5
Lubo‰ Bûlka
BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE
·ambhalsk˘ m˘tus
Masarykova univerzita
Brno 2004
4
vydává
Masarykova univerzita v Brnû
péãí Ústavu religionistiky Filozofické fakulty
svazek 4
Edice
76
Bûlka, Lubo‰
Buddhistická eschatologie: ·ambhalsk˘ m˘tus
Lubo‰ Bûlka – Vyd. 1. – Brno: Masarykova univerzita, 2004. 172 s.
291 * 294.3
religionistika
buddhismus
Ediãní fiada Promûny náboÏenství, vydává Ústav religionistiky Filozofické fakulty
Masarykovy univerzity v Brnû, sv. 4
Kniha je souãástí projektu
„Doktorské studium religionistiky na Filozofické fakultû Masarykovy univerzity v Brnû“,
kter˘ je podporován Vzdûlávací nadací Jana Husa, program Cursus Innovati(ã. projektu 0301/NIF I.).
Copyright © Lubo‰ Bûlka, 2004
Cover © Miroslav Dvofiák, 2004
ISBN 80–210–3491–2
M˘m rodiãÛm…
9
Obsah
Namísto pfiedmluvy: Historka o poãátku této knihy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Poznámka o pfiepisu orientálních jazykÛ do ãe‰tiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
1. ·ambhalsk˘ m˘tus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
1.1. Tibetsk˘ ‰ambhalsk˘ m˘tus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
1.2. Burjatské a mongolské pojetí ‰ambhalského m˘tu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
1.3. Západní pojetí ‰ambhalského m˘tu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
2. Zobrazení vztahující se k ‰ambhalskému m˘tu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102
2.1. Mandalické zobrazení ·ambhaly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119
2.2. Mandalické zobrazení ·ambhaly a krajina poslední bitvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120
2.3. Zobrazení Rudry âakrina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122
2.3.1. Pokojná podoba Rudry âakrina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127
2.3.1.1. Pokojná podoba Rudry âakrina sedícího uprostfied Kalápy . . . . . . . . . . 128
2.3.1.2. Pokojná podoba Rudry âakrina sedícího mimo ·ambhalu . . . . . . . . . . . 130
2.3.2. Hnûvivá podoba Rudry âakrina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131
2.3.2.1. Hnûvivá podoba Rudry âakrina s kopím na koni . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131
2.3.2.2. Hnûvivá podoba Rudry âakrina s kopím na váleãném voze . . . . . . . . . 135
2.3.2.3. Hnûvivá podoba Rudry âakrina s vadÏrou na váleãném voze . . . . . . . . 141
3. Závûr: ·ambhala – imaginární krajina s neimaginárním kontextem . . . . . . . . . . 142
4. Pfiílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145
Pfiehled panãhenlamÛ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145
Citovaná literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146
Seznam ilustrací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149
Rejstfiík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162
8
11
Namísto pfiedmluvy: Historka o poãátku této knihy…
Motto:Mám chuÈ s tím seknout
a jít hledat ·ambalu.
Mám dost tûch fieãí a ãekám na ránu zezadu.
I kdyÏ vãera veãer bylo veselo
vãera veãer bylo celkem fajn
vãera veãer bylo celkem veselo
najednou to v‰echno kolem mû padá …
Mám chuÈ
si ‰lehnout a dát lehkou nirvánu
… myslím, Ïe tû potfiebuju ·ambalo!
Jen plamen a Ïár mû objímá, já ãernou bránou pronikám
a hluboko v ní – ó Nirváno nikdy neodolám!
Je pohádková, ona je neskuteãná
jak sladce mi zní do u‰í a hladí tváfi
ona je …
Jifií Sekerák, ·ambala (listopad 1993)1
Na zaãátku byl jeden rusk˘ Ïidovsk˘ staroÏitník v Ulan-Ude, hlavním mûstû Burjat-
ska, v˘chodosibifiské republiky leÏící pod Bajkalem a tûsnû nad Mongolskem. Pfied ãtyfi-
mi lety jsem vstoupil do jeho zapadlého krámku s jasn˘m úmyslem obohatit svoji
skromnou sbírku tibetského buddhistického umûní o pár kouskÛ burjatské ãi mongolské
provenience, kter˘mi jeho obchodní zafiízení ãásteãnû opl˘valo. Na stûnû u nízkého
vchodu tam visel pozoruhodn˘ obrázek, vyti‰tûn˘ z xylografické matrice na obyãejném
bílém plátnû. Tedy xylografická ãernobílá thangka, typick˘ pfiedstavitel lidového umûní,
ãi umûní urãeného ‰irok˘m masám prost˘ch buddhistÛ. Nechtûl jsem dát pfiíli‰ najevo
svÛj zájem, pouãen tím, Ïe se stoupající touhou o zakoupení pfiíslu‰ného pfiedmûtu
pfiímo úmûrnû stoupá i jeho cena, nicménû mi bylo jasné, Ïe tuto thangku chci urãitû mít.
Bylo na ní nûkolik postav, pár ãiteln˘ch tibetsk˘ch nápisÛ a celé to vypadalo mimofiád-
nû zajímavû. Tedy alespoÀ pro mne. Jiného by moÏná víc zaujaly rozmanité barevné
thangky visící na ostatních stûnách obchÛdku. Mne v‰ak zajímal pfiedev‰ím tento ãer-
nobíl˘, ãasem ponûkud za‰l˘ a zaÏloutl˘ obraz. Pouãen z obchodních transakcí v Tibetu,
Mongolsku, âínû, Maroku, Tunisku a jin˘ch orientálních trÏi‰È jsem vûdûl, Ïe musím
10
1. Text písnû brnûnské hudební skupiny Tibet; jistû není bez zajímavosti, Ïe legendární skupina Nirvanamûla ve svém repertoáru také skladbu s názvem Shambhala, srov. French Patrick, Tibet, Tibet. Histo-rie ztracené zemû, pfiel. Petra Andûlová, Praha: BB Art 2004, s. 45.
13BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Poznámka o pfiepisu orientálních jazykÛ do ãe‰tiny
V knize se vyskytují termíny v nûkolika orientálních jazycích, zejména v sanskrtu
(sa.), pálij‰tinû (pa.), tibet‰tinû (tib.) a mongol‰tinû (mong.). Jako nejvhodnûj‰í pravidla
pfiepisu zmínûn˘ch jazykÛ do ãe‰tiny se jeví ta, která uvádí Lexikon v˘chodní moudro-sti.2 Jedinou podstatnûj‰í obmûnou oproti zmínûn˘m pravidlÛm je zjednodu‰en˘ pfiepis
tibet‰tiny. Vzorem ãeského pfiepisu (transliterace, v textu psaného kurzívou a oznaãova-
ného zpravidla /lomen˘mi závorkami/) a v˘slovnosti (transkripce) tibet‰tiny je systém
vytvofien˘ Josefem Kolma‰em. Oproti zvyklostem zaveden˘m J. Kolma‰em3 se upou‰tí
od: (1) pouÏívání jak˘chkoli velk˘ch písmen v transliteraci, tibet‰tina totiÏ kapitálky ve
smyslu evropsk˘ch abeced nezná a jejich pominutí v transliteraci se tak více pfiiblíÏí ori-
ginálu; (2) uÏívání pomlãky spojující v transliteraci slabiky ve slovo. Tibet‰tina oddûlu-
je pouze slabiky a vynechání pomlãek lze proto chápat jako pfiiblíÏení se pÛvodnímu
písemnému záznamu.
Vzhledem k neexistenci ustáleného ãeského pfiepisu burjat‰tiny (bur.) jsou burjatské
v˘razy transkribovány na základû nejãastûji se vyskytujícího zpÛsobu v˘slovnosti, zpra-
vidla silnû ovlivnûné ru‰tinou. U slov pfiejat˘ch do burjat‰tiny z jin˘ch jazykÛ (tibet‰ti-
na, sanskrt, mongol‰tina atp.) je pro lep‰í srozumitelnost pfiipojen tvar v pÛvodním jazy-
ce. Ru‰tina je uvádûna v obvyklé ãeské transkripci.
12 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
b˘t jak opatrn˘, tak i pfiimûfienû asertivní, jinak se nedoplatím. Ten dobr˘ muÏ mi onen
obrázek nakonec prodal, nebylo to hned – museli jsme si, pravda, vymûnit spoustu
informací o tom, jak oÏebraãujeme své dûti pfiípadnou koupí na mé stranû, ãi prodejem
na jeho stranû, ale to uÏ tak nûjak patfií k vûci. Po jistû oboustrannû v˘hodném obchodu
jsme se roze‰li jako dobfií pfiátelé, ktefií navzájem ctí své potfieby a moÏnosti. ObtûÏkán
thangkou a párem mal˘ch votivních obrázkÛ (ruãnû malovan˘ch miniatur, tibetsky cakli
/cak li/) jsem opustil to jeho zastrãené království, abych aÏ doma zjistil, Ïe jsem tím zís-
kal obraz úplnû jiného království, totiÏ ·ambhaly. Ale to jsem se dozvûdûl aÏ o nûco
pozdûji, kdyÏ mi kolega a pfiítel Dan Berounsk˘ pfieloÏil tibetské nápisy, které neznám˘
autor pfied mnoha desítkami let zruãnû vyryl do dfievûné desky spoleãnû s obrázky. Na
první pohled to pochopitelnû nebylo zfiejmé, ale zobrazení postav a krajiny na thangce
pfiedstavovala nûco, co nemûlo pouze lokální, burjatsk˘ ãi mongolsk˘ v˘znam. Jednalo
se o zachycení pfiedstavy, scény z posledního boje v mytickém království ·ambhale, ãi
pfiesnûji fieãeno bitvy za záchranu utopické fií‰e tibetského a mongolského buddhismu.
Tato thangka je tedy vizualizací tibetského buddhistického eschatologického m˘tu, je to
vlastnû apokalyptická scéna.
âili na poãátku byl obraz. JenÏe k tomuto obrazu, kter˘ není niãím jin˘m neÏ ilus-
trací prastarého m˘tu, je tfieba znát i text a kontext. A to je prav˘ dÛvod, proã jsem se
rozhodl napsat knihu o ‰ambhalském m˘tu, o jeho minulosti a souãasnosti, o jeho v˘-
chodní a západní dimenzi.
Podûkování
Rád bych na tomto místû podûkoval v‰em, kdo byli v jakékoli podobû nápomocni
vzniku této knihy. MÛj srdeãn˘ dík za kritické rady a pfiipomínky, podporu a zájem
o otázky spojené s ‰ambhalsk˘m m˘tem patfií pfiedev‰ím Danielovi Berounskému, bez
jehoÏ pfiekladÛ z tibet‰tiny bych se jenom tûÏko obe‰el. Velmi pfiínosné byly diskuse
s Martinem Slobodníkem, Du‰anem LuÏn˘m, Janou Rozehnalovou, Veronikou Zikmun-
dovou, Josefem Kolma‰em, ªubomírem Sklenkou, Jifiím Holbou, Îugderynem Luvsan-
dordÏem, Alenou Oberpfalzerovou, Veronikou Kapi‰ovskou, Janou Vobofiilovou, ZdeÀ-
kem ·tebetákem, Johanem Elverskogem, Andrejem A. Tûrentûvem, Alexandrem I.
Andrejevem, Ondfiejem ·efãíkem a dal‰ími pfiáteli a kolegy.
A jako vÏdy – nakonec slovo nejosobnûj‰í – jak jsem kdysi zaslechl: „rodinû se
nedûkuje, ta se prosí za odpu‰tûní“. Nicménû bych zvlá‰tû rád vyjádfiil dík Lence Bûl-
kové.
L. B., NíÏkov, âeskomoravská vysoãina, léto 2004
2. Lexikon v˘chodní moudrosti. Buddhismus, hinduismus, tao, zen, pfiel. Jan Filipsk˘, Vladimír Li‰ãák,
Helena Heroldová, Josef Kolma‰ a Stanislava Vavrou‰ková, Olomouc – Praha: Votobia – Victoria Pub-
lishing 1996, s. vii-x; podobnû viz téÏ Miltner Vladimír, Malá encyklopedie buddhismu, Praha: Práce
1997.
3. Îagabpa Wangãhug Dedän, Dûjiny Tibetu, pfiel. Josef Kolma‰, Praha: Lidové noviny 2000, s. 388-390.
15
Úvod
Buddhistická apokalypsa – je to vÛbec vhodn˘ termín? VÏdyÈ názvy knih, jako je
Buddhistická bible,4 Buddhistick˘ katechismus,5 Buddhovo evangelium6 atp. znûjí stej-
nû podivnû a „politicky nekorektnû“ jako hypotetická KfiesÈanská tripitaka, KfiesÈanskávinaja, ãi fieknûme JeÏí‰ovy sútry. A pfiesto je zfiejmû vhodné a nutné drÏet se tohoto
názvu a dÛvod pro to je jednoduch˘: nemáme pfiesnûj‰í a v˘stiÏnûj‰í jednoslovné pojme-
nování celého Ïánru, kter˘ se zab˘vá zakonãením dûjin, kter˘ chápe svût jako nûco, co
uzavírá katastrofa, nûco co je koneãné, ústící do zkázy. Vedle kanonick˘ch textÛ rÛz-
n˘ch náboÏensk˘ch tradic sem náleÏí i rozsáhlé texty nekanonické, ãasto vyjadfiující
rÛzná proroctví, vû‰tby a pfiedpovûdi, zkrátka apokalyptika pfiedstavuje svébytn˘ Ïánr
jdoucí napfiíã rozmanit˘mi náboÏenstvími.
Mají dûjiny svÛj konec? To je otázka, kterou si lidé pravdûpodobnû kladou od oka-
mÏiku, kdy si uvûdomili „dûjinnost“. Z hlediska buddhistického je odpovûì ambivalent-
ní: v‰e, co je souãástí sansáry, v‰e, co ji vytváfií a utváfií, má svÛj poãátek i svÛj konec.
Sansára tedy pfiedstavuje dûjiny sui generis. Ale zároveÀ je zde i pfiedstava cyklického
ãasu, kdy Ïádn˘ konec není definitivní, ãi lépe fieãeno: po jednom ukonãení cyklu pfii-
chází zahájení cyklu nového, dal‰ího, po konci pfiichází nov˘ poãátek. Nበvûk má i své-
ho buddhu, jehoÏ jméno je Buddha ·ákjamuni; aÏ tento vûk skonãí, nastoupí vûk nov˘
s nov˘m buddhou, jehoÏ jméno je Maitréja (sa., pa. Mettéja, tib. âhampa /bjams pa/,
mong. a bur. Majdar). KaÏdopádnû na otázku po konci dûjin odpoví buddhista kladnû,
neboÈ dûjiny jsou souãástí sansáry a v‰e, co spadá do onoho kolobûhu (znovu)zrozování,
je doãasné, bezpodstatné a prodchnuté utrpením, trojí znak sansáry (sa. trilak‰ana) se
tedy vztahuje i na dûjiny, neboÈ v‰e, co má svÛj poãátek, má i svÛj konec. Buddha ·ák-
jamuni se pfiirozenû vyh˘bal odpovûdi na otázku po poãátku, ãi prapoãátku, kladl ji
mezi zbyteãné dotazy a omítal na ni odpovídat:
V buddhistické literatufie je skuteãnû patrná zfietelná neochota zab˘vat se poãátky a konci. V pfií-
bûhu o Buddhovû probuzení pod stromem se fiíká, Ïe Buddha pfiehlédl v‰echny své minulé Ïivoty
pfied miliardami eónÛ, ale nikde se nepraví, Ïe by vidûl poãátek, Ïe by zaÏil prvotní okamÏik stvo-
fiení, kter˘ je, jak se zdá, v‰udypfiítomn˘m prvkem m˘tÛ a rituálÛ nejen v takzvan˘ch primitivních
náboÏenstvích, ale také ve védsk˘ch tradicích Indie. Buddha varoval, Ïe pokud nûkdo odmítá
14 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
4. Goddard Dwight (ed.), A Buddhist Bible, London: Harrap 1956.
5. Olcott Henry Steel, The Buddhist Catechism, Madras: 1897 (ãesky: Buddhistick˘ katechismus, pfiel.
Jan Filipsk˘, Îìár nad Sázavou: Impreso Plus 1996).
6. Carus Paul, The Gospel of Buddha According to Old Records, Chicago: The Open Court Pub. Co. 1896
(ãesky: Buddhovo evangelium, pfiel. Jozef Îemla a AlÏbeta ·trauchová, Bratislava: CAD Press 1995).
17ÚVOD
existencí; zdali se vyskytují jedinci, ktefií tomuto biologickému diktátu nevûnují pozor-
nost, není pro potfieby na‰eho uvaÏování dÛleÏité. Pfiedstava kolektivní eschatologie je
jedinci dána jak jeho osobním proÏíváním vûdomí individuálního konce, tak i spole-
ãensko-historicky podmínûn˘m pojetím, zpravidla náboÏensk˘m, konce „jeho“ spoleã-
nosti. Ovlivnûn pfiedstavou eschatologického vysvobození se mÛÏe jedinec rozhodnout
pro aktivní úãast na uspofiádávání „posledních vûcí lidstva“, a tak se mÛÏe stát, Ïe „vez-
me spravedlnost do sv˘ch rukou“. A pak se zapí‰e do seznamu bojovníkÛ za ·ambhalu
(nikoliv v‰ak za tu individuální, meditaãní atp., jak ji nabízí napfiíklad âhögjam Trung-
pa rinpoãhe10), nebo pfiijme aktivní úãast na reálném masovém niãení. Je to pfiípad
onûch atentátníkÛ z 11. záfií 2001?
16 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
nastoupit na duchovní cestu, dokud se nedoví, zda je svût vûãn˘, je jako muÏ, kter˘ si nechce
nechat z tûla vytáhnout otráven˘ ‰íp, dokud se nedoví, jestli ãlovûk, kter˘ na nûj vystfielil, byl vyso-
k˘, mal˘ nebo stfiednû velk˘. Buddha takové otázky oznaãil za „dÏungli, divoãinu, loutkové diva-
dlo, zmítání se a spoutání, spoleãnû s trápením, zkázou, zoufalstvím a agónií“. Buddha opravdu
odmítal zodpovûdût otázku, zda je vesmír koneãn˘.7
PfiestoÏe buddhisté v‰ech smûrÛ vycházejí z cyklické pfiedstavy ãasu, tj. nikde a nik-
dy nezaãínajícího a nikde a nikdy nekonãícího proudu zmûn, lze jak v textech, tak i v li-
dovém podání nalézt pfiedstavy o konci ãasu, o konci dûjin, tedy pfiedstavy eschatologic-
ké. V tomto ohledu není názor soudobého pfiedního amerického buddhologa Donalda
Lopeze, Jr., zcela pfiesn˘:
Na rozdíl od mnoha jin˘ch tradic buddhistická písma neobsahují vyprávûní o konci dûjin, apoka-
lypsu nebo eschatologii. Jistû zde nalezneme pfiedpovûdi válek mezi silami dobra a zla a popisy
kosmick˘ch cyklÛ, vyprávûní o tom, jak vzniká vesmír, jak je prostfiednictvím karmy svût osídlo-
ván, jak svût prochází kolobûhy ‰tûstí a ne‰tûstí, charakterizovan˘mi prodluÏováním a zkracová-
ním délky lidského Ïivota, a jak je nakonec hmotn˘ vesmír zniãen, kosmos pfiechází do éry involu-
ce a obyvatelé svûta odcházejí do nebe. Av‰ak podle indické buddhistické kosmologie je éra invo-
luce kosmu jen doãasná a po ní bude následovat nov˘ cyklus tvofiení, pfieb˘vání a rozpadu. Tako-
vá vyprávûní v‰ak nemáme na mysli, kdyÏ hovofiíme o apokalypse – trvalém zniãení svûta nebo
o eschatologii – koneãném splnûní úãelu lidské existence a stvofiení.8
Z uvedeného vypl˘vá, Ïe buddhistická eschatologie a apokalyptické texty sice vy-
cházejí z radikálnû jin˘ch filosofick˘ch pfiedstav neÏ ostatní náboÏenství, t˘ká se to ze-
jména jiÏ zmínûného cyklického pojímání ãasu, neznamená to v‰ak, Ïe by v buddhistic-
kém písemnictví tento Ïánr zcela chybûl.
Z hlediska buddhistického tedy dûjiny svÛj konec mají, ostatnû to vyjadfiuje ‰amb-
halsk˘ m˘tus, ale po jednûch dûjinách pfiijdou dûjiny nové, dal‰í, ãili „konec“ je jaksi
relativní, není absolutní.
Velmi dÛleÏit˘m aspektem v‰ech eschatologií je propojení ãi provázanost pfiedstav
o individuálních „posledních vûcech“ a „kolektivních posledních vûcech“. Vûdomí vlast-
ního konce pozemského bytí se v minulosti i nyní zfiejmû nutnû extrapoluje do vize konce
pozemského bytí spoleãnosti, komunity, do které se dan˘ jedinec narodil, ãi ve které tráví
Ïivot. „V‰e, co má poãátek, má i konec“ nebo: „Cokoli má povahu vzniknout, to v‰ech-
no má povahu zaniknout“, chtûlo by se fiíci spolu s arhatem AÀÀákondaÀÀou z první
Buddhovy promluvy.9 Úãast na „posledních vûcech ãlovûka“ je daná samotnou lidskou
7. Lopez Donald Jr., Pfiíbûh buddhismu: PrÛvodce dûjinami buddhismu a jeho uãením, pfiel. Lenka
Borecká, Brno: Barrister & Principal 2003, s. 35.
8. Ibid., s. 35.
9. „Rozprava o roztoãení kola zákona“, in: Buddhovy rozpravy I., pfiel. Miroslav Rozehnal, Praha: Dhar-
maGaia 1994, s. 14.
10. Trungpa Chögyam, Shambhala [sic!, pozn. L.B.]. Posvátná cesta bojovníka, pfiel. Antonín R. Machan-
der, Praha: Pragma 1999.
19·AMBHALSK¯ M¯TUS
Podle obsahu se rozli‰ují tfii druhy apokalypsy: (1) dûjinnû spásná, ãi definitivní apokalypsa, obsa-
huje zjevení vztahující se k událostem posledních ãasÛ lidsk˘ch dûjin (vítûzství dobra nad zlem,
jejich definitivní osud, obnova lidstva podle pÛvodního boÏího plánu; (2) kosmologická a teosofic-
ká [sic!, pozn. L.B.] apokalypsa, obsahuje zjevení o kosmu, o svûtû andûlÛ, o nebi, o boÏím trÛnû
atp.; (3) individuální eschatologická apokalypsa popisuje osudy ãlovûka po smrti (nebe a peklo).13
DluÏno ov‰em fiíci, Ïe toto pojetí je ponûkud etnocentrické, vycházející z Ïidovsko-
kfiesÈanské my‰lenkové tradice, nepfiesahuje tento rámec a opomíjí jiná náboÏenství;
nicménû je to v na‰ich podmínkách to nejznámûj‰í a nejroz‰ífienûj‰í chápání „posledních
vûcí ãlovûka a lidstva“. Obecná a universální religionistická terminologie dosud v této
oblasti ustanovena nebyla a stávající je v˘raznû ovlivnûna Ïidovsko-kfiesÈanskou tradi-
cí. AÏ na drobné v˘jimky se bude text této knihy pfiidrÏovat zavedené terminologie a ne-
bude navrhovat jinou, i kdyÏ by to v buddhologii bylo jistû Ïádoucí.
Poslední vydání pÛvodního ãeského religionistického slovníku eschatologii (v tom-
to pfiípadû kfiesÈanskou), definuje jako „v pÛvodním v˘znamu uãení o posledních vûcech
ãlovûka – souhrn názorÛ a pfiedstav o osudu ãlovûka po smrti, jakoÏ i o budoucnosti lid-
stva a svûta (tzv. apokalyptika). Individuální eschatologie pojednává o posmrtném po-
kraãování lidského ãasu (nesmrtelnost) a zachování osobní identity prostfiednictvím
principu v kfiesÈanství naz˘vaného du‰e. V dûjinách kfiesÈanství se dÛraz postupnû pfie-
ná‰el na eschatologii pojímanou jako poslední a definitivní rozhodnutí o smyslu a cíli
Ïivota, dûjin a svûta.“14
Lze si poloÏit otázku, zdali má eschatologick˘ m˘tus u vyznavaãÛ tibetského budd-
hismu stejn˘ v˘znam, roli a rozmûr, jako u napfiíklad zoroastristÛ. Mircea Eliade popi-
suje zoroastrickou eschatologii následovnû:
Zarathu‰tra vyhlásil „svatou válku“ proti silám zla; kaÏd˘ vûfiící, jakmile si zvolí Dobré náboÏen-
ství, je povolán k boji proti daévÛm, k „oãistû“ svûta od démonÛ; jin˘mi slovy k dílu v‰eobecného
ozdravûní…15
Mircea Eliade hovofií v souvislosti s hinduismem o „eschatologické struktufie“, spo-
ãívající ve tfiech sloÏkách: (1) obrovská bitva mezi silami „dobra“ a „zla“; (2) zniãení
vesmíru ohnûm a vodou a (3) povstání nového ãistého svûta. Eschatologick˘ m˘tus,
18 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
1. ·ambhalsk˘ m˘tus
Motto:PfiestoÏe nikdo neví, kde ·ambhala leÏí, zdá se, Ïe existuje. Aãkoli ji nyní obyãejní lidé nemohou
vidût ani s ní bûÏn˘m zpÛsobem komunikovat, po nûjakém ãase bude zfiejmé, jak to dûlat. Podle
posvátn˘ch textÛ ·ambhala nakonec vstoupí do styku s na‰ím svûtem. Struãnû fieãeno, mandala
Kálaãakry není jako ostatní mandaly. Jiné tantrické obyãeje se vztahují k jednotlivci, ale Kálaãakra
se vztahuje ke spoleãenství, ke svûtové spoleãnosti jako celku. To je moÏná dÛvodem, proã kdyÏ
lama udûluje zmocnûní na Kálaãakru, omezení se zmírÀují. Plyne z toho ten uÏitek, Ïe i kdyÏ není
uãedník plnû pfiipraven, obdrÏením zmocnûní se vytvofií spojení, takÏe pozdûji, aÏ ·ambhala bude
komunikovat se svûtov˘m spoleãenstvím, bude to snad mít nûjak˘ pfiízniv˘ úãinek. Ale já sám
v tom nemám jasno, je to jen mÛj názor.11
14. dalajlama Tändzin Gjamccho
Co je ·ambhala a co je ‰ambhalsk˘ m˘tus? Existuje nûkde dohledatelná a jedno-
znaãná „definice“ tohoto pojmu? Tak takové otázky je moÏné poloÏit na poãátku bádá-
ní. âásteãnou odpovûì lze nalézt v knize Grahama Colemana:
·ambhala je mysteriózní zemû spojená s tantrick˘m meditaãním boÏstvem Kálaãakrou. O ·ambha-
le se fiíká, Ïe se nachází na severu svûta ãi vesmíru a toto místo se ãasto ztotoÏÀuje se Stfiední Asií.
Spasitelsk˘ ‰ambhalsk˘ m˘tus je velmi roz‰ífien mezi tibetsk˘mi laiky, ktefií bûÏnû vûfií, Ïe aÏ se
v budoucnosti lidská nenávist a chtivost plnû projeví ve své niãivé podobû, svût se zaplete do sítû
neutuchajících válek a svárÛ, tak nakonec zvítûzí fií‰e zla. V tom okamÏiku v‰ak porazí království
·ambhaly vládce zla a zbaví lidstvo této pozemské formy tyranie. Lidová víra fiíká, Ïe ti, kdoÏ se
zúãastní obfiadu udûlování zmocnûní na Kálaãakru, se nakonec znovuzrodí v ·ambhale.12
·ambhalsk˘ m˘tus je tedy z typologického hlediska m˘tem o posledních vûcech ãlo-
vûka, lidstva a svûta, je to m˘tus eschatologick˘. Na úvod je zfiejmû vhodné objasnit
nûkolik termínÛ, které se budou v textu ãastûji objevovat. Pfiedev‰ím je to apokalypsa,
tedy slovo fieckého pÛvodu, které se v‰ak v literatufie uÏívá bûÏnû a bez nûjaké zvlá‰tní
vazby na fieckou mytologii. Apokalypsa doslova znamená odhalení, zjevení. Nedávno
vydan˘ slovensk˘ religionistick˘ slovník o apokalypse fiíká, Ïe je to „zpÛsob vyjádfiení
oãekávání, pfiedstav, vizí, snÛ, vû‰teb, proroctví atp. vztahujících se k dûjinám, respek-
tive konci dûjin, svûta, lidstva“ a dále:
11. Cabezón José Ignacio (ed.), The Bodhgaya Interviews: His Holiness Dalai Lama, Ithaca, New York:
Snow Lion Publications 1988, s. 75-76.
12. Coleman Graham, A Handbook of Tibetan Culture: A Guide to Tibetan Centres and Resources throug-hout the World, London: Rider 1993, s. 379.
13. Komorovsk˘ Ján et al., Religionistika a náboÏenská v˘chova, Bratislava: Vydavateºstvo F. R. a G.
1997, s. 27-28.
14. Pavlincová Helena – Horyna Bfietislav (eds.), Judaismus, kfiesÈanství, islám, Olomouc: Nakladatelství
Olomouc 2003, s. 287.
15. Eliade Mircea, Dûjiny náboÏenského my‰lení I.: Od doby kamenné po eleusinská mystéria, Praha:
OIKOYMENH 1995, s. 307.
21·AMBHALSK¯ M¯TUS
damentalistick˘, sexistick˘ a váleãnick˘ koncept, kter˘ nastoluje globální buddhokra-
cii.“20 Obfiady spojené se zmocnûním na Kálaãakru provádûné na Západû jsou chápány
jako prostfiedek ‰ífiení militantní buddhokratické vize obsaÏené v m˘tu o ·ambhale. Nej-
v˘raznûj‰ími pfiedstaviteli tohoto proudu jsou autofii Herbert a Mariana Röttgen, pí‰ící
pod pseudonymem Victor a Victoria Trimondi.
Trimondiovi se pou‰tûjí do ostré „kritiky“ tibetského buddhismu, kterému vyt˘kají
mimo jiné morbidní a agresivní charakter ztûlesnûn˘ hnûviv˘mi boÏstvy, sexuální zne-
uÏívání Ïen pfii tantrick˘ch rituálech a pfiedev‰ím kritizují ‰ambhalsk˘ m˘tus jako budd-
hokratick˘ koncept, s jehoÏ pomocí se tibetsk˘ buddhismus snaÏí ovládnout svût.21 Tri-
mondiovi pokládají za nutné „prozkoumat náboÏenské a mytologické vzory, které pfied-
cházejí kulturám, pfiedtím neÏ bude nekriticky a slepû proklamována interkulturalita
jako model budoucnosti“.22
Trimondiovi svou argumentaci opírají o pfieklady pÛvodních textÛ, v pfiípadû Kála-ãakratantry se museli spokojit pouze s její ãástí, ov‰em poznamenávají, Ïe byli schop-
ni „rekonstruovat“ její obsah z dostupn˘ch komentáfiÛ a pramenÛ.23 Pro obhájení sv˘ch
tezí o morbidním a agresivním charakteru tibetského buddhismu se odvolávají na tan-
trické texty, které v‰ak chápou doslovnû a bez ohledu na jejich kontext. Jejich publika-
ce nepfiedstavují pfiíspûvek k religionistickému bádání; jsou spí‰e jeho pfiedmûtem.
Jejich interpretace tibetského buddhismu, kter˘ ãasto oznaãují jako „lamaismus,“ tak
zapadá do velké a starobylé rodiny spikleneck˘ch teorií a paranoidních pfiedstav
o Tibetu, zemi ovládané magií lamÛ.24 Dal‰ím charakteristick˘m znakem jejich textÛ je
dÛraz na moc tibetské buddhistické „církevní hierarchie“ a od toho odvozené paranoid-
ní pfiedstavy o nesmírné moci tibetsk˘ch lamÛ. „Lamaismus“ jako mechanismus vytvo-
fien˘ lamy k ovládnutí svûta vylíãili ve sv˘ch knihách jiÏ Jean Marqués-Riviére25 a Fer-
dinand Ossendowski.26 Trimondiovy spojuje s tûmito autory nejen terminologie, ale
pfiedev‰ím zájem o ‰ambhalsk˘ m˘tus a hlavnû o poslední bitvu vedenou posledním
25. kulikou, vládcem ·ambhaly Rudrou âakrinem. Pokládají právû tento m˘tus za vel-
kou hrozbu západní civilizaci a rozvíjejí pfiitom teorii o moÏném pfiijetí tohoto koncep-
20 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
kter˘ odpovídá zmínûné struktufie, ov‰em není pouze „…v˘tvor hinduismu, tato kon-
cepce je prastará a doãkala se velkého roz‰ífiení“.16 A dále konstatuje, Ïe:
… m˘tus o konci svûta byl spoleãn˘ v‰em IndoevropanÛm. Lze sice postihnout rozdíly, ty v‰ak
mohou b˘t vysvûtleny rozdílnou orientací tfií indoevropsk˘ch náboÏenství. Pravdou zÛstává, Ïe
eschatologick˘ m˘tus není doloÏen ve védském období, coÏ pfiesto neznamená, Ïe by neexisto-
val.17
Otázkou eschatologické struktury, ãi lépe fieãeno studiem struktury buddhistick˘ch
eschatologick˘ch m˘tÛ, se zab˘vá i souãasn˘ rusk˘ badatel Andrej Michajloviã Strel-
kov, kter˘ rozpoznává ãtyfii ãásti „jak buddhistické, tak i hinduistické legendy o ·amb-
hale“ a odkr˘vá její následující strukturu: „(1) poukaz na ·ambhalu jako na místo, kde
se objeví budoucí niãitel-spasitel svûta (Kalkin, âakrin); (2) stfiední dûjiny ·ambhaly, tj.
od okamÏiku pronesení proroctví aÏ po jeho naplnûní (toto období chybí v hinduistické
variantû legendy, vyskytuje se pouze v buddhistickém podání); (3) eschatologická bitva,
zánik a následné vzkfií‰ení svûta; (4) pováleãné uspofiádání svûta, charakteristika obno-
vy svûta.“18 K obûma pojetím struktury eschatologick˘ch m˘tÛ v Asii lze dodat, Ïe po-
slední ãást kaÏdého takového m˘tu tvofií úpln˘ zánik svûta, kter˘ v‰ak nemá povahu ter-
minální fáze v˘voje vesmíru, ale naopak slouÏí jenom jako nutn˘ pfiedpoklad nového
vzniku. Cyklická pfiedstava vesmíru nachází právû zde své plné uplatnûní.
