Mosty přes propast mezi fakty a normami

Vladimír Svoboda

Filosofický ústav AV ČR

David Hume (*1711 - †1776)

Pojednání o lidské přirozenosti: V každém systému morálky, se kterým jsem se doposud setkal, jsem si vždy povšiml, že jeho autor po nějakou dobu postupuje běžnými úvahami a ustanovuje existenci Boha či vyslovuje svá pozorování ohledně lidských záležitostí, když pojednou jsem překvapen zjištěním, že namísto běžných spon výroků „je“ a „není“ se nesetkávám s žádným výrokem, který by nebyl spjat pomocí „má být“ a „nemá být“. Tato proměna je stěží postřehnutelná, je nicméně nanejvýš významná. Jelikož totiž toto „má být“ či „nemá být“ vyjadřuje nějaký nový způsob popisu či tvrzení, je nezbytné, aby bylo vzato na vědomí a objasněno; a zároveň aby bylo odůvodněno to, co se zdá zcela nepochopitelné – jak tento nový způsob popisu může být odvozen z jiných, které jsou od něj zcela odlišné.

Humeova teze:

Žádný soud říkající, co má být, nevyplývá (nemůže být vyvozen) pouze z premis, které říkají, co je.

Z tvrzení o faktech nelze vyvodit (mravní) normy (předpisy).

No indicative conclusion can be validly drawn from

a set of premises which cannot be validly drawn

from the indicatives among them alone.

Hareova teze: Z množiny premis nemůže být platně vyvozen žádný oznamovací závěr

(výrok), který nemůže být platně vyvozen pouze ze samotných těch premis, které jsou oznamovací (výroky).

(Language of Morals, kap. 2, 1952)

Rescherova formulace:

Z množiny premis která obsahuje jak tvrzení tak předpisy (jak oznamovací věty tak rozkazovací věty) nemůže být platně vyvozeno žádné tvrzení, které by nebylo možné vyvodit pouze ze samotných tvrzení obsažených v premisách.

(The Logic of Commands, 1966)

Humeova teze Humeův zákon Humeova gilotina Poincarého princip

Žádný soud říkající, co má být, nevyplývá (nemůže být vyvozen) pouze z premis, které říkají, co je.

Z tvrzení o faktech nelze vyvodit (mravní) normy (předpisy).

Možná ten nejprostší a nejdůležitější poznatek o etice je čistě

logický. Mám na mysli nemožnost vyvodit netautologická etická pravidla – imperativy, politické zásady, cíle či jakkoli to můžeme popsat – z tvrzení o faktech. Pouze pokud si tuto základní logickou skutečnost uvědomíme můžeme začít formulovat opravdové problémy filosofie morálky a docenit jejich obtížnost.

Popper, K.: What can Logic do for Philosophy?, 1948.

Ústřední otázka etiky:

Jsou mravní soudy vyvoditelné z tvrzení o faktech?

(tzv. „is – ought problem“)

dialog v tramvaji (matka a dcera)

M: Měla bys uvolnit té paní sedadlo! D: Proč? M: Už tu není žádné jiné volné místo a ta paní si nemůže sednout. D: Ano, a jak toho plyne, že bych jí měla uvolnit sedadlo? M: Ta paní je přece stará. D: Ano, a z toho plyne, že bych jí měla uvolnit sedadlo? M: Je pro ni obtížné stát v jedoucí tramvaji. D: Chápu, a z toho plyne, že bych jí měla uvolnit sedadlo? M: Když je pro ni těžké stát, mohla by upadnout a zranit se a trpěla by. D: Aha, ale jak z toho plyne, že bych jí měla uvolnit sedadlo? M: Měla bys vždy jednak tak, abys předešla zbytečnému utrpení druhých! D: Aha!

Měla bych dělat to, co může předejít zbytečnému utrpení!

Uvolnění místa této staré paní může předejít jejímu utrpení.

Měla bych uvolnit místo této staré paní!

Jak ale přesně Humeově tezi rozumět?

a) Možné výklady „pólů“ Humeovy teze:

„je" věty - „má být" věty (spona)

indikativní věty - imperativní v. (gramatická forma)

deskriptivní věty - preskriptivní v. (sémantický status)

ne-mravní soudy - mravní soudy (filosofický status)

b) Možné výklady pojmu vyplývání resp. vyvozování.

Např.: Je deontická logika (logika norem) logika?

Úsudky jež nemohou být správné, je-li Humeova teze platná - červeně:

(1) fakty (2) fakty (3) normy

fakty normy fakty

(4) normy (5) fakty, normy (6) fakty, normy

normy fakty normy

(7) (8)

fakty normy

Je Humeova teze triviální?

Přijímáme-li tradiční pojetí (logického) vyplývání, pak

buď Humeova teze je triviálně platná

anebo Humeova teze je triviálně neplatná

Tradiční vymezení pojmu vyplývání

Závěr Z vyplývá z premis P1,...,Pn právě tehdy, když není možné, aby premisy P1,...Pn byly pravdivé a závěr Z byl nepravdivý.

Mrzne

Měl bys vstoupit do komunistické strany!

Jørgensenovo dilema:

Jørgen Jørgensen (1894–1969)

1. Předpisy (normy, imperativy) nejsou pravdivé ani nepravdivé,

nenabývají žádné pravdivostní hodnoty.

