»^^^B ~^^^T

/I

/I A S A R Y K,EHO ŽIVOT A DÍLO.

NAPSALJ. U D« FRANTIŠEK VESELÝ.

1918.

NÁKLADEM GUSTAVA DUBSKÉHOV PRAŽ E.

Za 2 K krom drah. pirážky.

h

MASARYK,

JEHO ŽIVOTA DÍLO

/

NAPSAL

JUDR. FRANTIŠEK VESELlí

J

1Q18.

JÁKLADEM GUSTAVA DUBSKÉHOV PRAZE.

/ MARl6'y/6 ^^

DB

TiSÍ'FM ROV. LESCHINQRA V PRAZE.

Životopis,

Tomáš Masaryk narodil se 7, bezna 1856 v H»-

d«níné jako prvorzený syn panského koího Josefa

Masaryka a j»ho manželky Terezie, rodilé Kropáktvé.

Na míst, kde stával jeho rodný dm, kovárna p, 121

v Hodonín, stojí nyní nmecká díví škola obecná a

mšfanská. Otec jeho, Josef Masaryk, jako panský slu-

žebník byl pidlován do rzných dvor na císaském

panství hodonínském, a proto asto s rodinou svojí se

sthoval. V roce 1852 byl v Mutnicích, v roce 1853

v Hodonín, r. 1856 v ejkovicích, r. 1858 na ejí,

r, 1859 opt v ejkovicích a r. 1862 v Hodonín, Obec-

nou školu navštvoval Tomáš nejprve v Hodonín a

pak hlavn v ejkovicích. V letech 1861 až 1863 byl

žákem nmecké reálky v Hustopeích, z níž mínil jít

do ústavu uitelského. Ale poátkem r. 1864 upustili

jeho rodie od myšlenky, aby se Tomáš stal uitelem,

a ponvadž se na reálce nauil pkn psát a kreslit,

urili, že se má uit umlému zámenictví ve Vídni,

Tomáš s novým zamstnáním byl spokojen, nebot se

íšil, že bude dlat umlé práce, a také kožená zá-

stra se mu líbila. Brzy, však spokojenost jeho mizela,

nebo úkolem jeho bylo jen, toit klikou u stroje, kterým

se vyrábly podkovy na boty. Jiný soudruh dlal dírky

do tch podkov. Když pak mu ješt spoluue kterýs

ukradl knihy, kterými se Tomáš utšoval, zastesklo se

mu a odešel z uení dom, k rodim, kteí právbydleli na eji. Jejich soused Beneš byl kováem, a

proto šel Tomáš do uení na kováství. Bylo mu tehdy

práv 14 let a ml se uit dva roky, a pak ml jít do

Vídn na podkováský kurs, Kováství se chlapci líbilo,

byl dost silný a nemyslil už na to, že by ml se emesla

sejít. Kdysi nesl dv putynlíy vody od studn do ko-

várny a tu ho zahlédl bývalý jeho uitel z Hustopee,

Ludvík, došel k jeho matce a pemluvil ji, aby chlapce

tak nadaného nenechali pi emesle, nýbrž aby ho dali

opt na uitelství. To se stalo, a Tomáš praktikoval na

uitelství v ejkovicích. Ml tam vykat, až by mu bylo

16 let a mohl jít na uitelský ústav. Vyuoval všem

pedmtm a vykládal starším hochm i zaátky hvz-

dáství, zejména že slunce se netoí, nýbrž stojí, a zemže se kolem nho otáí. Hoši se pochlubili doma no-

vými vdomostmi, a z toho bylo rozhoení mezi jejich

matkami. Poprvé už tehdy bylo Masarykovi vyteno,

že kazí mládež, a pan dkan mu vzkázal, že se takovým

vcem uit nesmí. Jako uitelský praktikant konal Ma-

saryk i funkce pohební, Pi tch mu kaplan kdvw

vylkl, že špatn vyslovuje latinská slova. To Masaryka

mrzelo a zaal se uit latine, pi emž ho piuoval

kaplan. Ten poznal, že hoch je velmi nadaný a poradil

mu, aby šel na gymnasium, Tomáš, tehdy patnáctiletý,

udlal zkoušku z první tídy ua gymnasiu ve Strážnici

a šel pak do druhé tídy nmeckého gymnasia v Brné

(eského tehdy nebylo).

Šel bez penz jako chudý student. Matka mu nesla

výbavu, peiny a dva pecny chleba. Bydlel u obuvníka

ješt se šesti jinými studfenty. Se svým domácím pánem

chodil pozdji na socialistické schze v Brn- Živil se

s poátku chlebem a švestkami, pozdji dostal hodiny,

piuoval své spolužáky a tím si opatoval skrovnou vý-

živu. Tak to šlo až do sexty, — Masaryk ml sice ve

škole drobné potyky s profesory, ale ty mu neublížily,

ncbof byl výborným studentem (primusem). V sext

o2námiI katechetovi P. Matji Procházkovi, že nebude

chodit ke zpovdi. To byla ovšem neslýchaná vzpoura,

kterou P. Procházka, jinak ctihodný a šlechetný muž,

tžko nesl, Dr. Herben v životopise Masarykov o tom

vypravuje: »P, Procházka chápal, že v mladém lovkuzuí rozpor mezi rozumem a, vírou, a že takový rozpor

neléí se disciplinárním ádem. Nesalezl nic podeze-lého v jeho okolí, naopak pesvdil se znova a znova,

že Masaryk je pímý, estný, pravdomluvný student.

Masaryk nebyl atheista, vil v Boha a byl zbožný, byl

však kací, Konen zavolal si Masaryka editel

(Hocheggcr, Nmec), I>okazoval mu, že mu púscA>i samé

nepíjemnosti. Pro by nemohl jít ke zpovdi? Je to

formalita. Musí ji plnit, dokud je žákem. Až bude samo-

statný, a si dlá, co chce. Snad si nemyslíte, pravil

Masarykovi, že já vím všem tm popským hokus-

pokusm? Ale jsem úedník, konám to, — Kdo jedná

proti svému pesvdení, je tašká (po nmeku lo

znlo: Schuft) ! odpovdl Masaryk.

editel sesínal a vrhl se po Masarykovi, chtje ho

uhodit. Masaryk však nebyl nadarmo Slovák: odskoil,

chytil u kamen pohrabá a postavil se ped editele:

»Neopovažujte s€!«

Po této scén uprosted školního roku 1869 Masaryk

prošel na akademické gymnasium ve Vídni a tam do-

studoval i maturoval v roce 1872, Jeho spolužáky tam

byli bývalý pedseda ministerstva baron Beck a bývalý

ministr spravedlnosti dr, Klein,

Zstal pak ve Vídni i na filosofické fakult, a stu-

doval nejprve klasickou filologii (dva semestry) a pak

filosofii. Upoutal ho ecký filosof Plato a vliv na nhoml také vídeský filosof Franz Brentano, Také ve

Vídni se živil soukromým vyuováním, zejména v ro-

din policejního presidenta Le Moniera a v rodin ge-

ncr, rady anglorakouské banky Schlesingera, Po tri se-

mestry byl starostou eského akademického spolku a

uml už tak dobe rusky, že vyuoval ruštin.

v roce 137b stal se doktorem lilcsotie. Práci ri_KS'.ji

t£nt napsal o ncsinrtelnosli v ueni Plalonové. Po

dokioráí sluclo\al rok na univcrsité' v Lipsku. TaiTi za

vzdélánim dlela také slena Charley Garriguová

z Brooklyna v Americe, Pilnuli k sob a v roce 1877

se zasnoubili. Na to odejel Masaryk do Vídn a jeho

snoubenka do Ameriky k rodim.Roku 1878 dokonil Masaryk svj habilitaní spis

o sebevražd, zadal jej filosofické fakult vídeské a

pak odejel do Ameriky, kdež slavil satek se svoji

snoubenkou. Od satku toho pipojil ke svému jraétiii

po americkém zvyku také rodové jméno své oholí

Garrigue, a podpisuje se Tomáš Garrigue Masaryk.

Tchán Masarykv byl editelem banky a zámožným

mužem, ale ml 11 dtí, a proto manželé Masarykovi

dostali od nho jen skrovný píspvek. Vychování dtí

v rodin Garriguov bylo prosté, puriíánské.

Také v roce 1878 ješt tžko Masaryk zápasil o c*.í-

stenci. Obživoval se soukromým vyuováním, a teprve

pozdji se stal suplentem na gymnasiu v Leopoldov

ve Víani, ale po nkolika msících se suplentury vzdal,

ntraoha snésti školního byrokratismu, a opt se živil

kondicemi. Jeho chcf snášela statené s ním tyto strasti

životni,

Habílitace Masarykova na vídeské universit byla

v roce 1879 schválena a nakladatel Karel Konegen

vydal jeho knihu: Der Selbstmord ak sociále Massen-

prschcinung der modenien Civilisation (Sebevražda jako

hromadný zjev sociální moderní civilisace.) Od I doby

inl Masaryk jméno ve svt vdeckém.

Když pak v roce 1881 byla zízena eská universita

v Praze, byl vyzván, aby šel na ni pednášet o filosoíii,

a o prázdninách 1882 se Masaryk, muž dvaalicítilelý,

piestéhoval do Prahy, byv jmenován mimoádným pro-

fesorem na eské universit. Tím poalo jeho psobeni

v Praze a obrodná práce jeho v národním život

eském.

Katolickou církev opustil Masaryk v roce 1878 a

vstoupil do evangelické církve reformované. Lihových

nápoj nepije a je úplným abstinentem. Život jeho v ro-

din je velmi šastný a srdený, všecky dti jeho k otci

velmi lnou.

Veliký vliv na duševní vývoj Masarykv mla jeho

cho, jež svým vzdláním, duševní sílou a zanícením

pro dobro a pokrok byla svému choti vždy oporou v do-

bách tžkých a posilovala ho v práci jeho.

Krom r, 1878 pi svém satku navštívil Masaryk

Ameriku ješt v roce 1902 a pak 1907, když tam ped-

nášel na universit v Chicagu o národech slovanských.

Nkolilcrát byl i v Rusku, kdež konal studie a s^bíral

látku pro svj spis Rusko a Evropa, Navštívil dvakráte

i Lva Nik, Tolstého v Jasné Polian,

Masaryk zná vtšinu jazyk evropských, zejména

dokonale mluví anglicky, francouzsky a rusky, a tím

mu bylo umožnno nynjš^í jeho psobení za bránicemi,

v Americe, v Anglii, ve Francii, v Rusku.

