Jednou jsme se jako skupina mladýchkněží domluvili, že obnovíme staroutradici večerních modliteb ve 21.00 zasebe navzájem a za farnosti, kde půso-bíme. Když se pak někdy sejdeme, jekrásné slyšet, jak se najednou v danouhodinu rozezní na našich mobilechzvuky v rozličných tónech, neboť každýz  nás má nastavenou upomínku, abysnad na tuto modlitbu ve víru dění ne-zapomněl. A tak se modlí kněží a s nimilidé už v Opavě, Frýdku-Místku, Karvi-né, Jeseníku, Rychvaldu, Lichnově i najiných místech. Bylo by hezké, kdy-bychom se k  nim přidali i  my tadyv Ostravě. Vím, že někteří z vás už za-čali…Tradice této modlitby vznikla už za to-tality. Na Moravě tehdy bylo velkémnožství mládeže, která se tajně se-tkávala. Aby byli mladí duchovně pro-pojeni a  povzbudili se, i  když nebylomožné být fyzicky spolu, měli smlu-

veno, že vždy v devět hodin večer bu-dou na sebe myslet a  vzájemně se zasebe modlit. Mnozí starší kněží popi-sují, že to byla opravdu síla a neslo tosvé plody!Po revoluci se na tuto „tradici“ jaksipozapomnělo. A to je škoda. Vždyť co jesilnějšího než přímluvná modlitba lidí,kteří se znají a mají spolu nějaký vztah.Tím, že nás Hospodin shromažďujev  jedné farnosti, tvoříme jedno spole-čenství. Jak je dobré vědět, že každývečer v devět v některých třebovickýcha  porubských domech a  bytech někdoustane od práce nebo odpočinkua  spolu  s  ostatními vytvoří jeden ob-rovský přímluvný proud směřujícík  Bohu. Za farnost, za naše město, zavšechny lidi, kteří zde bydlí. Aby námBůh seslal potřebné milosti, za dar ob-rácení, za trpící a  nemocné, za ty, zakteré se nikdo nemodlí, i  za všechny,kteří ten večer prožívají nějaký kon-

Sejdeme se ve 21.00!

2

LITURGICKÝ KALENDÁŘ

flikt nebo zklamání. A Bůh ví a doplní,za co je ještě potřeba prosit.Tudíž vás zvu každý večer na setkáníve 21.00. Kam? Tam, kde se zrovna bu-dete nacházet. Stačí se pomodlit OTČE

NÁŠ, ZDRÁVAS MARIA a SLÁVA OTCI.A já, jakožto kněz, vám všem ještě k to-mu budu žehnat. Společnámodlitbamávelkou sílu, i když je to společenstvívytvořeno jaksi „na dálku“.

1. listopadu – pátek Slavnost VŠECH SVATÝCH2. listopadu – sobota VZPOMÍNKA NA VŠECHNY VĚRNÉ ZEMŘELÉ3. listopadu – neděle 31. neděle v mezidobí4. listopadu – pondělí Památka sv. Karla Boromejského, biskupa9. listopadu – sobota Svátek Posvěcení lateránské baziliky

10. listopadu – neděle 32. neděle v mezidobí11. listopadu – pondělí Památka sv. Martina, biskupa12. listopadu – úterý Památka sv. Josafata, biskupa amučedníka13. listopadu – středa Památka sv. Anežky České, panny17. listopadu – neděle 33. neděle v mezidobí21. listopadu – čtvrtek Památka Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě22. listopadu – pátek Památka sv. Cecílie, panny amučednice24. listopadu – neděle Slavnost JEŽÍŠE KRISTA KRÁLE30. listopadu – sobota Svátek sv. Ondřeje, apoštola

MALÁ KATECHEZE

Milí čtenáři, vyslovujeme-li v modlitběOtče náš pasáž „jenž jsi na nebesích“,vypadá to, jako bychom „lokalizovali“místo Božího přebývání. Ale musíme siuvědomit několik důležitých sku-tečností. Nejprve je zcela nezbytnéopustit poněkud infantilní, tedy dětin-ské, představy o Bohu jako bělovlasémstařečkovi sedícím na obláčku. Tentozpůsob přebývání na nebesích modlit-ba, kterou nás naučil Pán, na mysli roz-

hodně nemá. Ale ani sofistikovanějšíúvahy o místě, kde tedy ten Bůh vlastněje, nejsou zcela na místě. Otče náš totižk ničemu podobnému svým „jenž jsi nanebesích“ nevyzývá.Naopak, ona zdánlivá umístěnost nanebesa nám spíše negativně připomíná,že Bůh není z  tohoto světa. Je mimoveškerý prostor, mimo veškerý čas -tedy vyjádřeno biblicky „na nebesích“.Pokud bychom mohli Boha jakýmkoliv

...jenž jsi na nebesích...

▲ o. Lukáš

3

AKTUALITY Z FARNOSTI

SVATÝ MĚSÍCE

Jedna z  největších křesťanských du-chovních a  mystických spisovatelek.Pocházela ze saské hraběcí rodiny. Jižod dětství byla vychovávána v klášteřea  později se sama stala řeholnicí.V  Helftě vedla řeholní školu, pěveckýsbor při mši. Vynikala zejména pokoroua obětavostí. Později odhaleným tajem-stvím byl její mystický život, pro kterýje označována za důvěrnici JežíšovaSrdce.

Mechtilda z  Hackebornu se narodilaroku 1241 v  jedné z  nejurozenějšíchdurynských rodin, která byla spřízněnase samotným císařem Bedřichem II.V  sedmi letech ji dali na výchovu dobenediktinského kláštera, kde už žilajako řeholnice její starší sestra. Právěv  klášterním prostředí mladá dívkapocítila povolání k  řeholnímu životua  nakonec sama navždy oblékla hábitbenediktinek.

Mechtilda (Matylda) z Hackebornu

Plnomocné odpustky pro duše v očistci: Apoštolská penitenciárie vyhověla žádostiDominika kardinála Duky, a tudíž věřící na území českých a moravských diecézímohou od loňského roku získat plnomocné odpustky pro duše v  očistci již od25.  října až do 8. listopadu. Podmínky: být v  milosti posvěcující (proto se do-poručuje přijat před těmito dny svátost smíření), účast na mši a přijetí eucharistie,modlitba na úmysl Svatého otce (Otče náš a  Zdrávas či jiná modlitba), návštěvahřbitova a zde jakákoliv modlitba za zemřelé. » POKRAČOVÁNÍ NA POSLEDNÍ STRANĚ

způsobem zachytit v prostoru, místě čičase, znamenalo by to jediné, a  to, ženení skutečným Bohem. Proto oslovení„jenž jsi na nebesích“ je primárněuznáním Boží přesažnosti veškeréhostvoření. Toto zásadní oddělení Boha odJeho stvoření je velmi důležité, aby-chom naopak nesklouzli k  radikálnímupanteistickému tvrzení, že Bůh je všudea  ve všem a  teprve tento celek všehostvoření má božskou podstatu.Katechismus hovoří o  tom, že slovem„nebesa“ je míněn způsob Boží existen-

ce (KKC 2794), která je mimo veškerélidské chápání. My, křesťané, se neupí-náme k  nějaké vymyšlené modle, alejsme Boží lid, jenž díky Ježíši Kristumůže těchto „nebes“ také dosáhnout.Dnešní malou katechezi bych rád za-končil parafrází citátu Gerharda Ebe-linga: Nemá smysl hledat nebe, aby-chom pak v  něm nalezli Boha. Jepotřeba hledat Boha, neboť kde je On,tam je nebe.

