OKO A EMOCE FOTOGRAFA PETRA ČUNDERLÍKA

TOXICKÁ MÓDA JE OUT

Foto © Petr Čunderlík

MAGAZÍN | ZIMA 2012

2

Filipínská rybářská loď Vergene a její lov tuňáka pruhovaného pomocí zátahových sítí v mezinárodních vodách Pacifiku. Při

rybolovu pomocí zátahových sítí se používá zařízení (FAD), které k sobě láká velké množství ryb. Ty jsou následně staženy do sítě

a vyzvednuty z moře. FAD k sobě ale přitahuje nejen lovený rybí druh, ale také delfíny, žraloky a další mořské živočichy. Všichni ti

pak umírají v sítích jako nechtěný úlovek. Greenpeace dlouhodobě prosazuje zákaz této vysoce destruktivní rybolovné metody.

FOTOGRAFIE ČÍSLA

Foto

© A

lex

Hof

ford

/ G

reen

pea

ce

3

VE ZKRATCE

ZÁKAZ ČINNOSTI RAIPONURuské autority zastoupené Ministerstvem spravedlnosti pozastavily činnost Svazu původních obyvatel ruského severu (Russian Associa-

tion of Indigenous Peoples of the North, RAIPON), přičemž se odvolávají na formální nesrovnalosti mezi stanovami organi-zace a ruskými federálními zákony. RAIPON přitom funguje na základě těchto stanov již 22 let, aniž by k tomu vláda měla jakékoli připomínky. Od svého založení v roce 1990 sjednocuje, prosazuje a chrání práva 41 skupin a organizací domorodých obyvatel ruského severu, spojuje 300 000 lidí, kteří v politické sféře nemají vždy své zastání. K pozastavení činnosti organizace došlo potom, co RAIPON odsoudil těžbu ropy v Arktidě.

NEJVĚTŠÍ CHEMICKÁ KATASTROFA V HISTORII FINSKAFinská pobočka Greenpeace přináší

svědectví o největší chemické katastrofě v historii Finska a odebírá vzorky toxických látek, které začaly unikat v neděli 3. listopadu 2012 na severu země. Z dolu na kovy v Talvivaaře, který vlastní firma Talvivaara Mining Company, unikala rychlostí 5 000 až 6 000 kubických metrů za hodinu voda obsahující vysoké koncentrace niklu a uranu. K úniku došlo pravděpodobně poté, co se protrhla odkalovací nádrž.

EDITORIAL

Milé čtenářky, milí čtenáři,s blížícím se koncem roku se většina z nás nevyhne jeho

rekapitulaci a zhodnocení. U Greenpeace to platí dvojnásob.

Jsme totiž odpovědní vám, kteří naši práci podporujete

a pomáháte nám vést kampaně a projekty, které společně

považujeme za smysluplné a potřebné. Jaký byl tedy rok

2012?

Bránili jsme Arktidu před vpádem těžařských firem, které

se chystají arktický led rozvrtat kvůli ropě. Během pár měsíců

se k naší kampani připojily více než dva miliony lidí. Všichni

vyzývali Shell i Gazprom, aby se svého záměru vzdaly. Shell

sice do Arktidy přes odpor lidí z celého světa vyrazil, ale brzy

se musel stáhnout. Ukázalo se, že (minimálně letos) není

na bezpečnou těžbu v extrémních podmínkách připraven.

Požadovali jsme oblečení bez jedů. V rámci kampaně

DETOX jsme se zaměřili na další oděvní firmy, v jejichž

výrobcích byly nalezeny nebezpečné chemikálie. Látky jako

nonylfenol, ftaláty a azobarviva se při praní textilu dostávají

do vodního prostředí a ohrožují tak nás, spotřebitele, i tisíce

lidí žijících v okolí textilních továren po celém světě.

Bránili jsme oceány. Nadměrný a destruktivní rybolov,

znečištění i klimatické změny jsou důvodem, proč se oceány

ocitají v krizi. Celé rybí populace jsou decimovány, někte-

rým druhům hrozí vyhubení. Oceánská kampaň provází

Greenpeace už mnoho let. Nyní se naše úsilí začíná vyplácet.

Například v Senegalu prezident Macky Sall odebral licenci

průmyslovým rybářským lodím a vrátil tak obživu drobným

africkým rybářům. Austrálie se zase zavázala zřídit největší

mořskou rezervaci na světě. Oblast s regulací rybolovu má

pokrývat přes tři miliony čtverečních kilometrů vodní plochy.

Zaznamenali jsme i ryze „české“ úspěchy. Bojovali jsme

za vyškrtnutí vyvlastňovacích paragrafů z novely horního

zákona. Podařilo se nám přesvědčit Nečasovu vládu i část

sociálně demokratických poslanců, aby podpořili novelu,

která totalitní paragrafy ze zákona vypouští. Poslanecká sně-

movna i Senát ji nakonec podpořily. Pevně věříme, že potom,

co novelu vetoval prezident Klaus, poslanci veto přehlasují

a tisíce lidí, ohrožených těžbou a vyvlastněním, si budou

moci oddechnout.

Vydali jsme studii Energetická revoluce. Ta na základě

oficiálních statistických dat a vládních podkladů ukazuje, jak

se Česko může zbavit závislosti na fosilních zdrojích i jádru

a v horizontu nejbližších desetiletí přejít k čisté, udržitelné

a efektivní energetice...

