Methodology of testing for soccer players · Web view1.diet - samozřejmým vyústěním tendence...

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZEFAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Studentská vědecká konference

Editoři: Landa Pavel, Šmídová Jana

Praha 2007

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Studentská vědecká konference

Landa PavelŠmídová Jana

(Editoři)

PRAHA 2007

Vydáno s podporou UK FTVS.

Recenze: Doc. Ing. Eva Čáslavová Doc. MUDr. František Helcl, CSc. Doc. PhDr. Petr Jansa, CSc. Doc. PhDr. Tomáš Perič, PhD. Doc. PaedDr. Rudolf Psotta, PhD. PhDr. Jan Štochl, PhD.

© Pavel Landa, Jana Šmídová, 2007© Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu, 2007

ISBN 978-80-86317-50-2

OBSAH

1. Sekce: Sportovní trénink + Biomedicínské a zdravotní aspekty sportovních a pohybových aktivit

TOMÁŠ RYDVAL: ENERGETICKÁ NÁROČNOST SPORTOVNÍHO LEZENÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE, JEJÍ VYUŽITÍ K HODNOCENÍ LEZECKÉ TECHNIKY....................................................................................6

JAN CARBOCH: TAKTIKA A TRÉNINK ČTYŘHRY MUŽŮ A ŽEN V TENISE............................................9

ANDREA LEVITOVÁ: VLIV METODICKÉHO POHYBOVÉHO PROGRAMU DLE O´HEA NA POHYBLIVOST AXIÁLNÍHO SYSTÉMU A AKTIVITU ONEMOCNĚNÍ U JEDINCŮ S ANKYLOZUJÍCÍ SPONDYLITIDOU.....................................................................................................12

2. Biomechanika kineziologie sportovních a pohybových aktivit

LUCIE STRÁŽNICKÁ, KUBOVÝ PETR: EXPERIMENTÁLNÍ VÝZKUM REOLOGIE KOLENNÍHO KLOUBU......................................................................................................................................................15

TOMÁŠ HOLUB: MATEMATICKÁ ANALÝZA FYZIKÁLNÍCH VELIČIN PŘI PÁDOVÉ DEFORMACI HOROLEZECKÉHO LANA........................................................................................................................18

ARM ZAATAR1, JAN OPAVSKÝ1, ELFMARK M.2: HODNOCENÍ AKTIVACE SVALŮ PŘI MAXIMÁLNÍM VERTIKÁLNÍM SKOKU U DVOU SKUPIN SPORTOVCŮ S POUŽITÍM POVRCHOVÉ POLYELEKTROMYOGRAFIE.........................................................................................21

MARTINA VYSTRČILOVÁ1, DANA PSOTOVÁ2: SLEDOVÁNÍ AKTIVITY VYBRANÝCH SVALŮ U NORDIC WALKING A CHŮZE POMOCÍ POVRCHOVÉ EMG.............................................................24

VÍT KOLÁŘ: BIOMECHANIKA REGIONU PŘEDNOŽÍ PŘI CHŮZI.............................................................27

MICHALA MRŮZKOVÁ, PETR O. NOVOTNÝ: LIDSKÁ LOKOMOCE PLETENCEM RAMENNÍM.....30

PEČMAN TOMÁŠ, STRÁŽNICKÁ LUCIE: REOLOGIE SVALOVÉ KOMPONENTY KOLENNÍHO KLOUBU A JEJÍ DYNAMIKA JAKO ODEZVA NA MECHANICKOU ZÁTĚŽ...................................33

JAKUB POKORNÝ: PEMG STUDIE JEDNODUCHÉHO POHYBOVÉHO STEREOTYPU EXTENZE V KYČELNÍM KLOUBU............................................................................................................................36

ALENA DUFKOVÁ, PETR O. NOVOTNÝ: ZAPOJENÍ PLETENCE RAMENNÍHO DO LOKOMOCE.....39

ZUZANA TĚTKOVÁ1, TOMÁŠ KOUDELKA2: NELINEÁRNÍ MODEL DISTRIBUCE TLAKU................42

3. Společensko-vědní aspekty sportovních a pohybových aktivit

MILOSLAV STANĚK: SPORT VE VEŘEJNÉ POLITICE SAMOSPRÁVY HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY.45

MARTIN PĚKNÝ: POROVNÁNÍ STRUKTURY HODNOTOVÉHO SYSTÉMU MLÁDEŽE PROVOZUJÍCÍ SPORT A NESPORTUJÍCÍ..........................................................................................................................48

FILIP KŘEN, KAREL FRÖMEL, MICHAL KUDLÁČEK: DOTAZNÍK PREFERENCÍ POHYBOVÝCH AKTIVIT – PRINCIPY A ZPŮSOB VYHODNOCENÍ..............................................................................51

PETRA GARBOVÁ: GENDER A ŽENSKÉ TĚLO.............................................................................................54

ŠTĚPÁN VELE: HOD OŠTĚPEM V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA................................................................................57

MICHAL KUDLÁČEK, KAREL FRÖMEL, VLASTIMIL KUDLÁČEK: ONLINE VÝZKUM PREFERENCÍ POHYBOVÝCH AKTIVIT.................................................................................................60

ONDŘEJ PECHA: GENERALIZABILITA HODNOCENÍ PLAVECKÝCH DOVEDNOSTÍ U PŘEDŠKOLNÍCH DĚTÍ..............................................................................................................................63

4. English Session/Anglická sekce

JITKA JANČOVÁ: FRAILTY, POSTURAL STABILITY AND STABILOMETRIC MEASUREMENT IN THE ELDERLY............................................................................................................................................66

ALBERT IRICIBAR, JOSEP BLAZQUEZ: METHOD CENTAURO: REVITALIZATION OF THE EDERLY.......................................................................................................................................................68

JANA ŠMÍDOVÁ: LONGITUDINAL STUDY ON POSTURAL STABILITY AND EMOTIONS: METHODOLOGICAL ISSUES...................................................................................................................71

HASSAN ALLABA, PANTELEIMON NIKOLAIDIS: COMPARISON OF PHYSIOLOGICAL CHARACTERISTICS BETWEEN ARABIC AND EUROPEAN SOCCER PLAYERS...........................74

BILLY CROSSAN: SPORTING IMMIGRANTS AND THEIR EFFECT ON SPORT GROWTH AND POPULARITY IN A CULTURE: A CASE STUDY IN CZECH BASKETBALL....................................77

PAVEL LANDA: SOCIAL DEMOGRAPHIC CHARACTERISTICS OF SPORT SPECTATORS...................80

5. Vária, metodik,y výzkumné projekty

GABRIELA JAHODOVÁ1, OLGA ZELINKOVÁ2: REEDUKACE DYSPRAXIE.........................................83

JITKA NOVOTNÁ, ROBERT FREI: VÝVOJ TORZNÍCH DEFORMIT FEMORÁLNÍ KOMPONENTY KYČELNÍHO KLOUBU V ZÁVISLOSTI NA BIOMECHANICKÝCH POMĚRECH V OBLASTI PÁNVE..........................................................................................................................................................86

MARTIN NOSEK: MULTIMEDIÁLNÍ UČEBNICE BĚHU NA LYŽÍCH........................................................89

JIŘÍ MARJÁN: DYNAMIC MODEL OF HUMAN SYSTEM – FULL SUSPENSION BICYCLE..................92

JIŘÍ BOŠANSKÝ: ALTERNATIVNÍ MODELY VYUČOVÁNÍ HERNÍM DOVEDNOSTEM.......................95

MARTINA VOŘÍŠKOVÁ: HODNOCENÍ OLYMPIJSKÝCH PRINCIPŮ SPORTUJÍCÍ A NESPORTUJÍCÍ POPULACÍ...................................................................................................................................................98

LENKA ZEMANOVÁ: SLEDOVÁNÍ A ANALÝZA PŘEDPOKLADŮ PRO VRCHOLOVOU VÝKONNOST VE VYTRVALOSTNÍCH VÍCEBOJÍCH V APLIKACI NA TRIATLON.....................101

JOHANA IROVÁ: POTŘEBNOST ZDRAVOTNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY NA ŠKOLÁCH..........................104

JÍLEK MARTIN1,MARTINÍK KAREL1,TOŠNEROVÁ VLASTA2: POSTURÁLNÍ REGULACE U PACIENTŮ S DIABETICKOU NEUROPATIÍ (PILOTNÍ VÝZKUM)...................................................107

MICHAELA BRTNÍKOVÁ, LENKA LESMERISES, KATEŘINA ORSÁKOVÁ: NOVÁ TESTOVÁ BATERIE PRO DIAGNOSTIKU HUDEBNĚ POHYBOVÝCH DOVEDNOSTÍ..................................110

HANA KUBÍNOVÁ: PROBLEMATIKA DĚLENÍ STREČINKU....................................................................113

PETRA HLAVOVÁ: RYCHLOST REGENERAČNÍCH PROCESŮ V ZÁVISLOSTI NA MNOŽSTVÍ SPÁNKU.....................................................................................................................................................116

MARTIN DLOUHÝ, PAVEL ŠMÍD: APLICATION OF THE DEFENCE GAME SYSTEM WITH FOUR PLAYERS IN THE LINE IN THE MODERN FOOTBALL IN PARDUBICE REGION........................119

JIŘÍ KADLČÍK: MOŽNOSTI PREVENCE A ŘEŠENÍ NEGATIVNÍCH SOCIÁLNÍCH JEVŮ SPOJENÝCH S UKONČENÍM KARIÉRY BÝVALÝCH VRCHOLOVÝCH SPORTOVCŮ.......................................122

ENERGETICKÁ NÁROČNOST SPORTOVNÍHO LEZENÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE, JEJÍ VYUŽITÍ K HODNOCENÍ LEZECKÉ TECHNIKY

TOMÁŠ RYDVALUniverzita Karlova v Praze, ČR, Fakutla tělesné výchovy a sportu,

Laboratoř sportovní motoriky

ABSTRAKTTento příspěvek prezentuje výzkumný projekt, který je řešen v rámci doktorského studia.

Cílem studie je na základě ventilačních ukazatelů zjistit a analyzovat energetickou náročnost vybraných disciplín sportovního lezení mládeže. Analyzovat a popsat vliv techniky, silových schopností, lezecké zkušenosti a rychlosti lezení na zjištěnou energetickou náročnost. Zaznamenáme vybrané ukazatele energetické náročnosti sportovního lezení u 45 dětí mladšího školního věku. Popis sledované pohybové aktivity bude podpořen videozáznamem a upřesněn díky výpočtu mechanické práce subjektů na základě 3D analýzy pohybu. Vyjádříme míru energetické náročnosti u lezení v poměru s energetickou náročností změřenou během maximálních zátěžových testů na běhacím i bicyklovém ergometru a ergometru pro práci horních končetin.

Klíčová slova: Energetická náročnost, sportovní lezení, technika, mládež

ÚVODNedostatek pohybových aktivit patří v dnešní době k základním rizikovým faktorům

přispívajícím ke vzniku civilizačních chorob. Autoři Sallis (1995), Bar-Or, Malina (1995) považují čas strávený tělesnou aktivitou u dětí a mládeže za nedostačující. Hodnoty energetického výdeje u dětí jsou významně nižší než je americkými autory (Corbin et Pangrazi, 1998; Rowland, 1990) doporučované denní minimum pohybových aktivit.

Původ mnoha chronických onemocnění dospělých vznikajících z nedostatečné pohybové aktivity sahá už do dětství (Berenson a kol., 1998). Je proto třeba získat objektivizované údaje, hlavně z období formování vztahu k pohybovým aktivitám (Bunc, 2005).

Právě sportovní lezení, které získává na popularitě nejen jako soutěžní sport, ale především jako rekreační pohybová činnost, má potenciál přitáhnout mládež k pohybovým aktivitám. Mnoho studií se z různých hledisek zabývá vrcholovými lezci. Energetickou náročností lezeckého pohybu dětí a mládeže se však doposud studie nezabývají.

PROBLÉMZnalost kardiovaskulární odezvy, energetických a metabolických specifik lezení na umělé

stěně podpořena videozáznamem umožňuje poměrně přesný popis daného cvičení. Změření energetického výdeje nabízí zhodnocení tréninkových metod nebo navržení jiných např. zdravotně orientovaných metod.

Pozorováním a popisem energetických specifik lezení a fyziologických reakcí mladého organismu na tuto činnost doplněným o videozáznam navážeme a snad i rozšíříme práce Billatové (1995), Bootha (1999), Gea (2006), Mermierové (1997), Sheela (2003) a Wattse (2004) zabývající se vesměs energetickou náročností výkonu u špičkových sportovců.

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/entrez/query.fcgi?db=pubmed&cmd=Retrieve&dopt=AbstractPlus&list_uids=12840646&query_hl=15&itool=pubmed_docsum

Zmíněná studie Billatové (1995) srovnávající spotřebu kyslíku soutěžních sportovců při lezení obtížných cest s VO2max na běhacím pásu a při stahování kladky vedla k závěru, že celkové procento maximální spotřeby O2 během lezení je relativně nízké (Billat a kol., 1995). Naopak Booth a kol. provedli v roce 1999 studii, ze které vyvodili závěry, že středně obtížné lezení na skále vyžaduje významnou část specifického lezeckého maxima VO2. S Billatové závěrem se neztotožňují ani Sheel a kol. (2003), kteří ve své práci dokazují, že se vzrůstající obtížností cesty roste také VO2 a dosahuje hodnoty 51% maxima z běhacího ergometru. VO2 u různých typů cest včetně traverzu porovnávali Geus a kol. (2006). Booth (1999) také zjistil, že obrovský význam hraje rychlost lezení. Použil analýzu regrese, aby determinoval vztah mezi rychlostí lezení v m.min-1 a VO2 v ml.kg-1.min-1. Výsledná rovnice byla VO2 = 11.8 + (2.36x rychlost) s r2=0.98. Vztah rychlost-VO2 se však liší při práci na lezeckém trenažeru a při skutečném lezení, je proto třeba jej zvážit a ověřit.

Nekontinuálním měřením spotřeby kyslíku se zabývali také Mermierová a kol. (1997), která jako první zkonstatovala, že pro lezení neplatí tradiční lineární vztah SF-VO2 ani pod úrovní anaerobního prahu. Mermierová a kol. (2000) navrhuje zabývat se celou problematikou fyziologie lezení na rozsáhlejším a rozmanitějším vzorku lezců. Většina publikovaných studií zahrnuje dospělé lezce mužského pohlaví. Watts (2004) navrhuje provést studie zabývající se výslovně mladšími lezci.

CÍLE - Analyzovat energetické náročnosti jednotlivých disciplín sportovního lezení mládeže.- Analyzovat vliv silových schopností a lezecké zkušenosti na energetickou náročnost

sportovního lezení u mládeže.- Analyzovat vzájemný vztah techniky a energetické náročnosti lezení.

METODYUkazatele energetické náročnosti budou u testu maximální spotřeby kyslíku i u lezeckého

testu měřeny přístrojem TEEM 100, Metabolic Analysis System, Aero Sport, Inc. Srdeční frekvence bude snímána sporttestery značky Polar.

Všech 45 probandů nejprve absolvuje v pilotní testy na stanovení maximální spotřeby kyslíku (VO2 max) na běhacím koberci, bicyklovém a na ergometru pro práci horních končetin. Probandi budou požádáni o posouzení vlastního vyčerpání pomocí Borgovy škály. Pro měření při vlastním lezení bude využito stejného analyzéru (Teem 100), který i při lezení umožní kontinuální zaznamenávání požadovaných hodnot.

Technika lezení bude posuzována na základě 3D analýzy videozáznamu z průběhu celého měření. Na škále ji budou subjektivně hodnotit 3 nezávislí zkušení pozorovatelé, kteří se zaměří především na předem stanovené uzlové body techniky. K určení úrovně silových schopností vybraných svalových skupin budou použity testy výdrž ve shybu, výdrž ve visu na jedné paži na hrazdě a výdrž ve visu na 3 cm liště. Úroveň lezecké zkušenosti určíme na základě počtu odlezených hodin daného jedince. Mechanická práce bude vypočítána z videozáznamu na základě 3D analýzy pohybu vybraného bodu v prostoru a času.

LITERATURA

Bar-or, O., Malina, R., M. (1995). Activity, Fitness, and Health of Childern and Adolescents. IN Cheung, Richmond, Child Health, Nutrition and Physical Activity. Champaign: Human Kinetics, ISBN: 0-8732-774-3

Berenson, G.S., Srinivasan, S.R., & Nicklas, T.A. (1998). Atherosclerosis: a nutritional disease of childhood. Am. J. Cardiol, vol. 82, 22T-9T.

Billat, V., Palleja, P., Charlaix T, et al. (2005). Energy specificity of rock climbing and aerobic capacity in competitive sport rock climbers. The Journal of Sports Medicine and Physical Fitness, vol. 35:20–24.

Booth,. J, Marino, F., Hill, C., et al. (1999). Energy cost of sport rock climbing in elite performers. Br J Sports Med, 33:14–18

Bunc, V. (2005). Role pohybových aktivit v životě dětí a mládeže. Závěrečná zpráva grantu MŠMT ČR MSM 115100001. Praha: Univerzita Karlova, FTVS

Geus, B., O‘ Driscoll, V., Meeusen, R. (2006). Influence of climbing style on physiological response during indoor rock climbing on routes with the same diffculty. Springer-Verlag

Mermier, C.M., Robergs, R.A., McMinn, S.M., et al. (1997). Energy expenditure and physiological responses during indoor rock climbing. Br J Sports Med, 31:224.

Mermier, .C.M., et al. (2000). Physiological and anthropometric determinants of sport climbing performance. Br J Sports Med, vol. 34:359–366

Pangrazi, R. P., Corbin, C. B., Welk, G. J. (1996). Physical activity for children and youth. JOPERD, vol. 67, No. 4 , p. 38 – 43.

Rowland, T. W. (1990). Exercise children´s health. Champaign, Human KineticsHeel, A.W., Seddon, N., Knight, A., et al. (2003). Physiological responses to indoor

rockclimbing and their relationship to maximal cycle ergometry. Med Sci Sports Exerc, vol. 35:1225–31.

Watts, PB. (2004) Physiology of difficult rock climbing. Eur J Appl Physiol, vol. 91(4):361-72.

SUMMARYThe Article represents the project of the postgraduate thesis. The aim of this study is to

determine the extent to which oxidative metabolism is utilized in indoor sport climbing with regard to the climber's maximal O2 consumption (VO2max). To analyze and describe the influence of tehnique, muscle strength, climbing practice and speed of climbing on determined extend. We will record chosen indices of the extent during climbing and maximal tests. 45 children will underwent 3 different maximal graded exercise tests on treadmills, in order to assess their maximal physiological capacity. Subjects will climb 6 different climbing routes where the chosen indices of the extent would be measured. The discription of observed climbing activity will be supported by the mechanical work quantification based on 3D analysis of movement. Keywords: Energy cost, sport climbing, climbing technique, children

TAKTIKA A TRÉNINK ČTYŘHRY MUŽŮ A ŽEN V TENISE

JAN CARBOCHUniverzita Krlova v Praze, ČR, Fakulta tělesné výchovy a sportu

ABSTRAKTCíl práce: Porovnat herní pojetí čtyřhry mužů a čtyřhry žen na základě počtu všech úderů a počtu I formací. Doplňující záležitostí bylo zjistit rozdílnost v tréninku čtyřhry mužů a žen. Metoda: Porovnání obou kategorií bylo na základě nepřímého pozorování zápasů. Sledována byla četnost všech jednotlivých úderů. Výsledky: Výsledky ukázaly, že herní pojetí čtyřhry mužů a žen je odlišné. Herní pojetí čtyřhry mužů a žen se změnilo za posledních třicet let, kdy dříve bylo herní pojetí mužů a žen podobné. Liší se především počtem úderů v jednotlivých výměnách, počtem úderů od základní čáry a rovněž četností použití I formace v zápasech. U mužů bývají hlavním rozhodujícím faktorem podání, ritern, přechod k síti a volej. U žen to je podání, ritern, údery od základní čáry a voleje.Klíčová slova: čtyřhra, herní pojetí, úder, I formace

ÚVODPředkládaný příspěvek prezentuje část výzkumného projektu zpracovávaného v rámci

diplomové práce zaměřené na studium taktiky tenisové čtyřhry. Zabývá se problematikou rozdílnosti herního pojetí čtyřhry mužů a čtyřhry žen. Vychází z předpokladů, že dříve bylo herní pojetí čtyřhry mužů a žen podobné, tudíž byla podobná i jejich taktika. Dnes se liší jak toto pojetí, tak i taktika těchto kategorií.

TEORETICKÁ VÝCHODISKAHlavním rozdílem mezi dvouhrou a čtyřhrou je, že ve čtyřhře se klade důraz na přesnost

umístění míče ve dvorci. Postavení dvou hráčů na každé straně dvorce znamená méně volného prostoru pro zahrání míče. Ve čtyřhře musí hráči navzájem znát svou hru, je zapotřebí maximalizovat sílu partnera a minimalizovat slabiny partnera. Taktika ve čtyřhře je komplikovanější než ve dvouhře, jelikož ve čtyřhře reagujeme na tři hráče. Z hlediska techniky úderů se čtyřhra liší v tom, že údery musí být hrány nízko nad sítí, což především u riternů a do popředí vstupuje dovednost dobře umístit míč vzhledem k blízkosti soupeře u sítě. Podání a příjem podání tvoří více než 50% všech úderů ve čtyřhře a voleje a smeče tvoří dalších 33%. To znamená, že tyto údery zahrnují více než 4/5 všech úderů ve čtyřhře. Údery od základní čáry jsou omezeny na minimum (Höhm, 1982). Na úspěch má naději hra, kdy je hrán úder shora dolů, proto je výhodné zaujmout co nejdříve postavení u sítě.

PROBLÉMProblémem je, že neexistuje příliš mnoho literatury zabývající se rozdílem čtyřhry mužů a

čtyřhry žen. Literatura je obvykle zastaralá, anebo uvádí obecné informace o čtyřhře a nebere v uvážení odlišnosti v herním pojetí čtyřhry mužů a čtyřhry žen, tudíž i v jejich tréninku.

CÍLCílem projektu je porovnání herního pojetí čtyřhry mužů a žen v utkaní čtyřhry, podle

výskytu počtu jednotlivých úderů a počtu taktických variant-I formací, protože porovnání kategorie mužů a kategorie žen podle výskytu jednotlivých úderů v utkání je dobrý způsob, jak zjistit rozdílné herní pojetí těchto kategorií a navíc to umožní srovnání s herním pojetím hry z osmdesátých let minulého století. Rovněž I formace je moderní a stále častěji používanou taktickou variantou, proto je prospěšné její použití sledovat.

VÝSLEDKYVýzkum se prováděl v náhodně vybraných zápasech vrcholového tenisu (turnaje ATP,

WTA, Davis Cup, Fed Cup, MČR, Extraliga). Hrálo se na stejném povrchu-červená antuka. Z každé soutěže (turnaje) byl zaznamenán stejný počet zápasů mužů a žen. Celkem bylo zaznamenáno 135 her u mužů a 139 her u žen. U mužů bylo odehráno celkem 711 bodů a 2421 úderů. U žen tomu bylo 857 bodů a 3934 úderů. Průměrný počet úderů je na jeden bod je u mužů 3,4 úderu, u žen 4,59. To znamená, že jednotlivé výměny jsou u žen delší než u mužů. Na jednu sadu připadá u mužů 173 úderů, u žen 262 úderů. To znamená, že ženy odehrají průměrně na jednu sadu o 89 úderů více, než-li odehrají muži.

Tabulka č. 1 ukazuje relativní srovnání jednotlivých úderů obou kategorií. Největší a podstatný rozdíl je vidět v počtu forhendů a bekhendů, kterých je v zápasech žen téměř 2,5x více. A právě tento markantní rozdíl nejvíce naznačuje odlišné herní pojetí čtyřhry žen. Sečteme-li procenta odehraných úderů bez dopadu v obou kategoriích (voleje a smeče), které činí u mužů 23,87 % a u žen 18,13 %, tak tyto údery tvoří všech úderů. Čtyřhra mužů se daleko více rozhoduje u sítě, než čtyřhra žen.

Tabulka č. 1 - srovnání výskytu jednotlivých úderů ve čtyřhře mužů a žen v procentech.Muži Ženy

Podání 29,45 % 21,78 %Ritern 26,06 % 20,34 %Forhend a bekhend 15,11 % 36,38 %Volej 20,9 % 16,55 %Smeč 2,97 % 1,58 %Ostatní údery 5,51 % 3,37 %

Celkový počet použitých I formací byl u mužů 92, u žen 12. Muži využívají I formaci podstatně více. U mužů připadá na jednu hru sedmkrát větší využití I formace než u žen.

DISKUZEHerní pojetí čtyřhry je jiné, než-li na přelomu let osmdesátých. Tehdy se čtyřhry

odehrávaly a vítězily ve hře u sítě v obou kategoriích. To dnes platí jen u mužů. U žen se herní pojetí podstatně změnilo. Hra u sítě zůstala důležitá, ale dnes hráčky hrají převážně údery od základní čáry. To se neshoduje s tím, co tvrdí Höhm (1982). Ten tvrdí, že podání a ritern tvoří více než 50% všech úderů. To souhlasí pouze u mužů, nikoli pak u žen, kde podání a ritern tvoří jen 42% všech úderů. Dále říká, že voleje a smeče tvoří dalších 33% všech úderů. Tomu tak není u mužů ani u žen. U mužů tyto údery tvoří 24%, u žen 18%. Nejpatrnějším rozdílem je, že údery od základní čáry tvoří u mužů 15%, u žen 36%. Tento rozdíl dokazuje, že herní pojetí čtyřhry je jiné, než-li to bylo v osmdesátých letech, kde tyto údery tvořili méně než 7% všech úderů.

Ve vrcholovém tenise je zastoupení tréninku čtyřhry více individuální. Zvládnutí I formace by mělo být u mužů samozřejmostí. U žen jsou důležité akce na síti jako je např. "přebíhání", protože zvládnutí a úspěšnost těchto akcí je často rozhodující.

ZÁVĚRVýsledky vypovídají, že herní pojetí čtyřhry mužů je odlišné od herního pojetí čtyřhry žen.

Mužské čtyřhry se odehrávají především u sítě, kde často rozhoduje třetí úder-nabíhaný volej, který bývá určující pro zbytek výměny. Ženské čtyřhry se odehrávají převážně od základní čáry, ale v každé ženské čtyřhře často rozhoduje hra u sítě. Ukázalo se, že ženy v průměru odehrají více jak o jeden úder více najeden bod než muži. To je dané hlavně herním pojetím čtyřhry žen převážně od základní čáry, kde je celkový počet těchto úderů od základní čáry několikanásobně větší právě u žen. Používání u I formací je častější u mužů, u žen je to spíše výjimečné. Na základě výsledků doporučuji trénovat odlišně mužskou a ženskou čtyřhru, s přihlédnutím na jednotlivé zvláštnosti hry a herní pojetí jednotlivých kategorií a nikoli pouze kopírovat mužský trénink do ženského.

LITERATURABolletiery, N. (2001). Bolletieri´s Tennis Handbook. Champaign: Human Kinetics, Crespo, M., MILEY, D. (2002). Tenisový trenérský manuál 2. stupně: pro vrcholové trenéry. Olomouc: Univerzita Palckého v Olomouci.Dovalil, J. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia.Höhm, J.(1982). Tenis-technika, taktika, trénink. Praha: Olympia.Mečíř, M., Nakládal, R. (1995). Tenis. Bratislava: Nakladatelstvo Šport. Šafařík, V. (1978). Tenis-vybrané kapitoly – 1. Praha: SPN.Williams, S. (2000). Serious Tennis. Champaign: Human Kinetics.

SUMMARYObjective: Compare men´s and women´s doubles game conception on the basis of the count of strokes and I-formations. The completive issue was to find out difference between men´s and women´s doubles training. Method: The basis of this comparing was indirect observation of tennis matches. The count of all particular strokes was observed in both categories. Results: The men´s and women´s doubles game conception was shown as different. The men´s and women´s doubles game conception has been changed in last thirty years, when previously the men´s and women´s game conception had been similar. It is diverged mainly at the number of strokes at each rally, at count of strokes from base line and at count of used I-Formations. For men´s doubles, it is crucial to have good service, return, net approach and volleys. For women´s doubles, it is crucial to have good service, return, strokes from base line and volleys. Key words: doubles, game conception, stroke, I-formation

VLIV METODICKÉHO POHYBOVÉHO PROGRAMU DLE O´HEA NA POHYBLIVOST AXIÁLNÍHO SYSTÉMU A AKTIVITU ONEMOCNĚNÍ

U JEDINCŮ S ANKYLOZUJÍCÍ SPONDYLITIDOU

ANDREA LEVITOVÁUniverzita Karlova v Praze, ČR, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Katedra zdravotní tělesné

výchovy a tělovýchovnho lékařství

ABSTRAKTCílem výzkumu je ověření efektu metodického pohybového programu dle O´Hea na

pohyblivost axiálního systému, funkční schopnost, aktivitu onemocnění a kvalitu života u jedinců s ankylozující spondylitidou. Do studie jsou zařazeni muži a ženy s diagnózou AS. Tento soubor je dále rozdělen na 3 skupiny: 1. absolvující pohybový program v tělocvičně, 2. navíc absolvující hydrokinezioterapii v bazénu a 3. kontrolní skupina využívající jiné podpůrné fyzioterapeutické metody. Jedinci podstoupí měření pomocí funkčních testů páteře a antropometrické měření obvodu hrudníku. Dále budou použity standardizované dotazníky na zjištění aktivity onemocnění, funkčního postižení, zhodnocení zdravotního stavu a kvality života. Posouzení aktivity zánětlivého procesu získáme pomocí laboratorních testů na reaktanty akutní fáze a jiné zánětlivé parametry (např. adipocytokiny). Klíčová slova: ankylozující spondylitida, funkční testy páteře, reaktanty akutní fáze, adipocytokiny

ÚVODAnkylozující spondylitida (AS) nebo-li Bechtěrevova choroba je systémové zánětlivé

onemocnění pohybového ústrojí postihující sakroiliakální klouby a páteř, někdy i periferní klouby (Štolfa, 1999, Klener a Pavelka, 2002, Hochberg, Silman a Smolen, 2003). AS zůstává medicínský problém, jelikož příčina vzniku choroby není známa a počáteční nespecifické příznaky, které provází AS vedou k pozdní diagnóze a léčba je pak o to svízelnější (Rovenský a kol., 2003). Pohybová terapie může zcela zásadním způsobem ovlivnit vývoj i prognózu choroby, avšak progresi choroby nezastaví (Rovenský a kol., 2003, Calin, 2004, Štolfa, 2005, O'Hea, 2005).

PROBLÉMČím déle zůstane nemocný ve flekčním držení těla, tím větší je pravděpodobnost, že to

usnadňuje srůst obratlů, a to vede k rychlejšímu nástupu ireverzibilních změn (páteř bude ve flexi trvale) a následné invaliditě (Calin, 2004, Hochberg, Silman a Smolen, 2003, O´Hea, 2005). AS je celoživotní onemocnění. Při včasném stanovení diagnózy a adekvátní komplexní léčbě je životní i pracovní perspektiva příznivá. Plně aktivních jedinců s AS, kteří mají dobrou prognózou je 70 - 75 % (O´Hea, 2005, Haslock, 1999).

CÍLE1. Zjistit do jaké míry je pohyblivost axiálního systému (hodnocení Thomayerovy vzdálenosti, modifikovaný Schoberův test, krční rotace, lateroflexe bederní páteře a pružnosti hrudníku) ovlivnitelná metodicky vedenou pohybovou terapií a za jak dlouhý časový úsek dojde ke zlepšení těchto parametrů.2. Zjistit zda-li, existuje kauzální vztah mezi vlivem pohybové terapie a aktivitou zánětlivého procesu (reaktanty akutní fáze, adipocytokiny, atd.).

METODIKAJedná se o výzkum evaluační, empirický a zvolili jsme expriment, který je zaměřen na

experimentální příčinné vztahy. Lze navíc hovořit o longitudinálním experimentu (v rozmezí po 3 měsících a na konci, tj. po 6 měsících). Design tohoto experimentu je jednofaktorový, tříhladinový (Thomas a Nelson, 1996).Výzkumný soubor

Soubor je tvořen jedinci s diagnózou AS (N = 45) ve věku od 18 do 45 let, kteří dochází do Revmatologického ústavu v Praze. V rámci tohoto ústavu jsme provedli randomizovaný výběr. Hlavní soubor byl rozlosován do tři skupin: 2 experimentální (cvičící) a 1 kontrolní (necvičící). 1. skupina experimentální – jedinci, kteří pravidelně absolvují pohybový program metodicky vedený erudovaným fyzioterapeutem.2. skupina experimentální – jedinci, kteří pravidelně navštěvují stejný pohybový program a navíc absolvují hydrokinezioterapii, též vedenou erudovaným fyzioterapeutem.3. skupina kontrolní – jedinci, kteří nejsou zařazeni do pohybového programu, ale využívají jiné podpůrné, neorganizované tzv. pasivní fyzioterapeutické metody (např. léčebné procedury – vodoléčba, elektroléčba).Intervence

Pohybový program je veden formou skupinového cvičení, který se opírá o dosavadní poznatky AS. Pohybová terapie trvá 6 měsíců a pohybový program probíhá 2x týdně (cvičení v tělocvičně) a navíc 1x týdně (cvičení v bazénu) vždy ve stejnou denní dobu 45 min.

Tento program (intervence v tělocvičně i v bazénu) se zaměřuje na zlepšení pohyblivosti krční, hrudní a bederní páteře, na udržování pohyblivosti kořenových kloubů (kyčelních, ramenních), na posturální korekci správného držení těla, na vyrovnání svalových dysbalancí, na prevenci deformit související s diagnózou AS a nácvik prohloubeného dýchání, které souvisí se zvýšením pružnosti hrudního koše. Pohybový program se věnuje uvolňovacím, protahovacím, posilovacím, dechovým a v závěru i relaxačním cvičením (O´Hea, 2005). Metody měření1. Funkční testy páteře (Thomayerova distance, modifikovaný Schoberův test, krční

rotace, lateroflexe bederní páteře) a antropometrické měření obvodu hrudníku2. Standardizované dotazníky (Bath ankylosing spondylitis disease activity index,

Bath ankylosing spondylitis functional index, Health activity questionnaire, Euro quality of life)

3. Laboratorní testy: posouzení aktivity zánětlivého procesu z krevních vzorků na reaktanty akutní fáze – FW, CRP a jiné zánětlivé parametry (např. adipocytokiny)

VÝSLEDKY

Předpokládáme významné zlepšení hodnot u funkčních testů páteře a hydrokinezioterapie nejvýznamněji ovlivní pružnost hrudníku. Dále předpokládáme, že se u 1. a 2. experimentální skupiny sníží hladina reaktantů akutní fáze a adipocytokinů v krvi (Senolt, 2006).

ZÁVĚRZískané výsledky ověří či významně podpoří vhodnou metodiku, která je používaná jak u

nás (Králová a Matějíčková, 1985, Šulcová, 1999), tak i ve světě (Haslocka, 1999, O'Hea, 2005) a tím také doložíme důležitost léčby pohybem při AS. Přispějeme ke zpomalení progrese onemocnění a tím ovlivníme vývoj a prognózu onemocnění.

LITERATURACalin, A. (2004). Ankylosing spondylitis. In Isenberg, D.A., Maddison, P.J. And Woo, P. et

al. Oxford Textbook of Rheumatology. 3rd ed. Oxford: Oxford University Press Haslock, I. (1994). Spondylarthropaties – Ankylosing spondylitis: Management. In Klippel,

J.H., Dieppe, P.A. et al. Rheumatology. 2 nd ed. London: Mosby, s. 19.1. – 19.10. Hochberg, M.C., Silman, A.J. and Smolen, S.J. et al. (2003). Rheumatology. 3rd ed.

London: MosbyKlener, P. a Pavelka, K. a kol. (2002). Revmatologie. 1. vyd. Praha: Galén a Karolinum,

O'Hea, J. (2005). Physiotherapy Management of Ankylosing spondylitis. In Porter, S. Tidy's physiotherapy. 13th ed. London: Elsevier Limited, s. 274-290.

Rovenský, J., Štolfa, J., Žlnay, D. a kol. (2003). Séronegativní spondylartritidy-ankylozující spondylitida. In Pavelka, K., Rovanský, J. a kol. Klinická revmatologie. 1. vyd. Praha: Galén, s. 345-358.

Senolt, L. et al.(2006). Resistin is abundantly present in rheumatoid arthritis synovial tissue, synovial fluid, and elevated serum resistin reflects disease activity. Ann Rheum Dis. Nov 1; [Epub ahead of print]

Štolfa, J. Spondylartritidy. In Hrba, J., Štolfa, J. a Pavelka, K. (1999). Artritidy a artróza v ordinaci praktického lékaře. Praha: Apotex, s. 19-25Štolfa, J. (2005). Terapie spondylartritid. In Pavelka, K. a kol. Farmakoterapie revmatických onemocnění. 1. vyd. Praha: Grada, s. 301-307. Šulcová, Y. (1999). Hlavní zásady pohybové terapie v revmatologii. In Hromádková, J. a kol. Fyzioterapie. 1. vyd. Jinočany: H&H, s. 130-152.

SUMMARYThe aim of this study is to evaluate the effect of an activity program according to O´Hea

program concerning the mobility of axial system, functional status, activity of the disease and quality of life in patients with ankylosing spondylitis. Males and females with AS diagnosis are involved in this study. Subjects are further divided into 3 subgroups: the first is attending the activity program in the gym; in addition to that, the second group has swimming activities, and the third group get other supportive physiotherapeutic methods. All individuals undergo measurement of spinal mobility and anthropometric measurement of chest expansion. Moreover, standardized questionnaires for evaluation of the disease activity, disability, health state and quality of life will be evaluated. Laboratory tests for acute phase response and other inflammatory parameters (e.g. adipocytokines) will be used for determination of activity of inflammatory process. Keywords: ankylosing spondylitis, spinal mobility test, acute phase response, adipocytokines

EXPERIMENTÁLNÍ VÝZKUM REOLOGIE KOLENNÍHO KLOUBU

LUCIE STRÁŽNICKÁ, KUBOVÝ PETR.Univerzita Karlova v Praze, ČR, Fakulta Tělesné Výchovy a Sportu,

Katedra anatomie a biomechaniky

ABSTRAKTPříspěvek se zabývá experimentálním výzkumem reologie kolenního kloubu – možností

detekovat pomocí reometru změny reologických vlastností kloubního spojení po ruptuře předního zkříženého vazu před operací a v průběhu rekonvalescence. Cílem byla úprava metodiky vlastního měření a navržení hodnotících parametrů pro popis stavu kolenního kloubu a jeho vývoje v průběhu rekonvalescence. Získané poznatky využít pro prokázání vlivu farmakologické léčby na reologii kloubního spojení.Klíčová slova: Reologie, kolenní kloub, metodika měření, hodnotící parametry.

ÚVODPasivními viskoelastickými vlastnostmi jednotlivých kloubů lidského těla se zabývalo

mnoho studií. Experimentální stanovení reologických vlastností kolenního kloubu po ruptuře ACl a v průběhu rekonvalescence bylo prováděno na zařízení, které se nazývá reometr a bylo vyvinuto na Katedře anatomie a biomechaniky FTVS UK.

PROBLÉMV rámci tohoto experimentu navrhnout hodnotící parametry pro měření pasivních odporů

vznikajících při pasivním pohybu kolenního kloubu do flexe a extenze.

CÍLCílem experimentu bylo zjistit, zda bude na reometru možno detekovat změnu v průběhu

hysterezní křivky u zdravého kolena ve srovnání s kolenem s lézí ACL a zda se objeví rozdíl mezi hodnotami naměřenými u zdravého a nemocného kolena a zachytit vývoj změn v průběhu rekonvalescence.

METODYMěřená osoba leží ve standardizované poloze, při vlastním experimentu dochází k

vynucenému pasivnímu pohybu bérce ve směru flexe nebo extenze v kolenním kloubu. Při samotném experimentu bylo nutné zajistit klidné okolní prostředí s vyloučením

rušivých vlivů (hluk, chlad). Měření byla prováděna pouze ve spodním prádle – eliminace vlivu na přesnost měření (omezení rozsahu pohybu, nežádoucí souhyby). Při každém měření bylo naměřena vždy zdravá i nemocná končetina.

Při každém měření byl proband upevněn do přístroje a absolvoval tři neměřené periody, aby si zvykl na charakter pohybu a naučil se při něm zrelaxovat. Poté bylo naměřeno sedm period, z nichž bylo k dalšímu vyhodnocování použito jen pět s vyloučením první a poslední periody.

VÝSLEDKYVýsledkem experimentální studie jsou hysterezní křivky, ve kterých jsou implicitně

zahrnuty odezvy všech komponent účastnících se pohybu kolenního kloubu. Detekované průběhy hysterezních křivek umožňují separovat některé vlastnosti a odezvy dílčích komponent.

Základním parametrem hodnocení je srovnávání tvarů celých hysterézních smyček. Pro popis výsledného měření bylo navrženo několik parametrů:

Množství disipované energie – [joule]. Obsah hysterezní křivky získaný pomocí integrálu. Vypovídá o viskózních, třecích a relaxačních poměrech, ke kterým dochází při pohybu. Čím je viskozita vyšší, tím větší je obsah plochy křivky.

Šířka hysterézní smyčky na ose x – [stupně]. Úsek pohybu ve stupních, při kterém je y = 0. Na grafu je tento parametr znázorněn jako vzdálenost průsečíku rostoucí části hysterezní křivky s osou x od průsečíku klesající části hysterezní křivky s osou x. Vypovídá také o velikosti disipované energie. Čím je tato hodnota nižší, tím je nižší viskozní složka pasivních odporů. Tato hodnota popisuje spíše viskózní vlastnosti systému.

Obr. 1 Hysterezní smyčkaÚčinnost kolenního kloubu – tento parametr ukazuje poměr energie ztracené během

pohybu vůči práci potřebné k vykonání celého pohybu. Výpočet dle vzorce . Kde Ep

je množství disipované energie a Ec je energie dodaná reometrem. Popisuje převážně viskózní vlastnosti daného systému, stav elastické složky a svalů se zde snažíme opomíjet. Práce dodávaná reometrem se částečně během pohybu mění na vnitřní energii (teplo).

Průsečík interpolační křivky s osou x – [stupně]. Zprůměrujeme-li průběh rostoucí a klesající části hysterezní křivky, hledaná hodnota bude ta, kde se protne výsledná křivka s osou x. Poloha, velikost úhlu ohnutí KK ve stupních, ve které je součet klidového napětí m. quadriceps femoris a m. biceps femoris a dalších elastických složek nulový. Tento parametr se pokouší eliminovat vliv viskózních vlastností a zdůrazňuje elastické vlastnosti zkoumaných struktur.

Směrnice lineární regrese celé hysterezní smyčky – Získáme ji, proložíme-li celou hysterezní smyčku směrnicí lineární regrese. Určuje míru strmosti hysterezní křivky. Podává informaci o elastických poměrech v kloubu. Tento parametr by mohl být ukazatel celkové tuhosti kloubu a tuhosti a napětí svalů. Strmější průběh křivky signalizuje větší tonus svalů v okolí kloubu a celkovou větší tuhost kloubu.

Moment síly v úhlu 0° - tento parametr lze de facto považovat za statický parametr. Je výsledkem superpozice napětí m. quadriceps femoris a m. biceps femoris a dalších komponent v nulové extenzi kolena. Udává velikost momentu síly v kolenním kloubu v nulové extenzi. Podává informaci o elastické složce a napětí ostatních komponent v této poloze.

Moment síly v úhlu 90° - tento parametr lze také de facto považovat za statický parametr. Je výsledkem superpozice napětí m. quadriceps femoris a m. biceps femoris a dalších komponent v 90° flexi kolena. Udává velikost momentu síly v kolenním kloubu v 90° flexi. Podává informaci o elastické složce a napětí ostatních komponent v této poloze.

DISKUZEPři vyšetřování kolenního kloubu jednotlivé tkáně tvoří celek a vliv každé komponenty

můžeme zatím spíše jen odhadovat. Tento problém se zvláště dotýká navrhovaných hodnotících parametrů, které při popisu určitého ukazatele eliminují vliv některých struktur.

