Mendelova univerzita v Brně

Zahradnická fakulta v Lednici

Stanovení stáří dřevin – možné metody a přístupy

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Vypracovala:

Ing. Lukáš Štefl, Ph.D. Michaela Jedličková

Lednice, 2017

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto práci: Stanovení stáří dřevin – možné metody a přístupy

vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu

použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b. zákona

č. 111/1998 Sb. O vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou

Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na

moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita

v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školní dílo podle

§ 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o

využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom,

že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji

se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do

jejich skutečné výše.

V Lednici dne: 2. 5. 2017 ………..….……………

podpis

Poděkování

Mé poděkování patří především Ing. Lukáši Šteflovi, Ph.D. za odborné rady, ochotu a

pomoc při vedení práce.

Další poděkování patří mé rodině a přátelům, za podporu po celou dobu studia.

Obsah 1. ÚVOD .......................................................................................................................... 8

2. CÍL PRÁCE .................................................................................................................... 9

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED.....................................................................................................10

3.1. Základní pojmy ....................................................................................................10

3.2. Stárnutí dřevin.....................................................................................................11

3.3. Starý strom..........................................................................................................13

3.4. Význam a využitelnost..........................................................................................15

4. ONTOGENEZE DŘEVIN .................................................................................................18

4.1. Hodnocení ontogeneze dle Del Trediciho (2000) ........................................................19

4.2. Hodnocení ontogeneze dle Reada (2000) ...................................................................20

4.3. Hodnocení ontogeneze dle Martinkové (2003) ...........................................................22

4.4. Hodnocení ontogeneze dle Raimbaulta (2006) ...........................................................23

4.5. Hodnocení ontogeneze dle Pavlové, Fischera 2011 .....................................................29

4.6. Hodnocení ontogeneze dle Pejchala (2012) ................................................................30

5. METODY K URČENÍ VĚKU DŘEVIN.....................................................................................31

5.1. Dendrochronologie...................................................................................................32

5.1.1. Historie dendrochronologie ................................................................................32

5.1.2. Odběry vzorků a vlastní letokruhová analýza........................................................33

5.2. Stanovení věku pomocí tzv. metody kůry ...................................................................35

5.3. Radiokarbonová metoda datování .............................................................................36

5.4. Staré fotografie, kroniky ...........................................................................................39

5.5. Letecké snímky, historické mapy ...............................................................................40

5.6. Lesní hospodářský plán .............................................................................................42

5.7. Výpočet věku pomocí obvodu kmene ........................................................................44

5.8. Výpočet věku pomocí průměru kmene ......................................................................45

5.9. Výpočet věku pomocí křivky růstového modelu..........................................................47

5.10. Výpočet věku pro senescentní stromy......................................................................49

5.11. Odhad věku pomocí spočítání přeslenů....................................................................52

6. VYZKOUŠENÍ A POROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ METOD NA MĚŘENÝCH STROMECH .......................53

6.1. Strom č. 1 Fagus sylvatica .........................................................................................53

6.2. Strom č. 2 Quercus robur ..........................................................................................54

6.3. Strom č. 3 Tilia cordata .............................................................................................56

6.4. Strom č. 4 Pinus nigra ...............................................................................................57

6.5. Strom č. 5 Platanus x acerifolia..................................................................................58

6.6. Výsledky ..................................................................................................................59

7. DISKUSE .........................................................................................................................60

8. ZÁVĚR ............................................................................................................................61

9. SOUHRN A RESUME, KLÍČOVÁ SLOVA ...............................................................................62

10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ...................................................................63

8

1. ÚVOD

Tak jako lidé, nebo živočichové žijí i rostliny pouze v určitém časovém prostoru a

jednou podlehnou smrti. Stromy jsou oproti ostatním omezeny na žití pouze na jednom

stanovišti, které jím poskytuje podmínky pro život. Někdy tyto podmínky nejsou

optimální, ale strom se s nimi díky svým schopnostem reakce na vnější okolí dokáže

vypořádat.

Díky své proměnlivosti v čase, mění a ovlivňuje dřevina také prostředí okolo sebe.

Protože každý strom jednou podlehne smrti, je nezbytné, aby docházelo k včasné obměně

jedné generace za druhou. Odhadnout délku života, patří k základním předpokladům při

jejich posuzování.

Mezi počátkem a zánikem strom prochází vývojem, a díky metodikám mnoha autorů

je možné jeho aktuální životní stadium určit. Obtížnější bývá určení přesného věku

dřeviny, neboť metody, které k tomu napomáhají, nebývají dost přesné a ty, které přesné

jsou, můžeme označit za destruktivní, protože díky nim dochází k poškození jedince a

může dojít k jeho neočekávaně brzkému zániku.

9

2. CÍL PRÁCE

Cílem práce bylo vypracování literární rešerše, která se zabývá metodami, které přímo

stanovují věk dřeviny. Tyto metody jsou popsány a sestaveny do podrobného přehledu.

V práci byly popsány také metody a přístupy, které se zabývají ontogenetickým

vývojem dřevin jako změnami růstu, vývojovými stadii apod. Součástí popisů metod jsou

také možnosti jejich využití v oboru zahradní a krajinářská tvorba.

10

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1. Základní pojmy

Stáří

Tento pojem je chápán v souvislosti s určitým vývojovým stádiem života. Každý

z autorů, jenž se touto problematikou zabývá, má svou metodiku, pomocí které se dá

aktuální fáze života dřeviny vyjádřit.

Věk

Základní taxační veličina definována jako počet roků od vzniku ,,založení´´

stromu po dobu, kdy je věk zjišťován (Sequens, 2007).

Vývojové stadium

Vyjadřuje etapu individuálního vývoje (ontogeneze) jedince v okamžiku

hodnocení, ve které se kloubí projevy růstu a vývoje spjaté se zvyšováním jeho věku

s projevy souvisejícími s jeho kulturou (Pejchal, Šimek, 2015).

Mýtní věk

Jednotka, pomocí které se vyjadřuje optimální stav pro těžební zásah jednotlivých

porostů (Pulkrab, 2008).

Teloméry

Koncové části chromozomů, které chrání dědičný materiál před degradací a

zamezují, aby se chromozomy navzájem spojovaly. Čím jsou chromozomy delší, tím jsou

delší teloméry a tím mohou i buňky zůstat delší dobu funkční. Během života se teloméry

zkracují a jejich délka se v současnosti považuje za signalizátora biologického stárnutí

(Halušková, 2015 [online]. [cit. 2017-04-19]. Dostupné z: http://vedanadosah.cvtisr.sk).

Vegetační prvek (VP)

VP je základní prostorotvornou složkou díla zahradní či krajinářské architektury.

Je určen vzhledem (fyziognomii), uspořádáním rostlin v prostoru a způsobem pěstování

(Šimek, 1998).

11

Dřevinný vegetační prvek (DVP)

DVP je podmnožina všech VP. Dřevinný vegetační prvek může být primární –

např. stromořadí jako celek, nebo sekundární a to je např. jednotlivý strom rostoucí ve

stromořadí. Primární DVP se dělí na bodové, liniové a plošné a ty se potom dělí dále.

DVP bývají hodnoceny mnoha atributy (Pejchal, Šimek, 2015).

Dendrologický potenciál objektu

Celková schopnost existujících dřevinných vegetačních prvků konkrétního

objektu zajistit stabilitu jeho kompozice (Pejchal, Šimek, 2015)

Letokruh

Tloušťkový přírůst dřeva za jedno vegetační období, kdy dělivou činností kambia

vzniká jarní a letní dřevo (Kolařík, 2010).

Obr. 1 Zobrazení letokruhu

3.2. Stárnutí dřevin

Otázka stárnutí, neboli senescence není jednoduchá a doteď bylo publikováno více

teorií, které se tento proces snaží vysvětlit.

V příspěvku Stromy – jejich životnost, genofond a chimérismus zmiňuje

Zahradníková (2015) teorie autoru, které se pokoušejí objasnit, jak k stárnutí dochází.

Proti každé z těchto teorií ale existují protiargumenty hovořící, že stárnutí se nemusí

odehrávat těmito procesy. Teorie nahromadění poškození hovoří o hromadění poškození

biopolymeru a DNA v průběhu života organismu a možného odvozování mutací do

dalších generací. Když je mutace nepříznivá, přírodním výběrem se z genomu sama

odstraní. To však platí pouze pro ty mutace, jejichž negativní účinky se projevují ještě v

průběhu rozmnožovacího období organismu. Mutace, ale i geny, které se negativně

projeví až po ztrátě plodnosti, se přírodní výběr netýká – můžou se přenášet do dalších

generací a hromadit v genomu, čím ve vyšším věku způsobují chřadnutí organismu

(Medawar, 1952). Další skupina teorií spojuje stárnutí s velikostí organismu, respektive

12

s jeho omezením, které zabraňuje dělení a nahrazování poškozovaných vysoko

diferencovaných buněk (Episov a kol., 2008). Teorie založené na dělení buněk začaly

vznikat po objevu telomér. Buňky, které se vyznačují schopností neomezeného dělení,

mají stabilizovanou délku telomér a zároveň vysokou aktivitu telomeráz – enzymů, které

teloméry opět prodlužují. Jsou to buňky, které jsou prakticky nesmrtelné

(Kim a kol., 1994).

Khokhlov (2010) definuje stárnutí jako komplex věkově závislých změn v organismu,

zvyšujících pravděpodobnost jeho smrti.

Stárnutí stromu je přirozeným fyziologickým procesem. Jednotlivá životní stádia mají

různou délku trvání a navazují na sebe jako nepřetržitý proces. Rada SPoD-ISA (2009)

uvádí jako začátek stárnutí dobu, kdy stromy již dosáhly své maximální velikosti, koruna

se bude postupně zmenšovat, začíná přirozené odstavování větví, které strom již není

schopný uživit, nastává osídlování organismy, které jsou vázané na odumřelé dřevo. Rada

SPoD-ISA k tomuto zhodnocení využila Readovu stupnici hodnocení fázi ontogeneze a

označuje za začátek stárnutí stádium D, kdy strom již dosáhl a překračuje stádium plné

dospělosti.

Kochová (2011) stárnutí pokládá rovněž za přirozený fyziologický proces o různé

délce trvání, která je ovlivněná především vitalitou stromu, genetickou dispozici druhu a

vnějšími stresovými faktory.

Pojem stárnutí shrnuje veškeré změny organizmu, nebo jeho orgánu v průběhu času.

Procesy stárnutí mohou být odvozeny od vnitřních (endogenních) příčin, jejichž charakter

je nevratný, nebo od vnějších (exogenních) příčin, které jsou schopné vratného procesu.

I ve fázi stárnutí se dají očekávat malé změny k lepšímu, ale jen tehdy, bude- li

fyziologický aspekt vitality pouze středně snížený. Ve fázi stárnutí se pozvolna zastavuje

růst, fruktifikace a ostatní procesy (Pejchal, 2008).

Organismy stárnou v průběhu celého života, zatím co senescence představuje u rostlin

závěrečnou fázi vývoje, jejímž vrcholem je smrt. Stárnutí a senescence jsou chápány jako

dva odlišné, ale překrývající se procesy. Součástí stárnutí jsou degenerativní procesy, tedy

procesy mající znaky úpadku a jsou spíše statistického charakteru. Senescence je dobře

definovatelnou, geneticky naprogramovanou fázi vývoje, která je spouštěna vysoce

regulovaným souborem anabolických a katabolických reakcí navozujících konečný

rozklad a smrt tkání (Wilhelm, 1994).

13

Vědní obor, který se životními pochody, tedy i stárnutím rostlin zabývá, je nazýván

Fyziologie. Tento obor se zabývá otázkami, jak rostliny ve smyslu životního růstu

fungují, jaký je jejich metabolismus a reprodukce, ale také tím, jaké jsou jejich reakce na

stresové podmínky a na vnější prostředí. Část fyziologie, která se v poslední době zabývá

reakcí na vnější prostředí, bývá nazývána jako ekofyziologie. Fyziologie rostlin je

oborem, který vychází z jiných vědních disciplín, kterými jsou především biochemie,

organická chemie, biofyzika a molekulární biologie (Marek, 2008).

Fyziologické stárnutí, může být definováno pouze jako ,,stárnutí´ znamenající ztrátu

vitality, která končí smrtí. Tato ztráta může zpočátku ovlivnit pouze část dřeviny, ale

jednou nevyhnutelně podlehne smrti celá. Stárnutí může probíhat postupně, ale taky

náhle, kdy postihne všechny části najednou (Fortainer, Jonkers, 1976). Tito dva autoři

stárnutí kategorizují do tří typů a těmi jsou:

1. Chronologické stárnutí – to popisuje strom v časových termínech od doby

klíčení, ale nesděluje žádnou informaci o fázi ontogeneze, nebo dosaženém

fyziologickém stavu. Může se vztahovat na samostatné části, nebo na celý

strom.

2. Ontogenetické stárnutí – znázorňuje stádia vývoje od klíčení až po

senescenci

3. Fyziologické stárnutí – vztahuje se ke stavu celého stromu. Popisuje vývoj,

ale také zhoršení stavu- tedy stárnutí, které je vyvoláváno abiotickými a jinými

stresy.

3.3. Starý strom

Co je to starý strom? Je to pouze relativní pojem, který vychází především ze stavu

jedince, počet roků existence má obvykle pouze doplňkovou roli. Můžeme vycházet z

nejjednoduššího členění fázi ontogeneze, kterými jsou: fáze mladosti (juvenilní), fáze

dospělosti (zralosti) a fáze stárnutí (senescence). Za starý strom můžeme označit ten,

který se nachází v poslední zmíněné fázi vývoje. Hranice mezi dospělostí a stárnutím

nejde vyjádřit tak zřetelně jako hranice mezi mladostí a dospělostí. U dlouhověkých

dřevin, na optimálních stanovištích se první příznaky chátrání objevují až ve vysokém

věku. Stresující faktory stanoviště a vnější podněty mohou nástup chátrání urychlit.

Základním kritériem pro zařazení stromu do fáze stárnutí je jeho vitalita, především její

fyziologický aspekt (Pejchal, 2008).

14

Definice Pejchala (2008) je velmi blízká s tou, kterou publikoval White (1998).

