrtelnk nejtvrd a nejzarytj smrtelnk. Nen sluby, kter by dohnala jeho uznalost a k tomu, by kapsu otevel. Chvly, cty, dobrodin hubou, ptelstv vecka est, co se vm lb, ale penze ne, tu erty pestvaj. Nic nen suho a vyprahlejho ne jeho milost a jeho vldnost, a darovati nco, je mu nejprotivnj slovo na svt tak, e nikdy neekne, dvm vm slyen, nbr propjuji vm slyen.
FROSINA. Boku! J umm s lidmi zachzeti! Vak j znm tajnosti zskati jejich pze, zalichotit se jejich srdcm a najti jejich nejcitlivj struny.
LA FLCHE. Sam hlouposti! Jej neobmk, kdy se jedn o penze. V tom je Turek, a jeho pohanstv je k zoufn, ani sebou nehne, by lovk pojti ml ped nm! Jednm slovem jemu jdou penze nad dobrou povst, est, ctnost a pohled na prosebnka zpsobuje mu kee. To jeho slab strnka, to mu jde zrovna do srdce, to mu dui z tla spe; a jestli Vak on se vrac odstoupm!
38
Vstup 6.
Harpagon, Frosina.
HARPAGON (tie). Ve je v podku. (Nahlas.) Nu, co novho, Frosino?
FROSINA. Ach, ty mj boku, vy dobe vypadte! Zrovna pekypujete zdravm!
HARPAGON. Kdo, j?
FROSINA. Tak svho a ilho jsem vs nikdy nevidla.
HARPAGON. Opravdu?
FROSINA. Ovem! Nikdy jste, co jste iv, tak mlad nevypadal! Znm lidi ptadvacetilet, kte vypadaj star ne vy!
HARPAGON. A pece je mi ji dobrch edest, Frosino!
FROSINA. Nu, co je to edest? To kvt ivota, vstupujete prv v nejkrsnj vk musk.
HARPAGON. Je pravda; ale o dvacet mn by mi bylo pece milej.
FROSINA. Jak to ert! Vy toho ani zapoteb nemte! Mte tak zdrav koen, e na stovku to snadno pivedete!
HARPAGON. Mysl?
FROSINA. Jak by ne? Ve tomu nasvduje! Stjte chvilku, hle tato rha mezi oima ukazuje na dlouh ivobyt.
HARPAGON. Ty se v tom vyzn?
FROSINA. To se rozum. Ukate mi ruku! Boe, jak to ra ivotn!
HARPAGON. Co?
FROSINA. Co nevidte, kam jde ta ra?
HARPAGON. Nu, a co to znamen?
39
FROSINA. Na mou vru, ekla jsem sto let, vy to ale pivedete na sto dvacet!
HARPAGON. A je to mon?
FROSINA. Leda by vs nkdo zabil, povdm, vy pochovte sv dti i s dtmi jejich dt!
HARPAGON. Tm lp! A co dl nae zleitost?
FROSINA. A po tom se ptte? Co jsem se chopila kdy neho, co bych nebyla provedla? Mm zvlt pro satky zzran nadn. Nen partie pod sluncem, kter bych v krtkm ase nesvedla i kdybych si vzala do hlavy oeniti velikho vezra s republikou bentskou! Tak tk ovem nae zleitost nebyla! Ponva s nimi jsem ve spojen, mluvila jsem s obma o vs a sdlila jsem matce v mysl s Marianou, kter jste pojal od t doby, co jste ji vidl na ulici a u okna.
HARPAGON. A jej odpov?
FROSINA. Pijala nvrh v s radost, a kdy jsem j vyslovila vae vrouc pn, by jej dcera byla dnes veer pi uzaven smlouvy svatebn ptomna, svolila k tomu bez prodlen a svila mi ji!
HARPAGON. Hlete, Frosino, musm ji pozvati k veei pana Anselma, tilo by mne, kdyby ona pila zrove!
FROSINA. Mte pravdu! Ona oplat po obd nvtvu va dcei, pak pjde do trhu obstarati koup a pak se vrt k veei!
HARPAGON. Ovem, mohou ob jeti v mm voze, pjm jim ho!
FROSINA. To je prv tak nco pro ni!
HARPAGON. Jak pak, Frosino, mluvila jsi tak s matkou o vn, jak hodl dti sv dcei? ekla jsi j, e ji mus trochu ohledu vzti, trochu se zapti a obtovati pi takov pleitosti? Bez vna pece nevsty si nebem!
40
FROSINA. Pa! To je dve, s kterm dostanete dvanct tisc liber renty.
HARPAGON. Dvanct tisc liber renty.
FROSINA. Ovem! Zaprv: dve vyrostlo a jest vychovno u velik spoivosti ve strav. iv se saltem, mlkem, srem a zematy, take nem poteb dnch hostin, ni pamlsk, ni vybranch jdel a cukrovinek, jako jin ena, a to zbn potno dl do roka nejmn ti tisce frank! Dle dve nen fintiv, je prost a jednoduch, nemiluje skvostnch at, ani vzcnch perk, ani drahocenn nbytek, emu jej druky nyn tak holduj, a to stoj aspo do roka tyi tisce frank! Dle m hrozn odpor proti he, vc v dob na u en zcela neobyejn! Znm jednu z na tvrti, kter v trente et quarante prohrla letos dvacet tisc frank. Vak potejme jen tvrtinu toho. Pt tisc frank ron uspo na he, tyi tisce frank na atech a klenotech, to je devt tisc liber, ti tisce frank na strav, a mte plnch dvanct tisc frank, jak jsem vm ekla!
HARPAGON. To by ulo, ale toto potn nen nic skutenho.
FROSINA. Dovolte, to e nen nic skutenho, kdy do manelstv se pinese stdmost, zddn lska k jednoduchosti v obleku a zsadn odpor ke he?
HARPAGON. To bys mne za blzna mla, kdyby jej vno skldati se mlo z vloh, kterch nenadl! J pece nebudu nikdy kvitovati, co nedostanu. Chci pece nco na hotovosti!
FROSINA. Mj Boe, dostanete toho dost na hotovosti, vypravovali o njakm kraji, kde maj statek kter dostanete.
HARPAGON. Ten bych musil dve vidt. Ale jedna vc, Frosino, jet mne znepokojuje. Dve jest mlad, jak v, mlad lid miluj obyejn zas jen mlad a vyhledvaj jen souvkou sob spolenost. Obvm se, e lovk mho st se j
41
nebude lbil, co by snadno bylo pinou velijakch malch nepodk v manelstv, kter by se mi prv nezamlouvaly.
FROSINA. Ach, vy ji patn znte! To jet jedna jej zvltnost, o kter jsem se nezmnila. Ona m dsnou oklivost ped mladky a miluje pouze starce.
HARPAGON. Ona?
FROSINA. Ano, ona. Rda bych vru, abyste ji byl slyel o tom hovoit. Ani vidt nechce mladho mue, ale vdycky okouzlena jest pi pohledu na krsnho kmeta s velebnm vousem. m kdo star, tm j milej, a j vs varuju, dlati se ped n mladm ne vskutku jste. Chce za mue nejmn edestnka a nejsou tomu jet tyi msce, co odhodlna k satku nhle vzala slovo zpt, neb se dozvdla, e jej enich jest padest est let str a e me bez brejl podepsati smlouvu svatebn.
