1

V tomto čísle:

Multimediální den v Brně

Stužkovací večírek

4.A + oktáva

Studentské prezidentské

volby

Opravdový dárek

Básně se zimní tematikou

a ilustrace k nim

Nickyho rodina

Rozhovor s finalistkou

okresního kola

soutěže v anglické

konverzaci

Zahraniční stážistky

Charleyova teta—Eďas

Č a s o p i s G y m n á z i a M o r a v s k ý K r u m l o v

Listopad 2012:

Multimediální den

OHLÉDNUTÍ ZA PODZIMEM A ZIMOU 2012/2013

Akce pro zájemce o práci reportérů novinového, televizního, rozhlaso-

vého či internetového zpravodajství se uskutečnila 7. 11. 2013

pod záštitou Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

GMK zde nesmělo chybět.

Zájemci měli na výběr z řady přednášek, prezentací a diskusí.

Některých se účastnily osobnosti známé z médií, například Robert

Záruba, sportovní reportér České televize, který v živé a vtipné besedě

v narvaném sále prozradil detaily své práce. Zájem byl také o téma

Novinář v místě válečných konfliktů a Jak se stát zahraničním

zpravodajem. Kromě teorie jsme získali i některé praktické

zkušenosti. Například jaké to je sednout si před kameru a moderovat

zprávy. Během dne jsme také měli jedinečnou příležitost prohlédnout

si celou fakultu, včetně nahrávacího studia spojeného s vysílací

stanicí tamějšího studentského rádia.

Akci hodnotím velmi pozitivně. Dozvěděli jsme se spoustu nových

informací o tom „jak to chodí“ v redakci, kde se získávají potřebné

informace a co všechno je nutné k tomu, abyste ráno mohli otevřít

noviny (nebo spustit internet) a přečíst si, co je ve světě nového.

Text:Klára Vaculíková, Lucie Bindzarová, kvinta GMK

Foto: Studentky GMK mezi workshopy českých médií.

2

V pátek 23. listopadu proběhl stužkovací večírek Oktávy a 4.A v sále Hotelu Epopej. Od půl šesté se podávala večeře, které se zúčastnili žáci obou tříd a učitelé. Po večeři se přesunuli do sálu, kde už čekali napjatí rodiče, aby viděli, jak jsou jejich děti slavnostně uvedeny do stavu maturantů. Nejprve pasoval 4.A jejich třídní, pan profesor Potůček, stužky a šerpy předávala paní profesorka Sobotková a celý ceremoniál vtipně doplnil charak-teristikami každého žáka pan profesor Eckl. Vše doprovázela prezentace, složená z fotografií žáků, vždy jedna z dětství a jedna ze současnosti.

Poté přišla na řadu oktáva. Šerpy a stužky předával studentům opět pan profesor Eckl, pasoval pan třídní profesor Hrubý a vtipné básně, které si na sebe vymysleli, četli sami žáci. Po odstužkování následovala prezentace, která mapovala postupně celých 8 let společného studentského života. Po závěrečném projevu zástupců obou tříd proběhl slavnostní přípitek se všemi přítomnými učiteli a nakonec začala volná zábava. Na tuto chvíli jsme po týdnech příprav, plných stresů a nervozity, všichni dychtivě čekali. Jak už to tak bývá, večírek se neobešel bez slz radosti a dojetí a také smíchu. Myslím, že se letošnímu maturitnímu ročníku opravdu vydařil :)

Anna Žáková, oktáva GMK

Multimediální den—

pokračování

Poprvé před kamerou

Díky Multimediálnímu dni jsem dosta-

la možnost si vyzkoušet, jak pracují

moderátoři v televizních novinách.

Nejprve mi paní redaktorka zběžně

vysvětlila můj úkol. Na tričko mi

připnuli maličký mikrofonek. Přede

mnou stál monitor s textem. Osvětlo-

vač nastavil světlo tak, že mi ostře

svítilo přímo do tváře. Kameraman se

zeptal: „Tak můžeme?“ A začalo se

hned točit. Když jsem poprvé slyšela

svůj hlas, který vycházel z mikrofonu,

měla jsem šok a nemohla uvěřit, že

takto opravdu mluvím. Nebylo lehké

přečíst plynule text a snažit se u toho

nemrkat. Ale i tak jsem si natáčení

užívala. Poté jsem si prohlédla zpětné

záběry a nakonec výkon profesionála.

Porovnávali jsme rozdíly a řekla bych,

že mé vystoupení napoprvé nebylo zas

tak špatné. Jsem moc ráda za tuto

novou zkušenost a celý Multimediální

den jsem si skvěle užila.

