Mass Effect v nakladatelstvíFANTOM Print

ZjeveníVzestupOdveta

Deception *

* Plánujeme, český název bude upřesněn

FANTOM Print2011

Copyright © 2010 EA International (Studio & Publishing) Ltd. Translation © Jakub Mařík

ISBN 978-80-7398-123-5

www.fantomprint.czwww.facebook.com/fantomprint

Mass Effect: Odveta je fi ktivní dílo. Jména, místa a udá-losti jsou buď produktem autorovy představivosti, nebo se používají k fi ktivním účelům.

MASS EFFECT © 2010 EA International (Studio & Pub-lishing) Ltd. Mass Effect, Mass Effect logo, BioWare and BioWare logo jsou registrované ochranné známky EA In-ternational (Studio & Publishing) Ltd. Všechna práva vy-hrazena.

This translation published by arrangement with Del Rey Books, an imprint of The Random House Publishing Group, a division of Random House, Inc.

Mé ženě Jennifer.Děkuji ti, že jsi tu pro mě vždy byla,

protože díky tobě jsem se mohl věnovat svým snům…

a mohl s tebou některé sdílet.

PODĚKOVÁNÍ

Znovu bych chtěl vyjádřit svůj vděk celému týmu Mass Effect u Bioware za jejich tvrdou práci. Bez vaší neúnavné podpory a bezmezné obětavosti by Mass Ef-fect nikdy neexistoval.

Také bych rád poděkoval všem fanouškům, kteří proje-vili takové nadšení nad tím, co jsme vytvořili. Bez je-jich podpory by nic z toho nebylo možné.

PROLOG

Záhadný seděl ve svém křesle a díval se z vyhlídko-vého okna, které tvořilo celou vnější stěnu jeho vnitř-ní svatyně.

Bezejmenná vesmírná stanice, kterou využíval jako základnu, obíhala na orbitě kolem rudého obra třídy M. Polokoule okraje planoucího slunce vyplňo-vala celou spodní polovinu vyhlídkového okna, jeho záře dominovala celému obrazu, ale ani ona nedoká-zala zcela zakrýt pole hvězd za sluncem.

Hvězda se nacházela v posledním stádiu šest mili-ard dlouhého životního cyklu. Své bytí završí ve vel-kolepém fi nále, když se zhroutí sama do sebe a vy-tvoří černou díru, která pohltí celý systém. Planety a měsíce, jež zplodila v době narození, budou pohlce-ny nemilosrdným gravitačním tahem temného zející-ho chřtánu, který tu zůstane po její smrti.

Ta scéna shrnovala vše, co si Záhadný myslel o ga-laxii – byla nádherná, vznešená a smrtící. Život mohl vzniknout na těch nejnepravděpodobnějších místech v nejpřekvapivějších formách, jen aby byl smeten v jediném mrknutí kosmického oka.

On však nedovolí, aby stejný osud potkal i lidstvo.„Vyhlídkové okno vypnout,“ řekl a stěna zmatně-

la, zanechala ho samotného ve velké, slabě osvícené místnosti.

„Rozsvítit,“ rozkázal a ze stropu se vyřinula záře.Otočil křeslo, aby k oknu seděl zády, a přelétl po-

hledem holografi ckou plošinu ve středu místnosti, přes kterou přijímal přicházející hovory. Když se ak-

Drew Karpyshyn10

tivovala, vytvořila trojrozměrné zobrazení kohokoliv, kdo mu volal, téměř to vypadalo, jako by se nacházel ve stejné místnosti.

Oni ho samozřejmě viděli také, proto byla hologra-fi cká plošina umístěna tak, aby přes křeslo nabízela pohled na vyhlídkové okno. Když bylo okno aktivní, astronomický div, kolem kterého stanice obíhala, se zobrazoval za ním, rámoval ho a posiloval jeho ima-ge, jež si celá léta budoval.

Potřeboval se napít. Nestál však o syntetické, mi-mozemšťany produkované patoky, které barmani po celé galaxii nalévali nic netušícím lidem. Chtěl něco opravdového, něco ryzího.

„Bourbon,“ řekl nahlas Záhadný. „Čistý.“O pár vteřin později se otevřely dveře ve vzdále-

nější stěně místnosti, ve kterých se objevila jedna z je-ho asistentek – vysoká svůdná brunetka – v jedné ruce prázdnou sklenici a ve druhé láhev. Podpatky hlasitě klapaly, když přešla po mramorové podlaze, její dlou-hé nohy si i navzdory těsné krátké sukni rychle pora-dily se vzdáleností mezi ní a Záhadným.

