Listopad 2011

Školní občasník SPdgŠ a SZŠ sv. Anežky České Číslo 1 školní rok 2011/2012 Náklady 5,- Kč

Slova na úvod ................................

Okénko samosprávy ................................

Ohlédnutí za oslavami ................................

Adaptační kurzy ................................

Tančící studenti ................................

Dušičky nebo Halloween ................................

Špásovná armáda ................................

Okénko pro chytré hlavy ................................

Co vám přináší nové číslo Osla?

2

Slova na úvod Milí čtenáři, Tak po roce je tu opět váš (ne)oblíbený časopis Anežčin (p)Osel. Našli se lidé, kterým osud časopisu nebyl lhostejný a patří jim velké díky. Časopis se budeme snažit vydávat s pravidelností tak, aby vám mohl přinášet novinky, ohlédnutí, zábavu, klepy a drby z naší školy. Tímto bych chtěl apelovat na vás jako čtenáře, že i pro vaše práce je na stránkách časopisu místo, proto pokud rádi píšete, nestyďte se a přispějte do našeho/vašeho časopisu (tato výzva platí pro studenty i pedagogy). Závěrem bych chtěl poděkovat Míši Ondruchové, Marušce Vaňákové, p. uč. Badejové a sestře Iris a dalším za pomoc a ochotu při vydávání časopisu, děkuji moc. Přeji vám hezké počtení třeba i pod školními lavicemi…

Šéfredaktor ☺ a kolektiv časopisu Mám napsat zdravici? Tedy, ať žije školní časopis a ať se Vám daří! Přeji hodně inspirace, dobrých nápadů a spokojených čtenářů! Budu jeden z nich a už se těším na první číslo! ☺

Pavla Hostašová

„Co se má, to se musí“ Jiří Suchý Když mne včera navštívili v mé kanceláři Míša s Lukášem a požádali mne o příspěvek do znovuobnoveného školního časopisu, nedalo se odmítnout. Jsem na naší škole 20. rok a každý den z těchto necelých dvaceti let je pro mne jiný, jinak zajímavý a také přinese milé, někdy i nemilé překvapení. Dovoluji si studentům poděkovat za to, že od nich dostávám úkoly, úkoly mne inspirují a úkoly se mají, tedy musí plnit. Ráda se vracím ke studentským příspěvkům v Ročenkách z let 1991 – 1997, The Mirror z r. 1994, v Kronice školy, v kronikách třídy a ve školním občasníku Anežčina pOSLA. Je potěšením, že v nastavené laťce chcete pokračovat a našli se dobrovolníci, kteří nás budou obdarovávat i nadále. Přeji vám na této cestě hodně sil, pevné nervy a výdrž.

Jindra Šustková

3

Okénko samosprávy Předsedkyně školní samosprávy se loučí a vzpomíná Sotva jsem se rozkoukala na nové škole a nabyla nových poznatků, další rok mi byla svěřena funkce předsedkyně samosprávy, kterou jsem vykonávala dva roky. Někdo to může považovat za dobu dlouhou, jiný krátkou. A opravdu záleží na tom, zdali člověk pracuje a vynakládá síly, nebo chodí na schůzky bez nápadů. Zpočátku jsem netušila, kolik práce je skryto za „obyčejnými věcmi“, a někdy je velmi těžké zabavit mladé lidi, kteří mají své koníčky, povinnostmi tak, aby z nich později vznikly radosti. Každý má totiž svou vlastní cestu, po které kráčí, ale proč ty kroky nespojit? Myslím si, že to vyžaduje dlouhodobé působení a doufám, že pod vedením nové předsedkyně samospráva bude jen vzkvétat, budou se v ní rodit nové nápady a myšlenky, jak pomoct nejen sobě, ale i druhým. Vždy je co zdokonalovat a vést k lepšímu a já věřím, že si samospráva v budoucnu určí vyšší cíle, které bude s radostí plnit.

