LESNÍ VĚŠTEC

Breaking News Kryštof je pašerák sešitů.

Valča si do zemáku píše celé

příběhy. Schopnost okecávat

zapnuta na 100%.

Bea se funkce kronikářky zhos-

tila fantasticky.

Tom už není žádný ořezávátko.

Lenka musí zabrat ve všech předmětech. Nutně.

Natálka má opět novou přezdív-ku. Je moc šikovná:-)

Kačka prostě musí být středem

pozornosti.

Pája pořád rebeluje, ale lavici

už má umytou.

Maruška má zážitek z Prahy,

Matěj se stal občanem.

Dan ukrývá v pouzdře vskutku

poklady. A Merci neznamená

ber si.

Zdenál brzy navštíví svého

kadeřníka.

Pepa je telefonní ústředna

náhodného vytáčení.

Jiří nechodí do školy, takže nic.

Bára je jak na kolotoči. Nahoru

dolů, kdo se v tom má vyznat.

Klára a její „aha - haha“ je

každodenní potěšení.

Aneb na v lnách odvahy a dob rodružs tv í

2016/2017

Odvážní čtenáři,

na přelomu září a října jsme

jeli s devíti osmákama na

víkend na chatu na Zálesí.

Bylo to fantastické dobro-

družství, a děkujeme celé

rodině Uhrových za organi-

zaci a vstřícnost. Naši kro-

nikářce se také podařilo

zachytit úžasným způso-

bem týden ve třídě. To vše

přináší nové číslo Věštce.

Pan učitel třídní

Original stories since 2014

V pátek 29.9 odpoledne nám začal

výlet. Našim cílem bylo jet si užít na víkend

se třídou na chatu v Zálesí, a tak se taky

stalo. Jako obvykle jsme se vydali autobu-

sem do Javorníku a pak kus cesty pěšky

k chatě. Když říkám kus, myslím opravu

kus (cesta vedla do kopce a za zatáčkou nás

nečekalo nic jiného než další zatáčka).

Cestou jsme taky zažili pár zvuků

přírody od pana učitele (ehm ehm), no co je

poprvé, to je poprvé. Když už jsme se ko-

nečně blížili k chatě, tak už jsme v dáli vi-

děli Báru s panem Uhrem, kteří byli obleče-

ní do indiánských kostýmů. Bára si nás

převzala a dovedla nás k chatě. Chatu jsme

si prohlídli, pan Uher nám ještě vysvětlil,

kde jsou potřebné věci, a pak jsme se pustili

do vybalování.

Když bylo vybaleno, tak nám i

stačilo vyhládnout, a tak jsem se pustila

s Leňou do krájení špekáčků a zeleniny,

mezi tím kluci chystali dřevo a oheň. Když

už bylo všechno nachystané, tak jsme se

pustili do první večeře. Po dlouhé době zase

všichni pohromadě večer u stolu

s hromadou špekáčků je k nezaplacení.

Po jídle jsme se dali do kupy a šli

spát. Spát? Jasně. My nikdy nechodíme spát

dřív než ve 4 ráno. První noc byla super,

teda jak pro koho, věřím, že například pa-

novi učitelovi se muselo strašně líbit, když

osmačky běhali ve 3 ráno ke klukům do

pokoje (ano, fantazie). Večer jsme nějak

nemohli usnout, a tak jsme vymýšleli, co

podniknem.

První, co nás napadlo, bylo po-

kreslit kluky (to se podařilo), po druhé jsme

se rozhodli, že vlepíme do xichtu Tomovi

mýdlo, to byla taky sranda, a nakonec jsme

si vzali baterku a tablet a svítili klukům do

xichtu, vyfotily krásné fotky a šli do poko-

je. No zkrátka nebylo všemu konec, když

už měla Klára ten tablet v ruce, tak se vy-

platilo prostě nahrát pana učitele, jak si tak

nahlas chrápe (to video je boží). Při odcho-

du z pokoje kluků jsme přestaly slyšet

chrápání a to byl náš konec (pan učitel

vzhůru, ups). První, co nám řekl, že máme

jít spát (myslím, že jsem jim řekl něco úpl-

ně jiného), no nějak jsme se pokusili, ale

nešlo to, neboť při mém pohledu na strop

jsem myslela, že je můj konec, fuj.

