Metodická píruka logopedického nácviku · 2012-01-02 · Autorem materiálu je Mgr. Dana...

Autorem materiálu je Mgr. Dana Stoulilová

Základní škola Dobříš, Komenského nám. 35, okres Příbram.

Dostupné z portálu www.1zsdobrisprojekt.cz financovaného z EFS a státního rozpočtu ČR

Metodická příručka logopedického

nácviku

autor: Mgr. Dana Stoulilová




2

OBSAH

ÚVOD ................................................................................................................................................................ 4

METODICKÝ MATERIÁL PRO NÁPRAVU ROTACISMU ........................................................................ 4

SKUPINA Č. 1 - R SE VYSKYTUJE VE SKUPINĚ PO SOUHLÁSCE NA ZAČÁTKU SLOV ............................................... 5 SKUPINA Č. 2 - R SE VYSKYTUJE VE SKUPINĚ UVNITŘ A NA KONCI SLOV PO SOUHLÁSCE ................................... 10 SKUPINA Č. 3 - R SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA PO SAMOHLÁSCE ................................................................... 16 SKUPINA Č. 4 - R NA KONCI SLOVA PO SAMOHLÁSCE ....................................................................................... 17 SKUPINA Č. 5 - R MEZI DVĚMA SAMOHLÁSKAMI ............................................................................................. 18 SKUPINA Č. 7 - SLOVA S DVĚMA R .................................................................................................................. 20

METODICKÝ MATERIÁL PRO NÁPRAVU ROTACISMU BOHEMICUS ............................................. 21

SKUPINA Č. 1 - Ř SE VYSKYTUJE VE SKUPINĚ PO SOUHLÁSCE NA ZAČÁTKU SLOV ............................................. 21 SKUPINA Č. 2 - Ř SE VYSKYTUJE VE SKUPINĚ PO SOUHLÁSCE UVNITŘ SLOVA ................................................... 24 SKUPINA Č. 3 - Ř SE VYSKYTUJE UVNITŘ A NA KONCI SLOVA PO SAMOHLÁSCE ................................................. 26 SKUPINA Č. 4 - Ř SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOV MEZI DVĚMA SAMOHLÁSKAMI ................................................. 27 SKUPINA Č. 5 - Ř SE VYSKYTUJE NA ZAČÁTKU SLOV ....................................................................................... 28 SKUPINA Č. 6 SLOVA S DVĚMA Ř .................................................................................................................... 29

METODICKÝ MATERIÁL K NÁPRAVĚ SIGMATISMU .......................................................................... 30

SKUPINA Č. 1 - Č SE VYSKYTUJE NA ZAČÁTKU SLOVA ..................................................................................... 30 SKUPINA Č. 2 - Č SE VYSKYTUJE NA KONCI SLOVA .......................................................................................... 30 SKUPINA Č. 3 - Č SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA PO SAMOHLÁSCE ................................................................... 30 SKUPINA Č. 4 - Č SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA PŘED SAMOHLÁSKOU............................................................. 31 SKUPINA Č. 5 - SLOVA S DVĚMA Č .................................................................................................................. 32


SKUPINA Č. 1 - Š SE VYSKYTUJE NA ZAČÁTKU SLOVA ...................................................................................... 33 SKUPINA Č. 2 - Š SE VYSKYTUJE NA KONCI SLOVA ........................................................................................... 33 SKUPINA Č. 3 - Š SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA .............................................................................................. 33 SKUPINA Č. 4 - SLOVA SE DVĚMA Š ................................................................................................................. 34


SKUPINA Č. 1 - Ţ SE VYSKYTUJE NA ZAČÁTKU SLOVA ..................................................................................... 35 SKUPINA Č. 2 - Ţ SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA .............................................................................................. 35 SKUPINA Č. 3 - SLOVA S DVĚMA Ţ .................................................................................................................. 36 METODICKÝ MATERIÁL PRO DIFERENCIACI SYKAVEK TUPÝCH (ZADNÍCH) ....................................................... 36 DIFERENCIACE Č – Š, Š – Č ........................................................................................................................... 37 DIFERENCIACE Ţ – Č, Č – Ţ ........................................................................................................................... 37 DIFERENCIACE Ţ – Š, Š – Ţ............................................................................................................................ 38 DIFERENCIACE Č – Š – Ţ ............................................................................................................................... 38


SKUPINA Č. 1 - C SE VYSKYTUJE NA ZAČÁTKU SLOVA ..................................................................................... 39 SKUPINA Č. 2 - C SE VYSKYTUJE NA KONCI SLOVA .......................................................................................... 39 SKUPINA Č. 3 - C SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA PO SAMOHLÁSCE ................................................................... 40 SKUPINA Č. 4 - C SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA PŘED SAMOHLÁSKOU............................................................. 40


SKUPINA Č. 1 - S SE VYSKYTUJE NA ZAČÁTKU SLOVA ...................................................................................... 41 SKUPINA Č. 2 - S SE VYSKYTUJE NA KONCI SLOVA ........................................................................................... 42 SKUPINA Č. 3 - S SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA PO SAMOHLÁSCE .................................................................... 42 SKUPINA Č. 4 - S SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA PŘED SAMOHLÁSKOU ............................................................. 42




3


SKUPINA Č. 1 - Z SE VYSKYTUJE NA ZAČÁTKU SLOVA ..................................................................................... 44 SKUPINA Č. 2 - Z SE VYSKYTUJE UVNITŘ SLOVA ............................................................................................. 44 SKUPINA Č. 3 - SLOVA S DVĚMA Z .................................................................................................................. 45

METODICKÝ MATERIÁL PRO DIFERENCIACI SYKAVEK OSTRÝCH (PŘEDNÍCH) ..................... 46

DIFERENCIACE C – S, S – C ........................................................................................................................... 46 DIFERENCIACE S – Z, Z – S............................................................................................................................ 47 DIFERENCIACE C – Z, Z – C ........................................................................................................................... 48 DIFERENCIACE C – S – Z ............................................................................................................................... 48

METODICKÝ MATERIÁL PRO DIFERENCIACI SYKAVEK TUPÝCH A OSTRÝCH......................... 50

DIFERENCIACE C – Č, Č – C .......................................................................................................................... 50 DIFERENCIACE S – Š, Š – S ............................................................................................................................ 50 DIFERENCIACE Z – Ţ, Z – Ţ ........................................................................................................................... 50 DIFERENCIACE Z – Č, Č – Z ........................................................................................................................... 50 DIFERENCIACE C – S – Z – Č – Š – Ţ .............................................................................................................. 51

METODICKÝ MATERIÁL K NÁPRAVĚ LAMBDACISMU ..................................................................... 51

SKUPINA Č. 1 - L SE VYSKYTUJE NA ZAČÁTKU SLOVA ...................................................................................... 52 SKUPINA Č. 2 - L SE VYSKYTUJE NA KONCI SLOVA PO SAMOHLÁSCE ................................................................ 52 SKUPINA Č. 3 - L SE VYSKYTUJE PO SOUHLÁSCE NA ZAČÁTKU SLOVA .............................................................. 52 SKUPINA Č. 4 - L SE VYSKYTUJE PO SOUHLÁSCE UVNITŘ SLOVA ...................................................................... 54 SKUPINA Č. 5 - L SE VYSKYTUJE MEZI DVĚMA SAMOHLÁSKAMI ....................................................................... 56 SKUPINA Č. 6 - SLOVA S DVĚMA L .................................................................................................................. 58

POUŢITÁ LITERATURA: ............................................................................................................................ 60

PŘÍLOHA Č. 1 - KARTA ŢÁKA ................................................................................................................... 61




4

Úvod Metodická příručka logopedického nácviku je vytvářena pro naše školní účely, a proto

obsahuje jen ty problémy, s kterými se při své práci setkáváme nejčastěji a je moţno je v praxi

ověřit.

Nejfrekventovanější komunikační poruchou je v našem případě rotacismus, rotacismus

bohemicus, sigmatismus, lambdacismus.

Pro logopedickou nápravu je vytvořen předběţný sled říkanek a básniček, různých

pořekadel, které jsou čerpány z uvedené literatury, ale původ některých ani není znám, nebo

jsou lidového charakteru. Některé jsou upravené nebo autorské (vlastní). Důleţitější neţ zdroj

a obsah je jejich řazení.

Byl vytvářen průběţně při nácviku tak, jak si situace vyţadovala, podle toho jak dětem

vyhovovaly, jak je zvládaly a jak se osvědčily.

Řazení je uzpůsobeno, aby vyhovovalo metodickému postupu a pokud moţno neobsahovaly

jiné prvky nebo spojení právě procvičovaného jevu, aby byly dodrţeny určité zákonitosti,

které dítěti nápravu usnadní a urychlí.

Zásady jsou uvedeny podrobně u kaţdé části věnované jednotlivým poruchám (rotacismus,

rotacismus bohemicus, sigmatismus, lambdacismus) a zároveň obsahují postřehy, zkušenosti a

jejich ověření.

Jsou jen ověřeným doporučením, protoţe nácvik stejně musí být stanoven individuálně u

kaţdého ţáka, podle stupně jeho poruchy a vzhledem k jeho schopnostem.

Pro záznamy byla vytvořena karta ţáka, která byla průběţně doplňována a dotvářena.

Její obsah bude slouţit jako podklad pro zpracování závěrů, jeţ budou vyuţity pro konečnou

formu metodické příručky.(viz příloha č. 1)

Metodický materiál pro nápravu rotacismu

Obsah je určen pro nácvik po vyvozovací fázi, kde jsou nejčastěji pouţívána onomatopoa.

Nácvik je prováděn substituční metodou pomocí souhlásky d.

Někdy si ţák můţe pomáhat vibrační masáţí spodiny ústní.

Je třeba zjistit, která skupina je pro nácvik u kaţdého dítěte nejjednodušší a nemusí se přesně

pořadí dodrţet – např. některým dětem se lépe začíná sk. č. 2, tedy R po souhlásce na konci

slova.

Některé skupiny se mohou vynechat, protoţe je ţák zvládá, nebo se k některým ani nedostane

a začne správnou výslovnost pouţívat. Je to práce skutečně individuálního charakteru.

Materiál je rozdělen do několika skupin, které zajišťují doporučovaný didaktický postup při

nápravě takto:

R se vyskytuje

1. ve skupině po souhlásce na začátku slov

2. ve skupině uvnitř a na konci slov po souhlásce

3. uvnitř slova po samohlásce

4. na konci slova po samohlásce

5. uvnitř slov mezi dvěma samohláskami

6. na začátku slov

7. slova s dvěma R




5

Skupina č. 1 - R se vyskytuje ve skupině po souhlásce na začátku slov

Zde se osvědčilo začínat spojením pomocné hlásky D se souhláskami předními alveolárními

(T, D) a podle místa artikulace postupovat od bilabiálních hlásek do zadu, čímţ je zajištěna

fixace správného místa tvoření a je eliminován vznik hrdelního zvuku R. Zároveň respektuje

vývoj artikulace a je pro postup přirozenější. Proto můţe být skupina d) a e) přehozena

v důvodu nedokončené diferenciace sykavek, která je ve vývojové řadě artikulace na stejné

úrovni jako hláska R.

Při respektování těchto zásad se nám nabízí postupovat dle tohoto sledu spojení hlásek:

a) přední alveolární - TR, DR

b) obouretné BR, PR, MR

c) retozubné VR, FR

d) měkopatrové, hrtanové KR, GR, CHR, HR

e) sykavky (řadíme dle toho, jak je ţák nejlépe zvládá)

Sk. 1a

TR Trombón toubí tramtatata,

trouba troubí tramtatá.

Troubí spolu na trávníku,

trénují si na muziku.

Já mám v levé noze

trn a trn a trnaveček.

Já mám v levé noze

trnaveček trn.

Trnky, trnky, trpké chudé,

kdo vás trnky, trhat bude?

Trpaslíček trnky trhá,

trhání mu dlouho trvá.

Trhá trnky v trní v lese,

do trhu pak trnky nese.

Trpaslík má trápení,

ţe trápí ho tréma.

Aţ se trochu osmělí,

tréma trochu povolí.

DR Drozdíku, hni sebou,

dravec je nad tebou.

Má drápy, chytí tě,

jsi drobný, drtí tě.

Drůbeţ hned utíká,

dravec chyt drozdíka.

Drapák drápe drápem

a já drápu drátem.

Drapák drápe drn

a já drápu trn.

Malý dráček drobky drobí,

táta drak se něj zlobí.

Budeš drobit ještě víc?

Druhý den ti nedám nic.

Máš se drţet drţadla,

abys na zem nespadla.

Ty má drndo, malinká

drţ se pevně tatínka.




6

Sk. 1b

BR Brouček cucá brčkem

brusinkový čaj.

Bráška kope míčkem,

broskvičku si daj´.

Malý brouček v trávě brečí,

Broučková ho jísti učí.

Dává broučku do pusinky,

broskve, trnky a brusinky.

Prach a broky, táta broukne

a na broučka trochu houkne.

Broučkovi se brada klepe,

brečí, ale uţ jí lépe.

Brácha volá na brášku:

Brouk si brouká jen trošku,

brnká, brouká, brum, brum, brum,

brumlání je plný dům.

Bráška bruslí na ledě,

brzdit se mu nevede.

Brusle jedou, brácha brzdí,

trochu brzdí – aţ je u zdi.

Brouček v trávě tiše brouká,

máma hledá svého brouka.

Brouček brouká, také bručí,

trápí mámu a pak brečí.

PR Malý Broček brečí v trávě,

protoţe Brok praví právě,

ţe mu brýle nesluší,

kdyţ je nosí za uši.

Proč ten brekot, praví brouček,

doběhni si na palouček,

brejlovec tě naučí

nosit brejle bez uší.

V prádelně je průvan,

u prádelny práh,

na prahu je proutek,

na proutku je prach.

Já mám prsten pravý,

je v něm drahokam.

A já si ten prsten

na dva prsty dám.

Začaly nám prázdniny,

honem z Prahy pryč.

Voní první maliny,

voda, slunce, míč.

Pročpak venku tolik prší?

Prokopovi zmokly uši!

Je promoklý na kůţi,

právě stojí v kaluţi.

Na louce v kamení,

vodička pramení.

Pramínek šumí stále,

k potoku proudí dále.

V tom malém zákoutí

na lávce u proutí

pradlena s prádlem stála

a prádlo v proudu prala.

Prosím, pane prodavač,

prodejte mi vysavač.

Prosím paní prodavačku,

ať mi prodá prima pračku.

Pračka prima pracuje,

proud vody v ní tancuje.

Praní prádla nebudem´ se bát,

pračka bude sama prát.

Proč ten Prokop hubuje,

kdyţ ta prkna hobluje?

Něco právě prásklo,

první prkno prasklo.




7

MR

Uţ je tu zas

mrzutý mráz.

Šedivý mrak,

mračí se tak.

Mravenečci, schovejte se,

uţ je zimní čas.

Uţ nám mrazík zimu nese,

bude brzy mráz.

Mráček v mrazu skotačil,

kalhoty si promočil.

Mrštně pral je, aţ z něj lilo,

Neuschly mu. Mrholilo.

Mám panenku mrkačku,

mrká na mě po očku.

Mrká, mručí, nechce spát,

mrzutá je. Co jí dát?

Sk. 1c

VR

Na vratech vrána,

ve vratech brána.

Na vrátkách vranka,

ve vrátkách branka.

Pane vrchní, platím,

vroucí kávu vrátím.

