Metodika oce ňování biotop ů AOPK ČR -...

Metodika oce ňování biotop ů AOPK ČR Seják J., Cudlín P., Dejmal I., Petříček V., Černý K. a kol. Obsah: 1. Úvod............................................... ............................................................................................................... 1 2. Vybrané pojmy (v metodice použité) .............. ........................................................................................... 2 3. Biologické hodnocení biotop ů (seznam typ ů biotop ů a jejich bodové ohodnocení)....................... .... 3 4. Individuální hodnocení konkrétního biotopu ...... ..................................................................................... 4 4.1 Lesní biotopy ............................................................................................................................................... 4 4.2 Nelesní biotopy ............................................................................................................................................ 7 4.3 Kritéria pro individuální hodnocení přírodě vzdálených až cizích biotopů................................................. 10 4.4 Využití vybraných živočišných druhů pro upřesnění individuálního hodnocení biotopů ........................... 11 5. Výpo čet pen ěžní hodnoty bodu ................................... ............................................................................ 11 6. Postupy hodnocení biotop ů podle závažnosti zásahu........................... ............................................... 12 6.1. Výpočet ekologické újmy u malých legálních zásahů .............................................................................. 13

6.1.1. Výpočet ekologické újmy u trvalého zásahu ................................................................................. 13 6.1.2. Výpočet ekologické újmy u dočasného zásahu............................................................................. 13

6.2. Výpočet ekologické újmy pro podrobně posuzované akce ...................................................................... 14 7. Přílohy………………………………………………………………………………………………………………..15 Příloha 1. Seznam typů biotopů ČR a jejich bodových hodnot . ..................................................................... 15 Příloha 2 Popis přírodě vzdálených až cizích biotopů (č.139-192 Seznamu)................................................ 20 Příloha 3. Přehledy dat k individuálnímu hodnocení přírodních a přírodě blízkých biotopů ........................... 52

3.1. Minimální rozlohy přírodních typů biotopů ještě zajišťující jejich možnou spontánní nebo řízenou obnovu ...... 52 3.2 Odhad doby, nutné ke spontánní nebo řízené obnově těžce poškozených až zničených biotopů ..................... 55 3.3 Vybrané vzácné druhy flóry ČR pro typy či skupiny typů přírodních nebo přírodě blízkých biotopů ................... 58

Příloha 4. Výpočet ekologické újmy................................................................................................................. 65

1. Úvod Metodika oceňování biotopů dle Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (verze 2010) byla zpracována jako novelizace metodiky hodnocení a oceňování biotopů ČR, vytvořené v letech 2001-2003 Českým ekologickým ústavem pro MŽP (Seják, Dejmal a kol., 2003) a následně prakticky ověřené na řadě případových studií.

Metodika byla sestavena pro využití v rámci zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí ke kvantifikaci ekologické újmy (§§10, 19 a 27: Ekologická újma je ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti) a zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, především pro ustanovení §§ 9 a 86. Řeší vyčíslení společenské (ekologické) hodnoty biotopů včetně vyčíslení případně vzniklé ekologické újmy pro stanovení adekvátních kompenzačních opatření (zák. č. 167/2008 Sb. o předcházení ekologické újmě).

Hodnocení biotopů (dále jen ”hodnocení”) se provádí za účelem zajištění jejich biologické rozmanitosti. Pořizuje jej orgán státní správy ochrany přírody a krajiny a je odborným podkladem pro jeho rozhodování.

Hodnocení má dva významové stupně, a to hodnocení a) biologické a b) ekonomické, tj. peněžní oceňování přírodních stanovišť.

Biologické hodnocení se skládá ze dvou následných kroků. Prvním je multikriteriální hodnocení typů biotopů (seznam viz příloha č. 1) a provádí se zařazením biotopů hodnoceného území pod uvedené typy (s využitím popisu přirozených biotopů v Katalogu biotopů ČR a antropogenních biotopů v příloze č. 2). Druhým krokem, potřebným ve speciálních případech, je individuální hodnocení konkrétních biotopů, k němuž datové podklady jsou v příloze č. 3 této metodiky. Výpočet ekologické újmy lze provést zpracováním tabelárních přehledů, které jsou v podobě vzorové tabulky v příloze č. 4 této metodiky.

Ekonomické hodnocení spočívá v převedení bodové hodnoty biologického hodnocení na peněžní jednotky. Peněžní hodnota bodu bude v periodě pěti až deseti let stanovována a zveřejňována na základě průměrných nákladů na obnovu přírodních stanovišť.

2

2. Vybrané pojmy (v metodice použité)

Biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva. Biotop je takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů (§ 3, zák. č. 114/1992 Sb.).

Ekologická újma - je ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti (§ 10 zák. č. 17/1992 Sb. o životním prostředí). Každý, kdo poškozováním životního prostředí nebo jiným protiprávním jednáním způsobil ekologickou újmu, je povinen obnovit přirozené funkce narušeného ekosystému nebo jeho části. Není-li to možné nebo z vážných důvodů účelné, je povinen ekologickou újmu nahradit jiným způsobem (náhradní plnění); není-li to možné, je povinen nahradit tuto újmu v penězích. Souběh těchto náhrad se nevylučuje (§ 27 zák. č. 17/1992 Sb. o životním prostředí). Způsob výpočtu ekologické újmy a další podrobnosti jsou uvedeny v kap. 6.

Podle zákona č. 167/2008 Sb. o předcházení ekologické újmě, se ekologickou újmou rozumí nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné zhoršení jeho funkcí, která se může projevit přímo nebo nepřímo.

Ekosystém - je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. (§ 3 zák. č. 17/1992 Sb).

Geograficky nep ůvodní druh rostliny nebo živočicha je druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu (§ 5 zák. č. 114/92 Sb.). Alternativní definice: druh který neroste nebo nežije ve svém přirozeném areálu, který se ovšem přirozeně v čase a prostoru mění. Základní územní (geografickou) jednotkou je bioregion (Culek, Biogeografické členění ČR 1996) ev. fytochorion (sensu Hejný S, Slavík S., Květena ČR).

Expanzivní druh - druh v daném území geograficky původní , jehož přirozený areál se v poslední době zřetelně rozšiřuje vesměs v souvislosti s činností člověka (srovnej s geograficky nepůvodním či synantropním druhem)

Intersticiální voda - voda v půdních dutinách.

Invazní druh - druh na daném území geograficky nepůvodní se zde nekontrolovaně (agresivně) šíří, přičemž vytlačuje původní druhy s podobnou funkcí v ekosystému (srovnej s geograficky nepůvodním či synantropním druhem).

Katena - sled vrstev v půdním profilu nebo svazích, přeneseně sled typů společenstev (biotopů), převážně na obou svazích údolí nebo nory apod.

Makrofytní vegetace - vegetace vyšších rostlin, mezi které patří semenné rostliny, kapraďorosty a mechorosty (účast lišejníků je sporná)

Synantropní druhy - jsou druhy, jejichž areál se historicky rozšířil nebo i aktuálně rozšiřuje vlivem lidské činnosti ev. jejichž populace jsou ve svém přirozeném areálu tímto vlivem nepřirozeně zahušťovány.

Ruderální druhy - druhy vázané na rumiště.

Segetální druhy - druhy vázané na zemědělské kultury (plevele). Synantropní druhy mimo přirozený areál jsou zároveň geograficky nepůvodní (druhy ve smyslu § 5 zák.č. 114/92 Sb.)

Stenoekní druhy – druhy úzce vázané na specifický biotop.

Zralost ontogenetická - vyspělost jedince v jeho životním cyklu.

Zralost fylogenetická - vyspělost ve vývoji kmenů, tříd, řádů, čeledí, rodů a druhů živočišné nebo rostlinné říše.

3

3. Biologické hodnocení biotop ů (seznam typ ů biotop ů a jejich bodové ohodnocení)

Pro biologické a ekonomické hodnocení biotopů a jejich životodárných funkcí byl v SRN a v ČR vyvinut přístup založený na kombinaci ekologických přínosů a nákladů na revitalizaci příslušných typů biotopů. Je to metoda expertního hodnocení biotopů podle jejich bodových hodnot, závislých na jejich schopnosti vytvářet prostředí pro rostlinné a živočišné druhy. Tato metoda zároveň vyjadřuje hodnotu bodu v peněžních jednotkách podle velikosti průměrných národních nákladů nutných na dosažení přírůstku jednoho bodu kvality přírody a krajiny.

Tato tzv. hesenská metoda byla doporučena k využití Bílou knihou EU o odpovědnosti za životní prostředí (Brusel, 09/02/2000, COM(2000)66 final) a v Hesensku je již řadu let využívána pro odhady ekologické újmy způsobované zásahy do přírody a krajiny. V současnosti může být tato metoda hodnocení biotopů využita i při implementaci Směrnice 2004/35/CE z 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí.

Metoda je založena na interdisciplinárních expertních hodnoceních všech typů biotopů, které se vyskytují na určitém území. Podobně jako v Hesensku, byla v letech 2001-2003 i v ČR tato metoda pod názvem metoda hodnocení biotopů (BVM: biotope valuation method) připravena pro hodnocení ekologických funkcí území ČR (Seják, Dejmal a kol. 2003, http://fzp.ujep.cz/Projekty/VAV-610-5-01/HodnoceniBiotopuCR.pdf).

Interdisciplinární tým ekologů a ekonomů vymezil množinu typů biotopů pro území ČR a provedl jejich bodové ohodnocení. Bodová hodnota pro určitý typ biotopu byla získána z hodnocení osmi ekologických a ekonomických charakteristik, každá o rozsahu od jednoho do šesti bodů (vyloučeno bylo použití nuly):

1. zralost typu biotopu [body dle fylogenetického stá ří formace a druh ů] 2. přirozenost typu biotopu [6 bod ů zcela p řírodní, 1 bod zcela atropogenní typ biotopu] 3. diversita struktur typu biotopu [6 bod ů za všechny vegeta ční vrstvy] 4. diversita druh ů typu biotopu [body dle po čtu všech p řirozen ě se vyskytujících druh ů] 5. vzácnost typu biotopu [dle geografické a klimatické ojedin ělosti, četnosti a rozlohy] 6. vzácnost druh ů typu biotopu [body dle po čtu vzácných a ohrožených druh ů] 7. citlivost (zranitelnost) typu biotopu [body dle míry zranitelnosti zm ěnou stanovištních

podmínek] 8. ohrožení typu biotopu [body dle závislosti na zm ěně lidských aktivit]

Součet bodů za prvé čtyři charakteristiky byl násoben součtem bodů za druhé čtyři charakteristiky, vztažen k maximálnímu možnému počtu bodů (576) a výsledek byl násoben 100.

[( (1 + 2 + 3 + 4) * (5 + 6 + 7 + 8) ) / 576 ] * 100 = počet bodů (3-100)

Takto získaná bodová hodnota typu biotopu představuje jeho relativní ekologickou hodnotu (význam) vzhledem k ostatním typům biotopů.

Na základě výše uvedeného postupu byl pro ČR připraven úplný seznam typů biotopů, který zahrnuje i biotopy Natura 2000 a navíc i biotopy podzemních vod. Každý jednotlivý typ biotopu byl podle výše uvedených osmi charakteristik ohodnocen výslednou bodovou hodnotou. Bodová hodnota typu biotopu (vztažená na 1 m2) ukazuje jeho relativní ekologický význam (jeho úlohu jakožto prostředí pro specifické druhy života) ve vztahu k ostatním typům biotopů ČR. Seznam 192 typů biotopů ČR je uveden v příloze č. 1.