HARPAGON. Pouze proto?
FROSINA. Ano; pravila, e padest est j nesta, a nad to nemiluje nosy bez brejl.
HARPAGON. Vida, povd mi tu nco zcela z brusu novho.
FROSINA. Uvidte, je to skoro k neuven. M v pokoji svm nkolik obraz a rytin, vak co myslte, e pedstavuj? Adonise, Cephala, Apollina i Parise? Chyba lvky! jsou to krsn podobizny Saturna, krle Priama, kmeta Nestora a dobrho otce Anchisa na bedrch jeho syna.
HARPAGON. To je podivuhodn. To bych si byl do smrti nepomyslil, a t mn, e takto sml. Opravdu j bt enou, nikdy bych nemiloval mladky!
FROSINA. To rda vm. Krsn to zbo tihle pankov! To jsou figurky z tsta. Do tch se zamilovat! To jsou holobrdci, rda bych vdla, co m na nich, kdo by se do tch
42
zamiloval.
HARPAGON. J aspo ani nechpu, e je mohou eny tolik milovat.
FROSINA. Hotov jsou to blzni. Je v tom smyslu, zamilovat se do mldee? Jsou to muov, tito plavovlas hoi, jak lze jen zavsiti se na takov tvory?
HARPAGON. Denn to km. Vypadaj jako nedosezen kue, maj ti vousky na brad zepejen jak koka, paruky z koudele, irok visc plundry a zkaen aludky!
FROSINA. Hezk to chtra vedle takovho lovka jako jste vy! To pece mu, to se ji pohledem oko nasyt! Tak m vypadat kad, a tak bti obleen, kdo chce vzbuditi lsku!
HARPAGON. Tedy se ti lbm?
FROSINA. Jak pak ne? Jste okouzlujc! Jen vs vymalovat! Otote se, prosm, trochu. Vborn. A nyn jdte nkolik krok! To njak tlko, jak vysoustruhovan, jak voln, nenucen pohyby, jak to chze beze vech obt.
HARPAGON. Chvla Bohu, jsem zdrv, jen kael asem mne trpv.
FROSINA. To nevad! V kael vm dobe slu, nebo vy kalete opravdu pvabn.
HARPAGON. Na slovko jet. Mariana mne posud nevidla? Nevimnula si mne posud, kdy jsem el okolo?
FROSINA. Posud ne; ale bavili jsme se velmi mnoho hovorem o vs! Vylila jsem j vai osobu jak na portrtu, vychvlila vae vlastnosti a uvedla vhody, je j vzejdou z takovho manela, jakm jste vy.
HARPAGON (radostn). Vborn jsi to provedla! Dkuju ti!
43
FROSINA. Mm k vm, pane, prosbu! Vedu proces, kter pro nedostatek penz musm prohrti! (Harpagon se stv vnm.) Ale vy byste mi mohl snadno pomoci k vhe tto pe, kdybyste jen trochu mi byl naklonn. (Lichotiv.) Vy si ani nedovedete pedstavit tu radost, a vs uvid! (Harpagon se opt vyjasn.) Jak se j budete lbit, jak dojem uin na ni vae nprsenka dle star mody. Zvl bude okouzlena vaimi spodky, kter jsou peskami k va vest pipevnny. To ji zblzn docela; nebo enich s peskami, to prv nco dle jejho vkusu.
HARPAGON. Nev ani, jak mne tv e t!
FROSINA. Opravdu, pane; ta pe me mti pro mne smutn nsledky. (Harpagon se opt zamra.) Jsem na mizin, prohraju-li, a jen malikost by mi pomohla! Chtla bych, abyste byl vidl jej radost, kdy jsem j mluvila o vs. (Harpagon se opt vyjasn.) Radost j oi plly pi popisu vaich vtench vlastnost, take se ani dokati neme, aby jen satek ten uzaven byl co nejdve.
HARPAGON. Ty mi psob, Frosino, velikou radost a jsem ti za to velkmi dky povinovn!
FROSINA. Prosm vs, pane, o tu malikost. (Harpagon se opt zasmu.) To mi pome opt na nohy a budu vm na vky vdnou!
HARPAGON. S Bohem! Musm jet dopsat nkter listy!
FROSINA. Ujiuju vs, pane, e nikdy z vt tsn mi pomoci nemete.
HARPAGON. Dm zaphnout, by vs do trhu odvezli!
FROSINA. Neobtovala bych vs, kdyby nutnost mne nedohnla!
HARPAGON. Postarm se, by se v as veeelo, abyste se nerozstonala.
44
FROSINA. Nezamtejte, o vs prosm. Ani si pomyslit nemete, jakou radost
HARPAGON. Kdosi mne vol. Musm jt. A pozdji. (Odejde.)
FROSINA (sama). Nech schvt tebe zimnice, ty psovsk lakome! Jdi ke vem ertm! Odolal drgrele vem mm tokm! Ale j se jet nevzdm toho obchodu! Pro kad ppad je tu jet druh strana, kde mm dobr vdlek jist! (Hrozc zlostn za Harpagonem, odejde.)
Opona.
45
Jednn tet.
Vstup 1.
Harpagon, Kleant, Elisa, Valer, p. Claude (v ruce kot), Mistr Jakub, La Merluche, Brindavoine.
HARPAGON. Hej, sem vichni, chci vm udliti rozkazy, aby budoucn kad vdl, co m na prci. Pojte ble, pan Claudov, s vmi zanem! Dobr, e drte v ruce svou zbra. Vecko tedy oprte a vyistte, jenom pli nbytek neotrejte, mohla byste jej pokodit! Osobo, jak to drte ten smetk? Pi stole dvejte pozor na lhve, a ztrat-li neb rozbije-li se njak, chytnu si vs, a strhnu vm to se mzdy.
MISTR JAKUB (k sob). Vru, chytr to trest!
HARPAGON (k pan Claude). Jdte!
Vstup 2.
Pedel (mimo p. Claude).
HARPAGON. Ty, Brindavoine, a ty, La Merluche, budete vyplachovati sklenice a rozneti je, ale pouze tenkrt, kdy host budou mt ze, a ne dle zvyku jistch nestydatch lokaj, kte provokuj zbyten hosty, a takka nut je k pit, kdy tito ani na to nepomlej. ekejte, a vs nkolikrt upomenou, a nezapomete dolvati vodou, a to podn!
MISTR JAKUB (k sob). Ovem, nesmen vno stoup do hlavy.
LA MERLUCHE. Svlkneme sv bluzy, pane?
HARPAGON. Ovem; ale teprve tenkrt, a uvidte hosty pichzet! a dejte pak pozor na sv aty!
46
BRINDAVOINE. Pece vte, pane, e mj kabt m zrovna naped velikou skvrnu olejovou?
LA MERLUCHE. A j e mm sv spodky zrovna vzadu drav, tak, e s dovolenm
HARPAGON (k La Merluche). Ticho! Postav se vdycky ke zdi a ukazuj lidem jen svj pedek! (K Brindavoine, ktermu ukazuje, jak m svm kloboukem zakrti skvrnu olejovou.) A ty, dr vdycky takto klobouk, a bude obsluhovat, aby nebylo tu olejovou skvrnu vidt!
(La Merluche a Brindavoine odejdou.)
Vstup 3.