Starým stromem může být ten, který již vstoupil do procesu stárnutí. V procesu

stárnutí se odkazuje na etapu, kdy běžný roční přírůstek začíná být nižší a šířka letokruhu

začne klesat. Pokud tento trend přetrvává, strom vstoupil do fáze stárnutí (White, 1998).

Za starý může být strom považován také na základě svého chronologického věku, či

vzhledu – rozsah škod na něm patrných (Read, 2000).

Každý jedinec, jehož věk je více než 200 let může být považován za starý (Peterken,

2000). Následně však autor tuto hranici snížil na 150 let a to z důvodu aby za starý strom

mohlo být označováno co nejvíce jedinců a tím jim byla zajištěná ochrana. Tato definice

je použitelná na stromy vyskytující se v Evropě (Dreslerová, 2011).

Podobnou, ale lepší definici publikuje Londsdale (1999), jelikož bere v potaz

druhovou rozrůzněnost: ,,Za starý strom můžeme považovat každého jedince, který přežil

typické věkové rozpětí pro daný druh´´.

Ani druhová rozrůzněnost není úplným měřítkem pro tvrzení, kdy je strom starý. Je

třeba brát v potaz také prostředí a okolní vlivy, ve kterých se strom nachází.

Například v uličních stromořadích ve městech se setkáváme s jedinci, u kterých se

známky senescence a postupného ústupu projevují již ve věku 40 let, zatímco stejný strom

v krajině je i ve věku 400 let ještě stále ve fázi plné dospělosti (Kolařík, 2012).

V arboristické praxi se pojem starý strom na základě fyziologického stavu a vývojové

etapy rozšířil o další význam. Tyto stromy jsou nazývány ,,veterán´´, protože při pohledu

na ně vidíme všechny rány, které v průběhu života vznikly a také to, jak se s nimi strom

vypořádal. Termín veterán byl zvolen, protože strom musel přežít velký nápor a fyzické

utrpení, tak jako vojáci ve válce, kteří jsou tímto termínem taktéž označováni

(Dreslerová, 2011).

Podle Faye (2007) je stromový veterán termín, který spíše než věk jedince popisuje

jeho kvality, spojené s mikrohabitaty a organismy, které strom kolonizují.

Read (2000) uvádí definici také pro stromové veterány, jimiž jsou jedinci, o které

máme biologický, estetický, nebo kulturní zájem pro jejich věk, velikost či stav. Podobná

této je v České Republice definice památných stromů (Vojáčková, 2012).

15

Podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny můžeme za památné stromy,

jejich skupiny, nebo stromořadí prohlásit dřeviny vynikající svým vzrůstem, věkem, jsou

významné krajinné dominanty, zvlášť cenné introdukované dřeviny a v neposlední řadě

dřeviny historicky cenné, které jsou památníky historie, připomínají historickou událost,

nebo se s nimi pojí různé pověsti a báje (www.zakonyprolidi.cz).

V literatuře se kromě termínu starý strom, nebo stromový veterán setkáváme ještě s

termínem ,,senescentní strom´´.

V Anglii se senescentní strom spojuje s pojmem ,,ancient tree´´, jenž je definován

jako jedinec, který dosáhl takové věkové kategorie, že se koruna začíná postupně

redukovat, je shromažďováno mrtvé dřevo a přitom ještě dochází k novým přírůstkům

(Fay, 2007).

Z pohledu ontogonie dřeviny přichází fáze senescence stromu s převahou nekromasy

nad biomasou a je následována zánikem, tudíž fázi senility (Kolařík a kol., 2010).

Ve většině případu, se jedná o stromy s již zploštělým kořenovým systémem s

centrální dutinou kmene, infikací kmene a kosterních větví dřevokaznými houbami

(Štojdl, 2011).

Dle Raimbaultovy stupnice se začíná senescence projevovat již v 7. fázi a pokračuje

až k fázi 10. totální reiteraci (Špinlerová, 2014).

3.4. Význam a využitelnost

Určení přesného věku, či vývojového stádia jsou informace, které mohou být

zajímavé a významné pro mnoho oborů, např. zahradní a krajinářská architektura,

zahradnictví, krajinářství, lesnictví, ekologie, ochrana přírody a další.

Zahradní a krajinářská architektura

Určení vývojového stádia je nezbytnou součástí při hodnocení dendrologického

potenciálu objektu. Vývojové stádium je zařazeno mezi kvalitativní atributy, které slouží

především k odhadu stability a další perspektivy (Pejchal, Šimek, 2015).

Pro potřebu památkové péče byla vytvořena ,,Metodika hodnocení dřevin pro

potřeby památkové péče´´. Tato metodika přináší mimo jiného také metodický návod, pro

hodnocení DVP, ty totiž zásadním způsobem určují stabilitu a autenticitu v objektech

16

zahradní a krajinářské architektury. Specifikem dřevin je jejich proměnlivost během

života a jeho délka (Pejchal, Štefl, Pavlačka, 2015).

V objektech Zahradní a krajinářské architektury je u DVP hodnocená autentic ita

(památková hodnota). Ta má dva aspekty a těmi jsou – Původnost dřevin v kompozici –

tímto atributem se posuzuje původnost a z ní vyplývající hodnota stáří. Při stanovení stáří

jsou dřeviny nejčastěji řazeny do věkových kategorií stanovených schématický (0- 10,

11- 20, atd.), nebo vycházejí z jednotlivých etap vývoje objektu. Druhým aspektem je

Historická vhodnost dřevin (Pejchal, Šimek, 2015).

Ochrana přírody

Věk je jednou z příčin, díky níž může být strom vyhlášen za památný. Památné

stromy vyhlašují příslušné orgány Ochrany přírody, a návrh na označení stromu za

památný může podat každý občan (Reš, Štěrba, 2010). Návrh na vyhlášení památného

stromu musí obsahovat následující údaje: název chráněného objektu, okres, obec,

katastrální území, parcelní číslo podle evidence nemovitostí, adresa vlastníka, příp.

nájemce, katastrální snímek (případně pozemkové mapy), číslo mapového listu ZM 1:50

000 (1:10 000), popis lokality, charakter výskytu - jednotlivý strom (solitéra), skupina,

liniová výsadba, porost, počet jedinců, druh dřeviny, obvod kmene (cm) ve výčetní výšce

1,3 m nad zemí, výška stromu (m), měřená výškoměrem nebo odhadnutá, výška koruny

(m), šířka koruny (m), stáří (roky), zdravotní stav ( 1 - 5); 1= výborný, 5= jedinec

odumřelý, datum popisu, zdůvodnění ochrany, vymezení základních podmínek ochrany

včetně přehledu činností, kterých se musí vlastník zejména zdržet, vymezení ochranného

pásma (popř. zda postačí základní ochranné pásmo dané ze zákona), navrhované

podmínky režimu ochranného pásma, zdroje možného ohrožení, provedená ošetření nebo

konzervace (Památné stromy [online]. [cit. 2017-04-29]. Dostupné z:

http://strednicechy.ochranaprirody.cz).

V ústředním seznamu ochrany přírody je k 1. 8. 2015 evidováno přes 25 000

jedinců, kteří jsou pracovně rozlišování na tři kategorie památných stromů – veteráni

(35%), dospělci (63%) a dorostenci (2%) (Reš, Štěrba, 2010).

Lesnictví

U hospodářských lesů je délka života stromů důležitá pro časovou úpravu lesa,

jejímiž prvky jsou věk a tloušťka. Jejím cílem je upravit les a hospodařit v něm tak, aby

17

byla udržená výnosová hospodárnost. Časová úprava musí odpovídat hlavním úkolům

těžební úpravy tj. kolik a kdy těžit a pro zajištění těchto cílů: stanovit kategorie věku ve

vztahu k vývoji porostu a hospodářských souborů, určit zralost stromů a porostů- fyzická

zralost, mýtní zralost (mýtní věk), vytvořit rámce časové úpravy lesa a určit výši těžeb

(Sequens, 2007).

Dalším důvodem, proč je zjištění věku dřevin pro tento obor důležitý je jeho

potřeba ke zhotovení lesního hospodářského plánu (LHP). Věk, věkový stupeň a věková

třída jsou porostní charakteristiky, které se řadí mezi základní údaje o stavu lesa

(Sequens, 2007).

Ovocnářství

U ovocných dřevin je nezbytné každoroční provádění řezu, který se provádí

v závislosti na druhu, na ročním období, nebo podle životní fáze, ve které se strom

nachází (Povolná, 2016).

Život ovocných stromů se dá rozdělit na fázi růstu, fázi plodnosti a fázi stáří a

každé z těchto fází náleží příslušný řez. Zhruba do 5. roku po výsadbě je na ovocných

dřevinách prováděn řez výchovný, jehož účelem je dosažení správného pěstitelského

tvaru. V dalších letech je prováděn řez udržovací, díky němuž dochází k regulaci tvorby

květních pupenů, udržování tvaru a ideálního rozměru koruny. Tímto řezem se snažíme

zabezpečit co nejlepší zdravotní stav, vitalitu a plodnost stromu. Na starých a přestárlýc h

(ty, jejichž přírůstky rostou směrem k zemi) stromech se provádí řez zmlazovací. Čím

starší strom je, tím více by se měly jeho větve zkracovat (Sus, Nečas, 2011).

Oblast realit

V oblasti realit hraje věk dřevin také svou roli a to při oceňování pozemku. Cena

pozemku stoupá s počtem VP, které se na něm nacházejí a jejich ohodnocení je závislé

na věku. Ministerstvo financí podle § 33 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování

majetku a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 303/2013 Sb. stanovilo

vyhlášku, která stanovuje ceny, koeficienty, přirážky a srážky k cenám a postupy při

uplatnění k oceňování věcí, práv a jiných majetkových hodnot (Vyhláška č. 441/2013

Sb. [online]. 2013 [cit. 2017-04-28]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz).

Na cenu pozemku má vliv, zda se na něm nachází nějaký vegetační prvek.

Okrasné rostliny jsou dle svého charakteru děleny do 5. skupin specifikovaných

18

v jednotlivých tabulkách pro stromy (1), keře a liány (2), trvalky (3), neprodukční

trávníky (4) a živé plůtky, ploty a stěny (5). Stromy jsou rozděleny do šesti základních

skupin a oceňovány v závislosti na skupině, do které jsou zařazeny a na věkové kategorii

(věku, kterého strom nabyl v době oceňování) (Vyhláška č. 441/2013 Sb. [online]. 2013

[cit. 2017-04-28]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz).

číslo

položky

skupiny

stromů charakteristika značka

1 listnaté

stromy I

kmenné tvary běžných základních druhů,vč. pyramidálních a

barevných kultivarů rodu topol Ls I

2 listnaté

stromy II

kmenné tvary běžných i vzácnějších základních druhů,vč. barevných

a tvarových kultivarů javorovce jasanolistého (javoru

jasanolistého), olší a vrby bílé

Ls II

3 listnaté

stromy III

kmenné tvary vzácnějších a cennějších základních druhů listnáčů, vč.

barevných a tvarových kultivarů a kultivarů trnovníků a rodu bříza ze

skupiny II

Ls III

4 jehličnaté

stromy I

běžné základní druhy; u rodů zerav a cypříšek rovněž sloupovité a

pyramidální tvary Js I

5 jehličnaté

stromy II

vzácnější a cennější základní druhy,vč. barevných a tvarových

kultivarů a kultivarů stromového vzrůstu smrku ztepilého, douglasky

tisolisté a cypříšku nutky

Js II

6 jehličnaté

stromy III

vzácné a cenné základní druhy,vč. barevných a tvarových kultivarů

stromového vzrůstu Js III

Tab. 1 - Vymezení skupin stromů

číslo

položky

značka

skupiny

stromů

věkové kategorie (rok)

≤ 5 6-10 11-20 21-40 41-60 61-80 81-100 101-

120 121-140 > 140

1 Ls I 620 3 010 10 080 19 650 32 410 43 820 51 420 51 420 51 420 51 420

2 Ls II 660 3 280 11 280 21 780 35 280 48 280 57 280 66 280 75 280 84 280

3 Ls III 720 3 660 13 160 25 160 40 160 54 660 66 160 77 660 89 160 100 660

4 Js I 470 2 150 7 620 15 840 25 760 33 360 40 970 48 570 56 180 63 780

5 Js II 530 2 610 9 110 18 610 29 610 38 610 47 610 56 610 65 610 74 610

6 Js III 730 2 940 10 440 21 440 34 440 45 440 56 440 67 440 78 440 89 440

Tab. 2 Základní ceny ve vymezených skupinách stromů

4. ONTOGENEZE DŘEVIN

Stromy v průběhu svého života rostou, zvětšují svůj objem a obsazují prostor

(nadzemní i podzemní). Ontogeneze začíná vznikem zygoty, v případě vegetativního

rozmnožování tvorbou meristému (Marek, 2008).

Ontogeneze je tedy dynamický vývoj jedince, na který můžeme nahlížet jako na

sled kvantitativních a kvalitativních změn, který se uskuteční mezi počátkem a koncem

existence jedince (Pavlová, Fischer, 2011). Kvantitativní stránkou je růst, zvětšování

hmoty, bez podstatné změny fyziologických a morfologických vlastností. Kvalitat ivní

19

stránkou je vývoj, tedy vznik nových buněk a pletiv. Každý strom prochází v ontogenezi

po sobě jdoucími fázemi, stádii nebo periodami; nejdůležitějšími z nich jsou perioda

vývoje (embryonálního, postembryonálního) a perioda dospělého jedince. U rostlin je

zárodečná perioda složena ze tří etap: rýhování vajíčka, vytvoření zárodečných listů a

založení hlavních orgánu. Jednou z nejdůležitějších zákonitostí ontogeneze je existence

pohlavního a nepohlavního pokolení (gametofytu a sporofytu). Víceleté rostliny, tedy i

stromy, nemají délku života přesně ohraničenou, tudíž jsou schopny kvést a plodit

vícekrát (Hejtmánek a kol., 1959). V období snížené metabolické a růstové aktivity bývá

ontogeneze přerušována, dochází ke klidovému stádiu tzv. dormanci (Pavlová, Fischer,

2011).

Stromy na průběh ontogeneze reagují různými změnami, např. charakteristickým

větvením, změnou podílu nekromasy nad biomasou, snižováním výšky a podobně

(Špinlerová, 2014).

