+ All Categories
Home > Documents > LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro...

LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro...

Date post: 19-Jan-2020
Category:
Upload: others
View: 17 times
Download: 0 times
Share this document with a friend
54
LÁDÍKOVY ŘÍKANKY, POHÁDKY A POVÍDKY PRO MALÉ I VELKÉ DĚTI 2014
Transcript
Page 1: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

LÁDÍKOVY ŘÍKANKY, POHÁDKY A POVÍDKY

PRO MALÉ I VELKÉ

DĚTI

2014

Page 2: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

2

OBSAH

Úvod ............................................................................................................. 3

Láďa jede do školky ................................................................................... 5

Veze děda babku k moři............................................................................ 6

Tři zajíci........................................................................................................ 7

Pohádka o převeliké a žádné řepě ......................................................... 11

Řekla řepa řepě ......................................................................................... 13

O červeném autíčku pana Svobody ....................................................... 14

Jak se tatínek zbláznil ............................................................................... 19

Přemýšlím O Ničem ................................................................................ 24

Můj soused netopýr .................................................................................. 25

Pohádka o zániku Říhova mlýna ............................................................ 33

O dvou mlynářích .................................................................................... 37

Pohádka o veselém hraběti a lakotném mlynáři .................................. 41

Příběh starého hrnku ............................................................................... 43

Petrův mlýnek ........................................................................................... 47

Doslov ládíkových rodičů ....................................................................... 50

Doslov paní (pana) ................................................................................... 51

Kdo nám pomáhá ..................................................................................... 52

Page 3: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

3

ÚVOD

Tato knížka krátkých říkanek, pohádek a povídek vznikla z potřeby

Ládíkových rodičů vlastními silami vytvořit nějaký originální dárek

pro sponzory, bez jejichž příspěvků by se nemohla uskutečnit

nákladná léčba a rehabilitace jejich syna, postiženého

kvadruparetickou formou DMO.

Ani nevíme, zda jsme v některé pohádce, říkance nebo povídce

použili slovo naděje. Přesto je celá tato knížečka, každý její řádek, o

naději tak, jako o ní je první básnička vedle obrázku našeho syna.

Už nechci čůrat do plínek,

chci kreslit jako tatínek,

zpívat jako maminka

a skládat k sobě písmenka.

Z písmen, velkých jako hrad,

napsat bych chtěl:

“Mámo, táto, mám vás rád.”

Děkujeme všem sponzorům, nadacím, institucím i jednotlivcům,

kteří nám s léčbou, rehabilitací a výchovou našeho syna pomáhají.

Jejich zdaleka ne vyčerpávající seznam připojujeme na samý závěr

této knihy.

Manželé Jermanovi, Kladno, květen 2014

Page 4: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

4

Při sestavování knihy jsme se s prosbou o příspěvek do našeho dílka

obrátili na naše známé a ti zas na svoje a nakonec jsme sebrali

odvahu a stejnou prosbu jsme adresovali také několika známým

umělcům, na které se nám podařilo sehnat kontakt. Chtěli bychom

také oslovit studenty středních škol s prosbou, aby přispěli nejen

texty, ale i svými kresbami.

Výsledkem je tato zatím útlá knížečka, která by neměla být nikdy

hotová, protože jak doufáme, příspěvky od laskavých autorů budou

stále přibývat.

Děkujeme

Paní Zdeňce Válové z Kladna Švermova,

Panu Michalovi Vieweghovi, spisovaleli,

Panu Jonathanovi Caulkinsovi, studentovi Gymnázia Jana Palacha,

Praha 1,

Slečně Markétě Kratochvílové, studentce Gymnázia Jana Palacha,

Praha 1,

……………….,

…………….…,

kteří vyslyšeli naši prosbu a poskytli příspěvek do Ládíkovy knížky.

Jménem autora neoznačené texty a obrázky vytvořili manželé

Jermanovi

Page 5: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

5

LÁĎA JEDE DO ŠKOLKY

Láďa jede do školky, náramně se těší, žhaví řetěz tříkolky, máma za ním běží. Pozor Láďo na patníky, pan strážník mu radí, ať nevyděsíš dědům psíky, mají je moc rádi.

Zatáčku ber opatrně, pěkně to tam klouže, ať nepřejedeš ptačí škvrně, co tam pije z louže. Ptačí jsou jak lidské mámy, myslí jenom na děti, zamává ti mamka ptačí, až nad tebou poletí.

Page 6: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

6

VEZE DĚDA BABKU K MOŘI

Veze děda babku k moři,

veze ji tam na trakaři.

Přijedou až na jaře,

pomalé jsou trakaře.

Page 7: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

7

TŘI ZAJÍCI

Ládík si hověl v kočárku a přes skla brejliček s modrýma

obroučkama sledoval jak ubíhá cesta lesoparkem do školky. Usmíval

se, protože se těšil na kamarády, paní učitelku a sestřičky. Bylo totiž

pondělí a on se s nimi dlouhé dva dny neviděl. Láďa věděl, že se

vyplatí cvrkot v lesíku sledovat, protože někdy s maminkou

zahlédnou třeba veverku, pospíchající po kmenu stromu vzhůru do

bezpečí jeho koruny. Prchají v takovém spěchu, že často ani není

možno rozpoznat, zda se jedná o zrzavou veverku, naší Zrzečku,

nebo o skoro černou Angličanku. Mrštné potvůrky někdy shodí na

kočárek či do jeho blízkosti větvičku nebo velkou šišku a to se

Ládík vždycky lekne, přivře oči, hned je ale zase vykulí a směje se té

příhodě. Samozřejmě, že v tomhle malém lesíku potkávají

s maminkou hlavně psy a psíky různých ras a velikostí, ti ale mají ten

nepěkný zlozvyk, že se někdy v blízkosti Ládíkova kočárku

rozštěkají a to malí chlapečkové s mozkovou obrnou, jako je náš

Láďa, nemají moc rádi, zvláště když takový pejsek zaštěká na tu

svou zubatou psí tlamu zprudka a nečekaně. Někdy je úlek až

takový, že se Ládík rozpláče a není pak k utišení. Nejraději má Láďa

tiché a opatrné lesní hopsaly, zajíce. Obezřetně se pohybují při svých

výletech za potravou mezi stromy, legračně pohybují čumáčky a

dělají bobky. Málokdy je vidíte docela zblízka, ať totiž dělají, co

dělají, vždycky vás po očku sledují a jakmile se přiblížíte blíž, než

zajíci považují za bezpečné, odhopsají o pár metrů dál a nebo

dokonce vystartují k velkolepému sprintu a v mžiku zmizí mezi

stromy.

Obrázek

Page 8: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

8

Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku tří

zajíčků. Všichni to byli nějací zaječí dorostenci, ani úplně mrňavá

zaječata, ani dospělí zaječí mackové. Snad právě proto, že nebyli tak

plaší jako jejich tátové, mámy a strejcové, nechali maminku dostrkat

kočárek s Ládíkem až na pár metrů od travnatého plácku uprostřed

lesíka, kde asi právě měli něco na práci. Zajíci pokukovali po

Ládíkovi v modrém kočárku, připraveni rychle vyklidit pozice při

prvním náznaku nebezpečí. Nebyl ale k tomu žádný důvod.

Maminka zastavila a s Ládíkem partu zajíců sledovali. Trvalo to

několik minut. Zajíci, aniž by se mezi sebou nějak viditelně

domlouvali, najednou ukázali mamince a Ládíkovi ocásky a beze

spěchu odhopsali pryč. Ládík s maminkou počkali, až zaječí parta

zmizí mezi křovím a stromy a pokračovali v jízdě do školky. Tam si

Ládík celý den hrál s ostatními dětmi a cvičil s paní terapeutkou

cviky, jak mu je paní doktorka předepsala. Cvičení se Ládíkovi moc

nelíbí, někdy proti němu dokonce i nahlas protestuje, to hlavně

doma, když cvičí s maminkou. A pak není nic platné, vysvětlovat

mu, že to cvičení pomáhá proti té protivné obrně, že to bez něj

nejde a že čím lépe a poctivěji bude cvičit, tím snáze se s následky

nemoci vyrovná.

Ještě oběd a už tu byla maminka a jelo se zas domů. Odpoledne

nejeli přes lesík, ale přes sídliště, protože bylo potřeba lecos

nakoupit a to dá rozum, že v lese nic nenakoupíte, protože tam

žádné obchody nejsou. Na ulicích plných lidí a co teprve

v obchodech, tam je k vidění také spousta zajímavých věcí. Tak se

stalo, že na ranní setkání se zajíci maminka i Ládík zapomněli, takže

o něm nereferovali ani tatínkovi, ani psíkovi Péťovi, kterému jinak

řeknou úplně všechno.

Nezapomněli ale zajíci. Když večer maminka Ládíka uložila do

postýlky a pak šli spát i táta s mámou a k spánku se na svém

Page 9: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

9

koberečku uložil i pes Péťa, objevila se u Ládíkovy postýlky podivná

návštěva. Věřte nebo nevěřte, tři zajíci stáli na zadních tlapkách u

postýlky a předními se opírali o její ohrádku a dívali se na Ládíka.

Obrázek

Ten zas s otevřenou pusou a vykulenýma očima koukal na ně. Tak

na sebe chvíli mlčky hleděli. My, co známe pejska Péťu, nevíme, jak

je možné, že nevyskočil z „místečka“ a neletěl noční hosty vyštěkat.

Bylo prostě ticho, jen odkudsi od sousedů bylo slabounce slyšet

chrápání. A světe div se, zajíček uprostřed skupiny návštěvníků,

který své druhy o pár centimetrů převyšoval a proto byl asi jejich

vedoucí, promluvil: „Ládíku, ty náš kluku, my tě moc dobře známe.