Neusmála se ani nepromluvila, když mu podala sklenici, vystupovala přísně profesionálně. Pak před ním podržela láhev, aby si ji mohl prohlédnout.

Jim Beam Black, prohlašovala etiketa, destilováno k dokonalosti v Kentucky.

„Tři prsty,“ řekl jí Záhadný místo slov uznání.Asistentka naplnila sklenici jen kousek nad polovi-

nu, pak trpělivě čekala.Jako vždy ho první ochutnání zavedlo do jednoduš-

ších časů jeho mládí. Tehdy býval obyčejný muž, ty-pický představitel pozemské vyšší třídy – bohatý, spo-kojený a naivní.

Vychutnával si tu chuť a pocítil trochu stesku po ztracených idylických dnech – než založil Cerberus; než se stal Záhadným, samozvaným ochráncem lid-stva; než ho Aliance a její mimozemští spojenci

Mass Effect: Odveta 11

z Rady na Citadele označili spolu s následovníky za teroristy.

Před Smrťáky.Ze všech nepřátel ve známé galaxii i mimo ni, ze

všech nebezpečí, která by jednoho dne mohla vyhla-dit lidstvo, se nic nemohlo vyrovnat hrozbě, jež číha-la v prázdnotě temnoty za okrajem galaxie. Obrovské vnímající vesmírné lodě, Smrťáci, byly nemilosrdné stroje, které zcela postrádaly soucit a emoce. Dese-titisíce let – možná i déle – sledovali Smrťáci vývoj a pokroky mimozemšťanů i lidské civilizace, čekali na správnou chvíli, kdy přijdou a vymýtí veškerý or-ganický život v galaxii.

A přesto navzdory apokalyptické hrozbě, již před-stavovali, většina lidí o Smrťácích nic nevěděla. Rada zapečetila veškeré ofi ciální zprávy o útoku Smrťáka na vesmírnou stanici Citadela. Ukryli všechny důka-zy a popírali pravdu, aby zabránili všeobecné panice v galaxii. A Aliance, poslušný pejsek svých nových mimozemských pánů, se jim samozřejmě bez protes-tů podřídila.

Lež nabyla takových rozměrů, že dokonce i ti, co se podíleli na pohřbívání důkazů, sami sebe přesvěd-čili, že Smrťáci nejsou nic víc než pouhý mýtus. Po-kračovali v poklidném životě, byli příliš slabí a příliš hloupí, aby uznali, jaký příšerný osud je čeká.

Ale Záhadný zasvětil život poslání, jehož součástí bylo čelit nepříjemným pravdám.

Když se Aliance obrátila zády k mizejícím koloniímve Vnějších systémech, byl to Cerberus, kdo zve-dl zahozenou vlajku. Dokonce se jim podařilo naver-bovat velitele Sheparda – největšího hrdinu Alian-ce – aby s řešením záhady pomohl. A to, co Shepard objevil, Záhadným otřáslo až do morku kostí.

Záhadný propustil asistentku nepatrným pokynu-tím hlavy, ta se otočila a ponechala ho o samotě s je-ho myšlenkami.

Drew Karpyshyn12

Záhadný ještě jednou usrkl z drinku, než ho posta-vil na opěrku křesla. Sáhl do náprsní kapsy na míru ušitého saka a vytáhl dlouhé úzké pouzdro ze stříbra.

S lehkostí nabytou roky praxe odklopil jeho víčko, vytáhl cigaretu a jediným plynulým pohybem pouz-dro znovu zavřel. Pouzdro zmizelo zpátky v náprs-ní kapse, v dlani ho nahradil těžký černý zapalovač. Rychlé trhnutí palcem, krátké bafnutí na konci cigare-ty a zapalovač se také vytratil.

Záhadný dlouze, pomalu potáhl z cigarety a napl-nil své plíce nikotinem. Tabák byl součástí pozemské kultury po staletí, akt kouření se stal běžným rituálem téměř v každém vyspělém státě na Zemi. Nebyl žádný zázrak, že tento rozšířený zvyk následoval lidstvo i do vesmíru. Různé druhy tabáku se staly populárním ex-portním artiklem směřujícím do mnoha kolonií, ať už lidských nebo mimozemských.

Byli tu tací, co měli tu drzost prohlašovat, že někte-ré salariány geneticky vyšlechtěné odrůdy tabáku jsou lepší než cokoliv, co pěstují lidé. Záhadný však pre-feroval stejný tabák jako svou whisky – domácí. Tato cigareta byla vyrobena z tabáku, který se pěstoval na rozsáhlých plantážích v jihoamerickém vnitrozemí, na jednom z mála míst, kde se na Zemi stále dalo úspěšně provozovat zemědělství.