▲ Lukáš Volný

4

Když její sestru zvolily abatyší klášterav  Helftě, Mechtilda ji následovala.V  tomto slavném saském opatství žilatehdy i o několik let mladší sv. GertrudaVeliká.Pro své nadání k  vážné a  duchovníhudbě vedla  s  nadšením pěvecký sbor.V  novém klášteře se Mechtilda stalaučitelkou a  dirigentkou sbo-rového zpěvu. Vypráví o  tom,třebaže jen nepřímo, i  ve svéKnize zjevení.Život Mechtildy byl pozname-nán mnoha milostmi i  mno-hým utrpením. Vedle my-stických zážitků podstupovalatěžké zkoušky. Prudké bolestihlavy a  i  jiné útrapy přijímala z  láskyk  Ježíši. Vynikala úslužností, horlivostípři každé uložené práci a mimořádnoupéčí o  další nemocné sestry. Modlilase s nimi a prožívala jejich starosti.Z  pokory dlouho mlčela o  svém my-stickém životě, s nímž se po čase muselasvěřit svému zpovědníku a odhalila hopozději i  některým sestrám, jimž dů-věřovala. Měla dar setkávat se jakovizionářka s Kristem, dar nazírání i po-znávání Božích přání a záměrů ke spáselidstva. S tím souviselo zříkání se všehosvětského a  láskyplná odevzdanostBohu.Své velké tajemství však Mechtildaodhalila až po sestřině smrti, když už jíbylo padesát let a  onemocněla. Tímtotajemstvím byly divy, jež Boží milostpůsobila v  její duši, dále vše, co jí Bůhukázal a  konečně i  její vroucně roz-toužené vzněty a hluboké úzkosti. Dvěřeholní sestry sepsaly vše,  s čím se jimMechtilda svěřila. Zdá se, že jednou

z  nich byla sv. Gertruda. Tak vznikla„Kniha o  zvláštní milosti“, jedno z nej-krásnějších a  nejproslulejších děl stře-dověkémystické literatury.V  zápiscích později zaznamenala svouoddanost Pánu slovy: „Kdybych získalavšechnu sílu a  zdraví, co jsem mívala,nechtěla bych je, pokud by se to

protivilo tvé vůli, Pane. Chcivšechno, co ty chceš, a  proto,že to chceš ty. Chci stejně miléi protivné věci.“Svá vidění a  spojení  s  Ježíšempopsala v  knize, která vyšlabrzy po její smrti.Můžeme se zamyslet nad uve-denými slovy Pána Ježíše k se-

stře Mechtildě:„Všeho mám přehojně, trpím jen ne-dostatkem lidských srdcí (lidské lásky).“— „Nic mne tak netěší, jako lidskésrdce.“„Máš možnost mě přitáhnout už pou-hou vůlí; takovým způsobem nepři-táhneš ani pouhou nitku, ani střepinu,ale mne přitáhneš každým úkonemvůle, každým vzdechem.“„Kdyby člověk věděl, kolik spásnémilosti mu pramení z  přijímání méhoTěla, omdlel by radostí.“ — „Kdyby ně-kdo zničil celý svůj život, kdybytěžkými hříchy všecko promarnil, jakchce znovu vše napravit, ať lituje, aťpřistupuje často k Svátosti Oltářní. TatoSvátost obsahuje všechna dobra,všechny poklady milosti.“ — „Čím čas-těji někdo přistupuje k Svátosti Oltářní,tím více v  jeho duši působím, tím víceposvěcuji jeho skutky.“Čteme v ní i tento úryvek:„Jednoho dne, ve chvíli sborového

5

Zrníčka z Bible…v  Bohu mám útočiště. Lide, v  každýčas v něho doufej, vylévej před ním svésrdce!

(Žalm 62, 8—9)

Bože, ve své dobrotěmáš péči o poníženého!

(Žalm 68, 11)

Každý ať nenávidí rozvod, praví Hospo-din…

(Malachiáš 2, 16)

Hospodin stvořil člověka ze země a doní ho zase navrací.

(Sírachovec 17, 1)

Dobrodiní je jako požehnaná zahradaa milosrdenství trvá na věky.

(Sírachovec 40, 17)

STŘÍPKYSetkání s Ježíšem (4. část)Zápisky z rekolekcí, které vedl na Velehradě Fr. Elias Vella, O.F.M. Conv., exorcista z MaltyKdyž Ježíš učil učedníky Otčenáš, říkal:Abba. To má velký význam. Znamenáto: Tatínku. Chtěl jim ukázat svoji blíz-kost  s  Otcem. Nemůžeme ignorovatBoží velikost, Jeho majestát, ale Bůhsám rozhodl, že chce být blízko svéhostvoření, blízko člověka. Když se podí-váme na Alláha v  islámu, je to jejichpředstava boha, ale oni se na něj dívají

pouze s odstupem. Zouvají si boty, jsou-li na svatém místě. Proto mají modli-tební kobereček, hlavu sklánějí do pra-chu, aby ukázali, že před ním nejsouničím. Není tam ta blízkost s Bohem. Jetam úcta, klanění, pokoření se, ale nenítam blízkost a  láska. Tuto blízkost na-cházíme jen v křesťanství. Bůh je matkai otec. Je to tak proto, že pozemské ot-

zpěvu, se Božské srdce otevřelo. Pánvtáhl Mechtildu dovnitř a hned ji v němzavřel se slovy: „V horní části naleznešDucha svatého, který stále nechávákanout rosu do tvé duše, v  dolní pakpoklad všech dober, která si jen můžešpro sebe přát. Ve východní části jeskryto světlo pravého vědění, abyspoznala všechnu mou vůli a mohla jidokonale plnit. V  západní části pak jeráj mých slastí“. V  tom okamžiku se jí

zjevil Pán sedící uprostřed prostřenéhostolu, který byl přikryt běloskvoucímplátnem.“Přesný rok úmrtí Mechtildy se nedo-choval, zemřela zřejmě ve věku nedo-žitých 60 let, koncem 13. století. Za-znamenána jsou však její posledníslova: „Dobrý, milý Ježíši, konečněpřicházíš, ó jak ti děkuji.“

▲ M. Dostálová(podle internetu a knihy V jednom

společenství: životní příběhy světců)

