1

Mezinárodní ekonomická integrace regionálního typu – 1. pokračování

VŠFS – kombinované studiumKonzultace 1 – pokračování

10. 11. 2007

2

Osnova

1. Další vybraná seskupení

1.1 Amerika

1.2 Asie

2. Integrační seskupení na území východní Evropy

3

ad 1.1 – Další vybraná seskupení (Amerika, Asie)

NAFTA (North American Free Trade Agreement).

ČS: USA, Kanada, Mexiko. Podepsána 1992, platnost 1994.

Původ v CUSFTA (Canada – USA Free Trade Agreement – Dohoda o volném obchodu mezi Kanadou a USA).

Podpis 1987, platnost 1989.

4

ad 1.1 – 1. pokračování

CARICOM (Caribbean Community and Common Market) pro rozvoj obchodu v oblasti střední Ameriky.

Integrační seskupení Karibiku založené 1973. Je nástupcem CARIFTA (1965) - Karibské sdružení volného obchodu.

5

ad 1.1 – 2. pokračování

ČZ CARICOM: 14 států Karibské oblasti.

Cíle: ekonomická integrace ČZ, koordinace zahraniční politiky nezávislých zemí.

6

ad 1.1 – 3. pokračování

CACM (Central American Common Market) – Středoamerický společný trh.

Vytvořila Organizace středoamerických států (dohoda 1960, platnost 1963).

ČZ: Kostarika, Guatemala, El Salvador, Honduras a Nikaragua.

7

ad 1.1 – 4. pokračování

Cíl: liberalizace vnitro regionálního obchodu a vytvoření OVO + CU.

ALADI (Asociación Latinoamericana de Integración). Anglický název: LAIA – Latin American Integration Association.

Latinskoamerické integrační seskupení- založeno v r. 1980. Nahradilo nefungující oblast volného obchodu LA (LAFTA) z r. 1960.

8

ad 1.1 – 5. pokračování

ČZ: všechny španělsky mluvící země Jižní Ameriky, Mexiko a Brazílie.

Rozdělení zemí do 3 skupin (ekonomická vyspělost).

Cíl: podpora integračního procesu v regionu.

9

ad 1.1 – 6. pokračování

ANDEAN (Community of Nations) – Andské společenství národů).

Vznik 1996. Původní název Andský pakt z r. 1969. ČZ: Venezuela, Ekvádor, Bolívie,

Kolumbie a Peru. Panama – pozorovatel. Původně i Chile, 1976 pakt opustilo.

10

ad 1.1 – 7. pokračování Cíl: podpora rozvoje ČZ, urychlení

růstu prostřednictvím ekonomické, obchodní a politické integrace. Nástroj: koordinace hospodářské a sociální politiky a liberalizace. Od 2/1995 Venezuela, Bolívie, Ekvádor a Kolumbie tvoří oblast VO se společným vnějším tarifem. Do r. 2005 – společný trh.

11

ad 1.1 – 8. pokračování

MERCOSUR (Mercado Común Del Sur) – společný trh Jihu (vznik 1991, platnost 1995).

ČZ: Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay. Přidruženým členem Chile (1996) a Bolívie (1997).

Cíle: OVO, poté volný pohyb VF.

12

ad 1.1 – 9. pokračování

Společný vnější tarif, společná obchodní politika, koordinace hospodářských politik.

Od roku 1994 právní subjektivita, od 1/1/1995 ČS PVO a CU, v 12/1995 podpis Rámcové dohody s EU o obchodní a ekonomické spolupráci.

13

ad 1.1 – 10. pokračování

1998 – Dohoda o VO s ANDEAN. Jednání o vytvoření OVO celé

Ameriky do r. 2005.

14

ad 1.2 – Asie

Mezinárodní seskupení v Asii ASEAN (Association of South Asian

Nations) – Sdružení národů jihovýchodní Asie. Založení 1967: Indonésie, Malajsie, Filipíny, Singapur a Thajsko. V r. 1984 přijata Brunej, v r. 1995 Vietnam, v r. 1997 – jako budoucí členové Laos a Myanmare (Barma).

15

ad 1.2 – 1. pokračování

Cíle: rozvoj spolupráce pro urychlení ekonomického, sociálního a kulturního rozvoje zemí regionu.

V 10/1992 dohoda o OVO (AFTA – Asean Free Trade Area).

Spolupráce s RZ, ale i s RTE.

