Migranti a domácí násilí

Příspěvky z konference a workshopů konaných 29. a 30. listopadu 2011 v Praze.

© Centrum sociálních služeb Praha

Migranti a domácí násilí

© Centrum sociálních služeb PrahaAutoři publikace: zástupci NNO, které pracují s migranty, a členové inter-disciplinárního týmu v hl. m. Praze na ochranu před DN.

Většina příspěvků zazněla na mezinárodní konferenci a workshopech na MHMP dne 29. a 30. listopadu 2011.

Publikace vznikla v rámci projektu 51.00087 financovaného z OP LZZa globálního grantu Mezinárodní spolupráce a státního rozpočtu.

Na koncipování publikace se podílel realizační tým projektu ve složenímanažerka PhDr. Marie Šusterová, odborní garanti Ladislava Poláková, DiS.,Bc. Alena Nedvědová, Mgr. Zuzana Chomová, Mgr. Lenka Vaníčková,Mgr. Jaroslav Vydra

Autorem fotografie na titulní straně:Lukáš Bystřický

Fotografie uvnitř publikace pořídil Mgr. Jaroslav Vydra

Editoři publikace: PhDr. Marie Šusterová, Mgr. Jaroslav Vydra

TISK Bario s.r.o

Grafická úprava: Informica studio s.r.o.

Obsah

Úvod - Řešením domácího násilí v rodinách migrantů je interdisciplinární spolupráce… .................................................................... 5

PhDr. Marie Šusterová, manažerka projektu, sociální pracovnice IC Praha

Možnosti zachování povolení k pobytu cizincům – rodinným příslušníkům občanů EU – v souvislosti s implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES ........................................... 11

Ing. Vlastimil Vintr, odd. azylové a migrační politiky MV ČR

Domácí násilí a cizinci z pohledu policejního .............................................. 19por. Mgr. Bc. Krystian Maršík, DiS., komisař PČR

Služby kulturních mediátorů komunitního centra InBáze Berkat o.s. v kontextu problematiky domácího násilí .................................................... 25

Mgr. Eva Dohnalová, vedoucí sociálního oddělení InBáze Berkat o.s.

Domácí násilí a Vietnamci žijící v České republice ..................................... 35Mai Xuan Thanh, kulturní mediátorka pro vietnamsky mluvící migranty

Problematika domácího násilí u mongolské komunity žijící v ČR ............ 39Otgon-Erdene Erdenebat, kulturní mediátorka pro mongolsky mluvící migranty

Domácí násilí u ruských migrantů ............................................................... 43Marina Pojmanová, kulturní mediátorka pro rusky mluvící migranty

Domácí násilí v arabském světě .................................................................... 47Chima Youssef, projektový manažer vzdělávací a kulturní sekce

Propojení ženských multikulturních skupin a psychoterapie i v oblasti domácího násilí – o. s. InBáze Berkat ......................................................... 53

Ing. Věra Roubalová Kotlánová, psycholožka

Domácí násilí u cizinců - skrývaný problém? Zkušenosti Centra pro integraci cizinců ze sociálního poradenství migrantům ...................... 59

Mgr. Barbora Machová, soc. pracovnice, Centrum pro integraci cizinců o.s.

Projekt Magdala, Arcidiecézní charita Praha ............................................. 67Mgr. Jinřiška Krpálková, ADCH Praha, Projekt Magdala

Organizace pro pomoc uprchlíkům a domácí násilí ................................... 75Mgr. Ludmila Bobysudová

Organizace pro pomoc uprchlíkům – Opening Doors ................................ 79Mgr. Judita Klepková, sociální pracovnice

Sama v cizí zemi – případ domácího násilí v rodině cizinců žijících v ČR ....................................................................................... 83

Bc. Daniela Bendlová, soc. pracovnice, OSPOD ÚMČ Praha 20

Vznik a činnost sdružení META ................................................................... 91Petra Kozílková, koordinátorka projektů

Práce s migranty z perspektivy psychologa ................................................. 96Mgr. Jaroslav Vydra, psycholog Intervenčního centra Praha, CSSP

Čtyři příběhy z Intervenčního centra ........................................................... 98Mgr. Zuzana Chomová, psycholožka, Intervenční centrum CSS Praha

Interkulturní iniciativa v Berlíně pomáhá migrantkám při ochraně před domácím násilím Systém ochrany před domácím násilím ve Spolkové zemi Berlín ........... 100

PhDr. Marie Šusterová, Intervenční centrum CSS Praha

Adresář možné pomoci ................................................................................ 110

�

5

Úvod

Řešením domácího násilí v rodinách migrantů je interdisciplinární spolupráce…

PhDr. Marie Šusterová, manažerka projektu, sociální pracovnice IC Praha

V době, kdy se na nás ze všech stran hrnou informace, letáky, informač-ní materiály a brožury o všem možném, je celkem troufalé pouštět se do vydání další publikace. Možná znáte ty chvíle, kdy vás přepadávají noční můry, aby další brožura nebyla jen souborem popsaných papírů určených do sběru…

Jsem ráda, že publikace Migranti a domácí násilí není toho druhu a přináší naopak mnoho aktuálních a zcela nových informací o tom, jak různé neziskové organizace pomáhají migrantům v procesu integrace a jak jim pomáhají pře-konávat v rodině i takové problémy jako domácí násilí. V brožuře dostali pro-stor zástupci důležitých organizací, které migrantům nabízejí bezplatné služby, poradenství, právní pomoc a doprovázení při jednání na úřadech, ale i užitečné kurzy češtiny či výuku jiných dovedností. Za všechny budu jmenovat InBázi Berkat, Centrum pro integraci cizinců, Organizaci pro pomoc uprchlíkům, občanské sdružení Meta – Sdružení pro příležitosti mladých migrantů a pro-jekt Magdala Arcidiecézní charity Praha.

Řešení domácího násilí v rodině migrantů nebo v dvoukulturním manželství bývá vždy pro policii nebo pro přestupkové oddělení či oddělení péče o dítě nepřehlednou a komplikovanou záležitostí. Každá komunita má svá specifika, kulturu, zvyklosti. Kultura hraje vždy důležitou roli, ale není možné kultu-rou omlouvat násilí, dočtete se v této publikaci. Dobrou zprávou je, že občan-ské sdružení InBáze Berkat má již dnes vyškolené kulturní mediátory z viet-namské, mongolské, ruské či arabské komunity. Pro práci mediátorek jsou školeny většinou klientky těchto organizací, které samy prošly integračním procesem a potýkaly se s problémy v nové zemi. Teď chtějí pomáhat lidem ze své komunity. Součástí bohaté nabídky služeb InBáze Berkat je i terénní prá-ce a poradna na cizinecké policii. Kulturní mediátor je současně i krizovým interventem v okamžiku, kdy je s obětí domácího násilí svízelná komunikace. Může být velkou posilou při jednání, zná kulturní kontext a může být zdejším úřadům velmi prospěšný.

�

Z příspěvků zjistíte další zajímavou informaci, že občanské sdružení Meta - sdružení pro příležitosti mladých migrantů realizuje projekt s pilotním vzdělávacím modulem pro sociální tlumočníky z řad migrantů. Spolupracuje na tomto projektu s Centrem pro integraci cizinců. Projekt je užitečný nejen pro migranty samotné – nabídl jim pracovní příležitosti, ale i pro organizace, které potřebují v krátkém čase sehnat tlumočníka pro jednání s ohroženou osobou-migrantkou.

Publikace přináší zprávu o zajímavém zahraničním projektu Opening Doors, který v roce 2011 začala realizovat Organizace pro pomoc uprchlíkům. Hlav-ním cílem projektu je informovat ženy-migrantky o všech formách násilí a jeho prevenci v kontextu života v České republice. Myšlenkou a ústřední ideou pro-jektu je vyškolit ženy migrantky v tématu násilí na ženách, aby posléze byly samy schopny informace ženám ve své komunitě předávat. Informace účastni-cím kurzů a workshopů předávají vyškolené lektorky-migrantky.

Centrum pro integraci cizinců ve svém příspěvku přesně analyzuje obtíž-nou životní situaci v rodině migrantů, kde navíc probíhá domácí násilí. Jsou tu popsány specifické faktory, které mohou vést k domácímu násilí právě u migrantů, zároveň však ztěžují řešení situace v rodině. Zkušenost Centra pro integraci cizinců naznačuje, že řešení domácího násilí v rodině migrantů bývá zavřeno za několikerými dveřmi. Migranti mají malý přehled o služ-bách a možnostech pomoci a často nevědí, že mohou využívat sociální služby. Bohužel limitujícím faktorem, aby migranti vyhledali pomoc, bývá jazyková bariéra. Právě proto je dobré, že publikace přináší informace o nové službě sociálních tlumočníků.

Nabídka služeb pro cizince vede Intervenční centrum Praha k intenzivnější interdisciplinární spolupráci při ochraně před domácím násilím. Doufejme, že publikace, která přináší potřebné informace o nabídce organizací, které mají důvěru mezi migranty, podpoří solidní spolupráci mezi organizacemi.

Každou publikaci zdobí kazuistiky, nechybějí tedy ani na našich stránkách. Je užitečné, že každý máme možnost konfrontovat svou vlastní zkušenost s řeše-ním případů v jiných organizacích. Důkladné a podrobně popsané kazuistiky z Arcidiecézní charity Praha a Oddělení péče o dítě na ÚMČ pro Prahu 20 jsou výborným pomocníkem pro práci s ohroženou osobou.

Projektové aktivity, konferenci a workshop na téma Migranti a domácí nási-lí, kde byla přednesena většina publikovaných příspěvků, jakož i přípravu a tisk stejnojmenné publikace financuje Centrum sociálních služeb Praha z projektu

7

51.00087. Finance jsou z Evropského sociálního fondu – operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a globálního grantu Mezinárodní spolupráce.

Inspirací pro hlubší prozkoumání tématu „migrantů a domácího násilí“ v hl. m. Praze byla dlouholetá a bohatá zkušenost s mezikulturní problematikou u naše-ho německého partnera ve Spolkové zemi Berlín – organizaci BIG - Berli-ner Initiative gegen Gewalt an Frauen e. V. Touto cestou děkujeme Patricii Schneider a Stefanu Beckmannovi za zajištění programu při čtyřech ber-línských pracovních stážích, kterých se zúčastnilo přibližně 50 členů inter-disciplinárního týmu z Prahy. Zajímavé podněty pro práci s migranty jsme čerpali ze setkání s pracovnicemi organizace Interkulturelle Initiative e. V. v Berlíně. V publikaci o této organizaci přinášíme krátkou informaci. Seznámili jsme se i s provozem berlínské BIG Hotline k domácímu násilí. Na této telefo-nické lince pomoci se střídá po dnech pět neziskových organizací, přitom noční a víkendový provoz zajišťuje koordinátor spolupráce – organizace BIG. Berlínská BIG Hotline pro pomoc při domácím násilí dokáže v krátké době zprostředkovat pro ohroženou ženu-migrantku tlumočníka v jednom z 31 jazyků.