Nejen z lesa, kde se skoro každý den potkáváme, ale slyšíme tě také,

jak křičíš, když s maminkou cvičíte Vojtu. A to ti při tom moc

fandíme, protože kterýpak malý kluk by dokázal to co ty, takhle

bojovat s obrnou a že to cvičení není nic příjemného, si dovedeme

představit.“ Od sousedů pořád tichounce doléhalo chrápání a pes

Péťa zavrčel ze spaní a přetočil se z polohy hlava ke dveřím, ocas do

místnosti do polohy ocas ke dveřím, hlava do místnosti a fakt, že

začal trochu, ale jen tak trochu, po psím způsobu, lehce chrápat

taky. Zajíček raději na chvíli ztichnul, než dojde k té změně psí

polohy a když zas byl klid, pokračoval: „Tak Ládíku, my zas musíme

odhopsat, to ti ale ještě musím říci; když budeš pořádně cvičit,

uvidíš, že to půjde, běhat budeš, jako že se Tlapka jmenuju a tady

Zajda a Pajda jsou mými svědky, že to neříkám jen tak. Běhat budeš,

ale musíš zatnout zuby, pořádně zatnout zuby.“ A ukázal Ládíkovi

ty své dva veliké řezáky - hlodáky, kvůli nimž nejspíš všechny

tyhlenty králíky a zajíce lidé často nesprávně řadí do řádu hlodavců i

když již skoro 70 let, mají tihle ušáci spolu s pišťuchama vlastní řád,

řád zajícovců. Pak už jen Tlapka řekl: „Ahoj.“, Zajda: „Čau!“ a

Pajda: „Nazdááár!“ a zmizeli, jak se objevili. Péťa přerušil to své psí

Page 10: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

10

chrápání, frknul jak kobylka Mája v cirkuse Kludský a byl klid, jak

má o půlnoci být.

Ládík o té noční příhodě nikomu neřekl, ani nemohl, má pro tu

obrnu zatím s mluvením problémy, ale určitě si na zajíčky někdy

vzpomene. Pak, když s maminkou cvičí Vojtu, zatne zuby a při těch

někdy pro něj moc nepříjemných polohách ani nehlesne. A když

potom v lese cestou do školky potkají zajíce, ti uznale pokyvují

svými ušatými hlavami, jako by chtěli říci: „Láďo, jsi borec, jen tak

dál…“

Page 11: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

11

POHÁDKA O PŘEVELIKÉ A ŽÁDNÉ ŘEPĚ

Námět: paní Zdeňka Válová, Kladno Švermov

Začalo to jako v té staré známé pohádce. Babička zasadila semínko

řepy. Deštíček ho zaléval a sluníčko zahřívalo až vyrostla řepa veliká,

převeliká. Babička ji jednoho dne popadla za lupeny, táhla, táhla, ale

kdepak, vytáhnout ji nedokázala. Zavolala tedy dědečka, táhli, táhli,

ale řepu nevytáhli. Tak na pomoc zavolali vnoučky. Babička popadla

řepu, dědeček babičku, dědečka první vnouček, prvního vnoučka

druhý vnouček a všichni tahali až jim oči z důlků vylézaly a žíly na

čele nabíhaly, tahali, hekali, tahali a hekali jak mohli, ale řepu ze

země ne a ne vytáhnout. Vnoučci proto zavolali ještě pejska, kočičku

a myšku. Babička zas chytila řepu, dědeček chytil babičku, první

vnouček dědečka, druhý vnouček prvního vnoučka, pejsek druhého

vnoučka a kočička pejska a nakonec malá myška chytila kočku za

ocas a táhli, táhli až při tom námahou funěli až se řepa malilinko

pohnula, pak víc, ještě víc a nakonec vyjela ze země jako auto

z garáže. A to se teprve všichni podivili, jak veliká řepa se jim

urodila. A pak se podívali na sebe a viděli, jak jsou všichni upocení a

špinaví a cítili také, jak je ta práce s převelikou řepou unavila.

Babička si to dobře pamatovala a když příští rok sázela semínko

řepy, přiklopila ho kbelíkem, aby na něj nemohlo sluníčko svítit a

deštík ho tolik nezaléval, protože nechtěla mít převelikou řepu, aby

se při sklizni nemusela zas tolik namáhat.

A opravdu, povedlo se jí to dokonale...

Když přišel čas sklizně a babička zvedla kbelík, zjistila, že žádnou

řepu nevidí a to ani když si vzala brýle. Zavolala dědečka a pak

vnoučky, ti přece musí vidět dobře, ale ti také řepu nenašli. Zavolali

pejska, ale ani ten řepu nevyčuchal, kočička se někde zrovna toulala,

Page 12: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

12

ale ani ona by jim určitě pomoci neuměla. Zavolali tedy myšku a ta

chvíli hrabala, hrabala a nakonec vyhrabala - uschlé semínko řepy.

Řepa vůbec nevyrostla. To byl také od babičky nápad, bez vody a

slunce přece nic nevyroste. Ani rostlinka, ani člověk. Bez slunce a

vody by prostě nebyl vůbec žádný život.

A tak babička poznala, že je lepší s trochou námahy vypěstovat

převelikou řepu, než bez práce nemít nic.

Obrázek

Page 13: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

13

ŘEKLA ŘEPA ŘEPĚ

Nemluv, nekřič, přikrč se, schovej hlavu v řádku, jen tak sklizeň přežiješ se zdravím v pořádku. Komupak by prospělo, kdyby z tvojí krásy, zbylo kostek cukru pět a trochu melasy? Přečkaly tak obě řepy, přikrčené v hlíně, na políčku u lesa, všechny hrůzy sklizně. Přesto ale neunikly ukrutnému konci, v zimě je sežrali hladovějící kanci. Nakonec tak k užitku, řepy posloužily lidem, když ti kance ulovili, zbaštili je se zelím a zapili pivem! Potravní řetězec řepa změní stěží. Vznikne malá oklika a zas si po svém běží! Následujícím poučením se s vámi autor loučí: „Co má skončit v žaludku, to tam také skončí.“

Page 14: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

14

O ČERVENÉM AUTÍČKU PANA SVOBODY

Námět: paní Zdeňka Válová, Kladno Švermov

V jednom městě bydlel pan Svoboda a ten si koupil krásné červené

auto, Škodovku Feliicii. Dal jí jméno Felinka. Moc se svojí Felinkou

nejezdil. Nejčastěji jen z garáže před dům a tam ji hýčkal, leštil a

oprašoval a pak ji zavezl zpět do garáže a přikryl dekou, aby ji

neofouklo. Zkrátka, pan Svoboda měl svoji Felinku moc rád a

s opravdovou láskou taky o ní pečoval.

A Felince ta péče přišla tak nějak samozřejmá, myslela si, že se

takhle dobře mají všechna auta. Neviděla třeba, že Citroen souseda

taxikáře vozí celý den lidi po městě a večer ho nikdo neleští, protože

pan taxikář, když přijede konečně už za tmy domů, zaparkuje auto

pod lampou a utíká do postele, aby si odpočinul na tu zítřejší šichtu.

Má totiž pět dětí, lotrů k pohledání a musí se v práci pěkně ohánět,

Page 15: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

15

aby vydělal na ty jejich věčně prošoupané kalhoty, ztracené mobily a

okopané boty… Nebo policejní Oktávka, co občas projížděla

Svobodovic ulicí; ta se nezastavila celý den, policisté se v ní střídali,

ranní - odpolední, léto - zima, svátek - nesvátek, protože lupiči také

svátky nedrží a svoji nekalou živnost provozují ať je vedro nebo

mráz. Policejní auťáky jsou také brzo unavené a po pár letech

odchází do důchodu. Ale když mají štěstí, koupí si takovou

vysloužilou Oktávku s odmontovaným majákem nějaký důchodce,

co s ní jezdí jen tak pomaloučku na chatu, na zahrádku nebo na

ryby.

V noci na čtvrtek pan Svoboda špatně spal. Několikrát ho vzbudil

nějaký šramot, jakoby to šlo od garáže, takové křup-chrup, jako když

někdo ulamuje visací zámek od vrat, za kterým stála jeho milovaná

Felinka. To pan Svoboda rychle vyskočil a jen tak v pantoflích a v

pyžamu a s velkým pravítkem, co měl připravené u postele, protože

jako učitel strašnější zbraň neznal, běžel Felinku bránit před zloději.

Vždycinky to byl naštěstí jen planý poplach, ale pokaždé trvalo jak

dlouho, než zas pan Svoboda zabral a nakonec to dopadlo tak, že

zaspal. Což o to, žáčkové 4.C, kteří měli od pana Svobody slíbenou

písemku z matematiky, by mu to zaspání ani moc nezazlívali, ale co

naplat, učitel musí jít příkladem a když teda pan Svoboda takhle

jednou ráno ve středu viděl, že to do školy autobusem nestihne,

rozhodl se dojet tam Felinkou. Felince se projížďka do školy líbila.

A pak nejdřív trpělivě čekala na pana Svobodu před školou, až

skončí vyučování a pofrčí se zas domů. Jenže začalo pršet a ke

všemu pan Svoboda nešel a nešel, protože měl vyučování i

odpoledne a pro Felinku už to čekání bylo dlouhé. Když pak pan

Svoboda přece přišel a zamířil s Felinkou k domovu, naštvaná

Felinka schválně zlobila. Loudala se, schválně rachotila a chrčela

jako staré auto. Pan Svoboda byl moc rozzlobený a unavený a

Page 16: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

16

nevyspalý k tomu, tak ani nezajel do garáže a Felinku nechal stát

před domem a šel spát. Ta se divila! Napřed jí to bylo líto, ale pak se

rozhodla, že toho využije a vyjede si pěkně sama na projížďku a

nakonec si do suché a útulné garáže dojede sama. Napřed jela

opatrně po městě, pak mimo město a nakonec vjela na dálnici a

frčela si to jako o závod. Když už jí ta jízda unavila, sjela z dálnice a

hledala nějaké šikovné místečko, kde by si odpočinula. Na kraji lesa

uviděla světýlko. „Tam budou určitě žít dobří lidé,“ řekla si Felinka a

vydala se za světlem. Ale v chaloupce bydleli… loupežníci!

Loupežníci právě hráli černého Petra o sirky a hlady jim při tom

kručelo v břichách. Když tu nejvyšší pan loupežník řekl: „Ticho,

něco slyším!“ Všichni loupežníci ztichli a nastražili uši. A opravdu –

slyšeli motor auta. „Policajti! To jsou určitě policajti!“ křičeli

loupežníci jeden přes druhého, vyskákali okny do lesa a tam se

poschovávali za stromy. Opatrně vykukovali ven a uviděli, že se blíží

červené auto. A světe div se - nikdo ho neřídí. Nejvyšší loupežník se

zaradoval: „Kamarádi, hurá, máme auto! Pojedeme na lup a bude po

hladu!“ Felinku zavřeli do chlívku a dveře zajistili petlicí. Chudák

Felinka ani neviděla, do jakého nepořádku a špíny jí dali. Byla tam

totiž ukrutánská tma a ona byla tak unavená a vyděšená, že se jí ani

svítit nechtělo a přesto, že jí byla zima, okamžitě usnula.