Nestihnu ji pít,

musím na vlak jít.

Uţ si vrní z kopečka,

vrzají mu kolečka.

Slyším jeho vrnění,

vracení nic nezmění.

FR

Franta frká – frky, frk,

holub vrká – vrky, vrk.

Ty, Franto, frkni,

ty, holoubku, vrkni!

Franta Frýba z Frýdku Místku,

to je velký bubeník.

Také frká na frkačku,

bude z něho hudebník.

Děti běţí na skluzavku,

Franta frčí první.

Za ním frčí Apolenka,

honem, Franto, uhni!

Na pouti jsou k dostání

frkačky a autíčka.

Fronta frontu vystojí

s ním i jeho babička.

Babička to tuší:

Franta frká do frkačky,

aţ ji bolí uši.

Sk. 1d

KR Krouţí, krouţí pták,

kráky, kráky, krák.

Krouţí, krouţí u krmítka,

krmení tam dala Jitka.

Kráky, kráky, krák,

jaký je to pták?

Krouţí, krouţí pták,

kráky, kráky, krák.

Krouţí, krouţí u krmítka,

krmení tam dala Jitka.

Kráky, kráky, krák,

jaký je to pták?




8

U krbu je krásně teplo,

já tu píšu krátké básně.

Krásný dopis babičce,

všechno schovám v krabičce.

Krotká kráva kroutí hlavou,

krokodýli v proudu plavou!

Krtek volá na králíka:

Vidím krajtu, krahulíka.

Krocan kráčí, krůta běţí,

v krmítku tam jídlo leţí.

V krmítku je krupek dost,

kromě krup i psovi kost.

Krista trhá trávu,

bude krmit krávu.

Krmit bude králíka,

krupky mu dá do mlíka.

Krtek leze zpod hlíny.

A co vidí z krtiny?

Krtinců je plná louka,

na to krtek krátce kouká.

Krte, krte, krtečku,

děláš mnoho kopečků.

Pro krtince na trávníčku

není místo pro kytičku.

GR

Za jeden groš

koupím si koš.

Vyhodím gramofon,

nevydal ani tón.

Vypni ten svůj gramofon!

Slyšíš? Zvoní telefon!

Ukliď uţ tu desku,

jdeme na grotesku.

Za sto grošů právě koupil

Gríša koně grošáka.

Grošák u něj dlouho nebyl,

teď má Gríša hnědáka.

Gratuluji k svátku,

moje milá Evičko.

Dám ti na památku

granátové jablíčko.

CHR Chrudoš se chlubí,

ţe má pěkné zuby.

Chroupá s nima chrupy, chrup,

chrání v puse kaţdý zub.

Prase chrní, chrochtá, chrupe,

něco chrastí, prase dupe.

Chrastil děda, prase kouká,

chvíli chrochtá, potom chroupá.

Chroupal chroustík mokré listí,

dostal chrapot, nemoh´ jísti.

Chrčel, chraptěl, byly deště,

chroustík dostal kašel ještě.

Chroust tu bručí,

chroust tu brouká.

Listí chroustá,

lupen chroupá.

Volá paní chroustová,

polévka je hotová.

Chrouste, chrouste,

na stůl noste!

Polévka je chrpová.

HR

Hravý hrošík hraje si,

kdyţ je pěkné počasí.

Hraje si, kdyţ prší,

hroch má kůţi hroší.

Vráno, vráno, poleť k nám,

já ti něco nachystám.

Trochu hrachu, trochu krup,

vráno, vráno, chrupy, chrup.




9

Na písku si děti hrají,

mnoho krásných hraček mají.

Hrabou, hrabou, hrady staví,

hrabání je hrozně baví.

Prst, prst a prst –

Kdyţ se dají dohromady,

je jich plná hrst.

Hrabej hroudy, chystej půdu,

mám hrst hrachu, sázet budu.

Hrstka hrášku není nic,

v létě bude hrachu víc.

Sk. 1e

ČR Črtám, črtám, črty, črt,

cení na mne zuby chrt.

Črtám sem a črtám tam

kresleného chrta mám.

ŠR Šrouby, šroubky, šroubečky

šroubuji si domečky.

Šroubováček mám,

šroubuji si sám.

Slyším šramot, poslouchej,

v dílně někdo je.

Šramotí tam, podívej,

šroubek šroubuje.

Šel tudy Šrek,

to jsem se lek.

Co z toho mám?

Na noze šrám.

ŢR Ţralok není hravý,

je to ţralok ţravý.

Ţrádlo musí ţráti stále,

objeví se nenadále.

Je to velký ţrout,

proto ani hnout.

Ţravý ţralok ţral a ţral,

ţraločatům ţrádlo bral.

Ţrát ho bude sám,

kdyţ uţ jim ho vzal.

CR Voda crčí, crčí na plech,

jen tu vodu crčet nech.

Ať se dolů k trávě valí,

crčí koupel pro ţíţaly.




10

SR Našel mladý srnec

v lese prázdný hrnec.

Šel s ním krůček po krůčku

od paseky k potůčku.

Teď tam učí srnku,

jak se pije z hrnku.

Voda crčí po kameni,

jdou pít srnky i jeleni.

Statný srnec vodu srká,

cvrček v trávě k tomu cvrká.

Srazila se váţka,

byla z toho sráţka.

Srazila se se srnou,

má postavu sraţenou.

U srubu mám višeň,

sedí na ní sršeň,

srká s paní sršňovou

sladkou šťávu višňovou.

Sraz mají pak jako vloni

všichni sršni na jabloni.

To bude zas velká švanda,

srší vtipem sršeň Standa.

Obláčky se srazily,

louku deštěm polily.

Aţ vysvitne sluníčko,

potěší nám srdíčko.

Chválí srnka svého synka,

ţe ten malý srneček,

doběhl aţ do lesíka

na zelený kopeček.

ZR Zrána svítí sluníčko,

zrno zraje maličko.

Zraje, zraje pomaloučku,

zrní dá a potom moučku.

Letí sršeň se sršní,

srší, srší, nad hrušní.

Zrádné srší sršení,

zrychlí srdce bušení.

Zrovinka dnes

zrzavý pes

zranil si nos,

štípnul ho kos.

Skupina č. 2 - R se vyskytuje ve skupině uvnitř a na konci slov po souhlásce

Nácvik můţe začínat touto skupinou, některým dětem tento sled vyhovuje. Zejména

v případě, ţe skupina souhlásek obsahující r se vyskytuje na konci slova. Proto je i v této

skupině vhodné začínat spojením pomocné hlásky D se souhláskami předními alveolárními

(T, D) a podle místa artikulace postupovat do zadu. Tím je zajištěna fixace správného místa

tvoření patologického R.

Sk. 2a

TR

Zítra s naším Petrem

nepojedem metrem. Povezem se tramvají

ze Stromovky do Tróji.

Trhám, trhám ostruţiny,

uţ si dělám laskominy.

Trhám, trhám jablíčko,

upeč štrůdl, babičko.




11

Švadlena mě potrápila,

povídá si strašák.

Módní trendy netrefila,

nejsem ţádný fešák.

Hastrmane, hastrmane,

šatičky máš potrhané.

Za pět pestrých pentliček

ušiju ti klobouček.

Hastrmane, hastrmane,

tričko máš tak potrhané.

I kabát máš potrhán,

to jsi pěkný hastrman.

U Strakonic ztratil strýc

jako nic pět jitrnic.

Strejda ztratil jitrnice,

nadává na Strakonice.

Zatrub nám trubači

na trubku svoji!

Kmotr kos na trávě

ztrápeně stojí.

Vítr fouká, vítr vane,

větrovku si vezmi, Dane.

Pod větrovku obleč svetr,

na tramp půjde s tebou Petr.

Jmenuji se Petr,

sundavám si svetr.

Oblékám si tričko, trenky,

natahuji podkolenky.

Ještě tretry obuji,

kotrmelce trénuji.

Potom Petru zavolat:

Půjdeš se mnou trénovat?

Petra ani trochu nechce.

Co trénují? Kotrmelce.

Trápí, trápí, babičku,

ţe ztratila truhličku.

Trápí se náš strýček,

ztratil se mu klíček.

Na stráni se pase Stračka,

Stračku hlídá naše Kačka.

Co se trápíš, strašáku,

ty máš jenom strašit,

hlídat pole od ptáků,

Všechny straky plašit.

Petra půjde na procházku,

uţ má Broka na provázku.

Na procházce jsou i děti,

Petra s Brokem uţ k nim letí.

Kdyţ jsem trhal petrklíče,

ztratil jsem tam v trávě klíče.

Vítr byl, já pátral chvíli,

aţ se v trávě objevily.

Strašák straší pod strání,

strach tam ptákům nahání.

Straší, straší, tělem kývá,

strašně smutný v zimě bývá.

Kmotr kos trápí se,

truchlí a pláče.

Zatrub mu trubači,

ať trochu skáče.

Trnky, trnky, trnečky,

hrnky, hrnky, hrnečky.

Mrkev, mrkev, mrkvička

je pro bratra králíčka.

Dvě strašlivá strašidla

pečou v troubě povidla.

Trubte, trubte na poplach,

strašidýlka mají strach.

Aby se jim povedla

ta trnková povidla.

Malinkatý trpaslíček,

našel v trní kapesníček.

Utrţený knoflíček,

našel v trní Janíček.

Petrţelku zelenou

našel kmotr s Helenou.

Na trávníčku stromek stojí,

pod stromkem se strýc kos strojí.

Co to troubí? Kos se plaší,




12

Stračko, Stračko, pojď dolů,

stráň je strmá, jdem domů.

ţe na stromě strašně straší.

Troubí, troubí na stromečku,

paní straka na trubičku.

DR

Paní drobná v drdůlku,

hází drobky z kastrůlku.

Drobí, drobí, drobí,

Pan drobný se zlobí.

Draku, ty jsi váţně drak?

Hudry, hudry, je to tak.

A máš zuby dračí?

Mám dva, to mi stačí.

Ondra stále mudruje,

zda se Hana pudruje.

Napudruj se, Haničko,

uţ hudruje maličko.

Drápala se vydra z vody,

vydrápla se na dva schody,

na druhém se drţela,

pozdravila, zmizela.

Drnčí autíčko,

drncá maličko.

S plnou nádrţí,

dlouho vydrţí.

Andrea tu hudruje,

na Ondru jen hubuje.

Nadrápal zas cvičení,

nevydrţí v učení.

Modrý slon hadrový,

není drahý Ondrovi.

Ondro, půjč ho Jindrovi,

modrý slon to nepoví.

Malý dráček drobky drobí,

táta drak se na něj zlobí.

Nadrobíš-li ještě víc,

podruhé ti nadám nic.

Drnky, drnky, takhle drnká

moje teta na basu.

Drnky, drnky zadrnkala,

já jí basu ponesu.

Sk. 2b

BR V Brně bydlí obr,

zuby má jak bobr.

Jeho ţenu obryni

naleznete v kuchyni.

Na bradě má bradavici,

k obědu jí brokolici.

Malý brouček brouká si,

brumlá, zpívá ne lesy.

Brouzdá cestou necestou,

spěchá za svou nevěstou.

U dobroučké brusinky

dají si dvě pusinky.

Teď u brusu kolo vrčí,

u brusu se brácha točí.

S broušením se namáhá,

dobrý strýc mu pomáhá.

Kde dobrou noc dají lišky,

kde nekvetou pampelišky,

bydlí brumla Brumlíček,

chlupatý má koţíšek.

Jeho bráška méďa brtník

brečí ve svém brlohu.

Polámal si totiţ kotník,

nebreč, já ti pomohu.




13

PR Na co zebra doma má

pruhovaná pyţama?

Aby ani během spaní

neztratila pruhování.

Na to zebra doma má

pruhovaná pyţama.

Proč prská prskavka,

proč voní voňavka,

proč prodavač prodává,

proč nám máma nadává,

proč má kapr šupiny,

proč jsou v létě prázdniny?

Proč, proč, proč?

Pro slepičí kvoč!

Vyprávěla pradlena,

jak je prádlem zmoţena.

Prala prádlo bez pračky,

bez valchy a ţdímačky.

Plave kapr v kapradí,

pranic mu to nevadí.

Tenhle mrštný kapr

propluje i kopr.

Vyprodali papriky,

broskve, kopr i fíky.

Na koprovku kopr nemáš,

proto bude dneska guláš.

MR Mravenečku, mravenečku,

bude mráz.

Zmrzneš, zmrzneš v mraveništi,

zmrzneš zas.

Za soumraku humr

vypůjčí si hamr.

Praští s ním o kovadlinu,

pak si dojde na zmrzlinu.

Uţ je tu zas,

mrzutý mráz.

Šedivý mrak,

nemrač se tak!

Trnky, brnky, máme hrnky,

trnky, brnky na krku.

Trnky, brnky, stojí srnky,

trnky, brnky, u smrku.

Mráček mrká mrk, mrk, mrk,

na veliký lesní smrk.

Smrček volá smrku, smrku,

uţ jdu spát, je po soumraku.

Zamračený zajíček

vzal si mrkve kousíček.

A kdyţ mrkev ochutnal,

nemračil se, ale smál.

Sk. 2c

VR Vrní, vrní kolovrátek,

zítra bude velký svátek.

Potom bude ještě větší,

naše Vráťa stále brečí.

Cvrček cvrká, cvrky, cvrk,

na pasece mezi smrky.

Cvrky, cvrky, cvrliká,

já jsem takhle veliký.

Na vrbě vrabci cvrlikali,

na vršíčku se strkali.

Zavrčel pes u vrátek:

cvrkejte aţ na svátek!

Povídal havran vráně:

koupím ti na zimu sáně.

Pojedem z vršku a nazpátek,

jen při tom nevrazit do vrátek.




14

Povídal havránek vráně:

koupím ti na zimu sáně.

pojedem z vršku a nazpátek,

jen cestou nevrazit do vrátek.

Nevrč, nevrč u vrat, Bročku,

nevraţivě na tu kočku!

Nevrť ani ocasem,

nevrátí se nikdy sem!

Vrká holub na vrabčáka:

vrků, vrků, vrabečku,

u Havránků vylíhlo se

pět havraních chlapečků.

Navrhni výlet,

kam jet, kde bydlet.

Nejlépe snad do Vrchlabí,

kde si Vráťa chatu staví.

Nebo lépe na Vranov,

kde má Vráťa bungalov?

FR Franta frká - frky, frk.

Holub vrká - vrky, vrk.

Ty, Franto, nefrkej!

Ty, holoubku, zavrkej!

Franto, pojď sem, ale fofrem!

Já se táhnu s těţkým kufrem.

Čí ten kufr asi je?

Tety Frýdy z Francie.

Sk. 2d

.

ČR Kreslím, črtám v náčrtníku.

Je tu srnec, srnka.

Srnec srká u krmelce,

srnka srká z hrnka.

ŢR Velký ţralok lidoţravý,

hned z rána je rozeţraný.

Hravě sráţí rybám hlavy,

ţral by, ţral, jen to ho baví.

ZR Z ruky mi vypadlo

kouzelné zrcadlo.

Tak půjdu z rybníka,

vylovit vodníka.

V zázračném lese bzučely vosy,

ţe vodník udělá zrcadlo z rosy.

Dívala se do zrcadla

zrovna zrána naše Madla.

Po zrcadle bloudí zrak,

co je to tam za zázrak?

Jablíčko je zralé,

ale trochu malé.