Pedel bez obou sluh.
HARPAGON (k Elise). Ty, m dt, bude dvat dobr pozor, aby nic na zmar nepilo, to slu dvatm! Zatm vak se piprav, abys dstojn uvtala mou nevstu, kter t navtv a vezme s sebou na trh! Rozum?
ELISA. Ano, ote! (Odejde.)
HARPAGON. Ano, husiko!
Vstup 4.
Pedel bez Elisy.
HARPAGON (ke Kleantovi). A ty, mj mldene, jemu chci odpustit verej historku, mj se na pozoru, aby ti nenapadlo dlati na mou nevstu kysel oblieje.
KLEANT. J, ote, kysel oblieje? Nevdl bych pro?
HARPAGON. Mj Boe! Znme pece chovn dt, jich otcov
47
podruh se en, jak se dvaj na sv tak zvan macechy! Vak chce-li, abych zapomnl docela na posledn tvou niemnost, radm ti, abys k t dm se pvtiv choval a pivtal ji co nejzdvoileji!
KLEANT. Upmn eeno, ote, nemohu se vm zaruiti, e mi to bude prv vhod, bude-li ona mou macechou. Lhal bych, kdybych to ekl! Vak pokud se to tk jen uvtn a pjemnho zevnjku, slibuji vm, e v ohledu tom vs dokonale budu posluen!
HARPAGON. Aspo se mj na pozoru!
KLEANT. Uvidte, e nebudete mt piny sob stovat!
HARPAGON. To bude rozumn od tebe.
(Kleant odejde.)
Vstup 5.
Harpagon, Valer, Jakub.
HARPAGON. Poj sem pomoci mn, Valere. A ty, Jakube, se pibli, nechal jsem t a naposled!
MISTR JAKUB. Chcete mluviti, pane, k svmu kuchai anebo k svmu komu, pedstavuju ob.
HARPAGON. K obma chci mluviti.
MISTR JAKUB. Ale ku ktermu dv?
HARPAGON. Ke kuchai.
MISTR JAKUB. Sekejte chvli. (Shod svou kazajku koho a jest v obleku kuchae.) Prosm!
HARPAGON. Co jsou to za hloup okolky?
MISTR JAKUB. Rate jen mluvit!
48
HARPAGON. Dvm dnes veei, Jakube!
MISTR JAKUB (stranou). Jak to zzrak!
HARPAGON. ekni pec upmn, vyznamen se?
MISTR JAKUB. Ba, e vyznamenm, dte-li mi hodn penz!
HARPAGON. U erta! Pod jen penze! Nemaj nic na jazyku ne: Penze! Penze! a opt penze! Maj jen to v stech: penze a stle penze! To jejich poekadlo, penze.
VALER. Neslyel jsem nikdy nestydatj odpov ne tato. To jsou njak zzraky vystrojiti hody, je-li dost penz! To nejleh vc pod sluncem, a nen ani hlupka, kter by to nedove, ale to by bylo nco, vystrojiti hody s mlo penzi!
MISTR JAKUB. Tedy hody s mlo penzi!
VALER. Ovem!
MISTR JAKUB (k Valerovi). Na mou dui, pane sprve, zavdte se mi, pevezmete-li ad kuchae a ukete nm toto tajemstv. Jste beztoho ji v dom prav faktotum!
HARPAGON. Mlet! eho bude tedy teba?
MISTR JAKUB. Tady mte pana sprvce, ten vm pod bohat stl za mlo penz!
HARPAGON. A co, ty m odpovdat!
MISTR JAKUB. Kolik vs bude u stolu?
HARPAGON. Osm nebo deset; vak potej pouze na osm, nebo je-li jdla pro osm dost, je tak dosti pro deset!
VALER. To se rozum!
MISTR JAKUB. Dobr! Tedy tyi velk msy a pt tal Polvka Entres
HARPAGON. erta! Co chce cel msto vyastovat?
49
MISTR JAKUB. Peen!
HARPAGON (zacpe mu sta). Lote, chce vyjst vecko m jmn?
MISTR JAKUB. Zelenina!
HARPAGON (t posunek). Jet nejsi hotov?
VALER (k mistru Jakubovi). Co chcete, aby cel svt puk! i pozval s pn hosti, aby je usmrtil jdlem? Jdte se trochu uiti zdravotnictv, a zeptejte se lka, e nic nen horho ne se pejsti.
HARPAGON. On m pravdu!
VALER. Pamatujte si, miste Jakube, i vai soudruzi, e jest pravm zabijkem takov hostina tolika masy pekypujc! e chcete-li bti upmnm ptelem host, teba je dbti stdmosti, a e dle pravidla starch filosof mme jsti, abysme byli ivi, a ne ti, abychom jedli!
HARPAGON. To je znamenit vrok! Poj, a tebe za to obejmu! Vru, to nejkrsnj vrok, jej jsem kdy slyel! Mme ti, abysme jedli, a ne jisti, abysme ili! Jak tak to nebylo! Jaks to jen ekl?
VALER. Mme jsti, abysme ili, a ne ti, abychom jedli.
HARPAGON (k Jakubovi). No, sly to? (K Valerovi.) Kter velk mudrc to vyslovil?
VALER. Nepipad mi prv jeho jmno.
HARPAGON. Napi mi ta slova, nezapome! Dm je vyryti v zlatch psmench nad krbem sv jdelny.
VALER. Stane se! A co se hostiny te, penechte tu starost jen mn, zadm ve, eho teba bude!
HARPAGON. Ui to tedy!
MISTR JAKUB. Tm lp, budu bez prce!
50
HARPAGON (k Valerovi). Teba vybrati jdla, kter brzy zasyt, jich se mnoho nesn; fisole hodn matn, k tomu patiku hodn katany garnrovanou.
VALER. Spolehnte jen na mne!
HARPAGON. A nyn, Jakube, teba uchystati mj kor.
MISTR JAKUB. To se tk koho! Tedy pokejte! (Oblkne opt prvn svou kazajku.) Co je libo?
HARPAGON. e mus uchystati mj kor a mti kon pohotov, a bude teba jeti na trh!
MISTR JAKUB. Vae kon, pane? Na mou dui, ti nepoehnou! Nemohu ani ci, e le na slm, t uboh zvata ani nemaj, to bych lhal; ale vy je odsuzujete k tak tuhm postm, e jsou to pouh pedstavy a peludy, pouh stny kon!
HARPAGON. Stou snad? Vdy nieho nedlaj.
MISTR JAKUB. A myslte, pane, e kdy nic nedlaj, t jsti nemusej? Svdilo by chudkm vc, kdyby hodn pracovali, ale tak hodn jedli! To mi srdce div neutrhne, vidti je takto vychudl, nebo j mm cit pro kon, zd se mi, e jsem to j, kdy vidm je trpti. Utrhnu si kad den od st, bych je nakrmil, a to svd o tvrdm srdci, pane, nemti soucitu k svmu blinmu.
HARPAGON. Vak to je nestrhne dojeti na trh!
MISTR JAKUB. Nemm odvahy je tam vsti, a dlal bych si z toho svdom, pohnti je biem; jak pak maj thnouti vz, kdy nemohou ani sebe uthnout!
VALER. Promluvm, pane, se sousedem Picardem, aby jel s nimi, Jakub mus beztoho nm pomhati v kuchyni!