Díky přítomnosti dvoukloubových svalů je pasivní elastický moment kloubu ovlivněn i polohou sousedních kloubů.

Dále se na výsledku měření podílí vliv chyb měření. Patří mezi ně např. vyšetřovací poloha (viz výše) a relaxace probanda atd.

Při aplikaci výsledků měření je třeba uvažovat volbu operačního přístupu i rupturu jako takovou. Většinou existuje několik způsobů, jak defekt napravit a i zranění samotné může mít pokaždé jiná specifika.

Dále se uplatňuje vliv historie předchozího zatěžování. Prozatím není stanoven žádný režim, který by měl proband dodržovat před měřením a to jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého hlediska.

Klíčovým problémem je hledání normy. V případě testování 1 nemocné končetiny, se nabízí aspoň relativní srovnání s druhou – zdravou končetinou. Otázkou zůstává, s čím srovnávat, jestliže má proband postižené obě končetiny (např. u degenerativních chorob) nebo není s čím porovnávat (u probandů s amputací druhé končetiny).

ZÁVĚRV současné době probíhá na reometru testování probandů s degenerativním postižením

kolenních kloubů, u kterých se prostřednictvím navržených hodnotících parametrů zkoumá vliv farmakologické léčby (tzv. chondroprotektiv) na reologii kloubního spojení (kolenního kloubu).

LITERATURAJelen, K., Kubový, P., Lopot. Komplexní reologie kolenního kloubu. Osobní předání.

Červen 2006Prokešová, M. Prezentace reometru. Prezentace, březen 2005.Strážnická, L. Reologie kolenního kloubu před a po chirurgickém řešení ruptury předního

zkříženého vazu. Diplomová práce. Praha: FTVS UK, 2006. Tvrdíková, H. Konstrukce zařízení pro měření pasivních odporů v kolenním kloubu

[online]. [cit. 15. 3. 2006]. URL: http://64.233.179.104/search?q=cache:cO7cKJE9ZSYJ:www.ftvs.cuni.cz/pds/konference2/Sekce%25202/S-2-Tvrd%C3%ADkov%C3%A1%2520Hedvika.doc+%22hysterezn%C3%AD+k%C5%99ivka%22&hl=cs&ct=clnk&cd=32

http://64.233.179.104/search?q=cache:cO7cKJE9ZSYJ:www.ftvs.cuni.cz/pds/konference2/Sekce%25202/S-2-Tvrd%C3%ADkov%C3%A1%2520Hedvika.doc+%22hysterezn%C3%AD+k%C5%99ivka%22&hl=cs&ct=clnk&cd=32



SUMMARYThis paper is about the rheology of the knee joint, affected by the rupture of ligamentum

cruciatum anterius. The situation before and after surgical treatment and during recovery is described in this study. The aim was to capture the changes by using the device called rheometer. During experiment indicators were suggested and described what they express. These indicators will be used in other studies, which will be based on this research.Key words: rheology, knee joint, metodics of observation, indicators of objective diagnostics

MATEMATICKÁ ANALÝZA FYZIKÁLNÍCH VELIČIN PŘI PÁDOVÉ DEFORMACI HOROLEZECKÉHO LANA

TOMÁŠ HOLUBKarlova Univerzita v Praze, ČR, Fakulta Tělesné výchovy a sportu,


ABSTRAKTHorolezecké lano je z hlediska uživatele soubor vlastností jako průměr lana, hmotnost,

maximální rázová síla, která určuje měkkost zachycení pádu. Pro určení reologických vlastností horolezeckého lana je potřeba určit závislost deformace a síly to vše v závislosti na čase. Záznam rázové síly je klasickou zaznamenanou veličinou při rázové zkoušce dle ČSN ISO 892. Nestačí na komplexní posouzení horolezeckého lana. Pro stanovení fyzikálních veličin je použita integrální a diferenciální analýza v programu ORIGIN PRO 7.5Klíčová slova: lano, rázová síla, horolezectví, analýza

ÚVODPři horolezeckém sportu, záchranářských a vojenských aktivitách vznikají hazardní situace,

které mohou končit zraněním či smrtí. Klíčovým prvkem bezpečnosti jsou užívaná lana, jejichž mechanické vlastnosti rozhodují o bezpečném zachycení případného pádu uživatele. Při analýze vlastností těchto lan je cílem ze záznamu rázové síly zjistit i kinematické veličiny jako zrychlení, rychlost nebo poloha. To vše v závislosti na čase. Záznam rázové síly je nejčastěji zjišťovanou veličinou při normované pádové zkoušce. Také je z hlediska praktického užití nejuniverzálnějším hlediskem pro výběr vhodného druh lana.

PROBLÉMPrůběh síly v závislosti na čase je klasický výstup z normalizovaných pádových zkoušek

ČSN ISO 892 pro dynamická lana. Průběh síly v laně je nedostatečný pro popsání mechanických vlastností horolezeckého lana.

CÍLStanovení metodiky pro určení kinematických a dynamických účinků při pádu člověka ze

záznamu rázové síly.

METODYMožnosti jsou v dvě. Výsledkem obou je stanovení koeficientů charakterizující chování

lana. První možností je použít klasickou teorii pružnosti a pevnosti. Cílem je zjistit modul

pružnosti v tahu a to buď pro Hookovskou látku1 nebo obecně závislost deformace na síle resp. napětí. Určení sledovaných veličin je z prvotního záchytného rázu, další kmity jsou z hlediska působící síly zanedbatelné.

Druhá možnost je analyzovat celý pád včetně zakmitání. Pád je modelován Kelvinovým modelem (Obr. 2) jako tlumené kmitání. Volba koeficientů elastického a viskózního členu udává strmost útlumu. Vhodnou volbou koeficientů diferenciální rovnice jsou možné tři případy. Vztah mezi koeficienty k (elastický) a b (viskózní) vyjadřuje typ sledovaného pohybu.

pro k › b Nazýváme pohyb aperiodickýpro k = b Nazýváme pohybem mezním aperiodickýmpro k ‹ b Nazýváme pohybem tlumeným harmonickým kmitemVšechny tři možnosti mají společný cíl a to

nalezení koeficientů elastického a viskózního členu. Odlišnost těchto tří možností je pouze ve tvaru jakým je dosáhnuto rovnovážné polohy. Charakteristickou funkcí pro dosažení rovnovážného stavu soustavy je exponenciela.

Tato varianta ještě není rozpracována a je ve stavu přípravy. V ideálním případě by obě metody dávaly stejné výsledky.

Obr. 1 Kelvinův model

VÝSLEDKY A DISKUSEPrvní variantou je zjištěna závislost deformace na síle. Z druhého Newtonova zákona

dostáváme závislost zrychlení na čase. První integrace je rychlost v čase. Druhou integrací dostaneme závislost polohy v čase. V našem případě je lepší hovořit o deformaci. Varianty výpočtových modelů pro určení závislosti deformace na síle. Předpoklad chování závaží dle volného pádu. Při těchto délkách pádů je aproximace pomocí volného pádu velmi přesná. Bohužel v tomto případě je rychlost volného pádu snížena o pasivní odpory ve vedení závaží při pádové zkoušce. Tato varianta je viz. Bod 3.

Podmínka: zrychlení je maximální tam kde rychlost je nulováPodmínka získaná z teorii pružného chování oscilátorů. Tvary křivek grafů odpovídají

ideální představě, ale liší se od počátečních hodnot rychlostí z bodu 3.Tato varianta by znamenala dokonale pružné chování lana jako pružiny. Závaží na laně by

kmitalo do nekonečna. Dopočítání dopadové rychlosti z doby letu mezi 3. a 4. metrem na pádové věži. Minimální doba letu mezi 3. a 4. udává norma ČSN ISO 892. Rozdíl od volného pádu nám dává ztráty kinetické energie. Ztráty uvažujeme jako konstantní hodnotu v jednotkách m/s na metr pádu. Pro operace je tato hodnota vyčíslena v procentech - ztráty 1,4%. Rozdíl rychlostí na začátku a na konci je 8,0 m/s resp. 85,5 %. To vede na silně plastické chování lana. Deformace je 29% a elastická část tvoří jen 2%. Smluvní tahový diagram se do maxima deformace nechá velmi dobře, aproximovat přímkou (R22 = 0,98).

1 Hookovká látka - Závislost deformace a napětí je lineární. Modelem je lineární pružina2 R2 - Směrodatná odchylka - míra variability znaku ve statistickém souboru stejného rozměru jako znak. Určuje jak moc jsou si prvky souboru většinou navzájem podobné. 1 - úplně, 0 - vůbec

Tato možnost nejlépe vystihuje chování lana. Předpoklad lineárního chování je splněn jen pro jeden pád. Při dalším pádu je třeba změnit modul pružnosti v tahu pro Hookovskou látkua).

Výsledkem je potvrzení výsledků (Mclaren J., 2006) s předpokladem o změně parametrů při dalších pádech. Rázová síla poroste a tím se bude zkracovat doba potřebná pro zachycení pádu. To znamená změnu směrnice přímky v aproximaci tahového diagramu.

R2 = 0,9801

-2 000

0

2 000

4 000

6 000

8 000

10 000

0,0 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 0,8

deform ace [m ]

síla

[N]

nárůst rázové síly pokles rázové síly Lineární spojnice trendu

Obr. 2. Výsledný tahový diagram pro první pád lana Altea, průměr lana 10,5mm

ZÁVĚRNastíněný problém bude dále řešen a to pro různé pádové faktory a s padajícím člověkem

místo ocelového závaží. Další směr experimentů bude zaměřen na odlišení různých způsobů jištění (fixně přivázaný

konec lana, jistící pomůcka v pevném bodu, jištění přes tělo, atd.)

LITERATURAPavier M., (1999) Experimental and theoretical simulations of climbing falls, Sports

Engineering, Volume 1, Issue 2, Page 79-91,Mclaren J., (2006) Design and performance of rope for climbing and sailing, Journal of

materials: Design & Applications, Vol. 220 Issue 1Signoretti G., (2001) C.A.I. Materials and Techniques Commission, La Riviera del Club,

Alpino Italiano, Jan.-Feb 2001 Translate: Radek Fáborský

SUMMARYClimbing ropes is for user results of properties as diameter rope, weight, maximum of

impact force. For determination reological properties is need establish relation between deformation and force. Impact force is classical value for impact exam ČSN ISO 892. For rheology model is need more than the maximum impact force. Problem is from maximum of impact force calculate speed, acceleration or position.Key words: Ropes, Impact force, Mountaineering , Analysis

http://slovnik.seznam.cz/search.py?lg=en_cz&wd=analysis%20(pl.%3A%20analyses)

http://slovnik.seznam.cz/search.py?lg=en_cz&wd=mountaineering

HODNOCENÍ AKTIVACE SVALŮ PŘI MAXIMÁLNÍM VERTIKÁLNÍM SKOKU U DVOU SKUPIN SPORTOVCŮ S POUŽITÍM

POVRCHOVÉ POLYELEKTROMYOGRAFIE

ARM ZAATAR1, JAN OPAVSKÝ1, ELFMARK M.2

1Univerzita Palackého, Olomouc, ČR, Fakulta tělesné kultury, Katedra fyzioterapie, 2 Katedra biomechaniky a technické kybernetiky

ABSTRAKT Cílem práce bylo hodnocení pořadí zapojování vybraných svalů na obou končetinách

s použitím povrchové polyelektromyografie (MyoSystem 1400A). Bylo vyšetřeno celkem 8 sportovců ve dvou skupinách (3 mladší sportovci, 5 starších sportovců). Každý sportovec měl dva pokusy maximálního vertikálního skoku v skokanských botách. Všichni sportovci závodí vrcholově v severské kombinaci. V této studii jsme registrovali a hodnotili pomocí povrchové polyEMG pořadí zapojování (timing) čtyř svalů (m. vastus medialis, m. rectus femoris, m. biceps femoris a m. semitendinosus) bilaterálně. Při polyEMG měření při maximálním skoku bylo zjištěno, že u starších sportovců byly m. rectus femoris a m. vastus medialis jednoznačné aktivovány jako první. U mladších sportovců bylo zjištěno rozdělené pořadí zapojování svalů. Klíčová slova: polyEMG, skok, timing, severská kombinace

ÚVOD Polyelektromyografické (polyEMG) vyšetření s využitím povrchových elektrod podává

citlivou informaci o aktivaci jednotlivých svalů ve sledovaných pohybových situacích. Sleduje koordinaci činnosti svalů, efekt tréninkových metod, vztah velikosti elektromyografického signálu k vyvíjené svalové síle, vliv interakce zátěže a svalové funkce (Clarys, 2000). Povrchová polyEMG pracuje na principu registrování elektrických projevů svalového a nervového systému (Dufek, 1995; Keller, 1999).

PROBLÉMK provedení určité činnosti je třeba funkční provázeného zapojení (tzv. timing svalů). Toto

časové zapojení závisí nejen na způsobu, délce a intenzitě tréninku, ale také na mnoha dalších faktorech, jako například věková kategorie tedy i délce aktivního provozování sportu na dané úrovni.

CÍLCílem výzkumu bylo sledování rozdílu v pořadí zapojování svalů při maximálním

vertikálním skoku u dvou skupin sportovců a posouzení rozdílů při jeho opakování.

METODIKA S využitím povrchové polyEMG jsme hodnotili aktivaci čtyř vybraných svalů na obou

dolních končetinách při maximálním vertikálním skoku ve skokanských botách. Elektrody byly uloženy na: m. vastus medialis (antermediální část bříška svalu), m. rectus femoris (mezi vastus medialis et lateralis), m. biceps femoris (dorsolaterální část bříška svalu) a m.

semitendinosus (dorsomediální část bříška svalu). Bylo vyšetřeno celkem 8 závodníků v severské kombinaci ve dvou skupinách (3 mladší sportovci- průměrného věku 11 let, 5 starších sportovců - průměrného věku 21,2). Každý sportovec absolvoval vyšetření na tenzometrické plošině. Odraz ve vertikálním směru s maximálním úsilím prováděn celkem dvakrát. Pro zjištění timingu jsme používali 10% peaku (maximální hodnoty) + klidovou hodnotu EMG signálu.

VÝSLEDKY Při prvním pokusu (viz tabulka 1) u mladších sportovců je patrné, že na levé dolní

končetině byl prvním zapojeným svalem m. semitendinosus (u všech sportovců) a m. vastus medialis (u 2. a 3. sportovce). Na pravé dolní končetině se jako první aktivoval m. semitendinosus (u 1. a 3. sportovce) a m. vastus medialis (u 2. sportovce). Jako poslední se aktivoval na levé dolní končetině m. biceps femoris a m. rectus femoris.

Tabulka 1. Pořadí zapojování svalů u mladších sportovců při prvním skoku. *Sporto

vecPV

MOPR

FPB

FPS

EMLV

MO LRF LBFLSE

M1 . 2 3 2 1 2 4 3 12 . 1 2 4 3 1 3 4 13 . 3 2 4 1 1 3 3 1

Při druhém pokusu (viz tabulka 2) u mladších sportovců je patrné, že na pravé dolní končetině se jako první aktivoval m. vastus medialis (u 1. a 2. sportovce) a m. semitendinosus (u 3. sportovce).

Tabulka 2. Pořadí zapojování svalů u mladších sportovců při druhém skoku.*sportov

ecPV

MOPR

FPB

FPS

EMLV

MO LRF LBFLSE

M1 . 1 4 3 2 1 4 3 12 . 1 2 4 3 2 1 3 43 . 4 3 2 1 1 2 4 3

Při prvním pokusu (viz tabulka 3) u starších sportovců je patrné, že na obou dolních končetinách mají m. vastus medialis a m. rectus femoris tendenci k aktivace jako první a m. semitendinosus a m. biceps femoris jako poslední v pořadí.

Tabulka 3. Pořadí zapojování svalů u starších sportovců při prvním skoku.*sportov

ecPV

MOPR

FPB

FPS

EMLV

MO LRF LBFLSE

M1 . 1 2 3 4 2 1 4 32 . 2 1 3 4 2 1 3 43 . 1 2 2 4 1 2 3 34 . 2 1 3 3 2 1 4 35 . 1 2 3 3 2 1 4 3

Při druhém pokusu (viz tabulka 4) u starších sportovců je patrné podobné pořadí aktivace svalů na obou dolních končetinách jako v prvním pokusu.

Tabulka 4. Pořadí zapojování svalů u starších sportovců při druhém skoku.*sportov

ecPV

MOPR

FPB

FPS

EMLV

MO LRF LBFLSE

M1 . 1 2 4 3 2 1 3 42 . 2 1 3 4 2 1 3 43 . 1 2 2 4 2 1 4 34 . 2 1 4 3 1 2 4 35 . 1 2 3 3 1 1 3 4

*PVMO…pravý m. vastus medialis, LVMO… levý m. vastus medialis, PEF…… pravý m. rectus femoris, LEF…… levý m. rectus femoris, PBF….. pravý m. biceps femoris, LBF…… levý m. biceps femoris, PSEM… pravý m. semitendinosus, LSEM…. levý m. semitendinosus

DISKUSE Naše analýza ukázala, že pořadí zapojování svalů u mladších sportovců se lišilo mezi

jednotlivými probandy. Při maximálním vertikálním skoku se jako první aktivuje extenzory kolenního kloubu (m. rectus femoris a m. vastus medialis), následovano kokontrakční aktivací flexorů kolenního kloubu (m. semitendinosus a m. biceps femoris). Aktivace svalů u mladších sportovců však byla dle výsledků naší studie odlišná. Flexory kolenního kloubu měly tendenci k aktivaci dříve než extenzory a opakováním pokusu se navíc pořadí aktivace měnilo. S použitím polyEMG jsme schopni zaznamenat aktivaci vybraných svalů při maximálním vertikálním skoku, ale nelze ze získaných výsledků objasnit jednotlivé rozdíly v aktivaci svalů mezi oběma skupinami probandů. Je třeba vzít v úvahu další faktory, jako například délka sportovní kariéry probandů. Vzhledem k malému souboru sportovců (problematika získání většího počtu vrcholových sportovců pro měření) bude vhodné v budoucnu navázat dalšími srovnávacími studiemi.

ZÁVĚRPři polyEMG měření bylo při maximálním vertikálním skoku zjištěno, že u starších

sportovců se m. semitendinosus a m. biceps femoris jednoznačné zapojovaly jako poslední, m. rectus femoris a m. vastus medialis jako první. U mladších sportovců bylo zjištěno rozdělné pořadí zapojování svalů.

LITERATURAAndré L.F.R, Neil W.F. & Simon J.B. (2002). Vertical jump coordination: fatigue effects.

Medicine& Science in sports & exercise, 105-116Clarys, J. P. (2000). Electromyography in sports and occupational settings: an update of its

limits and possibilities. Ergonomics, 43, 2000, 10, p. 1750-1762De Luca, C. J. (1997). The Surface Electromyography in Biomechanics. J. Appl.

Biomechanics, 13, 135-163.Dufek, J. (1995). Electromyografie. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve

zdravotnictvíKeller (1999). Obecná elektromyografie. Praha: Triton.

SUMMARYThe aim of our study was to observe patterns of muscle activation in both limbs by using

surface polyelectromyography (Myosystem 1400A). The group of subjects under study consisted of 8 sportsmen, in two groups (3 young sportsmen, 5 elderly sportsmen). Every subject jumped a maximal vertical jump twice wearing ski-jump shoes. All of the studied sportsmen are top competitors in the Nordic combined event. We tested four muscles to observe patterns of muscle activation (vastus medialis, rectus femoris, biceps femoris, and semitendinosus muscles) bilaterally. Surface poly-EMG registration while observing maximal jumping revealed that, in elderly sportsmen, the 1st activated muscles were the rectus femoris and m. vastus medialis muscles. In the young group, the activation of muscle was different. Key words: poly-EMG, jump, timing, Nordic combined event

SLEDOVÁNÍ AKTIVITY VYBRANÝCH SVALŮ U NORDIC WALKING A CHŮZE POMOCÍ POVRCHOVÉ EMG

MARTINA VYSTRČILOVÁ1, DANA PSOTOVÁ2

1Univerzita Karlova v Praze, ČR, Fakulta tělesné výchovy, Katedra atletiky, 2Katedra sportů v přírodě

ABSTRAKTOrganizace lidské lokomoce je fylogeneticky postavena na kvadrupedálním diagonálním

vzoru. Při bipedii je přítomna polarizace lokomoce ve prospěch dolních končetin. Chůze s holemi (nordic walking) využívá aktivního zapojení pletence ramenního do lokomoce. Předmětem výzkumu je sledování rozdílů v práci hybné soustavy člověka při chůzi a při chůzi s holemi na jedné měřené osobě. K tomuto účelu jsme použili metodu povrchové elektromyografie synchronizovanou s videozáznamem.Klíčová slova: nordic walking, chůze, lokomoce, elektromyografie

ÚVODBipedální chůzi člověka chápeme jako variantu lokomoce fylogeneticky vyvinutou

z bazální kvadrupedie primitivních suchozemských tetrapodů (Vančata, 2005). Při bipedii je přítomna polarizace lokomoce ve prospěch zadních, resp. dolních končetin. Pro srovnání uveďme lokomoci s upřednostněním horních končetin – zavěšování, šplhání a brachiace (ručkování) primátů. Kvadrupedální formou lokomoce ve svém vývoji prochází i člověk. Pohyb je zajištěn jak pletencem ramenním, tak pánevním. Pletenec ramenní má z pohledu vývoje zpočátku dokonce dominantní funkci. V průběhu prvního roku života se ruka uvolňuje pro manipulaci a úchop, dítě se vertikalizuje a horní končetina začíná pracovat v režimu otevřeného kinematického řetězce.

PROBLÉMLokomoce kvadrupedální se během ontogeneze transformuje v lokomoci bipedální.

Zůstává však organizována ve zkříženém vzoru. Poslední fází vývoje lidské kvadrupedální lokomoce je stoj a chůze dítěte s oporou o zeď, nábytek - hovoříme o kvadrupedální lokomoci ve vertikále. Pletenec ramenní má svoje punctum fixum (dále jen PF) stále uloženo distálně. Svaly pracují ještě v uzavřeném kinematickém řetězci.

Moderním trendem se stalo využívání holí při chůzi – tzv. nordic walking. Chůze s holemi využívá zapojení pletence ramenního do lokomoce, pomáhá stabilizovat trup a prostřednictvím paží zvětšovat opornou bázi na nerovném terénu. Při běžné chůzi je PF na horní končetině uloženo proximálně, při použití holí se posouvá distálně a z otevřeného se stává uzavřený kinematický řetězec.

METODYPředmětem studie bylo sledování rozdílů v práci hybné soustavy člověka při chůzi a při

chůzi s holemi na jedné měřené osobě (učitelka lyžování se specializací běh na lyžích). Pro zvýšení efektu zapojení pletence ramenního do lokomoce při chůzi s holemi byl zvolen terén se stoupáním 10°, v délce 30m. Počet opakování 6 pro chůzi a 6 pro chůzi s holemi. Obě aktivity byly sledovány pomocí povrchové elektromyografie (dále jen EMG) přístrojem

neseným přímo na těle sportovce, se synchronizovaným videozáznamem. Výzkum měl charakter případové studie s experimentálním způsobem získávání dat.

Měřené svaly: 1. m. obliquus abdominis externus dx., 2. m. latissimus dorsi dx., 3. m. gluteus maximus sin., 4. m. gluteus medius sin., 5. m. gastrocnemius sin., 6. m.biceps brachii dx., 7. m. triceps brachii dx. Svaly byly palpovány při simulované činnosti a do místa nejsilnější kontrakce byly umístěny elektrody.

Metodologická poznámka. Elektromyografie jako metoda objektivizace svalových funkcí vyvolává řadu kontroverzních názorů. Je nutné si uvědomit především, že:

1. Neměříme svalovou sílu. Neměříme práci. Měříme elektrický potenciál, snímaný na topicky přesně vymezeném místě. Z elektrického potenciálu usuzujeme na aktivitu motorické jednotky a z té teprve na práci svalu.

2. Kvantitativně můžeme srovnávat pouze výsledky měření na jedné osobě bez přelepování elektrod a bez velké časové pauzy mezi měřením. Nevýhodou je minimální možnost zobecnění výsledků.

3. Zapojení velkého počtu motorických jednotek vyplývající ze vzájemné interference při polarizacích svalových vláken způsobuje deformaci křivky. Přibližně od zapojení více jak 50% motorických jednotek nestoupá křivka dále lineárně, není možné poměrné posouzení svalové práce. Můžeme však konstatovat, jestli se svalová práce u jednoho svalu zvětšila nebo zmenšila mezi dvěmi různými činnostmi.

4. Bezvýznamná je snaha o poměrné posouzení svalové práce mezi dvěmi různými svaly. Do hry vstupuje různá vodivost kůže na různých místech těla, odlišná tloušťka podkožní tukové vrstvy, různá velikost motorických jednotek … a další.

Domníváme se, že při vyhodnocení EMG je rozhodující posouzení timingu nástupu a odeznění svalové aktivity. Jako podpůrný byl sledován ukazatel celkové svalové práce při jednomu krokovém cyklu. Z každé činnosti bylo hodnoceno 60 kroků. Dle citlivosti kanálů byly křivky převedeny na srovnatelnou úroveň. Pro výpočet průměrného krokového cyklu jsme použili srovnání časové osy x a aproximaci křivky pomocí polynomů.

VÝSLEDKY A DISKUZESignifikantní nárůst plochy pod EMG křivkou průměrného kroku při chůzi s holemi byl

zjištěn u m. latissimus dorsi dx. a u m. triceps brachii dx. Naopak pokles nacházíme u m. obliquus abdominis externus dx., u obou levých gluteálních svalů. Změny u m. biceps brachii dx. a m. gastrocnemius sin. se jeví jako bezvýznamné.

Vyšší aktivaci m. obliquus abdominis externus při chůzi bez holí si zřejmě můžeme vysvětlit nutností více vyrovnávat torzní a rotační pohyby pánve bez existence PF na horní končetině oporou o hůl. Sval se zároveň podílí na stabilizaci trupu a vytváření PF na hrudníku pro vyrovnávací práci paží.

Při chůzi s holemi souvisí pokles aktivace m. obliquus abdominis externus zřejmě se stabilizací trupu prostřednictvím m. latissimus dorsi. Při posouzení poměru zapojení obou svalů je možné, že se celkový objem práce nutné pro lokomoci stěhuje z ventrální části trupu při chůzi bez holí do části dorzální při chůzi s holemi.

Celkové snížení aktivace kontralaterálního m. gluteus medius, je zřejmě způsobeno zvýšenou aktivitou m. latissimus dorsi, který je zde zapojen do funkce dynamické stabilizace trupu. Pomocí hole rozšířená opěrná plocha zřejmě snižuje nároky na boční stabilizaci pánve. Právě m. latissimus dorsi dx. zprostředkovává komunikaci mezi rozšířenou opěrnou plochou a pánví. Názorně zde nacházíme diagonální organizaci funkcí. Díky zapojení dalšího PF jsme

změnili lokomoční typ z bipedie na kvadrupedii. Tedy stabilizace trupu je usnadněna facilitací aktivovaného řetězce přes horní končetinu.

M. gastrocnemius sin. pravidelně svým maximem aktivace dokončuje odraz levé dolní končetiny a výrazně koresponduje s činností m. gluteus maximus sin. Vrchol jeho aktivity nacházíme vždy při dokončení odrazu. M. gastrocnemius je však proti němu přibližně o 0,07sec zpožděn, tak jak postupuje vlna odrazu distálním směrem.

Snížení práce kontralaterálního m. gluteus maximus v průběhu celého krokového cyklu při chůzi s holemi je zřejmě způsobeno tím, že část práce na sebe převzala horní končetina a řetězec zahrnující m. triceps brachii a m. latissimus dorsi.

Nebyly ale nalezeny signifikantní rozdíly v práci kontralaterálního m. gastrocnemius při obou činnostech. Tento lýtkový sval tedy není lokomočním působením paží, (pravděpodobně zprostředkovaného řetězcem přes m. latissimus dorsi a svaly stehna) výrazněji dotčen.

M. biceps brachii dx. caput longum a m. triceps brachii dx. caput longum pracují při chůzi s holemi zcela pravidelně v režimu kokontrakce, což při běžné chůzi nenacházíme. Při srovnání s Vojtou (Vojta, Peters, 1995) můžeme s velkou pravděpodobností hovořit o lokomočním charakteru práce těchto antagonistů, pokud je distálně na akru horní končetiny vytvořeno punctum fixum.

ZÁVĚRZjištěné rozdíly mezi oběmi činnostmi potvrzují, že uzavření kinematického řetězce

zapojením dalšího PF na horní končetině zřejmě usnadňuje stabilizaci trupu a pánve, zvyšuje aktivitu paží a pomáhá harmonizovat množství svalové práce mezi horní a dolní polovinou těla. Taková organizace pohybu vytváří předpoklady pro využití chůze s holemi jako doplněk rehabilitace pacientů, tak i pro oblasti fitness a sportu.

LITERATURAKolář, P. (2001) Systematizace svalových dysbalancí z pohledu vývojové kineziologie.

Rehabilitace a fyzikální lékařství, roč. 9, č. 4, s. 152 – 164.Kolář, P. (2006). Vertebrogenní obtíže a stabilizační funkce svalů - diagnostika.

Rehabilitace a fyzikální lékařství, roč. 14, č.4, s. 155-170.Krobot, A., Míková, M., Bastlová, P. (2004). Poznámky k vývojovým aspektům

rehabilitace poruch ramene. Rehabilitace a fyzikální lékařství, roč. 12, č. 2, s. 88 – 94.Vančata, V. (2005). Paleoantropologie a evoluční antropologie. Praha. [online, cit.

26.5.2006] Dostupné z: http://www.dyksoft.cz/kbev/Student/document.phpVéle, F. (2006). Kineziologie. Praha: Triton.Vojta, V., Peters, A. (1995). Vojtův princip. Praha: Grada Publishing.

SUMMARYOrganisation of human locomotion is phylogenetically based on the quadrupedal diagonal

pattern. There is a polarisation in aid of inferior limbs in bipedal walking. Walking with sticks (nordic walking) facilitate the shoulder bunch activity into the locomotion. In the study we monitored a differences between bipedal walking and nordic walking on one person. We used surface electromyography method, which was synchronized with a video camera. Keywords: nordic walking, bipedal walking, locomotion, surface electromyography

BIOMECHANIKA REGIONU PŘEDNOŽÍ PŘI CHŮZI

VÍT KOLÁŘUniverzita Karlova v Praze, ČR, Fakulta tělesné výchovy a sportu,

Katedra antomie a biomechaniky

ABSTRAKTV regionu přednoží hraje palec a první metatarz velmi důležitou roli při stojné fázi

„normální“ chůze, kdy tyto struktury přenáší největší zátěž. Funkce prvního paprsku spočívá v tlumení dopadu přednoží na podložku a v přenosu zátěže při odrazu nohy. Cílem této práce bylo rozebrat nejdůležitější parametry biomechaniky regionu přednoží při chůzi a analyzovat vybrané kontaktní charakteristiky dynamiky interakce nohy u dysfunkcí prvního paprsku přednoží u třech subjektů s hypermobilním a třech subjektů s rigidním prvním paprskem přednoží. Pro detekci byl použit modulární měřící systém Footscan. Výsledky poukázaly na nadměrné zatížení regionu prvního paprsku při chůzi subjektů s rigiditou a zvýšené zatížení oblasti hlaviček středních a laterálních metatarzů u subjektů s hypermobilitou prvního paprsku přednoží.Klíčová slova: přednoží, chůze, biomechanika, kontaktní tlak

ÚVODPalec a první metatarsopophalagngeální (MTP) kloub hrají velmi důležitou roli v přenosu

zátěže při „normální“ chůzi. Největší zátěž v oblasti přednoží při stojné fázi chůze přenáší první paprsek (palec a hlavička 1. metatarzu). Plynulost přenosu zatížení přes první MTP kloub závisí na funkci plantární fascie a stabilitě prvního MC kloubu (metatarsocuneiform joint) (Jacob, 2001).

Pronace subtalárního kloubu snižuje první paprsek k podložce a dochází tak k tlumení nárazu po dopadu paty na podložku. S následujícím dopředným pohybem těla mechanismus supinace stabilizuje mediální klenbu a noha se tak připravuje na propulzivní fázi kroku. Funkce prvního paprsku při chůzi tedy spočívá nejprve v tlumení dopadu přednoží na podložku a dále v přenosu zátěže při odrazu nohy, což je důležité uvědomit si pro pochopení biomechaniky prvního paprsku a terapii jeho dysfunkcí (Glasoe, 1999).

Narušená biomechanika prvního paprsku je důležitým faktorem u mnoha ortopedických vad nohy. Amputace palce způsobuje více laterální zatížení přednoží a průběh centre of pressure (COP) směrem k třetímu prstci (Mann, 1988). Noha s deformitou hallux valgus přenáší méně zatížení přes 1. a 2. prst a více přes laterální metatarsy (Waldecker, 2004). Laterální posun byl rovněž demonstrován po arthroplastice 1. MTP kloubu. Může působit bolestivé otlaky pod hlavičkou druhého metatarsu v důsledku většího zatížení této oblasti (Beverly, 1985). Vysoký plantární tlak v oblasti přednoží (forefoot) při chůzi je významným rizikovým faktorem ulcerace u diabetických pacientů. Rozložení kontaktních charakteristik v regionu přednoží je předurčeno postavením paty. Varózní postavení paty je spojeno s laterálním přetížením, valgózní postavení přispívá k nestabilitě mediální klenby a bývá často spojeno s deformitou hallux valgus (Waldecker, 2004). Významný vliv má rovněž postavení dalších kraniálních segmentů, zejména kyčelního kloubu (Gregorová, 2005).

CÍLCílem této práce je rozebrat nejdůležitější parametry biomechaniky regionu přednoží při

stojné fázi chůze a analyzovat vybrané kontaktní charakteristiky dynamiky interakce nohy u dysfunkcí prvního paprsku přednoží.

METODYPro detekci dynamiky interakce nohy při kontaktu s podložkou byl použit modulární měřící

systém Footscan® od firmy RSscan International. Snímací frekvence byla 126 Hz, použit byl midgait protokol (měření v průběhu chůze). Každý subjekt v přirozené rychlosti a délce kroku přešel pětkrát po celém 8 m dlouhém testovacím pásu, tak aby jeho čtvrtý krok byl umístěn do prostoru aktivního pole snímací desky Footscan.

Výzkumný soubor (ženy, věk 25-30 let) byl tvořen třemi subjekty s hypermobilním prvním paprskem a třemi subjekty s rigidním prvním paprskem přednoží. U subjektů nebyla zjištěna žádná jiná ortopedická nebo neurologická onemocnění a při chůzi neudávaly bolest. Analyzovány byly maximální tlaky (p max [N/cm2]) v jednotlivých regionech (průměr z 5 pokusů) a lokalizace COP (centre of pressure) v momentu největšího zatížení přednoží ve fázi aktivní propulze nohy s využitím software systému Footscan 7 a programu Microsoft Excel.

VÝSLEDKY A DISKUSEU všech subjektů s rigiditou prvního paprsku bylo zjištěno nadměrné zatížení regionu

prvního paprsku při chůzi, reprezentované hodnotami maximálního tlaku a lokalizací COP v momentu největšího zatížení přednoží ve fázi aktivní propulze nohy. Subjekty s hypermobilním prvním paprskem naopak vykazovaly zvýšení maximálního tlaku v oblasti hlaviček středních a laterálních metatarzů.

(R) (H)Obr. č. (1) Příklad distribuce plantárního tlaku subjektu s rigidním (R) a subjektu s

hypermobilním (H) prvním paprskem při chůzi.

V této studii byla detekována interakce nohy s podložkou při chůzi naboso. Zajímavé by rovněž bylo zatěžování nohy s touto deformitou při chůzi s obuví, například s použitím speciálních snímacích vložek do bot. Příčiny těchto ortopedických vad lze často hledat v nošení nevhodné obuvi. Důležitá je také informace o chování nohy v obtížnějších podmínkách na nerovném povrchu nebo při chůzi po schodech. Zatížení regionu přednoží je ovlivněno mnoha faktory (strukturální, funkční, metodologické) a biomechanikou kraniálních segmentů při chůzi. Svalová synergie, zajišťující centrované postavení kloubu, je závislá na celkovém držení těla, decentrace jednoho kloubu vyvolá poruchy centrace ostatních kloubů (Kolář, 2001). Je možný distoproximální efekt decentrované periferie na vývoj decentrace proximálně anebo opačný vývoj od centra k periferii, zejména v období růstu organismu. V terminální stojné fázi kroku lze očekávat významný formativní účinek na oblast přednoží.

ZÁVĚRFunkce prvního paprsku při chůzi spočívá nejprve v tlumení dopadu přednoží na podložku

a dále v přenosu zátěže při odrazu nohy, což je důležité uvědomit si pro pochopení biomechaniky prvního paprsku a terapii jeho dysfunkcí (Glasoe, 1999).

Vyšetření pohyblivosti prvního paprsku a hodnocení statické polohy palce a prvního metatarzu, nejčastěji používané v klinické praxi, by mělo být doplněno celkovým posouzením dynamiky prvního paprsku při chůzi.

LITERATURABeverly, M. C., Horan, F. T. and Hutton, W. C. (1985). Load cell analysis following silastic

arthroplasty of the hallux. Int Orthop, 1985, 9, 101-104Glasoe, W. M, Yack, H. J., and Saltzman, C. L. (1999). Anatomy and Biomechanics of the

First Ray. Physical Therapy, 1999, 79, 854-859Gregorková, A., Janura, M. and Káňa, J. (2005). Is juvenile hallux valgus a problem related

only to feet? Proceedings of Movement and Health 4th International Conference, Olomouc: FTK UP, 2005, 50

Jacob, H. A. C. (2001). Forces acting in the forefoot during normal gait. Clinical Biomechanics, 2001, 16, 783-792

Kolář, P. (2001). Systematizace svalových dysbalancí z pohledu vývojové kineziologie. Rehabilitace a fyzikální lékařství, 2001, 8, 152-164.

Mann, R. A., Poppen, N. K. and O’Koonski, M. (1988). Amputation of the great toe. A clinical and biomechanical study. Clin Orthop Rel Res, 1988, 226, 192-205.

Waldecker, U. (2004). Pedographic analysis of hallux valgus deformity. Foot and Ankle Surgery, 2004, 10, 121-124.

SUMMARYThe most loaded structures of the forefoot in the stance phase of gait are the big toe and

first metatarsal bone. The functions of the first ray are weight acceptance and weight-bearing stability. The aim of the study was to describe the most important parameters of biomechanics of the forefoot region in gait and to analyze certain contact characteristics of dynamic interaction of the foot with first ray dysfunctions in three subjects with hypermobility and three subjects with rigidity of the first ray. For detection we used the modular measuring system Footscan. The results showed that the subjects with first ray rigidity tend to overload the first ray region and subjects with first ray hypermobility overload the middle and lateral metatarsal heads.Keywords: forefoot, gait, biomechnaics, contact pressure

LIDSKÁ LOKOMOCE PLETENCEM RAMENNÍM

MICHALA MRŮZKOVÁ, PETR O. NOVOTNÝUniverzita Karlova v Praze, ČR, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Katedra sportů v přírodě

ABSTRAKTLidsky druhově typická funkce pro pletenec pánevní je chůze. Pro pletenec ramenní pak

manipulace a úchop. Fylogeneticky determinovaná lokomoce zajišťovaná přes pletenec ramenní není funkcí dominantní. Ve studii jsme se pokusili vymezit formu lokomoce zajišťované přes pletenec ramenní, která je lidsky druhově determinovaná. Typicky lidská lokomoce, odpovídající tzv. tulenění malých dětí byla intraindividuálně srovnána s lokomocí, která simulovala tzv. brachiaci, kterou užívají někteří primáti. Výsledky měření aktivace svalových skupin ukázaly zásadní odlišnost kineziologických obsahů dvou sledovaných forem lokomoce. Klíčová slova: brachiace, tulenění, lokomoce, elektromyografie

ÚVODPůvodní kvadrupedální model lokomoce je v ontogenezi člověka transformován ve formu

lokomoce bipedální. V uzavřených kinetických řetězcích vázaných na formulaci puncta fixa na pevné zemi pracovaly původně oba pletence – pletenec ramenní i pletenec pánevní. Osvobození pletence ramenního od lokomoce umožňuje zajištění úchopu a manipulace (Janda, 1966, Véle, 2006). Původní lokomoční funkce pletence ramenního nemizí, ale je zasuta za funkci manipulace a úchopu.

PROBLÉMObr.1 – Evoluční zařazení srovnávaných typů lokomoce (upraveno dle: Vančata, 2005)

Jelikož již byly formulovány lidsky druhově typické pohybové aktivity pro oba pletence – chůze pro pletenec pánevní (Janda) a manipulace a úchop pro pletenec ramenní (Véle), pokouší se naše studie vymezit opět druhově typickou pohybovou aktivitu pro pletenec ramenní v režimu lokomoce. Vymezení je prováděno proti typické lokomoci zajišťované přes pletenec

ramenní u biologických příbuzných člověka – u primátů, která se nazývá brachiace. Brachiace byla porovnána s typickou lidskou lokomocí přes pletenec ramenní – tzv. tuleněním, tedy s plazením bez vědomé lokomoční podpory dolních končetin. Tato forma lokomoce je zařaditelná do třetího lokomočního stádia podle Vojty, kdy dítě spontánně z vlastní iniciativy přeplazí kus prostoru. U dítěte se jedná o první vytvoření recipročního modelu a o izolovaný pohyb v kořenových kloubech, ne však v akrálních kloubech. Pohyby provádí globálně. Evoluční zařazení srovnávaných typů lokomoce ukazuje obr.1.

METODYPředmětem výzkumu je sledování rozdílů v práci hybné soustavy člověka při brachiaci a při

tulenění na jedné měřené osobě (závodnice světové úrovně na kajaku). Obě aktivity byly

sledovány pomocí povrchové elektromyografie (dále jen EMG), přístrojem neseným přímo na těle sportovce, se synchronizovaným videozáznamem. Výzkum měl charakter případové studie s experimentálním způsobem získávání dat. Na obr.2 je jako a znázorněno plazení – tulenění, jako b brachiace.

Měřené svaly: 1. m. trapezius dx., pars transversa, 2. m. trapezius dx., pars ascendens, 3. m infraspinatus dx., 4. m. latissimus dorsi dx., pars longa, 5. m. serratus anterior dx., 6. m. pectoralis major dx., pars sternalis, 7. m. obliquus abdominis externus dx. Elektrody byly lokalizovány do místa nejsilnější kontrakce, která byla palpována funkčně, tzn. při simulaci činnosti.

Zpracování dat: ze specifického SW byla data převedena do Microsoftu Excel, vytvořeny grafy s výpočtem ploch pod EMG křivkou při jednotlivých krocích, maximum, minimum amplitudy signálu, průměr ploch u brachiace i tulenění, statistická signifikace. Pro posouzení timingu nástupu a odeznění aktivace sledovaných svalů byly vytvořeny EMG grafy s vyznačenými klíčovými pozicemi, odpovídajícími pozicím na kinogramech. Obr.2 – Ukázka kroku při tulenění a při brachiaci

Autoři si jsou vědomi problematičnosti vztahu mezi snímanou úrovní EMG potenciálů ve vztahu k aktivaci svalu a dále ve vztahu k odevzdané svalové práci. Předností studie je intraindividuální sledování a relativní posuzování svalových aktivit. Zároveň si uvědomujeme určitou problematičnost provádění brachiace – ručkování po vodorovném žebříku člověkem. Struktura lidského hybného systému samozřejmě neodpovídá lokomoční funkci typické pro některé primáty – např. Gibbon Lar.

VÝSLEDKY A DISKUZEVýsledky přináší graf 1. Při brachiaci došlo obecně k nárůstu celkové svalové aktivity.

Výjimku tvoří m. infraspinatus a m. obliquus abdominis externus, kde došlo k jevu opačnému. Charakter EMG měření nedovoluje procentuální vyjádření změny aktivity, dovoluje vzájemné relativní posouzení aktivity svalu v místě snímací elektrody.

Pro posouzení kineziologického obsahu pohybu je dle našeho názoru důležitější porovnání timingu zapojení svalů než výpočet plochy pod EMG křivkou.