I^éli má Masaryk tyi. Nejstarší syn Herbctl, aka-

ilcmický malí, zemel 15, bezna 1915, ledy už za

války a za nepítomnosti otcovy. Úmrtí jeho Masaryka

velmi dojalo. Dcera Alice, doktor filosofie, jest profe-

sorkou na lyceu v Holešovicích. Když bylo zahájeno

trestní vyšetování pro velezrádu proti jejímu otci, byla

zatena a dlouho vznna, nejprve v Praze a pak ve

Vídni. V roce 1916 byla z vzení propuštna a žije nyní

se svojí matkou v Praze.

Druhý syn, Jan, vystudoval v Praze gymnasium, pak

odejel do Ameriky, kdež byl úedníkem v továrnách,

na jae 1914 vrátil se do Prahy a od r. 1915 koná službu

vojenskou jako díistojník vozatajstva.

Nejmladší dcera, Olga, odjela v roce 1914 se svým

otcem za hranice, provázela ho po viech jeho cestách,

peovala o jeho zdraví a pomáhala mu ve veliké jeho

práci politické. Psobení její bude he ocenit teprve až

se nám dostane podrobných zpráv o nm.

Poslancem na íšskou radu byl Masaryk zvolen po-

prvé v beznu 1891 za národní stranu svobodomyslnou

ve skupin mst pošumavských: Písek, Domažlice, Kla-

tovy, Sušice, Strakonice, Horažovice, Voly. V r. 1892

byl zvolen i poslancem na zemský snm, ale obou man-

dát se vzdal v záí 1893.

Na to v roce 1907 byl zvolen do isské rady za sku-

pinu mést moravských, Vsetín, Valašské Meziíí, a pi

nových volbách v roce 1911 byl' za msta tato optvyslán na íšskou radu, V dob té byl i nkolikráte

lenem rakouské delegace.

Do svého šedesátého roku vydal prof, Masaryk

krom zmínné už habilitaní práce o sebevražd ješt

spisy: Základové konkrétné logiky (1885), Slovanské

studie (1889), eská otázka (1895), Karel Havlíek

(1896), Jan Hus (1896), Otázka sociální (1898), V boji

o náboženství (1904), krom velmi elných brožur a

lánk novináských, V letech 1884 až 1893 redigoval

vdecký asopis Athenaeum a od roku 1894 do r. 1914

revue Naši Dobu, Krom toho byl lenem redakce den-

níku »asu«.

W

Masarykova práce do r. 1910.

Je radostno sledovat život a práci profesora Ma-

saryka od chvíle, kdy pišel na universitu pražskou

a zahloubat se do jeho snažení o zrevolucionování hlav

a srdcí eských.

Masaryk pišel k nám v dobé, kdy národní probu-

zení naše bylo tém ukoneno, ale život národní byl

rozvrácen, ježto veliký, všecky síly národu zaujavší

pokus o dosažení státního práva skonil nepíznivé.

Naše poselstvo na íšské rad utvoilo tehdy železný

kruh pravice s nmeckými klerikály, na vedení eské

politiky mla pevládající a neblahý vliv šlechta, a ve

svété mli jsme povst zpáteník. Ve všem veejném

život našem panovala stagnace, z níž vybujelo ne-

obmezené vlastenecké autoritáství, dusno a mdloba.

Do tchto pomr pišel do Prahy profesor Masaryk,

muž 321etý, ped tím od roku 1879 docent filosofie na

universit vídeské. Pátel ani známých v Praze témnemel.

U

Poátky jeho práce v Praze byly ist vdecké.

Organisoval s etnými spolupracovníky vydávání Atbc-

naca (r. 1883), jež mlo eský ruch vdecký sjednotit

nový smr, napsal nkolik filosoíickýcli studii,

v roce 1886 dal podnt k vydávání Nauného Slovníku,

jehož redakci se postavil v elo, a horliv dopisoval

o vcech eských do zahraniních list, které ochotn

se zprávám jeho otvíraly.

To byla práce rušná, hlavn organisaní, pro níž

M, ml vždy zvláštní zpsobilost, ale pece nevybo-

ující z klidu vdeckého. Brzo dostalo se mu však ktuohnm a v roce 1886 klid byl porušen bojem o pravost

rukopisu královédvorského a zelenohorského,

V eské veejnosti vzplanul vášnivý boj o pravost

památek literárních, šlo o zjištní pravdy v otázce,

která byla národu dávno milou, a kterou pokládal za

estnou,

Masaryk stál ve sporu tom na stran vdy a prav-

dy, zápasil o svobodu badání, o právo volného projevu

a zdvodnného pesvdení proti úzkoprsému vlaste-

nectví, proti pseudovlastenectví a proti pseudoautoritám.

Historik tohoto zápasu praví, že Masaryk vedle Ge-

bauera byl bojovníkem nejen odborným, ale duší celého

boje a štítem všech, kdo vi neslýchanému terorismu

se neodvažovali námitky své proti rukopism králové-

dvorskému a zelenohorskému veejn podepsati.

12

lo byl první jeho boj o pravdu a védu, a boj ten

mu k jeho práci vdecké pidal i povinnosti nové, Ma-

saryk poznal, že naše poméry politické i sociální jsou

nesnesitelný, že kií po náprav, a že jest nutno pra-

covat o jejich ozdravní.

Sotva se utišily boje o rukopisy, Masaryk vstupuje

do inné politiky, byv v beznu 1891 zvolen za poslance

do íšské rady za skupinu mst pošumavských.

Práce politická zaujala Masaryka úpln a hledl

na politiku jako na vdu. Pinesl do ní bohatý fond v-domostí bystrého ducha a pevné pesvdení pokro-

kové. Neshody ve stran mladoeské pimly Masa-

ryka, že se v záí 1893 mandátu vzdal a vrátil se ku

práci politické dom. Z innosti politické však už nikdy

neodešel, a v etných pednáškách, politických eích,

v asopisech pracoval o obrození eské politiky,

V dcyb té psal »eskou Otázku« a »Naši nynjší

krisí«, v nichž formuloval požadavky politiky pokrokové

a reální. Masaryk jest otcem eského realismu, v nmžvidl s poátku slovanskou sebeobžalobu spolené viny

a nedostatk, protest proti falešnosti mrtvé i živé.

Realismus je pokus znárodnit, socialisovat všecku

vdu, uinit ji pístupnou všem vrstvám národa. Odtud

úsilí o sociální reformy a práci kulturní. Realismus se

stavl proti upílišenému historismu v našem život

národním, který hledal základy našeho bytu a národní

taktiky v minulosti co možná nejmén známé,

13

Masaryk vylýkil tehdy, že naši polililíové dovedou

i:a p. s nadšením deklamovat, že jsme méli práv ty

rukopisy v dob, kdy sousedé Nmci ješt požívali ža-

ludy, ale že ani jim na um nepijde, pro jsme nyní

proti tm žaludára tak nepomrn slabší, právv tch oborech, které si do minulosti pipisujeme.

Realismus žádá stízlivý názor, hledání podstaty

vci, nejen slova, nýbrž i skutky, a ve všem pravdu.

Jestliže však Masaryk s poátku nazýval realismus

hledáním, sebeobžalobou, po roce 1900 už mu není hle-

dáním, nýbrž vybudováním celého národního programu.

Není otázky životní, aby nechával nás bez rady, Pii-

vodn nechtl Masaryk, aby realismus vytvoil novou,

vlastní stranu, ale když vidl, že ostatní strany eskénepijaly ani obsahu ani methody realismu, založil

vlastní stranu politickou.

Chtl, aby posavadní úzká politika eská se roz-

šíila na politiku kulturní a usiloval o to, aby eskýlovk byl vychován po stránce tlesné, rozumové

i mravní harmonicky. Jen v kulturním pokroku celého

národa vidl zabezpeení naší budoucnosti.

Masaryk se zabýval problémem malého národa,

kterýž na pouhé udržení své existence musí vnovat

množství energie, jíž národové velcí prospívají obec-

nému pokroku. Národové malí musí jen vzdlání po-

kládati za prostedek k sebezáchovám', ale práv jejich

14

siiaiíy o N/dcIám mají nojvlší pekážku v jich malé

poetnosti.

Piznává se, že i jeho lísní Haše malost, ale proti

náku Kollárovu, že vzdlanost malých národ a náro-

dek sama bývá malicherná a neduživá, že nežije, jen

živoí, že malí nárdkové myslí a cítí takka jen na

pólo, projevuje pesvdení, že muivá malost našeho

národního života je jen doasná, a že pestane, pe-

stane poznáním a doznáním našich nedostatk; kdo ne-

dostatky ty poznal a pocítil, bude je odstraovat.

Menší národ koncentrací sil mže vyniknout, ne-

bží jen o velikost íselnou, ale o velikost ducha a není

nikde psáno, že by národ náš, který kdysi byl v adosvtové prvý, ml býti v ad národ poslední.

Ukazuje na to, že eská reformace je vrcholem

nejen historie eského národa, ale historií svta vbec.

Musíme zase býti ne-li prvými, aspo mezi prvými,

musíme dlat politiku opravdu kulturní, vnitní, sm-ující k osvobození ducha i tla, politiku svobodo-

.rryslnou, pokrokovou, demokratickou.

Profesor Masaryk nás nutil k pemýšlení, uil nás

pemýšlet a odvracel od planého horování a prázdné}io

mluvení.

Vdl, že myslit, myslit opravdu a do všech d-sledk, bolí, že je jen málo lidí, kteí to dovedou a že

dopracovat se pesvdení bývá i nepijemno. asto

15

lovk, který hledá pesvdení, se unaví a nemá pak

síly a odvahy dopracovat se pesvdení, a z únavy se

sláva lhostejným. Lidé lhostejní jsou pak nejvtší ne-

pátelé svobodného myšlení a lidského pokroku vbec.

Ku pemýšlení nutila hlavn jeho kritika, lite-

rární i politická.

Jemu kritika není projevem nelásky, nýbrž pro-

jevem nejvtší úcty a hluboké lásky, a vzorem kritiky

je mu Havlíek.

Velký význam pikládá kritice literární, nebof lile-

raturaje život, vyjaduje nejen to, co je v básníku, ale

í to, co je v jiných, a proto ukazuje na to, že kritika

Havlíkova byla kritikou celého eského života.

Masaryk klade draz na široký program kulturní,

na vzdlání všeho lidu, obrací nás od vnjšností, povrch-

nosti do nitra našeho.

Ukazuje, že vnitní síly je nám potebí, vzdlání,

charakteru.

Jazyk prospívá, když lidé mohutn myslí a cílí,

jazyk rozohuje a šlechtí ten, kdo svým bratím, kdo

fivtu má co íci.

Hlavní a pední pée naše proto musí být o poli-

tiku vnitní, o mravní a osvtový pokrok spolenosti, a

tu každý jednotlivec musí zaíti sám u sebe, vzdlávat

a ušlechfovat sebe, aby celý národ pokroil a se po-

vznesl.

16

Jak Masaryk rozumí té vnitní práci, ukázal

mnohokráte. Uvedu jen nkteré doklady.