16

ad 2 – Seskupení na území VE

2.1 Vznik seskupení CEFTA, její základní cíle

2.2 Realizace cílů CEFTA v oblasti obchodu s průmyslovými výrobky

2.3 Bariéry liberalizace obchodu se zemědělskými výrobky a se službami

2.4 Vznik celní unie ČR-SR, její cíle a problémy jejich realizace.

17

ad 2.1 Vznik seskupení CEFTA, její základní cíle

Central European Free Trade Agreement – Středoevropská dohoda o VO.

Podpis Krakov 12/92, platnost 1/3/93. Zakládající ČZ: ČSFR (ČR a SR), Polsko a Maďarsko.

Slovinsko (1996), Rumunsko (1997), Bulharsko (1999), Chorvatsko (jaro 2003).

18

ad 2.1 – 1. pokračování

Cíle: liberalizace obchodu s průmyslovými a zemědělskými výrobky, vytvoření oblasti VO do r. 2001.

U průmyslových výrobků se podařilo naplnit, služby nikoli, zemědělské výrobky asi z 50 %.

19

ad 2.1 – 2. pokračování K 30. 4. 2004 5 ČZ z CEFTA vystoupilo (EU)

– ČR, SR, Maďarsko, Polsko, Slovinsko; k 31. 12. 2006 vystupuje Rumunsko a Bulharsko.

ČZ CEFTA dnes: 6 balkánských zemí + Moldavsko a Kosovo (MIK – Mise OSN v Kosovu) – obě 2007.

Chorvatsko (2003), Republika Makedonie (2006), B a H (2007), Albánie (2007), Černá Hora (2007) a Srbsko (2007).

20

ad 2.1 – 3. pokračování

CEFTA 2006 – platnost od 26/7/07: cíl zóna VO do 2010.

Chorvatsko má příslib EK získat členství v EU do 2009/10, Makedonie je kandidátskou zemí EU.

HDP/1 ob./PPP 2006 7675 USD.

21

ad 2.1 – 4. pokračování

Jednotlivé ČZ:Chorvatsko 17100 USD, B+H 9163 USD, Srbsko 8100 USD, Makedonie 7645 USD, Albánie 6259 USD, Černá Hora 5028 USD, Moldávie 2962 USD, Kosovo 1800 USD.

22

ad 2.1 – 5. pokračováníPodmínky pro rozšíření (1995) WTO Asociační dohoda s EU (příslib vstupu) Dohoda o VO s ČZ CEFTA.Současná kritéria (Záhřeb 2005): WTO nebo příslib dodržování WTO regulace Jakákoli dohoda s EU o přidružení Dohoda o VO s ČZ CEFTA

23

ad 2.2 - Realizace cílů CEFTA v obchodě s průmyslovými výrobky

Téměř plná liberalizace obchodu (výjimky – asi 2 % společného obchodu). Obchod zemědělskými výrobky liberalizován mírně nad 50 %.

24

ad 2.3 – Bariéry liberalizace obchodu se zemědělskými výrobky a se službami

Kvantitativní restrikce, licence, systém uplatňovaných dotací, normy.

1. 5. 2004 – 5 zemí se stalo členy EU.

Význam CEFTA pro ČZ.

25

ad 2.4 – Vznik CU ČR – SR, její cíle a překážky jejich realizace

Customs Union between the Czech Republic and the Slovak Republic.

Podpis 29. 10. 1992, prozatímní provádění od 1. 3. 1993, platnost 3. 5. 1993, od 1. 5. 2004 se obě země staly ČZ EU.

26

ad 2.4 – 1. pokračování

Charakteristika CU podle WTO: jednotné celní území mezi smluvními

stranami; zrušení cel, kvantitativních omezení a

jiných opatření bránících volnému pohybu zboží a služeb mezi smluvními stranami;

společná celní sazebník mezi zeměmi, které nejsou smluvními stranami.

27

ad 2.4 – 2. pokračování

Společná obchodní politika – její koordinace z hlediska WTO není nutná.

Podle WTO musí účastníci CU mezi sebou a vůči třetím zemím uplatňovat jednotný komplex netarifních opatření – licenční režimy, certifikace výrobků, antidumping.

28

ad 2.4 – 3. pokračování Z hlediska ČR CU již před několika roky

vyčerpala své možnosti. Pro ČR je SR standardním obchodním partnerem: podíl na obratu 2006 6,8 %, na exportu 8,4 %, na importu 5,2 %. Rakousko těsně v závěsu.

Podíl ČR na ZO SR je o něco vyšší, postupně se ale snižuje, takže ČR bude rovněž standardním obchodním partnerem.