Hana Foldynová, PL4 (2008-2012) Novou předsedkyní školní samosprávy se stala a byla potvrzena hlasováním na pondělní schůzce samosprávy 17. 10. 2011 Anna Čtvrtlíková ze třídy PMP 2. Na její slova se můžete těšit v příštím čísle Anežčina (p)osla. Přejeme hodně zdaru v její činnosti a doufám, že jí budete vydatně pomáhat.

s. Iris Adopce na dálku Naše škola má v daleké Indii adoptivní dítě jménem Pooja Madhava. No dítě, Pooja oslavila 19. října 18. narozeniny. Ukončila desetiletý vzdělávací cyklus a podařilo se jí po úspěšném složení zkoušek postoupit dále. Během července přišel od ní dopis, z něhož vybírám: „Ahojte! Znovu vás zdraví vaše milující dítě Pooja Madhava, které vám píše. … Jsem strašně šťastná, že vám můžu sdělit tyto novinky. Tento rok jsem začala navštěvovat novou školu. Její jméno je Dívčí přípravná škola Udupi. Vybrala jsem si své předměty, a to jsou: Kamada (jazyk), angličtina, dějepis, účetnictví, ekonomiku a obchod. Škola je od mého bydliště vzdálená 4 km. Denně dojíždím s kamarády autobusem. … V nynější škole máme různé sportovní soutěže. Účastnila jsem se běhu na 200 m, 400 m, skoku do výšky i do dálky. Ve všech disciplínách jsem byla první. … Od března do května máme léto, počasí je teplé. Já mám ale raději deštivé dny, kdy se můžu dívat, jak padají dešťové kapky z nebe. Je to krásná podívaná. … Moc vám za vše děkuji. Jen díky vaší pomoci mohu pokračovat ve studiu. Končím dopis se spoustou lásky.

Pooja Madhava Chystáme se napsat Pooje dopis a poslat jí malý dárek. Uvažujeme, že jí pořídíme vystřihovánky – ornamenty do oken. Chtěla bych Vás vyzvat, abychom se na ně složili – od každého žáka třídy by mohla stačit 1 Kč (ale můžete i víc). Kdo je rychlejší, získá i body do měsíčního hodnocení.

s.Iris

4

Ohlédnutí za oslavami

Od 27. 9. – 28. 9. 2011 se na naší škole oslavovala dvě velká výročí a to 150 let od založení školy a 20 let od znovu otevření školy. V úterý 27. 9. 2011 započaly oslavy Legendou o svaté Anežce a ve středu 28. 9. 2011 slavnostní mši svatou. Poté byla na programu opět Legenda o svaté Anežce. V 15:00 se uskutečnila ceremonie, které se zúčastnili jak žáci, tak i osoby, které pomohli naší škole. Tyto oslavy pak ukončil raut a skupina SDE bez LSD. Oslavy byli moc vydařené, a proto patří velké poděkování všem, bez kterých by něco tak pěkného nemohlo vzniknout. Jaké má pocity naše paní ředitelka? To jsem se pro Vás snažila zjistit:

1) Jak se Vám líbily oslavy? Vašim slovníkem by to asi bylo: super, bomba, cool. Ředitelským slovníkem: byly velmi hezké, důstojné, slavnostní a současně přátelské. Měla jsem pocit, že všichni jsou příjemně naladění, mají naši školu rádi ☺ a že je to hezký den. Snad jste to vnímali stejně.

2) Co se Vám líbilo nejvíce? Vždy znovu obdivuji všechny aktéry oslav, ať už na pódiích nebo za nimi. Radost, se kterou pracují, tvoří, zajišťují zázemí, starají se o hosty. Prožívala jsem všechno naplno, krásný zpěv sboru při mši svaté a při představení „Legenda o svaté Anežce“, odpolední taneční a improvizační představení, večerní koncert. To vše bylo umělecké pohlazení: zpěv, při kterém mrazí; tanec, od kterého byste nejraději neodtrhli oči; improvizace, která Vás najednou přenese do jiného světa a vše se ve Vás směje; večerní uvolnění a pohoda se studentskou kapelou a organizace, která všude obdivuhodně klape; narozeninový dort a výtvarné „lahůdky“ ve škole, dojetí hostů, úsměvy všude kolem.