- pokračování na straně 2

Krajina, kde se odehrával příběh tohoto Věštce

Stezka odvahy a dobrodružství

Jeden z mnoha nočních obyvatel,

který nedal holkám (a klukům) spát

Page 2 Lesní Věštec

Stezka odvahy a dobrodružství

Od Natálky (šéfkuchařky)

Tak dlouho jsme křičeli po učitelovi, ať jde zabít pa-

vouka, že to dopadlo asi tak, že jsme přespali u kluků, protože

jsme čekali, než zabije pavouka (žádné zabíjení nebylo, jen

jsem je hnal zpátky mezi trámy nebo nosil v hrnku ven), ale

mezi tím se v našem pokoji objevili další 4, takže to zkrátka

nemělo cenu! No v neuvěřitelných 4 hodin se nám dokázalo i

usnout.

Ráno jsme vstali, udělali snídaní a vydali se do Polska

(lesní cestou, kterou nešel asi nikdy nikdo z nás, taky to tak

vypadalo, cesta trvala docela dlouho, a ještě k tomu jsme se

nikam nedostali maximálně zpátky na chatu, no tak jsme si

udělali ranní procházku). Na chatě jsme odpoledne odpočívali,

poslouchali písničky a asi kolem 3 hodiny jsme se pustili do

pořádného guláše. S holkama jsme pokrájeli ingredience na

bramborový guláš a pustili se na ohni do vaření, o guláš jsem

se postarala a myslím, že podle pochvaly pana učitela a Honzy

to stálo za to.

Po jídle jsme si zahráli pár her na dvě družstva, co pro

nás Bára nachystala. Prvním úkolem jsme měli rozdělat oheň

pomocí 2 sirek, pokud jsme jich potřebovali více, tak jsme

museli udělat 10 kliků společně, abychom si vybojovali další.

Oběma týmům se dařilo, ale nakonec jsme to vyhráli my hol-

ky. Další disciplínou bylo navléct na všechny 4 lidi jeden pro-

vázek a pak s ním proběhnout určitou trasu, opět jsme měli

štěstí my holky. No a třetím posledním úkolem bylo najít

co nejvíce papírku v lese, celkem jich bylo 24 holky, jich

našli 12 a kluci taky, takže nakonec remíza. No stejnak už

jsme to měli vyhrané my. Dík Báro za zábavu. Večer už nás čekala stezka odvahy, cesta byla náročná, ale stála za to, plnili jsme úkoly, které jsme na-

cházeli u svíticích náramků, cestou jsme potkali taky milou

paní myslivkyni, která nás poučila o tom jak se večer cho-

vat, bla, bla, bla.. aspoň že měla sexy psa. Cílem naší trasy

bylo ohradněné místo páskou. Prvním pokladem, který na

nás vyletěl, byl pan učitel, a druhým byl Honza, tak jo,

lekla jsem se, ale co jiného, když jdu a najednou na mě

vykřikne z křoví pan učitel (je to poklad). No a posledním

pokladem, který našla Bára, byla krabice, kde byl pro kaž-

dého balíček sladkostí, mňam.. Děkujeme ♥ Když už jsme

měli všechno splněné, tak jsme si zahráli po tmě schovku,

která byla super. No a pak se šlo na chatu, někteří si dali

ještě guláš, a šlo se spát.

Ráno jsme se prospali, posnídali, uklidili chatu a

vydali se domů. Děkujeme Báře za skvělý program a

všechno. To samé i panovi Uhrovi a panovi učiteli, který

všechno zorganizoval. Další výlet bude super ♥ - Natálka

Šikula v akci, a moc jsme si pochutnali.