6

covství a mateřství je odleskem Božíhootcovství a mateřství. Prosme Boha o tuzkušenost, že jsme Jím milováni.Děkovat i za věci, kterým nerozumíme.Přesahuje to naši logiku. Příklad: byl je-den zemědělec, který žil na vrcholkuhory. Pracoval velmi tvrdě, protože sichtěl koupit koně. Nakonec se mu topodařilo. A  lidé mu záviděli. Byla tovelká událost pro všechny, a  tak mugratulovali. Ale on jim odpovídal: Štěstí,neštěstí, kdo ví. A stalo se, že kůň utekl.To byla pro něj tragédie. Tím se zhrou-tily všechny jeho sny. Jiný zemědělecříká: Velmi mě to mrzí. Ale on mu od-pověděl: Štěstí, neštěstí, kdo ví. Čas ply-nul a ten kůň se vrátil a následovalo hodalších 6 koní. Zemědělec měl najednou7 koní. Nyní za ním ostatní chodilia říkali: Ty jsi šťastný člověk. Ale on od-pověděl: Štěstí, neštěstí, kdo ví. Stalo se,že jeho syn chtěl zkrotit jednoho z těchdivokých koní, ale ten ho shodil na ská-lu. Měl zlomené ruce a nohy. Ostatní houtěšovali. K  jejich překvapení zase od-pověděl: Štěstí, neštěstí, kdo ví. Čas ply-nul a všichni synové museli jít do boje.A  když verbíři přišli, všichni zdravísynové museli jít do boje, ale ten zraně-ný ne. Tak je to i v našem životě. Mnoh-dy se nám zdá, že to, co se nám děje, jeneštěstí, ale mnohdy je to štěstí. Na ji-ných to štěstí vidíme, ale mohou býtpřitom velmi nešťastní. Bůh po náschce, abychom přijali každou situaci.Jakmile už ta situace jednou nastane,tak si ji máme zvolit. Z psychologickéhopohledu, když si něco vyberu, tak topřijímám.Jednou jsem potkal politického vězně,který seděl 7 let. Jedno z  prvních mu-

čení bylo, že byl v  místnosti, kde bylajen postel. Řekl mi: „Já jsem to zvládaljenom proto, že jsem mysl naplňovalpozitivními myšlenkami: Děkuji Ti Pane,že mám postel, na které mohu spát. Že ne-musím spát venku. Děkuji, že mi dáváš časna reflexi. Jakmile jsem přijal svousituaci, pocítil jsem klid.“ Napsal tamtak krásné básně, že se staly bestselle-rem. Nebo Viktor Frankl, který byl Žid.Když byl v  koncentráku, tak si muselvybrat: buď si zoufat, nebo nalézt něcopozitivního. A právě tady vymyslel teo-rii, která se dnes nazývá logoterapie.Přinést dobré do jakékoliv situace. Pro-slavil se právě touto teorií. Je velmi dů-ležité přijmout situaci, akceptovat ji.Přijímat ještě neznamená s ní souhlasit.Neznamená to, že jste s ní spokojeni, alenezoufáte si.Př. Žena měla muže alkoholika. Bylo topro ni zoufalé. Mnohokrát přišel domůa vše zpřeházel. Vzala ho za poradci, zapsychology, ale nebylo to k  ničemudobré. Jednou přišla za mnou, byla roz-rušená a  chtěla ho opustit. Říkala:„Zkusila jsem úplně všechno, ale nicnezabírá.“ — „Až se zase s ním pohádá-te, a  když  s  ním budete v  důvěrnémvztahu, řekněte mu: Udělal jsi z méhoživota jedno velké utrpení, ale já ti chciříct, že kdybych se znovu vdávala, vzalabych si znovu tebe.“ — „Žena se roz-zuřila a  říkala: Jak to mám udělat?“ —„Pomalu to spolkněte a  zkuste tostrávit.“ Žena o  tom začala přemýšlet.Bůh to věděl i  před svatbou, že to takbude. Musel v  tom být nějaký plán odBoha. A tak to nakonec manželovi řekla.To byl pro něj největší šok. Odmítal tu-to situaci. Tohle slovo stačilo, aby pře-

7

O odcizení a samotěNěkteří lidé — nacházející způsob životazápadní civilizace jako prázdný a křes-ťanství jako nevyhovující — se častorozhodnou hledat svou duchovní cestuv  zahraničí, mnohdy v  zemích východ-ního Orientu. Často se však vrací zpět,uvědomujíce si svou kulturní a  du-chovní zakořeněnost v  evropskémkřesťanství. Čím to? Vysvětlení můžebýt jistě mnoho, avšak mám-li mít od-vahu nabídnout jedno z  těch možných,podal bych jej asi takto. Domnívám se,že má-li člověk skutečně upřímný zá-jem „poznat sám sebe“, musí se mnohdytaké sám sobě jaksi odcizit. Musí se státodcizeným. Výlet za dobrodružstvím

často takovou proměnu usnadňuje.Slovo odcizení v sobě může nést vícerokonotací a  významů. Nejčastěji všakbývá vnímáno tak nějak pejorativně,možná až pesimisticky. Odcizení jakozpronevěření se něčemu či někomu.Význam, jaký odcizení přisuzuji já, jevšak svou povahou řekl bych pozi-tivnější. Toto slovo si totiž vykládámjako stav vlastního odloučení se za úče-lem revize dosavadního života a  jakésiinventury zkušeností v  něm dosaže-ných a hodnot v něm přijímaných. Od-cizení chápu jako takový stav myslia ducha, který usnadňuje hlubší přemí-tání o těch rozměrech lidské osobnosti,

stal pít. Vidíte, co to znamená přijmoutsvoji situaci. My se naštveme na tusituaci, zatratíme ji a nic s ní neděláme.

Když se naučíme myslet pozitivně, jevelká šance, že se náš život změní.

▲ připravili A. M. a R. P.

2. listopadu – Vzpomínka na všechny věrné zemřeléSmutekSynu můj, prolévej slzy zamrtvého,naříkej, abys ukázal svůj žal,pak mrtvolu podle obřadu pochoveja neopomeň uctít její hrob.Plač hořce, bij se v prsa,zachovávej smutek, jak si to mrtvýzasluhuje,po dobu jednoho či dvou dní, abysnevyvolal řeči,pak odlož svůj žal a utěš se.Vždyť žal vede ke smrti,sklíčené srdce ztrácí všechnu zdatnost.S neštěstím trvá dále trápení,život v zármutku je nesnesitelný.

Nevydávej své srdce žalu,zapuď jej. Mysli na svůj vlastní konec.Nezapomínej na to: není návratu,mrtvému bys nijak neposloužil a soběbys ublížil.„Vzpomeň si namůj rozsudek, i tvůjbude takový:včera já, dnes ty!“Jakmile mrtvý odpočívá, nechodpočívat jeho památku,neteskni po něm, když jeho duch užodešel.