Tradiční zdravotní rizika spojená s kouřením ve dvaadvacátém století nepředstavovala žádný pro-blém, pokroky na poli chemie a medicíny už nemo-ci jako rozedma plic nebo rakovina vymýtily. Přesto zůstávali tací, kteří k tomuto prostému aktu chovali hluboce zakořeněnou zášť. Prastará legislativa z prv-ní poloviny jednadvacátého století, která užívání tabá-ku zakazovala, stále přetrvávala uvnitř hranic něko-lika pozemských států. Mnoho lidí vnímalo cigarety jako prohřešek proti morálce – symbol bezcitných a vykořisťovatelských korporací, které zavinily milio-ny úmrtí, jen aby si udržely tučné zisky.

Mass Effect: Odveta 13

Pro Záhadného však kouření představovalo něco zcela odlišného. Chuť převalující se přes jazyk dolů do hrdla, šimrání kouře v plicích a teplý nával nikoti-nu šířícího se jeho systémem mu přinášely uspokoje-ní spojené s důvěrně známou rutinou a ukojením jeho potřeb – dva základní elementy lidské povahy. Kouře-ní byl rituál, který by se měl oslavovat… zvláště nyní, když byla existence lidstva v sázce.

Kuřte, dokud můžete, pomyslel si, vybavil se mu prastarý citát z dávno zapomenutého zdroje, protože nikdo z nás zítřek neuvidí.

Záhadný několikrát potáhl z cigarety, než ji odlo-žil do popelníku zabudovaného do opěrky křesla, pak usrkl bourbonu.

Přestože měl dosti pochmurné vyhlídky, nepoddá-val se melancholické náladě. Byl mužem, který pro-blémům čelí s hlavou vztyčenou, a s tímhle to nebu-de jiné.

Velitel Shepard zjistil, že kolonisté byli uneseni Kolektory, samotářským mimozemským druhem, kte-rý bez otázek plnil vůli Smrťáků. Přestože byli lapeni v temném vesmíru, ohromné vesmírné lodě nějak do-kázaly převzít mysl svých nešťastných služebníků i na vzdálenost milionů světelných let.

Kolektoři z rozkazu mechanických pánů shromaž-ďovali lidi a odvlékali je do svého domova v galak-tickém centru. Tam unesené čekal hrozivý osud – byli změněni a zredukováni na organické bahno jako sou-část hrozivého experimentu, jehož cílem bylo vytvo-ření nového Smrťáka.

Shepard – s pomocí Cerberu – zničil základnu Kolektorů. Záhadný si však uvědomoval, že to Smr-ťáci tak snadno nevzdají. Lidstvo toho o neúnavném a nemilosrdném nepříteli muselo zjistit víc, aby se mohlo připravit na jeho nevyhnutelný návrat. Musí prostudovat jeho silné a slabé stránky, odhalit a vy-užít slabiny.

Drew Karpyshyn14

Cerberus ze zbytků základny Kolektorů zachrá-nil klíčové kusy jejich technologie. Už začali budo-vat tajnou laboratoř, kde s podivnou mimozemskou technologií provedou první sérii pečlivě kontrolova-ných testů. Nakonec však zůstane jediný způsob, jak získat vědomosti, které hledali – budou muset pokra-čovat v pokusech Kolektorů na živých lidských by-tostech.

Záhadný si plně uvědomoval strašlivost svého plá-nu. Ale etika a morálka budou muset stranou, když půjde o přežití druhu. Místo milionů unesených bude zvoleno několik pečlivě vybraných jedinců. Hrstka obětí bude trpět, aby ochránila a zachovala celou lid-skou rasu.

Plán zopakovat experimenty Kolektorů proběhne v tajnosti, bez Shepardova vědomí a případných zá-sahů. Spojenectví mezi Cerberem a nejslavnějším hr-dinou lidstva bylo přinejmenším nesnadné, ani jedna strana té druhé zcela nevěřila. Bylo možné, že v bu-doucnu znovu spojí síly, ale právě teď se Záhadný ra-ději spolehne na vlastní špičkové agenty.

Tiché zazvonění nad hlavou ho upozornilo na pří-chozí hovor od jednoho z operativců.

„Výhledové okno zapnout,“ řekl, zpříma se v křes-le posadil a soustředil se na holografi ckou plošinu.

Světla se automaticky ztlumila, když zeď za křes-lem zprůhledněla. Umírající slunce za zády Záhadné-ho zaplavilo místnost oranžovým světlem.