Vše, co se letos podařilo, bylo možné jen díky vám. Vaše

podpora je totiž pro existenci Greenpeace klíčová. Za všech-

ny „grínpízáky“ vám moc děkuji a přeji krásné, klidné Vánoce.

OBSAH ČÍSLAFotografie čísla ........................................................... 2Editorial | Ve zkratce ................................................... 3Oko a emoce Petra Čunderlíka ................................. 4-7Na čem pracujeme ...................................................8-9Toxické látky jsou z módy ...................................10-11Rady, tipy, luštění ..................................................... 12 Oceány volají o pomoc .............................................. 13O (ne)placeném aktivismu ................................................14Obchůdek............................................................................15Rok 2012 v obrazech .........................................................16

Vydává: Greenpeace Česká republikaPrvního pluku 12, Praha 8 – Karlín, 186 00tel.: +420 224 320 448 nebo +420 224 319 667e-mail: greenpeace@ecn.cz | www.greenpeace.czŠéfredaktorka: Pavla HavelkováGrafická úprava: Petr Slezák | Jazyková redakce: Anna BřezinováRegistrováno MK ČR E 20887, ISSN 1211 81 68Podávání novinových zásilek povoleno ředitelstvím pošt Praha, čj. NP 2417/1993 ze dne 14. 12. 1993.Tištěno na 100% recyklovaném papíře.

Pavla Havelková

šéfredaktorka

EDITORIAL | VE ZKRATCE

Foto

© S

teve

Mor

gan

/ G

reen

peac

eFo

to ©

Gre

enpe

ace

4 ROZHOVOR

meandr Vltavy

5

Foto © Petr Čunderlík

ROZHOVOR

OKO A EMOCE PETRA ČUNDERLÍKA

Když přijde řeč na fotografování, objeví se mu v oku zvláštní jiskra, která prozradí, že pro tohoto člověka je focení prostě vášeň. Hned tou další je cestování. „Každý by měl cestovat. Povinně. Aby lidi viděli, že svět není jen tady ten náš koutek, a uvědomili si, že to, co se děje někde jinde, se týká i nás.“

6

Petr Čunderlík pracuje „v civilu“ pro telekomuni-kační firmu a má to štěstí, že jeho šéf má pro jeho vášně pochopení. Může si tedy vybrat nastřádanou dovolenou najednou a vydat se na cesty, do kte-rých dává v podstatě všechny našetřené peníze.

„Moc toho nemám, kromě neskutečného množ-ství zážitků a fotek.“ Letos se mu podařilo kromě Arktidy zvládnout ještě cestu do Indonésie. A tak jsme si povídali o magických Špicberkách, cestách za krásou dalekou i blízkou, ranním vstávání a také o odměně, která za trochu přemáhání určitě stojí.

Co Tě přivedlo k fotografování? Jako malý kluk jsem asistoval dědečkovi ve fotoko-moře, když vyvolával fotky, ale opravdu vážně jsem se fotografování začal věnovat po návratu z Afriky. To bylo v roce 2005. Vypravil jsem se tam v podstatě náhodou. Měl jsem zrovna dost nepříjemné období v osobním životě a potřeboval jsem vypadnout. Bude to znít možná neuvěřitelně, ale prostě jsem zadal do Googlu „ces-tování“ a „exotika“ a vypadnul na mě zájezd do Keni, odlet za čtyři dny. Tak jsem se sbalil a jel. Tahle cesta mi v mnoha ohledech doslova změnila život. Byl to úplně jiný svět, plný kontrastů. A focení byl způsob, jak se podělit s jinými lidmi o to, co jsem prožíval. Jak zazna-menávat a předávat informaci a sdílet své zážitky. Tahle potřeba mi zůstala i po návratu.

Takže jsi dojel až do Afriky, abys zjistil, jak pěkné je to doma? Do Afriky jsem se sice opakovaně vracel, nemohl jsem tam ale jezdit tak často a trávit tam tolik času, kolik bych chtěl. A tu intenzivní potřebu fotit jsem měl pořád. Viděl jsem v Africe nespoutanou přírodu a začal jsem hledat něco takového i v České republice. A začal jsem zjišťo-vat, jak je to tu pěkné, že i tady jsou světové pohledy.

Který je ten tvůj světový pohled? Jeden z nejkrásnějších výhledů, a moje nejoblíbenější relaxační místo, je meandr Vltavy ze Zduchovic. Přitom o něm skoro nikdo neví. Hrozně rád taky fotím na Šuma-vě a jižní Moravě. Těší mě tu mimo jiné pohled na moř-ské orly, kterým se v poslední době velmi dobře daří na Novomlýnské nádrži.

Co dělá dobrého fotografa dobrým fotografem? No, to mi řekni. Asi trpělivost. Schopnost si to vyčekat a zmáčknout spoušť v tom pravém okamžiku. A taky vidět věci v širším kontextu. Když jdu fotit zvíře, nesoustředím se jen na to zvíře, ale přemýšlím, jak ho chci divákovi ukázat. Co mu chci ukázat. Detail přes ce-lou fotku? Nebo krajinu, v níž žije? Špičkoví fotografové, kteří dělají ty nejlepší snímky, jsou schopni přemýšlet nejen o tom celku, ale předají divákovi ještě nějaký nevšední zážitek – třeba zajímavé světlo nebo kompozi-ci. Tím snímkem zprostředkovávají nějakou svou emoci. A když se na fotku díváte a prožíváte alespoň kousek toho, co prožíval fotograf, pak je to dobrá fotka.