3) Jak jste s oslavami spokojena? Vlastně je to pro mě zajímavá otázka. Vždycky myslím na to, aby se oslavy líbily Vám – studentům, mým kolegům a našim hostům – abyste Vy byli spokojení. A snad jste byli. Měla jsem radost z toho, že můžeme poděkovat těm, kteří nám pomáhají a že i oni jsou potěšení a spokojení. Takže - ano, já jsem byla moc spokojená a všem děkuji.

4) Užila jste si v tak velkém shonu oslavy? To asi úplně nejde. Vždy jsem ve velkém napětí, cítím odpovědnost, organizační a finanční zátěž, mám společenské povinnosti vůči hostům, taky strach z vystoupení a novinářů ☺. Ale užila jsem si pocitu významu školy, vědomí historických souvislostí a i odpovědnosti k zakladatelům školy, i k její další budoucnosti. A mám velkou radost z almanachu, který nás výročí „přinutilo“ připravit.

5) Stala se Vám nějaká vtipná příhoda? Jaká? V tom smyslu, který zřejmě máte na mysli ne, ale vtipné a nápadité pro mě bylo představení našich improvizátorů a vtipné a s nadhledem bylo vystoupení paní profesorky Aničky Staňkové, kterou jsme přivezli po vážné operaci téměř z nemocničního lůžka, a přesto opět hýřila elánem a šířila kolem sebe optimismus i humor.

6) Co jste si z oslav odnesla? Radost z podařeného díla a dobrého dne, radost ze setkání s mnoha krásnými lidmi, včetně milých chvil s kolegy a s Vámi studenty, mimo ředitelnu, sborovnu, třídu,…

7) Byla jste něčím překvapená? Čím? Vždy znovu je pro mě příjemným „překvapením“, jak schopné lidi mám kolem sebe, jak umí zařídit nemožné a udělat to s radostí a úsměvem. ☺

5

A jaké byly ohlasy pozvaných hostů?

� Vážená paní ředitelko,

myslela jsem na Vás i na celou oslavu hodně, byl to krásný zážitek, na který se nezapomíná. Opravdu to bylo pro mě velké povzbuzení a věřím, že pro všechny přítomné. … Almanach je krásné dílo, které bude na čestném místě v mé knihovně. … Bude-li to možné, ráda Vám budu i do budoucna užitečná. Zdravím, Michaela Šojdrová (bývalá paní poslankyně za KDÚ-ČSL)

� Přeji hezký den a vše dobré v něm a ještě jednou děkuji za překrásný den ve Vaší škole. Josef Vícha (bývalý pan poslanec za KDÚ-ČSL)

� Vážená paní ředitelko, k úctyhodnému výročí přeji církevní škole sv. Anežky České v Odrách do dalších centenárií, aby trvale naplňovala všechny ušlechtilé cíle křesťanského školství pod ochranou a dohledem své důstojné patronky. K tomuto náročnému a zodpovědnému úkolu Vám, profesorskému sboru a všem zaměstnancům při této slavnostní příležitosti vinšuji jistou perspektivu, dostatek sil, zdraví a optimismu, v neposlední řadě co nejvíce čilých a vnímavých studentů. Vivat, crescat, floreat! Upřímně, Ladislav Mareček s manželkou (předseda odborné poroty celostátních přehlídek) Brno 29. září 2011

� Pokoj a dobro! Milá paní ředitelko, zdravím vás a přeji vše dobré. Děkuji za pozvání na Vaše oslavy a milé překvapení - reprezentativní almanach, je krásný. Pokud mi to vyjde, ráda vás navštívím příští rok u příležitosti Celostátní přehlídky zájmové umělecké činnosti studentů církevních škol ČR. Pán vám žehnej a pomáhej! S. Františka Ryšková (sestra představená sester Františkánek v Opavě, sestry tohoto řádu vedly naši školu v letech 1918 – 1938 a pak krátce i v letech 1945-48)

� Dobrý den, maminka moc děkuje za krásný den, který strávila u Vás. Přeje Vám všem hodně zdraví, úspěchů a těší se zase na setkání s Vámi. Marie Věntusová, dcera

(paní Ing. Miroslava Věntusová byla jedna z prvních vyučujících školy)

Důležité!!! Chtěla bych moc poděkovat paní ředitelce Pavle Hostašové. Velké díky jí patří za rozhovor, který dovolila uskutečnit a také za ohlasy od hostů. Doufám, že i nadále budete ráda spolupracovat s časopisem. Ještě jednou Vám moc děkuji.