Na mytické království ·ambhalu, její m˘tus a interpretaci, existují rozmanité názo-
ry, je jich celé spektrum a lze je sestavit do ‰kály od naprostého odmítání, respektive in-
terpretace ‰ambhalského m˘tu jako nûãeho, co je ‰kodlivé, nebezpeãné, a tudíÏ je proti
tomu tfieba bojovat, pfies „stfiední proud“ aÏ po naprosté (a nekritické) pfiijetí ·ambhaly
jako zcela konkrétnû geograficky lokalizovatelného místa se spásonosn˘m nadáním.
Vedle pozitivní recepce ‰ambhalského m˘tu na Západû se lze, zvlá‰tû v poslední
dobû stále ãastûji, setkávat i s pfiijetím negativním, ãi dokonce nepfiátelsk˘m. V̆ tek
namífien˘ch proti tibetskému buddhismu obecnû a proti Kálaãakfie (nauce o Kole ãasu,
které tvofií my‰lenkové pozadí buddhistického eschatologického m˘tu) zvlá‰tû se obje-
vuje celá fiada.19 Autofii kritik „odkr˘vají v jádru tibetského buddhismu atavistick˘, fun-
16. Eliade Mircea, Dûjiny náboÏenského my‰lení II.: Od Gautamy Buddhy k triumfu kfiesÈanství, Praha:
OIKOYMENH 1996, s. 211.
17. Ibid., s. 211-212.
18. Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale po tibetojazyãnym buddijskim istoãnikam XVIII –
naãala XX vv., Ulan-Ude: Institut Mongolovûdûnija, Buddologii i Tibetologii 2003, rukopis disertace,
s. 50.
19. Následující text t˘kající se negativní recepce ‰ambhalského m˘tu byl jiÏ ãásteãnû publikován, viz
Rozehnalová Jana – Bûlka Lubo‰, „Slavnost Kálaãakry v Grazu: Západní imaginace a tibetsk˘ budd-
hismus“, Religio 11/1, 2003, s. 113-122; pfiehled kritizovan˘ch aspektÛ tibetského buddhismu srov.
http://www.trimondi.de/med20.html (16.02.2002). Kálaãakratantra je terãem kritiky na tzv. KritischesForum Kalachakra, viz http://www.trimondi.de/Kalachakra/dec.dt.htm (08.01.2003).
20. Srov. text na zadním pfiebalu knihy Trimondi Victor und Victoria, Der Schatten des dalai Lama. Sexu-alität, Magie und Politik im tibetischen Buddhismus, Düsseldorf: Patmos 1999.
21. Trimondi Victor und Victoria, Der Schatten…, s. 614-645.
22. Viz http://www.trimondi.de/bioghraph.html (04.09.2002).
23. Trimondi Victor und Victoria, Der Schatten…, s. 24-25.
24. Ibid., s. 560-572.
25. Marqués-Riviére Jean, Ve stínu tibetsk˘ch klá‰terÛ, pfiel. Dagmar Malá, Praha: Symposion 1948, dal‰í
vydání: Brno: Yetti 1991, s. 53: „Okultní síly na‰eho tûla se studují a rozvíjejí ve stra‰livé mífie, neboÈ
zde je ‰kola fakirÛ a ãarodûjÛ, ktefií se rozcházejí po Asii a svou silou a sv˘mi zázraky ovládají její
lid.“
26. Ossendowski Ferdynand Antoni, Zemí zvífiat, lidí a bohÛ, pfiel. Mich. Hynais, Praha: Volvox globator
1993 (reprint 1. vydání).
23·AMBHALSK¯ M¯TUS
vují jako bájnou krajinu, imaginární fií‰i, ãi dokonce jako fikci. K ‰ambhalskému m˘tu
lze tedy pfiistoupit nejménû dvûma zpÛsoby. Buì nekriticky, vyznavaãsky ãi zjednodu-
‰enû fieãeno „náboÏensky,“ nabízí se fiíci „zevnitfi“. Druh˘ pfiístup je akademick˘, tj. kri-
tick˘, vûdeck˘, nabízí se fiíci „zvnûj‰ku“. Oba pfiístupy jsou stejnû legitimní, rozdíl mezi
nimi spoãívá pfiedev‰ím v tom, Ïe první pfiístup mÛÏe b˘t a zpravidla i b˘vá pfiedmûtem
zkoumání pfiístupu druhého, nikoliv naopak. Tato kniha pfiedstavuje pokus o druh˘, tj.
religionistick˘ pfiístup.
Alexander Berzin, americk˘ buddhista a buddholog a blízk˘ spolupracovník 14. da-
lajlamy, na sv˘ch internetov˘ch stránkách vûnovan˘ch mimo jiné také mytologii ·amb-
haly, textÛm Kálaãakratantry a problematice svat˘ch válek, pouÏívá v souvislosti s ãle-
nûním pojetí interpretací ‰ambhalského m˘tu na „skuteãné“ a „imaginární“ termíny
„vnitfiní“ a „vnûj‰í“. A. Berzin hovofií jak o „vnitfiní úrovni bitvy,“ tak i „vnûj‰í úrovni
bitvy,“ pfiiãemÏ zdÛrazÀuje, Ïe tato bitva pfiedstavuje náboÏenskou válku a Ïe ãlenûní na
vnitfiní a vnûj‰í je obsaÏeno v samotném textu Kálaãakratantry a Ïe se tedy nejedná o in-
terpretaci.30 ·ambhalsk˘ m˘tus je tedy moÏné interpretovat – v intencích samotné tibet-
ské tradice – analogicky, tak jak interpretuje m˘tus o Kole ãasu John Newman,31 tj. jako
esoterické a exoterické pojetí textu.
O tom, Ïe takové pojetí, totiÏ nikoliv doslovné, literalistické (chtûlo by se fiíci vlast-
nû fundamentalistické), není bûÏné pouze v buddhismu, svûdãí i následující citát z práce
zab˘vající se komparatistikou velk˘ch náboÏensk˘ch systémÛ:
KfiesÈanská eschatologie mÛÏe b˘t pojímána dvûma zpÛsoby. Tradicionalisté ji chápou doslovnû
a historicky: vûfií, Ïe návrat KristÛv, zmrtv˘chvstání, poslední soud a vûãná odmûna ãi trest se
uskuteãní jako historické události; vûfií téÏ, Ïe nebe a peklo pfiedstavují skuteãná místa. Av‰ak ti
kfiesÈané, ktefií vycházejí z filosofiãtûj‰ího pohledu, interpretují v‰echny tyto my‰lenky v morálním
a duchovním smyslu, nikoliv doslovnû jako záleÏitosti historické a fyzické povahy. Podporu tako-
vého pojetí nacházejí zvlá‰tû v Evangeliu svatého Jana, kde je vût‰ina apokalyptick˘ch pfiedstav
nahraÏena zku‰eností vûãného Ïivota jako osobní vlastnosti (viz Jan 6:47-58). Pojetí války Boha
a andûlÛ proti Satanovi a démonÛm se zde chápe jako alegorie, podobenství, m˘tus, které zastu-
puje víru v boÏí suverenitu. Ukazuje Boha jako krále svûtÛ, jako vládce dûjin, kter˘ neustále vyjad-
fiuje svoji vÛli.32
PfiestoÏe jiÏ bylo v˘‰e fieãeno, Ïe na problém existence ·ambhaly lze nahlíÏet z rÛz-
n˘ch úhlÛ, je moÏné si opût poloÏit základní otázku: Existuje ·ambhala skuteãnû? ãi
22 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
tu âínou za úãelem dosaÏení svûtové nadvlády.27 S odvoláním na Huntingtonovu teorii
o stfietu civilizací vidí v ‰ambhalském m˘tu jednu z nejnebezpeãnûj‰ích ideologií, která
mÛÏe „cel˘ svût uvrhnout do plamenÛ,“28 a pfiirovnávají ji k islámskému konceptu dÏi-
hádu. Ten v‰ak chápou v˘hradnû jako „svatou válku,“ nikoli jako „náboÏenské usilová-
ní,“ které mÛÏe b˘t vedeno nûkolika zpÛsoby.29
V‰echny tyto názory nûjak˘m zpÛsobem o ·ambhale vypovídají a je to vlastnû ná‰
jedin˘ studijní materiál. Nûkter˘ z tûchto názorÛ je nám pfiirozenû bliωí, jin˘ zase vzdá-
lenûj‰í, nûkteré jsou nám sympatické, jiné naopak témûfi odpuzují. Stojí v‰ak za to tato
hodnocení pracovnû pfiekonat („vytknout je pfied závorku“) a podívat se na v‰echny ze
stejného hlediska. Smyslem této knihy není rozhodnout otázku, zdali ·ambhala geogra-
ficky, historicky a faktograficky skuteãnû existuje, ãi neexistuje. Mimochodem podat
dÛkaz o její neexistenci je nûco podobného, jako podat dÛkaz o neexistenci yettiho.
V tomto pfiípadû nedostateãné dÛkazy svûdãící o existenci daného fenoménu nezname-
nají, Ïe by neexistoval. Je tfieba stále pátrat, dokud hledané nebude nalezeno, fiíkají
jedni. Druzí vycházejí z pfiedpokladu neexistence a fiíkají: dokud nepfiinesete jedno-
znaãn˘ dÛkaz existence, budeme vycházet z premisy neexistence. JenÏe ·ambhala, tak
jak je nûkter˘mi lidmi chápána (viz napfiíklad úvodní motto 14. dalajlamy) nepodléhá
prostému empirickému dÛkazu. Je to nûco podobného, jako je napfiíklad boÏí existence.
Zkrátka o v˘rocích náboÏenské povahy se nedá pochybovat s pouÏitím vûdeck˘ch me-
tod, to byl ostatnû základní omyl tzv. vûdeck˘ch ateistÛ. Zeptejme se s Karlem Poppe-
rem, zdali je hypotéza existence ·ambhaly falzifikovatelná; pokud ano, jedná se o vû-
deckou hypotézu. Z anal˘zy rozmanit˘ch textÛ, zejména pak pramenn˘ch, zab˘vajících
se ·ambhalou, zjistíme, Ïe se nejedná o falzifikovatelné hypotézy, a tudíÏ ani otázka po
její existenci nemá smysl. Co ale má smysl, je analyzovat nejrozmanitûj‰í pfiedstavy
o ·ambhale, v˘povûdi rozmanit˘ch autorÛ, studovat a srovnávat její ãetná v˘tvarná
zobrazení atp.
TakÏe ·ambhala z jednoho pohledu existuje, z druhého pak neexistuje. A jak jiÏ bylo
fieãeno: není zámûrem této knihy nûkomu jeho pohled potvrzovat ãi vyvracet, uÏ z toho
dÛvodu, Ïe víra v ·ambhalu je vírou náboÏenskou, tedy vírou nezaloÏenou na vûdeckém
poznání. A jak by mohla vûda tuto víru vyvrátit ãi potvrdit, kdyÏ uÏívá ve srovnání
s náboÏenstvím principiálnû jin˘ aparát pozná(vá)ní, má jinou metodologii, jazyk, pro-
stfiedky zkoumání, instituce atp.?
Co tedy mÛÏeme udûlat je, Ïe se pokusíme rozkr˘t pozadí, motivy a pfiístupy tûch
jednotliv˘ch názorÛ, které pfiedstavují ·ambhalu. MÛÏeme analyzovat jak názory, které
ji chápou jako skuteãnou, geograficky pfiesnû urãenou zemi, tak názory, které ji pfiedsta-
27. Trimondi Victor und Victoria, Der Schatten…, s. 707-715.
28. Ibid., 787.
29. Srov. Mendel Milo‰, DÏihád, islámské koncepce ‰ífiení víry, Brno: Atlantis 1997.
30. Berzin Alexander, „Holy Wars in Buddhism and Islam: The Myth of Shambhala“, (November 25,
2001, full version), http://www.berzinarchives.com/kalachakra/holy_war_buddhism_islam_shambha-la_long.html (22.01.2004), s. 1.
31. Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“, in: Lopez Donald S., Jr. (ed.), Buddhismin Practice, Princeton: Princeton University Press 1996, s. 284-289.
32. McCasland S. Vernon – Cairns E. Grace – Yu C. David, Religions of the World, New York: Random
House 1969, s. 266-267.
25·AMBHALSK¯ M¯TUS
je doba, v níÏ se právû svût a lidstvo nachází a po dobu je‰tû nûkolika málo století nachá-
zet bude.35 Tento koncept ·ambhaly je ov‰em ponûkud v rozporu s tím, co fiíkal napfií-
klad 14. dalajlama 3. ãervence 2002 v Praze na setkání pfiedstavitelÛ rÛzn˘ch náboÏen-
ství. Nejvy‰‰í pfiedstavitel tibetského buddhismu zde hovofiil o nutnosti a oprávnûnosti
náboÏenského pluralismu v celosvûtovém mûfiítku a zdÛraznil my‰lenku, Ïe neexistuje
jedno universální a jediné náboÏenství pro celé lidstvo.
Nûmeck˘ badatel Siegbert Hummel36 fiíká, Ïe 6.(3.) panãhenlama Lozang Paldän
Je‰e (/blo bzang dpal ldan je ‰es/, 1738-1780) ve svém textu Cesta do ·ambhaly (tib.
·ambhalä lamjig /‰a mbha la’i lam jig/) nepochybuje o iluzornosti existence ·ambha-
ly. Na základû panãhenlamova textu pfiipomíná, Ïe i toto mytické království je souãástí
sansáry. Jeho interpretace vyjadfiuje postoj vysoce vzdûlaného mnicha, lidovûj‰ím vrst-
vám bylo bliωí pojetí doslovnûj‰í, tj. v˘klad o tom, Ïe ·ambhala existuje reálnû jako
konkrétní království kdesi na okraji Tibetu, ãi nedaleko jeho území. Dal‰ím momentem
podtrhujícím orientaci na lidovûj‰í pojetí buddhismu je i skuteãnost, Ïe zrození v ·amb-
hale je chápáno jako vysok˘ cíl, pro prost˘ lid vlastnû nejvy‰‰í. ·ambhala je ov‰em „ãis-
tou zemí“, která je sice ideální (a reálná), ale ve skuteãnosti nepfiedstavuje nejvy‰‰í cíl
náboÏenského usilování tibetského buddhisty. Tím je bódhisattvovství, tedy cesta bód-
hisattvy (sa. bódhisattvajána) a vposledku buddhovství, tedy ukonãení kolobûhu (zno-
vu)zrozování, vymanûní se ze sansáry, která zahrnuje i „ãisté zemû“, jako je ·ambhala.
Svût ‰ambhalského m˘tu stojí na jedné z nejvy‰‰ích pfiíãek hodnot a obrazu svûta v ti-
betském buddhismu, ale není to pfiíãka nejvy‰‰í, bytosti v tomto ideálním a dokonalém
svûtû zÛstávají stále v zajetí sansáry. Ostatnû o tom hovofiil i uãen˘ tibetsk˘ exilov˘
mnich âhögjam Trungpa rinpoãhe ve svém textu vûnovaném ·ambhale:
V nedávné dobû nûktefií západní uãenci vyjádfiili názor, Ïe ·ambhala by skuteãnû mohla b˘t jed-
ním z království, která jsou historicky dokumentovan˘mi královstvími starovûku, jako je napfiíklad
království Zhang-Zhung [sic!, pozn. L.B.] v Centrální Asii. Mnoho uãencÛ v‰ak pojímá legendy
o ·ambhale jako pouh˘ m˘tus. I kdyÏ je snadné odb˘t otázku království ·ambhala tím, Ïe jde
o ãir˘ v˘mysl, je souãasnû moÏné vidût v této legendû hluboce zakofienûné a velice Ïivé lidské
pfiání po dobrém a plném lidském Ïivotû. Ve skuteãnosti mezi mnoha tibetsk˘mi buddhistick˘mi
uãiteli existuje dlouho tradice, která nechápe království ·ambhalu jako nûjaké vnûj‰í místo, ale
pojímá je jako základ nebo kofien bdûlosti a zdraví, kter˘ existuje jako potenciál v kaÏdé lidské
bytosti. Z tohoto hlediska není dÛleÏité rozhodnout, zda je království ·ambhala smy‰lenka nebo
skuteãnost. Mûli bychom v‰ak tento ideál osvícené spoleãnosti, kter˘ ·ambhala pfiedstavuje, oce-
nit a mûli bychom ho napodobit.37
24 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
lépe fieãeno: Jaká je existence ·ambhaly? Odpovûì na takové otázky je podobná, jako
je napfiíklad odpovûì na otázku ohlednû existence tibetsk˘ch buddhistick˘ch boÏstev.
Podle jednûch tibetsk˘ch pfiedstav se jedná o v˘tvory mysli a jako takové je tfieba je chá-
pat a zacházet s nimi (tento názor se ãasto opakuje v Tibetské knize mrtv˘ch); podle
jin˘ch zase naopak mají boÏstva reálnou sansárickou existenci podobnou napfiíklad lid-
ské.
·ambhala je v kaÏdém pfiípadû jak˘si tibetsk˘ paralelní svût, pro obyãejné lidi nedo-
stupn˘, neviditeln˘. Tento svût má jenom omezené vazby na nበviditeln˘ svût lidí a zví-
fiat.33 Království ·ambhaly je místo uchování nauky Kola ãasu (sa. Kálaãakra, tib.
Dünkhor /dus ’khor/). To je podle TibeÈanÛ jeho hlavní funkce, nikoliv v‰ak jediná. Po-
dle tohoto tantrického textu bude ·ambhala i místem duchovní a pozemské obrody poté,
co se buddhistick˘ svût zachrání pfied zhoubou ze strany nevûrcÛ, barbarÛ.34 ·ambhala
jakoÏto mytické království pravdûpodobnû existovala je‰tû pfied „roztoãením kola záko-
na“, ãili pfied vznikem nauky Buddhy ·ákjamuniho. Pokud vycházíme z tibetsk˘ch pra-
menÛ, lze pfiedpokládat, Ïe první dharmarádÏa a vládce ·ambhaly, Suãandra, pfii‰el
k Buddhovi poÏádat o nauku Kálaãakry jiÏ jako král, vládce zemû, která mûla v‰echny
charakteristiky mytického království. Jednalo se tedy o území, které se v˘raznû odli‰o-
valo od v‰ech v té dobû, ale i poté a pfiedtím – zemû, kde utrpení nemûlo ten rozsah,
kter˘ je jinak na zemi bûÏn˘. Opût domy‰leno do konce, jednalo se o „stát,“ kter˘ vlast-
nû Buddhovu nauku, jejímÏ ústfiedním motivem a tématem je právû utrpení (sa. dukk-ha), nepotfieboval. Co v‰ak potfieboval, byla historická vize, jeÏ by opodstatnila spáso-
nosnou, soteriologickou, roli tohoto království, obsaÏená v Kálaãakratantfie. Tu sem po-
prvé pfiinesl jiÏ zmínûn˘ Suãandra a tento text tak poskytl ·ambhale historick˘ v˘hled,
fieknûme proroctví. „Duchovní obrození“ ·ambhaly má jednak universální charakter,
neboÈ jak se pí‰e v Kálaãakratantfie i dal‰ích textech vztahujících se k ·ambhale – po
poslední bitvû budou v‰ichni vyznávat pravé a jediné uãení (buddhismus) a v‰ude za-
vládne mír, nastane universální blaho, barbafii a heretici zmizí z povrchu zemského atp.
Pojem „duchovního obrození“ pfiedpokládá ov‰em i existenci pfiedchozího úpadku, coÏ
33. BlíÏe viz napfiíklad Gar-je K’am-trul Rinpoche, „A Geography and History of Shambhala“, Tibet Jour-nal 3/3, 1978, s. 3-11; viz téÏ Brauen-Dolma Martin, „Millenarianism in Tibetan Religion“, in: Aziz
Barbara N. – Kapstein Matthew (eds.), Soundings in Tibetan Civilization, New Delhi: Manohar 1985,
s. 245-256.
34. O termínu „barbar“ v tibetském pojetí viz napfiíklad Kollmar-Paulenz Karénina, „Der Buddhismus als
Garant von ‘Frieden und Ruhe’. Zu religiösen Legitimationsstrategien von Gewalt am Beispiel der
tibetisch-buddhistischen Missionierung der Mongolei in späten 16. Jahrhundert„, Zeitschrift für Reli-gionwissenschaft 11/2, 2003, s. 202-205; viz téÏ Slobodník Martin, “âína a ‘barbari’ – stereotypy
v zobrazovaní ‘iného’“, in: Krupa Viktor (ed.), Orient a Okcident v kontaktoch a konfrontáciach, Bra-
tislava: Veda 1999, s. 90-101; viz téÏ Berzin Alexander, „Mistaken Foreign Myths about Shambhala“,
(November 1996, revised May and December 2003), http://www.berzinarchives.com/kalachakra/mis-taken_foreign_myths_shambhala.html, (22.01.2004).
35. BlíÏe viz anonymus, „Shambhala – The Magic Kingdom“, http://kalachakranet.org shambhala.html1(22.01.2004).
36. Hummel Siegbert, „Lady World and the Priest-King John“, The Tibet Journal 22/4, 1997, s. 45.
37. Trungpa Chögyam, Shambhala [sic!, pozn. L.B.]. Posvátná cesta bojovníka, pfiel. Antonín R. Machan-
der, Praha: Pragma 1999, s. 25).
27·AMBHALSK¯ M¯TUS
stfiet podobn˘ armagedonu, na jehoÏ konci se svût stane stejnû idylick˘ jako byla ·amb-
hala mnoho století pfiedtím“.40 Toto Thurmanovo pojetí ·ambhaly je pozoruhodné ze
dvou dÛvodÛ. Jednak líãí budoucí mytické království a boj, kter˘ bude pfiedcházet jeho
nastolení slovy, která neodpovídají tibetské tradici, a uÏívá k tomu slovník z euroame-
rického kulturního prostfiedí. To ale není hlavní problém. Zajímavûj‰í je, Ïe se vyh˘bá
ve‰ker˘m zmínkám o svaté válce proti nepfiátelÛm buddhismu, heretikÛm, bezboÏníkÛm
atp. a hovofií o „ne‰Èastn˘ch lidech“. Nic takového v sanskrtsk˘ch, tibetsk˘ch, mongol-
sk˘ch a dal‰ích pramenech nelze nalézt. Takov˘ pfiístup je pro tohoto souãasného ame-
rického buddhistu a buddhologa symptomatick˘ – zamlãuje, ãi se vyh˘bá v‰em popi-
sÛm ‰ambhalského boje, které by vytváfiely v oãích ãtenáfie jin˘ dojem a obraz, neÏ ten,
kter˘ líãí buddhismus jako mírumilovné náboÏenství, jemuÏ je kaÏdé násilí cizí.
Diskuse o tom, zdali ·ambhala je, ãi není „ãistou zemí“, se t˘ká pfiedev‰ím akade-
mick˘ch kruhÛ, a to jak buddhistick˘ch v Tibetu a okolí, tak buddhologick˘ch v Evropû,
USA a jinde ve svûtû. Pro prosté TibeÈany, Mongoly, Burjaty, Bhútánce atp. je ·ambha-
la „ãistou zemí“, rájem, kter˘ se nachází na Zemi a tím se li‰í od jin˘ch buddhistick˘ch
rájÛ. A je také na rozdíl od nich zapojená do „dûjin Zemû“; ostatní ráje, jako je napfií-
klad Tu‰ita, slouÏí ve vztahu k Zemi jenom jako místo, odkud pfiicházejí buddhové, jako
byl napfiíklad Buddha ·ákjamuni, ãi bude buddha Maitréja, jinak v‰ak toho s pozem-
sk˘m Ïivotem mnoho spoleãného nemají. Jin˘m zajímav˘m rysem buddhistick˘ch ãis-
t˘ch zemí ãi rájÛ je otázka moÏnosti, jak jich lze dosáhnout, jak se do nich dostat. V pfií-
padû ·ambhaly lze do ní po vzoru panãhenlamÛ cestovat, nebo je moÏné se v ní zno-
vuzrodit. V tomto se li‰í od jin˘ch nadpozemsk˘ch ãi mimozemsk˘ch rájÛ, do kter˘ch
se cestovat nedá, tam je moÏné se pouze (znovu)zrodit. MoÏnost nav‰tûvovat ãisté zemû
(ráje) zfiejmû v tibetsk˘ch textech naznaãena není, pfiesto v‰ak existují podání o tom, jak
napfiíklad Buddha ·ákjamuni nav‰tívil Nebesa tfiiceti tfií, jeho oblíben˘ Ïák Maudgaljá-
jana zase nav‰tívil pekla atp.
S otázkou po existenci ·ambhaly vyvstává nutnû i dal‰í dÛleÏitá otázka – kde vlast-
nû ·ambhala leÏí? Podle pÛvodních podání je ·ambhala severní ostrov ãi zemû:
Podle buddhistické tradice se na ãtyfiech stranách hory Méru nacházejí ãtyfii velké kontinenty. Na
severním kontinentu je i zemû ·ambhala, kde se poprvé roz‰ífiilo uãení Buddhovo. Bûhem ãasu zde
v‰ak lidské prohfie‰ky prudce narÛstají a vût‰ina lidí se stává heretiky a nevûfiícími, pro náboÏen-
ství nastanou smutné ãasy.41
26 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Karénina Kollmar-Paulenzová zase upozorÀuje na dva dÛleÏité aspekty ‰ambhal-
ského m˘tu, jednak na jeho mytick˘ kontext a jednak na jeho politick˘ kontext. Mytic-
k˘ kontext se vztahuje k textu Kálaãakratantry a zahrnuje v sobû eschatologickou di-
menzi tibetského buddhismu. Politick˘ kontext se naopak dot˘ká aktuálního proÏívání
a v˘kladu historické situace tibetsk˘ch buddhistÛ, tedy TibeÈanÛ, MongolÛ, BhútáncÛ,
SikkimcÛ, BurjatÛ, KalmykÛ, NepálcÛ, LadaãanÛ a dal‰ích. PfiestoÏe je ‰ambhalsk˘
m˘tus nejãastûji spojován s tibetsk˘m konceptem skryt˘ch údolí, autorka upozorÀuje na
odli‰nost, ãi podstatn˘ rozdíl mezi bûÏnou pfiedstavou o skrytém údolí a pojmem budd-
hak‰étra (sa., dosl. „buddhovsk˘ svût, pole“) a ·ambhalou, která má v˘razn˘ eschatolo-
gick˘ rozmûr. Na rozdíl od bûÏné pfiedstavy skrytého údolí zahrnuje ‰ambhalsk˘ m˘tus
i prvek boje, ozbrojeného konfliktu, jehoÏ v˘znam je umocnûn i skuteãností, Ïe se jedná
o boj poslední, terminální, definitivní. A tak ve 20. století doznal ‰ambhalsk˘ m˘tus v˘-
znamov˘ posun a z „geografické utopie“ se postupnû promûnil v „politickou utopii“:
Mechanismus stojící za pfiedstavou ráje na zemi v sobû ve skuteãnosti obsahuje protimluv – na
jedné stranû odkazuje na dlouhodobé a starobylé kofieny v minulosti a na stranû druhé pak smûfiu-
je k budoucnosti, k pfiedstavû ráje budoucího. Tyto dva aspekty jsou tibetské buddhistické pfiedsta-
vû o ·ambhale vnitfinû vlastní.38
Existují ov‰em i dal‰í názory na ·ambhalu jakoÏto ãistou zemi: „·ambhala je lidsk˘
svût, fií‰e lidí, nikoliv buddhistická ‘ãistá zemû’“, fiíká Alexander Berzin, kdyÏ vysvût-
luje názory vládce Suãandry, kter˘ v roce 880 pfi. n. l. údajnû nav‰tívil tehdy jiÏ osmde-
sátiletého Buddhu ·ákjamuniho. A dodává: „Je to místo, kde jsou v‰echny podmínky
pfiíznivé pro praktikování nauky Kálaãakry. Aãkoliv Jeho Svatost 14. dalajlama vysvût-
luje, Ïe ·ambhala existuje ãistû jenom jako spirituální fií‰e a nehledû na tradiãní litera-
turu popisující fyzické cestování do ní, jedin˘ zpÛsob, jak lze ·ambhaly dosáhnout, je
intenzivní meditace na Kálaãakru.“39
Ponûkud jin˘, sv˘m zpÛsobem opaãn˘ názor má Robert A. F. Thurman. Pro nûj je
·ambhala na jedné stranû ãistou zemí – pokud budeme za kritérium ãisté zemû chápat
„neviditelnost“; jenÏe na druhé stranû bude viditelná a reálná, neboÈ v ní probûhne vidi-
teln˘ a reáln˘ boj: „·ambhala bude, s v˘jimkou nûkolika adeptÛ, neviditelná pro zbytek
svûta aÏ do doby, neÏ se jí ne‰Èastní lidé z vnûj‰ího svûta pokusí dob˘t. Vypukne tam
38. Kollmar-Paulenz Karénina, „Utopian Thought in Tibetan Buddhism“, Studies in Central and EastAsian Religions 5/6, 1992-1993, s. 83 a 87.
39. Berzin Alexander, „Holy Wars in Buddhism and Islam: The Myth of Shambhala“, (November 25,
2001, full version), http://www.berzinarchives.com/kalachakra/holy_war_buddhism_islam_shambha-la_long.html(22.01.2004), s. 1.
40. Thurman Robert, Essential Tibetan Buddhism, San Francisco: HarperCollins 1996, s. 8.
41. Nacov G.-D., Matûrialy po lamaizmu v Burjatii. âast’ II, Ulan-Ude: Izdatûl’stvo Burjatskogo Nauã-
nogo Centra 1998, s.137.
29·AMBHALSK¯ M¯TUS
Je‰tû pfiesnûj‰í lokalizaci ·ambhaly v Indii uvádûjí tibet‰tí autofii v knize Posvátnámísta buddhismu: Dhanakataka46 (nebo Dhánjakataka47) má b˘t totoÏná s dne‰ním
Amarávatí,48 mal˘m mûstem na pravém bfiehu dolního toku fieky Kr‰ny v Indii, nedale-
ko na západ od VidÏjavády. Není bez zajímavosti, Ïe tibetské jméno klá‰tera Däpung
(‘bras spung, zaloÏen v roce 1419) je vlastnû pfieklad sanskrtského termínu Dhánjaka-
taka, coÏ jenom podtrhuje v˘znam ‰ambhalského m˘tu v tibetském buddhistickém fiádu
Gelugpa.49
OObbrr.. 11 Trojrozmûrn˘ model mandaly Kálaãakry, umístûn˘ v astrologickém chrámuDünkhor dacchang /dus ‘khor grwa cchang/, klá‰ter Kumbum, Amdo,
severov˘chodní Tibet, stav v srpnu 2001. [Archiv autora]
28 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Lze tedy ·ambhalu najít na mapû?