O Havlíkovi konal množství pednášek, ježto muHavlíek je obzvlášt milý, ale všude mluvil o myšlen-

kách Havlíkových, nekladl tolik váhy na pouhý životo-

pis, nýbrž na jeho ducha. Všimnte si: tolik pednášek,

ale nestavly se Havlíkovi pomníky, za to vyšly za

44 let po smrti Havlíkov poprvé jeho úplné sebrané

spisy, Masaryk vydal spis o nm, který ml býti po-

litickou ítankou eskou, a lidé o Havlíkovi pemýšleli,

dovdli se o jeho myšlenkách, a pestala legenda

o jeho radikalismu, která byla u nás vžita, a poznalo se,

/e Havlíek chtl politiku rozumnou a poctivou, Ma-

saryk spojil své posluchae duševn s Havlíkem,

vnitn, ne vnjší parádou a slavnostním hlukem, který

v duši žádných stop nezanechá.

Stejn v otázce slovanské. Naše slovanství proje-

vovalo se v letech sedmdesátých a osmdesátých nad-

šeným horováním pro Rusy, pro Srby a pro Bulhary.

My studenti jsme tehdy se uili azbuce, zpívali jsme

ruskou hymnu, nadšen mluvili o bafuškovi carovi, sbí-

rali jsme na estnou šavli jenerálu ernajevovi, nosili

jsme srbské amary a polské konfederatky, v pražských

koncertech jsme žádali znova a znova ruskou hymnu,

ale o lidu ruském, o myšlenkách ruských spisovatel,

o literatue ruské, srbské, bulharské atd. vdli jsme

pramálo.

1?

v Athenaeu toku 1884 napsal profesor Masaryk;

^Neostýchám se povdt, že takovou neznalost Slovan-

stva, jaká se jeví u nás, sotva kde jinde nalezneme,

povážím-li, že si hrajeme na šiitele ideje slovanské.

Ze sta našinc ani pt z nás neerpá z literatur nen-meckých. ást našeho vzdlanatva a spisovatelstva,

která síká se ped národem nmectví, potajmu jen n-mecké knihy a asopisy tou.

Když profesor Masaryk r, 1893 poal vydával

Naši Dobw, zahájil ji lánkem S, A, Andrejevského

O Bratích Karamazových od Dostojevského, a v e-chách byl úžas, Dostojevský byl u nás mezi horliteli

pro myšlenku slovanskou málo znám.

Brati Karamazoví vbec nebyli tehdy ješt do

eštiny peloženi a prof, Masarykovi bylo vytýkáno,

jako chyba, že p횀 ve své revue o román, který je

v echách docela neznám. Tito kritikové nechápali, že

Masarykovi jde o to, 2ihy konen í k nám uvedl my-

šlenky velkého ruského spisovatele.

Od té doby se pomry hodn zmnily, a k tomu

znan pispl práv Masaryk, který vždy pracoval pro

kulturní vzájemnost s národy slovanskými. Duševní

život národ slovanských je u nás mnohem známjší,

hledíme poznat myšlení a kulturní snahy slovanských

spisovatel a lidu, sympatisujeme s pokrokovým sna-

žením mezi nimi, a blízcí jsou nám všichni pokrokoví

pracovníci slovanští.

28

Masaryk nás pouil, že s ruským zpáteéníkem,

ruským policajlern nemáme duševního spojení, že je

nám lak vzdálen, jako cizí.

Nyní teprve, když vnitní, kulturní snažení nás

s ostatními .Slovany spojuje, když jejich myšlenky

známe a jejich duch k nám proniká, jsou nám Slované

a pokrokoví muži mezi nimi dvounásob milí a blízcí,

nyní teprve jim rozumíme a jsme jim duševn blízko,

nyní mezi nimi a námi jest vnitní spojení, duševní

bratrství,

Masaryk jako dobrý znatel Slovenska poznal, že

Slováci trpí mravními nedostatky^ékterých osob, že

v nich samých, v jejich život, v jejich mdlob mravní

jest hodn píin jejich neúspch.

Požádal proto znalce pomr na Slovensku, aby

napsal do Naší Doby upímné vylíení vad, které ná-

rodní život slovenský dusí a hubí, a vda, že lánky

ty zpsobí proíi pisateli boui, nepipustil, aby jméno

pisatelovo bylo prozrazeno, ježto by se pozornost od-

vrátila od vci a vrhla na pisatele, nýbrž stál za jejích

obsah sám, jako redaktor.

Boue pišla, zuila zle, Masarykovi bylo spíláno,

ale od doby té na Slovensku se objevilo úsilí po ná-

prav, a nový ruch kísil politický život na Slovensku.

Práce pro duševní povznesení lidu eského pi-

vedla Masaryka v pímý boj s klerikalismem, Ma-

19

áaryk nevyhledával této srážky z njaké libstky,

nýbrž podstoupil ji z nutnosti.

Sám vždy hledal pravdu, jeho vdecké povolání

mu ukládalo hledat pravdu, a když dospl k církvi,

která mu kázala prosté vit, slep vit,, která nepi-

pouštla zkoumání a hledání pravdy, a která praco-

vala proli povznesení vzdlání lidového, tu nutn došlo

k boji,

Masaryk mluvil a psal oteven proti drkvím a

proti tomu, co zejména církev katolická za náboženství

prohlašuje,

V eské spolefposti z toho povstala nechu, ozý-

valy se hlasy, aby nebylo hýbáno otázkou náboženskou,

jež prý tolik boj národu našemu zpsobila a tolik

neštstí na národ náš pivedla,

Masaryk však zstal vren svému pesvdení,stál pi poznané pravd a hlásal ji i dále. Nemohl

jinak.

eský liberalismus, eská pohodlnost byly tím vy-

dšeny, V národ našem, o kterém Jan Amos Ko-

menský napsal, že na nj mezi národy evropskými

Kristus nejdíve ráil shlédnout, vyrvav jej z temnosti

Antikristovy, byla naprostá nechu, odpor ku pemý-šlení o náboženství.

eskou spolenosti ovládnul liberalismus, který ve

skutenosti byl indíferentismem, lhostejností, a proti

20

tomu r.e Masaryk poslavil. Otázce náboženské se ne-

vyhnul, olcven hlásal, že kalolicismus padá a padl,

proto, že jeho soustava byla duchovní a politický abso-

lutismus a centralisace. Z jediného íma a z jediné

osoby papežovy nemohlo celé kesanství pijímat ve

všech vcech duchovních autoritativní rozhodování, a

proto celý systém tento se nemohl udržet, padl.

K témuž poznání q katolicismu a církvích jako

Masaryk dospla i ped ním celá ada muž jiných,

ale necítili povinnosti vyslovit je jako on. Liberalismus

byl záminkou, že se eští lidé vyhýbali poznání to pro-

jevit, ale Masaryk, kterému slova Husova »hledeí

pravdy, drž pravdu, bra pravdy« nebyla pouhým

prázdným heslem, nýbrž píkazem života, nevyhnul se

jako jiní otázce náboženské, nýbrž pronesl o ní pímoa oteven svoje pesvdení.

V tom. je rozdíl mezi eským liberálem a lovkempokrokovým.

Lhostejný, pohodlný, trochu i ustrašený liberál se

uhne tam, kde by mohl narazit. lovk pokrokový však

se nevyhne, nýbrž postaví se k boji duševnímu, na obra-

nu pravdy. Snaží se pedmt sporu pochopit, duševn

ovládnout, proniknout a odprce svého zbranmi ducha

pekonat.

Masaryk nebyl nikdy odprcem náboženství, nýbrž

lovkem, který nábožensky hluboce cítil, který se za-

býval otázkou náboženskou.

21

Praví výslovné: »Náboženství není odbyte, je od-

byto pouze náboženství církevní, je pekonán katoli-

cismus, ale nikoli náboženství, já si vc pedstavuji tak:

vyvíjí se vda, vyvíjí se umní, vyvíjí se stát„ vyvíjí

se hospodáství, vyvíjí se lidstvo, národy, fysicky všecko

se vyvíjí a vyvíjí se také náboženství,

Masaryk tvrdí také, že ani vda, ani filosofie se

nemže postavit na místo náboženství, a že nemohouho nahradit, a praví: »Když nkdo skroušen se modlí,

nebo obcuje opravdu bohoslužb, hledá íheoretický vý-

klad svta? Ne! Náboženství je žitý procítný pomrlovka k tomu, emu íkáme bh, nebo k celému svtu.

Tyto myšlenky Masarykovy o náboženství nutily

k novému pemýšlení o náboženství. V dob atheismu

a náboženské lhostejnosti bylo vystoupení jeho zajisté

pozoruhodno. Neuspokojilo však klerikál, zastanc ná-

boženství ex professo. Klerikálové ho udávali, že je

atheistou, že bojuje proti náboženství, že lidu bere víru,

že je nepítelem katolického boha.

Snažili se o to, aby ho odstranili z university,

štvali proti nmu a od let devadesátých až do ucdávna,

všecky listy kleriliální byly plny útok na Masaryka,

vášnivých, plných nepravdy a asto smšných.

S pomocí mocných ochránc svých dosáhli i toho,

Ž€ Masaryk byl postaven ped soud, jsa obžalován ze

zloinu rušení náboženství, rouhal prý se bohu. Jeho

výtky proti církvím chtli vyvracet žaláem. ^

22

A M. skutené 23. kvtna 1906 stal ped yí--

tlenným senátem zemského jako trestního soudu

v Praze, ahy se zodpovidil ze zloinu rušení nábo-

ženství.

Temná rukn sáhla po není, a myslela, že staí

stisknout hrdlo tomu, kdo hlásá obrození náboženství,

aby výtky církevnímu náboženství inné byly odstra-

nny.

Pokus ten se arci nezdail. Masaryk sám pednesl

soudu svoic pesvdení o náboženství, obhájce jeho

dr. Bouek vyložil, jak pracuje Masaryk o probuzení

náboženského smýšlení a cítní, a peetl ást lánku

dra Waltra Schmidta, který pinesla pravé tehdy

Christlichc Wolt, list vnovaný otázkám náboženským,

jež vysoce cenila význam Masarykovy práce pvo ná-

boženství.

lánek konil slovy:

a takového muže postaví t»(í ped soud pro rušeni ná-

boženství, chti oznait ho za zloince, zbavit ho úadu,

pivést do žaláe pro náboženství, které po celý život

hlásal! V Rakousku je to možno! Zde lovk, který ná-

boženství nemá, bude pokládán za kestana, pokud se

bude podrobovat církvi. Ale míti náboženství, pemý-šleti o nm, zastávati se ho, mže v Rakousku pivésti

do žaláe!*

Masaryk zabýval se hluboce a s porozumním so-

cialismem, tvrd, že je kusem otázky eské, a že po-

v.^

litíkové €Ští musí ji ešiti ve smyslu ideji eských.