Ontogenezi se zabývalo mnoho autorů, z nichž každý má svou metodiku pro

určení jednotlivých na sebe navazujících období, fází a stádií. Pro stádia ontogeneze u

stromů je nejznámější metoda dle Raimbaulta (2006), který se zabývá jak nadzemní, tak

podzemní části.

Vývojo

vé

stad

ia

(fáz

e onto

gen

eze)

Hodnocení ontogeneze dle Del Trediciho (2000)

Hodnocení ontogeneze dle Reada (2000)

Hodnocení ontogeneze dle Martinkové (2003)

Hodnocení ontogeneze dle Raimbaulta (2006)

Hodnocení ontogeneze dle Pavlové, Fischera (2011)

Hodnocení ontogeneze dle Pejchala (2012)

Tab. 3 Rozdělení vývojových stadií dle autorů

4.1. Hodnocení ontogeneze dle Del Trediciho (2000)

Ontogenické stárnutí bylo rozděleno do čtyř vývojových fází:

1. Fáze sazenice – trvá od klíčení do konce první sezóny (trvá tedy jedno vegetační

období).

2. Fáze juvenilní – začíná v druhém roce (druhé vegetační období) a končí ve chvíli, kdy

rostlina dosáhne své pohlavní zralosti, schopnosti se sama rozmnožovat. Dle

Raimbaultovy stupnice odpovídá 2 – 4/5 fázi.

20

3. Fáze dospělý jedinec – tvoří převážnou část ze života jedince. Odpovídá

Raimbaultovu stádiu 5 – 8.

4. Fáze senescence – je charakteristická značným poškozením a napadením škůdci a

chorobami. Odpovídá Raimbaultovu stádiu 9 -10.

(Del Tredici, 2000)

4.2. Hodnocení ontogeneze dle Reada (2000)

Strom v přirozených podmínkách může v průběhu života procházet třemi

hlavními stádii, které se dále rozdělují.

1. Formativní stadium – strom většinu vytvořené energie vkládá do růstu, velikost

koruny i listové plochy se každý rok zvyšuje, dokud není plně vyvinutá.

2. Stadium plné až pozdní zralosti – nastává při dosažení plné velikosti koruny.

Rychlost růstu je pomalejší, šířka letokruhu se zmenšuje, strom však nadále mohutní.

3. Stadium veterána – obvod kmene se stále zvětšuje, ale koruna začíná odumírat.

Objem mrtvého dřeva narůstá a výrazně se objevuje aktivita hub. Aktivní listové plochy

ubývá, strom není schopen vyprodukovat dostatečné množství asimilátů. Postupně

dochází k odstavování větví, vyšších řádů. I v tomto posledním stádiu může strom

vykazovat dobrou fyziologickou vitalitu.

(Read, 2000)

Tyto tři stádia dále dělí na šest stádií, podle kterých se dá stáří určit:

21

Fo

rmati

vn

í

stad

ium

A – B B – C

Juvenilní presexuální

stádium

Juvenilní až raná zralost

Mladý strom s vysokou vitalitou Růst podpořen bohatou činnosti mykrorhýzy Intenzivní růst, velké roční přírůstky Minimální přítomnost nefunkčních pletiv

Ideální přirozený stav:

Nízká hodnota habitatu

Vysoká fyziologic

ká vitalita

Pln

á a

ž p

ozd

ní

zra

lost

C – D Plná až pozdní zralost

Růst až do dosažení maximálního korunového zápoje Kolonizace saproxylickými organismy Maximální produkce semen Počátek přirozeného odstavování větví Vzrůst počtu dysfunkčních pletiv Zvýšená kolonizace a aktivita hub

Sta

diu

m v

ete

rán

a

D – E Rané stadium Zkracování v koruně Zmenšování ročních přirůstů Zvýšená vitalita ve spodních patrech koruny Zvýšená aktivita hub a dřevní hniloby Zvýšená kolonizace rostlinstvem a saproxylickými Živočichy

E – F Střední až pozdní stadium

Pokročilý proces zkracování Pokles ročních přirůstů Zmenšování koruny Velký počet rozsáhlých dutin Selhávání koruny Pokles vitality Pokročilá hniloba jádrového dřeva Velké centrální dutiny Pokročilá aktivita fauny a flóry

Rostoucí hodnota habitatu

Postupný pokles vitality

F – G Senescence Konečný rozklad vedoucí k zániku Pokračující aktivita hub Maximální aktivita saproxylických organismů Recyklace živin

Odumření

Tab. 4 Životní stadia stromu při předpokladu růstu ze semene (Read, 2000)

Obr. 2 Grafické vyjádření životních stadii stromu při předpokladu růstu ze semene (Read, 2000)

22

4.3. Hodnocení ontogeneze dle Martinkové (2003)

Fáze ontogeneze dřevin lze rozlišit na dvě období, a to na heterotrofní a autotrofní.

V heterotrofním období mladá rostlina využívá zásob uložených v endospermu či

dělohách semene. Život jedince závisí na fotosyntátech dodaných mateřskou rostlinou.

V období autotrofním je rostlina schopna plně samostatné výživy. Autotrofie

nastává ve fázi juvenilní, kdy se na rostlině nacházejí první podlisteny (při hypogeickém

klíčení), nebo fotosyntetizují první děložní listy (při epigeickém klíčení). Asimilační listy

typického vzhledu se na rostlině nacházejí ve virginální ontogenetické fázi.

Období heterotrofní:

1. Fáze embryonální - vývin je řízen především růstovými hormony a je zde určujíc í

vznik polarity. Po oplození vaječné buňky se již před prvním rozdělením zygoty

rozhoduje, která část embrya dá později vznik korunové části, a která dá vznik

kořenovému systému.

2. Fáze semene - doba, kdy se dostaví příhodné vnější podmínky, které umožní další fázi

života.

3. Fáze klíčení - v této fázi je rostlina stále heterotrofní, vyživována ze zásob, které jsou

uloženy v endospermu nebo v dělohách.

Období autotrofní:

4. Fáze juvenilní - této fáze dosáhne rostlina pouze tehdy, je-li schopna vytvořit funkční

asimilační aparát a přejít z heterotrofie na plnou autotrofii, je zde silná produkce kořenů,

nadzemní systém téměř stagnuje.

5. Fáze virginální - v této fázi jsou vyvinuty asimilační listy typického vzhledu. Fáze

může trvat mnoho desetiletí. Vyznačuje se rychlým, zejména délkovým přírůstem.

Postupně vzniká tvarový základ budoucí koruny i hloubka a rozsah kořenového systému

v odpovědi na podmínky prostředí a na přípravu k vysoké energetické zátěži při

generativním rozmnožováni. Vzhledově se tedy dřevina podoba dospělci, ale nekvete,

neposkytuje semena a plody.

6. Fáze mladší dospělosti - od prvního vykvetení. Měla by nastat až po dosažení

potřebného rozsahu zásobního kompartmentu. U dřevin ovocných a okrasných se

23

dostavuje do deseti let, domácí lesní dřeviny kvetou podle druhů až ve věku několika

desetiletí, tj. po dosažení téměř konečného objemu koruny.

7. Fáze střední dospělosti - znamená dosažení maximálního kořenového i korunového

prostoru. Postupně se zastavuje výškový růst koruny, ale každoročně vytvářená rozsáhlá

listová plocha si vynucuje intenzivní činnost kambia a tvorbu vodivých drah, takže

tloušťkový růst snižován není. Za vhodných podmínek se v životě stromu může jednat o

nejdéle trvající fázi.

8. Fáze pozdní dospělosti - dochází k zaoblování, nebo zeštíhlování vrcholových částí

korun u monopodiálně větvených druhů, snižování rozsahu koruny, odumírání hluboko

zasahujících kořenů a postupný přechod na plochý kořenový systém. Zvyšují se nároky

na dostupnost sluneční energie, vody i minerální výživy.

9. Fáze senescence - senescentní stromy mají již snížený podíl listové plochy a nedostává

se jim fotosyntátů na všechny potřebné životní funkce. Korunu začínají obnovovat z níže

položených spících, či adventivních pupenů vzniklých často v blízkosti poranění. Po

mnohačetných poraněních s velkou převahou nekromasy (odumřelých částí) a se

sníženou obranyschopností se sníženou obranyschopnosti jsou obsazovány zprvu

saprofyty a saprofágy živícími se odumřelými pletivy, později se rozvíjí napadeni

různými parazitickými organizmy. Dochází k snížené plodnosti a tvorbě semen se

sníženou klíčivosti.

10. Fáze senility - odumírání jedince.

11. Zánik jedince

(Špinlerová, 2014)

4.4. Hodnocení ontogeneze dle Raimbaulta (2006)

Jedná se o zobecnění ontogenetického vývinu listnatých stromů. Každá

z morfologických vlastností nadzemních částí se vyvíjí ve vazbě na fyziologický vývin

daného stromového jedince.

Postupně dochází k různému způsobu utváření větvoví. Klasická tvorba větví je

nazývána jako iterace – tvorba jednotlivých modulů je následná a pravidelná. Na větvích

nižšího řádu se vytvářejí větve řádu následujícího. Když dříve vytvořené jednotky začnou

stárnout a odumírat, začne jedinec vytvářet reiterace – mladé větve vysokého řádu, které

24

vyrůstají na kmeni, nebo větvích nízkého řádu nahodile. Objevovat se mohou též tzv.

totální reiterace. Příčiny reiterace mohou být traumatické, jako např. náhlé negativní vlivy

prostředí, především poškození; i adaptivní, vyvolané měnícími se podmínkami prostředí.

Jejich původ je zpravidla z adventivních či potlačených spících pupenů.

Podle pozice a směru růstu se větve mohou vyvíjet:

a. Amfitonicky – vyvíjí se ve vodorovné rovině, mají přednost před větvemi rostoucími

v jiných pozicích.

b. Hypotonicky – vyvíjí se na spodní straně starších větví, nebo rostou směrem k zemi.

Mají přednost před větvemi rostoucími v jiných pozicích.

c. Epitonicky – vyvíjí se na svrchní straně starších větví, nebo rostou směrem vertikálním

heliotropickým a mají přednost před větvemi rostoucími v jiných pozicích.

d. Izotonicky – vyvíjí se po celém obvodu větve, rostou všemi směry.

Obr. 3 Hlavní způsoby větvení (Raimbault, 2006)

Jedinec se v rámci stárnutí postupně zbavuje svých větví. Tento proces je nazýván

jako kladoptóza.

Strom (nadzemní část) projde během svého života čtyřmi po sobě následujíc ími

fázemi, které se dají popsat sledem deseti morfologických a fyziologických stádii vývinu:

1. fáze – priorita výškového růstu - mladé stromy, energie je investována především do

vývoje kmene provizorní koruna se vytváří pod vedením terminálu. Tato fáze má čtyři

následující stádia:

25

1. stádium - trvá týdny i 1-2 roky, mladý strom vytváří pouze prýty, které se dále

nevětví.

2. stádium - trvá 1-3 roky, vytvářejí se krátké větve, které jsou pouze dočasné-

mají krátkou životnost.

3. stádium - doba trvání tohoto stádia je i 10 let, všechny větve se vyvíjejí pod

dominanci terminálu. Nejprve je větvení amfitonické a následně hypotonické. Na

konci tohoto stádia jsou vyvinuty všechny větevní řády, tvoří tedy

architektonickou jednotku.

4. stádium - je trvající 10- 50 let, na konci čtvrtého stádia přestává dominovat

terminál. Větve ve vrcholové části stromu se větví nejprve amfitonicky, později

hypotonicky. Nejníže postavené větve se přestávají větvit hypotonicky a ztrácí tak

své vlastní větve- proces samočištění. Taktéž báze výše položených větví.

Veškeré větvení vyvinuté pod touto apikální dominanci je ve střednědobém

výhledu předurčeno k zániku, utváří se přechodná koruna.

2. fáze – raně dospělý strom, který vytváří svou vyspělou korunu, která má rozvinutý

zápoj a její větve se rozrůstají do všech směrů. V druhé fázi autor uvádí 2 stádia:

5. stádium - nemá trvání delší, než 10 let. Je zde stále patrný terminál, ale už není

dominantní. Jsou vytvořené nové, horní hypotonické, následně pak izotonické

větve. Tyto větve budou vytvářet vyspělou korunu. Převážná část koruny je

tvořena z dočasných horizontálních větví.

6. stádium - doba trvání - 10-50 let. Kostra koruny se stává více vyspělá a

zaoblená. Vyvíjí se rychle pomocí syleptických isotonických reiterací. Kmen

odhazuje všechny staré větve dočasné koruny. Na konci tohoto stádia je nadzemní

část stromu složena z mnoha biologicky nezávislých jednotek.

3. fáze – stárnutí struktury - objem koruny je udržován pomocí částečné obnovy

epitonických větví.

7. stádium - (trvající 20 až 100 let). Epitonie se rozšiřuje od nejníže, po nejvýše

postavené větve. Tyto dílčí reiterace jsou zprvu formovány sileptickými

reiteracemi obvodových větví a poté následujícími reiteracemi více vnitřních (ke

kmeni blíže přilehlých) epitonických větví. Velmi pozvolna jsou epitonickými

26

reiteracemi nahrazovány původní koncové prýty hlavních větví, které postupně

ochabují, odumírají a poté odpadají.

8. stádium - (trvající 10 až 80 let) charakteristické ztrátou vitálního růstu. Toto

stádium lze považovat za počátek senescence stromu, ačkoliv toto pojetí

senescence je chápáno v jiném smyslu oproti projevům stárnutí a odumírání pletiv

a orgánů. V pozdější době stádia odumírají periferní větve a jsou nahrazovány

zpožděnými reiteracemi, které se objevují na bázích starých architektonických

jednotek. Strom, u kterého se původně projevovala akrotonie, se stává lokálně

bazitonickým. Mortalita a tvorba reiterací stoupá a směřuje směrem ke středu

stromu (ke kmeni).

4. fáze - strom redukuje svojí korunu a skládá se z víceméně na sobě nezávislých totálních

reiterací.

9. stádium - (trvající 5 až 20 let) zde odumírají důležité větve a jsou jen částečně

nahrazovány totálními reiteracemi. Tyto reiterace se vyvíjejí na velkých větvích.

Pozdější reiterace jsou větších dimenzí a vyskytují se blíže ke kmeni. V tomto

stádiu strom zpravidla umírá.