MISTR JAKUB. Budi! Jsem radi, kdy pojdou v cizch rukou ne
51
v mch!
VALER. Jakub hraje si na rozafnho!
MISTR JAKUB. Pan sprvce hraje si na nezbytnho!
HARPAGON. Ticho!
MISTR JAKUB. Pane, nemohu ctit pochlebnky! A tady jest jeden, ten ustavin dozor na chlb, vno, dv a svky cl jen k tomu, aby se vm zalichotil, a vs si zskal. To mne dopaluje a mrz, mm-li denn poslouchati, co se o vs povd, nebo a jsem doplen, mm pro vs srdce v tle, ujiuji vs, e po vech mch konch jste mi ten nejmilej lovk!
HARPAGON. Mohl bys mi ci, Jakube, co se o mn povd?
MISTR JAKUB. Ano, pane, kdybych vdl, e vs to nerozhnv.
HARPAGON. Ne, nijak!
MISTR JAKUB. Odpuste, jsem vak pesvden, e se rozzlobte!
HARPAGON. Naopak! To mi udl radost a rd se dozvm, jak o mn panuje mnn.
MISTR JAKUB. Nu, dobr, kdy tomu chcete, povm vm tedy upmn, e se vm kad vysmv, e ns s vmi kad pikuje, a e je kad radost bez sebe, me-li vs hodn zvochlovati a bez ustn povdat o va skouposti! Jeden vypravuje, e jste si dal natisknouti zvltn kalende, kde jste zdvojnsobil such dny a vigilie, aby bylo vce post a vy abyste na sv eledi uetil, druz povdaj, e zante hdky se sluhy ped vnoci neb ped jich odchodem z domu, abyste ml pinu vyhnat je bez drku; a dle povdaj lid, e jste jednou obeslal k soudu sousedovu koku, e vm sndla zbytek skopov peen; povdaj tak, e vs vidli v noci, jak vlastnm kom ovsa ukrdte, a e v ko, mj
52
pedchdce, vm po tm dal nkolik notnch ran hol, kter jste si hezky dal lbit; povdaj lid a mm vm vecko ci? lovk neme ani paty vythnouti, aby si vs ze vech stran lid nedobrali; ba jinak vs nejmenuj ne lakomcem, drgrel, skrblkem a starm lichvem!
HARPAGON (tlue jej). Ty hlupku, elmo, niemo, nestydo!
MISTR JAKUB. Co, neuhodl jsem to? Nechtl jste mi uvit. Vdy jsem vm ekl, e se doplte, a vm pravdu povm!
HARPAGON. J ti dm takto mluvit! (Odejde.)
Vstup 6.
Valer, Mistr Jakub.
VALER (smje se). Jak vidt, miste Jakube, vae upmnost se vm dobe vyplc!
MISTR JAKUB. U erta, panku, kter se tady roztahujete, do toho vm pranic nen! Smjte se a po svm vprasku a nesmjte se mmu.
VALER. Ach, mil pane Jakube, nezlobte se, prosm vs!
MISTR JAKUB (k sob). Aha, obrac! Budu dlat hrdinu, a je-li tak hloup a uv mi, pak mu trochu vymelu. (Nahlas.) Vte li co, vy smku, e j se nesmju, a e jestli mne dohejete, zahraju vm, e se budete smti, ale trochu jinak. (Strk jm a do pozad jevit a hroz mu.)
VALER. Jen mrnji!
MISTR JAKUB. Jak? Mrnji! Nemm prv chuti k tomu!
VALER. Milost!
MISTR JAKUB. Vy jste nestyda!
53
VALER. Pane miste Jakube!
MISTR JAKUB. Co, Jakub sem, Jakub tam. Vezmu-li hl, tak vs notn zvochluju!
VALER (oste). Coe? hl? (Strk opt Jakubem jako on dve jm zpt do poped a hroz mu.)
MISTR JAKUB (ulekne se; bzliv). Co? J nic neekl o holi!
VALER. Vte-li, vy mluvko, e mm chu zvochlovat vs?
MISTR JAKUB. O tom nepochybuju!
VALER. e pi vech vaich polvkch jste jen niemn kuchtk?
MISTR JAKUB. To vm, pane!
VALER. A e mne jet neznte?
MISTR JAKUB. Tak mi to odpuste!
VALER. Vy mne tedy zvochlujete?
MISTR JAKUB (lisn). Prosm, to jsem ekl jen ertem.
VALER. Ale mn se takov erty nelb. (Bije ho.) Pamatujte si, e jste patn vtipk. (Odejde.)
MISTR JAKUB (sm). Mor do upmnosti! To je patn emeslo! Ode dneka se j vzdm a neeknu ji ani slova pravdy! Jet mj pn, ten mi me ji tak njakou strit ale tento pan sprvce, vak j se pomstm pjde-li to!
Vstup 7.
Mariana, Frosina, Mistr Jakub.
FROSINA. Miste Jakube, jest v pn doma?
MISTR JAKUB. Je-li, vm to pli dobe!
54
FROSINA. eknte mu, prosm vs, e jsme tady.
MISTR JAKUB. Vida, vida, jsme pece k nemu! (Odejde.)
Vstup 8.
Mariana, Frosina.
MARIANA. Je mi divn kolem srdce, Frosino. Mm-li pravdu vyznati, obvm se tto schzky velice.
FROSINA. Ale pro, odkud v nepokoj?
MARIANA. Ach, vy se ptte? Co nedovedete si pedstavit zkost osoby, kter m za chvilku se octnout na skipci?
FROSINA. Nahlm, e Harpagon nen tm skipcem, na nm by se vm sladce umralo, a poznvm na vaem oblieji, e onen mlad zlatohlvek, o kterm jste mluvila, zase vm v hlav stra!
MARIANA. Ano. Nemohu se tomu ubrniti, Frosino, uctiv nvtvy jeho v dom naem, piznm se vm, uinily na mne dojem.
FROSINA. Vte-li, kdo jest on?
MARIANA. To nevm. Vm pouze, e jest milovn hodn a e kdybych mohla svobodn voliti, vyvolila bych ihned jej, a e roste hrza ped enichem, jen na mne ek.
FROSINA. Mj ty Boe! Vickni zlatohlvkov jsou pjemn, a umj se zalichotit, ale z vtiny jsou hladov jak myi; lpe udlte, vezmete-li si lovka starho, ale hodn bohatho. Uznvm e nejvt rozko se starcem vs prv neoekv, a e ji teba pemoci trochu svou nechu k takovmu choti, vak to dlouho trvati nebude; po smrti jeho pak si mete vzti mladho roztomilejho, kter to vecko napravil.
55
MARIANA. Mj Boe, je to, Frosino, divn vc, kdy musme, abysme dospli k tst, ekati na smrt jinho a pti si j; vak ona smrt nezachov se dle naich pln!
FROSINA. Vy ertujete! Vy si jej jinak nevezmete ne s podmnkou, e brzy ovdovte, a to bude jednm z lnk svatebn smlouvy. Byl by to hodn nestyda, aby neumel za ti mstce. Hle, tu pichz sm!
MARIANA. Ah, Frosino, jak to zjev!
Vstup 9.
Harpagon, Mariana, Frosina.