Je podmínkou dobrá technika? Pro určité typy fotografií ano – například sportovní foto-grafie, mnohdy fotografie zvířat. Technika pomůže, ale je to ta méně podstatná část, to hlavní je pak na člověku. V naprosté většině je nejdůležitější oko a předání emoce. A takové fotky se dají nafotit i mobilem.

Prošel jsi nějakým fotografickým vývojem?Jsem čím dál tím víc nespokojenější. Ze začátku se mi líbilo všechno, co jsem vyfotil, ale poslední dobou jsem na sebe mnohem náročnější, a tím pádem i hodně přísný. Smažu třeba celou kartu. A taky začínám o foto-grafiích víc přemýšlet. Třeba že se to dalo vyfotit i jinak a jak to příště vylepšit. Po příjezdu z Indonésie jsem vyselektoval 70 fotek a o pěti z nich bych řekl, že jsou docela dobré.

Tvoje fotky z dovolené vypadají zjevně jinak než běžné rodinné album. Máš pochopení pro klasické dovolenkové fotky? Děláš je taky? Jasně že mám pochopení. I po mně se to chce. Já se tomu dost bráním, ale většinou neúspěšně. Takže jasně, máme takové fotky. Ale když se pak vrátíme domů, jsem za to rád, protože tam mám zaznamenanou nějakou svoji osobní emoci, kterou si díky tomu uchovám. Nej-horší ale je, když člověk plácne na Facebook 155 fotek z jednoho místa, z toho 30 stejných, a nasdílí je všem kamarádům.

Co je podle Tebe na fotografování nejtěžší? Fotobatoh.

No dobře… tak jinak: co je nejsložitější?Hodně lidí říká, že je těžké být trpělivý. Naučil jsem se těšit z toho, že se přinutím brzo ráno vstát – což nebývá jednoduché – a někam dojedu. I s vědomím, že třeba vůbec nic nevyfotím. Ale říkám si, že aspoň uvidím něco, co ostatní nevidí, protože jsou líní nebo vidět to nemůžou. Vstanu tedy před prací ve tři hodiny, vylezu na nějaký kopec a dívám se. A přijde odměna. Vždycky,

ROZHOVOR

Foto

© P

etr

Čun

der

lík

Phippsoya

7

když se mi nejmíň chce, a překonám to, vidím a zažiju něco krásného. Bývám hodně často odměňovaný.

Co Tě nejvíc odměnilo při cestování po Špicberkách? Zvířata. V Arktidě jich je spousta. Pozorovat a fotit je v jejich přirozeném prostředí je pro mě obrovská radost. Neuvěřitelným zážitkem bylo samozřejmě první (i všechna další) setkání s ledním medvědem. Byli jsme na člunu a najednou jsme vysílačkou dostali informaci, že v nedaleké zátoce je medvěd. Dorazili jsme na urče-né místo. Ležel tam a odpočíval. Naše čluny se k němu pomalinku přiblížily tak, abychom ho nevyrušili. Bylo to fascinující. Nejúchvatnější okamžik ale nastal ve chvíli, kdy všichni odložili foťáky a úplně zmlkli: obklopeni naprostým tichem uprostřed divočiny jsme tam jen seděli a dívali se. Ještě teď mám husí kůži, když si na to vzpomenu. Kromě medvědů je ale v Arktidě i spousta dalších úžasných zvířat. Mroži, tuleni, lišky, sobi, velryby a taky hrozně moc ptáků. Jeden z nejúchvatnějších po-hledů se mi naskytl při pozorování života v ptačí kolonii na útesu Alkefjelet, kde hnízdí největší kolonie alkounů tlustozubých na Špicberkách.

Letos bylo v Arktidě naměřeno historické mini-mum ledu. Pozorovali jste to?Tání ledu v Arktidě je nepopiratelný fakt. Vidět je to třeba na ledovci Monaco. V roce 1906 ho navštívil monacký kníže Albert I., který tam pořídil jeho snímek. V roce 2006 se sem vydal jeho vnuk, kníže Albert II. Ten ledo-

vec za sto let ztratil 40 % své mocnosti, přičemž rychlost jeho ubývání se v posledních letech zvyšuje. A viděli jsme to na vlastní oči. Lodí jsme dopluli až k ostrovům Phippsøya (Seven Islands). Podle našich průvodců, znalých místních poměrů, jsme se sem vůbec v tuto roční dobu (konec června) neměli dostat. Ale dostali. Je to úplný konec světa. O to větší byl můj šok, když jsme tam našli neuvěřitelné množství nepořádku – hlavně láhve a plastový odpad – který přinesly mořské proudy.

Co říkáš na to, že ke kampani na ochranu Arktidy se už přidalo přes 2,2 milionu lidí?Ta kampaň je strašně důležitá. Je potřeba upozorňo-vat, že hrozí zničení něčeho neopakovatelného, co už tu nikdy víc nebude. V Arktidě je jedinečná a křehká příroda a těžba ropy by to všechno ohrozila. Není totiž otázka, jestli se něco stane, ale jen kdy se to stane, pro-tože vždycky se něco stane. Záleží jen na tom, v jakém rozsahu. A v Arktidě by to bylo fatální.