Obrázek

Loupežníci se zatím sesedli k velké loupežnické poradě. Dlouho se

hádali a překřikovali, až se nakonec dohodli, že vykradou banku a to

hned tu největší ve městě. Ráno vytlačili Felinku z chlívku, všichni

se do ní nacpali, pan nejvyšší loupežník za volant a vyrazili do města.

Nejvyšší pan loupežník ale moc řídit neuměl a tak každou chvíli

vymetli nějakou škarpu, vjeli do křoví nebo louže, takže za chvíli

byla Felinka samé bláto a považte, pod ním byly i škrábance a boule,

Page 17: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

17

jak tu a tam zavadili o nějaký ten pařízek nebo stromek. A zvířátka,

co bydlí v lese, měla co dělat, aby divoce jedoucí Felince, která jen

bezmocně třeštila reflektory, na poslední chvíli uskočila. Lepší to

nebylo, ani když konečně vjeli na silnici. Felinka kličkovala z jedné

strany vozovky na druhou, auta houkala a prudce se vyhýbala a

jejich řidiči si klepali na čelo. Loupežníci se tomu jen smáli a těšili se

na úspěšný lup. Když nešťastná Felinka s loupežníky dojela do

města, vypadala jako opravdové a nefalšované loupežnické auto.

Samé bláto a špína, nepočítaně škrábanců, hrůza pohledět.

Loupežníci zajeli před banku, vyskákali z Felinky a vtrhli do banky.

Tam vytáhli bambitky a velký pytel. Nejvyšší pan loupežník zakřičel

strašným hlasem: „Tohle je přepadení, milánkové. Ruce vzhůru,

komu je život milej a peníze sem do pytle!“ Felinka věděla, že by

teď mohla loupežníkům ujet, ale nedokázala to, tak byla vyděšená.

To slečna Kája, úřednice za přepážkou banky, co loupežníkům

právě plnila pytel penězi, nebyla úplná třasořitka, jak se lupiči

spoléhali. Když házela do pytle poslední svazek tisícovek, který ji

ještě zbýval v trezoru, nenápadně zmáčkla tlačítko signalizace na

policejná stanici. Tam se hned rozezněl zvonek a policejní náčelník

vyletěl ze židle a zvolal na kolegy: „Pánové, někdo nám vykrádá

banku! Rychle, jde se na pomoc!“ Policisté naskákali do auta a TŮ-

DŮ, TŮ-DŮ, hnali se k bance. Z té se zatím nenápadně vykradli

lupiči s obrovským pytlem a nasoukali se do Felinky. „Tak, a je to

doma,“ řekl nejvyšší pan loupežník a chtěl nastartovat. Jenže Felinka

nic. Řekla si: „Tůdle nůdle, já vám dám chlívek, bláto, louže a

škrábance. Já vám dám krást a loupit…“ A zatímco se rychle

blednoucí šéf loupežníků znovu a znovu marně pokoušel

nastartovat, přiřítilo se policejní auto. „Ruce vzhůru!“ tentokrát

slyšeli lupiči. A pak jim nasadili želízka a pohádka by mohla skončit.

Jenže před bankou zůstala stát špinavá a vyděšená Felinka. Policisté

ji odtáhli na stanici a od lupičů chtěli vědět, jak k ní přišli. „To auto

Page 18: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

18

přijelo samo a až k bance nás poslouchalo, ale s lupem nás pak

nechalo na holičkách,“ řekl jim nejvyšší pan loupežník a policisté se

podívali do kartotéky a zjistili, že auto patří nějakému panu

Svobodovi, učiteli z města. Tak se Felinka dostala zpět k panu

Svobodovi. To bylo shledání! Pan Svoboda nemohl svoji Felinku ani

poznat – tak byla špinavá, poškrábaná a unavená. Přesto byl moc

šťastný, že má Felinku zpět. Slečna Kája od přepážky dostala za

statečnost od pana ředitele banky pochvalu a pan starosta zas

povýšil pana policejního náčelníka na policejního nadnáčelníka a ten

zas nezapomněl na Felinku, která přece při zadržení lupičů sehrála

tak důležitou roli. Přesvědčil pana starostu, aby odměnu, která byla

vypsána na dopadení lupičů, dal panu Svobodovi, že ten už si s ní už

bude vědět rady. A taky že věděl. Dostal od starosty sto penízků a

právě tolik stála oprava škrábanců a boulí na karoserii Felinky.

Dlouho pak spolu ještě jezdili a Felinku již nikdy ani nenapadlo,

udělat si sama výlet, protože věděla, že tak dobře, jako s panem

Svobodou, by jí nebylo nikde na světě. Pan Svoboda zase už nikdy

nenechal Felinku stát přes noc před domem, ale pokaždé ji odvezl

do garáže a pečlivě ji přikryl dekou.

Obrázek

Page 19: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

19

JAK SE TATÍNEK ZBLÁZNIL

Pan Michal Viewegh

S panem Vieweghem jsme se setkali dne 16. října letošního roku na

autogramiádě, která byla vyvrcholením akce Čtení ve vlaku. Poprosili jsme ho,

aby nám poskytl příspěvek do ládíkovy knihy. Pan Viewegh ochotně souhlasil a

dal svolení, abychom do knihy použili některý příběh z jeho knihy Krátké

pohádky pro unavené rodiče. Moc mu za to děkujeme.

Vybrali jsme čtvrtou kapitolu s názvem Jak se tatínek zbláznil.

Jak se tatínek zbláznil

Tatínkovi a mamince začaly starosti.

Obě holčičky rostly jako z vody: byly den ode dne větší, chytřejší a

hlasitější. Brzy se taky naučily chodit a běhat a skákat – a najednou

jich bylo v půdním bytě tak plno, až se ten velký byt tatínkovi a

mamince začal zdát malý.

Vůbec nejhorší ale tatínkovi připadalo, že čím kratší dobu obě

holčičky v noci spaly, tím více přes den mluvily.

„Zavřete konečně ty pusinky, nebo se z vás zblázním!“ volával

tatínek často, ale maminka Sáře a Báře vysvětlila, že si tatínek jenom

dělá legraci.

Jednou v neděli se Sára i Bára probudily dokonce ještě dříve než

obvykle. Venku teprve svítalo a tatínek s maminkou samozřejmě

ještě spali. Obě holčičky si k nim vlezly do postele, vzbudily je a

začaly jim klást všechny zajímavé otázky, které je toho rána napadly

Page 20: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

20

– například kolik váží práškovací letadlo bez prášku, jak kaká kapr

nebo co je pidet.

„Bidet,“ opravila Sáru maminka ospale. „To je taková bílá mísa,

která vypadá jako záchod. Na bidet si lidé sednou po kakání a

umejou si prdelku.“

„Pipinku taky?“ zajímala se Bára.

„Pipinku taky.“

„Ticho!“ zakřičel tatínek. „Tady se spí!“

Podíval se na hodinky, zasténal, rukou zašátral v šuplíku nočního

stolku a strčil si do uší speciální pěnové špunty, které mu maminka

přinesla z lékárny: jeden svítivě zelený a druhý svítivě oranžový

(tatínkovi vadilo, že špunty nemají stejnou barvu, ale maminka ho

ujistila, že to prakticky není vidět). Když Sára uviděla, jak tatínkovi

trčí z uší barevné špunty, rozesmála se a z nosu ji vylezla velká

nudle.

„Fuj!“ zamračila se maminka. „Vysmrkej se!“

Hodila Sáře balíček papírových kapesníků a Sára se několikrát

hlučně vysmrkala.

„Nevadí kapesníkovi, že do něj smrkám?“ chtěla vědět.

„Nevadí,“ řekla maminka. „Kapesník je rád, že může být užitečný.

Kapesník, do kterého by nikdo nikdy nesmrkal, by byl naopak

smutný.“

„Má výtah zuby?“ zeptala se po chvíli Sára.

„Jestli má výtah zuby?“ zopakovala nevěřícně maminka a protáhla

se. „Jak tě to proboha napadlo?“

Page 21: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

21

„Co?“

„Tahle otázka,“ zívla maminka.

„Měla jsem ji přece v hlavě,“ odpověděla Sára. „V noci se mi tam

udělala, chápeš?“

„Ne,“ řekla maminka.

„Prokristapána!“ zaúpěl tatínek se zavřenýma očima.

Maminka mu z levého ucha vytáhla oranžový špunt. Tatínek

s námahou otevřel oči.

„Nedostatkem spánku mučila izraelská tajná služba Mosad palestinský

vězně,“ řekl. Jsem snad ksakru zajatej Palestinec?!“

„Má výtah zuby?“ zeptala se klidně maminka.

Tatínek znovu zasténal. Maminka se zasmála.

„Sáru zajímá, jestli má výtah zuby. Ta otázka se jí v noci udělala

v hlavě, chápeš?“

Tatínek se podíval na Sáru, na Báru a potom na maminku.

„Změř jí teplotu,“ řekl. „To dítě blouzní. A ty se taky změř. Je půl

šestý ráno a je neděle, chápeš? Chápete? Všichni se okamžitě

změřte! Já se z vás zblázním!“

Tatínek rozzlobeně vylezl z postele. Na sobě měl pruhované

pyžamo a v pravém uchu pořád ten zelený špunt.

„Já se fakt zblázním! Jsem chronicky nevyspalej! V divadle usínám

během svých vlastních replik!“ volal (jestli jim chcete vysvětlit, co

znamená chronicky a replika, můžete). „Tady končí veškerá sranda!“

Page 22: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

22

Popadl polštář a peřinu, vyšel na balkón – a k maminčinu zděšení

přelezl zábradlí a po čtyřech vylezl na střechu.

„Proboha!“ vykřikla maminka. „Co to děláš?!“

Tatínek se vztyčil, zavrávoral, chytil se volnou rukou komína a lehl si

na komínovou lávku (to je, milé děti, takové úzké prkno, na kterém

stojí kominíci, když čistí komín). Sára i Bára tatínka ustrašeně

pozorovaly. Tatínek si pod hlavu podsunul polštář, přikryl se

peřinou a zavřel oči. Maminka vyběhla na balkón.