HARPAGON (k Marian). Nepozastavujte se, m spanil, nad tm, e se objevuju ped vmi s brejlemi. Vm, e vae vnady jsou dosti kadmu zejmy a samy sebou dost viditelny a e nen teba brejl na n, ale konen brejlemi dvme se na hvzdy, a j tvrdm, e vy jste hvzda, ta nejkrsnj hvzda v i hvzd. (Stranou k Frosin.) Frosino, ona neodpovd a nen prv vidt, e by mla radost z mho pchodu.
FROSINA. To je tm, e jest jet vecka pekvapena, a pak dvata se te styd vyznvati veejn, co maj v srdci.
HARPAGON (k Frosin). M pravdu! (K Marian.) Hle, moje drah, m dcera jde vs pivtat!
Vstup 10.
Pedel a Elisa.
MARIANA. Mla jsem ji dvno vykonati tuto nvtvu, sleno.
ELISA. Naopak, sleno, vy jste mne pedela; bylo mou povinnost vs navtviti dve.
56
HARPAGON. Vidte, jak u je velik, ale bl rychle buj!.
MARIANA (tie k Frosin). Ach, jak je protivn!
HARPAGON (tie k Frosin). Co ekla?
FROSINA. e jste okouzlujc.
HARPAGON. Ach, vy mne zahrnujete laskavost, m nejslad.
MARIANA (stranou). Jak to zve!
HARPAGON. Jsem velmi povden za vae smlen!
MARIANA (stranou). Ji to dle nevydrm!
Vstup 11.
Pedel. Kleant, Valer, Brindavoine.
HARPAGON. Zde pichz t mj syn, by vm svou ctu projevil.
MARIANA (pekvapena, pak tie k Frosin). Ach, Frosino, jak to setkn; to prv on, o kterm jsem s tebou mluvila.
FROSINA (k Marian). Znamenit dobrodrustv!
HARPAGON. Zd se mi, e se divte, e mm tak velk dti, vak j se jich brzy zbavm jednoho i druhho.
KLEANT (k Marian). Abych vm pravdu ekl, sleno, to je dobrodrustv, kter jsem neekal, a mj otec mne nemlo pekvapil, kdy mi nedvno sdlil svj mysl.
MARIANA. Tot i j mohu ci! Je to setkn nepedvdan, je mne stejn pekvapilo jako vs!
KLEANT. Je pravda, sleno, e otec mj nemohl lpe voliti, a e je mi zvltn radost, e mm est vs tu pivtali, ale pi vem nemohu se dobe shodnouti s mylnkou, e byste se mla stti mou macechou. Titulovati vs takto je mi velmi obtn,
57
a upmn eeno, ani vm nepeju toho jmna. M e zd se snad hrub leckomu, ale jsem pesvden, e ji vyslyte a mne pochopte. Nahldnete, e satek ten mne napluje nechut, vte, jeliko mne znte, jak pokozuje m zjmy, a konen dovolte, abych s dovolenm svho otce ekl, e kdyby to na mn zleelo, satek ten by se vbec ani neuzavel!
HARPAGON. Nestydat to pozdraven! Pkn to pro ni vyznn!
MARIANA. A j, mm-li vm odpovdti, musm ci tot. Jestli vs napluje nechut vidti ve mn svou macechu, mne net, e mte vy bti mm nevlastnm synem! Nemyslete si, e j jsem vinna tm vm, co vs znepokojuje. Nerada bych vs hnvala, a budu-li nucena, dvm vm slovo sv, e nikdy nesvolm k satku, kter by vs zarmucoval.
HARPAGON. M pravdu. Na hrub suk hrub kln. Prosm za odputn, nejspanilej, mj syn je neomalen, nezn jet nsledky ei sv a mluv bez rozvahy.
MARIANA. Ujiuji vs, e jeho slova mne ani dost mlo neurazila; naopak mne t, e jsem poznala jeho prav smlen. Mm rda takov upmn vyznn a kdyby byl jinak mluvil, vila bych si ho mnohem mn!
HARPAGON. Jste pli dobrotiv, e takto jej omlouvte. asem on ji zmoud, a uvidte, jak zmn sv smlen!
KLEANT. Nikoli, ote, j se docela nehodlm zmniti. A prosm pnliv slenu, by mi vila.
HARPAGON. Hlete, jak to blzen! m dl tm hor jest!
KLEANT. Mm snad mluviti jinak, ne mi srdce ke?
HARPAGON. Jet toho nen dost? Nezaal bys mluviti jinm tnem?
58
KLEANT. Dobr! Chcete-li, abych tedy jinak mluvil, dovolte, sleno, abych se postavil na msto svho otce, a vyslovil, e jsem nic krsnjho nad vs v svt nevidl; e povauju za nejvt tst vm se zalbiti, a e jmno vaeho chot jest pro mne slvou a tstm, kter cenm nad osudy nejvtch vlada tto zem! Ano, sleno, zvti vs svou, bylo by v och mch nejvt tst, k nmu smuje moje ctidost! Ve jsem hotov podniknouti pro tak vzcnou koist a pekky nejmocnj
HARPAGON. Jen pomalu, pomalu, synu!
KLEANT. To zdvoilost, ji slen za vs prokazuju.
HARPAGON. Mm tak jazyk a nepotebuju takovho tlumonka, jakm jsi ty! Hej njak idle sem! (Brindavoine vejde.)
FROSINA. Bude nejlp, pjdeme-li ihned na trh, abysme se brzy navrtili a mli dost asu k zbav.
HARPAGON (k Brindavoinovi). Dej tedy zaphnout! (Brindavoine odejde.)
Vstup 12.
Harpagon, Mariana, Elisa, Kleant, Valer, Frosina.
HARPAGON (k Marian). Prosm, abyste prominula, nejspanilej, e jsem zapomnl pozvati vs ped odjezdem na mal oberstven!
KLEANT. Pomlel jsem na to, ote, a dal jsem pinsti vam jmnem nkolik mis nskch oran, citron a zadlvanho ovoce!
HARPAGON (tie k Valerovi). Valere!
VALER (tie k Harpagonovi). On se zblznil!
59
KLEANT. Zd se vm snad, ote, e toho bude mlo? Slena ji odpust.
MARIANA. Ale to bylo zbyten!
KLEANT. Vidla jste kdy, sleno, krsnj diamant, ne jak m mj otec na prst?
MARIANA. Opravdu, z neobyejn.
KLEANT (sthne otci prsten a d jej Marii). Podvejte se na z blzka!
KLEANT (postav se ped Marii, kter chce prsten vrtit). Ne, sleno, jest nyn v rukou pli krsnch, to dar mho otce!
HARPAGON. Dar?
KLEANT. Nen-li pravda, ote, e si pejete, by jej slena pijala z lsky k vm?
HARPAGON (tie ke Kleantovi). Co to trop?
KLEANT (k Marian). Dv mi znamen, byste jej pijala.
MARIANA. Ne, nechci!
KLEANT. ertujete? On pece nepoml na to, brti jej zpt!
HARPAGON (k sob). J se vzteknu!
MARIANA. To by bylo
KLEANT (stle brn, aby diamant nemohla vrtit). Ne, pravm vm, e by to bylo urkou!
MARIANA. Ale prosm!
KLEANT. Ani slova
HARPAGON (k sob). Mor do nho!
KLEANT. Hlete, v odpor jej drdil.