Page 3 Lesní Věštec

Nikdy jsem...

Píše Kačka

V pátek jsme jeli do Zálesí na chatu. Celou cestu

tam jsme fňukali, jak už nemůžeme, ale stálo to za to! Od

začátku jsme to měli tématické. Pan Uher a Barča se pře-

vlékli za indiány a Bára nás pak provedla po chatě, malé,

ale útulné, a o srandu bylo postaráno.

Hráli jsme tam hru „nikdy jsem“ a učili pana uči-

tele, jak se to hraje. Asi po třech hrách to konečně pocho-

pil:-) Pak jsme to hráli bez dospěláků a to stálo za to, ta

hra. Večer jsme si grilovali maso a papriky mňam, a rajča-

ta. Pak jsme dělali různé blbosti, ale ano, holky byly tak

hodné, že místo spaní natáčeli pana učitele, jak chrápe, a

pokreslili kluky, že, Kláry? Když jsme zavírali dveře, tak

Klárka: „On je vzhůru!“, a já „Ne!“, a najednou „chr chr“.

Chytli jsme záchvat a utíkali za holkama. Ale nedali jsme

si pokoj, za klukama jsme šli ještě třikrát a všechny. Asi si

dokážete představit výrazy kluků, když nás viděli ve tři

ráno. Vyslechli jsme si od nich, že jsme různá zvířátka a

podobně… Zdeněk nám oznámil něco ve stylu, že může-

me zůstat, ale ho nechat být. Tom dostal mýdlo do pusy a

Kryštof do hlavy. Ve tři ráno byl klid a najednou jsme

začali pištět a vyběhli ven. A mohl za to pavouk, podle

Kláry tarantule. Takže o půl čtvrté ráno bylo ještě stěhová-

ní ke klukům a kluci zase k nám. Abych to vylepšila, řekla

jsem: „Pane učiteli, úsměv“ a asi si umíte představit, co mi

v tuto dobu řekl:-) No, nadšený nebyl. Tak si dal čaj a usl

a do rána už nechrápal:-)

Ráno nás vzbudil už v osm. Pan učitel nám sebral

deky. Naše pohledy byly k nezaplacení. Ráno přeskočím,

protože kvůli pitomosti, samozřejmě né jenom mojí, ale

z větší části mojí, bylo zničené. Kolem 11 jsme šli do Pol-

ska, bohužel špatnou cestou. Vrátili jsme se a pan Uher

nám šel připravit noční stezku. A my chystali guláš. Velké

dík patří Natce. S Natkou tady máme velký tajemství. No,

moc velké:-) Pak jsme si užívali soutěže od Barči. Dík

Báro.

Nastala tma a my se vydali na stezku odvahy.

Nejlepší tam bylo to pištění pro nic za nic. Pan učitel a

pan Uher o nás dostali strach, kvůli náramkům, které měli

označovat stezku, ale první dva nefungovaly. Ale než nás

dohnali, tak jsme šli do lesa a začali svítit do auta a tam

byly oči, no, málem jsme se posrali:-) Poslechli jsme si od

paní myslivkyně nějaké ty věty… a šli dál a zpívali si.

Došli jsme na místa a hledali poklad. A pak ve tmě hráli

schovku a bylo to skvělý.

Chtěla bych mít s taťkou vztah takový, jaký má

Barča se svým:-) Moc děkujeme pane Uher a Barčo.

V neděli už jsme jenom uklízeli. - Kačka

No jo, když se někdo nevyspí... Tak jo, chrápu, je to oficiální.

Chtěl bych vidět ty obličeje holek, kdybychom je v noci taky

budili takovým krutým způsobem.