Graf 1: Porovnání ploch pod EMG křivkou při plazení a brachiaci (horizontální žebřík)

Na obr.3 přinášíme jako příklad výřez z EMG záznamů při jednom krokovém cyklu horní končetinou při tulenění a brachiaci.

Obr. 3: Jeden krokový cyklus při tulenění a brachiaci v EMG záznamu

Na centrovaném postavení kořenového, zde ramenního kloubu musí kooperovat zevní rotátory. Tuto kokontrakci zevního a vnitřního rotátoru ramenního kloubu nacházíme pouze u jedné zkoumané formy lokomoce – u tulenění. U brachiace kokontrakce chybí. Z pohledu vývojové kineziologie se brachiace nenachází ve variační šíři pohybové ontogeneze člověka. Navíc u brachiace je zapojen m. pectoralis major v kokontrakci s m. latissimus dorsi pro zajištění visu (není znázorněno). Při opoře na pevné zemi, tj. tulenění m. pectoralis major aktivitu m. latissimus dorsi střídá. U tulenění působí m. latissimus dorsi v lokomoční funkci. Domníváme se, že při brachiaci tento sval přebírá více funkci antigravitační. Vyšší aktivita m. obliquus abdominis externus může ukazovat na přesun původně rozhodujícího lokomočního působení z dorzální strany trupu na stranu ventrální.

ZÁVĚRVýsledky měření dvou typů lokomoce pletencem ramenním ukázaly, že u naší zkoumané

osoby se tulenění jako forma plazení nachází v intencích lidské posturálně pohybové ontogeneze. K této aktivitě může být vztaženo zkoumání dalších forem lokomoce přes pletenec ramenní – běh na lyžích, lezení na stěně, plavání apod. U naší zkoumané osoby brachiace nepatří do variační šíře přirozené lidské lokomoce realizované pletencem ramenním.

LITERATURAKolář, P. (2001) Systematizace svalových dysbalancí z pohledu vývojové kineziologie.

Rehabilitace a fyzikální lékařství, roč. 9, č. 4, s. 152 – 164.Vančata, V. (2005). Paleoantropologie a evoluční antropologie. Praha. [online, cit.

26.5.2006] Dostupné z: http://www.dyksoft.cz/kbev/Student/document.phpVéle, F. (2006). Kineziologie. Praha: Triton.Vojta, V., Peters, A. (1995). Vojtův princip. Praha: Grada Publishing.

SUMMARYWalking is the typical function for the shoulder girdle of human species. For the shoulder

girdle then it is manipulation and grip. Phylogenetically determined locomotion realized by the shoulder girdle is not the dominant function. In the study we have tried to determine the form of locomotion realized by the shoulder girdle, which is determined for human species. The typically human locomotion, corresponding to so called seal movement of small children was intra-individually compared with the locomotion, which simulated so called hang arms travelling, which is used by some apes. The results of measuring activation of muscle groups showed the principle difference of kinesiology contents of the two observed forms of locomotion.Key words: hang arms travelling, seal movement, locomotion, electromyography

REOLOGIE SVALOVÉ KOMPONENTY KOLENNÍHO KLOUBU A JEJÍ DYNAMIKA JAKO ODEZVA NA MECHANICKOU ZÁTĚŽ

PEČMAN TOMÁŠ, STRÁŽNICKÁ LUCIEUniverzity Karlova v Praze, ČR, Fakulta Tělesné Výchovy a Sportu,


ABSTRAKTExogenní faktory působí na myoskeletální komponentu lidského organismu a jsou vnímány

jako dyskomfort. Ten může vést ke svalovým spasmům a v konečném důsledku k provádění patologického stereotypu s řetězením poruch a postupného vzniku degenerativních změn. Náš projekt se bude zabývat kvantifikací zatížení organismu a jeho vztahem ke změně viskoelastických vlastností měkkých tkání. Budou využita experimentální měření – pomocí elektromyografie, myotonometru a rheometru. Na základě získaných výsledků bude kvantifikován vztah zatížení ke tkáňové odezvě. Výsledky budou využity např. k úpravě pracovních podmínek. Klíčová slova: reologie, kolenní kloub, metodika měření, hodnotící parametry

ÚVODV měkkých tkáních probíhají při monotónní zátěži pochody vnímané organismem jako

dyskomfort. Příčinnou složkou jsou exogenní stimuly vnímané exteroreceptory v kůži. Reakcí měkkých tkání na dyskomfort je změna svalové tenze, jež se dá detekovat např. myotonometrem nebo rheometrem jako změna viskoelasticity. Oba přístroje byly vyvinuty na Katedře anatomie a biomechaniky FTVS.

PROBLÉMV rámci tohoto experimentu navrhnout hodnotící parametry pro měření pasivních odporů

vznikajících při pasivním pohybu kolenního kloubu do flexe a extenze.

CÍLCílem experimentu je kvantifikace a kvalifikace různých druhů monotónní zátěže a její

odezvy měřitelné změnou viskoelasticity měkkých tkání.

METODYMěřená osoba leží ve standardizované poloze, při vlastním experimentu dochází k

vynucenému pasivnímu pohybu daných kloubů končetin. Při samotném experimentu je nutné zajistit klidné okolní prostředí s vyloučením rušivých

vlivů (hluk, chlad). Měření budou prováděna pouze ve spodním prádle – eliminace vlivu na přesnost měření (omezení rozsahu pohybu, nežádoucí souhyby). Při každém měření budou naměřeny vždy i kontralaterální klouby.

VÝSLEDKYVýsledkem experimentální studie jsou hysterezní křivky, ve kterých jsou implicitně

zahrnuty odezvy všech komponent účastnících se pohybu kolenního kloubu. Detekované průběhy hysterezních křivek umožňují separovat některé vlastnosti a odezvy dílčích komponent.

Základním parametrem hodnocení je srovnávání tvarů celých hysterézních smyček. Pro popis výsledného měření bylo navrženo několik parametrů:

Množství disipované energie – [joule]. Obsah hysterezní křivky získaný pomocí integrálu. Vypovídá o viskózních, třecích a relaxačních poměrech, ke kterým dochází při pohybu. Čím je viskozita vyšší, tím větší je obsah plochy křivky.

Šířka hysterézní smyčky na ose x – [stupně]. Úsek pohybu ve stupních, při kterém je y = 0. Na grafu je tento parametr znázorněn jako vzdálenost průsečíku rostoucí části hysterezní křivky s osou x od průsečíku klesající části hysterezní křivky s osou x. Vypovídá také o velikosti disipované energie. Čím je tato hodnota nižší, tím je nižší viskozní složka pasivních odporů. Tato hodnota popisuje spíše viskózní vlastnosti systému.

Obr. 1 Hysterezní smyčkaÚčinnost kolenního kloubu – tento parametr ukazuje poměr energie ztracené během

pohybu vůči práci potřebné k vykonání celého pohybu. Výpočet dle vzorce . Kde Ep

je množství disipované energie a Ec je energie dodaná reometrem. Popisuje převážně viskózní vlastnosti daného systému, stav elastické složky a svalů se zde snažíme opomíjet. Práce dodávaná reometrem se částečně během pohybu mění na vnitřní energii (teplo).

Průsečík interpolační křivky s osou x – [stupně]. Zprůměrujeme-li průběh rostoucí a klesající části hysterezní křivky, hledaná hodnota bude ta, kde se protne výsledná křivka s osou x. Poloha, velikost úhlu ohnutí KK ve stupních, ve které je součet klidového napětí m. quadriceps femoris a m. biceps femoris a dalších elastických složek nulový. Tento parametr se pokouší eliminovat vliv viskózních vlastností a zdůrazňuje elastické vlastnosti zkoumaných struktur.

Směrnice lineární regrese celé hysterezní smyčky – Získáme ji, proložíme-li celou hysterezní smyčku směrnicí lineární regrese. Určuje míru strmosti hysterezní křivky. Podává informaci o elastických poměrech v kloubu. Tento parametr by mohl být ukazatelem celkové tuhosti kloubu a tuhosti a napětí svalů. Strmější průběh křivky signalizuje větší tonus svalů v okolí kloubu a celkovou větší tuhost kloubu.

Moment síly v úhlu 0° - tento parametr lze de facto považovat za statický parametr. Je výsledkem superpozice napětí m. quadriceps femoris a m. biceps femoris a dalších komponent v nulové extenzi kolena. Udává velikost momentu síly v kolenním kloubu v nulové extenzi. Podává informaci o elastické složce a napětí ostatních komponent v této poloze.

Moment síly v úhlu 90° - tento parametr lze také de facto považovat za statický parametr. Je výsledkem superpozice napětí m. quadriceps femoris a m. biceps femoris a dalších komponent v 90° flexi kolena. Udává velikost momentu síly v kolenním kloubu v 90° flexi. Podává informaci o elastické složce a napětí ostatních komponent v této poloze.

DISKUZEPři vyšetřování kloubů končetin jednotlivé tkáně tvoří celek a vliv každé komponenty

můžeme zatím spíše jen odhadovat. Tento problém se zvláště dotýká navrhovaných hodnotících parametrů, které při popisu určitého ukazatele eliminují vliv některých struktur.

Díky přítomnosti dvoukloubových svalů je pasivní elastický moment kloubu ovlivněn i polohou sousedních kloubů.

Dále se na výsledku měření podílí vliv chyb měření. Patří mezi ně např. vyšetřovací poloha (viz výše) a relaxace probanda atd.

Dále se uplatňuje vliv historie předchozího zatěžování. Prozatím není stanoven žádný režim, který by měl proband dodržovat před měřením, a to jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého hlediska.

ZÁVĚRV současné době probíhá přípravná fáze experimentu.

LITERATURALloyd D.G., Besier T.F. (2003). An EMG-driven musculoskeletal model to estimate muscle

force and knee joint moments in vivo, Journal of Biomechanics, Vol. 36, No. 6, 765-776Lopot, F., Kubový, P., Vorlíček, P., Martiník, J., et al. (2006). Creep of myometrium,

rheological model, Congrees of the Czech Society of Biomechanics - November 13-16, 2006, Hrotovice

Tamura Y., Saito M. (2002). A rheological motor model for vertebrate skeletal muscle in due consideration of non-linearity, Journal of Biomechanics, Vol. 35, No. 9, 1273-1277

SUMMARYExogenic factors impact on musculosceletal component of human body and are sensed as

dyscomfort. This can lead to evolution of muscle spasms and in final result to patological stereotyp with chaining of disorders and chronic evolution of degenerative changings. Our project will evaluate the loading of human body and its relation to the changing of viscoelastic properties of the smooth tissues. Experimental measurements will be used - electromyography, myotonometry and rheometry. Based on the results, we will define the relation to the tissue answer. The results will be used by modification of working conditions. Keywords: reology, knee joint, methods of measurment, parameters of evaluation

PEMG STUDIE JEDNODUCHÉHO POHYBOVÉHO STEREOTYPU EXTENZE V KYČELNÍM KLOUBU

JAKUB POKORNÝUniverzita Karlova v Praze, ČR, Fakulta tělesné výchovy a sportu,


ABSTRAKTV této studii bylo použito dvou standardních PEMG vyšetření pro hodnocení míry

zastoupení svalové aktivity jednotlivých svalů při jednoduchém pohybovém stereotypu extenze v kyčelním kloubu pravou dolní končetinou. Vyšetření byla provedena v odstupu devíti měsíců, během kterých probandi pravidelně prováděli zvolená kompenzační cvičení. Zaznamenána byla výrazná interindividuální variabilita i variabilita mezi jednotlivými opakováními daného pohybu. Vyskytly se však jisté trendy svalové aktivity, které byly velmi podobné u všech vyšetřovaných.

Klíčová slova: PEMG, svalová dysbalance, pohybový stereotyp extenze v kyčelním kloubu

ÚVODOptimální postavení jednotlivých tělesných segmentů je udržováno koordinovanou prací

několika svalových skupin, jejichž tonus je v maximálně účelném poměru. Tento stav lze označit jako svalovou rovnováhu. Porušením optimálního poměru napětí mezi svalovými skupinami vzniká stav svalové nerovnováhy, svalová dysbalance. Svalovou nerovnováhu lze možno považovat za porušenou funkci svalového systému.

Současná teorie tvořící základ pro vysvětlení pojmu svalové dysbalance, hovoří o dvou svalových systémech s protikladnými vlastnostmi. Některé svaly mají zřetelnou predilekční tendenci k útlumovým projevům, systém svalů fázických. Jiné mají naopak zřetelnou predilekční tendenci ke zvyšování své aktivity, systém svalů tonických.

Vysoká četnost výskytu svalové nerovnováhy je v dnešní době v populaci známá, stejně jako její vyvolávající příčiny a důsledky s ní související. Vyšetření funkce svalového systému je poměrně složité a dalo by se říci i značně neobjektivní. Klinické a PEMG vyšetření patří mezi vyšetření nejvýznamnější. Povrchová elektromyografie (PEMG) je pomocná elektrodiagnostická metoda, která registruje elektrické projevy svalové aktivity z povrchu těla pomocí povrchových elektrod. Pomocí PEMG lze vyšetřit svalovou funkci během různých pohybů. Sledovat lze koordinaci svalové činnosti, posloupnost zapojení svalů, „svalový timing“, začátek, průběh a konec svalové aktivity, únavu a velikost aktivace svalu při pohybu. V této studii bylo použito PEMG vyšetření, pro hodnocení míry zastoupení svalové aktivity jednotlivých svalů při jednoduchém pohybovém stereotypu extenze v kyčelním kloubu. Jelikož Janda (1982) považuje oblast pánve za velmi důležitou při diagnostice porušené svalové funkce a jednoduchý pohybový stereotyp extenze v kyčelním kloubu za základní test k vyšetření svalové funkce pro tuto oblast.

METODIKASamotná studie se skládala ze dvou identických vyšetření, vstupní se uskutečnilo v březnu

2006, výstupní poté v lednu 2007. V rámci prvního měření byla navržena standardní výchozí poloha a provedení testovaného pohybu, které byly následně dodržovány u všech probandů. Po vstupním vyšetření byli probandi seznámeni a instruováni v provedení baterie

kompenzačních cviků k obnovení svalové rovnováhy, jež byly zvoleny s ohledem na výsledky vstupního kineziologického vyšetření. 4 cviky na protažení svalů zkrácených, konkrétně na protažení flexorů kolenního a kyčelního kloubu, paravertebrálních svalů a svalů šíjových. 4 cviky na aktivaci svalů oslabených, aktivace svalů hýžďových, břišních, dolních fixátorů lopatek a hlubokých flexorů krku. V období mezi oběma měřeními probandi pravidelně cvičili, četnost cvičení si samostatně zaznamenávali a jednou měsíčně bylo provedeno její zhodnocení. Průběžně byli kontrolováni ve správnosti provedení všech cviků. Odstup devíti měsíců mezi oběma vyšetřeními považujeme za dostatečný, aby se projevil jejich efekt.

Studie se zúčastnilo 5 hráčů házené SCM HC Dukla Praha. Průměrný věk 16,8 let (směrodatná odchylka SD = 0,7), průměrná tělesná výška 181,4 cm (SD = 5,1), průměrná tělesná hmotnost 78,8 kg (SD = 6,4), průměrný BMI 23,9 (SD = 1).

Před každým z obou měření byl u všech probandů proveden kineziologický rozbor se zaměřením na vyšetření funkce svalového systému přístupy, které navrhl Janda (1982, 1996) a použito bylo i jeho hodnocení jednotlivých testů. Vyšetřeno bylo 8 testů k vyšetření zkrácených svalů a 6 základních pohybových stereotypů. Každý z testů byl v případě možnosti proveden na obou stranách těla.

PEMG vyšetření sledovalo svalovou aktivitu u 8 vybraných svalů při provádění jednoduchého hybného stereotypu extenze v kyčelním kloubu pravou dolní končetinou. K detekci byly použity povrchové elektrody, které byly umístěny na motorické body následujících svalů: dlouhé hlavy m. biceps femoris (BF), m.gluteu maximu (GM), paravertebrálních svalů v oblasti L4 bilaterálně (L4 dx. a L4 sin.), paravertebrálních svalů v oblasti Th8 bilaterálně (Th8 dx. a Th8 sin.) a sestupné části m. trepezius bilaterálně (TR dx. a TR sin.).

Při obou vyšetřeních každý z probandů provedl daný pohyb za standardních podmínek pětkrát za sebou s krátkou přestávkou mezi jednotlivými opakováními.

Měření probíhalo na přístroji Telemyo 16 firmy Noraxon s vzorkovací frekvencí 1000Hz a pásmovou propustností 0,5-500 Hz. K záznamu a posléze i zpracování naměřených dat byl použit software firmy Noraxon.

Pro každé opakování pohybu byla u všech probandů stanovena počáteční aktivita m. biceps femoris a to tehdy, když amplituda poprvé přesáhla 10% hodnoty maximální amplitudy. V rozmezí 500 ms před a 500 ms za tímto bodem byla vypočtena pro všechny svaly hodnota procentuálního zastoupení aktivity (input v %) na pohybu. Zaznamenány tedy byly parametry svalové funkce v době jedné sekundy v úvodní fázi každého opakování pohybu. Data byla následně zpracována v programu Microsoft Excel a vyhodnocena.

VÝSLEDKY A DISKUZEPři kineziologickém vyšetření před vstupním měřením jsme při námi použitém hodnocení

zaznamenaly jistou míru svalové nerovnováhy u všech probandů. Nejčastěji zkrácená byla skupina flexorů kyčelního kloubu (u všech probandů). Nejčastěji nesprávně provedený pohybový stereotyp byl stereotyp flexe šíje (u všech probandů).

Kineziologické vyšetření před druhým měřením také zaznamenalo porušenou svalovou funkci u všech probandů, avšak u 4 z nich byl výskyt méně častý. Nejčastěji zkrácená byla skupina flexorů kyčelního kloubu a m. trapezius vlevo (4 probandi). Nejčastěji nesprávně provedený pohybový stereotyp byl stereotyp flexe šíje (4 probandi).

Při prvním PEMG vyšetření pohybu byl největší input v % zaznamenán uTh8 dx. u 2 probandů, BM u 1 probanda, L4 dx. u 1 probanda a TR sin. u 1 probanda . Nejmenší input v %

měl TR sin. u 2 probandů, GM u 2 probandů a Th8 dx u 1 probanda. Souhrnně pro všechny probandy měl největší input v % BF a nejmenší pak GM.

Při druhém PEMG vyšetření pohybu byl největší input v % zaznamenán u BF u 4 probandů a L4 dx. u 1 probanda. Nejmenší input v % měl TR sin. u 4 probandů a GM u 1 z probandů. Souhrnně pro všechny probandy měl největší input v % BF a nejmenší pak TR sin.

Byla zaznamenána výrazná interindividuální variabilita i variabilita mezi jednotlivými opakováními testovaného pohybu daného probanda. Zaregistrovaly jsme však jisté trendy svalové aktivity, které byly velmi podobné u všech probandů. Při výstupním oproti vyšetření vstupnímu byl výraznější input v % svalů v oblasti pánve BF, GM a L4 bilat a došlo k snížení inputu v % u svalů v oblasti hrudní (Th8 bilat.) a krční (TR bilat.). U většiny probandů lze předpokládat, že popsané změny byly způsobeny dlouhodobým prováděním kompenzačních cvičení a mohou tedy svědčit pro obnovu svalové rovnováhy.

Probandi udávali dobrou spolupráci při provádění kompenzačních cviků, většina z nich cvičila pravidelně v průměru obden. Nejfrekventovanějším důvodem proč probandi cvičení neprováděli, byla nemoc a nedostatek volného času.

PEMG studií stejného pohybového stereotypu se zabývali také Lehman (2004) a Vogt (1997). Závěry prezentované v jejich studiích se v podstatě shodovaly s našimi výsledky. Zmíněné studie však pouze hodnotily jedno vyšetření a nesledovaly změnu svalové aktivity v důsledku dlouhodobého provádění kompenzačních cvičení.

ZÁVĚRU všech probandů byl obraz svalové nerovnováhy v různé míře přítomen u obou PEMG

měřeních a cílem tedy nebylo určit „správné“ nebo „špatné“ provedení vyšetřovaného pohybu. Záměrem autorů bylo dokumentovat možný vliv dlouhodobého provádění kompenzačních cvičení pomocí PEMG vyšetření jednoduchého pohybového stereotypu extenze v kyčelním kloubu.

LITERATURAJanda V., (1982). Základy kliniky funkčních neparetických hybných poruch. Brno: IDVPZ.Janda V., a kol., (2004). Svalové funkční testy. Praha: Grada.Lehman G. J., a kol., 2004. Muscle recruitment during the prone leg extension.

Musculoskeletal Disorders, 5 (3), 2004.Vogt L., Banzer W. (1997). Dynamic testing of the motor stereotype in prone hip extension

from neutral position. Clinical Biomechanics, 12 (2), s. 122-127, 1997.

SUMMARYIn this study was used two standard SEMG examinations to evaluate the muscle activity

during right prone leg extension test. Examinations were realized in the course of nine months during the exercises to prevent muscular imbalance which had been regularly performing by subjects. The analysis of EMG data in this study shows large interindividual variability and also variability between repetititons of testing movement. But there were noted some similar trends of muscle activity among the subjects.

Key words: SEMG, muscular imbalance, prone leg extension test

http://slovnik.seznam.cz/search.py?lg=en_cz&wd=in%20the%20course%20of%20three%20years

ZAPOJENÍ PLETENCE RAMENNÍHO DO LOKOMOCE

ALENA DUFKOVÁ, PETR O. NOVOTNÝ Univerzita Karlova v Praze, ČR, Fakluta tělesné výchovy, Katedra sportů v přírodě

ABSTRAKTLidská chůze je druhově typickou lokomocí člověka. Pletenec ramenní pracuje v otevřeném

kinematickém řetězci. Běh na lyžích a jeho simulace umožňují přímé zapojení pletence horní končetiny do lokomoce vytvořením uzavřeného kinematického řetězce. Intraindividuální srovnání práce pletence ramenního při inline bruslení bez holí a s holemi dovoluje ilustrovat vybrané, přesto však významné odlišnosti práce pletence horní končetiny v režimu jeho práce fázické versus práce lokomoční.Klíčová slova: lokomoce, elektromyografie, inline bruslení, pletenec ramenní

ÚVODLidsky druhově typickou funkcí pletence dolní končetiny je bipedální chůze s doplňující

vyrovnávací funkcí horních končetin a trupu (Janda, 1966). Jedná se vůbec o nejčastější formu lokomoce člověka. Pro pletenec horní končetiny je základní funkcí úchop a manipulace s uchopeným předmětem (Véle, 1997).

PROBLÉMKvadrupedální model lokomoce je v ontogenezi člověka transformován ve formu lokomoce

bipedální. V uzavřených kinematických řetězcích vázaných na formulaci puncta fixa na pevné zemi pracovaly původně oba pletence – pletenec ramenní i pletenec pánevní. Osvobození pletence ramenního od lokomoce přibližně ve čtvrtém trimenonu života dítěte umožňuje dokončení vývoje funkce úchopu ruky a manipulace horní končetinou. Původní lokomoční funkce pletence ramenního nemizí, ale je zasuta za funkci manipulace a úchopu (Véle, 2006). Typickou pohybovou aktivitou zapojující pletenec horní končetiny do uzavřeného kinematického řetězce při lokomoci je běh na lyžích. Kineziologickou podobnost bruslení na kolečkových lyžích s bruslením na lyžích na sněhu uvedli Kračmar a kol. v roce 2006.

CÍLCílem naší studie bylo zodpovězení otázky, jestli se u té samé osoby liší kineziologický

obsah pohybu při bipedální lokomoci oproti lokomoci, kdy lokomočně působí i pletenec horní končetiny. Konkrétně – nalezneme-li intraindividuální rozdíl svalové práce pletence ramenního při inline bruslení bez a s lyžařskými holemi.

METODYPři opakovaných činnostech – inline bruslení a inline bruslení s odpichem lyžařskými

holemi – byla polyelektromyograficky sledována aktivita vybraných svalů. Činnost byla zároveň snímána videokamerou, synchronizovanou s elektromyografickým (dále jen EMG) přístrojem.

Nábor dat pro srovnávací analýzu byl proveden pomocí přenosného EMG zařízení KaZe05, vyvinutého na UK FTVS v Praze. K dispozici bylo 7 kanálů pro přenos EMG potenciálů ze svalů s osmým kanálem pro synchronizaci EMG záznamu s videokamerou Sledovány byly úseky 20 sec.

Zpracování dat a vyhodnocení datSpecifický SW, z něj data převedena do Microsoftu Excel, vytvoření grafů s výpočtem

ploch pod EMG křivkou při jednotlivých krocích, maximum, minimum amplitudy signálu, průměr ploch u brachiace i tulenění, statistická signifikace. Pro posouzení timingu nástupu a odeznění aktivace sledovaných svalů byly vytvořeny EMG grafy s vyznačenými klíčovými pozicemi, odpovídajícími pozicím na kinogramech.

Předností studie je intraindividuální sledování a relativní posuzování aktivit. Při interpretaci křivky vycházíme z faktu:

1. při vyšších intenzitách náboru dochází k hyperbolické regresi křivky,2. nábor platí pouze pro lokalizaci elektrody a bezprostředního okolí. Interpretaci EMG záznamu musíme proto chápat jako orientační. Pravdivější metodu

objektivizace jsme však v literatuře nenalezli, obzvláště měření v terénu bez telemetrického přenosu. To je zřejmě našim unikátem.

Naměřená data byla převedena na vlastní reálné hodnoty elektromagnetického napětí v jednotlivých svalech (přesněji v místech snímání elektrodou). K evaluaci křivky EMG resp. jejích selektovaných částí, jsme použili výpočet obsahu pod křivkou. Tento údaj číselně charakterizuje vykonanou práci jednotlivých úseků svalu. Byl zaznamenáván v jednotkách [mV*s]. K výpočtu plochy pod křivkou EMG jsme použili obdélníkovou metodu.

Svaly byly vybrány s ohledem na jejich předpokládané lokomoční působení, jejich funkci nastavení lopatky a antigravitační působení. Počet svalů 6.

Zkoumaná osobaJednalo se o intraindividuální sledování, byla zkoumána jedna osoba formou případové

studie. Nevýhody pro zobecnění výsledků případové studie byly redukovány výběrem zkoumané osoby. Jedná se o bývalého závodníka v běhu na lyžích.

Specifické proceduryPro měření byl vybrán úsek cyklistické stezky s kvalitním asfaltovým povrchem ve

stoupání 5%. Pro sledování bruslení s holemi byla vybrán způsob jednodobého bruslení oboustranného, tedy soupažného odpichu holemi na odraz každé dolní končetiny.

VÝSLEDKY A DISKUZEUvádíme srovnávací EMG graf bruslení bez holí a bruslení s lyžařskými holemi na inline.

Na ose „x“ je znázorněn úsek odpovídající 1 krokovému cyklu mezi dvěma odrazy pravou dolní končetinou.

graf. 1 Elektromyografická charakteristika 1 cyklu odrazu pravou a levou dolní končetinou při bruslení na inline bez holí a s holemi

ZÁVĚRPři jízdě s holemi:M. latissimus dorsi pracuje v uzavřeném kinematickém řetězci, podílí se přímo na lokomoci

jako součást zadního záběrového řetězceOpora trupu o horní končetiny může snížit zatížení lumbální páteře v okamžiku odrazu,

stabilizační funkci tohoto úseku páteře přebírá zřejmě zadní řetězec. Dokončení odrazu ve výraznější extenzi dovoluje intenzivnější zapojení m. gluteus max. –

souvisí zřejmě s funkčním propojením zadního záběrového řetězce od m. latiss. dorsi k fibule. Poměr aktivace m. serratus anterior a střední části m. trapezius u sledovaných aktivit nás opravňuje pokládat dopředný pohyb horní končetiny při bruslení bez holí za intenzivnější. Naopak pohyb vzad, tedy ve směru lokomočního působení je usilovnější při bruslení s odpichem holemi.

LITERATURAJanda,V, Poláková,Z.,Véle,F (1966) Funkce hybného systému. Fysiologie a patofysiologie

hybnosti a kinesiologie z hlediska rehabilitace. Praha SZNKolář, P. (1999) The Sensomotor Nature of Postural Functions. Its Fundamental Role in

Rehabilitation on the Motor System. The Journal of Orthopeadic Medicine,, č.2, s.21 - 33 Romer, A.S., Parsons, T. S (1977) The vertebrate body. Philadelphia, WB Saunders CoSuss, V.(2006) Význam indikátorů herního výkonu pro řízení tréninkového procesu.

Vědecká monografie, Praha, Karolinum Travell, J. G., Simons, D. G(1999) Myofascial Pain and Dysfunction: the triggerpiont

manual. Vol. 2. Baltimore: Williams & Wilkins Vančata, V.(1981) Kandidátská disertační práce: Evoluce lokomoce a lokomočního aparátu

hominoidů: vznik a vývoj bipedie hominidů. Praha, Mikrobiologický ústav ČSAV 1981Véle, F.(2006) Kineziologie, Praha, Triton Véle, F(1977) Kineziologie pro klinickou praxi. Praha, Grada Vojta, V.(1993) Mozkové hybné poruchy v kojeneckém věku, Praha: Grada-Avicenum

SUMMARYShoulder girdle is a part of human locomotion in the process of postural movement

ontogenesis. Its locomotion function is then alternated by the manipulation function and grip realization. The study shows differences between locomotion function and basic work of shoulder griddle during skating with and without sticks. We used surface electromyography method, which was synchronized with a video camera. Key words: Electromyography, inline skating, locomotion, shoulder girdle

NELINEÁRNÍ MODEL DISTRIBUCE TLAKU

ZUZANA TĚTKOVÁ1, TOMÁŠ KOUDELKA2

1Katedra anatomie a biomechaniky, Univerzita Kralova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Praha, ČR

2Katedra mechaniky, Fakulta stavební ČVUT, Praha, ČR

ABSTRAKTOblastí zájmu naší práce jsou interakční charakteristiky mezi nohou a jejím okolím. Na

základě nelineárních vlastností otiskové hmoty bylo řešeno ze známých deformací (posunů) napětí na interakční ploše. V programu Sifel byly řešeny konečněprvkové modely distribuce tlaku. Nelineární model distribuce tlaku vystihuje chování materiálu na dobré úrovni.

KLÍČOVÁ SLOVA: NELINEÁRNÍ MODEL, DISTRIBUCE TLAKU, OTISK NOHY

ÚVODOblastí zájmu naší práce jsou interakční charakteristiky mezi nohou a jejím okolím.

V klinice se běžně využívá 2D popisu a vyšetření klenby nohy (Urban, 2000). Stavba nohy s viskoelastickými vlastnostmi živého komplexního biologického materiálu umožňuje z hlediska jeho schopností do značné míry absorbovat velká jak impaktní, tak frekvenční dlouhodobá zatížení (Bobro, 2002; Jee, 2000; Mandato, 1999). Přesto v důsledku těchto režimů často překračujících limity tolerance biologického materiálu vznikají nejrůznější patologie (Gefen, 2001).

PROBLÉMJedním ze základních problémů při mechanickém namáhání chodidla je určení napětí na

kontaktním rozhraní noha – podložka při klidovém stoji (Dingwell, 1997; Chen, 1995; Cheung, 2005). To přispěje ke stanovení distribučních tlaků v této oblasti s využitím 3D digitálního modelu reliéfu otisku nohy.

Základem naší práce byl otisk nohy do speciální plastické hmoty, následné stereofotogrammetrické snímkování a v geografickém programu byla generována 3D trojúhelníková síť povrchu nohy (Tětková, 2005; Jelen, 2005).

METODYExperimentálně byly zjištěny mechanické vlastnosti hmoty. Na základě nelineárních

vlastností hmoty bylo řešeno ze známých deformací (posunů) napětí na interakční ploše.Model byl řešen programem SIFEL (SImple Finite ELement) vyvíjeným na katedře

mechaniky Fakulty stavební v Praze. V programu Sifel byly řešeny konečněprvkové modely distribuce tlaku. K výpočtu metodou konečných prvků byla vytvořena síť prvků na základě poskytnuté geodetické sítě chodidla.

V prvních zjednodušených výpočtech byl v rámci přiblížení řešen pouze lineárně pružný model. Oproti původnímu prostému lineárnímu modelu lépe vystihuje chování hmoty nelineární materiálový model. Byl zvolen model J2 plasticity, který vychází z předpokladu že k plastickému tečení materiálu dochází pouze změnou tvaru materiálu (smykem) a změna objemu nemá na plastické chování vliv. Byl použit Misesův elastoplastický model s lineárním zpevněním.

VÝSLEDKY A DISKUSEVýsledky distribuce tlaku jsou u tohoto nelineárního modelu přesnější. Při nelineárním

výpočtu konstrukce modelu bylo použito Newton-Raphsonovi metody. Obrázky 1 a 2 zobrazují deformovaný tvar sítě pro lineární a nelineární výpočet s drátěným modelem nedeformované sítě.

Rozdíl mezi výslednou tlakovou silou ve skutečnosti a na modelu je 20N. Je patrné, že model vystihuje chování materiálu na dobré úrovni.

Obr. 1, 2: Průběh σz na deformovaném tvaru sítě pro lineární a nelineární výpočet s drátěným modelem nedeformované sítě.

ZÁVĚRLepších výsledků je možné dosáhnout volbou vhodnějšího materiálového modelu, který

vyžaduje podrobnější laboratorní zkoušky než provedená jednoosá zkouška v současném stupni rozpracování problému.

V tuto chvíli probíhají další experimentální měření zaměřené na materiálové vlastnosti použité hmoty (Obr. 3-5).

Obr. 3, 4, 5: Experimentální měření materiálových vlastností hmoty – deformace, závislost vhloubení na čase.

LITERATURABobro, V., Maršík, F. & Mařík, I. (2002): Vliv dynamické zátěže na remodelaci kosti.

Abstrakta 4. mezinárodní konference Skelet 2002. Praha: CBMI ČVUT, s. 2-4.Dingwell, J., Ovaert, T., Lemmon, D. et al. (1997.): Analytical approaches to the

determination of presure distribution under a plantar prominence. Clin Biomech, vol.12, no.3.Gefen, A. (2001) Modeling the development of overuse injuries of the foot during muscular

fatigue of athlets. Bioengineering Conference. Faculty of Engineering, Tel Aviv, Israel. Vol. 50.

Chen, H., Nigg, B.M., Hulliger, M. et al. (1995): Influence of sensory input on plantar pressure distribution. Clin Biomech, vol.10, no.5, pp. 271-274.

Cheung, J.T. et al. (2005) Three-dimensional finite element analysis of the foot during standing – a material sensitivy study. Journal of Biomechanics. Vol. 38, no. 5, pp. 1045-1054.

Jee, W.S.S. (2000) Principles of bone physiology. Musculoske.l Neuron. Iteract. Vol. 1, no. 1, pp. 11-13.

Jelen, K., Tětková, Z., Halounová, L. et al. Shape characteristics of the foot arch: Dynamics in the pregnancy period. Neuroendocrinology Letters, 2005, vol. 26, no.6, pp. 752-756.

Mandato, M.G. & Nester, E. (1999): The effect of increasing heel height on forefoot peak pressure. J Am Pod Med Ass, vol.89, no.2, pp. 75-80.

Tětková, Z. & Jelen, K. (2005) Generace a využití 3D modelu otisku nohy, Mladí evropané ve vědě 2005, UK FTVS Praha, s. 222-228.

Urban, J., Vařeka, I. & Svajčíková, J. (2000) Metody hodnocení plantogramu. Fyzioterapie. Praha, č. 3.

SUMMARY One of the elementary problems of mechanical straining the sole is discovering the tension

on a borderline between foot and underlay during a basic stand. That helps in evaluating distributive pressures in this area using 3D digital model of footprint relief. We created an element mesh based on given geodetic sole mesh for the finite elements method. Model is evaluated by SIFEL software. This program solves constructions with finite elements method. Nonlinear model of the pressure distribution describes well the material behaviour.Keywords: nonlinear model, pressure distribution, footprint

SPORT VE VEŘEJNÉ POLITICE SAMOSPRÁVYHLAVNÍHO MĚSTA PRAHY

MILOSLAV STANĚKUniverzita Karlova v Praze, ČR, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Katedra kinantropologie

ABSTRAKTPříspěvek prezentuje část výsledků výzkumu zaměřeného na přístup krajské a obecní

úrovně samosprávy k oblasti sportu na území hlavního města Prahy. Výzkum byl založen na obsahové analýze odborných dokumentů a především rozhovorech s odpovědnými pracovníky samosprávy.Obsahem příspěvku je analýza pozice sportu v oblasti veřejné politiky a jeho organizačního, finančního a personálního zabezpečení v rámci struktur samosprávy.

Klíčová slova: samospráva,sportovní politika,sport pro všechny, Praha

ÚVODAktivní způsob života se stává zejména u mladé generace nejefektivnějším nástrojem

prevence negativních sociálních jevů, jako je například kriminalita, alkoholismus či užívání drog. Je uznáván obecně nejen jako faktor ovlivňující tělesné zdraví, ale i jako fenomén, který kultivuje jedince i po duševní, sociální a morální stránce (ÚV ČR, 2003). Ač se jedná o aktivitu především individuální, uskutečňuje se nepochybně v sociálním kontextu. Proto nesmí ležet mimo zorné pole společnosti a jejích specializovaných institucí, státní správy a samosprávných orgánů, které by k jejímu rozvoji měly vytvářet podmínky, podněcovat ji a usnadňovat (Slepička, 2000).

Obzvláště významným se kompetentní zajišťování sportu stává v prostředí velkých měst – tedy sídel s více jak 100 000 obyvateli, kde jsou především děti a mládež vystaveny zvýšeným rizikům, která s sebou přinášejí aktuálně narůstající problémy spojené s kriminalitou, zneužíváním drog a dalšími negativními sociálními jevy či s civilizačními chorobami jako je např. dětská obezita (Collins, 2005; Buriánek, 2001).

PROBLÉMTo, jakým konkrétním způsobem bude výše zmíněná podpora zajištěna, pak do značné míry

závisí na výše zmíněných institucích a jejich pojetí veřejné politiky. Česká republika prošla v nedávné době vlnou podstatných změn v podobě vstupu do Evropské unie či reformy veřejné správy. Ty s sebou přinesly mimo jiné i výrazné posílení role samosprávy na úrovni krajů a především obcí, což dává těmto prostorově vymezeným funkčním celkům možnost aktivně ovlivnit dění v jejich vlastní lokalitě. Rozdělení kompetencí v oblasti sportu však nebylo legislativně jednoznačně vymezeno a ani dlouho očekávaný Zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu žádné upřesnění nepřinesl.

Záleží tedy na přístupu jednotlivých krajských a městských či obecních úřadů, jaký postoj k otázce koncepce podpory a rozvoje sportu zaujmou. Je si ale třeba uvědomit, že samospráva se stala i v oblasti sportu jedním z hlavních elementů jeho podpory. Zde však vyvstává otázka, zda jsou orgány především místní samosprávy organizačně, finančně a personálně připraveny převzít tuto míru zodpovědnosti a po vyhodnocení konkrétní situace v jimi spravované oblasti koncepčně navrhnout, implementovat konkrétní politiku v oblasti sportu a dle průběžných výsledků permanentní evaluace jejího dopadu na kvalitu života spravované komunity ji případně průběžně upravovat. Jedná se nejen o bezprostřední opatření samosprávy jako

takové, ale také o její spolupráci s neziskovým sektorem, tvořeným občanskými sdruženími, či s komerčním sektorem tvořeným podnikatelskými subjekty nabízejícími služby v oblasti sportu.

CÍLCílem studie bylo analyzovat pojetí podpory a rozvoje sportu coby jedné z oblastí veřejné

politiky vybranými městskými obvody a postihnutí šíře pracovní agendy pracovníků samosprávy, kteří mají ve své kompetenci péči o sport. V této souvislosti bylo také zjišťováno, na jaké nejčastější či nejzásadnější problémy při své činnosti naráží. Otázky směřovaly na obast stanovení priorit, strategického plánování, implementace vlastní sportovní politiky či způsoby a důslednost kontroly naplňování stanovené koncepce.

METODYPo úvodním studiu domácí i zahraniční odborné literatury, dostupných úředních dokumentů

bylo přistoupeno k semistrukturovaným interview s vybranými pracovníky městských úřadů 10 náhodně vybraných městských částí hl. města Prahy. Interview byla realizována s pracovníky, kteří mají v rámci své pracovní pozice nejblíže k oblasti sportu. Vzhledem k rozdílnému přístupu jednotlivých městských částí k podpoře sportu byly respondenty jak pracovníci, kteří se ve své činnosti zabývají výhradně sportem, tak také pracovníci s vícespektrovým zaměřením. Nejčastěji se jednalo o vedoucí odboru školství nebo kultury, do jejichž agendy bývá péče o sport začleňována.

VÝSLEDKYVýsledky této studie naznačují, že sportu a pohybovým aktivitám v daných městských

částech přikládají jednotlivé samosprávy diametrálně odlišný význam. Velké rozdíly se objevují již v samotném zajištění sportu a pohybových aktivit v rámci organizačních struktur samosprávy. Sport bývá začleňován jako součást odborů školství nebo kultury, kde je mu v porovnání s hlavním zaměřením odboru mnohdy věnována výrazně nižší pozornost. Dochází také k tomu, že péčí o sport je pověřeno více samostatných odborů, kdy zjevně dochází k nedostatečné vzájemné komunikaci o podniknutých krocích jednotlivých odborů a následným desinformacím. Výrazně silnější pozice sportu je v městských částech, kde je péče o něj součástí pracovní agendy kanceláře starosty a jeho asistentů. Samostatné oddělení či odbor sportu nebyl zjištěn nikde. Jako velký nedostatek lze chápat neexistenci dlouhodobějších rozvojových strategií, kdy následný kontinuální progres bývá ohrožen čtyřletým politickým cyklem.Téměř v žádné městské části neexistuje dokument nastiňující koncepci či cíle v oblasti sportu. Často je chápáno jako směrný dokument Programové prohlášení Rady městské části, nicméně ta bývají v oblasti sportu mnohdy velmi obecná. Od toho se následně odvíjí i přístup k jednotlivým oblastem zabezpečení a podpory sportu. Mnohé městské části spoléhají patrně až příliš na grantová řízení, v jejichž rámci podporují činnosti sportovních organizací provozující svou činnost na jejich území. Tato grantová řízení se však opírají o nejednotná a někdy velmi diskutabilní kritéria výběru a i následná kontrola a evaluace takto vynaložených prostředků se ať už z pohledu teorie veřejné politiky, či z pohledu teorie řízení jeví jako nedostatečná. Také v oblasti přístupu k organizování sportovních akcí či realizaci sociálních programů přímo městskou samosprávou lze vysledovat výrazně odlišná pojetí, která jsou kromě priorit místní samosprávy patrně ovlivňována také lidským faktorem. Výrazně odlišný přístup je i k oblasti údržby a rozvoje sportovní infrastruktury a jejímu využívání. Ve všech kontaktovaných městských částech je kladen

zásadní důraz na renovaci školních areálů. Jejich avizované zpřístupňování veřejnosti v odpoledních či večerních hodinách coby rozšiřování možností sportování pro širokou veřejnost však často koliduje s čistě komerčním využitím těchto prostor. Co se týče nejčastěji zmiňovaných problémů, na které zainteresovaní pracovníci při realizaci veřejné politiky v oblasti sportu v praxi naráží, lze především hovořit o nedostatcích v organizačním zajištění, kdy je péče o sport roztříštěna do několika odborů a vzájemná koordinace činností je značně limitována. Často byly také zmiňované odlišné priority samosprávy a sportovních organizací, realizujících svojí činnost v rámci spravovaného území.

ZÁVĚRZ výsledků je patrné, že v rámci nových podmínek ustanovených reformou veřejné správy

řada ze zkoumaných městských částí zatím spíše své místo v oblasti podpory sportu hledá. To, jak aktivní či komplexní roli bude samospráva v této oblasti hrát závisí do značné míry na osobních preferencích omezené skupiny lidí, které ve svých důsledcích ovlivňují kvalitu života všech obyvatel daného spravovaného území. Co se týče snahy o co nejefektivnější řízení sportu v dané lokalitě, lze konstatovat, že pouze v některých městských částech dostává péče o sport podobu respektující cyklus veřejné politiky. Je tomu tak jednak z důvodu neexistujících přesných pravidel pro péči o sport, ale také z důvodu nízké priority, která je v řadě případů sportu přisuzována. Z toho pramení i následné organizační a personální zajištění, jakož i často nedostatečný objem přidělovaných finančních prostředků.