HARPAGON (tie ke Kleantovi). Darebo!
60
KLEANT (k Marian). Vidte, jak si zouf!
HARPAGON (stranou hroze Kleantovi). Zrde!
KLEANT. To nen ote mou vinou! Dlm, co mohu, aby slena prsten si podrela; ona vak si umnila a nechce!
HARPAGON (s tm posunkem). Katane!
KLEANT. K vli vm, sleno, otec mne hubuje.
HARPAGON (t hra). ibeninku!
KLEANT. On se rozstn, sleno! Smilujte se a neodprejte dle!
FROSINA (k Marian). Jak okolky! Vezmte prsten, kdy pn tomu chce!
MARIANA (k Harpagonovi). Jen abych vs nerozhnvala, vezmu jej, pleit vm jej opt vrtm!
Vstup 13.
Brindavoine, pedel.
BRINDAVOINE. Kdosi piel, a chce mluvit, pane, s vmi!
HARPAGON. ekni mu, e jsem zamstnn, aby piel podruh!
BRINDAVOINE. Povd, e vm pin penze!
HARPAGON (k Marian). Prosm za odputn, vrtm se okamit.
Vstup 14.
La Merluche, pedel.
LA MERLUCHE (b, vraz do Harpagona). Pane
HARPAGON. Ach, ji je po mn!
KLEANT. Co jest vm, ote, snad jste si neublil?
61
HARPAGON. Ten lotr jist byl podplacen mmi dlunky, aby mi zlomil vaz!
VALER (k Harpagonovi). Njak hloupost!
LA MERLUCHE (k Harpagonovi). Odpuste, pane, myslil jsem, e dobe udlm, kdy si pospm.
HARPAGON. Co tady chce, holomku?
LA MERLUCHE. Chci vm ci, e dn k nem podkov!
HARPAGON. Odvete je ke kovi!
KLEANT. Ne budou okovni, provedu, ote, slenu nam bytem, pak ji odvedu do zahrady, kam dm pinsti oberstven!
(Vichni odejdou do pozad.)
Vstup 15.
Harpagon, Valer.
HARPAGON. Dvej, Valere, dobr pozor na vecko a hled co mon nejvc uetit, bysme to mohli vrtiti kupci!
VALER. Ovem!
HARPAGON (sm.) nezdrn dt, chce mne pivsti na mizinu? (Odejde s Valerem.)
Opona.
62
Jednn tvrt.
Vstup 1.
Kleant, Mariana, Elisa, Frosina.
KLEANT. Vstupte sem, zde to bude lep. Zde ns nikdo nesly. Nyn meme mluviti dle libosti.
ELISA. Ano, sleno, mj bratr svil se mi s lskou, kterou k vm chov! Znm zrmutek i nepjemnosti, kter psob takov ppady, a ujiuji vs, e beru nejvt podl na vaem osudu.
MARIANA. Je to sladkou tchou, e vy berete ast v zjmech mch! A j vs zapsahm, sleno, byste mi zachovala pro vdy sv lechetn ptelstv, kter jedin me polehiti ukrutnost osudu.
FROSINA. Na mou est, vy jste vickni politovn hodni, a hlavn proto, e jste se mi nesvili s celou svou zleitost! Byla bych vm uetila tento nepokoj a nebylo by to dosplo tak daleko!
KLEANT. Co pot? Mj neastn osud chce tomu tak! Vak jak jsou vae mysly, slin Mariano?
MARIANA. Co! Jest to v moci m mti njak mysl? Mohu se v stavu svm odviti na vc ne na pouh pn?
KLEANT. Jsem tedy v srdci vaem odkzn na pouh pn? V soucit k inm se neodhodl? Vae dobrota nen s to, by pomohla? Vae lska zstane bez skutk?
MARIANA. Co mohu vm odpovdti? Postavte se na m msto, a vizte sm, co mohu initi. Naizujte, rate sm, obracm se
63
k vm a mm vs za pli moudrho, ne abyste chtl dati ode mne vc, ne by mohla dovoliti moje est a slunost!
KLEANT. Ach, co se stane ze mne, kdy i vy mne odkazujete jen k tomu, co dovoluje okliv cit falen cti a pedantick slunosti!
MARIANA. Co ale mm dlat? Kdybych i chtla protiviti se spoust pedsudk, je ohrouj nae pohlav, jsou tu pece ohledy, je vyaduje cta k m matce. Vychovala mne s nnost neobyejnou a j se nemohu odhodlati k tomu, psobiti j bolest! Dlejte, se mete u n pro mne, hlete, byste zskal jej pze. Jednejte, jak chcete, mluvte co chcete, dvm vm k tomu plnou moc, a pijde-li jen na to, abych j se pro vs vyslovila, uinm to sama, a vyznm se j ze veho, co pro vs ctm!
KLEANT. Frosino, m dobr Frosino, chcete nm bti npomocna?
FROSINA. Na mou vru, tu neteba se tzat! S nejvt radost! Znte mne, jsem takto dosti lidumilna. Nemm srdce ze eleza a rda pomohu svmi slubikami tam, kde lid se v poestnost spolu vychzej. Co lze tady podniknout?
KLEANT. Prosm vs, pemlejte trochu!
MARIANA. Ukate nm njakou cestu!
ELISA. Vymysli si nco, m bys pokazila, co jsi posud zapedla.
FROSINA. To je dost tk! (K Marii.) Co se va matky te, ta si d ci! Je dosti rozumn a snad ji pohneme k tomu, e vno, kter chtla dti otci, penese na syna. (Ke Kleantovi.) Ale nejhor oek je ten e v otec je otcem vam!
KLEANT. To se rozum!
FROSINA. Rozzlob se, a dostane koem! Nezapomene to tak hned a nesvol k vaemu satku. Nejlpe by bylo, zatoiti celou
64
vc tak, aby ko piel od nho, abyste se mu njak znechutila.
KLEANT. Mte pravdu!
FROSINA (peml). Ovem, e mm pravdu, vm to! Toho by bylo teba, ale ert najdi prostedky, jak. Pokejte kdybychom mli po ruce ne prv mladou pan, trochu obratnou jako j, kter by dovedla zahrti si na lechtinu, njak ty aty bysme ji v chvatu sehnali, a kter by pila pod jmnem markzky neb hrabnky z Doln Bretan, to bych ji chyte dovedla navlknout, aby v otec myslil, e je to bohat partie, kter mimo sv domy m jmn sto tisc tolar ve stbe, e je po ui do nho zamilovna a e by chtla stti se jeho enou a dti mu sv cel jmn upsati! Nepochybuju, e by neodolal tmto nvrhm. Nebo celkem, on vs sice miluje, ale penze miluje jet vc, a jak by jednou, tmto vnadidlem oslnn, svolil a vs se odkal, bylo by nm ji jedno, jak by dil, kdy by se dozvdl, jak je to vlastn s tou na markzou!
KLEANT. To jest velmi dobe vymyleno!
FROSINA. Nechte mne! J to provedu! Pipad mi prv na mysl jedna moje ptelkyn, kter je pro to jak stvoena!