(Jeruzalémská bible,Sírachovec 38, 16 – 23)

8

které jsou v  důsledku vytrvalého po-znávání a  mnohdy bezhlavého hledánípravdy potlačeny. Tak jako někteří ša-mani dokáží soustředěnou meditací do-sáhnout stavu, v  němž shlížejí na svévlastní tělo odkudsi z výšin, myslím, žei obyčejný člověk, má-li k  tomu dosta-tek vůle a upřímného odhodlání, můžesvůj život jaksi rozprostřít na vlastnístůl a velice podrobně jej probírat kou-sek po kousku s  lupou v ruce jako zku-šený zlatník drahocenné diamanty.Stavu „odcizení“ dosahuje člověk zpra-vidla na cestách, opustiv domov, svůjrodný kraj, své nejbližší a přátelé. Zba-ven jistoty komunikovat a pohodlně seorientovat v  prostoru, stojí jako nahýv  trní, obklopen davem přihlížejících,spoléhaje jen na svůj rozum, cit a víru.Rozum v jednání, cit v rozeznávání a ví-ru v nalezení pevné půdy pod nohama.V  té chvíli samoty jej cosi nadpozem-ského či metafyzického osloví a  pro-mluví k němu. Snad je to vnitřní hlas,který se v člověku hlásí o slovo povětši-nou ve chvílích nejkritičtějších a nejo-samělejších. Snad je to Bůh. To asi abynašinec cítil podporu, nedostává-li semu jí zvenčí, fyzicky od druhých. Tenhlas jej záhadným způsobem osvobo-zuje. Od čeho? Od mnohdy tíživého bytísama. Toho bytí, které ve  společnostiženoucí se za vidinou mamonu tolikunavuje lidského ducha, jenž pod tíhoupředem dané odpovědnosti a své snad-né ovlivnitelnosti ztrácí svou vlastnípřirozenost, jedinečnost, svou vlastníidentitu. Člověk, aniž by kdy býval bylpostaven před možnost jakékoli volby,je vhozen do víru dějin a  událostíběžného života se stopami již předem

vyšlapanými. Nad směřováním, smys-lem a  povahou svého vlastního bytí jepoté schopen se opravdově zamyslet ažv jedinou chvíli – o samotě.Domnívám se, že je jakousi skrytoupřirozenou lidskou touhou být v  ur-čitých chvílích sám, neboť člověk pod-vědomě tuší, že pouze v  této chvíli muvytanou na mysli otázky, které jsoumnohdy zamlžené, zastřené a mnohdydokonce vůbec nezrozené. Člověk seo  sobě mnoho dozví, prožívá-li chvílio  samotě. Vnitřně promlouvá sám sesebou a zároveň cítí, že s ním diskutujídalší dva až tři neznámí. Ten člověknemusí být nutně schizofrenik, jen seučí vnímat svou osobnost a  svého du-cha citlivěji a  s  jistým porozuměním.Může citlivěji vnímat své okolí, pře-mýšlet o  událostech, jež se kolem dějía  jež se udály, stejně jako o událostech,jež mohou přijít, i těch, které nikdy ne-přišly.Jen pro pořádek. Touto svou úvahou senesnažím navést čtenáře k tomu, aby zaúčelem sebepoznání urychleně sbalilkufry a vyrazil směr Himaláje. Člověk,a  obzvláště věřící člověk, nemusí ce-stovat, aby našel klid pro vlastní kon-templaci. Rozjímání a  meditace majídimenzi hloubkovou, dimenzi vnitřní-ho rozhovoru a  zápasu, nikoli dimenziplošnou, odvislou od místa, kde seprávě nacházíme. Zkusme jen najít po-chopení pro ty, kteří se rozhodnou z ja-kýchkoli důvodů „hledat sama sebe“v  krajinách kulturně odlišných od ténaší. Vrátí-li se, to záleží jen na nich.Lidský duch umí být velice vybíravýa váhavý.A pokud jsi nyní čtenáři také sám, ne-

9

Biblická hádankaSlovo nimrod znamená lovec či myslivec — to víme všichni. Ale kdo byl skutečnýNimrod?

Odpověď na biblickou hádanku z minulého číslaPokud se o někom řekne: „Přišel k  tomu jako Pilát do kréda“, znamená to, že sek něčemu dostal bez zásluhy či bez viny. Podobně se říká „jako slepý k houslím“.Krédo (credo) je oficiální vyznání víry. Z  evangelií vyplývá, že Pilát na Ježíšověsmrti neměl přímý podíl (Neshledávám na něm žádný důvod k  odsouzení —Jeruzalémská bible, Jan 18, 38), takže se vlastně do kréda dostal nezaslouženě.…pasus sub Pontio Pilato, crucifixus, mortuus et sepultus est.

smutni. Lidé si v dnešním uspěchanémsvětě, plném křiku a laciných lákadel

nejrůznějšího druhu ani neuvědomují,že samotamá cenu zlata!

Rozhovor s biblickou postavouRedaktor: „Hezké dopoledne, můžus vámi, mladá dámo, vést rozhovor?“Neznámá: „Ano můžete.“R: „Děkuji. Jaké to je vzít si přivandro-valce z cizí země?“N: „Lehké to nebylo, ale pak jsem sizvykla a bylo to fajn.“R: „Bylo vaše manželství dlouhé?“N: „Žel, nebylo. Manžel umřel dostbrzo.“R: „Měli jste děti?“N: „Neměli.“R: „Aspoň že tak.“R: „Měl váš manžel příbuzné?“N: „Ano, měl bratra amamku.“R: „A bratr se tu taky oženil?“N: „Ano, ale i on zemřel bezdětný.“R: „Docela smolná rodina.“N: „To jo.“R: „Jak jste to snášely?“N: „Příjemné to nebylo, ale držely jsmepři sobě a pomáhaly si.“R: „Jak dlouho jste to takhle táhly?“

N: „Pár let to bylo.Taková dámská vdovskájízda.“R: „Co se stalo pak?“N: „Potom se tchýně rozhodla vrátitzpět domů.“R: „Šla jste s nimi?“N: „Ano, ale jen kousek.“R: „Proč?“N: „Tchýně naléhala, abychom se vrá-tily, že nás tam nic dobrého nečeká.“R: „A poslechly jste?“N: „Já ano, ale moje švagrová ne. Šlas tchýní až do její země.“R: „Proč jste se vrátila?“N: „Neb jsem nevěděla, co mě tam čeká,nikoho bych tam neznala, tady jsembyla doma amohla si tu najít ženicha.“R: „Děkuji za rozhovor.“N: „Není zač a děkuji, že jste si na mnevzpomněl.“

▲ jerkam

▲ Ivan Dzido

10

Nové knihy z farní knihovnyJEŽKOVÁ, Alena: Tichá srdce: klášterya jejich lidéNejhlubší sonda do historie i  součas-nosti našich klášterů a  do dosud ta-buizovaného života lidí v nich.Šest řeholních řádů a na šedesát klášte-rů v Čechách a na Moravě představujetextem i obrazem publikace Aleny Jež-kové a fotografa Jiřího Chalupy.Kniha přináší tři desítky rozhovo-rů  s představenými klášterů, řeholníkya řeholnicemi, kteří před čtenáři oteví-rají svůj svět.

DOLEŽAL, Miloš: Jako bychom dnes ze-mřít měli: drama života kněžství a mu-čednické smrti čihošťského farářeP. Josefa ToufaraAutor této knihy se zdaleka nespoko-jil s  tím, že by začal vypravovat životnípříběh kněze Josefa Toufara (1902 až1950) dnem jeho příjezdu do Číhoště.Dosud stál hlavní aktér příběhustranou, nikde nebylo možné dočíst se,z  jakých pocházel poměrů, co jej vedlok  rozhodnutí stát se knězem a  jakdlouhá cesta vedla k  vysvěcení. Zá-kladní pohnutkou k sepsání díla nebylovyvrácení či potvrzení toho, zda se kří-žek skutečně v  adventním čase roku1949 tajemně zahýbal, ale naléhavátouha pochopit, kdo Josef Toufar byla  co všechno v  jeho údělu předcházelodějství poslednímu. Léta pátrání, shro-mažďování dokumentů, snímků i  svě-deckých výpovědí tvoří opěrný systémdíla. Miloš Doležal nepojímá obsáhlýživotopisný portrét patera Toufara jakochladné historické pojednání, nechybív  něm bezprostřednost ani humor,

a přece ani o krok neustoupí požadavkuna absolutní dokumentární věrnost,každou uvedenou informaci opíráo konkrétní nálezy v archivech a o osob-ní svědectví pamětníků. Kniha Jakobychom dnes zemřít měli se skládá zedvou rovnocenných částí, textové a ob-razové. Vzniklý celek je také důkladněvyvedenou kronikou života jedné částiVysočiny v  první polovině minuléhostoletí, krajiny, jež v sobě nese stigmatahrdinů a mučedníků. Spolu  s  autorem,pamětníky i  fotografiemi putujeme pomístech dnes zbořených, zatopených, čizjizvených necitelnými zásahy do kra-jinného profilu z  dob komunismu. Nenáhodou říká básník a historik ZbyněkHejda, že Miloš Doležal Vysočině vracíjejí paměť.