„Ty ses opravdu zbláznil!“ zaječela na něho. Chceš spadnout?!

Okamžitě slez!“

Ale tatínek se ani nepohnul.

„Tak se sakra aspoň přivaž!“ žádala ho maminka.

Vrátila se do pokoje, vytáhla z tatínkova froté županu pásek a hodila

ho tatínkovi. Tatínek pásek chytil a přivázal se jím k prknu. Potom

znovu zavřel oči. Sára a Bára se přišouraly na balkón za maminkou a

vzaly ji za ruku jako vždycky, když se něčeho bály.

„Proč jsi na střeše, tati?“ zavolala po chvíli Sára.

„Protože jsem holub,“ mumlal tatínek.

„Ty holub nejseš!“ volala Bára nešťastně. „Tatínek seš!“

„Nejsem tatínek, jsem holub. Vrkú, vrkú.“

Sára se podívala na maminku.

„Tatínek se zbláznil?“ zeptala se.

„Ano,“ řekla maminka. „Zbláznil se, protože nás nikdy nenecháte

vyspat.“

Page 23: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

23

Sára, Bára i maminka z tatínka nespouštěly oči. Tatínek usnul.

Maminka, Sára i Bára seděly tiše na balkóně a měly velký strach, aby

tatínek nespadl.

„My už ho nikdy nebudeme ráno budit,“ pošeptala mamince Sára.

„Nebudeme!“ slibovala Bára.

Maminka je obě pohladila po vlasech.

Za půl hodiny přišla babička. Otevřela balkónové dveře, uviděla

maminku, Sáru, Báru – a nakonec si všimla i tatínka spícího za

komínem.

„Co se tu proboha děje?“ chtěla vědět.

„Pssst, tatínek se zbláznil,“ vysvětlila jí Sára.

„Je holub,“ doplnila sestřičku potichu Bára.

„Jestli je tatínek holub, tak má smůlu,“ řekla babička naschvál velice

nahlas. „Zrní nemám.“

Tatínek se rozespale posadil.

„Jé, nazdar, máti,“ pozdravil babičku.

„Koukej slízt,“ nařídila babička a z tašky vyndala marinované maso

od pana řezníka Šimka, které se chystala na balkóně grilovat.

„To vypadá dobře. Ňam ňam! No tak já teda nejsem holub. Už jsem

zase tatínek,“ prohlásil tatínek a slezl konečně ze střechy.

Page 24: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

24

PŘEMÝŠLÍM O NIČEM

Jonathan Caulkins

Koukám na strop

Na cestu zdobenou čedičem

Přemýšlím nad ničím, přemýšlím o ničem

Prázdnota, někdy užitečná

Ani jedna myšlenka, která je zbytečná

Hledím na stromy

Na oblohu plnou hvězdiček

A přemýšlím nad ničím

Přemýšlím o ničem

Není to tma, je to světlo co neutíká

Můžu být v realitě

Realita se mi nevymyká

Page 25: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

25

MŮJ SOUSED NETOPÝR

Markéta Kratochvílová

Netopýr je jakožto noční zvíře označován za tajuplného, záhadného až

nadpřirozeného tvora. Je to náš strach co ovládá mysl a nutí jí k představám o

okultním tvoru noci, který by nám mohl způsobit nějakou nekalost. Už z

historie víme, že netopýrovi se dávalo za vinu mnoho věcí a ač tyto fámy

pominuly, vytvořily se jiné, které lépe zapadají do dnešního světa. Netopýři byli

velmi často zabíjeni a jediným důvodem tohoto činu bylo to, že noc v lidech

vyvolává nepříjemný pocit plný úzkosti. Dost často se nevědomost mísí s fantazií

o říši temnot, a tak byl netopýr přiřazován k zplozenci pekla. Jediným důvodem

byla lidská neznalost, pověrčivost a i hloupost. I dnes s mnoha informacemi a

nejrůznějšími vynálezy se těchto tvorů spíše štítíme, než bojíme. Už dokážeme

objasnit povídačky z dob minulých. Příkladem může být netopýr coby symbol

smrti. My už ale víme, že tento tvor se u mrtvých zjevoval pouze za účelem

potravy. Je přece známo, že tělo co se rozkládá, láká hmyz. Ke smůle netopýrů

nikdo nevěděl, že se jím živí. Takto bychom mohli každý příběh rozebrat, čím

bychom zničili jeho mystičnost. Je však jeden fakt, který vyvrátit nemůžeme.

Jedná se o přenášení nemocí. To je bohužel pravda, ale ne tak známá jako lži,

které se šíří.

Když jsem bývala menší, pociťovala jsem strach z těchto tvorů, a když se k

těmto pominulým pocitům vracím, zdá se, jako by u mě byly stále zakořeněné.

Moje mysl zná fakta, ale podvědomí na ně nechce z nějakého mě neznámého

důvodu přistoupit. Jde o mou pošetilost, že kus mě se stále domnívá, že netopýr

je všemocný. Proto bych ráda vyprávěla příběh, co přinutil moje tvrdohlavé ego ke

změně názoru. Najdou se tu však tací, kteří ho zařadí do složky s nápisem

„fikce“. Nadějí ale pro mě zůstává, že někoho bych mohla navést na cestu,

kterou jsem již prošla.

Page 26: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

26

Seděla jsem u okna v mém pokoji, a stále naplněná jistou letní

nostalgií jsem pozorovala padající vločky. Ty malé, bílé věci co jsem

vystřihávala ve školce z papíru, venku se je snažila chytit na jazyk, či

lapit je do dlaní ve snaze je poté zarámovat. Ty malé, bílé studené

věci, co jsem v dětství milovala a teď nenáviděla. Byly pro mě

znamením, že nastala zima. Roční období, které pro mě kromě

Vánoc, nemělo žádný jiný význam. Byla to jen další překážka spolu

s jarem, co mě držela dál od léta. Nehnutě jsem seděla a dívala se,

jak můj řídký dech zamlžuje sklo. Cítila jsem ten chlad, co

prostupoval zdí, a moje melancholie narůstala. Z objetí tiché

místnosti mě vytrhl radostný výkřik, který nepochybně pocházel

z kuchyně a nemohl patřit nikomu jinému než mé milované mamce.

Ve snaze jej ignorovat jsem se vrátila k mému ponurému

nicnedělání. Po pár dalších nekonečných minutách se rozletěly dveře

a já se otočila na osobu, co to způsobila s pohledem do jisté míry

vražedným.

„Maki! Šup, zabal si, jedeme na chatu!“

Page 27: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

27

Hlásala vítězně máma s úsměvem pro mě poněkud směšným. Něž

jsem stačila prohodit svou obvyklou pubertální hlášku či jiné hemzy,

příslušné k mému věku, byla pryč. S maskou nechápavosti

přilepenou na mém obličeji jsem koukala na už zavřené dveře a

spolu s pootevřenou pusou, ze které mělo něco vyjít, jsem jistě

působila komicky. Nemotorně jsem seskočila z psacího stolu, kde

jsem seděla a začala vytahovat potřebné oblečení z dřevěné skříně.

Poté co jsem vytvořila tři úhledné hromádky, vydala jsem se na

průzkum. Vykoukla jsem ze dveří a snažila se najít někoho, kdo by

mi pomohl s mojí bezradností. Nebylo to nic těžkého, jelikož moje

mamka poletovala po chodbě jako velký, zmatený, podzimní motýl.

„Mami, proč proboha jedeme zrovna v tomhle počasí na chatu?

Vždyť hnusně je tam i v létě.“

Zeptala jsem se otráveně a ospale si promnula oči kusem svetru,

který jsem svírala ve své dlani.

„Můžeš toho prosím tě nechat, vždyť ten svetr budeš mít vytahaný!“

„No a co?!“

Pronesla jsem otráveně. Osoba, která se ještě před chvílí pohybovala

snad světelnou rychlostí znehybněla a zvážněla.

„Proč se chováš, jako kdyby se ti tam nechtělo?“

To jak se na mě podívala, říkalo jasně „Seš nevděčnej zmetek.“

Proto jsem váhala jak jí odpovědět.

„Víš, že je nezdvořilé odpovídat otázkou?“

Popichovala jsem ji v úmyslu jí rozesmát. K mému překvapení se

tak nestalo. Právě jsem se dívala na posmutnělou mamku, která

přede mnou zestárla snad o deset let, s hlavou svěšenou se dívala na

Page 28: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

28

šedé dlaždice a v ruce svírala nějaké dokumenty. Bylo mi jasné, že

chyba je na mé straně.

„Promiň, já to tak nemyslela. Leze na mě divná nálada, ale na chatu

s vámi pojedu.“

Snažila jsem se znít smířlivěji a do této ne moc pravdivé věty

vdechnout kousek vstřícnosti a nadšení.

„Co je to za lejstra?“

Pokusila jsem se rozvést konverzaci, jelikož to byla jediná šance jak

mě samotnou dostat ze zlé propasti zvané beznaděj. Najednou se

zvadlá květina probudila díky paprskům slunce.

„Představ si, někdo koupil naší chatu.“

Vychrlila na mě tuto informaci, jako kdyby se jednalo o celosvětový

mír. Malé jiskřičky v očích naznačovaly nevýslovnou radost a

potěšení z této události. Teď jsem se já podobala vadnoucí květině a

moje nohy byly jako přibité. Už dříve jsem věděla, že rodiče nad

něčím takovým uvažují, ale brala jsem to jen jako fámu, věc co se

prohodí ze zdvořilosti, ale nikdy k ní nedojde. Neprocházel mnou

smutek a popravdě jsem nemohla najít ani pocit, který by se dal

přiřadit k veselosti. Pozvedla jsem tedy hlavu, podívala se na ty malé

jiskřičky a dodala.

„Fajn, jsem ráda, že máš takovou radost. Teď jen nevíš, kde je ta

hnědá taška? Mám už připravené oblečení a chci ho tam naházet.“

Dodala jsem co nejtišeji. Nic neřekla, pouze ukázala na velkou skříň

za rohem.