Taneční odpoledne

Page 4 Lesní Věštec

Na obou březích Píše Baruš

V pátek odpoledne jsme si vyšli z Javorníku

(spíše z Rozcestí) do Zálesí. Bylo krásně, tak jsme

vyrazili. Byla to celkem dlouhá cesta, spolužáci začí-

nali být na konci unavení. Došli jsme na místo a já si

je v obleku jako indiánka přivítala a odvedla na cha-

tu. Všechno jsem jim ukázala a poté je nechala se

zabydlet. My holky jsme byly venku a kluci vevnitř.

Přes odpoledne už jsme nic moc nedělali, a

večer jsme dělali klobásky a něco k tomu. Kuchyně

se po celý víkend ujala Natálka. Po večeři byla hygi-

ena a pak čas jít spát. Tak jsme si ale večer povídali

s panem učitelem, a potom, když šel spát, tak jen my

holky. Ale pan učitel začal strašně chrápat, tak nás

nenapadlo nic lepšího, než vzít iPad a natočit ho. A

v iPadu takové chrrr… a znova chrrr… Potom jsme

šli za klukama je taky vyfotit a nakonec skončili po-

malovaní a se sprchovým gelem v puse to nejvíc

schytal Tom. Ale to nebylo všechno, jakmile jsme

znovu zalehli, tak se nad námi začali objevovat me-

gapavouci, takže jsme všichni začli budit pana učite-

le, který byl samozřejmě neschopný nějak pomoci

(haha), a my nebyli schopné se tam vrátit. A Klárka

nám říkala, prý „no neříkejte, že to nebyla minitaran-

tule“.

Dopadlo to tak, že jsme se přestěhovali

s klukama a usli asi o půl čtvrté ráno. A pan učitel

nás ještě poprosil, po tom všem, jestli bychom mu

neudělali čaj, proběhlo to nějak takto: „Naty, prosím

tě, udělej mi čaj.“ A Kačka: „A co trochu úsměvů do

toho!“ a pan učitel na to: „Di do ……“ :-) Ale čaj

nakonec byl (to byla asi jediná adekvátní odpověď

vzhledem k vnějším okolnostem:-). A jak pan učitel

odcházel, stihl se jebnout do jeho oblíbeného trámu

(hahaha).

Druhý den jsme se nasnídali a vydali se na

menší tůru na vyhlídku do Polska. Na vyhlídku jsme

sice nedošli, ale za to jsme měli totální žízeň, ale

nikdo nevzal vodu. Jen pan učitel (hahahaha). A ten

nám dal napít až na konci výletu (tak asi si máte vzít

pití, ne? Nešli jsme poprvé).

Na oběd jsme dělali guláš, který byl napros-

to vynikající. Potom jsme chvilku spočli a začal můj

menší program pro spolužáky. Soutěžili

v rozdělávání ohně, v běhu a v hledání. Byly to věci

o zručnosti správných zálesáků.

A večer nastalo to nejlepší. Stezka odvahy.

Ve tmě jsme se vydali po vyznačené stezce a plnění

úkolů. Bylo to dlouhé asi 6 km, a Pája se mezitím

stihla minimálně třikrát rozbrečet (ale to nevadí).

Došli jsme k poslednímu úkolu, a s radostí se vrhli

k místu pokladu. Nikdo tam nebyl, jen baterka zavě-

šená na stromě. Tak jsme se vydali hledat poklad.

Jenže na nás vybafl pan učitel ze smrků a všichni

jsme začali totálně ječet. Pak na nás vybafl i můj

taťka, a Tom se málem posral:-) (to si pamatuju - stál

tam jak vyřezaný ze dřeva a s hrůzou v očích říkal:

„já sem se posral“. Než jsme jeli, tak jsem osmákům

říkal, aby si vzali hnědé spodní prádlo).

Našli jsme poklad a byli tam sladkosti, které

jsme si všichni rozebrali. Na nervy dobrý. Poté se

hrála naprosto úžasná schovka, sice nehráli všichni,

ale i tak to bylo super. Různě jsme tam do sebe nará-

želi, padali, řvali, prostě sranda v noci v lese jak má

být.