2. Vztah logického vyplývání je definován pomocí pojmu pravdivosti a úsudky, v nichž docházíme k závěrům, které pravdivostní hodnoty nenabývají, tedy nemohou být logicky správné.

3. Některé úsudky, v jejichž závěru je předpis (norma, imperativ) jsou (logicky) správné.

Intuitivně plausibilní úsudky s předpisy:

Měl bys plnit všechny své sliby!

Dal jsi slib, že nebudeš kouřit.

Měl bys nekouřit!

Zavírej všechna okna a dveře ve svém domě!

Zavírej všechna okna ve svém domě!

Miluj bližního svého jako sebe samého!

Miluj sebe samého!

Miluj bližního svého!

Alternativní pojem vyplývání?

Alternativní pojem vyplývání neopřený o pojem pravdy:

R.M. Hare:

Závěr Z vyplývá z premis P1,...,Pn právě tehdy, když skutečnost, že nějaká osoba souhlasí s (staví se za) P1,...Pn ale odmítá Z je dostatečným znamením toho, že neporozuměla některé z premis P1,...,Pn nebo závěru Z.

Nebo jiný?

Optimistické řešení Jörgensenova dilematu – typicky odmítnutí 2 – otevírá prostor pro vznik deontické logiky.

Normy (předpisy) mohou vstupovat do logických vztahů a vzniká prostor pro netriviální řešení Jörgensenova dilematu na půdě deontické logiky.

John Searle (*1932)

1. Jones vyslovil slova 'Tímto ti, Smithi, slibuji, že ti

zaplatím pět dolarů'.

Tedy: 2. Jones slíbil, že Smithovi zaplatí pět dolarů.

Tedy: 3. Jones na sebe vzal závazek zaplatit Smithovi pět

dolarů.

Tedy: 4. Jones má povinnost zaplatit Smithovi pět dolarů.

Tedy: 5. Jones má Smithovi zaplatit pět dolarů.

'John Searle':

1. Jones vyslovil slova 'Tímto ti, Smithi, slibuji, že tě budu

mučit tak dlouho, až zemřeš'.

Tedy: 2. Jones slíbil, že Smithovi, že ho bude mučit tak dlouho,

až zemře.

Tedy: 3. Jones na sebe vzal závazek mučit Smithe tak dlouho,

až zemře.

Tedy: 4. Jones má povinost mučit Smithe tak dlouho, až zemře.

Tedy: 5. Jones má mučit Smithe tak dlouho, až zemře.

Je opravdu možné odvodit předpis z tvrzení o „tvrdých“ faktech?

Max Black (*1909- † 1988)

Fischer chce dát mat Botvinikovi.

Jediný způsob, jak může Fischer dát mat Botvinikovi, je táhnout dámou.

Fischer má táhnout dámou.

Max Black

Vykonání A způsobí bolest.

Kromě způsobení bolesti vykonání A bude mít stejné důsledky jako by mělo nevykonání A.

A nemá být vykonáno.

Logicky správný argument?

Skrytá premisa: To, co způsobí zbytečnou bolest, nemá být vykonáno.

Přemosťující principy?

(triviální pravdy[?] o tom, co má být/je dobré)

To co způsobí zbytečnou bolest nemá být!

To, co přispívá k odstranění utrpení, má být!

To, co přispívá k dlouhodobé maximalizaci příjemných pocitů u maximálního počtu živých bytostí má být!

Jde skutečně o truismy?

G.E. Moore (*1873 - †1958)

Upravený argument otevřené otázky:

Představme si jakoukoli naturalistickou odpověď na otázku:

Co má být?

Např.:

To, co (fakticky) přispívá k odstranění utrpení, má být!

Odpověď – patrně – nebude truismus.

To, co přispívá k odstranění utrpení, má být!

Bezbolestné vyhlazení živých bytostí přispívá k odstranění

utrpení.

Živé bytosti mají být bezbolestně vyhlazeny!

Pokud nejsou skutečné truismy o tom, co má být, pak soudy říkající, co má být, zřejmě nejsou vyvoditelné ze soudů jež říkají, co je.

Kloním se k názoru, že Humeova teze platí.

• To neznamená, že to, co má být, s tím, co je, nesouvisí.

• To neznamená, že to o tom, co by mělo či nemělo být, nelze racionálně (s užitím logických argumentů) debatovat.

Hareova teze (v Rescherově formulaci):

Z množiny premis která obsahuje jak tvrzení tak předpisy

(jak oznamovací věty tak rozkazovací věty) nemůže být

platně vyvozeno žádné tvrzení, které by nebylo možné

vyvodit pouze ze samotných tvrzení obsažených v

premisách.

Platí Hareova teze Hareovsky?

Závěr Z vyplývá z premis P1,...,Pn právě tehdy, když skutečnost, že nějaká osoba

souhlasí s (staví se za) P1,...Pn ale odmítá Z je dostatečným znamením toho, že neporozuměla některé z premis P1,...,Pn nebo závěru Z.

Dežo, by se měl starat o svého mladšího bratra!

Dežo má mladšího bratra.

Dežo, rozveď se!

Dežo není (nejsi) starý mládenec.

Dežo, neměl bys dělat A!

Dežo vždy plní všechny pokyny.

Dežo nedělá A.

Harova teze – patrně – neplatí, krok od norem k faktům je možný.

KONEC

To je vše!

Cokoli x říká, je pravda.

x říká, že se nemá dělat A.

A se nemá dělat.