Tento seznam typů biotopů zahrnuje biotopy z Katalogu biotopů ČR (Chytrý a kol. 2001) a pro biotopy silně ovlivněné či vytvořené člověkem používá místo hrubého členění na 14 položek (použitého v Katalogu) podrobnější členění v podobě 54 typů biotopů. Hlavním důvodem je fakt, že většinu území ČR tvoří právě biotopy člověkem ovlivněné či vytvořené a pro jejich lepší hodnocení je vhodnější podrobnější členění. V přiloženém popisu antropogenních typů biotopů (příloha č. 2) je diferenciace antropogenních typů biotopů systémovější, podrobnější, zohledňující i účel oceňování. Bylo nutno rozdělit tuto skupinu na podskupiny podle stupně degradace a zároveň sledovat vazby na „výchozí“, tedy přírodní typy a naopak různé stupně degradace. Počet antropogenních typů se tak rozšířil na 54, včetně ploch prakticky bez bioty. Zvláštní důraz je věnován přítomnosti a dynamice invazních druhů (dle zákona č. 114/92 Sb. v širším slova smyslu

4

„geograficky nepůvodních“), především v individuálním hodnocení.

Postup hodnocení území z hlediska typů biotopů je jednoduchý a spočívá v přiřazení biotopů hodnoceného území pod konkrétní typy biotopů podle přílohy č. 1. Použitím bodových hodnot příslušných typů biotopů (vyjádřených na 1 m2) a vynásobením jejich konkrétní výměrou lze zjistit souhrnnou bodovou hodnotu území. Vynásobením souhrnné bodové hodnoty území peněžní hodnotou jednoho bodu se zjistí celková peněžní hodnota typů biotopů hodnoceného území (pro výpočet lze využít i tabulku v Excellu, která je součástí této Metodiky).

Peněžní hodnota jednoho bodu byla k roku 2003 na základě analýzy dlouhodobé efektivnosti 136 revitalizačních projektů z programů Revitalizace říčních systémů a Péče o krajinu stanovena částkou 12,36 Kč. Je to částka, které bylo v těchto revitalizačních akcích v průměru třeba na zlepšení hodnoty biotopu o 1 bod na plochu 1 m2. Valorizací této částky podle měr inflace v období 2003 až 2008 činí k roku 2008 hodnota bodu 14,50 Kč (viz tab.1). Tato částka platí až do odvolání (ve smyslu periodických aktualizací).

Tab. 1 Valorizace pen ěžní hodnoty bodu podle ro čních m ěr inflace v ČR v letech 2003-2008

2003 2004 2005 2006 2007 2008 Meziroční inflace 100 102,8 101,9 102,5 102,8 106,3

Bazický index 100 102,8 104,75 107,37 110,38 117,33

Vývoj hodnoty bodu v Kč 12,36 12,71 12,95 13,27 13,64 14,50

Pramen: ČNB a vlastní propočty

4. Individuální hodnocení konkrétního biotopu Individuální hodnocení konkrétního biotopu je nutné pro získání informací o reprezentativnosti daného biotopu a o jeho případném narušení lidskou činností. Následující části popisují jednotlivá kritéria individuálního hodnocení zvlášť pro různé skupiny typů biotopů. Pro každé kritérium se stanoví korekční koeficient, který vyjadřuje, nakolik se konkrétní hodnocený biotop liší od typu biotopu. V zájmu zachování určujícícho vlivu typu biotopu a s přihlédnutím k variabilitě jednotlivých kritérií typů biotopů bylo rozpětí korekčních koeficientů stanoveno v intervalu 0,60 až 1,30. Ze všech korekčních koeficientů se nakonec spočítá aritmetický průměr a tím se pak násobí bodová hodnota příslušného typu biotopu. Není proto nutné hodnotit u všech typů biotopů stejný počet kritérií individuálního hodnocení.

4.1 Lesní biotopy

Ontogenetická zralost:

Hodnotí stav biotopu na ose od jeho vzniku ke 100% plnění ekosystémových funkcí. Vychází z hodnoty plnění funkce ekosystému odpovídající stáří jeho porostu. Současné plnění funkce ekosystému se odečte z křivky závislosti vývoje ekosystému na čase. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plné zralosti. Vychází se z plné potenciální funkčnosti ekosystému, proto korekční koeficient bude menší či roven 1. Na obr. 1 je uveden příklad pro hodnocení plnění ekosystémových funkcí typu biotopu Měkkých luhů nížinných řek. Od vzniku biotopu k plnosti funkcí ekosystému je na vhodném stanovišti třeba cca 50 let. Při stáří porostu 20 let dosahuje plnění ekosystémových funkcí biotopu 60 % (koeficient 0,60).

5

Obr. 1 Hodnocení plnění ekosystémových funkcí typu biotopu L2.4 Měkkých luhů nížinných řek

Přirozenost

Hodnotí stav biotopu z hlediska přítomnosti synantropních druhů. Přítomnost těchto druhů se vyjadřuje jako % jejich početního zastoupení v příslušném vegetačním patře z plochy posuzovaného biotopu. Vychází se ze stupně přirozenosti charakteristického pro daný typ biotopu, a proto korekční koeficient bude menší či roven 1.

Příklad: L7.1 – Suché acidofilní doubravy se společenstvem Luzulo albidae-Quercetum. Přirozené složení stromového patra je 50-70 % dbz+dbl (dub zimní a letní), 20-50 % bo (borovice), 0-10 % bř (bříza). V posuzovaném biotopu je dřevinná skladba 50 % dbz+dbl, 10 % bo, 40 % akát. Přirozenost biotopu je ze 40 % narušena a proto její hodnota v posuzovaném biotopu dosahuje pouze 60 % (koeficient 0,60).

Nasycenost struktur

Hodnotí stav biotopu z hlediska narušení nebo absence potenciálně přítomných vegetačních pater. Pro korekční koeficient se vyjadřuje % z plného potenciálního počtu vegetačních pater biotopu. Typ biotopu vychází z plného potenciálního počtu vegetačních pater a proto korekční koeficient bude menší či roven 1.

Příklad: L9.2 – Rašelinné a podmáčené smrčiny se společenstvem Sphagno-Picetum. Potenciální počet vegetačních pater je 4 (E0 – E3). V posuzovaném biotopu téměř schází křovinné patro. Nasycenost struktur daného biotopu je ochuzena o 20 – 25 % a její hodnota tudíž dosahuje 75 – 80 % (koeficient 0,75 – 0,80).

Nasycenost druh ů/taxon ů

Hodnotí stav biotopu z hlediska četnosti přítomných indikačních (dominantních a diagnostických) druhů/taxonů pro konkrétní biotop a z hlediska celkového počtu přítomných druhů. Stav biotopu se vyjadřuje dvěma korekčními koeficienty podle: a) zastoupení indikačních taxonů v hodnoceném biotopu, které se vyjadřuje % zjištěného počtu indikačních taxonů z jejich potenciálního počtu; b) celkovým počtem aktuálně přítomných druhů, který se vyjadřuje v % z obligátního počtu potenciálně přítomných druhů. Korekční koeficient indikačních taxonů vychází z jejich potenciálně plného počtu v daném společenstvu a proto bude jeho hodnota menší či rovna 1. Počet aktuálně přítomných druhů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu, proto korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů může být větší i menší než 1 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,30).

Nasycenost ohrožených a chrán ěných druh ů/taxon ů

Hodnotí stav biotopu z hlediska počtu aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v posuzovaném biotopu. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plného potenciálního počtu chráněných druhů/taxonů obvyklého pro daný biotop. Počet aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu. Korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů proto může být větší i menší než 1 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,30). Korekční koeficient pro nasycenost ohrožených a chráněných druhů 0 % bude tedy 0,60; pro nasycenost 100 % bude mít hodnotu 1,00 a pro nasycenost 200 % bude mít hodnotu 1,30. Příklad: L6.1 – Perialpinské bazifilní teplomilné doubravy se společenstvem Corno-Quercetum. Obvyklý celkový počet ohrožených a chráněných druhů 5.

020406080

100120

1 5 10 15 20 25 30 35 40 45 50 55 60

Roky

Pln

ost f

unke

v %

6

a) přítomno 6 druhů, nasycenost druhů 120 %, korekční koeficient bude 1,06; b) přítomen pouze 1 druh, nasycenost druhů 20 %, korekční koeficient bude 0,68.

Integrita

a) Vzhledem k ploše konkrétního biotopu – hodnotí se jeho schopnost udržet se v dané lokalitě. Pro korekční koeficient se posuzuje, zda je součástí většího celku biotopu stejného typu či ekotonové mozaiky a jak přispívá k jeho či jejich stabilitě; zda je osamocen a jeho rozloha bez dalších zásahů v jeho okolí nedovoluje udržet plnění funkcí či přímo existenci ekosystému. Vychází se z plnosti možné či dříve dosahované funkce hodnoceného biotopu v daném místě a hodnotí se rozdíl plnosti funkcí hodnoceného biotopu a biotopu či biotopů v jeho okolí v okamžitém či zásahem předpokládanému stavu. Vykazuje se velikost ztráty oslabení funkcí v procentním podílu vzhledem k jejich plnosti, a proto bude korekční koeficient bodové hodnoty deficitního biotopu menší nebo roven 1 a bude přímo úměrný velikosti ztráty funkcí.

Příklad: L5.1 – Květnaté bučiny. a) Hodnocený konkrétní biotop je 0,30 ha nezákonně smýcených porostů z 30 ha stejnověkých 80 letých porostů, které se nacházejí uvnitř 300 ha lesního komplexu s přirozenou skladbou porostů. Vliv omezení funkcí hodnoceného biotopu na sousední nedotčené části biotopu je minimální. Korekční koeficient bude roven 1. b) Hodnocený konkrétní biotop je 0,30 ha nezákonně smýcených porostů na severně orientovaném svahu o celkové rozloze 1 ha uprostřed zemědělsky obdělávané krajiny. Stabilita zbytku původního celku biotopu je značně oslabena (minimální rozloha biotopu, která ještě zajišťuje jejich možnou spontánní či řízenou obnovu je 3 ha – viz příloha č. 3.1) a jeho ekosystém je vystaven zvýšenému tlaku okolí. Korekční koeficient pro prostorově nedostatečný biotop zbývající části původního celku bude 0,6 (jako maximální snížení).

b) Vzhledem k výskytu konkrétního biotopu v krajin ě – hodnotí se jeho podíl na ekologické stabilitě krajiny. Vychází se z jeho potenciální či dříve dosažené ekostabilizační funkce vůči jeho okolí. V případě, že v okolí konkrétního biotopu se nacházejí biotopy vzdálené od přirozené potenciální vegetace, bude hodnota hodnoceného biotopu narůstat v závislosti na míře nepřirozenosti okolních biotopů, a proto korekční koeficient bude větší než 1 (zpravidla do 1,3). Příklad: L5.1 – Květnaté bučiny. a) Hodnocený konkrétní biotop je 0,30 ha z 30 ha stejnověkých 80 letých porostů, které se nacházejí uvnitř 300 ha lesního komplexu s přirozenou skladbou porostů. Vliv funkcí hodnoceného biotopu na okolní porosty je minimální. Korekční koeficient bude roven 1. b) Hodnocený konkrétní biotop je 3 ha (minimální velikost pro autoregulaci) lesních porostů s přirozenou obnovou na severně orientovaném svahu uprostřed zemědělsky obdělávané krajiny. Ekostabilizační funkce biotopu pro okolí je vysoká a korekční koeficient bude nabývat maximální hodnotu 1,3.

c)Vzhledem k potenciálnímu zastoupení typu biotopu v daném bioregionu – hodnotí se rozdíl skutečné a potenciální přirozené četnosti výskytu typu biotopu v daném bioregionu a plošný podíl konkrétního biotopu na celkové ploše typu biotopu v regionu. Pro korekční koeficient se odchylka vyjadřuje v % potenciálního zastoupení. Pro stanovení korekčního koeficientu se vychází ze zbytkové hodnoty procentního podílu, protože nízký procentní podíl činí hodnocený přirozený biotop cennějším. Vzhledem k tomu bude korekční koeficient nabývat pouze hodnot větších než 1.