ROZHOVOR

Foto

© P

etr

Čun

der

lík

Lucie Jakešová

tisková mluvčí Greenpeace

Petr Čunderlík (*1979) pochází z Příbrami. Vystudoval fakultu managementu na VŠE. Zákazníky a „odběrateli“ jeho krásných fotografií jsou např. National Geographic Society nebo IDNES.cz

sirný důl v Kawah Ijen

8 NA ČEM PRACUJEME

POŽADOVALI JSME, ABY ZARA DETOXIKOVALA SVOU VÝROBU

Emailové schránky oděvní společnosti ZARA mají tisíce nepřečtených zpráv, její facebookový profil je zahlcen, po celém světě se během pár dní podařilo nasbírat více než 250 000 podpisů zákazníků největ-

šího maloobchodního prodejce oblečení. Greenpeace ve druhé polovině listopadu zveřejnilo studii „Toxické nitky“, která poukazuje na to, že v oblečení značky ZARA byly zjištěny nebezpečné chemikálie. Některé z nich se rozkládají na látky narušující funkci hor-monů. Ty se následně mohou uvolňovat do vodních toků po celém světě. V barvivech byly nalezeny stopy rakovinotvorných látek. Takové oblečení nechtějí nosit ani figuríny ve výkladních skříních ZARY. Představo-vány více než 700 dobrovolníky, v 81 městech, v 19 zemích světa předvedly, že už toho mají dost a vyzvaly společnost ZARA k detoxu. K tomu, aby konečně pře-stala mlžit a zbavila se nebezpečných látek ve svém výrobním procesu. V sobotu 24. 11. revoltovaly figuríny i v Praze. Krátce po desáté hodině, reprezentovány devatenácti českými dobrovolníky, vyzvaly k detoxi-kaci i českou pobočku ZARY. Video z akce si můžete prohlédnout na Greenpeace kanálu Youtube. Více o kampani DETOX čtěte na straně 10 a 11.

POMOHLI JSME POLSKÝM KOLEGŮM PROTI BOURÁNÍ VESNIC KVŮLI UHLÍ

Třiceti tisícům Poláků hrozí, že přijdou o své domovy kvůli těžbě hnědého uhlí. Polský stát by navíc kvůli externím nákladům těžby platil 10 miliard zlotých (60 miliard korun) ročně, pokud by došlo k otevření všech nových hnědouhelných povrchových dolů,

se kterými počítá polská energetická koncepce. Situace v Polsku až příliš připomíná český boj proti těžbě uhlí za platnými územně ekologickými limity. Některé nové polské doly by navíc měly ležet u hranic s Českou republikou. Protože klimatické změny nerespektují žádné hranice, vydali jsme se polským kolegům na pomoc. 7. listopadu přišli před polské ministerstvo hospodářství protestovat obyvatelé ohrožených lokalit i stovky dalších Poláků, kteří s nesmyslnou těžbou nesouhlasí. Čtyři čeští lezci pomohli svým polským kolegům vyvěsit transparent s nápisem „povrchové doly = černá díra polského hospodářství“. Upřímné díky a potlesk lidí ohrožených těžbou způsobily, že ani noc strávená ve varšavské policejní cele neubrala aktivistům na optimismu a pocitu, že má smysl bojovat za správnou věc.

NA ČEM PRACUJEMEFo

to ©

Jiří

Naj

man

/ G

reen

pea

ceFo

to ©

Kar

ol G

rygo

ruk

/ G

reen

pea

ce

9NA ČEM PRACUJEME

Foto

© R

oman

Rog

ner /

Gre

enpe

ace

Parlament rozhoduje o vyškrtnutí vyvlast-ňovacích paragrafů z horního zákona

Až budete mít v rukou vydání tohoto magazínu, bude už patrně po všem. Těsně po redakční uzávěrce totiž poslan-ci rozhodnou o zákonu, jehož prosazování se Greenpeace v posledních dvou letech intenzivně věnovalo. Řeč je o vy-škrtnutí totalitních vyvlastňovacích paragrafů z horního zákona. Jak si možná pamatujete z minulých vydání magazínu, podařilo se nám přimět Nečasovu vládu, aby se v koa-liční smlouvě zavázala, že z horního zákona bez náhrady vyškrtne paragrafy umožňující vyvlastnění. Tento škrt (na rozdíl od některých dalších škrtů stejné vlády) pomáhá obyčejným lidem a omezuje práva a svévoli velkých kor-porací a jejich vlastníků. Podle současné úpravy mohou totiž soukromé těžební společnosti (odpovědné jen svým akcionářům) požadovat vyvlastnění všech nemovitostí v dobývacím prostoru, pokud majitelé své domy a pozemky odmítnout prodat dobrovolně. Hrozba vyvlastnění je krom toho v sou-časnosti prokazatelně zneužívána k nátlaku na drobné vlastníky, aby se svého majetku vzdali ve prospěch těžařů „dobrovolně“.

HORNÍ JIŘETÍN, ČERNICE, KARVINÁ-STARÉ MĚSTO. TISÍCE LIDÍ REÁLNĚ OHROŽENÝCH VYVLASTNĚNÍMZa posledních 22 let byly vyvlastňovací paragrafy v hor-ním zákoně použity pouze jednou (bentonit v Ivančicích). Jejich existence či zrušení se tedy na první pohled jeví jako marginální otázka bez praktického významu – tě-žební firmy se totiž bez nich zjevně dokázaly po léta bez problémů obejít. V poslední době však eskaluje konflikt o využití ložisek hnědého uhlí pod Horním Jiřetínem a Černicemi (Czech Coal Pavla Tykače) a Karvinou-Starým Městem (NWR Zdeňka Bakaly). Jsou zde v sázce domovy více než dvou tisíc místních lidí, z nichž většina jednání s těžební společ-ností odmítá. V obou případech je zjevné, že těžaři dříve či později zkusí místní majitele vyvlastnit. Současný spor o malou novelu horního zákona je tak v principu sporem mezi Zdeňkem Bakalou a Pavlem Tykačem na straně jed-

né a lidmi z ohrožených obcí (s masivní celospolečenskou podporou) na straně druhé. Není překvapivé, že právě oba uvedení uhlobaroni a jejich spojenci jsou v boji proti novele horního zákona ve sněmovně nejaktivnější.