Kateřina Mašová, 1. A

Listopad 2012:

Stužkovací večírek

3

Prezidentské volby

nanečisto

Ve dnech 11. a 12. prosince 2012 si v rámci projektu Studentské prezidentské volby přes dvě stě studentů GMK vyzkoušelo volbu hlavy státu nanečisto.

Výsledek se výrazně nelišil od ostatních středních škol, na prvních dvou místech by se podle studentů umístili Vladimír Franz a Jan Fischer. Čeněk Břenda, 4. A

Předposlední týden před vánočními prázdninami nám naše třídní učitelka paní Faltýnková navrhla uspořádat akci „Skutečný

dárek“. Jde o to, že se vyberou peníze na věci potřebné v Africe, které si chudí lidé v rozvojových zemích nemohou dovolit

koupit, ale které jim prakticky pomohou, aby se sami uživili. Může to být třeba pumpa na vodu, kanystry, živá ovce… Tuto

sbírku organizuje nadace Člověk v tísni.

Všichni jsme rádi souhlasili s myšlenkou, že pomůžeme alespoň jedné africké rodině. Tak jsme zorganizovali sbírku na našem

gymnáziu ve dnech od 17. 12. do 21. 12. 2012. Zahájili jsme práci ještě tentýž den. S organizací pomáhaly hlavně Natálie Nejedlá

a Marie Polóniová a dokázaly vše perfektně naplánovat. Rozdělili jsme se do tří skupin. Jedna dostala na starost výrobu

informační nástěnky, druhá vyráběla plakáty a třetí skupina se pustila do výroby pokladniček a dalších činností. Přípravné prá-

ce nám zabraly mnoho hodin, každý pomáhal, kde bylo potřeba.

Další den o přestávkách jsme začali vybírat peníze. Tereza Dobešová vyhlásila akci rozhlasem a informační nástěnky a plakáty

byly rozmístěny po škole. Přispěli nám studenti ze všech tříd GMK i učitelé. Nakonec se vybralo 3600 Kč. Za tyto peníze jsme

nakoupili kanystry na vodu, kamna, ovci, kozu, slepice, biologické WC a lékařské ošetření.

Naše třída zvládla organizaci akce dobře. Jsme rádi, že jsme mohli někomu pomoci. A co bylo nejlepší? To, že jsme se jako třída

spojili a dokázali spolupracovat.

Veronika Piskačová, Marie Grunová, Hedvika Kupská, Jiří Pelaj, Jan Holý, sekunda GMK

Prosinec 2012:

Skutečný dárek

4

Ilustrace: Tomáš Svoboda, sekunda

ZIMA

Droboučké démanty z nebe se snáší

Země pod jiskřivou peřinou spí

Radost do našich srdcí to vnáší

A malý Ježíšek v jesličkách sní.

Na nebi barevné obrazce zazáří

K jarnímu období už jen krok

Ohňostroj za dnešní noci je vytváří

Začíná krásný Nový rok

Lenka Kroutilová, Lucie Dobešová, sexta

ZIMNÍ RADOSTI V zimě bývá velký mráz,

Ale zato plno krás.

Vločky letí z výšky k nám,

Z koulovačky radost mám.

Mrznou uši, nos i ruce,

Potřebujem rukavice.

Až ten sníh roztaje,

Za chvíli jaro je!

Říkám vám teď bez legrace,

Vymyslet to dalo práce!

Světlana Hrubá, sekunda

LYŽAŘSKÝ VÝCVIK Na horách bylo velmi krásně

V postelích jsme četli básně

Pan učitel měl strašný pád

Nemohl pak chvíli vstát.

Týden utekl jak voda

Vzpomínáme na něj doma.

Nela Bauerová, sekunda

BÁSNIČKA O GMK Chodím do školy v Moravském Krumlově,

Je to gymnázium – to vím tutově.

Máme hodně úkolů, je to tam dost těžký,

Pár kiláků autobusem, a ten zbytek pěšky.

Máme tu tři automaty, tělocvičnu, posilku,

Stačí párkrát zopakovat, vyznáš se v tom za chvilku.

Je tu třináct místností, třináct možností,

Jak dětem do hlavy

Natlouci příklady.

Po této námaze

Tvářím se neblaze,

Vzpomenu však hned:

Hurá na oběd!

David Válka, sekunda

Leden2013:

Studentská poezie

5

Poselství z těžkých časů: Nic není nemožné

Z návštěvy Miroslavy Němcové v Moravském Krumlově

Již dávno jsem se dozvěděl o neuvěřitelném a odvážném skutku obyčejného člověka, obyčejného muže, který v hrůzostrašných

dobách 2. světové války zachránil před jistou smrtí 669 převážně židovských dětí z tehdejšího protektorátu Československa.