Například:L5.1 – Květnaté bučiny. a) Hodnocený konkrétní biotop květnaté bučiny (0,30 ha z 30 ha stejnověkých 80 letých porostů) se nachází v bioregionu, kde květnaté bučiny tvoří 50 % ploch potenciální přirozené vegetace, což představuje 1 000 ha. Celková rozloha porostů květnatých bučin v bioregionu tvoří 670 ha což představuje 67 % potenciálního zastoupení typu biotopu ve vegetačním pokryvu bioregionu. Korekční koeficient nabude 33 % z „nadjedničkové“ hodnoty 0,3; tedy 1,10. b) Hodnocený konkrétní biotop květnaté bučiny (0,50 ha lesních porostů s přirozenou obnovou na severně orientovaném svahu uprostřed zemědělsky obdělávané krajiny) se nachází v bioregionu, kde květnaté bučiny tvoří 3 % ploch potenciální přirozené vegetace, což představuje 60 000 ha. Celková rozloha porostů květnatých bučin v bioregionu představuje 30 000 ha, což představuje 50 % potenciálního zastoupení typu biotopu ve vegetačním pokryvu bioregionu. Korekční koeficient nabude 50 % z „nadjedničkové“ hodnoty 0,3; tedy 1,15.

7

4.2 Nelesní biotopy

Přirozená nelesní spole čenstva

Ontogenetická zralost:

Hodnotí stav biotopu na ose od jeho vzniku ke 100% plnění ekosystémových funkcí. Vychází z hodnoty plnění funkce ekosystému odpovídající stáří jeho porostu. Současné plnění funkce ekosystému se odečte z křivky závislosti vývoje ekosystému na čase. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plné zralosti. Vychází se z plné potenciální funkčnosti typu biotopu, proto korekční koeficient bude vždy menší či roven 1. Na obr. 2 je uveden příklad pro hodnocení plnění ekosystémových funkcí typu biotopu Rákosiny eutrofních stojatých vod. Od vzniku biotopu k plnosti funkcí ekosystému je třeba cca 5 let. Při stáří porostu 4 roky dosahuje plnění ekosystémových funkcí biotopu na 80 % (koeficient 0,8).

0

50

100

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Roky

Pln

ost f

unke

v %

Obr. 2 Míra plnění ekosystémových funkcí typu biotopu M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod.

Přirozenost

Hodnotí stav biotopu z hlediska přítomnosti synantropních druhů. Přítomnost těchto druhů se vyjadřuje jako % jejich početního zastoupení v příslušném vegetačním patře z plochy posuzovaného biotopu. Vychází se ze stupně přirozenosti charakteristického pro daný typ biotopu, a proto korekční koeficient bude menší než 1.

Příklad: M7 Bylinné lemy nížinných řek. Do biotopu pronikají na 20% rozlohy invazní allochtonní druhy Impatiens glandulifera a Reynoutria sp. Přirozenost biotopu je z 20 % narušena. Hodnota korekčního koeficientu činí proto 0,80.

Nasycenost struktur

Hodnotí stav biotopu z hlediska narušení nebo absence potenciálně přítomných vegetačních pater. Pro korekční koeficient se vyjadřuje % z plného potenciálního počtu vegetačních pater biotopu, a proto korekční koeficient bude menší či roven 1.

Příklad: T3.3. Úzkolisté suché trávníky mají v panonské oblasti obvykle dvě patra – nižší s travami, vyšší s katránem, obvykle velmi řídké. Pokud se patro s katránem v tomto typu nevyskytuje, bude mít výsledný koeficient hodnotu 0,6 (minimální hodnotu).


Hodnotí stav biotopu z hlediska četnosti přítomných indikačních taxonů (dominantních a diagnostických druhů) pro konkrétní biotop a z hlediska celkového počtu přítomných druhů. Stav biotopu se vyjadřuje dvěma korekčními koeficienty podle: a) zastoupení indikačních taxonů v hodnoceném biotopu, které se vyjadřuje % zjištěného počtu indikačních taxonů z jejich plného potenciálního počtu; b) celkovým počtem aktuálně přítomných druhů, který se vyjadřuje v % z obvyklého počtu potenciálně přítomných druhů. Korekční koeficient indikačních taxonů vychází z jejich potenciálně plného počtu v daném biotopu, a proto bude jeho hodnota menší než 1 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,00). Počet aktuálně přítomných druhů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší, než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu; proto korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů může být větší i menší než 1

8

(zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,30). Korekční koeficient pro nasycenost aktuálně přítomných druhů 0 % bude tedy 0,60; pro nasycenost 100 % bude mít hodnotu 1,00 a pro nasycenost 200 % bude mít hodnotu 1,30.

Příklad: T1.6 – Vlhká tužebníková lada se společenstvem Filipendulo-Geranietum palustris. Potenciální počet indikačních taxonů je cca 10, přítomno 5, nasycenost druhů indikačních taxonů je ochuzena o 50 %: korekční koeficient tedy bude 0,8. Obvyklý celkový počet druhů v daném společenstvu je cca 30 druhů, přítomno 54, nasycenost druhů ve společenstvu hodnoceného biotopu je 180 %: korekční koeficient bude 1,24.


Hodnotí stav biotopu z hlediska počtu aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v posuzovaném biotopu. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plného potenciálního počtu chráněných druhů/taxonů obvyklého pro danou fytocenologickou jednotku. Počet aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu. Korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů proto může být větší i menší než 1 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,30). Korekční koeficient pro nasycenost ohrožených a chráněných druhů 0 % bude tedy 0,60; pro nasycenost 100 % bude mít hodnotu 1,00 a pro nasycenost 200 % bude mít hodnotu 1,30.

Příklad: Vlhká M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou. Obvyklý celkový počet ohrožených a chráněných druhů 5 . a) přítomno 8 druhů, nasycenost druhů 160 %, korekční koeficient bude 1,18; b) přítomen pouze 1 druh, nasycenost druhů 20 %, korekční koeficient bude 0,68.

Integrita

a) Vzhledem k ploše konkrétního biotopu – hodnotí se jeho schopnost udržet se v dané lokalitě. Pro korekční koeficient se posuzuje, zda je součástí většího celku biotopu stejného typu či ekotonové mozaiky a jak přispívá k jeho či jejich stabilitě; zda je osamocen a jeho rozloha bez dalších zásahů v jeho okolí nedovoluje udržet plnění funkcí či přímo existenci ekosystému. Vychází se z plnosti možné či dříve dosahované funkce hodnoceného biotopu v daném místě a hodnotí se rozdíl plnosti funkcí hodnoceného biotopu a biotopu či biotopů v jeho okolí v okamžitém či zásahem předpokládanému stavu. Vykazuje se velikost ztráty oslabení funkcí v procentním podílu vzhledem k jejich plnosti, a proto bude korekční koeficient bodové hodnoty deficitního biotopu menší než 1 a bude přímo úměrný velikosti ztráty funkcí.

Příklad: T4.1 Suché bylinné lemy. Hodnocený konkrétní biotop se rozkládá na 0,005 ha. Vzhledem k tomu, že minimální rozloha biotopu, která ještě zajišťuje jejich možnou spontánní či řízenou obnovu je 0,003 ha – viz příloha č. 3.1, bude korekční koeficient roven 1. Pokud je hodnocený konkrétní biotop součástí kateny: les – plášť – louka - lem – plášť – les, je jeho integrita daná pouze rozlohou. Naopak, je-li obklopen pouze přírodě vzdálenými typy (ornou půdou), jeho integrita klesá až na korekční koeficient 0,6.

b) Vzhledem k postavení konkrétního biotopu v kraji ně – hodnotí se jeho podíl na ekologické stabilitě krajiny. Vychází se z jeho potenciální či dříve dosažené ekostabilizační funkce vůči jeho okolí. V případě, že v okolí konkrétního biotopu se nacházejí biotopy vzdálené od přirozené potenciální vegetace, bude hodnota hodnoceného biotopu narůstat v závislosti na míře nepřirozenosti okolních biotopů, a proto korekční koeficient bude větší než 1. Pokud má biotop dostatečnou rozlohu, přesahující výrazně jeho minimiareál, je součástí alespoň částečné katény a současně je obklopen biotopy vzdálenými od přirozené potenciální vegetace, bude se jeho korekční koeficient pohybovat mezi hodnotami 1,00 až 1,30.

c) Vzhledem k potenciálnímu zastoupení typu biotopu v daném bioregionu – hodnotí se rozdíl skutečné a potenciální přirozené četnosti typu biotopu v daném bioregionu a plošný podíl konkrétního biotopu na celkové ploše typu biotopu v regionu. Pro korekční koeficient se odchylka vyjadřuje v % potenciálního zastoupení. Pro stanovení korekčního koeficientu se vychází z převrácené hodnoty procentního podílu, protože nízký procentní podíl činí hodnocený přirozený biotop cennějším. Vzhledem k tomu bude korekční koeficient nabývat pouze hodnot větších než 1. U většiny přirozených nelesních společenstev je jich plošné zastoupení i konkrétní rozloha tak malá, že z jejich zastoupení nelze usoudit na význam v daném bioregionu.

9

Náhradní nelesní spole čenstva

Zralost

Nelze ji individuálně hodnotit, protože jde o člověkem udržovaná sukcesní stadia – louky a pastviny, případně lada.

Přirozenost

Hodnotí stav biotopu z hlediska přítomnosti synantropních druhů. Přítomnost těchto druhů se vyjadřuje jako % jejich početního zastoupení v příslušném vegetačním patře z plochy posuzovaného biotopu. Vychází se ze stupně přirozenosti charakteristického pro daný typ biotopu, a proto korekční koeficient bude menší či roven 1. Výpočet korekčního koeficientu se provádí stejným způsobem jako u přirozených nelesních společenstev.

Nasycenost struktur

Hodnotí stav biotopu z hlediska narušení nebo absence potenciálně přítomných vegetačních pater. Korekční koeficient se vyjadřuje % z plného potenciálního počtu vegetačních pater biotopu, a proto bude menší než 1.

Příklad: T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky: mají obvykle tři patra, pokud nejnižší, tj. mechové patro u degradovaných chybí, hodnota je redukována o 30% v tomto kritériu; korekční koeficient bude 0,70.