„VELEZRADA“ ORANŽOVÝCH SENÁTORŮPoslaneckou sněmovnou prošla novela ve všech třech čteních hladce. Stalo se tak navzdory tomu, že za zájmy uhlobaronů až do posledního okamžiku bojovali poně-kud bizarně poslanci ČSSD (kteří se normálně vydá-vají za obránce obyčejných lidí). Pro novelu nakonec hlasoval jen jediný opoziční poslanec Robin Bohnisch, který tak projevil zaznamenáníhodnou odvahu – jeho stranický kolega Milan Urban označil v předchozí roz-pravě schválení novely za velezradu. Senátem, ve kterém má většinu ČSSD, nakonec novela překvapivě prošla. Velmi příjemně nás překvapi-lo, že pro návrh na zamítnutí zákona nakonec nezvedla ruku téměř polovina oranžových senátorů. Konec vyvlastňování obyčejných lidí ve prospěch těžebních společností na plénu Senátu podpořil mj. místopředse-da ČSSD a kandidát na prezidenta Jiří Dienstbier.

PREZIDENT VYVLASTNITELPrezident Václav Klaus novelu vetoval. Učinil tak dva dny po 17. listopadu. Jeho pokus zabránit vládě, aby z právního řádu vypustila komunistické vyvlastňovací paragrafy, byl skutečně originálním, byť opožděným dárkem k výročí obnovení demokracie. Prezident názor-ně ukázal, že není liberál, konzervativec, ani ochránce soukromého vlastnictví a volného trhu, ale že je ve sku-tečnosti bojovníkem za výsady silných proti právům slabých. Prezident Vyvlastnitel.

VELKÉ FINÁLE V POSLANECKÉ SNĚMOVNĚPodle Ústavy se nyní bude zákonem znovu zabývat Poslanecká sněmovna. Věříme, že poslanci dokáží pre-zidentovo veto překonat. Pokud to udělají, zákon vstoupí v platnost. Pokud se ale 101 hlasů pro přehlasování Klause nenajde, přijde vniveč nejen naše dvouleté úsilí, ale i naděje tisíců lidí v obcích ohrožených těžbou.

POMOHOU POSLANCI UHLOBARONŮM NEBO OBYČEJNÝM LIDEM?

Jan Rovenský

vedoucí energetické kampaně Greenpeace

10 TOXIC

Největší prodejce módních oděvů na světě, firma ZARA, se 28. listopadu zavázala přistoupit na požadavky Greenpeace – odstraní nebezpečné látky ze svých produktů, výroby i celého dodavatelského řetězce. Stalo se tak pár dní po uveřejnění studie Greenpeace „Toxické nitky“, která odhalila nebezpečné chemikálie v produktech dvaceti světových oděvních výrobců, včetně firmy Blažek. Bohužel reakce české firmy byla naprosto odlišná.

Studie „Toxické nitky“ shrnuje výsledky testů 141 kusů oblečení 20 světových módních značek. Analýzy vzorků prokázaly, že všechny testované značky, včetně renomovaných firem jako jsou Zara, Calvin Klein, Benetton, Diesel, Esprit, Levi’s, Victoria’s Secret, Mango, Tommy Hilfiger nebo česká firma Blažek, prodávají oblečení, které obsahuje nebezpečné látky. V oblečení byly nalezeny nebezpečné nonylfenolethoxyláty (NPEs), které se po uvolnění z oděvů (například při praní) mění na nonylfenoly (NPs) – toxické látky, které narušují funkci hormonů. Výroba a používání těchto látek jsou v Evropě zakázány! V několika kusech oblečení byly dokonce identifikovány ftaláty a azobarviva, ze kterých se uvolňují rakovinotvorné aminy.

Vydání studie doprovázely po celém světě nejen akce Greenpeace, ale i masivní podpora spotřebitelů. Cílem se stal největší světový prodejce oblečení – firma ZARA a její mateřská značka Inditex. Výsledky se dostavily rychle. K naší velké radosti, ale jistě i k radosti zákazníků ZARY a všech lidí, kteří pracují nebo žijí v okolí jejích textilních továren, jež zamořují okolní vodní zdroje nebezpečnými chemikáliemi. Zara 28. listopadu oznámila, že se zavazuje eliminovat toxické látky ze všech svých produktů, napříč celým dodavatelským řetězcem. Součástí přelomového závazku je také příslib zveřejňování dat o vypouštění nebezpečných látek u dalších subdodavatelů firmy ZARA, resp. Inditex. Spotřebitelé i lidé žijící v okolí textilních továren tak budou mít přístup k informacím o míře znečišťování životního prostředí.

Foto

© L

ance

Lee

/ G

reen

pea

ce

TOXICKÉ LÁTKY UŽ JSOU DÁVNO Z MÓDY

11TOXIC

ZARA se tak zařadila k firmám jako Marks&Spencer, Nike, H&M, Puma, C&A, Adidas nebo Li-ning, které Greenpeace kampaň DETOX přiměla očistit výrobu. Důkazy o nebezpečných látkách v oblečení jsou natolik průkazné, že k detoxu budou muset přistoupit také další firmy. Pevně věříme, že mezi nimi bude i česká značka Blažek. Prvotní reakce firmy Blažek jsou zatím odmítavé a nepřátelské. Odpovědí na náš legitimní dotaz, kde se v oblečení Blažek vzaly nebezpečné látky, bylo nejprve mlčení a poté zpochybňování výsledků chemických testů a cenzura firemních facebookových stránek, kde se desítky spotřebitelů ptaly stejně jako my.