Jeho čin a pojem „Wintonův vlak“, kterým byly děti transportovány do Velké Británie k osvojení, se zapsal do historie a utkvěl

nejen v mé paměti, ale především v srdcích zachráněných „Nickyho dětí“ a mnoha dalších lidí na celém světě.

27. 2. 2013 jsme se s většinou studentů a učitelů GMK vydali do kinosálu zhlédnout

film „Nickyho rodina“. Těšili jsme se, že se dozvíme více informací o hrdinovi, siru

Nicolasi Wintonovi. Zároveň jsme cítili strach. Ačkoli už ty hrůzy dávno skočily,

vzpomínky lidí jsou stále živé, těžké a strašné. Jen poslouchat to vám nahání husí

kůži a působí pocit beznaděje. Alespoň mně ano.

V úvodu jsme vyslechli krátké projevy několika osobností, např. od starosty

Moravského Krumlova pana Tomáše Třetiny a od předsedkyně Poslanecké

sněmovny Miroslavy Němcové. Vysvětlila nám, že cestu s filmem podniká po České

republice v rámci podpory nominace sira Wintona na Nobelovu cenu za mír.

Poté už došlo k promítání nádherného a zároveň smutného filmu, při kterém jsem skoro nedýchal. Dozvěděl jsem se podrobnosti

o záchranných akcích během války, i o tom, jakou odvahu a důvěru museli mít rodiče, kteří posílali své vlastní děti pryč do ciziny,

ani nevěděli přesně kam. Muselo být pro ně těžké, říci: „Brzy se uvidíme“ a vědět, že to není pravda, tušit, že sami již brzy nebudou

naživu a mít jen naději, že zachraňují své děti, což jim pomáhalo překonat zoufalství. Také jsme se dozvěděli o životě sira Wintona

po válce, kdy sám nikomu o svém činu neřekl. Svět by se o něm ani nedozvěděl, nebýt jeho manželky, která tajemství svého muže

objevila až za několik desítek let. Z tehdejších dětí se podařilo vypátrat teprve něco přes dvě stě po celém světě, ale toto číslo

je bohatší o další generace jejich dětí a vnoučat i pravnoučat, kteří by se bez záchrany díky siru Wintonovi nikdy nenarodili.

Po filmu nám paní Zuzana Marešová, jedno z dosud žijících Wintonových dětí, odpověděla na všechny otázky. Vyprávěla o svých

vzpomínkách na cestu vlakem, o životě v Anglii u adoptivní rodiny. Bylo to velmi působivé.

Odvážný čin sira Wintona nás nutí k otázce, jak bychom se v dané situaci

zachovali my. Je těžké to přiznat, ale myslím, že i když bych moc chtěl

pomoci, nejspíš bych to neudělal a nedokázal. Mohu se však nechat inspi-

rovat k odvaze a dobrým skutkům, tak jako tisíce dalších lidí v České re-

publice a po celém světě.

Pokud lidská společnost není hloupá a porota, která hodnotí kandidáty

na Nobelovu cenu, umí ocenit něco skutečně hrdinského, dostane sir

Nicholas Winton Nobelovu cenu, která mu právem patří. Doufám, že se

toho dožije. Vždyť 19. května oslaví již 104 let!

Závěrem bych citoval sira Nicolase Wintona: “Nic není nemožné, pokud to neodporuje zdravému rozumu“.

Více o tomto příběhu se můžete dozvědět na stránkách http://www.nicholaswinton.eu/cs/. Zde můžete také podepsat petici na podporu udělení Nobelovy ceny tomuto výjimečnému člověku.

Martin Novák, septima Foto: archiv Městského kulturního střediska Moravský Krumlov, se svolením MěKS

Únor 2013:

Návštěva kina—film Nickyho rodina

6

Rozhovor s úspěšnou finalistkou konverzační soutěže v anglickém jazyce Zuzanou Hermanovou

Školní kolo konverzační soutěže v anglickém jazyce se konalo na Gymnáziu v Moravském Krumlově 25. února 2013. Naše spolužačka, žákyně sekundy Zuzana Hermanová, v ní vyhrála a postoupila do okresního kola ve Znojmě. Tam skvěle reprezen-tovala naše gymnázium, skončila na krásném 3. místě ve své kategorii. Zuzka je pohodářská a přátelská. Ve škole se jí daří. Určitě jí celá třída úspěch přála. Chtěli jsme se o tom všem dozvědět více!!

Jak dlouho jsi se na tuto soutěž připravovala ?

Učila jsem dohromady jen pár hodin. Od paní učitelky Pokorové, která mě vyučuje anglický jazyk, jsem dostala hodně materiálů. Z těch jsem se doma učila.