Hodnotí stav biotopu z hlediska četnosti přítomných indikačních taxonů (dominantních a diagnostických druhů) pro konkrétní biotop a z hlediska celkového počtu přítomných druhů. Stav biotopu se vyjadřuje dvěma korekčními koeficienty podle: a) zastoupení indikačních taxonů v hodnoceném biotopu, které se vyjadřuje % zjištěného počtu indikačních taxonů z jejich plného potenciálního počtu; b) celkovým počtem aktuálně přítomných druhů, který se vyjadřuje v % z obvyklého počtu potenciálně přítomných druhů. Korekční koeficient indikačních taxonů vychází z jejich potenciálně plného počtu v daném biotopu, a proto bude jeho hodnota menší než 1 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,00). Počet aktuálně přítomných druhů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší, než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu; proto korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů může být větší i menší než 1 (v rozsahu 0,60 až 1,30). Korekční koeficient pro nasycenost aktuálně přítomných druhů 0 % bude tedy 0,60; pro nasycenost 100 % bude mít hodnotu 1,00 a pro maximální nasycenost 130 % bude mít hodnotu 1,30 (vyšší nasycenost je nepravděpodobná, pokud by k ní došlo, zůstává korekční koeficient na maximální hodnotě 1,3).

Příklad: T1.6 – Vlhká tužebníková lada se společenstvem Filipendulo-Geranietum palustris. Potenciální počet indikačních taxonů je cca 10 taxonů, přítomno 5 taxonů, nasycenost druhů indikačních taxonů je ochuzena o 50 % a její hodnota je tudíž 50 %: korekční koeficient bude 0,8. Obvyklý celkový počet druhů v daném společenstvu je cca 30 druhů, přítomno 54, nasycenost druhů ve společenstvu hodnoceného biotopu je 180 %: korekční koeficient bude 1,24.


Hodnotí stav biotopu z hlediska počtu aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v posuzovaném biotopu. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plného potenciálního počtu chráněných druhů/taxonů obvyklého pro danou fytocenologickou jednotku. biotopu vegetačních pater biotopu. Počet aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu. Korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů proto může být větší i menší než 1 (zpravidla v rozsahu 0,60 až 1,30). Korekční koeficient pro nasycenost ohrožených a chráněných druhů 0 % bude tedy 0,60; pro nasycenost 100 % bude mít hodnotu 1,00 a pro nasycenost 200 % bude mít hodnotu 1,30.

Příklad: M1.8 Střídavě vlhké bezkolencové louky. Obvyklý celkový počet ohrožených a chráněných druhů 5 . a) přítomno 10, nasycenost druhů 200 %, korekční koeficient bude 1,3; b) přítomen pouze 1, nasycenost druhů 20 %, korekční koeficient bude 0,68.

10

Integrita

a) Vzhledem k ploše konkrétního biotopu – nehodnotí se vzhledem k tomu, že jde o člověkem udržovaná sukcesní stadia – louky a pastviny, případně lada.

b) Vzhledem k postavení konkrétního biotopu v kraji ně – hodnotí se jeho podíl na ekologické stabilitě krajiny. Vychází se z jeho potenciální či dříve dosažené ekostabilizační funkce vůči okolí konkrétního místa. V případě, že v okolí konkrétního biotopu se nacházejí biotopy vzdálené od přirozené potenciální vegetace, bude hodnota hodnoceného biotopu narůstat v závislosti na míře nepřirozenosti okolních biotopů, a proto korekční koeficient bude větší než 1. Příklad: T1.1 Mezofilní ovsíkové louky Pokud má biotop dostatečnou rozlohu, přesahující výrazně jeho minimiareál, je součástí mozaiky louka – les - louka a současně je obklopen biotopy vzdálenými od přirozené potenciální vegetace (pole, kulturní louky), bude mít jeho korekční koeficient hodnotu 1,30.

4.3 Kritéria pro individuální hodnocení p řírodě vzdálených až cizích biotop ů

Pro přírodě vzdálené a přírodě cizí typy biotopů nelze stanovit univerzálně platná kriteria posouzení individuálního biotopu.

Pro hodnocení konkrétního biotopu byla u jednotlivých typů biotopů samostatně či v kombinaci použita následující kritéria (Seják, Dejmal a kol., 2003, s. 226):

• přítomnost a podíl přirozených druhů • přítomnost a podíl ruderálních druhů • přítomnost a podíl segetálních druhů • přítomnost a podíl invazních druhů • přítomnost či absence charakteristických druhů • počet vrstev či pater vegetace • pokryvnost povrchu vegetací • druh provozu či způsob a intenzita úprav • způsob a režim kultivace stanoviště • záměrná aplikace chemikálií či jejich vnos z provozu v sousedství biotopu • intenzita působení stresových faktorů

Proto byly pro každý typ přírodě vzdálených a přírodě cizích biotopů navrženy „Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu“. Podle nich byly vymezeny 3 až 4 kvalitativní skupiny biotopů a byl stanoven jejich korekční koeficient v rozsahu 0,6 až 1,3 (dtto, s. 137-193).

Vedle toho je pro hodnocení konkrétní lokality typů biotopů s velkou potencí přirozené sukcese k přírodním nebo přírodě blízké vegetaci třeba rozlišit, kdy už začínají spadat do těchto přirozenějších typů biotopů. Z tohoto důvodu se hodnotí stav biotopu z hlediska přítomnosti druhů příslušejících společenstvu přirozeného potenciálního ekosystému posuzovaného biotopu. Přítomnost druhů přirozeného potenciálního ekosystému se vyjadřuje jako % jejich početního zastoupení vzhledem k plné nasycenosti v ekosystému potenciální přirozené vegetace.

Pro jednotlivé typy přírodě vzdálených biotopů je však nutno vypracovat klíč od jaké procentní nasycenosti diagnostickými druhy budou považovány za biotopy přírodě blízké a kdy je pro to rozhodující počet a kdy plošný podíl z celkové plochy biotopu.

Využití výsledk ů mapování Natura 2000 pro individuální hodnocení bi otop ů

Individuální hodnocení podle metody BVM (Seják, Dejmal a kol. 2003), jež slouží ke korekci bodové hodnoty daného typu biotopu, vyžaduje terénní hodnocení. Při vytváření cenových map větších území není však z časových důvodů možné toto hodnocení v terénu provádět. Chceme-li přesto, aby cenová mapa byla co nejpřesnější a zohledňovala konkrétní stav biotopů, můžeme využít podkladů, jež nám poskytuje metodika mapování Natura 2000, která v sobě zahrnuje vlastní metodu hodnocení konkrétních biotopů (především hodnocení reprezentativnosti a zachovalosti biotopů). Proto byla vypracována a ověřena metoda, umožňující převedení těchto údajů do podoby číselného koeficientu (Cudlín a kol. 2005).

Metoda Natura 2000 hodnotí následující kriteria, ohodnocená písmeny pomocí tří až čtyřčlenné škály:

11

o Reprezentativnost ; A, B, C, D o Zachovalost; A, B, C

Převod lze provést přímou kombinací dvou charakteristik mapování NATURA 2000 – reprezentativnosti a zachovalosti – na koeficient individuálního hodnocení. Rozsah koeficientu byl určen jako 0,6 až 1,3 a středová hodnota 1 byla přiřazena kombinaci BB. Hodnoty se odvíjí od nelineární závislosti a jsou uvedeny v tabulce 2.

Tabulka 2 P řevod hodnotících kritérií metody NATURA 2000 na koe ficienty individuálního hodnocení metodou BVM Reprezentativnost

A B C D

A 1,30 1,15 0,95 0,75

B 1,15 1,00 0,85 0,65

Zachovalost

C 0,80 0,70 0,65 0,60

4.4 Využití vybraných živo čišných druh ů pro up řesnění individuálního hodnocení biotop ů

Přestože Katalog 192 typů biotopů ČR je založen primárně na rostlinných společenstvech, byla do individuálního hodnocení biotopů zařazena i živočišná složka. Kvalita biotopů ze zoologického hlediska se hodnotí pomocí modelových skupin, zpracovaných již v publikaci Seják, Dejmal a kol., 2003) – ptáci, obojživelníci, motýli a vybrané druhy brouků. Pro posouzení individuální kvality biotopů ze zoologického hlediska jsou využity seznamy stenoekních (na specifický biotop vázaných) druhů. Pro každou modelovou skupinu je stanoven v biotopu počet druhů, které bývají obvykle při standardní metodice průzkumu v daném biotopu nalezeny. Zahrnutí vĕtšího počtu modelových skupin výsledky zpřesňuje. Výsledný koeficient pro kvalitu biotopu z hlediska výskytu živočišných druhů se odvodí tak, že se koeficienty získané pro jednotlivé skupiny modelových živočichů nejprve převedou na relativní škálu (korekční koeficient pro nejnižší nasycenost druhů dotyčné skupiny živočichů bude mít hodnotu 0,60, pro průměrnou nasycenost bude mít hodnotu 1,00 a pro nejvyšší nasycenost hodnotu 1,30) a pak zprůmĕrují.

5. Výpočet peněžní hodnoty bodu Za tímto účelem bylo ekonomicky vyhodnoceno 136 konkrétních revitalizačních akcí z let 2000-2003 z různých míst České republiky, při kterých bylo revitalizací založeno očekávané zvýšení ekologické hodnoty daného území. Byl přitom brán v úvahu dlouhodobý ekologický efekt při nulové diskontní míře. Hodnota přírůstku jednoho bodu byla vypočtena jako podíl celkových nákladů dané akce a celkového dlouhodobě očekávaného bodového nárůstu. Výsledná průměrná národní hodnota jednoho bodu (vypočtená váženým aritmetickým průměrem) ve výši 12,36 Kč, má reálný základ ve skutečných rozpočtových výdajích, které česká společnost vynaložila v posledních letech na konkrétní revitalizační akce. Je to částka, které bylo v těchto revitalizačních akcích třeba na zlepšení hodnoty biotopu o 1 bod na plochu 1 m2. Peněžní hodnota bodu je tudíž odvozena ze skutečné ochoty společnosti a jejích zastupitelských orgánů platit za ochranu přírody a krajiny. V tomto smyslu je peněžní ohodnocení podstatně reálnější než v případě aplikace standardních metod netržního zjišťování hypotetické ochoty platit. Nejhodnotnějším typem biotopu v ČR jsou T3.3 Úzkolisté suché trávníky, jejichž hodnota dosahuje přibližně 1040 Kč na 1 m2 (84 bodů x 12,36 Kč původně), s valorizovanou hodnotou bodu k r. 2008 pak 1218 Kč (84 bodů x 14,50 Kč). Tato metoda peněžního a bodového hodnocení biotopů (BVM: biotope valuation method) v zásadě naplňuje požadavek nové Strategie EU pro udržitelný rozvoj z července 2006, která stanovuje cíl „zlepšit řízení přírodních zdrojů a zabránit jejich nadměrnému využívání ohodnocením služeb ekosystémů“. Peněžně vyjadřuje vnitřní hodnotu jednotlivých typů biotopů přírody ČR jako prostředí pro život a pro fungování ekosystémů (Seják, Dejmal a kol., 2003).