Jeho kniha »o otázce sociální« byla peložena do n-kolika cizích jazyk a patí literatue svtové.

Také základ pro ešení otázky sociální nachází

v náboženství, a jest pesvden, že iiemže být správ-

. ného. socialismu bez základu náboženského. lovk, to

není jen tlo, ale také duše, duše nesmrtelná. Nábo-

ženství nevede lovka jen k bohu a k svtu, nýbrž

také k bližnímu. Láska k bližnímu musí být úsilím

nejen politickým, ale také hospodáským a sociálním,/

Staré pikázání »Nepokradeš«, musíme povýšit na so-

ciální pikázání, být si vdomi v každém okamžiku po-

litické, hospodáské a sociální nerovnosti a pracovat

tudíž stále a dsledn k rovnosti. ešit otázku sociální

znamená mu osvtlit a oteplit hlavy a srdce všech,

znamená duchu dáti moc nad hmotou, potlait sebe-

lásku.

Nezstává pouze pi slovech, pednáší dlnictvu,

mluví na Kladn k stávkujícím, v dob velké stávky,

jde v prvod dlnickém pro všeobecné právo volební,

ení na táborech dlnických, mluví na íšské rad ve

prospch požadavk dlnických, brání sociální demo-

kracií proti útokm buržoasie, a proti vyluování z ná-

roda, a kdekoli se mu vyskytne píležitost, jde na

pomoc utlaovanému, vykoisovanému. Láska mu je

prací, pracovitostí, energií, žádá lásku energickou, ke-

sanství svalové. Socialismus žádá spravedlnost, žádá,

24

aHy stál nejen chudinslvi upravoval, nýbrž aby bídu

a nouzi co možná vbec odstranil.

To pokládá Masaryk za požadavek radikalnojsi a

vyšší. Nestaí jen mravn kázat lásku k bližnímu, jcsl

nutno dát do zákon urité paragrafy.

I v pomru k socialismu jeví se celá povaka Masa-

rykova: opravdová, pracovitá, neohrožená, celým ži-

votem stojící za to, co hlásá a co uznává za pravdu

a spravedlnost.

Pi tom prohlašuje Masaryk socialismus za isleský a tvrdí, že není pravda, že byl vnesen z ciziny.

Táboh nebyli cizáci, byli žáci Husovi a pokoušeli se

kommunismus a socialismus na náboženském pod-

klad. Nutno odinit neblahé usnesení z r. 1487, kterým

byl lid eský pány eskými poroben, takže se už práce

národní úastnit nemohl.

Hluboké mravní pesvdení vedlo Masaryka

1 k tomu, že pracoval i o mravní povznesení eského

lidu. Hlásal vždy, že naše obrození se musí stát na

mravním podklad, a dsledn také ukazoval na mravní

nedostatky naše.

Masaryk vytýkal, že se žije v ngnohoženství a

mnohomužství, a že tento život není vynucen pírodou,

nýbrž pomry mravními, že mnohožensky žije již mlá-

dež v nedosplých letech, tém dti, a oznail písné

jcdnoženství a jednomužství za cíl všeho našeho po-

hlavního vývoje,

25

Teprve odstranním dv©jí morálky, mužské a

ženské, dostaneme se k morálce vbec. Horliv mluvil

proti prostituci a ukazoval na nebezpeí, které 7, ní

mládeži a celému národu hrozí. První z našich politik

mluvil pro rovnost žen nejen hospodáskou a politickou,

ale vbec pro rovnost, rovnost mravní, mravní dcmo-

kratism.

Brojí proti hospodáské spekulaci, která chce mít

ženu jen kuchakou a služkou a tvrdí, že žena i muž

jsou postavení na roven rozumov i citov,, a že mábýti dána žen volnost, aby i veejn i politicky byla

innou. Horlí proti pijáctví, proti pivam i proti koa-

leníkm a tvrdí, že hospoda ruší život rodinný, a že

alkoholismus obhrubuje a brutalisuje styky muže a ženy

a degeneruje život duševní a porušuje celý život mravní, yPolitická, náboženská svoboda je nemožná tam, kde se

pije, národ pijan je národem otrok, /

Naše celá politika byla hospodskou^politikou, alko-

holismus zdržoval pokrok a zdravý vývoj, udržoval ve

starých názorech a pedsudcích. Bez pití celý život je

krásnjší.

Tyto mravnj zásady hlásal Masaryk všude, nejen

ve svých spisech, na svých pednáškách, ale i na uni-

versit studentm, svým poslucham. Posluchamjeho se otvíraly nové svty, nové obory myšlení. Myjako studenti byli jsme zvyklí tomu, že ve škole, ani

na universit se nemluvilo o život, "který nás mimo

?6

školní siné obklopoval, že škola nám vykládala pouze

uené vci, ale nic z loho, eho bychom denn, ve

všedním život mohli potebovat, a proto bylo obecné

pekvapení z obsahu pednášek Masarykových, Pc-kxapení u sludentstva radostné, ale u byrokrat, vrch-

ností církevních a svtských plné starostí a úzkostí

z nových myšlenek.

U nás rozumí se samo sebou, že z pekvapení loho

vyplynula denunciace.

Nejde však pouze o myšlenky Masarykovy, také

osoba jeho upoutá každého, kdo ho pozná,

Masaryk je lovkem prostým, upímným, dobrého

srdce, beze lsti, bez pýchy, skromným.

Ta prostota jeho duše se pak jeví i v jeho spisech,

v jeho práci a v jeho eích. Pekvapuje, jak umí

jednoduše prost posuzovat lidi i pomry, alézti pi-

léhavá trefná slova, a jeho dvody a dkazy práv pro

svoji nehledanost, samozejmost úinkují mocné a pe-svdují.

Masaryk mluví^vždy prosté, upímn bez efekt,

jeho úsudky jsou lidsky srdené, zná dobe lidi, pro-

nikne jim do duše, pedmt o kterém mluví, vždy do-

konale ovládá, a vše, co v jeho duši se zrodilo, umí

prostodušn, jasn, nestrojen a srozumiteln povédt,

a odtud velOíý úinek jeho eí na posluchastvo.

Vzpomeme jeho kandidatury do íšské rady roku

1907. Mluvil profesor filosofie z ei.ié university a dél-

27

níci z valašských hor, drobný lid z valašských pasek

mu porozuml, pochopil ho, a zvolil ho za svého po-

slance proli zoufalému úsilí svého knžstva.

Jeho praxe životní je pozoruhodná, Masaryk klade

vždy a všude draz na to, že nestaí jen mluvit, uil,

psát, že nutno žít dle ideí hlásaných. lovk, proti

kterému tolik bylo útoeno, kterému tolik bylo kiv-

dno, nezná msty, nezná nenávisti. Je neústupným a

nesmiitelným v hájení pravdy, ale nikdy se nenechá

unést záští a nikdy z jeho slov nemluví nenávist,

Slyší-li útoky proti sob, kivá tvrzení a obvinní,

a tch bylo za léta jeho psobení v Praze proneseno

hodn a nejrznjších druh, má za svou povinnost své

odprce pouit, nesnižuje jich, nemá záští proti nim,

ale vyvrací jejich omyly.

Jen tak lze rozumt jeho zápasm volebním, Ma-saryk nikdy nebyl zvolen pohodln, ani hladce, vždy

musel o svj mandát poslanecký tvrd zápasit, a vždy

se na nho odprci vrhali hrub, zle a násiln. Žádný

eský politik nebyl tak násiln, tak hrub ukien jako

Masaryk, a žádný nestál tak bez ochrany proti svým

odprcm, spoléhaje jen na sebe a na pravdu, kterou

bránil, jako Masaryk,

Zejména pi kandidatue do zemského snmu za

Staré Msto v Praze roku 1908 byly proti nmu vzbou-

eny nejhrubší pudy lidí neuvdomlých, zaslepených,

ale Masaryk ani ?• toho boje malomysln neuprchnul,

28

nýbrž snažil se vždy jen o to, aby vášnivou vavu

utišil, aby mohl mluvit, A jakmile dosáhl slova, i nej-

píkejší odprci jeho, kteí pišli schzi zmait, rozbit,

poslouchali, stichli a vyslechli ho až do konce, jsouce

poutáni jeho myšlenkami a klidnou, prostou opravdo-

vostí, se kterou byly pronášeny.

Masaryk varuje ped pílišným polemisováním

s reakcí a tvrdí, že dležitjší je positivní vzdlání.

Ne íkat co theologie má nerozumného, ale ukazovat,

co vda má správného, a pak theologie uschne, budou-lí

lidé míti positivní poznatky. Nemírnou a nevcnou po-

lemikou sesílí rakce. Obrame se na sebe, abychom

sebe a své dti za lepši lidi vychovali, bume mrav-

njší, obtivjší, to je naším úkolem.

astým jeho obratem je: uím se. Uí se od svých

student poslucha i když je ekouší, uí se od ob-

chodníka, se kterým se setká, uí se od krajan v Ame-

rice, ve Vídni, uí se od svých odprc, klerikál.

V hájení pravdy jest Masaryk neústupný, a nezná

kompromisu, dovolává se výroku Husova; »0d pravdy

vzniká-li pohoršení, jistéji jest pestoupiti, aby vzniklo

pohoršení, než pravdu opustit«, tu nejvíc se jeví jeho

pevná odhodlanost, nebojácnost.

Když byl Masaryk obžalován ze zloinu nišení

náboženství, pesvdili jsme se, že obžaloba byla po-

dána jen na nátlak hierarchie a šlechty, a to na veliký

nátlak jejich, nebo dvody k žalob byly slabé.

29

My, pátele Masarykovi, mli jsme starost o jeho

existenci, o jeho stáí, nebo nebyli jsme si jisti, zdali

veliké a mocné vlivy nebudou psobit také na neod-

vislost soudc. Tchto starostí však Masaryk neml,

Byl pipraven i na to, že bude odsouzen, nevyluoval

íélo možnosti, ale byl pece neústupný, pevný, a

u soudu mluvil zejména vi státnímu zástupci ne jako

obžalovaný, ale jako žalobce. Pravd, kterou bránil,

byl ochoten pinésti každou ob, a žádné obti se ne-

hrozil, žádná starost ho duševn nezkrušila.

Vnitní nutnost hájit pravdu a pracovat pro ni, ho

také pimla k tomu, že v roce 1899 vystoupil proti

antisemitské pove o rituální vražd.

Praví: »Nehájil jsem žid, ti jsou dovední dost,

aby se obhájili sami, ale hájil jsem kesany ped lou

hroznou rituální povrou, kterou jim pánové jaks

P, Jemelka \iloukají, aby je v té nevdomostí mliv podruí,

«

Nutno si vzpomenout na dobu, kdy M, proti téte

pove vystoupil. Antisemitismus zachvátil všechnu ve-

ejnost, nikdo neml odvahy postavit se proti proudu

antisemitskému, v Praze a po venkov byly židovské

obchody vybíjeny a nebylo nikoho, kdo by napomenul

k rozvaze. Všichni naši eští liberálové byli zamlklí

anebo samí se pipojili ku proudu protižidovskému.