OPATRNÝ, Aleš: CredoČemu mám vlastně věřit? Tuto otázkusi dnes člověk klade možná ještě in-tenzivněji než v  dobách minulých.Někdo věří všemu možnému, jiný ne-věří ničemu. A  čemu má věřit katolík?„Tomu, co je v  katechismu,“ odpovízřejmě klasicky vychovaný křesťan. Alekde se to tam vzalo, jak se to tamdostalo? A  je tam všechno podstatné?A  jak souvisí katechismus  s  Biblí? Taknám vyvstává otázka po pramenechnaší víry.Nejstarší úplný text apoštolského vy-znání víry pochází ze 4. století a shrnujeobsah křesťanské víry apoštolské doby.Ale nejde jen o výčet dogmatických vý-roků. Credo představuje něco jakokmen stromu víry: někde má své koře-ny a něco dalšího z něj vyrůstá.

11

Modlitba sv. Františka z Assisi:Pane,udělej ze mne nástroj svého pokoje:kde je nenávist, tam ať přináším lásku,kde je křivda, ať přináším odpuštění,kde je nesvár, ať přináším jednotu,kde je omyl, ať přináším pravdu,kde je pochybnost, ať přináším víru,kde je zoufalství, ať přináším naději,kde je temnota, ať přináším světlo,kde je smutek, ať přináším radost.

Pane, učiň, ať nechci tolikbýt utěšován, jako spíše utěšovat,být chápán, jako spíše chápat,být milován, jako spíše milovat.Neboť tak jest:kdo se dává, ten přijímá,kdo na sebe zapomíná, ten je nalézán,kdo odpouští, tomu se odpouští,kdo umírá, ten povstává k věčnémuživotu.

MODLITBA

VESELÝKněz praví na mši svým věřícím: „Příštíneděli budu kázat o  lži a chci, abyste sivšichni přečetli dvacátou devátou kapi-tolu z Evangelia sv. Matouše.“O  týden později se před kázáním ptáz kazatelny, kdo všechno četl dvacátoudevátou kapitolu. Zvednou se rucevšech přítomných.Kněz  s  úsměvem povídá: „Matouš májen dvacet osm kapitol. Takže teď začnukázat o hříchu lži.“

Paní katechetka se ptá dětí: „Kdo z vásmně řekne, proč máme být při kázánípotichu a  nevyrušovat?“ Jedna bystráholčička odpoví: „Protože lidé spí a před-stírají, že pozorně poslouchají!“

Přijde předsedající pan farář zaLuthertisch k mikrofonu a v místě, kdemá říci „Pán s vámi“ polohlasně prone-se: „S  tím naším mikrofonem to je užšpatné.“Z kostela se jednohlasně ozve:„I s tebou.“

Přijde Adam pozdě domů a Eva vyšiluje:„Kde jsi zase byl, ty máš určitě žen-skou!“Adam ji však utěšuje: „Ale Evi, vždyťvíš, že jsi jediná žena na světě!“Jdou spát a pozdě v noci probudí Adamašimrání na hrudi.„Co to děláš?“ zeptá se Evy.A ta vyštěkne: „Počítám ti žebra!“

Víra je především vztah. A vztah jedynamická záležitost, může nabývat nasíle nebo se oslabovat, může a měl by se

prohlubovat. Snad k tomu pomůže i ta-to knížka.

▲ Majka Dostálová

12

Ahoj děti, druhý podzimníměsíc je tady a s ním méně listí na

stromech, ale o to více barevného,voňavého, šustivého listí na zemi.

OKÉNKO PRO DĚTI

L — jako lampaJaký je Bůh? „Ty jsi moje světlo, Hospodi-ne. Hospodin mi září do mých temnot.“

(Bible, Druhá Samuelova)Když nevidíš na cestu, pomůže ti ba-terka. Když se v  noci bojíš, pomůže tilampička. Když je ti zima, pomůže tioheň. Bůh je všechno toto. On těprovází životem. On zahání tvůj strach.On ti dává teplo své lásky.V  Bibli, v  Matoušově evangeliu je dálenapsáno: „Když rozsvítí lampu, nestaví ji

pod nádobu, ale na svícen, a  svítí všemv domě. Tak ať svítí vaše světlo před lid-mi, aby viděli vaše dobré skutky a  vzdalislávu vašemu Otci v nebesích.“Bůh je světlem pro nás a my máme býtsvětlem pro ostatní, kteří se s námi se-tkávají. Ukazovat svým chováním, svoupomocí, svým hezkým slovem, tím všímukazujeme na Boha.

Víte, kdo byli takovým dobrým světlem?Všichni svatí, které si na začátku listopadu připomínáme. Někdy si říkáme, no jo,oni byli svatí, tak to se jim to žilo. Ale tito lidé byli stejní jako my. Jen žili svůj živots Bohem.

Tyto dva bratry hravě poznákaždý, kdo byl v  říjnu na mi-krochaloupce. Celý víkend jsmes  nimi putovali ze Soluně až naVelkou Moravu… správně, byli toCyril a Metoděj. A my jsme se odnich mimo jiné naučili býtstateční. Oni se nebáli jít dalekood domova, do cizí země učitpísmu, čtení, víře v Boha. Možnáse báli, ale věřili, že když je Bůhposlal, že je neopustí.

13

Znáte nějakou svatou indiánku? KateriTekakwitha byla dcerou náčelníkakmene Mohawků. Její maminka bylapokřtěná francouzskými misionáři.Mohawkové Kateri zajali a  vzali ji dosvé vlasti.  Po prohrané bitvě v  jednéz válek s Francií byli Mohawkové donu-ceni uzavřít mírovou smlouvu, kterávyžadovala přijetí misionářů ve svýchvesnicích. Jezuité studovali mohawskya  jiné domorodé jazyky, aby se s  indiá-ny dorozuměli. Tam se Kateri setka-

la  s  vírou a  pře-stože ji za její víruodsuzovali, po-smívali se jí, onase nedala a  byladobrým světlemostatním. Říkalaslovem i  životem:„Seberte odvahu, navzdory slovům těch,kteří nemají žádnou víru. Navzdory tomu,že se vám kamarádi posmívají, nebo že vásnechápou.“

Svatý Vincent z Pau-ly říká: „Nejsme tadyjen proto, abychomsami milovali Boha,ale také abychomi  druhé Ho naučilimilovat.“ Svatý Vin-cent z Pauly byl do-

konce ve vězení, byl prodán do otroctví,ale všude, kde byl, se snažil milovat lidi.V každém člověku, kterého potkáváme,na nás čeká Ježíš.