LITERATURABuriánek, J. (2001). Bezpečnostní rizika a jejich percepce českou veřejností. Sociologický

časopis, 1, 43-64.Collins, M. (1995). Sports development, locally and regionally. Reading: ILAM/Sports

Council. Horská, P., Maur, E., Musil, J. (2002). Zrod velkoměsta: urbanizace českých zemí a

Evropa. Praha: Paseka.Potůček M. (2005). Veřejná politika. Praha: SLON.Slepička, P., Slepičková, I. (2000). Sport, stát, společnost. Praha: Univerzita Karlova

v Praze.

SUMMARYThis paper presents partial results of the study on the approach of local authorities of the

particular districts of capital city of Prague that is related to sport issues. The research methods included content analyses of the official documents, questionnaire inquiry, and especially the interviews with responsible municipal office members. We report on the status of sport in public policy framework as well as its organizational, financial, and personal background in the structures of local authority. The outcomes of the study showed diversities in approaches of local authorities in regard to sport issues and the impact of financial limitations, political priorities, as well as professional competence, or personal preferences of particular councilors.

Keywords: Local Authority, Sport Policy, Sport for All, Prague

POROVNÁNÍ STRUKTURY HODNOTOVÉHO SYSTÉMU MLÁDEŽE PROVOZUJÍCÍ SPORT A NESPORTUJÍCÍ

MARTIN PĚKNÝUniverzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Česká republika

ABSTRAKT Příspěvek pojednává o výzkumu hodnotové preference mládeže v České republice. Cílem

výzkumu bylo zjištění a porovnání hodnotové orientace mládeže provozující sport a nesportující. Výzkumný soubor tvoří tři skupiny respondentů (nesportující, atleti a karatisté). Ve výzkumu hodnotových preferencí bylo použito dotazníku SVS (Schwartz Value Survey) S. H. Schwartze upraveného (Kavalířem, 2003). Klíčová slova: Hodnoty, hodnotové systémy, sportující a nesportující mládež .

ÚVODPojem hodnoty není novodobým objevem, ale objevuje se již od počátku dějin filosofie.

S pojmem hodnota se setkáváme i v sociologii, psychologii a ekonomii. Hodnotový vývoj má svoji internacionální dimenzi a vazbu na ekonomický, politický, kulturní, vědecký, sociální a duchovní vývoj společnosti. Tuto důležitost hodnot si uvědomuje i Evropská unie, v členských zemích unie probíhá Evropský sociální výzkum (European Social Survey – ESS).

Vymezení pojmu hodnota Hodnota je trvalé přesvědčení, že jistý druh jednání či jistý cílový stav existence, je osobně

a společensky preferovanější ve srovnání s jinými druhy jednání či cílovými stavy existence (Rokeach, 1973). Hodnoty jsou žádoucí transsituační cíle, lišící se ve významnosti a sloužící jako vůdčí principy v životě jedince či skupiny (Schwartz, 1994, 1999).

Vymezení pojmu hodnotový systémPodle (Rokeach, 1973) je hodnotový systém hierarchické uspořádání hodnot, přisouzení

pořadí hodnotám podle kontinua důležitosti. Je naučenou organizací pravidel k provedení volby či k rozřešení konfliktu mezi dvěma či více způsoby chování, nebo mezi dvěma či více cílovými stavy .

PROBLÉMOtevřeným problémem zůstává rozdílnost hodnotového systému mezi sportující a

nesportující mládeží popřípadě i rozdíl podle provozované sportovní činnosti.

CÍLHlavním cílem práce je zjistit a porovnat strukturu hodnotového systému mládeže

provozující sport a nesportující. Sportující budou zkoumáni ve dvou sportech atletika a karate.

METODYVýzkumný soubor

Soubory tvoří 90 respondentů bez rozdílu pohlaví ve věku 15-22let, tedy adolescentů. Tento soubor se dělí na 2 podsoubory mládeže provozující sport a nesportující a dále na 3 skupiny:

1. Karatisté-alespoň 2 roky soustavného tréninku 2 týdně2. Atleti-alespoň 2 roky soustavného tréninku 2 týdně3. Nesportující (kromě školní tělesné výchovy se nevěnují žádné sportovní aktivitě)

Metoda získávání datSoubory budou porovnávány pomocí statistické analýzy dat, které budou zjištěny

dotazníkovým šetřením, bude se tedy jednat o kvantitativní výzkum.Charakteristika dotazníků

V současnosti se k výzkumu hodnotové preference nejčastěji využívá Schwartzových dotazníků SVS (Schwartz Value Survey) a PVQ (Portrait Values Questionnaire) .

Metody SVS a PVQ měření hodnotových preferencí se významně liší v několika ohledech. PVQ měří hodnoty nepřímo, SVS přímo. Výsledkem PVQ jsou úsudky o podobnosti portrétu a respondenta. Výsledkem SVS je uspořádání důležitosti hodnot jakožto řídících principů ve vlastním životě. Respondent u šetření metodou SVS je požádán, aby posoudil 60 určitých hodnot. Každá hodnota je upřesněna vysvětlením v závorce a respondent posuzuje hodnoty na devítibodové stupnici od 7 - extrémně důležitá do –1 - v protikladu k mým hodnotám. Tyto specifické hodnoty měří deset teoretických hodnotových typů.

VÝSLEDKY Deskriptivní výzkum provedený pomocí Schwartzova dotazníku SVS57 (Schwartz Value

Survey) doplněného o 3 hodnoty (Kavalíř, 2003) "možnost sportovat","fyzická kondice" a "atraktivita" = SVS60, potvrdil předpoklady o reflexi hodnoty "možnost sportovat" i hodnot "fyzická kondice" a "atraktivita" v hodnotovém systému respondentů.

Vzhledem k obsáhlosti výzkumu jeho výsledků a omezenému rozsahu tohoto příspěvku se budu dále zabývat jen hodnotami souvisejícími se sportem u jednotlivých zkoumaných skupin.

Hodnota „Mít možnost sportovat“Je zřejmý statisticky významný rozdíl v preferenci této hodnoty pro navzájem porovnávané skupiny atleti, karatisté a nesportující. Hodnota „Mít možnost sportovat“ má vyšší preferenci u podsouboru sportujících oproti nesportujícím. Rozdílnost je patrná i v podsouboru sportující mládeže , kde skupina karatisté upřednostňuje tuto hodnotu více než skupina atletů.

Hodnota „Fyzická kondice“Z výsledků je zřejmý statisticky významný rozdíl v preferenci této hodnoty mezi podsoubory sportující a nesportující. Hodnota „Fyzická kondice“ má vyšší preferenci u podsouboru sportujících oproti nesportujícím. Podle t-testu není statistický významný rozdíl mezi skupinou karatisté a atleti.

Hodnoty „Atraktivní“Stejně tak byl nalezen statistický rozdíl v preferenci této hodnoty mezi podsoubory sportující a nesportující. Naopak mezi skupinou karatistů a atletů nabyl nalezen statisticky významný rozdíl. Ze všech tří vyhodnocovaných hodnot , jsou zde mezi jednotlivými skupinami nejmenší rozdíly.

Nižší preference hodnoty „Mít možnost sportovat“ u atletů než u karatistů by se dala vysvětlit tím ,že všichni dotazovaní atleti prošli sportovní ZŠ , nebo sportovním gymnáziem či studují na FTVS, takže mohou být sportem nasyceni.

DISKUSE Při porovnání s výzkumem P.Kavalíře (2003) lze konstatovat, že ve výsledcích obou

výzkumů nebyly nalezeny významné rozdíly v hodnotové preferenci. Rozdílnost je patrná u hodnoty „Mít možnost sportovat“ mezi skupinami soutěžně sportujících na jedné straně vs. atletů a karatistů na straně druhé. Vzhledem k tomu, že skupina soutěžně sportujících zde není rozčleněna podle druhu sportu, nelze tento rozdíl dále analyzovat.

ZÁVĚR

Z výsledků dotazníkového šetření metodou SVS zaměřených na postihnutí hodnotových preferencí zkoumaných skupin, byly zjištěny rozdíly v hodnotových preferencích mezi podsouborem sportujících a nesporujících. Tuto skutečnost je možno vysvětlit buď tím, že sportovní činnost ovlivnila hodnotovou orientaci jedince nebo jedinci preferující určité hodnoty si vybírají určité sporty. Tím se potvrdila naše hypotéza, že hodnotový systém sportující a nesportující mládeže je rozdílný.

LITERATURA Blahuš, P. (1988). K metodologii použití statistických metod v psychologii. Praha:

Akademia.Kavalíř, P. (2003). Pozice sportu v hodnotových systémech a preferencích žáků středních

škol. Disertační práce. Praha: FTVS.Rokeach, M. (1973). The nature of human values. New York: Free Press.Řeháková , B. (2005). Measuring Value Orientations with the Use of S.H.Schwartz“s Value

Portraits. Praha: Sociologický ústav AV ČR.Sak, P. (2000) Proměny české mládeže. Praha: Petrklíč.Slepička, P., Slepičková, I. Sport z pohledu společnosti. Česká kinantropologie, 2002, 6, 7-

23.Schwartz, S. H. Universal in the Content and Structure of Values. Advances in

Experimental Social Psychology, 1992, 25, 1-65.Schwartz, S. H., Bardi, A. Influences of Adaptation to Communist Rule on Value Priorities

in Eastrn Europe. Political Psychology, 1997, 18, 24-41.

SUMMARYThe conference paper discourses the value survey of the youth in the Czech Republic. The aim of the survey was to find out and to compare the value preferences of sportsmanlike and unsportsmanlike youth. The survey unit is divided into 3 groups of respondents {umsportman1ike youth, athlets and karatists ). The SVS (Schwartz Value Survey) questionnaire" created by S.H. Schwartz and modified by P. Kavalíř in 2003" was used in the survey of the youth value preferences.Key words: values, value systems, sportsmanlike and unsportsmanlike youth.

DOTAZNÍK PREFERENCÍ POHYBOVÝCH AKTIVIT – PRINCIPY A ZPŮSOB VYHODNOCENÍ

FILIP KŘEN, KAREL FRÖMEL, MICHAL KUDLÁČEKUniverzita Palackého, Olomouc, ČR, Fakulta tělesné kultury,

Centrum kinantropologického výzkumu

ABSTRAKTDotazník preferencí pohybových aktivit je standardizovaný dotazník, nicméně pro převod

do elektronické podoby musel být transformován, aby vyhovoval struktuře a možnostem internetu. Studie se zabývá způsobem zadání dat do připravených formulářů a následně také principy pro vyhodnocování specifických skupin respondentů. Nastiňuje strukturu kontrolních mechanismů a celkovou jednoduchost pro studenty při zápisu svých oblíbených aktivit. Pro učitele dále poukazuje na možnosti porovnání výsledků mezi děvčaty a chlapci, případně vytvoření skupiny podle kombinace různých kritérií.Klíčová slova: preference, internet, zpětná vazba, pohybová aktivita

ÚVODPohybová aktivita tvoří významnou součást života dětí a mládeže. Pokud by se podařilo

blíže specifikovat zájmy na konkrétní aktivity, mohli bychom uzpůsobit program školní tělesné výchovy potřebám dané třídy a tím tak zatraktivnit celou výuku.

S rostoucím věkem ubývá pohybové aktivity v závislosti na množství volného času a přibývá inaktivity (Dowda, Ainsworth, Addy, Saunders, & Riner, 2001; Kronenberg et al., 2000; Osler, Clausen, Ibsen, & Jensen, 2001). S nárůstem pohybové inaktivity úměrně roste počet lidí trpících obezitou, která negativně působí na pohybový a kardiovaskulární systém člověka (Sowers, 2003). Jakým způsobem tedy můžeme udržet dostatečnou míru pohybu u dětí a mládeže?

Jedna z možností je nabídnout dětem především ty aktivity, o které mají skutečný zájem. Pro zjištění těchto údajů se nabízí metoda dotazníku. Dotazníky jsou nejběžněji používanou, cenově výhodnou metodou k hodnocení PA dětí i dospělých. Mohou být aplikovány na velký výzkumný vzorek. Také poskytují hodnotné informace o typech aktivit, které děti provádějí (Welk, Dzewaltowski, & Hill, 2004). Zde se nám nabízí dvě varianty. Standardizovaný dotazník v administrativní podobě a jeho přepracovaná elektronická verze. V naší studii se budeme zabývat moderním řešením na internetu.

V současné době ve středoevropských podmínkách nejvíce využívané a ověřené monitorovací systémy (přístrojově a programově zajištěné) nevyužívají internetových možností (Frömel, Novosad, & Svozil, 1999). Přes dobře propracovanou zpětnou vazbu monitorovaným osobám „nepřekročil“ systém statisticko administrativní podobu.

CÍLCílem této studie bylo popsat principy a možnosti elektronické verze dotazníku preferencí

pohybových aktivit. Dále nastínit způsoby vyhodnocení údajů ve speciálním modulu pro počítání výsledků a možnosti zpětné vazby pro jednotlivé školy.

ZPŮSOB ZADÁNÍ DOTAZNÍKUNa adrese www.vzpa.upol.cz/preference naleznete internetovou stránku s dotazníkem

preferencí pohybových aktivit. Pokud se chce vaše škola (případně jiná skupina) zúčastnit sběru dat touto formou, musí nejprve požádat administrátora systému (Univerzita Palackého) o zařazení do databáze. Tím je zajišťována potřebná kontrola skupin, které budeme testovat.

Na první stránce uvidíte obecné informace, výběr jazyka a země. Toto je podstatný údaj, protože podle volby těchto kritérií se budou specifikovat další formuláře. Máte čtyři možnosti: češtinu, angličtinu, slovenštinu a polštinu. Pro pokračování klikněte na tlačítko „Další“.

Následující stránka získává osobní informace respondenta. Po výběru typu školy se vám aktualizuje seznam škol ve vybraném státě. Dále student zapíše ročník, pohlaví, hmotnost, výšku, rok narození a jméno s příjmením. Pokud některý z povinných údajů vynecháte nebo zapíšete v nesprávném formátu či nepovoleném rozsahu, při postupu na další stránku vás systém vyzve k opravě.

Další stránka dotazníku je zaměřena na organizovanou pohybovou aktivitu. Nejprve zvolíte zda-li nějakou organizovanou aktivitu provádíte a v případě kladné odpovědi vybíráte ze seznamu její druh. Následuje otázka na počet hodin v týdnu trávených organizovanou aktivitou. Pokud jste na vysoké škole, zobrazuje se vám navíc ještě dotaz, v kterou denní dobu byste nejraději provozovali oblíbenou pohybovou aktivitu.

V dalším kroku již vybíráte své preferované aktivity. První skupinou jsou individuální sporty. V levé části formuláře je vždy seznam nabízených aktivit, v pravé části uvádíte pět nejoblíbenějších v dané skupině. Není nutné zadat všech pět míst, pokud ale ze seznamu nevyberete ani jednu, při pokračování vás systém upozorní. Po dalším pokusu o pokračování jste již posunuti na další stránku.

Stejným způsobem tak vyberete oblíbené aktivity v týmových sportech, kondičních aktivitách, aktivitách ve vodě, aktivitách v přírodě, v bojových uměních, v rytmických a tanečních aktivitách.

Poslední stránka před uložením se ptá na preference typů aktivit. V nabídce máte sedm možností, které jste předtím vyplňovali jednotlivě. Znovu zvolíte podle preferencí pět míst. Poslední otázka se týká absolutně nejoblíbenější aktivity. Zde vycházíme z předpokladu, že by to měla být jedna z již dříve uvedených na prvním místě. Proto při otevření seznamu máte právě tyto aktivity na výběr.

Dotazník ještě můžete pomocí tlačítka „Zpět“ projít a zkontrolovat. Po kliknutí na tlačítko „Ulož data“ se všechny vaše údaje uloží do databáze a vám se zobrazí poslední stránka, která je již pouze informační.

VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKUPro vyhodnocení dotazníku byl vytvořen speciální modul, který usnadňuje a urychluje práci

se získanými daty. Bez této automatizace by vyhodnocení všech tabulek a následně charakteristik pro jednu školu trvalo několik dní. Software běží na výkonném serveru a složitý proces počítání preferencí ve skupině zvládá za několik sekund.

Na první stránce jsou informace k vyhodnocení a opět výběr jazyka. Další formulář poskytuje speciální filtr, kde si můžete specifikovat určitou skupinu. Například si vyberete výsledky za jeden konkrétní stát, pro jednu školu nebo jen jednoho daného studenta. Další kritéria jsou pohlaví, rok narození, BMI, hmotnost, výška, organizovanost či oblíbený čas pro aktivity. Samozřejmě fungují také různé kombinace vlastností, takže není problém si specifikovat například skupinu, kde vyberete pouze dívky jedné školy, které mají BMI v rozsahu 21 – 28.

http://www.vzpa.upol.cz/preference

Při pokračování na další stránku se zobrazí seznam osob vyhovujících nastavenému filtru. Pro tyto studenty jsou poté zobrazeny všechny tabulky na dalších dvou stranách. První statistika zobrazuje tabulky preferencí podle jednotlivých typů aktivit. Vždy je nejprve uvedeno pořadí, potom aktivita, následuje suma bodů a poslední hodnota je průměr na jednoho žáka. Body jednotlivým aktivitám jsou přiřazovány podle zapsaného pořadí, proto nejoblíbenější aktivity mají nejméně bodů. Na konci této stránky je ještě tabulka, která vyjadřuje četnost nejoblíbenějších aktivit.

Poslední stránka se zabývá charakteristikami pro vybranou skupinu. Týmem odborníků bylo stanoveno 40 charakteristik. Každá aktivita získala určité bodové ohodnocení pro každou charakteristiku od 0 do 5 bodů. V celkovém vyhodnocení se promítá také zvolené pořadí aktivit. V tabulce tak můžete sledovat seřazené charakteristiky podle preferencí ve vybrané skupině. Pro detailní informaci ještě následuje tabulka se seznamem všech respondentů ve skupině a jejich bodové ohodnocení charakteristik, a tak učitel může sledovat i zájmy a inklinaci jednotlivých studentů.

Poslední zajímavostí je tlačítko pro vygenerování sestavy v excelu. Je to speciální funkce, která dokáže vytvořit soubor pro vybranou školu, kde jsou skupiny rozděleny podle ročníků a učitelé mohou sledovat zájmy chlapců a dívek ve vyhodnocených tabulkách.

ZÁVĚRDotazník v elektronické formě má oproti administrativní podobě řadu výhod. Dostupnost a

především rychlost vyhodnocení je nesrovnatelná. Respondent může mít zpětnou vazbu během několika vteřin. Software předem eliminuje nesmyslné odpovědi a tím se celý sběr dat stává validnějším. Pomocí filtru v modulu vyhodnocení můžete specifikovat určitou skupinu a to nejen podle příslušnosti k dané třídě, ale také například podle pohlaví, BMI, výšce či vybraného státu. Toto dále usnadňuje práci a šetří čas vědeckým pracovníkům, kteří mají ihned k dispozici výsledky pro další studie, týkající se tématu pohybových preferencí.

LITERATURADowda, M., Ainsworth, B. E., Addy, Ch. L., Saunders, R., & Riner, W. (2001).

Environmental influences, physical activity, and weight status in 8- to 16-years-olds. Archives of Pediatrics & Adolescent Medicine, 155(6), 711-717.

Frömel, K., Novosad, J., & Svozil, Z. (1999). Pohybová aktivita a sportovní zájmy mládeže. Olomouc: Univerzita Palackého.

Kronenberg, F., Pereira, M. A., Schmitz, M. K. H., Arnett, D. K., Evenson, K. R., Crapo, R. O., Jensen, R. L., Burke, G. L., Sholinsky, P., Ellison, R. C., & Hunt, S. C. (2000). Influence of leisure time physical activity and television watching on atherosclerosis risk factors in the NHLBI Family Heart Study. Atherosclerosis, 153, 433-443.

Osler, M., Clausen, J. O., Ibsen, K. K., & Jensen, G. B. (2001). Social influences and low leisure-time physical activity in young Danish adults. European Journal of Public Health, 11(2), 130-134.

Sowers, J. R. (2003). Obesity as a cardiovascular risk factor. The American Journal of Medicine, 115(8A), 37S-41S.

Welk, G. J., Dzewaltowski, D. A., & Hill, J. L. (2004). Comparison of the computerized ACTIVITYGRAM instrument and the previous day physical activity recall for assessing physical activity in children. Research Quarterly for Exercise and Sport, 75(4), 370-380.

GENDER A ŽENSKÉ TĚLO

PETRA GARBOVÁUniverzita Karlova v Praze, ČR, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Katedra pedagogiky,

psychologie a didaktiky sportu

ABSTRAKTStudie sleduje vztahy mezi spokojeností s tělem, sebepojetím a maskulinitou/femininitou.

Žen, žijících v Praze, je ve skupině je, ve věku 20-35let. Tyto ženy podstoupily plastické operace svých těl.

Používáme metody: somatometrická měření (Heather, Carter, 1965 atd.) dotazníky – Dotazník vnímání vlastní hodnoty (Válková, 1991), Chování zaměřené na tělo (Fialová, 1998), Body perception index (Stárková, 2001), Test inkonsistence rolí (Možný, 1981).

Výsledky pomohou vysvětlit vliv současných požadavků na vzhled a výkon ženy, speciálně z vyššího sociekonomického prostředí.

Klíčová slova: spokojenost s tělem, sebepojetí, gender, vyšší socioekonomická třída.

ÚVODBiologický rozdíl muže a ženy je celkem dobře patrný z tělesného vzhledu. Pohlaví

označuje biologické faktory, které odlišují muže od žen a používá se pokud chceme mluvit o základních fyziologických rozdílech mezi muži a ženami. Hlavní význam biologického pohlaví je, že představuje univerzální a jasné dělítko pro určení základní sociální role.

Pojem gender zahrnuje především sociální a společensky podmíněné kulturní rozdíly, očekávání, předsudky a specifika v postavení mužů a žen. Je sociální konstrukt, ke kterému jsou vázány askriptivní - připisované či očekáváné sociální role, chování, ale i předsudky, stereotypy, hodnocení, představy o tom, co je a není pro muže nebo ženu správné a vhodné (Šiklová, 1999). Pokud je to dívka, bývá spojována se vzhledem, pokud je to chlapec, bývá spojován se silou a vyspělostí. Vývoj genderové identity probíhá v procesu socializace. Nejprve se napodobují rodiče či osoby dítěti blízké. Dále se získávají informace od vrstevníků, z časopisů a ve škole. Vlivem vzdělání, společenského postavení, následného zaměstnání atd. vznikají další sociální role ve společnosti, které doplňují základní. Ze zjištění stereotypu muže/ženy v 25 evrop. zemích vyplývají základní charakteristiky muže: agresivní, dobrodružný, ne-emocionální, silný, strohý a další adjektiva tvořící doplněk obrazu muže, který koná nezávisle, je racionální, realistický a nedbá na city jiných. U žen to byly charakteristiky: senzitivní, emocionální, přecitlivělá, láskyplná, submisívní atd., která tvoří protipól mužských (Burn, 1996). Byl sledován výskyt typických maskulinních/ feminních vlastností v české populaci (Možný, 1983). Bylo zjištěno, že stále převládá popis ženy jako osobnosti víceméně pasivní se značnou submisivitou („tradiční“ role ženy).

PROBLÉMSpolu s nejrůznějšími společenskými změnami se do značné míry změnila také tradiční

mužská a ženská role. Role se začínají sbližovat a prolínat. Po mužích chceme emocionální podporu, větší senzitivitu, zájem o rodinné dění, o děti a jejich výchovu. Naopak od žen se očekává schopnost sebeprosazení, výkonnost, odolnost, nezávislost.

Kromě vývoje genderových rolí se vyvíjí tvary postavy. Tyto tvary se měnily během vývoje lidstva (Věšínová - Kalivodová, 1999). V současnosti je to pro ženu tvar, který je

hybridní, slučuje podobu matky a profesionálky - žena je zobrazována s větším poprsím a úzkoboká. Tato částečně chlapecká postava umožňuje snadnější identifikaci s genderovými vlastnostmi, které popisují muže (stejně tak úzkobokost) (Wolf, 1991).

Jaké důsledky mají tyto normy pro ženy samotné? Vzhledem k tomu, že ideál velmi štíhlé postavy je v rozporu s tělesnými změnami (hodnoty BMI v populaci dívek před pubertou jsou 16 a po pubertě se zvyšují na 21), kterými dívky procházejí už v pubertě, může identifikace s tímto ideálem vést k nespokojenosti s vlastním tělem a sníženému sebehodnocení.

K dosažení žádoucích tvarů využíváme: 1.diet - samozřejmým vyústěním tendence hubnout jsou poruchy příjmu potravy Zatímco u žen je nespokojenost s tělem spojena téměř vždy s pocitem nadváhy a přáním zhubnout (33%), u mužů bývá spojena s pocitem nadváhy nebo podváhy. Kontrolu váhy – nevidí zejména muži v držení diet - to je ženská aktivita (Hrachovinová, 2004). 2.cvičení - je velmi důležitým motivačním činitelem v provádění pohybové aktivity, čemuž i odpovídá preference takových pohybových aktivit, které přímo či zprostředkovaně ovlivňují posturální obraz ženského těla (Minaříková, 2002).3. prostředky estetické chirurgie – jde především o liposukci, zvětšování prsou.

CÍLFeminita/ maskulinita v sobě zahrnuje kromě fyzických atributů i psychické a behaviorální

charakteristiky. Práce se proto zabývá vlastnostmi, které jsou v této specifické populaci považované za typicky feminní, zároveň sleduje fyzické atributy (které jsou součástí tělesného sebepojetí). Zároveň sleduje další rovinu, ve které gender sehrává klíčovou roli – genderové stereotypy.

METODYSledovaným souborem jsou ženy, které se podrobily korektivní plastické operaci.

Předpokládaný počet žen 50, ve věkovém rozmezí 20 - 35 let. Žijí v Praze. Kriteriem pro dané šetření je míra výskytu feminních vlastností (TIR - Test inkonzistence

rolí, Možný, 1981) dotazníky: Chování zaměřené na tělo (Fialová, 1998), kresba, Dotazník vnímání vlastní hodnoty (POP – Padova- Olomouc- Project, Válková, 1991), polostrukturovaný rozhovor: týkající se socioekonom. postavení jedince, genderových stereotypů

Objektivní hodnocení: měření jednotlivých proporcí těla - k zjištění somatotypu (Heathová, Carter, 1967), k výpočtu BMI a k odhadu tělesné hmoty (% tuku) (Durnin, Womersley, 1974) k porovnání se testem Body perception index (BPI, Stárková, 2001)

VÝSLEDKYVýsledky projektu pomohou objasnit vliv současných požadavků na vzhled a výkon ženy v

souvislostech s jejím tělesným sebepojetím. Zajímá nás srovnání jednotlivých tělesných proporcí a míra rozdílu mezi nimi.

DISKUSEKorektivním plastickým operacím nebyla věnována žádná pozornost, navzdory

narůstajícímu počtu žen, ale i mužů v této skupině. Je to v podstatě nový problém. Je to socioekonomická skupina, která má úspěch a pro ně je spojen i s určitou reprezentací

- tato skupina bude díky svému postavení mnohem více manipulovatelná do pozice dosáhnutí ideálních rozměrů tělesných a rovněž určitých genderových. Zároveň se domníváme, že v této

skupině se mohou vyskytovat velmi nerealistické odhady rozměrů těla, právě kvůli snaze „vyhovět“ požadavkům médií.

ZÁVĚRFeministický přístup k pochopení nespokojenosti žen s vlastním tělem zdůrazňuje

společenský tlak na ženy, který je nutí usilovat o štíhlou, vypracovanou postavu, která je spojována s mládím, kontrolou a úspěchem, který podporuje zpředmětnění těla. V různých společenských skupinách existují různé standardy pro ženství a mužství – hovoříme o různých feminitách, maskulinitách. Proto je zajímavé sledovat skupinu, která v korekci tělesných rozměrů podléhá nejen tlaku médií, ale rovněž si tyto prezentované míry internalizovala do svých přesvědčení.

Porozuměním představ, norem, stereotypů těchto žen nám pomůže k vypracování strategií, jak jejich pojetí těla a jeho vlastností rozšířit, jak na něj působit a zjistit, co je možné změnit. Je důležité, aby vzniklo nové, zdravější pojetí ženského těla, které by ženám umožnilo vnímat své tělo bez výhrad, či dokonce s potěšením, být spokojenější a sebevědomější.

LITERATURABurn, S.M. (1996). The social psychology of gender. New York: Mc- Graw Hill.Heath, B.H., Carter, J.L. (1967). A modified somatotype method. Amer. J. Phys. Antrop, 27, s. 57- 74. Fialová, L. , Mrazek, J., Bychovskaja, I. (1998). Sport, health and body concepts in central and eastern Europe – Students of physical education in Cologne, Prague, Moscow. Journal of Komparative Physical Education and Sport XX, s. 52- 62. Hrachovinová, T., Csémy, L., Chudobová, P. (2004). Psychologický kontext spokojenosti s vlastním tělem u VŠ studentů. Československá psychologie, vol 1, s. 9- 18.Minaříková, D. (2002). Psychosomatická motivace pohybové aktivity dívek a žen. Stručný souhrn. Praha: UK FTVS.Možný, I. (1983). Rodina vysokoškolsky vzdělaných manželů. Brno: Univerzita J.E.Purkyně.Šiklová, J. (1999). Gender studies a feminismus na univerzitách ve světě a v České republice. Praha: Open Society Fund.Věšínová - Kalivodová, E. (1999). Gender životního stylu. Srovnávací studie. Praha: Open Society Fund.Wolf, N. (2000). Mýtus krásy. Bratislava: Aspekt.

SUMMARYThe study examines the relationships between Body satisfaction, Self-esteem and Femininity/Maskulinity. The sample consists of 50 women aged 20-35 living in Prague. They took of aesthetic operations of their bodies. The following methods were used: somatometric measures, POP questionnaire, Body and self, TIR, BPI. Results could explain present standard on look and performance of woman, especially from high social status. Key words: Body satisfaction, Self-esteem, Gender, high social status.

HOD OŠTĚPEM V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA OD PRAVĚKU PO SOUČASNOST

ŠTĚPÁN VELEUniverzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, ČR, Pedagogická fakulta,

Katedra tělesné výchovy

ABSTRAKTPráce se zabývá historickým vývojem hodu oštěpem jakožto samostatné atletické

disciplíny, přičemž popisuje jednotlivé etapy jejího vývoje. Cílem práce je na základě studia odborné literatury chronologicky uspořádat a popsat jednotlivé etapy vývoje hodu oštěpem z pohledu charakteristiky jednotlivých časových období, změn techniky, pořádání závodů a změn pravidel, specifikace oštěpu, vývoje výkonnosti a z hlediska významných osob, které měly klíčový vliv na rozvoj hodu oštěpem. Současně práce dokumentuje vztah člověka k této pohybové aktivitě v daných epochách. Klíčová slova: hod oštěpem, člověk, vývoj, historie

ÚVODHod oštěpem je jedna z nejstarších atletických disciplín, která prošla velmi dlouhým

vývojem. Spolu s hodem diskem, hodem kladivem a vrhem koulí ji řadíme mezi atletické vrhy. Pokud budeme srovnávat důvody vzniku hodu oštěpem například s jinými závodními disciplínami (například atletickými skoky), pozorujeme zásadní rozdíl. Na rozdíl od skoků, které byly motivovány emocionálně, touhou soutěžit nebo potřebou se pohybově vyžít (Kuchen, 1977), hody byly motivovány potřebou v běžném životě. Hody různými předměty sloužily nejprve pro zabezpečení potravy, pro lov, nebo pro vlastní obranu či boj s nepřáteli. Tyto aspekty nutily člověka již v dávných dobách, aby se v této pohybové činnosti zdokonaloval. Teprve později se setkáváme s hody v různých úpravách jako s hrami či soutěžními disciplínami sloužícími jako zpestření vojenské, lovecké a jiné přípravy. Na začátku potřeba efektivnějšího boje a lepší pracovní výkonnosti se mění na význam kulturně-společenský.

PROBLÉMDnešní stav hodu oštěpem se odráží v jeho historii. Možnosti rozvoje do budoucnosti jsou

vázány na jeho dosavadní vývoj. Tyty faktory nás nutně přivádějí k myšlence, že komplexní zpracování historie dané disciplíny je potřebné k lepšímu pochopení a prognózování zákonitostí jejího vývoje následného.

CÍL1. Chronologicky uspořádat dosavadní poznatky historického vývoje techniky, pravidel, technologií, výkonnosti a osobností v atletické disciplině hodu oštěpem. 2. Sledovat vztah člověka k hodu oštěpem a jeho využití od pravěku po současnost

METODYPro sestavení úplného historického obrazu vývoje hodu oštěpem bylo zapotřebí

kontaktovat odborníky zabývající se hodem oštěpem a historiky, kteří prostřednictvím interview poskytly informace a cenné rady pro vyhledání potřebných údajů. Jádrem získávání

podkladů pro zpracování se pak stala rešerše odborné literatury a dalších literárních i jiných pramenů.

VÝSLEDKYPřátelskému měření sil v hodu oštěpem jakožto sportovní disciplíně objevující se například

ve starověkém Řecku předcházelo tisíciletí trvající období, kdy byl oštěp využíván pro obranu či boj, přičemž vývoj směřoval k co nejefektivnějšímu využití v běžném životě. Starověká klání pak přestavují soutěže v hodu oštěpem jak na vzdálenost tak i na přesnost. Házelo se například do terčů připevněných na stromech.

Stejně tak jako se dynamicky rozvíjela sportovní činnost a tedy i závody v hodu oštěpem ve starověkém Řecku a dalších starověkých státech, byly stejně energicky jakékoli sportovní aktivity utlumovány v období středověku. Křesťanství v této době bylo skutečnou pohromou pro vývoj hodu oštěpem i ostatních sportovních disciplín. Teprve až návrat k antickým ideálům umožnil opětovný zrod sportovních aktivit. Na počátku novověku se tak s hodem oštěpem setkáváme ve stejné podobě v jaké byl na konci starověku. Jeho vývoj postupuje pozvolně a po 300 let zůstává tato disciplína prakticky nezměněna. Na konci 18.st. se hod oštěpem objevuje v severských zemí jako národní sportovní disciplína. Postupně se závody v hodu oštěpem dostávají do dalších částí Evropy a později i světa. 20.st. pak přináší revoluční změny: hod oštěpem se dostává do programu olympijských her, později ho vidíme jako jednu z disciplín atletických mistrovství Evropy a světa, dochází k radikálním změnám techniky hodu a specifikací oštěpu a postupně se ustalují oficiální pravidla. Hod oštěpem se stává jednou z nejoblíbenějších atletických disciplín.

Důležité milníky vývoje hodu oštěpem.1. V pravěku spojením pazourku a dřevěné tyče (rukojeť) vzniká nejen sekera (pazourek je zasazen kolmo k tyči) ale také oštěp (pazourek je zasazen ve směru tyče).2. 628 př.n.l. je do programu OH zařazen pětiboj, jehož součástí je i hod oštěpem.3. Technika hodu oštěpem je ve starověku založena na úchopu za poutko ankylé. 4. Roku 394 Theodósius I. vydal dekret zakazující další konání olympijských her.5. Středověk, „doba temna“ - jsou potírány veškeré snahy o kulturu těla.6. 1780 se stává hod oštěpem jakousi národní disciplínou skandinávských zemí.7. 1884 se konal první zaznamenaný závod v hodu oštěpem (vítěz Fin J.Wesenius).8. 1908 je hod oštěpem mužů zařazen do programu OH (Ženy na OH od 1932). 9. Od roku 1912 se povoluje držení oštěpu jen v jeho středu (v těžišti) za vynutí.10. Mezi technickými pojetími hodů vyniká ve 20 st. švédská, finská, německá, ruská (sovětská) a americká škola. V pozdějších letech také například škola maďarská.11. 50.léta - „Heldův oštěp“, od roku 1961 ho však pravidla nepřipouští.12. Felix Erausquin - hod oštěpem s otočkou. Touto technikou byla překonána hranice sta metrů. Pře OH v Melbourne 1956 byla tato technika hodu zakázána.13. „Némethův efekt“ a 104,80m dlouhý hod Uwe Hohna (1984) vedly k posunu těžiště mužského oštěpu. V roce 1999 se těžiště posouvá i u ženského oštěpu.14. Nor Terje Pedersen roku 1964 jako první překonává hranici 90 metrů. 15. Současnými držiteli světových rekordů v hodu oštěpem jsou Jan Železný výkonem 98,48 m z Jeny 1996 a Osleidys Menendezová výkonem 71,70 m z MS 2005.16. Mezi nejvýznamnější světové oštěpaře a oštěpařky řadíme E. Lemminga, M. Järvinena, J. Sidla, J. Lüsise, E. Ozolinovou, M. Németha, K. Wolfermanna, R. Fuchsovou, U. Hohna, D. Zátopkovou a J. Železného.

DISKUSEVzhledem k rozsáhlosti časového období, který vývoj hodu oštěpem představuje, bylo

v práci snahou obsáhnout stěžejní události, chronologicky je uspořádat a popsat nejdůležitější změny ve vývoji této disciplíny. Rozdělení vývoje do jednotlivých období bylo provedeno v závislosti na společenských změnách historie a na dynamice vývoje hodu oštěpem v daném časovém úseku s důrazem na vývojové milníky.

ZÁVĚRPráce předkládá pravdivý popis vývoje atletické disciplíny hodu oštěpem. Vystihuje

stěžejní přeměny v oblasti techniky, pravidel, specifikací, pořádání závodů a výkonnosti v hodu oštěpem. Dále zaznamenává závodníky, trenéry a dalších osobností, které měly vliv na rozvoj této disciplíny. Přispívá tedy svým obsahem k souhrnnému objasnění historie hodu oštěpem. Jelikož se současný stav hodu oštěpem odráží v jeho předešlém vývoji a možnosti zdokonalování v budoucnosti jsou dozajista závislé na dnešním stavu, může tato práce přispět k jeho dalšímu rozvoji.

LITERATURAAugusta, P., Honzák, F.(1989) Jak se žilo ve starověku. Praha: Albatros.Bouzek, J., Ondřejová, I. (1989) Periklovo Řecko.Praha: Polygrafia. Coubertin, P., Kroutil, J. (1977). Olympijské paměti. Praha: Olympia.Jirka, J., Popper, J. a kol. (1990). Malá encyklopedie atletiky. Praha: Olympia. Kuchen, A. a kol. (1971). Lehkoatletické vrhy a hody. Praha: Olympia.Lawrer, P. (1993). The javelin throw – the past, present and future. New studies in athletics,

1993, 3, London, p. 15 – 25Olivová, V. (1988). Sport a hry ve starověkém světě. Praha: Artia. Silvester, J.(2003). Complete book of throws. Champaign.USA:Human Kinetics. Sušanka, P. a kol. (1987). Technika mistru - Hod oštepem. Praha: VMO ÚV.Szelest, Z. (1963). Rzut oszczepem. Warszawa: Sport i turystyka.Šimon J. a kol. (2004). Atletické vrhy a hody. Praha: Olympia. Šimon J. a kol. (1997). Atletika – Historie, organizace, pravidla atletiky, soutěže, závody.

Praha: Korolinum. Tschiene, P. (1988). The trowing events, recent trends in technique and training. New studies

in Athletics, Řím, č. 1, s. 7-17.Vomáčka, V. a kol. (1980). Hody a vrhy. 1. vyd.. Praha: Olympia.Wolfermann, K., Rieder, H. (1973). Klaus wolfermann speerwerfen. München: BVL Sport.

SUMMARYThis thesis is concerned with the historical development of the javelin throw as a separate

athletic discipline. In a whole it describes every single period of the javelin throw evolution. The main purpose of this thesis is to chronologically order and describe (based on the technical bibliography) every single era of the javelin throw advancement, which was reached mainly by the characteristics of time periods, characteristics of the technique, by specification of the javelin, by description of holding of competitions and the modification of regulations, by depiction of javelin performance development and through the presentation of prominent athletes of our history which had the crucial importance for the javelin throw discipline. The thesis also documents the relationship of human towards the kinetic activity in the specific time periods. Key worlds: javelin throw, human, development, history

ONLINE VÝZKUM PREFERENCÍ POHYBOVÝCH AKTIVIT

MICHAL KUDLÁČEK, KAREL FRÖMEL, VLASTIMIL KUDLÁČEKUniverzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc, ČR

ABSTRAKTPředkládaná práce je zaměřena na oblast pohybové aktivity (PA) z hlediska preferovaných pohybových aktivit. Poukazuje na nutnost flexibilního monitorování oblasti preferencí a to u všech školních věkových kategorií – základní škola, střední škola, vysoká škola. Podněcuje k úvahám a snahám nabízet programy sportovních aktivit korespondujících se sportovními preferencemi a zájmy univerzitních studentů. Souhra mezi preferovanými a nabízenými pohybovými aktivitami může do značné míry ovlivnit celkový úhrn PA.Klíčová slova: životní styl, kurikulum, komparace, mládež.

ÚVODPředkládaný online výzkum je logickým vyústěním letité snahy pracoviště CKV, UP

v Olomouci (Centrum Kinantropologického Výzkumu) o monitorování struktury preferencí PA ((Frőmel, Novosad, & Svozil, 1999). Podnětem, který stál na počátku této snahy o proniknutí do preferenční sféry, byla potřeba vyjít vstříc studentům v nabídce sportovních programů, zimních a letních kurzů a jednotlivých kurikul, týkajících se zájmové a rekreační výchovy a sportu pro studenty.

Další hnací silou, která stimulovala vývoj software pro flexibilnější monitorování preferenční sféry v oblasti PA byl a je vzrůstající podíl pohybové inaktivity (sledování TV, práce a hra na PC, apod.) na úkor PA. Toto téma je aktuální u všech věkových kategorií a postupem času nabývá závažnějších rozměrů, neboť důsledkem poklesu úhrnu PA je vznik celé řady tzv. civilizačních onemocnění, v čele s kardiovaskulárními chorobami, obezitou, hypertenzí, diabetem mellitus, různými formami neuróz, osteoporózou či metabolickým syndromem (Malina, 2001; Shepard, 2001; Sirard, 2001; Stejskal, 2004; U.S. Department of Health and Human Services, 1996). Souvislost problematiky preferencí PA s poklesem PA je zřejmý. Nikdo přeci nebude vykonávat něco, o co nemá zájem. Haase, Steptoe, Sallis, & Wardle (2004) realizovali komparativní studii 23 zemí, týkající se PA univerzitních studentů v jejich volném čase.

Jelikož řada výzkumů potvrzuje, že v období pozdního dospívání, tj. ve věkové kategorii 18-24 let, dochází k markantnímu poklesu úrovně PA (Bouchard et al., 1990; Frőmel, Novosad, & Svozil, 1999; Hall, Kuga, & Jones, 2002; Sallis, & Owen, 1999; Sallis, & Patrick, 1994), zvolili jsme pro prvotinu online výzkumu v této oblasti právě skupinu vysokoškolských studentů. Dinger (1999) označuje situaci u této kategorie za kritickou.

CÍLEHlavním cílem výzkumu bylo ověření možnosti online monitorování struktury preferencí

v oblasti pohybové aktivity u studentů a studentek vysokých škol. Získanými výsledky naznačit složitost reformy kurikul na příkladu vybrané vysoké školy, tj. porovnat nabízené spektrum pohybových aktivit, s pořadím preferovaných aktivit.

METODIKAVýzkum proběhl pod záštitou Centra Kinantropologického Výzkumu v Olomouci (CKV).

Byl zahájen rozesláním, resp. jinou formou distribuce, průvodních komentářů studentům vysokých škol v Olomouci a Hradci Králové, následně pak i ve Valdostě (USA) a v Abant Izzet Baysal (Turecko).