Nikdo se neodvážil volat po zdravém rozumu,'

30

Proli oclémii tomu proudu vrhnul se jediný Ma-

saryk, a k tomu ho vedla pouze touha po pravd, nul-

ost obrany proti pove.Popularita, pohodlí nebyly mu niím tam, kde

vidl, že je nutno pracovat pro pravdu a chránit lid

ped duševním zatemnním.

Odkud duševní statenost Masarykova, odkud jeho

n«bojácnost, neústupnost a otevenost, o které mluví

životopisec jeho?

Mezi námi, syny národa, který petrpl protirefof'

mai, který pestál zlé persekuce politické, který i ho-

spodásky musil vyrstat opt od nejnižších a nej-

slabších vrstev, v jehož domácnosti do dnes je cílit

Ijlísefí od r, 1620, budil podiv a nepochopení zjev uni-

versitního profesora, který neohlíží se, aby mu jeho in-

nost politická nepoškodila kariéry, který nedbá pomluv

a kivd, jež se na nho sypou, který se nesíará o. svoji

popularitu, ani o hmotnou škodu jemu hrozící,

Masaryka samého tak pekvapovala naše ustra&e-

nost, skrenost, že se mu slova ech a strach zdála

synonymy.

Kde nalezl vnitní sílu k tomu, aby všecky ty boje

pftstál, pekonal a aby nezmalomyslnl? Pouhé vzd-

lání, pouhá uenost neposkytuje tolik duševní síly.

Pramenem duševní síly bylo Masarykovi nábo-

ženské pesvdení jeho, a eknrne pímo: uení esko-

bratrské ho tolik vnitn posílilo.

31

v Husovi a Petru Chelickém našel svou nábo-

ženskou osobitost, našel vzory duševní práce, poznal,

že eští brati jsou mu blízko, blíže než ostatní, co oni

myslí, chtjí, prožívají, že je on, on sám.

Práv eští brati kladli draz ne na dogma, ale

na život, a proto Masaryk žádá, abychom žili sob, žili

positivn beze strachu, bázn a ohledu, šli cestou svou

vlastní, cestou svojí eskou,

U nich k energii myšlenky pistoupila energie inu.

Jen reforma osob je Masarykovi reformací, a re-

formace eská byla obrozováním správy a praxe ži-

votní.

Masaryk cítí se závislým na jednot eských bratí

vbec, teba ho od nich dlí mezera tí století. Sebe

a stoupence své pokládá za pokraovatele v jejich díle,

za jejich následovníky.

Proto v »eské otázce« a v »Janu Husovi« hlásá

nutnost, abychom život národní navázali na eskoureformaci, a když v roce 1900 zakládal svoji stranu po-

litickou a rokovalo se o jejím jmén, pravil, že by munejmilejší bylo oznaení její jménem yeská jednota

bratrská«,

Masaryk jest naplnn duchem eských bratí, jest

duševn s nimi slouen, a jak žije a jak jedná, žije

a jedná z vnitní nutnosti, psobí z vnitní poteby.

Toto prožití idejí eských bratí osvtluje nám nitro

osobnosti Masarykovy a objasuje, že nemohl jednat

32

jinak, než jednal. Z jeho života vane k nám dech

ušlechtilý, o mravní ád a káze, o vzdláni ducha usi-

lujících, a za své zásady svým životem slojících a

trpících eských bratí.

Tím se nám ujasní, pro po r. 1415 bylo v echách

lépe a jaké duchy probudil u nás Jan Hus. Byl-li celý

národ tehdy proniknut myšlenkami, které u nás nyni

vedou Masaryka, nemohlo být jinak, než že národ náš

stál v ele svtových djin. Proto je nám i život jeho

tak drahý, a vedle uení jeho bude vždy drahým od-

kazem, který Masaryk eskému národu zanechá.

Život jeho je nám tím dražší, že ne vždy je do-

páno pracovníku politickému, neohroženému reformá-

toru, aby se dožil úspych své práce.

Havlíka zadusila erná ruka reakce a klerikalisrau

v 35. roce jeho života a Palacký r, 1851 pro politický

lánek v Národních Novinách málem by se byl ocitnul

ped vojenským soudem, a proto na prosby své churavé

choti v dob od r. 1851—1860, tedy od 53, svého roku

se politiky úpln stranil, a také v dob od r, 1861 do

r. 1876 stál v popedí politickém více dr. Rieger než

Palacký.

Tím potšitelnjší jest, že Masaryk pestál dobu

nejúpornjších boj a že v plné mužné síle se dožil dnnašich, a nesehnutá jeho hlava nám dává nadje, že

vykoná ješt mnoho práce potebné pro lepší bu-

doucnost našeho národa.

33

Masarykovi se vytýkalo také cízáctví, kosmopoli-

tismus, hlásání beznárodnosti, svádní mládeže; od-

nímal prý mládeži ideály.

A pece není mezi námi nikoho, kdo by byl kladl

vtší draz na vychování eského lovka, na vývoj ryzí

eské povahy, která by do víru svtového pinesla své

vlastní tóny, své vlastní myšlenky, na mravní obrození

eského života, na vzdlání mládeže, a kdo by jí byl

otvíral nové obory práce a myšlení, než inil Masaryk,

Cizáctví! Masaryk se parodii na moravském Slo-

vensku, v kraji, kde stála i kolébka J, A, Komenského,

studoval ve Strážnici, v Hustopeí, v Brn.

V dob studií universitních pracoval v eskémspolku akademickém ve Vídni, jehož byl i starostou,

i v dob, kdy byl docentem na vídeské universit, psal

eské práce vdecké a pednášel v eských spolcích, a

od roku 1882 je mezi námi v Praze, úastn se celou

duší všeho života eského.

Vtšinu života strávil Masaryk mezí námi v Praze,

v proudu i ve rmutu eského života, celý jeho m.užný

vk leží ped námi jako otevená kniha, na mnohých

stránkách tžkým utrpním a kivdami popsaná.

Kde je tu cizáctví?

Masaryk pinesl k nám znalost svtových literatur,

stízlivý názor na náš život národní ovládaný malicher-

ností, bystré pozorování a mysl prostou pedsudk a

34

auiontastvi, usiloval o nápravu, kácei modly, bojoval

proti nepravd, petváce, prázdnému vlastenení, ale

ukazoval nám, kdy národ náš stál v ele duševního po-

kroku svtového, uil nás uctívat velké muže naší mi-

nulosti, naší reformace a našeho obrození, a krom Pa-

lackého nenajdete v eské literatue hlubšího, vrouc-

njšího prostudování a promyšlení eských djin než

u Masaryka. Práci svoji konal pes všechny ústrky,

pronásledování, podezívání a kivdy.

Lze si pomyslit práci vlastenetjší? Je možno, aby

práce taková byla konána bez nejhlubší lásky k ná-

rodu?

K vyvrácení pomluv bylo nutno vytisknout a rozdat

i kestní list Masarykv,—jiínští pátelé jeho ješt

r, 1905 ku pednášce jeho o národnostní filosofii musili

pipojit životopis Masarykv, aby elili nepravdám z ne-

vdomosti a ze zlomyslnosti o nm šíeným, a etné no-

viny eské dlouho mly hrzu z pouhého jména jeho,

potlaujíce je a vyhýbajíce se mu.

Pes to však výsledky práce Masarykovy byly vždy

znatelný v celém národním iivot našem, nebo my-

šlenky jeho pronikaly do vrstev stále širších a stávaly

se stále obecnjším duševním majetkem lidu našeho,

I nejvtší odprci Masarykovi, politití, církevní a

jiní byli pod vlivem jeho myšlenek.

I z eí nej radikálnjších politik a nejtemnjších

klerikál, nejpohodlnjších prospchá ozývala se vám

\

slova a myšlenky, které do národního života našeho

vnesl M.asaryk, a jež si vynutily uz.nání i u jeho od-

prc.Ideje jeho tžko si razily cestu, a byl jen malý

hlouek jeho stopenc, kteí mu porozumli a kteí pinm vrn stáli. Žádná hluboká myšlenka, žádná pravda

nevítzí ihned, musí se probojovat kulturn nižším pro-

stedím, ve kterém se zrodila, a musí si vynutit pístup

do duší lidských. Takový osud, takové boje mli všichni

velcí duchové, a stejný osud stihal i Masaryka.

3€

v sedmém desítiletí.

Práce, kterou Masaryk vykonal do konce svéko

roku šedesátého, jest ohromná, vzbuzuje úžas svým roz-

sahem, hloubkou a vážností. Ale ani v sedmém desíti-

letí svého vku neodpoinul, nezemdlel, V letech, kdy

jiní hledají odpoinek, Masaryk vyhledává nové práce,

nové úkoly, a jakoby nyní teprve síla jeho dozrávala,

podniká práce olbímí,

V roce 191 í znova podnikl zápas o svj posla-

necký mandát ve skupin valašs'kých mst na Morav,

Uprosted volebního ruchu byl postižen krní ne-

mocí, a lékai ho vyslali k pobytu na jih. Odejel s dce-

rou dr. Alicí Masarykovou do Itálie « strávil tam, ze-

jména na ostrov Capri, nkolik týdn. Stýkal se tam

asto s ruským spisovatelem Gorkým, Byv pak poslan-

cem zvolen, vykonával práci poslaneckou velmi horliv

a svdomit. Obdiv vzbuzovalo jeho vystoupení v dele-

gacích rakouských proti zahraninímu ministru rakou-

skému baronu Aehrenthalovi a proti rakouské politice

37

v dob annexe Bosny a Hercegoviny, Ze svého demo-

kratického stanoviska už v ei z 8, listopadu 1910 pro

právní platnost annexe požadoval formální svolení bo-

senského a hercegovského lidu, resp, jeho zástupc, a

s hlediska konstiíuuího vytýkal, že jednostranná annexe

byla pochybena. O diplomacii pravil, že celá, nejen ra-

kouská, je zastaralá, pežilá svým aristokratismem a

jeho tajnstkástvím, diplomatickým augurstvím a for-

malistikou. Musí i zde nastat demokratisace, veejnost,

odkrytost, vzdlání, práce.