Zpracovala: Michaela Ondruchová

6

Adaptační kurzy

Dne 27.8.2011 – 29.8.2011 se noví studenti naší školy pod vedením třídních učitelů zúčastnili adaptačních kurzů na Spálově. Cílem bylo poznat se s novými spolužáky a stmelit se jako kolektiv tříd. A jak to celé vypadalo?

7

Tančící studenti Dne 28.9.2011 se naše studentky a studenti vydali do Hranic na taneční kurz pro začátečníky. Pod odborným vedením tanečního mistra pana Tumpacha a jeho manželky se naši studenti až do prosince budou učit nejen tanečnímu umění, ale i společenskému chování. Naučí se zajímavé tance, poznají nové kamarády a přátele. Při odjezdu na taneční hodinu bylo očekávání opravdu veliké, slečny se proměnily v dámy a v krásných šatech se těšily na první lekci tanečního kurzu. Chlapci se alespoň na jeden večer proměnili v pravé anglické gantlemany a bok po boku se celá taneční výprava vydala na první taneční pod dohledem paní vychovatelky Taťákové. Překvapením bylo, že se dostavilo více pánů než slečen, a tak o slečny z naší školy byl samozřejmě zájem a takřka hned byly všechny zadané. Tančila se polka, jive, ploužák, blues a všem to náramně šlo a všichni si to užívali. Tančilo se 2 hodiny, kdy po hodině byla 15 minutová přestávka. Po druhé hodině tance se naši studenti a studentky odebrali do autobusu a zpět na internát. Dojmy v autobuse byli smíšené: radost, splněná očekávání, nenaplněné touhy o šikovnosti tanečních partnerů. Ale i přesto si myslím, že si všichni taneční užili a že už teď se těší na další lekce. Dne 4. 11. 2011 se v Hranicích koná půlkolona, přijďte se podívat, jak se našim studentům daří v tanečních a co se naučili. Zveme všechny studenty i členy pedagogického sboru.