Koukali jste za tmy na oblohu? Kdyžjdete tmou se zakloněnou hlavou,všechny hvězdičky, měsíc, mraky, celénebe jde s námi. Vyzkoušejte si to. A taki všichni tito svatí jdou s námi, přestoženesedí na obláčcích mezi hvězdičkamia  přestože je nevidíme. První denv  tomto měsíci slavíme jejich svátek.A  víte, děti, co je nejlepší? Že ten denslavíme svátek všichni! Protože kaž-dého z nás stvořil Bůh jako svatého.

Pečeme dortDoma si společně všichni oslavenci mů-žete připravit dort.Potřebujete dva balíčky piškotů, třibanány, tvaroh, pomazánkové máslo acukr.Připravte si dortovou formu, vysklá-dejte jednu řadu piškotů, na ně namaž-te krém připravený z  tvarohu, poma-zánkového másla a cukru, do krémulehce vtlačte na kolečka nakrájenébanány a všechno opakujte a zakončetepiškoty.Nechejte odpočinout v  ledničce a spo-lečně si na něm pochutnejte.

Seřaďte obrázky, aby šly správně za sebou

Přání oslavencůmJaké jméno v kalendářividí dneska celý svět?Navzájem si můžem přát,chci i já ti něco dát.Dám ti přání — mnoho štěstía s láskou ti držím pěsti.

14

Druhý listopadový den si připomínámevšechny, kteří už mezi námi nežijí.Chodíme na hřbitov zapalovat svíčky,vzpomínáme a modlíme se za to, aby jeBůh přijal do svého království.

Jestli chceš vytvořit hezkou svíčku, spojsprávně čísla od 1 do 8, obtáhni pla-mínek a světlo paprsků a celý obrázekvybarvi.

Vylušti a doplň modlitbu za zemřelé

Přeji sluníčkový podzim, pac a pusu, Oskar.▲ Lenka Volná

15

KNIŽNÍ OKÉNKO

Výtečná věc, mimořádná. Z  mého po-hledu asi lepší než stejnojmenný románSienkiewiczův, který je rovněž velmidobrý. Oproti svému rodákovi nepo-jednává Kossaková o bitvě u Grunwaldu,nýbrž o první křížové výpravě do Svatézemě. Kdo by čekal nějakou kýčovitousladkobolnou slátaninu, veskrze černo-bílou, bude velepříjemně zklamán, pro-tože bude mít co do činění s mistrně vy-právěným příběhem, s perfektně vystih-nutými charaktery protagonistů, s  bar-vitě líčenými bitvami či žabomyšímispory křesťanských rytířů.

Jak zhodnotit na ně-kolika málo řádcíchknihu čítající vícenež 1150 stran? Hor-ko ťažko, opět, jakou všech těch, o nichžjsem psal dříve, jenejlepší si ji přečíst.Nechť Vás neodradípočet stran, spíše

budete litovat, že jich není více. Kossa-ková psát umí, to poznáte hned záhy,kdy se ocitnete v  neprostupných pol-ských hvozdech mezi divokými šlechti-ci z rodu Střegoňů. Pak spolu s tisíci ji-ných budete nadšeně volat na výzvuUrbana II. o dobytí Jeruzaléma „Bůh to-mu chce“, podstoupíte nepředstavi-telnou anabázi s desetitisíci nadšenýchkřesťanských rytířů, zažijete  s  nimivšechny peripetie — dík spisovatelčinuumu — na vlastní kůži v opravdu vyni-kajícím ztvárnění závěrečné bitvy do-budete Svatéměsto.

Kossaková je prostajakékoli idealizace svých hrdinů, vy-kresluje je se všemi jejich lidskými sla-bostmi a  hříchy, proto jí vše věříte,proto cítíte páchnoucí pot z  těl una-vených rytířů, proto se ocitnete upro-střed jejich trapných sporů a  zatínátepěsti nad ubohostí těch či oněch, protoVám praskají rty žízní při jejich cestěpouští a  rehabilitujete je za jejich aktyzoufalství, v  nichž šílení hladem pojí-dají mrtvá těla svých druhů. Chuťovka,co? Nicméně nejde o novodobou snahušokovat a být originální, kdepak, jde jeno  „obyčejné“ vyprávění, zachycení vše-ho toho, co museli prožít ti, kte-ří s nadšením a vírou, postupně opada-jícími, jindy zas vzrůstajícími, opustilivše, aby položili třeba i své životy zazáchranu svatých míst.Na křížové výpravy se díky masáži,která od doby osvícenství dodnesprostupuje celý křesťanský svět, naba-lilo tolik špíny, že… Jenže hodnotitstředověkou epochu, jejíž uvažováníbylo úplně odlišné od toho našeho, jenesmysl. Předně šlo o války obranné,navíc, ti lidé, kteří se jich účastnili, ne-měli až na (možná místy i četné) vý-jimky před očima jen zisk. Pouhouzištností nelze vysvětlit dvousetletéúsilí mnoha generací, které vášnivěpohlížely k Božímu hrobu a toužily pojeho osvobození. Ostatně, Kossákové sepodařilo širokou škálu lidskýchpohnutek vykreslit bravurně, tak ne-váhejte a čtěte! Je to vážně skvělá kniha.

▲ Libor Rösner

Zofia Kossaková – Křižáci

16

OKÉNKO PRO RODIČE

1. Sedejte si co nejblíže k oltářiDěti potřebují vědět, co se děje, a jakjsou malé, je vizuální kontakt velicedůležitý.2. Nebuďte přísnější než jindeDěti se budou v  kostele chovat po-dle  toho, jak se chovají jinde na  veřej-nosti. Pokud jim jinde umožňujete vol-ný pohyb, tak jej budou také vyžadovatv  kostele. Pak není reálné jim pohybzakázat. Spíš jim ho různými způsobymůžete omezit.3. Poodstupte s  dítětem, když rozpoz-náte u něho nervozituKdyž rozpoznáte, že určité části mšesvaté jsou pro děti náročné, tak s nimimůžete na  chvilku odejít nebo pood-stoupit od dění a zaměřit jejich pozor-nost na obraz, dětskou Bibli apod.4. Učte děti šeptatDěti mají tendenci mluvit nahlas. Neníasi vhodné jim mluvení zakázat, alenaučit je (i mimo kostel) šeptat, tím, žeje k tomu budete vyzývat.5. Připravujte se sami a s dětmi na bo-hoslužbuProtože se i sami nebudete moci plněsoustředit na bohoslužbu slova, je veli-ce důležité si čtení s dětmi připravit. Tolze slovy, ale i více kreativně, např. ževybarví příslušnou omalovánku. Při-tom jim můžete připomínat, jak je důle-žité při mši svaté poslouchat čteníz Písma svatého.6. Naučte se doma s  dětmi základnímešní modlitbyPokud se dítě s  Vámi doma naučízákladní modlitby, které se používají