10. stádium - dosavadní struktura stromů se hroutí. Odumírá celá koruna. Vitální

reiterace na kmeni nebo poblíž kmene stimulují lokální bezipetální kambiální

aktivitu, díky níž se formují sloupce dřeva a kůry, které mohou být i vizuá lně

zřetelné. Po 10, 20 nebo více letech je iniciována tvorba nového kořenového

systému, který připouští výživovou nezávislost reiterací. V tomto stádiu je strom

v podstatě složen z biologicky na sobě navzájem nezávislých jednotek (jedinců).

27

Obr. 4 Stadia vývinu nadzemní části (Raimbault, 2006)

Také kořenový systém prochází řadou etap, a aby nedocházelo k záměně

se stádii 1-10 u nadzemní částí s částí podzemní, tedy kořenovou, jsou tyto stádia značeny

písmeny A až G.

1. fáze – dominance hlavního kořene, zakořeňování v hloubce.

Stádium A – hlavní kořen začíná růst. Trvá několik prvních týdnů.

Stádium B – trvá několik týdnů, a je charakteristické tím, že se z hlavního kořene

začínají vytvářet tenké boční kořínky.

Stádium C – může trvat až několik let. Tvoří se horizontálně rostoucí kořenový

systém. Z hlavního kmene se vyvíjejí boční kořeny.

Stádium D – z báze hlavního kořene se vyvíjí další hlavní kořeny, které rostou

horizontálně, nebo šikmo. Trvá 1 –20 let.

2. fáze – zakořeňování do hloubky a šířky současně.

28

Stádium E – (trvá 5 -10 let) Projevuje se dvěma nezávislými kořenovými

systémy. Hluboký kořenový systém se dále vyvíjí do hloubky, šířky a hustoty.

Svazčitý kořenový systém se vyvíjí povrchově a roste do šířky.

Stádium F – (trvá 5 -20 let) Ustává růst hlubokého kořenového systému, který

dosáhl svého maximálního vývoje. Vertikální kořeny svazčitého kořenového

systému se prohlubují. Horizontální a diagonální kořeny rozšiřují svůj vývoj,

několik se jich tlačí směrem dolů, aby vytvořily periferní, rychle rostoucí

vertikální kořeny.

3. fáze – kořenový systém vytváří úplný kořenový systém a dosahuje jeho maximálního

rozšíření v hloubce a šířce.

Stádium G – trvá 20 -50 let a víceméně odpovídá stádiu 7 u nadzemní části.

Hlavní kořenový systém je bezvýznamný. Celý kořenový systém je svazčitý a

skládá se ze dvou centrálních částí. Vertikální a diagonální kořeny dosahují

maximální hloubky zakořenění, zatímco okrajové kořeny dosahují svého

maximálního rozšíření.

4. fáze – redukce a následná reorganizace kořenového systému.

Stádium H - (trvá 10 -50 let) u nadzemní části koresponduje se stádiem 8.

Dochází k progresivní degradaci kořenového systému, která začíná mortalitou

hlubokých centrálních kořenů. Ta postupuje k postranním okrajovým kořenům a

k většině jemných kořenů v centrální části. Horizontální a vertikální kořeny

upěvňují svou strukturu a reiterují jemné lokální kořeny. Celek kořenového

systému se stává víc povrchním a tudíž náchylnějším k půdním a ke klimatickým

změnám.

Stádium J – je dosaženo celkové degradace centrálního kořenového systému,

který je redukován v hloubce i šířce. Vyskytuje se zde dostředivá mortalita

s odumíráním periferních kořenů. Vertikální reiterativní kořeny se vyvíje j í

z centrálních horizontálních kořenů. Koresponduje se stádiem 9 a trvá 10 -20 let.

Stádium K – Reiterační adventivní kořeny jsou indukovány reaktivizaci kambia

ve vrchní části dutého kmene, nebo na bázi kmene. Trvá 10 až více než 100 let a

koresponduje s fázi 10.

(Špinlerová 2014, Raimbault 2006).

29

Obr. 5 Stadia vývinu kořene (Raimbault, 2006)

4.5. Hodnocení ontogeneze dle Pavlové, Fischera 2011

Ontogenezi rostliny je vhodné rozdělit na dvě základní období a to období

juvenilní a období dospělosti.

1. období juvenilní - dokud jedinec není schopen dát vznik další generaci životního cyklu

a končí dosažením dospělosti

2. období dospělosti - jedinec má schopnost dát většinou opakovaně vznik další generaci

životního cyklu. Tato fáze ontogeneze je označována jako fáze generativní. Po fázi

generativní jedinec vstupuje do fáze scenescence, která končí smrtí.

30

Vstoupit do fáze scenescence a podlehnout smrti však může i jedinec ve fázi

juvenilní.

(Pavlová, Fischer, 2011)

4.6. Hodnocení ontogeneze dle Pejchala (2012)

Charakterizuje etapu individuálního vývoje (ontogeneze) jedince v okamžiku

hodnocení, ve které se kombinují projevy růstu a vývoje spjaté se zvyšováním jeho věku

s projevy souvisejícími s jeho kulturou (Pejchal, 2012).

Vývojové (věkové) stadium je jedním z kvalitativních atributů, které patří

k hodnoceným atributům dřevin dle Pejchala a Šimka (2012). Jejich metodika hodnocení

je využívána především pro hodnocení DVP v objektech zahradní a krajinářské

architektury, které jsou nebo mohou být předmětem zájmu památkové péče (Pejchal,

Šimek, 2012).

Jako metodický nástroj je hodnocení DVP zacílen především pro: potřeby výkonu

státní správy v oblasti péče o památky zahradní a krajinářské architektury, standardizac i

postupů památkové péče, potřeby vlastníka (soukromého i veřejného), standardizac i

postupů při přípravě projektové dokumentace, uplatnění v odborném vzdělání, potřeby

systémového výzkumu (Pejchal, Šimek 2012).

Stupnice hodnocení:

Vývojové stádium 1 – Nový- výrazné znaky a projevy ujímání, bez potřebné

péče, významná pravděpodobnost úhynu (mladý jedinec, ale i nově přesazený exemplář).

Vývojové stádium 2 – Ujatý- doposud nestabilizovaný, obvykle mladý jedinec,

ale i nedávno přesazený dospělý exemplář, u mladých dřevin je odpovídající péče

nezbytná pro získání požadovaných vlastnosti.

Vývojové stádium 3 – Stabilizovaný, dospívající- mladý jedinec, obvykle s

intenzivním růstem, dotváření vlastností typických pro dospělé jedince, případně

souvisejících s pěstebním cílem.

Vývojové stádium 4 – Dospělý- překročeno období kulminace ročního přírůstu,

plná schopna generativní reprodukce bez výrazných příznaků, chátrání, plná funkčnost

vycházející z vlastností taxonu a způsobu pěstování

31

Vývojové stádium 5 – Starý až dožívající- alespoň některé rozměry se blíží

maximu dosažitelnému v daných podmínkách, ustávající přírůst, zřetelné příznaky

chátrání až dožívání.

(Pejchal, 2012)

5. METODY K URČENÍ VĚKU DŘEVIN

Jak již bylo zmíněno, dotýká se problematika určení přesného, nebo alespoň

přibližného věku dřeviny mnoha vědních oborů. Literatura nám poskytuje mnoho metod,

pomocí kterých je určení věku možné.

Tyto metody se dají rozdělit na přímé tj. na základě počtu letokruhů- většinou se jedná o

metody destruktivní, neboť je potřeba ze stromu odebrat vzorek ve formě vývrtu, kotouče

či výseku a nepřímé (odhadové) na základě souvztažností dvou a více veličin – věkem a

např. obvodem kmene a dalších (Dreslerová, 2011).

Poznámka

Met

od

y k

urč

ení

věk

u d

řevin

pří

mé (

z o

debra

ného

vzo

rku

)

letokruhy (vývrt, kotouč)

Dendrochronologie nejpřesnější, ale destruktivní metoda (dochází k poškození)

kůra Stanovení věku pomocí tzv. metody kůry

dohledán pouze jeden příklad využití – nevyužívaná metoda výhodou je použití u dutých stromů

jiná část Radiokarbonová metoda datování

metoda nepoužitelná pro určení věku živého stromu

nep

řím

é (

od

had

y)

archiválie

Staré fotografie, kroniky dohledávání časově náročné, ne vždy dohledatelné

Letecké snímky, historické mapy

nebyly tvořeny v každém roce, na každém území

Lesní hospodářský plán využitelný pouze u lesních porostů nad 50 ha

měření výpočet

Výpočet věku pomocí obvodu kmene

výhodou je univerzální použití, nevýhodou menší přesnost, přesnější vzorec pouze pro borovici, smrk, buk, jedli

Výpočet věku pomocí průměru kmene

nejjednodušší metoda, vstupní jednotkou je pouze průměr kmene

Výpočet věku pomocí křivky růstového modelu

využitelná pro soliterní stromy

Výpočet věku pro senescentní stromy

pouze pro senescentní stromy, bere v potaz stanoviště stromu

růstové Odhad věku pomocí spočítání přeslenů

Využitelné jen pro jehličnaté dřeviny, pouze v mladém věku

Tab. 5 Metody k určování věku dřevin

32

5.1. Dendrochronologie

Dendrochronologie je vědní obor, který k datování využívá letokruhovou analýzu.

Významově je dendrochronologie chápána jako speciální obor archeologie. Jejím cílem

je určení stáří dřevěných vzorků, historických stavebních konstrukcí, či uměleckých

předmětů. Její přesnost je až na čtvrtiny roku. Jako zdroj ke stanovení stáří se využívá

šířka letokruhu, která je příznačná pro daný druh, oblast a stáří (Rybníček, 2007).

5.1.1. Historie dendrochronologie

Pozorování letokruhu má dávnou tradici. První odkazy jsou dochovány z roku

1483 a jejich autorem je Leonardo da Vinci. Ten pochopil existující vztah mezi

každoročními změnami šířek letokruhu a srážkami deště v průběhu vegetačního období.

Základy pro sledování letokruhů byly vytvořeny díky vynálezu mikroskopu (Rybníček,

2007). Dalším průkopníkem tohoto oboru byl E. Douglass. Tento americký astronom,

který se zabýval aktivitou slunce tvrdil, že má tato sluneční aktivita vliv na klima, a že

šířka letokruhu je záznamem změn klimatických podmínek. V letokruzích se pak snažil

nalézt důkazy slunečních cyklů (Douglass, 1919).

E. Douglass pozoroval letokruhy na dřevě borovic a zjistil, že pár řad letokruhů

má výjimečnou šířku a tak několik příčných řezů (aniž by věděl, jak po sobě

chronologicky následují) seřadil. Díky tomu zjistil, že tyto kusy dřeva různého stáří mají

společné léta, mohou být datovány ve vztahu jedno k druhému. Další Douglassův výzkum

probíhal v suchých oblastech Arizony, kde si všiml, že právě sucho je jediným faktorem

letokruhového přírůstu. Díky těmto poznatkům dokázal vztah mezi šířkou letokruhů a

klimatickými podmínkami. Z těchto poznatku vyplynuly dvě podstaty, na kterých je

dendrochronologie založena (Douglass, 1935).

První se zakládá na tom, že pokud stromy rostou na jednom území, ve stejných

klimatických podmínkách, mají stejnou reakci vyjádřenou množstvím vytvořeného

dřeva. V rámci porostu tedy existuje shodnost. Druhá podstata říká, že referenční body

vytvářeny různými letokruhovými řadami dovolují, aby vůči sobě byly navzájem vzorky

dřeva různého stáří spojovány překryvem jejich společných sektorů. E. Douglassem byla

založena v Tusconu (Arizona) první laboratoř studující letokruhy (Rybníček, 2007).

V Evropě bylo představení dendrochronologie obtížnější, neboť se zde

nevyskytovaly živé stromy takového stáří. Hlavním průkopníkem evropské

dendrochronologie je bezesporu německý botanik Huber, který v objevech Douglasse

33

pokračoval a pozorování prováděl na dubech. Osobností, které se na vzniku a rozvoji

oboru podílely, bylo mnoho, za legendu evropské dendrochronologie je však nutno zmínit

autora mnoha publikací metodického charakteru, kterým je dosud žijící Fritz

Schweingruber (Rybníček, 2007).

Vývoj dendrochronologie v České Republice můžeme od druhé třetiny dvacátého

století do dnes rozdělit na tři etapy. První etapa, období počátků (30. – 50. léta) byly

zjišťovány možnosti, stanovovány pracovní metody a na prvních chronologiích

ověřována možnost dendrochronologického datováni. Další etapa (60. a 70. léta) byla

doba sestavování chronologií zejména dubu a jedle pro velké území jednotky. Od let 80.

dokonalejší výpočetní technika umožňuje sestavovat geograficky ,,jemnější´´ standardní

chronologie a to i pro borovici a smrk (Historie české dendrochronologie [online]. [cit. 2017-

04-25] Dostupné z www.dendrochronologie.cz).

V současnosti je v České Republice 10 dendrochronologických laboratoří, jedna

z nich také na Ústavu nauky o dřevě, Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity

v Brně.

5.1.2. Odběry vzorků a vlastní letokruhová analýza

Každá dendrochronologická laboratoř je vybavena přístroji pro odběry vzorků,

jejich přípravu a vlastní měření.

Odběry vzorků

Při odběru je snaha postupovat tak, aby došlo k co nejmenšímu poškození dřeviny

a přitom bylo získáno co nejvíce potřebných dat. Rozlišují se dvě v praxi nejčastěji

užívané metody pro odběry vzorku a těmi jsou:

1. Odběr vzorku pomocí vývrtu – Tento odběr se provádí nástrojem nazývaným

Presslerův nebozez. Presslerův nebozez je dutý vrták se speciální vrtnou hlavou,

vybavený lžičkou pro vyjmutí dřevního válečku. Nebozezy jsou dostupné v různých

délkách od 20 do 70 cm, v průměrech vrtáků 5 až 10 mm (Kolařík a kol., 2010).

V požadovaném místě se vrták zavrtá do kmene (ve směru pohybu hodinov ých

ručiček). Bez zasunutého extraktoru. Pro několik prvních otáček je vhodné vrták

přidržovat v požadovaném místě a směru a druhou rukou držet uprostřed rukojeti a vrtat.