Jak ses cítila před učiteli ve škole a porotci ve Znojmě?

Byla jsem v pohodě, trému jsem měla jen ze začátku. Když jsem ale zjistila, že to tak těžké není, uklidnila jsem se.

Jací byli porotci okresního kola a jaká vládla na místě atmosféra ?

Byli moc milí, ochotní, když jsem něco nevěděla, rádi mi pomohli a poradili.

Co ti šlo z celé soutěže nejlíp a proč ?

Nejspíš poslech, protože byl dobře ozvučený a nebyl ani těžký. Ve škole trénujeme něco podobného.

Na jaké místo sis tipovala, že se dostaneš ?

Nikdy bych nečekala, že na třetí místo. Mám z toho velkou radost.

Jak sis představovala, že to bude probíhat ?

Tušila jsem, že přijdu do velkého sálu a tam bude mnoho soutěžících. Zpočátku tomu tak bylo, ale pak postupně všichni účastníci odcházeli a nakonec jsem tam zbyla jen já a porota.

O čem jste mluvili? Sedělo ti téma ?

Musela jsem se představit a říci něco o sobě. Pak jsem si vylosovala témata Mé koníčky a Místo, kde žiji. To druhé bylo o něco těžší, protože v naší vesnici toho tolik není.

Jak na tvoje umístění reagovali rodiče ?

Měli radost, pochválili mne a koupili mi čokoládu a kredit do telefonu, ten se mi mimochodem velmi hodil :)

Když sis ověřila, že ti angličtina opravdu jde, myslíš si, že by sis zvládla promluvit s pravým angličanem?

Jo, asi jo. Nějak bych to okecala :)

Hedvika Kupská, Klárka Svobodová, Veronika Piskačová, sekunda GMK

Nickyho rodina—pokračování

Jak film vnímali ostatní studenti

Gymnázia Moravský Krumlov?

„Na mne nejvíc zapůsobil obraz bombardováním

zničených domů v Londýně.“ Jan Ludvík, tercie

„Žasnu nad tím, že ta paní Marešová má sílu o tom

mluvit.“ Marek Šmíd, tercie

„ Zachráněné dítě je teď už babička, všechno

přežila a je tady s námi,“ Dan Procházka, tercie

„Rodiče dokázali posadit své děti do vlaku s tím,

že už je nikdy neuvidí,“ Kateřina Mušková, tercie

„Nejsilnější moment pro mne byl, když děti nastu-

povaly do vlaku a maminka se s jedním nemluv-

nětem nedokázala rozloučit, vytáhla ho k sobě

zpátky oknem, tiskla ho k sobě a plakala, a pak ho

na poslední chvíli, když vlak se už rozjížděl, strka-

la oknem zase zpátky do vlaku,“ Zuzana Chlíbcová,

tercie.

„Pro mne byl nejsilnější moment, když moderá-

torka v dokumentu řekla, aby se postavili všichni,

kdo vděčí siru Wintonovi za život, a stoupl si celý

sál.“ Zuzana Kohlová, tercie

„Jak všichni v sále vzdali hold siru Wintonovi roz-

svícením mobilu.“ Lenka Škarabelová, oktáva

„Obrovská odvaha pana Wintona, velký obdiv

za to!“ Jan Kocanda, Tercie

„Poslední slova tatínka k dceruškám: Buďte silné,

moje malé princezny,“ Dominik Otoupal, oktáva

„Scéna, kdy hrála skladba, kterou složila matka

jednoho zachráněného dítěte v koncentračním

táboře.“

„Byla jsem překvapena, že sir Winton dokázal

udržet své tajemství po tolik let. Jeho zkušenost

ho musela hluboce ovlivnit, takže vydržet mlčet a

neříci nic dokonce ani své manželce, to muselo

být velmi těžké. „ Veronika Kováříková, oktáva

Únor 2013: S Angličanem bych to nějak okecala

7

Multikulturní výchova naživo

Pod záštitou organizace AIESEC proběhl na Gymnáziu Moravský Krumlov 11. – 15. 3. 2013 unikátní kulturní program EDISON, určený středoškolákům. Jeho náplní je multikulturní výchova v mezinárodním prostředí, vytvořeném na škole po dobu jednoho týdne. Výuku rozmanitých předmětů vedli zahraniční vysokoškolští studenti výhradně v anglickém jazyce. Naše lektorky připutovaly do Moravského Krumlova z Číny, Indonésie, Vietnamu a Maďarska. Tyto stážistky před-vedly interaktivní hodiny plné diskusí, skupinových aktivit, týmové práce i případových studií. Naši studenti si díky nim rozvíjeli schopnost samostatného vyjadřování a myšlení v evropských a globálních souvislostech. Po konci vyu-čování pokračovali studenti v neformálním poznávání zahraničních hostů při aktivitách, které sami připravili – odpolední výlety do okolí, večerní posezení či sport. U čtyř ochotných hostitelských rodin našich studentů stážisté dokonce celý týden bydleli, což bylo pro všechny zúčastněné oboustranným obohacením.