BLAŽKOVI SE NA DETOX NECHCEBlažek argumentuje irelevantní certifikací svých výrobků, která námi zjištěné nebezpečné látky vůbec nemonitoruje. Ale odpovědět na jednoduchou otázku – kde se v jeho oblečení nebezpečné látky vzaly – odmítá. Protože jsou NPEs i NPs v celé EU zakázány, je pravděpodobné, že byly vyrobeny mimo Evropu.

Bohužel to není poprvé, kdy firma Blažek strká hlavu do písku a dělá, že problém neexistuje. Již před rokem jsme upozorňovali na fakt, že čínské textilní komplexy, které s Blažkem obchodují, zamořují tamní řeky a je zde vysoká pravděpodobnost, že nebezpečné láky jsou i v jejich výrobcích. V březnu jsme Blažka vyzvali, aby po vzoru odpovědných prodejců detoxikoval svou výrobu. Marně. Po několika urgencích jsme dostali odpověď. Společnost Blažek argumentovala tím, že není dostatečně velká a silná jako firmy, které souhlasily s odstraněním nebezpečných chemikálií, a proto se detoxikovat nehodlá. Má to snad znamenat, že firma, která se chlubí tím, že se vyrovná zahraničním značkám v kvalitě, se jim nedokáže vyrovnat v odpovědnosti, ohledu na životní prostředí, transparentnosti a poskytování informací spotřebitelům? Osobně mě velmi mrzí, že více než rok trvající pokusy o vyjednávání a spolupráci na očištění značky Blažek selhávají. Popravdě se musím přiznat, že je mi móda firmy Blažek docela sympatická. I to mě motivuje pomoci Blažkovi pochopit, že toxické látky jsou už dávno z módy.

Foto

© L

ance

Lee

/ G

reen

pea

ce

Foto

© E

mm

a S

tone

r /

Gre

enp

eace

Jan Freidinger

vedoucí kampaně DETOX

12 RADY, TIPY, LUŠTĚNÍ

EKO TIPYZkuste si dát do nového roku pár „ekopředsevzetí“. Budete šetřit nejen přírodu, ale i své rodinné finance.

3Co je levné, není vždy výhodné. Až půjdete

vybírat novou ledničku nebo pračku, zjistěte

si jejich energetickou náročnost. Vybírejte

výrobky třídy A+, resp. A++. Vyplatí se. Stejně

jako třeba LED zářivky namísto obyčejných

žárovek.

3Dlouhé sprchování je příjemné. Víte ale, že

během deseti minut sprchování spotřebujete

celou vanu vody?

3 Třídění odpadu už je skoro klišé. Stále ho ale

všichni nepovažujeme za samozřejmost.

3Šetrné čisticí prostředky nejsou drahé

a neobsahují chemikálie, které by zatěžovaly

životní prostředí. Zkuste kupovat výrobky

organické kvality, tzv. „enviromental friendly“.

3 Tekuté prací prášky jsou v kurzu. Vybírejte

takové, které neobsahují fosfor. Vlijte je vždy

přímo do bubnu pračky, nikoli do zásobníku –

ušetříte až 1/3 pracího prostředku.

ZVEME VÁS DO KINAKino u vás doma: 4. REVOLUCE – ENERGETICKÁ SOBĚSTAČNOST4. revoluce se stala nejúspěšnějším a nejnavštěvovaněj-ším dokumentárním filmem roku 2010 v Německu. Podle protagonistů velkolepě pojatého snímku, mezi kterými jsou renomovaní odborníci, byznysmeni i ekologové, čeká svět v nejbližších dekádách další revoluce. Spočívat by měla v přechodu od jaderných a uhelných elektráren k individualizovaným řešením, která poskytují obnovitelné zdroje v podobě solárních panelů či větrných a vodních zařízení. Film nás zavádí na několik kontinentů a předsta-vuje recept „energetické soběstačnosti“ také jako lék pro rozvojový svět, v němž dvě miliardy lidí nemají přístup k elektřině. Impozantní záběry i působivá hudba podtrhují poselství filmu, které zní: přechod na obnovitelné zdroje energie je možný, jen ho musíme chtít.Carl-A. Fechner / Německo/ 2010 / 83 min.

(VY)HRAJTE SINajdete v osmisměrce název našeho průvodce nákupem mořských plodů? Pokud ano, neváhejte a pošlete do konce ledna své řešení na adresu pavla.havelkova@greenpeace.org. Hrajete o tři krásné knihy, které do soutěže věnovalo nakladatelství Akropolis.

Kniha 50 nápadů pro děti, jak přispět k záchraně planety autorky Sophie Javna představuje ochranu přírody jako dobrodružství a dokazuje, že člověk nemusí být dospělák, aby dokázal něco změnit. Kniha

je plná praktických informací, zábavných návodů, kvízů a ekopokusů, které děti mohou vyzkoušet samy doma i ve škole s kamarády. Českou verzi knihy, které se po světě prodalo více než milion výtisků, navrhla ilustrátorka a grafička Kateřina Janatová jako krásnou věc, kterou budou děti rády brát do ruky a ke které se budou často vracet.