Dozrálo dnes z rána,

klofla do něj vrána.

SR

Dozrává hrách na zahrádce,

uţ jsou zralá zrnka.

Srazím srpem hrášek krátce,

zrnko v hrnku cvrnká.




15

Sk. 2e

KR Dáme koním obroku,

zpívají si do kroku.

Pokrčí se trošičku,

cukr dáme na lţičku.

Nakresli maminku

s krásnými vlasy.

Nakresli maminku –

královnu krásy.

Já mám v krabici

cukr a krupici,

já mám v krabici

ukrytou sůl.

Já mám v krabici

kroupy a pšenici,

já mám v krabici

království půl.

Nakresli výkres s kravičkou,

jak se tam krmí travičkou.

Na krku krávy zvoneček,

co koupil v krámě dědeček.

Nakresli u krávy telátko,

dostaneš za výkres cukrátko.

Koupil jsem v krámě cukroví,

krom toho koláč makový.

Pro Kristu malé cukrátko,

koláč jí nakrájím zakrátko.

Kristýnko, vstávej venku svítá,

kohout kokrhá, den uţ vítá.

Kristýnko, pojď honem ven,

začíná tam krásný den.

Nakreslím pohádku

o krutém králi,

co se ho v království

všichni moc báli.

Nakreslím pohádku

o krásné panně,

kreslím je Kájovi,

těší se na ně.

Veliký krkavec

doletěl na kopec.

Na kraji lesíka

uviděl králíka.

Ukrojil mu krajíc,

ukradl ho zajíc.

GR Zeptal se mě negr,

kde tu bydlí tygr.

Je to velká legrace,

tygra dali do klece.

Bagr staví silnici,

tygr volá na lvici:

Kdyţ tě nesní tygr,

tak tě sejme bagr.

Tygr s paní tygrovou

legraci má zas novou.

Tygr hraje kopanou,

tygrová je za bránou.

CHR Záchrana nám nestačí,

vichr na nás útočí.

Ochrání nás machr,

co zaţene vichr.

Zachrastilo něco v chlívě,

zachrochtalo prase líně.

Zachrochtalo, schruplo asi

u chrápání zachrochtá si.




16

Chroupal chrostík mokré listí,

dostal chrapot, nemoh´ jísti.

Chrčel, chraptěl, byly deště,

chroustík dostal kašel ještě.

Sychravý pak vichr zavál,

chroustík spadl, nohu zlámal.

Nic uţ chrousta nezachrání,

bude chromý do skonání.

Snědl jsem sto chrupek,

teď mě bolí pupek.

Chrupky ve mně chrastí,

maţu pupek mastí.

Ani mast to nezachrání,

chrupky, mějte slitování!

HR Malý hravý hrošík,

snědl hrušek košík.

Teď si hraje v ohradě,

v zoologické zahradě.

Na zahradě za domkem,

je hromada hraček.

Hraju si tam s balonkem,

zpívá mi tam ptáček.

Kaţdé ráno malý krtek

hrabe velkou krtinu.

Hrabe, hrabe, vyhrabuje,

ničí celou krajinu.

Na zahradě pod hruškou,

bráška si hrál s Petruškou.

pohrála si s hračkami-

hrochem, tygrem, kačkami.

Teď spí tvrdě na zahradě,

hračky jsou tam na hromadě.

Hromy blesky, hromy blesky,

venku hrůza, doma hezky.

Vypijeme z hrnku mléko,

zahrajeme divadélko.

To o panu hraběti,

hravě zvládnem zpaměti.

Hrdlička v kleci cukruje,

krocánek na ni hudruje.

Uţ, hrdličko, necukruj

ty, krocánku, nehudruj!

Ohromný hroch v ohradě,

v zoologické zahradě

hrabal, hrabal celý den,

podhrabal se právě ven.

Hrabali a hryzali

dva hraboši na poli.

Závodili pospolu,

kdo dohryţe k topolu.

Není hrad jako hrad,

v Praze máme Vyšehrad.

Nejsou hrady jako hrady,

v Praze máme Vinohrady.

Hrůza hrůz,

zlatý vůz

hrušky vezl,

nedovezl.

Uvízl na hroudě

u hradu v zahradě.

Klidně si vem´,

z hrušek je dţem.

Prst, prst a prst –

Kdyţ se dají dohromady,

je jich plná hrst.

Skupina č. 3 - R se vyskytuje uvnitř slova po samohlásce

Dorka si dá perníček,

dá si také párky.

Kdyţ si koupí trochu méně,

Můţe koupit dárky.

Mléko koupíš v mlékárně,

léky zase v lékárně.

Pro perník jdi do pekárny,

kočár najdeš v hračkárně.




17

Čertíku, Bertíku,

Co to neseš v pytlíku?

Čertíku, Bertíku,

Co to v pytli máš?

Co v něm ukrýváš?

Vánoční dárky

nadělil Jeţíšek.

Auta, kočárky,

Martince koţíšek.

Čertík, čert a čertice

čertili se velice –

čermáček jim v pekle sebral

červotoče z police.

Horké párky prodáváme,

hranolky s tatarkou máme.

Kupujte si horké párky,

máme také drobné dárky.

Franta Král karty hrál.

Hrál a hrál a trochu vyhrál,

hrál a hrál a trochu prohrál.

Hrál jak drak a prohrál frak.

Jirka dostal morčátko

kulaté jak prasátko.

Morče chrupe mrkev, kůrky,

zrní, trávu i brambůrky.

Pak po dobré potravě,

spinká tiše na trávě.

Strouhá Petra na struhadle,

strouhá mrkev malé Madle.

Nastrouhá i pro Zorku,

ta si hraje na dvorku.

Párky dáme do udírny.

Jé, to bude dobrota!

Pozorně je ohlídáme,

Porce trochu ochutnáme

neţ tu bude sobota.

Čert, čertík, čertice

mají černé palice.

A červené kudrliny,

setkají se u zmrzliny.

Daj´ si velkou porci,

jsou to černí borci.

Soused Martin Urban

má na hlavě turban,

jeho ţena Jarmila

od června se nemyla.

Horké párky,

Mirce dárky,

pardubický perník,

u nás v parku na jarmarku

koupil dneska Jeník.

U hradu je stará brána,

sedí na ní černá vrána.

Vrána kráká kráky krák,

letí k hradu černý mrak.

Mrak usedá na bránu,

je to hejno havranů.

Mirka, Martin, Marta

to je dobrá parta.

Patří mezi borce,

jedí velké porce.

Kdyţ si koupí polárku,

porcují ji na dvorku.

Skupina č. 4 - R na konci slova po samohlásce

Dal mi car

pěkný dar.

Jeden Nor

dal mi vor.

Pěkný tvar

má ten dar.

Nastartuji motor,

navštívíme Tábor.

Benzín koupím za dolar,

navštívíme pivovar.

Pohár piva vypijem´,

jako sbor si zapějem´.




18

Šla Kristýna do komůrky,

odkrojila z chleba kůrky.

Krájela je do hrnku,

dala k nim pár brambůrků.

Dalibor má vor,

vlez´ mu na něj škvor.

A veliký komár,

co sed´ na můj pohár,

letí na javor.

Kocour Mour a pejsek Azor –

dej si ně dobrý pozor.

Cizí nesmí skrz dvůr jít,

Azor začne hrozně výt.

Kámen, nůţky, papír,

netopýr či tapír,

kanár nebo výr,

chleba nebo sýr.

Pozor, pozor,

pejsek Azor

dělá pozor.

Ať je únor, nebo máj

hlídá dvůr a hlídá stáj.

Černý kocour se tu míhá,

na zahradě tiše číhá.

Sýkorky a vrabci, leťte!

Černý kocour běţí, hleďte.

Skupina č. 5 - R mezi dvěma samohláskami

Plave kapr v kapradí,

pranic mu to nevadí.

Líně plave, líně pije,

je to kapr z Tramtárie.

Barunka je parádnice,

má ve vlasech korálky.

Náramky a náušnice,

bere si i do školky.

Má barevné punčocháče,

oranţové šatičky,

Barunka je parádnice

jako všechny holčičky.

Parádivá parádnice,

parádí se u radnice.

Parádí se parádně,

sluší jí to náramně.

Povídala pračka,

prát je pro mě hračka.

Elektrický motor mám,

motor vrčí pere sám

Kocour brečí u vrátek,

poranil se o drátek.

Proč si kocour hrál,

packou drátek bral?

Byla Bára jako pára,

darovala nám kanára.

Karel Jíra, kýho výra,

daroval nám netopýra.

Náš beránek Eda

kamarády hledá.

Kamarádi, kde jste který?

Uţ vás hledám od úterý!

Zabloudil jsem zvečera

do obory za šera.

Vtom beránci: bé, bé, bé,

uţ jsme, Edo, u tebe.

Beránku, berane,

rohy máš odrané.

Prchal jsi ze dvora,

prchal jsi, berane.

Stráţník stojí na stáţi,

Azor na něj doráţí.

Petr hrozí na Azora,

ţe je Azor nepozora.

Čáry, máry, barvy laky,

budou jezdit bílé vlaky.

Čáry máry, barvičky,

uţ je zebra z lavičky.




19

To je horko, Jirka praví,

zmrzlina to asi spraví.

Potom – hurá – k vodě ven,

je opravdu parný den.

Prohlíţí si kaţdý kout

pestrý datel strakapoud,

pestroţlutě vybarvený,

černý, bílý i červený.

Kůru stromů proklepává,

larvy v děrách vyšťourává.

Mezi stromy poletuje

a ocasem kormidluje

chytrá straka pozorná,

chechtavá a hovorná.

Straka je darebák praví,

obratný a někdy hravý.

Traktor frk, frk na silnici

spěchá frk, frk k oranici.

Bude frk, frk orati,

bez koní a opratí.

Čimčaruje vrabeček,

neposedný chlapeček.

Čimčarara, čim, čim, čim,

pracovat se neučím.

Všude vlezu, všude vletím,

od kocoura pryč odletím.

Já mám káru, jen na páru.

Kde je pára, tam je kára.

Za vysokou horou,

borovými lesy

ţije starý čaroděj,

má čarovné kapsy.

Dá do kapsy párátko,

vyčaruje lízátko.

Dá do kapsy parůţky,

vyčaruje tvarůţky.

Dá do kapsy konvalinku,

vyčaruje mandarinku.

Tramvaj brouká: vrou, vrou, vrou,

doprava je pro mě hrou.

Dobré jitro, beru Petru,

Frantu, Jirku – jedem k metru.

Koroptev učí dětičky,

jak sbírat v brázdě červíčky.

Hrabou, hrabou koroptvičky,

vystrkují ven hlavičky.

Skupina č. 6 - R na začátku slova

Rak leze z rákosí

na večer za rosy.

Kroutí si vousy,

klepeta brousí.

Jenda Benda, bubeník,

nosil ryby na rybník.

Ryby se mu splašily,

do rybníka skočily.

Růţová růţička

ráno rozkvétá,

Růţence babička

vlásky rozplétá.

Leze ráček, leze rak,

Ráno, ráno, raníčko,

pošlu mámě psaníčko.

Co v něm bude psáno?

Mami, dobré ráno!

Veverka, čiperka

ráda jí jadérka.

Veverko, čiperko,

daruj mi jadérko.

Roman, Radka, Reneta

mají doma štěňata,

roztomilé rafíky,

dva radostné ratlíky.

Ráno rozhlas hlásí




20

Radek chce lézt také tak.

Ráďo, Radku, Radečku,

rak tam hodí zpátečku.

Petrův parník brázdí strouhu,

pluje rychle proti proudu.

Pak se prudce obrátí,

po proudu se navrátí.

Veverko, veverko,

pojď dolů, čiperko.

Drobná jádra máme,

s radostí je dáme.

Tatrmánku, tatrmane,

rukávy máš rozedrané.

Tatrmánek, tatrman,

na cáry je rozedrán.

rady o počasí.

Potom hudba rozléhá se,

k ranní práci nutíme se.

Růţe, růţe, růţička,

nádherná je kytička.

Červené rád mám,

rád je natrhám.

Repetivá repetalka

repetala pro kanárka.

Repetila láry-fáry,

brebentila pro komáry.

Vytáhli jsme z rybníka

zrezivělý rýč,

hrnec, ucho z rendlíka,

jen kapr je pryč.

Ráno byla sobota,

Roman dostal robota.

Robot mazal rohlíky,

rozepínal knoflíky,

rozvazoval tkaničky,

rozmíchával kašičky.

Ráno dostal rýmičku,

fungoval jen chviličku.

Po ránu Klára

na klavír hrála.

Má milá Kláro,

aţ bude jaro,

brnkej si na večer,

brnkej si ráno.

Krákorala černá vrána,

krákorala na havrana:

Milý strýčku havrane,

kdy uţ jaro nastane?

Brzy, brzy, milá vráno,

jaro bude moţná ráno.

Není hezčí zpívání

nad havraní krákání.

Vrátil se k nám host

kropenatý drozd.

Brzy z jara zpíval v parku

vesele jak na jarmarku.

Drozde, my tě rádi máme,

a rádi tě posloucháme.

Skupina č. 7 - slova s dvěma R

Ze vrat jedou traktory

vyorávat brambory.

Bude brambor hromada,

vţdyť je dobrá úroda.

Rarášci a raraši,

rádi v rourách haraší.

Nahrnou se do roury,

straší černé kocoury

Krocan s krůtou na dvorku

mají trochu brambůrků.

Po bramborech hrstku zrní –

krocan u ní bude první.

Robert si hrál na dvorku,

proháněl tam Barborku.

Barborka – hop – uţ je pryč.

Po Barborce zbyl jen míč.




21

Metodický materiál pro nápravu rotacismu bohemicus

Obsah je určen pro nácvik po vyvozovací fázi, kde je náprava prováděna substituční metodou

pomocí souhlásky R.

Je třeba zjistit, která skupina je pro nácvik u kaţdého dítěte nejjednodušší a nemusí se přesně

pořadí dodrţet. Některé skupiny se mohou vynechat, protoţe je ţák zvládá, nebo se

k některým ani nedostane a začne správnou výslovnost pouţívat.

Materiál je rozdělen do několika skupin, které zajišťují doporučovaný didaktický postup při

nápravě takto:

Ř se vyskytuje

1. ve skupině po souhlásce na začátku slov

2. ve skupině uvnitř a na konci slov po souhlásce

3. uvnitř a na konci slova po samohlásce

4. uvnitř slov mezi dvěma samohláskami

5. na začátku slov

6. slova s dvěma Ř

Skupina č. 1 - Ř se vyskytuje ve skupině po souhlásce na začátku slov

Zde se osvědčilo začínat spojením Ř se souhláskami předními alveolárními (T, D) a podle

místa artikulace postupovat od bilabiálních hlásek do zadu, čímţ je zajištěna fixace správného

místa tvoření. Zároveň respektuje vývoj artikulace a je pro postup přirozenější.

Při respektování těchto zásad se nám nabízí postupovat dle tohoto sledu spojení hlásek:

a) přední alveolární - DŘ, TŘ

b) obouretné BŘ, PŘ, MŘ

c) retozubné VŘ,

d) měkopatrové, hrtanové KŘ, CHŘ, HŘ

Sk. 1a

DŘ

Dříme, dříme náš Ivánek,

dříme, dříme dále.

Dříve dřímal jenom někdy

a teď dříme stále.

Dřep a vztyk,

ţádný vzlyk.

Dřina je ten tělocvik.