Mgr. Lenka Karlíková

INFORMACE PROUDILY OBĚMA SMĚRY

Projekt EDISON byl obohacením nejen pro studenty Gymnázia Moravský Krumlov, ale i pro zahraniční lektorky

Víte, jak se řekne maďarsky pes? Nebo kolik ostrovů má Indonésie? Nevíte? My teď už ano. To vše a mnohem více jsme se naučili během projektu EDISON, díky kterému s námi čtyři zahraniční studentky z různých koutů světa strávily celý týden. Proč si vybraly právě Českou republiku? A co o ní vlastně vědí? Například Puput z Indonésie slyšela poprvé o naší zemi od přátel, ale konkrétně o Brně se dozvěděla v rámci závodů Moto GP. Yun Liu z Číny zase poprvé slyšela o České republice v písničce od známého čínského zpěváka. Důvod jejich návštěvy však je shodný. Všechny mají rády cestování a chtějí stále poznávat nové lidi. Rády se seznámí s českou kulturou, naučí se alespoň trochu česky. Zvyknout si na naše zvyky a počasí také není zrovna jednoduché, zéjména pro studentky z Asie. Lynn z Vietnamu nám prozradila, že poprvé viděla sníh a nejen jí je u nás zima. Byla také překvapena z barevných fasád našich domů. A jak probíhal celý týden? Každá třída měla podle speciálního rozvrhu lektorku alespoň na hodinu denně. Během celého týdne se pak několikrát vystřídaly ve všech třídách. Promítaly nám své komentované prezentace o svých rodných ze-mích, ale i o těch dalších, kde dlouhodobě žily a studovaly, například o Japonsku a Španělsku. Dívky pro nás měly také zajímavá cvičení. Zkoušeli jsme vyslovovat jed-noduché fráze v indonéštině a maďarštině. Nic lehkého. Pokoušeli jsme se také k obrázkům připojit správné maďarské názvy, ale ne moc úspěšně. Rozhodně jsme však zjistili plno informací o těchto nádherných krajích a zároveň jsme se zlepšili v angličtině, protože studentky mluvily pouze anglicky. Za tuto jedinečnou příležitost musíme poděkovat nejen vedoucím projektu EDISON, kteří si naši školu vybrali, ale také vedení školy a peda-gogům, kteří program organizovali, a také hostitelským rodinám našich spolužáků, které se celý týden o dívky staraly. Děkujeme, byl to úžasný zážitek.

Aneta Toufarová, 2.A

Puput z Indonésie vidí poprvé v životě sníh. Foto: Vlasta Pelajová

Březen 2013: Projekt EDISON na GMK

Více na téma EDISON se dočtete

v příštím čísle STUDENSTSKÉ EPOPEJE

8

OD EXPERIMENTŮ KE KLASICE

RADOSTI A STRASTI HERECKÉ A REŽISÉRSKÉ

Rozhovor s Jiřím Liškou, režisérem divadelního souboru EĎAS při GMK

Převýborná komedie o benátském kupci, Strašidlo Cantervill-

ské, Panoptikum Obutý pes, Charleyova teta. Co mají tyto

názvy společného? S výjimkou poslední jsou to všechno hry,

které na divadelním jevišti Moravského Krumlova a okolních

vesnic uvedl na scénu EĎAS, neboli Experimentální Divadelní

Amatérský Soubor. U příležitosti premiéry Charelyovy tety

přinášíme rozhovor s jejím režisérem a zakladatelem EĎASU

a zároveň spoluhercem, mým dobrým známým, loňským matu-

rantem GMK Jiřím Liškou. V tomto představení ztvárnil roli

sluhy Braseta.

EĎAS přichází s hrou, která je, jak je již zvykem, odlišná

od hry loňské, ale zároveň se liší i od všech ostatních. Na roz-

díl od dřívějších experimentálních forem, kdy se intenzivně

pracovalo s triky, černým divadlem, létajícími loutkami,

a kde velký prostor dostala umělecká tvořivost studentů, nyní

se jedná se o klasickou komedii od Jevana Brandona Thoma-

se. Jak jsi tedy vůbec přišel na nápad hrát Charleyovu tetu?