„Přijmout hovor,“ zabručel Záhadný a nad holoplo-šinou se zformoval obraz Kai Lenga.

Jako většina lidí byl dítětem opravdu globální společnosti. Čínské dědictví v jeho tmavých vlasech a očích jasně převládalo, ale ve tvaru čelisti a nosu nacházel jemné náznaky poukazující na slovanské předky.

„Našli jsme ho,“ ohlásil Kai Leng.Záhadný se nemusel ptát, o kom mluví. Kai Leng,

Mass Effect: Odveta 15

hlavní zabiják Cerberu, strávil poslední tři roky na misi, jejímž cílem bylo vystopování jediného cíle.

„Kde?“ chtěl vědět Záhadný.„Omega.“Provazce svalů na Kai Lengově krku se krát-

ce napjaly, když to jméno vyslovil – byla to zcela mimovolná, ale pochopitelná reakce. Vesmírná sta-nice reprezentovala vše, čím Cerberus na mimozem-ské kultuře pohrdal – byla bezprávná, divoká a brutál-ní. Ten instinktivní pohyb přinutil Kai Lenga pootočit hlavu a krátce vystavit na odiv tetování vzadu na krku, hada zakusujícího se do vlastního ocasu.

Ouroboros byl často používán jako symbol věčnos-ti, ale Záhadný znal i jeho temnější význam – úplné zničení. Což svým způsobem vedlo k věčnosti také.

Cerberus Kai Lenga objevil před deseti lety a vy-svobodil ho ze zajateckého tábora Aliance. Než ho na-verbovali, Záhadný si pečlivě prověřil jeho minulost – mariňák s výcvikem speciálních jednotek N7 byl zatčen, poté co na vycházce na Citadele v hospodské rvačce zabil krogana.

Aliance se k bývalému poručíkovi zachovala tvrdě, udělala z něj exemplární případ. Byl zbaven hodnosti a odsouzen k dvaceti letům ve vojenském vězení. Ke krutosti rozsudku nepochybně přispěl i Kai Lengův dlouhý seznam zdokumentovaných sporů a násilného vystupování proti mimozemšťanům. Pro Záhadného však protimimozemské postoje představovaly důkaz o jeho charakteru. To z něj spolu s tím, že ozbrojený jen standardním služebním nožem dokázal zabít kro-gana, učinilo dokonalého rekruta.

V následujících deseti letech, poté co Cerberus zinscenoval jeho útěk z vězení, se Kai Leng stal jed-ním z nejlepších specialistů Cerberu na krvavou prá-ci. Chápal nezbytnost diskrétnosti, dokázal napláno-vat a realizovat komplexní a delikátní operace.

Když oznámil nalezení cíle, měl Záhadný v první

Drew Karpyshyn16

chvíli chuť nařídit jeho popravu, ale pak dostal nápad. Stále potřeboval subjekty pro chystané experimenty, tak proč nezabít dvě mouchy jednou ranou?

„Přiveďte ho,“ rozhodl Záhadný. „Živého. A ujistě-te se, že po sobě pořádně zametete stopy.“

„Jinak to ani neumím,“ odvětil Kai Leng.„Vypnout,“ zamumlal spokojeně Záhadný a zabijá-

kův holografi cký obraz zablikal a zmizel.Opřel se v křesle a zakroužil obsahem sklenky, než

ji vyprázdnil jedním dlouhým, požitkářským douš-kem.

Na tohle čekám už hodně dlouho, Graysone, po-myslel si, jeho nálada byla znatelně veselejší než před pár minutami. Ale postarám se, aby mi čekání stálo za to.

1.Paul Grayson si byl vědom toho, že ho Záhadný stá-le hledá. Uplynuly téměř tři roky od chvíle, kdy kvůli záchraně dcery zradil Cerberus, ale i kdyby uplynulo třicet let, věděl, že oni štvanici nevzdají.

Samozřejmě si změnil jméno – Paul Grayson zmi-zel, zrodil se Paul Johnson. Ale vytvoření nové identi-ty byla jen první obranná linie, která nevydrží, až jed-nou některý z agentů Záhadného narazí na jeho osobní složku. A agenti byli všude.

Již ve svých počátcích Cerberus rozesel operativce po všech vrstvách alianční vlády. Na území Rady té-měř nebylo místo, kam by mohl utéct, aby ho tam ča-sem nevystopovali. Proto uprchl na Omegu.