při mši svaté, tak se bude schopno vícezapojit. Nečekejte s recitací modliteb, aždítě bude schopno jim porozumět. Ča-sto pomáhá, když se s  dítětem naučítetyto modlitby zpívat podle  nápěvů,které v kostele používáte nečastěji. Je topro  dítě důležité zpestření jeho účastina mši svaté.7. Učte se z otázek dítěte ohledně mše Je možné, že si sami nejste jisti, jakprobíhá liturgie. Pak je spolupráces dítětem ohromnou příležitostí se něconového naučit a obohatit celou rodinu.8. Nebojujte s dítětem v kostelePokud začne dítě být příliš neklidné,nezačínejte s  ním bojovat v  kostele; jedobré s ním poodstoupit nebo na chvíliodejít a před kostelem zjistit, co se dějea vyříkat si to s  ním. Získáte si tímkredit u ostatních farníků. Když je Vašedítě od  přirozenosti neklidné, tak jedobré si sednout na  takové místo, abyVaše odchody a příchody nebyly takrušivé.9. Ignorujte případné nepříjemné po-známky lidíVelice důležité je ignorovat poznámky,které diskreditují Vaší snahu učinit svéděti součástí farního společenství. Po-kud se stanou nesnesitelné, zkuste si-tuaci probrat s  někým, komu důvěřu-jete, a předložte své pochybnosti míst-nímu knězi.10. Chvalte dítě za vzorné chováníNebuďte ke svým dětem příliš shoví-vaví (mše svatá je prostorem neob-vyklým a dítě se tam musí naučit cho-vat jinak), ale zároveň na  něj nebuďte

Dvanáctero pro rodiny s dětmi při mši svaté

17

TEOLOGICKÉ OKÉNKOLáska k bližnímu jako odpověďSchopnost milovat je výsadou jedinéhotvora — člověka. Není však pouze jehovýsadou, je zároveň nezbytností a  po-vinností. Láska k bližnímu je totiž prvníčást odpovědi na  neustále projevo-vanou Boží lásku k člověku. Druhá částodpovědi je láska k  samotnému Bohu,která se, mimo jiné, opět projevuje také

láskou k  bližnímu.Jedná se tedy o  vzá-jemnou závislost vztahů, přičemž v zá-vislé pozici jsou pochopitelně vztahyčlověka vůči Bohu.Prapůvod či archetyp pravé láskyk  bližnímu (caritas) je potřeba hledatv  tajemství samotné Trojice, v  tajem-

příliš přísní. Dopřejte dítěti čas, než sevžije do  liturgického shromáždění.Některému dítěti to může trvat dlou-hou dobu. Dítě kárejte, ale hlavně hochvalte za  ty chvíle, kdy se chovalovzorně. Po návratu domů mu vždy dejteodměnu za  to pozitivní, i kdyby to byljen jeden bod.11. Buďte svému dítěti vzorem v  křes-ťanském životěKdyž se Vám narodí dítě, tak je topro celou rodinu nová šance prohloubitči obnovit křesťanský život. Rodiče,prarodiče, sourozenci jsou prvotnímivzory dítěte. Časem bude zkoumat je-jich opravdovost a schopnost odpovídatna  svízelné otázky. Vaše vzornost nenígarancí úspěšné výchovy ve  víře. Je toale Vaše křesťanská povinnost, aby Vašepokřtěné dítě — které je obklopenomnoha sekulárními vlivy — dostalo fé-rovou šanci později se svobodně roz-hodnout pro  nebo proti  aktivní účastive farním společenství. 12.Modlete se za Vaše dítě a jeho víruIntenzivně se modlete za  harmonickýduchovní vývoj Vašeho dítěte, za  Boží

vedení při jeho křesťanské výchově.Skutečná hodina náboženství probíháprávě při mši svaté, kde se setkávámes  Ježíšem Kristem v  Písmu svatém,ve společenství církve a v tajemství Eu-charistie. Učiňte z Církve důležitou částsvého života. Prospěje to Vám i Vašírodině.Nejdůležitější je, že dítě je naší velkouradostí. Jeho místo při mši sv. si budehledat samo, a někdy to bude trvatpěkně dlouho a bude Vám docházettrpělivost. Přítomnost na  mši sv. nenísamospasitelná. Křesťanský život začínádoma, žije z Božího slova a Eucharistie atamtéž vrcholí. Děkujeme, že přivádíteVaše děti k Pánu: On je miluje takové,jaké jsou.

Text vznikl mj. na  základě materiáluFDLC (federace diecézních liturgickýchkomisí USA), který je veřejně  dostupnýna  www.fdlc.org/liturgy_catechesis.htm.Převzato z  Farního zpravodaje Tábor,XII/2. Velikonoce 2011, autor jáhen To-máš van Zavřel.

▲B. V.

18

ství Boha Otce, Syna a Ducha svatého.1

Vždyť k obrazu Božímu byl člověk stvo-řen (srov. Gn 1, 26).Vyjdeme-li ze základní pravdy víry, te-dy z tajemství, že Bůh je jeden ve třechosobách (KKC 253), pak musí platit zása-da, že „v Bohu je vše dokonalá jednota,dokud nenarazíme na opozici subsistu-jících vztahů“2. Tyto vztahy jsou reálněodlišitelné, stejně jako jsou reálně odli-šitelné jednotlivé osoby Trojice. Pokudby tomu tak nebylo, neplatila by uve-dená Boží „trojjedinost“ (srov. KKC 254).Na druhou stranu je nezbytné, abyvšechny odlišné osoby byly zcela to-tožné  s  jedinou Božskou přirozeností.Jinak by Otec nebyl Bohem, stejně takani Syn, ani Duch svatý. Toto tvrzení jeparadoxní a  lidské logice nepochopi-telné. Nezbývá, než ho přijmout víroua  přiznat, že o  Bohu můžeme hovořitspíše formou negativní teologie. Tedyto, co Bůh není, než to, co Bůh je.Ale uvedené závěry vycházející z  tri-nitárního učení sv. Augustina, biskupaz Hippo, nám umožní porozumět tomu,proč je láska v Bohu předobrazem láskyčlověka k  bližním, caritas. Při popisuvztahů v Trojici používáme pojem peri-

choreze. Ta označuje vzájemné pře-bývání Otce v  Synu a  Syna v  Otcia  jejich vzájemné ustupování tomudruhému.3 V  Janově evangeliu Ježíšříká: „Já a Otec jedno jsme“ (Jan 10,30)a „Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je vemně? Slova, která vám mluvím, nemlu-vím sám od sebe; Otec, který ve mněpřebývá, činí své skutky. Věřte mi, že jájsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřteaspoň pro ty skutky!“ (Jan 14, 10—11)Otec je v Synu a Syn je v Otci. Oba mi-lují druhého, vycházejí ze sebe a  pře-bývají v  tom druhém. Plodem4 jejichlásky je třetí osoba, Duch svatý, kterýmse vzájemně obdarovávají5. V  jedinéBožské přirozenosti tak existují tři oso-by, které tvoří triádu Dárce, Obda-rovaný a Dar. Přes věčné vzájemné pře-bývání a  darování nedochází k  žádné-mu smíšení osob. Otec zůstává vždyOtcem, protože se nemůže zříci svéhoOtcovství a  předat ho svému Synovi.Stejně tak Syn se nemůže zříci svéhoSynovství.6 Právě nepředatelnost Osobya zároveň věčné přebývání tvoří doko-nalou jednotou, která přitom zachovávánedotčenou identitu Darujícího i  Ob-darovaného.7 Duch svatý je věčně oso-

1 Srov. POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanskécharitě a diakonii. s. 153.

2 POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitěa diakonii. s. 163.

3 Srov. POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanskécharitě a diakonii. s. 171.

4 Někdy se mylně uvádí, že Duch svatý je vztahem lásky mezi Otcem a  Synem. To je všakzásadní omyl. Pokud by byl Duch vztahem, nemohl by být osobou.