Při realizaci projektu dostali možnost nahlédnout do systému pomoci osobám ohroženým domácím násilí v Německu a na Slovensku zástupci neziskových organizací, pražských úřadů městských částí, Policie ČR, Městské policie Praha i justice.

Zkušenosti Spolkové země Berlín a organizace BIG ukazují, že proti domá-címu násilí musí jednotně postupovat celá společnost v čele s politiky, státními úředníky, policií, justicí a neziskovými organizacemi.

V ČR se od roku 200� daří postupně zlepšovat legislativu na ochranu před DN a zkvalitňovat policejní a soudní praxi při řešení případů domácího násilí. Sympa-tickou zprávou tedy je i příspěvek zástupce státu – Ministerstva vnitra ČR. Situaci migrantek, které byly vystaveny chování násilného partnera, bude zohledňovat i Ministerstvo vnitra ČR při posuzování možnosti zachování jejich stávajícího povolení k pobytu. Novelou zákona o pobytu cizinců (zákonem č. �27/2010 Sb.) bylo doplněno ustavení §17�a. Ukončení partnerského svazku s násilnou osobou, občanem ČR nebo EU, nemusí mít nutně vliv na ukončení povolení k pobytu na území ČR a že stávající povolení k pobytu, vázané na ukončení manželství nebo partnerský svazek, může být správním orgánem zachováno.

O tom, že se mění i přístup Policie ČR k problematice domácího násilí, svěd-čí příspěvek zástupce Skupiny kriminální policie a vyšetřování Policie Praha – o využívání speciální výslechové místnosti na krajském ředitelství. Upravené

8

prostory umožňují větší ohleduplnost při výslechu ohrožené osoby. Policisté si uvědomují, že domácí násilí může ve dvoukulturním manželství nebo v rodině migrantů rychle eskalovat a přináší pro ženu a děti nebezpečné riziko. Mnozí policisté už prošli speciálním školením k problematice domácího násilí a cho-vají se při zásahu profesionálně.

Domácí násilí se ve většině případů týká i nezletilých dětí – dlouhodobě býva-jí svědky brutálních útoků v rodině a prožívají traumatizující pocity bezmoci a strachu. Při interdisciplinární spolupráci hledá Intervenční centrum při práci s ohroženou osobou oporu v příslušných odděleních péče o dítě a v organiza-cích zaměřených na pomoc dítěti. V publikaci se můžete seznámit s kazuistikou, kterou řešil OSPOD Úřadu městské části pro Prahu 20. Z popisovaného příběhu je patrné, že profesionální přístup sociálních pracovnic k řešení domácího násilí v rodině cizinců je důležitou ochranou pro nezletilé dítě. Angažovaný a erudo-vaný přístup k řešení domácího násilí zaujímá stále více pracovníků oddělení péče o dítě.

Publikace Migranti a domácí násilí nabízí informace o situaci migrantů v cizí zemi. Jejich situaci charakterizují specifické sociální faktory, které významně přispívají k násilí mezi blízkými. Bývá to frustrace z migrace, protože – jak uvá-dí sdružení Berkat - je to náročný životní projekt, kdy člověk ztrácí své zázemí v lidech, postavení, krajině, jazyce, jídle, humoru apod. Tato frustrace ze ztráty může vést k násilí.

Jestliže budeme mít více informací o sobě navzájem, naučíme se mezi sebou lépe spolupracovat a možná přispějeme k tomu, aby k těmto excesům docházelo co nejméně. Důležitým cílem pro celý interdisciplinární tým je společně hledat vhodnou pomoc rodině, která žije často v izolaci a ve stresu z neznámého pro-středí.

Chtěla bych poděkovat realizačnímu týmu a pracovníkům Intervenčního centra CSSP za energii, kterou do projektu vkládají. Jsem přesvědčena, že se nám všem vrátí v podobě kvalitní interdisciplinární spolupráce. Děkuji Aleně Nedvědové, Ladislavě Polákové, Zuzaně Chomové, Lence Vaníčkové, Jaroslavu Vydrovi za pečlivou přípravu všech projektových aktivit a výbor-nou reprezentaci Intervenčního centra, které je součástí Centra sociálních služeb Praha.

9

10

Ing. Vlastimil Vintr, odd. azylové a migrační politiky MV

11

Možnosti zachování povolení k pobytu cizincům – rodinným příslušníkům občanů EU – v souvislosti s implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES (zohlednění okolností, které svědčí o výskytu domácího násilí v ukončeném manžel-ství nebo partnerském svazku, při rozhodování o ukončení přechodného pobytu)

Ing. Vlastimil Vintr, odd. azylové a migrační politiky MV

Problematika domácího násilí v rámci agendy Ministerstva vnitra České republiky

Problematikou domácího násilí se Ministerstvo vnitra České republiky inten-zivně a dlouhodobě zabývá. Aktuálně jsou vyvíjeny preventivní aktivity v sou-ladu s vládou České republiky, v usnesení č. 2�2 ze dne 13. �. 2011, schvále-ným Národním akčním plánem prevence domácího násilí na léta 2011 až 201�. Koordinátorem tohoto akčního plánu je Ministerstvo vnitra České republiky spolu s Úřadem vlády České republiky.

Preventivní aktivity Ministerstva vnitra České republiky, v rámci nichž je roz-víjena spolupráce s dalšími resorty, Policií České republiky, místními samo-správami a nestátním neziskovým sektorem, jsou pojímány interdisciplinárně a zaměřují se na práci s oběťmi i násilnými osobami. Gestorem preventivních aktivit vyvíjených na poli boje proti domácímu násilí Ministerstvem vnitra Čes-ké republiky je především odbor prevence kriminality.

Vzhledem k vnímání problematiky domácího násilí ministerstvem vnitra jako závažného celospolečenského problému, který se netýká pouze občanů ČR, ale i cizinců na území České republiky žijících, svou pozornost k tomuto pro-blému obrací i odbor azylové a migrační politiky. S nabytím účinnosti zákona �27/2010 Sb. (jímž byl novelizován zákon 32�/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů) přešla kompetence rozhodování ve věcech dlouhodobého pobytu cizinců z Ředitelství služby cizinecké policie Policie České republiky na odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky. Výše uvedenou novelou zákona 32�/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byla rovněž trans-ponována směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 200�/38/ES.

12

V kontextu přechodu kompetencí ve věci povolování dlouhodobého pobytu cizincům na území České republiky na ministerstvo vnitra, resp. odbor azylové a migrační politiky, a transpozice výše uvedené směrnice, získala problematika domácího násilí a jeho důsledků na soužití obětí a násilných osob kvalitativně novou relevanci vzhledem k rozhodování ve věcech pobytu cizinců.

Právní rámec posuzování možnosti zachování stávajícího povolení k pobytu pro oběti domácího násilí

S ohledem na platné znění směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 200�/38/ES čl. 13 odst. 2. a jeho transpozici do § 87f zákona 32�/1999 Sb., ve znění poz-dějších předpisů, vyplynula potřeba zohlednit takové skutečnosti, které svědčí o důvodném podezření, že rodinný příslušník občana ČR nebo EU se stal v prů-běhu ukončeného manželského nebo partnerského svazku obětí domácího nási-lí (v rámci rozhodování o ukončení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana ČR nebo EU z důvodu zániku manželství nebo registrovaného partnerství na základě rozhodnutí soudu nebo z důvodu prohlášení manželství za neplatné).

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 200�/38/ES v čl. 13 odst. 2 písm. c) ukládá (v případě rozvodu nebo prohlášení manželství za neplatné nebo ukon-čení registrovaného partnerství podle čl. 2 odst. 2 písm. c) směrnice) zachování práva pobytu rodinných příslušníků občanů EU, kteří nejsou státními přísluš-níky žádného členského státu, pokud je to opodstatněno obzvlášť obtížnými okolnostmi, například u osob, které se během manželství nebo registrovaného partnerství staly obětí domácího násilí.

Ustanovení § 87f odst. 2. písm. c) zákona 32�/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, explicitně transponuje ustanovení čl. 13 odst. 2. písmena a), b) a d) směrnice. Ustanovení čl. 13 odst. 2. písm. c) směrnice je pak v rámci tohoto zákona upraveno volněji a v ustanovení § 87f odst. 2. řešeno obecným odkazem na hodnocení přiměřenosti rozhodnutí o ukončení přechodného pobytu rodin-ného příslušníka občana ČR nebo EU z hlediska zásahu takového rozhodnutí do soukromého nebo rodinného života rodinného příslušníka. Přiměřenost tako-vého rozhodnutí by tedy měla být posuzována v souladu s ustanovením § 17�a zákona 32�/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uvedené ustanovení dává dostatečný prostor pro zohlednění okolností důvodně svědčících o skutečnosti, že se rodinný příslušník občana ČR nebo EU stal obětí domácího násilí.

V této souvislosti je třeba připomenout, že čl. 13 odst. 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 200�/38/ES dopadá na velmi úzkou skupinu

13

cizinců, kteří jsou rodinnými příslušníky občanů ČR nebo EU. Jde o rodinné příslušníky, jejichž manželství, resp. partnerství, bylo bezdětné, neboť v případě dětí je právo pobytu zachováno (v souladu s ustanovením §87f odst. 2 písm. c) bod 1, které je explicitní transpozicí ustanovení čl. 13 odst. 2 písm. b) směrni-ce). Dále jde o situace, ve kterých manželství trvalo méně než tři roky a rodinný příslušník pobýval v daném členském státě méně než jeden rok. V opačném případě je právo pobytu zachováno v souladu s ustanovením §87f odst. 2 písm. c) bod 2, které explicitně transponuje čl. 13 odst. 2 písm. a) směrnice.

Při posuzování otázky zda daný právní předpis, v našem případě zákon č. 32�/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, plně transponuje ustanovení směrni-ce Evropského parlamentu a Rady č. 200�/38/ES, je nutné vzít v úvahu i základ-ní principy tvorby právních předpisů v České republice. V této souvislosti je třeba zohlednit nálezy Ústavního soudu České republiky1, z nichž vyplývá, že určitou míru neurčitosti právního předpisu je možné chápat jako logický důsle-dek povahy právní normy, coby obecného měřítka regulujícího chování práv-ních subjektů. Jakkoliv je jednoznačnost práva vysoce žádoucí, může přinést ve svém důsledku přílišnou rigiditu, a právo proto musí být schopno nechávat pro-stor měnícím se podmínkám. Ústavní soud v této souvislosti rovněž připomenul ustálenou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle níž požadovaná míra přesnosti zákona závisí především na charakteru vztahů, které upravuje, ale též na počtu a povaze jeho adresátů.