Záhadný se nikdy nepokusil vytvořit operační zá-kladnu na obrovské vesmírné stanici, která de facto sloužila jako hlavní město Vnějších systémů. Cerbe-rus byl vyhlášený radikální prolidskou politikou, což jeho agenty činilo mimořádně neoblíbenými mezi různými mimozemskými generály, vůdci gangů a ty-rany, kteří Omegu ovládali. I kdyby pojali podezře-ní, že se tu Grayson skrývá, nebude pro ně snadné ho dostat.

Grayson v tom viděl jistou ironii, že dovednosti, které si ve službách Cerberu osvojil – špionáž a ná-jemné vraždy – se natolik osvědčily při vytváření jeho nového života coby žoldáka na stanici Omega. Cvičili ho zabíjet mimozemšťany a teď pro jednu mimozem-šťanku pracoval.

„Marníme čas,“ zabručel Sanak a odložil odstřelo-

Drew Karpyshyn18

vací pušku stranou. Zavrtěl se v bojovém obleku, jak se snažil najít pohodlnější pozici, zatímco se s Gray-sonem skrýval za naskládanými bednami.

Grayson dál držel zbraň namířenou na loď na dru-hé straně přístaviště. Všiml si, jak velký pozor si jeho batariánský parťák dával, aby se ho při přesunu náho-dou nedotkl.

„Čekáme na hlášení od Liselle,“ řekl.Batarián k němu otočil hlavu a upřel na vedle při-

krčeného muže všechny čtyři oči. Zamrkal horním pá-rem, ale ty dole zůstaly nehybné jako pár kamenů.

„Ty pořád jen čekáš, člověče,“ zavrčel Sanak. „To je známka slabosti.“

„Je to známka inteligence,“ odsekl Grayson. „A proto mám velení já.“

Sanak znal jen jeden způsob, jak řešit problémy – po hlavě se do nich vrhnout. To spolupráci s ním dost ztěžovalo. Jeho všeobecný odpor k lidem – a Grayso-nova hluboce zakořeněná nedůvěra v batariány – tomu příliš nepomáhal.

Oba druhy měly problematickou minulost. Když lidstvo vtrhlo na galaktickou scénu, začalo rychle ex-pandovat a vytlačovat batariány ze Skyllianského okraje. Batariáni odpověděli násilím a vyvolali mezi oběma národy válku – válku, již batariáni prohráli. Nyní byli na civilizovaných světech na území Rady za vyvrhele a párie – narazili jste tu na ně zřídka a pohlí-želo se na ně s podezřívavostí a nedůvěrou.

V ulicích Omegy však jako by stáli na každém rohu. Po opuštění Cerberu na sobě Grayson tvrdě pracoval, aby překonal xenofobii, již v něm Záhadný podporo-val. Ale staré zvyky umírají pomalu a on se do objetí s „čtyřokou hrozbou“ dvakrát nehrnul.

Naštěstí se on a Sanak nemuseli mít v lásce, aby mohli spolupracovat. Aria jim to při několika pří-ležitostech důrazně vysvětlila.

„Celkem sedm cílů,“ zašeptal mu ve sluchátku Li-

Mass Effect: Odveta 19

sellin jemný hlas. „Všichni muži na svých místech a čekáme na rozkazy.“

Grayson ucítil důvěrně známý nával adrenalinu ve svém těle, které se chystalo zabíjet. Všiml si, že Sa-nak vedle něj zamířil zbraň na loď, napodobil Gray-sonův postoj.

„Jdeme,“ zašeptal Grayson a to jediné slovo spusti-lo palbu na druhé straně skladiště, když se Liselle a je-jí lidé pustili do akce.

O vteřinu později jim do výhledu zpoza lodi vběh-li čtyři turiané. Ke Graysonovi a Sanakovi byli otoče-ní zády, jejich pozornost a zbraně se upíraly k Lisel-lině léčce.

Grayson vydechl vzduch z plic v dlouhém, poma-lém výdechu, když zmáčkl spoušť. Jeden z turianů padl k zemi, kinetické štíty jeho obleku byly příliš vy-čerpané Lisellinou divokou palbou, aby dokázaly za-stavit dávku od odstřelovače, která ho zasáhla do týla kostnaté hlavy.

Chvíli na to se složili další, pozornost od Sanaka v podobě dvou dokonalých zásahů.

Nemusím toho bastarda mít rád, pomyslel si Gray-son, když se zaměřil na posledního nepřítele, ale prá-ci odvést umí.

Poslední turian měl jen tolik času, aby udělal dva kroky k úkrytu za nedalekými bednami, než ho Gray-son zasáhl mezi lopatky.