KLEANT. Bute ujitna, Frosino, mu uznalost, provedete-li to. Vak my, krsn Mariano, hleme zskati vai matku, na tom zle vc, ne peruiti tento satek! Zapsahm vs, napnte vecky sly, dlejte ve, co vm mon jest. Vyuitkujte nn pomr, kter panuje mezi vmi, pln. Uijte bez nmitky vmluvnch dvod a vekerch vnad tak vemohoucch, je vloilo nebe v oi a na rty vae; nezapomete, prosm, ani jedin z onch slov sladkch proen a lichocen, kterm, jak jsem pesvden, nelze nieho odepti!
65
MARIANA. Uinm se jsem, a nezapomenu na nic!
Vstup 2.
Pedel a Harpagon.
HARPAGON (k sob). Ach, mj syn lb ruku sv pt macee, a ona se tomu nebrn? Co as vz za tm?
ELISA. Hle, tu otec!
HARPAGON. Vz je pichystn, mete odjeti, kdy vm libo!
KLEANT. Kdy, ote, vy doma zstanete, vyprovodm j nae hosty!
HARPAGON. Ne, jen zsta! Ony mohou jt samy a j mm tebe prv zapoteb! (Dmy odejdou.)
Vstup 3.
Harpagon, Kleant.
HARPAGON. Nu, nechme macechu stranou, co soud o tto dm?
KLEANT. Co o n soudm?
HARPAGON. Ano, co soud o jej tailli, jej krse a jejm duchu?
KLEANT. Nu tak tak!
HARPAGON. A dl?
KLEANT. Abych vm upmn ekl, neshledal jsem pi n to, co jsem oekval! Jej chovn se to zjevn koketa, jej vzrst je nehezk, krsa jej dost prostedn a duch jej co nejtrivilnj! Nemyslete si, ote, snad, e vm ji chci znechutit; nebo mn jest macecha jedna jako druh, milovati
66
nemohu dnou!
HARPAGON. Ale pece jsi pravil j ped chvl
KLEANT. ekl jsem j vam jmnem nkolik zdvoilost, ale jen proto, abych se vm zalbil.
HARPAGON. Ty bys tedy nemohl se do n zamilovati?
KLEANT. J? Docela ne!
HARPAGON. To mne mrz! Nebo kaz mi to pln, jen prv v m hlav vznikal! Pi pohledu na ni pemtal jsem o svm st a napadlo mn, e by mne mohli lid pomlouvat, e se enm s tak mladou osobou. To mne pimlo k tomu, e jsem chtl vzdti se svho myslu; jeliko ale jsem ji estnm slovem poutn, byl bych ji odstoupil tob, kdybys nebyl vi n takovou nechu projevil!
KLEANT. Mn?
HARPAGON. Tob!
KLEANT. Za enu?
HARPAGON. Za enu!
KLEANT. Slyte! Ona sice nen zcela dle mho vkusu; ale abych vm radost udlal, ote, rozhodnu se a vezmu si ji chcete-li!
HARPAGON. J vak jsem rozumnj, ne si mysl. Nechci t nijak nutit!
KLEANT. Odpuste uinil bych si to nsil k vli vm!
HARPAGON. Ne, ne, satek neme bt astnm, kde nen pchylnosti!
KLEANT. Ta se, ote, snad pozdji dostav, vdy se k, e lska je asto ovocem manelstv.
67
HARPAGON. Ne. Se stanoviska mue nelze se na nco podobnho odviti; nsledky bvaj pak okliv, a nechci je brti na svou zodpovdnost! Kdybys byl ctil k n njakou nklonnost, ekl bych, budi, a byl bych t s n msto sebe zasnoubil, jeliko ale tomu tak nen, zstanu vren prvnmu svmu myslu a vezmu si ji sm!
KLEANT. Dobr, ote! Jeli tomu tak, teba, bych vm odnalil srdce sv a vyzradil vm nae tajemstv! Pravdou je, e ji miluju od onoho dne, co jsem ji vidl na prochzce, e bylo ihned mm myslem dati o jej ruku, a e mne od toho nezadrelo nic jinho, ne vyjden vae a bze ped hnvem vam!
HARPAGON. Navtvil jsi ji?
KLEANT. Ovem, ote.
HARPAGON. Mnohokrt?
KLEANT. Jak jen jsem mohl v ase tak krtkm.
HARPAGON. Pijala t vldn?
KLEANT. Velmi vldn, avak nevdla, kdo jsem, a to ji tak pekvapilo.
HARPAGON. Vyslovil jsi se a sdlil s n mysl ji vzti za manelku?
KLEANT. Ovem, i jej matce jsem to ponkud napovdl.
HARPAGON. Pijala tv nabdnut?
KLEANT. Ano, velmi zdvoile.
HARPAGON. A dcera miluje t rovn?
KLEANT. Mohu-li dvovat zevnjku, mm za to, ote, e je mi naklonna!
HARPAGON (tie k sob). Jsem tomu velmi rd, e jsem se to dovdl, to prv, co potebuju. (Nahlas.) Nu, synku, v-li co nyn? Nyn teba libo-li ti starati se, jak bys vzdal se
68
tto lsky, abys zanechal vech dalch krok u osoby, ji zvolil jsem pro sebe, abys vzal sob co nejdv tu, kterou jsem tob uril.
KLEANT. Tak vy tedy, ote, se mnou zahrvte! Nu dobr! Kdy to dolo tak daleko, oznamuji vm, e se nevzdm lsky k Mariann, e uiju vech prostedk, abych ji zskal, e mte-li teba i souhlas jej matky, j najdu, bohd, jin spojence, kte budou pro mne bojovati!
HARPAGON. Jak, ty ibeninku, ty m tu smlost mn choditi do zel?
KLEANT. Naopak! Vy mn tak inte, j byl prvn.
HARPAGON. Nejsem tvj otec a nezasluhuju tv cty?
KLEANT. V tchto zleitostech nejsou dti povinny poslouchati rodi a jim ustupovati, tak daleko cta nesah; lska nezn nikoho.
HARPAGON. Vak j t hol naum znti otce svho!
KLEANT. Vae hrozby nespomohou.
HARPAGON. Ty se odk Mariany?
KLEANT. Ani mne nenapadne!
HARPAGON. Dejte mi sem njakou hl!
Vstup 4.
Pedel a Jakub.
MISTR JAKUB. He, he, he, pane, co se dje? Co zamlte?
KLEANT. To je k smchu!
MISTR JAKUB (ke Kleantovi). Jen zvolna, panku!
69
HARPAGON. Tak nestydat se mnou hovoit!
MISTR JAKUB (k Harpagonovi). Milost, pane, milost!
KLEANT. J neupustm!
MISTR JAKUB (ku Kleantovi). Jak, vy nepovolte svmu otci?
HARPAGON. Nech mne!
MISTR JAKUB (k Harpagonovi). Ale vdy je to v syn. Jet kdybych to byl j!
HARPAGON. Rozsu zde sm, miste Jakube, a ekne, e mm pravdu.
MISTR JAKUB. Souhlasm! (Ke Kleantovi.) Vzdalte se na chvli!
HARPAGON. Miluju dve, kter chci sob vzt, a ten ibenink je tak drz a miluje ji souasn se mnou a chce si ji vzti proti mm rozkazm!
MISTR JAKUB. V tom chybuje.
HARPAGON. Nen to nco neslchanho, syn chce zvoditi s otcem! Neml by z cty ji vzdti se kadho zasahovn v moje city?