KdyÏ budete hledat ·ambhalu na mapû, zjistíte, Ïe ji nelze nalézt, spí‰e se zdá, Ïe je to ãistá zemû,
kterou (…) nelze bezprostfiednû spatfiit ãi nav‰tívit. Je to s ní podobné, jako s Radostnou ãi âistou
zemí (tib. Gandän /dga‘ ldan/, sa. Tu‰ita) (…) ãi Sukhávatí (…) aãkoliv je ·ambhala skuteãnou
zemí, skuteãnou ãistou zemí, není obyãejn˘m lidem bezprostfiednû pfiístupná tak, Ïe by si napfiíklad
do ní mohli zakoupit letenku. MoÏná nûkdy v budoucnu, kdy se letadla vylep‰í natolik, Ïe se budou
pohybovat rychleji neÏ svûtlo, bude snad moÏné se tam takto dostat, ale poãítejme s tím, Ïe leten-
ka bude mimofiádnû drahá! Ve skuteãnosti ov‰em chápeme letenku jako zásluÏné ãiny…42
A koneãnû lze uvést i názor exilového TibeÈana âhögjam Trungpy rinpoãheho, jenÏ
pro svébytné utváfiení západního ‰ambhalského m˘tu poskytl ve sv˘ch knihách a pfied-
ná‰kách urãit˘ „pracovní materiál ãi surovinu“:
Mezi TibeÈany je roz‰ífiena víra, Ïe království ·ambhala mÛÏe b˘t je‰tû objeveno, skryté nûkde ve
vzdáleném himálajském údolí. Je rovnûÏ známo mnoÏství buddhistick˘ch textÛ, které poskytují
detailní, ale obtíÏnû srozumitelné pokyny k tomu, jak ·ambhalu najít, ale názory se li‰í v tom, zda
popisy mají b˘t brány doslovnû, nebo jen metaforicky. Mnoho textÛ také detailnû popisuje samot-
né království. Napfiíklad podle Velkého komentáfie ke Kálaãakfie od uznávaného buddhistického
uãitele z 19. století Miphama, je Zemû ·ambhala severnû od fieky ·itá a je rozdûlena osmi hor-
sk˘mi hfiebeny. Palác RigdenÛ, královsk˘ch vládcÛ ·ambhaly, je postaven na vrcholu kruhovité
hory ve stfiedu zemû. Mipham fiíká, Ïe tato hora se jmenuje Kailá‰. Palác jménem Kalápa se rozklá-
dá na mnoha ãtvereãních mílích. Pfied ním, smûrem k jihu, je krásn˘ park Malaja a ve stfiedu parku
je chrám zasvûcen˘ Kálaãakfie, kter˘ postavil Dawazangpo.43
Jedna ·ambhala mûla b˘t skuteãn˘m historicky a geograficky urãiteln˘m místem,
totiÏ hlavním mûstem indického království Uddijána, kde vládl král Indrabhúti, pfiesná
lokalita v‰ak není známa.44 Vysvûtlení pojmenování ·ambhaly nabízí soudob˘ indick˘
badatel Loke‰ âandra (Lokesh Chandra):
·ambhala bylo jméno skuteãné geografické lokality, které se ãasem promûnilo v pojmenování my-
tického království. Ale ani opak nemÛÏe b˘t vylouãen. Samvara, respektive SamvarÛv „slib“, se
stal Sambarou a toto jméno zkomolené jako ·ambala dalo pozdûji vznik v˘razu ·ambhala. Byla to
Zemû slibÛ, v níÏ dharma vzkvétala. Teprve v prÛbûhu ãasu se ·ambhala obklopila snûÏn˘mi vrchy
a byla situovaná nûkde poblíÏ fieky Sítá ve Stfiední Asii. A ve velkém parku na jih od proslulého
mûsta Kalápa postavil vládce Suãandra trojrozmûrnou mandalu Kálaãakry [viz Obr. 1].45
42. Hopkins Jeffrey (ed.), Kálachakra Tantra: Rite of Initiation, Boston: Wisdom Publications 1999, s.
166-167.
43. Trungpa Chögyam, Shambhala…, s. 24.
44. Miltner Vladimír, Malá encyklopedie buddhismu, Praha: Práce 1997, s. 195.
45. Viz Chandra Lokesh, Transcendental Art of Tibet, New Delhi: International Academy of Indian Cul-
ture and Aditya Prakashan 1996 (·áta-Pitaka Series, vol. 385), s. 79, autor zmiÀuje níÏe i jméno onoho
parku: Malaja.
46. Tuto formu pfiepisu najdeme v Süan-cang, Zápisky o západních krajinách za Velk˘ch TchangÛ, pfiel.
Josef Kolma‰, Praha: Academia 2002, s. 249.
47. Tuto formu pfiepisu najdeme v Tarthang Tulku (ed.), Posvátná místa buddhismu, pfiel. Milan VáÀa, Pra-
ha: Pragma 2003, s. 360; stejnû jako napfiíklad Lokesh Chandra, viz jeho Transcendental Art ofTibet…, s. 79.
48. Miltner Vladimír, Malá encyklopedie buddhismu, Praha: Práce 1997, s. 23, viz téÏ jeho Vznik a v˘vojbuddhismu, Praha: Vy‰ehrad 2001, s. 198.
49. Viz Chandra Lokesh, Transcendental Art of Tibet…, s. 79.
31·AMBHALSK¯ M¯TUS
Ne v‰ichni autofii se shodují na stejném datu zahájení bitvy o ·ambhalu. Jak uvádí
Andrej Michajloviã Strelkov, je správné datum budoucí bitvy rok 2424.54
Podle souãasného nûmeckého tibetanistyAndrease Gruschkeho bude Rudra âakrin
intronizován v roce 2337, jiné ãasové údaje neuvádí. UpozorÀuje v‰ak na jednu skuteã-
nost, která b˘vá ãasto pfiehlíÏena. Po vítûzné bitvû o ·ambhalu sice nastane „zlat˘ vûk“,
ale ani ten nebude mít dlouhého trvání. Tato fií‰e po uplynutí jednoho tisíce let zanikne
a potom bude konec („pfiijde voda“).55 V této souvislosti je moÏné vznést nûkolik, jistû
spekulativních, otázek. Proã po bitvû o ·ambhalu nastane onen zlat˘ vûk, je snad vy-
svûtlitelné tím, Ïe je „zaslouÏen˘“, totiÏ vítûznû vybojovan˘, a nepfiítel (barbafii a he-
retici) je zniãen atp. Ale proã toto tisícileté království, tisíciletá fií‰e, musí zaniknout?
Nepfiítel je poraÏen, idylické vztahy panují, Utopie vzkvétá, tak proã? Proã je zde pfied-
povûì tak skoupá? Popis ·ambhaly, vlády Rudry âakrina a následn˘ch tisíci let je pod-
robn˘, tu více tu ménû. Jako vysvûtlení lze snad nabídnout skuteãnost, Ïe podle Budd-
hovy nauky má v‰e v sansáfie jak svÛj poãátek (a tudíÏ i konec). S v˘jimkou nirvány.
Dal‰í dÛleÏit˘ moment ov‰em pfiedstavuje koncept cyklického pojetí ãasu (Kolo ãasu),
kde jak konec, tak poãátek pfiedstavuje relativní veliãinu. Je jistû zajímavé, Ïe pro „nej-
bliÏ‰í“ dûjiny ·ambhaly je tibetské a jiné písemnictví velmi bohaté a podrobné; ve
v˘hledu do vzdálenûj‰í budoucnosti zhruba 4500 let po Kristu je narace ponûkud skou-
pûj‰í.
Tibetsk˘ ‰ambhalsk˘ m˘tus je tradiãnû úzce provázán s naukou o Kole ãasu a pfií-
slu‰n˘m tantrick˘m textem (sa. Kálaãakratantra), pÛvodem ze severní Indie, datova-
n˘m zhruba do 10. aÏ 11. století. Pro dobu vzniku textu, kter˘ se zab˘vá buddhistick˘m
pojetím konce svûta a ãasu (tedy eschatologickou tématikou) byl pfiíznaãn˘ pocit ohro-
Ïení. Buddhismus v severní Indii byl na jedné stranû vystaven stále se zvy‰ujícímu tlaku
tradiãního hinduismu a na stranû druhé – a to pfiedev‰ím – byl ohroÏován ‰ífiícím se islá-
mem. Obû tyto skuteãnosti se bezprostfiednû promítly do textu a pozdûj‰ích interpretací
samotné tantry. Historické okolnosti 11. století jsou tak v textu pfietaveny do vize budd-
hismu, ãi Buddhovy nauky, která v budoucnosti za pomoci podfiízeného, nikoliv v‰ak
poraÏeného hinduismu zvítûzí nad „barbarsk˘m islámem“. Pfiítomnost, ãi historická
skuteãnost 11. století v‰ak byla zcela jiná, buddhismus právû v tomto období nevítûzil,
ale naopak prodûlával v Indii své nejhor‰í dny a byl ze své kolébky po pÛldruhém tisí-
ciletí vytlaãován. Pfiíãin zániku indického buddhismu bylo více, mezi nejv˘znamnûj‰í
v‰ak patfiil tlak ze strany náboÏensk˘ch konkurentÛ, tedy rozpínajícího se islámu a hin-
duismu, kter˘ v kombinaci s malou schopností tehdej‰í sanghy odolávat siln˘m vnûj‰ím
30 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Pfii hledání místa, které nese název ·ambhala, je tfieba mít na pamûti, zda se jedná
o její hinduistické ãi buddhistické traktování. V pfiípadû hinduistického pojetí máme
podle Andreje M. Strelkova co do ãinûní s jedním konkrétním sídli‰tûm v Indii:
·ambhala není v eposech a puránách povaÏována za nûjaké zvlá‰tní ãi v˘jimeãné místo, naopak
jednalo se o obyãejnou indickou osadu, která byla spí‰e vesnicí neÏ mûstem. Nûãím v‰ak jedineãná
byla, pfiedstavovala totiÏ místo, kde se objevil desát˘ Vi‰nuÛv avatár, bojovník – bráhman Kalkin.50
·ambhala je bájná fií‰e opfiedená m˘ty a legendami jak hinduistického a buddhistic-
kého, tak v posledních zhruba dvou stoletích i západního, euroamerického pÛvodu. Ne-
hledû na pfiinejmen‰ím dvojí chápání ãi vysvûtlení její existence – jakoÏto reálné geo-
grafické a historické entity a souãásti pozemského dûní na jedné stranû, ãi naopak jakoÏ-
to imaginární a mimopozemské entity na stranû druhé – se ‰ambhalská mytologie sho-
duje na tom, Ïe její mytické dûjiny jsou ãasovû paralelní k na‰im dûjinám. Chronologie
·ambhaly se prolíná s na‰ím historick˘m ãasem; jedná se sice o fií‰i s ãasovû rÛznû defi-
novan˘m poãátkem a koncem, nicménû v kaÏdém pfiípadû o fií‰i k na‰emu pozemskému
ãasu paralelní. Je moÏné na základû studia pramenÛ a sekundární literatury fiíci nûco
konkrétnûj‰ího ohlednû ãasového urãení existence ·ambhaly? Jeffrey P. Hopkins pfiiná-
‰í ãasové údaje t˘kající se mytické chronologie a doby panování vládcÛ ·ambhaly:
O nynûj‰ím 21. kulikovi se fiíká, Ïe vládne od roku 1927, a o 25. kulikovi jménem Rudra âakrin
se praví, Ïe zaãne vládnout v roce 2327, kaÏd˘ kulika je u moci sto let. V 98. roce vlády Rudry
âakrina, tedy v roce 2425,51 coÏ podle kálaãakrového kalendáfie pfiedstavuje 3304. rok po odcho-
du Buddhy ·ákjamuniho, vypukne v ·ambhale velká válka, ze které barbafii vyjdou jako poraÏení.
A potom bude buddhismus vzkvétat po dobu osmnácti století, aby se v 5104. roce po odchodu
Buddhy ·ákjamuniho jeho uãení zavr‰ilo; tato doba je o 104 roky del‰í, neÏ jak uvádûjí sútry.52
A na závûr Jeffrey P. Hopkins dodává:
Zasvûcení do nauky Kálaãakry vytváfií pfiedpoklady nejenom pro zrození v ·ambhale, aby se nadá-
le udrÏovala nauka a praktiky Kálaãakry, ale také pro to, aby se takov˘ jedinec nacházel pod ochra-
nou Rudry âakrina, aÏ pfiijde velká válka. A tak je ·ambhala pro mnoho TibeÈanÛ, MongolÛ, Bhú-
táncÛ, SikkimcÛ, NepálcÛ a LadaãanÛ svûtlem nadûje v tragickém svûtû.53
50. Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale po tibetojazyãnym buddijskim istoãnikam XVIII –
naãala XX vv., Ulan-Ude: Institut Mongolovûdûnija, Buddologii i Tibetologii 2003, rukopis disertace,
s. 37.
51. Zde se Jeffrey Hopkins v poznámce odvolává na tibetského uãence Je‰e Thubtän Gjamccha /je ‰esthub bstan rgja mccho/, kter˘ vychází z interpretace jiného TibeÈana Phugpa Lhündup Gjamccha /phugpa lhun grub rgja mccho/; viz téÏ napfiíklad Chandra Lokesh, Transcendental Art of Tibet…, s. 79.
52. Hopkins Jeffrey (ed.), Kálachakra Tantra…, s. 65.
53. Ibid., s. 65.
54. Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale…, s. 52. Pfii stanovení tohoto letopoãtu se odvolá-
vá na tibetsk˘ text âädub zungdälgi lotho gjäpa /bjed grub zung sbrel gi lo tho rgjas pa/ (1995).
55. Gruschke Andreas, Posvátná místa království tibetského: Báje a povûsti od Kailásu po ·ambhalu, pfiel.
Jaromír A. Má‰a, Praha: Volvox globator 2000, s. 191-192.
33·AMBHALSK¯ M¯TUS
u indick˘ch buddhistÛ zastával budoucí buddha Maitréja. Buddhisté své vlastní pojetí
konce svûta a vítûzné role vlastního náboÏenství v tûchto událostech vtûlili do „vypÛj-
ãeného“ hinduistického eschatologického m˘tu. Jednu z nejv˘raznûj‰ích promûn pÛ-
vodního m˘tu pfiedstavuje nov˘ akcent, nová role Buddhova uãení, které je vítûzné.
V tomto se ov‰em neli‰í od jin˘ch eschatologick˘ch m˘tÛ ostatních náboÏenství, v‰ech-
ny jsou optimistické ohlednû budoucnosti vlastního náboÏenství a jeho vyznavaãÛ a pe-
simistické ve vztahu k ostatním, „jin˘m“ náboÏenstvím, která jsou odsouzená k zániku
a poráÏce. Odpovûì na otázku, proã a jak se m˘tus transformoval, lze opût najít u Johna
Newmana:
Buddhistick˘ autor Kálaãakratantry se musel vyrovnat s velkou obtíÏí své doby – úpadkem budd-
hismu tváfií v tváfi hinduismu na jedné stranû a na stranû druhé s nástupem islámsk˘ch armád na
západní indické hranici. Raná buddhistická eschatologie (proroctví o budoucím buddhovi Maitré-
jovi, pa. Mettéja) neposkytovala jasné fie‰ení tûchto problémÛ a Kálaãakratantra nabídla vlastní
tvÛrãí fie‰ení. Buddhisté doufali, Ïe pfiijetím a úpravou hinduistického m˘tu získají na svoji stranu
hinduistické spojence v boji proti islámské hrozbû. Toto nové pojetí vycházelo z pfiedstavy spoleã-
ného nepfiítele, kter˘ oba náboÏenské smûry sjednotí a spojí. Zatímco hinduistick˘ m˘tus o Kalki-
novi mûl ochraÀovat kastu bráhmanÛ, buddhistick˘ m˘tus se pokou‰el spojit v‰echny obyvatele
Indie ohroÏené cizími nájezdníky. PfiestoÏe se toto pojetí v samotné Indii nesetkalo s velkou odez-
vou, získal m˘tus o Kalkinovi ze ·ambhaly nov˘ Ïivot mezi tibetsk˘mi a mongolsk˘mi následo-
vníky Kálaãakry.59
Jistû pozoruhodné je, Ïe pfiestoÏe ‰ambhalsk˘ m˘tus je ãástí buddhistické eschatolo-
gie, nehraje v nûm Ïádnou podstatnûj‰í roli sám zakladatel nauky Buddha ·ákjamuni.
Vysvûtlení tohoto paradoxu je moÏné hledat jak v kontextu vzniku rozmanit˘ch textÛ
Kálaãakratantry, tak i v tom, Ïe Buddha ·ákjamuni poté, kdy v osmdesáti letech ode-
‰el do maháparinirvány, jiÏ do dûjÛ pozemsk˘ch zasahovat bezprostfiednû nemÛÏe. Toto
je zfiejmû dÛvod, proã buddhistická eschatologie nabízí jakoÏto postavy, které buì pfii-
nesou lidstvu vysvobození, nebo mu alespoÀ v jeho dosaÏení v˘znamnû pomohou,
25. vládce ·ambhaly Rudru âakrina, budoucího buddhu Maitréju nebo mytického chá-
na Gesara z Lingu, nikoliv v‰ak Buddhu ·ákjamuniho.60
Literaturu o ·ambhale, ze které tato kniha vychází, je moÏné pracovnû roztfiídit do
nûkolika kategorií (a pak s ní i patfiiãnû nakládat). První kategorii tvofií pramenná lite-
ratura, tedy texty sanskrtské, tibetské, mongolské, burjatské a jiné, a to jak pÛvodní, his-
torické, tak i texty recentní. Druhou kategorii pfiedstavuje badatelská, vûdecká literatu-
ra a nakonec lze je‰tû vytvofiit kategorii tfietí, do níÏ budou spadat nejrozmanitûj‰í texty,
jimÏ je spoleãná fantazie, „záhadologie“, pfiíslu‰í sem téÏ i beletrie. Z urãitého hlediska
32 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
tlakÛm nutnû vedl k tomu, Ïe buddhismus z Indie ode‰el do okolních zemí. PfiestoÏe je
známa pfiibliÏná doba a historické okolnosti vzniku textÛ zachycujících ‰ambhalsk˘
m˘tus, nelze fiíci, Ïe by se jednalo o text pÛvodní, buddhistick˘, kter˘ by pfiedstavoval
nové pojetí. Vazba na pÛvodní hinduistické kofieny m˘tu je vyjádfiena pfiedev‰ím posta-
vou Kalkina, vÛdce bráhmansk˘ch bojovníkÛ. Text Kálaãakratantry, jak zdÛrazÀuje
John Newman, byl od poãátku svého pouÏívání v pfiíslu‰ném rituálu pojímán ve dvou
aspektech ãi interpretacích. První, esoterická interpretace buddhistického m˘tu zahrnu-
je pfiedstavy sice iluzorní, pfiesto v‰ak vnûj‰í poslední bitvy:
Vnûj‰í válka bude prostû magick˘m pfiedstavením, které Kalkin âakrin vykouzlí, aby zlomil zpup-
nost muslimÛ: pomocí meditativního soustfiedûní bude vyzafiovat bezpoãet magick˘ch koní, ktefií
uchvátí mysl barbarÛ, a tím je pfiivedou k obrácení na buddhismus. Navíc skuteãná válka se nebu-
de odehrávat v makrokosmu – vnûj‰ím svûtû, ale v mikrokosmu – v tûle uskuteãÀovatele Kálaãa-
kratantry [tantrika, jógina ãi praktikanta Kola ãasu].56
I zde tedy platí to, co jiÏ bylo o esoterickém pojetí ‰ambhalského m˘tu fieãeno – bit-
va, jakoÏ i místo samotné nemá reáln˘ rozmûr v tom slova smyslu, Ïe by se jednalo o fy-
zick˘ svût a historické události. Skuteãnost ·ambhaly a její poslední bitvy má jinou neÏ
prvoplánovou fyzickou a historickou existenci. To v‰ak neznamená, podle buddhistické
esoterické interpretace, Ïe by nebyla skuteãná, Ïe by neexistovala, ãi snad Ïe by se jed-
nalo o v˘mysl. Vedle jiÏ zmínûné interpretace esoterické (sensu John Newman) existu-
je interpretace exoterická, nebo jak fiíká Alexander Berzin, „vnûj‰í“.
V textu Vimalaprabha (sa., Jasná záfi), kter˘ údajnû sepsal druh˘ kulika Pundaríka,
se podle A. Berzina vysvûtluje, Ïe bitva s ne-indick˘m lidem z Mekky není skuteãn˘m
„vnûj‰ím bojem“, ale jedná se o „skuteãn˘ vnitfiní boj“, kter˘ probíhá v lidském tûle.
A tibetsk˘ komentátor z fiádu Gelugpa jménem Khädub Geleg Palzangpo (/mkhas grubdge legs dpal bzang po/, 1385-1438, podle tibetské interpretace 1. panãhenlama57) na-
psal, Ïe slova MaÀdÏu‰ríkírtiho (MaÀdÏu‰rí Ja‰ase), 8. vládce ·ambhaly a 1. kuliky, ne-
pfiedpokládají skuteãné zabíjení vyznavaãÛ ne-indick˘ch náboÏenství. Zámûr tohoto
sjednotitele kast do jednoho klanu byl poskytnout metaforu vnitfiní bitvy za úãelem hlu-
bokého a ‰tûstí pfiiná‰ejícího uvûdomûní.58
Lze si poloÏit otázku, proã a jak se eschatologick˘ védsk˘ ãi hinduistick˘ m˘tus
transformoval do m˘tu buddhistického, zvlá‰tû kdyÏ v 10. a 11. století tuto funkci a roli
56. BlíÏe viz Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“, in: Lopez Donald S., Jr. (ed.),
Buddhism in Practice, Princeton: Princeton University Press 1996, s. 285.
57. Srov. Cybikov GonboÏab C., Cesta k posvátn˘m místÛm Tibetu. Podle deníkÛ veden˘ch v letech 1899aÏ 1902, pfiel. Josef Kolma‰, Praha: Vy‰ehrad 1987, s. 258.
58. Viz Berzin Alexander, „Holy Wars in Buddhism and Islam: The Myth of Shambhala“, (November 25,
2001, full version), http://www.berzinarchives.com/kalachakra/holy_war_buddhism_islam_shambha-la_long.html (22.01.2004), s. 3.
59. BlíÏe viz Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“…, s. 286.
60. anonymus, Chán Geser, vládca desiatich svetov˘ch strán. Príbehy zo starého Tibetu, ako si ich roz-právali Mongoli, pfiel. Marta Kiripolská, Praha: DharmaGaia 1994.
35·AMBHALSK¯ M¯TUS
Kanonické práce o ·ambhale
Základním pramenem ve‰keré literatury t˘kající se ‰ambhalského m˘tu je Kálaãa-kratantra, tedy Tantra o kole ãasu, jejímÏ autorem je mytick˘ první vládce ·ambhaly Su-
ãandra (viz Obr. 2). Text ov‰em pochází z 10. století a skuteãn˘ autor je neznám˘. O Ká-laãakratantfie uvádí souãasn˘ britsk˘ autor pí‰ící pod mni‰sk˘m jménem Vessantara, Ïe
existují tfii ãásti (úrovnû) mimofiádnû sloÏitého systému uãení a praxe: (1) vnûj‰í uãení,které je zamûfiené na astronomii, astrologii a matematiku; (2) vnitfiní uãení, zamûfiené na
lidské tûlo a jeho energetické kanály, a nakonec (3) tajné uãení zahrnující pokyny pro
meditaci na mandalu Kálaãakry.63 Literatura o Kálaãakratantfie je ov‰em mimofiádnû
rozsáhlá a komplikovaná a není cílem této knihy se jí podrobnûji zab˘vat. Pro zajíma-
vost v‰ak bude moÏná vhodné zmínit jedno pÛvodní tibetské vysvûtlení vzniku Kálaãa-kratantry. Podle nûj zapsal první dharmarádÏa Suãandra v ·ambhale první text
o ‰edesáti tisících ver‰ích, nazvan˘ ·ríkálaãakramúlatantra, tedy Kofienná tantra vel-kého Kola ãasu. Text se v období, kdy vládlo prvních ‰est dharmarádÏÛ, nemûnil a první
transformaci doznal aÏ po ‰esti stech letech, kdy ho na jeden tisíc ver‰Û zestruãnil kuli-
ka MaÀdÏu‰rí Ja‰as, ãili MaÀdÏu‰ríkírti. Tento „zahu‰tûn˘“ text je znám jako Kálaãak-ralaghutantra. MaÀdÏu‰ríkírtiho nástupce na ‰ambhalském trÛnu, druh˘ dharmarádÏa
Pundaríka, sepsal text Vimalaprabha,64 coÏ je komentáfi ke Kálaãakralaghutantfieo dvanácti tisících ver‰ích. Poté, co se Kálaãakra vrátila do Indie, jednalo se pouze
o Kálaãakralaghutantru a Vimalaprabhu, nikoliv o pÛvodní velkou ·ríkálaãakramúla-tantru. A tak se stalo, Ïe Kálaãakralaghutantra ve‰la ve známost jako Kálaãakratant-ra.65 Takto dnes vysvûtlují vznik Kálaãakratantry tibet‰tí mni‰i z indické Dharamsaly,
kde si novû v rámci exilu zbudovali klá‰ter Namgjäl.
Pro lep‰í porozumûní textového pozadí ‰ambhalského m˘tu v‰ak bude vhodné oci-
tovat ponûkud rozsáhlej‰í v˘Àatek z Kálaãakratantry, kter˘ zachycuje popis ·ambhaly
a budoucí bitvy za její záchranu a rozkvût:66
34 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
by ov‰em takové práce, jako jsou nûkteré texty Nikolaje Konstantinoviãe Roericha,
Victorie LePageové atp., spadaly spí‰e do kategorie první, tvofiící pramennou literaturu
k západnímu pojetí ‰ambhalského m˘tu, nicménû z praktick˘ch dÛvodÛ bude vhodnûj-
‰í ponechat je v kategorii tfietí. Ostatnû podle amerického buddhologa Donalda Lopeze
je právû Nikolaj K. Roerich, spolu s Alexandrou David-Neélovou, Anágarikou Góvin-
dou (vlastním jménem Ernst Hoffmann) a T. Lobzang Rampou (vlastním jménem Cyril
Hoskin) pfiedstavitelem literárního typu „velk˘ch mystifikátorÛ“.61
V první kategorii pramenné literatury ov‰em o ‰ambhalském m˘tu existuje mnoÏ-
ství textÛ a není moÏné universálnû stanovit, kter˘ z nich má v tibetském buddhismu ná-
boÏensky normativní povahu ãi hodnotu. Je to dáno tím, Ïe tibetsk˘ buddhismus netvo-
fií homogenní celek, ale naopak pfiedstavuje komplex, ãasto velmi heterogenních ‰kol,
fiádÛ, tradic atp. Je tudíÏ pravdûpodobné, Ïe tuto normativní roli bude vÏdy hrát jin˘ text
v dané dobû a na daném místû, zkrátka kaÏdá ‰kola, fiád ãi tradice bude mít ãasto jin˘,
ãi ponûkud jin˘ text za autoritativní. Z tohoto dÛvodu je vhodnûj‰í si vÏdy klást otázku
„jakou ·ambhalu máme na mysli, v jakém textu zachycenou ·ambhalu máme na mys-
li“. Pfiesto v‰ak platí, Ïe nûkteré texty mají kanonickou povahu, a tûm je tfieba vûnovat
zvlá‰tní pozornost.
Souãasná badatelka Karénina Kollmar-Paulenzová62 rozli‰uje v tibetském písem-
nictví celkem devût typÛ literárních pramenÛ, které mají nûjak˘ vztah k ·ambhale: (1)
kanonické práce; (2) komentáfie ke Kálaãakratantfie; (3) dûjiny náboÏenství; (4) auto-
biografie; (5) seznamy vládcÛ ·ambhaly; (6) prÛvodce (tib. lamjig /lam jig/) na cestû do
·ambhaly; (7) astrologické texty; (8) modlitby (tib. mönlam /smon lam/) za zrození
v ·ambhale; (9) geografické texty.
Podobnû rozli‰uje dva typy literárních pramenÛ v mongol‰tinû: (1) dûjiny náboÏen-
ství a (2) modlitby za zrození v ·ambhale (mong. irügel).
Pro potfieby této knihy není nutné rozebírat v‰ech jedenáct typÛ literárních pramenÛ,
staãí se omezit na: (1) kanonické práce; (2) seznamy vládcÛ ·ambhaly; (3) prÛvodce na
cestû do ·ambhaly a (4) modlitby za zrození v ·ambhale.
61. Lopez Donald, Jr., „The Image of Tibet of the Great Mystifiers“, in: Dodin Thierry – Räther Heinz
(eds.), Imagining Tibet: Perceptions, Projections and Fantasies, Boston: Wisdom Publications 2001,
s. 183-200.
62. Kollmar-Paulenz Karénina, „Utopian Thought in Tibetan Buddhism“, Studies in Central and EastAsian Religions 5/6, 1992-1993, s. 68-96.
63. Vessantara, Meeting the Buddhas: A Guide to Buddhas, Bodhisattvas, and Tantric Deities, Birming-
ham: Windhorse Publications 1998, s. 275.
64. Vladimír Miltner uvádí, Ïe Vimalaprabha (sa., dosl. „Jasná záfi“) je „stfiedovûk˘ sanskrtsk˘ spisek neji-
stého data, komentáfi ke Kálaãakratantfie“, viz jeho Malá encyklopedie buddhismu, Praha: Práce 1997,
s. 227.
65. Viz Harrington Laura (ed.), Kalachakra: Namgyal Monastery, Roma: Tibet Domani 1999, s. 40; viz
téÏ Kalachakra Initiation by Namgyal Monastery, Roma: Tibet Domani 1994.
66. Tento pfieklad je pofiízen z angliãtiny, viz Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tant-
ra“…, s. 284-289.
37·AMBHALSK¯ M¯TUS
ba potû‰í spravedlivé; zniãí plémû barbarské. âakrin, usazen˘ na vysokém koni,
s krátk˘m kopím v ruce, záfiící jako slunce, udefií na kaÏdého nepfiítele.
(I.160) Za vlády osmého z kalkinÛ se v zemi Mekky jistû objeví barbarské náboÏenství.
Tehdy, v ãase stra‰livého Kalkina âakrina a zlého barbarského pána, na zemi vyvsta-
ne lít˘ boj.
(I.161) Na konci éry âakrina vyjde tento svûtov˘ vládce z Kalápy, mûsta bohÛ postave-
ného na hofie Kailá‰, a se ãtverou armádou udefií v boji na barbary. Kalkinovi pfii tom
budou nápomocna hinduistická boÏstva ·iva, Skanda,68 Gané‰a a Vi‰nu, jakoÏ i hor-
‰tí konû, mistrov‰tí sloni, vládci ve zlat˘ch povozech a ozbrojení bojovníci.
(I.162) Bude tam devadesát milionÛ gro‰ovan˘ch horsk˘ch koní rychl˘ch jako vítr, ãtyfii
sta tisíc slonÛ opil˘ch vínem, pÛl milionu vozÛ, ‰est skvûl˘ch armád a devadesát ‰est
korunovan˘ch vládcÛ. Kalkin s ·ivou, Vi‰nuem a touto armádou barbary odstraní.
(I.163) Rozhofiãení bojovníci udefií na tu barbarskou hordu. Sloní páni udefií na slony,
hor‰tí konû udefií na konû Sindhovy, vládci udefií na vládce v rovnocenném i nerov-
nocenném boji. Hanumán, syn MaháãandrÛv,69 udefií ostr˘mi zbranûmi na A‰vatthá-
mana.70 Rudra udefií na ochránce vládce barbarÛ,71 mistra v‰ech démonÛ. Stra‰liv˘
Kalkin udefií na Krnmatiho.
(I.164) Kalkin s Vi‰nuem, ·ivou a svojí armádou pfiemÛÏe v boji barbary. Poté se âakrin
navrátí domÛ do Kalápy, mûsta bohÛ postaveného na hofie Kailá‰. V tûch ãasech
bude kaÏd˘ na zemi prodchnut náboÏenstvím, radostí a rozkvûtem. Zrno vzklíãí v di-
voãinû a stromy se budou proh˘bat pod zral˘m ovocem, tyto vûci nastanou.
(I.165) Padesát let po odstranûní barbarské hordy dosáhne Kalkin v Kalápû, mûstû bohÛ
postaveném na vzne‰ené hofie Kailá‰, náboÏenského naplnûní. Synové gurua bohÛ
a lidí, Brahma a Suré‰a, budou ‰ífiit dharmu. Brahma se stane králem na severu, Su-
ré‰a po celé zemi na jihu.
36 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
(I.154) Adam, Noe a Abraham – bude i dal‰ích pût z temnot v rodinû démonick˘ch hadÛ:
MojÏí‰, JeÏí‰, Bíle odûn˘,67 Muhammad a Mathaní, ten je osm˘ a bude slep˘. Sed-
m˘, Muhammad se jasnû narodí ve mûstû Bagdádu v zemi Mekky, kde Ïije mocn˘
nemilosrdn˘ idol barbarÛ, démonické zrození, Ïijící ve svûtû.
(I.155) Barbafii zabíjejí velbloudy, konû a dobytek, zkrátka vafií maso s krví. Vafií hovûzí
a plodovou vodu s máslem a kofiením, r˘Ïi míchají se zeleninou, v‰e na ohni pohro-
madû. Kde to lidé pojídají s lesními plody, vládne Suãandra, kde pijí ptaãí vejce, tam
se nachází to místo démonÛ.
(I.156) Tûlo poznání vítûzného Buddhy se na zemi projevuje v tûchto pohybujících se
podobách: kapka, síla, zázraãná oãní mast, boÏsk˘ orel, fieka bohÛ, Mudrc Nárada,
kráva, pevnost, blesk, dobrá vûda, nemûnné nejvy‰‰í ãíslo, boÏsk˘ jazyk a netûlesná
podoba. To vyhla‰uje, co bylo, jest a bude, jakoÏ i v‰echny texty véd, filosofie a po-
dobnû.
(I.157) Ó slavn˘ vládce Suãandro z Kalápy, hlavního mûsta obnovené zemû ·ambhaly,
obklopené horami, mûfiícími 2500 kilometrÛ. Brzo tam ustanoví‰ svého syna Suré‰u
za nejvy‰‰ího vládce a tehdy se vrátí‰ do svého boÏského domova. Bude sedm vlád-
cÛ v nádherné posloupnosti ·ákjÛ a osm˘m bude ·rí Ja‰as.
