Neslučitelné tak blízko sebe, až to křísne a vznikne něco nového. Koketně se nabídne báseň, v tom vzácném jiskření, jehož slova a verše kdosi rozezná a stvrdí písmem. Milan Ohnisko je takovým zázrakům otevřen, možná je svou hravostí přímo přivolává. Příčné a snové básnické vidění však nerozvíjí směrem k širokodechým surreálným tahům, míří ke zkratce, k co nejoproštěnějšímu jazykovému výrazu. Se skvěle odposlouchanými či inspirací seslanými cáry promluv pracuje metodou montáže. A jiskření pokračuje. V poezii myslí sama řeč, předvádí paradoxy, jimiž probleskuje smích i smutek. „Kola bzučela / veslo se bořilo do sněhu,“ říká světu básník Ohnisko ve své zatím vrcholné sbírce.

Wanda Heinrichová

Milan Ohnisko

Narodil se roku 1965 v Brně, kde také prožil většinu života. Za normalizace vystřídal různá pomocná zaměstnání. Po listopadu 1989 se jeho profesní život točil kolem knih. Od roku 2012 žije a pracuje v Praze. Vydal šest básnických sbírek plus jednu Býkárnu, kterou napsal společně s Ivanem Wernischem a Michalem Šandou. Pod názvem Oh! vyšel roku 2012 v nakladatelství Barrister & Principal reprezentativní výbor z Ohniskovy básnické tvorby z let 1985–2012.

Méerbovní

zvířeje

strom

m i l a n o h n i s ko

mil

an

oh

nis

ko

M

é er

bovn

í zví

ře je

str

om

m i l a n o h n i s ko

Mé

erbovní

zvíře

jestrom

Druhé město, Brno 2015

© Milan Ohnisko, 2015Collage © Michal Wernisch, 2015© Druhé město — Martin Reiner, 2015

ISBN 978-80-7227-361-4 (Tištěná kniha)ISBN 978-80-7227-841-1 (Elektronická kniha)

Jen ten, kdo se dovede trápit pro tuto vadu,může se od ní oprostit.

Tao te ťing

11

Výš nedohlédnu

Děkuji vámjá nebudu sedětřekla a sedla si

Tak tedy sedí vedle mnea jedním okem(tak abych nevidělže se dívá)sleduje, co tady píšu

Píšu to, co tady píšua jedním okem(tak aby nevidělaže se dívám)pozoruju její rucea kolena a lýtkaa kotníky a stehna

Hm, je fakt moc hezká

Výš nedohlédnuale tohle mi bohatě stačí

Snad to po mně přečte

Na zídce u Vltavy

15

V Café NONA

Ptala se tě mladá dívkaco je poezie Chtěl jsi jí to říctale od vedlejšího stolku zaznívalo

já tam mám střelce v ascendentujá jsem jen vzdušná a oheň, jinakdzzz, rozumíš? Já si řikám, dělejněco smysluplnýho pro sebe! Nojasně… mě teďka uhranul ten višmuzikant. Jak má ty ryby, je vodajemnej, poddajnej, bzzz, dzzz. Nojasně, bzzz, problém komunikace,viš jak, né? Je to na tobě. Spojenía všecko dostaneš. Láska bzzz, no

Jiřímu Dynkovi

16

Prase

Ty jo! Na Vysehradenejaka zenska venci obrovsky prase!A bez voditka!