O půl hodiny později jsem seděla se svými rodiči v autě

navléknutá do svetru a bundy spolu za doprovodu Pana deky a Paní

Page 29: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

29

horké čokolády. Jako vždy jsme jeli hodinu a kus a celou cestu jsme

si povídali o literatuře a o českých filmech. Můj otec si potrpěl na

takovéto debaty. Velmi rád totiž pozoroval změnu mého vkusu a

tím i mých názorů. Zanedlouho jsme u dvou stromů zahnuli doleva

a projížděli, mně tak známou vesničkou. Pozorně jsem se dívala na

zasněžené střechy a tiskla kelímek s již vystydlou čokoládou.

S nenápadnou nedočkavostí jsem vyčkávala, až se objeví naše

drobounká chaloupka. Stála tam jako všechny ostatní a přece se

lišila. Byla totiž stále naše.

Ač zvenčí mohla působit jako oblak či bezbarvá cukrová vata,

vevnitř se skrývala ponurá nora plná pavučin.

„Už jsme zde dlouho nebyly.“

Dolehla ke mně slova mé mamky z obyváku.

„Taky to tak vypadá.“

Popichoval jí můj otec. Zkombinovat vtip spolu s ironií, aby nikoho

neurazil, uměl jedině on. Dále jsem již rozhovor neposlouchala a

zamířila jsem do podkroví, kde se nalézalo moje útočiště. Celou

chatou se rozpínala zima, která nás zastihla nepřipravené. Přesunula

jsem se tedy do kuchyně, kde už se můj otec poctivě snažil zapálit

v kamnech. Jako obvykle jsem si vzala ohromné, zelenobéžové

křeslo na kolečkách a přesunula ho přímo před kamna ve snaze si

všechno teplo ukrást pro sebe. Se zájmem jsem poslouchala, jak můj

táta znovu vypráví tu známou historku z dětství, kdy si spálil o

podobná kamna ruce.

„ …a když už jsem byl zpátky doma se zavázanou rukou, zeptal se

mě děda. „Ale co jsi to dělal?“ Jen jsem odpověděl. „Dědo, dědo,

takhle jsem udělal.“

Page 30: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

30

Při téhle větě se vždy snažil napodobit šišlající děcko, což už bylo

samo o sobě humorné.

„No a jak jsem to dořekl, znovu jsem šáhl na kamna a jeli jsme do

špitálu opět.“

Prohřátá jsem se culila na ty červené plamínky. Věděla jsem, že

takhle nebudu moc sedět věčně, a tak každá minuta pro mě byla

cenou útěchou.

Po obědě jsem byla donucena vylézt ven. Prý ať také využiju

horský vzduch a nesedím jen doma. Byla jsem dost zhnusena

trávením času daleko od velkoměsta a představa o dovádění

v takové zimě tomu moc nepřidala. Ve snaze udělat něco správného

jsem se navlékla snad do všeho oblečení, co jsem měla a odhodlala

se vkročit do toho mrazu, který všechno obklopoval. Chvíli jsem se

procházela po rozlehlé zahradě, vyhrabala v garáži staré dřevěné

saně, a jelikož byla naše chata na okraji lesa, sedla jsem si na malý

kopeček co ho spolu s malou říčkou odděloval od našeho pozemku.

Věděla jsem, že bych neměla sedět na jednom místě, ale bylo mi to

upřímně jedno. Jen jsem poslouchala, jak stromy šumí, jako vysoké

housle, k nimž se přidává úzký potůček v převleku harfy za

doprovodu cvakajících větviček. Po chvíli mě tato symfonie přestala

bavit, a tak jsem zamířila zpátky do domu s myšlenkou teplého krbu

a mého chátrajícího křesla. Po pár krocích jsem si uvědomila, že mě

zvuky přírody, až tak neomrzely, jen je něco narušilo a už nebyly pro

mé ucho tak vábivé. Po tomto uvědomění jsem se mohla lépe

zaposlouchat do narušujícího elementu. Hledala jsem nástroj, jímž

bych mohla vyjádřit to podivné pištění. Pomalu jsem se brodila

rozbředlým sněhem k vzniku hluku. Byla už jsem skoro u

vchodových dveří, když jsem zahlédla něco, co sem nepatřilo.

Rychlým krokem jsem zamířila k modrému sudu, který měl

Page 31: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

31

zachytávat vodu z okapu. Prostupovala jsem přes bílou páru, co

vycházela z mých úst. Pak se mi zatajil dech. V jednom okamžiku

jsem pohrdala světem a v druhém jsem propadala zoufalství v jeho

krutost. V barelu se plácalo něco černého a vydávalo to prskavé

zvuky. Rychle jsem po tom šáhla do vody. Zvíře sebou plácalo a já si

ho mohla prohlédnout. Hned, jak jsem byla schopná identifikovat

stvoření, vykřikla jsem a hodila jej zpátky do ledové vody, kde sebou

zase začalo házet jako při epileptickém záchvatu. Byla jsem v šoku,

ale věděla jsem, že musím jednat rychle, ale stále jsem si nebyla jistá,

zda dokážu překonat onen odpor, co mě naplnil po mém zjištění.

Nedokázala jsem racionálně uvažovat. Stála jsem, a jakoby si se

mnou má mysl hrála, pořád jsem posouvala své ruce ke kádi a hned

prudkým pohybem je stáhla zpět. Nakonec jsem se prudce nadechla,

vykasala si rukávy a znovu jsem skočila do už trochu známých vod.

Šok mi nedovoloval žádného pohybu. Stála jsem nehnutě v tom

mrazu s dlaněmi do tvaru misky a držela toho malého, lehkého

netopýra. Už sebou netrhal jako splašený, a když jsem se pozorně

zahleděla do jeho tváře, už jsem nepociťovala takový strach. Měl

malinká, zvláštně tvarovaná ouška, která přilákala mojí prvotní

pozornost. Pod každým se nalézalo až nepatrné oko, které stvoření

mělo křečovitě přivřené. Další pozoruhodnou částí byl vztyčený nos,

který byl mírně orosený. Pod ním mizivá ústa, která se chvěla a

mírně odkrývala bílé tesáky. Právě teď jsem si uvědomila, že podle

nich jsem poznala, o jaké zvíře se jedná a byl to i důvod mého

strachu, a tím i příčina nechtěné, druhé koupele. S největším zájmem

jsem si ale prohlížela neobvykle stavěné tělíčko. Nemělo nijak

specifický tvar a končetiny nikterak nenavazovaly, prostě tam byly.

Malé, nicotné nožky, které očividně nesloužily k svému účelu. A

ruce? Náznak paží co se přeměňoval v křídla. Ta byla jako jemná,

zvrásněná blána co vypadala velmi přizpůsobivě. Vypadala komicky

vedle malého kožíšku, který pokrýval celé tělo. Držela jsem to

Page 32: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

32

ochablé, studené stvoření a mou jedinou útěchou bylo vědomí, že

vidím, jak se mu nadzvedává hrudník. V tom se otevřely dveře, kde

postávala moje mamka s tátou. Byli vyděšenější více než já. To asi

z mého až příliš hlasitého výkřiku. Nemusela jsem nic vysvětlovat,

jelikož jsem stála před kádí na vodu celá mokrá a klepající se od

chladu jsem svírala zvíře, které bylo jistě z dálky lehce poznatelné.

Leželo nehnutě na zádech s uvolněnými křídly. Neváhala jsem a

odnesla jsem jej do kuchyně. Našla jsem nějakou utěrku, do které

jsem jej zabalila a s rozkazem k mamce ať jej pohlídá, jsem se šla

převléci. Poté jsem si sedla na moje místo před ohniště a snažila se

zahřát jak sebe, tak i jeho.

Moji rodiče se zatím snažili získat jakékoli informace. Bylo nám

sděleno, že je to velmi zvláštní, jelikož netopýři na zimu upadají do

jisté hibernace. Vysvětlili nám, že se tedy jedná o zatoulané mládě,

anebo je na naší chatě nějaké útočiště. Tak či onak jsme byli

navedeni na organizaci, se kterou jsme se telefonicky spojili. Tam

nám poradili, ať netopýra dáme do nějaké krabice. Při tomto

zjištění, že bych měla toho bezbranného tvora, který ještě před

několika minutami bojoval o holý život, zavřít do nějaké bedny,

jsem byla u vytržení. Nejméně půl hodiny jsem se dohadovala

s rodiči a tiskla jsem si netopýra k hrudi. Nakonec jsem přistoupila

na dohodu.

Po hodině jsem začínala přes hadr cítit jemný pohyb. Teď už jsem i

já zjistila, že nejlepší bude uložit tvora na místo určené specialisty.

Na druhý den jsme odjeli s tím, že netopýr v krabici měl čestné

místo na mém klíně. V Praze jsme jej předali záchranářům a já jen

mohla tajně doufat, že se bude mít lépe. Moje naděje na nové

domácí zvířátko tak pohasla a nahradila jej jen dobrá vzpomínka.

Page 33: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

33

Pohádka o zániku Říhova mlýna

V této pohádce, milé děti, stejně jako to obvykle chodí v životě,

zvítězí zlo nad dobrem a proto vám ji také vyprávím.

Vodník, chcete – li hastrman, pokud je normální, abyste věděly, děti

moje, není žádný naivní trouba jako Michal z Lucerny a vůbec už

není dobrák, takže se ani trochu nepodobá Ladovu hastrmanovi

Brčálovi. Dalo by se říci, že vodníka tak ještě nejlépe popisuje Karel

Jaromír Erben. Normální vodník je totiž lítá šelma, toužící po

duších svých obětí jako upír po panenské krvi.

Kdyby četl mlynář Říha toho dne horoskop, určitě by nechodil

k vodě. Internet tehdy ještě nebyl a Říha tehdejší Nowiny

Page 34: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

34

nekupoval, protože za tři vydání měl přece u žida Klauze láhev

kořalky a ta mu přinesla víc radosti než celý balík Nowin. Ostatně na

písmenka stejně moc neviděl; to od té doby, co si notně

přihnul pálenky poskytnuté mu sice nezištně dřevorubcem Vacíkem,

avšak stejným Vacíkem velmi neodborně připravené.

Nedočetl se tedy Říha, že se má vyhýbat vodě. On se jí popravdě

vyhýbal již dlouhá léta. Jak jen mohl, pil pivo, víno a prokládal to

kořalkou, ale s vodou jako mlynář obcovat chtě nechtě musel. Voda

jako pohon pro mlýnské kolo mu nakonec nepřipadala zas tak

odporná, než kdyby se jí snad měl napít.