Dřeme dřepy

vpravo, vlevo,

ten kdo dřepí,

bude dřevo.




22

TŘ První třída kašička,

druhá třída myšička.

Třetí třída hodní ţáci,

čtvrtá třída poškoláci

Pátá třída medvědí,

protoţe nic nevědí.

Třesu, třesu třešničku,

třešně dám do košíčku.

Tři dám třeba Lídě,

třicet nesu třídě.

Jenda jezdí na tříkolce,

tříkolku půjčí jen holce.

Tříkolku má od tří let,

Jan ji půjčí třeba hned.

Dej mi dřevo, dřívečko

na dřevěné kolečko.

Chci dřevěný vozíček,

chybí mi pět dřevíček.

Sk. 1b

PŘ Jedno přání mám,

přijďte večer k nám.

Připravil jsem překvapení

- divadelní představení.

O příšerách z komína,

přijďte, uţ to začíná.

Přiletěla vrána,

sedla na trní.

Přiletěla druhá,

sedla vedle ní.

A ta třetí na špičku,

zazpívala písničku.

Čteme článek po článku,

aţ přečteme čítanku.

Přečtem stránku, kaţdý list,

my umíme přece číst.

Mám přítele Příhodu,

co miluje přírodu.

Převozník ho převáţí

přes vodu aţ k nádraţí.

Vlakem jede na výlet,

zpět přijede přesně v pět.

A v Přelouči přes Labe

přítel vodu přeplave.

Přítel přijde s kytkou,

přát mi bude s kytkou.

S přáteli chci svátek slavit,

příjemně se při tom bavit.

Oldřich kácel břízku

a zadřel si třístku.

Třísku vyndal před chvílí,

nebulí a nekvílí.

BŘ Břéťa dřel se s břízou v lese,

teď březové dříví nese.

Břéťu v břiše píchá,

s břemenem pospíchá.

MŘ

Malá mříţ je mříţka.

Malá ves je víska.

Mříţe rychle přelezem,

k vesnici se povezem.




23

Sk. 1c

VŘ Vřídlo z hlubin tryská,

vřídlo v zemi vře.

Kaţdý ihned vříská,

ţe to strašně pálí,

nikdo nezapře.

Sk. 1d

KŘ Kříţem jedem křiţovatkou,

odbočíme vlevo zkratkou,

u kříţku se vpravo dát,

z kopce kouká Křivoklát.

Z křivoklátských lesů

křemenáče nesu.

Křepelinka s křepelčaty

stříbrnými přišla vraty.

Křepelčata s křepelinkou

přeletěla nad křovinkou.

Děti křičí, křeček zmizel,

s naším křečkem to je svízel.

Na křesle teď něco křupe,

pak pod křeslem křeček dupe.

Vtom k pelíšku křeček běţí,

křupavé tam jídlo leţí.

CHŘ Chřadne chřestýš,

chřadne,

nálada mu vadne.

Ať se nikdo nediví,

chytil chřipku od lidí.

Chřástal chřastí, chřestýš chřestí.

Vřešťoun vříská, vřešťoun vřeští.

HŘ Bez hřebenu Janička,

hřebelcuje koníčka.

Na koníčka kartáč vem,

hřívu vezmi hřebenem.

Pak ti povím pohádku

o malinkém hříbátku.

Na golfovém hřišti

potkali se svišti.

Měli hlad tak veliký,

ţe by jedli hřebíky.

Našli hříbek vedle jamky,

povídali: mňamky, mňamky.

Pak začalo hřmít,

museli uţ jít.

Na hřišti hříbátko stojí,

snad se to hříbě bojí.

Hřbet se leskne, hříva svítí,

chtěl bych u hříbátka býti.

Dřímo, dřímo, dřímotinka,

přiletěla křepelinka.

Dřímo, dřímo, dřímota,

přibíhají hříbata.




24

Skupina č. 2 - Ř se vyskytuje ve skupině po souhlásce uvnitř slova

Jako v předchozí skupině se pro dítě přirozené dodrţet sled uvedený v předchozích

kapitolách.

Ř se vyskytuje po souhláskách:

a) přední alveolární - DŘ, TŘ

b) obouretné BŘ, PŘ, MŘ

c) retozubné VŘ,

d) Sykavky (řadíme dle toho, jak je ţák nejlépe zvládá)

e) měkopatrové, hrtanové KŘ, CHŘ, HŘ

Sk. 2a

DŘ Co padá z modřínu

a nemá modřinu?

Z modřínu jehličí

padá a nebrečí.

Bedříšek malinko

odřel si kolínko,

kdyţ nesl z dřevníku

do kamen polínko.

Nejdříve zakňoural,

pak ani muk,

protoţe Bedřich je

ze dřeva kluk.

Ze dřevěné krabičky

vyndal jsem dvě barvičky.

modře kreslím vodičku

a v ní vydří hlavičku.

Teď nakreslím Jindřišku,

kterak šlape na šišku.

Vedle bude Oldříšek,

má odřený koţíšek.

TŘ Petříkovi bratři

chodí jak se patří.

Petřík chodí třetí,

bratři jsou tři děti.

Natři tři dřevíčka,

natři tři dřeva.

Natři tři modříny,

dřeva je třeba.

Ve třičtvrtě na tři

sešli se tři bratři.

Dva dělají neplechu,

třetí leze na střechu.

Potom spolu potají

ze stříkačky stříkají.

Ve výtvarných potřebách

mají, co je potřeba.

Pastelky a vodovky,

Počítáme v první třídě

kolik třešní patří Lídě.

Já dám tři a Lída tři,

třešněmi se nešetří.

Vrána volá: Petříčku,

já ti nesu sestřičku.

Budeš mámě pomáhat?

Třeba plínky podávat?

Třeba otřeš dudlíček?

To jsi hodný bratříček!

Na střelnici střelec střílí,

střelec střílí kaţdou chvíli.

U střelnice lesy hučí,

tam se střelci střílet učí.

A je stříška pro Oldříška.

B má bříška od Bedříška.

C je křivka od tetřívka.




25

i stříbrné gelovky.

Ve středu prý po poledni

třeba další dovezou,

malé velké i ty střední,

ve tři tam jdu s Terezou.

D má břicho – pst! a ticho!

Sk. 2b

PŘ Zapřáhli jsme tři sta koní,

zapřáhli jsme koníčky.

Maj stříbrné podkověnky,

maj stříbrné přeztičky.

Připadá mi příšerné

spadnout přímo do kopřiv.

Příště se to nestane,

příkopu se vyhnu dřív.

Přemek je král jedlíků,

přidal si pět knedlíků,

i kotletu vepřovou

i omáčku pepřovou.

Přemku, příště méně dej si,

Otesánek přece nejsi!

BŘ Malý obřík papá břečku,

tam na břehu u stolečku.

Obře, obře, je ti dobře?

Ať tě břicho nebolí,

ať nechodíš o holi!

Obří máma, obří táta

břečku snědí natotata.

Počkal Břéťa na Lízu,

lezli spolu na břízu.

Po bříze se břečťan pne,

snad ta Líza nespadne!

Potom Břéťa poběţí

s Lízou podél pobřeţí.

Na zahradě třešínka

plná třešniček,

pod ní malá Aninka

a s ní Petříček.

Kdyby trochu větší byli,

třešně by si natrhali,

takhle budou muset

přistavit si ţebříček.

Sk. 2c

VŘ Kocourek Vavřinec

nakoukl pod hrnec.

Voda vře, klokotá,

bude uţ dobrota?

Na vřesový čajíček

pozval se i zajíček.

Nevřískej nám do oušek,

vţdyť jsi hodný papoušek.

Ať se vyspí kočička,

má zavřená očíčka.




26

Sk. 2d

KŘ Malý skřítek domácí

dělá si z nás legraci.

Směje se a skřehotá,

skřítková se chichotá.

Do skříně se schovali,

tam zubama skřípali.

GŘ Tygřík papá dortíček,

tygřice se mračí.

Kaţdý správný tygříček

masíčko má radši.

HŘ Přiloţ dřevo Ondřeji,

ať se dříve ohřeji.

Přiloţ dříví Ondřejíčku,

ohřejem se za chviličku.

Skupina č. 3 - Ř se vyskytuje uvnitř a na konci slova po samohlásce

Dnes je svátek veliký,

opečem si buřtíky.

Jiřka k ohni utíká,

s kečupem chce buřtíka.

Mařka v bílé čepici

dá si buřta s hořčicí.

Bořkův táta Ivo

dá si hořké pivo.

To je křiku, to je nářku!

Okřikněte naši Mařku!

Nač ten křik a bouřka je?

Nám je třeba pokoje.

Zavři pusu, Petříku,

nekřič nám na chodníku!

Otevři si klíčkem dvířka,

zavři je pak jako Jiřka.

Petře, jářku, pozvi Mařku,

potřebujeme kuchařku.

Tahle Mařka chalupářka

je houbařka i kuchařka.

Martínek Pekař

chtěl by být lékař.

Dominik halíř

chtěl by být malíř.

Já Pepa Šindelář,

já budu popelář!

Pekař peče housky,

uštipuje kousky.

Pekařka mu pomáhá,

uštipují oba dva.

Ohýnku, hoř,

povídá tchoř.

Nepodpal keř,

nevyplaš zvěř.

Jeden malíř

dostal halíř.

Ta ten halíř

koupil talíř.




27

Skupina č. 4 - Ř se vyskytuje uvnitř slov mezi dvěma samohláskami

Dva kuchaři dobře vaří,

třetí kuchař dřímá.

Pořád spí a jen naříká:

Vaření je dřina.

Chalupář je lhář:

dělá dříví – je dřevař.

Chalupářka také lhářka:

vaří oběd – je kuchařka.

Jiřičky tu švitoří,

přiletěly od moří.

Švitoří a čiřikají,

hodně přátel u nás mají.

Modřinka z modřínu

křikla na Jiřinu.

Jiřina u modřínu

upadla – má modřinu.

Vaří, vaří vařidlo.

Paří, paří pařidlo.

Kouří, kouří kouřidlo.

Bouří, bouří bouřidlo.

Netopýři nocí víří,

mají křídla netopýří.

Mají myší koţíšky,

míří přímo do výšky.

Kmotřička s kmotříčkem

přišli domů s Voříškem.

Kmotříček s kmotřičkou

přišli domů s vařečkou.

Táta dře se dříví,

div si páteř nezkřiví.

Naříká si na dřinu,

má od dříví modřinu.

Naší tetě Báře

zčervenaly tváře,

protoţe zas páře.

Plete svetr od září,

pořád se jí nedaří.

Jiřinka má tváře

jako slabikáře.

A Bedřich má tvář

jako slabikář.

Mařenka s Jiřinkou

přikryjí se peřinkou.

Pod peřinkou dobře je,

peřina je ohřeje.

Malíř má talíř,

u talíře halíř,

na talíři pápěří,

můří křídla u dveří.

Křeček v díře hovoří,

ţe ho zima umoří.

Uţ si zimu nepřeje,

na jaře se ohřeje.

Mářo, Mařko, Mařenko,

otevři mi okénko!

Nesu hřiby, křemenáče,

připrav na ně tři pekáče.

Jiří míří do peří,

Jiří míří do peřinek.

Jiří míří do dveří,

Jiří míří do jiřinek.

Se dřevem se Ondřej moří,

jeho tváře při tom hoří.

Ořech dřepí vedle něho,

bouda přece bude jeho.

Ondřejíčku, Ondřejíčku,

nesněz mámě celou lţičku.

Dost je kaše na talíři,

najedí se ještě čtyři.

Kateřina na ořechy

pořídila čtyři měchy.

Ty ořechy pořád hlídá,

přijede k ní třetí třída.




28

Přede přízi přadlena,

říkají jí Mařena.

Ta přadlena Mařena

přede přízi z vřetena.

Pápěří, pápěří

napadalo do peří.

Peří uţ je v peřině,

řekněte to Jiřině.

Dva komáři

letí k moři.

Pořídí si čepičky

na komáří hlavičky.

Pořídí si plavečky

na komáří zadečky.

Na dvorek jsem přišel,

dědu jsem tam našel.

Dělal třísky, štípal dříví,

u dříví byl celý křivý.

Třísky dobře hoří,

tak se s mini moří.

Přičinlivý Petříček

přines domů hadříček.

Utřel dveře z venku,

křikl na Mařenku:


mám utřít i okénko?

Křepelička za keřem

na své děti křepeláka,

od keříčku k večeři

křepeláka svolávala.

Seběhli se kolem keře

a uţ sedí večeře.

A kdo tomu nevěří,

nedostane večeři.

Přičinlivý Petříček

přines domů hadříček.

Utřel dveře z venku,

křikl na Mařenku:


mám utřít i okénko?

Jedna, dvě, Honza jde.

Jedna, dvě, tři,

pes ho větří.

Jedna, dvě, tři, čtyři,

kampak si to míří?

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,

míří domů na oběd.

Skupina č. 5 - Ř se vyskytuje na začátku slov

Adam Říha řidič je,

v Praze řídí tramvaje.

Řadí pákou řadící

a řítí se ulicí.

Cestující Řezníček

veze plato vajíček,

náhle řach se ozývá,

z vajíček nic nezbývá.

Sází Pepa, sází řepu.

Jak ji sází?

Hezky v dřepu.

Sází řepu do řádek,

Pepa má rád pořádek.

Místo řízku dej si řepu,

dobrá je i ředkvička.

Ta má řadu vitamínů,

říká moje babička.

Řepa roste na zahrádce,

vedle ní je ředkvička.

Roste jako řepa v řádce,

ale je jen maličká.

V řece děti vřískají,

vřeští, křičí, skákají.

Vřískot ztichne, chlad neláká,

v řece jenom ţabák kváká.




29

Řehtá hříbě na nádvoří,

ţe ho kočí hladem moří.

Řehtá hříbě, hlavou třese,

řezanku mu kočí nese.

Mám tři koně od Třeboně,

mám tři koně pěkné.

Kdo tři koně potřebuje,

ať si o ně řekne.

Řeţu, řeţu dříví,

uţ jsem celý křivý.

Řeţu dříví z ořechu,

narovnám ho pod střechu.

Řeţu, řeţu polínko,

uvař kaši maminko.

Řízy, řízy, řízy,

řeţu dříví z břízy.

Řeţu dříví z bříz,

řízy, řízy, říz.

Křeček tady křičí,

ţe peřinu zničí.

Řeči tam, řeči sem,

křiklouna ven vytřepem.

Kadeřnice Mářu stříhá,

ve dveřích je kmotr Říha.

Kmotře Řího, stříhy, stříh,

proč stojíte ve dveřích?

Skupina č. 6 - slova s dvěma Ř

Řetěz leţí u dveří,

ať ho přítel přeměří.

Přeměří a přetřese,

od těch dveří odnese.

Na svatého Řehoře

čápi letí přes moře.

Na hoře Táboře

potkal Jiří Řehoře.

Řehoř přijel od moře,

Jiří chodí v oboře.

Jiřka hořce naříká,

ţe jí Řehoř utíká.

Neutíkej, Řehoři,

vţdyť ti hlava nehoří.

Oldříšek mi říkal,

abych dobře stříkal.

Stříkej, stříkej na ředkvičku –

nepostříkej vlaštovičku.

Stříkej, stříkej na řeřichu –

nenastříkej do koţichu.

Stříkej třeba na střechu –

voda teče po plechu.

Říkej třeba řeřicha,

řeka plyne do ticha.