MISTR JAKUB. Mte pravdu. Dovolte, j mu domluvm, a to hned. (Bl se Kleantovi.)
KLEANT (k Jakubovi, kter se k nmu piblil). Budi, m-li bti soudcem mezi nmi, pijmm to; mn je Petr jako Pavel, rd ti penechm, miste Jakube, n spor k rozhodnut.
MISTR JAKUB. Tm velikou est mi prokazujete.
KLEANT. Jsem zamilovn do dvky, kter mne rovn miluje a pijm nn m vyznn lsky. Tu napadlo mmu otci kaziti tento krsn pomr, d ji sm o ruku.
MISTR JAKUB. V tom patrn chybuje!
70
KLEANT. Nestyd se v st svm mysliti jet na enn! Slu mu to bti jet zamilovanm! Neml by toto zamstnn penechati mladm lidem?
MISTR JAKUB. Mte pln pravdu. On jen ertuje. Dovolte, eknu mu sv mnn. (K Harpagonovi). Nu dobr! V syn nen tak umnn, jak povdte, a d si ji ci! Prav, e v, jak ctou je vm povinen, e jen v prvnm okamiku se dal hnvem unsti a e se milerd podrob va vli, jen abyste s nm lpe zachzel, ne posud, a dal mu za enu jen trochu slunou osobu, s n by mohl bti spokojen!
HARPAGON. Tak! ekni mu, Jakube, e, co se toho te, me jen nejlep ode mne oekvati, a e mimo Mariany mu dvm plnou volnost vyvoliti si kohokoliv dle libosti.
MISTR JAKUB. Vak j to spravm! (Ku Kleantovi.) Vdy v otec nen tak nerozumn, jak se domlte, pravil mi, e jen vae dn jej tak rozhnvalo, e chce jednat zcela dle va vle, a e svol ke vemu, co si pejete, jen kdy s nm budete nn zachzeti a prokazovati mu budete ctu a oddanost, j syn otci povinnovn jest.
KLEANT. Ach Jakube, me ho ujistit, e jestli mn Marianu d, budu tm nejoddanjm synem pod sluncem, e vdy ve vem dle jeho vle se budu diti!
MISTR JAKUB (k Harpagonovi). Ujednno; je srozumn s vaimi nvrhy!
HARPAGON. Pak se da vecko vborn!
MISTR JAKUB (ke Kleantovi). Ujednno; je spokojen vaimi sliby.
KLEANT. Bu Bh pochvlen!
MISTR JAKUB. Pnov, rate se nyn jen smluvit, souhlaste ve vem; hdali jste se dve jen z nedorozumn.
71
KLEANT. Mj dobr Jakube, budu ti vden po cel ivot!
MISTR JAKUB. Nemte za, pane!
HARPAGON (k Jakubovi). Udlal jsi mi radost, Jakube, a to zasluhuje odmny! (Hled v kapsch, Jakub nastavuje ruku, Harpagon vythne vak pouze svj tek a d:) Avak bu ujitn, e to nezapomenu!
MISTR JAKUB (posmn). Ruku lbm! (Odejde.)
Vstup 5.
Harpagon, Kleant.
KLEANT. Ote, prosm vs za odputn, dal jsem se pli unsti!
HARPAGON. To nevad!
KLEANT. Ujiuji vs, e je mi to velice lto!
HARPAGON. A mne to nesmrn t, e jsi zmoudel!
KLEANT. Jak jste dobr, e tak brzy zapomnte m provinn.
HARPAGON. Snadno zapomnme provinn dt svch, setrvaj-li na cest povinnosti!
KLEANT. Jak, vy nevzpomnte ani v nejmenm mch poetilost?
HARPAGON. Donutils mne k tomu oddanost a ctou, k nim jsi se navrtil!
KLEANT. Ujiuju vs, ote, e a do sv smrti zachovm v srdci svm upomnku na dobrotu Vai!
HARPAGON. A j ti slibuju, e ve na svt ode mne dostane!
KLEANT. Ach, ote, j ji vce nedm, mn sta, kdy jste mi dal Marianu.
HARPAGON (trhne sebou). Jake?
72
KLEANT. Pravm, ote, e jsem s vmi spokojen, a e vidm vrchol va dobroty v tom, e mi dvte Marianu!
HARPAGON (trhne sebou). Kdo pak ekl, e ti dvm Marianu?
KLEANT. Vy, ote!
HARPAGON. J?
KLEANT. Ovem!
HARPAGON. Naopak, tys slbil, e se j odk!
KLEANT. J e se odkm?
HARPAGON. Ano!
KLEANT. Ani mne nenapad.
HARPAGON. Co jsi neslbil, e se j odk?
KLEANT. Naopak, chci ji vc ne jindy.
HARPAGON. Jake, synu, ty opt zan?
KLEANT. Nic mne nezvikl v mm myslu!
HARPAGON. To se podvme, niemo!
KLEANT. Dlejte, co se vm lb!
HARPAGON. Zakazuju ti pijt mi na oi.
KLEANT. To se rozum!
HARPAGON. J t opustm!
KLEANT. Opuste!
HARPAGON. J se t odkm!
KLEANT. Tebas!
HARPAGON. J t vyddm!
KLEANT. Ve, cokoli chcete!
73
HARPAGON. J t prokleju! (Odejde.)
KLEANT. Nechte si sv dary!
Vstup 6.
Kleant, La Flche.
LA FLCHE (vyjde ze zahrady s kasou). Ach, pane, e vs nalzm, pojte rychle za mnou!
KLEANT. Co se stalo?
LA FLCHE. Sledujte mne, pravm vm, jsme dobe na tom!
KLEANT. Co?
LA FLCHE. Zde, co prv potebujeme.
KLEANT. Co?
LA FLCHE. hal jsem na to celik den!
KLEANT. Co j to?
LA FLCHE. Poklad vaeho otce, chytil jsem ho!
KLEANT. Jaks to vyvedl?
LA FLCHE. Ve se dozvte. Nyn na tk! Slym, jak ki. (Oba odejdou.)
Vstup 7.
HARPAGON (ki ze zahrady a pibhne bez klobouku). Zlodji! Zlodji! Vrahov! Pomoc! Vrada! Spravedliv nebe! Jsem ztracen! Znien, zavradn, podezali mn chtn! Ukradli mi penze. Kdo to me bt? Co se s nm stalo? Kde je? Kde se skrv? Co dlat, bych jej nalezl? Kam bet? Kam nebet? Nen tady? Nen tam? Kdo je tu? Stj! (Sm
74
sebe chyt za ruce.) Darebo, vra mi m penze! Ah, to jsem j sm! Mj duch je pomaten nevm ani kdo jsem, kde jsem a co dlm! M drah, uboh penze! Mj pteli, ukradli mi tebe. J ztratil tebou svou podporu, tchu, radost, ve je skoneno pro mne, jsem zbyten na svt! Bez tebe ti mi nelze Dokonno! Nemohu dl, umrm, jsem mrtev, jsem pochovn! Co mne nikdo nevzbud navrcenm mch drahch penz, nebo zprvou kde jsou? Ach, co pravte? Nikoho tu! A to byl, kdo byl, musil si dobe vyhat hodinu a vyhl si okamik prv, kdy jsem mluvil se svm niemnm synem! Pjdu na ad a dm prohledat cel dm, sluhy, sluky, dceru, syna i se