Novelou zákona o pobytu cizinců (zákonem č. �27/2010 Sb.) bylo doplněno výše uvedené ustanovení § 17�a. Ustanovení § 17�a jasně definuje, jaké aspekty jsou při posuzování dopadů do soukromého a rodinného života posuzovány a zkou-mány. Ustanovení § 17�a sice neobsahuje výslovně, že při posuzování dopadů do soukromého a rodinného života je zohledňována situace obětí domácího nási-lí, na druhou stranu obsahuje dostatek indicií zaručujících, že v rámci správního uvážení správní orgán posoudí zevrubně situaci daného rodinného příslušníka. Výše uvedená možnost objektivního prokázání skutečnosti, že se dotčený rodinný příslušník stal obětí jednání vykazujícího znaky domácího násilí, dává věcně pří-slušnému správnímu orgánu prostor pro zohlednění takové skutečnosti jako roz-hodné pro aplikaci ustanovení § 17�a. Ministerstvo vnitra České republiky, jako

1 Nález Ústavního soudu České republiky publikovaný pod č. 210/2003 Sb. konstatoval, že neurčitost něk-terého ustanovení právního předpisu nutno považovat za rozpornou s požadavkem právní jistoty, a tudíž i právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky), toliko tehdy, jestliže intenzita této neurčitosti vylučuje možnost stanovení jeho normativního obsahu pomocí obvyklých interpretačních postupů (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/95).

1�

věcně příslušný správní orgán, v této souvislosti rozpracovalo doporučení postu-pu při posuzování takových případů rodinných příslušníků občanů ČR nebo EU, v rámci něhož je dále formalizován způsob spolupráce správního orgánu s věcně příslušnými orgány Policie České republiky, pomáhajícími nevládními subjek-ty a případně soudy za účelem zajišťování informací potřebných k rozhodování o umožnění pobytu skupině rodinných příslušníků občanů ČR nebo EU, kteří se stali oběťmi jednání vykazujícího znaky domácího násilí, a kteří spadají do skupi-ny definované v čl. 13 odst. 2 písm. c) ve výše uvedeném užším vymezení.

Díky v minulosti realizované implementaci souboru opatření zaměřených na potí-rání domácího násilí na úrovni policejních orgánů a spolupráci policejních orgánů s pomáhajícími nevládními subjekty, které poskytují pomoc a ochranu obětem domácího násilí, se podařilo, kromě zefektivnění opatření proti násilným osobám, především zvýšení koordinace postupu při řešení případů domácího násilí a zajiš-tění evidenčních systémů tak, aby dostupné informace mohly napomoci sledování a dalšímu účinnějšímu odhalování případů jednání vykazujícího znaky domácího násilí; a to jak po linii Policie České republiky, tak po linii pomáhajících nevlád-ních subjektů. Uvedené výsledky implementovaných opatření zásadním způsobem přispívají k možnosti objektivního prokázání skutečnosti, že se dotčený rodinný příslušník stal obětí jednání vykazujícího znaky domácího násilí.

Předpokládáme současně, že relevantní pomáhající nestátní neziskové subjek-ty, které poskytují poradenství a ochranu obětem jednání vykazujícího znaky domácího násilí, jsou po odborné stránce dostatečně erudované, aby mohly pří-pad oběti domácího násilí posoudit a vypracovat, v případě potřeby, na vyzvá-ní správního orgánu objektivní odborné stanovisko. Vzhledem k rozsahu jejich práce s oběťmi domácího násilí jsou rovněž s to, informovat oběti z řad cizinců o skutečnosti, že ukončení partnerského svazku s násilnou osobou, občanem ČR nebo EU, nemusí mít nutně vliv na ukončení povolení k pobytu na území České republiky, a že stávající povolení k pobytu, vázané na ukončené manželství nebo partnerský svazek, může být věcně příslušným správním orgánem zachováno.

Česká republika, díky již vybudovaným, a výše popsaným kapacitám plynoucím z interdisciplinární spolupráce na poli potírání domácího násilí a péče o jeho oběti, nastavila v rámci přístupu k rodinným příslušníkům občanů ČR nebo EU (spadajících do kategorie čl. 13 odst. 2 písm. c) směrnice 200�/38/ES) možnosti zachování pobytu těmto cizinců nad rámec, který jí ukládá tato směrnice. Věcně příslušný správní orgán při svém rozhodování o zachování povolení k pobytu totiž není vázán na vyřešení předběžné otázky, zda se dotčený cizinec skutečně stal obětí domácího násilí, jak by tomu bylo při rigidní transpozici výše uvede-

15

ného ustanovení směrnice. Takovou skutečnost může konstatovat pouze přísluš-ný soud v rámci svého pravomocného rozhodnutí ve věci trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí (podle § 199 zákona č. �0/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který v rámci své skutkové podstaty zahrnuje znaky jed-nání označovaného jako domácí násilí.

Za stávajícího stavu věcně příslušnému správnímu orgánu postačuje, pro prvot-ní posouzení případu a přiměřenosti dopadu eventuelního odnětí pobytového oprávnění rodinnému příslušníkovi, získání podkladů od věcně příslušného orgánu Policie České republiky, svědčících o důvodném podezření, že se rodin-ný příslušník občana EU stal obětí jednání nesoucího znaky domácího násilí.

Prostor ponechaný správnímu orgánu v legislativní normě upravující pobyt cizin-ců na území České republiky v podobě zákona č. 32�/1999 Sb., ve znění pozděj-ších předpisů, pro správní úvahu tak, při zachování povinnosti správního orgánu zjišťovat stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbyt-ném pro to, aby úkon správního orgánu byl v souladu se zákonem a ostatními právními předpisy včetně mezinárodních smluv, při šetření oprávněných zájmů dotčených osob, veřejného zájmu a zohlednění individuálních okolností daného případu, umožňuje postupovat ve věcech povolení pobytu rodinným příslušníkům občanů EU spadajících do skupiny definované v čl. 13 odst. 2 písm. c) směrnice 200�/38/ES nad rámec minimálního standardu daného touto směrnicí, jakož i nad rámec eventuelní rigidní transpozice tohoto minimálního standardu do Zákona o pobytu cizinců.

Součinnost Ministerstva vnitra České republiky s dalšími subjekty

Z výše popsané charakteristiky transpozice unijních norem do české legislati-vy vyplývá potřeba koordinované součinnosti mezi Ministerstvem vnitra České republiky, jako věcně příslušného správního orgánu pro rozhodování ve věcech povolování pobytu cizincům na území České republiky, a dalšími subjekty v podobě Policie ČR, justičních orgánů a nestátních neziskových organizací. Za základní rámec takové součinnosti byl zvolen již vytvořený systém monitoringu výskytu případů jednání vykazujícího znaky domácího násilí v rámci policie České republiky2 a systém péče o oběti domácího násilí založený na interdisci-

2 V návaznosti na závazný pokyn policejního prezidenta č. 1��/2009 ze dne 23. prosince 2009, který upra-vuje způsob evidování rozhodnutí Policie ČR o vykázání násilné osoby podle ustanovení § �� zákona 273/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

1�

plinární bázi, opírající se o součinnost ústředních orgánů státní správy s místní-mi samosprávami a nevládními neziskovými organizacemi.

Vzhledem ke specifickým okolnostem jevů spojených s problematikou domácího násilí, kterého jsou jako oběti nebo násilné osoby účastni cizinci, Ministerstvo vnitra realizovalo v průběhu roku 2011 konzultace s nestátními neziskovými sub-jekty, které se s touto problematikou v rámci své činnosti setkávají. Výsledky těch-to konzultací byly rovněž zohledněny při nastavování postupu správního orgánu souvisejícího s posuzováním možnosti zachování práva pobytu cizincům, kteří se prokazatelně stali obětí jednání vykazujícího znaky domácího násilí.

Prokazování okolností svědčících o výskytu domácího násilí

Domácí násilí nebo jednání, které nese znaky domácího násilí, je jevem, který má ve většině případů latentní povahu. Odehrává se velmi často v uzavřeném rodinném, v případě cizinců i komunitním, prostředí, přičemž okolí není vždy s to jeho přítomnost zaregistrovat. Jeho objektivní prokazování je proto kom-plikované. Velmi často závisí na uskutečnění agrese násilné osoby proti oběti na veřejnosti nebo za okolností, kdy okolí takové jednání zaregistruje a přivolá policii, nebo ochotě oběti vyhledat odbornou pomoc u policie nebo specializo-vaných nestátních neziskových organizací.

Posouzení možnosti zachování práva pobytu cizinci (po zániku manželství nebo partnerského svazku z důvodu domácího násilí), věcně příslušným správním orgánem je však odvislé od možnosti prokázání takových rozhodných skuteč-ností. Toto je možné prostřednictvím spolupráce správního orgánu s Policií Čes-ké republiky, která v souladu se závazným pokynem policejního prezidenta (č. 1��/2009 ze dne 23. prosince 2009) eviduje rozhodnutí policie vykázání násilné osoby podle § �� zákona č. 273/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dal-ší možnost představuje předložení dokladů prokazujících přítomnost domácí-ho násilí v zaniklém manželství nebo partnerském svazku samotným cizincem – obětí takového jednání.

Tyto doklady mohou mít rozličnou povahu. Kromě již zmíněných rozhodnutí policejního orgánu o vykázání násilné osoby podle § �� zákona 273/2008 Sb. se může jednat o rozhodnutí soudu o vydání předběžného opatření podle § 7�b zákona 99/19�3 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Relevantním podkladem však může být rovněž stanovisko orgánu činného v trestním řízení, které potvrzuje zahájení trestního stíhání podle § 1�0 zákona 1�1/19�1 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu týrání osoby žijící

17

ve společném obydlí podle ustanovení § 199 zákona �0/2009 Sb., ve znění poz-dějších předpisů, případně rozhodnutím soudu v uvedené trestní věci.

V případě, že je výše uvedeným způsobem objektivně vykázán výskyt domácího násilí, je možné, aby si správní orgán pro další posouzení okolností, za kterých se toto odehrávalo, a závažnosti jeho důsledků na oběť-cizince (s ohledem na ustano-vení §17�a zákona 32�/1999 S., ve znění pozdějších předpisů), vyžádal odborné stanovisko relevantního pomáhajícího nestátního neziskového subjektu.