Ještě říkej: Řehoři,

řekou plují úhoři.

Řekni, řekni řekl táta,

řeka plyne, řeka chvátá.

Řekni, řekni řeřicha,

řeka plyne do ticha.

Řekni, řekni, Řehoři,

řekou plují úhoři.

Kmotře Petře, kmotře Petře,

nepřepepři toho vepře.

Nepřepepřím, nepřepepřím,

já tím pepřem přece šetřím.

Řehořovi chvála patří,

je to kuchař – nejmíň za tři.

U něho se řádně vaří,

tam se také dobře vaří.

Hřímej, hřímej, bouřko,

přivřeme si ouško.

Dřímej, dřímej, dřímali,

peřina tě netlačí.




30

Metodický materiál k nápravě sigmatismu – Č

Řazení textů respektuje reedukační postupy podle vývojového hlediska a artikulační

návaznosti.

Jsou určeny k nácviku a upevnění po přípravné vyvozovací části intervence.

Pořadí skupin doporučujeme neměnit, protoţe výběr důsledně dodrţuje, aby neobsahovaly

jevy ještě nenacvičené.

Texty k nápravě výslovnosti hlásky Č

Řazení textu je s ohledem na výskyt dané hlásky ve slově:

1. Č se vyskytuje na začátku slova

2. Č se vyskytuje na konci slova

3. Č se vyskytuje uvnitř slova po samohlásce

4. Č se vyskytuje uvnitř slova před samohláskou

5. slova s dvěma Č

Skupina č. 1 - Č se vyskytuje na začátku slova

Čáp čeká na děti,

čápata neuletí.

Čáp čeká u vody,

čápata maj čapí hody.

Čolek často čeká,

čekání ho leká.

Čuchá, číhá na čuníka,

čilý je a nespospíchá.

Čuník čolka čapne,

čolek se ho lekne.

Skupina č. 2 - Č se vyskytuje na konci slova

Otoč kolotoč,

neptej se proč!

Neptej se nač,

toč ho a tlač!

Chladič chladí,

ladič ladí.

Balič balí,

holič holí.

Proč a nač?

Bude na koláč!

Skupina č. 3 - Č se vyskytuje uvnitř slova po samohlásce

Proč ta kočka

má zelená očka.

Přivře víčka,

zbyde tečka.

Poţádám Evičku,

ať podá paličku.

Poprosím Aničku,

ať podá vidličku.




31

Kdo si počká,

ten se dočká,

jak se z očka

stane tečka.

Počkej, Kačko, otoč očka,

na čejku tu číhá kočka.

Počkej, Kačko, jestli kočka,

počká, aţ se čejky dočká.

Malá Kačka má panáčka,

a panáčka ráda mačká.

má panáčka Bajajáčka,

vandráčka a hajdaláčka.

Bajajáčka plaváčka,

hajdaláčka – naháčka.

Otloukáme píšťaličku,

hrajeme si na honičku.

Máme tady kuličky,

fazole a míč,

hračky, kočky, bábovičky,

koloběţku, bič.

A kdo s námi nahraje,

ať jde z kola pryč!

Čí je kočka? Aničky.

Čípak je míč? Haničky.

Aničky kočka

promnula si očka.

Haničky míč

zatoulal se pryč.

Zamíchám omáčku,

sednu na lavičku,

ať nemám honičku.

Plačtivá Mánička

volá na Pepíčka.

Pepíčku, ovečka

běhá do kolečka.

Počkej, Kačko, otoč očka,

na čejku tu číhá kočka.

Počkej, Kačko, jestli kočka,

počká, aţ se čejky dočká.

Tentočky, otočky,

nesu mlíko pro kočky.

Přijde kočka z Paříţe,

všechno mlíčko vylíţe.

Přijde kočka z Londýna,

stulí se mi do klína.

Přijde kočka z Benátek

a s ní deset koťátek.

Dávám koláč, koláčky,

na maštěné pekáčky.

Dávám buchtu, buchtičku

na kulatou pánvičku

pro maličkou Aničku.

Jde k řece panáček,

má červený zobáček.

Tam, kde voda hučí,

zobáček hned strčí.

Skupina č. 4 - Č se vyskytuje uvnitř slova před samohláskou

Byl jeden míč,

v tom míči klíč,

v tom klíči dírka,

v té dírce sirka,

v té sirce plamen,

skočil do kamen.

Medvěd tančí,

k tomu bručí,

medvíďata tančit učí.

Táta tančí,

Učím Hanku,

mám čítanku.

počítadlo mám,

čtu a počítám.

Ten kluk je jak kočí,

pěkně bičem točí.

Kachny, kačky pohání,

od močálu vyhání.

Klouček hraje kuličky




32

hlavou kývá,

maličký se na to dívá.

Lila Anča čokoládu

do černého koflíčku,

čokoláda na tě čeká,

čeká na tvou hubičku.

Kolotoč, kolotoč,

jen mi hlavu nezatoč!

Cililink a jedeme,

dokola se vezeme.

Dokolečka, kolotoči,

mně se hlava nezatočí.

Kočka číhá na kačku,

kouká na ni po očku.

Je to čilá kočka -

nač čeká ta kačka?

náhle kačka k vodě kvapí,

tam ji kočka nepolapí.

u maličké uličky.

Jdi, kuličko, do dolíčku,

potom tě dám do pytlíčku.

Já jsem malý koledníček,

tetičko!

Přišel jsem si pro červené

vajíčko.

Pro vajíčko červené,

pro koláček bílý,

jakpak se vám tetičko,

koledníček líbí?

Dědeček má tyč,

babička má míč.

Hoď, babičko, míček dolů,

bude míček pryč!

Skupina č. 5 - slova s dvěma Č

Evička a Jeníček,

mají plno autíček.

Dětem půjčí opičky,

autíčka i kočičky.

Mají také domeček,

ten udělal dědeček.

Jablíčko je červené,

kulatá je čočka.

A ta malá Anička

maličká má očka.

Spadla kočka do komína!

Babička nám ruce spíná.

Všude máme – čičiči,

černé tlapky kočičí.

Či a či a či, či, či,

čí jsi, kočko, kočičí?

Čí jsem? Čí jsem? – Aničky!

Ta má ráda kočičky.

Počkej, ty děvčátko, u políčka,

je na něm v dolíčku čočovička.

Čočovička, čočka,

tam děvčátko počká.

Babiččina kočička,

kulatá má očička.

Maličké má tlapičky,

jak mívají kočičky.

Čilou kočku pochovám,

pak jí koláč, mlíčko dám.




33

Metodický materiál k nápravě sigmatismu – Š


návaznosti.




Texty k nápravě výslovnosti hlásky Š


1. Š se vyskytuje na začátku slova

2. Š se vyskytuje na konci slova

3. Š se vyskytuje uvnitř slova

4. slova s dvěma Š

Skupina č. 1 - Š se vyskytuje na začátku slova

Šiji, šiji, šiji šátek,

šiji, šiji, bude svátek.

Šiji, šiji, šiji šátky

ze široké šedé látky.

Špity, špity, dědku,

pojď si pro tu štětku.

Špity, špity, šotku,

pojď si pro tu fotku.

Štěpán štípá štěpiny,

aspoň čtyři hodiny.

Štípe štěpin škopík,

šikovný je chlapík.

Šiju šaty pro šotka,

šiju šortky pro krtka.

K šortkám patří šála, šátek,

spokojený bude šotek.

Šiju šaty, šmik a šmik,

šotek bude parádník.

Šnek se šoupá do školy,

škytá – nemá úkoly.

Šlapej, šneku, šupity,

úkoly jsou odbytý.

Skupina č. 2 - Š se vyskytuje na konci slova

Jedna myš, měla skrýš.

Ty to víš? To si piš!

Nevidíš, jak ta myš

měla skrýš a teď je pryč.

Proč si pleš nemyješ?

Máš tam veš!

To je leţ.

Skupina č. 3 - Š se vyskytuje uvnitř slova

Vašík kluše k Dáše,

ta má hodně kaše.

Dáš mi kaši, Dášo?

Ještě nevím, Vášo.

Všechny myši v jedné chýši

Tiše, tiše,

naše teta píše.

Píše, píše, píše,

buďme, hoši, tiše.

Šumí, šumí deštík,




34

mají šaty šedé.

Všechny myši v jedné chýši

šedý myšák vede.

Tomáš švihl šipkou,

šipka letí do výše.

Šipka tiše padá dolů,

Tomáš ani nedýše.

Tiše, tiše,

naše teta píše.

Píše, píše, píše,

buďme, hoši, tiše.

Šumí, šumí deštík,

Dášo, kde máš deštník?

Tady šedý deštník máš,

po dešti mi ho pak dáš.

Šije naše máma,

šije košilku.

Aţ košilku ušije,

myšku na ni vyšije.

Dášo, kde máš deštník?

Tady šedý deštník máš,

po dešti mi ho pak dáš.

Šije naše máma,

šije košilku.

Aţ košilku ušije,

myšku na ni vyšije.

Máša volá na Matouše:

vaše štěně všechno kouše.

Kouše moji galoši,

tašku, šaty, plášť.

Máša volá: Matouši,

pěkné štěně máš.

Máša přišla ze školy,

napíše si úkoly.

Buď, Vašíku, tiše,

Máša úkol píše.

Skupina č. 4 - slova se dvěma Š

Náš Divíšek, to je šašek,

našel šišek do dvou tašek.

Divíšku, Divíšku,

kde máš tašku?

Šedou tašku v koši máš,

všechny šišky do ní dáš.

A na houby to máš koš,

do košíku houby vloţ.

Liška kouše šišku,

volá šedou myšku.

Ušij, myško, košili,

dám ti košík obilí.

Ušiješ-li šaty,

dám ti koš košatý.

Myška šaty ušila,

liška myšku chytila.

Špity – špity, šišli – mišli,

šedé myši tiše vyšly.

Špity – špity šeptají,

šišli – mišli šišlají.

Aleš škádlí Bohouše:

štěkáš jako papoušek.

Bohouš pyšně haleká,

náš papoušek neštěká.

Ve špinavé chýši

bydlí šedé myši.

Uši mají šišaté,

šikovné a chlupaté.

Copak si to šuškáte,

v květináči, muškáte?

Šuškáte do ouška mouše,

ţe vás stále něco kouše.

Šuškáte – ale ta moucha,

kouše vás a neposlouchá.

Protoţe jí chutnáte,

vzácný pane muškáte.




35

Metodický materiál k nápravě sigmatismu – Ţ


návaznosti.




Texty k nápravě výslovnosti hlásky Ţ


1. Ţ se vyskytuje na začátku slova

2. Ţ se vyskytuje uvnitř slova

3. slova s dvěma Ţ

Skupina č. 1 - Ţ se vyskytuje na začátku slova

Ţalovala ţába ţábě,

ţe ji ţivot netěší.

Ţe ji ţelva předhonila,

na chodníku pro pěší.

Ţádá ţába ţabáka,

ať tu tolik nekváká.

Ţádná ţabka nespí,

ţabák kvákat nesmí.

Skupina č. 2 - Ţ se vyskytuje uvnitř slova

Je ta taška koţená?

Ptá se Bláţi Boţena.

Je to taška z pěkné kůţe,

kaţdý podívat se můţe.

Ţába běţí do Luţe,

vyhlíţí tam kaluţe.

Ţabák, ţábu doţene,

od kaluţí vyţene.

Ţala Ţofka, ţala,

paţit nepoţala.

Aţ poţne ten paţit,

bude ţito váţit.

Voda ţbluňká,

ţába kuňká.

to to klouţe!

Ţbluňk do louţe.

Ţalovala ţába ţábě,

ţe má ţivot těţký,

ţe ji bolí obě nohy,

ţe nemůţe pěšky.

Ţvatlá ţelva blaţená,

ţe má ţemle Boţena.

k tomu ještě ţlutý ţloutek,

paţitku i ţampión -

pochoutek má milión.

Hledám ţejdlík v ţitě,

leţí na paţitě.

U paţitu louţe,

a v louţi to klouţe.

Sněţí, sněţí,

Ţofka k Bláţe běţí.

Pojď, Bláţo, lyţovat,

budem si to uţívat.

Běţí jeţek jeţatý,

Malá Ţofka ráda ţehlí,




36

honem běţí do chaty.

Volá paní jeţatá,

jen ať jeţek nechvátá.

Ţába ţábě ukáţe,

ţe prý kuňkat dokáţe.

Ţabák, který v louţi leţel,

hned k těm ţábám kuňkat běţel.

Ať mě ţene, jak mě ţene,

Boţena mě nevyţene.

Ale já tu Boţenu,

moţná pěkně proţenu.

Ţába ţene do kaluţe,

uţovka ji honí.

Ţabák ţábě nepomůţe.

Ţbluňk a bude po ní.

ţehlí chvíli maličkou.

Ţehlí ţupan na panenku

i studenou ţehličkou.

Hopla ţabka do studánky

vedle naší Marijánky.

Ó jé, ó jé, ó jé!

Marijánko, co to ţbluňká?

Vţdyť to ţbluňká ţába kuňka!


Sotva dţbánek namočila,

ţabka na něj vyskočila.


Marijánka s křikem běţí,

u studánky dţbánek leţí.


Ţena maţe muţi lyţe.

Lyţovat nemůţe,

a tak mu pomůţe.

Skupina č. 3 - slova s dvěma Ţ

Ţuch, ţuch, ţuchajda,

ţupy, ţupy, ţupajda.

Líţu ţelé, ţvýkám ţuţu,

ţaludy ţvýkat nemůţu.

Tancovala ţíţala

na zahrádce polku.

Ţíţalička dostala

za tanec kus vdolku.

Pozvala i ţeţulku,

dala vdolku půlku.

Ţofku bolí ţaludek,

ţuţlá hodně ţuţu.

Její těsný ţivůtek,

uţ jí nepomůţu.

Jeţek a jeţata běţí,

v kaluţi ţíţaly leţí.

Kdyţ jeţata hladoví,

tak ţíţaly naloví.

Nevěděla ţíţala,

jak vypadá kříţala.

Kříţala je suchá hruška,

ţertem řekla malá muška,

která ráda mlsala.

Metodický materiál pro diferenciaci sykavek tupých (zadních)

I v případě zvládnutí správné a upevněné artikulace sykavek se často setkáváme s problémem

jejich diferenciace. Je třeba ji rozdělit na několik dílčích kroků, které urychlí nácvik.

Proto je tato kapitola vyhrazena pro fixaci diferenciace sykavek tupých (zadních), která

předchází nácviku sykavek ostrých (předních).




37

Diferenciace Č – Š, Š – Č

Štěňátko se štěkat učí –

honí kotě, chňapá, kňučí.

Dáša půjde do školičky,

dává kníţky do taštičky.

Čte a píše úkoly,

všechny co má do školy.

Myšák číhá u pekáče,

Myška chodí na koláče,

myška maličká.

Číhá na ně naše kočka,

aţ se jednou myšky dočká,

bude honička.

Padá, padá kapička,

padá, padá vodička.

Padá hodně deště,

vodo, padej ještě.

Naše malá Janička,

je pečlivá holčička.

Češe panně hlavičku

a dává jí mašličku.

Padá deštík, deštíček,

u domu je škopíček.

Ve škopíčku vodička,

šlápla do něj Hanička.

Čáp, čáp do vody šláp,

štičky se ulekly,

ve vodě utekly,

čáp, čáp do vody šláp.