Pravda je, že své neinformovanosti ani nestačil zalitovat. Ráno, když

začal mlít, vyběhl zkontrolovat náhon, protože mu připadalo, že na

kolo jde málo vody. No samozřejmě, náhon byl ucpanej rákosím,

propleteným všelijakou tou vodní travou. Naklonil se tady nad

náhon, aby ten nepořádek prohrábnul a ani neřekl Panebože a byl

pod vodou. Jen pár bublinek a po hladině se do kruhu rozeběhly

vlnky a než stačily dorazit ke břehu, vyplaval mlynář zpátky na světlo

Boži. Zády nahoru a tahle jeho záda se stala přistávací plochou pro

všelijakou havěť, co se už vznáší nad rybníky, jako letadlová loď,

která je také bez duše. Z té jeho se ale již těšil hastrman z Mlýnského

rybníka.

Násypka mlýna se vyprázdnila a po mlýnu se začal šířit pach

spáleniny, jak mlýn běžel naprázdno. Najednou byla sháňka po

mlynáři a když ho našli, jak plave nosem ke dnu na hladině rybníka,

přičetli tu tragédii prázdné lahvi od kořalky, která ležela v mlýnici. A

lidé ve vsi si říkali: „Tak už to má ten starej kořala za sebou, to je

s podivem, že držel tak dlouho.“

Nikoho nenapadlo, že ho pod vodu stáhl vodník.

Page 35: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

35

Teprve, když zakrátko podobně skončil krajánek Franc, který na

rozdíl od Říhy nepil, a ten jím proto hluboce opovrhoval, začalo se

po vsi šuškat o podivných věcech, co se odehrávaly a odehrávají

kolem mlýna.

Nejdřív přišla do řečí mlynářka; lidé si všimli, že po smrti mladého a

statného krajánka ronila slzy a lomila rukama podstatně více, než

když se utopil Říha. To prý jen zamáčkla slzu a šla hledat klíče od

truhlice, aby zjistila, kolik ten ožrala stačil prochmelit z jejího věna a

dědictví po tátovi. Pravý nářek a proud slz spustila teprve tehdy,

když v truhle uviděla jen pár mincí, smutně se krčících na hromádce

do mrtě vybraných vkladních knížek. No, nářek, on to vlastně ani

nářek nebyl, to byl dlouhý a často velmi neslušnými slovy

prokládaný monolog na Říhovu adresu. Tomu to ale bylo jedno,

protože již ležel v nedělních šatech na dně truhly a klidně čekal, až

ho pozítří po mši šoupnou do hrobu.

O druhé věci se mluvilo jen šeptem a vstávaly při tom hrůzou vlasy

na hlavě. Bába Veverková si vzpomněla, že její pramáti ji vyprávěla,

že před léty v rybníku takhle sešli ze světa dva chasníci ze vsi a že se

tehdy říkalo, že lidé mezi vrbami spatřili rejdit vodníka.

Lidé hleděli k rybníku s bázní a křižovali se při tom, začali se mu

vyhýbat a tím i mlýnu.

Co bylo platné, že pan farář, kudy chodil, tudy vesničany

přesvědčoval, že žádný vodník neexistuje.

Svobodovic Anča na babské tlachy nedala. Za jednoho letního

večera se šla vykoupat do Mlýnského rybníka. Jestli se babám za

svoji nedůvěru stačila v duchu omluvit, když ji silná vodníkova ruka

stahovala pod hladinu, to se už nedozvíme. Asi ne, jisté ale je, že ze

světa odešla jak na něj přišla, nahatá, protože na břehu zůstala její

Page 36: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

36

halena a suknice. Jejich svršků si všimli lidé, když ji ráno hledali, a

teď již bylo všem jasné, že v rybníku řádí vodník. A to byl konec

Říhova mlýna. Prostě doklepal. Kterýpak mleč by stál o to, aby se

jeho duše octla pod pokličkou v hrníčku někde na dně rybníka?

Říhová z peněz, utržených za prázdné lahve od piva a kořalky, které

jí zůstavil mlynář, vyplatila čeládku a mlýn, na který nenašla kupce,

s pláčem opustila. Ten chátral a chátral, takže po pár letech z něho

zbyla jen strašidelně vyhlížející ruina.

Dobře se nevedlo ani vodníkovi. Měl sice zpočátku radost ze tří

nových dušiček, zvláště z té nevinné, co patřila Anče. Ale když

k rybníku nechodili lidé a hastrman neměl na co líčit, sebral si svých

pár švestek a odtáhl k jinému rybníku. Ke kterému? To nikdo neví.

Dejte si proto pozor, milé děti, aby to nebyl právě ten, co se do něj

půjdete zítra koupat.

Obrázek

Page 37: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

37

O DVOU MLYNÁŘÍCH

Na řece Vltavě, v jednom stinném údolí, klapaly od nepaměti dva

mlýny. Byly od sebe vzdáleny na dohled a mezi nimi byl přívoz a

nad přívozem krčma. Ta se jmenovala, jak jinak, než U přívozu.

Pan otec z horního, Šulcova mlýna, byl asi čtyřicátník, jehož

předkové přišli kdysi z Bavor. Už mu narostl břich a ve tváři byl

brunátný, to od truňku, kterému se rád, když měl namleto, v krčmě

U přívozu oddával. Mlynář to však byl svědomitý a jeho živnost

vzkvétala. Pan otec ze mlýna U Málků, podobně starý jak horní

mlynář, byl poctivý a svědomitý dříč, který často chodil prach ze

mletí do krčmy splachovat. Oba mlynáři sedávali u jednoho stolu,

pili víno a pospolu družně řeč vedli.

Page 38: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

38

Náš příběh se odehrává právě v hospodě U přívozu. Krčma nevelká,

jen pět stolů, poctivých dubových, se do ní vešlo. Ale byly skoro

vždy obsazeny. Přívoz spojoval nedalekou vesnicí s městem. I

stávalo se, že hospodáři, jdoucí z trhu ve městě s kapsáři utrženými

mincemi naplněnými, se v krčmě zastavili a nejeden penízek skončil

v truhle krčmáře. Ten byl již nemladý, ale ještě v plné síle. Byl to

muž spravedlivý a bohabojný, sousedy vážený, nikdy do piva, vína či

kořalky vody nelil, jak tomu zhusta dnes bývá.

Nic netrvá věčně, ani to dobré, ani to špatné. Našli se lidé, kteří

stranou za jedním či druhým mlynářem přišli a slůvko jedovaté

vypustili. Že jeden mlynář o druhém špatně mluví, že šidí, nedobře

mele a bylo toho víc.

Nesedali zakrátko již mlynáři u jednoho stolu, zlá slova je rozdělila.

Každý seděl nad pohárem svým v jiném koutě šenku a když na sebe

pohlédli, zášť z toho pohledu čišela. Dokonce se spolu jednou

pobili.

Page 39: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

39

Na jaře přišla povodeň a zle poškodila oba mlýny. Vzala kola, řeka

prošla staveními a mlynáři nevěřícně hleděli na tu spoušť, co

napáchala. Krčma zůstala jak byla, stála totiž výše nad řekou než oba

mlýny. Když voda opadla, pustili se mlynáři do díla. Nástroje

sekerníků se nezastavily. Otec Šulc byl s opravou dříve hotov, měl

širokou přízeň a příbuzní mu, jak se sluší, přispěli penězi i pomocí.

Když jeho mlýn zas klapal jak dříve, poslal čeládku, aby Málkovi

pomocí přispěla a sám, když domlel, neváhal vzít do ruky pilu a

sekeru, aby vantroky na nové málkovo kolo vodu mohly přivádět.

Když se rok s rokem sešel, nikdo by už nepoznal, jaká škoda údolí

postihla. Jen lidé, když spolu hovořili, neříkali již, že se něco stalo

loni nebo letos, ale říkali, to bylo před povodní nebo po povodni.

Mlynáři zas spolu v krčmě sedali a hovořili. Ale ne dlouho, lidé jsou

zlí. Zase mlynáře pomluvami rozkmotřili. Zas každý u svého

poháru seděl, nejraději zády jeden k druhému.

Jednou, když byl ve městě jarmark, byla krčma skoro plná a oběma

mlynářům nezbylo, než k jednomu stolu jak dříve usednout. Sotva

však několik pohárů vypili, pustili se do sebe. Jeden druhému vyčítal

a hádali se a hádali.

Krčmář to již nemohl poslouchat. Udeřil pěstí do stolu, tou pádnou

pěstí, co s ní často spory mezi pijany urovnával. Udeřil takovou

silou, že poháry obou rozdurděných kohoutů se zvrhly a jeden se

roztříštil na kamenné podlaze a rozlité víno si hledalo cestu

v štěrbinách mezi ošlapanými kameny. V nastalém tichu k oběma

mlynářům silným hlasem, ale bez hněvu, pravil: „Že se Boha

nebojíte, myslíte si snad, že pohroma, která vás potkala, přišla sama

od sebe, trochu pokory ve vás není, proč v době, kdy vám bylo zle,

jste pospolu jako praví křesťané držet uměli? Sotva jste se z té bídy

Page 40: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

40

dostali, už zase k sváru spějete. Chraňte se pýchy, která je příčinou

všech neštěstí. Na Boha při svém konání myslete.“

Zastyděli se mlynáři, podali si ruce a připili si na bratrství. Žili spolu

pak ve shodě, nějaký ten pohárek spolu ještě vypili, protože se oba

dožili požehnaného věku, než je Pán k sobě povolal.

Krčmář od přívozu měl pravdu. Lidé často hřeší, když je jim dobře a

silnými se cítí. Na Boha a křesťanské chování si vzpomenou teprve

tehdy, když je jim zle. Krátkou paměť však lidé mají. Sotva bída

pomine, hříchu se oddávají jak prve. Tázat by se každý křesťan měl,

dříve než cokoli učiní, zda jeho konání je Bohu milé. Pak by ubylo

svárů a neshod mezi lidmi a jejich pozemská cesta by byla lehčí a

Pán všehomíra by se nad konáním nás lidí nemusel horšit.

Page 41: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

41

POHÁDKA O VESELÉM HRABĚTI A LAKOTNÉM MLYNÁŘI

Bylo nebylo… Nad řekou, milé děti, stával starý mlýn. Panem otcem

v něm byl nějaký Pudil. Bylo o něm známo, že by si pro Tolar

nechal vrtat koleno. Pokud milé děti nevíte, co je to „nechat si vrtat

koleno“, zeptejte se maminky. Ale vraťme se k naší pohádce.