Zhodnocení implementace směrnice s ohledem na další mož-nosti pobytu obětí domácího násilí na území České republiky

Stávající právní norma upravující pobyt cizinců na území České republiky v podobě zákona č. 32�/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se s proble-matikou důsledků domácího násilí na rozpad společného soužití obětí (cizinců) a násilných osob (občanů ČR nebo EU), a především následných konsekvencí rozpadu takového společného soužití v oblasti rozhodování o ukončení pobytu obětí z řad rodinných příslušníků na území ČR, vyrovnala dostatečným způso-bem, vzhledem k rozsahu a závažnosti problému. Ve srovnání s dikcí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 200�/38/ES jde stávající právní norma upra-vující pobyt cizinců na území České republiky nad rámec společných standardů, touto směrnicí vyžadovaných.

Popsaný způsob aplikace stávající právní normy upravující pobyt cizinců na území České republiky dává možnost, v případě prokázání výše uvedeným způ-sobem, že se cizinec stal v manželském nebo partnerském svazku s občanem ČR nebo občanem EU obětí jednání vykazujícího znaky domácího násilí, zachovat dotčenému cizinci stávající povolení k pobytu na území České republiky, a to do uplynutí platnosti takového povolení k pobytu.

V případě, že bude takový cizinec usilovat o setrvání na území České republiky i po uplynutí výše uvedeným způsobem zachovaného povolení k pobytu, musí splnit podmínky, které jsou pro získání příslušného povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky vyžadovány zákonem 32�/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Další povolení k dlouhodobému pobytu tedy bude záviset na míře integrace takového cizince v České republice a jeho schopnosti osamostatnění. Možnost zachování původního oprávnění k pobytu otevírá dostatečný časový prostor pro cílenou a systematickou práci nestátních neziskových organizací, zaměřenou na integraci a osamostatnění těchto cizinců.

18

por. Mgr. Bc. Krystian Maršík, DiS., komisař PČR, OŘ Policie Praha I

19

Domácí násilí a cizinci z pohledu policejníhopor. Mgr. Bc. Krystian Maršík, DiS., komisař PČR, OŘ Policie Praha I

V rámci svého pracovního zaměření komisaře �. OOK (�. obvodní oddělení kriminální policie a vyšetřování zaměřené na vyšetřování a odhalování trestné činnosti související s rodinou a mládeží) Obvodního ředitelství pro Prahu I, jsem se setkal s různými formami násilí na ženách, které má v podvědomí veřejnost jako „domácí násilí“.

Naše oddělení zahrnuje území Prahy 1, �, 7, kde se vyskytlo mnoho případů domácího násilí (DN), při kterém trpěly nejen ženy, ale i děti, přítomné při úto-ku. Domácí násilí tak negativně zasahuje celou rodinu i malé děti, které vyrůs-tají v prostředí opakovaných konfliktů mezi rodiči.

Proto má 3. oddělení kriminální policie Krajského ředitelství Policie ČR v Pra-ze k dispozici speciální výslechovou místnost zaměřenou na provádění úkonů trestního řízení. Ve většině případů jsou v těchto místnostech prováděny výsle-chy obětí násilných trestných činů, tj. i osob ohrožených domácím násilím. Jsou zde vyslýchány napadené manželky, družky a taktéž děti různého věku, které byly svědky násilného jednání pachatele.

Právě tyto místnosti umožňují vyslýchajícím policistům provádět výslech bez přímé přítomnosti osob, při kterých by vyslýchaná osoba nevypovídala, nebo by vypovídala se strachem. Jedná se o dvě místnosti, které jsou těmto výsle-chům obětí násilných činů uzpůsobeny jak vhodným vybavením, tak skladbou barev. Výslech pak je veden tak, aby v první místnosti byl pouze policista a oběť DN, a v místnosti druhé, do které je přenášen zvukový záznam, byly ostatní zainteresované osoby, např. soudce, státní zástupce, obhájce obviněné-ho, pracovník orgánu péče o dítě či další policisté. Osoba poškozená, v tom-to případě osoba ohrožená domácím násilím, může v této místnosti nerušeně vypovídat.

Ohrožená osoba tak není přímo vystavena dotěrným nebo nepříjemným otáz-kám obhájce, ale kontakt je omezen pouze na otázky písemné, které musejí mít nezavádějící formu. Otázky jsou předávány vyslýchajícímu policistovi, obhájce nemá možnost komunikovat přímo. Tímto opatřením je ohrožená osoba, vět-šinou psychicky rozrušená a vyčerpaná, chráněna při výslechu na policii před eventuelními výpady obhájce. Výslech má mnohdy povahu svědecké výpovědi, záleží na tom, v jaké fázi trestního řízení je oběť vyslýchána.

20

V případě že se jedná o výslech ve fázi prověřování (před zahájením trestního stíhání podezřelé osoby), je k úkonu přibrán soudce a jedná se tedy ve většině případů o výslech neodkladný a neopakovatelný. Dítě se již nemusí s největší pravděpodobností účastnit soudního řízení. Toto je právě aplikované při výsle-chu dětí jakožto svědků DN. Ve fázi vyšetřovací (po zahájení trestního stíhání, kdy se z podezřelé osoby stává obviněný) se soudce k výslechu nepřibírá. Výs-lech je prováděn na protokol o výslechu svědka a také je tu snaha aby se dítě nemuselo účastnit soudního řízení. Výslech se poté doslovně přepíše a v rámci soudního řízení je relevantním důkazem o tom, co se poškozené osobě opravdu stalo a jak toto chování sama vnímala.

Tyto informace uvádím proto, abych přiblížil práci Policie ČR a upozornil na změnu přístupu ku prospěchu osobám ohroženým DN.

Cizinci a domácí násilí – dva příklady

Naše oddělení se zabývalo několika případy, kdy byl pachatelem cizinec, který ubližoval v různých formách blízké osobě. Uvedu dva.

V prvním případě se jedná o muže nigerijského původu; pan Ahmed, 28 let, se seznámil v Itálii s Češkou, slečnou Ilonou, 2� let, která v té době v oné zemi pra-covala. Zhruba po půl roce v Itálii se vzali, částečně i proto, že čekali dítě. Žena si byla dobře vědoma, že do svatby mezi oběma došlo k několika konfliktům a fyzickému napadení. Manžel ji napadl i měsíc po svatbě a v útocích pokra-čoval. Po několika měsících se paní Ilona vrátila nazpět do České republiky, protože ji manžel nepřestal fyzicky napadat ani po porodu. Ale případ se nevy-víjel jednoznačně. Ukázalo se, že v době, kdy nebyli spolu, si každý den volali a nakonec pan Ahmed přijel za paní Ilonou do Čech. Bydleli v Praze v podnáj-mu, Ahmed nepracoval. Žili pouze z dávek, které dostávala paní Ilona na dítě.

Mezitím Ilona podruhé otěhotněla. Partnerské násilí na čas ustalo, pan Ahmed se v nové zemi pomalu rozkoukával, brzy však opět začal svou manželku fyzicky napadat. Ponižoval ji a neustále opakoval, že je k ničemu, že je nula. Vyhrožoval, že jí vezme dítě a odjede s ním do své vlasti. Pan Ahmed manželku záměrně mlátil do hýždí a stehen, aby nikdo neviděl modřiny. Sousedi slyšeli v nočních hodi-nách křik, ale nikdo z nich nezavolal Policii ČR. Při jednom incidentu paní Ilona dokonce vyběhla na chodbu, bušila na sousedy s žádostí, aby přivolali policii, protože ji manžel bije a přitom jí sebral telefon, aby si nemohla přivolat pomoc.

Při výslechu svědků se tato skutečnost potvrdila. Svědci však uvedli, že pan Ahmed vyšel z bytu a lámanou češtinou sdělil sousedům, že manželka je vyši-

21

nutá. Sousedé této verzi uvěřili. Pan Ahmed a paní Ilona se nakonec ze znač-ně zdevastovaného bytu museli odstěhovat, protože jim majitel neprodloužil nájemní smlouvu. Bohužel z celého případu vyplývá, že týrané ženě nepomohl ani nikdo ze sousedů, i když z bytu opakovaně vycházel křik a nadměrný hluk i v nočních hodinách.

Rodina se přestěhovala do územního teritoria Obvodního ředitelství Prahy I. Případ gradoval incidentem, kdy paní Ilona vyběhla z bytu na chodbu s krvá-cejícím nosem a sousedé poté zavolali Policii ČR. Po příjezdu hlídky místních policistů se chtěl pan Ahmed skokem ze třetího patra zabít, ale přítomný policis-ta ho na poslední chvíli zachytil a vytáhl zpět do bytu. Posléze se spustila lavina šetření, která vyústila v umístění pana Ahmeda do vazby. Mezitím vyšetřovatel provedl k celé události výslechy svědků. Ve věci bylo zjištěno, že pan Ahmed kopal do těhotné manželky v době jejího pokročilého těhotenství, plival po ní a vyhrožoval jí, že jí vezme děti.

Avšak po několika týdnech vyšetřování se v případu změnil postoj poškozené, která s Policii ČR přestala nadále spolupracovat. Bylo zjištěno, že paní Ilona Ahmedovi jeho násilí a útoky odpustila a že si vyměňují s manželem, který byl stále ve vazbě, milostné dopisy. A závěr? Soud vyměřil panu Ahmedovi trest nepodmíněně na 3 roky a následné vyhoštění ze země.

Ve druhém případě se jedná o vztah Tunisana Ibrahima, 22 let, do kterého se bez-hlavě zamilovala 18ti-letá dívka Eva v době, kdy byla s kamarádkou na dovolené. Po skončení dovolené a odjezdu z Tuniska si psali každý den a slečna Eva byla ochotná za ním jet ještě dvakrát do dalších prázdnin. Dokonce mu byla ochotná zasílat desetitisícové částky na lékaře, i když – jak bylo později zjištěno, se jedna-lo jen o jeho výmysly. Byl to způsob, jak z mladé dívky vylákat peníze.

Zhruba po 1,5letém vztahu se v Tunisu vzali. Rodiče Evy byli proti, ale sňatku nezabránili. Eva si vzala Ibrahima do Čech, kde mu umožnila legální pobyt. Bydleli v pronajatém bytě v Praze. Paní Eva chodila do práce a pan Ibrahim byl doma, protože nemohl sehnat zaměstnání. V rámci společného soužití mezi nimi docházelo k názorovým rozepřím. Hádky byly častější a pan Ibrahim manžel-ku několikrát zmlátil. Eva útok nikdy nenahlásila ani na policii, ani u lékaře. Ibrahim Evě zakazoval stýkat se s kamarády a rodinou. Kontroloval jí mobilní telefon, e-mail a chat na sociálních sítích, Facebooku a Skype. Když Eva někam šla, tak jedině s Ibrahimem.