Lukáš Novotný

8

Dušičky nebo Halloween? „Dušičky“ si připomínáme 2. listopadu. V kalendáři je tento den oficiálně označen jako „Památka zesnulých“. Ten den nemá nikdo konkrétní svátek (jmeniny), ale je „svátkem“ těch, kteří již zemřeli, a proto je v některých rodinách zvykem „oslavit“ jej tím, že koupí květiny nebo věnec, ozdobí jimi hrob a obvykle také zapálí svíčku. Hroby se zdobí proto, že v nich spočívá mrtvé tělo člověka, kterému vzdáváme úctu. Zemřelí podle křesťanské víry čekají na druhý příchod Ježíše Krista, při kterém dojde k dovršení obnovy světa podle záměru jeho Stvořitele a ke vzkříšení z mrtvých. V České republice je vzpomínka na všechny naše zemřelé vedle Vánoc největším společně prožívaným dnem, který věřící i nevěřící spolu „slaví“. V minulosti se v některých vsích na českém a moravském venkově peklo zvláštní pečivo zvané „dušičky“. Pokud byste je chtěli vyzkoušet, přinášíme recept. Suroviny: 1/2 kg mouky, 30g másla, 40g cukru, 1 vejce, 2 žloutky, citrónová kůra, mléko, tuk na smažení. Příprava: Všechny ingredience vložíme do misky a zaděláme tužší těsto. To rozválíme a nakrájíme na menší obdélníčky. Poté je vložíme na rozpálený omastek a osmažíme do růžova. Po usmažení je posypeme cukrem. V USA má tento svátek jinou podobu a patří k nejoblíbenějším. Halloween má svůj původ v keltské tradici. V 18. století byl přivezen do Spojených států irskými emigranty a stal se zde národní tradicí. Původně pohanský svátek starých Keltů se slaví poslední noc keltského roku, což je podle našeho kalendáře 31. říjen. Slavnost začínala tento den při západu slunce a trvala do východu slunce 1. listopadu. Pro Kelty to byla nejmagičtější noc v roce a slavili ji proto, že si chtěli usmířit duchy zemřelých, aby neškodili živým lidem. Podle bájí vycházeli duchové nebožtíků z hrobů. Aby se jim Keltové ubránili, nosili masky a převleky. Zároveň uhasili všechny ohně, aby jejich domovy zůstaly utajeny. Symbolem Halloweenu se stala tzv. Jackova lucerna, neboli dutá dýně s otvory pro oči a ústa, jež zevnitř osvětluje svíce, která má zahánět zlé duchy. O jejím původu koluje mnoho legend. Jedna z oblíbených povídek je o irském darmošlapovi Jackovi, dobře známém pro své opilecké podlosti. Jack byl na Halloween opilý tak, že jeho duše začala pomalu opouštět jeho tělo. Ďábel spatřil svou příležitost a přišel si pro něj okamžitě na Zem. Jack byl zoufalý, chtěl se vyhnout svému osudu, prosil ďábla, aby mu povolil ještě poslední drink. Ďábel souhlasil, ale řekl Jackovi, ať si zaplatí své pití sám, protože on peníze nemá. Ale Jack tvrdil, že peníze také nemá. Zeptal se proto ďábla, jestli by se na těch 6 pencí nepřeměnil, Jack by zaplatil a ďábel by se pak přeměnil zpátky. Po zvážení se ďábel rozhodl, že Jackovo přání je rozumné, a změnil se na šest pencí. Jack okamžitě popadl minci a dal ji do své peněženky. Ďábel byl uvězněn, začal prosit a pak hrozit. Nakonec se dohodli, že Jack ďábla pustí, když slíbí, že mu dá ještě rok volnosti. Tak se i stalo. Netrvalo dlouho a Jack se vrátil do starých kolejí a opět podlehl alkoholu. Na další Svátek všech svatých se ďábel objevil a přišel si opět pro Jackovu duši. Jack přemýšlel, jak znovu podvést ďábla a uchránit svou duši. Navrhl ďáblovi, že si může vzít jedno z lahodných jablek visících na blízké jabloni. Ďábel ale na jablka nedosáhl, proto mu Jack nabídl, aby mu vlezl na ramena a pro jablko se natáhl. Jakmile byl ďábel na stromě, vytáhl Jack z kapsy nůž a vyřezal do kmene kříž. Ďábel proto nemohl slézt ze stromu. Rozzuřený a zoufalý nabídl Jackovi dalších deset let, když ho pustí ze stromu. Ale Jack trval na tom, že už si ďábel pro něj nesmí nikdy znovu přijít a on tak bude svobodný. Ďábel nakonec rozzuřeně souhlasil. Jackův život se poté opět vrátil do starých kolejí a před dalším Halloweenem Jackovo tělo alkoholu podlehlo a Jack zemřel. Od brány nebes byl pro podlost v životě odvrácen, ale i ďábel ho odmítl od brány pekelné, protože mu přislíbil, že už pro něj nikdy více nepřijde a ať se vrátí, odkud přišel. Na pomoc dostal Jack od ďábla žhavou hroudu uhlí, která jej měla provázet na jeho cestě. Jack ji vložil do vydlabané řepy a od té doby mu svítila na jeho věčném putování.