12

6. Postupy hodnocení biotop ů podle závažnosti zásahu

Obecný princip hodnocení

Ekosystémy a jejich složky jsou během svého vývoje ovlivňovány řadou faktorů. Mezi ně lze zařadit časoprostorový faktor, pomocí kterého lze s jistou opatrností simulovat dynamiku vývoje ekosystému. Veškeré složky ekosystému se v čase a prostoru mění (sukcese) a jejich konečným stádiem v některých případech je stabilní klimaxové společenstvo (např. terestrické ekosystémy). Za stabilní lze podle některých autorů považovat i stav, kdy v ekosystému dochází k pravidelným oscilacím způsobeným tím, že jedna změna nebo soubor navzájem působících změn vrátí ekosystém na začátek vývoje a celý cyklus se opakuje (říční ekosystém).

S tímto faktem musíme počítat při poznávání a jakémkoliv hodnocení biotopů včetně ekosystémů. Při posuzování proto nelze uvažovat o jakémsi lineárním průběhu dějů daném počátečním a konečným stavem ekosystému za určité časové období. Tato přímka by v žádném případě nepostihla dynamiku vývoje, ale ukázala by na konstantní tempo vývoje ekosystému v čase a prostoru.

Reálná predikce průběhu křivky dynamiky vývoje biotopů a ekosystému je velmi komplikovaná. Její průběh bude závislý na mnoha faktorech, které ovlivní posuzované složky. Výsledkem proto může být i křivka s několika vrcholy. Pro její znázornění a průběh je nutné znát počáteční stav ekosystému, stav po zásahu a při dalším posuzování vývoje v čase je nutné ohodnotit probíhající sukcesi dotčeného ekosystému. Ty se budou měnit jak v průběhu času tak i prostoru, popřípadě budou nahrazeny jinými složkami s odlišným bodovým hodnocením. To znamená, že veškeré zásahy (stavby, havárie atd.), které mohou způsobit redukci či zánik některých složek ekosystému, se následně promítnou do průběhu křivky. Plocha ohraničená křivkou pod bodem počátečního stavu nám tedy ukazuje na poškození složek. Tento pokles můžeme tedy definovat jako ekologickou újmu. Její finanční ohodnocení je závislé na hodnotě jednoho bodu. Rozsah ekologické újmy můžeme následně spočítat pomocí popsaného postupu.

Vhodné časové rozpětí pro uvažované hodnocení biotopů je samozřejmě závislé na výše uvedených faktorech, ale po dohodě byla stanovena hranice 30 let, která se jeví jako optimální časové rozpětí.

V krátkosti můžeme tedy konstatovat, že pro zjištění ekologické újmy a jejího bodového hodnocení je důležité znát: - bodové hodnocení jednotlivých biotopů, - velikost plochy jednotlivých biotopů, - změnu velikosti jednotlivých biotopů v čase, - velikost hodnoceného území (maximální plocha dotčená během celé doby hodnocení), - predikce vývoje jednotlivých složek v hodnoceném území, - predikce antropogenních zásahů.

Rozpracovaná metodika bodového a peněžního hodnocení ekologické kvality biotopů umožňuje kromě ekologické újmy obecně kvantifikovat i procesy zhodnocování přírody a krajiny. V následujícím textu jsou vyloženy základní přístupy k vyčíslování ekologické újmy a ekologických přínosů v čase a prostoru. Za základ pro rozlišení přechodné a trvalé ekologické újmy zde bylo navrženo časové období 30 let (obdobně jako v Hesensku).

Pro snadnější práci s metodikou byl navržen rozdílný postup pro výpočet ekologické újmy u akcí v běžném stavebním řízení a u podrobně posuzovaných případů, na které se vztahuje povinnost posuzování vlivů na ŽP (EIA), dále v chráněných územích přírody a krajiny a v případech, kdy si to vyžádá orgán ochrany přírody a krajiny.

Rozdělení případů je následující: 1) Výpočet ekologické újmy u malých legálních zásahů (není nařízená EIA nebo biologické

hodnocení) a) zásah trvalý (tj. újma, která bude konstantní v období delším než 30 let), s. 231 b) zásah dočasný (tj. újma, která bude konstantní v období kratším než 30 let);

2) Výpočet ekologické újmy pro podrobně posuzované akce a zásahy a) legální zásah (je nutné posuzování vlivů na ŽP nebo se dotýká chráněných částí přírody a

krajiny), b) nelegální zásahy a ekologické havárie.

13

6.1. Výpočet ekologické újmy u malých legálních zásah ů

6.1.1. Výpočet ekologické újmy u trvalého zásahu

Za malý zásah považujeme akci v tom případě, kdy není nutné posuzování vlivů na ŽP nebo se nedotýká chráněných částí přírody a krajiny. U jednoduchých akcí, kdy újma zůstává konstantní po dobu delší než 30 let, je zcela postačující použít pro zjištění rozdílu bodových hodnot tento postup:

Vzorec pro výpo čet bodové hodnoty pro konkrétní biotop v konkrétním čase:

iii wpbHB ..= [ body . m2 ] HB - bodová hodnota konkrétního biotopu [body] bi - bodové hodnocení biotopu [body/m

2 ] pi - plocha hodnoceného biotopu [m

2] wi - koeficient individuálního bodového hodnocení biotopů [ - ]

Hodnota HB vyjadřuje hodnotu plochy jednoho biotopu v daném území. Pokud se ovšem na sledovaném území vyskytuje více biotopů, je nutné jednotlivé položky HB sečíst.

Vzorec pro výpo čet bodové hodnoty pro celou sledovanou plochu v kon krétním čase:

BHC = ∑=

n

iiHB

1

BHC - bodová hodnota celého sledovaného území

i - biotopy 1 – n

Vzorec pro výpo čet trvalé ekologické újmy (nebo ekologického p řínosu):

TU = |BHC2 – BHC1| TU - trvalá ekologická újma na konkrétní ploše [body] BHC1 - bodová hodnota plochy před zásahem [body] BHC2 - bodová hodnota plochy po zásahu [body]

Veličina TU nám vyjadřuje ekologickou újmu v případě, že je zásah trvalý. Jako hranice trvalého zásahu je určeno období třiceti let. Tato délka vychází z vyjádření přibližné délky jedné lidské generace. Trvalá ekologická újma se hradí jednorázově ve výši plného bodového rozdílu. V duchu zákona č.17/1992 Sb. bude rozhodnutím orgánu OPK trvalá ekologická újma kompenzována náhradními opatřeními v místě či na jiných částech území v blízkém okolí způsobené újmy, nebo není-li to možné či účelné, bude uhrazena v penězích.

6.1.2. Výpočet ekologické újmy u do časného zásahu

Za přechodnou ekologickou újmu (tj. újmu, která bude konstantní v období do 30 let) jsou původci malého zásahu povinni každoročně platit jednu třicetinu hodnoty způsobeného bodového rozdílu po dobu, kdy je plocha z důvodu jejího užívání udržovaná na konstantní ekologické hodnotě. Po skončení užívání platí ½ původní roční platby, a to až do doby, než jsou biotopy, na nichž byla újma způsobena, plně vráceny do výchozího stavu.

Celková ekologická újma tedy představuje:

DU = TU/30 * r1 + TU/30 * r2/2 DU - dočasná ekologická újma TU - trvalá ekologická újma r1 - počet let záboru (doba, po kterou plocha slouží ekonomickému účelu a je udržována na

konstantní bodové hodnotě) r2 - doba od skončení užívání po dosažení původní bodové hodnoty

14

Následující graf znázorňuje zjednodušený průběh bodové hodnoty sledovaného území u dočasné ekologické újmy.“BH“ zde představuje bodovou hodnotu celkového území v čase před zásahem (BH1) a po zásahu (BH2 ).

6.2. Výpočet ekologické újmy pro podrobn ě posuzované akce

Za podrobně posuzované akce jsou považovány případy, na které se vztahuje povinnost posuzování vlivů na ŽP (EIA), dále zásahy v chráněných územích přírody a krajiny a v případech, kdy si to vyžádá orgán ochrany přírody a krajiny a případy ekologických havárií.

Rozlišujeme akce legální, které podléhají územnímu a stavebnímu řízení a akce nelegální, kde se jedná o ekologickou škodu, jež byla způsobena na cizím majetku nebo na vlastním majetku bez nutného povolení, případně se jedná o ekologickou havárii.

Způsobí-li někdo ekologickou havárii, pak je povinen odstranit její důsledky tak, aby postižené biotopy byly vráceny svým původním funkcím, tzn. aby bodová hodnota postižených biotopů byla stejně vysoká jako bodová hodnota postiženého území před zásahem.

V případě ekologické havárie se celkové škody a újmy skládají ze tří částí:

1) ze škody, způsobené vlastníkovi poškozeného území, kterou má ten, kdo škodu způsobil nahradit prostřednictvím nákladů na uvedení postižených biotopů do původního stavu,

2) z ekologické újmy z dočasné ztráty přirozených funkcí postižených biotopů,

3) z nákladů na odborné posouzení vzniklé havárie.

Literatura Cudlín, P., Prokopová M., Francírková T., Burešová R.,, Smrž T., Boucníková E. 2005: System NATURA 2000 utilization for purposes of biotope valuation. Ekologia (Bratislava), 24, Supplement 1/2005: 52-68.

Chytrý M., Kučera T., Kočí M. 2001: Katalog biotopů České republiky, AOPK Praha

Seják J., Dejmal I., Petříček V., Cudlín, P., Míchal I., Černý K., Kučera T., Vyskot I., Strejček J., Cudlínová E., Cabrnoch J., Šindlar M., Prokopová M., Kovář J., Kupka M., Sčasný M., Šafařík M., Roušarová Š., Stejskal V., Zapletal J. 2003: Hodnocení a oceňování biotopů České republiky, Český ekologický ústav, MŽP, Praha. http://fzp.ujep.cz/Projekty/VAV-610-5-01/HodnoceniBiotopuCR.pdf stručný popis metody hodnocení biotopů: http://fzp.ujep.cz/Projekty/BVM/BVM_CZ.pdf

BH1

BH2

T=30 r1 r2

Roky

Bodová hodnota

15

7. Přílohy

Příloha 1. Seznam typ ů biotop ů ČR a jejich bodových hodnot

BODOVÁ HODNOTA BIOTOP Ů ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Parametr Su.% ZBH HB

Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Z P DS DD VB VD CB OB č. Typ biotopu

PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ BIOTOPY V Vodní toky a nádrže

V00 Podzemní vody 1 V00.1 Podzemní vody intersticiální 6 6 2 1 2 1 6 3 56 180 31 2 V00.2 Podzemní vody puklinové 6 6 2 1 4 1 6 4 63 225 39 V 0 Krasové vody

3 V0.1 Podzemní krasová jezírka 6 6 3 2 6 1 4 3 65 221 36 4 V0.2 Podzemní krasové toky 6 6 3 3 6 1 4 3 67 252 44 5 V1 Makrofytní vegetace p řirozen ě eutrofních a mezotrofních

stojatých vod 5 5 4 4 4 4 4 3 69 270 47

V 2 (Stojaté vody) Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod 6 V2.1 Makrofytní vegetace m ělkých stojatých vod 5 6 4 4 4 3 5 4 73 304 53 7 V2.2 Periodické stojaté vody 5 6 3 3 4 2 5 4 67 255 44 8 V2.3 Vody zvláštního chemismu 5 6 3 2 6 1 4 3 63 224 39 9 V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a t ůní 6 6 4 3 6 3 5 4 77 342 59 V4 Nížinné až horské vodní toky