Kamarádky o ni měly strach. Jednou, když byly společně s Evou a Ibrahimem na večeři, si na Evě povšimly modřiny. Uvědomily si, že se z Evy, veselé dívky,

22

jakou znaly předtím, stala dívka zamlklá, pobledlá. Staly se svědkyněmi jedno-ho nepříjemného incidentu, při kterém dal Ibrahim Evě facku. Násilí ve vztahu gradovalo a vyvrcholilo tím, že Ibrahim v opilosti zmlátil Evu tak, že jí z tváře crčela krev. Dokázala si zavolat pomoc a i v tomto případě policisté rozkryli rozsáhlé domácí násilí.

Pan Ibrahim skončil ve vazbě. Eva nejprve jako svědek popsala násilí ze strany partnera a policii sdělila, že do lásky s Ibrahimem investovala zhruba 900.000 Kč. Část peněz zaplatila nejprve ze svého spoření a poté si více než polovinu částky vypůjčila. A závěr tohoto případu? V rámci řízení před soudem Eva odmít-la vypovídat. I ona Ibrahimovi jeho agresivní napadání odpustila, jak vyplynulo z korespondence mezi nimi. Soud však i přes tuto skutečnost odsoudil Ibrahima na 2 roky nepodmíněně ve vězení a posléze k vyhoštění ze země.

V současné době má Česká republika širokou škálu opatření, která mohou zachytit i prvopočátek domácího násilí. Pro Policii ČR je důležitá spoluprá-ce s Intervenčním centrem, které nabízí osobám ohroženým domácím násilím všestrannou pomoc a podporu, bezplatné právní, sociální a psychologické pora-denství. Téma „Domácí násilí a cizinci“ je velmi citlivé a složité. V jeho řešení jsme teprve na začátku. Proto je užitečné vytvářet spolu se zástupci různých organizací a institucí interdisciplinární týmy na zlepšení ochrany před domácím násilím. Důležitá je také osvěta pro veřejnost. I pro odborníka je často velmi složité pochopit chování oběti a porozumět tomu, co se v rodině s domácím násilím děje.

Z hlediska mých zkušeností bych doporučoval, aby od počátku vstupu do naší země byl migrant-cizinec srozuměn s tím, že v České republice máme jiný práv-ní systém, který zakazuje jakýmkoliv způsobem fyzicky či psychicky týrat oso-bu blízkou. V případě násilného chování tak migrant-cizinec může být potres-tán stejně jako občan ČR, což pro něj může mít nečekané následky. Také bych doporučoval propojit rejstřík trestů s azylovým řízením, a ve věcech prodlužo-vání pobytu cizinců by měl být brán ohled na pravomocné odsouzení cizince. V případě odsouzení cizince by mohl být samotný výkon trestu prováděn v zemi cizince, čímž by se do jisté míry snížily náklady na vězeňství v naší zemi. Mys-lím, že je důležité, aby Policie ČR spolupracovala s nevládními organizacemi, považuji to za velkou možnost, jak výrazně pomoci obětem domácího násilí.

23

2�

Mgr. Eva Dohnalová, vedoucí sociálního oddělení InBáze Berkat o.s.

25

Služby kulturních mediátorů komunitního centra InBáze Berkat o.s. v kontextu problematiky domácího násilíMgr. Eva Dohnalová, vedoucí sociálního oddělení InBáze Berkat o.s.

Cílem tohoto příspěvku je představit naši organizaci a především činnost kul-turních mediátorů, kteří mohou být nápomocni organizacím při řešení případů domácího násilí.

Komunitní centrum pro migranty a českou veřejnost InBáze Berkat

Začněme informacemi o nás: InBáze Berkat o.s. byla založena v roce 2001 pod názvem občanské sdružení Berkat novinářkou Petrou Procházkovou a primárně se zaměřovalo na pomoc lidem ve válce zpustošeném Čečensku. Postupně se také rozvíjely aktivity vedoucí k pomáhání, zejména uprchlíkům v České repub-lice, a v roce 200� bylo otevřeno komunitní centrum pro migranty a českou veřejnost InBáze v Praze.

Posláním centra InBáze Berkat o.s. je pomáhat migrantům v obtížných život-ních situacích a vytvářet otevřený a bezpečný prostor pro vzájemné poznávání lidí různých kultur.

Činnost organizace se rozvíjela a v současnosti realizujeme programy, které si kladou za cíl usnadnit začlenění jak nově příchozím migrantům, tak migrantům druhé a třetí generace. Česká veřejnost se hojně zapojuje do všech programů centra, což usnadňuje nejen integraci migrantů, ale také vede k odbourávání negativních předsudků ze strany majoritního obyvatelstva.

Komunitní programy

Páteří činnosti komunitního centra jsou pravidelně se konající skupiny Kru-hy pro ženy, matky s dětmi do � let a pro seniory. Ženy migrantky a Češky se pravidelně setkávají a vytváří společenství, které zejména nově příchozím migrantkám napomáhá vytvořit funkční sociální síť a orientovat se v nové spo-lečnosti.

2�

Velkou pozornost pak věnujeme dětem a mládeži s migrantským původem. Pořádají se pro ně volnočasové aktivity, letní tábor v detašovaném komunitním centru na tvrzi v Rakovicích v Jižních Čechách a od letošního roku se tam ote-vřel klub ClubIn pro náctileté.

Součástí programů jsou pravidelně se konající oslavy svátků a náboženských oslav na tvrzi v Rakovicích (např. Oslava Adventu, Velikonoc, Eid-Al-Fitr aj.) a přednáškové večery s názvem Poznej svůj nový domov v centru v Praze.

Vzdělávací programy

Součástí činnosti centra je široká nabídka jazykových kurzů – čeština na všech úrovních, angličtina a francouzština. V některých letech běží také kurz práce s počítači a internetem.

Poradenské služby

Organizace je registrovaným poskytovatelem služby Odborné sociální poraden-ství a Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. V současnosti má evidova-ných asi �00 klientů všech pobytových statusů. Dále nabízíme právní, pracovní a psychologické poradenství.

Specifikem naší organizace je poskytování asistenčních služeb přímo na Odděle-ní pobytu cizinců Ministerstva vnitra v Koněvově ulici, v Cigánkově ulici a Nad Vršovskou Horou, kde si cizinci zařizují povolení k pobytu. Od března 2011 ve spolupráci s Odborem azylové a migrační politiky náš tým kulturních mediáto-rů pro arabsky, anglicky, vietnamsky, mongolsky a rusky mluvící klienty nabízí pomoc s vyplňováním formulářů, tlumočení, poradenství a mediaci, což výrazně napomáhá k zplnomocňování migrantů a vyvázání se ze závislosti na zprostředko-vatelích, a současně také usnadňuje jednání klientů s úředníky MV ČR.

V rámci činnosti sociálního oddělení dále nabízíme pomoc s vybavováním bytů, pracovní poradenství a rekvalifikace azylantům a osobám s přidělenou doplňko-vou ochranou v rámci projektu Evropského uprchlického fondu a Ministerstva vnitra.

Sociální podnikání Ethnocatering

Projekt Ethnocatering vychází z koncepce sociálního podnikání. Do projektu se zapojují ženy-migrantky z Gruzie, Arménie, Afghánistánu a dalších zemí,

27

které připravují lahůdky své tradiční kuchyně. Práce jim tím pomáhá nalézt své důstojné místo v české společnosti, a tyto ženy mají možnost se dále vzdělávat a rozšiřovat si svou kvalifikaci. Veškerý zisk z Ethnocateringu je určen na rozvoj integračních programů (více na www.ethnocatering.cz).

Multikulturní festival pro migranty a českou veřejnost Refufest aneb Přijde svátek

Od roku 200� se každoročně koná pouliční festival v Praze, který si klade za cíl odbourávat negativní stereotypy a napomáhat vzájemnému porozumění mezi migranty a majoritou prostřednictvím řady kulturních aktivit pořádaných mig-ranty samotnými. Od roku 2009 se festival koná také v Rakovicích.

Naše sdružení je členem Konsorcia nevládních organizací pracujících s migran-ty, které má doposud 8 členských organizací. Jeho hlavním cílem je snaha o sys-témové změny v oblasti migrační a integrační politiky a propojování činností členských organizací (více na www.konsorcium-nno.cz).

Domácí násilí a cizinci

Fenomén domácího násilí u cizinců je doprovázen specifickými faktory, kte-ré podmiňují intervenci, a je nutné, aby si jich pomáhající profesionálové byli vědomi.

A) Legislativní kontext

Pobyt oběti domácího násilí na území ČR je často podmíněn společným souži-tím s pachatelem, pokud se jedná o manželku/manžela či osobu sdílející spo-lečnou domácnost a žijící s násilníkem v partnerském vztahu. Pokud oběť cizi-nec/ka volí jako řešení opuštění partnera, důsledkem může být ztráta oprávnění pobývat na území ČR.

Jedná se zejména o cizince s povolením k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny (tzv. účel rodinný), kteří v ČR pobývají méně než 3 roky.

Podmínky změny účelu pobytu jsou stanoveny následovně:

§�5 Zákona č. 32�/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky

(2) Cizinec s povoleným dlouhodobým pobytem za účelem společného soužití

28

rodiny je oprávněn po 3 letech pobytu na území nebo po dosažení věku 18 let požádat ministerstvo o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným úče-lem.

(5) Cizinec s povoleným dlouhodobým pobytem za účelem společného soužití rodiny je oprávněn požádat o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem v případě rozvodu s nositelem oprávnění ke sloučení rodiny, pobýval-li ke dni rozvodu na území nepřetržitě po dobu nejméně 2 let a manželství trvalo nejméně 5 let; podmínka nepřetržitého pobytu a doby trvání manželství neplatí, pokud tento cizinec v důsledku uzavření sňatku s nositelem oprávnění ke slouče-ní rodiny pozbyl státní občanství České republiky.

Dále se jedná o cizince-rodinné příslušníky občanů EU, kteří zde pobývají v rámci přechodného pobytu (obvykle první 2 roky na území).

§87f Zákona č. 32�/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky defi-nuje důvody pro zrušení pobytu následovně:

(2) Ministerstvo dále ukončí rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie přechodný pobyt na území, pokud

a) občanu Evropské unie byl zrušen přechodný pobyt na území; to neplatí, pokud rodinný příslušník občana Evropské unie skutečně pečuje o dítě, a to po dobu vzdělávání dítěte občana Evropské unie v základní, střední a vyšší odborné škole nebo konzervatoři anebo studia tohoto dítěte na vysoké škole,

b) občan Evropské unie v době přechodného pobytu na území zemřel; to neplatí, zdržoval-li se rodinný příslušník občana Evropské unie na území po dobu alespoň 1 roku před úmrtím občana Evropské unie, nebo

c) manželství s občanem Evropské unie zaniklo na základě pravomocného rozhodnutí soudu o rozvodu manželství nebo o prohlášení manželství za neplatné; to neplatí jestliže

1. rodinnému příslušníku občana Evropské unie bylo rozhodnutím příslušného orgánu10c) nebo dohodou manželů svěřeno do výchovy dítě občana Evropské unie nebo mu bylo přiznáno právo pravidelného osobního styku s dítětem obča-na Evropské unie pouze na území, nebo

2. před zahájením řízení o rozvodu nebo řízení o prohlášení manželství za neplatné toto manželství trvalo alespoň 3 roky a v době trvání manželství měl rodinný příslušník občana Evropské unie na území povolen pobyt nejméně 1 rok, za podmínky, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života rodinného příslušníka.