N C E L E J Ř O H Ú

J E S E T E R S P N

E L S E N A P I L N

C U A V H Í S V O H

Í P Ď R Y Y R E T R

L O S O S Z P N I O

B A P A R M A J C U

R U M A A K K O E Z

R Y P S T R U H B E

N Í L B O L E N A K

AMUR • BOLEN • CEJN • ĎAS • HROUZEK • JELEC • JESETER • KAPR • LIPAN • LÍN • LOSOS • PARMA • PLOTICE • PSTRUH • PULEC • SIVEN • SÍH • ÚHOŘ • VYZA

Tajenka z minulého vydání: ARCTIC SUNRISE. Vylosovaní výherci: Marie Matásková, Blanka Richterová, Adam Špelina, Aleš Pavlů, Yvona Petříčková, Vítek Dynka, Tomáš Šilhánek

11. října 2012 měl tento dokument premiéru ve vy-braných českých kinech. Nyní ho můžete zhlédnout i v pohodlí domova. Ke stažení je na našich webových stránkách www.greenpeace.cz

13

OCEÁNY VOLAJÍ O POMOCKaždé naše druhé nadechnutí je možné jen díky oceánům. Mořský ekosystém totiž produkuje polovinu kyslíku na naší planetě. Planetě „Zemi“, která je ve skutečnosti spíše planetou oceánů. Oceány daly život i nám. My jsme je na oplátku přivedli na pokraj kolapsu a ohrozili tak nejen jejich, ale i svou budoucnost.

Miliony tun ryb, delfíni, velryby a mořští ptáci hynou zbytečně jako nechtěné úlovky. Rybářské lodě bagrují dno a ničí korálové útesy – nejbohatší ekosystémy na světě. Zdecimované populace komerčně lovených ryb. Znečištění, korály umírající kvůli změnám klimatu, riskantní těžba nerostných surovin. To vše můžeme pomoci zastavit i my, přestože žijme několik set kilometrů od nejbližšího moře. Proto česká pobočka Greenpeace obnovila oceánskou kampaň. V minulém vydání magazínu jsme vám představili Průvodce pro nakupování ryb a mořských plodů, který vám pomůže vybrat si ty produkty, které nepocházejí z ohrožených populací nebo destruktivního rybolovu. Kampaň ale pokračuje. Oslovili jsme prodejce ryb – velké obchodní řetězce – a začali s nimi vyjednávat o podobě jejich nákupní politiky. Chceme, aby přijali závazná pravidla, která zaručí, že nenakupují a nenabízejí druhy, které jsou ohrožené, ulovené ilegálně nebo destruktivní metodou. Naopak chceme, aby nabízeli produkty z trvale udržitelného chovu nebo lovu a poskytovali o nabízeném zboží úplné informace. Naše požadavky jsou opodstatněné. Proč by měly pro Českou republiku a západní Evropu platit dvojí standardy? V sousedním Německu většina velkých řetězců (i těch mezinárodních, které působí také u nás) požadavky Greenpeace do své

nákupní politiky zahrnula, jejich zákazníci mají dostatek informací a mohou si z nabídky mořských plodů odpovědně vybírat. Vyjednávání v Česku není snadné, přestože po prodejcích chceme jen to, aby se chovali stejně jako ve svých domovských zemích. Klíčová pro naši vyjednávací pozici je podpora vás všech – spotřebitelů. Prosím, podpořte naši výzvu na www.greenpeace.cz a pomozte chránit mořský svět. Vaši podporu budeme potřebovat. Kromě vyjednávání s prodejci ryb nás totiž v příštím roce čeká i klíčové hlasování o reformě Společné rybářské politiky EU, kterého se zúčastní také zástupce České republiky. Projednávat se bude reforma, která může změnit dosavadní neudržitelnou praxi v oblasti rybolovu. Může zastavit decimování evropských lovišť a přesun průmyslových rybářských flotil ke břehům rozvojových zemí. Průmyslová rybářská lobby je v řadě přímořských zemí velmi silná, proto se bude při rozhodování bojovat o každý hlas. O osudu reformy tak paradoxně mohou rozhodnout i naši „vnitrozemští“ politici. Naše dosavadní jednání s nimi bohužel nasvědčují tomu, že nebude lehké je přesvědčit, aby nepodléhali tlaku rybářských velmocí a hlasovali pro správnou věc. Buďte s námi a držte nám palce.

OCEÁNY

Jan Freidinger

vedoucí oceánské kampaně Greenpeace

Foto

© A

lex

Hof

ford

/ G

reen

pea

ce

Foto

© G

reen

pea

ce

14 DOBROVOLNÍCI

S takovými názory se běžně setkávám na interneto-vých diskusích pod články, jež referují o Greenpeace akcích. V případě Šumavy mi to tvrdili – ba ne, pře-svědčovali mě o tom – zástupci lesní správy, policisté i místní obyvatelé. Občas je to až neuvěřitelné, čemu lidé věří. Pravda je taková, že aktivisté jsou povětšinou idealisté, kteří věří, že svou činností mohou posunout svět k lepšímu (například tím, že upozorňují na nele-gální kácení nebo na pokusy posledních několika vlád prolomit ekologické limity těžby v severních Čechách). A existuje snad nějaká logika mezi touhou změnit svět a získávat za to peníze? Kdybych měl odpovědět na otázku, proč jsem přes čtyři roky velmi aktivním dobrovolníkem, aktivistou, greenspeakerem a lezcem Greenpeace, řekl bych, že je to proto, že přebírám odpovědnost za to, co předchozích několik generací natropilo. Narodil jsem se do doby, ve které už zmizelo 80 % deštných pralesů (a spousta přírodních druhů a národů, jež přišly o své původní prostředí k životu). Do doby, v níž máme tak znečištěné řeky, že se v nich raději nekoupu, protože se do nich stále vypouští toxické svinstvo. Do doby, v níž si stále zahráváme s tak nebezpečnými techno-logiemi, jako je jaderná energetika či GMO. Do doby, v níž chováme hospodářská zvířata v neúnosných pod-mínkách jen proto, abychom je zabíjeli. Do doby, v níž