Zjišťování struktury preferencí pohybových aktivit bylo realizováno prostřednictvím internetové verze dotazníku preferencí pohybových aktivit (PPA). Na závěr dotazníku byly zařazeny některé demografické otázky, které mj. zjišťovaly i pohlaví respondenta, věk, výšku, hmotnost, apod. Vyplnění tohoto dotazníku zabralo, dle našich propočtů, 8-12 minut. Statistická analýza dat byla provedena pomocí programu STATISTICA 6.0 (StatSoft, CR, 2002).

VÝSLEDKY A DISKUSERealizace výzkumu s využitím internetu (online výzkum), který byl doposud realizován

pouze prostřednictvím administrativní verze proběhla úspěšně. Celkově se výzkumu zúčastnilo 951 studentů ze 4 univerzit 3 zemí.

Struktura preferencí byla zjišťována celkově v 7 (resp. 8) oblastech – 1. individuální sporty, 2. týmové sporty, 3. kondiční aktivity, 4. pohybové aktivity ve vodě, 5. pohybové aktivity v přírodě, 6. bojová umění, 7. rytmické a taneční. V osmé kategorii jsme se dotazovali na nejoblíbenější kategorii z předchozích sedmi.

V kategorii „Individuální sporty“ tak například zjišťujeme, že se na předních pozicích u studentů a studentek Valdosta State University objevila cyklistika. Vezmeme-li v potaz tamní kulturu, prostředí a možnosti provozování cyklistiky, docházíme k závěru, že by studenti tento sport rádi provozovali, ale nejsou k němu dostatečně stimulováni (chybí cyklostezky a jiné bezpečné komunikace). Pro opravdu účinný a perspektivní zásah do této problematiky je nutné zkonfrontovat spektrum aktuálně nabízených PA se získanými výsledky všech oblastí. Podobným způsobem pak můžeme postupovat i u ostatních PA v ostatních oblastech.

ZÁVĚRYMonitoring pohybové aktivity a s tím spjatý výzkum v oblasti preferencí pohybových

aktivit je stěžejním článkem pro realizaci konsekventních změn v dané oblasti. Pozitivní vliv PA je v současnosti doslova válcován negativními vlivy, plynoucími z nerealizování dostatečného množství PA. Neodmyslitelnou součástí výzkumu preferenční sféry je realizace komparačních studií mezi jednotlivými školami, regiony a zeměmi. Struktura preferencí pohybových aktivit mezi sledovanými skupinami se nepatrně liší. Sledování těchto vývojových trendů může mít za následek včasné zachycení úbytku úhrnu PA.

Nicméně je nutné pracovat na neustálém zdokonalování softwaru na zjišťování struktury preferencí PA. Z hlediska univerzálnosti, je třeba prověřit funkčnost tohoto typu výzkumu (online) na ostatních typech škol.

Za účelem vytváření vhodných podmínek pro realizaci PA univerzitních studentů dále doporučujeme:

- flexibilně reagovat na vývojové změny ve struktuře preferencí pohybových aktivit;

- nabízet programy sportovních aktivit korespondujících se sportovními preferencemi a zájmy studentů;

- zlepšovat a rozšiřovat stávající zařízení a vybavení určené pro PA studentů;

- prosazovat a realizovat letní a zimní pobytové kurzy pro studenty, obsahově zaměřené na jimi preferované pohybové aktivity.LITERATURA

Bouchard, C., Shephard, R. J., Stephnes, T., Sutton, J. R., & McPherson, B. D. (1990). Exercise, Fitness, and Health. Champaign, IL: Human Kinetics.

Dinger, M. K. (1999). Physical activity and dietary intake among college students. American Journal of Health Studies, 15(3), 139-147.

Frőmel, K., Novosad, J., & Svozil, Z. (1999). Pohybová aktivita a sportovní zájmy mládeže. Olomouc: Univerzita Palackého.

Hall, A. E., Kuga, D. J., & Jones, D. F. (2002). A multivariate study of determinants of vigorous physical activity in a multicultural sample of college students. Journal of Sport & Social Issues, 26(1), 66.-84.

Haase, A., Steptoe, A., Sallis, J. F., & Wardle, J. (2004). Leisure-time physical activity in university students from 23 countries: associations with health beliefs, risk awareness, and national economic develpment. Preventive Medicine, 39, 182-190.

Malina, R. M. (2001). Activity and fitness of youth. In H. Válková & Z. Hanelová (Eds.), Movement and Health (pp. 27-33). Olomouc: Univerzita Palackého.

Sallis, J. F., & Owen, N. (1999). Physical Activity and Behavioral Medicine. Newsbury Park, CA: Sage.

Sallis, J. F., & Patrick, K. (1994). Physical activity guidelines for adolescents: Consensus statement. Pediatric Exercise Science, 6, 302-314.

Shepard, R. J. (2001). How important is intensity of physical activity in a dose/response context? In H. Válková & Z. Hanelová (Eds.), Movement and Health (pp. 45-51). Olomouc: Univerzita Palackého.

Sirard, J. R., & Pate, R. R. (2001). Physical activity assessment in children and adolescents. Sports medicine, 31(6), 439-454.

StatSoft CR s.r.o. (2002). Statistica Cz. Verze 6.0 [Computer software]. Praha: StatSoft.Stejskal, P. (2004). Proč a jak se zdravě hýbat. Břeclav: Presstempus.U.S. Department of Health and Human Services (1996). Physical activity and health: A

report of the Surgeon General. Atlanta: US Department of Health and Human Services, Center for Disease Control and Prevention, National Center for Chronic Disease Prevention and Health Promotion.

SUMMARYThe main aim of this project was to identify and analyze structure of physical activity

preferences. Target population was made up of university students. There were totally 4 participating universities – Palacký University, Olomouc and University of Hradec Králové (both from the Czech Republic), Valdosta State University, Georgia (USA) and Abant Izzet Baysal University (Turkey). A group of 951 university students were enrolled in the survey. The main method of data collection was internet version of physical activity preferences questionnaire. The results show us real situation in structure of physical activities among university students. We should respect these results and strive to support them – i.e. creation of new sport facilities, new sport programs, etc. The main acquisition of this research is successful realization of online research and his future continuation.Keywords: lifestyle, curriculum, comparison, youth.

GENERALIZABILITA HODNOCENÍ PLAVECKÝCH DOVEDNOSTÍ U PŘEDŠKOLNÍCH DĚTÍ

ONDŘEJ PECHAUniverzita Karlova v Praze, ČR, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Katedra kinantropologie

ABSTRAKTCílem tohoto příspěvku je poukázat na užitečnost teorie generalizability při multifasetovém

designu hodnocení plaveckých dovedností u předškolních dětí. Teorie generalizability je rozšířením konceptu reliability v klasické teorii testů, když bere do úvahy více zdrojů chyby měření. V tomto případě se jedná třífasetový design, ve kterém jsou předškolní děti hodnoceny třemi hodnotiteli v sedmi plaveckých testech dvakrát opakovaně. Zdroji náhodné chyby jsou tedy opakovaná měření, hodnotitelé a plavecké testy.Klíčová slova: teorie generalizability, reliabilita, plavání, předškolní děti

ÚVODTeorie generalizability (TG) není matematická metoda, která by hledala praktické aplikace

a náhodou by se dala aplikovat v kinantropologii. Tuto teorii vymysleli psychologové (Cronbach et al., 1972) pro řešení konkrétních výzkumných problémů v psychologii, které nebyly řešitelné za použití stávajících metodologií. Protože je kinantropologie multidisciplinární obor, je možné přenést metodologie úspěšně používané v psychologii pro řešení analogických problémů z oblasti výzkumu lidského chování.

TG je kombinací klasické teorie testů a analýzy rozptylu. Určitou analogií tohoto spojení je aplikace analýzy rozptylu v experimentálních výzkumech. Experimentálnímu faktoru je v TG analogií pojem faseta měření. Fasetou mohou být opakovaná měření, položky v dotazníku nebo např. různí hodnotitelé. Stejně jako experimentální faktor působí na několika hladinách, tak v TG je používán pojem podmínka. Hodnotí-li např. osoby v nějakém testu tři hodnotitelé, pak říkáme, že hodnotitelé jsou fasetou měření, která má tři podmínky.

Při hodnocení diagnostické kvality hodnocení plaveckých dovedností je tato práce rozšířením předcházejících výzkumů z této oblasti (Štochl et al., 2003).

PROBLÉMZabýváme-li se reliabilitou určité diagnostické metody, vycházíme z předpokladu, že náš

design je jednofasetový. Známá je test-retest metoda (metoda stability), jsou-li fasetou opakovaná měření. Můžeme určit i inter-rater reliabilitu, jsou-li fasetou měření hodnotitelé. Jsou-li fasetou měření položky, ptáme se na jejich generickou reliabilitu (vnitřní konzistence). Co však dělat v případě, když máme současně alespoň dvě opakovaná měření, alespoň dva hodnotitele a alespoň dvě položky? Na tuto otázku nám odpoví teorie generalizability, která nám dá odpověď na otázku, který z těchto zdrojů přispívá nejvíce k celkové variabilitě a je tudíž nejpodstatnějším zdrojem chyby měření. Analogií ke koeficientu reliability je nyní tzv. koeficient generalizability.

CÍLCílem studie je rozložit celkový rozptyl hodnocení plaveckých dovedností u předškolních

dětí na složky v universu. Celkem 113 dětí ve věku 4 až 6 let bylo dvakrát opakovaně

hodnoceno třemi hodnotiteli v sedmi testech plavecké dovednosti. Těchto složek je celkem 15. Jedná se o čtyři hlavní efekty a 11 interakcí.

VÝSLEDKYVýsledky analýzy dat jsou uvedeny v tabulce 1. Data byla zpracovávána ve freeware

programu GENOVA (Crick & Brennan, 1983).

Tabulka 1Výsledky ANOVA a odhady složek rozptylu pro P x O x R x T design

Source of Variation df

Mean Squares

Estimated Variance

ComponentsStandard

Error

Percentage of Total

VariancePersons (P) 112 45.5406 1.0366 .1436 47.5Occasions (O) 1 56.5369 .0227 .0195 1.0Raters (R) 2 5.2828 .0028 .0024 .1Task (T) 6 232.8484 .3396 .1717 15.6Persons x Occasions (PO) 112 1.2975 .0196 .0085 .9Persons x Raters (PR) 224 .1835 .0034 .0013 .2Persons x Tasks (PT) 672 1.9562 .3035 .0178 13.9Occasions x Raters (OR) 2 .4484 .0003 .0004 .0Occasions x Tasks (OT) 6 1.8721 .0029 .0028 .1Raters x Tasks (RT) 12 .7904 .0029 .0013 .1Persons x Occasions x Raters (POR) 224 .1625 .0039 .0023 .2

Persons x Occasions x Tasks (POT) 672 .8585 .2411 .0157 11.0

Persons x Raters x Tasks (PRT) 1344 .1353 .0677 .0026 3.1

Occasions x Raters x Tasks (ORT) 12 .1635 .0002 .0005 .0

Persons x Occasions x Raters x Tasks (PORT, e) 1344 .1352 .1352 .0052 6.3

Z tabulky 1 vyplývá, že největší část rozptylu je způsobeno interindividuálními rozdíly mezi jednotlivými dětmi (47,5% z celkového rozptylu). Tento rozptyl je považován za rozptyl skórů v universu (pokud není žádná faseta fixní).

Z faset měření je nejmenším přispívatelem k celkovému rozptylu faseta hodnotitelů. Hodnotitelé byli v hodnocení velmi konzistentní (R = 0,1% z celkového rozptylu) a pořadí osob bylo velmi podobné u každého hodnotitele (PR = 0,2% z celkového rozptylu). Pokud bychom seřadili hodnotitele podle“přísnosti“ hodnocení, tak by toto pořadí bylo neměnné jak u opakovaných měření (OR = 0% z celkového rozptylu), tak i při hodnocení jednotlivých plaveckých testů (RT = 0,1% z celkového rozptylu). Přitom toto pořadí “přísnosti“ hodnotitelů při hodnocení plaveckých testů bylo stejné při prvním i druhém opakovaném měření (ORT = 0% z celkového rozptylu). Dále vidíme, že pořadí osob bylo velmi stálé u všech hodnotitelé při obou opakovaných měření (POR = 0,2% z celkového rozptylu). Dále je patrné, že pořadí osob u jednotlivých hodnotitelů se poměrně lišilo u každého z plaveckých testů (PRT = 3,1% z celkového rozptylu).

O trochu větším zdrojem variability byla faseta opakovaných měření. Došlo k nepatrné změně úrovně plaveckých dovedností mezi prvním a druhým měřením (O = 1% z celkového rozptylu). Také pořadí osob mezi prvním a druhým měřením bylo mírně nestálé (PO = 0,9%

z celkového rozptylu). V práci budou diskutovány možné příčiny tohoto jevu. Zcela zanedbatelný byl příspěvek interakce opakovaných měření s plaveckými testy (OT = 0,1% z celkového rozptylu). Naprosto jiná ale byla situace při pořadí osob v jednotlivých testech při obou opakovaných měření. Toto pořadí v jednotlivých testech se podstatně lišilo mezi oběma měřeními (POT = 11% z celkového rozptylu).

Příčinou toho mohly být velmi nekonzistentní plavecké testy. Ty se lišily jak v “obtížnosti“ (T = 15,6% z celkového rozptylu), tak i pořadí osob bylo test od testu různé (PT = 13,9% z celkového rozptylu). Poslední řádek v tabulce 1 je složka rozptylu připisována interakci mezi osobami, hodnotiteli, opakovanými měřeními, plaveckými testy a náhodnou chybou z neznámého zdroje variability (PORT, e = 6,3%).

Pro námi prezentovaný design byl koeficient generalizability roven 0,95, což je velmi vysoká hodnota.

DISKUSE A ZÁVĚRZ daného postupu je zřejmé, že bychom v tomto případě rovněž nevystačili pouze

s klasickou teorií testů. TG je proto pro kinantropologii velmi přínosná metodologie a zejména bychom vyzdvihli využití této metody u expertního hodnocení, které je v kinantropologii hojně používáno. Reliabilita je tedy speciálním případem generalizability pro jednofasetové designy a relativní interpretaci testových skórů (Brennan, 2001).

SUMMARYThe main purpose of this paper is to introduce the generalizability theory as a useful tool

for evaluating of swimming skills of pre-school children. The generalizability theory expands the notion of reliability within the framework of classical test theory by taking into account multiple sources of measurement error. A three-facet design is involved in this study. Pre-school children are evaluated by three raters on seven swimming tasks repeatedly. This means, that sources of random error are occasions, raters, and swimming tasks. Keywords: generalizability theory, reliability, swimming, pre-school children

LITERATURABrennan, R. L. (2001). Generalizability theory. New York: Springer-Verlag. Crick, J. E., & Brennan, R. L. (1983). Manual for GENOVA: A generalizability analysis of

variance system (American College Testing Technical Bulletin Mo. 43). Iowa City, IA: ACT.Cronbach, L. J., Gleser, G. C., Nanda, H., & Rajaratnam, N. (1972). The dependability of

behavioral measurements: Theory of generalizability for scores and profiles. New York: Wiley.

Štochl, J., Čechovská, I., & Pavelková, V. (2004). Evaluation of the scale of swimming skills for preschool children. Acta Universitatis Carolinae Kinanthropologica, 40, 72 -83.

FRAILTY, POSTURAL STABILITY AND STABILOMETRIC MEASUREMENT IN THE ELDERLY

JITKA JANČOVÁCharles University, Faculty of Physical Education and Sport, Czech Republic, Department of

Sport Medicine and Adapted Physical Education

ABSTRACTThe postural stability (PS) and self-efficiency are an important phenomenon especially for

the elderly. Lost self-efficiency is reported by many authosrs as caused by previous lost of PS. In present paper we show a short review about possibilities of monitoring PS in the elderly and about changes caused by aging (Senior´s Syndroms as i.e. Sarcopenia and Frailty).Key words: Stabilometry, Postural Stability, Aging, Center of Pressure

INTRODUCTIONThe postural stability (PS) in the elderly is a highly important phenomenon. Good PS is in

close relationship to self-efficiency especially for the elderly. Fear of falling represents strong apprehensions regarding to the simultaneous lost of self-efficiency (Tinetti, Richman, Powel 1990), lost of the quality of life (Brouwer et al. 2004) and death (Overstal et al. 1978). Aging occurs with the relentless march of time, but relatively few people actually die of old age. Most die because the body looses the capacity to withstand physical or environmental stressors. Accompanying aging, however, is a loss in reserve capacity and redundancy, which reduces the ability to adapt quickly and effectively (Spirduso 1995). Aging organism is frequently attained by many deteriorating syndroms. Among the most wide spread syndroms we include Sarcopenia, Frailty and malnutrition issues.

PROBLEMPS is a point departure for every locomotion and manipulation (Véle 1997) and deteriorate

with aging (Megrot et al. 2002). In order to prevent and reduce those complications, the PS needs to be monitored. Objective monitoring of PS are proposed by Stabilometric Methods (SM) with standardized tests of quiet or dynamic stance (Chiari 2002, Spirduso 1995). SM allow to measure displacements of Center of Pressure (COP) (vertical projection of our body weight vectors to the surface) in a specified time period. Actually, we are investigating whether the PS, represented by displacements of the COP is correlated with Base of Support (calculated surface on which we are standing) and calendar age. We are also trying to worsen conditions in which measurement takes usually place (i.e. quiet stance with eyes closed, etc.).

Because of the metabolic changes caused by aging we are often facing few problems adherent specialy to elder people. One of them is called malnutrition. Malnutrition is accompanied by a preferential loss of fat-free mass in the elderly, and it exaggerates the physiological loss of body cell mass, muscle mass and muscle function observed in the aged (Topinková 2005). Exercise training has has been pointed as having positive anabolic effects, and improving the effect of re-nutrition in malnourished elderly patients (Kalvach et al. 2004).

Sarcopenia is another, typically, senior´s disease. Sarcopenia is described as the degenerative loss of skeletal muscle mass and strength in senescence. We have to take in

consideration that about a third of muscle mass is lost in old age (Edstrom, Ulfhake 2005). Kalvach et al. (2004) and Topinková (2005) shows that muscle mass loss may attain even 40%.

For Sarcopenia there are possible therapeutic strategies include increased protein intake and exercise programs incorporating resistance training. It is thought as the most effective countermeasure.

Frailty is recognized as a specific senior´s problem, especially in superior age (Topinková 2005). Frailty is caused by physiological decrease of organ performance and Sarcopenia. It means that bones become frail, coordination and strength become frail, immunity and cognitive functions become frail (Topinková 2005). For seniors Frailty, means higher risk rate and higher sensitivity towards changing situations and stress. It is accompanied by remarquable loss of weight, weakness, inactivity, decondition and impaired motor control.

DISCUSSION Many results, from actual studies regarding aging, senior´s decondition, deteriorating

PS and lost of self-efficiency, suggest a beneficial effect of exercise, even when begun later in life, in postponing disability. Kalvach ( 2004), Skelton (2001) are not the only ones who point out, that muscle tissue may be restored, to an individual degree, by maintaining a certain degree of physical exercises, set individually to needs and capacities of each man and woman.

The fear of falling may often cause individuals to avoid walking whenever possible, thereby weakening their muscles and minimizing the use of physiological balance systems. Impaired mobility engenders a fear of falling, which leads the elderly to lose their confidence, to refuse to walk, and consequently, to become more immobile (Spirduso 1995).

Accumulating evidence indicates that physical activity and structured exercise help to maintain an idependent life by maintaining postural stability (balance), strength, endurance, bone density and functional ability and, in so doing, may prevent falls and injuries associated with falls in older age (Skelton 2001, Kalvach et al. 2004, Topinková 2005).

LITERATURE Chiari L., Rocchi L., Cappello A. (2002) Stabilometric parameters are affected by

anthropometry and foot placement. Clinical Biomechanic. 666-677 Edstrom E., Ulfhake B. Sarcopenia is not due to lack of regenerative drive in senescent

skeletal muscle. Aging Cell, 2005, 4: 65-77 Brouwer B., Musselman K., Culham E. (2004) Physical function and health status

among seniors with and without fear of falling. Gerontology. 50, 135-141 Kalvach et al., (2004), Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada Publishing Megrot F., Bardy B.G., Dietrich G. (2002) Dimensionality and the dynamics of human

unstable equilibrium. Journal of motor behavior 34: 323-328 Overstall PW, Johnson AL, Exton-Smith A.N. (1978) Instability and falls in the elderly.

Age and Aging 7: 92-96 Spirduso W.W. (1995) Physical dimensions of aging. Human Kinetics Publisher. Štilec M., Nováková H. (1999) Posturální stabilita v senior programu. Česká

kinantropologie. 3, 2, 45-52 Tinetti M.E., Richman D., Powel L. (1990) Falls efficacy as a measure of fear of falling.

Journal of Gerontology, Psychological science. 54, P239-243 Topinková E., 2005, Geriatrie pro praxi, Praha: Galén Véle F. (1997) Kineziologie pro klinickou praxi. Praha: Grada. ISBN 80-7169-256-5

METHOD CENTAURO: REVITALIZATION OF THE EDERLY

ALBERT IRICIBAR, JOSEP BLAZQUEZInstitut Nacional d’Educació Física de Catalunya (Lleida-Spain)

JUSTIFICATION AND RELEVANCE Aging, a social problem to be resolved.The United Nations previsions for 2050 is that in Spain 37.6% of the population will be

older than 65, and 13.4% of those will be in their 80s. In Japan, such population will be 36.4% and in Italy 35.9% (RENA, 2005). The economic repercussions due to the fast raising aging population are evident, because there is an increase in the social security expenses, especially in the lines of retirement, pharmacology, and health care. Chronic diseases take a particular important toll in this last line of the countries’ budgets. But this problem will be aggravated due to the rising aging index and life expectancy growth. It seems necessary to seek for a valid solution, which implies (1) an attempt to maximally ameliorate the deterioration of the organism, and ensure and maintain its quality of life, and (2) provide opportunities for the social integration and contribution of the elderly, if they choose to do so. It is precisely in this first point that the current research project has its focus. Unfortunately, current popular concept of the 3rd age, aging, or elderly person is: unhealthiness, unproductively, and social load, lack of attractiveness, and lost of personal identity.

Thanks to the scientific advancements, it has been possible to expand life expectancy, although it is still far from reaching the limit of humans as specie (120 years in a contamination free environment and with healthy life style (Olshansky, 1990). Such achievements have been obtained in the chronological domain, and this is insufficient unless good quality of life is ensured for the elderly people. The W.H.O. itself has taken conscience of this problem in its program “Health for all, 2000” where it has proposed that aging has to be considered with two vital indicators: years of survival, and quality of such life expectancy. For this reason, WHO recommends: regular life habits, healthy diet, and regular physical activity. The current research proposal is focused in the efficacy of physical activity as a mean to improve physical conditioning and enhance quality of life.

Previous studies have evaluated the efficacy of physical activity intervention programs in improving function and quality of life in elderly people. It has been proposed that regular physical activity is effective in making aging people more independent, free of diseases, less susceptible to cardiovascular risks, and more likely to improve their wellness (level of physical and mental state) (Wood, 2001).

Activity effect with respect to endurance, strength, flexibility and balance, alert us of the specificity effect found in most interventions. If only the flexibility is practiced, then improvements are found only in this domain. This phenomenon is even more evident in interventions focused in strength (Schlicht et al., 2001).

It seems reasonable to conclude that intensities of 60-80% and a minimum of 3 months of intervention are necessary to generate a significant change in the physical conditioning of elderly people. (Bellew et al., (2003)).

OUR PROPOSAL, The Centauro method. We believe that the success of previous proposals has only been achieved partially due to

lack of participant’s motivation mainly. Walking, fitness exercises, exercises in machines, and aerobic programs, are practices that require strong will power from the participants mainly

because are neither engaging nor intrinsically motivating, even more if the subject practice these exercises alone. If the effort is not compensated, and made engaging and amusing, providing the necessary motivation, and/or no feedback is provided about progress, the practice of physical exercise becomes a “torture” and consequently, the participant abandons the exercise program even when he/she is reminded of the health benefits of regular exercise.

The proposal arises from the willingness of a group of people intimately related with the world of the horse. The group is integrated within the institution ANDROMEDA FUNDACIÓN, which allows the implementation of this project under its trusteeship.

The proposal is an intervention which utilizes adequately trained horses as a mean to stimulate the participant so sufficient motivation is generated. In this way, participant’s movement patterns and afferent feedback consequences are generated that otherwise would have been abandoned. Exercises that involve all physical conditioning components (resistance, strength, flexibility, coordination, balance, speed, etc) are integrated, in addition to activate personal satisfaction and emotional and cognitive processes (spatial relationships, memory, attention, and inhibition of pre-potent responses). This intervention is implemented by groups with individual attention, which is, adjusting the horse and the tasks to perform to the characteristics of each participant.

THEORETICAL MODELThis theoretical model has been design by Rosa Angulo PHD and collaborators. With a

physical activity intervention utilizing a trained horse, we try relate human and horse in common tasks, and therefore generate a special dynamics where the needs and capacities of both parts enter into a synergy guided by cooperation and competition (Angulo-Kinzler, 2001). It is therefore critical that selection of the horse is done individually for each subject. This way, the horse will be able to transmit to the human a stream of stimulus adapted to the needs and capacities of the person, and likewise, the person will interact with the horse depending on the particular characteristics of horse. When such a rich dynamic interaction is generated, great opportunities to generate and practice new and better forms of behavior emerge. The participant will open new ways to explore, will try new movements, and will perceive new sensations. These experiences give feed-back about the interaction between the person and the horse improving the relationship and providing a bidirectional dynamic interaction based on cooperation. Which are the mechanisms which improve the overall performance after the intervention with the horse? Thus, we may could discuss theories of plasticity in the nervous system, mechanisms of stimulus-response, or principles of practice specificity. However, we believe self-organization (Thelen, 1991) to be the critical factor in this process. That is, in a complex and dynamic system, as it is the human and horse interacting, where cooperation among the different parts occurs in front to a common task, it is highly probable that the different parts self-organize spontaneously to yield a higher and more efficient behavior (Kelso, 1995). Consequently, it is not possible to define this process as uni-causal, much less as prescribed a priori. Nevertheless, it is necessary the generation of certain circumstances which favor the change, and it is exactly what we think it occurs with the horse. These circumstances require the generation of sufficient perturbation of stable states, so the change can emerge. It is necessary sufficient practice with varied and variable forms, so through an exploration process new (or potentially old in our case) and effective forms of motor-cognitive as well as emotional behavior can be dis- or re-covered. The creation of this exuberant variability, and the exploration of capacities and constraints, will bring another important process called selection. In such process, the individual selects among all explored

and practiced options, and those behaviors that seem to be the most efficient are selected and favored thanks to a cooperation dynamics.

In summary, our conceptual model is such of a dynamic and complex system where self-organization is possible, where the interaction brings cooperation guided by the functional tasks. Also, the old, trapped, and inefficient behavioral states can be changed by others more efficient via a process of exploration and selection (Vaillancourt, 2002).

OBJECTIVES1.A. Demonstrate the positive effects of the Centauro method in the improvement of

psycho-physical conditioning and quality of life in the elderly. 1.B. Compare the Centauro method with a traditional physical activity method in the

improvement of psycho-physical conditioning and quality of life in the elderly.

In sum, we want to stress the difference between hypotherapy and Centaure Method, which may create confusion. Therapies are applied to resist the effects of a disease, in generic terms, whereas the method centaur is not understood as a therapy since the elderly is not a disease but a natural process of impoverishment, and the objective of Centaure Method is the revitalization of the capacities previously mentioned.

REFERENCESAngulo-Kinzler, R.M. (2001). Exploration and selection of intralimb coordination patterns

in three-month-old infants. Journal of Motor Behavior, 33(4), 363-376.Bellew, J. W., Yates, J.W., Gater, D.R. (2003). The initial effects of low-volume strength

training on balance in untrained older men and women. Journal of strength and conditioning research, 17(1), 121-128

Hong,Y.,Li,J.X.,Robinson,P.D.(2000). Balance control, flexibility, and cardiorespiratory fitness among older tai chi practitioners. Bri J Spo Med,34,29-34

Jacons, D. R. (1997). Minnesota leisure-time physical activity questionnaire. Medicine and science in sports and exercise, 29(6), S62-S72

Kelso, J.A.S, (1995) Dynamic Patterns, MIT PressOlshansky, S. J., Carnes, B.A., Cassel, C. (1990). In search of methuselah: Estimating the

upper limits to human longevity. Science, 250(4981), 634-640RENA, A. (2005). Las mujeres son más entre los mayores de 60, from

http://www.unic.org.ar/newsletter/noti-07-10-2005.htmSchlicht, J., Camaione, D., Owen, S.V. (2001). Effect of intense strength training on

standing balance, walking speed, and sit-to-stand performance in older adults. Journal of Gerontology, 56A(5), M281-M286

Thelen E. & Ulrich, B.D. (1991). Hidden Skills: A dynamic systems analysis of treadmill stepping during the first year. Monographs of the Society for Research in Child Development, 56(1), 1-98.

Vaillancourt, D.E., K.M. Newell. Changing complexity in human behaviour and physiology through aging and disease. Neurobiol. Aging. 23:1–11, 2002.

http://www.unic.org.ar/newsletter/noti-07-10-2005.htm

LONGITUDINAL STUDY ON POSTURAL STABILITY AND EMOTIONS: METHODOLOGICAL ISSUES

JANA ŠMÍDOVÁCharles University in Prague, Faculty of Physical Education and Sport, Czech Republic,

Department of Pedagogy, Psychology, and Didactics

ABSTRACTThis paper is focused on several methodological issues that are related to our study. The

study examines the emotional status and postural stability in women, survivors of domestic violence who suffer long term emotional disorders such as anxiety and depression. There is evidence for the relationship between quality of postural equilibrium – stability and the emotional processes. The rationale for the relationship is provided by neuropsychobiological knowledge of related brain structures and postural control. The design of our study deals with several methodological challenges such as internal validity, measures used, and the philosophical perspective of self-reporting.

INTRODUCTIONOur study, we aim to identify the relationship between the quality of equilibrium in upright

posture and long-term exposure to negative emotions such as depression and anxiety. Participants for this study will be recruited from the population of clients of the association ROSA that offers help to survivors of domestic violence. The age of participants will range from 18 through 45. This particular age cohort was chosen as it is considered the most endangered according to the results of the International Violence against Women Survey that was conducted in several countries including the Czech Republic (Pikálková, 2003). Women have to meet main inclusion criteria in terms of their physical health status. Those women who suffer from serious health problems such as oncology problems will not be included in the study. Substance abuse will be considered exclusion criteria too. We suppose small number of participants in our group up to 30 participants.

Participants assigned for the study will be evaluated in terms of their emotional status by means of the Czech short form of the tool of Profile of Mood States (McNair, 1981) and in terms of their postural stability by means of posturography – stabilometric force platform. The Profile of Mood States represents the first methodological challenge that is discussed in this paper.

During the period of three months (12 weeks), the intervention using specific postural training will be applied in our group of participants. The session will be conducted twice weekly in duration of 45 minutes. This particular frequency was chosen according to studies conducted on movement therapy and the technical possibilities of the participants who are often challenged by their daily program including employment, child care, etc. We decided for the interval of 45 minutes since the postural training is demanding in regard to psychological attention and motoric coordination which may cause fatigue and improper performance consequently. Therefore we presume, this schedule is appropriate for the purposes of our study. The structure of the postural training is given by the consecutive process of the exercises ranging from low to higher difficulty. It is not possible to proceed to higher level without managing the lower levels. The difficulty of levels reflects the motoric coordination requirements and it is represented by particular body position of the exercise form. However,

the construction of the training program as well as the schedule is the second methodological issue that is discussed in this paper.

Control measures will be performed in two modes. The Profile of Mood States will be administered before and after every postural training session. The evaluation of postural stability will be performed three time in total, namely the fourth, eight, and twelfth week of the study in order to monitor the tendency of the change.

The objective of our study is to examine the impact of change of postural stability on the emotional status in women who suffer long term exposure to emotional strain such as depression and anxiety as a result of traumatic experience with domestic violence.

INTERNAL VALIDITYThe internal validity of a study is defined as a situation when the conclusions of the study

are valid and at the same time, there is only one possible explanation for the conclusion. However, this situation may be difficult to achieve. Majority of research in different fields deals with these issues by means of various strategies in order to avoid the threats to internal validity. According to the criteria for perfect internal validity, the conclusion of our study would have to express that the postural training was the only factor that changed the emotional status of participants of our study. If we think of the multidimensionality of the context we are dealing with we can say that such formulation may be too daring there is a great number of co-existing factors that can influence the emotional status and distort the results of our intervention.

Therefore, we need to fight these factors by rigorous design of the study with special regard to assignment of the participants, consistency of our intervention training program, and standard performance of measures, as well as the interpretation of our outcomes and further implications.

The experimental group will include a small number of participant which allows us inter individual evaluation of the postural stability and the emotional status and the reflection of both into each other. On the other hand, the small number of participants would decrease of statistical power. This fact may lead to use of non-parametric methods of data analysis.

The second threat to internal validity may be represented by poor theoretical rationale for the presumption and hypothesis. Our perspective on examined problem is based on the knowledge of neuropsychobiology and neurophysiology which gives us opportunity to understand the relationship between emotions and postural functions on the level of neuro-hormonal processes related to central nervous system control of areas, emotions and postural stability.

PROFILE OF MOOD STATES (POMS)This measure was designed in 1981 to evaluate emotional and affective status in relation to

short term intervention. The original version of this tool contains 65 items. The original language of the tool is English. Two years later, the tool was modified into a short form containing 37 and 30 items (Shachman, 1983). In the Czech Republic, the short form was verified for the Czech language. The number of items reduced from 37 to 32 (Man, Stuchlíková, Hagtvet, 2005). All forms of the Profile of Mood States measure six factors such as tension and anxiety, depression and dejection, anger and hostility, vigor and activity, fatigue and intertia, and confusion and bewilderment. The emotional status is represented by adjectives that are to be considered by the respondent with regard to intensity to which he or

she feels like that. The evaluation is done through a 5-point Likert type scale ranging from 0 to 4. The odd scaling creates a methodological issue in terms of reporting and disclosure. The respondent is not forced to incline towards rather low or rather high intensity when referring about his or her emotional status. This fact may cause misinterpretation of the results. Furthermore, the number of adjectives that refer to positive emotions is significantly lower (6 items) that those that refer to negative emotions (26 items). The authors of the tool do not comment this fact.

PHILOSOPHICAL PERSPECTIVE OF POMS We see the second methodological issue related to Profile of Mood States in the semantic

meaning of the construction of POMS since it is based on understanding various adjectives expressing the emotions. According to the philosophical principles, the true meaning of a word may be viewed from at least two perspectives. The first refers to so called correspondence truth. The idea of the correspondence lies with the equality of a word – a notion of particular phenomena or thing, and its real meaning. In our case, given adjectives should be understood in the same way by every one so that the description of individual emotional status is comparable intraindiviually. When dealing with descriptions of emotion, we may suppose that the basic meaning remains stable across different populations of respondents. However, the perception might differ into certain degree in closer definition of particular adjective. Furthermore, the perception of intensity of the emotion may be even stronger limitation in terms of interpretation. With this background, we need to believe that the understanding of adjectives included in the inventory as well as the estimation of intensity on Likert type scale would be consistent enough among the respondents so that the results are comparable. This belief represents the second philosophical perspective of the true meaning which refers to so called consensual truth. The consensuality offers us an opportunity to evaluate the data intraindividually as well as to compare the individual with the rest of the experimental group. Nevertheless, the limitations presented in this part need to be deliberated in order to avoid misinterpretation of the results gathered by means of a self-report tool. If these issues are not neglected the strengths of self-reporting may be appreciated since it represents a method that may address the respondent most closely.

REFERENCESPikalková, J (Editor), (2004). The international violence against women survey - Czech

Republic/ 2003: Sociological research on domestic violence. Academy of Science, Czech Republic, the Institute of Sociology, ISBN 80-7330-054-0

Man, F., Stuchlíková, I., Hagtvet, K. (2005). Dotazník k měření fektivních stavů: konfirmační faktorová analýza krátké české verze, Československá psychologie, 59, 459-467

McNair, D - Lorr, M – Droppleman, LF (1981). Edit manual for the Profile of Mood States. Educational and industrial testing service.

Shachman, S. (1983). A shortened version of the Profile of Mood States. In Man, F., Stuchlíková, I., Hagtvet, K. (2005). Dotazník k měření afektivních stavů: konfirmační faktorová analýza krátké české verze, Československá psychologie, 59, 459-467

COMPARISON OF PHYSIOLOGICAL CHARACTERISTICS BETWEEN ARABIC AND EUROPEAN SOCCER PLAYERS

HASSAN ALLABA, PANTELEIMON NIKOLAIDISCharles University, Faculty of Physical Education and Sports, Prague, Czech Republic

SUMMARYThis study aims to identify of VO2max and maximal anaerobic power for Arabic and

European soccer players and comparison their performance. Research has used the descriptive methodizing for getting data, where he surveyed some available references in literature, which have been carried out through the years between: (1990-2006). As for conclusions say, that Arabic soccer players appear a great superiority in the aerobic performance while European soccer players appear a great superiority in an anaerobic. Key words: aerobic fitness, anaerobic fitness, Arabic and European soccer players.

INTRODUCTIONAerobic and anaerobic fitness has a great importance to soccer players if they are to achieve

high performance levels and good results. ***Technical and tactical skills in soccer are highly dependent on the player's physical capacity. More than 90% of a game is performed by aerobic metabolism, and the average intensity is around the aerobic lactate threshold (80-90% of maximal heart rate). However, the actual time spent at exactly that intensity is about 20 minutes, as the players either exercise above (accumulating lactate) or below (oxidising the accumulating lactate) this threshold*** (Chamari et al; 2004). ***Exercise Physiology explains for us how the body responds to the stress of exercise. This includes how the body responds to the acute stimulus of exercise stress, as well as, how the body adapts to a chronic exercise stimulus (training). This requires an understanding of basic human anatomy, human physiology and exercise physiology. This background knowledge can be applied to evaluate physical fitness levels and then develop and administer appropriately designed exercise prescriptions*** (Gilders; 2004). ***The physical demands of the game obviously reflect on the physiological responses to play*** (Kirkendall; 1994). ***One of the most important factors that influence exercise intensity is the player's maximal oxygen uptake*** (Chamari et al; 2004).***Soccer incorporates periods of high-intensity exercise interspersed with periods of lower-intensity exercise. The physiological demands of soccer require players to be competent in several aspects of fitness, which include aerobic and anaerobic power, muscle strength, flexibility and agility*** (Svensson & Drust 2005).***Performance in soccer depends on individual abilities, but to display these abilities requires good physical capacity*** (Aksu, et al; 2004). It is known, there are fundamental differences between soccer players in physiological, physical, psychological, anthropometric and emotional characteristics, whether on level the team or teams or countries or continents. So, in this study, we will study (by comparison) the differences between Arabic and European soccer players in physiological characteristics (aerobic & anaerobic performance).

OBJECTIVESThis study aims to actualize the following purposes:

- Identifying of (VO2max/ ml.k-1.min-1) for Arabic and European soccer players.- Identifying on maximal anaerobic power for Arabic and European soccer players.

- Comparison of aerobic & anaerobic performance between Arab and Euro soccer players.

METHODSResearch has used the descriptive methodizing for getting data, where he surveyed some

available references in literature, which have been carried out through the years between: (1990-2006).

THE RESULTS AND DISCUSSIONTable 1 - Physiological and physical characteristics for Arabic and Euro soccer players

Resource Players Physiological aspectsAerobic Anaerobic

Arabic

players

Al-Hazzaa; 2001 Saudi elite, 25.2±2.3 years 56.8 ± 4.8 ml.k-1.m-1 8.02±0.53 W.kg-1

Chamari; 2005 Tunisia junior, 17.5±1.1 years 61.1 ± 4.6 ml.k-1.m-1 Castagna; 2004 Tunisian senior, 24 ± 0.2. 66.6 ± 5.2 ml.k-1.m-1 AT: 89.3 ± 4.7 %Castagna; 2004 Tunisian youth, 14 ± 0.4 years 66.5 ± 5.9 ml.k-1.m-1 AT: 88.8 ± 5.5 %Chamari; 2005 Tunisian, 14.0 ± 0.4 years 70.7 ± 4.3 ml.k-1.m-1 AT: 88.2 ± 4.9%

European players

Gilders; 2004 Belgium, young, 15-17 years 65.63 ml.k-1.m-1 9.56 W.kg-1

Watson; 2005 Elite Norwegian 25.8±2.9 year 65.7 ± 4.3 ml.k-1.m-1

Bunc;1993 Adult CZE, 24.9 ± 3.4 years 61.0 ± 5.2 ml.k-1.m-1

Bunc;1993 Young CZE, 8.1 ± 0.1 years 56.7 ± 4.9 ml.k-1.m-1

Fragoso; 2004 Polish player, 17-18 years 10.72 0.7 W.kg-1

Green; 1992 Young CZE, 16.3 ± 0.1years 59.9 ± 4.6 ml.k-1.m-1 13.0±0.2 LA mmol.l-1

Green; 1992 Adult CZE, 24.3 ± 4.8 years 58.2 ± 4.8 ml.k-1.m-1 11.0 ± 1.6 mmol.l-1

Table 1 illustrates physiological variables (aerobic & anaerobic) characteristics for each of Arabic and European soccer players. With respect to aerobic performance we can see thru the table that Arabic players appear a great superiority, where values means of maximal oxygen consumption were between 56-70 ml.k-1.min-1 for Arabic soccer players, while they were 56-65 ml.k-1.min-1 for European soccer players.

***Based on VO2max values, soccer players, in general, seem to have good but not outstanding aerobic power, something in the range of 55 to 65 ml.kg-1.min-1. Nevertheless, aerobic power has been well recognized as an important physiological contributor to soccer performance. Where, there were some previous studies have demonstrated a significant relationship between distance covered during the game (10 km) and the players' maximal aerobic power*** (Al-Hazzaa et al; 2001). Researcher thinks that aerobic power for both Arabic and European soccer players are enough for soccer. Whereas, Arabic soccer players’ superiority in aerobic power, is a nature result, where Arabic soccer players characterizing in aerobic performance that may be imputed to African & Asian environment nature which characterize with hot desert climate and hard terrain. As for the anaerobic performance, we can see thru the table that European players appear a great superiority in this side. This conforms to study results of Ama et al 1990, which reveal that ***sedentary Black subjects experience a greater degree of fatigue than sedentary Whites during an anaerobic exercise lasting longer than 30 s*** (Ama et al; 90).

European soccer players’ superiority in the anaerobic performance can be attributed to four factors as follows: 1- The training level, 2- The material possibilities, 3- The competitive level, 4- The environment.

http://web5s.silverplatter.com/webspirs/doLS.ws?ss=Bunc-V+in+AU


We think that these factors are the most important reasons which developed European soccer. We thought that environment will be with Arabic players in terms of aerobic power and strength, because the Arabic environment nature is very hard. Arabic soccer players, and specially African Arabs are excellent at track competitions, in particular the distances competitions. Where, athletes of African origin hold a lot of major world running and sprinting records. It is known; people who live at areas of cold and temperate clime have speed, agility and flexibility (anaerobic performance). Whereas people who live at desert areas have endurance. But, by the training, we can develop these natural abilities, if what the competent trainer and the material possibilities etc were available.

CONCLUSIONS- Arabic and European soccer players have adequate aerobic fitness for soccer practice. - European soccer players have a high anaerobic fitness for soccer practice. - Arabic soccer players appear a great superiority in maximal oxygen consumption upon

European soccer players.- Euro soccer players appear superiority in the anaerobic performance upon Arab players.

REFERENCESAksu A C, Turgay F et al. (2004). Effects of soccer training on the aerobic and

anaerobic thresholds with an emphasis on lactate recovery. Journal of Sports Sciences 22(6). 533.

Al-Hazzaa H M, Almuzaini K S et al. (2001). Aerobic and anaerobic power characteristics of Saudi elite soccer players. J-Sports-Med-&-Physi-Fitness 41(1). 54-61.

Ama P F, Lagasse P et al. (1990). Anaerobic performances in black and white subjects. Medicine-and-science-in-sports-and-exercise, 22(4). 508-11.

Aziz A R, Tan F Y H et al. (2004). Physiological attributes of professional players in the Singapore soccer league. Journal of Sports Sciences 22(6). 522-523.