(I.158) Bude ·rí MaÀdÏu‰rím, uctívan˘m nejlep‰ími z bohÛ, prostfiednictvím diamanto-
vé posloupnosti bude Kalkinem. Poskytne diamantové zasvûcení a v‰echny moudré
bráhmany shromáÏdí do jednoho klanu. VyzdviÏen na opravdové vozidlo, niãe
démony, bude ·rí Ja‰as s krátk˘m kopím v ruce uãit Kolo ãasu na zemi pro osvobo-
zení v‰ech cítících bytostí.
(I.159) Na konci vûku, na konci dvacáté páté vlády se mezi tûmito kalkiny objeví v jejich
linii stra‰liv˘ Kalkin âakrin, pán bohÛ, slaven˘ nejlep‰ími bohy. Jeho klidová podo-
67. Podle Edwina Bernbauma je jím my‰len Máni, zakladatel manicheismu (viz jeho The Way to Shamb-hala, New York: Anchor Books 1980, s. 236). Autor dále pfiipomíná, Ïe pfiestoÏe vût‰ina badatelÛ zto-
toÏÀuje barbary bezprostfiednû s muslimy, není tomu tak zcela – jako barbafii byli chápáni v‰ichni
vyznavaãi jin˘ch náboÏenství, která jsou v textech zmiÀována – judaismu, kfiesÈanství a manicheismu.
Sanskrtsk˘ termín mléããha se totiÏ vztahuje na nû v‰echny (srov. Werner Karel, Malá encyklopediehinduismu, Brno: Atlantis 1996, s. 129). Podle ‰védsko-amerického badatele Johana Elverskoga ter-
mín „Bíle odûn˘“, pouÏit˘ v Kálaãakratantfie, oznaãuje jednu konkrétní skupinu proto‰íitského revo-
luãního islámu z konce 8. století. Vzhledem k dobû a místu vzniku tantry je pravdûpodobnûj‰í, Ïe její
autor ãi autofii spí‰e znali tyto „heretické“ muslimy z oblasti Khorsanu neÏ manichejce (viz Elverskog
Johan, „Prophecy in Action: The Mongols and Shambhala“, Annual Meeting of the American Acade-my of Religion, Denver, November 2001, s. 1-2. K ‰ambhalskému m˘tu v Mongolsku viz téÏ jeho dal‰í
texty: „Re-envisioning a Tradition: Buddhism in Conpemporary Mongolia“, Annual Meeting of theSouthwest Conference on Asian Studies, San Antonio, October 2001, 17 stran rukopisu a „Muslim
Warlords, Christian Missionaries and Buddhist Warriors in 19th Century Inner Mongolia“, AnnualMeeting of the Association of Asian Studies, Chicago, March 2001, 15 stran rukopisu).
68. Skanda (sa., dosl. „Skokan“), hinduistick˘ bÛh války, znám˘ téÏ pod jmény Kumára (sa., dosl. „Mlá-
denec“), Kárttikéja (sa., dosl. „Ten, jenÏ patfií k Plejádám“), ãi Subrahmanja (sa., dosl. „Laskav˘
k bráhmanÛm“); Skanda vládne temn˘m silám, je téÏ ochráncem lupiãÛ a zlodûjÛ – blíÏe viz Filipsk˘
Jan, Encyklopedie indické mytologie: Postavy indick˘ch bájí a letopisÛ, Praha: Libri 1998, s. 145, 87-
88, 147-148. Na zvlá‰tní souvislost mezi pojetím Skandy jako „bojovníka“ a „skokana“ upozorÀuje
Gösta Liebert, podle nûhoÏ „pozice skoku“ (sa. alidhasásana) vyjadfiuje ve skuteãnosti skok mladíka
v boji, je pro bojovníka charakteristick˘m rysem (viz Liebert Gösta, Iconographic Dictionary of theIndian Religions: Hinduism – Buddhism – Jainism, Leiden: Brill 1976, s. 276).
69. Tedy dosl. „Syn velkého mûsíce“.
70. A‰vattháman (sa., dosl. „RÏoucí jako kÛÀ“), legendární hrdina staroindického eposu Mahábharáty
(blíÏe viz Filipsk˘ Jan, Encyklopedie indické mytologie…, s. 24).
71. Tedy nikoliv pfiímo na samotného vládce barbarÛ, z tohoto hlediska je zobrazení zachycující Rudru
âakrina, jak pokofiuje ãi dokonce probodává vládce barbarÛ (viz napfiíklad Obr. 17, Obr. 22, Obr. 18,
Obr. 16, Obr. 19) zfiejmû nepfiesné, neodpovídající této verzi ·rí Kálaãakratantry. Pak by ale, vzhle-
dem k poslední vûtû v oddílu I.163, oním „ochráncem vládce barbarÛ“ byl právû Krnmati.
39·AMBHALSK¯ M¯TUS
(4.) 4. ãhögjal Dawaãhin /ãhos rgjal zla bas bjin/, sa. dharmarádÏa âandradatta, Soma-
dátta76
(5.) 5. ãhögjal Lhaiwangãhug /ãhos rgjal lha’i dbang phjug/, sa. dharmarádÏa Dévé‰vara,
Suré‰vara77
(6.) 6. ãhögjal Nacchogzug /ãhos rgjal sna cchogs gzugs/, sa. dharmarádÏa âitrarúpa,
Vi‰vamúrti78
(7.) 7. ãhögjal Lhaiwangdän /ãhos rgjal lha’i dbang ldan/, sa. dharmarádÏa Dévé‰a,
Suré‰ána79
(8.) 1. rigdän DÏampal Dagpa /rigs ldan ‘dÏam dpal grags pa, ‘dÏam dbjangs grags/,80
sa. kulika MaÀdÏu‰ríkírti/ MaÀdÏu‰ríkírtti, téÏ MaÀdÏu Ja‰as
(9.) 2. rigdän Pämakar /rigs ldan padma dkar/, sa. kulika Pundaríka
(10.) 3. rigdän Zangpo /rigs ldan bzang po/, sa. kulika Bhadra
(11.) 4. rigdän Namgjäl /rigs ldan rnam rgjal/, sa. kulika VidÏája
(12.) 5. rigdän SeÀenzang /rigs ldan b‰es gÀen bzang/, sa. kulika Mitrabhadra, Sumitra81
(13.) 6. rigdän Rinãhenãhang /rigs ldan rin ãhen phjag/, sa. kulika Ratnapáni / Raktapáni
(14.) 7. rigdän KhjabdÏungbä /rigs ldan khjab ‘dÏug sbas/, sa. kulika Vi‰nugupta
(15.) 8. rigdän ≈imadag /rigs ldan Ài ma grags/, sa. kulika Súrjakírti, Arkakírti82
(16.) 9. rigdän ·intuzangpo /rigs ldan ‰in tu bzang po/, sa. kulika Subhadra
(17.) 10. rigdän Gjamccho Namgjäl /rgja mccho rnam rgjal/, sa. kulika SamudavidÏája
(18.) 11. rigdän Gjälka /rgjal dka’/, sa. kulika DurdÏája, AdÏa83
(19.) 12. rigdän ÖdnangÀima /rigs ldan ‘od snang Ài ma/, sa. kulika Súrja
(20.) 13. rigdän Dawäod /rigs ldan zla ba’i ‘od/, sa. kulika âandraprabha, ·a‰i84
38 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Seznamy vládcÛ ·ambhaly
Seznamy vládcÛ ·ambhaly jsou vskutku rozmanité a je tomu tak proto, Ïe ne v‰ech-
ny tibetské buddhistické fiády zastávají v této otázce stejn˘ názor. Napfiíklad seznam
tibetského buddhistického fiádu DÏonangpa /dÏo nang pa/ se od seznamu jiného fiádu
Gelugpy podstatnû li‰í.
Co se t˘ãe v˘ãtu jmen, pofiadí a seznamu celkem 32 vládcÛ ·ambhaly, nepanuje tedy
v tibetském a mongolském písemnictví shoda; existují jak odli‰nosti ve jménech vlád-
cÛ, tak i v poãtech a v˘ãtech.72 Vzhledem k tomu, Ïe se nejedná o reálnou historickou
panovnickou linii, není ãíslování, pofiadí ani vlastní jména podstatné. Pro úãely této kni-
hy se jako vhodné jeví vycházet z nûjakého konkrétního publikovaného panteonu jako
z v˘chozího zdroje. Autoritativní v tomto smûru mÛÏe b˘t pfiední indick˘ buddholog
Loke‰ âandra (Lokesh Chandra), kter˘ se tibetskou buddhistickou ikonografií, mytolo-
gií a vÛbec Buddhovou naukou zab˘vá dlouhodobû a velmi rozsáhle.73 V̆ hoda pouÏití
jednoho v˘ãtu jakoÏto základního je nasnadû – rozdíly ve jménech a pofiadí, které se
zpravidla net˘kají tûch panovníkÛ, ktefií jsou nahlíÏeni jako klíãoví v minulosti, pfiítom-
nosti a budoucnosti ·ambhaly, nejsou podstatné a lze se tudíÏ drÏet jenom jednoho
seznamu, u nûhoÏ je navíc k dispozici i obrazov˘ materiál.
Andrej Michajloviã Strelkov napfiíklad uvádí, Ïe poãet vládcÛ ·ambhaly mÛÏe b˘t
tfiicet tfii, pokud bude za prvního vládce uznán Súrjaprabhu.74
Loke‰ âandra (Lokesh Chandra) uvádí následujících sedm dharmarádÏÛ a dvacet
pût kulikÛ (tib. rigdän nûrnga /rigs ldan Àer lnga/), vládcÛ ·ambhaly (jména v sanskrtu
jsou doplnûná dodateãnû, první ãíslice oznaãuje celkové pofiadové ãíslo vládce ·amb-
haly, bez ohledu na to, zdali se jedná o dharmarádÏu ãi kuliku):
(1.) 1. ãhögjal Dawazang /ãhos rgjal zla ba bzang/, sa. dharmarádÏa Suãandra
(2.) 2. ãhögjal Lhajiwang /ãhos rgjal lha ji dbang/, sa. dharmarádÏa Dévéndra, Suré‰va-
ra75
(3.) 3. ãhögjal ZidÏidãän /ãhos rgjal gzi brdÏid ãan/, sa. dharmarádÏa TédÏasvín
72. Bernbaum Edwin, The Way to Shambhala, New York: Anchor Books 1980, s. 287; viz téÏ Roerich
Georges, „Studies in the Kálacakra“, Journal of Urusvati Himalayan Research Institute 2/1, 1932.
(Reprinted in: Rerikh Yuri (= Roerich Jurij N.), Izbrannye trudy, Moskva: Nauka 1967, s. 151-164.
73. O jím redigované ·áta-Pitaka Series („Sto ko‰Û“) viz Kolma‰ Josef, Suma tibetského písemnictví,Praha: Argo 2004, s. 55-56.
74. Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale…, s. 51.
75. Jinou variantu tibetského i sanskrtského jména 2. dharmarádÏi lze nalézt ve sbírce 156 postav manda-
ly Kálaãakry: Lhajiwang âhugãhen /lha ji dbang phjug ãhen/, viz Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’buddijskich izobraÏenij/ Buddhist Iconography Identification Guide, Sankt-Petûrburg: Nartang 2004,
s. 256, obr. 2a.
76. Tuto variantu sanskrtského jména 4. dharmarádÏi lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálaãakry,
viz Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’…, s. 257, obr. 2b.
77. Tuto variantu sanskrtského jména 5. dharmarádÏi lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálaãakry,
viz Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’…, s. 257, obr. 3a.
78. Tuto variantu sanskrtského jména 6. dharmarádÏi lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálaãakry,
viz Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’…, s. 257, obr. 3a.
79. Tuto variantu sanskrtského jména 7. dharmarádÏi lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálaãakry,
viz Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’…, s. 258, obr. 3b.
80. Chandra Lokesh, Transcendental Art of Tibet, New Delhi: International Academy of Indian Culture
and Aditya Prakashan 1996 (·áta-Pitaka Series, vol. 385), s. 77.
81. Tuto variantu sanskrtského jména 5. kuliky lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálaãakry, viz
Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’…, s. 259, obr. 4b.
82. Tuto variantu sanskrtského jména 8. kuliky lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálaãakry, viz
Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’…, s. 260, obr. 5b.
83. Tuto variantu sanskrtského jména 11. kuliky lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálaãakry, viz
Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’…, s. 260, obr. 6a.
84. Tuto variantu sanskrtského jména 13. kuliky lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálaãakry, viz
Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’…, s. 261, obr. 7a.
41·AMBHALSK¯ M¯TUS
l˘ komentáfi v 60 000 ver‰ích a sepsal je do knihy, odhalující v˘znam Kálaãakry lidem v ·ambha-
le atp. Vûnoval jim také mandalu Kálaãakry, zhotovenou z rÛzn˘ch drahokamÛ (malba na to zfietel-
nû odkazuje) a poté, co pfiedvedl mnoÏství zázrakÛ, ode‰el do nirvány.90
O tom, Ïe existují rozmanité, navzájem se sice pfiekr˘vající, nicménû rozdílné sou-
pisy ãi seznamy jmen ‰ambhalsk˘ch vládcÛ, svûdãí napfiíklad i následující v˘ãet san-
skrtsk˘ch jmen sedmi vládcÛ dharmy (dharmarádÏÛ) a dvaceti pûti drÏitelÛ linie, kter˘
uvádûjí souãasní mni‰i klá‰tera Namgjäl v Dharamsale:91
OObbrr.. 22 První vládce ·ambhaly Suãandra, jak je zobrazen v A‰tasáhasrikápanteonu, v sekci dvaceti pûti dharmarádÏÛ a kulikÛ, vládcÛ ·ambhaly,
klidová podoba, xylografie, pÛvodní velikost neuvedena. (Pfievzato z Chandra Lokesh, Buddhist Iconography. Compact Edition, New Delhi:
International Academy of Indian Culture and Aditya Prakashan 1988, s. 640, fig. 2036.)
40 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
(21.) 14. rigdän Nacchogzug /rigs ldan sna cchogs gzugs/, sa. kulika âitrarúpa, Vi‰varú-
pa85
(22.) 15. rigdän Sakjong /rigs ldan sa skjong/, sa. kulika Parthíva, Mahípála86
(23.) 16. rigdän ThajäÀen /rigs ldan mtha’ jas gÀen/, sa. kulika Ananta
(24.) 17. rigdän Sengge /rigs ldan seng ge/, sa. kulika Singha / Simha, Harivikrama87
(25.) 18. rigdän Pälkjong /rigs ldan dpal skjong/, sa. kulika ·rípála
(26.) 19. rigdän Nampänon /rigs ldan rnam par gnon/
(27.) 20. rigdän Tobpoãhe /rigs ldan stobs po ãhe/, sa. kulika Mahábala
(28.) 21. rigdän Magagpa /rigs ldan ma ‘gags pa/, sa. kulika Aniruddha
(29.) 22. rigdän Mijisengge /rigs ldan mi’i seng ge/, sa. kulika Nárasimha (dosl. „Lidsk˘
lev“)
(30.) 23. rigdän Wangãhug /rigs ldan dbang phjug/, sa. kulika Mahábala (dosl. „Velk˘
mocn˘“), Mahé‰vara88
(31.) 24. rigdän Thajä Namgjäl /rigs ldan mtha’ jas rnam rgjal/, sa. kulika AnantadÏaja
(dosl. „Neomezenû vítûzn˘“)
(32.) 25. rigdän Dagpo Khorloãän /rigs ldan drag po ‘khor lo ãan/, sa. kulika Rudra âakrin.
Pfiední italsk˘ buddholog a tibetanista 20. století Giuseppe Tucci pfiiná‰í ve své práci
o buddhistické ikonografii také informace o pÛvodu a vlastní pfiehled vládcÛ ·ambhaly,
kter˘ se opírá o tibetské prameny, zejména pak o historika ze 14. století Butön Rinã-
henduba (bu ston rin ãhen grub, 1290-1364):
Ohlednû roz‰ífiení Kálaãakry v Indii a dále i v Tibetu [je tfieba vûdût, Ïe] základní tantra byla zvû-
stována buddhou Dawazangpou /zla ba bzang po/, kter˘ ji shrnul; Dawazangpo89 sestavil rozsáh-
85. Tuto variantu sanskrtského jména 14. kuliky lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálaãakry, viz
Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’…, s. 261, obr. 6b.
86. Tuto variantu sanskrtského jména 15. kuliky lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálaãakry, viz
Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’…, s. 262, obr. 7b.
87. Tuto variantu sanskrtského jména 17. kuliky lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálaãakry, viz
Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’…, s. 262, obr. 8a.
88. Tuto variantu sanskrtského jména 23. kuliky lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálaãakry, viz
Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’…, s. 263, obr. 9a.
89. První dharmapála Suãandra (sa., dosl. „Dobr˘ mûsíc“) je v tibetské tradici chápán jako emanace bód-
hisattvy VadÏrapániho (srov. Tokarev S. A. (ed.), Mify narodov mira. Enciklopedija, tom 1., Moskva:
Sovetskaja Enciklopedija 1987, s. 612). Podle jin˘ch textÛ je Rudra âakrin emanací bódhisattvy
MaÀdÏu‰rího. Jak upozorÀuje Edwin Bernbaum (viz jeho The Way to Shambhala…, , s. 234), první
‰estice náboÏensk˘ch vládcÛ, dharmarádÏÛ (téÏ dharmapála), pfiedchÛdce kulikÛ, byla podle tibet-
sk˘ch podání jak linií Buddhova klanu ·ákjÛ, tak emanací rÛzn˘ch bódhisattvÛ, jako napfiíklad
Jamántaky [sic!, pozn. L.B.]. V tomto kontextu nebude jistû pfiekvapující konstatování Marylin M.
Rhieové a Roberta A. F. Thurmana, Ïe Rudra âakrin je „reinkarnací“ VadÏrapániho (viz jejich Worldsof Transformation: Tibetan Art of Wisdom and Compassion, New York: Tibet House 1996, s. 499).
90. Tucci Giuseppe, Tibetan Painted Scrolls III. Description and Explanation of the Tankas, Rome: La
Libreria dello Stato 1949, s. 598-599.
91. Harrington Laura (ed.), Kalachakra: Namgyal Monastery, Roma: Tibet Domani 1999, s. 51.
43·AMBHALSK¯ M¯TUS
PrÛvodci na cestû do ·ambhaly
Îánru, zahrnujícího „popisy cest – itineráfie – do ·ambhaly“ se podrobnû vûnoval
souãasn˘ americk˘ buddholog John Newman. Autor zmiÀuje tibetského uãence z 19. sto-
letí jménem Dagon Îabdung Konãhog Tänpa Rabgjä /brag dgon Ïabs drung dkon mãhogbstan pa rab rgjas/, kter˘ oznaãil celkem pût tibetsk˘ch pramenn˘ch textÛ za hlavní díla
tohoto literárního Ïánru. Jedná se o následující: (1) Popis cesty do Indie,92 jenÏ sepsal
âhang âhödÏepäl (/’ãhang ãhos rdÏe dpal/, 1197-1264); (2) Popis cesty do Nepálu,93
jenÏ sepsal Lhathong ·eÀen Namgjäl /lha mthong b‰es gÀen rnam rgjal/; (3) Popis cestydo VadÏrasány, tj. do Bódhgaji,94 autor neznám˘; (4) Popis cesty do Uddijány, tj. Svá-tu,95 jenÏ sepsal pravdûpodobnû Orgjänpa Rinãhenpal (/o rgjan pa rin ãhen dpal/, 1230-
1309) a (5) Popis cesty do ·ambhaly,96 od autorÛ jménem Manlung Guru /man lung gu-ru/ a âhödÏe DÏordän Dagpa /ãhos rdÏe ‘bjor ldan grags pa/.97 K nim je moÏné pfiifia-
dit je‰tû dal‰í tfii tibetské ‰ambhalské prÛvodce: (6) Popis cesty do Potály,98 od nezná-
mého autora; (7) Popis cesty do Kalápy99 a nakonec (9) Pramen deseti milionÛ zázrakÛ:V̆ klad o velikém místû siddhÛ zemû ·ambhaly, spolu s vylíãením Indie a okolí.100 Toto
dílo je ov‰em známûj‰í pod zkrácen˘m názvem Popis cesty do ·ambhaly, od autora
jménem Lozang Paldän Je‰e, coÏ nebyl nikdo jin˘, neÏ 6.(3.) panãhenlama.
Zfiejmû nejstar‰í tibetsk˘ datovan˘ prÛvodce na cestu do ·ambhaly je v˘‰e uveden˘
Popis cesty do ·ambhaly, pocházející od Manlung Gurua a ChödÏe DÏordän Dagpa.
Tento cestopis má podle Johna Newmana docela faktologickou povahu a zachycuje
konkrétní cesty po Asii. První vede z nepálského Bhaktapúru /khu khom/ na sever do
Chotanu (tib. Lijul /li jul/). TraÈ se vine podél fieky Tarim (tib. ·ingta /‰ing rta/, sa. ·itá,
Sita) ze západu na v˘chod, nachází se v oblasti ob˘vané Ujgury (tib. Hor /hor/). Severnû
od Tarimu leÏí pohofií Ëan-‰an, které pfiedstavuje jiÏní hranici ·ambhaly, „Malé DÏam-
budvípy“. Druhá cesta vede z centrálního Tibetu (tib. Ü /dbus/) do Ngari Mangjulu
42 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
1. dharmarádÏa Suãandra
2. dharmarádÏa Dévéndra
3. dharmarádÏa TédÏasvín
4. dharmarádÏa âandradatta
5. dharmarádÏa Dévé‰vara
6. dharmarádÏa âitrarúpa
7. dharmarádÏa Dévé‰a
8. kulika MaÀdÏu Ja‰as / MaÀdÏu‰ríkírti
9. kulika Pundaríka
10. kulika Bhadra
11. kulika VidÏaja
12. kulika Mitrabhadra
13. kulika Ratnapáni /Raktapáni
14. kulika Vi‰nugupta
15. kulika Súrjakírti
16. kulika Subhadra
17. kulika SamudavidÏája
18. kulika DurdÏája
19. kulika Súrja
20. kulika âitrarúpa
21. kulika âandraprabha
22. kulika Ananta
23. kulika Parthíva
24. kulika ·rípála
25. kulika ·rípála
26. kulika Vikranta
27. kulika Mahábala
28. kulika Aniródha
29. kulika Nárasingha
30. kulika Mahé‰vara
31. kulika AnantadÏaja
32. kulika Rudra âakrin
92. Tib. Gjagar lamjig /rgja gar lam jig/.
93. Tib. Bäljulgji lamjig /bal jul gji lam jig/.
94. Tib. DordÏedängji lamjig /rdo rdÏe gdan gji lam jig/.
95. Tib. Orgjän lamjig /o rgjan lam jig/.
96. Tib. ·ambhalä lamjig /‰a mbha la’i lam jig/.
97. Newman John, „Itineraries to Shambhala“, in: Cabezón José Ignazio – Jackson Roger R. (eds.), Tibe-tan Literature: Studies in Genre, Ithaca, New York: Snow Lion Publications 1996, s. 485.
98. Tib. Potálä lamjig /po ta la’i lam jig/.
99. Sa. Kalápávatára, tib. KalápadÏugpa /ka lá par ‘dÏug pa/.
100. Tib. grub pa‘i gnas ãhen po ‰am bha la’i (jul gji) rnam b‰ad ‘phags jul (gji) kji rtogs brdÏod dang bãaspa ngo mcchar bje ba’i ‘bjung gnas Ïes bja ba (bÏugs so). Tento text si jako první Evropan ze sv˘ch
cest do Asie pfiivezl maìarsk˘ badatel Alexander Csoma de Körös (1784-1842), kter˘ byl o pouhé pÛl-
století star‰í neÏ autor 6.(3.) panãhenlama Lozang Paldän Je‰e (1738-1780) viz Terjék József, Collec-tion of Tibetan Manuscripts and Xylographs of Alexander Csoma de Körös, Budapest: Magyar Tudo-
mányos Akadémia Könyvtára 1976, s. 78-80.
45·AMBHALSK¯ M¯TUS
probuzení. Cesta do ·ambhaly tak zaãíná na nejposvátnûj‰ím místû buddhismu. Pak se
poutník nejprve vydá na západ, plaví se na lodi a pfiistane na ostrovû, kde se pokloní
stúpû vûnované pfiedchozímu buddhovi jménem Kanakamuni. Poté se vrátí do Indie
a vydá se na ‰estimûsíãní cestu nejprve smûrem severov˘chodním, poté severním. Na
hofie zvané Kakarí musí poutník za odfiíkávání pfiíslu‰n˘ch manter vykopat ze zemû
nûkolik kofienÛ a vysu‰it je. Z kamene vy‰típne destiãku a na ni pak namaluje obraz pra-
sohlavé Máríãí a odfiíkáváním jejích manter prosí o ochranu a podporu pfii pfiekonávání
obtíÏí a tr˘zní na dal‰í cestû. Vysu‰ené kofieny rozemele a pfiipraví z nich lektvar, kter˘
poÏije za hojného odfiíkávání manter. Takto získá zázraãné vlastnosti vhodné pro dal‰í
pokraãování na cestû, je chránûn proti hladu, Ïízni a únavû. Cestou mu je‰tû pomáhají
dal‰í boÏstva jako napfiíklad Mandehá a Vidjuããalá, a tak nakonec poutník do Kalápy
‰Èastnû dorazí, nesen kouzelnicemi. Kalápa je pfienádhern˘ palác, ráj na zemi, v‰ichni
jsou zde ‰Èastní, lidé neznají zlo, nenávist a nevûdomost a doÏívají se nejménû sta let.
Kalápa má také zvlá‰tní duchovní moc, která se projevuje v tom, Ïe vyspûlej‰í poutník
zde dosáhne v‰ech pozemsk˘ch i nadzemsk˘ch siddhi pouze tím, Ïe vzdává úctu sva-
t˘m vládcÛm; ménû vyspûl˘ poutník zase na tomto místû obdrÏí duchovní pokyny, které
mu napomohou k úspû‰nému zavr‰ení duchovní cesty. Poté, kdy na pût set ‰Èastn˘ch lidí
vyslechlo tuto rozpravu, navrátili se v‰ichni domÛ a zaãali nauku o ·ambhale ‰ífiit mezi
ostatní. Ti, kdoÏ vyuÏili dovedností a metod na dosaÏení siddhi popsan˘ch v rozpravû,
skuteãnû tyto zázraãné schopnosti získali a do ·ambhaly nakonec do‰li. A tak konãí
Popis cesty do Kalápy.Vylíãen˘ pfiíbûh o cestû do Kalápy zfiejmû zahrnuje obû cesty, obû interpretace
eschatologického m˘tu. ·ambhala se adeptovi po splnûní v‰ech podmínek103 „smí nej-
prve ukázat ve skuteãnosti nebo ve snu. KdyÏ mu jeho osobní boÏstvo takto naznaãí, Ïe
je zplnomocnûn, smí se vydat na skuteãnou cestu do Kalápy.“104 Obû cesty jsou takto
rovnocenné a mohou pfiedstavovat jak esoterickou, tak i exoterickou interpretaci.
Více na stranu esoterické interpretace se pfiiklání John Newman, kdyÏ fiíká, Ïe opro-
ti Manlung Guruovû realistickém a geograficky zakotveném cestopisu se Popis cesty doKalápy vyznaãuje velkou geografickou a historickou neurãitostí, nelze podle nûj reálnû
po Asii cestovat. Pfiedstavuje tedy popis duchovní cesty do ·ambhaly, na níÏ je podstat-
né vlastní úsilí poutníka, sádhaky, smûfiující k dosaÏení siddhi prostfiednictvím oãi‰Èo-
44 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
/mnga’ ris mang jul/ v západním Tibetu. Odsud pokraãuje do Turkestánu (tib. Töhor-
gjijul /stod hor gji jul/) a zemí ob˘van˘ch Mongoly (tib. Sopäjul /sog po’i jul/); odsud
se poutník do cíle cesty, ·ambhaly, mÛÏe dostat za dva aÏ tfii roky. Autor cestopisu tvrdí,
Ïe sám ·ambhalu nav‰tívil a dokonce se zde setkal s jejím vládcem. Souãasnû obviÀu-
je sakjapovského mnicha Phagpu [jedná ze o synovce známého Sakja-pandity Künga
Gjalcchäna /sa skja pan di ta kun dga’ rgjal mcchan, 1182-1251/ jménem âhögjal-phag-
pa Lodö Gjalcchän /ãhos rgjal ‘phags pa blo gros rgjal mcchan, 1235-1280/, pozn.
L.B.], Ïe vyfabrikoval rozsáhl˘ text o ·ambhale, aby jím oklamal mongolského vládce
Chublajchána.101
Z hlediska poznání pfiedstav TibeÈanÛ o zpÛsobech, moÏnostech a podmínkách ná-
v‰tûvy ·ambhaly ãi putování do ní je zfiejmû nepfiínosnûj‰í a nejzajímavûj‰í Popis cestydo Kalápy. Kdy a kde text vznikl, není známo, TibeÈané se s ním v‰ak poprvé seznámi-
li prostfiednictvím Táranáthova pfiekladu (Gjalkhampa Táranátha, 1575-1634 /rgjalkhams pa tá ra ná tha/) nepálského rukopisu a jak pfiekladatel v kolofonu uvádí, pomá-
hal mu bráhmansk˘ pandit jménem Kr‰na. Text102 zaãíná tradiãnû jako buddhistická sút-
ra, tj. popisem situace, kdy bódhisattva MaÀdÏu‰rí pob˘val na hofie jménem Mahéndra,
kde ho nav‰tívil bódhisattva Avalókité‰vara. Jejich dialogu mûlo naslouchat mnoÏství
rÛzn˘ch bytostí, jako jsou bozi, démoni, duchové, draci, ale také tam pfii‰lo na pût set li-
dí, místních obyvatel z Kó‰alska, Vai‰alí, Vidéhy a Mithily. JenÏe bódhisattva MaÀdÏu-
‰rí se stále neobjevoval, a tak se lidé ptali Avalókité‰vary na radu. Ten byl potû‰en jejich
zájmem a pfiemluvil pfiítomnou (Ïenskou) bódhisattvu jménem EkadÏatá, aby zeptala
Amóghánku‰iho, o nûmÏ bylo známo, Ïe zná cestu do Kalápy, hlavního mûsta ·ambha-
ly. Amóghánku‰a jim sdûlil, Ïe v budoucnu znalost dharmy v Indii vymizí, uchová se
v‰ak na severu, v Kalápû na hofie Kailበv ·ambhale. Lidé jsou zde ‰Èastní a spravedli-
ví, dodrÏují zákony dharmy a mahájány. Dále jim sdûlil, Ïe tantrik, sádhaka, usilující
o získání vy‰‰ích sil, siddhi, pro sebe i pro ostatní si mÛÏe naklonit své osobní boÏstvo,
a získat tak svolení k cestû do Kalápy. Pokud by se tam chtûl vypravit bez tohoto sou-
hlasu, jeho cesta by nepochybnû skonãila katastrofou. Poté, kdy sádhaka obdrÏí souhlas,
mÛÏe zaãít recitovat jeden milion manter a uspofiádat více neÏ sto tisíc zápaln˘ch obûtí
rÛzn˘m boÏstvÛm. I v tomto pfiípadû platí, Ïe pokud by adept cesty do Kalápy nevyko-
nal zmínûné rituály, nejenom Ïe do svého cíle nedojde, ale je‰tû ho na cestû stihne trest
drakÛ, duchÛ a goblinÛ. Teprve poté, kdy úspû‰nû vykoná v‰echny pfiedepsané rituály,
se mÛÏe poutník vydat do Bódhgaji, aby se poklonil stromu, pod kter˘m Buddha dosáhl
101. Newman John, „Itineraries to Shambhala“…, s. 488.
102. Následující pfievyprávûní tibetského textu pochází od Johna Newmana, viz jeho „Itineraries to Shamb-
hala“…, s. 489-490. Rozsáhlej‰í verzi, která se ov‰em v detailech dosti li‰í, nazvanou Kudy cesta do·ambhaly viz Gruschke Andreas, Posvátná místa království tibetského: Báje a povûsti od Kailásu po·ambhalu, pfiel. Jaromír A. Má‰a, Praha: Volvox globator 2000, s. 177-184.
103. Conditio sine qua non cesty do Kalápy je: „Kdo touÏí dojít do ·ambhaly, ten musí kráãet pravou ces-
tou a cviãit se v rozjímání. Musí hluboce vûfiit, musí ho hnát neodolateln˘ impuls, aby dosáhl osvíce-
ní pro blaho v‰ech citliv˘ch tvorÛ. Musí b˘t také zasvûcen do mandaly, ovládat obfiady a zaãít se stu-
diem tanter. Kromû toho musí b˘t jasného ducha. Musí b˘t také zpÛsobil˘m, aby tomu porozumûl
a jeho bytost musí b˘t upfiímná. Kdo splní tyto podmínky, ten musí nejdfiíve ze v‰eho rozjímat o svém
osobním boÏstvu.“ Gruschke Andreas, Posvátná místa království tibetského…, s. 178.