Coze? Co delas venku? Rikals ze budes vecer doma…

Když došel až tamchvíli ještě čekal v šatnějogínky chodily z jógybeze studu se před ním převlékaly

Doufal, že zase uvidítamtu; a viděl

Břicho jako z alabastrustehna jako z biblebéžové kalhotky s drobnými krajkami

Na meditačním polštářipak celou dobuhledal její klín

Cítil tu vůni

17

Nosem jí brázdil rýhupřes zvlhlou látku

Hlasitě vzdychla (skoro zaúpěla)zavřela očia kolena si přitáhla až k bradě

18

Stíny

— Nemůžu si pomoct, ale některý ženský vypadajjak šukací mašinyříká mi kamarád

— To teda vypadajsouhlasím a potichu se smějemeSkoro se zajíkáme

houpou se lampióny a voní tma; vracíme se domůNa červencovém asfaltu leží něčí

žaludekkterý právě překračujíkomické stínydvou starších pánů

Michalu Šandovi

19

Moucha

Už nikdy nebudu psát básněřekl a začal:

Být živ znamená trpět; jest totéž něčehodosáhnouti a něčeho ne…

Když vtom do místnostivletěla moucha

Ale ona to nebyla mouchaale překrásná princezna zakletá

Dáte mně najíst, princi?Zlá macecha mě…

Ale tos jí už stahoval kalhotky

Kde jsme to:Ach ano, být živ znamená…

20

Oběť

Stárnoucí básník píše na notebooku báseňa u toho ji pozoruje, kteráž se tak děsně běsně zmítá na skle přimáčknuta žaluzií

Mrká na ni fasetovým okem, křídlem blanitým jí mává šeptaje: „Vydrž, holka. Díky týhle básni budeš teďka fakt dost slavná.“

21

Kola bzučela

Kola bzučelaveslo se bořilo do sněhudům se zmenšoval, stromy v aleji ubíhaly

Sirné ohnětavily vzduch

(he he, tvrdne ti bradavka…)(nesahej na mě…)

Mluvila pomalujako by naslouchalatichému hlasu odněkud zdaleka

22

Delirium tremens

…tento svět, jenž začastézdá se býti dílem spíše ďábla než našeho pána boha, lečpřed lidma tě bit nebuduale počké, až přindem domty malé zmrdeseřežu tě takže si tédeň nesedneš madamjiž dlouhovás tu pozorujijiž dlouho si na vás tajně myslím vždy o polední sebehaně

domníváte se taktéžže vy a já byli bychom spolu šťastni? posune si širák do čela a upře očidaleko za obzor a neřvinebo ti eště přidámmyslím, že byli…

Wandě Heinrichové

23

Klec

— Přijdou holkykterý polykají do pekla?ptám se

— Vtipálku! Samozřejmě i tyco vyplivujívece

— A jak ven z klece?ptám se dále

— Ukaž mi tu kleca já tě z ní vysvobodímpraví

— Tady je, paneříkám

— Žádná klec není, podívejdí a chytne se mříží Náhle ožije:

— A hele, už vozej večeři…

24

Koblížek

Malá hodná tlustá dívkaveze si výtahem koblížekz přízemí do prvního patra

Na horním rtu má otisk cukru

O patro výš pochoduje s cigaretou a mobilemrozezlenánahá mrcha

Dupe jak vojskapřímo nad mou hlavoukřičíc na miléhoTos posral, ty debile!

Mezitím dívka dojedla koblihua odemkla dveře

25

Letní den

A přece sesílena důvěrouvzchopila k životu

Ještě trochu malátně se usmála; opřela záda o zídku

Na posečené stezcese pohnul stín

Cizinec?Jejich zraky se zkřížily

Udělej mně tozakňučela

Bylo jí lehce cítit z úst

Ale jen lehceskoro to nevadilo

26

Letní sen

Na zídce u Vltavy parta teenagerů pije vodku z flašky a všemu se drsně chechtáholka v černých punčochácha černých martenskáchsedí takže je jí vidět rozkroknedokážu se tam nedívat

O kousek dálnóbl svatba na Žofíněblesky fotografůúsměvy slzavérodičové zjihlía ženich s nevěstoujako v nebi tak i na zemitančící na Here Comes The Sun

A v cípu nejzazšímtam co je půjčovna šlapacích labutís nápisem Zavřeno!leží dva muži bez domovajeden mě pozoruje jedním okemdruhý mě nevidí už ani tím druhýmneb přebral okenya usnul navždy