Bunc,-V. (1993). Assessment of aerobic fitness with 2 km running and/or walking test. In, Claessens, A.L. (ed.) et al., World-wide variation in physical fitness..., Leuven, Katholieke Universiteit Leuven, Institute of Physical Education. 37-42.

Castagna C, Belardinelli R et al. (2004). Cardiorespiratory responses of provincial soccer players to a progressive maximal intermittent field test. J-of-Sports-Scie 22(6). 533.

Chamari K. (2005). Appropriate interpretation of aerobic capacity: allometric scaling in adult and young soccer players. British Journal of Sports Medicine 39(2). 97-101.

Chamari K, Hachana Y et al. (2005). Endurance training and testing with the ball in young elite soccer players. British Journal of Sports Medicine 39(1). 24-8.

Chamari K, Hachana Y et al. (2004). Field and laboratory testing in young elite soccer players. British Journal of Sport Medicine 38(2). 191-196.

Oliveira A Jr. (2004). The importance of chronological and maturational age on the strength and speed of soccer players during adolescence. Journal of Sports Sciences 22(6). 541-542.

Green S. (1992). Anthropometric and physiological characteristics of South Australian soccer players. Australian Journal of Science and Medicine in Sport (Canberra,-Aust) 24(1). 3-7.

Kirkendall D T. (1994). Soccer: physiology and training. www.sportsci.org. Mar 17, 06.Gilders R. (2004). Exercise Physiology. OHIO University. www.ohiou.edu. May 21, 06.

http://www.sportsci.org/

http://web5s.silverplatter.com/webspirs/doLS.ws?ss=Australian-journal-of-science-and-medicine-in-sport+in+SO

http://web5s.silverplatter.com/webspirs/doLS.ws?ss=Green-S+in+AU

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/entrez/query.fcgi?db=pubmed&cmd=Search&itool=pubmed_AbstractPlus&term=%22Chamari+K%22%5BAuthor%5D

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/entrez/query.fcgi?db=pubmed&cmd=Search&itool=pubmed_AbstractPlus&term=%22Chamari+K%22%5BAuthor%5D


Svensson M & Drust B. (2005). Testing Soccer Players. Journal of Sports Sciences 23(6). 601-618.

SPORTING IMMIGRANTS AND THEIR EFFECT ON SPORT GROWTH AND POPULARITY IN A CULTURE: A CASE STUDY IN

CZECH BASKETBALL

BILLY CROSSANCharles University in Prague, Czech Republic, Faculty of Physical Education and Sport

ABSTRACTThis study examines the influence immigrant athletes have on attendance and youth

development in the Czech basketball league. It is being undertaken to evaluate the practice of using immigrant athletes in the Czech basketball league as a cornerstone of the club business plan and sport growth. This study is a descriptive, non-experimental, longitudinal case study in the genre of globalization in sport. As a sociological problem the use of immigrant athletes must be examined by both the clubs and sport federations in a receiving culture as per whether it is significant to the overall growth of sport in the culture. While much has been written assessing the global exchange of athletes from the vantage point of effects on the sending countries and powerful receiving countries, little has been written assessing the effects on sport growth on less powerful receiving countries.

INTRODUCTIONThe area of sport globalization has been widely discussed in both the popular media and

scholarly journals in recent years. Little has been done to quantify the effects of globalization. Most of the schloarly studies, as well as the popular media, have focused on globalization from the point of view of westernization or Americanization. This case study in sport globalization attempts to quantify and verify an effect of globalization, increasing popularity of a culturally non-primary sport – basketball, from the viewpoint of a receiving country, the Czech Republic.

In 2002 Yao Ming opened a potential market of 1.3 billion people to the NBA by becoming the first Chinese player to play in the NBA. The same year Jiri Welsh opened a potential market of 11.5 million people to the NBA by becoming only the second player from the Czech Republic to play in the NBA. News of Welsh’s basketball experiences filtered into the Czech Republic daily through newspaper, television and satellite. At the time of Welsh’s departure to basketball’s most prestigious league, there were 18 foreigners playing in Czech’s highest basketball league. Most of these hale from the United States and the former Yugoslav Republics. Several studies in sport globalization have sought to show the correlation between the exportation of talent such as Ming and Welsh to the most prestigious leagues and the growth of their sports in their home culture. However, little has been done to study the correlation of immigrant athletes in receiving countries and their internationally less prestigious sporting leagues.Key words: Immigrant athletes, Globalization, Sending and Receiving countries

OBJECTIVESThis study is being undertaken to evaluate the practice of using immigrant athletes in the

Czech basketball league as a cornerstone of the club business plan and sport growth. The long-term growth of the sport both to be consumed and to be partaken needs to be examined in light of the globalization that is taking place. Increasing our knowledge of these trends in the Czech basketball league will provide insight into the effects of immigrant athletes on sport popularity in other receiving cultures, thus seeking to explain and quantify a portion of sport globalization.

This study is a descriptive, non-experimental, longitudinal case study in the genre of globalization in sport. While addressing the question of sport migration from the vantage point of a receiving country may appear to be a pragmatic question as to the sustainability of a relatively new business model, the question is in fact significant to the overall growth of sport in the culture. Sport clubs or sporting entities need to see not only business success from the top teams in their clubs (in terms of fan following and sponsorship revenue), but also growth in numbers of participants on their youth teams in order to secure their future competitive position. Thus as a sociological problem the use of immigrant athletes must be examined by both the clubs and sport federations in a receiving culture.

METHODSOur subjects will be the players and teams from the first league of the Czech Basketball

Federation. There are 12 teams, composed of 217 players in the 2005/06 season. Thirty of these players were non-Czech during the 2005/06 season. We will examine records as maintained by the individual clubs and the Czech Basketball Federation from the 1999/2000 season through the 2006/07 season. Three instruments will be used to gain data scaling down from empirical to subjective. The first instrument to be used will be an examination of the records of the Czech Basketball Federation. This examination will be for the purpose of gaining the specific empirical numbers necessary for a preliminary framework. The second instrument to be employed will be a personal interview with each team owner or manager in the first division of Czech basketball. The final instrument will be a media review of Czech sport news as found in general newspapers and sport newspapers of the coverage given to immigrants playing in the Czech leagues since the 1999 season.

DISCUSSIONAlthough this practice of sport migration has been going on for over a century, it has picked

up considerable steam in the last 25 years. There is a noticeable and well researched trend of athletes immigrating from countries with a wealth of talent in a particular sport to countries with weaker talent pools due to the popularity of the sport in that country. This can be evidenced by the presence of Canadian hockey players in many countries across the world and even naturalized onto national teams. (Maguire, 1996) There is a converse trend which has been researched much more widely of talent being siphoned out of the countries lacking wealth and power to the countries that have the wealth and power to create or participate in a monopolistic league (Magee, 2002). This can be evidenced in the migration of Latin American baseball players to play in North America’s Major Leagues (Klein, 1999).

Basketball is a relatively weak sport in the Czech Republic where hockey and football are overwhelmingly dominant. The best Czech hockey and football players have exited the country to play in countries where they can ply their trade more profitably. Basketball

however holds a lower position in the hierarchy of Czech sport popularity and thus only two Czechs have played in the NBA, and only a handful play elsewhere in Europe. However the guardians of the game in Czech have chosen to rely on a second tier of immigrants to build the game of basketball in the Czech Republic. This second tier is composed of immigrant athletes who are not high enough quality to play in the North American NBA or the less prestigious FIBA Euro-League, but they are good enough to be the stars of the Czech basketball league. During the 2005-2006 season there were 30 foreign players in the Czech men’s first division basketball league. These 30 immigrant athletes were primarily from the former Yugoslav Republics (11 players) and the USA (7 players). The first Yugoslav players appeared in the Czech basketball leagues in 1980. The first American players arrived 10 years later in 1990, just months after the Czechoslovak Velvet Revolution brought an end to the communist isolation that had held the Czech lands for 40 years.

Yet the question remains does the use of immigrant athletes build the popularity of a sport in a culture? Is the sport of basketball more popular today in the Czech Republic than it was 26 years ago before the entrance of immigrant athletes?

There seems to be an observable pattern that sport leagues follow in their beginning, growth, reasoning, and legislation regarding the use of immigrant athletes (Bale 1994; Maguire, 1996). Teams bring in immigrant athletes to gain a competitive edge over their competition who are almost exclusively relying on national, or home grown talent. Other teams thus follow suite in importing immigrant athletes in an effort to not lose competitive ground to those teams that have immigrants already. Teams justify this expense, at relatively high cost, with claims of maintaining competitive equity; fostering talent growth among young players through exposure to better players; and bolstering game attractiveness to fans. At some point leagues place a limit on the number of non-national athletes each team may have on their roster and even on how many may be on the court or playing field at one time. The next step in cultural acceptance of this process of importing immigrant athletes is the naturalization of nationals in order to allow them to play on national teams in international competitions (Maguire, 1996). Similar justifications, growth and legislation are thus enacted for international competitions as previously occurred at the national league levels.

CONCLUSIONWhile much has been written assessing the global exchange of athletes from the vantage

point of effects on the sending countries and powerful receiving countries, little has been written assessing the effects on sport growth on less powerful receiving countries. This study seeks to fill that gap by studying the effect of immigrant athletes on less powerful, receiving countries such as the Czech Republic. Team owners and federation officials need their non-primary sports to grow to increase market share. In the realm of sport globalization the validity of the model employing immigrant athletes to increase sport popularity in non-primary sports has gone largely unexamined and may in fact be detrimental.

REFERENCESBale, J., Maguire, J. A., & University of Keele. (1994). The global sports arena : Athletic

talent migration in an interdependent world. London ; Portland, Or.: F. Cass. Donnelly, P. (1996). The local and the global: Globalization in the sociology of sport.

Journal of Sport and Social Issues, 20(3), 239-257. Klein, A. M. (1999). Coming of age in North America: Socialization of Dominican baseball

players. In coakley, J. (ed.), inside sports, london, routledge, c1999, p.96-103.

Magee, J., & Sugden, J. (2002). "The world at their feet": Professional football and international labor migration. Journal of Sport and Social Issues, 26(4), 421-437.

Maguire, J. (1996). Blade runners: Canadian migrants, ice hockey, and the global sports process. Journal of Sport and Social Issues, 20(3), 335-360.

SOCIAL DEMOGRAPHIC CHARACTERISTICS OF SPORT SPECTATORS

PAVEL LANDACharles University in Prague, Faculty of Physical Education and Sport, Czech Republic,

Department of Pedagogy, Psychology, and Didactics

ABSTRACTThe first part of the paper describes the theoretical findings in the field of sport spectator

research and the aims of the research project Spectators reflection of the sport contest which is searched at Charles University Faculty of Physical Education and Sport under leadership of prof. Slepička. The second part of paper shows the comparison of the elementary social demographic characteristics of spectators of football and basketball matches in selected games of the elite leagues of both sports. The findings show the differences in the social compositions of crowds in both sports. The main differences are in the gender composition and educational composition. Basketball is much more attracted by women and people with university education than football. The differences in social compositions of crowds can be of the causes of the different spectator manifestations.Key words: sport spectators, social demographic characteristics, survey, spectators reflection

INTRODUCTIONWith the development of sport games and the numbers of their spectators there comes

an increased interest in covering the problems of sports spectating as a social phenomenon.First scientific studies dealing with sports spectators began to appear in the thirties.

The problems connected with sports spectatorship and with behaviour of the sports spectators represent at our time a very pressing social problem, having a global form.

Therefore social sciences more and more dealt with the basis and principles of sport spectating. Spectating as a social phenomenon is mainly evaluated from the psychological and sociological point of view. Sociological studies are aimed at the investigation of the position of sports spectating in the society (Čechák, Linhart 1986, Duke, Crolley, 1996), or at the analysis of the relations between social changes and negative phenomena at sportgrounds (Merkel, Tokarski 1996).

Other studies treat the questions of the relations of selected social characteristics to spectators behaviour, analyses the role of the age of spectators as a factor influencing spectators behaviour in selected kinds of sport. Some studies pay attention to the question connected with the social status of sport events attendants (Slepička 1990).

Besides this sociological view there are also applied psychological views. The psychological studies (Sapolsky 1980, Slepička 1991) deal out selected aspects of sport spectatorship. The most frequent studies point out sports spectacle as an occasion of individual to get emotional and aesthetic experience. Then is stressed the possibility of working off their

tension and psychical relaxation. There is also an emphasis on the possibility of self realisation of spectators by means of identification with a successful athlete or club. An important psychological question in the investigation of the problems concerning sports spectating is the question concerning the motivation of attending sports contest.

Recent authors agree to the opinion that sport spectators visit the stands with an already created system of values, standards and roles whose they have created during the process of socialization. Further, some authors (Beljacká 1988) emphasize an importance of social psychological factors for spectators´ experiences and reactions. That is why we cannot analyse and evaluate spectators´ experiences and reactions only from the point of situation conditions. The mentioned list of researches focused on problems of sport spectatorship indicates that the most important thing in this research studies is the choice of the focus from which the problem will be examine.

PROBLEMIn our research project we plan to combine both sociological and psychological attitudes.

The research will be focused on the theoretical analysis of sport spectatorship from the psychosocial standpoint. The survey will be focused on the description of major psychosocial characteristics (a social structure of spectators, an appurtenance to specific spectators´ groups, value preferences, attendances motivation) because these have a big influence to experiences and reaction of sport spectators. Further, this project is focused also on the finding out the differences among sport spectators of particular sport branches from the standpoint of their social structure and value orientation and also on the analysis of possible connections among particular characteristics. Last but not the least aim is also a classification of spectators´ groups according to high-mentioned signs and to behaviour of these groups. The research is based on empirical survey at the selected sport stadia as well as qualitative research methods as participative observation of specific spectating groups or interview with selected fans. For the purpose of the empirical survey is used the 60 items questionnaire (Slepička, 1990) which was used in several previous surveys in the Czech Republic (Slepička 1990, 1991, 1997, Kotlík 2003).

METHODThe paper presents data from the first stage of empirical survey made at the football and

basketball stadia in Czech Republic. The survey is based on distribution of questionnaire (Slepička) in the audience. I will make comparison of two spectating groups (football and basketball) according to their social demographic characteristics. The sample is consisted of 203 football spectators contacted at these matches: Viktoria Plzeň – Mladá Boleslav, Dynamo České Budějovice – Most and 99 basketball spectators contacted at the matches USK Praha – ČEZ Basketbal Nymburk, Mlékárna Kunín – Pardubice.

RESULTSInitially there were expected differences in crowd compositions of both selected sport.

These expectations came from differences in manifestations of both selected groups of spectators. There is no information about the riots of basketball spectators and on the contrary there is a permanent presence of riots and violence behaviour related with specific groups of football fans. As we expected the first results of the survey show significant differences.

The comparison of gender composition (Picture 1) shows that women are much more (almost two times more) attracted by basketball than football. The findings regarding age of

05

10152025303540

Football %Basketball %

spectators (Picture 2) show that dominant age group of basketball fans is between 23 and 30 and in case of football it is age group between 15 and 18. The characteristic feature of both populations is that there is absolute dominance of young spectators. More than 75% of spectators in both sports are younger than age of forty.

Picture 1 Picture 2

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

Women Men Not responded


0

5

10

15

20

25

30


The results of inquiry regarding the attained education (Picture3) show differences as well. There is two times higher share of people with university education in group of basketball spectators than in group of football spectators.

Picture 3

The comparison of the elementary social demographic characteristics of football and basketball spectators shows significant differences between the both spectator populations. These differences can partially cause the different manifestations of football and basketball spectators at the sport stadia in

the Czech Republic where only football fights with problem of riots and violent manifestations. But the violence related with football can not be explained only through the social composition of the crowds. The phenomenon of football hooliganism is broad question which is permanently searched by the sport psychologists and sociologist from all around the world from many standpoints. The differences in the social compositions of the crowds can play the important role in the explanation of the differences in sport spectators´ manifestations.

CONCLUSIONIt is still too early to make strong conclusion regarding social demographic characteristics

of spectators in football and basketball. The sample is still too small to allow us to make reliable comparisons of the above mentioned spectators populations. But on the other hand we can expect that there will be found the significant differences in many social demographic characteristics of spectators in the selected sport branches.

REFERENCESČechák, V., Linhart, J. (1986) Sociologie sportu. Praha: Olympia.Canter, D., Comber, M., Uzzell, D.(1989) Football in its Place. London: Routledge.Duke, V., Crolley, L. (1996) Football: Nationality and the State. Harlow: Longman.

Merkel, U., Tokarski, W. (1996) Racism and Xenofobia in European Football. Aachen: Meyer&Meyer Verlag.

Sapolsky, B. J. (1980) The effect of spectator disposition and suspense on the enjoyment of sport contest. International Journal of Sport Psychology. 1, p. 1-10

Slepička, P. (1991) Spectator reflection of sports performance. Praha: Karolinum.

REEDUKACE DYSPRAXIE

GABRIELA JAHODOVÁ1, OLGA ZELINKOVÁ2

1 Univerzita Hradec Králové, ČR, Pedagogická fakulta, Katedra tělesné výchovy a sportu2 Univerzita Karlova v Praze, ČR, Husitská teologická fakulta

Česká společnost "Dyslexie" Praha

ABSTRAKTPříspěvek se zabývá problematikou specifické poruchy motorické funkce – dyspraxií (DCD Developmental Co-ordination Disorder) v souvislosti s připravovaným výzkumným projektem. Součástí plánovaného projektu je sestavení intervenčního programu směřujícího ke zmírnění každodenních obtíží u jedinců postižených dyspraxií, dále pak zkoumání efektů řízené pohybové aktivity na posílení pohybových a psychosociálních kompetencí handicapovaných. Práce byla vypracována za podpory Výzkumného záměru MŠMT MSM 0021620864.Klíčová slova: dyspraxie, porucha motorické funkce, reedukace, intervence

ÚVODDyspraxie je specifickou vývojovou poruchou motorické funkce, pohybové koordinace,

dříve popisovanou jako syndrom nešikovného dítěte. Kirbyová (2000) uvádí možné použití klasifikací DSM-IV (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders) a MKN-10 jako dva způsoby, jimiž lze vývojovou poruchu koordinace určit.

Dyspraxii charakterizuje porucha hrubé a jemné motoriky, snížená prostorová orientace, nedostatečné vnímání tělového schématu, opožděný vývoj kontroly pohybů a jednotlivých částí těla. Nezralost v organizaci pohybů může také vést k připojeným obtížím v percepci, v myšlení a v porozumění informacím zprostředkovaným smysly. Obvyklými symptomy dyspraxie je snížená způsobilost pro vykonávání složitějších pohybový úloh, běžných tělesných cvičení a sportovních činností, včetně manipulací s předměty. Obtíže jsou zjevné rovněž v samotném procesu motorického učení - problémy s osvojováním komplexnějších pohybových dovedností, zvláště sekvenčních pohybů a problémy s nápodobu viděných pohybů.

Dyspraxie nemá jednoznačné příčiny. Vysvětluje se poruchou vyšších korových procesů, která postihuje plánování, organizaci a provádění volních pohybů za přítomnosti normálních reflexů, svalové síly, svalového napětí a propriocepce. Dyspraxie se může kombinovat s dalšími specifickými vývojovými poruchami učení (dyslexií, dysgnózií, dysgrafií), dále se syndromem hyperaktivity, poruchami pozornosti (ADD/ ADHD) a zrakové percepce (40 - 45% dětí s dyspraxií). Vývoj diferenciální diagnostiky a zkušenosti ze zahraničí (Kirby, 2000, Riplay et al., 2002, aj) však dokazují oprávněnost hlubší diferenciace poruch u

dětí a účelnost oddělování poruch pohybové koordinace (dyspraxie) od poruch pozornosti, učení a chování.

Psychomotorické obtíže u dyspraxie mohou navozovat problémy s vývojem osobnostních, sociálních a školních kompetencí dětí (Portwoodová, 2001, Kirbyová, 2002, aj.). Psychomotorické obtíže mohou limitovat:

- rozvoj osobnosti - nižší sebevědomí, sebehodnocení (self-esteem), které jsou nepříznivé pro konstituování sebepojetí (self-concept).

- emoční rozvoj - nebezpečí anxiety a depresí, střídání nálad.- osvojování znalostí a dovedností, jak v důsledku vlastního psychomotorického handicapu,

tak v důsledku postojů a chování učitelů a vrstevníků k žákům s dyspraxií.- sociální rozvoj - komplikace se zařazováním mládeže s dyspraxií do sociálních skupin ve

škole a mimo školu, jejichž důsledkem může být nedostatečný rozvoj sociálních dovedností.Mezi dosavadní intervenční metody mající zlepšit pohybovou způsobilost, vycházející

z různých teorií motorického vývoje a pohybového učení, můžeme zařadit percepčně motorický trénink (Cratty, 1981), avšak po aplikaci u dětí s DCD, dle Sigmundssona (1998), přináší velmi omezené efekty na percepčně motorické schopnosti. Novější práce naznačují, že důraz na kognitivní dovednosti a dovednosti v řešení problémů spojených s výběrem a provedením pohybové odpovědi může být vhodnou intervenční strategií zdokonalování výkonu v různých pohybových úlohách u dětí s DCD (Miller et al., 2001, Mandich et al., 2003).

PROBLÉMAktuálním problémovým okruhem dyspraxie je otázka možností reedukace, tedy cíleného

posilování psychomotorických kompetencí, emočního a sociálního vývoje, sebepojetí a pracovní úspěšnosti. Dalším problémovým jevem se zdá být nižší míra zapojení jedinců s dyspraxií do pohybových aktivit, v souvislosti s možným dopadem na sociální začleňování a vývojem sebehodnocení. Tyto faktory mohou být ovlivněny psychomotorickým handicapem. Nižší pohybová aktivita může mít negativní důsledky jak pro tělesné, tak mentální zdraví.

CÍLCílem příspěvku je seznámit s výzkumným záměrem – sestavením intervenčního programu

zacíleného na posílení, zejména psychomotorické kompetence dyspraktiků, současně je třeba prioritně identifikovat a diagnostikovat dyspraxii.

METODYProjekt má charakter analytický a experimentální. Identifikace individuálních

psychomotorických profilů bude založena na hodnocení jemné a hrubé motoriky pomocí psychomotorických testů, které postihují různé aspekty plánování a řízení pohybu. Dále budou hodnoceny další senzomotorické funkce – statická a dynamická posturální stabilita, prostorová orientace, tělové schéma, reaktibilita a základní pohybově koordinační funkce.

Plánuje se monitorování a analyzování denní a týdenní pohybové aktivity, včetně energetického výdeje. Na základě učení pohybovým činnostem, podněcování mentálního porozumění učeným činnostem a vytváření mentálních reprezentací bude sestaven, realizován a vyhodnocen intervenční pohybový program, jehož cílem je posílení, zejména pohybových kompetencí. Dále bude rozvíjen trénink představ o pohybu.

Intervenční výzkum bude prospektivní studií s jednou experimentální a dvěma kontrolními skupinami. Pohybový program bude pilotně ověřován a v průběhu jeho aplikace

vyhodnocován pro jeho případné korekce a modifikace, s ohledem na individuální potřeby jedinců.

Jako experimentální efekty budou hodnoceny, před zahájením, v průběhu a po skončení intervenčního programu, proměnné psychomotorické kompetence, fyziologického profilu a vnímání prožitků a zkušeností z pohybového programu.

ZÁVĚRPříspěvek nastiňuje problematiku dyspraxie a záměr výzkumného projektu – vytvoření a

ověření pohybového intervenčního programu, zacíleného na posílení psychomotorických kompetencí postižených jedinců. Plánuje se prezentace výsledků formou publikační činnosti, vystupování na domácích i zahraničních konferencích, šíření zpráv do pedagogicko-psychologických poraden a speciálních pedagogických center s doporučením intervenčního programu a zapracováním získaných poznatků o dyspraxii do sylabů přednášek v rámci pregraduálního studia ve studijních programech tělesné výchovy a speciální pedagogiky.

LITERATURAAmerican Psychiatric Association (1994). Diagnostic and statistical manual of mental

disorders, 4th Edition, Washington DC – APAKiphard, J. (1992). Motopadagogik. Dortmund: Modernes LernenKirby, A. (1999). Dyspraxia, the Hidden Handicap. London: Souvenir PressKirbyová, A. (2000). Nešikovné dítě. Dyspraxie a další poruchy motoriky. Praha: PortálMagil, R. (1997). Motor learning, concepts ans applications, 5th Edition. New York:

McGrew-HillMatějček, Z. a kol. (1991). Lehké mozkové dysfunkce. Praha: Psychiatrické centrumPortwood, M. (1996). Developmental dyspraxia: a practical manual for patente and

Professional, Durham: Educational Psychology Services, Durham County Council.Ripley, K., Daines, B., Barret, J.(2002). Dyspraxia, A Guide for Teachers and Patente,

London: David Fulton Publisher.Train, A. (1998). Specifické poruchy chování a pozornosti, Praha: Portál.Zelinková, O. (2003). Poruchy učení, Praha: Portál.Zelinková, O. (2001). Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program, Praha:

Portál.

SUMMARYThe article is aimed to a problem of the specific disease of the motor function – dyspraxia

(DCD Developmental Co-ordination Disorder) in the context of the research project being prepared. A part of the project is the creating of an intervention program for reduction of difficulties in life of subjects with dyspraxia, further, investigation on effects of organised physical activity to enhancement of movement and psycho-social competencies in them. Key words: dyspraxia, Developmental Co-ordination Disorder (DCD), re-education, intervention

VÝVOJ TORZNÍCH DEFORMIT FEMORÁLNÍ KOMPONENTY KYČELNÍHO KLOUBU V ZÁVISLOSTI NA BIOMECHANICKÝCH

POMĚRECH V OBLASTI PÁNVE

JITKA NOVOTNÁ, ROBERT FREIUniverzita Karlova v Praze, ČR, Fakulta tělesné výchovy a sportu

ABSTRAKTV rámci randomizované kontrolované studie bude zhodnocen úhel anteverze femuru a

rozsah užívaných pohybů v kyčelním kloubu. Cílem studie je objasnit, zda zvýšená anteverze femuru je primárním nebo sekundárním fenoménem vývojové dysplazie kyčelního kloubu. Pokusíme se objasnit, zda ovlivněním vývoje motoriky jedince mohou být odstraněny nežádoucí tlaky a tahy, které vedou ke vzniku torzních deformit a mohou později vést k subluxaci či luxaci tohoto kloubu.Klíčová slova: vývojová dysplazie kyčelního kloubu, anteverze femuru, spontánní motorika, 3D kinematická analýza pohybu dolních končetin

PROBLÉMTorze femuru začíná již u embryí. Poprvé je identifikována v 7. týdnu gestace, kdy nabývá

hodnot kolem -10 stupňů a postupně se zvyšuje až do narození. [9] Tyto změny torze a tvaru femuru jsou nezávislé na zevních mechanických faktorech, jako jsou tlak a pohyb. Mechanismus řízení změny torze femuru v tomto období doposud není znám. V postnatálním životě jsou pak mechanické podněty a funkce nejdůležitějšími faktory, které rozhodují o kostní struktuře. V průběhu vývoje se mění kolodiafizální úhel, úhel anteverze femuru a úhel vchodu acetabula a sagitální roviny. [4] Tyto změny jsou z hlediska budoucího vývoje kyčelního kloubu významné. Nedojde-li ke změnám těchto úhlů, mluvíme o tzv. torzních deformitách. Na vznik těchto deformit u různých diagnóz, je mnoho názorů. Následkem je rozdílné zatížení hlavice kyčelního kloubu, rozdílný výsledný vektor tahu svalů. U jedinců s vývojovou dysplazií kyčelního kloubu a dětskou mozkovou obrnou hrozí luxace tohoto kloubu. Zvýšený úhel anteverze krčku femuru vede k vyššímu nitrokloubnímu tlaku než je běžné u fyziologicky formovaného kyčelního kloubu. Je významným faktorem vzniku preartrózy. [1,2,3,7,14]

V současné době je screening vývojové dysplazie kyčelního kloubu na velmi vysoké úrovni. Česká republika je jedním z mála států, kde je péči o tyto jedince věnována taková pozornost. Etiopatogeneze a rizikové faktory jsou však stále nejasné. V současné době se stále více hovoří o tzv. pozdní vývojové dysplazii kyčelního kloubu. Nejnovější pozorování [4,5,6,11] ukazují, že se nejedná o chybně diagnostikované jedince v ranném věku. Tito jedinci vykazovali stabilní kyčelní klouby v neonatálním období a během prvních tří měsíců života. Dislokace se vyvinula až později (kolem 6. měsíce nebo se začátkem chůze) a ve většině případů vyžadovala operační řešení. Neexistují dostatečné důkazy potvrzující efektivitu abdukční terapie. Existují důkazy podporující účinnost sledování novorozenců označených jako jedinci s vývojovou dysplazií kyčelního kloubu. Není však určena a podpořena důkazy optimální doba sledování. Neexistují důkazy objasňující důsledek užívání

dvojitých či trojitých plín. [8] Není jasný vývoj torzních změn femuru během prvního roku života jedince s fyziologicky se vyvíjejícím kyčelním kloubem, ani s vývojovou dysplazií kyčelního kloubu. Není objasněno, zda vyšší úhel anteverze femuru u jedinců s DDH je primárním nebo sekundárním znakem tohoto onemocnění. Neexistují důkazy o konkrétním vlivu tahu svalů při vývoji anteverze femuru.

CÍLV rámci randomizované kontrolované studie bude zhodnocen úhel anteverze femuru a

rozsah užívaných pohybů v kyčelním kloubu. Cílem studie je objasnit, zda zvýšená anteverze femuru je primárním nebo sekundárním fenoménem vývojové dysplazie kyčelního kloubu. Pokusíme se zjistit, zda ovlivněním vývoje motoriky jedince mohou být odstraněny nežádoucí tlaky a tahy, které vedou ke vzniku torzních deformit a mohou později vést k subluxaci či luxaci tohoto kloubu.

METODY A VÝZKUMNÝ SOUBORBude provedeno ultrazvukové vyšetření úhlu anteverze femuru [10], 3D kinematická

analýza pohybu dolních končetin, vybrané polohové reakce, šlachookosticové reflexy a pasivní rozsahy kyčelního kloubu. Vyšetření budou prováděna opakovaně v 2.-3. týdnech života jedince, ve 3-4 měsících. Ve 3 letech bude hodnocen úhel anteverze femuru [13].

Výzkumný soubor bude čítat 120 jedinců. Jedna polovina bude diagnostikována jako jedinci s dysplazií kyčelního kloubu. Jedna čtvrtina bude složena z jedinců s predilekcí. Další čtvrtina čtvrtina bude zahrnovat jedince s fyziologicky se vyvíjející motorikou a kyčelními klouby.

LITERATURAArgenson JN, Ryembauld E, Felecher X, Brassart N. (2005) Three-dimentional anatomy of

the hip in osteoarthritis after developmental dysplasia, Journal of Bone and Joint Surgery. Sep, 87-9

Arnold A.S., Delp S.L. (2001) Rotational movement arms of medial hamstrings and adductors vary with femoral geometry and limb position: implications for the treatment of internally rotated gait. Journal of Biomechanics 34, , 437-447

Arnold A.S., Asakawa D.J., Delp S.L. (2000) Do the hamstrings and adductors contribute to excessive internal rotation of the hip in persons with cerebral palsy? Gait and Posture, 11, 181-190

Cady R.B.(2006) Developmental dysplasia of the hip: definition, recognition, and prevention of late sequelae, Pediatr Ann, Feb, 35 (2), 92-101

Cibulka, MT. (2004) Determination and Significance of Femoral Neck Anteversion. Phys. Ther., 84:550-558

Gul R, Coffey J.C., Khayyat G.,McGuinness A. J. (2002) Late presention of developmental dysplasia of the hip, Ir J Med Sci, Jul-Sep 171 (3), 139-140

Gwynne Jones D.P., Dunbar J. D., Theis J. C. (2006) Late presenting dislocation of sonographycally stable hips. J Pediatr Orthop B, Jul 15 (4), 257-26

Kim WY., Hutchinson CE, Andrew JP. (2006) The relationship between acetabular retroversion and osteoarthritis of the hip. Journal of Bone and Joint Surgery Jun, 88, 6, 727-729

Patel H. (2001) Preventive health care, 2001 update: screening and management of developmental dysplasia of the hip in newborns. Canadian Medial Association. June 12, 164 (12), 1669-1677

Prasad R, Vettivel S., Isaac B. a kol. (1996) Angle of Torsion of the Femur and Its Correlates, Clinical Anatomy, 9, 109-117

Prasad, SS.(2003). Femoral anteversion in infants: a method using ultrasound. Skeletal Radiol 32:462-467

Raimenn A., Baar A., Raimann R., Morcuende J.A. (2007) Late Development Dislocation of the Hip After Initial Normal Evaluation: A Report of Five Cases. J Pediatr Orthop 2007, Jan/Feb 27 (1), 32-36

Shefelbine S.J., Carter D.R. (2004) Mechanobiological predictions of growth front morphology in developmental hip dysplasia, J Orthop Res 22(2) 346-352

Terjesen T, Anda S. (1987) Femoral anteversion in children measured by ultrasound. Acta Orthop Scand. Aug, 58 (4): 403-407

Tonnis D., Heinecke A. (1999) Current Concepts Review – Acetabular and Femoral Anteversion: Relationship with Osteoarthritis of the Hip, J. Bone Joint Surg. Am. , 81, 1747-1770

SUMMARYBackground : The angle of femoral torsion is first identifiable at 7 weeks of gestation, at

which time it has been reported to be -10o. This angle gradually increases with gestational age until the time of birth. The change in femoral torsion is independent of external mechanical forces (pressure, movement). Regarding femoral torsion at this time of life, neither the amount of change nor the cause(s) of change is known. The external forces and function of the hip joint are the most important factors in femoral torsion during postnatal years because, together, they play the dominant role in determining what the structure of the bone will be.

Goals: The angle of femoral torsion and the dimensions of movements in the hips joints will be evaluated in a controlled study using randomly-selected samples. We would like to establish whether excessive femoral anteversion is associated with developmental dysplasia of the hip and, if so, whether it is a primary or secondary phenomenon. Furthermore, the study will observe if therapy focused on neuromuscular coordination influences femoral torsion or not.

Methods: Femoral anteversion will be measured by ultrasound (Prasad 2003). The 3-dimensional kinematics method will be used for measuring the dimensions of hip-joint movement. Additionally, the study will track the myotatic reflex and passive dimensions of hip-joint movement. It will be measured two more times: one at 2-4 weeks of postnatal life and once at 3-4 month of postnatal life. The angle of femoral torsion will be rescanned again at 3 years of life.

Patients: One hundred twenty individuals will be monitored. One-half of the individuals will be those diagnosed with developmental dysplasia of the hip joint. One-fourth of the individuals will be labeled predilection (moulded baby syndrome). One-fourth of the individuals will be those with physiological neuromuscular development.Key words: developmental dysplasia of the hip joint, femoral anteversion, 3D kinematic analysis, development of motor control

MULTIMEDIÁLNÍ UČEBNICE BĚHU NA LYŽÍCH

MARTIN NOSEKUniverzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, ČR, Katedra tělesné výchovy

ABSTRAKTPříspěvek popisuje multimediální učebnici běhu na lyžích, která vznikla za přispění Fondu

rozvoje vysokých škol. V příspěvku objasňujeme zejména současný stav v oblasti edukace běhu na lyžích a v oblasti multimediálních textů lyžování. Dále popisujeme obsahovou stránku multimediálního učebního textu a doplňujeme ho o názornou ukázku z obsahu učebnice. Klíčová slova: multimediální učební text, běh na lyžích

ÚVODV současné době, kdy snahou vyučovacího procesu je co nejvyšší efektivita a dostupnost

přenosu informací od učitele k žákovi, se hledá způsob řešení tohoto problému. Ne jinak tomu je i u výuky pohybových dovedností v oblasti tělesné výchovy a sportu.

Často zde ale chybí produkt, který by pomohl učitelům, trenérům i cvičitelům při výuce a výcviku dětí a mládeže na technické úrovni dnešní doby. Většinou záleží jen na schopnostech a dovednostech učitele, trenéra či cvičitele, jak dokáže ukázat a správně popsat požadovanou pohybovou strukturu.

Jedním z možných řešení tohoto problému nabízí využití moderních informačních technologií, které lze využívat i při praktické výuce nebo výcviku v tělesné výchovně a sportu a zjednodušit tím poznání struktury pohybu a zrychlit proces učení pohybových dovedností již od nejmladších věkových kategorií. Pro dnešní studenty tělesné výchovy a sportu je práce s těmito technologiemi vlastní, proto je třeba tyto jejich dovednosti využít a spojit jejich praktické vzdělávání s novými vyučovacími pomůckami.

PROBLÉMV oblasti multimediálních textů se v ČR nesetkáme s komplexně zpracovaným učebním

textem, zabývající se během na lyžích, který by pomohl učitelům, trenérům i cvičitelům při výuce a výcviku dětí a mládeže na technické úrovni dnešní doby. V současnosti existují metodické texty především v knižní podobě (Dvořák et al., 1998, Gnad et al., 2005, Gnad, Psotová 2005). Dále se můžeme setkat s jednotlivými videosnímky, které se věnují dané problematice a vhodně doplňují knižní podobu metodiky lyžařského výcviku. Tyto práce vznikají především na UK FTVS, katedře sportů v přírodě, která v této problematice kooperuje se Svazem lyžařů ČR. V roce 2006 byl vytvořen na Fakultě sportovních studií v Brně metodický videosnímek na CD-ROMu, věnující se problematice bruslení na lyžích (Korvas, 2007). V zahraničí je možné nalézt jak některé výukové videoprogramy, tak především v poslední době se stále více objevující CD-ROM s danou problematikou, jako např. Tao of Skiing (Meloche, Mc Mahon, 1999) nebo Perfect Skating (Minatti, Lindinger, 2002). Tyto CD-ROMy jsou dokonale využitelné pro teoretické vzdělávání a současně operativně použitelné v praxi, v terénu při použití notebooku.

CÍLCílem multimediálního učebního textu bylo vyplnění mezery v oblasti multimediálních

medií pro běh na lyžích a nabídnout aktuální informace v této problematice. Multimediální učebnice běhu na lyžích byla realizovaná z grantu FRVŠ získaného PF

UJEP v Ústí nad Labem v roce 2006. Grant byl obhájen v únoru letošního roku.

OBSAHObsahově je učebnice zaměřena na hlavní tématické okruhy, které jsou součástí kurzu

lyžování a ze kterých posluchači skládají teoretickou i praktickou zkoušku. V úvodu je stručně shrnut historický vývoj běžeckého lyžování od prvopočátků až po současnost. Druhá kapitola je věnována technologii přípravy lyží, která podle našich zkušeností "dělá vrásky" mnoha učitelům a instruktorům lyžování. Technice a metodice běhu na lyžích, vycházející z České školy lyžování, je věnována podstatná část učebního textu. Předposlední část je zaměřena na bezpečnostní předpisy MŠMT ČR k organizaci lyžařských výcvikových kurzů a na bezpečnost při pohybu a výuce na běžeckých tratích. Text je doplněn o obrazový materiál a videosekvence základních běžeckých technik a metodiku nácviku základních pohybových dovedností. Učebnice je ukončena interaktivním multimediálním testem zjišťující teoretické znalosti a vědomosti uživatelů.

Kompletní dílo je prezentováno na internetu: http://pf.ujep.cz/ktv/˜nosek

Obrázek č. 1 Technika běhu na lyžích

ZÁVĚRV oblasti multimediálních textů se v ČR nesetkáme s takto komplexně zpracovaným

učebním textem k této problematice. Přínos spatřujeme především ve vytvoření publikace, která vznikla za finanční podpory FRVŠ, v interaktivním prostředí a vyplnění mezery v oblasti multimediálních textů běhu na lyžích. Současně nabízí aktuální informace k této problematice.

http://pf.ujep.cz/ktv/

Nespornou výhodou učebnice je její hypertextové propojení a možnost aktualizace jednotlivých částí podle nejnovějších trendů a technologických postupů. Další výhodou je možnost dalšího rozšíření díla v budoucnosti bez finančních nároků, neboť je k dispozici optimální technika i zdrojový kód celého díla otevřený ke změnám a doplněním tak, jak si je vyžádá další praxe, vývoj a zkušenosti s užíváním tohoto díla.

Přínos učebnice lze spatřovat také v těchto oblastech: Zkvalitnění pregraduální přípravy budoucích učitelů a vychovatelů v oblasti výuky

lyžování. Začlenění získaných poznatků a využití připravené studijní opory ve studijních plánech

povinných i výběrových kurzů. Uplatnění vytvořené studijní opory v rámci celoživotního vzdělávání a dalšího vzdělávání

učitelů. Zefektivnění přípravy studentů kombinované formy studia v lyžařských disciplínách. Posílení počítačové a informační gramotnosti studentů ve všech formách studia.

Multimediální učebnice běhu na lyžích byla realizovaná z grantu FRVŠ F5d 2006/1787 podaného PF UJEP v Ústí nad Labem.

LITERATURADvořák, F., Mašková, L. a Weisshautel, J. (1992). Běh na lyžích. Praha: OlympiaDvořák, F., et al. (1998). Česká škola lyžování - Běh na lyžích. Praha : SLČR.Gnad, T. et al.(2001). Kapitoly z lyžování. Praha: UK, KarolinumGnad, T. et al.(2005). Kapitoly z lyžování. Praha: Karolinum, Gnad, T., Psotová, D. (2005). Běh na lyžích. Praha: KarolinumKerres, M. (1999). Didaktische Konzeption multimedialer und telematischer

Lernumgebungen . HMD Praxis der Wirtschaftsinformatik. 205/1999, S.9-21. dostupné z http://www.e-teaching.org/didaktik/

Kuhlen,R.(1991).Hypertext: ein nicht-lineares Medium zwischen Buch und Wissensbank. Berlin: Springer.).

MŠMT. Zásady činnosti akreditovaných zařízení v oblasti lyžování. Praha: MŠMT, 2004. dostupné z: http://www.msmt.cz

Nosek, M. et al.(2005). Instruktor školního lyžování. Ústí nad Labem: PF UJEP.

SUMMARYContribution deals with multi-media textbook of cross-county skiing. The project was granted by FRVŠ. We approach with present situation in education area and area of cross-country multi-media textbooks. In other hand we describe a textbook contents complete with illustration from its contents.Keywords: Multimedia textbook, Cross country skiing

http://www.msmt.cz/

http://www.e-teaching.org/didaktik/

DYNAMIC MODEL OF HUMAN SYSTEM – FULL SUSPENSION BICYCLE

JIŘÍ MARJÁNTechnical University in Liberec, Faculty of Mechanical Engineering, Liberec, Czech Republic

ABSTRACTThe paper presents a creation of a dynamic model of a combined human system – a full

suspension bicycle. With respect to the character of this problem, when dynamic conditions in longitudinal plane are solved, software Working Model 2D (further only WM2D) is used for the simulation. Key words: dynamic model, bicycle, vibration, force conditions.

INTRODUCTIONLast ten years in cycling industry showed a gradual diversion from bicycles of a classical

construction (non-suspension) to conceptions with a partial or full-suspension. The reason is evident - much higher comfort, better riding properties and from that resulting much enjoyable riding experience. The use of dampers and spring components brings not only the positive plusses, which especially the rider appreciates, but also complications to correctly tune them for a concrete bicycle type.

PROBLEMA man, riding a bicycle forms a major part of the whole system’s mass. It follows, that the

rider will have a huge influence on the general behaviour of the human – bicycle system. It gets further more complicated by the fact that a man is not attached to the bicycle as the additional mass, but as an „ intelligent" oscillating system. These two facts were an impulse for creating a complex dynamic model of a combined system man – full suspension bicycle. A downhill bicycle, which mainly moves a high speed, in a very difficult terrain was selected as a model for the dynamic model creation.

OBJECTIVESThe output of this work should be a dynamic model, which will allow the following tasks

to be objectively researched:

Behaviour of the system during crossing different types of unevenness which occur in real situations.

Response to the bicycle geometry changes, the man’s seating, wheel-suspension tuning, and so on.

Forces straining the construction of the bicycle / man. Vibrations that the human body absorbs

Not only will this dynamic model be important for the construction of the bicycle’s single parts from the standpoint of solidity, but also for the analysis of harmful oscillating motions the strain a human organism. Thanks to the knowledge of these vibrations, it is possible to use this model to design such constructional measures that will lead to the vibration moderation or entire suppression which result in upgraded comfort and general higher safety on a bicycle.