104. Ibid., s. 178.
47·AMBHALSK¯ M¯TUS
do ·ambhaly. Je zde v‰ak nebezpeãí, Ïe pokud je cesta do ·ambhaly otevfiená i pro ne-
buddhisty, mohla by se ãasem zaplnit barbary, cizinci a náv‰tûvníky a právû toto byl
podle 4. cänpo nominchána DÏampal âhökji Tändzin Thinläho dÛvod, proã panãhenla-
ma lidi od cesty do ·ambhaly spí‰e odrazoval, neÏ Ïe by jim ji doporuãoval. Péãe o ãis-
totu ·ambhaly je jedním z dobfie pochopiteln˘ch a vysvûtliteln˘ch dÛvodÛ, proã panã-
henlama upfiednostÀoval Popis cesty do Kalápy pfied Manlung Guruov˘m cestopisem.
Lze se v‰ak domnívat, Ïe svou roli zde sehrály i jiné dÛvody: panãhenlama se ve shodû
se sv˘mi pfiíznivci povaÏoval za „pfied-znovuzrozence“ (pre-reincarnation) Rudry âak-
rina. V druhé polovinû 18. století vûdûli jiÏ TibeÈani mnohé o geografii území ob˘va-
n˘ch mongolsk˘mi a turkick˘m kmeny, a tak by mohl vzniknout docela váÏn˘ problém
pfii ãtení zemûpisnû pfiesného prÛvodce do ·ambhaly; kdyÏ se bájné buddhistické krá-
lovství nenachází tam, kde by mûlo podle Manlung Guruova cestopisu b˘t a naopak je
zde pou‰È a pustá step jen fiídce obydlená nomády, co pak lze fiíci o samotném panãhen-
lamovi jakoÏto budoucím Rudrovi âakrinovi? KdyÏ se text zjevnû a ovûfiitelnû m˘lí
v jednom, proã by se nemohl m˘lit i v pfiedpovûdi budoucnosti, v apokalyptické bitvû,
jejím vÛdci a v˘sledku? Doslovné a geograficky urãité ãi realistické pojetí ·ambhaly
obsaÏené v Manlung Guruovû cestopisu se ukázalo b˘t problémem, potíÏí. Za tûchto
okolností bylo snaz‰í svízelnou situaci vyfie‰it prohlá‰ením, Ïe tento cestopis je fale‰n˘
a podvodn˘ a jedin˘ správn˘, platn˘ a pravdiv˘ je popis ·ambhaly a její budoucnosti
obsaÏen˘ v Popisu cesty do Kalápy.
46 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
vání, rituálÛ a uctívání svat˘ch vládcÛ. A tak pfiestoÏe oba texty, Manlung GuruÛv i Po-pis cesty do Kalápy, mají shodn˘ cíl – pfiístup k náboÏenskému uãení ·ambhaly – pfied-
kládají naprosto odli‰n˘ zpÛsob, jak ho dosáhnout. Vydat se na pouÈ s Manlung Guruo-
v˘m textem mÛÏe okamÏitû kaÏd˘, kdo umí ãíst; vydat se na pouÈ s Popisem cesty doKalápy mÛÏe jenom tantrick˘ adept a to aÏ poté, kdy splní fiadu pfiedbûÏn˘ch poÏadav-
kÛ.
V Evropû, USA a ostatnû i jinde ve svûtû je nejznámûj‰í popis cesty do ·ambhaly
pocházející od 6.(3.) panãhenlamy. Nicménû, jak pfiipomíná John Newman, pouze asi
pûtina textu se skuteãnû vûnuje popisu cesty, ostatní ãásti se zab˘vají líãením tehdej‰í
Indie, jejími politick˘mi a náboÏensk˘mi dûjinami. A jak Edwin Bernbaum správnû
upozornil, panãhenlamÛv text je, co se t˘ãe vlastního popisu cesty do ·ambhaly, v pod-
statû identick˘ s Popisem cesty do Kalápy. Daleko zajímavûj‰í neÏ tato pasáÏ panãhen-
lamova textu je jeho postoj k moÏnosti dosaÏení ·ambhaly. Díky Táranáthovû pfiekladu
Popisu cesty do Kalápy mûli TibeÈani k dispozici dva zcela odli‰né popisy cest do
·ambhaly. První je „realistick˘“ cestopis Manlung GuruÛv, druh˘ pak „duchovní“ Popiscesty do Kalápy. Panãhenlama, kdyÏ sepisoval svÛj text, mûl moÏnost volby mezi obû-
ma pojetími a nakonec si vybral líãení „duchovní“. Praví: „Pokud chcete skuteãnû, fy-
zicky, cestovat [do ·ambhaly], nezbytnou podmínkou je dosaÏení síly manter a vytvofie-
ní zásluh. Jinak vás po cestû zabijí zufiiví nágové, goblini.“105 Panãhenlama dokonce
srovnává oba texty a vyjadfiuje se k jejich platnosti, pravdivosti, ãi autoritativnosti. Poz-
namenává, Ïe je moÏné docela snadno postupovat podle Manlung Guruova cestopisu,
Ïe v‰ak tento spis obsahuje mnoho vûcí, které neodpovídají „autoritativnímu“ popisu
cesty do ·ambhaly, totiÏ Popisu cesty do Kalápy. A uzavírá tím, Ïe pouze tento jedin˘
spis je pravdiv˘, „autoritativní“, v‰echny ostatní jsou podvrÏené, nepravdivé, fale‰né.
John Newman si klade otázku, proã panãhenlama nakonec zvolil ono „metafyzické“
místo „fyzického“ pojetí cesty do ·ambhaly. K odpovûdi vyuÏívá textu od 4. cänpo
nominchána DÏampal âhökji Tändzin Thinläho (1789-1838 /bcan po no mon han sprulsku ‘dÏam dpal ãhos kji bstan ‘dzin ‘phrin las/).
Pfiinejmen‰ím ho k tomu mohly vést dva dÛvody. První je skuteãnost, Ïe ·ambhala
je v Kálaãakratantfie nahlíÏena jako „zázraãnû projevené mûsto“ (tulpä dongkhjer /sprulpa’i sgrong khjer/), a tudíÏ se prost˘m a obyãejn˘m bytostem vyjevuje rÛzn˘mi zpÛso-
by. ¤íká, Ïe cesta vylíãená v Popisu cesty do Kalápy je sice urãena pro cestovatele hle-
dající tantrické siddhi, zvlá‰tní schopnosti, ale Ïe to nevyluãuje existenci jin˘ch, dal‰ích
moÏností, jak se do ·ambhaly dostat. Tak napfiíklad pfiestoÏe podle Popisu cesty do Po-tály (Potálä lamjig /po ta la’i lam jig/) je do Avalókité‰varova paláce ve lhaské Potále
moÏné se dostat pouze pod vodou a vzduchem, Buddhaguptovi se to podafiilo s obchod-
níky na lodi. A tak platí, Ïe Manlung GuruÛv cestopis nabízí skuteãnou, viditelnou cestu
105. Citováno podle Newman John, „Itineraries to Shambhala“…, s. 491.
49·AMBHALSK¯ M¯TUS
zvítûzí‰ v onom ãase podobném konci,
aÈ beze ztráty dfiívûj‰í pfiísahy
i já zaslouÏím si b˘t pfiedním ve tvém doprovodu,
ty sám, nejvy‰‰í mistfie a vzne‰en˘ pane,
osedlበkamenného konû síly vûtru,
krátk˘m kopím prorazí‰ plíce Naivy,109
aÈ i já si zaslouÏím chvíli jistého vítûzství,
milióny oddílÛ vojsk pestrobarevn˘ch,
ãtyfii sta tisíc omámen˘ch cviãen˘ch slonÛ,
‰ílen˘ch slonÛ ãtyfii sta tisíc statisícÛ,110
barvami skvoucí zlaté vozy a pûchota,
uprostfied hrÛzného houfu vojsk bude‰ pevnû stát,
ty sám probodne‰ plíce Naivy,111
Syna Velikého Mûsíce na koni112
probodne ostrou zbraní Hanumand,
dvanáct velik˘ch boÏstev, Rudra a dal‰í
skoncují se v‰emi ne-bohy a dal‰ími,113
jejich sloni budou na hlavu poraÏeni slony,
kamenn˘mi koÀmi budou jejich konû zabiti,
zlaté vozy rozdrtí jejich vozy na prach,
ochránci zemû si podrobí ochránce zemû114
a proud barbarÛ bude pfietrÏen,
v ãase, kdy se jméno, Uãení a v‰echny zpÛsoby prvního buddhy budou ‰ífiit,
aÈ i já si zaslouÏím tu b˘t,
tak bude Uãení po mnoho let odkr˘vané,
druhého mongolského mûsíce v roce konû,
dvaadvacátého dne budou hrdinové a hrdinky
za zvukÛ hudby a s doprovodem statisícÛ
ve spokojeném ãase, na místû, kde není níÏe neÏ Cesty,115
48 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Modlitby za zrození v ·ambhale
I tento Ïánr pfiedstavuje mnoÏství písemn˘ch pramenÛ, nicménû pro potfieby této
knihy bude postaãující, kdyÏ se podrobnûji dotkneme textu nejznámûj‰ího, nazvaného
Modlitba za zrození v severní ·ambhale od 6.(3). panãhenlamy, jehoÏ úplná ãeská verze
je publikována poprvé:106
Klaním se mistrovi!
Modlím se k tobû, vzne‰en˘ mistfie,
kter˘ jsi veliké nauce vzácného prvního buddhy
dal prospívat ve mûstech ·ambhaly,
aÈ modlitbou k tobû dojdou tato má pravdivá slova naplnûní.107
Pevnû schraÀující buddhovskou mysl Kálaãakry a dal‰ích108
je místo, ve kterém jsou vzácné nauky roz‰ífiené,
mûsto v severním smûru zvané Kalápa,
skvostnûj‰í neÏ dobr˘ pfiíbytek boha Indry
je skvûl˘ palác v délce dvanácti jódÏan,
se ãtyfimi stûnami, záfin˘, ozdoben˘ mnoha drah˘mi kameny,
obklopen˘ devíti sty milióny usedlostí,
se skvûl˘mi hájky, dokonalej‰ími neÏ ty v krajích bohÛ,
dvû mandaly prvního buddhy, vût‰í a men‰í
pfii pouhém pohlédnutí dávají dojít nejvy‰‰í dokonalosti,
zhotovené jsou z drahocenností nevyjádfiitelné ceny,
nalevo i napravo od nich jsou krásná veliká jezera,
naplnûná klenoty, v délce dvanácti jódÏan,
pro lidi a dobytek vprostfied ãasu zániku Uãení,
po uplynutí zhruba sedmi set let od nynûj‰ka,
stane‰ se Hroziv˘m Rigdänem a nad oddíly barbarÛ
106. Pfieklad z tibet‰tiny pofiídil Daniel Berounsk˘, ve‰keré následující poznámky k pfiekladu jsou taktéÏ od
nûj. Pfieklad je proveden z xylografického vydání z Burjatska (viz Obr. 3), av‰ak bylo téÏ pfiihlédnuto
ke kniÏnû publikované verzi (Bstod smon phjogs bsgrigs [Sbírka oslav a modliteb]. Mccho sngon mi
rigs dpe skrun khang, Xinning 1996: 324-327), která uvádí název Modlitba za zrození v severní ·amb-hale /bjang ‰ambha lar skje ba’i smon lam bÏugs so/. Xylografické vydání obsahuje mnoÏství chyb,
na které pfiekladatel upozorÀuje v poznámkovém aparátu, a obû verze se v zásadû neli‰í, xylografická
edice obsahuje jen jednu vûtu navíc.
107. Mistrem se rozumí vládce ·ambhaly a v˘raz „první buddha“ (dang po’i sangs rgjas) oznaãuje v tomto
kontextu boÏstvo Kálaãakru (viz Dge b‰es ãhos kji grags pas brcam pa’i brda dag ming cchig gsal babÏugs so [V̆ kladov˘ slovník âhökji Dagpy], Peking: Mi rigs dpe skrun khang 1995, s. 390).
108. Xylografická edice uvádí chybnû rtag bsten namísto rtag brten.
109. V xylografické edici je chybnû bjas pa namísto bjis pa.
110. Tato vûta v citované kniÏnû publikované verzi schází.
111. V xylografické edici je chybnû bjas pa namísto bjis pa.
112. Xylografická edice uvádí chybnû dbu namísto bu.
113. Dvanácti boÏstvy se míní skupina dvanácti vládcÛ ·ambhaly z celkového poãtu pûtadvaceti. Asurové
jsou v tibet‰tinû doslova „ne-bohové“, ãímÏ se poetick˘m jazykem „barbafii sniÏují“. ZároveÀ v‰ak
v Tibetu b˘vá muslimsk˘ BÛh snad i pro zákaz zobrazování naz˘ván ne-bohem ãili asurou.
114. V tibet‰tinû sa skjong. Kromû tohoto obecného v˘znamu je v‰ak i jménem jednoho z vládcÛ ·ambha-
ly.
115. V pfiekladu se ztrácí evidentnû vûdomá naráÏka na v˘chodní ráj Akani‰ta buddhy Ak‰óbhji. Jeho tibet-
sk˘ název ‘og min viz „není níÏe“.
51·AMBHALSK¯ M¯TUS50 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
ve chvíli dosaÏení zavr‰eného tûla blaÏenosti,116
aÈ i já dojdu stavu buddhy.
Kolofon: Tyto ver‰e ‰ambhalské modlitby sestavil v paláci tradice Kadampa gelong
z rodu ·ákji, Lozang Paldän Je‰e.
Text Modlitby za zrození v severní ·ambhale sepsal podle Karéniny Kollmar-Pau-
lenzové117 6.(3) panãhenlama pravdûpodobnû v roce 1775. Tento zfiejmû mezi prost˘m
lidem nejznámûj‰í, nejroz‰ífienûj‰í a nejvlivnûj‰í ‰ambhalsk˘ text byl doposud na Zápa-
dû kniÏnû, ãasopisecky a na internetu publikován nejménû tfiikrát.118
Jak jiÏ bylo fieãeno, tento text je od doby svého vzniku aÏ po dne‰ek ve Vnitfiní Asii
neobyãejnû populární. Není pfiíli‰ rozsáhl˘, má zhruba padesát fiádkÛ; zjistit v‰ak jejich
pfiesn˘ poãet, stejnû jako stanovit, která verze modlitby je pÛvodní, je obtíÏné. Text totiÏ
koluje jiÏ více neÏ dvû století po Tibetu, Mongolsku, Burjatsku atp. a pfii jeho „pfieno-
su“ – aÈ jiÏ psaném ãi ústním – vznikají nutnû chyby a ‰umy. Ostatnû dobr˘m dÛkazem
této skuteãnosti je i verze modlitby, kterou pro tuto knihu pfieloÏil a s dal‰ími verzemi
komparoval Daniel Berounsk˘.
Text samozfiejmû zaãíná poklonou Mistrovi, konãí kolofonem, ve kterém se hovofií
o autorství. Vûfiící se pfii recitaci textu – „modlení“ – obrací k panãhenlamovi jako ke
svému guruovi a vyjadfiuje své horoucí pfiání aktivnû se zúãastnit poslední bitvy
o ·ambhalu. Pfieje si, aby si zaslouÏil pfií‰tí zrození právû v této zemi a v té dobû, kdy
podle proroctví vypukne velká poslední bitva. Hovofií se zde zhruba o sedmi stech le-
tech, coÏ vzhledem k tomu, Ïe text byl sepsán nûkdy v osmdesát˘ch letech 18. století
(není ov‰em v kolofonu pfiesnû datován, jedná se o odhad), pfiedpokládá, Ïe ona bitva se
uskuteãní v 25. století. Je zde pfiímo fieãeno, Ïe panãhenlama se znovuzrodí jako Hrozi-
v˘ Rigdän (tib. Rigdän Dagpo /rigs ldan drag po/). Vedle krátkého popisu samotné
·ambhaly a scén z vlastní bitvy, vycházejících z textu Kálaãakratantry, je zde nazna-
ãena i budoucnost, která po bitvû nastane, kdyÏ se bude „Uãení a v‰echny zpÛsoby prv-
ního buddhy“ ‰ífiit. Modlitba se zavr‰uje pfiáním dosáhnout stavu buddhy.
116. Je jedním ze „tfií buddhovsk˘ch tûl“ a zjednodu‰enû fieãeno je ikonografickou podobou buddhÛ, jak se
projevují v jednotliv˘ch „buddhovsk˘ch polích“ ãi rájích.
117. Karénina Kollmar-Paulenz, „Utopian Thought in Tibetan Buddhism“, in: Studies in Central and EastAsian Religions 5/6, 1992-1993, s. 93-94.
118. Blo bzang dpal ye shes (Third Panchen Lama), „Sham bha lar skye ba’i smon lam“, in: Ven. Dalama
(ed.), Tibetan Buddhist Studies of Klon-rdol bla-ma Nag-dban-blo-bzang, Mussoorie 1963, vol. 1,
s. 150-151; Jackson David P., „The ‘Miscellaneous Series’ of Tibetan Texts in the Bihar Research
Society, Patna: A. Handlist“, Tibetan and Indo-Tibetan Studies 2, Stuttgart 1989, No. 1471-1472 (B.
No. 565), s. 212; „Prayer of Shambhala (Shambhala’i smon-lam)“, translated by Alexander Berzin,
1985, http://www.berzinarchives.com/kalachakra/prayer_shambhala.html (22.01.2004).
OObbrr.. 33 Faksimile plného znûní Modlitby za zrození v severní ·ambhale /bjang ‰ambha lar skjeba’i smon lam bÏugs so/ od 6.(3.) panãhenlamy Lozang Paldän Je‰eho
(/blo bzang dpal ldan je ‰es/, 1738-1780). Xylografické vydání tibetského textu z Burjatska, pravdûpodobnû z konce 19. nebo poãátku 20. století. [Archiv Daniela Berounského]
53·AMBHALSK¯ M¯TUS
V závûru textu je taktéÏ uveden pozoruhodn˘ odkaz jak na pfiechod bojovníkÛ, hrdi-
nÛ a hrdinek (sic!) do sféry druhého buddhova tûla (sa. sambhógakája): „ve chvíli dosa-
Ïení zavr‰eného tûla blaÏenosti“, tak i jeho ãasov˘ údaj: „druhého mongolského mûsíce
v roce konû, dvaadvacátého dne“. Zajímavé skuteãnosti v souvislosti s chronologií
v Modlitbû za zrození v severní ·ambhale si pov‰iml Andrej M. Strelkov. ¤íká, Ïe ani
tak pfiesn˘ údaj nám neumoÏÀuje exaktnû stanovit termín poslední bitvy o ·ambhalu,
neboÈ autor opomenul uvést jak Ïivel, v jehoÏ znamení dan˘ rok konû bude, tak i pofia-
dové ãíslo rabdÏunu, tj. ‰edesátiletého cyklu.119
52 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
119. Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale po tibetojazyãnym buddijskim istoãnikam XVIII –
naãala XX vv., Ulan-Ude: Institut Mongolovûdûnija, Buddologii i Tibetologii 2003, rukopis disertace,
s. 24-25.
55·AMBHALSK¯ M¯TUS
se promítlo i do samotného m˘tu, se takto zprostfiedkovanû pfieneslo do Tibetu a je‰tû
dále na sever do Mongolska a Burjatska. V Tibetu zhruba od 10. století probíhala druhá
vlna ‰ífiení Buddhovy nauky, naz˘vaná ãhidar /phji dar/, spojená s ãinností misionáfie
Atí‰i Dípankary ·rídÏÀány (asi 982-1055), v Tibetu téÏ známého jako DÏowo Paldän
Atí‰a /dÏo bo dpal dan a tí ‰a/, bengálského uãence a duchovního zakladatele tibetské-
ho fiádu Kadampa /bka’gdams pa/. Buddhismus v Tibetu tedy nebyl v pfiímém kontak-
tu s tûmi náboÏensk˘mi nepfiáteli, ktefií ho v jeho indické vlasti tak úspû‰nû odstraÀova-
li z místa jeho zrodu. Na rozdíl od Indie se tibetsk˘ buddhismus setkával – a to ãasto ve
velice brutálních stfietech – s bönismem. JestliÏe jednou z reakcí na sílící tlak hinduismu
a islámu v Indii, vedoucí k zániku buddhismu v tomto regionu, byl vznik buddhistické-
ho kálaãakrového písemnictví, tak je jistû zajímavé si poloÏit otázku, zdali mûly dobo-
vé okolnosti v Tibetu, které byly zcela odli‰né od indick˘ch, nûjak˘ vliv na utváfiení jak
pfiekladÛ Kálaãakratantry, tak i tibetské modifikace ‰ambhalského m˘tu. Odpovûì v‰ak
není ani snadná ani jednoznaãná.
Tibetské jméno ·ambhaly DedÏung /bde ‘bjung/ lze pfieloÏit jako „zfiídlo ‰tûstí“
a vyjadfiuje optimistickou a radostnou sloÏku onoho m˘tu.123 Mesianismus ·ambhaly,124
jak o nûm hovofií Andreas Gruschke, je ov‰em bojovn˘, neradostn˘ a rozhodnû není
„zfiídlem ‰tûstí“. Ostatnû samotná poslední bitva se neodehraje na území ·ambhaly, ale
mimo nû. Tato skuteãnost je vyjádfiená i na ãetn˘ch tibetsk˘ch, mongolsk˘ch a burjat-
sk˘ch thangkách, kdy hranice ·ambhaly tvofií vÏdy zfieteln˘ okruh jednoho svûta, svûta
‰tûstí, radosti a míru, jasnû vymezeného oproti svûtu zb˘vajícímu, zkaÏenému a urãené-
mu k zániku. Z tohoto hlediska je moÏná pfiesnûj‰í a vhodnûj‰í spí‰e neÏ o poslední‰ambhalské bitvû hovofiit o poslední bitvû o ·ambhalu.
Tibetská adaptace ‰ambhalského m˘tu zahrnuje vedle podrobného líãení utopické
skryté zemû ãi skryt˘ch údolí (tib. bäjül /sbas jul/),125 kde panují ideální vztahy mezi
lidmi a panovníky, také líãení poslední bitvy o ·ambhalu, která jiÏ nemá povahu idylic-
kého popisu, ale naopak zachycuje krut˘ boj mezi silami dobra a zla. Tento boj popisu-
jí jak texty, tak i v˘tvarná zobrazení. Obojí je v dostateãné mífie podrobné, a tak je moÏ-
né si udûlat docela konkrétní pfiedstavu o tom, jak˘ obrázek této bitvy mûli vûfiící v po-
54 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
1.1. Tibetsk˘ ‰ambhalsk˘ m˘tus
Motto:
Pfii hledání ·ambhaly se popisuje skuteãné, fyzické cestování, které ãásteãnû prochází oblastmi
úzce spjat˘mi s Tibetem, kde tyto tradice stále pfieÏívají. Zatímco v Tibetu byly tyto tradice násil-
nû zniãeny, v oblastech, které autorka procestovala, pfietrvávají jako v˘znaãn˘ rys kaÏdodenního
Ïivota. A to i navzdory tomu, jak pfiipomíná, Ïe se postupnû nahrazovaly mûstsk˘mi hodnotami.
Hledání ·ambhaly je ve svém nejhlub‰ím smyslu duchovní cestou. Království ·ambhaly pfiedsta-
vovalo pÛvodnû celou spoleãnost Ïijící podle zásad buddhismu. Dnes nikdo neví, kde se ·ambha-
la nachází. Aãkoliv se fiíká, Ïe existuje, lidé ji nemohou spatfiit a nemohou s ní bûÏn˘m zpÛsobem
vejít ve styk. Nûktefií lidé si myslí, Ïe se nachází na jiné planetû, jiní zase, Ïe je to nûco jako ãistá
zemû. AÈ uÏ je odpovûì jakákoliv, hledání ·ambhaly tradiãnû zaãíná jako cesta vnûj‰í, která se
postupnû mûní v cestu bádání a objevÛ ve vlastním nitru.120
14. dalajlama Tändzin Gjamccho, 10. kvûtna 1996
ProtoÏe ‰ambhalsk˘ m˘tus je úzce spjat s Kálaãakratantrou, je vhodné zmínit ales-
poÀ pfiibliÏné datum, kdy se tento text na území Tibetu dostal. Loke‰ âandra (Lokesh
Chandra) uvádí rok 1026:
âilúpa putoval do ·ambhaly proto, aby se zde seznámil jak s textem Kálaãakratantry, tak i s její-
mi komentáfii. Do Indie se vrátil v roce 966 a uãení ‰ífiil pod vládou bengálského krále Mahípály,
kter˘ vládl zhruba v letech 974-1026.121 ·edesát let po âilúpovû návratu, v roce 1026, se Kálaãa-kratantra dostala do Tibetu, kde dosáhla velké popularity. ·edesát let z ‰edesátiletého cyklu pfied-
stavuje jednu jugu. Ov‰em tento pojem, juga, je velmi ‰irok˘, vágní a tak i uvádûn˘ rok 966 není
jako datum pfiíli‰ spolehliv˘.122
Pfiesné datum tedy zfiejmû zjistit nelze, nicménû panuje v‰eobecná shoda, Ïe texty
spojené s ‰ambhalsk˘m m˘tem se v Tibetu díky pÛsobení indick˘ch uãencÛ, panditÛ,
a jejich tibetsk˘ch ÏákÛ a pfiekladatelÛ, locáwÛ (/tib. lo cá ba/, nebo /lo ccha ba/), roz-
‰ífiily od 11. století. Historicky mimofiádnû obtíÏné období pro buddhismus v Indii, které
120. Brook Elaine, In Search of Shambhala, London: Jonathan Cape 1996, s. vii.
121. V literatufie se lze setkat i s jin˘mi daty: „Mahípála I., asi 988-1038, panovník z dynastie PálÛ v Ben-
gálsku“, viz Strnad Jaroslav – Filipsk˘ Jan – Holman Jaroslav – Vavrou‰ková Stanislava, Dûjiny Indie,
Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2003, s. 1119.
122. Chandra Lokesh, Transcendental Art of Tibet, New Delhi: International Academy of Indian Culture
and Aditya Prakashan 1996 (·áta-Pitaka Series, vol. 385), s. 78.
123. Jiné tibetské jméno zní „Severní ·ambhala“ /bjang ‰am bha la/; právû toto pojmenování se pfieneslo
do Mongolska jako DÏan ·ambala, viz Ako Tengerovia zostúpili na zem: Mongolsk˘ buddhistick˘epos, pfiel. Marta Kiripolská, Ko‰ice: KniÏná dielÀa Timotej 1998, s. 89.
124. „Mezi bájn˘mi pfiedstavami hraje mesianistick˘ moment velkou úlohu, jmenovitû v tom, Ïe ze ·amb-
haly jednou vzejdou spasitelé lidstva, aÏ na svûtû bude vládnout jen válka a niãení.“ Gruschke Andre-
as, Posvátná místa království tibetského: Báje a povûsti od Kailásu po ·ambhalu, pfiel. Jaromír A.
Má‰a, Praha: Volvox globator 2000, s. 173.
125. Slobodník Martin, „Tibet a obrazy pozemského raja“, Hieron 3, 1998, s. 133-143. Viz téÏ Schwartz
Ronald D., Circle of Protest: Political Ritual in the Tibetan Uprising, London: Hurst and Company
1994, s. 230-231.
57·AMBHALSK¯ M¯TUS
pfiedstavuje typ „reinkarnaãní“, kdeÏto linie kulikÛ pak typ „genetick˘“. Faktem ov‰em
je, Ïe v Tibetu se uplatÀovaly historicky oba typy sukcese. Dále je jistû zajímavé, Ïe Ni-
kolaj M. PrÏevalskij byl v Amdu v letech 1870-1873. Byl v této ãásti Tibetu jako jeden
z prvních EvropanÛ, kter˘ svá pozorování a vûdecká bádání písemnû zaznamenal.
6.(3.) panãhenlama Lozang Paldän Je‰e psal svÛj text v roce 1775, jedná se tedy o roz-
díl pouhého sta let. Bûhem této doby tento text zlidovûl natolik, Ïe jej znali i prostí vûfií-
cí. Ale nebyl to jedin˘ zdroj informací o ·ambhale, kter˘ mûli tito nomádi k dispozici.
Naopak, vzhledem k mimofiádné atraktivitû eschatologického m˘tu mezi bûÏn˘mi vûfií-
cími zde kolovalo vícero rÛzn˘ch textÛ, vyprávûní atp. Lze dokonce fiíci, Ïe ‰ambhalská
podání, a to jak v písemné, tak i ústní tradici, tvofiila zvlá‰tní Ïánr.
Sofia Stril-Reverová v ãlánku publikovaném na internetovém serveru Buddhalinev roce 2001 tvrdí, Ïe v‰ichni vládcové ·ambhaly jsou bódhisattvové.130 Mezi nejdÛle-
Ïitûj‰í a charakteristické vlastnosti kaÏdého bódhisattvy podle buddhistické nauky patfií
jak schopnost vybrat si ãas a místo znovuzrození, tak i zvolit si rodiãe. Znamená to tedy,
Ïe kaÏd˘ bódhisattva se takto vûdomû a fiízenû rodí na zemi. Dobr˘m pfiíkladem takové
situace je poslední zrození Bódhisattvy jakoÏto prince Siddhárthy, budoucího Buddhy
·ákjamuniho. KaÏd˘ bódhisattva se tedy rodí, motivován soucitem, z vlastního rozhod-
nutí.
Zdali to platí i o mytick˘ch vládcích ·ambhaly, je otázka, na jejíÏ zodpovûzení by
bylo tfieba studovat pfiíslu‰né indické a pfiedev‰ím tibetské prameny. V̆ ‰e uveden˘ názor
Sofie Stril-Reverové je ojedinûl˘. Otázka sukcese, následnosti panovníkÛ, je v ·amb-
hale fie‰ena zpÛsobem, kter˘ je na‰emu kulturnû historickému rámci a prostfiedí srozu-
mitelnûj‰í a bliωí, neÏ je typická bódhisattvovská linie (znovu)zrozování. Vládci ·amb-
haly si moc pfiedávají v linii otec-syn. Tato forma sukcese je bûÏná u panovnick˘ch rodÛ
a má jakési biologicko-genetické zakotvení ãi opodstatnûní. V pfiípadû bódhisattvÛ,
napfiíklad v linii dalajlamÛ, byla v Tibetu vybrána jiná forma sukcese. KaÏd˘ dalajlama
se jakoÏto bódhisattva rodí vûdomû a cílenû, jenomÏe na svût pfiichází jako kaÏdé jiné
dítû. Vzniká tak nutnû otázka ãi problém, jak rozpoznat, Ïe právû toto dítû je to pravé,
je nov˘m zrozením (nesprávnû re-inkarnací) bódhisattvy. K tomuto úãelu se v Tibetu
postupnû vyvinula zvlá‰tní instituce vyhledávání, zpravidla t˘mového, a následn˘ch
procedur rozpoznávání nov˘ch tulkuÛ. Vlastní v˘bûr probíhá nejãastûji z nûkolika je-
dincÛ, které „pfiedvybere“ jedna ãi více „vyhledávacích ãi rozpoznávacích komisí“.131
Domy‰leno do konce – bódhisattvovská linie dalajlamÛ pfiedstavuje opakovaná zrození,
56 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
sledním zhruba pÛltisíciletí pfied sebou. Bitva pfiedstavuje terminální fázi v˘voje ·amb-
haly a je zasazena do relativnû blízké budoucnosti.
Zfiejmû jedno z prvních pfiím˘ch svûdectví o pfiítomnosti ‰ambhalského m˘tu u Tibe-
ÈanÛ pfiinesl v ruském písemnictví Nikolaj Michajloviã PrÏevalskij. V letech 1870-1873
vykonal svoji první prÛzkumnou expedici do Vnitfiní Asie (Mongolsko a Amdo). Pfies-
toÏe byl pfiedev‰ím pfiírodovûdec, geograf a povoláním voják, sbíral také informace,
které se t˘kaly náboÏenského Ïivota místního obyvatelstva. A tak zaznamenal i jednu
amdoskou podobu ‰ambhalského m˘tu:
Jiné velmi zajímavé vyprávûní, které jsme sly‰eli od SordÏi, je legenda o ·ambalynu, zaslíbené
zemi buddhistÛ, kam se ãasem z Tibetu odeberou v‰ichni vyznavaãi tohoto náboÏenství. Tato zemû
je ostrovem, kter˘ leÏí kdesi daleko v severním mofii. Je tam spousta zlata a vysokého obilí a nikdo
tam není chud˘; zkrátka ·ambalyn opl˘vá mlékem a strdím. Do té zemû pr˘ buddhisté pfiejdou za
dva a pÛl tisíce let od chvíle, kdy tato událost byla pfiedpovûzena; od té doby uÏ uplynulo 2050 let,
takÏe zb˘vá jen pomûrnû málo.126 Stane se to pak takto: V západním Tibetu Ïije gygen,127 kter˘ ja-
koÏto Ïivé vtûlení boha nikdy neumírá, n˘brÏ jen pfiechází z jednoho tûla do druhého. Nedlouho
pfied oãekávanou událostí se tento svûtec narodí jako syn vládce v ·ambalynu. Zatím se Dungani128
vzboufií je‰tû prudãeji, neÏ tomu bylo tentokrát, zniãí cel˘ Tibet. V té chvíli v‰echen tibetsk˘ lid
opustí za vedení dalajlamy svou otãinu a vydá se do ·ambalynu, kde jej pfiivítá a usídlí zmínûn˘
svûtec, kter˘ se po smrti svého otce stal vládcem zemû. Dungani, povzbuzeni sv˘m úspûchem v Ti-
betu, ovládnou celou Asii a Evropu a pfiivalí se aÏ k ·ambalynu. V té chvíli panovník sebere voj-
sko, zaÏene je zpût do jejich zemû a ve v‰ech krajích, které ovládne, zavede buddhistickou víru.