- pokračování na straně 5

Pohled na místo, kde jsme mohli se svolením pana Uhra být.

Moc děkujeme.

Krásná místnost pro holky, s otevřeným ohništěm a pavoukama.

Page 5 Lesní Věštec

Znovu a stejně skvěle Píše Baruš, Zdenál a Klára

- dokončení ze strany 4

Vrátili jsme se k chatě a jelikož jsme byli vyhlád-

lí, tak jsme ještě rozdělali oheň a ohřáli si guláš. Mezi tím

jsme kecali a prohlíželi si fotky na iPadu, které se nám

podařilo ulovit. Pak jsme všichni lehli a padli a spali (já

jsem teda ještě kecala s klukama do dvou do rána).

Ráno jsme všichni v klidu vstali, nasnídali se a

začali uklízet. Všechno vyprášit, vynést, ustlat. No prostě

opruz. Pak se losovalo, že kdo si vytáhne nejkratší sirku,

bude vysávat, tak samozřejmě že já jsem to schytala, ale

naštěstí to za mě vysál Kryštof a Tom (dík). Ještě jsme si

k klukama stihli zahrát Bang!, takže byla sranda. Pak jsme

už jen naložili věci do auta a vydali se pěšky do Javorníka

(teda já ne).

Tímhle náš výlet končí. Byl naprosto fantastický,

bez pochyb vzniklo několik hlášek, a o selfíčka a videa

není v iPadu nouze. Jako organizátorka společně s mým

taťkou bychom vám chtěli poděkovat za úžasný zážitek, a

říct, ať určitě znovu někdy zavítáte na naše kouzelné Zále-

sí. Děkujeme všem :-) - Barča

Abych nějak začal, jeli jsme v pátek na chatu

v Zálesí, byli jsme tam jen 3 dny, což bylo fakt málo,

kdybychom jeli znova, tak hned jedu. Ta chata je jak

pro hobity, ale to na tom bylo nejlepší, protože se někdo

vždycky bouchl.

A teď k pokojům, holky měli větší pokoj, ale

spali jsme tam my, protože se bály pavouků a náš pokoj

byl pro 4, ale vešlo se jich tam 6. A ještě jsme opíkali,

taky bomba.

V sobotu byla procházka a stezka odvahy

s úkolama. Procházka byla taková kratší, ale stezka

odvahy byla jiný kafe, měla asi 5 nebo 6 kilometrů, fakt

bomba. A jak jsme došli na konec, tak tam nás vystrašil

od Barči tatínek, kterej byl fakt milý, a pan učitel, a na

konci jsme ještě hráli schovku.

A teď nevim, jestli jsme vařili guláš v pátek

nebo v sobotu, ale ten guláš byl opravdu dobrej. A

v neděli už jsme balili. Což mě mrzelo. Ve 14:40 jsme

dojeli do Javorníka a ve tři už jsem byl doma. Snad

ještě pojedeme.

- Zdenál

Tenhle výlet byl nepopsatelný. Bylo hodně

zážitků a určitě je na co vzpomínat. Bylo nás tam 9 a

pan učitel a pan Uher. Tak akorát. Byla sranda…, asi

nejvíc je mi líto Toma, sama jsem mu dala mýdlo do

pusy a chudák, trochu ho měl i v nose. Ale jsou z toho

dobrý fotky. Šli jsme spát tak kolem půl 4 ráno, a to

ještě k tomu proběhlo stěhování s klukama, kvůli tomu,

že se holky bály pavouků, no hrůza. Ale kluci to v klidu

zvládli, takže pohoda.

Večer jsme měli stezku odvahy, nejvíc se bála

asi Lenka s Pájou a samozřejmě já taky. Dělali jsme

úkoly po cestě tam a až jsme došli do cíle, čekalo nás

překvapení, byl to poklad. Super výlet. Chtělo by to

znovu zopakovat!