Po zavrtání cca 3 cm vrtáme oběma rukama. Vrták do stromu nikdy nezarážíme. Při vrtá ní

se snažíme držet kolmý směr. Po dosažení potřebné hloubky vrtu opatrně zasuneme

34

extraktor až k břitu vrtáku. Celým vrtákem pootočíme zhruba o čtvrt otáčky zpět, dojde

k odlomení a vzorek můžeme vytáhnout (Presslerův přírůstový lesnický nebozez [online].

[cit. 2017-04-25]. Dostupné z: www.arborobchod.cz).

Vývrty jsou zpravidla odebírány ve výčetní výšce, tj. 1,3 m od paty kmene.

Důležité je, aby se podařilo vývrt odebrat celý – ne rozlámaný na několik kousků, a aby

obsahoval i dřeň. Další podmínkou je, aby byl odebraný vzorek

zdravý, bez hnilob. Takový vzorek se uloží do předem připravené dřevěné lišty, která se

označí a odnáší do dendrochronologické laboratoře (Drápela, Zach, 2000).

Obr. 6 Použití Presslerova nebozezu

2. Odběr letokruhového kotouče – Odběr kotouče je destruktivní, jelikož

dochází k poškození stromu, které je nevratné. Při odběru se strom nevyhne pokácení.

Úzký kotouč, ideálně o tloušťce 10-15 mm se pomocí pily uřízne kolmo na osu kmene.

Ideální je použití pily určené pro suché materiály, která vyniká ostrosti díky specifickému

tvaru a broušení zubů. Odebrané disky se musí číselně označit pro pozdější identifikac i

(Čermák, 2016).

Obr. 7 Odběr kotoučů z kmene stromu

35

Zpracování vzorků a metody měření

Po přepravě do laboratoře jsou vzorky pro zvýraznění letokruhu lehce seřezávány

pomocí žiletky, nebo broušeny bruskou, či smirkovým papírem.

Metody pro měření a analýzu letokruhu jsou tři. První je pomocí mikroskopu a

posuvného stolu, k druhé je potřeba speciální kamera a posuvné zařízení. Velikost i

letokruhů jsou ze vzorku pomocí programu přímo odečítány. Používanými programy jsou

PAST 32, nebo Letokruhy 2.2 popřípadě jejich další programy. U třetí metody je vzorek

výkonným scannerem naskenován a měřen je až obraz, metoda je tedy založena na

principu analýzy obrazu. Ten je následně zpracováván např. programem WinDENDRO

(Dendrochronologická laboratoř [online]. [cit. 2017-04-25]. Dostupné z: https://katedry.czu.cz).

Obr. 8 Popis kmene stromu na příčném řezu

5.2. Stanovení věku pomocí tzv. metody kůry

Autorem metody kůry je Marth Rohtla. Tato metoda byla vyvinuta na institutu

kybernetiky Technické univerzity v Tallinu (Estonsko), při stanovování věku dubů a lip

(Konijendijk, Schipperijn, Hoyer, 2004).

Věk stromu ovlivňuje vzhled kůry. U mladých stromů se tvoří hladká kůra, která

postupně hrubne. Každým rokem se šířka kůry zvětšuje, tyto přírůstky jsou ale velmi

malé. Kůru tvoří vnější odumřelá část borka, vnitřní částí je lýko (Lauš, 2013).

36

To, že tloušťka kůry souvisí s dědičností, rázností i věkem stromů poznamenává

už Fritts (1989) ve své obsáhlé příručce Dendroekologie.

Metoda vychází z měření tloušťky kůry a počítání kroužku floemu (Dreslerová,

2011).

Principem je počítání jemné vrstvy vláken lýka (floemu) ve vzorku kůry stromů

(Konijendijk, Schipperijn, Hoyer, 2004).

V porovnání s počítáním letokruhů má tato metoda své výhody i nevýhody.

Výhodou je, že díky metodě kůry můžeme určovat věk dutých stromů. Nevýhoda je u

mladých stromů, protože ty v průběhu jednoho vegetačního období můžou vytvořit více

než jednu vrstvu vláken lýka (floemu), nebo také to, že nejvzdálenější vrstvy žeber kůry

starých stromů jsou často zvětralé. (Konijendijk, Schipperijn, Hoyer, 2004).

5.3. Radiokarbonová metoda datování

U zrodu radiokarbonové (neboli radiouhlíkové) metody stál americký chemik

Willard Frank Libby, jenž v roce 1947 předložil návrh na určování stáří, založeném na

využití radioaktivního uhlíku. (Chevko, Radiouhlíkové datování: jak funguje

nejrozšířenější datovací metoda [online]. 2012 [cit. 2017-04-25]. Dostupné z:

http://atominfo.cz)

Vznik izotopu C14

Z vesmíru dopadá na zemskou atmosféru kosmické záření (proud urychlených

částic, dosud neznámého původu s velmi vysokou energii). Největší procento tvoří

protony (okolo 88 %), jádra helia tvoří cca 10 %, elektrony a pozitrony 1 % a zbývajíc í

1 % atomy těžkých prvků. Srážkami tohoto záření s částicemi atmosféry vzniká

sekundární záření, které již dopadá a zemský povrch. Kosmické záření vyvolává řadu

reakcí, ve kterých se vytvářejí radioaktivní nuklidy. Jedním z nejvíce zastoupených je

izotop uhlíku C14, který vzniká srážkou atomu dusíku N14 s neutronem sekundárního

kosmického záření. Uhlík C14 se vytváří v horních vrstvách atmosféry. Tam se tento

uhlík dále oxiduje na oxid uhličitý, který se míchá s jeho neaktivní formou obsahujíc í

neradioaktivní uhlík C12 a C13. V této podobě se fotosyntézou dostává uhlík do rostlin

(Chevko, Radiouhlíkové datování: jak funguje nejrozšířenější datovací metoda [online].

2012 [cit. 2017-04-25]. Dostupné z: http://atominfo.cz)

37

Význam C14 pro datování

V atmosféře je nastolena rovnováha, kdy stejné množství radioaktivního uhlíku

na jedné straně díky kosmickému záření vzniká a na druhé straně radioaktivní přeměnou

zaniká, čímž se ustavuje i poměr mezi množstvím neaktivního a radioaktivního uhlíku.

Izotopu C14 je v atmosféře v porovnání se stabilními izotopy uhlíku nepatrné množství.

Ve formě CO2 přechází uhlík dýcháním do organismu a proto se i v nich vytváří

rovnoměrná koncentrace C14. Dokud organismus žije, tak si v těle udržuje konstantní

zastoupení uhlíku C14, jehož hodnota je svázána s obsahem tohoto izotopu v atmosféře.

Ve chvíli, kdy umře, přestává uhlík z atmosféry přijímat a množství izotopu C14 tak

začne postupně rozpadem klesat. Od tohoto okamžiku se začne v těle měnit poměr mezi

radioaktivním izotopem uhlíku C14 a stabilními izotopy C12 a C13, jejichž koncentrace

zůstává v průběhu času stejná. Dobu, která uběhla od smrti zkoumaného organizmu, pak

stanovíme z poměru mezi zastoupením radioaktivního a stabilního izotopu uhlíku

nacházejícího se v jeho těle (Chevko, Radiouhlíkové datování: jak funguje nejrozšířenějš í

datovací metoda [online]. 2012 [cit. 2017-04-25]. Dostupné z: http://atominfo.cz)

Princip měření

Metoda principu spočívá v tom, že ke zkoumání použijeme vzorek materiá lu

organického původu a ze stanovení koncentrace uhlíku C14 v něm obsaženého

dopočítáme jeho stáří. Víme, jaký měl vzorek obsah C14 v době smrti zkoumaného

organizmu a jeho současný stav. Známe také vzorec, jakým se snižuje koncentrace uhlíku

v závislosti na čase. Vzorec, kterým se radioaktivní rozpad řídí, je následující:

C(t) = C(0)*exp (- lambda*t)

C(0) – rovnovážná koncentrace C14 v organizmu v okamžiku jeho smrti

C(t) – koncentrace C14 po čase t uplynulém od smrti

Lambda je přeměnová konstanta C14

38

Graf 1 Závislost aktivity uhlíku C14 na čase (Dostupné z: http://atominfo.cz)

V principu existují tři techniky jak měření zrealizovat:

První, historicky nejstarší technika je založená na plynem plněném

proporcionálním detektoru. Uhlíkový vzorek je před měřením převeden na plynný oxid

uhličitý, nebo acetylen. Měření samotné pak spočívá v počítání jednotlivých částic beta

(tj. elektronů vzniklých jako produkt radioaktivních rozpadů) vyzařovaných daným

vzorkem.

Druhá technika využívá kapalný scintilační detektor. V této metodě je vzorek

nejprve převeden do kapalné podoby (obyčejně se jedná o benzen), do níž je následně

přidán tzv. scintilátor (látka, která při interaci s ionizující částí vydává světelné záblesky,

v tomto případě tedy při interakci s částici beta). Nádoba se vzorkem je poté vložena mezi

dva fotonásobiče, přitom je každý záblesk brán v úvahu (tj. započítán) pouze pokud ho

zaznamenají oba detektory.

Třetí technikou je hmotnostní spektrometrie na urychlovačích, která je několika

řádově citlivější a k datování ji stačí kolem 1 mg uhlíku.

První i druhý způsob měření jsou však zdlouhavé a poměrně málo efektivní.

Obecně platí, že čím déle měření probíhá, tím větší je přesnost výsledku (Chevko,

Radiouhlíkové datování: jak funguje nejrozšířenější datovací metoda [online]. 2012 [cit.

2017-04-25]. Dostupné z: http://atominfo.cz)

Nevýhodou datování pomocí C14 je jeho obtížná detekce. Rychlost vzniku C14

v atmosféře není stálá, mění se tak zastoupení tohoto izotopu ve vzduchu a je nutno

provádět kalibrace a korekce měření. Další nevýhoda je u určování vzorků mladších

39

100 – 200 let, protože v této době se díky spalování uhlí a ropy dostalo do ovzduší velké

množství uhlíku pocházejícího z pozůstatku prastarých organismů, který neobsahuje

radioaktivní izotop. Měření je potřeba kalibrovat například podle dendrochronologické

stupnice (Chevko, Radiouhlíkové datování: jak funguje nejrozšířenější datovací

metoda [online]. 2012 [cit. 2017-04-25]. Dostupné z: http://atominfo.cz).

Kalibrace radiokarbonových dat

Dendrochronologická kalibrace je přímým srovnáním letokruhů datovaných

radiokarbonovou metodou a jejich přesného stáří stanoveného chronologicky

(Fišáková, Radiouhlíkové datování [online]. 2012 [cit. 2017-03-12]. Dostupné z:

http://arub.avcr.cz).

Radiokarbonová metoda se používá především v archeologii, hydrologii,

paleontologii a botanice, dá se využít i pro datování stromů. Díky této metodě však nelze

určit stáří žijícího jedince, C14 se totiž rozpadá až po smrti. Metoda je tedy využívána

pro datování stáří již mrtvého jedince (Chevko, Radiouhlíkové datování: jak funguje

nejrozšířenější datovací metoda [online]. 2012 [cit. 2017-04-25]. Dostupné z:

http://atominfo.cz.

Není tedy použitelná pro určení aktuálního věku dřeviny rostoucí v daný moment

na daném stanovišti.

5.4. Staré fotografie, kroniky

Přesného, nebo alespoň přibližného věku stromů se můžeme dopátrat pomocí

dobových fotografií, či leteckých snímků.

Staré fotografie jsou dohledatelné v kronikách, muzeích, knihách, nebo u občanů.

Při porovnávání fotografií ze stejného místa, ale různé doby lze určit přibližná doba, kdy

byl strom vysázen. Pokud se nedopátráme fotografie, na které strom ještě není vyobrazen,

mohou pomoct také zápisy kronikách, které popisují všechny záznamy o dění v obcích a

městech.

V roce 2006 nabyl účinnosti zákon č.132/2006 Sb., o kronikách obcí, kterým je

každé obci uložena povinnost vést kroniku (Vedení kronik [online]. In: . [cit. 2017-04-

25]. Dostupné z: http://www.nipos-mk.cz/?p=2657)

40

Porovnání dvou fotografií ze stejného místa, jiného roku:

Obr. 9 Pohled na stromy v r. 1937

Obr. 10 Pohled na stromy v r. 2016

5.5. Letecké snímky, historické mapy

Kromě fotografií můžeme porovnávat také letecké snímky a historické mapy. Při

porovnávání snímků a map z různých let je viditelné, zda se strom v době vzniku ortofoto

snímku, či mapy na daném místě již nachází.

Letecké snímky a historické mapy zpřístupňuje Český úřad zeměměřičský a

katastrální (ČUZK), který má v kompetenci Ústřední archiv zeměměřičství a katastru

(ÚAZK), který je organizační součástí Zeměměřičského úřadu. Zeměměřičský úřad

poskytuje aplikaci Archivní mapy, která slouží k rychlému vyhledávání digitalizovaných

41

mapových archiválií pomocí navigační mapy, dále zpřístupňuje také indikační skici, které

jsou uloženy v Národním archívu v Praze, v Moravském zemském archívu v Brně a

Zemském archívu v Opavě. Podkladovou navigační vrstvou je v aplikaci mapa, nebo

ortofoto a přes ni můžeme klást např. tyto vrstvy: císařské povinné otisky map stabilního

katastru, mapu kultur stabilního katastru 1837 – 1844, mapy odvozené z třetího

vojenského mapování aj. Nahlížet do archiválií je možné také v badatelně ÚAZK v Praze,

která uchovává např. tyto sbírky: Sbírka map, plánů, atlasů a glóbů do roku 1850, sbírka

tematických a účelových map pro hospodářskou, vědeckou a úřední potřebu (od 1850) a

další. Seznam všech fondů a sbírek, které jsou v archívu zpřístupněny je zveřejněn na

adrese www.archivnimapy.cuzk.cz, kde jsou vypsány také podmínky pro jejich další

užití.

Další sbírky starých map v digitalizované podobě nabízí: Historický ústav

akademie věd a VÚGTK, Přírodovědecká fakulta Karlovy Univerzity v Praze, Vědecká

knihovna v Olomouci, Moravská Zemská knihovna v Brně, Národní geoportál INSPIRE

aj.