29

Povzbudivým výstupem této konference (28. 11. 2011) bylo vystoupení pana Vintra z Odboru azylové a migrační politiky, který nám sdělil, že v případech řízení o ukončení pobytu rodinných příslušníků občanů EU správní orgán sám zjišťuje kontaktováním policie, zda důvodem rozvodu nebylo prokázané domácí násilí. Jedná se však o interní metodický pokyn MV ČR, jehož přesný obsah nám není znám, stejně jako aplikační praxe.

B) Kulturní a sociální kontext

Domácí násilí jako kulturně a sociálně podmíněný jev by mohlo být výživným tématem dizertační práce sociálního antropologa, či etnologa. V rámci tohoto příspěvku se pouze odkazuji na příspěvky svých kolegyní kulturních mediáto-rek, které jsou povolanější.

Osobně se domnívám, že kultura vždy hraje důležitou roli, nicméně neměla by se přeceňovat, neboť kulturní vzorce představují generalizaci, se kterou se každý nemusí ztotožňovat, a není možné kulturou omlouvat násilí.

Za specifické sociální faktory, které významně přispívají k násilí mezi blízkými, považuji frustraci z migrace. Migrace je povětšinou náročný životní projekt, kdy člověk ztrácí své zázemí v lidech, postavení, krajině, jazyce, jídle, humoru aj. a tato frustrace ze ztráty může vést k násilí. Zde se nám osvědčuje naše nabídka služeb zaměřená na celou rodinu – dítě, které k nám chodí na volnočasový pro-gram, se může doma rodičům zmínit, že do stejné organizace mohou chodit na kurz češtiny, nebo že je tam pracovní poradce a to umožňuje vytáhnout rodinu z izolace a stresu z neznámého prostředí.

Další závažný sociální faktor je izolace migrantů – mnozí neovládají dobře češti-nu, tvrdě pracují od rána do noci, často jsou ponižovaní (český jazyk má mnoho ustálených frází – ukrajinský kopáč, rákosník aj.), nemají řádný oddech a part-nerka/partner mohou být jediné blízké osoby, na kterých se odreagují. U obětí dále významnou roli hraje strach na sebe upozorňovat (obzvláště se bojí policie) a neznalost nabídky institucionalizované pomoci (většina informací bývá na inter-netu a v češtině), což je pro většinu našich klientů k ničemu. Materiály by se měly distribuovat v místech, kde přirozeně žijí a pracují a nejlépe v jejich jazyce.

C) Institucionální kontext

Velmi často pozorujeme, že instituce (zejména státní správa a samospráva) stále nejsou připraveny na jednání s cizinci. Týká se to zejména jazykové bariéry

30

a možnosti vést komunikaci s cizincem hned při prvním kontaktu ve srozumi-telném jazyce, nebo aspoň projevit snahu a domluvit se „rukama nohama“ a tím cizinci dát jasně najevo, že má svá práva, kterých se může domoci.

Odbytí cizinky, která lámanou češtinou volá policii o pomoc „paní, my vám nerozumíme, na shledanou“, je velmi negativní zkušeností, která pak cizinku odradí v hledání další institucionalizované pomoci.

Také je zde nutno říci, že neexistuje dostatečná nabídka pomoci obětem domácí-ho násilí, zejména v oblasti azylového bydlení. Kapacita azylových lůžek v Pra-ze je nízká a někdy se setkáváme s tím, že naše klientky cizinky, které nemají trvalé bydliště v Praze (např. žadatelky o mezinárodní ochranu někdy mívají trvalé bydliště v pobytovém středisku Správy uprchlických zařízení a žijí v Pra-ze), jsou odmítnuty a nemají možnost azylové bydlení získat.

Kulturní mediátoři v InBázi Berkat o.s.

V kontextu problematiky domácího násilí představíme činnost kulturních medi-átorů našeho sdružení, kteří mohou být velmi nápomocni při jednání s klienty cizinci coby sociokulturně a jazykově kompetentní pomáhající profesionálové.

Východiskem pro etablování pozice kulturních mediátorů v naší organizaci bylo poznání, že zapojení migrantů samotných do činnosti sdružení vede k efektiv-nějšímu oslovování a pomoci našim klientům migrantům. Poznání to je sice poměrně banální, nicméně v organizacích pomáhajících migrantům zatím ne zcela běžně aplikované. Druhým důvodem byla situace migrantů v době ekono-mické krize, kdy se často ocitali bez práce a finančních prostředků a současně neměli důvěru k hledání pomoci v kancelářích nevládních organizací. Proto jsme se rozhodli poskytovat asistenční služby v terénu se zapojením migrantů samot-ných, tj. kulturních mediátorů v rámci iniciačního projektu Asistenční služby pro migranty v Praze Evropského integračního fondu. Projekt je realizován od 1.1.2011 do 30.�.2012 ve spolupráci s občanským sdružením INFO-DRÁČEK, které sídlí přímo na Sapě a kulturní mediátor pro Vietnamce je členem tohoto sdružení.

Vytvořil se tým čtyř kulturních mediátorů pro arabsky, vietnamsky, mongolsky a rusky hovořící migranty, kteří jsou zaměstnanci InBáze Berkat o.s., úzce spo-lupracují se sociálními pracovníky a právníkem a také navazují své klienty na další služby organizace.

Zpočátku se kulturní mediátoři zaměřovali na lokality, kde se jejich krajané při-

31

rozeně vyskytují. U Arabů šlo zejména o modlitebny, vysoké školy, ambasády; u rusky mluvících migrantů o ruské obchody, nemocnice, hotely; u Vietnam-ců o tržnice (zejména SAPU a večerky na Praze 2 a dalších částech Prahy); a u Mongolů o ubytovny a továrny. Oslovování cizinců v terénu je poměrně efektivní nástroj pomoci, nicméně je spjat s mnohými bezpečnostními riziky, na která jsme nebyli připraveni.

Od března 2011 jsme začali poskytovat své služby primárně na Oddělení pobytu cizinců v Praze v rámci projektu MV ČR Terénní asistenční služby pro cizin-ce v Praze a dalších ČR v souvislosti s novelou zákona o pobytu cizinců, což považujeme za nejlepší terén pro efektivní nabízení pomoci kulturních mediáto-rů z hlediska potřebnosti a efektivity služby.

V souvislosti s novelou Zákona o pobytu cizinců od 1. 1. 2011 a předčasným převodem agendy dlouhodobých pobytů na OAMP MV ČR je situace na oddě-leních pobytu cizinců v Praze značně nepřehledná, a možnost poradenství a tlu-močení ve srozumitelném jazyce je zaměstnanci i cizinci velmi vítaná. Bezpeč-ností rizika jsou však bohužel i tady ve formě přítomnosti zprostředkovatelů.

Kulturní mediátoři dále nabízí asistenční služby do zdravotních zařízení, na úřady, do škol, k zaměstnavatelům a také se setkávají s klientkami, které jsou vystaveny domácímu násilí, a zde působí primárně jako most pro zajištění další péče.

Kompetence kulturního mediátora

Pracovní pozice kulturní mediátor je v českém prostředí poměrně neznámá a není upravena legislativou, proto si dovolím rámcově shrnout své představy o základních kompetencích a přínosech této pozice vycházející z praxe naší organizace. Ve starých členských zemích ES/EU jsou kulturní mediátoři již zná-mou profesí, a také např. na Slovensku se o jejich zapojení diskutuje.

Znalosti (what?)

• Jazyk (čeština, mateřský jazyk, další jazyky výhodou)

• Legislativa (primárně zákon o pobytu cizinců, správní řád, legislativa sociál-ního zabezpečení)

• Orientace v praktických aspektech života

• Základní znalosti o tlumočení

32

• Znalosti o sociální práci (např. absolvovaný kurz pracovníka v sociálních službách, znalost etického kodexu sociálního pracovníka) a kulturní antro-pologii (schopnost reflexe vlastní a cizí kultury)

Dovednosti (how?)

• Komunikační dovednosti a velká sociální síť mezi krajany

• Mediační dovednosti

• Interkulturní citlivost

• Manažerské dovednosti (umět vystupovat jako autorita a získat respekt na obou stranách)

Postoje/hodnoty (why?)

• Neutralita vs. zájmy klienta a zájmy instituce/státu

• Interkulturní citlivost

• Reprezentant své etnické skupiny – úskalí a rizika!!!

• Další obdobné kodexu sociálního pracovníka

Přínosy

• Znalost jiné kultury a obvyklých strategií řešení problémů svých krajanů

• Jednodušší navázání důvěry ze strany migrantů a migrantek

• Důvěra a respekt ze strany institucí – migrant coby pomáhající profesionál (nikoli migrant coby známý/kamarád migranta)

• Spolupráce s dalšími institucemi – širší možnosti při hledání řešení problému

• Prostředník mezi institucemi a klientem/klientkou

• Zprostředkovatel a obhájce práv klienta

• Pomocník pro odbourávání jazykových, kulturních bariér a nedorozumění

Vzdělávací modul Sociální tlumočení

V České republice se o institucionalizaci zapojení migrantů samotných stále více uvažuje. O tom svědčí i pilotní vzdělávací modul pro sociální tlumočníky

33

z řad migrantů, který realizuje v roce 2011 nevládní organizace Meta o.s. v rám-ci veřejné zakázky MPSV.

Tento modul je určen pro vietnamské, mongolské a rusky mluvící tlumočníky a zahrnuje:

a) obecný modul (2� hodin)

Etika, komunikační dovednosti, interkulturní komunikace, úvod do tlumoče-ní, základy tlumočení

b) specifický modul (�0 hodin)

Školství a vzdělávání, každodenní život, trestná činnost a další protiprávní jednání, zdravotnictví, pobytový zákon, zaměstnání, sociální zabezpečení, podnikání a daňová problematika

c) placená stáž

Pozice sociálních tlumočníků zatím nemá jasné vymezení pracovní náplně, ani finanční ohodnocení. Pro nás je to však dobrá zpráva, že tento rok bylo vyško-leno několik mladých migrantů, které naše organizace mohou zapojit jako tlu-močníky pro své klienty. Více informací na www.meta-os.cz.