5 On je Osoba—láska, je Osoba—dar: je to nevyzpytatelná hojnost pravdy a  nevýslovnéhopoznání, co znamená pojem osoba, jde-li o Boha; tuto pravdu a poznání se dovídáme pouzezjevením. (PAVEL, Jan. Dominum et Vivificantem: encyklika Jana Pavla II. O  duchu svatémv životě církve a světa z 18. května 1986. s. 16.)

6 „Syn není Otec, Otec není Syn a Duch svatý není Otec nebo Syn“ (KKC 254)

19

RECEPTÁŘ

Ingredience2 kg libovolného ovoce (nejlépe drobné,větší je třeba pokrájet), 500—750 g krys-talového cukru, koření podle chuti (sko-řice, hřebíček, badyán), 1—2 omyté citro-ny, rum (dle chuti a uvážení, není nutný)PostupOčištěné ovoce odpeckujeme a větší na-krájíme na drobné kousky. Citron olou-

peme a  pokrájímena kousky, nebo jen vymačkáme šťávu.Všechno dáme do hlubšího plechu, za-sypeme cukrem a přidáme koření. Pro-mícháme a vložíme do vyhřáté trouby.Pečeme při 170 °C 30—40 minut, občasmůžeme promíchat. Ihned po vytaženíz trouby vmícháme rum. Plníme doskleniček se šroubovacím uzávěrem,

Pečený čaj

7 Srov. POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanskécharitě a diakonii. s. 171-172.

8 Srov. PAVEL, Jan. Dominum et Vivificantem: encyklika Jana Pavla II. O duchu svatém v životěcírkve a světa z 18. května 1986. s. 16.

bou — Darem nestvořeným. Zároveň ježivým zdrojem, ze kterého prýštívšechny ostatní dary stvořené. Mezi něpatří i dar milosti určený všem lidem.8

Obraz Trojice tak představuje lásku,která se dokonale odevzdává druhému,ale přitom ho  nepřetváří, milovaný senestává někým jiným, ale zůstává sámsebou. Jen takováto caritas pro nás mů-že být vzorem. Čím více se člověk v lás-ce rozdává, tím více se stává sám sebou.Do tajemství právě této lásky nás uvádíJežíš Kristus. On, pravý Bůh a  pravýČlověk, je zjevitelem Trojice: „Kdo vidímne, vidí Otce“ (Jan 14, 9); „Já požádámOtce a on vám dá jiného Přímluvce, abybyl  s  vámi navěky. Ducha pravdy, kte-rého svět nemůže přijmout, poněvadžho nevidí ani nezná“ (Jan 14, 16—17).Plné pochopení tajemství lásky v Bohui  lásky Boha k člověku nám zůstane na

této zemi odepřeno. Přesto je námprávě tato láska dána jako vzor a je námuloženo ji vlastními životy napodobo-vat. Řešení zdánlivě rozporuplné situa-ce je v  následování Ježíše, který, jakjsme již uvedli, nás do této lásky uvádí.Činí tak konkrétním příkladem svéhopozemského života, který je možnozcela reálně následovat, byť to nenívždy jednoduché (srov. např. Mt 16, 24).Vrcholný vzor lásky je Ježíšovo sebeda-rování na kříži. Z lidského pohledu zře-telná porážka paradoxně přinesla fa-tální vítězství nad hříchem. Pouze láskavydávající se do krajnosti, až za hranicimyslitelné bolesti tělesné, duševníi duchovní, mohla zachránit tento světa  stát se předobrazem jakékoliv jinélásky.

▲ Lukáš Volný

20

MANA – Měsíční Aktuality Naší fArnosti, vydává Římskokatolická farnost Ostrava-Třebovice,V Mešníku 5100, 722 00 Ostrava-Třebovice, tel.: +420 596 964 942

http://trebovicka.farnost.cz, http://www.facebook.com/trebovicka.farnostEvidenční číslo:MK ČR E 16325

Kontaktní osoba: Dalibor Vitásek, e-mail: dali.vita@gmail.comNáklady na výrobu a tisk jsou 10 KčUzávěrka příštího čísla je 15. 11. 2013

AKTUALITY Z FARNOSTI — pokračování

položíme je víčkem dolů a necháme vy-chladnout. Při podávání do hrnku čisklenice dáme 3—4 lžičky ovocné směsi

a zalijeme vařící vodou. Získáme tímovocný čaj lahodné chuti, který je vý-borný horký i studený.

Ve dnech 1. 11. a 2. 11. se odpustky pro duše v očistci získají návštěvou kostela spo-jenou s Modlitbou Páně a Vyznáním víry. Předpokladem je být ve stavu milosti po-svěcující, mít úmysl odpustek získat a nemít sebemenší zalíbení v hříchu. Můžemese modlit za konkrétního zemřelého či za ty, za které se nikdo nemodlí. V  těchtodnech si my živí intenzivněji uvědomujeme své propojení se všemi již zemřelými.„Dušičkové zpovídání“ bude probíhat půl hodiny před každou mší svatou.● V sobotu 2. 11. je památky všech zesnulých: mše svaté budou v 7.00 a 17.00 hod.a po večerní bohoslužbě bude pobožnost na hřbitově.

● Scholička se bude setkávat od 3.11. každou neděli v 16.30 hodin.● V sobotu 9. 11. se uskuteční pouť ke sv. Martinovi za otcem Janem Mazurem do

Bohušova. Bližší informace u pí. Jarmily Lasoňové.● Ministrantský výlet do dolu Michal v  Ostravě-Michálkovicích bude v  neděli

odpoledne 10. 11. s odborným výkladem pana Svobody.● Farnost Ostrava-Třebovice a Moravsko-slezská křesťanská akademie vás zvou

v sobotu 16. 11. v 17 hodin na faru, kde proběhne přednáška (nejen pro manžele)P. Lukáše Engelmanna na téma: Mužské a ženské potřeby… a co s tím?

● V sobotu 23. 11. v 16.00 hodin vás zve třebovická schola do kostela na benefičníkoncert „CHCEME HEZČÍ FARU“, jehož výtěžek bude použit na nové vybavenínaší fary.

● V neděli 24. 11. při Slavnosti Krista Krále ukončíme Rok víry. Po mších svatýchbude slavnostní požehnání.

● V  sobotu 30. 11. od 16 hodin proběhne na faře vyrábění adventních věncůa  předvánoční dílničky pro děti. Vstupné je 30 Kč na dítě. Přihlašujte se do20.  11. Máří Balíkové nebo Lence Volné. V  18 hodin v  kostele všechny věncepožehnáme a začneme slavnostním uvedením do adventu.