Příklad porovnávání:

Obr. 11 Mapa II. vojenského mapování Obr. 12 Mapa III. vojenského mapování

Obr. 13 Ortofotomapa 50. léta Obr. 14 Ortofotomapa 2003

42

Obr. 15 Ortofotomapa 2009 Obr. 16 Ortofotomapa 2016

Na ortofoto snímku z roku 2009 a z let předcházejících ještě strom (označen

červeným kruhem) není vyobrazen, následný snímek z r. 2016 strom již zobrazuje.

Z porovnání těchto dat tedy vyplývá, že strom byl na stanoviště vysázen někdy mezi roky

2009- 2016.

5.6. Lesní hospodářský plán

Lesní hospodářský plán (LHP) je soubor základních údajů o stavu a skladbě lesa,

nejčastěji bývá vypracováván v časovém horizontu deseti let. Vlastníkovi lesa slouží jako

pomůcka k hospodaření. Jeden lesní hospodářský plán bývá vypracováván pro lesní

plochu o rozměru 50 – maximálně 20 000 ha. Osoby vlastníci více než 50 ha lesa jsou

povinni zabezpečit si vypracování LHP (Sequens, 2007).

LHP je složen z textové (všeobecné), tabulkové (hospodářská kniha) a mapové

části.

Textová část zahrnuje všeobecné údaje, údaje o přírodních poměrech a zhodnocení

dosavadního stavu a hospodaření v lese. Hospodářská kniha obsahuje údaje o stavu lesa

– popis porostu, návrh hospodářských opatření, tabulku ploch a evidenční část

provedených opatření. V této části LHP najdeme údaje o věku porostu, protože součásti

popisu porostu je také věk a věkový stupeň (Sequens, 2007).

Věk

Číselný údaj. U porostu založených uměle se počítá od založení porostu, věk

sazenic se neuvažuje. U porostu z přirozené obnovy je věk nárostu stanoven odhadem

(Sequens, 2007).

43

Věkový stupeň

Soubor jednotek zjišťování stavu lesa spadajících do stejného desetiletého

intervalu. Pro sumarizaci dat jsou věkové stupně členěny po desíti letech. Je uváděno

nejvýše 17 věkových stupňů, v 17. věkovém stupni jsou zahrnuty všechny porosty ve

věku 161 let a starší (Sequens, 2007).

Věková třída

Soubor porostů patřícího do stejného dvacetiletého věkového intervalu. Rozlišuje

se holina a dále jednotlivé věkové třídy počínající vždy prvním rokem věku porostu

v dané dvacítce (Sequens, 2007).

Lesnickými mapami jsou mapa obrysová, porostní, typologická, těžební nebo

těžebně technologická, vyhotovovány zpravidla v měřítku 1: 10 000 (Sequens, 2007).

Mapa porostní zobrazuje věkový stupeň značen číslicí a věkovou třídu značenou

příslušnou barvou, vč. legendy, která vysvětluje, jaká barva náleží dané věkové třídě.

Obr. 17 Tabulková část LHP

44

Obr. 18 Porostní mapa

5.7. Výpočet věku pomocí obvodu kmene

Tato metoda má svůj klad spočívající v tom, že lze aplikovat na jakýkoliv strom,

aniž by došlo k jeho poškození. Jedná se tedy o nedestruktivní metodu. I u této metody

se počítá, ačkoliv skrytě s tzv. ročním přírůstkem. Skrytě z důvodu nemožnosti kontroly

ročního přírůstku, který nelze moc dobře paušalizovat, jelikož má na jejich podobu vliv

spousta faktorů jako teplota, množství srážek, typ půdy, nadmořská výška a hlavně druh

stromu samotného. Nabízejí se dvě metody, které se s problémem různě vypořádávají

(Kyncl, Určování stáří stromu [online]. [cit. 2017-04-26]. Dostupné z:

http://www.velkykluk.cz)

První metoda

Je jednoduchá, ale méně přesná. Počítá se zde s poučkou, že stáří stromu přibližně

odpovídá obvodu jeho kmene v palcích. Obvod se zde opět měří ve výšce 1,3 m nad zemí.

Jelikož tato metoda nezohledňuje žádné specifické vlastnosti konkrétního druhu stromu,

je její výhodou univerzálnost použití, nevýhodou pak malá přesnost (Kyncl, Určování

stáří stromu [online]. [cit. 2017-04-26]. Dostupné z: http://www.velkykluk.cz).

Vzorec pro výpočet věku: S = O / 25,4

kde: S je věk (stáří)

O je obvod kmene měřen v 1,3 m nad zemí (mm)

Druhá metoda

Obr. 19 Legenda k porostní mapě

45

Umožňuje vypočítat věk ze vzorečku, který je pro každý druh jiný – snaží se

zohlednit rozdílné vlastnosti jednotlivých druhů a to především odlišnou hodnotu ročního

přírůstku, nebo tloušťku kůry (Kyncl, Určování stáří stromu [online]. [cit. 2017-04-26].

Dostupné z: http://www.velkykluk.cz)

Vzorec pro výpočet věku: borovice S = ( O / 13 ) - 6

buk S = ( O / 16 ) -2,5

jedle S = ( O / 14 ) - 3

smrk S = ( O / 13 ) -3,5

kde: S je věk (stáří)

O je obvod kmene měřen v 1,3 m nad zemí (mm)

Pro borovici navíc existuje způsob výpočtu, který zohledňuje fakt, že nejsilnějš í

letokruhy má strom ve svém mládí. Pro výpočet věku volíme jeden ze dvou vzorečků

v závislosti na velikosti obvodu kmene (Kyncl, Určování stáří stromu [online]. [cit. 2017-

04-26]. Dostupné z: http://www.velkykluk.cz).

Vzorec pro výpočet věku borovice:

když obvod kmene je menší, nebo roven 650 mm S = ( O / 14 ) - 5,5

když je obvod kmene je větší než 650 mm S = ( O / 6,3 ) – 61

5.8. Výpočet věku pomocí průměru kmene

Jedná se o nejjednodušší metodu pro odhad věku stromu. Metoda je založena čistě

na základě průměru kmene stromu. Základním údajem u této metody je průměrná šířka

letokruhu dané dřeviny. V tab. 6 jsou uvedeny nejčastější dřeviny a u nich vždy jejich

minimální, maximální a průměrná šířka letokruhu. Kromě této hodnoty je potřeba znát

také průměr kmene v cm (Kolařík a kol., 2010).

Průměr kmene změříme pomocí průměrky. Dále je možno průměr zjistit

výpočtem, kdy pomocí pásma změříme obvod kmene a z obvodu následně vypočteme

průměr.

46

Vzorec pro výpočet průměru kmene: 𝑑 = 𝑂/π

kde: d je průměr kmene (cm)

O je změřený obvod kmene

π matematická konstanta - 3,14

Vzorec pro výpočet věku: 𝑉 = (5/[𝜋.𝑅𝐿]) .𝑑

kde: V je věk

d je průměr kmene (cm)

RL je tloušťka letokruhu

π matematická konstanta - 3,14

Taxon šířka letokruhu

od do prům.

Abies alba 1,33 2,87 2,100

Acer campestre 2,37 2,90 2,635

Acer platanoides 2,92 3,00 2,960

Acer pseudoplatanus 1,56 2,85 2,205

Aesculus hippocastanum 2,96 4,13 3,545

Ailanthus altissima 2,50 4,29 3,395

Alnus incana 3,63 4,43 4,030

Betula pendula 2,46 4,43 3,445

Carpinus betulus 1,17 3,18 2,175

Corylus colurna 1,84 4,68 3,260

Fagus sylvatica 1,69 3,79 2,740

Fraxinus excelsior 1,67 3,55 2,610

Ginkgo biloba 1,50 3,56 2,530

Juglans regia 2,15 4,95 3,550

Larix decidua 1,95 3,42 2,685

Picea abies 1,65 3,13 7,000

Picea engelmannii 0,939 1,73 1,3345

Pinus sylvestris 1,43 2,50 1,965

Pinus strobus 3,11 4,03 3,570

Platanus × hispanica 3,42 5,94 4,680

Populus alba 4,40 5,11 4,755

Populus nigra 4,76 5,08 4,920

Pseudotsuga menziesii 1,63 4,76 3,195

Quercus petraea 2,38 2,92 2,650

Quercus robur 2,17 4,06 3,115

Quercus rubra 3,39 3,99 3,690

47

5.9. Výpočet věku pomocí křivky růstového modelu

Pro odhad věku solitérních stromů byly vytvořeny tzv. křivky růstových modelů,

které s jistou přesností umožňují odhad věku nejčastějších taxonů, rostoucích v naších

podmínkách, na základě průměru jejich kmene. Růstové křivky do jisté míry respektují

rozdílnou dynamiku tloušťkového přírůstu stromu v mládí a ve vyšším věku. Podkladem

pro vytvoření těchto křivek bylo empirické sledování rozměrů stromů, publikované

v dendrologické literatuře (Kavka, 1968, 1969, 1974) a doplněné o vlastní měření

(Kolařík a kol., 2010).

Vzorec pro výpočet věku: 𝑉 = B2 . (d/[B1-d])(1 / B3)

kde: V je věk

d je průměr kmene (m)

B1, B2, B3 jsou parametry uvedeny v následující tabulce:

Taxon B1 B2 B3

Abies alba 0,748450 47,09700 2,666400

Abies cephalonica 0,838747 49,48101 1,963999

Abies nordmaniana 1,133059 93,26323 1,429299

Acer campestre 0,685803 61,04789 1,469931

Acer negundo 1,031410 82,97321 1,466120

Acer platanoides 1,411762 117,7541 1,391022

Acer pseudoplatanus 1,042161 67,86073 1,597655

Acer saccharinum 1,444541 103,9619 1,486177

Aesculus hippocastanum 1,049695 60,69151 1,669193

Ailanthus altissima 1,028838 47,65854 1,762070

Alnus glutinosa 1,121101 87,43639 1,029668

Betula papyrifera 0,848811 64,03297 1,080148

Betula pendula 1,035387 78,94524 1,323968

Carpinus betulus 12,28393 5287,193 0,788753

Castanea sativa 15,66147 8530,714 0,767489

Robinia pseudoacacia 2,86 5,26 4,060

Salix alba 4,54 6,47 5,505

Sorbus aucuparia 1,74 2,21 1,975

Taxodium distichum 2,50 4,66 3,580

Taxus baccata 0,65 1,46 1,055

Thuja occidentalis 2,08 4,87 3,475

Tilia cordata 2,68 3,64 3,160

Tilia platyphyllos 1,36 3,64 2,500

Ulmus carpinifolia 1,67 4,03 2,850

Ulmus glabra 1,43 3,84 2,635

Ulmus laevis 2,00 3,28 2,640 Tab. 6 Šířky letokruhu vybraných dřevin pro účel výpočtu věku (Převzato z: Kolařík a kol., Péče o dřeviny rostoucí mimo les II., 2010).

48

Catalpa bignonioides 0,609791 51,51400 1,631816

Corylus colurna 1,418537 108,3159 1,300145

Fagus sylvatica 1,127752 89,54917 1,822250

Fraxinus excelsior 1,070838 64,37680 1,958532

Ginkgo biloba 0,752222 46,83654 1,517050

Gleditsia triacanthos 2,146757 242,8246 1,074174

Gymnoclaudus dioicus 1,102458 63,78355 2,025976

Chamaecyparis lawsoniana 0,760199 93,62610 1,407128

Chamaecyparis nootkatensis 0,597790 56,08940 1,693207

Juglans nigra 3,238515 245,8314 1,287691

Juniperus virginiana 1,356914 184,1127 1,100106

Larix decidua 1,394856 109,9822 1,456542

Liriodendron tulipifera 1,249358 87,19004 1,771467

Magnolia acuminata 2,266296 534,1142 1,027837

Magnolia kobus 0,290443 37,35984 1,579388

Paulownia tomentosa 0,964864 50,85592 1,437300

Phellodendron amurense 0,853336 77,18096 1,340406

Picea abies 3,429767 566,3115 0,889286

Picea glauca 0,513519 50,41913 1,849867

Picea omorika 0,587140 44,59988 2,190213

Picea orientalis 1,373252 149,4298 1,157439

Picea pungens 0,832114 60,37079 1,939377

Pinus cembra 1,086402 96,57498 1,367155

Pinus jeffreyi 1,441369 124,3431 1,178136

Pinus nigra 1,263657 96,15967 1,208341

Pinus ponderosa 0,513303 32,98312 1,768270

Pinus strobus 1,009280 63,48776 2,108884

Platanus hispanica 1,491413 84,66966 1,624733

Populus alba 2,167564 69,38553 1,650289

Populus balsamifera 1,058185 28,61971 1,389710

Populus nigra 2,112698 51,06159 2,343100

Populus nigra ´Italica´ 1,589881 42,11723 1,826001

Populus simonii 0,845603 26,40956 2,151523

Populus × canadensis 1,800921 40,89297 1,922121

Populus × canescens 1,861388 66,35366 1,297031

Prunus padus 0,613928 40,16992 2,400662

Pseudotsuga menziesii 1,629190 105,9990 1,368775

Pseudotsuga menziesii ´Glauca´ 0,911582 71,89309 1,257035

Pterocarya fraxinifolia 1,676011 98,86891 1,477006

Quercus cerris 1,241802 109,9123 1,512968

Quercus palustris 0,801219 55,44118 2,985641

Quercus petraea 0,815698 54,29851 2,626711

Quercus pubescens 0,755161 64,11780 1,578704

Quercus robur 1,318856 82,00124 2,015374

Quercus rubra 0,877414 45,25046 1,849218

Robinia pseudoacacia 2,490161 253,9045 1,028057

Salix × sepulcralis 1,391423 44,48930 1,692254

Sophora japonica 1,696572 93,09022 1,399619

49

Sorbus aria 0,400000 40,00000 1,584963

Sorbus torminalis 0,720891 47,08414 2,122160

Taxodium distichum 3,661006 388,3517 1,062991

Taxus baccata 1,080114 187,4177 1,368897

Thuja occidentalis 0,668692 59,76396 1,767658

Thuja orientalis 0,728993 68,71661 1,442101

Thuja plicata 1,713213 108,1512 1,622700

Tilia americana 1,225185 70,36048 1,467494

Tilia cordata 1,208821 73,29229 1,513496

Tilia petiolaris 1,407323 77,78247 1,504525

Tilia platyphyllos 1,993393 109,1983 1,345320

Tilia tomentosa 1,614621 87,19573 1,527827

Tilia × euchlora 1,233843 85,04373 1,446963

Tsuga canadensis 1,280964 107,5711 1,653300

Ulmus glabra 1,202630 78,26764 1,443884

Ulmus leavis 1,233843 85,04373 1,446963

Ulmus minor 1,114722 78,26445 1,392592 Tab. 7 Parametry pro výpočet věku pomocí křivky růstového modelu (Převzato z: Kolařík a kol., Péče o dřeviny rostoucí mimo les II., 2010).