Číhá kočka na myšku,

kotě čeká v pelíšku.

Kočka skočí, čapne myšku,

uţ ji nese do pelíšku.

Chytá kočka myš.

Chytíš ji či nechytíš?

Jede vláček, hučí ša – ša,

a ve vláčku jede Dáša.

Jede vláček, še – še – še,

od Těšína do Aše.

Jede vláček, ši – ši - ši,

tiše hučí do uší.

Jede vláček, šu – šu – šu,

já na vláček poklušu.

Dědeček a babička

mají v koši jablíčka.

Dědečku a babičko,

dejte jedno jablíčko.

V košíku jich hodně máte,

však je všechny nevydáte.

Uţ chodím do školy,

doma píšu úkoly.

Ve škole čtu, počítám,

to vám tedy povídám:

někdy je to těţké.

Naše kočka kočičí

číhá tady na myši.

Tiše číhá na myšku,

ale myš je v pelíšku.

Myška ještě počká,

aţ odejde kočka.

Nesla Evička,

jablíčka v košíčku,

potkala Pepíčka,

měl novou čepičku.

Pepíčku, Pepíčku,

půjč mi tu čepičku!

Půjčím ti, Evičko,

aţ mi dáš jablíčko.

Diferenciace Ţ – Č, Č – Ţ

Čáp k močálu letí,

s čápem letí děti.

Ţabička maličká,

neláká ji louţička.




38

U močálu čapí teta

na čápata čeká léta.

U močálu na sluníčku

čekají pak na ţabičku.

Obíhá louţičku,

nenamočí noţičku.

Diferenciace Ţ – Š, Š – Ţ

Nevěděla ţíţala,

jak vypadá kříţala.

Ţíţala je suchá hruška,

radila jí malá muška,

co tak ráda mlsala.

Diferenciace Č – Š – Ţ

Měl Vašíček košíček,

chtěl košíček ţemliček.

Šel nakoupit ţemličky,

nenašel je, šelmičky.

Dám ţehličku na ţidličku,

pod ţehličku dám mašličku.

Mašlička je vyţehlená,

ţidlička je vyčištěná.

Šij šatičky jako šičky,

ušijte nám košiličky.

Dáme lţičku do kašičky

a kašičku do hubičky.

Špačíček, špaček

je šikovný ptáček.

Ţíţaly po dešti

chytá jak do kleští.

Ţvatlá naše Hančí,

ţe dešťovka tančí.

Ţvatlá náš Jeníček,

ţe tančí deštíček.

Mámo, táto,

máme tady myš.

Pošleme tam kočičku,

ať vyţene myšičku.

Mámo, táto,

myš je ještě blíţ.

Číţku, číţku, čteš tu kníţku?

Čteš tu kníţku o koblíţku?

Nečtu kníţku o koblíţku.

Nečtu ţádnou kníţku,

kdyţ na olši vidím šišku.

Velký noháč - čáp

chytil hodně ţab.

Chytá ţáby, chytá myši –

o čápovi v kníţkách píší.

Myšky v novém koţíšku

utíkají k pelíšku.

Kam tak honem peláší?

K Toníčkovi na kaši.

V ţabí škole ţabí ţáček

mţourá na pět spoluţaček.

Jenţe ţádná spoluţačka

nedbá o ţabího ţáčka.

Ţofka ţehlí ţehličkou,

ţehličku má maličkou.

Ţehlí, ţehlí, aţ vyţehlí,

ţlutý ţupan s mašličkou.

Já mám bič a káču,

s bičem za ní skáču.

Zatočím ji do kolečka,

uteče mi do dvorečka, švihnu bičem pod




39

Takţe by ten ţabí ţáček

všech pět ţabích spoluţaček

vyměnil hned za ţabáka,

za ţabího spoluţáka.

noţičku,

uteče mi po chodníčku.

Po chodníčku za vrata –

moje káča kulatá.

Metodický materiál k nápravě sigmatismu – C


návaznosti.




Texty k nápravě výslovnosti hlásky C


1. C se vyskytuje na začátku slova

2. C se vyskytuje na konci slova

3. C se vyskytuje uvnitř slova po samohlásce

4. C se vyskytuje uvnitř slova před samohláskou

Skupina č. 1 - C se vyskytuje na začátku slova

Cinky, cinky, co to cinká?

Cinká malá konvalinka.

Cinky, cinky, co to cinká?

Cinká také malá Cilka.

Cup, cup, cup,

co to tu tak cupká?

Cup, cup, cup,

Méďa tady dupká.

Nedělejte cavyky,

cáká na vás candát.

Candát je to veliký,

coţ se třeba usmát?

Cinkej, Cilko, na cimbál,

cinky, cinky, cink.

Cinkej, Cilko,

bude bál,

cinky, cinky, cink.

Skupina č. 2 - C se vyskytuje na konci slova

Bác, bác, bác,

upadl nám tác.

Tonda Bác

má palác.

Cínový tác

má Tonda Bác.

Šel chlapec na kopec,

na kopec za obec.

Uviděl ho lovec,

chytil ho za límec.

Chlapec volá moc a moc,

volá, volá o pomoc.

Nakonec,

spadla klec.

Lovec mu šláp´

na palec.




40

Skupina č. 3 - C se vyskytuje uvnitř slova po samohlásce

Cilka má Micku,

Micka má klícku.

Do klícky dá cibuli,

cedník, cívku, cokoli.

Micka malou packu má,

pejsek packu schovává.

Micka packou sekne,

pejsek jenom cekne.

Cilka má necky,

v neckách má pecky.

Pecky dá do pícky

a Micku do klícky.

Macku, Macku,

máš bolavou packu.

Lék na packu dáme,

celou pofoukáme.

Léky mají velkou moc,

nemocným jsou na pomoc.

Co dělá Lucka?

Kucká a kucká.

Kucká, kucká,

moc a moc,

prokuckala celou noc.

Skupina č. 4 - C se vyskytuje uvnitř slova před samohláskou

Celou noc, celou noc,

Něco cinká moc a moc.

V noci cinká ponocný,

bude celý nemocný.

Cválali koníci cupity cval,

cválali koníci cupity v dál.

Venca koupil tác,

tác upadl – bác!

Na tácku měl věcí víc,

teď na tácku není nic.

Lucinky i Micka,

hledí, kde je klícka.

Ta v té kleci něco je,

co nám nedá pokoje.

Venca Bác má palác,

v paláci cínový tác.

Na tácu má lívanec,

nic nám nedá lakomec.

Máma dala na polici

tácky, cedník a poklici.

Na ovoce tácky má,

na ně dětem něco dá.

Cinky – linky, cinky – linky,

někdo cinká u bábinky.

K bábince jdou kluci,

její malí vnuci.

V potoce je bělice,

honem, chlapci, udice.

Co to cinká na ulici?

Jedou tudy dva koníci.

Cinkají si cinky, cinky,

ať jsme doma u maminky.

Cákají děti v potoce,

cákají tam po holce.

Lucka v neckách cákátaky,

cáká klackem jen na kluky.

Tancovaly víly v noci,

tancovaly do půlnoci.

Navíc z toho tance

bolí víly palce.

Václav Malec

cucal palec.

Bonifác

cucal tác.




41

Macku, Macku, Macinku,

dej bolavou pacinku!

Medicinu a lék máme,

hned je na tvou packu dáme.

Medicina má tu moc,

je nemocným na pomoc.

Chlapec má klec,

v té kleci věc.

Není to cvok?

V kleci má nok!

Cínoví vojáci,

co máte na práci?

Cupete - cup, cup,

do krabice – hup.

Cinkej, Cilko, na cimbál,

cinky, cinky, cink.

Cinkej, Cilko, bude bál,

cinky, cinky, cink.

Kluci k tomu bubnují,

Micka, Lucka tancují.

Bonifác, koupil tác,

dal na tácek jitrnici,

Micka hupla na lavici,

Bonifác má jen tác…

Otec chytil na udici,

lína, cejna i bělici.

Venca chytal, chtěl mít víc,

a nechytil vůbec nic.

Metodický materiál k nápravě sigmatismu – S


návaznosti.




Texty k nápravě výslovnosti hlásky S


1. S - se vyskytuje na začátku slova

2. S - se vyskytuje na konci slova

3. S - se vyskytuje uvnitř slova po samohlásce

4. S - se vyskytuje uvnitř slova před samohláskou

Skupina č. 1 - S se vyskytuje na začátku slova

Kdo tu skákal hop a hop?

sníh nám poví podle stop.

Sníh se sype, děti láká,

stavějí si sněhuláka.

Padá sníh, padá sníh,

pojedeme na saních.

Sojka spěchá za sokolem,

Simona sedí v sadu,

v létě spíme v stanu.

Spíme v stanu v sadu,

máme druhou řadu.

Sova spí a netuší,

ţe ji sloni vyruší.

Sloni skočí do sena,

sova bude vzbuzena.




42

schováme se spolu, honem.

Schovej ty se sama,

někde za horama.

Schovej se pod senem,

sami si tě vyhrabem.

Koupil sedlák soudek soli,

sám si doma sádlo solí.

Solí, solí, sype sůl,

v soudku bude soli půl.

Skupina č. 2 - S se vyskytuje na konci slova

Byl jeden kos,

koupil si los.

Teď chodí bos,

ztratil ten los.

Má ţlutý nos,

jak hledá los.

Ještě dnes

navštívíme les.

Za ním je ves,

štěká tam pes.

Byl jeden les,

u něho pes.

Byl tam i kos,

ten kos byl bos.

Říkal si kos:

ten pes má nos,

pod ním má vous,

pes by mě kous.

Sedlák seje oves,

semena si dovez.

Semena seje,

selka se směje.

Skupina č. 3 - S se vyskytuje uvnitř slova po samohlásce

Vítek Výská:

rozkvetla nám líska.

Uţ je to jistý,

bude mít i listy.

Uţ ví celá víska,

ţe ta naše líska,

aţ bude mít ořechy,

bude plná miska.

Přijel k nám host,

zbořil nám most.

Teď máme zlost,

je toho dost.

Skupina č. 4 - S se vyskytuje uvnitř slova před samohláskou

Novinku nám husa nese,

veselku má sova v lese.

Deset kosů – neposedů

letí k sově na besedu.

Sova nese mísu masa,

kosí chasa mlsá, jásá.

Veselí jsou páni kosi,

sova také salát nosí.

Slimák nese chalupu,

Autobus, autobus,

přejel ve vsi hejno hus.

Přejel ve vsi hejno husí,

teď to někdo platit musí.

Autobus, autobus,

bude platit hejno hus.

Dnes je venku samý sníh,

pojedeme na saních.

Postavíme sněhuláka,




43

pospíchá s ní v kalupu.

Sojka se mu posmívá,

jak se na něj podívá.

Chlubila se husa huse,

ţe se vezla v autobuse.

Aţ si celé hejno hus

vypůjčilo autobus.

Autobus byl

nový zbrusu,

nebo aspoň po výbrusu –

ale teď je plný trusu.

Tak dopadly pokusy

s autobusy pro husy.

Sova, sova, sova,

usne v půli slova.

Nedivte se, nedivte se,

po nocích se toulá v lese.

vysokého, to nás láká.

Sněhulák se musí smát,

nikdo se ho nesmí bát.

Na míse je masa dost,

v mase není ani kost.

Sekaná se k tomu nese,

hosté i my - najíme se.

Na stůl nesou slaninu,

sláva, máme hostinu.

Sylva musí hlídat husy,

na ty husy volat musí:

Hejha, husa, hej!

Sova sedí na jasanu.,

vesele si houká.

Sedla si tam malá sojka,

na sovu se kouká.

Sojka nese novinu,

sova dělá hostinu.

Teta sova slaví svátek,

sejdeme se u ní v pátek.

Máme maso na míse,

kdo si sedne, nají se.

Máme maso, to si dáme,

to si dneska pochutnáme.

Sova houká po lese,

bojte se mě, bojte se!

A my se jí nebojíme,

my v posteli dávno spíme.

Soused volá souseda,

svolává se beseda.

Ke stolu si usedá,

je veselá beseda.

Slon si dupne: Hopsasa!

V lese strom se otřásá.

Slon je silný. Hopsa hej!

Na nosík mu nesahej!

Vosy, vosy, samé vosy,

do pelíšku vosk si nosí.

To je vos, to je vos,

V hospodě jsou hosté,

honem na stůl noste:

salám, maso, sekanou,

od stolu se nedostanou.

Bum, bum, bum,

postavíme dům.

Postavím si stan,

budu tam spát sám.

Listy jsou na psaní,

postel je na spaní.

V posteli spíme,

salát si sníme.

Na návsi se pasou husy,

dávají si sladké pusy.

Standa sedí opodál,

jedné huse pusu dal.

Prosím, prosím, nesu boty,

spravte mi je do soboty!

Deset stehů sem a tam,

ve svátek je nosívám.

Sedá, sedá

bílý sníh

do červených polí,




44

Nechoď, Stando v lese bos.

usadil se na větvích –

snad ho nohy nebolí.

Usadil se na větvích,

přímo na palouku –

sedá, sedá

bílý sníh

do postýlek brouků.

Metodický materiál k nápravě sigmatismu – Z


návaznosti.




Texty k nápravě výslovnosti hlásky Z


1. Z - se vyskytuje na začátku slova

2. Z - se vyskytuje uvnitř slova

3. slova s dvěma Z

Skupina č. 1 - Z se vyskytuje na začátku slova

Zima, zima, zimička,

závěj zebe na líčka.

Zebe závěj, zebe zima,

v závěji je ale prima.

Zita zoufá, zoufá si,

ţe ji zoubek bolí.

Zítra zajde k zubaři,

uţ se na nás zubí.

Zelenina zelená,

na záhonu rostlá.

Zas ji zítra zalejeme,

aby poporostla.

Podívej se, Zdeňku,

někdo zvoní venku.

Zvonek zvoní, zdá se,

zacinká nám zase.

Zazvoní a zacinká,

zavoláme tatínka.

Zajdi k nám na masíčko,

i zelené masíčko.

Závin z jablek udělám,

k obědu tě zavolám.

Skupina č. 2 - Z se vyskytuje uvnitř slova

Zvonek zvoní venku,

vzbudí doma Zdeňku.

Zdena zívá, odmyká,

u zdi vidí Honzíka.

Sázím, sázím zeleninu,

uţ mám ruce samou hlínu.

Sázím mrkev, sázím zelí,

abychom se dobře měli.




45

Honzík dostal kozu,

uvázal ji k vozu.

Uvázal ji provazem,

koza půjde za vozem.

Uvázali kozu

vzadu vedle bezu.

Honza za ní leze,

já tam nepolezu.

Kozel leze do zelí,

koza za ním metelí.

Kůzle leze podle meze

a za chvíli zelí veze.

Veze zelí na voze-

dá kozlovi i koze.

Koza zlá a mazaná,

motouzem uvázaná.

Zlobí, zuby ukazuje,

hlavou tuze pohazuje.

Bába leze do bezu,

já tam za ní polezu.

Leze ona, lezu já,

lezeme tam oba dva.

Honza zmizel za záhonem,

Zbyněk za ním leze honem.

Muzikanti u muziky,

bzum a bzum a bzum.

Na pozoun tak vyhrávají,

aţ zbourají dům.

Zorka jela na voze,

zastavila v úvoze.

Rozbila tam zadní kolo,

zranila se na noze.

Veze koza kůzlata,

kozí vůz je ze zlata,

má zlaté závory,

má zlatá kola,

zlatý je kozí vůz

shora i zdola.