Původně se měla hrát jiná hra - Molliérův Lakomec. Když jsem

se ale vrhl na úpravu textu, najednou mi přišlo, že to není vůbec

vtipné, začal jsem z toho mít strach a pokusil se najít něco nové-

ho. Myslím, že jsem zahlédl v televizi kousek ze záznamu Char-

leyovy tety s úžasným Lubomírem Lipským, a tak jsem po textu

zapátral. Našel a předal jsem hru paní profesorce Růžičkové,

která náš divadelní soubor vede, ke schválení. A protože je nám

oběma anglický humor blízký, rozhodli jsme se, že do toho

půjdeme.

Tato hra je zcela odlišná od loňské. V čem?

Tato hra je odlišná snad úplně ve všem. Například loni ve hře

Panoptikum Obutý Pes šlo o kramářskou rakvičárnu, soubor

ponurých příběhů prezentovaných jako kombinaci činohry

a jarmarečních písní, jejichž hudbu i texty bravurně složila naše

spolužačka z GMK Jana Švédová. Atmosféru podbarvila výprava,

která byla výrazně laděna dočerna až hororově. Zato letos jde

o klasickou konverzační komedii. Loni obsah hry některé diváky

znepokojil, věřím tedy, že letošní představení nikoho neurazí. No

a nakonec jsme letos hru zpracovali úplně klasicky, žádné nároč-

né efekty či světla, složitá hudba apod. Prostě obyčejná divadelní

klasika – a tím se toto představení liší od ostatních.

Proč není Charleyova teta ničím ozvláštněna?

Respektovali jsme klasické pojetí. Nějaké inovace a hollywood-

ské efekty by této hře stejně neslušely (naopak by jí mohly

uškodit). Navíc zásahy do samotné struktury hry a scénáře

máme zakázány agenturou DILIA, ale ani jsme o nich neuvažova-

li. Doufáme, že naše věrné diváky tímto klasickým přístupem

nezklameme.

Sám hry režíruješ a zároveň v nich i hraješ. Je to velká výhoda?

Užívám si to. Pro mě je herectví a režie něco jako psychohygiena. Náročné

je ovšem to, že je mým "dobrým" zvykem vybírat pro nový soubor texto-

vě obsáhlé hry, tato měla 100 stran. A s tím přichází i problémy

ve zkoušení, zejména pokud jde o zapamatování textu. Je velmi náročné

něco režírovat, pokud herci neumí text, a tento nový soubor mě občas

svou neznalostí přiváděl k šílenství, zoufalství a občas i zoufalému

šílenství. Proto možná už hra také není vyšperkovaná, zkrátka - není to

ten ĚDAS jak ho známe - "neotřelý".

Jak se Ti hraje s herci v EĎASu?

Ve všech hrách se mi samozřejmě hrálo výborně - od doby, co už to lze

nazývat hraním – a je jedno, jestli jde o nováčky nebo protřelé EĎASáky.

Když se sejdou lidé, naladění na stejnou strunu, jde vše samo a krásně.

Ačkoli se obsazení souboru obměňuje a vyvíjí, starší studenti maturují

a odcházejí, noví přicházejí, jak vždy to jsou milí a ochotní divadelníci.

Můžeš nějak zrekapitulovat neopakovatelný charakter každé z her

EĎASu?

Nevím, jestli nejsem moc skeptický, ale „neopakovatelný charakter“

je hodně silný výraz. V každé z našich her jsme se ale setkali s odlišným

inscenačním postupem. Náš divák nikdy dopředu neví, na co se to vlastně

dostal. Ale protože jsou diváci zvědaví, nakonec přijdou. A my jsme jim

samozřejmě vděční. Je vždy zajímavé sledovat divácké reakce a ohlasy –

a pokud mohu mluvit za sebe, toužím i po negativních ohlasech, po

kontroverzi, proto bych občas rád diváky i šokoval. Mým nejoblíbenějším

představením je ale bezesporu Panoptikum Obutý pes, a to i přes to,

že bylo „kontroverzní“, nebo možná právě proto.

Březen 2013: Eďas—Charleyova teta

9

Kdo vlastně přišel s nápadem EĎAS založit?

Založit EĎAS byl můj nápad a pomáhá nám paní profesorka Růžič-

ková, paní ředitelka nám poskytla prostory školy, takže

je to super. Měl jsem soubor i ve Vedrovicích, který se jmenoval

Jednorožec. Vedl jsem ho napůl s mamkou a hrály tam místní děti.

Uvedli jsme například Překažené plány – byla to taková

„telenovela“ = každý s každým… Bohužel se soubor později rozpa-

dl.

V čem je podle Tebe EĎAS unikátní? V čem se odlišuje od ostat-

ních amatérských divadelních souborů?