5.10. Výpočet věku pro senescentní stromy

V případě, kdy odhadujeme věk u starých senscentních stromů nastává

komplikace, kterou je skutečnost, že dynamika tloušťkového přírůstku se významným

způsobem mění s rozpadem koruny. V případě, kdy je odhad věku stromu určen měřením

tloušťky jeho kmene, je nutno od sebe oddělit následující fáze - fázi dospívání, fázi

dospělosti a fázi stárnutí (Kolařík a kol., 2010).

Metoda pro odhad věku starých stromů byla publikována ve Velké Británii na

základě rozsáhlých dendrochronologických studií. Navzdory rozdílným růstovým

podmínkám stromů je možné pro využívání v České Republice podobný metodický

přístup. Vždy je nutné respektovat skutečnost, že při těchto odhadových metodách

zůstává zanedbána řada skutečností, které skutečný věk stromů ovlivňují (podmínky na

stanovišti, vliv okolí apod.) (Kolařík a kol., 2010).

Pro průměr kmene RC se vypočítá celková plocha průřezu SC:

𝑺𝑪 = 𝑹𝑪𝟐 .𝛑

kde: 𝐒𝐂 je celková plocha průřezu

RC je průměr kmene

π je matematická konstanta - 3,14

50

Na základě druhu stromu a situace stanoviště, ve které roste, se rozhodne v jakém

věku a při jaké velikosti letokruhu dosáhl strom stadia plné dospělosti. K tomuto účelu

slouží Tab. 6. Když vynásobíme věk dospělosti s průměrnou šířkou letokruhu (vyčteme

z Tab. 8), zjistíme průměr kmene, který by strom měl mít při dosažení fáze dospělosti

(RA).

𝑹𝑨 = 𝑫𝑨 .𝑹𝑳

kde: 𝑹𝑨 je průměr kmene stromu v dospělosti

DA je věk při dosažení dospělosti (Tab. 8)

RL je průměrná šířka letokruhu při dosažení dospělosti (Tab. 8)

Vypočítaný průměr kmene se převede na cm2 plochy průřezu dospělého stromu

SA podle výše uvedeného vzorce.

Vypočte se plocha posledního letokruhu SL v rámci plochy průřezu kmene

dospělého stromu.

𝐒𝐋 = 𝐒𝐀 − {[𝐑𝐀 − (𝐑𝐋/𝟏𝟎)𝟐].𝛑}

kde: RA je průměr dospělého stromu

RL je šířka jednoho letokruhu

SA je celková plocha průřezu kmene dospělého stromu

SL je plocha posledního letokruhu průřezu kmene dospělého stromu

Od celkové plochy průřezu kmene se odečte vypočítaná celková plocha průřezu

kmene dosaženého ve fázi dospělosti, čímž získáme plochu kmene vzniklou v období

senescence (SV).

𝐒𝐕 = 𝐒𝐂 . 𝐒𝐋

kde: 𝑺𝑽 je plocha kmene vzniklá v období senescence

𝑺𝑪 je celková plocha průřezu kmene

𝑺𝑳 je plocha posledního letokruhu průřezu kmene dospělého stromu

Plocha kmene vzniklá v období senescence se vydělí plochou posledního

letokruhu pro zjištění věku této části kmene (DS).

51

𝐃𝐒 = 𝐒𝐕 / 𝐒𝐋

kde: DS je věk části kmene v senescenci

Součtem věků vypočítaných pro fázi senescence a fázi dospělosti získáme celkový

odhadovaný věk stromů (DC).

𝐃𝐂 = 𝐃𝐀 + 𝐃𝐒

kde: DC je odhadovaný věk stromu

Věk

při

do

sažen

í

do

spělo

sti a

prů

měrn

á š

ířk

a v

té

do

bě p

rod

uk

ov

an

éh

o

leto

kru

hu

So

lité

rní

stro

m

v i

deáln

ích

stan

ov

ištn

ích

po

měre

ch

Do

bré

sta

no

viš

tní

po

dm

ínk

y, st

rom

mim

o p

oro

st, m

írn

ě

zast

íněn

ý

Prů

měrn

é s

tan

ov

ištn

í

po

dm

ínk

y, zah

rad

a,

park

Hřb

ito

v

Zh

orš

en

é s

tan

ov

ištn

í

po

měry

, v

liv

stre

sov

ých

fak

torů

Ok

raje

po

rost

ů,

stro

my

se

sesa

zo

van

ým

i

ko

run

am

i, r

ůst

v r

ozv

oln

ěn

ém

po

rost

u

Vn

itřn

í část

i p

oro

stů

Quercus robur,

Q. petraea

[roky]

[mm]

70

5,0

80

4,0

100

3,5

120

3,0

100

3,5

70

2,5

Quercus cerris

[roky]

[mm]

30

10

40

6

50

5

40

6

Quercus rubra [roky]

[mm]

60

6

70

5

80

4

Fagus

sylvatica

[roky]

[mm]

80

6

70

5

70

4

60

4

60

4

120

3

Castanea

sativa

[roky]

[mm]

70

5

60

5

40

5

100

3

Morus nigra

[roky]

[mm]

40

3

30

3

Fraxinus

exvelsior

[roky]

[mm]

50

5

70

4

20

5

100

3

Tilia cordata

[roky]

[mm]

100

5

80

5

70

5

80

5

Aesculus

hippocastanum

[roky]

[mm]

50

5

40

5

50

5

Platanus x

hispanica

[roky]

[mm]

100

6

60

6

70

5

70

5

Taxus baccata

[roky]

[mm]

60

4

55

3

40

5

30

3

Robinia

pseudoacacia

[roky]

[mm]

70

5

80

4

80

4

50

3

52

Pinus nigra

[roky]

[mm]

60

6

70

5

70

5

60

5

Liriodendron

tulipifera

[roky]

[mm]

70

7

50

6

50

4

Cedrus

deodara

[roky]

[mm]

40

8

50

7

50

6

Cedrus libani

[roky]

[mm]

60

6

80

4

Acer

pseudoplatanus

[roky]

[mm]

80

6

60

6

60

6

60

5

Tab. 8 Věk a šířka letokruhu vybraných taxonů při dosažení fáze dospělosti, prodkovaného v té době podle White, 1998 (Převzato z: Kolařík a kol., Péče o dřeviny rostoucí mimo les II., 2010).

5.11. Odhad věku pomocí spočítání přeslenů

Přeslen (verticullus) je soubor třech a více listů, či větví (všeobecně stejných

anatomických částí uspořádaných v kruhu) na stonku, nebo kmeni ve stejné výšce (ve

stejném uzlu) (Kuna, 2010).

Počítání věku pomocí přeslenů je poměrně přesné, ale můžeme takto určovat věk

pouze u jehličnanů, které každý rok přesleny vytvářejí. V naších podmínkách se jedná o

smrk, jedli a borovici. Ty přesleny vytvářejí každý rok, ale pouze do 20-30 roku. Později

spodní přesleny odumírají a odpadávají. K počtu přeslenů od vrcholu až po zem je však

nutno vždy přidat ještě počet roků (1-6), po kterých byl nasazen první přeslen, respektive

počet let potřebných k tomu, aby strom dosáhl výšku k nejspodnějšímu přeslenu

(Kuželka, 2015).

Obr. 20 Fotografie přeslenů Obr. 21 Grafické schéma přeslenů

53

6. VYZKOUŠENÍ A POROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ METOD NA

MĚŘENÝCH STROMECH

Dostupné metody byly na vybraných stromech, rostoucích na různé lokalizaci,

v jiných stanovištních podmínkách odzkoušeny, aby mohly být výsledky jednotlivých

metod a tudíž jejich přesnost následně porovnány.

6.1. Strom č. 1 Fagus sylvatica

Lokalita: Strom je součástí nejbližšího okolí zámku v Paskovském parku.

Naměřené hodnoty: výška: 19,5 m

průměr kmene: 168 cm

obvod kmene: 527 cm

Výstavba barokního zámku probíhala v letech 1640 - 1646. Park byl založen

v druhé polovině 17. století. Nejstarší dohledaná fotografie na které je strom zachycen

pochází z roku 1898.

Obr. 22 Fotografie z r. 1898 Obr. 23 Fotografie z r. 1955

Metoda Věk

Výpočet věku pomocí obvodu kmene 327 let

Výpočet věku pomocí průměru kmene 98 let

Výpočet věku pomocí křivky růstového modelu 165 let

Výpočet věku pro senescentní stromy 125 let

Archiválie 300-350 let

Tab. 9 Věk stromu č. 1 zjištěný přípustnými metodami

54

Obr. 24 Fotografie stromu r. 2017

6.2. Strom č. 2 Quercus robur

Lokalita: Strom se nachází v remízce ve městě Paskov (Moravskoslezský kraj).

Na jeho růst měl vliv poměrně hustý zápoj v mládí a vysoká hladina spodní vody –

v blízkosti se nachází řeka Ostravice.

Naměřené hodnoty: výška: 21,3 m

průměr kmene: 57,5 cm

obvod kmene: 179 cm

Dle občanů žijících v nejbližším okolí mají duby v daném remízku 60 – 80 let.

Podle různých velikostí jednotlivých stromů na stanovišti odhaduji, že všechny nejsou

Metoda Věk

Výpočet věku pomocí obvodu kmene 71 let

Výpočet věku pomocí průměru kmene 29 let

Výpočet věku pomocí křivky růstového modelu 71 let

Výpočet věku pro senescentní stromy 125 let

Dendrochronologie 68 let

Archiválie 60-80 let

Tab. 10 Věk stromu č. 2 zjištěný přípustnými metodami

55

stejně staré a měřený strom je jeden z mladších. Malý porost je zobrazen také na ortofoto

snímku z 50. let.

Obr. 26 Ortofotosnímek 50. léta

Obr. 27 Fotografie stromu 2017

56

6.3. Strom č. 3 Tilia cordata

Strom se nachází v Ostravě poblíž radnice v městském parčíku. Jedná se o Strom

Republiky vysázený 28. 10. 2008.

Naměřené hodnoty: výška: 11,2 m

průměr kmene: 19,7 cm

obvod kmene: 65 cm

Jelikož u tohoto stromu víme přesné datum výsadby, připočtením let, které strom

mohl být pěstován ve školce, zjistíme jeho aktuální věk. Tento strom byl vysazován ve

velikosti obvodu kmene 16-18, a jeho věk by mohl být 20 let.

Obr. 28 Fotografie stromu 2017

Metoda Věk

Výpočet věku pomocí obvodu kmene 26 let

Výpočet věku pomocí průměru kmene 32 let

Výpočet věku pomocí křivky růstového modelu 25 let

Tab. 11 Věk stromu č. 3 zjištěný přípustnými metodami

57

6.4. Strom č. 4 Pinus nigra

Strom se nachází v Komenského sadech v Ostravě na umělé vytvořeném valu,

roste v rozvolněné skupině stromů.

Naměřené hodnoty: výška: 7,9 m

průměr kmene: 26 cm

obvod kmene: 85 cm

Borovice byla na stanoviště vysázená v rámci revitalizace Komenského sadů

v Ostravě r. 1998. Autorem projektové dokumentace pro revitalizaci těchto sadů v letech

1992 - 2008 je Ing. Lubomír Rychtar.

Obr. 29 Fotografie stromu 2017

Metoda Věk

Výpočet věku pomocí obvodu kmene 34 let

Výpočet věku pomocí průměru kmene 9 let

Výpočet věku pomocí křivky růstového modelu 25 let

Odhad věku pomocí spočítání přeslenů 21let

Tab. 12 Věk stromu č. 4 zjištěný přípustnými metodami

58

6.5. Strom č. 5 Platanus x acerifolia

Jedná se o jeden strom ze stromořadí na ulici Muglinovská v Ostravě, který

rozděluje ulici od Komenského sadů.

Naměřené hodnoty: výška: 15,2 m

průměr kmene: 37,3 cm

obvod kmene: 65 cm

Také tyto platany byly vysázeny v rámci revitalizace Komenského sadů v Ostravě

v letech 1992 – 2008. Z informací zjištěných z realizační firmy, která stromy sázela, se

jednalo o stromy velikosti 14 – 16 a byly vysázeny v roce 1996.

Obr. 30 Fotografie stromu r. 2017

Metoda Věk

Výpočet věku pomocí obvodu kmene 45 let

Výpočet věku pomocí průměru kmene 13 let

Výpočet věku pomocí křivky růstového modelu 29 let

Tab. 13 Věk stromu č. 5 zjištěný přípustnými metodami

59

6.6. Výsledky

Nejpřesnější metodou pro stanovení věku je Dendrochronologie, tedy letokruhová

analýza. Díky ní dokážeme věk stanovit přesně na roky. Pomocí metod: Výpočet věku

pomocí obvodu kmene a Výpočet věku pomocí křivky růstového modelu, dokážeme věk

odhadnou v odchylce zhruba 10 – 20 let. Zcela zcestné výsledky přináší metoda: Výpočet

věku pomocí průměru kmene. Výsledky mají velké odchylky od skutečnosti. Odhad věku

pomocí počítání přeslenů je metoda poměrně přesná, ale pouze do 20. roku stromu.

Díky archiváliím většinou nezjistíme přesný věk, ale pomáhají nám k tomu,

abychom se k číslu věku dopracovali. To, jak přesná jsou data v LHP nebylo prověřeno

z důvodu, že žádný ze stromů nebyl součástí lesního porostu většího než 50 ha.

Taktéž nebyla prověřena přesnost metody Stanovení věku pomocí tzv. metody

kůry, protože dostupná literatura neuvádí přesný postup pro aplikaci této metody.