27

Vracím se k holce v martenskáchprosím její kluky o prominutía odvádím ji navždy do svého života

Když ji za pár let vracímkluci už tam nejsou

Ondřeji Hanusovi

28

Poutník nekonečnem

Cítil, že pomalupozbývá vědomí

Byl jako stínjako sen pod hvězdami

Krajina uhánělanebesa padala

Proud tmy — propast hrůzypak oslepující světlo —

Ranní chlada lehký větřík

jej vrátily do tělaPoklekl k modlitbě

Částečně depilovanáhledá vážný vztah

Mocně ji k sobě přitiskl

29

Mé erbovní zvíře je strom

Slečnomáte krásný anakolut

Slečno v kolik tady končíte

Slečnovšechno jsem zapomněla co jsem nezapomnělto jsem popletla propil

Slečnomé erbovní zvíře je strom

Slečnoje to už dávno —ale vrátím se

Kvůli vám se vrátím zpátkydo oslepujícího světla živých

30

Tichá noc

A ta žena (H.)s figurou královnyvedla mne po schodechaž dolů do sklepa a ještě níža pak zatáhla záclonky a řeklanejsme v romanetu, jsme ve snu!a byla tam tajná mučírna, která jí zvyšovala slast

takjak si to nikdo neumí představit

A řekla jen žádné světlo vanilkovéžádnou skořici ani hřebíček, milánkunejsme v básničce

Chtěl jsem se probudita probudil jsem se

Moře pleská o bok lodi

33

Na úpatí

V té legrační změtisnadno přehlédneš tetanus a hřebík

Z kumpánů(však víš, to bylo tehdyjak)stávají se dědci

Vidíšněkteří dosud veselíněkteří dosud smutní

(jako bych někdeměl tajné znameníkteré se ne a ne zahojit)

A s nimi jejich ženy — ty co by fákt teda nikdy

Pták z damašku diamantový leshalucinační stromněkdejší ňadraněkdejší klitoris Vidíš vysokou horua na ní sníh

34

Na periferii

Nikde nikdo

„Teda no fakt těžký říctco se tady vlastně stalo…“

Její pára stoupá k nebizatímco ti vyká

Mrzne

Přikyvuješ

35

V Řetězovce

I nastalo hemžení všelikéLoďstva připlouvalajiná odplouvalaa šero tálo v těžká skupenství

Hrubci smáli se hruběhrdlem přesýpali štěrkklíny vyrážely prosolené vzdechy

…Stáli jsme pak ještě venku na chodníkua mlčeli

Malé prsy bez podprsenkyvypadaly pod tričkemnečekaně dobře

Já si teď ještě dodělávám doktorát, víte?řekla rozpačitě

Bavlna bradavky zlehounka hladilapod nábřežím tekla řekabez začátku a konce

Chtěl bych s ní splynout

36

O tom druhém

A náhle ti začala vyprávěto tom druhém

O prázdném uterua zašpiněném ohnio šklebu rychlejším než jakýkoli úsměv

— Což vážně nevíte, vy ohniskože štěstíje jen jiné jméno povrchnosti?

Z balkónu přes její vlasypozoruješ balóny

Vysoko na nebi reklamní akce

…je to jen špička ledovceshodují se odbornícina utýrané děti…

Z vedlejšího okna hraje rádiopo nebi sunou se veselé barvykolem boltce drobné hrudky pudru

37

Pátek

Uprostřed Prahy rostou kopretiny

Řeklas mi včera takhle nežertujnebo se to stane

Smál jsem seaž ses začala bátže vykrvácím hrdlem

A ráno jsem plakal ale tajnětos už neviděla

Kopretiny, kapradí a tráva

Posvátné písně jsou od těch všedníchskoro k nerozeznání

Kateřině Rudčenkové

38

Noční plavba

Odešla pryč — zpátky ke své chýši

Kávu si sladila surovým cukrempotichu spouštěla svůj hák do vody

Na obzoru se chvělo město

(Růže opojně vonělySatan to roztáčel „U Tří křížů“v sousedním okrsku plakalo děcko)

Zpočátku lidi zpěv vzpružoval, ale pak…Že by smrt mohla přijít tak tiše?