Závěrem chci poděkovat organizátorům za výbornou myšlenku uspořádání kon-ference na specifické téma Domácí násilí a cizinci, která napomohla k lepšímu propojení široké sítě institucí, které se problematikou domácího násilí zabývají. Těším se na spolupráci s Vámi.

3�

Mai Xuan Thanh, kulturní mediátorka pro vietnamsky mluvící migranty

35

Domácí násilí a Vietnamci žijící v České republiceMai Xuan Thanh, kulturní mediátorka pro vietnamsky mluvící migranty

OSN v nedávném průzkumu monitorovala 9300 vietnamských domácností ve Vietnamu. Ukázalo se, že rychle stoupá počet rozvodů, byť oproti západní spo-lečnosti jde stále o velmi nízká čísla – rozvedeno je 1,� % obyvatel Vietnamu starších patnácti let. Výzkum také upozornil na vážný problém současné viet-namské společnosti – domácí násilí, které bylo dosud do značné míry tabuizo-váno. S nějakou formou domácího násilí (které zahrnuje i nadávky nebo ponižo-vání) se setkala více než pětina respondentů.

Situace ve vietnamské komunitě v Česku je trochu jiná. Vietnamci v České republice tvoří třetí nejpočetnější skupinu cizinců v ČR, tj. cca �0 tisíc lidí, z toho �3 % žen. Většina Vietnamců v ČR je v ekonomicky aktivním věku od 20 do 50 let, a poslední dobou se zvyšuje zastoupení dětí do 10 let. Tradice ve viet-namských rodinách je stejná jak ve Vietnamu, tak v ČR – rodiče považují vzdě-lávání a poslušnost svých dětí za prioritu, mají pevný řád uvnitř rodiny. Rodiče sice dávají svým dětem stále více volnosti a respektují názory svých dospívají-cích dětí, zároveň je však pro děti zcela běžné pomáhat rodičům v práci. Muži mají stále patriarchální chování, vlastní většinu majetku a jsou považováni za hlavu rodiny. Žena má zase tradičně spíše podřadné postavení, stará se o domácí práce i rodinný rozpočet.

Ve vietnamských rodinách zároveň zůstává rozšířen respekt ke starším. Ve Viet-namu polovina seniorů žije v domácnostech se svými dětmi a ti, kteří pobývají v cizině a nežijí se svými rodiči, jim často zasílají peníze. Rozdíly jsou v tom, že vietnamské ženy žijící v ČR mají více rovnosti, respekt od manžela, vykonávají stejnou práci jako muži, zároveň se ale musejí starat o domácnost.

Domácí násilí však zdaleka není ve vietnamských rodinách zcela novým jevem, jen se o něm dosud nemluvilo otevřeně a veřejně. Ve Vietnamu se lidé nejvíce rozvádějí z důvodu domácího násilí, ale u Vietnamců žijících v ČR je to jiné. Znám tolik vietnamských párů, kde byla/je žena vystavena domácímu násilí – jenže ony se nerozvedou. Za prvé se bojí o budoucnost svých dětí, jsou ochot-né obětovat svůj život, aby se dětí krátce měly dobře. Za druhé na rozvedenou

3�

vietnamskou ženu se její společnost dívá skrz prsty. Za třetí se žena bojí, že bude mít problém s pobytem nebo že bude muset zvládat všechno sama v cizí zemi. Většina žen, co znám, se podvolí osudu a žije v nešťastném manželství, dokud je smrt nerozdělí. Obecně je rozvedený muž vietnamskou komunitou přijímán lépe a má život mnohem lehčí než rozvedená žena.

Nejčastější oběti domácího násilí jsou ženy, na nichž se muži dopouštějí fyzic-kého násilí, sexuálního nátlaku až znásilnění, nebo psychického týrání. Muži jsou zase často obětí psychického týrání. Většina vietnamských rodin s dětmi se však snaží, aby děti domácím násilím netrpěly.

Mezi příčiny domácího násilí v naší komunitě patří hlavně nezaměstnanost, nedostatečné vzdělání, patriarchální chování mužů v rodinách, složitá životní situace v emigraci, mladé manželství, vykonávání náročné fyzické práce, finanč-ní krize, frustrace ze ztráty postavení, děti mají jiné názory, zvyky které působí kulturní odlišnosti, tradiční role ženy, žárlivost, alkoholismus a nevěra.

Obvyklými řešeními těchto problémů jsou svěřování se příbuzným, přátelům nebo známým, protože vietnamská rodina má velmi širokou solidaritu s blízký-mi i vzdálenými příbuznými a soudržnost a vzájemná pomoc mezi všemi členy je normou. Dalším způsobem řešení je ale mlčení – protože Vietnamci nejsou zvyklí mluvit o svých problémech na veřejnosti, mají obavy ze ztráty pobytu, brání jim jazyková bariéra a kulturní odlišnosti. U manželů bez dětí se problémy často řeší tím, že se partneři rozvádějí.

Známe jednu vietnamskou rodinu, která je zcela v troskách.

Muž sem přiletěl před několika lety a po nějaké době dorazila i jeho žena se synem. Po několika měsících ji ale manžel podvedl, a pak často chodil domů opilý. Jeho žena z toho měla velké psychické problémy. Zdá se, že se jí muž ani neomluvil, zpočátku vše zapíral a dokonce se mu podařilo dostat ostatní členy rodiny na svou stranu. Nebylo večera, aby se nepohádali a pokaždé, když byl opilý, ji zmlátil, že měla celý obličej modrý.

Jednoho dne se manželka sebrala a se synem utekla ke známým. Jenže tam na ni všichni naléhali, aby se vrátila. Radili jí, aby mu odpustila, že samotná nebude mít velkou šanci se uživit a hlavně, aby se vrátila kvůli dětem (mají spolu ještě tři děti ve Vietnamu, které jsou větší a starají se o ně příbuzní). A protože přijela do ČR za účelem sloučení rodiny, nakonec se musela k manželovi vrátit.

37

38

Otgon-Erdene Erdenebat, kulturní mediátorka pro mongolsky mluvící migranty

39

Problematika domácího násilí u mongolské komunity, žijící v ČROtgon-Erdene Erdenebat, kulturní mediátorka pro mongolsky mluvící migranty

Stručný přehled situace domácího násilí v Mongolsku

Mongolsko bývalo součástí komunistického bloku. Komunistický režim se udržel v Mongolsku 70 let, ale v roce 1990 přešlo Mongolsko k parlamentní demokracii. Změna politického režimu přivedla zemi do velké ekonomické kri-ze, která trvala více než 10 let. V současné době se ekonomická situace v Mon-golsku zlepšuje, míra nezaměstnanosti je však stále vysoká – 15,7 % populace v produktivním věku. Mnoho Mongolů proto odjíždí za prací do zahraničí.

Počet obyvatel Mongolska se v roce 2010 uváděl v oficiálních statistikách jako 2 75� �85 obyvatel, z toho okolo 51 % tvoří ženy. Více jak 750 000 lidí stále žije tradičním kočovným životem na venkově a tradiční rodinné vzorce tak vycházejí z rozložení obyvatelstva. V Mongolské rodině se od nepaměti věnuje větší pozor-nost dcerám. Ženy proto bývají obvykle vzdělanější a samostatnější, a tak v Mon-golsku je poměrně častý vzorec ženy samoživitelky – jedná se dnes až o 77 tisíc rodin. Ženy v Mongolsku mají ústavou zaručená stejná práva jako muži.

Domácí násilí v Mongolsku

Zákon ošetřující problematiku domácího násilí byl v Mongolsku přijat v roce 200�. I přes přijetí tohoto zákona je problematika domácího násilí mezi Mongoly společenské tabu, o domácím násilí se mezi lidmi mluví velmi málo. Příčiny toho-to chování se mezi lidmi často hledají ve špatné karmě a astrologii, problém se proto tradičně řeší návštěvou místního šamana nebo lámy. S domácím násilím se v Mongolsku dle průzkumu setkalo �5% obyvatel venkova a 3�% obyvatel měst.

O domácím násilí se často hovoří v souvislosti se zneužíváním alkoholu, dlou-hodobou nezaměstnaností, tradiční rolí ženy a nedostatečným vzděláním oby-vatelstva. Ženy jako oběti domácího násilí často trpí bitím a nadávkami, muži bývají nejčastěji obětí psychického týrání. Velmi respektovanou skupinou jsou v Mongolsku staří lidé, ti se těší velké úctě. Je dokonce považováno za hřích umístit staré rodiče mimo rodinu, např. do domova důchodců, a tak se staří lidé stávají méně oběťmi domácího násilí.

�0

Problematika domácího násilí u Mongolů žijících v ČR:

V České republice žije a pracuje v současné době asi 5 �00 Mongolů. Nejčas-tější obětí domácího násilí v ČR jsou opět ženy. Příčiny domácího násilí často vycházejí z těžkých podmínek života v emigraci – vykonávání fyzicky náročné práce, frustrace ze ztráty společenského postavení, život v izolaci, který napo-máhá vzniku patologických vztahů a nezdravých sociálních vazeb (např. prá-ce v továrně na venkově: mongolská menšina téměř nemá kontakt s obyvateli vesnice – „ponorková nemoc Mongolů“). Mongolská komunita navíc hovoří poměrně špatně česky a těžko překonává jazykové bariéry.

Obvyklé způsoby řešení domácího násilí mezi Mongoly žijícími v České republice

Mongolové často velmi dlouho o svých problémech mlčí a jako nejsnazší řešení pak volí útěk z ČR zpět domů. Pokud se oběť domácího násilí rozhodne své problémy řešit v České republice, často naráží na nedůvěru svého okolí, jazy-kovou bariéru a obavy ze ztráty pobytu. Jednou z možností, jak situaci řešit, je kontaktovat kulturního mediátora, který nabízí služby sociálního tlumočení a odborné poradenství. Kulturní mediátor je mezi Mongoly známou a respek-tovanou osobou.

Role kulturního mediátora v mongolské komunitě:

• má důvěru ze strany Mongolů

• má informace, jak hledat pomoc

• nabízí způsoby, jak se dostat z izolace (kontakty na nevládní organizace, jazykové kurzy aj.)

• působí jako tlumočník

• působí jako most mezi obětí a institucemi

Je proto velice důležité, aby instituce (policie, OSPOD aj.) využívaly služby těchto mediátorů. V případě, že řešíte problém spjatý s mongolskou komuni-tou žijící v ČR, je možné si bezplatně přizvat kulturního mediátora ke schůzce s cizincem a domluvit si s ním spolupráci.