Nesmrteln˘ gygen v Tibetu uÏ dnes jezdí potají do ·ambalynu. Má k tomu zvlá‰tního konû, kter˘
je stále osedlán a za jedinou noc doveze svého pána do zaslíbené zemû a zpût.129
Z citovaného podání ‰ambhalského m˘tu vypl˘vá nûkolik zajímav˘ch skuteãností.
Je pozoruhodné, Ïe se v nûm mûní forma sukcese, následnictví. Linie panãhenlamÛ
126. Podle tibetského datování vypukne v 98. roce panování 25. kuliky Rudry âakrina, posledního vládce
·ambhaly, velk˘ boj mezi buddhisty a nevûfiícími (muslimy). Toto datování odpovídá roku 2425 (viz
Hopkins Jeffrey (ed.), Kálachakra Tantra: Rite of Initiation, Boston: Wisdom Publications 1999, s.
65). Alexander Berzin uvádí rok 2424 (viz Berzin Alexander, „Holy Wars in Buddhism and Islam: The
Myth of Shambhala“, (November 25, 2001, full version), http://www.berzinarchives.com/kalachak-ra/holy_war_buddhism_islam_shambhala_long.html (22.01.2004), s. 2.
127. Rusk˘ pfiepis tibetského slova gegän /dge rgan/, dosl. „star‰í mnich, uãitel, vysoce postaven˘ lama“,
v mongol‰tinû pak „rozpoznan˘ znovuzrozenec“. V tomto pfiípadû se jedná o panãhenlamu, coÏ ov‰em
N. M. PrÏevalskij neuvádí, zfiejmû to nezmínil ani jeho informátor SordÏi. Tradiãním sídlem tibetsk˘ch
panãhenlamÛ je Ta‰ilhünpo /bkra ‰is lhun po/ v západním Tibetu poblíÏ mûsta Îikace, zaloÏené v roce
1447 prvním dalajlamou. Vztah panãhenlamÛ k ‰ambhalskému m˘tu je mnohovrstevnat˘ a taktéÏ tra-
diãní.
128. âín‰tí muslimové, chuejové; o nich blíÏe viz napfiíklad Li‰ãák Vladimír, âína, dobrodruÏství Hedváb-né cesty. Po stopách stykÛ V̆ chod – Západ, Praha: SET OUT 2000, s. 240-241; viz téÏ Kolma‰ Josef,
„Chuejové (Nechanské národy a národnosti âLR)“, Nov˘ Orient 31/1, 1980, s. 78-82.
129. PrÏevalskij Nikolaj M., Mongolsko a zemû TangutÛ. Tfiíleté putování po v˘chodní vysoké Asii, Praha:
Pfiírodovûdecké vydavatelství 1951, s. 176.
130. Stril-Rever Sofia, „Raudra Chakrin, vingt-cinquième roi-kalkin de Shambhala“, http://www.buddhali-ne.net/sommaire.php3 (30.07.2002).
131. Viz napfiíklad v˘bûr souãasného dalajlamy v Tibetu popsan˘ v jeho autobiografii: Gjamccho Tändzin
(14. dalajlama), Svoboda v exilu: Autobiografie 14. dalajlamy, pfiel. Josef Kolma‰, Praha: Práh 1992;
o samotném dalajlamovi viz napfiíklad LuÏn˘ Du‰an, Zelení bódhisattvové. Sociálnû a ekologickyangaÏovan˘ buddhismus, Brno: Masarykova universita 2000, s. 58-64.
59·AMBHALSK¯ M¯TUS
stranû druhé nám nejsou známy jejich „informaãní zdroje“, oni v knize hovofií pouze
o obyvatelích Lhasy. Lze v‰ak pfiedpokládat, Ïe se v jejich pfiípadû, stejnû jako tomu by-
lo u Nikolaje M. PrÏevalského, jednalo spí‰e o prosté domorodce neÏ o vysoce vzdûla-
né mnichy. Pozoruhodná je téÏ dobová aktualizace ‰ambhalského m˘tu a role panãhen-
lamy v této poslední bitvû s âíÀany. V‰eobecnû se má za to, Ïe panãhenlama zastává
v hierarchii fiádu Gelugpa druhé místo aÏ po dalajlamovi. Vztah obou tûchto hierarchÛ,
a to v jak institucionální, tak i personální rovinû byl tradiãnû problematick˘, kontrover-
zní a nejednoznaãn˘. Vedle skuteãného, historického vztahu obou hierarchÛ existuje
je‰tû vztah mytologick˘ ãi bájn˘, se kter˘m se lze setkat právû v jednotliv˘ch varian-
tách ‰ambhalského m˘tu, zpravidla spí‰e v lidovûj‰ích vrstvách.133
Blouznivé tyto smy‰lénky a nadûje opanovaly cel˘ národ zvlá‰È ale Kelany, v takové mífie, Ïe
v Tibetu vypuknutí revoluce nepovaÏováno za nic neobyãejného. Není zapotfiebí, leã aby po smrti
velikého lamy z DÏa‰i-lumbo smûl˘ dobrodruh nûjak˘ objevil se v Thian-‰an-pe-lu, prohlásil se za
BandÏana a kolem vzt˘ãeného posvátného praporu shromáÏdil Kelany. JiÏ nyní velik˘ lama
z DÏa‰i-lumbo nabyl takové váÏnosti a v˘znamu, Ïe jest to nemalé újmû vrchnomoci Tale-lamy.
Pfiíãina toho je nabíledni. Za na‰eho pobytu ve Lha-sse byl Tale-lama devítilet˘ ho‰ík a tfii jeho
pfiedchÛdcové v‰ichni se‰li smrtí násilnou, nedosáhnuv‰e ani dvacátého roku, potfiebného k plno-
letosti. Z ãasu, kter˘ uplynul za nezletilosti ãtyfi Tale-lamÛv, BandÏan ov‰em neopominul tûÏiti ve
svÛj prospûch. MuÏ tak nadan˘ a zároveÀ ctiÏádostiv˘ zajisté Ïe pouÏil jej ku zveliãení své moci
a svého vlivu.134
Jistû bude vhodné, vzhledem k ponûkud archaické ãe‰tinû a hlavnû nezvyklé termi-
nologii, nûkteré v˘razy pouÏité v prvním ãeském pfiekladu Hucova a Gabetova cestopi-
su ponûkud pfiiblíÏit, ãi pfieloÏit. Tale-lama je dalajlama, BandÏan ãi BandÏan Rembuãije ponûkud zkomolen˘ panãhen rinpoãhe, ãili panãhenlama, kter˘ sídlí ve mûstû naz˘-
vané Da‰i-lumbo, ãili Ta‰ilhünpo. Daleko nejzajímavûj‰í je ov‰em ono tajuplné a mocné
bratrstvo KelanÛv, ãili Kelani. Jedná se o gelongy, neboli mnichy, ktefií jiÏ dosáhli nej-
vy‰‰í ordinace v tibetském buddhismu. A Kytajci jsou âíÀané.
V tibetské tradici se také poprvé objevilo propojení ‰ambhalského m˘tu s dal‰ím
typem buddhistické eschatologie, totiÏ s m˘tem o chánovi Gesarovi z Lingu (viz Obr.
4). Na tuto tradici pfii uvádûní ‰ambhalského m˘tu do euroamerického prostfiedí navá-
zal âhögjam Trungpa rinpoãhe:
Dal‰í legendy fiíkají, Ïe království ·ambhala zmizelo pfied mnoha staletími ze zemského povrchu.
Celá spoleãnost se v urãité dobû stala osvícenou a království se povzneslo do jiné, více nebeské
fií‰e. Podle tûchto legend rigden‰tí vládci ze ·ambhaly stále sledují lidské záleÏitosti a jednoho dne
58 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
sukcese, jednoho jediného bódhisattvy, totiÏ tibetského patrona âänräziga (tib. /spjanras gzigs/, sa. Avalókité‰vara). Novû narozen˘ a posléze i rozpoznan˘ dalajlama tedy,
na rozdíl napfiíklad od vládcÛ ·ambhaly, není synem dalajlamy pfiedchozího (to uÏ by
byl spí‰e jeho jak˘msi duchovním klonem), a to nejenom proto, Ïe vysocí hodnostáfii
fiádu Gelugpa Ïili v Tibetu (jinde, napfiíklad v Burjatsku, tomu ov‰em tak vÏdy nebylo)
v celibátu, ale pfiedev‰ím proto, Ïe pfiedpokladem nového zrození je smrt pfiedcházející-
ho. Zcela jinak je tomu u zmínûn˘ch vládcÛ ·ambhaly, kde se fií‰e podle tibetsk˘ch
podání dûdí z otce na syna, nehledû na to, zdali se jedná o bódhisattvy ãi nikoliv.
Dal‰í z pfiím˘ch svûdectví o v˘skytu ‰ambhalského m˘tu v Tibetu pfiedstavuje popis
proroctví o budoucí velké bitvû, kter˘ francouzsk˘m cestovatelÛm Josephu Gabetovi
a Evariste-Régisovi Hucovi v roce 1846, tedy o ãtvrt století pfied Nikolajem M. PrÏe-
valsk˘m, vyprávûli obyvatelé Lhasy. Pozoruhodné je, Ïe autofii nikde neuvádûjí, Ïe se
jedná o ·ambhalu:
V‰ickni, kdoÏ putují do DÏa‰i-lumbo, duchovníci i laikové, muÏové i Ïeny, stávají se ãleny spolku
zvaného bratrstvo KelanÛv a zaloÏeného samotn˘m BandÏanem. Témûfi v‰ichni buddhisté hledí
dojíti ‰tûstí, aby stali se údy dotãeného bratrstva, jiÏ nyní velice ãetného a rozvûtveného. Spolek
ten jistû stane se kdysi pfiíãinou váÏn˘ch událostí a pfievratÛv v hofiej‰í Asii. Osudnou katastrofu
oãekává lid jiÏ nyní, i kolují o tom rozliãné povûsti a proroctví. Praví se, Ïe po úmrtí svém svat˘
z DÏa‰i-lumbo, totiÏ BandÏan, pfiemûnu svou neuskuteãní více v západním Tibetu, n˘brÏ na seve-
ru, v stepích, kdeÏ bydlí Urian-hai-ové, v Thian-‰an-pe-lu, mezi Altaiem a Nebesk˘m pohofiím.
Nûkolik rokÛv bude pr˘ dlíti o samotû, nik˘m neznán, a modlitbou a dobr˘mi skutky bude se pfii-
pravovati k tûm velik˘m vûcem, které mají se díti v budoucnosti. TehdáÏ víra buddhistická ustyd-
ne v srdcích mnoh˘ch a jen v bratrstvu KelanÛv záfiiti bude Ïivû. Za onûch neblah˘ch ãasÛv âíÀa-
né velice se zmohou v Tibetu, rozhostí se po horách i údolích a s nejvût‰ím úsilím budou hledûti
zmocniti se vlády Tale-lamy. Ale to nebude trvati dlouho. Jako jeden muÏ chopí se Tibetanci zbra-
nû a v jednom dni pobijí v‰echny Kytajce aÏ do posledního, tak Ïe ani jedin˘ více nespatfií âíny.
Za rok po onom krvavém dni vy‰le císafi ãínsk˘ náramná vojska proti TibetancÛm. TehdáÏ krev
poteãe ruãejemi, zbarví v‰ecky fieky a nakonec âíÀané zmocní se Tibetu. Av‰ak ani tenkráte nebu-
de to na dlouho. Tu zajisté BandÏan Rembuãi projeví svou moc i pfiivolá k sobû bratrstvo KelanÛv.
Mrtví údové téhoÏ bratrstva oÏívají a v‰ickni shromáÏdí se v Thian-‰an-pe-lu, na nepfiehledné plá-
ni. Zde BandÏan podûlí je ‰ípy a pu‰kami, stana v jejich ãele, povede je proti âíÀanÛm a ti do jed-
noho budou porubáni. Dobyty budou nejprve Tibet, potom âína, pak Mongolsko a posléze veliká
zemû OrosÛv (RusÛv). BandÏan bude provolán za vládce v‰ech tûchto fií‰í. Poté buddhismus roz-
kvûte na novo, po v‰ech konãinách zdvihnou se lamajské klá‰tery a buddhistické modlitby zníti
budou po ve‰kerém svûtû.132
Proroctví obsaÏené ve v˘povûdi svojí strukturou, logikou a vposledku i obsahem
v zásadû odpovídá tibetskému ‰ambhalskému m˘tu. Joseph Gabet a Evariste-Régis Huc
pochopitelnû nemuseli vyprávûní zachytit zcela pfiesnû, to na jedné stranû a dále pak na
132. Huc Evariste-Régis – Gabet Joseph, Cesty missionáfiské, které Mongolskem, Tibetem a fií‰í âínskouvykonali, Praha: Dûdictví sv. Jana Nepomuckého 1884 (1. ãeské vydání, pfiel. Karel Jindfiich), s. 250.
133. Viz napfiíklad Michael Franz, Rule by Incarnation: Tibetan Buddhism and Its Role in Society andState, Boulder, Colorado: Westview 1982.
134. Huc Evariste-Régis – Gabet Joseph, Cesty missionáfiské…, s. 251.
61·AMBHALSK¯ M¯TUS
se vrátí na zem, aby zachránili lidstvo pfied zkázou. Mnoho TibeÈanÛ vûfií, Ïe velk˘ bojovník, chán
Gesar z Lingu, byl veden a inspirován rigdensk˘mi králi a moudrostí ·ambhaly. V tom se odráÏí
víra v nebeskou existenci království. Neznamená to, Ïe by Gesar z Lingu do ·ambhaly jezdil, jeho
spojení s královstvím bylo duchovní. Gesar Ïil pfiibliÏnû v 11. století a vládl v provinãním králov-
ství Ling, které se nachází ve v˘chodním Tibetu v provincii Kham. Po skonãení jeho vlády se
povûsti o jeho úspû‰ích vládce a bojovníka roz‰ífiily po celém Tibetu a staly se nakonec nejvût‰ím
eposem tibetské literatury. Nûkteré legendy fiíkají, Ïe Gesar znovu pfiijde ze ·ambhaly v ãele voj-
ska, aby porazil ve svûtû síly temna.135
A dal‰í svûdectví o pfiímé provázanosti obou eschatologick˘ch m˘tÛ pfiiná‰í R. A.
Stein:
Tfietí (podle TibeÈanÛ ‰est˘) panãhenlama Lozang Paldän Je‰e (1738-1780) mûl co do ãinûní s ãín-
sk˘m vládním poradcem âangkjou Chutuchtou. Gesar byl chápán jako „ten, jenÏ povede vojska
·ambhaly ze severu.“136
PfiestoÏe snahy o nalezení vazby ‰ambhalského m˘tu s m˘tem o Gesarovi existují
a existovaly, ukazuje se, Ïe skuteãná souvislost, jenÏ má hlub‰í mytologické a historic-
ké opodstatnûní, spoãívá spí‰e ve vztahu k pfiedbuddhistickému puránovému (moderním
jazykem fieãeno hinduistickému) pojetí Kalkina. Hlavní postavû ‰ambhalského m˘tu
Rudrovi âakrinovi bude sice v dal‰í ãásti knihy vûnováno dosti prostoru, pfiesto v‰ak
bude vhodné si na tomto místû poloÏit otázku, kdo je 25. kulika, vládce ·ambhaly podle
tibetské tradice, ãi tibetského pojetí.
Odpovûì nabízí mongolsk˘ badatel Cendijn Damdinsürén, kdyÏ ztotoÏÀuje budd-
histického vládce a vítûze se star‰ím hinduistick˘m vládcem a vítûzem. Podle hinduis-
tického pojetí je totiÏ posledním vládcem ·ambhaly desát˘ avatár Vi‰nuÛv, tj. Kalkin:
„V indické legendû se praví, Ïe Vi‰nu se v podobû Kirteceho, syna bráhmana Kuliky,
znovuzrodí v zemi ·ambhala.“137 A buddhisté toto pojetí, byÈ znaãnû transformované,
pfiejali.
Ohlednû hlavní postavy ‰ambhalského m˘tu se tudíÏ nabízí jak hinduistické vysvût-
lení, tj. bude to Kalkin, tak i buddhistické, tj. bude to panãhenlama, kulika. Siegbert
Hummel v nûkolika sv˘ch textech138 ukázal, jak se ‰ambhalsk˘ m˘tus pod rozmanit˘-
mi náboÏensk˘mi, geografick˘mi a dobov˘mi vlivy promûÀoval, jak se pÛvodní hin-
60 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
135. Trungpa Chögyam, Shambhala [sic!, pozn. L.B.]. Posvátná cesta bojovníka, pfiel. Antonín R. Machan-
der, Praha: Pragma 1999, s. 24-25.
136. Stein R. A., Tibetan Civilization, Stanford: Stanford University Press 1972, s. 88.
137. Damdinsürén Cendijn, „Nûskol’ko slov o Kalaãakre“, in: Ligeti Louis (ed.), Proceedings of the Csomade Körös Memorial Symposium, Budapest: Akadémia Kiadó 1978, s. 62.
138. Viz napfiíklad Hummel Siegbert, „Anmerkungen zur Apokalypse des Lamaismus“, Archiv orientální26/1, 1958, s. 186-196, viz téÏ pfieklad do angliãtiny: „Notes on the Lamaist Apocalypse“, The TibetJournal 22/4, 1997, s. 33-44.
OObbrr.. 44 Chán Gesar z Lingu, kresba podle mongolské pfiedlohy [autorka Dora Luká‰ová]
63·AMBHALSK¯ M¯TUS
1.2. Burjatské a mongolské pojetí ‰ambhalského m˘tu 140
Motto:Pfii‰el ãas poãátku svaté války. Dfiíve jsme fiíkali, Ïe do zahájení bitvy o ·ambhalu (bur. ·ambalynsereg) zb˘vá zhruba dvû stû let, ale to jsme se pravdûpodobnû m˘lili, ten ãas je tady.141
gabÏalama BalÏinÀima z burjatského archangajského klá‰tera Tarijata v roce 1929
Ve 20. století se v Burjatsku, Mongolsku a Tibetu ve vût‰í mífie oproti minulosti
objevovala rozmanitá utopická oãekávání, vyjadfiovaná nejãastûji formou proroctví,
vû‰teb a pfiedpovûdí. Tento narativní Ïánr zahrnoval jak ústní, tak i písemnou tradici,142
ménû ãasto se lze setkat s jeho vizuální podobou, tj. se zobrazeními ve formû ruãnû
malovan˘ch ãi xylografick˘ch svinovacích obrazÛ (tib. thangka /thang ka/), votivních
a ‰kapulífiov˘ch obrázkÛ men‰ího formátu (tib. cakli /ca ka li/) atp. PfiestoÏe se jedná
o jakési ilustrace k m˘tÛm a legendám, pfiedstavují vizuální ztvárnûní vû‰teb, proroctví,
pfiedpovûdí atp. svébytn˘ informaãní zdroj.
Oãekávání pfiíchodu lep‰í doby, pfiedstavované mytologiemi s eschatologick˘mi
prvky, je v tibetském buddhismu tradiãní a populární. Podle Ronalda D. Schwartze143
existují minimálnû tfii postavy, jejichÏ pfiíchod na zem vyznavaãi tibetského buddhismu
jako spásn˘ ãi vykupitelsk˘ oãekávají, pfiipravují se na nûj a pro jeho uspí‰ení uskuteã-
Àují i nûkteré náboÏenské obfiady. Tyto mytologie se personifikují pfiedev‰ím v kultu bu-
doucího buddhy Maitréji, dále pak ‰ambhalského vládce Rudry âakrina a nakonec i do
62 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
duistick˘ hrdina Kalkin, kter˘ jednoho dne obrátí nevûfiící a obnoví pÛvodní bráhman-
sk˘ fiád, transformoval v rámci tibetské buddhistické eschatologie:
PfiestoÏe legendární království ·ambhala se spasitelov˘m palácem uprostfied je duchovní záleÏi-
tostí t˘kající se pouze zasvûcen˘ch, pfiedstavuje pro vût‰inu vûfiících eschatologickou a dokonce
i pozemsky existující skuteãnost, nacházející se nûkde na severu Tibetu, která se jednoho dne otev-
fie celému svûtu.139
Tradiãní tibetsk˘ ‰ambhalsk˘ m˘tus ov‰em vytváfií na pfielomu 19. a 20. století také
mytologické pozadí ãi podloÏí pro politickou aktualizaci eschatologického m˘tu v Mon-
golsku a Burjatsku. Dochází tak k mimofiádnû zajímavému fenoménu, kdy se mytické
dûjiny zaãínají provazovat a propojovat s konkrétní historií, kdy m˘tus nachází své
zakotvení v událostech ne tak docela na‰í dobû vzdálen˘ch.
140. Nûkteré ãásti této kapitoly byly jiÏ publikovány, viz Bûlka Lubo‰, „M˘tus o ·ambhale a jeho burjat-
ská aktualizace ve 20. století“, Religio 10/1, 2002, s. 113-122; t˘Ï, „The Myth of Shambhala: Visions,
Visualisation and the Myth’s Resurrection in the Twentieth Century in Buryatia“, Archiv orientální71/3, 2003, s. 247-262.
141. Cit. podle Nacov G.-D., Matûrialy po lamaizmu v Burjatii. âast’ II, Ulan-Ude: Izdatûl’stvo Burjat-
skogo Nauãnogo Centra 1998, s. 136.
142. O znaãné roz‰ífienosti tohoto Ïánru svûdãí napfiíklad i osobní pozorování ruského badatele Jurije Niko-
lajeviãe Roericha ve dvacát˘ch a tfiicát˘ch letech 20. století ve Vnitfiním a Vnûj‰ím Mongolsku:
„V dne‰ní dobû se obrozuje ústní lidová tvofiivost, nejãastûji ve formû hagiografií, proroctví, písní,
legend ãili namtharÛ, ponauãení na cestu, popisÛ cesty ãili lamjigÛ. âetní potulní pûvci zpívají legen-
dy o budoucí ‰ambhalské válce, která skoncuje se zlem.“ (Viz Rerich Jurij N. [= Roerich], Po tropamSrednûj Azii, Samara: Agni 1994, s. 138.) Podrobn˘ pfiehled mongolského a tibetského písemnictví
vztahujícího se k tématice ·ambhaly viz: Roerich Georges, „Studies in the Kálacakra“, Journal ofUrusvati Himalayan Research Institute 2/1, 1932. (Reprint: Rerikh Yuri, Izbrannye trudy, Moskva:
Nauka, s. 151-164); Kollmar-Paulenz Karénina, „·ambhala, eine tibetisch-buddhistische Utopie“, in:
Krasser H. – Much M. T. – Steinkellner E. – Tauscher H. (eds.), Tibetan Studies. Proceedings of the7th Seminar of the International Association for Tibetan Studies, Graz 1995, volume 1, Wien 1997.
143. Schwartz Ronald D., Circle of Protest: Political Ritual in the Tibetan Uprising, London: Hurst and
Company 1994, s. 230-231.139. Hummel Siegbert, „Lady World and the Priest-King John“, The Tibet Journal 22/4, 1997, s. 52.
65·AMBHALSK¯ M¯TUS
znovuzrozence“ (tib. tulku /sprul sku/), podléhala procedura nalezení nového zrození
tradiãním regulím, které sice obecnû pfiedpokládaly úãast svûtské moci na uznání nové-
ho teokratického vládce, ale nová komunistická moc je z principu odmítala.
Usnesením sjezdu Mongolské lidové revoluãní strany v roce 1926 bylo mongol-
sk˘m buddhistÛm oficiálnû zakázáno nalezení a urãení nového, 9. bogdgegéna. Toto po-
litické rozhodnutí, smûfiující k eliminaci moci mongolsk˘ch teokratÛ, v‰ak mûlo i své
„teologické“ zdÛvodnûní, které buddhistÛm nabídli právû ti, kdo jim zakázali 9. bogd-
gegéna vyhledat. Je jistû pozoruhodné, Ïe oficiální zdÛvodnûní ateistické politické moci
bylo zaloÏeno na faktickém uznání platnosti buddhistického m˘tu:
DÏebdzundamba chutagti vykonali mimofiádnû mnoho pro dobro mongolského náboÏenství a státu,
8. bogdgegén (dÏebdzundamba chutagt) osvobodil Mongolsko z ãínského útlaku a své snahy smû-
fioval k zaloÏení státu (…), a protoÏe existuje tradice, Ïe po osmém znovuzrozenci jiÏ devát˘ nepfii-
jde, nezrodí se opût na zemi, ale zrodí se jako velk˘ generál Hanamand147 v fií‰i ·ambhale, nevzni-
ká tedy ani otázka ustanovení následného, 9. dÏebdzundamba chutagta.148
Zájem mongolsk˘ch bol‰evikÛ dvacát˘ch let 20. století na pfieru‰ení, ãi lépe fieãeno
ukonãení kontinuální linie nejvy‰‰ích mongolsk˘ch buddhistick˘ch hierarchÛ se ov‰em
nenaplnil. Vzhledem k mimofiádné politické citlivosti celé záleÏitosti rozpoznání a in-
tronizace 9. bogdgegéna se Lhasa rozhodla celou vûc, mimochodem poprvé v dûjinách
tibetského buddhismu, uchovat v tajnosti. A tak se stalo, Ïe navenek se proklamovan˘
cíl ukonãení existence bogdgegénÛ zdánlivû naplnil. Tibetská buddhistická administra-
tiva nechala cel˘ svût po dobu témûfi sedmdesáti let v tomto dojmu. Ostatnû i kdyby se
jiÏ koncem dvacát˘ch ãi poãátkem tfiicát˘ch let vefiejnû proklamovalo to, co vstoupilo
ve známost aÏ v první polovinû devadesát˘ch let, totiÏ Ïe linie znovuzrození bogdgegé-
nÛ se nepfieru‰ila, nebylo by právû z politick˘ch dÛvodÛ moÏné 9. bogdgegéna na jeho
trÛn v Urze, nyní jiÏ v Ulánbátaru, uvést. Celá zemû byla pod politickou egidou Sovût-
ského svazu, hlavní mûsto se pfiejmenovalo, náboÏenské struktury se bortily a buddhis-
mus se pro bol‰eviky v Mongolsku a Burjatsku stal vnitfiním nepfiítelem ãíslo jedna. Za
64 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
jisté míry u mytického hrdiny, chána Gesara z Lingu (viz Obr. 4). Uvedené tfii m˘ty, tfii
typy postav tûch, kdo pfiijdou, aby Zemi a obyvatelstvu na ní pfiinesli vysvobození, mají
odli‰né historické, mytogenetické a vposledku i náboÏenské pozadí, které je dáno pfiede-
v‰ím jejich pÛvodem. Jsou nesoumûfiitelné taktéÏ sv˘m vlivem na formování pohledu
vyznavaãÛ tibetského buddhismu na svût a jsou zastoupeny velmi nerovnomûrnû na
území Burjatska, Mongolska a Tibetu.
·ambhalsk˘ m˘tus má vedle geografického a eschatologického také politick˘ v˘-
znam, kter˘ ve stále vût‰í mífie dominoval u MongolÛ a BurjatÛ ve 20. století, zejména
v jeho první polovinû.
Namísto buì „geograficky-doslovného“ ãi „eschatologicky-mytologického“ ãtení
povûstí o ·ambhale se pod vlivem konkrétní historicko-politické situace prosazovala
nová interpretace, a to politická, ãi pfiesnûji politicky motivovaná. M˘tus se v ní pro-
mûÀuje v pfiíbûh zasazen˘ do nepfiíli‰ vzdálené budoucnosti, jehoÏ hlavním obsahem je
poslední bitva o ·ambhalu. Pfiíbûh nab˘vá podob proroctví ãi vû‰teb a zahrnuje odkazy
na tehdej‰í historické okolnosti. O jeho mimofiádné pfiitaÏlivosti a v˘znamu pro mongo-
lojazyãné národy svûdãí v literatufie pfiipomínaná skuteãnost, Ïe obû strany boje o moc
ve dvacát˘ch letech 20. století ve Vnûj‰ím Mongolsku (Chalcha) neváhaly vyuÏít ‰amb-
halského m˘tu pro motivaci sv˘ch bojovníkÛ, obû strany se samy chápaly jako pfiedvoj
poslední bitvy o ·ambhalu. Revoluãní Süchbátarovi vojáci nastupovali do váleãn˘ch
stfietÛ s protibol‰evick˘mi silami s písní, jeÏ obsahovala v˘slovné odvolání na ·ambha-
lu,144 coÏ sice pfiedstavovalo prvoplánovou „agitku“, ostatnû se jednalo o pochodovou
píseÀ, pfiesto v‰ak mûla velkou motivaãní sílu. Podstatnû sofistikovanûj‰í pfiípad vyuÏi-
tí zmínûného m˘tu v boji za ustanovení komunistického Mongolska se t˘kal osoby
8. bogdgegéna (dÏebdzundamba chutagta) Ngawang Lozang âhökji ≈imy (tib., /ngagdbang blo bzang ãhos kji Ài ma/, 1870-1924) teokratického vládce Chalchy. V létû 1921
zvítûzila Mongolská lidovû revoluãní strana, revoluãní útvar podporovan˘ bol‰evick˘m
Ruskem, a 25. ãervence stejného roku byla ustanovena „stálá lidová vláda samostatné-
ho Mongolska,“ která si nedovolila teokratického vládce svrhnout ãi odstranit.145 V̆ -
sledkem takového postupu bylo, Ïe 8. dÏebdzundamba chutagt formálnû vládl dále
a v ãele státu zÛstal aÏ do své smrti v kvûtnu 1924. Teprve poté se tato de jure „konsti-
tuãní monarchie“146 promûnila v komunistickou diktaturu de facto. Po smrti bogdgegé-
na pochopitelnû vyvstala otázka jeho nástupce, a protoÏe se jednalo o „rozpoznaného
144. Kollmar-Paulenz Karénina, „Utopian Thought in Tibetan Buddhism“, Studies in Central and EastAsian Religions 5/6, 1992-1993, s. 87.
145. Podle I. Grollové a V. Zikmundové to svûdãilo nejen o její politické prozíravosti a citlivosti, ale také
o „národnû-burÏoasním zamûfiení mongolské vlády tûsnû po roce 1921“. Viz Grollová Ivana – Zik-
mundová Veronika, Mongolové – pravnuci âingischána, Praha: Triton 2001, s. 173.
146. Siklos Bulcsu, „Mongolian Buddhism: A Defensive Account“, in: Akiner Shirin (ed.), MongoliaToday, London: Kegan Paul 1991, s.171.
147. Správnû Hanumán. PÛvodní indick˘ epos o kalkinech (králích) se transformoval do buddhistické po-
doby i s nûkter˘mi pÛvodními postavami. Patfií k nim i „opiãák“ Hanumán. V tibetském, mongolském
a burjatském pojetí je Hanumán generálem, podfiízen˘m Rudry âakrina. Velí vojskÛm, která se úãast-
ní poslední bitvy o ·ambhalu na stranû dobra; zobrazován b˘vá po boku svého velitele, jak vystfielu-
je ‰íp na nepfiátelské útoãníky (viz Tucci Giuseppe, Tibetan Painted Scrolls III. Description and Expla-nation of the Tankas, Rome: La Libreria dello Stato 1949, s. 598). Postava je doloÏena i v textech –
viz napfiíklad Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“, in: Lopez Donald S., Jr.
(ed.), Buddhism in Practice, Princeton: Princeton University Press 1996, s. 288-289. Viz téÏ Berzin
Alexander, „Holy Wars in Buddhism and Islam: The Myth of Shambhala“, (November 25, 2001, full
version), http://www.berzinarchives.com/kalachakra/holy_war_buddhism_islam_shambhala_long.html (22.01.2004).
148. Siklos Bulcsu, „Mongolian Buddhism: A Defensive Account“…, s. 155-182.
67·AMBHALSK¯ M¯TUS
≈ima Geleg Namgjäl (/blo bzang thub bstan ãhos kji Ài ma dge legs rnam rgjal/, 1883-
1938), kter˘ od roku 1924 pob˘val v âínû a usiloval o relativní nezávislost na Lhase,
v˘jimky z daÀového systému a právo disponovat vlastními ozbrojen˘mi silami. Tehdej-
‰í ãínská nacionalistická vláda ho podporovala politicky i vojensky a dalajlama mu za
tûchto okolností z obav z ãínského vmû‰ování odmítl vstup do Tibetu. A v této situaci
oãekávali burjat‰tí a mongol‰tí povstalci pomoc ze strany 9. panãhenlamy a pfiípadn˘ch
ãínsk˘ch intervenãních vojsk, která by spolu s ním osvobodila zemi z podruãí sovûtské-
ho militantnû ateistického reÏimu. Îe si právû v tomto období lidé ztotoÏÀovali pan-
ãhenlamu s Rudrou âakrinem a pfiedpokládali, Ïe bitva o ·ambhalu s vojsky barbarÛ na-
stane brzo, není aÏ tak pfiekvapivé. PfiestoÏe panãhenlama zaslal povstalcÛm dopis
schvalující jejich úsilí, svá vojska do Mongolska nikdy neposlal, vojensky je nepodpo-
fiil a na mongolské území nevstoupil. Pfiesto se mezi lidem o ·ambhale v této souvislosti
hojnû hovofiilo.