DYNAMIC MODEL CREATIONFirst a model of a downhill bicycle with full-suspension was assembled. Its data (geometry,

mass, moment of inertia) are subtracted from the parametric 3D model. The fork (further only F) and rear damping and spring unit (further only RDS) are in model replaced by intangible springs and viscous dampers (picture 1). A first simplification takes place here (dumpers with linear characteristics). The values of damping and spring stiffness are described in table 1. The bicycle accessories (fork, damper, and so on) are taken into consideration by increasing mass of the basic bicycle frame. The tires were effected by assigning to the rubber material, whose elasticity is = 0,95. This value is also known as restitution a coefficient.

Table 1

stiffness F 13885 [N/m] damping F 271 [N.s/m]stiffness RDS 109203 [N/m] damping RDS 2719 [N.s/m]

The second step was to create a human- rider. Picture 2 was used to sketch the geometry parts of a human body. The relation according to Zaciorskeho and Selujanova [1] was used to calculate mass of the single segments. Picture 2 represents a typical downhill rider pose.

Picture 1 Picture 2

The main part when creating the human model was to define his mobility and with this related selection of springs and dampers that represent working muscles. When solving this part I used my experience, observed downhill bike competitors, and a related research conducted the University of Nevada, Reno, USA [2]. The model was then, based on the hereinbefore facts, built - up in the following way:

Motions in elbow and shoulder joint, neck and ankle were locked. Rotation in knee and hip joints was allowed. Muscles here were presented by a spring with a damper, placed between the hip joint

and the centre of pedalling. The values assumed from [2] are: Ks = 46540 N/m and bs

= 1298 N.s/m.

The final model then calculates with a consolidated upper body and the only movement in knees.

The last step was to create a model of terrain. Various types of unevenness that appear in reality are presented on the designed track (length 100m). The ride of this combined dynamic model along this track proceeded only by acceleration of gravity.

DISCUSSION The result of this study is a dynamic model of a human – full suspension bicycle system.

The WM2D makes it possible to display the searched values (waveforms of forces, accelerations ...) for any members of the system. This enables a detailed analysis of surveyed issues can be conducted without the need to run expensive measurements.

CONCLUSIONWhen creating the model certain simplifications were accepted (linear characteristic of

dumpers F and RDS, a human model with movement only in the knee joints). The only so far conducted verification is a visual check at self simulation. The movement of the model looks realistically. A measurement of a real system will be conducted in the near future and based on the results a computer model will be reversely updated.

REFERENCES[1] www pages: http://biomech.ftvs.cuni.cz/pbpk/kompendium/biomechanika[2] www pages: http://biomech.me.unr.edu/papers.htm[3] Brepta, R., Půst, L., Turek, F.: Mechanical oscillation. 1. vydání. Nakladatelství

Sobotáles, Praha 1994[4] Vlk, F.: Theory and construction of motorcycles I. 1. vydání. Nakladatelství VLK,

Brno 2004.

http://biomech.me.unr.edu/papers.htm

http://biomech.ftvs.cuni.cz/pbpk/kompendium/biomechanika

ALTERNATIVNÍ MODELY VYUČOVÁNÍ HERNÍM DOVEDNOSTEM

JIŘÍ BOŠANSKÝUniverzita Karlova v Praze, ČR, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Katedra sportovních her

ABSTRAKTProjekt je zaměřen na získávání znalostí o efektech a limitech dvou různých vyučovacích

modelů vyučování (taktický a technický model) fotbalu jakožto sportovní hry vyučované na ZŠ. Ve vyučovacím experimentu budou sledovány psychomotorické (herní) dovednosti, znalosti mající vztah k herním dovednostem, postoje a názory žáků na výuku. Předpokládaným přínosem projektu je jak rozšíření omezených poznatků o implicitním vyučování taktickým a technickým dovednostem, tak ověření účinnosti taktického modelu vyučování jako potenciálního podkladu pro modernizaci výuky na základních školách v ČR.Klíčová slova: taktický / technický model vyučování, vyučovací experiment, školní TV, Fotbal

ÚVODV současnosti probíhá v ČR kurikulární reforma základního školství za účelem zvýšení

kvality a efektivity vzdělávacího procesu. Tato reforma, mimo jiné, spočívá v nově vymezených výstupech vzdělávání jako jsou kompetence studentů k učení, k řešení problémů, komunikativní a sociální kompetence aj. Jde o rozvoj kognitivních kompetencí, které se považují v současné společnosti za klíčové pro občanský a profesní život. Učivo se zde chápe více jako prostředek pro dosažení těchto kompetencí než jako hlavní cíl vzdělávání.

PROBLÉM Pro TV se pak v souladu s výše uvedeným nabízí takové didaktické pojetí, které se snaží o

to, aby jedinec pohybové činnosti porozuměl, uměl tuto činnost pozorovat, vnímat, hodnotit, organizovat a učit další jedince. Toto pojetí odpovídá již dříve definované kognitivní vyučovací koncepci, která se vyznačuje důrazem na osvojování znalostí a podněcováním poznávacích procesů (Frömel et al., 1999).

Myšlenky kognitivně orientovaného modelu vyučování, zejména sportovním hrám, byly poprvé uceleně formulovány v 80. letech Bunkerem et al. (1986). V 90. letech byly potom teoreticky odůvodněny a didakticky rozpracovány v tzv. taktickém modelu vyučování sportovních her (Rink, 1996, aj). Tento model se uplatňuje v současnosti v tělovýchovné praxi v řadě anglicky hovořících zemích.

Taktický model vyučování vyrůstal z kritiky tzv. technického (tradičního) modelu vyučování, který se vyznačuje důrazem na osvojování provedení herní činnosti (tj. techniky) (Bunker et al., 1986, Rink, 1996, aj.). Tato kritika poukazuje i na potenciální riziko demotivace žáků ve výuce s převahou osvojování způsobu provedení herních činností v podmínkách, které jsou vzdálené od podmínek utkání (Psotta, 2006). Současně se poukazuje na problém transferu dovednosti učené ve stabilních podmínkách prostředí do dovednostního výkonu v dané činnosti ve variabilních podmínkách (Turner a Martinek, 1995). Přesto se v našich podmínkách technický model vyučování ve školní TV uplatňuje poměrně často.

Z původních prací (Rink, 1996, Gréhaigne et al., 1999, aj.) a přehledové práce Psotty a Velenského (2001) je patrné, že technický model vyučování vychází z behaviorálního modelu učení, projevuje se reprodukčním učením pohybovým vzorům, učení je více explicitní,

probíhá ve více kontrolovaných učebních podmínkách. Na druhé straně taktický model vychází z kognitivního a konstruktivistického pojetí učení. Učení je zde méně strukturované, více implicitní, uplatňují se pohybové úkoly v náhodně proměnlivých situačních podmínkách. Koncepční rozdíl obou modelů je v tom, že zatímco technický model vyučování se orientuje na dovednost v provedení herní činnosti (provedení pohybové odpovědi), kognitivně orientovaný taktický model se zaměřuje na pohybové jednání, které v sobě zahrnuje percepční a kognitivní dovednosti, včetně dovednosti rozhodování (výběr pohybové odpovědi).

Taktický model vyučování je založen na učebních úlohách, které vyžadují pohybové řešení herních situací a to ve formách s různou mírou variability učebního prostředí. Předpokládá se přitom, že ke zdokonalování dovednosti v provedení herní činnosti (techniky) by mohlo docházet implicitně nebo jsou v omezené míře přiřazovány učební úlohy výhradně zaměřené na techniku. Technický model vyučování je založen na učebních úlohách zacílených na provedení herních činností. Zde se naopak předpokládá, že osvojování dovednosti v rozhodování (dovednosti ve výběru pohybové odpovědi) může probíhat implicitně ve formě utkání.

Přes formování a uplatnění taktického modelu vyučování v průběhu posledních 20 let však doposud existuje velmi málo konzistentních důkazů o efektech této koncepce výuky sportovních her. V současné zahraniční literatuře se poukazuje na nutnost systematického výzkumu mechanismů možných efektů a limitů v osvojování herních dovedností a komplexního herního jednání (Light, 2005, aj.).

CÍLCílem projektu je zkoumat potenciální efekty taktického a technického modelu vyučování

fotbalu jako součásti TV u pubescentů – žáků základní školy.

VĚDECKÁ OTÁZKAMůže u dětí – pubescentů probíhat implicitní učení dovednostem v provedení herních

činností (technice) a implicitní učení dovednosti v rozhodování (taktice)? Jaké jsou hlavní faktory, které ovlivňují efektivitu tohoto implicitního učení?

ZÁKLADNÍ DESIGN VÝZKUMUOvěřování efektů taktického modelu vyučování herním dovednostem bude realizováno u

skupin pubescentů – žáků 2. stupně základních škol (7.ročník) v rámci výuky TV. Hlavním výzkumným plánem pro řešení projektu je vyučovací experiment s dvěma experimentálními a jednou kontrolní skupinou. Na experimentální skupinu A bude aplikován program založený na taktickém modelu vyučování (cíle VJ budou formulovány v pojmech taktických problémů hry). Na experimentální skupinu B bude aplikován program založený na technickém modelu vyučování (cíle tohoto programu budou formulovány v pojmech techniky individuálních a skupinových činností). Kontrolní skupina absolvuje výukový program jiných pohybových aktivit. Každý vyučovací experiment bude probíhat po dobu 12 týdnů. Stejný učitel bude řídit všechny tři skupiny.

V tomto experimentu je model vyučování nezávisle proměnnou (experimentálním faktorem). Sledované závislé proměnné (experimentální efekty) jsou zde: psychomotorické (herní) dovednosti, deklarativní a procedurální znalosti mající vztah k herním dovednostem, postoje a názory žáků.

.

Metody sběru datV experimentech budou použity následující metody: a) test znalostí o fotbale, b) baterie tří

dovednostních testů, c) hodnocení herního výkonu v utkání pomocí kategoriálního systému pozorování videozáznamu, d) hodnocení znalostí o technice a taktice metodou detekce a korekce chyb, e) kvalitativní strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami prováděný v průběhu utkání. Všechny metody byly konstruovány a ověřovány v pilotních šetřeních. Současně budou posuzovány názory žáků na realizované vyučovací jednotky pomocí Dotazníku k hodnocení vyučovací jednotky TV dle Frömela (1999).Předpokládaný přínos projektu

Předpokládaným teoretickým přínosem je rozšíření omezených poznatků o efektech a limitech implicitního vyučování taktickým a technickým dovednostem. Praktický přínos řešení projektu spočívá v ověření účinnosti taktického modelu vyučování jako potenciálního empirického podkladu pro modernizaci výuky na základních školách v ČR v kontextu současných kurikulárních změn (Rámcový program pro ZŠ).

LITERATURAFrömel, K., Novosad, J., Svozil, Z. (1999). Pohybová aktivita a sportovní zájmy mládeže.

Olomouc: UP Olomouc.Gréhaigne, J., Godbout, P., Bouthier, D. (1999). The foundation of tactics and strategy in

team sports. Journal of Teaching in Physical Education, Vol.18, 159-174.Light, R. (2005). An international perspective on TGfU. Physical Education and Sport

Pedagogy, Vol.10, No.3, p.211-213.Psotta, R. (2006). Efekty vyučování sportovních her - zkušenosti z výzkumu a aplikace.

Hry 2006, 43-48.Psotta, R., Velenský, M. (2001). Vyučování sportovních her ve školní tělesné výchově:

hodnocení různých přístupů. Česká kinantropologie, Vol.5, No.1, 75-87.Rink, J., French, K., Graham, K. (1996). Implications for practice and research. Journal of

Teaching in Physical Education, Vol.15, 490-502.Rink, J., French, K., Tjeerdsmaa, B. (1996). Foundations for the learning and instruction of

sports and games. Journal of Teaching Physical Education, Vol.15, 399 – 417. Thorpe, R., Butler, D., Almond, L. (1986). Rethinking games teaching. Loughborough,

Leicester.Turner, A., Martinek, T. (1999). An investigation into teaching games for understanding:

Effects on skill, knowledge and game play. Research Quarterly for Exercise and Sport, Vol.70, 286-296.

SUMMARYThe aim of the project is to achieve knowledge on effects and limits of models of game

teaching on older age primary school children in the area of psychomotoric skills, football specific knowledge, attitudes, and opinions on teaching. In teaching experiments, the relation between the teaching strategy (tactical and technical approach) and the course and results of the learning will be investigated. One of the methods used is football specific knowledge test, evaluation of the skills in controlled conditions, evaluation of the performance in a game, or qualitative structured interview about passed game situation… The results of the project will be used for innovation of physical education conception in the Czech Republic.Key words: tactical/technical teaching model, teaching experiment, physical education, football

HODNOCENÍ OLYMPIJSKÝCH PRINCIPŮ SPORTUJÍCÍ A NESPORTUJÍCÍ POPULACÍ

MARTINA VOŘÍŠKOVÁUniverzita Karlova v Praze, ČR, Fakulta tělesné výchovy a sportu,

Katedra pedagogiky, psychologie a didaktiky

ABSTRAKTObsahem tohoto příspěvku je popis a seznámení s projektem vzniklým jako disertační

projekt, který bude realizován v následujících dvou letech. Projekt disertace vychází jak z potřeb teoretického rozvoje neucelených konceptů „olympijské výchovy“, tak je i příspěvkem k novým principům Národní vzdělávací soustavy „Rámcových vzdělávacích programů“, které budou od školního roku 2007/2008 implikovány na ZŠ a SŠ v ČR. V rámci projektu budou zjišťovány rozdíly v hodnocení olympijských principů a ideálů v závislosti na věku, účasti ve sportu, pohlaví, druhu a délce aktivně prováděného sportu. Uvedené parametry budou zjišťovány u souboru mládeže (12 a 15 let), studentů FTVS UK, studentů ZF JU a souboru olympioniků. Pro sběr dat bude na školách administrován dotazník a se zástupci olympioniků následně veden doplňující řízený rozhovor. Klíčová slova: Olympijské principy, olympijská výchova, olympionik, dotazníkové šetření

ÚVODOlympismus je všeobecně traktován jako životní filosofie, harmonizující faktor mezi

tělesnou zdatností, vůli a duchem člověka. Akcentované spojení sportu s kulturou a výchovou optimalizuje předpoklady pro utváření aktivního životního stylu, integrující pohybovou aktivitu, radosti z vynaloženého úsilí v pohybu, výchovnou hodnotu dobrého příkladu a respektování univerzálních etických principů a norem

Filosofie Olympismu sport v mnohém přesahuje. Nevztahuje se pouze na jednání a chování vrcholových sportovců, ale usiluje o působení na všechny jedince v průběhu jejich života bez ohledu na věk. Orientuje se na vytváření hodnot spojených s účastí a spoluprací ve vzdělání, výchově, sebevýchově, v rozvoji osobnosti v nejširším bio-psycho-sociálním kontextu, ve kterém má aktivní provádění sportu své nezastupitelné místo (Dovalil a kol., 2004).

Je zřejmé, že realita současného sportu již není v plném souladu s původní olympijskou vizí jejího zakladatele Pierre de Coubertina. Není nic nového na tom, že mezi realitou a ideály sportu existují zjevné i skryté rozpory. O nich již ostatně věděl sám Coubertin a začínající komercializaci sportu kritizoval. Přílišná komercializace, její rozporné působení ve vrcholovém sportu, jsou v současnosti často diskutovanými tématy. Avšak nejen ve vrcholovém sportu. Sport sám o sobě si, i navzdory přesně vymezených pravidel, vytváří své specifické milieu, ve kterém jsou přestupky proti striktním pravidlům často tolerovány. To je i příčinou, proč nesportující populace oceňuje některé olympijské principy pozitivněji, než sportující osoby.

Základním předpokladem v rozvoji žádoucí kvality života, včetně účasti ve sportu, ve kterém jsou olympijské principy respektovány, je utváření hodnotového sytému osobnosti, za širokého působení kontextuálních mediátorů, již od školních let. Důležitou součástí jsou i mezipředmětové vztahy ve výchovném působení školy, ve kterých nezůstává olympijská výchova jen součástí tělesné výchovy a je jen „věcí“ učitelů tělesné výchovy. Podíl ostatních

předmětů vliv olympijské výchovy umocňuje a je již v různých formách na některých školách, ve školních vzdělávacích programech aplikován (Rychtecký, 2006).

PROBLÉM Cílená a adresná olympijská výchova předpokládá mít informace vyplývající z širokého

kontextu spolupůsobících faktorů. Jedním z nich je i identifikace role aktivní účasti ve sportu, sportovní výkonnost i spolupůsobící vlivy pravidelně prováděných kulturních, sociálních, pracovních, uměleckých aj. aktivit. Zefektivnění olympijské výchovy je hlavním záměrem této práce.

Hodnocení olympijských principů, stejně jako jejich interiorizace a uplatnění v lidském jednání a chování je ovlivněno výchovou, identifikací se vzory významných sportovních osobností, vlastními zkušenostmi ze sportu, ale i pohlavím a věkem. S přibývajícím věkem a délkou sportovní stáže, druhem sportovní činnosti aj., se může reflexe a identifikace s olympijskými principy měnit. Po skončení sportovní stáže nastává fáze motivační involuce, ve které se sportovci vracejí k původním principům, potřebám a incentivům, které byly dominantní v jejich mladém věku. Důležitá je okolnost, zda sportovec po ukončení sportovní kariéry neopouští sportovní prostředí a věnuje se například trenérské činnosti, manažeringu, či zastává některé funkce ve sportovních institucích.

CÍLCílem práce je zjištění rozdílů v hodnocení olympijských principů v závislosti na věku,

účasti ve sportu, pohlaví, druhu a délce aktivně prováděného sportu.Výchozí cíl disertace determinuje její cíle dílčí:- zjistit jak hodnotí spektrum olympijských principů sportující a nesportující populace v České republice. Jak aktivní účast ve sportu ovlivňuje žádoucnost reflexe olympijských ideálů a principů a jak hodnotí jejich aktuální, reálné působení ve sportu.- zjištění dynamiky změn v hodnocení olympijských principů u olympioniků ve vztahu k délce jejich sportovní stáže a výkonnosti- komparace rozdílů v hodnocení olympijských principů mládeže, studentů VŠ a vrcholových sportovců, olympioniků

METODYReprezentativní soubory pro realizaci výzkumného záměru budou tvořit:

- Česká mládež ve věku 12 a 15 let, (n > 300 ve věkových skupinách). Základní soubory budou tříděny dle věku, pohlaví, účasti ve sportu, druhu aktivně prováděného sportu (kolektivní a individuální sporty).- Studenti FTVS UK– získání informací od sportující populace (n > 100).- Studenti ZF JU – získání informací od nesportující populace (n > 100).- Pro získání informací o vývoji a hodnocení olympijských principů po aktivním působení ve sportu, bude do výzkumného projektu zařazen soubor olympioniků – členů Českého klubu olympioniků (n > 50). Těžištěm práce je empirický výzkum popisného charakteru (Hendl, 1997). V první etapě budou využity kvantitativní metody. Bude administrován dotazník „Olympijské ideály Evropské mládeže“ (Telama, Naul, Nupponen, Rychtecký & Vuolle, 2002). Ve druhé etapě, bude u souboru olympioniků provedeno kvalitativní i kvantitativní sledování. Probandům bude administrován tentýž dotazník, který bude upraven a zredukován. Dále s nimi bude

veden řízený rozhovor. Získané výsledky budou analyzovány s využitím matematické statistiky i dle jejich věcné významnosti (shoda, rozdíl, vztahy aj.).

VÝSLEDKYProjekt disertace, vychází jak z potřeb teoretického rozvoje neucelených konceptů

„Olympijské výchovy“, ale je i příspěvkem k novým principům Národní vzdělávací soustavy „Rámcových vzdělávacích programů“, které budou od školního roku 2007/08 implikovány na ZŠ a SŠ v ČR. V nich je ve vzdělávacích oblastech „Člověk a zdraví“ vymezena oblast olympismu, jeho principů a jejich interiorizace v postojích mladé generace. Učitelé tělesné výchovy, ale i ostatní, kteří budou tuto problematiku vyučovat, nemají se zařazením této tématiky příliš mnoho zkušeností. Výsledky a informace z projektu disertace by mohly k vznikající koncepci olympijské výchovy v praxi přispět. Zejména v tom, jaké olympijské principy a ideály mládež, jak v ontogenetické perspektivě, tak i vzhledem k rozdílné účasti ve sportu, respektuje, považuje je za reálně působící, a které naopak zůstávají jen v oblasti žádoucnosti a jsou tudíž formálně deklarované.

LITERATURADovalil, J. (2004). Olympismus. Praha: Olympia. 219 s.Hendl, J. (1997). Metodologická triangulace v empirickém výzkumu. Česká

kinantropologie. Vol. 1. č. 2. s. 75-85.Rychtecký, A. (2006). Olympic Education in the Czech Educational System. Leipziger

Sportwissenschaftliche Beiträge. 47, (2), s. 39-42.Telama, R., Naul, R., Nupponen, H., Rychtecký, A. & Vuolle, P. (2002). Physical Fitness,

Sporting Lifestyle and Olympic Ideals: Cross-Cultural Studies on Youth Sport in Europe. Verlag Hofmann: ICSSPE: Sport science studies. 178 s.

SUMMARYThe main reason of this report is a description and understanding of the doctoral

dissertation project, which is going to be completed in the next two years. The purpose of the project is firstly the need of a theoretical progress concerning the unification of the Olympic educational concept and secondly a contribution to the new principles of the National Educational System “National Research Program” which will be applied at elementary schools and high schools in the Czech Republic starting from the school year 2007/2008. The aim is to reveal the differences in perception of Olympic principles depending on age, sport participation, gender, sport branch and duration of active sport carrier. The above mentioned parameters will be gathered among a selection of youth (12 and 15 years of age), students of the FTVS UK, students of the Faculty of Agriculture at the South Bohemia University and a selection of Olympic athletes. For the purpose of the data collection a questionnaire will be administered at schools and consequently an additional (guided) interview will be held with the representatives of the Olympic athletes.Key words: Olympic Principle, Olympic Education, Olympic Champion, Questionary research

SLEDOVÁNÍ A ANALÝZA PŘEDPOKLADŮ PRO VRCHOLOVOU VÝKONNOST VE VYTRVALOSTNÍCH VÍCEBOJÍCH V APLIKACI NA

TRIATLON

LENKA ZEMANOVÁUniverzita Karlova v Praze, ČR, Fakulta tělesné výchovy a sportu,

Laboratoř sportovní motoriky

ABSTRAKTCílem je pomocí výběru vhodných indikátorů zkvalitnit výběr talentů a tím i systém

tréninku v triatlonu. Pomocí „úsekové“ analýzy – Path analysis (Mc Donald, 1991, Blahuš, 1985) analyzujeme a vyhodnotíme testy používané pro triatlonisty v letech 1995 – 2004 (Horčic, 2004). Dále navrhneme novou baterii testů pro triatlonisty v SCM. Z analýzy odstupu našich triatlonistů od vítěze v jednotlivých disciplínách na mezinárodních soutěžích stanovíme minimální požadované normy pro jednotlivé testy. Při analýze dat vycházíme z měření juniorských a seniorských triatlonových reprezentačních výběrů organizovaných Laboratoří sportovní motoriky. Námi prováděná měření budou probíhat v rámci diagnostiky SCM v triatlonu. Výzkumný soubor bude tvořen triatlonisty ve věku 17–20 let v počtu cca 50 jedinců.Klíčová slova: triatlon, výběr talentů, diagnostika, strukturální modelování.

ÚVODNezbytným předpokladem pro dosažení špičkového výkonu je talent. V oblasti sportu jím

označujeme jedince vybaveného souborem vrozených dispozic, jejichž struktura odpovídá souboru požadavků konkrétních sportovních výkonů a tvoří tedy komplex nutných předpokladů pro vysokou úroveň výkonnosti sportovce v daném typu sportovního výkonu (Choutka et Dovalil, 1991). Základním východiskem se stává nalezení vhodných indikátorů, které mají vysokou validitu v daném kritériu. Otázkou zůstává jaké indikátory vybrat a zda testy měří skutečně to, co chceme zjišťovat (Perič, 2006). Dále je nutno počítat s odloženým efektem výběru talentů a vyhodnocení provádět až s určitým časovým odstupem.

Triatlon je charakterizován kombinací sportů bezprostředně na sebe navazujících s mimořádnými požadavky na vytrvalostní schopnosti jedince a zároveň na dokonalé technicko – taktické zvládnutí jednotlivých disciplín (Neumann, Pfützner a Hottenrott, 2005, Formánek, 2003). V České republice byl spojen s nárůstem oblíbenosti, zvyšováním základny i prosazováním se na světové scéně. Nyní dochází k úbytku členské základny mládeže a k poklesu výkonnosti. Příčinu vidíme v špatné koncepci přípravy mladých triatlonistů a systému výběru talentů.

PROBLÉM

Charakteristika předpokladů pro jednotlivé, samostatné části vytrvalostního víceboje však nemusí být shodná s identifikací předpokladů pro celý vytrvalostní víceboj. Nejde jen o biologické předpoklady, nesmíme opomenout i faktory sociální a psychologické. Fyzická náročnost tréninku vyžaduje komplexní připravenost.

Samotný výkon je součtem tréninkového procesu a vrozených dispozic. Nastává tedy otázka výběru konkrétních testů, neboť naším úkolem by mělo být podchycení a testování talentových předpokladů, nikoli již získané a tréninkem ovlivněné výkonnosti.

Dosavadní systém diagnostiky dosud nebyl podroben analýze. Byl konstruovaný pro potřeby posuzování aktuální výkonnosti ve vytrvalostních vícebojích (Horčic, 2004) a výběr testů byl spíše empirického charakteru. Není proto využitelný z hlediska identifikace předpokladů. Námi vybrané testy by měly spíše akcentovat vrozené předpoklady a pokud možno eliminovat vliv dosavadního tréninkového procesu a ostatních faktorů.

CÍL

Cílem je pomocí využití objektivních informací z diagnostických testů zkvalitnit výběr talentů a tím i systém tréninku v triatlonu.

METODY

Analyzujeme dosavadní systém diagnostiky (Horčic, 2004) a charakterizujeme základní proměnné, které výkon určují. Po kritické analýze těchto výsledků přehodnotíme, modifikujeme a doplníme metody současného testování v SCM. Navržené diagnostické prostředky ověříme v rámci testování triatlonistů zařazených do SCM v triatlonu. Na základě analýzy výkonů našich triatlonistů na mezinárodních soutěžích, resp. jejich odstupu od vítěze v jednotlivých disciplínách, stanovíme minimální požadované normy pro jednotlivé testy.

Při analýze dat využijeme „úsekovou“ analýzu – Path analysis (Blahuš, 1985; Mc Donald, 1991) a vytvoříme Path diagram pro identifikaci talentu v triatlonu. Jako manifestní proměnné zvolíme konkrétní testy a dále pak celkový výkon v triatlonu. Proměnná výkonu bude představována umístěním jednotlivých probandů v konečném pořadí seriálu ČP v triatlonu. Latentní proměnné budou zastoupeny konkrétními charakteristikami předpokladů pro výkon v olympijském triatlonu (somatické, aerobní, anaerobní, motorické, pohyblivostní a psychologické).

Jednotlivé testy byly zařazeny na základě somatických, fyziologických a psychologických determinant, které se u triatlonistů vzhledem k povaze vytrvalostního zatížení, považují za klíčové (Choutka et Dovalil, 1991; Horčic, 2004; Neumann, Pfützner et al., 2005; Radová, 2005; Perič, 2006).

Výzkumný soubor přestavují triatlonisté ve věku 17–20 let v počtu cca 50 jedinců.

Somatické předpoklady Antropometrické vyšetření

Aerobní předpoklady Spiroergometrické vyšetření na běhátku a bicyklovém ergometru – stupňovaný test do

„vita maxima“ dle protokolu Bunce a Hellera (1989) Plavecký test na 400 – 1500m, běžecký test na 1 – 5km Stanovení individuální úrovně anaerobního prahu v běhu a plavání Stanovení respiračních objemů

Anaerobní předpoklady Cyklistika – Wingate test dle protokolu Hellera (1991) Plavání – test na plaveckém ergometru dle protokolu Horčice (1996)

Motorické předpoklady Všeobecné motorické testy dle protokolu Pochobradské (2003)

Pohyblivostní předpoklady Vyšetření aktivní statické a dynamické kloubní pohyblivosti se zaměřením na

požadavky plavaní dle protokolu Novákové (1993)Psychologické předpoklady

Psychologické vyšetření koncentrace pozornosti dle protokolu Radové (2005)

PŘEDPOKLÁDANÉ VÝSLEDKY A JEJICH UPLATNENÍZískáme objektivní podklady pro diagnostiku předpokladů ve vytrvalostních vícebojích.

Konkrétní výsledky a závěry by měly zkvalitnit výběr talentů a tím i systém tréninku v triatlonu. Poslouží především při řešení koncepce tréninku a výběru talentů v SCM. Ucelený systém diagnostiky talentových předpokladů by mohl po úpravě sloužit i jiným vytrvalostním sportům (plavání, cyklistika, běh, běh na lyžích apod.).

ZÁVĚRCílem je systematizovat diagnostiku pro identifikaci předpokladů u triatlonistů a tím přispět

ke zlepšení systému práce s mládežnickými kategoriemi.

LITERATURABlahuš, P. (1985). Faktorová analýza a její zobecnění. Praha: SNTL.Blahuš, P. (1980). Základy modelů latentních proměnných včetně faktorové analýzy.

Praha: Univerzita Karlova.Bunc, V., Heller, J., a kol. (1/1996). Stanovení intenzit pohybového zatěžování pro rozvoj

aerobní zdatnosti, funkční zátěžová diagnostika a její využití v přípravě triatlonistů, struktura vytrvalostního výkonu z pohledu tělovýchovného lékařství. Metodický dopis ČSTT.

Formánek, J. a kol. (2003). Triatlon. Praha: Olympia. Horčic, J. (2004). Řízení a objektivizace tréninkového procesu ve vytrvalostních vícebojích.

Praha. (disertační práce).Choutka, M., Dovalil, J. (1991). Sportovní trénink. Praha: Olympia.McDonald, R. P. (1991). Faktorová analýza a příbuzné metody v psychologii. Praha:

Academia.Matlow, J. (2004). Triathlon´s youth Movement, Traithlete, 240, 58, 54–56.Neumann, G., Pfützner, A., et al. (2005). Trénink pod kontrolou. Praha: Grada PublishingPerič, T. (2006). Výběr sportovních talentů. Praha: Grada Publishing, a.s.Pochobradská, K. (2003). Sledování a porovnávání obecné motorické výkonnosti

triatlonistů v etapě specializované přípravy. Praha, (diplomová práce).Radová, L. (2005). Hodnocení závislosti výkonnosti na koncentraci pozornosti mladých

triatlonistů. Praha, (diplomová práce).

SUMMARYThe aim is improve the quality for talent selection in triathlon.We will analyze, re-valuate

and modify the system of testing for the young triathletes using in 1995 – 2004 (Horčic, 2004) tested and organized in Laboratory of Sport motor activity. For analysis of results will be used by Path analysis (Mc Donald, 1991; Blahuš, 1985). We will project a new battery for testing and will determine minimal desired standards for individual tests. Our testing will proceed in cooperation with The Centre of Sports for Young in triathlon.The sample will be represented by 50 triathletes between the ages 17 – 20.Key words: triathlon, presumptions, diagnostic, Path analysis

POTŘEBNOST ZDRAVOTNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY NA ŠKOLÁCH

JOHANA IROVÁJihočeská univerzita, České Budějovice ČR, Pedagogická fakulta,

Katedra tělesné výchovy a sportu

ABSTRAKTV posledních letech přibývá oslabených dětí. Objevuje se u nich větší počet případů

vadného držení těla, otylosti, interních a nervových oslabení doprovázené různými nedostatky. Ty nepříznivě ovlivňují celkový vývoj dítěte. Cílem této studie je zjistit pomocí jednoduchých metod počet dětí 6. a 7. tříd ZŠ v Českých Budějovicích s vadným držením těla. Vytvořit soubor vyrovnávacích cvičení, které budou zařazeny do hodin tělesné a zdravotní výchovy. Po ročním cvičení s dětmi ověřit zlepšení držení těla. Ve studii budou použity následné metody. Mathiasův test, Trendelenbergův příznak a jednoduchý test na měření skoliózy.Klíčová slova: zdravotní tělesná výchova, vadné držení těla, skolióza, vyrovnávací cvičení

ÚVOD Cílem této studie je zjistit vadné držení těla u žáků základních škol v Českých

Budějovicích.V závislosti na zjištěných výsledcích výzkumu bude experimentální intervencí zjištěna účinnost vyrovnávacích cvičení na vadné držení těla.

VYMEZENÍ PROBLÉMUV posledních letech přibývá oslabených dětí. Objevuje se u nich větší počet případů

vadného držení těla, otylosti, interních a nervových oslabení doprovázené různými nedostatky. Ty nepříznivě ovlivňují celkový vývoj dítěte. Za hlavní důvody se považuje špatný životní styl, špatné stravovací návyky a obecně málo pohybu.

V naší soustavě vzdělávacího systému je sice zavedena zdravotní tělesná výchova (tělesná výchova pro zdravotně oslabené), ale její zařazení do procesu výuky je nedostatečné. Ve většině škol se hodiny zdravotní tělesné výchovy ruší nebo vůbec nezařazují. Upřednostňují se jiné předměty, které jsou sice také důležité, ale ze zdravotního hlediska dětem nepřinášejí žádné výhody.Vadné držení těla je poměrně rozšířeným jevem mezi dětmi mladšího školního věku. Hlavní příčinou jsou změny v hybném systému v souvislosti s růstem, kdy vzniká jakási nestabilita ve svalovém napětí a svalstvo obtížně zvládá měnící se dimenze kostry. K tomu se v různé míře přidružuje ještě řada dalších faktorů – nevhodný pohybový a životní režim, jednostranné zatížení s nedostatkem správné pohybové kompenzace, dále vlivy rodinné a sociální, nemoci, vrozené vady a také emoční labilita (Krejčí, 2005). Potřebnost zdravotní tělesné výchovy je veliká a žádoucí. Naší snahou je přispět k rozvoji zdravotní tělesné výchovy na školách.

CÍL PRÁCEProvést screeningová vyšetření u vybraného soboru školních dětí , zaměřená na vadné

držení těla. Vytvořit soubor vyrovnávacích cvičení zahrnuté v programu pro odstranění vadného držení těla . Ověřit vytvořený vyrovnávací soubor cviků na dětech tohoto souboru . Na základě výsledků prokázat potřebnost zdravotní tělesné výchovy na školách.

METODIKA

Mathiasův testTest lze provádět u dětí od 4 let a jeho výhodou je, že lze postupně během krátké doby 30

sekund zjistit i skryté a menší formy vadného držení těla a přitom vytipovat i jeho jednotlivé složky. Test provádíme ve stoje tak, že dáme testovanému pokyn k napřímení se současným předpažením. Pokud se tento stoj během 30 sekund podstatně nezmění, je držení těla dobré. (obr. 1a) při posturálním oslabení dochází vlivem svalové únavy a přetížení vazů k různým změnám v postoji, např. poklesávání ramen, hlavy, horních končetin, prohýbání v bedrech i ochabování břišních svalů (obr.1b) Vadné držení těla může být tak výrazné, že testovaný není schopen zaujmout ani úvodní vzpřímený stoj.

Hodnotíme vstupní postoj a konečný postoj známkou 1, 2, 3 tedy dvěma známkami.Obr. 1 Mathiasův testa) správně, b) chybně

a b

2) Vyšetření Trendelenburgova příznakuJde o vyšetření stoje na jedné dolní končetině (obr.2). Za pozitivní se považuje

nenadzvednutí poloviny pánve nad pokrčenou dolní končetinou, a často i kompenzační úklon. Podmínkou je správný postup. Ten spočívá v tom, že se vyšetřovaný jedinec před počátkem testu musí pořádně postavit a zapojit hýžďové svaly. Teprve pak jednu dolní končetinu pokrčí do pravého úhlu v kyčli i v koleně. Nemělo by dojít k úklonu a zdvižení ramen, ale měla by se lehce zvýšit pánev nad pokrčenou dolní končetinou. Test je v pořádku, udrží-li testovaný těžiště pouze svalovou aktivací po dobu 20 sekund (Kubánek, 1992).

K hodnocení T. P. byla použita následující stupnice :S – test je v pořádku, testovaný udrží těžiště pouze svalovou aktivací po dobu 20 sekund.P – pokles pánveÚ – úklon trupu k druhé straněObr. 2 Vyšetření stojem na jedné končetiněa) správně, b) chybně (pokles pánve, úklon trupu k druhé straně)

a b

3) Jednoduchý test na měření skoliózy

Vyšetřete dítě svlečené do půl pasu a dívejte se na ně zezadu když stojí zcela uvolněné a pak v předklonu. Všimněte si jednotlivých charakteristických znaků a odpovězte si na níže uvedené otázky, které Vám mohou napomoci k laické diagnostice skoliózy.

Obr.3 a)Ve stoje: Je jedno rameno výše než druhé? Je jedna lopatka výše než druhá, nebo vyčnívá více než druhá? Jsou boky symetrické? ( při stoji, když jsou ruce volně spuštěny vedle těla by měla být stejná vzdálenost rukou od boků ).Zdá se, že je pánev na jedné straně výše než na druhé? Je páteř rovná?

a) b) b)V předklonu: Je páteř rovná? Je přítomná jakákoliv asymetrie trupu ? Je pravá strana

hrudníku nebo oblasti bederní páteře výše nebo níže než levá, nebo jinak deformovaná ?

PŘEDPOKLÁDANÉ VYUŽITÍ VÝSLEDKŮPředpokládáme, že výsledky této studie budou přínosem pro učitele základních škol. Měly

by upozornit na nedostatečné zařazení zdravotní tělesné výchovy do procesu výuky. Zavedením systematického cvičení do hodin tělesné výchovy přispěje ke správnému vývoji žáků.

LITERATURABursová, M. (2005). Kompenzační cvičení. Praha: Grada.Čermák, J., Chválová, O., Botlíková, V. (1992). Záda už mě nebolí. Praha: Prostor.Hošková, B., Matoušková, M. (1998). Kapitoly z didaktiky zdravotní

TV.Praha:Karolinum.Kyralová, M., Matoušová, M. (1992). Zdravotní TV. Praha: Sport pro všechny. Kyralová, M., Matoušová, M. (1995). Zdravotní TV II.část. Praha: Sport pro všechny.Novotná, V., Čechovská, I., Bunc, V. (2006). Fit programy pro ženy. Praha: Grada.Pernicová, H. a kol. (1993). Zdravotní TV. Praha: Fortuna.

SUMMARY The number of weakened children has been growing over the last years. More cases of

poor posture, obesity, internal and nervous weakening accompanied by different deficiencies appear. These deficiencies adversely affect the general development of children. The aim of this pilot project is to discover by means of simple methods the number of children with poor posture in 6th and 7th grades at basic schools in České Budějovice and to create a group of balancing excercises which will be used in P.T. classes and to verify their posture improvement after one year of doing excercises with those children. In the pilot project methods such as Mathias test, Trendelenberg symptom and a simple test for measuring scoliosis will be used.Key words: Physical education for health, posture defects, scoliosis, compensation exercises

POSTURÁLNÍ REGULACE U PACIENTŮ S DIABETICKOU NEUROPATIÍ (PILOTNÍ VÝZKUM)

JÍLEK MARTIN1,MARTINÍK KAREL1,TOŠNEROVÁ VLASTA2

1Univerzita Hradec Králové, ČR, Pedagogická fakulta, Katedra tělesné výchovy a sportu2) Rehabilitační klinika, Fakultní nemocnice v Hradci Králové, ČR

ABSTRAKTPosturální regulace je zaujímání a udržování stabilní polohy těla v gravitačním poli země.

Neuropatická noha (neuropatie) je poškození nervů jdoucích do nohou. Postihuje nejen motorické, ale hlavně senzitivní nervy. Na základě pilotního výzkumu můžeme konstatovat, že stupeň postižení diabetickou neuropatií negativně ovlivňuje výkon v posturální regulaci. Postižení jen senzitivních nervů vede ke zhoršení posturální regulace v rovině čelné.Klíčová slova: posturální regulace, diabetická noha, diabetická neuropatie, senzitivní inervace

ÚVODStoj a chůze patří k základním projevům člověka. V každém okamžiku, kdy se člověk

postaví, aktivují se v centrálním nervovém systému (CNS) mechanizmy, které spolu s dalšími systémy zajišťují tzv. posturální regulaci. Posturální regulace se tedy týkají zaujímání a udržování stabilní polohy těla v gravitačním poli země. Udržet vzpřímený stoj je základní podmínkou pro všechny pohybové činnosti člověka.

Diabetická neuropatie patří do skupiny tzv.pozdních komplikací diabetu. Diabetes melituss (česky cukrovka) je definován světovou zdravotnickou organizací (WHO) jako: stav chronické hyperglykémie, který vzniká jako následek řady zevních a genetických faktorů současně působících (Perušičová, 1996).

TEORETICKÁ VÝCHODISKAVzpřímený stoj je u člověka zabezpečován jednak pasivně skeletem a vazivovým aparátem

a aktivně soustavou svalů, na jejímž řízení se prostřednictvím složitých reflexů podílí prakticky všechny struktury centrálního nervového systému (Martiník aj, 1981, Vařeka, 1999). Správná funkce těchto regulačních mechanizmů je předpokladem pro cílené motorické jednání, fázickou hybnost a lokomoci. (Javůrek, 1986a). Při poruše tohoto složitého systému regulace rovnováhy dochází k zásadnímu snížení kvality života s vysokým rizikem zranění.

Pozdní (chronické) komplikace diabetu jsou velmi záludné. Postihují řadu orgánů a tělních systémů(Lebl, 1993). Neuropatická noha (neuropatie) je poškození nervů jdoucích do nohou. V současné době jsou známy různé obrazy postižení periferního nervového systému (Vondrová, 1995). Protože by byla tato kapitola velmi obsáhlá, budeme se věnovat pouze nejčastějším komplikacím vznikajícím u periferních neuropatií. Periferní neuropatie je postižení somatických nervů a jsou přisuzované pouze diabetu. Vyskytují se u 50% diabetiků. Se zvyšujícím věkem a délkou trvání diabetu se procento zvyšuje. Déle trvající diabetes způsobuje ztrátu myelinizovaných i nemyelinizovaných nervových vláken, a to hlavně v dolních končetinách. Postihuje hlavně senzitivní nervy. Silná vlákna jsou určena pro vnímání vibrace a propriocepci, tenká vlákna jsou určena pro vnímání bolesti, tepla a chladu. U nervů motorických se toto onemocnění vyskytuje méně často(Ambler, 1997). Pokud ano, vede u diabetiků k atrofii drobných svalů nohy. Základním motorickým projevem je svalová

slabost, zvýšená únava končetin a nejistá chůze (Ambler, 1997). Z tohoto důvodu předpokládáme, že bude také ovlivněna posturální regulace.

CÍL PRÁCEProkázat sníženou úroveň posturální regulace u diabetiků II.typu. Hledat vztah mezi

stupněm závažnosti onemocnění a posturální regulací.

HYPOTÉZY PRÁCEPracovní hypotéza 1Prokážeme souvislost pomocí korelačního koeficientu mezi stupněm postižení a výkonem

v terénních i laboratorních testech posturální regulace. Pracovní hypotéza 2Osoby s pozdními komplikacemi diabetu II.typu mají horší výkony posturální regulace než

osoby zdravé. Za důkaz přijmeme statisticky významný rozdíl v posturografickém vyšetření pomocí parametrických i neparametrických testů statistické významnosti.