Asi hodinu cesty od mlýna vystavěli pěkný zámek. V něm měl sídlo

pan hrabě Matyáš. O něm zas bylo známo, že je veselý člověk, ale

jeho žerty byly někdy poněkud drsné.

Jednoho dne hrabě Matyáš poručil jednomu ze svých dvanácti

lokajů, aby vzal trakař a naložil na něj dva pytle pšenice a že pojedou

do mlýna. To se ví, lokajovi se moc nechtělo, ale znáte to, pán je

pán. Tak vzal trakař a brblaje potichu, tak aby ho pán neslyšel, něco

o buzeraci, naložil na něj ty dva pytle. Kdybyste snad, milé děti,

nevěděly, co je to „buzerace“, zeptejte se tatínka. Ale vraťme se

k naší pohádce.

Prve jsem říkal, že mlýn byl vzdálen od zámku jen hodinu cesty, ale

lokaj měl v kolenou artrózu a nebyl dvakrát trénovanej, tak tam šli

asi dvě hodiny. Kdybyste, milé děti, nevěděly, co je to „artróza“,

neptejte se nikoho, časem na to přijdete samy. Ale vraťme se k naší

pohádce.

Nakonec tam přece došli a Pudil byl samá poklona a pukrle, úsměv a

tak dále. Co že si pan hrabě přeje. Hrabě na to: „Pudile, semel mi tu

mouku, ale ať je jemnější než prach. Budu – li spokojen, dám ti

pětkrát víc než jiní.“ Mezi tím lokaj z posledních sil složil pšenici a

lakotný Pudil se hnal k mlýnským kamenům a chvíli tam něco kutil.

Mouka byla tak jemná, že se ve mlýnici jen prášilo. Tak jemnou

mouku ještě nikdy nikdo neviděl. Ale hrabě, že chce ještě jemnější.

Tak Pudil zas ke kamenům a mouka zas jemnější a v mlýnici se

Page 42: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

42

prášilo ještě víc. Hrabě zas: „Ještě jemnější.“ A když se to opakovalo

snad po šesté a v mlýnici už bylo tolik prachu že tam nebylo nejen

vidět ale skoro už ani slyšet, hrabě křikl: „To stačí Pudile, pěkný

let!“, vyndal z úst doutník a vhodil ho oknem do mlýnice. Ozvala se

obrovská rána a mlýn i s milým Pudilem odletěl k čertu a pohádky je

konec.

Obrázek

Page 43: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

43

PŘÍBĚH STARÉHO HRNKU

Dívám se na starý hrnek. Velký porcelánový hrnek, s jedním

masivním uchem, krásně zdobený dvěma páry andílků a mnoha

květinami. Určitě to byl dar pradědečka prababičce, jejíž jméno,

Antonia Cenkl, je na něm napsáno tak starobylým písmem, že by jej

dnešní děti přečetly jen stěží. Pod jménem je vyznačen letopočet

1912, ten rok měl asi hrnek z nějakého důvodu připomínat. Co

významného se pro ně toho roku událo, můžeme už jen hádat. Já si

myslím, že tímhle hrnkem chtěl pradědeček, Hanák od Olomouce,

udělat prababičce z Neveklova radost někdy krátce po svatbě. Určitě

to bylo po svatbě, protože za svobodna se naše prababička

jmenovala Špírková.

Hrnek byl kdysi jistě často používán, svědčí o tom také to, že zlatá

linka, původně zdobící vnitřek hrnku, dnes je již jen stěží parná.

Dnes hrnek stojí na čestném místě ve vitrínce v našem panelákovém

Page 44: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

44

bytě, obdivován návštěvami, jediná památka na rodiče naší babičky,

v jejímž vyprávění, o které se chci s vámi podělit, sehrál svoji roli.

Vyprávění začíná v březnu roku 1939, kdy začala šestiletá okupace

naší země Německem. Tehdy ubytovatelé Německé armády hledali

prostor pro nocleh vojska. I na Bressoně, jedné ze čtvrtí města

Kladna, vybrali několik rodin, kterým, rozkazem vojenského velitele

města, bylo nakázáno přijmout vojáky na byt. Tak se dostal německý

voják i do domku našich praprarodičů. Byl tam ubytován jen pár

týdnů, než pro něj armáda nalezla prostor v kasárnách, zřízených v

původně civilních objektech. Pro prababičku a pradědečka nastaly

krušné časy. Němec obsadil jejich ložnici. Sami museli spát

v kuchyni na narychlo sbitých lavicích, další místnost ve svém

malém domku již neměli. Museli se starat o jeho stravování a

posluhovat mu. Nejhorší bylo, že naše babička byla tehdy mladá,

fešná holka, těsně po škole a prababička s pradědečkem o ni měli

strach. Báli se, aby jí Němec neublížil a proto ji celé týdny schovávali

na půdě. Ven mohla jen když voják odešel za svými povinnostmi

mimo dům anebo v noci. Voják se k praprarodičům choval celkem

slušně, ale povýšeně, jako ke svým sluhům. Pradědeček tehdy

pracoval na Poldovce a z práce chodil se strachem, co se dělo doma,

zatímco on, soustružník, musel točit součástky pro německou

zbrojní výrobu.

Němec, hned první den svého „hostování“, zabavil si právě ten

krásný památeční hrnek a odsypal si do něj trochu kávy z plechové

dózy, kterou si sebou přivezl, že prý odněkud ze Saska a prababičce

poručil zalít ji vařící vodou. Když byl hrnek zpola plný, zavelel

zprudka: „Genug!“ 1, kávu zamíchal, poodešel na chodbu a tam

1 Německy „Dost!“

Page 45: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

45

z mosazného kohoutku dolil hrnek po okraj vodou. A tak tomu bylo

každý den několikrát.

Když se pak Němec odstěhoval do kasáren a babička dolů z půdy,

prababička prý chodila po sousedech a když se rozhlédla, aby ji

nikdo nepovolaný neslyšel, vyprávěla: „…takový to jsou čuňata,

lejou si do kafe studenou vodu, kdo to kdy viděl, studenou vodu…“

A tak víme, že do kávy se studená voda neleje. Víme také, že

okupaci a válku, přes všechen ten strach z bombardování, z udavačů

a z Gestapa2, nedostatek všeho a celou tu bídu, přežili praprarodiče i

s babičkou ve zdraví a přežil ji i ten hrnek i když měl na mále, ale to

až po osvobození, když zas měli na bytě ruské vojáky. Vojína a

důstojníka. Zas spali v jejich postelích a to v rovnou botách. To byl

pro prababičku strašný zážitek. V botách, v jejích bílých peřinách,

v špinavých uniformách a k tomu v těch botách. Babička zas musela

na půdu a strach byl tentokrát odůvodněný. Jen pár ulic od té jejich,

opilý voják znásilnil nějakou slečnu. Přivolaní vojáci ho chytili,

odvedli na kraj lesa, a tam ho, jen pár desítek metrů za jejich

domkem, zastřelil důstojník.

Někteří ruští vojáci si brali co se jim líbilo, pradědečkovi chtěl jeden

z nich dokonce sebrat hodinky. Zarostlý voják, který se mu jednoho

dne postavil do cesty, když spěchal domů z práce, zamumlal: „Davaj

časy!“3 a významně pozvedl automat. Pradědeček se ale nezalekl a

řekl mu: „Nedám, já mám jen jedny a podívej, kolik jich máš ty!“. A

skutečně, voják měl na každé ruce několikery náramkové hodinky a

řetízky od dalších mu visely z kapsy. Nakonec mu hodinky nechal a

pradědeček si oddechl, protože dobré hodinky tehdy znamenaly

nemalý majetek.

2 Německá Tajná státní policie (za nacistického režimu). 3 Rusky „Dej hodinky!“

Page 46: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

46

Když se vojáci jednoho dne sbalili, poté, co konečně dostali rozkaz

táhnout jinam, první odešel důstojník. Když už byl i voják ve

dveřích, rozhlédl se po kuchyni a jeho pohled při tom spočinul na

prababiččině hrnku. Vrátil se do místnosti, sebral ho z kredence a

nacpal do omšelé vojenské torny, líbily se mu ale také velké nástěnné

hodiny ale ty už se mu tam nemohly vejít. Proto s lítostí v očích

vyndal hrnek, postavil jej na stůl a místo něj do torny strčil hodiny,

řekl: „Spasibo.“4 a odešel za svým důstojníkem. Tak hrnek přestál

nejen válku, ale i osvobození a vlastně teprve teď si všichni v malém

domku na Bressoně mohli oddechnout, válka skončila.

Když se podívám na hrnek, vždycky si vzpomenu na toto babiččino

vyprávění a jak při něm hrnek hladila svýma drobnýma rukama i na

jiná její vyprávění. Hlavně z doby války. Poslouchali jsme je

v bezpečí domova se zatajeným dechem. Kolik nám tehdy bylo let?

Jestli šest nebo osm – již si nepamatuji, babička brzo zemřela.

Příběhy nám připadaly neskutečně vzdálené a spoustě věcí jsme

vlastně ani nerozuměli, ale i tak nám při nich běhal mráz po zádech.

Také proto, že je babička vyprávěla skoro šeptem, jako by, chudák,

měla i po těch letech strach, aby ji neslyšel někdo nepovolaný,

protože ty příběhy vždycky obsahovaly nějakou formu vzdoru proti

moci drtící bezbranného člověka skoro stejně neodvratně a

dokonale jako pověstné rány osudu.

Nezažil jsem válku a považuji to za velké štěstí. Osud, nyní viděn

v pozitivní úloze, mi tím možná nahradil některé věci, o které jsem

snad v životě mohl být i ochuzen.

4 Rusky „Děkuji.“

Page 47: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

47

PETRŮV MLÝNEK

Byla to velká sláva, když se dlouho bezdětným manželům Jírovým,

sedlákům z Brodu, narodil syn. Jmenoval se Petr, klouček bystrého

rozumu, měl být radostí již postarších rodičů. Petřík však, když

s ostatními dětmi začal chodit do školy, stále častěji klempíroval. A

nemoc, která ho postihla, nebyla jen tak jaká. Nebyla z těch, které se

snadno kořením zaženou. Byla to nemoc úporná a šlo to s ním z

kopce. Kosti na nohou se mu křivily, v rukou neměl sílu a horečky

ho často postihovaly. Otec s ním jezdil do města k panu doktorovi a

ten jen vrtěl hlavou, na to že medicína není.