K druhé vlnû aktualizace ‰ambhalského m˘tu do‰lo o zhruba dekádu pozdûji, kdy
potenciální místo Rudry âakrina zaujal 9. bogdgegén (dÏebdzundamba chutagt) a v roli
jeho vojsk zaãali figurovat Japonci. Po japonské okupaci severní âíny v letech 1931-
1932 vznikl stát Manãukuo, kter˘ reprezentoval japonské v˘bojné zájmy na asijském
kontinentû. Aby na svoji stranu císafi‰tí vojáci získali mongolské a burjatské buddhisty,
navrhovali jednak vyhledání a následnou instalaci 9. bogdgegéna a jednak spoluvytvá-
fieli zvûsti o nadcházející bitvû o ·ambhalu. Spoléhali pfii tom na obnovu panmongol-
ského hnutí a podporu ze strany jak buddhistické hierarchie, tak i prostého lidu. Tato
skuteãnost ov‰em poslouÏila Josifu Stalinovi za dobrou záminku k zesílení protinábo-
Ïenského teroru, kter˘ v Burjatsku a Mongolsku kulminoval na konci tfiicát˘ch let.151
Bitva o ·ambhalu tak skonãila je‰tû dfiíve, neÏ zaãala.
Postava dÏebdzundamba chutagta je taktéÏ pfiedmûtem mytologické narace, která
souvisí s ‰ambhalskou mytologií. Tibetské, mongolské i burjatské písemnictví a lidová
vyprávûní zahrnují rozsáhl˘ komplex m˘tÛ o chánovi a bojovníkovi Gesarovi z Lingu,
kter˘ je dáván do souvislosti s poslední bitvou o ·ambhalu. Jak uvádí Siegbert Hummel,
je tento nejvy‰‰í chal‰sk˘ buddhistick˘ hierarcha chápán i jako „inkarnace Gesarova
konû“.152
Vedle ‰ambhalské eschatologie existuje v Burjatsku, Mongolsku a jinde v zemích
tibetského buddhismu jiná, neménû populární eschatologie maitréjovská. Jak˘ je vztah
66 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
této situace nejen Ïe nebylo moÏné 9. bogdgegéna do Vnûj‰ího Mongolska z centrální-
ho Tibetu dopravit, ale ukazovalo se, Ïe by bylo vhodné a z bezpeãnostních dÛvodÛ
i správné celou „kauzu bogdgegén“ nezvefiejÀovat. Podle Franze Michaela 13. dalajla-
ma Thubtän Gjamccho (thub bstan rgja mccho, 1876-1933) konstatuje ve své závûti, Ïe
„nalezení Velkého lamy z Urgy bylo zakázáno“,149 a neposkytuje Ïádné konkrétní poky-
ny, jak v této záleÏitosti dále pokraãovat.
Z literatury je známo, Ïe 9. mongolsk˘ bogdgegén, chal‰sk˘ dÏebdzundamba chu-
tagt, vysok˘ pfiedstavitel fiádu Gelugpa, DÏampal âhökji Gjalcchän (tib., /’dÏam dpalãhos skji rgjal mcchan/), se narodil v roce 1925 poblíÏ Lhasy a ve vûku ãtyfi let byl roz-
poznán jako znovuzrozenec Táranáthy z linie mongolsk˘ch (chal‰sk˘ch) dÏebdzundam-
ba chutagtÛ. Vzhledem k uveden˘m dobov˘m okolnostem, kdy mongolsk˘ revoluãní
reÏim po smrti 8. dÏebdzundamby chutagta oficiálnû zru‰il tuto instituci a zakázal hle-
dání jeho dal‰ího zrození, nebyl z rozhodnutí lhaské administrativy nov˘ hierarcha do
funkce oficiálnû uveden. Od sedmi let studoval v klá‰tefie Däpung /’bras spung/ na ‰ko-
le Gomang dacchang /sgo mang grwa cchang/ filosofii, rituál a meditaci. Jeho uãitelem
byl, kromû jin˘ch mnichÛ, i ge‰e Thubtän ≈ima (tib., /thub bstan Ài ma/) z Burjatska.
Studium zakonãil získáním titulu lharampa. Od sv˘ch jedenadvaceti let se po dobu ãtyfi
let vûnoval meditacím v ústraní. V roce 1959 uprchl spoleãnû se 14. dalajlamou do
Indie, kde Ïil a pÛsobil aÏ do roku 1991. V témÏe roce odjel s dalajlamou na náv‰tûvu
Mongolska, aby zde uskuteãnili obfiad darování odûvÛ. Jeho náv‰tûva byla nûkter˘mi
buddhisty chápána jako druh˘ pfiíchod dÏebdzundamba chutagta do Mongolska, jiní
trvali na tom, Ïe hlavou mongolsk˘ch buddhistÛ zÛstává ulánbátarsk˘ bandido chambo-
lama. Pozice 9. mongolského bogdgegéna tedy není mongolsk˘mi a burjatsk˘mi budd-
histy jednoznaãnû pfiijímána a jako nejvy‰‰í mongolsk˘ buddhistick˘ hierarcha není
v‰emi uznáván. Od poãátku devadesát˘ch let více cestoval, a to i do USA a Evropy, své
sídlo má stále v indické Dharamsale v klá‰tefie Namgjäl.150
V dûjinách Mongolska ve 20. století se podle Alexandra Berzina pfiinejmen‰ím dva-
krát aktualizoval ‰ambhalsk˘ m˘tus. Poprvé se tak stalo v souvislosti s geopolitikou ve
Vnitfiní Asii na pfielomu dvacát˘ch a tfiicát˘ch let. Protibuddhistick˘ teror, tehdej‰í so-
vûtskou terminologií naz˘van˘ „antilamaistická kampaÀ“, se rozpoutal nejprve v Sovût-
ském svazu, v Burjatsku a Kalmycku (situace v Tuvû byla zpoãátku ponûkud odli‰ná)
a posléze i v Mongolsku. Mnozí burjat‰tí, kalmyãtí a mongol‰tí mni‰i i laici vûfiili, Ïe
by jim v této kritické situaci mohl pomoci 9. (6.) panãhenlama Lozang Thubtän âhökji
149. Michael Franz, Rule by Incarnation: Tibetan Buddhism and Its Role in Society and State, Boulder,
Colorado: Westview 1982, s. 173.
150. BlíÏe viz napfiíklad anonymus, „The Ninth Khalkha Jetsun Dampa“, http://www.indiana.edu/~mong-soc/mong/ jetsun.htm (10.11.1999), Ïivotopis a dal‰í údaje; viz téÏ Hertzog Stuart, „A Buddhist in
Mongolia“, http://www.mol.mn/dharma/index.html (30.11.1999), rozhovor s 9. dÏebdzundamba chu-
tagtem.
151. Viz Berzin Alexander, „Exploitation of the Shambala Legend for Control of Mongolia“,
http://www.berzinarchives.com/kalachakra/exploitation_shambhala_legend_mongolia.html(22.01.2004); viz téÏ jeho „Russian and Japanese Involvement with Pre-Communist Tibet: The Role
of the Shambhala Legend“, totéÏ http://www.berzinarchives.com/kalachakra/russian_japane-se_shambhala.html (22.01.2004).
152. Hummel Siegbert, Eurasian Mythology in the Tibetan Epic of Ge-sar, Dharamsala: Library of Tibetan
Works and Archives 1998, s. 70.
69·AMBHALSK¯ M¯TUS
tyto dva základní eschatologické m˘ty v rituálech bezprostfiednû propojovány, o ãemÏ
svûdãí napfiíklad existence dvou odli‰n˘ch typÛ sakrálních staveb. Chrámy dedikované
první postavû, Maitréjovi (bur. Majdar dugan), stávaly samostatnû v klá‰terních kom-
plexech a ãasto obsahovaly veliké sochy budoucího buddhy. Pfiíslu‰n˘ obfiad (bur. Maj-dar chural) souvisel s druh˘m nejvût‰ím svátkem (po novém roce, tj. „Bílém mûsíci“)
a uskuteãÀoval se kaÏdoroãnû zpravidla uprostfied léta.158 Druh˘m typem sakrálních sta-
veb byly chrámy Kola ãasu. „Napfiíklad v Aginském klá‰tefie byly dokonce dva chrámy
Kola ãasu (sa. Kálaãakra, bur. Dujnchor sume, tib. Dünkhor dacchang /dus ‘khor grwacchang/). Obfiady zde uskuteãÀované se soustfieìovaly na dva hlavní okruhy – astrolo-
gii a ‰ambhalsk˘ m˘tus. BoÏstvo Kálaãakra (tib. Dünkhor, /dus ‘khor/, bur. Dujnchor)
se povaÏovalo za vrchního vládce ·ambhaly. Praktick˘ aspekt obfiadÛ v chrámu Kála-
ãakry spoãíval v modlitbách za znovuzrození v království ·ambhaly, za pfiíchod Uãite-
le buddhistické nauky, za spásu v boji s heretiky, kter˘ nastane v období vlády 25. vlád-
ce Rigdän Dagpa (tib., /rigs ldan grags pa/, tj. Rudry âakrina, pozn. L.B.).“159
Relevantní informace o vztahu kultu vládce Rudry âakrina a budoucího buddhy
Maitréji v Mongolsku a Tibetu shromáÏdil v první polovinû 20. století na základû osob-
ních v˘povûdí rusk˘ badatel Jurij Nikolajeviã Roerich:
Velk˘m lamou Ta‰ilhünpa byl ve svém druhém vtûlení Rigdän DÏampa Dagpa,160 jeden z vládcÛ
·ambhaly, vládnoucích po dobu sta let. Jeho svatost panãhenlama161 se zrodí jako Rigdän DÏepo,
budoucí vládce ·ambhaly, povolan˘ k tomu, aby zvítûzil nad stoupenci zla a ustanovil tak fií‰i
budoucího buddhy Maitréji. Uãení o ·ambhale pfiedstavuje posvátné poznání Mongolska a Tibetu
a Jeho svatost panãhenlama je jeho boÏsk˘m ‰ifiitelem. Po smrti nynûj‰ího panãhenlamy v roce
1923 získalo toto uãení nov˘ velk˘ impuls.162 Ve stfiedním Mongolsku a buddhistické âínû stvrdil
panãhenlama vznik ãetn˘ch ‰kol Kálaãakry.163 Dokonce i v dalekém Burjatsku se lze s nûãím po-
dobn˘m setkat. Mnohé klá‰tery tak ustanovují zvlá‰tní ‰koly Kálaãakry. ·ambhala není jenom mís-
tem tajné buddhistické nauky, ale také pfiedstavuje vedoucí princip budoucí kalpy, kosmické éry.
68 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
mezi Maitréjou a ·ambhalou? M˘lí se Farnáz Ma’súmiáová, kdyÏ tvrdí: „Buddhismus
se zab˘vá pouze individuální eschatologií, o kolektivním osudu lidstva zde není ani
zmínky.“153 Je pravda, Ïe se buddhistické nauky, zejména rané, více zab˘vají indivi-
duální eschatologií, ale i zde lze identifikovat prvky eschatologie kolektivní, personifi-
kované v postavû budoucího buddhy Maitréji.
První typ buddhistické eschatologie je Maitréja, doloÏiteln˘ jiÏ v théravádû, jak na
to ostatnû upozorÀuje John Newman.154 Pfiesto v‰ak stojí za úvahu, zdali se jedná o sku-
teãnû historicky pÛvodnûj‰í eschatologii, neÏ je eschatologie „‰ambhalská“, neboÈ ta
pfiímo vychází ze star‰ího hinduistického m˘tu. A bráno z hlediska kontinuity je vlast-
nû star‰í puránská mytologie s Kalkinem (v buddhistickém pojetí Rudrou âakrinem)
jako vítûzn˘m vojevÛdcem v poslední bitvû.
Postava Maitréji zaujímá v buddhismu zvlá‰tní postavení. Je jedin˘m bódhisattvou,
kter˘ je spoleãn˘ ranému buddhismu (théraváda, hínajána) i pozdnímu buddhismu (ma-
hájána, vadÏrajána). MaitréjÛv kult, vyskytující se ve v‰ech zemích, kde buddhismus za-
pustil kofieny, má svÛj pÛvod v Indii, kde se objevil zhruba v 2. století pfi. n. l. Maitré-
ja, bódhisattva lidského pÛvodu (sa. manu‰i bódhisattva), tak tvofií spojovací ãlánek, ãi
spoleãného jmenovatele hlavních buddhistick˘ch tradic.155 Oproti ‰ambhalskému m˘tu
je maitréjovsk˘ m˘tus universální, roz‰ífien˘ ve v‰ech buddhistick˘ch zemích. ·amb-
halsk˘ m˘tus a jemu pfiíslu‰ná eschatologie je záleÏitostí severního buddhismu, pfiesnû-
ji fieãeno tibetské vadÏrajány a v jist˘ch pfiesazích a kontextech také tibetskému bönu.156
Vedle samotného Tibetu se s ním lze setkat v Mongolsku, Kalmycku, Tuvû, Burjatsku,
Bhútánu, Nepálu, Ladaku, Sikkimu atp.
Severní buddhismus157 má vlastnû dvojí základní typ eschatologie, pfiedstavovan˘
dvûma postavami: budoucím buddhou Maitréjou a 25. vládcem ·ambhaly Rudrou âak-
rinem. Tfietí zmínûn˘ typ, spojen˘ s chánem Gesarem z Lingu, nemá v buddhistick˘ch
textech a odpovídajících rituálech tak hlubokou oporu a zakotvení. Zpravidla nejsou
153. Ma’súmiánová Farnáz, Îivot po smrti v uãení svûtov˘ch náboÏenství, pfiel. Igor Ko‰ut, Brno: Jota 1996,
s. 61.
154. Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“…, s. 285.
155. O maitréjovském kultu, ikonografii a pfiíslu‰n˘ch textech viz napfiíklad Kim Inchang, The FutureBuddha Maitreya: An Iconological Study, New Delhi: D. K. Printworld (P) Ltd. 1997.
156. Viz napfiíklad Martin Dan, „Ol-mo-lung-ring, the Original Holy Place“, The Tibet Journal 20/1, 1995,
s. 48-82; viz téÏ stejn˘ text pfieti‰tûn˘ v Huber Toni (ed.), Sacred Spaces and Powerful Places In Tibe-tan Culture: A Collection of Essays, Dharamsala: Library of Tibetan Works & Archives 1999, s. 258-
301.
157. Pod tímto termínem se chápe pfiedev‰ím tibetsk˘ buddhismus ve v‰ech sv˘ch variantách a národních
podobách ve vnitfiní a stfiední Asii, tedy to, co se dfiíve nikoliv správnû v západní, ruské a ãínské lite-
ratufie pojmenovávalo jako lamaismus. K ãeské diksusi o tomto termínu viz: Rozehnalová Jana,
„Lamaismus – hrozivá podoba tibetského buddhismu? Západ a Tibet II.“, Tibetské listy: Nezávisl˘ãtvrtletník pro vûci tibetské 23, 2004, s. 13-16.
158. Galdanova Galina R. – Gerasimova Xenija M. – Da‰ijev D. B., Lamaizm v Burjatii v XVII – naãalaXX veka: Struktura i social’naja rol’ kul’tovoj sistûmy, Novosibirsk: Nauka 1983, s. 213-214, 216-217.
159. Îamsujeva Darima C., Aginskije dacany kak pamjatniky istorii kul’tury, Ulan-Ude: Izdatûl’stvo Bur-
jatskogo Nauãnogo Centra 2001, s. 112.
160. V rus. originále: Rig-den dÏam-pa dak-pa /tib. rig ldan dÏam pal grag pa/. Pozoruhodné je, Ïe jméno
Rigdän Dagpo /rig ldan grag po/ je bûÏné burjatské a mongolské pojmenování pro Rudru âakrina (tib.
Khorloãän /’khor lo ãan/).
161. V rus. originále: Ta‰i lama.
162. Zde se jedná o nûjaké nedopatfiení, ãi nedorozumûní. 9.(6.) panãhenlama Lozang Thubtän âhökji
≈ima Geleg Namgjäl /blo bzang thub bstan ãhos kji Ài ma dge legs rnam rgjal/ se narodil v roce 1883
a zemfiel v roce 1938. V kvûtnu 1924 zemfiel 8. bogdgegén (dÏebdzundamba chutagt) Ngawang
Lozang âhökji ≈ima (tib., /ngag dbang blo bzang ãhos kji Ài ma/, 1870-1924); tûÏko ov‰em fiíci, zdali
mûl Jurij Nikolajeviã Roerich ãi jeho informátor na mysli 8. bogdgegéna, ãi jiného vysokého hierar-
chu tibetského buddhismu.
163. Hyer Paul – Sechin Jagchid, A Mongolian Living Buddha: Biography of the Kanjurwa Khutughtu,Albany: State University of New York Press 1983, s. 132.
71·AMBHALSK¯ M¯TUS
Na‰ím kaÏdoroãním zvykem bylo vÏdy ‰estnáct˘ den prvního mûsíce slavit zvlá‰tním obfiadem, pfii
nûmÏ jsme obcházeli klá‰ter v posvátném procesí s obrazem budoucího buddhy Maitréji. KaÏd˘
klá‰ter mûl tro‰ku jiné uspofiádání tohoto obfiadu, ale zpravidla lamové a vûfiící táhli obraz Maitré-
ji umístûn˘ na bohatû zdobeném zlatém povoze. Lidé kleãeli a obraz okolo nich pomalu projíÏdûl,
coÏ vyjadfiovalo poÏehnání a dobré znamení do budoucna. V budoucnosti se tak tito lidé stanou
Maitréjov˘mi Ïáky a budou se úãastnit pfiíprav na velkou poslední bitvu o ·ambhalu, posvátné
mûsto, které povstane na konci svûta v boji vyznavaãÛ Buddhovy nauky proti silám zla.167
Mongolsk˘ kandÏurva gegén zde popisuje obfiad uskuteãÀovan˘ ve Vnitfiním Mon-
golsku v tfiicát˘ch letech 20. století. Zachoval se i ve Vnûj‰ím Mongolsku (Chalcha)
a Burjatsku, kde se v omezené mífie pofiádal i pfied rokem 1990. Tato skuteãnost je dÛle-
Ïitá zejména proto, Ïe samotn˘ ‰ambhalsk˘ m˘tus a jemu pfiíslu‰né tantrické rituály se
v sovûtsk˘ch dobách z politick˘ch dÛvodÛ uplatÀovat nemohly. V oãích stranick˘ch
a vládních úfiedníkÛ majících na starost náboÏensk˘ Ïivot BurjatÛ byl samotn˘ m˘tus,
jakoÏ i obfiady s ním spojené pfiíli‰ zatíÏen˘ konkrétní protibol‰evickou interpretací ze
tfiicát˘ch let. Dal‰ím velmi pravdûpodobn˘m motivem zákazu ‰ífiení a uplatÀování m˘-
tu a obfiadu bylo jeho explicitní zamûfiení proti v‰em „heretikÛm,“ tedy „neznabohÛm“,
mezi nûÏ bol‰evici jistû patfiili. Z eschatologick˘ch obfiadÛ byl v omezené mífie povolen
pouze svátek a obfiad na pfiiblíÏení ãasu pfiíchodu budoucího buddhy Maitréji na tento
svût. Tento svátek je v Burjatsku tradiãnû roz‰ífien˘ a slaví se vÏdy v létû, zpravidla po
dobu tfií dnÛ. Rituál má pÛvod v Tibetu a jeho vznik se datuje do roku 1409, kdy byl za-
veden samotn˘m Congkhapou, zakladatelem fiádu Gelugpa.
Dal‰í dokumentovan˘ pfiípad propojení postavy budoucího buddhy Maitréji a escha-
tologického m˘tu, typologicky jistû „‰ambhalského“, s aktuální politickou a náboÏen-
skou situací lze nalézt v jednom populárním cestopisu z minulého století. Henning Has-
lund se jako úãastník expedice Svena Hedina v dvacát˘ch letech 20. století setkal s mon-
golsk˘m mnichem Töin Lamou, kter˘ mu pfievyprávûl svoji vlastní verzi buddhistické
eschatologie, v níÏ se ov‰em termín ·ambhala expressis verbis nevyskytuje:
Od nás vyjde spása lidstva. Jiskra prapÛvodu se odvodí od nás, ale její svûtlo se roz‰ífií ze Západu.
Ale je‰tû po mnoho let, aÏ do konce nynûj‰í kalpy (éry) bude lidstvo pohánûno k nepravému cíli
a na‰e éra se zakonãí válkou mezi národy, kterou pfieÏijí jen hledaãi pravdy. Pak povstane velk˘
a dobr˘ chán, jemuÏ budou poddaní v‰ichni národové svûta, a ten chán bude z na‰eho plemene. AÏ
tento chán zestárne, jeho jedin˘ syn onemocní a nejschopnûj‰í lékafii bílého plemene budou bez-
mocní proti jeho chorobû. Ale pak pfiijde buddhistick˘ lama k lÛÏku nemocného chánova syna
a stane se zázrak, takÏe ten, kter˘ byl povaÏován jiÏ za ztraceného, se stane siln˘m. Tento mon-
golsk˘ lama je Majdari [budoucí buddha Maitréja, pozn. L.B.], Spasitel lidstva v nové dobû.168
70 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
¤íká se, Ïe uãení pfiedstavení klá‰terÛ a meditující lamové jsou v neustálém styku s mystick˘m bra-
trstvem, které vládne nad osudy buddhistického svûta. Evrop‰tí badatelé mají sklon podceÀovat
a sniÏovat v˘znam slova ‘·ambhala’, ãi vztahovat objemnou literaturu a je‰tû rozsáhlej‰í lidová
ústní pojetí k pouhému folklóru ãi mytologii. Ale ti, kdoÏ podrobnû znají jak buddhistickou litera-
turu, tak i Ïit˘ buddhismus, vûdí, jakou ohromnou sílu toto uãení v Asii má. V celé historii tato
nauka inspirovala nejenom náboÏenská hnutí, ale dokonce i vojenská taÏení. Klíãem k nim je
·ambhala.164
V̆ chova a pfiíprava jak mnichÛ, tak i laikÛ k budoucí bitvû o ·ambhalu, která je
zpravidla chápaná symbolicky a nikoliv doslovnû, má v tibetském buddhismu dlouhou
tradici, která pokraãuje dodnes. O pfietrvávající popularitû ‰ambhalského m˘tu mezi
soudob˘mi mlad˘mi tibetsk˘mi mnichy fiádu Gelugpa svûdãí i nedávné pozorování
amerického buddhologa Jeffrey P. Hopkinse:
StudentÛm je v‰tûpováno, Ïe autofii jejich uãebních textÛ, jako je napfiíklad Congkhapa, jsou buì
inkarnacemi MaÀdÏu‰rího (boÏstva ztûlesÀujícího moudrost v‰ech buddhÛ), nebo v˘znaãn˘ch po-
stav indického buddhismu. Jeden z autorÛ uãebních textÛ je povaÏován za znovuzrozence indické-
ho uãence Buddhapálity, jenÏ ve vzdálené budoucnosti bude velet vojskÛm ·ambhaly, aÏ zaãnou
osvobozovat svût od metly barbarství a zapoãnou vûk velké oddanosti a svûtovlády buddhismu.165
Je ‰koda, Ïe autor v citovaném textu ani jinde neuvádí jméno onoho autora uãebních
textÛ, ani jméno jeho budoucího (znovu)zrození. Lze se pochopitelnû domnívat, Ïe se
jedná o 6.(3.) panãhenlamu Lozang Paldän Je‰eho a Rudru âakrina, nicménû to nemu-
sí b˘t jisté. Linie (znovu)zrození od Buddhapálity k panãhenlamovi totiÏ není v‰eobec-
nû známa a pfiijímána a dále pak platí, Ïe existuje mnoÏství ‰ambhalsk˘ch vojevÛdcÛ,
velitelÛ a generálÛ, z nichÏ nejznámûj‰í jsou Rudra âakrin a Hanumán. Je tak docela
dobfie moÏné, Ïe se jedná o nûkoho jiného neÏ o panãhenlamu a o posledního ‰ambhal-
ského vládce.
Na vzácnou pfiímou vazbu ‰ambhalského m˘tu a m˘tu o pfiíchodu budoucího budd-
hy Maitréji upozorÀuje také mongolsk˘ kandÏurva gegén166 ve své autobiografii:
164. Rerich Jurij N. (= Roerich), Po tropam Srednûj Azii, Samara: Agni 1994, s. 137-138.
165. Hopkins Jeffrey P., „Tibetan Monastic Colleges: Rationality versus the Demands of Allegiance“, in:
Dodin Thierry – Räther Heinz (eds.), Imagining Tibet: Perceptions, Projections and Fantasies, Bos-
ton: Wisdom Publications 2001, s. 261-262.
166. Mongolsk˘ kandÏurva gegén – instituce a titul vysokého rozpoznaného znovuzrozence (tib. tulku
/sprul sku/), kter˘ mûl sídlo tradiãnû v klá‰tefie Badghar ve Vnitfiním Mongolsku. Patfiil mezi tfiináct
nejv˘znamnûj‰ích tulkuÛ z oblasti Dolonnúru, srov. Hyer Paul – Sechin Jagchid, A Mongolian LivingBuddha…, s. ix-x; viz téÏ Miller Robert J., Monasteries and Culture: Change in Inner Mongolia,
Wiesbaden: Otto Harrassowitz 1959, s. 65-66. Vedle instituce mongolského kandÏurva gegéna existo-
vala i její burjatská linie, jejímÏ nejv˘znamûj‰ím pfiedstavitelem byl Lozang Lungtog Tänpä ≈ima
(/blo bzang lung rtogs bstan pa’i Ài ma/, 1887-1935), znám˘ téÏ pod sv˘m burjatsk˘m jménem jako
Danzan Norbojev.
167. Hyer Paul – Sechin Jagchid, A Mongolian Living Buddha…, s. 71.
168. Haslund Henning, Bozi a lidé v Mongolsku (Zayagan), pfiel. V. J. Chabr, Praha: âeská grafická unie
1940, s. 261.
73·AMBHALSK¯ M¯TUS
postu tibetského vyslance u carského dvora a pozdûji i u sovûtské vlády. Patfiil proto me-
zi nejv˘raznûj‰í postavy burjatského reformního, „obnoveneckého“ hnutí a jeho volba
Cugolského klá‰tera jako vlastní rezidence jistû nebyla náhodná. Tento velk˘ aginsk˘
klá‰ter pfiedstavoval jedno ze stfiedisek protireformního hnutí a to, Ïe se usadil právû
zde, mûlo velk˘ vliv na dal‰í v˘voj uvnitfi burjatské sanghy. Byl to krok jistû odváÏn˘
a z hlediska zájmÛ reformátorÛ veden˘ch Agvanem DorÏijevem i nutn˘. Nicménû situa-
ce se vyhrotila do té míry, Ïe se Agvan DorÏijev rozhodl Norbojeva povolat do Lenin-
gradu, aby ho uchránil pfied narÛstající agresivitou protireformních sil. A tak 10. února
1929 obdrÏel Norbojev zvlá‰tní dekret Narkomindûlu171 o tom, Ïe se stal asistentem
Agvana DorÏijeva. Dekret hovofiil o tom, Ïe tento pomocník má zvlá‰tní mandát a má
zaruãenou diplomatickou imunitu.172 Dlouho se v‰ak v této nové situaci neangaÏoval.
Zemfiel totiÏ v srpnu 1935 za podezfiel˘ch okolností pod koly leningradské tramvaje.173
Danzan Norbojev nepÛsobil jenom jako spoleãensko-náboÏensk˘ ãinitel, vûnoval se
téÏ literární tvorbû, vãetnû písemnicví vûnovaného ‰ambhalskému m˘tu. Mezi jeho tex-
ty patfií i jeden, kter˘ navzdory svému názvu Ïánrovû spadá spí‰e do oblasti modliteb zazrození v ·ambhale neÏ do prÛvodcÛ na cestû do ·ambhaly. Jedná se o struãn˘ text
nazvan˘ Gurujóga a dobrá cesta, vyfiãená dokonalou ozdobou temene v‰ech lidí sever-ního smûru, pánem – útoãi‰tûm, kandÏurvou a dharmarádÏou, vzne‰en˘m Lozang Lung-tog Tänpä ≈imou.174 Podstatné ãásti tohoto doposud nepublikovaného textu z tibetské-
ho originálu do ru‰tiny kriticky pfieloÏil a poznámkami opatfiil Andrej M. Strelkov:175
KdyÏ se uãení a metody adhigamadharmy roz‰ífiily,
na konci Dharmy v ·rí ·ambhale,
tehdy Syn Slunce laskavému ochránci Congkhapovi,
nejlep‰ím jídlem pfiedchozí tûlo nasytí,
72 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Oproti standardnímu ãi tradiãnímu pojetí ‰ambhalského m˘tu obsahuje v˘povûì
Töin Lamy v˘slovn˘ odkaz na Maitréju, jakoÏto „Spasitele lidstva“. Souãástí proroctví
v‰ak není budoucí MaitréjÛv pfiíchod na zem, zahrnující i jeho budoucí „Ïivotopis“,
kter˘ je do znaãné míry identick˘ s „Ïivotopisem“ Buddhy ·ákjamuniho. A Töin Lamapokraãuje:
Po tomto svém prvém zázraku pÛjde Majdar k hofie, a ta se mu otevfie, a tam se mu dostane nebes-
kého odlesku Gautamy Buddhy. V nové éfie se roz‰ífií svûtlo Amitábhy z krajiny, kde vy jste se zro-
dil, neboÈ pfiedvídám, Ïe pfií‰tí Panãen Bogdo [panãhenlama, pozn. L.B.] se vtûlí v muÏe va‰eho
plemene, kter˘ se zrodí na Severu. V‰echna boÏská moudrost se nachází v na‰ich posvátn˘ch kni-
hách a schopnost pochopiti nûkolik pravd této V‰evûdoucnosti byla rozdûlena mezi národy rÛz-
n˘ch plemen. (…) Nám koãovníkÛm dal Buddha nahlédnouti do nejhlub‰ích pravd Ïivota. Poruãil
nám Ïíti v pfiírodû a oddávati se v tiché samotû velk˘ch prostor vzne‰enému míru meditace, v nûmÏ
jedinû moÏno naslouchati hlasu pravdy. Moje tûlo se toho nedoÏije, aby spatfiilo den osvobození
mého lidu, ale vdechnu Ïivot hasnoucí jiskfie prapÛvodu, kterou koãovníci uchovají svûtu. A v pfií‰-
tí kalpû nové vtûlení mého boÏstva uzfií, jak lidstvo znova nabude ztracené blaÏenosti. Po zniãení
mého tûla bude tu nov˘ vÛdce, hotov˘ vésti dále hnutí za neodvislost koãovníkÛ.169
Na závûr Henning Haslund poznamenává, Ïe mu Töin Lama sice „nikdy nejmeno-
val pfií‰tího vÛdce“, ale vyrozumûl z toho, „Ïe hnutí za neodvislost koãovníkÛ se úãast-
ní bytosti o nic ménû vzne‰ené, neÏ Panãen erdeni Bogdo [panãhenlama, pozn. L.B.],
pozemské vtûlení dhjánibuddhy Amitábhy, a Hsuan Tung, ãínsk˘ císafi ve vyhnanství
a poslední potomek mandÏuské dynastie na Draãím trÛnû“.170
OÏivení eschatologického my‰lení a ‰ambhalského m˘tu v dvacát˘ch a tfiicát˘ch
letech 20. století se net˘kalo jenom Mongolska, ale ‰ífiilo se po v‰ech územích, kde byli
buddhisté pod sovûtsk˘m vlivem, tedy i v Burjatsku. Jedním z nejpozoruhodnûj‰ích bur-
jatsk˘ch uãen˘ch mnichÛ byl Danzan Norbojev (1887-1935), kter˘ také sehrál pfiední
roli v dobové aktualizaci ‰ambhalského m˘tu. Jeho tibetské jméno zní Lozang Lungtog
Tänpä ≈ima /blo bzang lung rtogs bstan pa’i Ài ma/. Je o nûm známo, Ïe absolvoval
buddhistická studia ve Lhase a okolních klá‰terech a pro jeho vzdûlanost ho znal osob-
nû i 13. dalajlama Thubtän Gjamccho. V roce 1918 se vrátil z Tibetu do vlasti a usadil
se v Cugolském klá‰tefie, nacházejícím se v nynûj‰ím Aginském burjatském autonom-
ním okruhu. Vedle své v˘znamné ekleziální role, byl jedním z mála burjatsk˘ch rozpo-
znan˘ch znovuzrozencÛ s titulem kandÏurva gegén, sehrál taktéÏ v˘znamnou roli poli-
tickou. UvaÏovalo se o nûm dokonce jako o nástupci Agvana DorÏijeva (1854-1938) na
169. Ibid., s. 262.
170. Ibid., s. 262. Hsuan Tung je Süan-tchung, neboli Pchu-i, mandÏusk˘ vládce z dynastie âching, kter˘
byl ve vûku ‰esti let 12. fiíjna 1912 intronizován za posledního císafie âíny. Viz napfiíklad Fairbank
John F., Dûjiny âíny, pfiel. Martin Hála, Jana Hollanová a Olga Lomová, Praha: Nakladatelství Lido-
vé noviny 1998, s. 290, viz téÏ autobiografii Pchu-i Aisin Gioro, Byl jsem posledním císafiem ãínsk˘m,
pfiel. Martin Hála, Praha: Panorama 1990.