- Klára

Chata pro hobity Mýdlo v puse

Tejpy, účesy, frčelo úplně všechno.

Page 6 Lesní Věštec

Fotogalerie ze Zálesí Aneb co se nevešlo k textům

Vražedná přitažlivost. Film o mladých lidech právě v kinech.

A jak se pak klukům krásně spalo...

Nevím, kde jste na tuhle fotku přišli, ale je skvělá.

Když moje maminka viděla tuhle fotku, smála se, že prý na

jakým automatu to hraju:-)

Kluci jedni řezací, šlo jim to moc dobře.

Jakási banda utahaných děcek kdesi na konci světa.

Page 7 Lesní Věštec

Fotogalerie ze Zálesí Aneb co se nevešlo k textům

Holky vyhrály disciplínu v rozdělávání ohně.

Ale třetí sirku si museli poctivě odklikovat.

Společná večeře...

… a společná snídaně sbližuje.

No a samozřejmě taky nějaký ty selfíčka

Page 8 Lesní Věštec

Fínyho kronika part I. Aneb týden 10. - 14. 10. 2016

Před týdnem mi pan učitel řekl (pěkně poprosil:-),

že budu třídní kronikář, což znamená, že budu psát o kaž-

dém týdnu ve třídě. Jenže mi to řekl ve středu, takže začnu

až tenhle týden.

V pondělí jsme začali angličtinou. Nevím proč,

ale řešili jsme diskriminaci. Taky jsme stihli probrat úkoly z

angličtiny a zeměpisu a řešili jsme, kolik toho máme a tak.

V průběhu dne, už nevím přesně kdy, došel pan učitel k

tomu, že celý týden bude psát všechny úkoly, která dostane-

me v průběhu týdne, s náma (abych zjistil a zkusil, kolik

toho teda ti osmáci vlastně mají). Docela dost jsme si to

užili. Ještě v pondělí jsem panu učiteli dali trest. Měl napsat

50x vážně dlouhou větu a tom, že má být po zvonění na

svém místě (viděli mě po zvonění na chodbě, jak jdu na

vyučovací hodinu trochu později. Taky jim to dělám:-)

Po aj nám pan učitel řekl, že jestli máme chuť, že

nám přinesl něco dobrého. Hned jak se zavřeli dveře, všich-

ni vyběhli ke skříni (máme místo na dobroty proti Mozko-

morům, už od šestky) a snědli jsem všechno kromě jedné

bonboniéry a krovek a pár čokolád, které jsme snědli ještě v

průběhu dne (Kobylky sežraly úplně všechno kromě jedno-

ho bonbónu, a to byla fest zásoba, co jsem od nich dostal na

konci školního roku).

V přírodopisu jsme psali test na savce a v češtině

na literární žánry. V ruštině jsme dělali to samé co vždy, což

už asi znáte. V tělocviku jsme soupeřili holky proti klukům

v běhání, jenže nás bylo asi 8 nebo 9 a kluků asi 11 nebo 12,

takže ti vyhráli. Pak jsme hráli vybíjenou se 4 balonama

(vyvražďovačka), takže to lítalo všude.

Po tělocviku jsme měli ještě odpoledku. Měli jsme

fyziku a svět práce. Ve fyzice jsme probírali energie a asi v

polovině jsme viděli, že se venku něco stalo. Jezdili tam a

zpátky sanitky a i policie a nás to samozřejmě strašně zají-

malo. Ve světu práce jsme si konečně po 3 hodinách zapsali

zápis a už jsme byli vážně unavení a pro lepší náladu jsme

si s panem učitelem Hájkem snědli balík krovek (další).

V úterý jsem začali kontrolováním dvou prupi-

sek (vloni jich totiž nakradli ze zásob aspoň stovku a teď

najednou neměli čím psát, tak jsem to trochu projel), nečeka-

ně jsme je měli skoro všichni. V dějepisu jsme málem usnuli,

protože ve třídě byla tma a bylo ještě moc brzo.