Obvioval rakouskou diplomacii, že proti Srbsku

štvala, a zejména že se štvaní vedlo soustavn záheb-

ským proceseín, a v rakouském zbrojení vidl dkaz,

že Rakousko-Uhersko chtlo jít proti Srbsku,

Všeobecné vzrušení zpsobilo obvinní, které Ma-

saryk v delegacích vyslovil, že falsifikáty listin, na

kterých spoívala persekuce Srb, pocházely od c. a k,

vyslanectva v Blehrad, Tvrdil, že Veliké Rakousko

mohlo být utvoeno jen sebráním, spojením všech sil,

positivním podporováním vývoje všech národ, že by

nemohlo být jen nmecké a maarské, a chtl, aby bal-

kánský problém nebyl ešen vojskem a válkou, exten-

sivní politikou výboj nou, nýbrž íntensi\Tiím \-ýbojem

kMlturním,

»K tomu je poteba docela jiné politiky na venek a

uvnit, než se dlá. Odkud chce Aehrenthal vzít silné,

energické pionýry k tomuto kulturnímu výboji, když

38

se doma nevzdlávají? V Rakousku se podporuje ne-

podnikavost, podporuje se slabost, ale ke kolonisaci je

teba lidí silných, podnikavých, svobodných, lidí, kteí

si v cizin dovedou pomoci, nebo na Balkán nemají

policii, po které doma naši lidé tak rádi volají, musí

si pomoci sami. To je tajemství, pro Anglie, Amerika,

ted i Francie, také již Nmecko a Itálie v cizin se

obchodn a kulturn zachycují; naproti tomu historie

kolonisace španlské, portugalské, díve i francouzské

nás pouují^ že pouhý výboj vojenský nestaí. Dread-

naughty a kanóny Rakousko velikým neudlají!«

Djiny posledních let potvrzují, jak správn posu-

zoval Masaryk zahraniní politiku rakouskou.

Vci srbské a chorvátské zaujaly Masaryka i v roce

1911 a 1912, a konal mnoho cest do Záheba, do Ble-

hradu, do Terstu, kdež ml styky se Srby a Chorváty,

kteí mu dodávali informace.

Svoje deleganí ei vydal pak roku 1911 v bro-

žurce, a krom toho vydal nmeckou kní^u: »Vasi-

Forgách-Aehrenthal. Einiges Materiál zur Charakte-

ristik unserer Diplomatie. Mit 5 Faksimile (Nco ma-

teriálu k charakteristice naší diplomacie, s 5 snímky),

«

Zápas jeho proti bar, Aehrenthalovi byl veden

nerovnými sílami. Zahraniní ministr rakouský mohl

pro sebe užít všech mocných prostedk íšské diplo-

macie, bohatých fond státních, rozvtveného zpravo-

dajství vyslanectev, kdežto Masaryk byl odkázán jen

39

na soukromé iníormace, které si tžko a ze skrovnýek

prostedk svých opatoval. Ale poznání, že rakouská

diplomacie páše krutou kivdu proti slovanskému

bratru, že opt chce zneužít své moci k oklamání svta,

dodávala mu síly v tomto velikém zápase a nutila ho

k vytrvalosti.

Pravda, které se ujal, i tentokráte zvítzila, Ma-saryk pak napsal: »Záhebský proces, vídeský proces

Friedjungv a proces blelirads'ký proti Vasicovi tvoí

souvislý organický celek toho budapeštského a víde-

ského protislovanského intrikánství, jímž rozhodující

vídeští kruhové a evropská politická veejnost mlabýt klamána a ve svém klamu udržena. Jsem šasten,

že se mi podailo toto intrikánství usvdit a tím pi-

spt k tomu, aby také v politice zavládla vcnost a

pravdivost.*

Srbové i Charváti si vážili této práce, kterou Ma-

saryk pro n vykonal, uznali jí a uznávají ji dosud. Proto

na ulicích záhebských 22, íjna 1918, když prohlášena

byla neodvislost jihoslovanského státu, lid provolával

slávu Wilsonovi, Pašiovi, Trumbiovi, a také Masa-

rykovi,

6, ledna 1913 konal se v Praze sjezd dvrníkeské sttany pokrokové, a na nm mluvil Masaryk

o zahraniní politice: »Mé zasáhnutí v delegacích i mimodelegace ve veejností, žurnalisticky i v Blehrad lze

velmi jednoduše vysvtlit. Odpovídá mým názorm bu-

4fi

manistickým, jsem dsledn pro mir. Obával jseoa. se a

obávám evropské konflagrace. Nikoli z njaké senti-

mentality— litoval bych ovšem život a ostatních ztrát

— ale politicky mluveno: jsme pipraveni pro situaa

evropské konflagrace? Af by byl výsledek takový nebo

onaký? « Dále pak pravil: »My všichni chceme rovnost

a roMioprá\Tiost, všichni chceme svobodu v Rakousku,

a potom nebudeme mít píiny, abychom do dozírné

doby chtli z Rakouska ven, ale když nebude svobody

v Rakousku, to íkají nejrakouštjší lidé v parlament,

svobodnjší cizina bude psobit pitažliv a již tu nebo

tam. Pro nás echy je posice vždy tžká. My jsme ve

stední Evrop, ve staré Germanii, pro nás jsou zvláštní

úkoly. My echové nemžeme jíti srbskou methodou,

^nýbrž svou, eskou. My máme svj problém, ale od

Srb máme se uit: Být vrni své národní ideji, to

pivodí vítzství. Pí lásce a sympatii k vítzm a právproto nebudeme zapomínat na praktické pomry. Mámeprmyslové eské zem, mžeme v nmohém uplatovat

své zájmy, když vidíme, jak Nmecko okupuje bal-

kánské trhy transitem pes Rakousko a z Hamburku

oklikou až pes Gibraltar; okupovalo už skoro tolik, -^ako

má Rakousko. Bulhai a Srbové rádi s námi navážou

styky, ale zboží musí být slušné a eský lovk jim je

musí pivésti, tomu se naše kruhy obchodní, kapita-

listické, bankovní a prmyslové musejí od íšských

Nmc uit. Inteligentních agent potebujeme, musíme

41

pijít zboží ukázat. Tu neplatí jen láska a sympatie,

ifu se kupuje a- prodává. Pál bych si, aby naši nadšenci

mnli stejn nadšen prodávat, a konkurovat, když naše

vládní strany si vedly tak poloviat v tchto vcech:

mluvily nadšen pro Jihoslovany, a hlasovaly, teba

ne nadšen, proti ním, ímž konec konc nezískaly d-vry ani doma a u Slovan, ani ve Vídni, Ta polovi-

atost se v eské politice stále jeví a nejvíc poškozuje,*

V tchto slovech Masarykových jsou zajisté i po-

kyny a smrnice pro píští naše politické a hospodáské

styky s Jihoslovany i s ostatními Slovany.

Roku 1913 vydal Masaryk své nejvtší literární

dílo, spis: Rusko a Evropa, studií o duchovních prou-

dech v Rusku, sociologické skizzy k ruské filosofii

djin a náboženství. Spis vyšel esky u Jana Laichtera,

a nmecky u E. Diederichsa v Jen, esky vyšel dosud

jen prvý díl, ponVadž censura další jeho vydávání

r, 1914 perušila. Nmeckého vydání vyšly dva svazky,

prvý o 388 a druhý o 533 stranách. Díl prvý obsahuje

skizzy o ruské filosofii djin a náboženství, díl druhý

pedvádí jednotlivé revolucionáe poínaje Bakuninem

až po Krapotkina, líí djiny marxismu v Rusku, za-

bývá se otázkou náboženskou, zejména bojem demo-

kracie proti theokracii, V rukopise pipraven je ješt

tetí díl vnovaný Dostojevskému, a jeho významu pro

literaturu ruskou a evropskou. Pro válku nebylo možno

tento tetí díl vydat. Masaryk pracoval o tomto spise

42

adu let s velikou láskou a peliv. Pro tuto práci

udržoval mnoho styku s Ruskem, nkolikrát tam ce-

stoval, mnoho se stýkal s prof. Miljukovein, se spiso-

vatelem Gorkým, dopisoval do ruských asopisu a velmi

piln sledoval ruskou literaturu i ruské asopisy a tím

si nasbíral množství vdomostí o Rusku a znalostí,

kterých ve válce politicky mohl užít pro vc eskou.

Vdecká kritika ocenila spis Masarykv velmi pízniv

a spis patí literatue svtové, která si ho velmi váží.

Zdá se, že byl spis tento habilitaní prací Masarykovou,

když byl v roce 1915 jmenován profesorem na universit

londýnské*

Po ruské revoluci projevil Masaryk mínní, že

z úsudk ve spise tom projevených nemusí nieho od-

volat ani mnit, nebo pevrat ruský ho nepekvapil,

nýbrž jen potvrdil mínní, která o Rusku ve spise svém

projevil.

Ve druhé polovici roku 1913 konaly se doplovací

volby do sboru obecních starších v Praze, a jako vždy

obrátily i tentokráte pozornost na obecní správu praž-

,skou.

Masaryk nesl tžce nepoádky, protekce, ledaby-

lost a koistnictví, které se ve správ msta Prahy je-

vily, a vidl v nich nebezpený píznak pro budoucnost

národní. Ptával se, jak chceme zaídit a udržet samo-

statný eský stát, když neumíme hospodait tam, kde

aspo kus samosprávy už po léta máme, K udržení sa-

43

mostatnosti jest potebí poctivých, obtavých, pracovi-

tých lidí. Úastnil se ochotn schzí Volebních, enilna nich, žádal nápravu ve správ obce pražské a tant

vyknul heslo pro veejnou práci pokrokového lovka:»nebát se a nekrást, « Na volební schzi takové pronesl

obvinní, že na pražské radnici jest asi 10 zlodj,

které je nutno odstranit, Z tohoto výroku vzešlo pak

trestní ízení pro uražení na cti, v nmž jako žalobcové

vystupovali lenové sboru obecních starších v Praze

(nikoli všichni). Práv když mlo dojít ku provádní

dkazu pravdy, který vedl JUDr, Václav Bouek, na-

stala válka a ízení trestní zaniklo, K náprav na praž-

ské radnici však dojde, správa její bude oištna od

starých nešvar a ozdravna, a kus zásluhy o to mátaké Masaryk,

V beznu 1914 propukla tak zvaná aféra dra Švihy,

Poslanec dr. Švihá byl Národními Listy obvinn, že |e

ve službách policie, že z poslaneckého klubu národn-

sociálního informoval policii pod pseudonymem Wiener,

a že za to dostával pravidelný msíní plat 800 K,

Z obvinní tohoto vzešla novináská polemika, a v té

vystoupil Masaryk 20, kvtna 1914 lánkem v denníku

»ase«, ve kterém tvrdil, že dr. Švihá policejním kon-

fidentem nebyl, žádných penz neobdržel, a že pod

jménem Wiener se skrýval jiný policejní dvrník. Cho-

vání dra Švihy však i Masaryk uznával za nepípustné

a žádal, aby z veejného života ustoupil,

44

Další rozvinutí a vyízení této aféry bylo pak zame-

zeno událostmi svétovými, které v ervnu 1914 nastaly.