Hvězdy zdobí nebe,

na zemi to zebe.

Zatopím a zalehnu,

z jizby hvězdy zahlédnu.

Zvoní zvonek, zvoní,

Zdena Zinu honí.

Má zelenou kamizolu,

po mezi ji honí dolů.

Kozel leze do zelí,

vyleze aţ v neděli.

Zelí taky dá koze,

odveze ho na voze.

Skupina č. 3 - slova s dvěma Z

U domu zaléhá muzika,

Zuzana zavolá Honzíka.

Zuzana na Honzu zavolá:

Pojď honem, Honzíku, do kola.

Zalezeme za kamna,

zmizí zima záhadná.

Zmizí závěj, meluzína,

zvenku zazní hudba jiná.

Koza leze do bezu,

já za kozou polezu.

Zalezeme do zelí,

vylezeme v neděli.

Záhy zazní muzika,

moucha zlehka zabziká.

Koza zná to bzíkání,

hned ze zelí uhání.

Hvězdy byly na obloze

jako zlaté záplaty,

muzikanti, zazpívejte!

Hvězdy vám to oplatí.

Zuzi, Zuzi, Zuzanka,

vzala zvon a zvoní

Zazvonila u Janka,

z jizby ven ho honí.




46

Zuzi, Zuzi, Zuzanka

veze zelí od Janka.

Veze zelí, zeleninu,

fazole a uzeninu.

Uzenina zavoní

a fazole zazvoní.

Zuzaně je velká zima,

ze zimy se tuze zívá.

Jen Zuzanko, nezívej,

zatop a bude ti hej.

Podzim zimu pozve,

ta zahvízdá po zlém.

Podzim mizí tajemně,

plazi lezou do země.

Moucha bziká: zz – zu,

za ucho ti zalezu.

Znovu bziká: zz – za,

na záda mi zalézá.

Metodický materiál pro diferenciaci sykavek ostrých (předních)

I v případě zvládnutí správné a upevněné artikulace sykavek se často setkáváme s problémem

jejich diferenciace. Je třeba ji rozdělit na několik dílčích kroků, které urychlí nácvik.

Proto je tato kapitola vyhrazena pro fixaci diferenciace sykavek ostrých (předních)

v návaznosti na nácvik sykavek tupých (zadních).

Diferenciace C – S, S – C

Micka malou packu má,

pejsek packu schovává.

Micka packou sekne,

pejsek jenom cekne.

Hopsa, hejsa, á, bé, cé,

máme bílé vánoce.

Padá sníh a malá Mici

si to cape po ulici,

Hopsa, hejsa, hopsa, hou,

bílé boty na nohou.

Moje sestra Alice,

má na břehu Blanice

domek, dvorek, slepice,

dvě děravé veslice.

V domku malém velice,

je jen jedna světnice,

marně koukáš poklice,

místo klíče – petlice.

Na stěnách jsou police,

uvnitř hrnky, sklenice,

talíře a poklice.

v koutě stará lavice.

Sníh se sypal celý den,

silnice je pod sněhem.

Kluci, pojďte honem sem,

postavíme sněhuláka,

ať se dívá celý den,

jak vesele sáňkujem.

Cihlu k cihle dáme,

vysoký dům máme.

Cement cihly pevně spojí,

vysoký dům na nich stojí.

Slípka Pipka – kokodák,

snesla vejce na bodlák,

a teď volá: ouchichá,

vejce se mi popíchá.

Cilka jela silnicí,

cinkala vesele.

Silnicí, ulicí jela,

najela na sloupek

a byla mela.

Postavíme most,

sejde nás dost.

Pak si najde cestu




47

Co to cinká za vesnicí?

Kluci jedou po silnici.

Hop, koníku, cinky, cinky,

ať jsme doma u maminky.

Venku bude vánice,

ať jsou kluci v postýlce.

od vesnice k městu.

Od vesnice k vesnici,

od města k městu

postavíme silnici,

postavíme cestu.

Diferenciace S – Z, Z – S

Jsou tu saze na podlaze,

zase nám tu není blaze.

Smetu smetí na podlaze,

zase se tu sypou saze.

Za svítání zvesela

spustí známá kapela.

Vstávej, Zuzko, honem ven,

máme tady hezký den.

Vosa honí v lese kozu,

koza shodí kosu z vozu.

kosa seká z větve mízu,

koza leze, lízá mízu.

Vosí hnízdo hrozně píchá,

potom pozdě honit bych –

zvedne-li se hnízdo vos,

utíkej si třeba bos.

Vlezla blecha, vlezla zticha,

vlezla psovi do koţicha,

veš dostala zlost:

Rozkřikla se na tu blechu:

Jdi si jinde hledat střechu,

nás uţ je tu dost!

Za městem je les,

za tím lesem ves.

U potoka most,

vody je tam dost.

Zmije volá u meze:

sssem ať nikdo neleze.

Já mám zuby sssamý jed,

koukej odtud zmizet hned.

Sázím, sázím zeleninu,

kalhoty mám samou hlínu.

Sázím salát, sázím zelí,

abychom si pochutnali.

Sázím salát na záhony,

sázím kapustu i zelí.

Zasadím si zeleninu,

pozvu si vás na hostinu.

Zasvítilo slunce jasné,

děti slezou z postele.

Zasmějí se, zatancují,

zpívají si vesele.

Zimo, zimo,

táhni pryč,

nebo na tě vezmu bič.

Odtáhnu tě za pačesy,

za ty hory,

za ty lesy.

Aţ se vrátím nazpátek,

svleču zimní kabátek.

Velká zima, zima je tu,

zalezeme do sametu.

Byla zima a dva kosi

vyzuli se a jsou bosi.

Tahají se o housky,

z housek zbyly jen kousky.

Slimák leze v lese,

vesele se nese.

List za listem okousává,

na klouzku si pochutnává.




48

Diferenciace C – Z, Z – C

Cinky, cinky zvonek zvoní,

z vázy voní kytice.

Cinky, cinky, cinkylinky,

máme bílé vánoce.

Zvoní zvonec na zvonici,

zavoláme polednici.

Polednici zavoláme,

za poledne obědváme.

Za poledne, za noci

zvony pěkně znějí.

Zvonům není pomoci,

cinkají a zvoní.

Zelená hlávka zelená

zavolali jelena.

Zavolali zajíce,

aby hlídal zelnice.

Zazvonil zvonec,

pohádky je konec.

Zalezl zajíc do zelí,

zavolej na něj, Zdeňku!

Zavolal Zdeněk zajíce,

zajíc je ze zelí venku.

Diferenciace C – S – Z

Cilka, Cecil, Izabela,

Zina, Zita i ta Ela

tancovali zvesela,

zbláznili se docela.

Slunce svítí z vysoka,

sedíme u potoka.

Slunce svítí, slunce sálá,

spálíme si celá záda.

Získali jsme hezký zvyk,

líbí se nám tělocvik.

Ukazujem mamince

kozelce i hvězdice.

Na ulici byly cihly,

u těch cihel zedníci.

Pokládali cihlu k cihle,

na ně maltu po lţíci.

Postavili z cihel domy

a v těch domech světnice,

a teď je tam místo cihel

celá nová ulice.

Kos si píská,

kos si hvízdá,

jen to cinká

z jeho hnízda.

Pasák pase stádo ovcí,

pes je hlídá ve dne v noci.

Ptáci v lese zpívají,

zvonky ovcím cinkají.

Eskymácká abeceda,

to je známá věda:

sáňkování, koulování

a lov na medvěda.

Po cestě jdu bos,

zaslechl jsem cos.

Capu, zdvíhám nos,

zazpíval mi kos.

Za vesnicí pod lesem,

u zelené meze,

leze, leze jezevec,

zelí z pole veze.

Za jezevcem dívá se,

zajíc u meze,

kam mazaný jezevec

zelí zaveze.

Cestou z lesa

zajíc plesá.

Vidí zelí u silnice,

okusuje sazenice.




49

Za lesem je zámek,

na něm zlatá báň,

v zámku Zlatovláska,

hlídá ji zlá saň.

Honza zlou saň zabil,

princeznu si vzal,

a tak se stal z Honzy

v zlatém zámku král.

To jsou kluci jako buci,

kluci z Úpice,

pochodují po silnici,

honí slepice.

Jsou to kluci jako buci

ze Svatoňovic,

pochodují po silnici,

nebojí se nic.

Co to zvoní?

Co to cinká?

Podívej se do okýnka.

Nic nezvoní,

nic necinká,

to si zpívá má maminka.

Autobus si hvízdá,

silnice je sjízdná.

Cestujeme do Zdislavic,

no to bude jízda!

Na písku si postavíme

silnice a cesty.

S auty si tu zajezdíme,

pozveme si hosty.

Zaspal Josef ve světnici,

zvonek lehce zacinkal.

Zdálo se mu o stanici –

a autobus jede dál.

Cihly, cement, vápno, písek –

na co je to, zedníci?

Vystavíme z cihel domy,

celou novou ulici.

Kominíci, kominíci,

kluci malovaní,

od sazí jste neustále

celí umazaní.

Saze zas vám umazaly

líce nos i záda,

Kominíci umazaní,

já vás mám tak ráda.

Zalezeme do světnice,

dnes je venku plískanice.

Blesk za bleskem jako svíce

osvětluje okenice.

Schováme se za závěsem,

schováme se za schodem,

schováme se za záclonou,

schováme se za domem.

Kalamajka mik, mik, mik,

oţenil se kominík,

vzal si ţenu kominici,

tancoval s ní po ulici

celý den a celou noc,

to uţ bylo víc neţ dost.

Cinky, cinky, cinkylinky,

chytněte se za sukýnky,

jak mě kluci dohoní,

zvonek hezky zazvoní.

Cinky, cinky, cinkylinky.

Nejsou zuby jako zuby –

zajícovi lezou z huby.

Spěchej, spěchej, zajíci,

na louce jsou myslivci!

Schovej se nepískej,

jen co zmizí, zavýskej.

Pejsek má zlost,

nevzal si kost.

Postavil si palici,

teď nesmí na ulici.

Sousedovic Adámek

vedl kozu na zámek.

Koza se mu vysmekla,

a do lesa utekla.

Pásl pasák ovce

na zelené louce.

Pásl ovce se psem,

vlci táhli lesem.




50

Slepice z vesnice

diví se velice.

Viděly u cesty

schované zajíce.

Pověz, Honzo, pověz Hance,

ať zadělá na lívance.

Pověz, Honzo, pověz to,

ať zadělá na těsto.

Usnul pasák v noci,

vlci vzali ovci.

Vzali mu i pejska,

teď se mu moc stejská.

Bez pejska a bez ovce,

zůstal teď sám v chaloupce.

Metodický materiál pro diferenciaci sykavek tupých a ostrých

Diferenciace C – Č, Č – C

Paci, paci, pacičky,

táta koupil botičky.

A maminka metličku,

na plačtivou holčičku.

Paci, paci, pacičky,

na cvičení mám cvičky.

Na cvičky dám cvočky,

cvičím macky, kočky.

Diferenciace S – Š, Š – S

Smíšku, smíšku,

sníš tu šišku, sníš?

Kus špeku nebo sušenku

asi bych sněd spíš.

Saša polil sešit tuší

a teď Saša sešit suší.

Suší sešit, suší uši,

sešitu to asi sluší.

Diferenciace Z – Ţ, Z – Ţ

Koupím zboţí ze ţeleza,

koupí zboţí ţelezné.

Zboţí zváţím a zaloţím,

kaţdý zboţí nalezne.

Ţelezná je ţeleznice,

ţloutek bývá ţlutý.

Ţíznivý je, kdo má ţízeň,

král má ţezlo a je krutý.

Diferenciace Z – Č, Č – Z

Ač to zvenčí bzučí, zvučí,

zajíčka počítat učí.

Začal značné zničený,

od učení znuděný.

Podkovička, podkova,

kdopak koně oková?

Podkovičky klepou o zem,

jak koníček hází vozem.




51

Diferenciace C – S – Z – Č – Š – Ţ

Zlobily se kleště,

a zlobí se ještě,

ţe se na ně vysypalo

šest kapiček deště.

Chytil jsem slepičku,

v zeleném ovísku:

ţádnej neví, jaká byla,

ţádnému se nelíbila.

Sušenky mám od babičky,

čokoládu od mámy,

sukýnku mám od Zdeničky,

koloběţku od táty.

Běţí z lesa zajíček,

nese pytel ţemliček.

Počkej na mě, zajíčku,

dáš mi jednu ţemličku.

Za naší vesnicí

scházejí se zajíci.

Kaţdý den tam hodují,

Skotačí a tancují.

Zpívají si o lišce

i o čilé lasičce.

Co to má Matýsek?

Lopatičku na písek.

Co to nese Hanička?

Ţabičku a koníčka.

Sedí, sedí zajíček,

má chlupatý koţíšek.

Na hlavičce velké uši,

podívej se, jak mu sluší.

A jak skáče hop a hop,

utekl nám za potok.

Ucháč, ucho, ušatec,

uţ je nás tu plná pec.

Uličníci z celé školy,

uţ sedíme nad úkoly.

Uţ si čteme na mou duši,

uši oslu jenom sluší.

Malá myška všude slídí,

neví, ţe ji kočka vidí.

Myško, myško, uteč jí,

kočka s chutí myšky jí.

Metodický materiál k nápravě lambdacismu

Materiál je vytvářený pro nápravu chybné výslovnosti hlásky L po vyvozovací části.

Po praktických zkušenostech se nabízí řadit cvičné texty tak, aby respektovaly nejpřirozenější

metodickou řadu.

L se vyskytuje:

1. na začátku slova

2. na konci slova po samohlásce

3. po souhlásce na začátku slova

4. po souhlásce uvnitř slova

5. mezi dvěma samohláskami

6. slova s dvěma L




52

Skupina č. 1 - L se vyskytuje na začátku slova

L na začátku slova umoţňuje dítěti dost času na správné artikulační postavení mluvidel, proto

je vhodné jako první začínat touto skupinou.

Líná Lenka na lavičce

ladí novou kytaru.

Laď ji, Lenko, trochu lépe,

nebo ti ji seberu.

Lovec loví v lese,

laň k obědu nese.

Lasička a liška

uţ se strachy třese.

Skupina č. 2 - L se vyskytuje na konci slova po samohlásce

Samohláska před L přirozeným způsobe umoţní nastavit dítěti správný čelistní úhel pro

správnou artikulaci.

Letí ptáci, letí v dál,

podzim se uţ ukázal.

Vítr vál a vál,

zimy uţ se bál.

Havel do lesa zajel,

do lesa zašel,

dostal tam kašel.

Kýval se kýval,

hýbal se hýbal,

rýpal tu rýpal,

kdo to pomíchal?

Skupina č. 3 - L se vyskytuje po souhlásce na začátku slova

Postup řazení respektuje vývojovou řadu výslovnosti. Není nutné ji přesně dodrţet, podle

potřeb a schopností ţáka. Texty jsou ale pečlivě vybírány tak, aby neobsahovaly spojení

dosud nenacvičená.

Je vhodné postupné spojení se souhláskami podle místa artikulace:

a) obouretné BL, PL, ML

b) retozubné VL, FL

c) přední alveolární - TL, DL

d) měkopatrové, hrtanové KL, CHL, HL

e) Sykavky (řadíme dle toho, jak je ţák nejlépe zvládá)

Sk. 3a

BL Blesk je blízko

uţ se blíţí.