METODIKAZákladním metodologickým přístupem řešení problému je empirický deskriptivní

a kauzální laboratorní výzkum s triangulací kvantitativní (statistické) a kvalitativní (kazuistické) analýzy dat. Pro tuto pilotní zprávu jsme použili pouze kasuistiky čtyř náhodně vybraných probandů (Osobač.1 muž, 60let, 109kg, 176cm, dle EMG lehké postižení motorických i senzitivních nervů; Osoba č.2 muž, 64let, 100kg, 174cm, dle EMG středně těžké postižení převážně senzitivních nervů, Osoba č.3 muž, 59let, 102kg, 174cm, dle EMG středně těžké postižení motorických i senzitivních nervů, Osoba č.4 muž, 61let, 112kg, 173cm, dle EMG těžké postižení motorických i senzitivních nervů). Pro laboratorní měření jsme použili tenzometrickou plošinu v kineziologické laboratoři Rehabilitační kliniky Fakultní nemocnice v HK. Vzorkovací frekvence byla 25Hz. Délka testu byla 20 sekund. Pro tuto pilotní zprávu jsme vybrali pouze jeden test z celkového počtu 12 testů. Jde o test „stoj spojný – oči otevřené. K hodnocení dosaženého výsledku posturální regulace jsme použili ukazatele: Average speed (průměrná rychlost centra traku), Aver.displacement (průměrná odchylka vzdáleností Xi, Yi od X0,Y0), Aver.deviation Xm (Průměrná odchylka CoP na ose X-rovina bočná)), Aver.deviation Ym (Průměrná odchylka CoP na ose Y-rovina čelná). Pro rozdělení osob dle rozsahu a závažnosti postižení jsme použili konduktivní elektromyografie (EMG). Testované motorické nervy LDK, PDK(tibialis, peroneus), senzitivní nervy LDK, PDK (suralis, peroneus).

VÝSLEDKYVýsledky náhodně vybraných testovaných osob s různým rozsahem postižení ukazuje tabulka1. Tabulka1

Osoba č.1 Osoba č.2 Osoba č.3 Osoba č.4

postiženy senzitivnii motorické senzitivni senzitivni

i motorickésenzitivni

i motorickéstupeň lehké střední střední těžkéSpeed (cm/s) 1,289 1,507 1,796 3,679Rm (cm) 0,584 0,621 0,703 0,828Xm (cm) 0,478 0,407 0,497 0,696Ym (cm) 0,241 0,382 0,377 0,336

DISKUSEZ výsledků je patrné, že v parametrech Aver.speed (průměrná rychlost centra tlaku)

a Aver.displacement (průměrná odchylka vzdáleností Xi, Yi od X0,Y0) odpovídá stupeň postižení dosaženému výkonu. Zajímavé jsou výsledky v parametrech Xm a Ym u testované osoby č.2. Tato osoba má diagnostikované postižení pouze senzitivních nervových vláken a se středním stupněm postižení. U této osoby se objevila zhoršená stabilita, proti ostatním, v rovině čelné. To ukazuje na možné rozdíly mezi testovanými skupinami a to ne jen dle rozsahu postižení. Zdravé osoby i osoby s kombinovaným postižením senzitivních a motorických nervů dosahují horší výsledky v rovině bočné (předozadní). Je důležité zdůraznit, že se jedná pouze o pilotní výzkum a skutečné výsledky nemusí korelovat s uvedenými.

ZÁVĚR1. Rychlost dráhy centra tlaku odpovídá stupni postižení (lehké, střední , těžké)2. Postižení jen senzitivních nervů způsobuje zhoršení stranové rovnováhy více než

postižení kombinovanéVybrané osoby nemusí nutně reprezentovat danou skupinu

LITERATURAAmbler, Z. (1997) Diabetická neuropatie. In: Konsenzuální konference. Praha: Galén.

ISBN 80-85824-72-8.s.9-17.Javůrek, J. (1986a) Vybrané kapitoly z klinické kineziologie. Praha: SPN.Lebl, J. (1993) Čtení o diabetu pro pokročilé. Praha: Sportpropag.Martiník, K., Voplatek, V., Kryl, L. (1981) Posturografie – přehled diagnostiky

vzpřímeného stoje člověka. In: Informační zpravodaj VLVDÚ. Hradec Králové, 22, č.3-4. s. 107-165.

Měkota, K.(1986) Kapitoly z antropomotoriky I. Olomouc: PdF UPPerušičová, J. aj. (1996) Diabetes mellitus 2.typu. Praha: Galén.Rušavý, Z. aj. (1998) Diabetická noha. Praha: Galén. ISBN 80-85824-73-6.Vařeka, I., DVOŘÁK, R. (1999) Ontogeneze lidské motoriky jako schopnosti řídit polohu

těžiště. In: Rehabilitace a fyzikální lékařství. č.3. s.84-85.Vondrová, H. (1995) Diabetická neuropatie. Praha: Publishing.

SUMMARYPostural regulation means seat and keep of stable position of the body in gravitational field

of earth. Neuropathic leg (neuropathy) is the damage of nerves going into the legs. It affects not only motoric, but largely sensitive nerves.Pursuant pilot research we can claim that the degree of handicap with diabetic neuropathy influences the achievement in postural regulation in the negative. The handicap of only sensitive nerves faces to downgrade of postural regulation in head level.Key words: postural regulation, neuropathic leg, diabetic neuropathy, sensitive nerves

NOVÁ TESTOVÁ BATERIE PRO DIAGNOSTIKU HUDEBNĚ POHYBOVÝCH DOVEDNOSTÍ

MICHAELA BRTNÍKOVÁ, LENKA LESMERISES, KATEŘINA ORSÁKOVÁUniverzita Karlova v Praze, ČR, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Katedra gymnastiky

ABSTRAKTNová testová baterie pro diagnostiku hudebně pohybových dovedností vznikla na základě

absence komplexní baterie testů měřící hudebně pohybové dovednosti. Dosud používané baterie testů (většinou z 1. poloviny 20. století) jsou poměrně zastaralé a nereflektují některé nové poznatky ze souvisejících oborů (např. hudební psychologie apod.). Nově vytvořená baterie testů měří hudebně pohybové dovednosti ovlivnitelné již krátkodobým působením hudebně pohybového programu. Její reliabilita a validita byla ověřena na vzorku 22 dívek. Jednotlivé testy byly vybrány na základě nových poznatků z průzkumů a výsledků výzkumných prací. Nově vzniklá baterie testů je přehledně zdokumentována do multimediální podoby. Jednotlivé kapitoly, videonahrávky i hudební nahrávky k testům jsou interaktivně zpracovány na kompaktním disku pro snadné využití v praxi. Bližší informace: [email protected]íčová slova: Baterie testů, hudebně pohybová výchova, tanec, multimediální studijní materiál.

ÚVODOtázkou hudebně pohybové výchovy a nalezením testové baterie pro měření hudebně

pohybových dovedností se již zabývalo více odborníků (např. Appelt, Mihule a jiní), avšak dosud nebyla zveřejněna vhodná komplexní baterie testů pro diagnostiku hudebně pohybových dovedností, které lze i krátkodobým cíleným působením hudebně pohybové výchovy ovlivnit. Dodnes používané testy (např. Bentley, Seashore) byly vytvořeny již na počátku dvacátého století, nereflektují nové poznatky ze souvisejících oborů (hudební psychologie apod.) a jsou určeny pouze pro diagnostiku percepčních schopností měřených osob.

Jiné testy, související s tématikou, se zabývají pouze diagnostikou úzké podskupiny hudebně pohybových dovedností, ne však diagnostikou hudebně pohybových dovedností jako celku (např. testy rytmických schopností, testy koordinace, rovnováhy apod.).

Ze studia vědeckých prací ze zahraničí je zřejmé, že výše uvedené testové baterie jsou ve své původní podobě či menší úpravě používány v hojné míře i v nejnovějších měřeních z oblasti hudebně pohybové výchovy (např. Shmulevich, Moseley, Gruhn aj.).

PROBLÉM Z důvodu absence komplexní testové baterie pro diagnostiku hudebně pohybových

dovedností vznikla předložená nová baterie testů.

CÍLHlavním cílem práce bylo vytvořit a empiricky ověřit novou moderní testovou baterii na

základě nejnovějších poznatků především z oboru hudební psychologie a hudebně pohybové výchovy. Dalším cílem bylo vytvořit multimediální dokumentaci nové testové baterie.

METODYNa základě studia výzkumných prací české i zahraniční literatury byla vytvořena

strukturální hypotéza a faktorová struktura hudebně pohybových dovedností (Novotná, Rinne a další). Byly vymezeny hranice hudebně pohybových dovedností ovlivnitelných působením již krátkodobého hudebně pohybového programu (v rámci školní tělesné výchovy několik týdnů). Na základě věcného rozboru diagnostikované oblasti byl uskutečněn výběr proměnných a sestaven první návrh nové komplexní testové baterie. Cílem diagnostiky bylo pokrýt celou strukturu oblasti hudebně pohybových dovedností reprezentativním výběrem testů.

Počáteční výběr testů byl sestaven především na základě obsahové validity budoucí testové baterie s přihlédnutím na ortogonalitu testů. Následovalo vhodné zvolení délky a počtu jednotlivých testů pro zvýšení validity baterie. Na základě faktorové analýzy byl výběr testů redukován tak, aby všechny společné faktory byly vhodně zastoupeny.

Při pilotním testování několika dívek v hodině tělesné výchovy na gymnáziu byly zjištěny některé nedostatky testů, zejména v souvislosti s věkem a úrovní pohybových dovedností. Jednotlivé testy byly poté přepracovány a upraveny do konečné verze.

Pro stanovení reliability a validity nové baterie testů v daných podmínkách byla randomizovaným výběrem stanovena skupina dvaadvaceti dívek ve věku 15 až 19 let.

Vybraná skupina dívek byla testována během dvou dnů v druhé polovině prosince 2006. Retest byl realizován se stejnou skupinou dívek po uplynutí tří týdnů, tedy v první polovině ledna 2007. Období vánočních svátků mezi oběma měřeními bylo vybráno záměrně z důvodu prázdnin, a tedy žádného řízeného zdokonalovaní hudebních ani pohybových dovedností. Dívky, které se nezúčastnily všech testů byly ze závěrečného statistického zhodnocení vyřazeny.

Na základě statistického zpracování dat a vyhodnocení naměřených hodnot z testu a retestu byla stanovena reliabilita a validita testové baterie v daném prostředí a podmínkách. Všechna měření (testu i retestu) byla provedena stejným experimentátorem a dvěma pomocníky. Jednotlivé testy obou fází měření byly realizovány na stejném místě a ve stejnou denní dobu.

Reliabilita většiny testů byla zjištěna metodou stability. Pro vyloučení zkreslení výsledků zapracováním byly některé testy při druhém opakování nahrazeny vhodnou formou ekvivalentního testu (test koordinace, společné tvořivosti). Pomocí metody hlavních komponent byly formulovány závěry v souvislosti s predikční sílou jednotlivých testů pro budoucí výkon. Faktorová validita byla zjištěna faktorovou analýzou, metodou nejmenších čtverců.

Všechny testy, popisy i výsledky měření byly interaktivně zpracovány na CD pro snadné použití nové testové baterie v praxi.

VÝSLEDKY A DISKUZEByla vytvořena a v praxi ověřena nová testová baterie pro testování hudebně pohybových

dovedností pro různé využití. Všech osm testů lze realizovat během tří až čtyř vyučovacích hodin. Nová testová baterie diagnostikuje i činnosti přímo uvedené v Rámcovém vzdělávacím programu České republiky, zejména vyjádření melodie a rytmu pohybem (VÚP v Praze, 2007).

Vytvořené CD s novou testovou baterií pro měření hudebně pohybových dovedností je velmi snadno použitelné. Na paměťovém médiu jsou interaktivně zpracovány jednotlivé testy včetně popisu, videoukázky a potřebných hudebních nahrávek. Celá testová baterie je

doplněna teorií a souvisejícími informacemi. Celé CD je zpracované do přehledného menu, jednotlivé odkazy jsou zpracovány ve dvou formátech (HTML, PDF).

ZÁVĚRHudebně pohybová činnost během testování byla ze strany studentek vnímána velice

pozitivně, a proto velmi doporučuji hudebně pohybovou výchovu zapojit do programu tělesné výchovy na všech typech škol. Zároveň se ve své disertační práci věnuji vytvoření nového hudebně pohybového programu pro středoškolskou mládež.

LITERATURABentley, A. (1966). Musical ability in children and it´s messurment. London: G. Herrab at

Co. Blahuš, P. (1985). Faktorová analýza a její zobecnění. Praha: SNTL.Gruhn, W. (2004). Maping music education research in Germany. Psychology of Music, 32

(3), 311-321.Kos, B. (1975). Metodika výzkumu rytmických schopností sportovce. Teorie Praxe tělesné

výchovy, 23 (11), 666-673.Kubelka, F. (1964). Cviky pohybové nezávislosti (Asymetrické pohyby). Teorie Praxe

tělesné výchovy, 12 (11), 497-502.Měkota, K., Blahuš, P. (1983). Motorické testy v tělesné výchově. Praha: SPN.Mihule, J., Appelt, K. (1963). Rytmus a jeho experimentální výzkum. In Sborník ITVS UK

4, Univerzita Karlova, Praha, 293-319.Moseley, S. (2004). When “Too Little” Is Not Enough: Lessons Learned and Applied From

Teaching One-Credit-Hour Dance Methods Courses for Physical Education Majors. Research Quarterly for Exercise and Sport, March 2004, 75 (1).

Nazarov, V.P. (1964). Koordinace pohybů paží a některé zvláštnosti jejího rozvoje u dětí. Tělesná výchova mládeže, 1964/65, 31(1), 4-9.

Rinne, M.B., Pasanen, M.E., Miilunpalo, S.I., Oja, P. (2001). Test-Retest Reproducibility and Inter-Rater Reliability of a Motor Skill Test Battery for Adults. International Journal of Sports and Medicine, 22, 192-200.

Seashore, C.E. (1915). The measurement of Musical talent. Music quarterly, 1.Shmulevich, I., Povel, D.J. (2000). Complexity measures of musical rhythmus. In P. Desain

& L. Windsor, Rhythm perception and production: Lisse, 239-244).Sedlák, F. (1990). Základy hudební psychologie. Praha: SPN.Výzkumný Ústav Pedagogický v Praze (2007). http://www.vuppraha.cz/clanek/71

(Rámcový program pro gymnaziální vzdělávání). Získáno: 17.5. 2007.

SUMMARYNew test battery was created because of an absence of a complex test battery measuring

dancing skills which could be improved by short term training. Reliability and validity of the new test battery was verified on the sample of 22 high school students. Choosing various tests was based on new results of research works. The new test battery is well-arranged on CD. All chapters, video and music are interactive for easy use. There is added some usefull information from dancing theory on CD. Additional information available on email address: [email protected] words: Test battery, dancing education, dancing skills, multimedial study material.

PROBLEMATIKA DĚLENÍ STREČINKU

HANA KUBÍNOVÁUniverzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, ČR, Pedagogická fakulta,

Katedra tělesné výchovy

ABSTRAKTPříspěvek se zabývá problematikou členění strečinku z hlediska pojmosloví a rozebírá

názory jednotlivých autorů na dělení protahovacích cvičení. Na základě fyziologických zákonitostí týkajících se strečinku členíme strečink „pouze“ na aktivní a pasivní.Klíčová slova: strečink, dělení strečinku, pohyblivost, reflexní mechanismy.

ÚVODPojem strečink (stretch = z angl. protahovat, natahovat, roztahovat) označuje proces

prodlužování vazivové tkáně, svalů a dalších tkání (Alter, 1999). Jedná se o soubor protahovacích cvičení, která jsou cíleně zaměřena na určitý sval či svalovou skupinu.

V dávné minulosti se strečink objevil v Indiii, Číně a Japonsku jako harmonická cvičení starověkých národů. Novodobé cvičení vypracoval Američan Bob Anderson, který strečink označuje jako preventivní ochranu před poraněním pohybového systému (kniha Stretching, 1975).

Pokud je strečink prováděn pravidelně a „správnou technikou“ slouží k protažení zkrácených svalů, k udržení optimálního rozsahu pohybu v kloubně svalové jednotce případně ke zvyšování rozsahu při snížené pohyblivosti, předchází nebo odstraňuje svalové dysbalance a aktivuje nervosvalový systém. Strečink může působit jako prevence svalových poranění, poškození kloubů i prevence bolestí zad, může prohloubit pohybové vnímání a duševní i tělesnou relaxaci, může snížit svalové i psychické napětí.

PROBLÉMČlánek poukazuje na nejednotnost členění strečinku z hlediska pojmosloví. V literatuře se

setkáváme s různými pojmy: druhy, způsoby, metody, formy, typy nebo techniky strečinku. Buzková (2006) mezi základní druhy strečinku zařazuje strečink: aktivní, pasivní, statický,

dynamický a metodu PIR (postizometrická relaxace) a PIP (postizometrické protažení), mezi dalšími druhy je uveden rytmický, balistický a repetitivní strečink, power stretch (silový strečink) a PNF (proprioceptivní neuromuskulární facilitace). Ačkoli strečink definuje jako pomalou pohybovou aktivitu, která slouží k protahování svalů a ke zvýšení kloubní pohyblivosti, zařazuje mezi druhy strečinku balistický strečink („švihový typ strečinku“) a obdobně uvádí rytmický strečink („kombinace statického a dynamického strečinku“).

Dělení Appletona je obdobné. Mezi základní typy řadí dynamický a statický strečink, jako další jsou uvedeny balistický, aktivní, pasivní (nebo relaxační) strečink, izometrický strečink a PNF strečink.

Metodické materiály České školy aerobiku mezi základní druhy strečinku řadí dynamický strečink (aktivní strečink) a statický strečink (pasivní strečink), mimo ně balistický strečink a rytmický strečink. Pod pojmem metody strečinku v těchto materiálech nalezneme základní metodu strečinku B. Andersona a modifikaci založenou na technice PNF, Holtovu strečinkovou metodu, tzv. metodu 3-S a metodu „kontrakce – relaxace – protažení“

rozpracovanou Švédem Sölvebornem. PNF a PIR jsou zde označeny jako strečinkové techniky.

D. Stackeová (2005) označuje PIR a PNF za terapeutické metody. Novotná (2006) definuje strečink ve vztahu ke cvičení pro rozvoj kloubní pohyblivosti

následovně: dynamický strečink – aktivní dynamická cvičení, statický strečink – aktivní statická cvičení, pasivní strečink – pasivní dynamická cvičení, aktivní strečink – pasivní statická cvičení. Obdobně dává strečinkové „techniky“ do souvislosti s pohyblivostí Lenny Parracino.

Alter (1999) rozeznává pět základních technik strečinku: statický, dynamický, pasivní, aktivní a proprioceptivní strečink.

Metody strečinku podle Šebeje (1989) je možné rozdělit do dvou kategorií – statická m. strečinku propagovaná B. Andersonem a druhou kategorii tvoří metody označované ve sportovní literatuře PNF (Holtova m. 3-S, metoda propagovaná S. Sölvebornem a další metody PNF).

V Základních principech protahování se druhy protahovacích cvičení rozumí protahování aktivní a pasivní. Mezi způsoby dynamického protahování se řadí švihový (balistický) pohyb a hmity v krajní poloze, mezi způsoby statického protahování statická metoda B. Andesona, metody PNF (Holtova metoda 3-S a metoda Svena Sölveborna – postizometrická relaxace).

Dostálová a Miklánková (2005) používají pojmy: druhy pohybů z hlediska protahování - švihové, pomalé a pasivní pohyby. Mezi způsoby protahování řadí 1. Klasický strečink, 2. Strečinkové techniky s prvky PNF, 3. Pasivní strečink.

Mezi strečinkové techniky řadí Jay Blahnik strečink pasivní a aktivní, statický a dynamický. Adamírová (1999) kromě klasického strečinku uplatňuje i strečink dynamický. Krejčí (2005) je stejného názoru, zaměňuje pouze pojem klasický za statický strečink.

CÍLCílem je osvětlit problematiku dělení strečinku v souvislosti s fyziologickými zákonitostmi,

které je nutné při cvičení respektovat.

DISKUSE A ZÁVĚRAbychom pochopili dělení strečinku musíme vycházet z fyziologických zákonitostí a znát

obsah pojmů: napínací reflex, ochranný útlum, reciproční inhibice, gama systém. „Cílem strečinku není působit na bezduchý pasivní materiál, ale na aktivitu napínacího

reflexu a gama-systému – utlumit je (Šebej, 1989),“ proto je opodstatněné dělení na aktivní a pasivní strečink.

Do rozporu s fyziologickými zákonitostmi se dostává „dynamický strečink“ a jeho modifikace (švihové a hmitové cvičení), jelikož může dojít ke spuštění napínacího reflexu (Novotná, 2006). Dochází sice k prodlužování vazivové tkáně, svalů a dalších tkání, přesto je spojován s bolestivostí svalů a četnými poraněními. Výzkumy ukázaly, že dynamický strečink není nejvhodnější. Švihových pohybů lze využít ve specifických cvičeních, ale musí být sestaveny se zřetelem k zvolenému sportu a sportovci. Je tedy otázkou, zda-li je zařazovat pod pojem strečink.

Reflexních mechanismů využívají strečinkové techniky s prvky PNF. V používání pojmu techniky strečinku se většina autorů shoduje. Nejpoužívanější technikou je PIR technika.

Jednoznačně jsou vymezené metody: metoda B. Andersona – nazývaná statická nebo klasická metoda, Holtova metoda 3-S a Sölvebornova metoda. Proč používat pojmy jako jsou

formy strečinku, typy strečinku, způsoby či druhy strečinku. Autor si zdůvodní příslušné přiřazení, ale přesto by se měla uplatňovat stejná terminologie dělení strečinku.

LITERATURA Adamírová, J. (1999). Vyrovnávací cvičení. Praha: ČASPV.Alter, J. M. (1998). Strečink, 311 protahovacích cviků pro 41 sportů. Praha: Grada

Publishing.Appleton, B. Types of Stretching. URL: <

http://www.cmcrossroads.com/bradapp/docs/rec/stretching/stretching_4.html#SEC28Buzková, K. (2006). Strečink. Praha: Grada Publishing.Dostálová, I., Miklánková, L. (2005). Protahování a posilování pro zdraví. Olomouc:

HANEX.Krejčí, T (2005). Strečink – proč, kdy a jak. Dostupné z: URL: < http://www.sport-

portal.cz/strecink-proc-kdy-jak.htmlMach, I. Metodické materiály České školy Aerobiku. Strečink II. Druhy strečinku.

Dostupné z: URL: < http://www.aerobics.cz/clanky.asp?id=52&page=1#skipMach, I. Metodické materiály České školy Aerobiku. Strečink III. Metody strečinku.

Dostupné z: URL:<http://www.aerobics.cz/clanky.asp?id=52&page=1#skipNovotná, V., Čechovská, I., Bunc, V. (2006). Fit programy pro ženy. Praha: Grada

Publishing.Parracino, L. A simple quide to Stretching. Dostupný z: URL:

http://www.nasm.org/continuinged/Stackeová, D. (2005). Strečink ve fitness. Těl. Vých. Sport. Mlád., 2005, roč. 71, č. 2, s. 32

– 37. Šebej, F. (1989). Strečing. Bratislava: Šport, 1989. Základní principy protahování. Dostupné z: URL: <

http://http://www.etriatlon.cz/zakladni_principy_protahovani_prehled.html

SUMMARYThe reader meet various dividing stretching exercises and methods in literature.Th aim of

the artikle is clearing up the problems of diving stretching in context of physiological regularities, which have to be in exercise respected. Well-founded is dividing „only“ into active and passive stretching. Question always stay how to effectively stretch and which of methods is the most effective.Keywords: stretching, dividing of stretching, flexibility, reflex mechanism.

http://www.aerobics.cz/clanky.asp?id=52&page=1#skip

http://www.aerobics.cz/clanky.asp?id=52&page=1#skip

RYCHLOST REGENERAČNÍCH PROCESŮ V ZÁVISLOSTI NA MNOŽSTVÍ SPÁNKU

PETRA HLAVOVÁUniverzita Karlova v Praze, ČR, Fakulta tělesné výchovy a sportu

ABSTRAKTVe své práci jsem se zabývala rychlostí regeneračních procesů, spánkem a dalšími faktory,

které nezbytně ovlivňovali můj výzkum problematiky rychlosti návratu fyziologických funkcí (srdeční frekvence) do normálu po fyzické zátěži bezprostředně po probuzení z modifikovaně dlouhého spánku.Klíčová slova: regenerace, spánek, maximální srdeční frekvence, klidová srdeční frekvence, step test.

ÚVODRegenerace je důležitou součástí sportu a života vůbec.V této práci jsem se zaměřila na

spojitost mezi množstvím naspaných hodin těsně před měřením a rychlostí regeneračních procesů. Objevenou souvislost jsem analyzovala a dospěla k optimálnímu poměru mezi rychlostí regeneračních pochodů a minimálním množstvím spánku.

PROBLÉMPrimárně by tato práce mohla posloužit ke zjištění optimálního poměru mezi spánkem a

rychlostí regenerace. Touto cestou jsem chtěla zjistit, jaké minimální množství spánku je nutné k dosažení určitého fyzického výkonu.

CÍLCílem mé práce bylo zjistit jestli má nebo nemá vliv množství spánku na rychlost

regenerace po zátěži (na úroveň kondice).

METODYDiplomová práce byla zpracována ve formě výzkumu. Tento výzkum probíhal ve

standardních podmínkách s minimalizací vnějších vlivů. Výběr respondentů byl proveden z řad studentů FTVS ve věkovém rozmezí 21 – 25 let. Osloveni byli jak muži tak ženy a to zhruba v poměru 1 : 1.

VÝSLEDKYVýsledkem mého výzkumu bylo zjištění, že spánek významně ovlivňuje rychlost

regeneračních procesů po zátěži. Pro praxi vyplývá, že pokud je nezbytně nutné zkrátit spánek před fyzickým výkonem, je žádoucí spát alespoň 4 hodiny.

POZNÁMKY K TABULCE 1☼ t = doba poklesu srdeční frekvence z 80%SFmax na SF50

☼ t1 = čas poklesu srdeční frekvence z 80%SFmax na SF50 po 2 hodinách spánku☼ t2 = čas poklesu srdeční frekvence z 80%SFmax na SF50 po 4 hodinách spánku☼ t3 = čas poklesu srdeční frekvence z 80%SFmax na SF50 po 8 hodinách spánku☼ t1- t2 = rozdíl mezi časem poklesu z 80%SFmax na SF50 po 2 a 4 hodinách spánku☼ t2- t3 = rozdíl mezi časem poklesu z 80%SFmax na SF50 po 4 a 8 hodinách spánku

Tabulka 1

DISKUSETento výzkum pochopitelně ovlivňovala celá řada vnějších vlivů a ne všechny jsem byla

schopná minimalizovat. U 62,8 % probandů došlo k postupnému snižování doby potřebné k poklesu SF z 80%SFmax na SF50 (doba poklesu SF po 2 hodinách spánku byla největší a doba poklesu SF po osmihodinovém spánku byla nejkratší). Podle tabulky 1 je zřejmé, že největší rozdíl v rychlosti poklesu času (t) je mezi t1 a t2, z toho pro praxi vyplývá, že pokud je nezbytně nutné zkrátit spánek před fyzickým výkonem, je žádoucí spát alespoň 4 hodiny. Po tomto čase odpočinku sice organismus zdaleka není stoprocentně připraven snášet zátěž a optimálně a rychle regenerovat, ale rozdíl v těchto aspektech už není oproti osmihodinovému, ideálně dlouhému, spánku tak velký a propastný, jako v případě v porovnání s dvouhodinovým spánkem.

pozn. SF50= Vždy před provedením testu bude testované osobě po dobu 3 minut vsedě zaznamenána SF s intervalem záznamu po 5 sekundách. Nejnižší hodnota SF bude považována jako výchozí, tj. testová klidová hodnota (SFv). SF bude zaznamenána v průběhu testového cvičení a poté po cvičení opět vsedě až do doby poklesu SF k hodnotě SF50 odpovídající střední hodnotě mezi SFv a SF na konci zatížení (SFK, tj. 80 % vypočítané ze SFmax testované osoby), SF50 = 0,5 * (SFK + SFv).

ZÁVĚRCelkově jsem se setkávala s mnohými překážkami především v oblasti testování, které se

vždy s větším či menším úsilím podařili odstranit a výsledkem mého snažení byla diplomová práce, napsaná pod odborným vedením Doc. MUDr. Jana Hellera, CSc., na jejímž základě jsem vytvořila tento poster.

SUMMARYThe aim of my work is to verify body regeneration speed and level of FPES CU (Faculty

of Physical Education and Sport , Charles University) students´ fitness attributes in age of 21 – 25, who do not train at their top level any more. My secondary target is to find out wheather the amount of sleep does or does not affect the body regeneration speed after an endurance (on condition level). This work should help to improve our attitude to our life style, daily priorities and free time activities.

My final assessment was compiled in form of research. This research had been taking place under standard conditions with minimization of outer effects.

Selection of respondents was made out of FPES students aged 21 - 25. All participants were men and women in the approximate rate 1:1.

Main result of my research was finding that sleep affects the body regeneration speed very significantly. As experience says, if there is a need to shortage sleeping before physical stress, it is necessary to sleep 4 hours at least. In the last chapter, all results and conclusions are digested in charts which enable comparison of results of participating persons.

t1-t2 t2-t3 směrodatná odchylkaprůměrný pokles t (s) u žen 12,2 1,7 5,25procentuální pokles t u žen 11,70% 0,80% 0,0545

průměrný pokles t (s) u mužů 15,7 3,9 5,9procentuální pokles t u mužů 16,30% 7,00% 0,0465průměrný pokles t (s) u celku 14 2,8 5,6procentuální pokles t u celku 13,90% 3,80% 0,0505

LITERATURAHlavová, P. (2006). Rychlost regeneračních procesů v závislosti na množství spánku. Praha:

Diplomová práce, vedoucí Doc. Heller, J.

pozn.: literatura použitá pro zpracování citované diplomové práce viz. str. 111-115 citované diplomové práce

APLICATION OF THE DEFENCE GAME SYSTEM WITH FOUR PLAYERS IN THE LINE IN THE MODERN FOOTBALL IN

PARDUBICE REGION

MARTIN DLOUHÝ, PAVEL ŠMÍD University of Hradec Králové, Czech Republic, Department of Physical Education

ABSTRACTThe authors analyze the exploiting of the defense playsystem with four players in the line

by the chosen coaches with a different efficiency level. The main method was the conducted interview.

The results shows that the exploiting of the defense playsystem with four players in the line dependents first upon the efficiency level - the application of the defense playsystem with four players in the line is more frequently by the coaches and teams with high efficiency level.Key words: Game system, defence system, football, Pardubice

INTRODUCTIONFootball is a very dynamic and constantly developing ball game. This trend is mainly

distinct in the game systems. There we can see various possibilities for improving game effectivity itself. It is caused by the fact that the precise mastering of the game systems and their successful application in a game is exceptionally demanding for flawless performance of tasks and their mutual coordination, timing various actions etc.

Every player has to meet reliably their tasks from different nature, in different time successions.

All these, but also other activities have to be ideally harmonized in a exactly defined game system which is of course very difficult. Not only from all these reasons is the quality mastering systems demanding, but also very important. They present an absolutely irreplaceable mean leading to a final success.

We can divide the game systems into the offensive and defensive ones. The swiftness, technique and other game skills of the forwards are constantly improving and in this time they are on a level that the defence systems have to react on it.

As one of the most effective defence systems at the present time seems to be that one with four defence players in the line.

The basic of this system is rule that all the four players in the defence try to move in one line. This all under one circumstance they are not forced by a game situation (e.g. direct pass ahead to a forward) to a modification.

All the players in the line react on the ball movement which is the most important fact in deciding how to solve any given situation (on the contrary from the personal defence which is oriented on player movement. If an attack is lead along the sides of the field their task is to move the whole to that specific side and to create pressing situation two (three) on one. Similarly, if the through the midfield they have to secure this area as well. (Jeandupeux, 1996).

This way of defence has been the main system of the top football in the last years and it has involved the junior teams as well as the seniors. The main reason is that it represents the most natural way of defence. For younger players it is definitely more interesting to follow the to copy a forward’s position during personal defence. (Svoboda, 2005).

OBJECTIVEThe objective of this work was to find out the application of the defence system with four

players in one line with individual coaches on different performance levels.

METHODSThe main method was the conducted interview with the main question for the coaches:

„ Do you use the defence game system with four players in the line?“The characteristics of the file:The experimental group was made by 18 coaches of the seniors and the junior teams from

the Pardubice Region on a level of regional championship, competition and division, among the junior teams on a higher level (Czech Football League).

For the experimental investigation there was made a selection of the Pardubice Region within the framework of the seniors and the junior teams (Counties Choceň, Ústí nad Orlicí, Vysoké Mýto, Pardubice, Česká Třebová and others) on a level of regional championship, competition and division –seniors, among the junior teams even on a higher level (Czech Football League). The research was conducted in 2005.

RESULTS

Table 1

total yes no

18 17 1The total result of the research regardless the importance of individual leagues and the age

of the players.

Table 2

Individual competitions

Number of teams using the system

Total number of addressed teams in individual competitions

Czech Football League

9 9

Division 8 9

Formulation of the relation between the number of teams using the system and the number of addressed teams

Table 3

Individual competitions

The using of the defense (%)

The unused of the defence (% )

Czech Football

100 0

League

Division 88,9 11,1

Globally 94,1 5,9

The number of teams which apply the defence system of 4 defenders in line in separate competitions in comparison with the total number of addressed teams (in %)

DISCUSIONCzech Football League (ČFL):As a result of ČFL being a quite high league the results were explicit. All the addressed

teams have been successfully using this system for years. Division:The all country competition which is just one level lower than the ČFL. The majority of

addressed teams uses this system (except one team) and has been practicing it for years.

OUTCOMESThe article deals with the problematic of defence systems in modern football. The author

describes the problems of the defence game system with four players in the line by chosen coaches on a different performance level. The results show that the using of the defence system with four defenders in the line mainly depends on the performance level. The higher performance level the more often is this system used. By efficiently chosen training this system can be an important element leading to a win in games on a broader performance level.

REFERENCESGifford, C. (2002): Fotbal. Praha. Svojtka a Co.Jeandupex, D. (1996): Fotbal a trénink. Filosofie čtyřčlenné obranné řady. Praha. G.D.K.

Sport M.Svoboda, A. (2005): Obranné systémy v moderním fotbalu. Diplomová práce. Hradec

Králové. Univerzita Hradec Králové.Votík, J. (2001): Trenér fotbalu, „B“ licence. Praha. Olympia.

MOŽNOSTI PREVENCE A ŘEŠENÍ NEGATIVNÍCH SOCIÁLNÍCH JEVŮ SPOJENÝCH S UKONČENÍM KARIÉRY BÝVALÝCH

VRCHOLOVÝCH SPORTOVCŮ

JIŘÍ KADLČÍKUniverzita Karlova v Praze, ČR, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Katedra kinantropologie

ABSTRAKTŘada bývalých i současných vrcholových sportovců zažívá nebo je v nebezpečí, že na

vlastní kůži pocítí negativní jevy spojené s ukončením sportovní kariéry. Těmto negativním sociálním jevům lze předcházet, popřípadě je po ukončení sportovní kariéry efektivně odstranit. Tíha zodpovědnosti při prevenci a řešení negativních sociálních jevů spojených s ukončením vrcholové sportovní kariéry leží nejen na sportovcích samotných, ale i na trenérech, manažerech, sportovních funkcionářích, aj. a v neposlední řadě na sportovních organizacích. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že institucionální podpora intervenčních programů v této oblasti napomáhá hladkému přechodu do po-sportovního života bývalých sportovců. Cílem tohoto článku je seznámení s příklady jednotlivých intervenčních programů působících v této oblasti v zahraničí a popis situace v České republice.Klíčová slova: ukončení sportovní kariéry, krizové ukončení, intervenční programy

PROBLÉMNěkteří bývalí vrcholoví sportovci se adaptují do po-sportovního života bez větších potíží,

naopak někteří jedinci v rámci přechodu do po-sportovního života prožívají zkušenosti krizového charakteru v různých sférách života. V tomto kontextu Evropská federace sportovní psychologie definuje dva způsoby přechodu mezi sportovní kariérou a po-sportovním životem; je rozlišován tzv. optimální (pozitivní) přechod a tzv. krizový přechod, který je definován (FEPSAC, 1997, s. 1): „Krizový přechod se vyskytuje, pokud musí sportovec vynaložit speciální úsilí směrem k úspěšnému splnění požadavků nového prostředí v rámci adaptačního procesu. Neschopnost adaptace poté vytváří symptomy krizového přechodu.“

MOŽNOSTI PREVENCE A ŘEŠENÍ NEGATIVNÍCH JEVŮVe sportovní praxi zdá se existují významné překážky k vytvoření účinného systému, který

by pomáhal sportovcům připravit se na budoucí ukončení kariéry. Jedním z důvodů je fakt, že se samotní sportovci vyhýbají konfrontaci s tématem možného ukončení kariéry (Franke, 1999), dalším, daleko problematičtějším důvodem je obecně systém dnešního sportu orientovaný na výkon a z něj plynoucí příjmy. Sportovec končící kariéru (nebo sportovec, který již kariéru ukončil) již nepřináší sportovní organizaci žádné statky a pozbývá na atraktivitě (Kadlčík, 2007).

I přes zmíněné překážky byly především ve vyspělých zemích vytvořeny intervenční programy s cílem buď preventivního působení na současné sportovce, nebo pomoci sportovcům ve fázi adaptačního procesu ukončení sportovní kariéry (nebo i sportovcům bývalým), kteří vykazují známky krizového ukončení sportovní kariéry. Programy sportovcům nabízejí mimo jiné služby jako konzultace v oblasti personálního rozvoje, plánování celoživotní kariéry, volby zaměstnání, přípravy na ucházení se o zaměstnání, mediální výcvik, vystupování na veřejnosti, aj.Tab. 1 – Přehled vybraných světových intervenčních programů pro sportovce

Název programu Rokzaložení Organizace Země Cílová skupina

Olympic Athletic Career Centre 1985 Canadian Olympic

Association Kanada Olympionici

Career Assistance Program for Athletes

1988 – 1993

Olympic Job Oportunity Program USA Olympionici

Goldstart 1989 British Olympic Association Velká Británie Olympionici

Lifeskills for Elite Athletes Program 1989 Australian Institute of Sport Austrálie Elitní sportovci

Making the Jump Program 1989 Advisory Resource Centre for

Athletes (Springfield College) USA Vysokoškolští sportovci

Woole-istic 1990 American College Athletic Association USA Vysokoškolští

sportovciAthlete Career and Education Program 1990 Victorian Institute of Sport Austrálie Elitní sportovci

Career Transition Program 1990 The National Football League USA Hráči am.

fotbalu

ASPIRE Program 1992 Australian Olympic Committee Austrálie Olympionici

Women´s Sports Foundation New York

1994 WSF Athlete Services USADívky/ženy, zaměřeno na afro-američanky

CHAMPS/Life Skills Program 1994 National Collegiate Athletics

Associoation USA Vysokoškolští sportovci

Olympic Job Opportunity Program 1997 United States Olympic

Committee USA Olympionici

BALANCE Program 1999 University of Strathclyde Skotsko Elitní sportovci

The Retiring Athlete 1999 Dutch Olympic Committee Nizozemí OlympioniciWales Lifestyle Management Program

1999 Sports Council for Wales Wales Elitní sportovci

Study and Talent Education Program 1999 Vrije Universitiet Brussel Belgie Vysokoškoláci

Zdroj: Některé údaje převzaty z Wylleman a kol. (Wylleman, et al., 2004).

DISKUSE A DOPORUČENÍZ tabulky 1 je zřejmé, že myšlenka potřeby speciálních intervenčních programů v této

oblasti se setkala s kladným ohlasem především ve vyspělých světových zemích. Nicméně i v ČR se aktuálně otázka problematiky bývalých vrcholových sportovců stává středem diskusí a všeobecného povědomí. V tomto směru pomohl i neúspěšný návrh zákona o rentě olympionikům (Šplíchal et al., 2007). Nicméně tak, jak návrh zákona zůstává jen na papíře, stejným způsobem se dá označit postavení se tomuto fenoménu zejména z pohledu střešních sportovních organizací. Výjimky v tomto směru tvoří snahy Českého olympijského výboru a uplatňování jeho Sociálního programu (ČOV, 2007) a nově i snaha komplexnější péči ze strany České nadace sportovní reprezentace (2006), která přichází s programem, který obsahuje prvky jak prevence, tak intervence pro sportovce před i po ukončení sportovní kariéry.

Výše zmíněné snahy mohou být brány jako předstupeň vytvoření systémového koncepčního řešení dané problematiky do budoucna. V budoucnu vytvořený systém by měl

naplňovat cíle jak preventivního, tak intervenčního působení pro potenciální klienty; takový to systém by měl mít znaky komplexnější péče o sportovce. Zkušenosti ze zahraničí doporučují zajištění podpory klientům např. těmito formami (Sinclair, Hackford, 2000, aj.): knižní „průvodce“ ukončením sportovní kariéry, individuální plánování kariéry, workshopy, skupinové diskuse, dotazníky/poradenství v oblasti možných směrů uplatnění po ukončení sportovní kariéry, kurzy dovedností pro hledání zaměstnání (příprava životopisu, průvodního dopisu, příprava na přijímací pohovor, aj.), nabídka rekvalifikačních kurzů, kurzy na zvýšení a prohloubení kvalifikace, mentoring, psychologické poradenství, specializovaná centra pro sportovce, speciální semináře pro zraněné sportovce, aktivní podpora sportovců při hledání zaměstnání, zvýhodnění sportovců při vstupu do studia, zapojení bývalých sportovců do sportovního systému (trenéři, maséři, funkcionáři, konzultanti, aj.), organizace společných setkání bývalých sportovců, přímá finanční podpora atd.

LITERATURAČeská nadace sportovní reprezentace (2006). Rekvalifikace sportovních reprezentantů.

Projekt CZ.04.3.07/1.1.01.3. Dostupný z URL <http://www.nadace-sport.cz/rekvalifikace.pdf> [cit. 2.4.2007]

Český olympijský výbor (2007). Sociální program ČOV. Interní dokument ČOV.European Federation of Sport Psychology (1997). Sports Career Transitions. Position

Statement # 3. Lund, Sweden: FEPSAC.Franke, R. (1999). R. Termination of athletic careers in elite sport. In V. Hošek, Tilinger,

P., Bílek, L. (Eds.), Psychology of sport and exercise: Enhancing the quality of life. Proceedings of the 10th European Congress of Sport Psychology. Part I (pp. 187-189). Prague: FEPSAC.

Kadlčík, J. (2007). Sociální status sportovce v České republice. In P. Jansa & P. Landa (Eds.), Současné společenskovědní trendy v kinantropologii (pp. 40-45). Praha: UK FTVS, Česká kinantropologická společnost.

Sinclair, D. A., Hackford, D. (2000). The role of the sport organization in career transition process. In D. Lavallee, P. Wylleman (Eds.), Career Transitions in Sport: International Perspectives (pp. 131-142). Morgantown, WV: FIT.

Šplíchal, K., Ploc, P., Bratský, P. (2007). Návrh zákona o zvláštním příspěvku zasloužilým reprezentantům. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR.

Wylleman, P., Alfermann, D., Lavallee, D. (2004). Career transitions in sport: European perspectives. Psychology of Sport and Exercise, 5, 7-20.

SUMMARYAppropriate interventions are required for athletes who experience or who are in danger of

experiencing crisis sport career transitions. The prevention of crises at career termination is the responsibility of individuals involved at all areas of sport including coaches, administrators, managers, physicians, and psychologists. Institutional support prior to, during, and after career termination has been related to effective transition and over the last twenty years a number of education and career assistance programmes have been developed by sports institutions and governing bodies around the world. This paper examines the programmes available to athletes abroad and explores the programmes available to Czech athletes.Keywords: sport career retirement, crisis retirement, intervention programs

Sport a věda 2007Studentská vědecká konference UK FTVS v Praze, která se konala 11.dubna 2007.

Vydala Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportuPraha 2007

Editoři: Mgr. Pavel Landa Mgr. Jana Šmídová

Dáno do tisku: říjen 2007Vytiskla firma: FALON – Ing. Ondřej FalešníkZa odbornou a jazykovou úpravu odpovídají autoři příspěvků.

Kvalita reprodukovaných obrázků a grafů odpovídá kvalitě dodaných podkladů.

ISBN 978-80-86317-50-2

Date post:	10-Jan-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

Methodology of testing for soccer players · Web view1.diet - samozřejmým vyústěním tendence...

Documents