O velké přestávce jsme byli vevnitř, protože pršelo.

Zhasli jsme všechny světla, zadělali žalůzie a pustili si pís-

ničky. Skoro všichni jsme buď tancovali a nebo zpívali, tak-

že to bylo super. Po velké přestávce jsme měli matiku, ve

které jsme probírali Pythagorovu větu. V zeměpisu jsme si

dělali vlastní zápisy a pořád nám to moc nejde, ale to chce

čas.

Poslední hodinu jsme měli chemii (petrochemii). V

chemii jsme dělali laboratorní práci. Zahřívali jsme ethanol.

Prvně jsme si všechno připravili a postavili a začal jsme za-

hřívat. Nejvíc bylo asi 80 stupňů. Když už jsme to všechno

měli hotové, měli jsme to složit zpátky a já chytla ten držák

kádinky za železo a spálila jsme si vážně trošku 2 nebo 3

prsty, takže super.

- pokračování na straně 9

Kačka se na ruštinu oblékla do všech mikin ve třídě.

Kráva o přestávce sleduje dění ve třídě.

Page 9 Lesní Věštec

Fínyho kronika part II. Aneb týden 10. - 14. 10. 2016

Ve středu jsme měli první hodinu matiku. Psa-

li jsme na odmocniny a mocniny, což se nám pořád plete,

ale nedopadlo to zas tak špatně.

Druhou hodinu jsme měli psaní všemi deseti a

museli jsme se stěhovat s 5. třídou. Když jsme byli nahoře

a zapli si počítače, měli jsme se pozdravit. Jenže pan učitel

se nějak rozkecal a asi tři lidi si mezi tím sedli, takže jsme

se zdravili ještě asi dvakrát. V psaní všemi deseti je vždyc-

ky sranda, protože jenom slyšíte, jak na to všichni nadávaj

a tak.

Na velkou přestávku jsme byli zase vevnitř a opa-

kovali jsme to co v úterý. Zapli jsme si písničky. Pan uči-

tel nám to už zakázal v úterý (tak jako lezou mi za stůl a

zapojujou tam kabely, to teda nee) a my si mysleli, že zrov-

na nepříjde, jenže přišel (klasika) a vzal Marušce mobil a

znova a lépe nám to vysvětlil (pořád dokola).

Po velké přestávce jsme měli hudebku a zase

jsme se stěhovali s 9. třídou. V hudebce jsme rozdělovali

hudební skladatelé a přiřazovali k nim národnost, hudební

období a tak a samozřejmě jsme zpívali. V češtině jsme

dopisovali slohové práce a začali s novým příběhem, kte-

rý máme dopsat na příště.

Po češtině pan učitel přišel do třídy a byl už asi

unavený. Sedl si na křesílko a zavřel si oči. Nespal, jenom

si potřeboval odpočinout. Po češtině jsme měli přírodopis

a psali jsme přírodovědného klokana.

Tělocvik jsme měli po dlouhé době sami, protože

k deváťákům přišli náboráři ze střední školy. Skákali jsme

přes kozu, přeskakovali švédskou bednu a běhali na lavič-

ce. Nevím proč, ale vždycky v tělocviku se nám do cviků, které děláme, moc nechce a nebo se dohadujeme,

kdo půjde, ale jak skončíme, všichni dostaneme

tolik energie, že si zacvičíme víc, jak za celý tělo-

cvik.

Ve čtvrtek jsme začali ruštinou. V ruš-

tině jsme si napsali test a dělali jsme zase to samé.

V matice jsme měli polovinu hodiny paní Hlásnou

a půlku paní Balčirákovou. Jediné, co jsme dělali,

bylo, že jsme opakovali Pythagorovu větu a moc-

niny a odmocniny.