9

Takže, jak to je? „Dušičky“ – památka zesnulých má pro většinu z nás daleko hlubší význam. Dušičky, jak se Památce zesnulých lidově říká, jsou svátkem poklidným, kdy vzpomínáme na ty, kteří už s námi nejsou a se kterými jsme prožili část života. Dušičky oslavují pokoru, skromnost, upomínku na smrt jako životní zkušenost, a vracejí se k těm, které jsme měli rádi a kteří odešli z tohoto světa. „Dušičková“ cesta na hřbitov, zdobení hrobů svíčkami, věnci a květinami, je nejen tichou vzpomínkou, ale i společenskou událostí, kdy se spolu scházejí příbuzní, sousedé i známí. Vzpomínku na zemřelé bychom měli věnovat nejen těm, kteří nás opustili, ale i hodnotám, které nám zanechali.

S.Iris

DUŠIČKY HALLOWEEN Datum slavení 2. listopadu Noc z 31. října na 1. listopadu Původ svátku křesťanský keltský Hlavní symboly ozdobený hrob,

rozsvícená svíce rozsvícená lucerna z dýně

Původní smysl Solidarita se zemřelými vyjádřená modlitbou za jejich věčný život u Boha

Strach z duchů zemřelých, kteří by mohli škodit živým – jejich usmiřování

10

Hudební okénko

Špásovná armáda

Nevím, nakolik je současným studentům známá a nakolik je či není oblíbená kapela J.A.R. Já jsem o ní poprvé uslyšel v šesté třídě základní školy, kdy o Jednotce Akademického Rapu v hodině hudební výchovy referoval spolužák Mončka. Tehdy mě zaujal klip a hlavní slogan písně We´ve got no money (but we do see life). Funky a rap, které nám spolužák plnými doušky a s gustem dopřával, byly však pro mě – tehdy vyznavače prvních beatlesáckých alb – zatím málo stravitelné.

Ke konci devadesátých let jsem pak – v té době rockovější - J.A.R. zaregistroval v televizním pořadu „Na Kloboučku“, kdy mi došlo, že se jedná o vpravdě svérázný spolek. Zážitkem pro mě byla píseň Studna, inspirovaná jedním z případů majora Zemana - deset muzikantů na televizní obrazovce vytvářelo dohromady něco, co člověka nemohlo nechat netečným. A nedávno jsem náhodně na internetu objevil útržky z dokumentu k 20. narozeninám skupiny, kde jsem se například dozvěděl, jak zpěvák Ota Klempíř přišel do kapely: „Vrtulníkovi říkám: „Hele, a kdo s náma bude jako hrát v té kapele, kam mě furt lákáš?“ A on říká: „Kdo by, co by – všichni budou hrát! Třeba takový Roman Holý.“ Říkám: „Ten blbec?! No to bude zase průser!“ A Michal se křenil a povídá: „No, nechci ti kazit náladu, ale to samé říkal on o tobě…“ “

Zajímavé byly též vzpomínky kytaristy Mirka Chyšky: „Poprvé jsme se potkali přímo na koncertě v Lucerně. Roman mi říká: ´Před koncertem ti to všechno řeknu: E dur, bridge, dmi, emi, cikánské G...´Mezitím Ota vyprávěl, jak byl ve Vietnamu a vymlátili mu zuby, takže nebyl v podstatě čas. Pak jsme šli na pódium a já jsem se ho ptal: ´A kdy mi řekneš ty kila?´ A on říká: ´Klid, klid. Před každou peckou se na mě podívej, já ti to ukážu´. Najednou došlo k laserové show, v tu chvíli se kapela zmítala v mlze na zemi a vůbec jsem je neviděl. Tak jsem se naklonil a volám: Romane, Romane, co je?´A do toho se ozývaly hlasy jako ´Saddam Hussein´, problémy v Perském zálivu a podobně. Tak mi došlo, že se s tím musím nějak vyrovnat, tak jsem začal něco dělat – chvilku jsem hrál, pak jsem nehrál, potom jsem klečel, to mi nešlo, tak jsem se zas zvednul. Pak jsem si dokonce i lehnul “