10 V4.1 Pramenné stružky 6 6 3 3 4 1 5 3 65 234 41 11 V4.2 Pstruhová pásma horských a podhorských tok ů 6 6 3 4 4 2 5 3 69 266 46 12 V4.3 Lipanová pásma podhorských potok ů a řek 6 6 4 4 4 2 5 4 73 300 52 13 V4.4 Parmová pásma tok ů 5 6 4 5 4 3 4 4 73 300 52 14 V4.5 Cejnová pásma tok ů 5 6 5 5 4 6 4 3 79 357 62 15 V5 Vegetace parožnatek 6 6 3 3 6 3 5 4 75 324 56 16 V6 Vegetace šídlatek ( Isoëtes) 6 6 3 2 6 2 6 3 71 289 50

M Mokřady a pobřežní vegetace M1 Rákosiny a vegetace vysokých ostřic

17 M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod 4 5 3 4 2 2 3 3 54 160 28 18 M1.2 Slanomilné rákosiny a ost řicové porosty 5 5 3 4 6 3 4 5 73 306 53 19 M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrát ů 4 5 3 4 4 3 3 3 60 208 36 20 M1.4 Říční rákosiny 4 6 3 3 2 2 3 3 54 160 28 21 M1.5 Pobřežní vegetace potok ů 4 6 3 3 4 2 3 3 58 192 33 22 M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrát ů 5 5 3 3 4 3 3 3 60 208 36 23 M1.7 Vegetace vysokých ost řic 4 5 3 3 2 2 3 3 52 150 26 24 M1.8 Vápnitá slatiništ ě s mařicí pilovitou ( Cladium

mariscus) 5 6 3 4 6 3 5 5 77 342 59

M2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin 25 M2.1 Vegetace letn ěných rybník ů 5 5 3 3 6 2 4 3 65 240 42 26 M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písk ů 5 5 2 3 6 2 5 3 65 240 42 27 M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí 5 5 3 3 6 3 5 3 69 272 47 28 M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav 6 5 2 2 6 2 5 6 71 285 49 29 M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin 5 6 3 3 4 2 4 3 63 221 38

M4 Štěrkové říční náplavy 30 M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace 6 6 2 2 4 1 2 4 56 176 31 31 M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem n ěmeckým

(Myricaria germanica) 6 6 3 2 6 2 4 4 69 272 47

32 M4.3 Štěrkové náplavy s t řtinou pob řežní (Calamagrostis pseudophragmites)

5 6 3 2 6 2 3 4 65 240 42

33 M5 Devětsilové lemy horských potok ů 5 5 4 4 4 2 3 4 65 234 41 34 M6 Bahnité říční náplavy 3 6 3 4 4 2 3 3 58 192 33 35 M7 Bylinné lemy nížinných řek 4 5 3 4 4 2 3 3 58 192 33

R Prameniště a rašeliniště R0 Prosté prameny

36 R0.1 Prameny prostých vod 6 6 2 2 4 1 5 3 60 208 36 37 R0.2 Termální a minerální prameny 6 6 2 2 4 1 4 3 58 192 33

R1 Prameniště 38 R1.1 Luční pěnovcová prameništ ě 5 5 3 4 6 4 5 6 79 357 62 39 R1.2 Luční prameništ ě bez tvorby p ěnovc ů 5 5 3 4 6 3 5 5 75 323 56 40 R1.3 Lesní p ěnovcová prameništ ě 5 6 4 2 6 3 4 4 71 289 50 41 R1.4 Lesní prameništ ě bez tvorby p ěnovc ů 5 6 4 3 6 3 4 4 73 306 53 42 R1.5 Subalpínská prameništ ě 5 6 3 4 6 3 5 4 75 324 56

16



R2 Slatinná a přechodová rašeliniště 43 R2.1 Vápnitá slatiništ ě 5 5 3 4 4 5 5 5 75 324 56 44 R2.2 Nevápnitá mechová slatiništ ě 5 5 3 4 6 3 5 4 73 306 53 45 R2.3 Přechodová rašeliništ ě 5 6 4 4 4 4 5 4 75 323 56 46 R2.4 Zrašelin ělé půdy s hrotnosemenkou bílou

(Rhynchospora alba) 6 6 3 4 6 3 6 5 81 380 66

R3 Vrchoviště 47 R3.1 Otevřená vrchovišt ě 6 6 4 3 6 3 6 5 81 380 66 48 R3.2 Vrchovišt ě s klečí (Pinus mugo) 6 6 4 3 6 3 6 5 81 380 66 49 R3.3 Vrchovištní šlenky 6 6 3 3 6 3 6 5 79 360 63

S Skály, sutě a jeskyně S1 Skály a droliny

50 S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin 5 6 3 5 6 5 2 4 75 323 56 51 S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin 5 6 3 5 4 4 2 4 69 266 46 52 S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek 5 6 3 4 6 3 2 4 69 270 47 53 S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemn ěných drolin 5 6 3 3 6 3 2 4 67 255 44 54 S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským ( Ribes

alpinum) 5 6 4 4 6 2 2 4 69 266 46

55 S2 Pohyblivé sut ě 6 6 3 4 6 2 2 3 67 247 43 56 S3 Jeskyn ě (podle typu: krápníkové, dolomitové, puklinové) 6 6 3 4 6 1 2 3 65 228 40

A Alpínské bezlesí A1 Alpínské trávníky

57 A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky 6 6 3 3 6 4 5 4 77 342 59 58 A1.2 Zapojené alpínské trávníky 6 5 3 3 6 4 5 4 75 323 56

A2 Alpínská a subalpínská keříčková vegetace 59 A2.1 Alpínská v řesovišt ě 6 6 4 3 6 3 4 4 75 323 56 60 A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace 6 6 4 3 6 3 4 4 75 323 56 61 A3 Sněhová vyležiska 6 6 3 3 6 3 5 4 75 324 56

A4 Subalpínská vysokobylinná vegetace 62 A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky 6 6 3 4 6 4 4 4 77 342 59 63 A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy 6 6 4 5 6 4 4 4 81 378 66 64 A4.3 Subalpínské kapradinové nivy 6 6 4 4 6 4 4 4 79 360 63 65 A5 Skalní vegetace sudetských kar ů 6 6 3 5 6 4 5 4 81 380 66 66 A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin 6 6 3 5 6 4 5 4 81 380 66 67 A7 Kosod řevina 6 6 4 5 6 3 4 3 77 336 58

A8 Subalpínské listnaté křoviny 68 A8.1 Subalpínské k řoviny s vrbou laponskou ( Salix

lapponum) 6 6 4 4 6 3 4 4 77 340 59

69 A8.2 Vysoké subalpínské listnaté k řoviny 5 6 4 5 6 2 4 4 75 320 56 T Sekundární trávníky a vřesoviště

T1 Louky a pastviny 70 T1.1 Mezofilní ovsíkové louky 3 4 4 5 2 3 4 3 58 192 33 71 T1.2 Horské trojšt ětové louky 4 5 4 4 4 4 4 5 71 289 50 72 T1.3 Poháňkové pastviny 3 4 4 4 4 2 4 5 63 225 39 73 T1.4 Aluviální psárkové louky 4 5 4 6 2 3 5 4 69 266 46 74 T1.5 Vlhké pchá čové louky 4 5 4 6 2 4 5 4 71 285 49 75 T1.6 Vlhká tužebníková lada 4 5 4 6 2 4 4 4 69 266 46 76 T1.7 Kontinentální zaplavované louky 4 6 4 6 6 4 5 4 81 380 66 77 T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace 4 5 4 6 6 4 5 4 79 361 63 78 T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky 5 5 4 5 4 5 5 5 79 361 63 79 T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných p ůd 3 4 4 4 4 3 4 4 63 225 39

T2 Smilkové trávníky 80 T2.1 Subalpínské smilkové trávníky 5 5 3 4 6 4 5 4 75 323 56 81 T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy 4 5 3 4 6 4 5 4 73 304 53 82 T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky 3 5 3 4 4 3 4 4 63 225 39

T3 Suché trávníky 83 T3.1 Skalní vegetace s kost řavou sivou ( Festuca pallens) 5 6 4 6 4 6 4 4 81 378 66 84 T3.2 Pěchavové trávníky 5 6 4 5 6 5 5 4 83 400 69 85 T3.3 Úzkolisté suché trávníky 5 6 4 6 6 6 5 6 92 483 84 86 T3.4 Širokolisté suché trávníky 4 5 4 6 4 6 5 4 79 361 63 87 T3.5 Acidofilní suché trávníky 4 5 4 6 4 5 4 4 75 323 56

T4 Lesní lemy 88 T4.1 Suché bylinné lemy 4 5 4 6 4 5 5 4 77 342 59 89 T4.2 Mezofilní bylinné lemy 3 5 4 5 2 4 4 4 65 238 41

17



T5 Trávníky písčin a mělkých půd 90 T5.1 Jednoletá vegetace pís čin 4 5 2 4 6 3 4 4 67 255 44 91 T5.2 Otevřené trávníky pís čin s pali čkovcem šedavým

(Corynephorus canescens) 4 5 2 3 6 3 4 4 65 238 41

92 T5.3 Kost řavové trávníky pís čin 4 5 3 5 6 3 4 4 71 289 50 93 T5.4 Panonské stepní trávníky na písku 5 5 3 5 6 5 5 4 79 360 63 94 T5.5 Podhorské acidofilní trávníky 4 4 3 4 4 2 3 3 56 180 31

T6 Vegetace efemér a sukulentů 95 T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulent ů 5 6 3 5 4 3 4 4 71 285 49 96 T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulent ů 5 6 3 5 6 4 4 4 77 342 59 97 T7 Slaniska 6 5 3 5 6 4 6 6 85 418 73

T8 Nížinná až horská vřesoviště 98 T8.1 Suchá v řesovišt ě nížin a pahorkatin 4 5 4 5 6 4 3 5 75 324 56 99 T8.2 Sekundární podhorská a horská v řesovišt ě 4 4 4 5 4 2 4 4 65 238 41

100 T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin 6 6 4 4 6 2 3 3 71 280 49 K Křoviny

101 K1 Mok řadní vrbiny 4 5 5 5 2 2 4 3 63 209 36 K2 Vrbové křoviny podél vodních toků

102 K2.1 Vrbové k řoviny hlinitých a pís čitých náplav ů 4 5 5 5 2 2 4 3 63 209 36 103 K2.2 Vrbové k řoviny št ěrkových náplav ů 4 6 5 5 6 2 4 3 73 300 52 104 K3 Vysoké mezofilní a xerofilní k řoviny 4 5 5 5 2 3 2 3 60 190 33 105 K4 Nízké xerofilní k řoviny 4 5 5 5 6 4 3 4 75 323 56

L Lesy 106 L1 Mok řadní olšiny 5 6 5 5 4 3 4 4 75 315 55

L2 Lužní lesy 107 L2.1 Horské olšiny s olší šedou ( Alnus incana) 5 6 5 6 6 3 3 3 77 330 57 108 L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy 4 6 6 6 2 3 3 3 69 242 42 109 L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek 4 6 6 5 6 4 3 5 81 378 66 110 L2.4 Měkké luhy nížinných řek 4 6 6 6 6 3 3 5 81 374 65