Na pár vteřin se rozhostilo naprosté ticho, pak Grayson promluvil do svého mikrofonu. „Čtyři cíle na naší straně neutralizovány.“

„A u nás tři další,“ odpověděla Liselle. „To jsou všichni.“

„Jdeme,“ řekl Grayson Sanakovi, vyskočil z úkrytu za bednami a rozběhl se k padlým mimozemšťanům.

Turiané patřili ke gangu Spárů a skladiště zbudo-vali hluboko v jejich teritoriu. Vzhledem k noční době a odlehlosti místa bylo nepravděpodobné, že by někdo

Drew Karpyshyn20

zaslechl výstřely. Ale ta možnost tady byla vždycky, a čím déle tu zůstanou, tím větší bude pravděpodob-nost, že se budou muset vypořádat s posilami.

Když se Sanakem dorazili k mrtvolám, Liselle a dva batariáni, kteří tvořili zbytek jejich týmu, už pro-bírali kapsy obětí.

„Zatím pět kilo,“ informovala Graysona asarijka s modrou pletí, ukázala mu několik plastikových sáč-ků nacpaných jemným růžovým práškem. „Čistota tak devadesát, možná pětadevadesát procent.“

Grayson z osobní zkušenosti věděl, že stačí malá špetka rafi novaného rudopísku, aby se člověk dostal do nálady. S pěti kily by se mohl celý obytný komplex vznášet až do konce roku. Zásilka takové velikosti by na území Rady hodila šesticifernou sumu, a právě pro-to jim Aria tenhle útok přikázala.

Na Omeze neexistovaly žádné psané zákony nebo policejní jednotky. Pořádek zajišťovaly jen gangy, které stanici ovládaly. Ale přestože tu nebyly zákony, existovala pravidla. Pravidlo číslo jedna – nenaserte Ariu T’Loakovou.

„Tenhle má dvě kila,“ oznámil Sanak, když zpod vesty mrtvoly, již prohledával, vytáhl další pevně zabalenou cihlu.

„Tenhle to schytal v křížové palbě,“ ozval se jiný batarián a zvedl sáček, aby Grayson mohl vidět zrnka písku, která po straně proudila z drobných děr.

„Zabal to!“ vyštěkl podrážděně Grayson a rychle o krok ustoupil.

Rudopísek na batariány nebo asarijky nepůsobil, ale jedno pořádné nadechnutí a bude sjetý po zbytek noci.

„Aria to chce všechno,“ připomenul jim. „Celou zásilku. Poslala zprávu.“

Aria, známá jako Královna pirátů, byla posledních dvě stě let de facto vládkyní Omegy. Všechny ostatní gangy jí v různých podobách odváděly poplatky za pri-

Mass Effect: Odveta 21

vilegium obchodovat na stanici. Ti, co se Ariu pokusi-li odstřihnout – řekněme odmítnutím jejího podílu na pašování rudopísku – brzy pocítili následky.

„To je všechno,“ prohlásila Liselle, jakmile pro-hlédla poslední tělo, a vstala.

I když se jeho mysl soustředila na misi, Grayson si nemohl pomoci a znovu ho zasáhla éterická krása té ženy. Asarijky byly podle lidských standardů krásné všechny – jednopohlavní druh se velmi podobal lid-ským ženám, přestože měly typicky modrou pigmen-taci pokožky. Místo vlasů měly pevné, hladké záhy-by kůže, které jim pokrývaly lebku, ale to jim pramálo ubíralo na sexuální přitažlivosti.

Liselle byla považována za mimořádně atraktivní dokonce i mezi svými družkami a její přiléhavý bojo-vý oblek zdůrazňoval každou křivku. Část Graysono-vy mysli, ve které stále zůstávala zakotvena Cerberem vypěstovaná nedůvěra k mimozemšťanům, si nemoh-la pomoci a musela přemýšlet, jestli na něj tak půso-bí jen její fyzický zevnějšek, nebo zda je za tím ješ-tě něco víc.

Kromě toho, že byl její druh známý biotickými schopnostmi, měly asarijky křehké, ale i tak silné em-patické – téměř telepatické – schopnosti. Někteří vě-řili, že tento talent využívají k ovlivňování vnímání ostatních, aby se činily atraktivnějšími, než ve sku-tečnosti jsou. Pokud to byl tenhle případ, Liselle byla v tomto umění výjimečně nadaná.

„Zajistěte písek a vypadneme odsud,“ rozkázal Grayson a přitáhl mysl zpátky k probíhající misi. „Držte se u sebe a oči na stopkách. Pamatujte – stále se nacházíme na nepřátelském území.“

Liselle, Sanak a zbývající batariáni se řídili jeho pokyny, nacpali balíčky do svého vybavení a seřadi-li se za ním.