Bloudí, bliká.

uţ se blýská,

ML Umí mluvit mládě mločí?

Mločí máma mluvit učí

mloky, mločky, mločata

výuka je začata.




53

uţ se v nebi

blesky kříţí.

PL Plavčík plavce plavat učí,

ploutvičky jim nato půjčí.

Plahočí se plahočí,

kdyţ jim ploutve nepůjčí.

Sk. 3b

VL Vlečka vleče vlek,

Vláďa se jí lek´.

Vlasta vleče vlečku,

vlevo na kopečku.

FL Flétna se fláká na flámu,

flinta se houpe na trámu.

Flákání aţ flétna skončí,

flinta z trámu flopem skočí.

Sk. 3c

DL Dlaţbu dláţdí dlaţdiči,

dlaň si při tom nezničí.

Dlaţbu dlátem dlabou,

dlaň si chrání dlahou.

TL

Tlampač tlachá,

tlumič tlumí,

tlapka tleská,

vţdyť to umí.

Sk. 3d

KL Klapka to je klávesa,

kláda patří do lesa.

Klička klidně kličkuje,

kluk se honem obuje.

HL Hladový hlemýţď,

hlávku hlodá.

Hlupák, má hlad,

hlívu hledá.

CHL Chlapeček se chlubí,

ţe má jeden chlup.

Chlup je chlouba,

komu chybí,

snad má aspoň zub.




54

Sk. 3e

SL Kaţdé slovo má slabiku,

podívej se do slovníku.

Slovník ti to potvrdí,

slova sloučí do řady.

ZL Zlatokopy zlato zláká,

zlatník si ho koupí.

Zlevní zlato zlatokopům?

Zlatník není hloupý.

ČL Človíček je drobný člověk,

článeček zas kratší článek.

A kdo neví, co je člunek?

Těţko se to hádá.

Člun to bude bezesporu!

Hádanky mám ráda.

ŢL Dala ţluva ţluně

ţlutý ţloutek ochutnat.

Ţluťásek hned loudí,

ţe má ţloutek taky rád.

Skupina č. 4 - L se vyskytuje po souhlásce uvnitř slova

Jako v předchozí skupině doporučujeme postupovat ve spojení se souhláskami podle místa

artikulace:

a) obouretné BL, PL, ML

b) retozubné VL, FL

c) přední alveolární - TL, DL

d) měkopatrové, hrtanové KL, CHL, HL

e) sykavky (řadíme dle toho, jak je ţák nejlépe zvládá)

f) V některých případech se osvědčilo probírat současně sk. 3a – 4a, 3b – 4b,….

Texty obsahují nácvik spojení se stejnou souhláskou, ale v jiném postavení ve slově (na

začátku nebo uvnitř slova).

Sk. 4a

-BL- Obluda má oblek,

jenţe zablácený.

Kdopak ti oblékl

zablácené oblečení?

Obluda jen zablafe:

asi mi spaď do kafe.

-PL- Lenka to je popleta,

zvedla se jí teplota.

Poplach uţ je neplatný,

uţ se zvedla od plotny.

-ML- Kohoutí námluvy,

slepice si domluví.

Jedna druhou pomluví-

říkaj´ tomu námluvy.




55

Sk. 4b

-FL- Přineseme štafle,

podáme si vafle.

Zuju si pantoflíčky,

podám vafle z poličky.

-VL- Pavlík zapnul ovladač,

vyjel vláčkem na pavlač.

Na pavlači zavlála

prasklá šňůra od prádla.

Sk. 4c

-DL- Spadla Madla z umyvadla,

na podlaze leţí.

Padla Madla na chodidlo,

zvedá se jen ztěţí.

-TL- Honem, ať to nespletu:

My si dáme kotletu

uvařenou v kotlíku,

zabalenou v pytlíku.

Sk. 4d

-KL- Na autě mám náklad,

vezu zlatý poklad,

nemám na něj doklad.

Ty máš ale nápady!

Kdyţ uţ vozíš poklady,

tak si pořid´ doklady.

-HL- Kočí koně pohladí,

ohlávku mu nasadí.

Koník nahlas souhlasí,

ţe mu vlastně nevadí,

kdyţ ho kočí pohladí.

-CHL- Vezu kachle z Chuchle,

jedu s nimi rychle.

Já mám rychlé koníčky,

vozím s nimi kachličky.

Sk. 4e

-SL- Na oslavě osladím si,

co obsluha přinese.

Oslazené zaslouţím si,

hořké ať se odnese.

-ZL- Mazlí se rád kozlíček,

protoţe je mazlíček.

Mazlí se a nezlobí,

je to kozlík mazlivý.

-ŠL- Napadla mě myšlenka,

ať mi naše Mařenka

od moře pošle mušle.

Asi na mně kašle,

neposlala mušle,

snad to spraví mašle.

Jedna mašle od moře,

mušle uţ mám na dvoře.




56

Skupina č. 5 - L se vyskytuje mezi dvěma samohláskami

Pinky - linky u kalinky

kvetou bílé konvalinky.

Loďka plave za lodí,

loďky spolu závodí.

Letí ptáci, letí v dál,

podzim se uţ ukázal.

Nad polem i loukou letí,

nashledanou, milé děti!

Pavlína má Alenku,

Líba pannu Madlenku.

Po jídle je umývají,

do kolébky ukládají.

Amolety Míla dělá,

málo mléka na ně měla.

Jídlo bude v pondělí,

malé, velké podělí.

Lesíčku je hnedle

jedle vedle jedle.

Je tam mnoho jedlí,

najde tam i bedly.

Takhle jedou malí páni,

takhle jedou velcí páni.

Takhle jedou kluci,

kluci jako býci.

Koulí Milan maličký,

do dolíčku kuličky.

Koulí, koulí kuličku

do malého dolíčku.

Naše Madlenka

to je švadlenka.

Špendlík píchla do podušky,

vyšívala dvě punčošky.

Leze hlemýţď v poli,

leze do údolí.

Michala míchala,

Michal čichal.

Michala dýchala,

Michal kýchal.

Velí, velí, velitel

velikému pluku.

Je to velký velitel

několika kluků.

Kdyţ sluníčko svítí v létě,

nejlépe je výletě.

Výlet není ţádný ples,

čeká na nás louka, les.

Milena v podloubí

dolíček vyhloubí.

Bude koulet fazole,

co tu leţí na stole.

Mýdlo dělá mydlinky,

malé, velké bublinky.

A bublinky chvíli letí,

milují je malé děti.

Kde jsou vdolky s povidly,

tam je moje obydlí.

A kdyţ vdolky nejsou více,

zklamané mám vţdycky líce.

Létá, létá motýlek,

usedne si na kvítek.

Létá, létá polehoučku

po louce i po paloučku.

Tulipán a tulipaní

celý den se k sobě sklání.

Aţ se diví okolí,

ţe je záda nebolí.

Letěl holub s holubičkou,

potkali se s vlašťovičkou.




57

Leze, leze do zelí,

doleze tam v pondělí.

Ela jela, kolo měla,

byla mela – nedojela.

Všichni byli veselí,

hluboce se klaněli.

Malá Hela mávala,

utíkala – upadla.

Leden, leden

zaleh´ vodu ledem.

A kde byly louţe,

tam to pěkně klouţe.

V sobotu, v neděli

to my neděláme.

Ale hned v pondělí

do díla se dáme.

U chaty a u chalupy

chudák blecha hledá chlupy.

Hledá boudu, také chlév –

chudák blecha hledá ,,chléb“.

Byla moucha, byla hluchá –

byla hluchá napůl ucha.

Kdo tu bouchá? Kdo tu juchá?

Volá moucha – není hluchá.

Kobylka má kopýtka,

kopla Káju do lýtka.

Kopla jenom malinko,

Kája volá: Maminko!

Pomalu a potají

moli tady létají.

Potají létají a

vlnu hledají.

Mám u kola pedály,

a pojedu do dáli.

Mám pedály u kola,

jedu kolem dokola.

Halí, belí, koně jeli,

u topolu jetel měli.

Halí, belí, koně jeli,

a na pole nedojeli.

Kulaté kolo

jede okolo.

Haló, haló, bílý balón

létá u topolu.

Malá Ola balón volá:

Dolů! dolů!

Kde je puk, tam je kluk.

Kde je kluk, tam je hluk.

Kluk hokejkou dává góly,

góly dává komukoli.

Láďa jel na kole,

upadl do pole.

Kluka hlava bolí,

na hlavě má bouli.

Bledule je bledá,

Alenka ji hledá.

Hluchavka je hluchá,

koupíme jí ucha.

Hop do nebe, do pekla.

Kam ta holka utekla?

Utekla nám do školky,

hledá tam jiné holky.

Julek má v kabele

půl kila jetele.

Hele, Julku,

dej nám půlku!

Láďa Klouda, to je louda,

on se loudá u jídla.

Jako holky jí jen vdolky,

ochutnává povidla.

U malé Oly

létají moli.

Na poli u pily

létají motýli.

Pila dělá piliny.

Hoblík dělá hobliny.




58

Kolo se kutálí

pomalu do dáli.

Malá Apolena

kleká na kolena.

Kolena ji velmi bolí,

ale ona nepovolí.

Mýdlo dělá mydliny

a bublifuk bubliny.

Malá koule kulatá

okolo se kulí.

Koho koule povalí,

ten bude mít bouli!

Skupina č. 6 - Slova s dvěma L

Tato skupina slouţí jako materiál vhodný k fixaci správné výslovnosti hlásky L v textu nebo

jeho dokončení.

Láďa jede na pole,

Ela za ním na kole.

Ela Láďu dohnala,

ale kolo zlámala.

Vendula vyndala

bavlnu ven.

Pletla a pletla

po celý den.

V poli děti honily,

malé, velké motýly.

Vít motýla chytit chtěl,

ale motýl uletěl.

Kluk u domku dával góly,

kolem kvetly gladioly.

Koukej, kluku, tvoje góly

zlámaly nám gladioly.

Hela Míle mýdlo dala,

míla Helu polévala.

Míla Helu mydlila,

Hela vodu vylila.

Letěl bílý motýlek

kolem mlýnice.

Viděla ho u mlýna

bílá slepice.

Slepice se divila,

ţe je také bílý,

hned se ptala motýla,

kde ho nabílili.

Lţíce spadla do koflíku,

utonula v teplém mlíku.

Zvonili jí cinkylili,

pak jí z mléka vylovili.

Hlava jako koule,

na ní klobouk, boule.

Kdopak jí ten klobouk dal,

kdo jí bouli udělal?

Amála plavala,

na Pavla volala:

Pavle, já plavu,

pod vodou mám hlavu!

Byly víly na palouku,

lily vodu do klobouku.

Lily vodu, tančily –

a velmi se bavily.

Ela a Helena hledaly jelena.

Hledaly Julu okolo úlů.

Hledaly Edu okolo ledu.

Hledaly dále nudle na vále.

Děti šly na výlet.

Víte, co dělaly?

Na louce u lesa

vesele zpívaly.

Po louce běhaly,

honily motýly,

velký jim uletěl,

malého chytily.




59

Haló, haló, co se stalo?

Kolo se nám polámalo!

Dokola se zatočilo,

u stolu se zastavilo.

Ten, kdo leţí pod stolem,

ten musí jít z kola ven.

Olda to je jedlík,

jí devátý knedlík.

Polévky si málo vzal,

knedlíky se ládoval.

Koblihy a vdolky

jedly hlavně holky.

Jablíčko se kutálelo,

vůbec nic ho nebolelo.

Podívej se, jak se koulí,

nemá ani jednu bouli.

Kutálí se, kutálí,

to jsme se mu nasmáli!

Lilo, lilo, bylo bílo,

Elu, Mílu to polilo.

Lilo, lilo, bláto bylo,

i bláto je polilo.

Letěl bílý motýlek

kolem mlýnice.

Viděla ho u mlýna

bílá slepice.

Slepice se divila,

ţe je také bílý,

hned se ptala motýla,

kde ho nabílili.

Kadla, Kadla

dolů spadla,

natloukla si koleno

o lipové poleno –

a velmi to bolelo.

Michal v dílně piloval,

potom lodě maloval.

Polekali se jeleni,

polekaly se laně.

Jeleni skočili do lesa,

laně se schovali za ně.

Tady je laťka,

dělal ji taťka.

Chvíli ji piloval,

chvíli ji hobloval,

aţ laťka byla

hladká a bílá.

Ela plela len,

plevel létal ven.

Ela plela maliny,

plevel létal do hlíny.

Byla jedle vedle jedle,

byly jedle v údolí.

Bolívala kluka hlava,

ale uţ ho nebolí.

Haló, haló, co se stalo?

Kolo se nám polámalo.

Dokola se zatočilo,

u stolu se zastavilo.

Ten, kdo leţí pod stolem,

ten musí jít z kola ven.




60

Pouţitá literatura: Balášová, J.: Logopedie, Cvičné texty a didaktický materiál, Akademie J. A. Komenského

1995, ISBN 80-7048-078-5

Eichlerová, I., Havlíčková, J.: Já mám v krabici cukr a krupici. Portál 2009, ISBN 978-80-

7367-617-9

Kábele, F.: Obrázková škola řeči, SPN 1988, ISBN 14-700-88

Novotná, I.: Logopedická cvičení. Computer Press, a. s. 2007, ISBN 978-80-251-1762-0

Pávková, B.: Zlomíš si jazýček. Pansofia, 2005, ISBN 8085-804-57-3

Pávková, B.: Hrajeme si s řečí. Pansofia, 2004, ISBN 80-251-0322-6

Pávková, B.: Jak se kluci a holky učili říkat R a Ř, Computer press 2007,

ISBN 978-80-251-1698-2

Pávková, B.: Řehoři, řekni Ř, Computer press 2007, ISBN 978-80-251-2512-0

Dr. Trefová, H., Linhartová, L.:Cvičné texty pro logopedii,Tobiáš 1994, ISBN 80-85808-28-5

Vandasová, J.:Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Logopedický sešit - Z, Studio Press

2001, ISBN 808653201-1

Vandasová, J.:Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Logopedický sešit - S, Studio Press

2001, ISBN 8086532-02-X

Vandasová, J.:Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Logopedický sešit -C, Studio Press

2001, ISBN 808653200-3

Vandasová, J.:Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Logopedický sešit – C,S,Z Studio Press

2001, ISBN 8086532-07-0

Vandasová, J.:Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Logopedický sešit – Č,Š,Ţ Studio Press

2001, ISBN 8086532-13-5

Vandasová, J.:Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Logopedický sešit -R, Studio Press

2001, ISBN 978-80-86532-22-6

Vandasová, J.: Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Logopedický sešit Ř, Studio Press 2001,

ISBN 80-86532-11-9

Vandasová, J.:Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Logopedický sešit -L, Studio Press 2001,

ISBN 80-86532-12-7

Vyštejn, J.:Vady výslovnosti,SPN 1991, ISBN 80-04-24504-8




61

Příloha č. 1 - Karta ţáka

Jméno

Příjmení

Narozen(a)

Ročník, třída

Školní rok

Odklad školní docházky

Vyšetření klinického logopeda

Diagnóza

Jiná zjištění, poznámky

Závěrečné poznatky

Záznamy o jednotlivých lekcích

Date post:	20-Jan-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	3 times
Download:	0 times

Metodická píruka logopedického nácviku · 2012-01-02 · Autorem materiálu je Mgr. Dana...

Documents