Je to snazšínež tušíšmůj synu

39

Bolest

V oku exorcistyzahlédneš úlisnost

Kočka olizujerozdupnutou misku

Čekáš na měa já nepřijdu

A verše, které měly zářitstojí za hovno

Lence Lagronové

40

Průsvitný svět

Na lavičce spí poblitej chlap

Zdá se mu sen, že holubje městský pták

Že paní v tramvaji je paní v tramvajiže jeho matka je papírový démona jeho otec… papírový dráčekpod propastí nebeské klenby na mramorových sloupechna bambusových tyčíchna silonových nitíchna synapsích na ničem

V tom snu díváš se na sebeptačíma očimaté paní

41

Na protější střeše

Zatímco to píšuna hliníkovém lemuvětrací šachtyna protější střešese usadila straka

Straka častolétá sama

Na rozdíl třeba od holubůnebo i vrabců

Rád pozoruji ptáky

Mám rád, když něco nic neznamená

42

Lesní hry

Dnes jsi vidělprvní podběl

Pohladí tě po líciruka v gumové rukavici

Tak co, chlapečku

Máš štěstížes potkal právě mě

Podívej

43

McDonald’s

— Když letíš do minulostia tam zabiješ sám sebetak to je, vole, celkem paradox

— Démon mi svírá hrdlodusím se. Ach, bratřerve mne na kusyvěříš mi…?

— Věřím ti, ó drahý!Utrpení jest nezměrnénutno jen vytrvata trpět trpělivě

— Du eště na hajzla dem do hajzlu, borci

Jitce Hanušové

44

Chceš zařvat

V tramvaji, v metru, na hajzluna ulici, v obchoděvšude mrtvoly

Přijdeš domů:všichni mrtví

Chceš zařvat Přestaňte

Nech toho!ale nemůžeš pohnout rty

Zapomněl jsiže nejsi?

45

Bez lítosti

Sedíme v baru či co to jepajzl hampejz varieté bordel světpřichází hysterická zpěvačka a zpívápřichází super vyfiknutý spasitel světa se svým hulibrkempřichází dosud živý potkan poleptaný tvou voňavkoupřichází pytel mých nejhorších sraček s tváří

dvojnácka Jannusepřichází údajná „Škvíra mezi dnem a nocí“skrze niž nepřichází už absolutně nicpřichází Venuše — bez kožichubez kundy a taky bez vtipupřichází kašpar s nápisem

End of route.Turn back now.

Přichází zrůda a říká zavíráme

46

Samsára

Prvotní mysl je čistánerodí se, neumírá —co zčeří hladinukdyž nefouká vítr?

Nemůžu na to přijít

Včera v noci v našem nebináhle jsi umřelaa já dlouho nahlas plakala chtěl zemřít navždy s tebou

Není nic k dosaženívšechno je završenoa hladinu v bezvětřízčeří třeba ryba

Nebo zemětřesení

47

Konec září

Mezi vámivelká taška

K prasknutí naditá kabela

Na plechové skříni cedulkamimoobory + játra

V kukani sestramá opálená stehna koleny ti svírá spánkydo rytmu cvaká si propiskou

Teď vzdychla —vidíš? Netřeba ani překročit práh…

V parku na Karlákuv tak brzkém ránunad hlavou lískanad lískou deštivé nebena mokrém asfaltu oříšky

Ve srostlých listenechvypadají úplně jako cokolinač zrovna pomyslíš

48

Brücknerův dům

Je půl páté ránood tří bdímpřestože střízlivje říjen, listopad

Spíš o patro výšnevíš co jájá nevím co tydo okna buší noční déšť

Kamile…

49

Sedí u stolu

Sedí u stolučeká na ženupíše báseňzabíjí čas

Zabíjí časčekáním na ženukterá jak proslýchá senikdy nepřišla

Ivanu Wernischovi

50

Kratochvíle

V čekárně si krátil chvíli rozpomínáním na pohlavní orgány

Některé si ještě dokázal vybavit přesně —

i ten pocit

Čas ubíhala nastalo dětství

Pahorek, hráza propast bezedná

*

Učitelky si naschválneholily nohy

Ledově přísnés ratanovými rákoskamia dlouhými slonovinovými špičkamiz kterých před tabulí zasněně kouřívaly — vysvětlujíce zcela novou látku!