S Graysonem v čele a Sanakem hlídajícím záda opustila malá jednotka skladiště a vyšla do stinných

Drew Karpyshyn22

ulic distriktu Spárů. Pohybovali se rychle, procháze-li pokrouceným labyrintem ulic a zadních uliček, ne-mohli se dočkat, až dorazí na spřátelené – nebo ales-poň neutrální – území.

Bylo pozdě, někdy kolem poloviny staničního noč-ního cyklu. V ulicích se pohybovala jen hrstka lidí. Většinou civilisté, obyčejní muži a ženy patřící k růz-ným druhům, kteří – ať už byly jejich důvody jaké-koliv – žili nebo pracovali ve Spáry kontrolovaném sousedství. Žoldáci se nedali přehlédnout a civilisti při pohledu na ozbrojenou jednotku uhnuli stranou nebo vklouzli do tmy průchodů, nijak netoužili po případ-né konfrontaci.

Grayson je zaznamenal a pustil z hlavy po jediném pohledu. Vyhlížel patroly Spárů. Každá reakce na pře-padení skladiště bude nahodilá a zmatená – Spáry ne-čekaly, že na ně Aria zaútočí i tady, přímo uprostřed jejich soukromého písečku. Ale turianský gang patřil k několika skupinám, které do ulic ve svém teritoriu pravidelně vysílaly ozbrojené hlídky, aby lidem uká-zaly, kdo je tady pánem. Grayson nepochyboval, že kdyby patrola narazila na skupinu ozbrojenou a vyba-venou jako ta jeho, turiané by z principu okamžitě za-hájili palbu.

Nakonec měli štěstí. Bez potíží prošli územím Spá-rů do jednoho z centrálních distriktů Omegy. Grayson jen pro jistotu držel formaci ještě několik bloků, vyhlí-žel případné pronásledovatele.

V ostražitosti polevil až poté, co mu Liselle položi-la ruku na rameno a řekla: „Myslím, že jsme čistí.“

„Aria na nás čeká v Afterlife,“ připomenul jim vý-znamně Sanak.

Grayson samozřejmě věděl, kde jejich šéfka je. A to byl problém – věděl to úplně každý.

Afterlife byl společenským epicentrem Omegy, klubem, kde se bohatí a mocní mísili s obyčejnými obyvateli stanice, a všichni se tam pokoušeli uspoko-

Mass Effect: Odveta 23

jit své potřeby a požitkářství. Zákazníci tam hledali hudbu, sex, drogy a někdy i násilí a jen pár jich ode-šlo, aniž by alespoň něco z toho nenalezlo.

Aria T’Loaková byla nedílnou součástí klubu, pul-zujícímu chaotickému davu ze své soukromé lóže předsedala skoro každou noc. Její přítomnost částeč-ně činila klub tím, čím byl – Afterlife byl symbolem Omegy stejně jako samotná Aria.

„Nemůžeme do klubu napochodovat s nákladem dvaceti liber rudopísku,“ řekl mu Grayson. „Musíme ho nejdřív schovat na bezpečném místě.“

Nebylo příliš pravděpodobné, že by Spáry doká-zaly tak rychle zorganizovat odvetný útok, a i kdyby ano, pochyboval, že by měly koule napadnout Ariu v jejím vlastním klubu. Ale nebyly to jen Spáry, koho se obával.

Bezpečnost držela všechny v klubu na uzdě, ale v okolních ulicích a uličkách byla střelba, útoky noži a další projevy násilí zcela běžné. Narkomani bez dávky nebo pouliční rváči příliš hloupí, aby mysle-li na dlouhodobé následky svých činů, by s napade-ním Graysonovy skupiny neváhali, kdyby si mysle-li, že se jim to vyplatí. Popravdě to bylo malé riziko, ale Grayson se snažil rizika minimalizovat při každé příležitosti.

„Schováme písek u mě,“ prohlásil. „Pak podáme hlášení Arie a vyzvednutí připravíme na zítra.“

Sanak nesouhlasně zkřivil rty, nic však neřekl. Li-selle na druhou stranu souhlasně přikývla.

„Veď nás, Paule,“ zacukrovala. „Čím dřív to scho-váme, tím dřív si budeme moct zatancovat.“

Cesta ke Graysonovu bytu jim zabrala asi patnáct minut. Několikrát si ověřil, jestli je někdo nesleduje, a pokaždé, když to udělal, si všiml Sanaka, jak obrací všechny čtyři oči v sloup.

To proto mi Aria dala velení, pomyslel si. Dávám pozor i na detaily.