L3 Dubohabřiny 111 L3.1 Hercynské dubohab řiny 4 6 6 5 3 3 3 4 71 273 47 112 L3.2 Polonské dubohab řiny 4 6 6 5 5 3 3 4 75 315 55 113 L3.3 Karpatské dubohab řiny 4 6 6 5 5 4 3 4 77 336 58 114 L3.4 Panonské dubohab řiny 4 6 6 6 5 4 3 4 79 352 61 115 L4 Suťové lesy 4 6 6 6 2 3 3 3 69 242 42

L5 Bučiny 116 L5.1 Květnaté bu činy 4 6 6 4 3 3 3 4 69 260 45 117 L5.2 Horské klenové bu činy 4 6 6 4 5 3 3 4 73 300 52 118 L5.3 Vápnomilné bu činy 4 6 6 5 5 4 3 5 79 357 62 119 L5.4 Acidofilní bu činy 4 6 5 3 3 2 3 4 63 216 38

L6 Teplomilné doubravy 120 L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy 5 6 6 5 6 4 3 5 83 396 69 121 L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši 5 6 6 6 6 4 3 5 85 414 72 122 L6.3 Panonské teplomilné doubravy na písku 5 6 6 5 6 4 3 5 83 396 69 123 L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy 5 6 6 6 4 4 3 4 79 345 60 124 L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy 4 6 6 5 4 3 3 4 73 294 51

L7 Acidofilní doubravy 125 L7.1 Suché acidofilní doubravy 4 6 5 3 3 2 3 4 63 216 38 126 L7.2 Vlhké acidofilní doubravy 4 6 5 3 4 2 3 4 65 234 41 127 L7.3 Subkontinentální borové doubravy 5 6 5 3 4 2 3 4 67 247 43 128 L7.4 Acidofilní doubravy na písku 5 6 5 3 6 3 3 4 73 304 53

L8 Suché bory 129 L8.1 Boreokontinentální bory 5 6 5 3 4 2 3 3 65 228 40 130 L8.2 Lesostepní bory 5 6 6 5 6 3 3 4 79 352 61 131 L8.3 Perialpidské hadcové bory 5 6 5 5 6 3 3 4 77 336 58

L9 Smrčiny 132 L9.1 Horské t řtinové smr činy 5 6 5 3 3 2 3 3 63 209 36 133 L9.2 Rašelinné a podmá čené smr činy 5 6 5 3 3 3 3 4 67 247 43 134 L9.3 Horské papratkové smr činy 5 6 5 3 4 3 3 3 67 247 43

L10 Rašelinné lesy 135 L10.1 Rašelinné b řeziny 5 6 5 3 6 3 4 4 75 323 56 136 L10.2 Rašelinné brusnicové bory 6 6 5 3 6 2 4 4 75 320 56 137 L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašeliniš ť 6 6 5 3 6 3 4 4 77 340 59 138 L10.4 Blatkové bory 6 6 5 3 6 3 4 4 77 340 59

18



PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ AŽ CIZÍ BIOTOPY X(písmeno) Přírodě vzdálené biotopy

XV Vodní toky, kanály a nádrže s fragmentovanou nebo ruderalizovanou vegetací 139 XV1 Vegetace nových vodních ploch 2 3 3 2 2 2 2 3 40 90 16 140 XV2 Degradovaná biota vod 1 3 3 3 2 1 3 2 38 80 14 141 XV3 Odvod ňovací kanály 1 3 3 3 2 1 2 3 38 80 14 142 XV4 Lokáln ě upravené vodní toky 4 3 3 3 2 2 4 2 48 130 23

XM Antropogenní vlhká až mokrá stanoviště s ruderální mokřadní vegetací 143 XM1 Zamok řelá ruderální lada 2 4 3 3 2 2 3 2 44 108 19 144 XR (R3.4) Degradovaná vrchovišt ě 6 4 3 3 4 2 5 4 65 240 42

XS Antropogenní skály, sutě, minerální substráty s fragmentovanou nebo ruderalizovanou vegetací 145 XS1 Nové těžební prostory ve skalních masivech a jejich

kamenné odvaly 2 3 2 2 4 1 1 3 38 81 14

146 XS2 Opěrné zdi, suché zídky a plochy s um ělým kamenným povrchem

2 2 2 2 3 1 1 3 33 64 11

147 XS3 Opušt ěná důlní díla, neužívané tunely a sklepy 3 2 1 2 6 2 2 3 44 104 18 148 XS4 Sesuvy, obnažené p ůdy a spáleništ ě 3 4 2 2 4 3 1 3 46 121 21

XT Silně ruderalizované trvalé bylinné porosty na orné půdě nebo antropogenních substrátech 149 XT1 Postagrární úhory 2 2 3 4 2 2 2 3 42 99 17 150 XT2 Degradovaná vlhká lada 2 2 3 3 2 2 2 4 42 100 17 151 XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky 2 3 3 3 1 1 3 2 38 77 13 152 XT4 Degradované suché trávníky a suchá lada 3 3 3 3 2 2 2 3 44 108 19 153 XT5 Bylinné porosty násp ů dopravních staveb a zemních

hrází 2 3 3 3 2 1 2 3 40 88 15

154 XT6 Nové těžební prostory a odvaly zemních substrát ů 2 2 2 2 4 1 1 3 35 72 13 XK Silně ruderalizované nebo ochuzené křoviny a stromy mimo les

155 XK1 Extenzivní nebo opuštěné sady a vinice 3 3 3 5 4 3 3 5 60 210 36 156 XK2 Lada s k řovinnými porosty a stromy 3 4 4 3 4 2 2 2 50 140 24 157 XK3 Dřevinné porosty násp ů dopravních staveb 3 3 3 3 2 1 2 3 42 96 17 158 XK4 Pionýrská d řevinná vegetace nekultivovaných

antropogenních ploch 2 3 4 3 2 1 1 2 38 72 13

XL Silně degradované a kulturní lesy a lesní kulticenózy 159 XL1 Remízky, aleje a liniové porosty d řevin v krajin ě 3 3 4 3 2 1 4 4 50 143 25 160 XL2 Solitérní stromy 3 3 4 3 2 1 4 4 50 143 25 161 XL3 Monokultury stanovištn ě nevhodných d řevin 2 4 3 4 3 1 3 2 46 117 20 162 XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními

spole čenstvy 2 4 5 3 1 2 3 2 46 112 19

163 XL5 Paseky, les po výsadb ě a renaturaliza ční výsadby dřevin

2 3 3 3 2 2 2 3 42 66 17

X(číslo) Přírodě cizí biotopy s ruderální vegetací X1 Vodní nádrže a vodoteče bez vegetace

164 X1.1 Nové um ělé nádrže z p řírodních materiál ů 2 2 1 2 2 2 1 2 29 49 9 165 X1.2 Betonové nádrže (bazény) 1 1 1 2 2 1 1 3 25 35 6 166 X1.3 Systematicky upravené vodní toky 2 2 1 2 2 1 2 1 27 42 7 167 X1.4 Znečištěné vody 1 2 2 2 1 1 1 2 25 35 6 168 X2 Technicky upravená prameništ ě, vytěžená či odvodn ěná

rašeliništ ě bez vegetace 2 2 2 2 6 1 1 3 40 88 15

X3 Rumištní biotopy na kamenitých podkladech 169 X3.1 Zbořeništ ě 1 3 3 3 4 1 1 3 40 90 16 170 X3.2 Užívané štoly, tunely a sklepy 1 1 1 1 2 1 1 3 23 28 5

X4 Segetální vegetace a biotopy na orné půdě 171 X4.1 Tradi ční náves 2 2 3 3 6 2 1 5 50 140 24 172 X4.2 Jednoleté úhory 1 2 2 2 3 2 3 4 40 84 15 173 X4.3 Víceleté kultury na orné p ůdě 1 2 2 2 1 1 3 3 31 56 10 174 X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné p ůdě 1 2 2 2 1 1 3 3 31 56 10 175 X4.5 Bylinné a k řovinné porosty na opušt ěných

degradovaných plochách, nerekultivovaných haldách a skládkách

1 1 3 2 3 1 2 2 31 56 10

176 X4.6 Železni ční stanice (seřazovací stanice a jim podobná překladiště)

1 1 2 1 3 1 2 3 29 45 8

177 X 4.7 Lada v pr ůmyslových, skladových a zem ědělsko-technických areálech

1 2 2 2 1 1 1 2 25 35 6

X5 Nepůvodní a kulturní křovinné porosty 178 X5.1 Živé ploty 2 2 3 2 2 1 2 3 35 72 13 179 X5.2 Užitkové zahrady a zahrádká řské kolonie 1 2 3 3 2 1 3 3 37 81 14 180 X5.3 Intenzivní vinice, chmelnice a sady 1 2 2 2 4 1 3 3 37 77 13

19



X6 Nepůvodní a kulturní dřevinné porosty 181 X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů 2 3 5 3 2 1 2 3 44 104 18 182 X6.2 Hřbitovy s p řevahou nep ůvodních druh ů 1 2 5 3 2 1 2 3 40 88 15 183 X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních d řevin 1 2 2 3 4 1 1 3 35 72 13 184 X6.4 Monokultury allochtonních druh ů dřevin (akátiny) 1 2 3 2 3 1 1 2 31 56 10

XX Přírodě cizí biotopy s omezenou vegetací XX1 Degradované a chemicky ovlivněné vodní toky a plochy

185 XX1.1 Nádrže čisti ček, odkališt ě - - - - - - - - - - 0 186 XX1.2 Chemicky znehodnocené vody - - - - - - - - - - 0 187 XX1.3 Zatrubn ěné toky - - - - - - - - - - 0 188 XX2 Chemicky znehodnocené mok řiny - - - - - - - - - - 0

XX3 Technicky zpevněné a nepropustné plochy 189 XX3.1 Plošn ě zastavěné území s minimální vegetací - - - - - - - - - - 0 190 XX3.2 Nepropustné plochy - - - - - - - - - - 0

XX4 Chemicky ovlivněné plochy 191 XX4.1 Skládky a smetišt ě v intravilánu - - - - - - - - - - 0 192 XX4.2 Chemicky znehodnocené plochy a otev řené

povrchy skládek toxických materiál ů - - - - - - - - - - 0

Vysvětlivky k tabulkám Zkratky ve sloupcích skupiny „Parametr“ Z Zralost P Přirozenost DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů VB Vzácnost biotopu VD Vzácnost druhů těchto biotopů CB Citlivost (zranitelnost) biotopů OB Ohrožení množství a kvality biotopů (Hodnoty parametrů se pohybují v rozmezí minimálně = 1, maximálně = 6 bodů) Su. [Součet parametrů v % z maximální možné sumy (48)] ZBH Základní bodová hodnota (maximálně 576) HB Hodnota biotopu (základní hodnota v % z maximální hodnoty [576] Výpočet hodnoty biotopu Su. [%]=(Z+P+DS+DD+VB+VD+CB+OB)/48 ZBH=(Z+P+DS+DD)*(VB+VD+CB+OB) HB=[(Z+P+DS+DD)*(VB+VD+CB+OB)] x 100/576 [%]

20

Příloha 2 Popis p řírodě vzdálených až cizích biotop ů (č.139-192 Seznamu)

XV1 Vegetace nových vodních ploch

Jde o specifické stanoviště vodní a na vodu vázané vegetace stojatých vod v bezodtokových prostorech po povrchové těžbě nerostů či po obdobných terénních zásazích včetně čerstvých revitalizačních akcí a nově založených rybníků se stálou nebo kolísavou vodní hladinou závislou na dešťových srážkách nebo hladině podzemní vody v okolí. Vegetace tohoto typu biotopu je ve stavu velmi rané sukcese k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů V1, V2, M1.1, M1.2 a M1.3 nebo je v něm trvale udržována charakterem terénu či chemismem vody jednotlivých stanovišť.