Po matice jsme měli angličtinu, teda dvě

angličtiny. Prvně jsme s napsali písemku, na který

jsme se učili celou velkou přestávku. Při testě nás

chtěl pan učitel naštvat (pozlobit, a jenom ty kud-

lanky z pondělí), takže si vytáhl balík krovek a

začal je jíst a nikomu nedal (dal jsem Kryštofovi a

Valči a Tomovi, kteří v pondělí nebyli ve škole. A

Bea, o těch Miňonkách jsi nenapsala, co? :-). Když

jsme skončili, zkontrolovali jsme si úkol, hodně

krátkou část úkolu, když chtěl pan učitel začít,

zazvonilo.

- pokračování na straně 10

Tajný selfíčko s paní učitelkou Noskovou.

Chceš Marsku? Ne. Chceš Marsku? Nee. Chceš Marsku? Nechte mě

být…………….. Chceš Marsku? Ne. Chceš Marsku? Ticho. Zvoní na

hodinu. Chceš Marsku? Tak jo.

Page 10 Lesní Věštec

Fínyho kronika part III. Aneb týden 10. - 14. 10. 2016

O přestávce si pan učitel přinesl ty svoje obrovský sluchátka a pustil si písničky a při tom si četl nějakou

knížku (četl jsem novou knížku Formativní hodnocení ve výuce, a přitom se koukal do třídy a přemýšlel nad prak-

tickým použitím. Knížka mi připoměla skripta z výšky, samá teorie). Když zazvonilo na další hodinu, pan učitel si

toho nevšiml, protože to neslyšel, takže jsme měli přestávku prodlouženou pár minut. Když si toho pan učitel vši-

ml, zasmál se, a šli jsme na angličtinu .

V chemii jsme měli paní Balčirákovou. Vyplňovali jsme nějaké dva papíry o směsích, ale při tom jsme

dělali strašné blbosti. Kreslili na sebe, pomáhali si, řvali, štípali se a tak dále. Naše poslední byla výchova k občan-

ství. Upřímně vůbec nevím co o ní napsat, asi jenom to, že probíráme, kde právě v životě jsme, jak se známe a

podobně.

V pátek to bylo vážně strašné. Všichni už jsem byli unavení a asi polovina z nás i nachlazených. V

matice jsme psali pětiminutovku a opakovali jsme pořád to samé. Po matice jsme měli fyziku. Ve fyzice jsme šli nahoru. Pan učitel pokládal svoje otázky a sám si na ně odpovídal. Ne že by jsme nedávali pozor nebo dělali bor-

del, prostě jsme byli unavení (já zas vím, že půlka z vás se ve fyzice učila na zemák, protože jsem přistihl v průběhu hodiny Horňase, jak se plíží ze třídy se sešitem do zemáku schovaným pod tričkem:-). Polovina z nás

jenom ležela na stolech. V zeměpisu jsme psali písemku na zemědělství. Ne, že by to bylo těžké, ale bylo tam hodně důležitých pojmů na zapamatování. Po zeměpisu jsme měli češtinu. V češtině jsme se hlavně zabývali dvěma vosama ve třídě.

Buď jsme se báli a křičeli jsme, a nebo jsme se je snažili zabít. Nakonec je zabila paní učitelka papučou (fotkůů, já chci fotku).

Po češtině všichni sháněli sluchátka na výtvarku. Tom si půjčil sluchátka od pana učitele, které šly slyšet přes celou výtvarku. Ve výtvarce pár lidí kreslilo plakáty na sběr papíru. Náš oblíbený konec pátku je dějepis. V

dějepisu jsme psali test na hospodářství v 16. století. V dějepisu to většinou probíhá nějak takhle - něco si zapíšem a pak nám o tom něco pan učitel řekne a pak nám vykládá o celé látce, takže vůbec nevadí, když si lehnete na lavi-

ci a jenom posloucháte. Tak a to je o celém týdnu v naší třídě. - Bea

Zůstalo tu volné místo, tak jedna archivní fotka. To je prosím původní Team Six, první den v šesté třídě.