Drew Karpyshyn24

To byla jen jedna z mnoha cenných lekcí, které si osvojil u Záhadného.

Jeho byt se nacházel v jedné z nejbezpečnějších a nejdražších oblastí Omegy. Strážní u vchodu – pár po zuby ozbrojených turianů – ho poznali a ustoupili stranou, aby mohl se svou jednotkou projít.

Když došli k budově, namačkal přístupový kód k hlavním dveřím, instinktivně při tom klávesnici za-kryl před Sanakem a ostatními batariány. Pozice jeho těla poskytovala Liselle nerušený výhled, ale asarijce dal přístupový kód už před několika měsíci.

Dveře se otevřely a odhalily malou chodbu vedou-cí ke schodišti a jedinému výtahu.

„Třetí patro,“ řekl Grayson. „Jdeme po schodech. Výtah je trochu pomalý.“

Šel vpředu a Liselle, Sanak a ostatní batariáni ho po jednom následovali. Na vrcholu schodiště byla dal-ší chodba s dveřmi na konci. Na každém z pěti podla-ží se nacházely jen dva byty, což byla jedna z věcí, jež se Graysonovi na této budově líbily nejvíc – jen hrstka sousedů, kteří respektovali soukromí ostatních.

Šel ke dveřím a přitiskl ruku na displej uprostřed. Ucítil slabé teplo, jak biometrický snímač zkontrolo-val jeho dlaň, pak se ozvalo tiché cvaknutí a dveře se otevřely.

Kvalitním nábytkem vybavený byt za nimi nebyl velký, ale Grayson moc prostoru nepotřeboval. Malá vstupní chodba, kde si návštěvy mohly zout boty a od-ložit kabáty, vedla do obývacího pokoje s pohovkou a videoobrazovkou. Z malého okna šlo shlédnout na ulici dole. Za obývacím pokojem poloviční stěna od-dělovala jednoduchou funkční kuchyni. Za kuchyní vedla další chodba do koupelny a ložnice. Koupelna byla malá, ale ložnice nabízela dost prostoru, aby se tam vešla nejen Graysonova postel, ale i křeslo, stůl a terminál, který používal, když se chtěl připojit k ex-tranetu.

Mass Effect: Odveta 25

„Prostě ty balíky položte za vstupní dveře,“ naří-dil jim Grayson, nijak netoužil po tom, aby se mu po domově potulovali batariáni. „Já pak vymyslím, kam je schovat.“

„O co tady jde, člověče?“ zamračil se Sanak. „To nám nevěříš?“

Grayson se s odpovědí neobtěžoval.„Aria čeká na hlášení,“ řekl. „Co kdybys ji se svý-

mi kamarády šel informovat o tom, co se stalo?“Liselle čekala, dokud batariáni nezmizí, pak k ně-

mu přistoupila a objala ho rukama kolem krku, při-tiskla se k němu. Cítil, jak z ní sálá teplo, a z jemného parfému, který zavanul z jejího krku, se mu zatoči-la hlava.

„Ty do klubu nepůjdeš?“ zašeptala mu zklamaně do ucha.

Grayson si dokázal živě představit, jak při tom smy-slně našpulila rty, a cítil, jak se mu krev z krku hrne do tváří. S Liselle si vždy připadal jako starý proutník, přestože byla nejméně o půl století starší než on.

U asarijek je to jiné, připomenula se puritánská část jeho mysli. Vyzrávají pomaleji. Je to stále naivní holčička a ty jsi stárnoucí patron na hranici středního věku. Pravděpodobně toho má víc společného s tvou dcerou než s tebou.

„Budu tam,“ slíbil Grayson a věnoval jí rychlý poli-bek, přestože při tom rozplétal její ruce a něžně ji odstr-koval stranou. „Jen před tím musím vyřídit pár věcí.“

Otočila se od něj, jako obvykle mu při tom přejela prsty po celé délce paže.

„Ať ti to netrvá dlouho,“ zavolala přes rameno, když zamířila ke dveřím. „Jestli se začnu nudit, mož-ná mě pak najdeš, jak tancuju s kroganem.“

Když se za ní zavřely dveře, dlouze a pomalu se na-dechl, aby si vyčistil hlavu. Slábnoucí vůně parfému mu naplnila nos, ale bez Liselle, která by se k němu tiskla, už neměla tak silný účinek.

Drew Karpyshyn26

Zpátky do práce, milovníku.Musel najít místo, kam schová rudopísek. Neby-

lo příliš pravděpodobné, že by se mu do bytu někdo vloupal, ale i tak nebyl důvod nechávat ho na očích.

Nejdřív si však musel zavolat.