Válka v srpnu 1914 zastavila všecek život politický

a kulturní a mysli byly zaujaty jen zprávami z bojiš.

Masaryk docházel denn do redakce denníku »as»«

a tam etl noviny, zejména cizozemské, pokud ješt do-

cházely, a sledoval vývoj války velmi pozorn. Za-

sáhnutí Anglie utvrdilo ho v pesvdení, že válka

skoní pízniv pro troj dohodu.

Toto pesvdení jevilo se pak ve zpsobu, jakým

psal »as« o válce, a jak utvrzoval a posiloval své

tenáe v nadjích na výsledek války pro eský národ

šastný.

Tomu bylo v eské veejnosti brzy porozumno,

»as« se stal hledaným a oblíbeným listem, byl však

26. srpna 1915 policií zastaven,

O pomrech válících stran napsal pak lánek do

revue Naše Doba. Poátené neúspchy francouzského

a ruského vojska ho sice znepokojovaly, ale nezviklaly

v nm pevné víry, že tehdejší troj dohoda zvítzí. Víru

tu zakládal Masaryk na své znalosti pomr svtových

a zkušenostech, kterých nabyl nedávnou inností v po-

litice zahraniní. Snažil se opatit si všemi zpsoby bez-

pené informace o tom, jak asi válka a pomry na bo-

jištích dále se budou \'yvíjet. Proto v záí 1914 užil

vhodné píležitosti, aby se dostal do ciziny. Vyprovázel

svoji švagrovou, jež odjíždla do Ameriky a dojei s ní

r

45

do Holandska, Tam pobyl nkolik dní a setkal se s oso-

bami, které mu daly velmi dležité zprávy. Na zpátení

cest pak se zastavil v Berlín, kdež opt vyhledal n-kolik politik, kteí se zabývali rakouskými vcmi a

snažil se informovati se u nich o tom, zdali a jaké re-

formy v pomrech ústavních a v postavení rakouských

národ by nastaly, kdyby centrální mocnosti ve válce

zvítzily, Z téže píiny dojel péik i nkolikráte do

Vídn, kdež vyjednával s nmeckými politiky rakou-

skými a opatoval si informace o pravdpodobném dal-

ším vývoji války.

Ze všech zpráv, které takto získal, poznal, že jest

nutno, aby se vydal do ciziny pokusit se o to, zdali by

pro eskou otázku bylo možno získat tolik zájmu ve

svt, aby výsledek války také nám pinesl osvobození

nebo aspo zmírnní dosavadní poroby. Masaryk po-

znal, že tento jeho úkol jest nade vše tžký a má-li

práce jeho míti úspch, že je nutno, aby eský národ

aké zbranmi zasáhl do váleného zápasu. Zpsobutohoto zasáhnutí zbranmi ovšem nemohl tehdy ješt

urit, ale pokládal branné vystoupení eské za na-

prostou nutnost. S tmito myšlenkami odjel Masaryk

v prosinci 1914 do Itálie, kdež se ješt njakou dobu

léil z krního neduhu. Za pobytu svého zejména vímvšak mnoho se stýkal s politiky italskými, chorvatskými

a srbskými, se kterými už z dívjších let ho spojovalo

dvrné pátelství, V lednu 1915 pak odejel z Itálie

M

do Švýcar a snažil se jeité zvédét, zdali by se rnohl

vrátit do ech, aby své pátele o pomrech svtových

informoval. Pesvdil se však, že tehdejší vyslanec

rakouský v ím hrab Forgách nepízniv posuzoval

jeho styky s Jihoslovany v Itálii, že o jeho práci refe-

roval do Vídn jako o agitaci státu nepátelské, a že

proto mu hrozilo zatení, jakmile by byl pekroil ra-

kouské hraníce, Nevrátil se proto už do Rakouska,

nýbrž zstal ve Šx-ýcarsku a rozvinul tam už veejninnost pátelskou troj dohod. O innosti té zvídali

jsme v echách tehdy jen velmi málo a ponkud po-

drobnjší obraz její pinesl obžalovací spis, který podal

c,_a k. vojenský zástupce velitelstva vídeského v roce

1915 na bývalé redaktory asu Cyrila Duška a Jana

Hájka, pak Aloisii Linhartovou, dra Frant, Soukupa.

Bohumila Marše, Václava Olíe a Annu Benešovou pro

zloin vclczrady.

Dv tetiny obžalovacího spisu byly vnovány ži-

votopisu prof. Masaryka, jeho spisovatelské, uitelské

a politické innosti a konen líena byla zahraniní

innost Masarykova, jeho ei mluvené ve Švýcarsku

proti Rakousku, zejména pi oslavách Husových, orga-

nisování zahraniních ech ve Švýcarsku, ve Francii

a v Anglii, ustavení eské Národní rady v Paíži a

styky s Jihoslovany, jakož i vydávání asopisu La na-

tion tchque v Paíží a csko-slovenské Samostatnosti

ii

ve Švýcarsku. Pozdji korespondenní kancelá -ra-

kouská pinášela o práci Masarykové za hranicemi

asté zprávy, ovšem zkroucené a tendenn upravené,

ále eští tenái jim rozumli a dychtiv chytali každé

slovo o práci Masarykov za hranicemi. Podrobné lí-

ení innosti té není dnes ješt možno a nutno vykat

až se nám dostane podrobných zpráv jednak od Masa-

ryka samého, jednéik od jeho spolupracovník. Rakouská

vláda ulevovala si tím, že dávala psát svými žurnalisty

proti Masarykovi prudké útoky do vládních list a nu-

tila pak také eské asopisy, abyAyto pomluvy otisko-

valy, 25, bezna 1916 pinesly úední Pražské Noviny

lánek nadepsaný »V cizích službách«, mluví se v nmo Masarykovi, Díirichovi, malíi Kupkovi, ermákovia Fischerovi, a praví se pak: »Frásovitými manifesty,

jež beze vší logiky prohlašují nejzmatenjší véci^ vy-

kládá se úpln nezasvcené cizin, že eský národ si

nepeje nic jiného usilovn ji než vítzství tydohody.Pisatelé tchto lživých manifest mají i tolik drzosti, že

tvrdí, že píslušníci eského národa v nynjší svtové

válce alespo se snažili vykonati povinnost svou oproti

civilisaci (?), a že svým pasivním odporem Rakousko

desorganisovali, že Rakousko — tak lžou dále — pe-stalo existovati. « lánek pak koní slovy: »Ješt v asbyly rejdy jejich odkryty a díve nežli živlové ti mohli

píliš mnoho zla napáchati, byli odhaleni. Pan Masaryk

a soudruzi pozbyli navždy práva zváti se syny eského

48

národa. Strojili svému národu úklady, avšak nebezpeí,

ní* šlésti, bylo odvráceno. S Masarykem a jinými agenty

tydohody nemá a nemže míti eský národ nieho

spoleného. « 9. dubna 1916 pinesly pak eské asopisy

z naízení policie láne^k nadepsaný »echové v Ame-rice proti Masarykovým agentm«, kterýž koní: »eskýnárod v echách ohrazuje se práv tak, jako jeho bratí

v Amoíice energicky proti jednání zrádc a volá na

tato MÍppená individua: »Ruce pry! neposkvrujte

svýma zloinnýma rukama našich nejsvtjších cit a

zájm!« lánky tyto potvrzují jen starou pravdu, že

vláda rakouská a její žurnalistika nikdy nemly nároku

na politický dmysl, K nim se dstojn radí jen výrok

zahraniního ministra hr. Czemina o bídném a ubohém

Masarykovi. Pozdji pronikly do ech zprávy, že Ma-

saryk utvoil eské legie ze zajatc eských v Rusku

a z dobrovolník zejména amerických ech ve Francii,

a že vojska ta udatn bojují. V této form tedy provedl

Masaryk svj poznatek, že jest nutno, aby eský národ

zbranmi zasáhl do váleného zápasu proti ústedním

mocnostem.

Sestavení a udržení eského vojska jist bylo

úkolem nikoli snadným, a víme už nyní, že i mezi sa-

mými echy v Rusku byli etní odprci eských legií,

a že byly chvíle, kdy se zdálo, že krev eských lidí

v Rusku byla obtována marn. Masaryk prožil jist

v takových dobách tžké chvíle duševních zápas, ale

49

ohromností jeh© podnikání a odpovdností rostla i jeho

duševní síla, V celém život jeho jest vidt, že ímvtší a tžší byl úkol, ped kterým stál, tím výše a

mocnji se vzepiala síla jeho ducha, tak jakoby byla

vydraž dována ohromností nových úkol k nejvyššímu

naptí. Zprávy z Ruska zejména vypravují, jak mocnpsobil Masaryk na ducha eských voják, takže mezi

nimi, zejména mezi mužstvem a dstojnictvem nastal

pomr nikoli vojenské subordinace, nýbrž srdeného

bratrství, že echoslováci neznali vojenských prosto-

pášností, ale za to se vzdlávali, etli, debatovali a za-

ložili svj život na podklad písn mravním. Takové

vojsko ovšem si pak získalo úcty a vážnosti celého

svta a dosáhlo ohromných úspch, které vzbuzovaly

úžas, zejména kdy vojsko eskoslovenské pes po-

mrnou nevelkost svých sil ovládlo vojensky Sibi, mlovlívj na vývoj vcí v Rusku a pisplo podstatn k n-kterým vítzstvím ve Francii,

Pouze Rakousko se chovalo k echoslovákm jinak

a všelo je potupn, i když byli státy tydohodovýmiuznáni za samostatnou válící moc.

Na podzim 1917 vyzvalo presidium poslanecké sn-movny vídeské Masaryka, aby se vrátil a vykonával

svj poslanecký mandát, a když lákavého vyzvání toho

neuposlechl, byl mandátu poslaneckého zbaven.

Jako kdysi Komenský objíždl i Masaryk cizí ^táty

a vyjednával za eský národ se státníky francouzskými,

50

aiiglickynu, americky im, italskými u ruskými, pn cem/.

mu pomáhala jeho znamenitá znalost cizích jazyk a ve-

liké vzdláni politické. Jako veliký uitel národ

ve století sedmnáctém, tak i za nynjší války

eský uitel objíždl vlády evropské, aby je získal pro

osvobození eského národa. A také tentokráte to byl

muž nikoli urozený, nýbrž odkázaný pouze na sílu svého

ducha a na svj dmysl, na moc práva a spravedlnosti,

kterých se pro svj národ domáhal, Masaryk, rodilý

moravský. Slovák, znal význam Slovenska pro eský

národ, a proto hned od poátku vyslovoval požadavek

po pipojení Slovenska k zemím eským,

Podporx>u mu v tom byl znatel Slovenska anglický

spisovatel Scotus Viator.