Unikátní, to je moc troufalé tvrzení. Jistě je něčím zvláštní, ale je

těžké to pojmenovat.

Možná je unikátní proto, že ho vedeš Ty.

(Smích) Možná je zvláštní tím, že je pokaždé jiný, v jiné sestavě.

Také nevím, kolik gymnázií má své divadelní soubory. GMK ano,

a to je výjimečné. Alespoň v Třebíči nám soubor závidí (smích)

Loni jsi maturoval, čím se zabýváš nyní?

V současné době studuji knihovnictví. Do budoucna mám snahu

dostat se na JAMU na režii. Však oni mě tam jednou vezmou, a pak

se, diváku, těš! Muhahaha (Velký smích)

Představení má za sebou březnovou premiéru, kde ho bude

dále možné zhlédnout?

Účastníme se Bezgestfestu, na dalších termínech se budeme

domlouvat. Protože je představení technicky nenáročné, je možné,

že s ním vyrazíme i za hranice Moravského Krumlova. Samozřej-

mě, když nás nějaká obec pozve, nejspíše neodmítneme. S prvním

divadlem jsme hostovali v Miroslavi, Jezeřanech-Maršovicích,

ve Křtinách, ale i v Brně na festivalu experimentálního divadla.

S loňským a předloňským představením jsme cestovali pouze

do Třebíče na loutkářský festival (Na tomto festivalu byl Jiří Liška

oceněn za herecký výkon a Jana Švédová, autorka hudby, byla oce-

něna za písně a hudbu – pozn. autora). Dále jsme nehostovali,

ale to bylo z důvodu příliš vysoké technické náročnosti představe-

ní. V samotném Moravském Krumlově míváme návštěvnost kolem

500 lidí za sezónu. Jestli se bude tato hra líbit, to se nikdy nedá předem

určit. Vždy můžeme jen doufat, že hra potěší obecentsvo.

A kdo se na ni bude chtít podívat, ten určitě přijde. Náš divák si nás

vždycky najde.

Máš zkušenost nejen s divadlem, ale i filmem. Hrál ve filmu „Byla

láska…“ režiséra Juraje Deáka, na téma dětství v Reichsprotektorat

Böhmen und Mähren. Jak ses k tomu dostal?

V televizi vysílali reklamu, že pořádají konkurs. Viděla to babička,

která mi zavolala, jestli se nechci zúčastnit. Souhlasil jsem a povedlo

se. Film se natáčel v roce 2001, bylo mi 9 let, natáčeli jsme asi 2

měsíce. Já jsem ani netušil, že se filmy točí na přeskáčku. Trochu jsem

děj filmu pochopil, až když jsem ho viděl. Měl jsem takové dva nepěkné

zážitky. Ten první…to mě nutili běhat. Já nejsem žádný sportovec.

Vždy, když jsem seběhl z kopce, pomocný režisér mě zase nahoru

donesl.

Další nezapomenutelný zážitek byl, jak jsem se topil v „močůvce“.

Byl to zároveň jeden z mých nejhorších zážitků. Bahno na mě napláca-

li, já brečel. Pak mě hodili do vody. Abych se neutopil, měl jsem tam

dva kameny a vždycky jsem přeskakoval z jednoho na druhý. Pokaždé

se mnou jela babička nebo maminka. Babička si tam taky zahrála roli,

a to při vesnické tancovačce.

Děkuji, pane režisére. Přeji Vám příjemné hraní.

Díky, uvidíme se na jevišti.

David Slavíček, 3. A, Anežka Troppová a Radka Doffková, Septima, GMK

Březen 2013: Eďas—Charleyova teta

10

V hodině zeměpisu, téma - průmysl: Učitel: "Co znamená závod starého typu"? Žákyně: "...že už se běhá dlouho...?"

V hodině zeměpisu, téma – průmysl: Učitel: "Jaké jsou další alternativní zdroje energie? Co to tam máme v Dukova-nech, čím tam topí v té elektrárně? Žákyně: Uhlím....? Učitel:"Ano, a proto se jmenuje jaderná…"

Povídá si žačka s paní učitelkou a najednou učitelka odbočí od tématu a říká: "No Veroniko, ty si maluješ obočí??!" A Veronika odpoví: "Ano paní učitelko, maluji, protože kdybych si ho nemalovala, měla bych ho výrazné asi tak jako vy."

V hodině biologie Učitel se ptá třídy:,,K čemu nám slouží včely?´´ a jeden žák se přihlásí a odpoví: ,,Jó včely pane učiteli, ty slouží k vyvolání alergické reakce.´´

ZAŽILI JSTE VLASTNÍ PERLIČKY? POŠLETE NÁM JE NA segmk@seznam.cz!!!