S pusou od ucha k uchu jsem se začal trochu více pídit po tom, co jsou ti J. A. R. vlastně zač. Na stránkách skupiny (www.rap.cz) jsem jedním dechem přečetl její historii, zjistil, že diskografie kapely čítá 7 alb a desetičlennou sestavu tvoří: Ota Klempíř – zpěv, rap, autor většiny textů Michael Viktořík alias Vrtulník Michael V. – zpěv, rap, autor menšiny textů Dan Bárta – zpěv, rap Roman Holý – klávesy, autor hudby Miroslav Chyška – kytary Robert Balzar – baskytara Pavel „Bady“ Zbořil – bicí Filip Jelínek - trombón Radka Kaspar - saxofon František Kop - saxofon

Co jméno, to pojem. Členové této „superskupiny“ tvrdí, že J. A. R. založili 17. listopadu 1989. V pravém slova smyslu nefungují jako kapela, spíše jako příležitostné uskupení. Hudebníci figurují ve svých vlastních kapelách a věnují se svým projektům. Kapela každoročně absolvuje několik koncertů a vždy 17. listopadu pak tradiční koncert ve velkém sále Lucerny, kde tak slaví narozeniny, za pár dnů už dvaadvacáté.

J. A. R. jsou muzika pro zábavu, ale pozor – zdání může klamat. Z jeviště na vás pošlou hromadu energie, veselí a vtipu. A také hráčského umění, kterým instrumentalisté oplývají v míře vrchovaté. Při bližším pohledu na „frontline“ spatříme tři více či méně podezřelé bytosti: seriózní Dan Bárta bezesporu patří mezi naši rockovou i jazzovou zpěváckou elitu a v kapele obstarává většinu zpívaných pasáží. Pod drsnou rapperskou maskou Oty Klempíře se skrývá citlivý básník se smyslem pro humor různých odstínů a Vrtulník Viktořík? DJ, herec, moderátor a autor nejrůznějších fantasmagorií, nad kterými zůstává občas rozum stát. Ke cti mu budiž přičteno, že celou armádu dal kdysi v pražské restauraci U Holubů dohromady.

11

Pozoruhodné je, že kapela plná výrazných osobností stále funguje. Možná proto, že v době vzniku byl každý z nich prakticky neznámý a taky proto, že, vzhledem k nevelkému počtu koncertů, jsou si vzácnější. Kamarádství a kumpánství z nich čiší a atmosféra této party na vás dýchne i z výše zmíněného DVD J. A. R. 1989 – 2009 nebo z narozeninového koncertu ze 17. 11. 2008, který můžete zhlédnout v Archivu ČT. Kapela má taky kus štěstí – kdysi se dobře zavedla, stále je žádaná a navíc není muzikantům hlavní obživou. To všechno J. A. Rům pomáhá udržet si nadhled a svěžest.

Původně jsem chtěl psát o jiné hudbě. Vážnější, umělečtější. Nebýt těch dokumentárních útržků… Humor v populární hudbě na naší scéně chybí. Někdo se o něj snaží a moc mu to nejde – to je dost častý případ, někdo se spokojí s vulgaritami bez opodstatnění, někdo jej ztratil úplně. J. A. R. ho mají v sobě. Patří k nim, je jejich součástí a vychází z radosti, že mají jeden druhého. A pokud platí, že smích a dobrá nálada uzdravují, nechoďte pro zdraví do lékárny, ale v nejbližším obchodě zakupte prachobyčejný J. A. R.

David Cindler

12

Okénko pro chytré hlavy

Vlk koza a zelí Velmi stará úloha, kterou uvádí již Alkuin, přítel Karla Velikého, v roce 800 před naším letopočtem. Sedlák má na loďce převést vlka, kozu a zelí. Do loďky se však vejde buď on s kozou nebo se zelím. Jak to udělal, aby koza nezůstala pohromadě s vlkem nebo se zelím?

Zápalkový hlavolam Sestav z 18 zápalek 6 čtverců podle obrázku a vezmi dvě zápalky, aby zůstaly 4 stejné čtverce.

První úspěšný řešitel, má u Šéfredaktora sladkou čokoládku. Řešitelé se mohou hlásit ve třídě SČ2 popřípadě na pokoji 52 na internátu.