Za správný pokládáme úsudek, že jen muž tak

vzdlaný, opravdový a hluboký, jako Masaryk mohl

nabýti vlivu na cizí státníky, zejména na Wilsona, který

býval universitním profesorem, a jesi významným uen-cem, a že jen veliké vzdlání Masarykovo umožnilo, aby

porozuml myšlenkám cizích státník a oni jemu, Ko-

menský nevrátil se do své vlasti, a proti eským exu-

lantm, kteí se švédským vojskem 1648 vpadli do

Prahy, postavili se s Jesuity už také eští studenti a

áseského lidu, Masaryk je- o to šastnjší, ?.e vrátí

se do stedu šastného a svobodného národa, o jehož

osvobození si získal nehynoucích zásluh, a že bude já-

51

úkol jeho ovšem není ješt ukonen. Národ esko-

slovenský potebuje ješt jeho práce, jeho hlavy a jeho

rukou k zabezpeení svého vývoje a pro upravení státní

domácnosti své. Masaryk je nyní v 69. roce svého vku.

Pi své šedesátce íkával žertem svým pátelm, že

doufá, že bude svt pokoušet asi do 75. roku svého.

Kéž by se tato jeho pedpovdi splnila a život jeho

i pes tuto íslici ješt prodloužil. Jeho rodie oba do-

sáhli vku pes 80 let. Kolik veliké práce pro blaho a

šastnou budoucnost svého národa ješt vykoná, bude-li

mu popáno ješt dlouhého živoía^ jak všichni upímntoužíme! Úspchy jeho práce budou sklízeti generace

píští a život jeho bude pramenem štstí celého národa

eskoslovenského na mnohé vky. Jméno Masarykovo

je z nejvtších jmen eských djin.

52

Doslov.

Spisek tento byl upraven, aby struné informoval

o osob prof. Masaryka v dob, kdy ohromná práce

jeho za hranicemi vykonaná, ho uinila všemu lidu

eskoslovenskému mužem pedrahým.

Pro životopis jsem užil nkterých dat z knížky

dra Herbena: T, G, Masaryk, vydané r. 1910, z asopisu

Nedle ís. 13.— 16, z r. 1910 a z Památníku vydaného

k šedesátým narozeninám T, G. Masaryka r, 1910. Od-

stavec o Masarykov práci do r.. 1910 jest upraven dle

mé ei na Žofín ze 6. Wezna 1910.

Jan Vondráek. Potsie Petra Bezruce.

Monografie, jež všestranné se obirá svt^rázným a grandiosnímdilem chmurného barda slezského. Neobmczuje se na dílo, nýbržpípadn je vkládá do rámce prostedí místního, sociálního

i literárního. K tomu pidružují se ádky osobní, a v nich po-prvé obšírnji se pojednává o život Bezruov.Cena 3 K, na venek 320 K i s drahotní pirážkou a poštovným.

Jaroslav Kvapil: Básné. Definitivní vydání.

Chef inohry Národního divadla podává tu soubor celéhosvého lyrického díla. Je to konené zformování jednotlivýchknih v cykly a definitivní redakce básnického textu. Je to zá-

rove jeho rozloueni s lyrikou. Kniha je vnována památcechoti autorovy, nezapomenutelné paní Hany Kvapilové, jíž bylyod r. 1900 skoro všechny jeho básn psány.Cena 4"75 K, na venek 5 K i s drahotní pirážkou a poštovným.

Josef Aleš: Obrazy horské zimní krásy. rty, líení a

zkušenosti. Se 48 pvodními illustracemi z Krkonoš,Šumavy a Ještdu.Nadšený ctitel hor líí zimu v Krkonoších, na Ještdu a

Šumav od íjna do velikonoc, ale ani na jaro a letní msícenezapomíná. Zimni turista, lyža, sáká s radosti se bude pro-bírat Alšovou knihou, jež mu oživuje radostné chvíle prožité nahorách a pipovídá nové požitky.

Cena 7 K, na venek 8 K i s drahoíní pirážkou a poštovným.

f^arel Horký: V tomto slzavém údolí. Povídky.

Knížka je sbírkou sedmi náladových povídek: Milioná,Chorál, U samoinného erpadla, Ruka, Bezejmenná, MarkoPólo, V tomto slzavém údolí. Autor opouští tu žurnalistickýzpsob práce jako stupe, nad njž se povznáší schopností umlec.Cena 2*25 K, na venek 2*45 K i s drah. pirážkou a poštovným.

Na sklad má každé vtši knihkupectví a

nakladatel GUSTAV DUBSKY v Praze IV.,

Kounicova 254.

K objednávce rate pipojiti píslušný obnos.

g"^

Malebné pohledy na Prahu. Nejkrásnjší partie Prahy.

Album 20 akvarell od Ferdinanda Engelmfillera.

Úprava leporello v plátných deskách.

Cena 8'50 K, na venek 9'50 K i s drahotní pirážkou a poštovným.

Em. Rádi. Úvahy vdecké a filosofické.

Obsah: Konec darwinismu. Bohuslav Raýman. Vdeckákritika. Minulost a budoucnost eské vdy pírodní. Blainville

a Lamarck. Masaryk a Nietzsche. Pokrokové a konservativní

živly v djinách vdy. Filosofický realism.

Cena 2"50 K, na venek 2"70 K i s drahotní pirážkou a poštovným.

Kvedrová: Ylada a Marja.

Kniha plná dtského humoru, kniha o matce a dtech. Matkatu je kamarádkou svých dtí, ne bytosti nad nimi.

Cena 250 K, na venek 270 K i s drahotní pirážkou a poštovným.

Cirikov: Židé.

úchvatný obraz ze žÍTOta rwských žid. Pogrom, tak astolíený v novinách, je zde básníkem v celé své hrze postavenped zraky tenáovy.

Cena 2*50 K, na venek 2*70 K i s drahotní pirážkou a poštovným.

Marie Majerovi: Panenství. Historie dvete.Hrdinka románku uprosted vší sprostoty a oplzlosti nedo

vede dát se jinému, nežli snad jednou tomu, koho miluje. Mohlaby svému nemocnému Jimešovi zachrániti život, kdyby chlíp-

nému radovi posloužila za dukáty svým tlem. Šla se podívat

na >kleslé panny* — ale sama není s to. Mohla by být za-

opatenou paní se vším komfortem. Ale nemže, sešili a zeme,když se o to pokusí.

Cena 2 K, na venek 2'20 K i s drahotní pirážkou a poštovným.

Na sklad má každé vtší knihkupectví a

nakladatel GUSTAV DUBSKY v Praze IV.,

Kounicova 254.

K objednávce rate pipojiti píslušný obnos.

Souasn vyš/o:

Názory T. G. Masaryka.Napsal Dr. Evžen Stern.

Spisek podává sjnthetický pehled Masarykových názoro náboženství, realismu, humanit, politice, mravnosti, literatue;

otázce ženské atd. Neni to však jen suchý pehled katechismovýnázory Masarykovy jsou tu vyloženy sice zhuštn, ale velmijasn, v logickém ulánkováni a zdvodnéní a zárove tak

poutav, jak je mohl podati jen autor, kterému nejsou tyto ná-

zory jen pedmtem theoretickho zájmu, ale který je zároveprocítil a prožil.

Cena 350 K, na venek 3"60 K i s drah. pirážkou a poštovným.

Chystáme postupn všecky knihy feuHle-

ton Macharových. Práv se tisknou

:

Kriminál. Zastavením Nár. List neukonen, teprve

ted se dostane úplný, i s místy censurou vybílenými,do rukou tenástva.Cena 10 K, na venek 10'62 K i s drah. pirážkou a poštovným.

Pod sluncem italským. Kniha dávno chystaná,

nemohla pod tlakem válené censury býti vydána. Kdoetl >Rím<, nedokav sáhne po této knize.

Nemocnice. Druhé vydání.

Veršem i prosou. Druhé vydání.

Na sklad budou míti všechna knihkupectví a

nakladatel GUSTAV DUBSKÝ v Praze IV.,

Kounicova 254.

GUSTAV DUBSKÝ, majitel nakladatelství GROSMAN a SVOBODAv Praze IV , Kounicova 254

Fr. Chudoba: WORDSWORTH. Pokus o tídní.Za 3 24 K, navenek 3"58 K i s drah. pirážkou a poštovným.

F. V. Krejí: KAREL HYNEK MACHA. Kniha o eském bás-níku. S portrétem INlchovým, 3 obrazy, titulní kresbou u

obálkou od Maxe SvabinskéhoZa 3*36 K, na venek 3*70 K i s drah. pirážkou a poštovným.Váz. za 8*16 K, na venek 9'36 K i s drah. pir. a poštovným.Vydání s portrétem v heliogravue v celokožené vazb za

33"60 K, na venek 36 K i s drahotní pirážkou a poštovným.

Ch. Morice: O MODERNÍCH PODMÍiNKÁCH KRÁSY. Úvahyz ethiky a sociologie umlecké.Za 240 K, na venek 270 i s drahotní pirážkou a poštovným.

Jan Vondráek: POESIE PETRA BEZRUCE.Za 2"88 K, na venek 3 20 K i s drah. pirážkou a poštovným.

Jaroslav Vrchlický: O KNIHÁCH A LIDECH. Literární studie.

Za 2*88 K, na venek 3"20 K i s drah. pirážkou a poštovným.

A. E. Wrangel: Vzpomínky na F. M. Dostojevského na Sibii.

Za 2*40 K, na venek 2 70 K i s drah. pirážkou a poštovným.

K. EnglmUller: HANA KVAPILO VÁ. S portrétem od Maxebvabinského.Za 1-20 K, na venek r35 K i s drah. pirážkou a poštovným.

Jar. Horáek: ZVRÁCENÉ POMRY V MSTSKÉM DIVADLEVINOHRADSKÉM.Za 24 h, na venek 30 h i s drah. pirážkou a poštovným.

NÁRODNÍ DIVADLO A ESKÉ DRAMA.Za 36 h, na vcnek 44 h i s drah. pirážkou a poštovným.

r. a J. Hornové: ESKÁ ZPVOHRA. S historickým úvodemZd. Nejedlého, životopisy a podobiznami všech skladateleských a obsahy jich zpvoher.Váz. za 5/6 K, na venek 7 K i s drah. pirážkou a poštovným.

O. Hostinský: ESKa HUDBA 1864— 1904.

Za 48 h, na venek 55 h i s drah. pirážkou a poštovným.Ant. Šebestik: SLOVNÍEK NÁZV HUDEBNÍCH.

Za 36 h, na venek 44 h i s drah. pirážkou a poštovným.

K objednávce rate pipojiti píslušný obnos.

EDVARD LESCHINGER, fKAH-

PLEASE DO NOT REMOVE

CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET

UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY

DE Veselý, František^^'7 Masaryk, jeho životM3V^5 a dilo

nm