60

7. DISKUSE

Zpracování této práce bylo obtížné z důvodu, že pouze malá část autorů se zabývá

metodami, díky kterým přímo dokážeme stanovit věk dřeviny. Mezi nepřímými (tedy

odhadovými) metodami, kdy je věk odhadován díky vztahu dvou veličin je postrádaná

metoda, která by odhad věku stanovila na základě výšky stromu. Principy, na kterých

spočívají tyto metody, byly čerpány především z knihy Dřeviny rostoucí mimo les II.

(Kolařík a kol., 2010). I v této publikaci jsou však popsány pouze stručně a ne vždy sedí

popis, jak se dopracovat k výsledku s nabízenými vzorci, pomocí nichž se stáří díky

dosazení údajů počítá. Především u Výpočtu věku pro senescentní stromy by mohl být

postup jak dojít k výsledku detailnější.

Více zaměřit by se chtělo také na metodu, která stanovuje věk pomocí kůry. O

tom, že tloušťka kůry je ve vztahu s věkem stromu, se zmiňuje řada autorů, pouze jeden

a to zahraniční autor však zmiňuje, v jakém principu tato metoda spočívá a jeho popis je

velmi stručný.

Velice podrobně je v mnoha publikacích popisována Dendrochronologie, která je

samostatným vědním oborem. Pomocí Dendrochronologie, tedy letokruhové analýzy

dokážeme určit věk s přesností na jeden kalendářní rok.

Hodnocení ontogeneze, a popisem stadii, kterým strom během svého života

prochází, se oproti určování přesného věku zabývá podstatně víc autorů. Díky tomuto si

každý může vybrat, kterého z hodnocení se bude držet při vlastním určování stáří jedince.

Pro obor Zahradní a krajinářská architektura je nejvýznamnější a nejvyužívanějš í

Hodnocení onotogeneze dle Pejchala (2012).

61

8. ZÁVĚR

Tato práce se zabývala hodnocením ontogeneze dřevin z pohledu šesti autorů.

Každý z autorů má svůj popis, jak se dají jednotlivá vývojová stadia rozdělit a na

hodnoceném jedinci určit. Nejdetailněji se ontogenezi zabýval Raimbault (2000), který

popsal a také grafický znázornil vývojová stadia a fáze života stromů a to jak jejich

nadzemní, tak i podzemní části. V oboru Zahradní a krajinářská architektura se při

hodnocení dřevin držíme především popisu vývojových stadii dle Pejchala (2012),

protože jeho popis vývojových stadii je součásti Metodiky hodnocení dřevin pro potřeby

památkové péče.

Další částí práce byl zájem o metody, díky kterým dokážeme stanovit věk dřevin.

Nejpřesnější metodou je Dendrochronologie. Pro letokruhovou analýzu je bohužel

potřebný odběr vzorku, a tak se tato nejpřesnější metoda řadí mezi destruktivní. Méně

přesné (většinou v odchylce okolo 20. let) jsou metody, které k určení věku využíva j í

obvod kmene nebo křivku růstového modelu. To bylo prokázáno také při zkoušení metod

na vybraných stromech. Tyto metody je vhodné ověřovat a dokládat dohledanými

archiváliemi. Za nevyhovující metodu bych po vyzkoušení označila Výpočet věku

pomocí průměru kmene. Výsledky této metody se velmi lišily od výsledků metod

ostatních. Za zmínku v této práci určitě stál Lesní hospodářský plán, ze kterého se dá

vyčíst věk porostu. Vedení těchto plánu je podmínkou u lesů nad 50 ha, ale bylo by

přínosem, kdyby bylo vypracováváno i pro porosty lesního charakteru menších rozměrů.

Velkým přínosem by bylo také navržení nějaké metody, díky které by se dal

stanovit přesný věk stromu, aniž by z něj musel být odebrán vzorek a tím byl strom

poškozen. Protože to, aby strom vydržel žít co nejdéle je v zájmu nás všech lidí.

62

9. SOUHRN A RESUME, KLÍČOVÁ SLOVA

V této bakalářské práci na téma Stanovení stáří dřevin – možné metody a

přístupy jsou popsány jednotlivé stadia ontogeneze dle autorů, kteří se jimi zabývali. Dále

jsou v textu rozděleny a popsány metody, pomocí kterých se dá určit přesný, nebo alespoň

přibližný věk dřevin. Na vybraných stromech byly tyto metody vyzkoušeny a podle

výsledků byla porovnána jejich přesnost.

Jsou zmíněny také vědní obory, pro které je stanovení přesného věku u dřevin

nezbytné.

Klíčová slova: stárnutí, věk, ontogeneze, dřevina

In this Bachelor Thesis on Determining Aging of Trees - Possible Methods and

Approaches are described the individual stages of ontogenesis according to the authors

who have dealt with. Further, methods are described and described in the text to determine

the exact or at least the approximate age of the trees. On selected trees, were these

methods tested and the results were compared with their accuracy.

There are also scientific disciplines for which it is necessary to determine the exact

age of trees.

Key words: aging, age, ontogenesis, woody

63

10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ

Použitá literatura

DEL TREDICI, P. (2000) Ageing and Rejuvenation in Trees, Arnoldia 1999-2000,

Winter.

DOUGLASS A. E. (1919): Climatic cycles and tree growth. Carnegie Institute

Publication, Vol. I. 289 s.

DOUGLASS A. E. (1935): Dating Pueblo Bonito and other ruins of the southwest. Nat.

Geogr. Soc. Tech. paper. Pueblo Bonito Serias 1, 74 s.

DRÁPELA, K., ZACH, J., (2000): Dendrometrie (Dendrochronologie). Dotisk. Brno,

MZLU v Brně, 152 s. ISBN 80-7157-178-4

DRESLEROVÁ, Jaromíra. (2011) Krajinně ekologické hodnocení mohutných dřevin v

ČR. Disertační práce

FORTANIERE.J. & JONKERS, H (1976) Juvenility and Maturity of Plants as Influenced

by thein Ontogenetical and Physiological Ageing. Acta Horticulturae 56 s.

HEJTMÁNEK, J. (1959), et al. Naučný slovník lesnický. 1. Praha: Státní zemědělské

nakladatelství. 743 s.

KHOKHLOV, A. N.: Does Aging Need an Own Program or the Existing Development

Program is More than Enough? Russian Journal of General Chemistry, 2010, 80, 7, p.

1507 – 1513.

KOCHOVÁ I., DiS. Přírodě blízké metody ošetřování starých stromů, Studentská

arboristická konference, 19. – 20. Ledna 2011, Mělník.

KOLAŘÍK, Jaroslav. Péče o dřeviny rostoucí mimo les. 2. díl. 3., dopl. vyd. Vlašim:

ČSOP, 2010. ISBN 978-80-86327-85-3.

64

KONIJENDIJK C., SCHIPPERIJN J, HOYER K. (2004) History and age of old limes

(Tilia spp.) in Tallinn, Estonia. – In: Forestry Serving Urbanised Societies. IUFRO World

Series. Vol. 14. Vienna, 267-280.

KUŽELKA, Karel, Róbert MARUŠÁK a Vilém URBÁNEK. Dendrometrie. Vydání

první. V Praze: Česká zemědělská univerzita, 2015, 122 s. ISBN 978-80-213-2600-2.

LAUŠ, L. Dřevo jako konstrukční materiál. Brno: Vysoké učení technické v Brně,

Fakulta strojního inženýrství, 2013. 57 s. Vedoucí bakalářské práce Ing. Karel Němec,

Ph.D.

LONSDALE, D., 1999. Tree Hazard Assessment and Management. HMSO, London.

MAREK, Michal V., Otmar URBAN a Irena MARKOVÁ. Fyziologie rostlin pro lesní

inženýry. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008. ISBN 978-

80-7375-228-6.

MEDAWAR P. B., (1952) An unsolved problem of biology, 24 s.

PAVLOVÁ L., FISCHER, L. (2011) Růst a vývoj rostlin. Praha: Karolinum, 362 s., ISBN

978-80-246-1913-2.

PEJCHAL, M. (2008) Abroristika I: pro další vzdělání v arboristice. Mělník: Vyšší

odborná škola zahradnická a střední zahradnická škola v Mělníku, 168 s.

PEJCHAL, M., ŠIMEK, P., (2015) Metodika hodnocení dřevin pro potřeby památkové

péče: koncept pro připomínkování odbornou veřejností. Lednice: Mendelova univerzita

v Brně, Zahradnická fakulta

PEJCHAL, M., ŠTEFL L. a PAVLAČKA R.. Dendrologický potenciál kompozičních

skupin zámeckého parku v Lednici. 2015, , 8 s.

PETERKEN, G. F., 2000. Natural Reserves in English Woodlands. English Nature

Research Report No 384. English Nature.

65

POVOLNÁ, A. (2016) Řez ovocných dřevin a jeho vliv na kvalitu plodů, Bakalářská

práce.

PULKRAB K., ŠIŠÁK L., BARTUNĚK J. Hodnocení efektivnosti v lesním hospodářství.

Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2008. ISBN 978-80-87154-12-0.

RAIMBAULT, P. (2006) A basis for morpho-physiological tree assessment. In: Tree

Morphology – Principles and Application for Diagnostics and Management, 5. seminar

in Ashton Court Mansion Bristol. 23. – 24. March 2006.

READ, H., 2000. Veteran Trees: A guide to good management. English Nature, The

Countryside Agency and English Heritage, Peterborough, 176 p.

REŠ, B., ŠTĚRBA, P., 2010. Památné stromy. Metodika AOPK ČR, Praha.

RYBNÍČEK, Michal. (2007) Dendrochronologické datování dřevěných částí

historických staveb, archeologických vzorků a výrobků ze dřeva - sestavení národní

dubové standardní chronologie, Disertační práce

SEQUENS, Josef. Hospodářská úprava lesů: Souhrn. Praha, 2007, 80s.

SISSITKA, L., 1996. Guide to the care of ancient tree. Veteran Tree Initiative, English

Nature.

SUS, Josef, NEČAS Tomáš. Řez ovocných dřevin. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-

247-2505-5.

ŠIMEK, P. Vymezení pojmu „vegetační prvek“ a jeho praktické uplatnění. In Konference

k 20. výročí trvání samostatného studia oboru pro zahradní a krajinářskou tvorbu.

Lednice na Moravě: Mendelova ze-mědělská a lesnická univerzita Brno, 1998, s. 87–

95.

ŠPINLEROVÁ, Z. Ekofyziologie dřevin. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014.

ISBN 978-80-7509-158-1.

66

ŠTOJDL, Václav. Ošetření senescentních stromů. Časopis Zahradnictví. 2011 (č. 8)

ÚRADNÍČEK, L., MADĚRA, P., TICHÁ, S., KOBLÍŽEK, J., 2009. Dřeviny České

republiky. Lesnická práce s.r.o., ISBN 978-80-87154-62-5, 3-367, 76 p.

VOJÁČKOVÁ, Barbora (2012) Analýza "Specialist Survey Method" a její aplikace na

podmínky České republiky, bakalářská práce

WHITE, J., 1998. Estimating the age of large and veteran trees in Britain. Forestry

Practice. Forestry Commission, Edinburgh, UK.

WILHELM, Jiří. Volné radikály při stárnutí rostlin, časopis Vesmír, 1994 (č.12).

ZAHRADNÍKOVÁ, E.: Trees – their Lifespan, Gene Pool and Chimerism. Životné

prostredie, 2015, 49,3, p. 156 – 161.

Internetové zdroje:

FAY, N., 2007. Defining and surveying veteran and ancient trees, [online] [cit. 2017-

02-5], dostupné na http://www.treeworks.co.uk/downloads/publications/defining_age_

and_surveying_veteran_and_ancient%20treesa.pdf.

FIŠÁKOVÁ N. M., Radiouhlíkové datování [online]. 2012 [cit. 2017-03-12]. Dostupné

z: http://arub.avcr.cz/miranda2/export/sitesavcr/arub/prehled-vyzkumu/prehled-

vydanych-cisel/files/PV53_1_studie_7.pdf

HALUŠKOVÁ, Jana., Teloméry – významný signál strárnutí [online]. 2015 [cit. 2017-

04-19]. Dostupné z: http://vedanadosah.cvtisr.sk/telomery-vyznamny-signal-starnutia

KYNCL, Tomáš. Určování stáří stromu [online]. [cit. 2017-04-26]. Dostupné z:

http://www.velkykluk.cz/ruzne/urcovani_stari_stromu/index.htm

SEQUENS, Josef. Dendrometrie [online]. 2007 [cit. 2017-04-21]. Dostupné z:

https://katedry.czu.cz/storage/3844_Souhrn_Dendrometrie.pdf

67

Vedení kronik [online]. In:. [cit. 2017-04-25]. Dostupné z: http://www.nipos-

mk.cz/?p=2657

Obrázky:

Obr. 1 (Dostupné z: http://docplayer.cz/8339565-Drevo-prirodni-polymer.html)

Obr. 2 (Převzato: Read, 2000)

Obr. 3, 4, 5 (Převzato: Raimbault, 2006)

Obr. 6 (autor)

Obr. 7 (Dostupné z: http://www.vulhm.cz/fotogalerie&gid=57&id=)

Obr. 8 (Dostupné z: https://www.podlaharsky-servis.cz/drevo)

Obr. 9, 10 (Ing. Aleš Rudl, dostupné z: www.koniklec.cz)

Obr. 11, 12, 13, 14, 15, 16 (Dostupné z: https://geoportal.gov.cz/web/guest/map)

Obr. 17, 18, 19 (Ing. Jiří Podhorný, prezentace Taxační charakteristika porostu)

Obr. 20 (autor)

Obr. 21 (Dostupné z: http://woodlandstewardship.org/?page_id=1118)

Obr. 19 (autor)

Obr. 24, 25 (Dostupné z: http://www.fotohistorie.cz/Moravskoslezsky/Frydek-

Mistek/Paskov/Paskov_-_zamek/Default.aspx)

Obr. 26 (Dostupné z: https://geoportal.gov.cz/web/guest/map)

Obr. 27,28, 29, 30 (autor)

Tabulky:

Tab. 1, 2 (Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-441#cast2)

Tab. 3 (autor)

Tab. 4 (Převzato z: Read, 2000)

Tab. 5 (autor)

Tab. 6, 7, 8 (Převzato z: Kolařík a kol., 2010)

Tab. 9, 10, 11, 12, 13 (autor)