51

A jak po nás loupaly očimapod portrétem mocnářekterý ty jejich župánky a podvazkové pásytaky žral

*

Moře pleská o bok lodiv láhvi dopis nejistým písmem

Nechceš se mnou chodit?

Víš, já nejsem šťastný

To nevadí

52

V čekárně na Karlově náměstí

V čekárně velké foto jícnujícen vypadá trochu jako vagínavagína vypadá trochu jako jícenvšechno vypadá trochu jako něco jiného

Proti mně paní, která vypadájako svatý Mikuláš se sádrovou nohouvytahuje z kabelky mou poslední sbírkua odhazuje berlu

Zde by báseň mohla skončitale nekončí:dáma odhazuje plnovousje krásná a začíná deklamovat

53

Prosinec

Matka nervózně škube psemkterý je ještě štěně:„Nechoď do té kaluže, debile!“

Matka nervózně škube deštníkemkterý je ještě pětiletá dcera:„Seš blbá? Jak to zase držíš!“

Matka nervózně škube pláštěnkoukterá je ještě jednoroční syn„Neser mě už, nebo ti dám facku!“

A vzápětí mu ji dá

Prší

54

Prší, prší

V parku na Karlínském náměstísedí od rána bezdomovcichrastí krabicákem, vykřikují zveselahádají se, posmrkují, jeden nemá jednu nohudruhý nemá ani druhoutřetí (vypadá trochu jako Jaroslav Seifert)své soudruhy ze srandy pohlavkuje

Sedím tam na slunci s nimijen o lavičku dálmožná mě jednou vezmou do party

Kolem chodí dívkyrok od roku mladšírok od roku nádhernějšístehna a ňadra a ústa a všecko

Rok od rokupřichází jaro později

a zabolí hloub

Náhle se zatáhlo a prší

55

Prší, prší, jen se cákáVinnetou si honí ptákaOld Shatterhand ve vanělíbá prsa Ribaně

haleká Seiferta my ostatní se smějeme jak blázni

Andělé nad Prahou

59

Pohádkový svět

Houká vlak a poprchávánad Smíchovem zapadá sluncepodívej, duha!sebevrah kladekrk na kolejnici

Už brzy budeo hlavu kratší

Jako v pohádce

60

Andělé

Kuřecí rájse jmenuje to řeznictvíkteré je hned vedle řeznictvíkteré se jmenuje Řeznictví u Richarda

v Kuřecím ráji mají tuze krásné masotéž Richard má, paní, tuze krásné masoa také jeho žena má tuze krásné maso

a někdy si spolu na večeřidají bílé maso z Kuřecího rájea potom Richard své červené maso zasune do růžového masa své ženya tak jsou spolu nevýslovně šťastniaž náhle letí, krouží nad Prahoujako by oba už měli křídla

61

Za oknem tiše pluje loď

Za oknem roste bazalkahouká sanitkaa pofukuje vítr

Za oknemtiše pluje loď

Zavřu očia kdesi bouchnou dveře

Něčí žena zaječí Vypadni!a pak se tomu hrubě směje

Směju se takyruku na klice

62

Rybanaruby

Byl jsem mezi vámileč nebyl jsem tam s vámiabych citoval Magorakterý citoval bůhví kohocítil jsem že

mé srdce už v tom není

Mé srdce nebylo v tom s vámia nebylo nikde poblíž animé srdce bylo jindea nebylo ani pod sukní té mladé servírkypod ní byla už jen má šedivá hlava

Mé srdce se na to všechno dívaloa vidělo dobře

kde už není

Dívalo se na vásdívalo se na násani ne tak shorajako spíš zevnitř

Ani ne tak zevnitřjako spíš odnikud

63

A Kamila mi říká

víš že slzy radosti tečou z vnějších koutků okaa slzy smutku z vnitřních?