Eďas—pokračování

DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ OČIMA HERCE:

Často říkám, že na hraní divadla jsou

nejpůvabnější, nejzábavnější a nejpřínosněj-

ší právě zkoušky. Kdo nic takového nezažil,

stejně mi neuvěří. Ta škodolibá radost, která

je v každém z nás, když se někdo např.

přeřekne, nebo se splete, je prostě

nádherná. A letos nebylo přebreptů málo,

to mi věřte. Jediné, co mě na zkouškách

trochu štve, je to, že dlouhou dobu něco

cvičíme a následně očekáváme smích

na představení. On tam ale chybí! Trochu

mě to irituje, zároveň je to na divadle

krásné.

Jsem v EĎASU od druhé hry, od Strašidla

Cantervillského, kde jsem byl jedním

z černých loutkoherců, takže byl pro mě

úspěch, když mě nikdo za celou dobu ani

jednou neuviděl. Musím říci, stejně jako

Jirka, že každé představení bylo a je jiné.

Nelze je tedy porovnávat, každému se líbí

něco jiného. Moje role v Panoptiku Obutý

pes byla stejná, jako každého jiného člena,

tedy mechanického loutkovodiče. Přestože

sám loutky moc nevyhledávám, byla tato

role perfektní. Ukázala totiž nám všem,

jak je to náročné, ale zároveň skvělé. Letošní

představení bylo pro všechny textově velmi

obtížné. Trvalo nám proto déle než obvykle,

než jsme své role zvládli. Zkoušky se letos

konaly jen jednou za dva týdny, i když asi

pět týdnů před premiérou se zkoušelo

mnohem častěji.

Pro každého je jeho role něco jako druhý

život. Kdyby tomu tak nebylo, nemohli

bychom ji zahrát tak, jak má vypadat (i když

samozřejmě netvrdím, že hrajeme na nějaké

profesionální úrovni a že není co vylepšo-

vat). Když jsem se „usadil“ v Charleym, řekl

jsem si, že bych stejnou situaci, kterou

Charley zažívá, nechtěl řešit. Ptáte se jakou

situaci? To musíte zjistit v naší hře.

David Slavíček, 3. A, GMK

Perličky ze školních lavic

PÍŠEŠ? SKLÁDÁŠ? FOTÍŠ? KRESLÍŠ? MALUJEŠ?

PAK JE TU PRO TEBE

MEDIÁLNÍ VÝCHOVA (NOVINÁŘSKÝ KROUŽEK PRO REPORTÉRY GMK)

SCHÁZÍME SE KAŽDÉ ÚTERÝ 14:45-15:30, UČEBNA 7

PROGRAM KROUŽKU: - PÍŠEME, FOTÍME, FILMUJEME – VŠE CO NÁS ZAJÍMÁ KOLEM NÁS A GMK - UČÍME SE SYSTEMATICKY NOVINÁŘSKÉ DOVEDNOSTI - PROVOZUJEME WEBOVÉ STRÁNKY A FACEBOOK - GRAFICKY TVOŘÍME A TISKNEME MAGAZÍN GMK

PODNIKÁME EXKURZE DO REDAKCÍ NOVIN, ČASOPISŮ, ČESKÉ TELEVIZE, NA MASARYKOVU UNIVERZITU

A DALŠÍ…. PŘIJĎ MEZI NÁS :) vede Mgr. Lenka Karlíková

V příštím čísle najdete: - Rozšířené reportáže a fotky z pobytu zahraničních stážistek v M. Krumlově - Pěvecký sbor GMK - pohled do zákulisí - Kouzlo japonské kuchyně a japonštiny na GMK - Rubrika sport: Freestyle scooter - článek Dana Procházky - Rozhovor s Janou Švédovou, vítězkou krajského kola konverzační soutěže v anglickém jazyce a důstojnou účastnicí soutěže ČS Superstar - Jarní poezii studentů GMK, školní perličky, A mnoho dalšího!!!

STUDENTSKÁ EPOPEJ, OBRÁZKY ZE ŽIVOTA GYMNÁZIA MORAVSKÝ KRUMLOV. OHLÉDNUTÍ ZA PODZIMEM A ZIMOU 2012/2013 Vyšlo v dubnu 2013 v rámci činnosti členů Kroužku mediální výchovy při GMK a spolupracujících osob. Vedoucí kroužku: Mgr. Lenka Karlíková; grafik: Tibor Sojka; jazykové korektury: Mgr. Eva Šlapanská Kontakt a adresa pro zasílání příspěvků: segmk@seznam.cz Časopis vychází za podpory Nadace ČEZ a.s., která poskytla 75 tis. Kč na koupi multifunkčního kopírovacího zařízení.