testujeme na zvířatech kosmetiku, léky, čisticí pro-středky... Do doby, v níž automobily znečišťují smogem a hlukem naše města, takže vyjít si na procházku zde už není možné, aniž bychom se neotravovali zplodina-mi. Do doby, v níž je kvalita produkovaných potravin na tak slabé úrovni, že se prokazatelně snižuje naše imunita a jsme tedy více nemocní než dříve. Do doby, v níž se projevují zásadní klimatické změny, jež jsou zčásti způsobené lidskou činností. Do doby, kdy příro-da, posvátný zdroj všeho života, je využívána jen pro výrobu zboží, které vlastně nepotřebujeme. Do doby, v níž je člověk utvrzován, že s žádnou z těchto věcí nic nezmůže, protože je nicotný budižkni-čemu, jenž nemá co mluvit do veřejných otázek, neboť ty jsou vyhrazené jen pro experty a politiky. Pravdou je, že člověk je nádherná bytost plná skry-tých talentů, které z nejrůznějších důvodů potlačuje. Nerozvíjíme se, nestaráme se o nic, co překračuje práh našeho domova. Tvrdím, že každý člověk, pokud v sobě najde naději a sílu dotáhnout věci do konce, může zvrátit ničení planety a nalézt způsob, jak dospět k trvale udržitelné společnosti, založené na všeobecné úctě k životu svému, k životu všech ostatních lidí, zvířat a rostlin. Za svůj životní postoj nejsme a nechceme být placeni!

O (NE)PLACENÉM AKTIVISMU

Jaromír Vavrochdobrovolník Greenpeace

Loni na Šumavě dostávali aktivisté tisícovku denně za účast na blokádě, lezci i několik set eur. Běžně za přímé nenásilné akce pro Greenpeace dostávají lidé i několik tisíc. Přijde vám to povědomé?

Míra Vavroch se narodil 21. 1. 1985 v Mostě. Vystudoval divadelní teorii a kritiku na pražské DAMU a Evropská kulturní studia na Filosofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Téměř pět let je aktivním dobrovolníkem a lezcem Greenpeace. Baví ho divadlo a umění, filozofie, literatura, psaní, (horo)lezení i aktivismus.

Foto

© Z

byš

ek J

akub

owic

z /

Gre

enp

eace

Foto

© Ib

ra Ib

rahi

mov

ič /

Gre

enp

eace

Milí přátelé Greenpeace, chceme vám moc poděkovat za podporu. Velice si jí vážíme a jsme si dobře vědomi,

že bez vás by naše práce nebyla možná. Přejeme vám krásné Vánoce a vše dobré v novém roce.

Děkujeme, že jste s námi!

15

VELKÝ NÁSTĚNNÝ KALENDÁŘ GREENPEACE 2013 STANDING UP FOR THE EARTH, s nádhernými fotografiemi přírody, vytištěný na 100%recyklovaném papíru, rozměry otevřeného kalendáře: 38×61 cm. Cena: 350,- Kč.

PODPOŘTE GREENPEACE

Naše kampaně můžete podpořit i finančním darem prostřednictvím platební brány na www.greenpeace.cz. Děkujeme vám.

OBCHŮDEK

MALÝ OBRÁZKOVÝ KALENDÁŘ 2013 S krásnými fotografiemi přírody, závěsný, z recyklovaného papíru, rozměry otevřeného kalendáře: 21×30cm. Cena: 50,- Kč

Zakoupením zboží z našeho obchůdku podpoříte aktivity Greenpeace a získáte originální dárek pro sebe nebo své blízké. Kompletní nabídku najdete na webových stránkách www.greenpeace.cz/obchudek. Své objednávky posílejte na pavla.havelkova@greenpeace.org. Zboží vám obratem zašleme na dobírku (115,-), nebo si pro ně můžete přijít osobně do naší kanceláře (Prvního pluku 12, 186 00, Praha 8).

Foto

© P

etr

Kuc

ka /

Gre

enp

eace

Akce za odstranění „černých staveb“ OKD v Beskydech, květen 2012Foto © Ibra Ibrahimovič / Greenpeace

„Ropný vrt“ na benzínové stanici Shell, září 2012Foto © Ibra Ibrahimovič / Greenpeace

Symbolické vyvlastnění Lidového domu ČSSD – boj o novelu horního zákona, říjen 2012Foto © Martin Bouda / Greenpeace

Greenpeace na festivalu Mighty Sounds, červenec 2012Foto © Petr Kucka / Greenpeace

Happening proti plánům Shellu těžit ropu v Arktidě, říjen 2012Foto © Petr Kucka / Greenpeace

Revoltující figuríny požadují detoxikaci oděvů módní značky ZARA, listopad 2012Foto © Martin Bouda / Greenpeace

ROK 2012 V OBRAZECH