�1

�2

Marina Pojmanová, kulturní mediátorka pro rusky mluvící migranty

�3

Domácí násilí u ruských migrantůMarina Pojmanová, kulturní mediátorka pro rusky mluvící migranty

Domácí násilí je velmi spletitý problém, na který je třeba nahlížet z různých perspektiv. Jde o výrazně negativní, zároveň však poměrně častý a latentní jev. Dochází k němu v prostředí, které by mělo ze své podstaty být charakteristické právě spíše bezpečím a něhou. I to je důvod, proč je toto téma tak citlivé a proč se o něm příliš nehovoří. Domácí násilí se může odehrávat na různých úrovních, od občasných nadávek po fyzické napadení a sexuální týraní.

Bělorusko jako příklad

Tento chorobný jev se objevuje v každé společnosti a státy bývalého Sovět-ského svazu nejsou výjimkou. V tomto textu nastiňuji situaci domácího nási-lí, zejména v Bělorusku. Poslední statistické údaje ukazují, že každý měsíc dostává běloruská milice kolem 30 000 hlášení o rodinných konfliktech. Tato informace je alarmující a ukazuje na vysoký počet domácího násilí v Bělorus-ku. Centrum sociologických a politických studií Běloruské státní univerzity provádělo výzkum zaměřený na mapování situace domácího násilí. Výsledky ukázaly, že z pěti běloruských žen ve věku od 18 do �0 let neměla pouze jedna zkušenost s domácím násilím. 22,� % žen zažilo ekonomické domácí násilí a 13,1 % muselo čelit sexuálnímu zneužívání ze strany svého manžela nebo stálého partnera.

Na území Běloruska se provádí pouze občasné tematické akce a konferen-ce zaměřené na boj proti domácímu násilí. Patří mezi ně například poslední informační kampaň Ministerstva vnitra pod názvem „Domov bez násilí“. Tato opatření však nejsou dostačující. Hlavní řešení vidí mnozí specialisté v přijetí speciálního zákona, který by trestně stíhal původce násilí.

V zemích bývalého Sovětského svazu jsou lidé schopni identifikovat domácí násilí jako problém. Jsou schopni také popsat jednotlivé úrovně násilí (fyzické, psychologické a ekonomické), ale málokdo vyhledá odbornou pomoc. Spoléhají spíše sami na sebe, jelikož stát není schopen nabídnout všestrannou pomoc obě-tem a zabývá se spíše informační činností, nepodniká konkrétní kroky k pomoci obětem násilí.

��

Situace domácího násilí mezi rusky mluvícími migranty v ČR

Český statistický úřad k 30. 9. 2011 uvádí, že na území České republiky žije 109 012 Ukrajinců, 28 1�3 Rusů, � 015 Bělorusů. Tato skupina se rychle inte-gruje. Díky příbuznosti jazyků nepřekonávají rusky mluvící migranti tak velkou jazykovou bariéru jako ostatní cizinci. Žijí v menší izolaci a jsou schopni vytvá-řet silné sociální vazby, lépe hledají zaměstnání a rychle se orientují v českém prostředí.

I když je tato skupina dost otevřená, neznamená to, že zde nedochází k domá-címu násilí. Téma rodinných konfliktů a následného týraní je stále tabuizované a na veřejnosti se o něm příliš nemluví. Tento problém je také v Česku málo prostudovaný. Neexistují ucelená studie na téma domácího násilí v ruské (bělo-ruské, ukrajinské) menšině, proto nelze situaci objektivně posoudit.

S jistotou však můžeme vyjmenovat kritéria, která situaci domácího násilí v Česku u rusky mluvících migrantů zhoršují, často i vyvolávají. Zaprvé se jed-ná o ztrátu sociálních vazeb s příbuznými a známými a také o vytržení z přiro-zeného prostředí. V takové situaci je člověk velice zranitelný, bojí se požádat o radu a pomoc. Na to navazuje druhý problém, a to je závislost na partnerovi. Jedná se hlavně o osoby, které přijely do České republiky za účelem slučování rodiny. Závislost se může projevovat jak v nedostatku finančních prostředků, tak i ve vyřizování pobytových náležitostí k prodlužování pobytu. Častým jevem u rusky mluvících migrantů je také standardizace domácího násilí. Nadávky a občasná facka nejsou u některých rodin ničím výjimečným, situaci navíc často komplikuje i alkoholismus.

Oběť domácího násilí může vypadat různě. Nejedná se vždy o ženy s dětmi, i když je to pravděpodobně největší skupina. Můžou to být například i starší lidé, jak ukazuje jeden z případů z mé praxe.

Paní v důchodovém věku přijela do České republiky, získala pobyt za účelem sloučení s rodinou. Ve své zemi prodala byt a všechny peníze převedla na účet syna, který žije v Česku. V domnění, že se o ní syn a jeho rodina postará, přijela do České republiky. Situace se však výrazně zkomplikovala. Syn a snacha začali maminku týrat, a to jak psychicky, tak i fyzicky. Velké problémy nastaly ve chví-li, kdy k vyřízení dokumentů na prodloužení pobytu potřebovala doložit doklad potvrzující rodinný vztah, doklad o ubytování, pojištění a doklad prokazující úhrnný měsíční příjem rodiny.

Nejproblémovějšími body se v daném případě stalo pojištění a doklad o pří-jmech. Paní bude potřebovat komplexní zdravotní pojištění na dva roky. Toto

�5

pojištění je poměrně drahé a osoba v takové situaci jej nebude schopná zapla-tit. Syn a jeho rodina samozřejmě pojistné hradit nebudou. Doklad o příjmech v daném případě znamená potvrzení o příjmech celé rodiny, hlavně pak syna, se kterým se bude paní slučovat. Syn a jeho rodina dané potvrzení vystavovat nechtějí.

Popsaná situace je velmi složitá. Prodloužit pobyt za stejným účelem je v této situaci prakticky nemožné. Proč tedy nezměnit účel pobytu? Podle současné české legislativy to bohužel není možné. Měnit účel pobytu, který byl udělen za účelem sloučení s rodinou, lze až po třech letech a paní zde žije pouze dva roky.

Kulturní mediátor součástí řešení

Daný příklad ukazuje, že osoba s pobytem na sloučení s rodinou je závislá na svém příbuzném, se kterým „se slučuje“. Ve většině případů jde o manželky s dětmi, které se slučují s manželem, který tady pracuje nebo podniká. Samo-zřejmě, že v případech domácího násilí mají ženy strach z toho, že pokud by nahlásily svého manžela (může to být tatínek, syn apod.), nebo vyhledaly pomoc u příslušné organizace, měly by poté velké problémy s prodlužováním pobytu pro sebe a své děti. Právě tento fakt může být jeden z nejzávažnějších důvodů, který by mohl bránit ženě v tom, aby byla schopná řešit problém domácího násilí aktivně.

V podobných situacích je přítomnost kulturních mediátorů žádána a někdy je dokonce i nezbytná. Jedná se hlavně o případy, kdy oběť česky nerozumí, nebo rozumí jen částečně. Kulturní mediátor může tlumočit a zároveň být prostřed-níkem mezi představiteli obou kultur. Při jednání s kulturním mediátorem se oběť většinou cítí ve větším bezpečí, neboť zde má někoho, komu může důvě-řovat. Při vyšetřování a jednání s obětí je třeba předpokládat, že komunikace bude poměrně svízelná, a to zvláště v situacích, kdy se probírají témata citlivá a bolestivá. Znalost jazyka a relevantního kulturního kontextu je právě to, co může nabídnout kulturní mediátor.

��

Chima Youssef, projektový manažer vzdělávací a kulturní sekce

�7

Domácí násilí v arabském světěChima Youssef, projektový manažer vzdělávací a kulturní sekce

Domácí násilí je široký pojem a ještě širší pojem je domácí násilí v islámském světě. Muslimů je více než jedna miliarda a zdaleka to nejsou jenom Arabo-vé, patří sem muslimové v Pákistánu, Indonésii, Americe, střední Asii, Africe a v neposlední řadě moslimové v Evropě a početní konvertité. Samotný arabský svět tvoří asi dvacítka zemí, které se odlišují nejen historií a tradicemi, nýbrž i mírou usedlosti obyvatelstva a vlivem kmenových tradic na sociální struktury. Zvlášť v některých krajinách jako jsou např. Libye, Jordánsko a oblast Arab-ského půlostrova jsou kmenové vazby stále velmi silné a kmen jako základní jednotka společnosti je důležitější než individuální potřeby jedince.

Domácí násilí je odrazem mnoha vnějších faktorů jako např. společenské posta-vení rodiny v rámci kmenového systému, kdy jsou sňatky mezi mužem a ženou z jiných kmenů téměř vyloučeny. Tyto tradiční vazby jsou dnes přetrhávány pře-devším ve městech, kam se mladí lidé z venkova stěhují.

Dalším důležitým faktorem je islám. Všeobecně se dá říct, že řízení se islám-skými pravidly nedovoluje uplatňovat domácí násilí na členech rodiny. Muslim, který se dopustí domácího násilí nejedná v souladu s vůli Boha, protože v islá-mu není dovoleno trestat partnera, děti nebo kohokoliv z členů rodiny fyzickými tresty. Podle slov Proroka Mohameda, není členem muslimské obce ten, kdo není milosrdný k dětem a nestará se o starší a pravým muslimem není ani ten, kdo trestá ostatní lidi jazykem anebo rukou.

S dodržováním islámských pravidel souvisí též pití alkoholu, které islám přísně zakazuje. Násilné činy, které se odehrávají v nemuslimských rodinách souvisí často s nadměrným užitím alkoholu. Statistiky ukazují, že násilí tohoto typu je v muslimském světe minimální. Muslim, který je znám popíjením alkoho-lu a týráním manželky, je ze společenského života svými kamarády a rodinou prakticky vyloučen.

Rodinné svazky v arabském světě jsou tradičně silnější, a proto v případě, kdy agresivní manžel terorizuje svou rodinu, se rodina manželky snaží pomoct a vysvobodit ji. Rodina není jenom dominantní, ale i ochranitelská. Důležitým faktorem je i vzdělání. Jedinci s nižším vzděláním mají sklon k agresivitě větší než vzdělaná osoba z dobře situované rodiny.

�8

Násilí, které je v arabském světe, může být taktéž odrazem „ochrany cti“. To znamená, že žena v patriarchální rodině musí dodržovat přísná společenská pra-vidla a především čest rodiny, která je důležitější než jedinec.

Všeobecně lze konstatovat, že arabský svět nezná pojem „lidská práva“ v tom významu, jak ho chápe evropská a americká společnost, zejména co se týče svo-body a práv jednotlivce ve společenském životě. Problémy v nukleární rodině se neřeší na veřejnosti, ale právo a povinnost zasahovat má i širší rodina, proto se problémy s domácím násil