Tak se stalo, že Petříka, když již chodit nemohl, vozili na vozíku.

Poté, co již bylo jasné, že změna k lepšímu nepřijde, udělal mu táta,

spolu s kolářem ze sousední vesnice, židli s koly. Pak Petr jezdil

s dětmi po vsi a zúčastňoval se lumpáren, které děti umí dělat. Po

čase se Petr na vozíku, jak mu ve vsi říkali, stal přítěží pro jeho

kamarády. Zapomínali na něj, zvláště, když pro častou slabost, ani

do školy nemohl. Trávil čas s rodiči a ti pro něj udělali, co mu na

očích viděli.

Pod chlévem přes sedlákovu louku tekl potůček. Jen takový malý

potůček, snadno ho bylo překročit. Jíra na něm synovi udělal

mlýnek. Z pár prkének, o které v hospodářství nikdy není nouze.

Péťa seděl ve svém vozíku u potůčku, kam ho selka dotlačila, aby ho

měla při práci na očích a on často na klapající mlýnek v zamyšlení

hleděl.

Page 48: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

48

Zima toho roku, kdy mělo být Petrovi třinácte let, byla dlouhá a

krutá. Nakonec, jak jarní slunce nabývalo síly, sníh pomalu mizel a

rampouchy visící ze střechy se leskly vodou, co po nich stékala a co

chvíli nějaký z nich spadl na zápraží aby se roztříštil o kameny.

Petrovi se zas přitížilo, horečky byly silnější než dřív a doktor byl na

statku častým hostem. A selka, ve chvílích, když ji práce kolem

statku mysl jinam neodváděla, na syna myslela a tu jí slzy po tvářích

stékaly jak kapky vody z těch tajících rampouchů.

Jednou, když máma nemocného obsluhovala, řekl jí Petr:

„Maminko, dokud se mlýnek točí, budu s vámi.“ Jírová tomu

nevěnovala pozornost, znala již, že v horečce její syn blouzní. Ten

stále slábl a ztrácel se před očima.

Když ustaraná máma toho dne Petrovi čelo, krůpějemi potu

z horečky zvlhlé, utírala, slabým hlasem se jí zeptal: “Mámo, točí se

ještě mlýnek?“. „To víš, že se točí.“, odvětila a šla nakrmit dobytek.

Page 49: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

49

Při tom její pohled zavadil o potůček a cosi ji přišlo v nepořádku.

Mlýnek chyběl. Jak potůčkem prošla voda ze sněhu, tajícího na

louce, mlýnek vzala sebou. Selce se zastavilo srdce, stála jak opařená

a zírala na bývalé stanoviště mlýnku. Pak se obrátila a běžela zpět do

sednice. Ale nebylo již pomoci. Petr ležel bez hnutí, oči v sloup, byl

po smrti.

Oplakávali dlouho rodiče svého jediného syna. Jíra častěji než dříve

do skleničky hleděl a Jírová chodila jako tělo bez duše. O Velký

pátek, když přišli z kostela, převlékl se Jíra, vzal kudlu a udělal

mlýnek, skoro stejný jako ten, co ho před časem pro svého syna

zhotovil.

Pak ho umístil na stejné místo, kde stával před oblevou. Od té doby

se ženou často stávali na břehu potůčku a naslouchali klapání

mlýnku. Vzpomínali při tom na Petra a připadalo jim, jako by je byl

nikdy neopustil.

Několik dřívek spojených ve vodní mlýnek tak pomáhalo mírnit žal

Petrových rodičů, dokud myšlenky na jejich syna, vlivem času,

přestaly je dusit žalem, ale staly se milou vzpomínku na člověka,

který odešel a se kterým, jak věřili, se zase sejdou.

Obrázek

Page 50: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

50

DOSLOV LÁDÍKOVÝCH RODIČŮ

Na začátku léta, během pobytu s Ranou péčí v Lučkovicích, jsme se

setkali s mnoha zajímavými lidmi. Jedním z nich byl urostlý pán,

otec chlapečka s downovým syndromem. Ten pán vyslovil

zajímavou myšlenku. Totiž, že postižené děti jsou profesory svých

rodičů a vysvětlil hned, jak to myslel: „Ony nám umožní poznat

věci, které rodiče zdravých dětí nikdy nepoznají.“ A určitě měl

pravdu, péče o postižené dítě umožní jejich rodičům a blízkým

poznat mnohé o životě, co zůstává ostatním lidem utajeno. Láska a

naděje jsou motory, které pohání rodiče do dalších kol nerovného

boje s hendikepem postižených dětí. Má-li smysl, rvát se celé měsíce

o jediný krok mozkovou obrnou postiženého dítěte, nebo o nové

slovo z jeho úst, má smysl nerezignovat ani v jiných zdánlivě

beznadějných situacích, které život přináší. To je poselství, které

mohou naše děti a jejich rodiče předat ostatním.

Chce však okolí toto poselství slyšet? Okolí, jinak řečeno společnost,

naštěstí jen její část, neslyší nebo nechce slyšet. Neúspěch, nemoc,

postižení nebo neštěstí, když šťastné rozuzlení nepřichází

v posledním dějství, se nenosí, není in. Společnost před obrazovkou

se kýženého šťastného konce dočká bez vlastního přičinění. Anebo

si to alespoň myslí.

Chtěli bychom, aby naše knížka byla o životě, jaký je. Protože

v životě, jaký je, jsou zdraví a nemocní, šťastní a nešťastní, nadaní a

nenadaní a smysl obdaření tím či oním statkem je ta krásná svoboda

pomoci těm ostatním.

Děkujeme všem, kdo nám pomohli tuto knihu sestavit, také těm,

kdo si tuto knihu přečtou, ale ze všeho nejvíc těm, kdo pomáhají

potřebným.

Page 51: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

51

DOSLOV PANÍ (PANA)

Page 52: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

52

KDO NÁM POMÁHÁ

Všichni tito dobří lidé

(a mnoho dalších, kteří se nám

sem ani nevešli) nám a našemu

synovi pomohli nebo pomáhají

v souboji s obrnou; radou,

odbornou péčí nebo

příspěvkem na nezbytné

pomůcky či terapie.

Naše poděkování patří:

Paní MUDr. Marii Malé, neuroložce, ředitelce Dětského

rehabilitačního stacionáře Zvonek Kladno,

Paní PhDr. Andree Haškové a dalším pracovníkům Dětského

rehabilitačního stacionáře Zvonek Kladno, speciální pedagožce paní

Petře Procházkové a sestřičkám paním Anetě Chlumecké a Hance

Janouškové,

Panu Prof. MUDr. Vladimírovi Komárkovi, CSc., přednostovi

Kliniky dětské neurologie UK 2. LF a FN Motol,

Pracovníkům Dětské fakultní nemocnice Motol,

Pracovníkům Dětského oddělení, Oblastní nemocnice Kladno,

Slečně Evě Ciencialové a Paní Mgr. Pavle Těhníkové a jejím

kolegům z Rané péče, Diakonie Praha Stodůlky,

Paní MUDr. Evě Kosinové, Odborné dětské lékařce, Kladno,

Paní MUDr. Danuši Draškovičové, praktické zubní lékařce, Kladno,

Paní MUDr. Věře Lehké, odborné oční lékařce, Kladno,

Page 53: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

53

Paní Bc. Evě Modlingerové, Ortoptika, Kladno,

Panu MUDr. Vladimírovi Čubovi, ORL Centrum, Kladno,

Pracovníkům Arpidy, centra pro rehabilitaci osob se zdravotním

postižením, České Budějovice,

Pracovníkům Dětské léčebny Vesna, Janské Lázně,

Paní Haně Bořánkové a Občanskému sdružení Dobrý skutek,

Paní Daně Muškové a Nadačnímu fondu Sounáležitost,

Panu Václavu Knotkovi a Nadaci AGROFERT HOLDING,

Paní Kateřině Šedinové a Panu Zbyňkovi Kadidlovi, Transcom,

Praha,

Paní Ing. Dagmar Babkové, Nadace Charta 77 - Konto BARIÉRY,

Paní Bc. Tereze Noskové, DiS., Nadační fond J&T,

Paní Lence Haspeklové,

Paní Jitce Šulcové z Prahy,

Paní Ing. Ireně Vavřinové z Kladna,

Panu Ing. Josefu Vavřinovi, Baoweb, s.r.o.

Paní Zdeňce Řezníčkové z Kladna Švermova a

Paní Stáně Řezníčkové ze Pcher,

Panu Otovi Řezníčkovi,

Panu Karlu Schwarzenbergovi,

Panu Honzovi Koníčkovi ze Stochova,

Panu Ing. Josefu Borovičkovi, Csc., Praha,

Page 54: LÁDÍKOVY ŘÍKANKY POHÁDKY A POVÍDKY PRO … 38.pdfLádíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti 8 Cestou do školky toho dne Ládík s maminkou potkali skupinku

Ládíkovy říkanky, pohádky a povídky pro malé i velké děti

54

Panu Ing. Jiřímu Pechočovi, Praha,

Manželům Procházkovým, Ládíkově babičce a dědečkovi, Kladno

Švermov,

Panu Ing. Richardovi Jermanovi, Ládíkovu strýci, Kladno,

Panu Petrovi Stuchlíkovi, sponzorovi,

Paní Simoně Pinnerové, Nakladatelství a časopis Host,

Společnost i LUMIUS, spol. s r.o.,

Nadaci Jana Anderse Sládka,

Společnosti ROGUM, s.r.o.,

Paní PhDr. Ivaně Patové, ředitelce pobočky CHIRŠ realitní

kanceláře Praha Modřany,

Paní Lence Lando, Praha,

Paní Martě Petrželové, Kladno,

Panu J. Piškovi, kaplanovi Římskokatolické farnosti u kostela

Nanebevzetí Panny Marie v Kladně,

Panu Michalovi Vieveghovi, spisovateli,

Petra Moravcová, koordinátorce Klim-Therapy, CI therapy, Aquaklim, s.r.o.

Děkujeme, manželé Jermanovi


Recommended