Nevím

Nevím toprotože jedinénač v životě jsem přišelco pochopil a čeho dosáhlježe nevím nic

Nevím nicnebo skoro nica o slzách jistě vím jen toco mi o nich řekl jazyk

Zdeňku Volfovi

64

Dojem skutečnosti

Úkrokem kdysdostal jsem se k poeziinedorozuměním hledal slova

Na Vltavě houká parníkna dlažbu padají kaštanyu vodárny stojí dívkaa s někým telefonuje

Teď se zasmála

Dojem skutečnostitiché světlo na konci dne

67

Dodatek

Většina básní této sbírky vychází knižně poprvé. Výjimku tvoří bás-ně otištěné v těchto publikacích:„Prosinec“, „Sedí u stolu“ — Co to je toto? Ivanu Wernischovi k sedmdesátinám. Druhé město, Brno 2012. „Prosinec“, „Samsára“, „Letní sen“, „Sedí u  stolu“, „V  čekárně na Karlově náměstí“, „A Kamila mi říká“ — Oh! Výbor z básnického díla 1985–2012. Barrister & Principal, Brno 2012.„Brücknerův dům“, „Rybanaruby“ — Ztichlá klika 8. Ztichlá klika, Praha 2013.„Letní sen“ — Nejlepší české básně 2013. Host, Brno 2013.

U některých básní jsem učinil drobné změny, výraznější proměnou (krácením) prošla báseň „Samsára“. Nyní je textová podoba všech dvaačtyřiceti básní této sbírky autorsky definitivní.

Motto na straně 9 je citací třetího a čtvrtého verše 71. kapitoly Tao te ťing v překladu Berty Krebsové (DharmaGaia, Praha 2003).

Můj dík za nezištnou pomoc s přípravou rukopisu patří několika blízkým lidem, zejména Ondřeji Hanusovi.

M. O., Praha, prosinec 2014

Obsah

Motto (Tao te ťing) 9

Výš nedohlédnu 11

Na zídce u Vltavy

V Café NONA 15Prase 16Stíny 18Moucha 19Oběť 20Kola bzučela 21Delirium tremens 22Klec 23Koblížek 24Letní den 25Letní sen 26Poutník nekonečnem 28Mé erbovní zvíře je strom 29Tichá noc 30

Moře pleská o bok lodi

Na úpatí 33Na periferii 34V Řětězovce 35O tom druhém 36

Pátek 37Noční plavba 38Bolest 39Průsvitný svět 40Na protější střeše 41Lesní hry 42McDonald’s 43Chceš zařvat 44Bez lítosti 45Samsára 46Konec září 47Brücknerův dům 48Sedí u stolu 49Kratochvíle 50V čekárně na Karlově náměstí 52Prosinec 53Prší, prší 54

Andělé nad Prahou

Pohádkový svět 59Andělé 60Za oknem tiše pluje loď 61Rybanaruby 62A Kamila mi říká 63Dojem skutečnosti 64

Dodatek 67

Vydalo nakladatelství Druhé město — Martin ReinerPod Červenou skálou 7, 639 00 Brno roku 2015 jako svou 118. publikaciOdpovědný redaktor Miloš VoráčKoláž Michal WernischObálka a grafická úprava Bedřich VémolaFotografie autora Tomáš Bečička Sazba z písma Tabac G2 studio@vemola.czTisk Reprocentrum BlanskoVydání první72 stran

www.druhemesto.cz

Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury ČRa Nadace Český literární fond.

Méerbovní

zvířeje

strom

m i l a n o h n i s ko