A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Typ biotopu je původem antropogenní, ale charakterem blízký v přírodě se vyskytujícím typům stanovišť. P – Přirozenost Biotop nepřirozený podmínkami vzniku, ne však vývojem. Četnost druhů potenciální přirozené vegetace nízká. Vyšší sukcesní stádia vegetace na těchto stanovištích již přísluší vegetaci přírodních či přírodě blízkých typů biotopů. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Struktura vegetace jedno až dvouvrstvá. Druhová diverzita velmi nízká. Obvykle se vyskytují jen odolné, zčásti allochtonní druhy makrofyt (Ceratophyllum demersum, Elodea canadensis, Lemna ssp., Myriophyllum spicatum, Potamogeton crispus, P. pectinatus, P. pusillus, Spirodella polyrhiza, Zanichelia palustris) VB – Vzácnost biotopu Relativně hojný, maloplošný biotop. Trvalá blokace sukcese v důsledku chemizmu vody (kamencové jezero) či terénu (hluboké, úzké zastíněné jámy) velmi řídká. Svým charakterem se vegetace opuštěných těžebních prostor většinou velice rychle přirozenou sukcesí přibližuje vegetaci přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu vyskytují jen zřídka. Výskyt chráněných druhů signalizuje změnu biotopu na raná sukcesní stádia přírodních a přírodě blízkých typů biotopů V1, V2, M1.1, M1.2 a M1.3. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je velmi nízká. Vzhledem k trvalé blokaci sukcese či k úplným počátkům uchycení vegetace v daném typu stanovišť se jedná o velmi odolné a nenáročné druhy, které jsou schopny přečkat epizodické zhoršení situace. OB – Ohrožení biotopu Zatím se zastoupení typu biotopu příliš nemění. Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava nařizuje rekultivaci vytěžených prostor, lze předpokládat, že se bude četnost stanovišť tohoto typu biotopu do budoucna zmenšovat.

B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. přítomna jen jedna vrstva vegetace s převahou ruderálních druhů nebo neofytů, 2. přítomny dvě vrstvy vegetace s převahou ruderálních druhů nebo neofytů, 3. přítomna jen jedna vrstva vegetace bez přítomnosti ruderálních druhů nebo neofytů, 4. přítomny dvě vrstvy vegetace bez přítomnosti ruderálních druhů nebo neofytů.

Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05.

XV2 Degradovaná biota vod

Jde o vodní biotu stojatých (přehrady, rybochovné a dočisťovací rybníky a trvale znečisťované návesní rybníky, nádrže v průmyslových objektech apod.) a tekoucích (kanalizační, čistírenské, průmyslové a důlní výpustě apod.) vod, silně ovlivněnou antropickou činností (rybí osádka, eutrofizace, znečistění), která však nevytváří zcela abiotické prostředí (XX1.2), avšak natolik limituje rozvoj bioty, že její samovolná sukcese nemůže dospět k standardně vytvořeným přírodě blízkým typům biotopů V1, V2, M1.1, či M1.3.

A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost V závislosti na intenzitě a délce doby znečištění v různém, ale vždy velmi nízkém stupni kvalitou vodního prostředí blokovaná sukcese k vegetaci potenciálního typu biotopu V1, V2, M1.1 a M1.3. P – Přirozenost Biotop původem a podmínkami nepřirozený. S ohledem na druh a délku doby znečištění se velmi silně ochuzená vegetace může blížit potenciálnímu typu biotopu V1, V2, M1.1 a M1.3 DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Vegetace v břehové zóně v úplnosti dvouvrstvá. Z vyšších bylin je to především rákos obecný a chrastice rákosovitá nebo neofyty (křídlatka, netykavka). U některých nádrží je naopak jediným druhem okřehek, který neprodyšně pokrývá celou hladinu. U jiných nádrží jde pouze o „vodní květ“ s převahou sinic. Druhová diverzita velmi nízká. VB – Vzácnost biotopu Relativně hojný, maloplošný biotop. Intenzívní rybníkářství je uplatňováno na velké ploše rybníků. Vývinem a hynutím

21

„vodního květu“ je každoročně postihována většina říčních přehrad. Řada rybníčků v obcích a vodních nádrží v průmyslových objektech je trvale znečišťována splašky s biologickým i chemickým znečištěním. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují, nebo se vyskytují jen na velmi krátkou dobu, protože antropické ovlivnění nevytváří podmínky vhodné pro jejich trvalou existenci. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je nízká; organismy však někdy těžce odolávají velkým změnám v antropickém ovlivnění biotopu (obsah kyslíku ve vodě). V znečištěných vodách se vyskytují jen velmi odolné druhy, které jsou schopny přečkat epizodické zhoršení situace. OB – Ohrožení biotopu Vzhledem k rozsahu intenzivního rybníkářství, vnosům hospodářské činnosti a komunálního provozu do vodního prostředí a využívání malých vodních nádrží k dočišťování vod z ČOV není tento typ biotopu příliš ohrožen. V současné době však již naštěstí prakticky nepřibývá. Je však žádoucí, aby kromě čistírenského využití zanikl ve prospěch biotopů potenciální přirozené vegetace.

B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. ve vegetaci mělčin a bahnitých lemů převaha neofytů, ve vodní vegetaci jen jedna skupina, 2. ve vegetaci mělčin a bahnitých lemů nejsou neofyty, ve vodní vegetaci přítomny dvě skupiny, 3. ve vegetaci mělčin a bahnitých lemů vyšší četnost druhů potenciální přirozené vegetace, ve vodní vegetaci stálá

přítomnost všech tří skupin.


XV3 Odvodňovací kanály

Jde o otevřené odtokové strouhy odvodňovacích řadů nebo napřímené a technicky upravené pramenné části toků v zemědělské krajině, charakteristické lichoběžníkovým profilem koryta, někdy opevněné dlažbou dna a svahů betonovými zatravňovacími matracemi s vegetací v různém stádiu sukcese makrofytní vodní vegetace a bylinných, někdy i dřevinných břehových porostů.

A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Funkcí a charakterem úpravy limitovaný rozvoj vegetace s potlačovanou tendencí sukcese k V4.1, V4.2, M1.5 a K2.1. P – Přirozenost Biotop nepřirozený. S ohledem na dobu trvání stavby se ve vegetaci vyskytují druhy náležející potenciálním typům přírodních a přírodě blízkých biotopů V4.1, V4.2, M1.5 a K2.1. Častá je přítomnost invazních neofyt, bolševníku velkolepého a křídlatky. DS – Diverzita struktur DD – Diversita druhů V závislosti na intenzitě údržby kanálu se mohou v pobřežní vegetaci vyskytovat 2, řídce 3 patra; ve vodním prostředí pak všechny tři skupiny vegetace – cévnaté rostliny, řasy, mechorosty. Vzhledem k údržbě, která blokuje sukcesi, je druhová diverzita nízká. VB – Vzácnost biotopu Stále ještě hojný, byť maloplošný biotop. Aktuálně se jeho četnost mění dlouhodobým zanedbáváním údržby melioračních zařízení. Trvale jej však ubývá pouze při revitalizačních akcích. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů je nepravděpodobná, ale není vyloučena. (ve vodním prostředí šmel okolíčnatý, v břehové vegetaci potočnice, poddruhy blatouchu bahenního). Vzhledem k tomu, že odvodňovací kanál je stavba, chráněné druhy zde nepodléhají ochraně a při údržbě mohou být odstraňovány. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je nízká. Trvale je pod vlivem agrochemikálií a vyskytují se v něm odolné či eutrofní druhy, které jsou schopny přečkat epizodické zvýšení koncentrací škodlivin. OB – Ohrožení biotopu Vzhledem k rozsahu provedeného odvodnění a kanalizace pramenných částí toků potoků v zemědělsky využívané krajině a k pomalému postupu revitalizace toků není tento typ biotopu doposud ohrožen. Je však žádoucí, aby zanikl ve prospěch biotopů potenciální přirozené vegetace V4, M1.5, K2.1 či L2.2.

B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty jsou tvořeny vzhledem k místu nepůvodními druhy se značným podílem invazních druhů, 2. porosty jsou tvořeny vzhledem k místu nepůvodními druhy, 3. v porostech významný podíl místu odpovídajících druhů, 4. v porostech převládají místu odpovídající druhy.


22

XV4 Lokáln ě upravené toky

Jde o biotopy vodních toků jejichž přirozená geomorfologie a na ní závislá biota jsou významně ovlivněny lokálními úpravami koryta. Ve pstruhovém a lipanovém pásmu dochází vlivem podélné stabilizace břehů, spádových objektů a štěrkových přehrážek ke snížení stanovištní heterogenity, zvýšení podílu lenitických úseků toku a snížení podélného sklonu s omezením sřídání brodů a tůní. Výstavba spádových stupňů má vždy za následek vznik lentického pásma se zadržováním splavenin a sedimentací jemných materiálů a detritu ve zdrži. V lipanovém pásmu vznikají pod zdrží úseky s poměrně silným proudem, v parmovém a cejnovém pásmu dochází v důsledku nedostatku splavenin k zahlubování koryt pod zdrží. Výstavbou podélných protipovodňových hrází v inundačním území parmového a cejnového pásma je rušena či omezována přirozená dynamika toků se vznikem meandrů, říčních ramen a nivních koryt. Lokálními úpravami narušená retenční schopnost toků se projevuje zvýšením rozkolísanosti průtoků během roku.

A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z – Zralost Biotop primárně podmíněn antropickou činností avšak pozměněnou geomorfologií koryta podmíněná biota je velice podobná až totožná s biotou přírodě blízkých fylogeneticky starých typů vodních biotopů V4.2 – V4.5 na přirozených stanovištích. P – Přirozenost Biotop primárně podmíněn antropickou činností. Pozměněná a omezená biota v úpravami bezprostředně ovlivněných částech toku však může místy odpovídat přírodě blízkým typům vodních biotopů V4.2 – V4.5 s přirozeně vzniklou geomorfologií. DS – Diverzita struktur DD – Diverzita druhů Diverzita struktur a druhů biotopu je závislá na geomorfologickém charakteru původního a pozměněného stanoviště a více méně ve stejné nebo omezené úrovni kopíruje diverzitu přírodě blízkých biotopů geomorfologicky srovnatelných stanovišť. VB – Vzácnost biotopu Plošně nevelký, avšak téměř na všech tocích se vyskytující biotop. VD – Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů není vyloučena. Jsou buď pozůstatkem ustupující původní bioty nebo naopak indikací renaturalizace stanoviště, či ontogenetického vyzrávání přirozeného biotopu v nepřirozeně vzniklých geomorfologických podmínkách. CB – Citlivost biotopu Citlivost biotopu je poměrně vysoká. Změna chemických a fyzikálních vlastností vody silně ovlivňuje podmínky života vodních organizm

Date post:	27-Jan-2021
Category:	Documents
Upload:	others
View:	8 times
Download:	0 times

Metodika oce ňování biotop ů AOPK ČR -...

Documents