171. Narkomindûl – sovûtsk˘ dobov˘ neologismus vznikl˘ z pojmenování ministerstva zahraniãních vûcí
– Narodnyj kommissariat innostrannych dûl.172. BlíÏe viz Andreyev Alexandre (= Andrejev Alexandr I.), Soviet Russia and Tibet: The Debacle of Sec-
ret Diplomacy, 1918-1930s, Leiden – Boston: Brill 2003, s. 320-322; viz téÏ Bûlka Lubo‰, „K vopro-
su ob institute chubilganov v burjatskom buddizme“, in: Vanãikova CymÏit (ed.), Mir buddijskoj kul-tury, Ulan-Ude, Aginskoje: Burjatskij Nauãnyj Center Rossijskoj Akadûmii Nauk, 2001, s. 120-126;
t˘Ï, „Burjat‰tí ‘pfievtûlenci’ (chubilgani)“, Hieron 4-5/1, 1999-2000, s. 3-11.
173. Viz Snelling John, Buddhism in Russia: The Story of Agvan Dorzhiev – Lhasa’s Emissary to the Tsar,London: Element Books 1993, s. 242.
174. Tib. bjang phjogs skje rgu’i gcug rgjan jongs rdzogs bstan pa’i mnga’ bdag skjabs mgon bka ‘gjur paãhos kji rgjal po dÏe bcun blo bzang lung rtogs bstan pa’i Ài ma’i gsung bla ma’i rnal ‘bjor ‰am bhala’i lam bzang bÏugs.
175. Viz Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale po tibetojazyãnym buddijskim istoãnikam XVIII– naãala XX vv., Ulan-Ude: Institut Mongolovûdûnija, Buddologii i Tibetologii 2003, rukopis diserta-
ce, s. 25-29. O jeho rusk˘ pfieklad a poznámky se do velké míry opírá následující pfieklad do ãe‰tiny
a komentáfie.
75·AMBHALSK¯ M¯TUS
golska a odsud v roce 1925 do âíny. Text Danzana Norbojeva je datován rokem 1927,176
a odpovídá tedy pobytu panãhenlamy v Pekingu, o ãemÏ pochopitelnû burjatsk˘ rozpo-
znan˘ znovuzrozenec, nacházející se v Cugolském klá‰tefie, dobfie vûdûl. Dále i pojetí
vztahu mezi dalajlamou a panãhenlamou jako syna a otce není, podle A. M. Strelkova,
nikterak bûÏn˘. Prostfiednictvím „otcovství“ se vyjadfiuje superiorita panãhenlamy, která
má sice oporu v textech a tradici, nicménû v praxi tomu tak není, dalajlama je v‰eobec-
nû chápán a uznáván jako nejvy‰‰í hierarcha. Co se t˘ãe zmínky o dalajlamovi v souvis-
losti s bitvou o ·ambhalu, je NorbojevÛv text velmi raritní, neboÈ v jin˘ch textech o da-
lajlamovi zmínky zpravidla nejsou, nebo jsou velmi vzácné. A. M. Strelkov sice uvádí
panãhenlamu jako „otce“, ale napfiíklad Franz Michael zmiÀuje tradiãní tibetské pojetí,
které bylo pfiesnû opaãné, tedy dalajlama je brán jako „otec“ a panãhenlama jako
„syn“.177 Ostatnû pro Michaelovo tvrzení svûdãí i skuteãnost, Ïe linie dalajlamÛ je histo-
ricky star‰í neÏ linie panãhenlamÛ. V̆ raz satjajóga, jenÏ je synonymní termínu krítajó-ga, oznaãuje první uskuteãnûn˘ stupeÀ ze ãtyfi ãasov˘ch období. Pfiíchod satjajógyv hinduistické kosmologii oznaãuje zaãátek nového kosmického cyklu poté, kdy svût
projde stadiem (z)niãení. V kálaãakrové kosmologii se ov‰em jógy chápou jinak a ‰es-
terá jóga pak znamená jógu Kálaãakratantry. Slova „na vrchol dosahující“ pfiedstavují
umístûní nohy Uãitele na vrcholu, jedná se o formu uctívání uãitele pocházející z Indie.
Na závûr je‰tû A. M. Strelkov dodává, Ïe NorbojevÛv text se v té ãásti, která se vûnuje
·ambhale, velice podobá modlitbû 6.(3) panãhenlamy, a to jak svojí formou, tj. autor
pí‰e modlitbu obrácenou k sobû samému a tedy v první osobû, tak i svojí náboÏenskou
funkcí a text tak má napomoci lep‰ímu pfií‰tímu zrození v ·ambhale v‰em, kdo o nû usi-
lují.
Danzan Norbojev jistû nebyl jedin˘m burjatsk˘m autorem pí‰ícím o ·ambhale, byl
v‰ak tvÛrcem nejznámûj‰ím. Texty tûch ostatních se buì nedochovaly, nebo se k nim
autofii z obav pfied represáliemi nehlásili. Pfiesto v‰ak se ‰ambhalsk˘ m˘tus v té dobû
‰ífiil po Burjatsku v neb˘valé mífie.
Sovûtsk˘ badatel V. Ovãinnikov o tom fiíká, Ïe:
Lamové v Burjatsku, Kalmycku a Tuvû ve tfiicát˘ch letech 20. století úspû‰nû ‰ífiili verzi o blíÏící
se svaté bitvû o ·ambhalu (bur. ·ambalyn sereg). V Aginském klá‰tefie byl na poãest nadcházející
svaté války postaven suburgan (stúpa), uvnitfi nûhoÏ bylo uloÏeno sto tisíc jehel na ‰ití, které se
mûly promûnit ve zbranû vládce Rigdän Dagpa [Rudra âakrin, pozn. L.B.]. Lamové z Kalmycka
74 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
také tam, kdyÏ se hlava a tûlo ·rípáli Árji NágárdÏuny spojí,
on potom nejvy‰‰í Dharmu hlásá,
v‰eznal˘ Panãhen Dagpo a DÏinéndra se jeho syny stanou,
v té dobû, kdy se tito velikáni setkají,
v‰echny armády lalÛ zcela zniãí,
a tehdy se budou radovat se syny nové satjajógy.
KéÏ bych také v ·ambhale dosáhl zrození!
Neoddûlen od Vás, Va‰e milosti, na vrchol dosahující,
stejnû jako i hranic ‰esteré jógy.
Ano, dosáhnu stavu Kálaãakry!
V‰ichni spoleãnû smyslu a cíle meditace dosáhnûme!
NorbojevÛv text pfiedstavuje literární aktualizaci ‰ambhalského m˘tu, které je moÏ-
né porozumût pouze v dobovém historickém, politickém a náboÏenském kontextu. San-
skrtsk˘ termín adhigamadharma se, jak A. M. Strelkov v poznámkách upozorÀuje,
v textu nevyskytuje. Norbojev pouÏil tibetsk˘ v˘raz /rtogs ba’i ãhos/, tj. uãení pfiem˘‰-
lení, pfiesného vûdûní. V̆ razem „na konci Dharmy“ je my‰len konec kalijugy, Syn Slun-
ce je jiné pojmenování JamarádÏi, vládce zemfiel˘ch. Velmi pozoruhodné je, Ïe slova
„Congkhapovi… pfiedchozí tûlo nasytí“ znamenají, Ïe Congkhapa bude vzkfií‰en [sic!,
pozn. L.B.] ve svém pfiedchozím tûle. Z textu je zfietelné, Ïe JamarádÏa vedle toho, Ïe
soudí mrtvé, zab˘vá se i oÏivováním. Takové pojetí je zcela unikátní. Podle tradiãního
podání se Congkhapa znovuzrodil v nebi Tu‰ita a odsud pfiijde na nበsvût jako jede-
náct˘ buddha budoucího svûtového cyklu bhadrakalpa. Sanskrtsk˘ termín ·rípála, po-
dobnû jako v˘raz Árja, vyjadfiuje duchovní titul ochránce a vzne‰eného. V̆ raz „hlava
a tûlo spojí“ popisuje skuteãnost, Ïe podle tradiãního podání navrhl NágárdÏuna princi
usilujícímu mu o Ïivot jediné moÏné fie‰ení, totiÏ aby mu odfiízl stéblem trávy ku‰ahlavu; tak se i stalo a princ hlavu odhodil co nejdále od tûla, nicménû podle proroctví se
v‰ak NágárdÏuna znovuzrodí ve stejném tûle a jeho tûlo a hlava, které nepodlehly zkáze,
se k sobû postupnû a jistû pfiibliÏují tak, aby se v urãit˘ okamÏik znovuspojily. Mnohé
texty tvrdí, Ïe tím okamÏikem bude právû poãátek bitvy o ·ambhalu. Sanskrtské jméno
DÏinéndra, dosl. „Vládce vítûzÛ“, se v textu vyskytuje v tibetské podobû jako gjalwä
wangbo /rgjal ba’i drag po/, coÏ je uctiv˘ titul dalajlamy, zatímco „v‰eznal˘ Panãhen
Dagpo a DÏinéndra se jeho syny stanou“ znamená, Ïe panãhenlama se znovuzrodí jako
eschatologick˘ vládce ·ambhaly a dalajlama se stane jeho synem. Slova „v té dobû, kdy
se tito velikáni setkají“ lze pochopit pouze z dobového kontextu. Ve dvacát˘ch letech
20. století byly vztahy mezi 13. dalajlamou a 9. panãhenlamou komplikované, nejedno-
znaãné a byly pfiedmûtem politick˘ch intrik rÛzn˘ch ãinitelÛ jak ãínsk˘ch, jako byla
dynastie âching (MandÏuové) a Kuomintang, tak i britsk˘ch. Rozpory a nesouhlas mezi
obûma hierarchy vedly k tomu, Ïe v roce 1923 panãhenlama uprchl z Tibetu do Mon-
176. Je jistû pozoruhodou shodou okolností, Ïe v tomto roce, jak uvádûjí mnozí autofii, mûl nastoupil na trÛn
v ·ambhale král Aniruddha, viz napfiíklad Chandra Lokesh, Transcendental Art of Tibet, New Delhi:
International Academy of Indian Culture and Aditya Prakashan 1996 (·áta-Pitaka Series, vol. 385), s.
79.
177. Michael Franz, Rule by Incarnation: Tibetan Buddhism and Its Role in Society and State, Boulder,
Colorado: Westview 1982, s. 173.
77·AMBHALSK¯ M¯TUS
pojení ‰ambhalského a maitréjovského eschatologického m˘tu, není zcela jasné a zod-
povûzení této otázky vyÏaduje dal‰í bádání, a to jak v textech, tak i rituálech. Nicménû
pro kladnou odpovûì nasvûdãuje citovaná v˘slovná zmínka o Maitréjovi, v tibetsk˘ch
textech o ·ambhale zpravidla absentující.
Vedle líãení posledního boje bûÏného v Mongolsku a Burjatsku, úãasti mnichÛ na
nûm atp. je tedy v citovan˘ch textech pozoruhodná pfiítomnost jiného m˘tu, v severním
buddhismu zvlá‰tû oblíbeného, totiÏ m˘tu o pfiíchodu budoucího buddhy Maitréji (bur.
Majdar). Na tuto okolnost upozornil jiÏ jin˘ sovûtsk˘ badatel Alexej N. Koãetov, kter˘
m˘tus zasazuje pfiímo do konkrétnû-historického kontextu první poloviny dvacát˘ch let
20. století.
Stále ãastûji se vyskytovaly jak povûsti o brzkém pfiíchodu Maitréji, kter˘ potrestá v‰echny nepfiá-
tele chána tfií fií‰í, hlavy teokratického státu Lubsana Sandana Cydenova,181 tak v˘zvy k vládci
·ambhaly Eregdyn Dagbo Chánovi [tj. Rudrovi âakrinovi, pozn. L.B. ], aby urychlil úder proti
v‰em nepfiátelÛm víry. Mongol‰tí vojáci, podporující 8. bogdgegéna, mûli píseÀ, ve které se nachá-
zela i taková slova: „Pozvedáváme Ïlut˘ prapor, pro slávu uãení Buddhy; my Ïáci chutagta, zahá-
jíme bitvu o ·ambhalu!“182
Pfiímou souvislost s dobovou politickou situací spatfiuje Alexej N. Koãetov také
v tom, Ïe se „…objevila tajnû ‰ífiená proroctví ãi vû‰tby (bur. lundun), jejichÏ autorství
bylo pfiipisováno Padmasambhavovi, panãhenlamovi, bogdgegénovi a dal‰ím. V tûchto
proroctvích se pravilo, Ïe kolektivizace, industrializace atp. jsou pfiíznaky ‘konce ãasu’,
brzké zkázy heretikÛ, vítûzství buddhistÛ, pfii kterém jim pomÛÏou nebeské síly.“ Opût
se objevily povûsti o ‰ambhalské válce, pfiiãemÏ se stále ãastûji vyskytovaly v˘klady
m˘tu v tom smyslu, Ïe ·ambhalou je Japonsko: „Na nov˘ch zobrazeních ‰ambhalské
války útoãí vojska Rudry âakrina (Rigdän Dagpa, Eregdyn Dagbo Chána) z v˘chodu.
(…) V Aginském klá‰tefie byl v roce 1929 postaven nov˘ suburgan (bur., sa. stúpa) na-
zvan˘ Soustfiedûní sil chuvarakÛ, v jehoÏ základy bylo vloÏeno sto tisíc jehel. (…) Podle
svûdectví lamÛ se v té dobû zahájila agitace za emigraci do Vnitfiního Mongolska.“183
Motiv sebeobûtování vykoupeného lep‰ím pfií‰tím zrozením je v ‰ambhalské naraci
celkem bûÏn˘. Ve dvacát˘ch a tfiicát˘ch letech 20. století mûl v Burjatsku podle dobo-
v˘ch podání následující podobu:
76 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
a Tuvy zase na poãest svaté bitvy o ·ambhalu stavûli obó (obûtní místa) a proná‰eli zde vû‰tby
s jasn˘m protisovûtsk˘m obsahem.178
Autor v citované stati dále uvádí konkrétní záznamy jednotliv˘ch verzí bitvy
o ·ambhalu, jak je mezi star˘mi obyvateli Aginského burjatského autonomního okruhu
na pfielomu ‰edesát˘ch a sedmdesát˘ch let 20. století zaznamenali studenti ãitského pe-
dagogického institutu. Jedna z nich uvádí:
Po dlouhou dobu bude chán Rigdän Dagpo shromaÏìovat svá nesmrtelná vojska. Do jeho armády
budou zafiazeni v‰ichni vûfiící. V prvních vojích budou ti nejoddanûj‰í buddhisté. Následovníci la-
my Congkhapy budou velet v ãele vojsk chána Rigdän Dagpa. V‰ichni se budou honosit tituly
a hodnostmi lamÛ. V ty dny se víra lamaistÛ roz‰ífií po celém svûtû. Lamaisté budou oslavovat a vy-
znamenávat velké i malé lamy za to, Ïe tak peãlivû a dÛkladnû roz‰ífiili uãení o svaté válce.179
A dal‰í verze:
Válka vypukne po v˘zvû chána Rigdän Dagpa, kter˘ pojede na zeleném koni a ukáÏe smûr k zemi
heretikÛ, neznabohÛ, ateistÛ a antilamaistÛ. Máváním velitelskou holí bude dávat povely lamÛm,
ktefií pak budou sv˘mi vojsky rozsévat smrt v fiadách heretikÛ a tûch, kdo pohanûli boÏí svût. Mofie
krve se rozlije. To v‰e nastane kvÛli tomu, aby Ïili a vzkvétali lamaisté. Takové je pfiání buddhy
Maitréji. AÏ svatá válka skonãí, vyjde slunce, krev prolitá ve válce se vypafií, tráva se zazelená,
sady rozkvetou, ptáci se rozezpívají. Lidé pospí‰í do chrámÛ, aby tam vzdali hold chánovi Rigdän
Dagpovi a budou se modlit za brzk˘ pfiíchod buddhy Maitréji.180
Ocitovan˘ záznam pfiedstav o poslední ‰ambhalské válce není zfiejmû doslovn˘ a ne-
splÀuje poÏadavky na terénní badatelskou práci. O tom, Ïe je tendenãní, svûdãí napfií-
klad uÏívání termínu „lamaista“. Lze stûÏí pfiedpokládat, Ïe by tohoto v˘razu pro vûfiící-
ho buddhistu pouÏil osmdesátilet˘ burjatsk˘ stafiík, ten by spí‰e hovofiil o „vûfiících“,
„stoupencích pravé víry“, ãi o „vyznavaãích Ïlutého náboÏenství/církve“. Nicménû jád-
ro v˘povûdi je pravdûpodobnû zachyceno pfiesnû, svûdãí o tom skuteãnost, Ïe takov˘ch
verzí vyprávûní bylo zaznamenáno více a na rÛzn˘ch místech.
Pozoruhodná je taktéÏ zmínka o barvû konû. V pÛvodním hinduistickém m˘tu je kÛÀ
bíl˘, ostatnû po nûm nese jméno i Kalkin. Zelen˘ kÛÀ v burjatském pojetí eschatologic-
k˘ch m˘tÛ náleÏí budoucímu buddhovi Maitréjovi, coÏ lze dobfie dokladovat v rituálu
svátku Majdar chural, kdy zelen˘ kÛÀ (s v˘jimkou Cugolského klá‰tera, kde se pfii tom-
to svátku k cirkumambulanci duchovních a laikÛ s velk˘m zobrazením buddhy Maitré-
ji pouÏíval bíl˘ dfievûn˘ slon) symbolicky táhne povoz MaitréjÛv. Zda se jedná o pro-
178. Ovãinnikov V., „·ambalyn-sereg – lamaistskaja svja‰ãennaja vojna“, Nauka i religija 15/12, 1973, s.
47.
179. Ibid., s. 47-48.
180. Ibid., s. 48.
181. O nûm blíÏe viz Bûlka Lubo‰, Tibetsk˘ buddhismus v Burjatsku, Brno: Masarykova universita 2001,
s. 70-75.
182. Koãetov Alexej N., Lamaizm, Moskva: Nauka 1973, s. 170; autor se v citátu odvolává na práci:
Bleichsteiner Robert, Die Gelbe Kirche. Mysterien der Buddhistischen Klöster in Indien, Tibet, Mon-golei und China. Wien: Verlag Josef Belf, 1937, s. 104, uvádí ov‰em vydání z roku 1934.
183. Koãetov Alexej N., Lamaizm…, s. 175-177.
79·AMBHALSK¯ M¯TUS
vládce bude opravdu velk˘m ‰tûstím.“188 Takové tvrzení je velmi zlovûstné a pfiipomí-
ná argumenty nejrozmanitûj‰ích „misionáfiÛ s kfiíÏem a meãem“, ktefií kdyÏ pro svoji je-
dinou a pravou víru nezískali pohany, pak jim radûji zvolili násilnou smrt s odÛvodnû-
ním, Ïe je to v jejich vlastním zájmu a k jejich prospûchu. Anebo pfiipomíná fanatické
názory, Ïe v letadlech, která narazila do cílÛ v USA 11. záfií 2001, v‰ichni pfie‰li do ráje,
tj. nejenom pÛvodci tohoto teroristického ãinu, ale i jejich nedobrovolní spolupasaÏéfii.
Na moÏnost dvojího chápání ‰ambhalského m˘tu, tj. jak esoterického ãi metaforic-
kého pojetí vnitfiního zápasu kaÏdého buddhisty na cestû k probuzení, tak i exoterické-
ho, doslovného pojetí bitvy jako reálné události v budoucnosti, upozorÀuje také britsk˘
buddholog John Snelling. Souvislost zmínûného m˘tu s Burjatskem nachází v údajném
textu Agvana DorÏijeva z pfielomu 19. a 20. století. Svûdectví o textu pfiinesl japonsk˘
buddhistick˘ mnich a jeden z prvních tajn˘ch cestovatelÛ do Tibetu Ekai Kawaguãi,
kter˘ se s DorÏijevem setkal bûhem svého pobytu ve Lhase. V Kawaguãiho textu se pra-
ví, Ïe „…severní ·ambhalou je Rusko, rusk˘ car je inkarnací DÏe Congkhapy a dfiíve ãi
pozdûji si podmaní cel˘ svût a vytvofií tak gigantickou buddhistickou fií‰i“.189 Se stej-
n˘m sdûlením pfiichází i Karénina Kollmar-Paulenzová, kdyÏ fiíká, Ïe „…na konci
19. století tvrdil burjatsk˘ mnich Agvan DorÏijev 13. dalajlamovi, Ïe ·ambhala se na-
chází v Rusku, car Ïe je pak vládcem ·ambhaly. Kalmyck˘ lama Dambo Uljanov zase
tvrdil, Ïe Kalápa je totoÏná s Moskvou“.190
A nakonec obdobnû argumentuje i souãasná burjatská biografka Agvana DorÏijeva
Seseg P. Angajeva, která akcentuje v˘raznû politické vyuÏití ‰ambhalského m˘tu a kon-
statuje, Ïe právû toto b˘vá pfiisuzováno Agvanu DorÏijevovi, burjatskému mnichovi,
uãiteli 13. dalajlamy Thubtän Gjamccha (thub bstan rgja mccho, 1876-1933), vyslanci
Tibetu u carského dvora a pozdûji SSSR: „Agvan DorÏijev vyzvedával my‰lenku kul-
turnû-náboÏenského sjednocení lidu Mongolska, Tibetu a Ruska, my‰lenku vytvofiení
jakési ‘veliké buddhistické konfederace’. Tuto ideu zakládal na ‰ambhalském m˘tu.“191
Dal‰í zajímavé svûdectví o vyuÏití ‰ambhalského m˘tu v sovûtském Burjatsku je
z pera britského novináfie G. D. R. Phillipse, kter˘ zmiÀuje skuteãnost, Ïe v letech 1935
a 1936 se v chorinsk˘ch klá‰terech pofiádaly obfiady za dfiívûj‰í pfiíchod vládce ·amb-
78 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
V dobách pro Buddhovo uãení nejtûωích pfiijde ze zemû ·ambhala mohutné vojsko vládce, které
v prach a popel promûní v‰echny heretiky a bezboÏníky. Potom se roz‰ífií mystické uãení. Ten, kdo
se tûch dob doÏije a v posledním boji zahyne, získá zrození ve vy‰‰í sféfie. A ti z nich, kdo budou
niãit heretiky, budou poctûni je‰tû vy‰‰ím zrozením.184
Podobné vyprávûní, zasazené do zhruba stejného období, pochází z Mongolska.
Svûdãí o tom napfiíklad i autobiografická vzpomínka jiÏ zmínûného mongolského kan-
dÏurva gegéna, kter˘ se v roce 1930 v âakharu ve Vnitfiním Mongolsku setkal s panã-
henlamou; oba vysocí hierarchové pfiijeli nav‰tívit místní klá‰ter, kde se v té dobû sla-
vil velk˘ obfiad udûlování zmocnûní na Kálaãakru:
Cítili jsme, Ïe je to mimofiádnû v˘znamná událost, jméno kaÏdého úãastníka ceremonie bylo pfii té
pfiíleÏitosti zaneseno do zvlá‰tního seznamu bojovníkÛ-obráncÛ Buddhovy nauky, ktefií vystoupí
v posledních dnech chaosu ve velké bitvû za posvátnou zemi ·ambhalu.185
A koneãnû obdobn˘ dobov˘ pfiíklad pocházející tentokrát z Vnûj‰ího Mongolska:
Süchbátarovi vojáci, ktefií osvobozovali Mongolsko od vojsk generála Sü, ãinili tak s pochodovou
písní, zaãínající slovy ‘Vojska severní ·ambhaly… I kdyÏ v‰ichni zemfieme v této válce, zrodíme
se opût jako vojáci chána ·ambhaly’, zpívá se v tomto pochodu, kter˘ je dodnes mezi mongolsk˘-
mi vojáky populární.186
Citovaná píseÀ na rtech bogdgegénov˘ch bojovníkÛ byla sice ponûkud jiná neÏ pí-
seÀ jejich protivníkÛ, totiÏ Süchbátarov˘ch probol‰evick˘ch vojsk, byla to v‰ak v obou
pfiípadech píseÀ o poslední bitvû o ·ambhalu.
S motivem sebeobûtování, smrti v boji za spravedlivou vûc, kter˘ ov‰em není pfiímo
spojován se ‰ambhalsk˘m m˘tem, se lze setkat v Tibetu druhé poloviny 20. století. Smrt
v dÛsledku boje proti ãínské okupaci a za samostatnost a nezávislost Tibetu zaji‰Èuje
„lep‰í pfií‰tí zrození v lidské podobû“.187
Samotná bitva, která se odehraje mimo území ·ambhaly, bude mimofiádnû lítá
a nemilosrdná, na tom se v‰emoÏné její popisy, líãení a konec koncÛ i v˘tvarná zpo-
dobnûní shodují. Co je v‰ak vskutku pfiekvapivé: „Pfiijmout smrt z rukou ‰ambhalského
184. Nacov G.-D., Matûrialy po lamaizmu v Burjatii. âast’ II, Ulan-Ude: Izdatûl’stvo Burjatskogo Nauã-
nogo Centra 1998, s. 136. Text je autorem datován 28. ãervence 1935.
185. Hyer Paul – Sechin Jagchid, A Mongolian Living Buddha…, s. 132.
186. Rerich Jurij N. [= Roerich], Po tropam Srednej Azii…., s. 137-138; viz téÏ Kollmar-Paulenz Karéni-
na, „Utopian Thought in Tibetan Buddhism“, Studies in Central and East Asian Religions 5/6, 1992-
1993, s. 87.
187. Schwartz Ronald D., „Renewal and Resistance: Tibetan Buddhism in Modern Era“, in: Harris I. (ed.),
Buddhism and Politics in Twentieth-Century Asia, London – New York: Pinter 1999, s. 240-241.
188. Gruschke Andreas, Posvátná místa království tibetského: Báje a povûsti od Kailásu po ·ambhalu, pfiel.
Jaromír A. Má‰a, Praha: Volvox globator 2000, s. 191.
189. Snelling John, Buddhism in Russia: The Story of Agvan Dorzhiev – Lhasa’s Emissary to the Tsar, Lon-
don: Element Books 1993, s. 78-79.
190. Kollmar-Paulenz Karénina, „Utopian Thought in Tibetan Buddhism“…, s. 86. Ke stejnému závûru
dochází i Robert Rupen, kter˘ tento názor je‰tû roz‰ifiuje o tvrzení, Ïe podle BurjatÛ je rusk˘ car zno-
vuzrozencem Congkhapy, viz Rupen Robert, „Mongolian Nationalism I., II.“, Royal Central AsianJournal 45, April 1958, July – October 1958, s. 1-22 a s. 23-46.
191. Angajeva Seseg P., Buddizm v Burjatii i Agvan DorÏijev, Ulan-Ude: Burjatskoje kniÏnoje izdatûl’stvo
1999, s. 108-109.
81·AMBHALSK¯ M¯TUS
obav a odporu. Její souãástí byly i tantrické obfiady (bur. dÏud chural), jejichÏ hlavním
úãelem bylo ãasové pfiiblíÏení poãátku bitvy o ·ambhalu. Po burjatsk˘ch tantrick˘ch
chrámech putovaly skupiny mnichÛ-tantrikÛ, které provádûly pfiíslu‰né tajné obfiady.
Vedle toho se v Aginském, Zugalajském a ChuÏirtajském klá‰tefie uskuteãÀoval taneãní
obfiad Dünhkor ãham (bur. Dujnchor cam). BohuÏel se rituální texty nezachovaly, a tak
se o tomto druhu ãhamu v Burjatsku nic neví, dodává Darima C. Îamsujeva.195
Vedle zmínûn˘ch narativních forem ‰ambhalského m˘tu se lze setkat s jeho zachy-
cením v oblasti v˘tvarné, tj. se zobrazením království a poslední bitvy. V burjatsk˘ch
klá‰terech, obdobnû jako v tibetsk˘ch a mongolsk˘ch, se nacházely thangky a fresky se
zobrazením království ·ambhaly, kde v poslední bitvû vede vítûzná vojska dobra vlád-
ce a vojevÛdce Rudra âakrin. Zobrazením této mytické fií‰e, poslední bitvy, Rudry âak-
rina a dal‰ích motivÛ s tím spojen˘ch se vûnuje druhá ãást této knihy, nicménû jiÏ na
tomto místû bude vhodné zmínit pozoruhodn˘ fenomén, kter˘ se nachází právû na zmí-
nûn˘ch v˘tvarn˘ch ztvárnûních, totiÏ „obrácení smûru útoku ‰ambhalsk˘ch vojsk“.
Konkrétní pfiíklad uvádí opût Darima C. Îamsujeva:
KdyÏ vypukla válka s fa‰istick˘m Nûmeckem, vûfiící se ptali, jestli není spojena s ‰ambhalskou
válkou (bur. ·ambalyn sereg), neboÈ podle klasického zobrazení musí ‰ambhalské vojsko útoãit ze
západu na v˘chod. Kromû toho existovala zobrazení, kde tato vojska útoãila ze smûru pfiesnû opaã-
ného.196
Zobrazení poslední bitvy o ·ambhalu, na nichÏ vojska Rudry âakrina útoãí zprava
doleva, tedy z v˘chodu na západ, ov‰em nejsou pro toto období a toto území (Burjatsko
a Mongolsko ve dvacát˘ch aÏ tfiicát˘ch letech 20. století) v˘luãné. Lze se s nimi setkat
i na star‰ích v˘chodotibetsk˘ch a mongolsk˘ch thangkách.197 Z tohoto dÛvodu lze tedy
pfiedpokládat, Ïe interpretace „obrácení smûru útoku v ‰ambhalské poslední bitvû“, jak
ji uvádûjí citovaní autofii, pfiedstavuje spí‰e sekundární naplnûní starého zobrazení
nov˘m, aktualizovan˘m obsahem neÏ nov˘ dobov˘ fenomén s jasn˘m politick˘m kon-
textem.
MÛÏeme chápat aktualizaci ‰ambhalského m˘tu ve dvacát˘ch aÏ ãtyfiicát˘ch letech
20. století v Burjatsku a Mongolsku jako symbol protisovûtského odboje? Ani na tuto
otázku neexistuje jednoznaãná odpovûì. Úãinnost symbolu ãi emblému se podstatnû
sniÏuje, uÏívají-li ho obû strany konfliktu, jak tomu bylo ve zmínûné dobû a zmínûn˘ch
oblastech. Navíc se ukazuje, Ïe onen v sovûtské a ruské literatufie ãasto citovan˘ feno-
80 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
haly. Pfii nich mni‰i pouÏívali zobrazení, na kter˘ch se ‰ambhalská armáda formuje
v místû „vycházejícího slunce“, tedy na v˘chodû; podle autora se jednalo o jasnou na-
ráÏku na Japonsko.192 Robert Rupen s odvoláním na sovûtsk˘ tisk (Izvûstija, 9. ãerve-
nec 1957) dokonce uvádí i léta, totiÏ roky 1935-1936, ve kter˘ch „údajnû obíhala zobra-
zení Japonska jako ·ambhaly, kde její vojska pfiicházela ze strany vycházejícího slunce.
Japonci postavili buddhistick˘ chrám v Mukdenu, cviãili mnichy jak v Japonsku, tak
i v tûch klá‰terech ve Vnitfiním Mongolsku, které ovládali (napfiíklad Kojasan a Wu-
tchaj-‰an)“.193
V dosud nejpodrobnûj‰í publikaci o tibetském buddhismu v Burjatsku se její hlavní
sestavitelka Galina R. Galdanova problematice ·ambhaly taktéÏ nevyhnula, ale její
informace jsou spí‰e kusé neÏ systematické:
Podle buddhistické mytologie nejsou v souãasnosti, po smrti Buddhy ·ákjamuniho, na zemi pfií-
tomni Ïádní pozem‰tí buddhové, zÛstali pouze jeho „zástupci“ ve zboωtûl˘ch lamech a z boÏstev
zde pfieb˘vá pouze bódhisattva Avalókité‰vara (bur. Ar’jabalo). Tantrická forma proroctví o pfií-
chodu Uãitele v lidské podobû na pozemsk˘ svût se spojuje s uãením o svaté válce, kterou s pomo-
cí buddhistického vojska povede vládce mytického království ·ambhaly a ochránce náboÏenství.
Dojde k úplnému fyzickému zniãení heretikÛ, jinovûrcÛ a bezvûrcÛ. Podle A. M. Pozdnûjeva pfied-
stavují modlitby za znovuzrození v království ·ambhaly, jehoÏ hlavním ochráncem je tantrick˘
buddha Dujnchor (sa. Kálaãakra), „praktick˘“ aspekt obfiadÛ Kálaãakry (bur. chural Dujnchor).
V burjatsk˘ch klá‰terech bylo chrámÛ Kálaãakry (bur. sume Dujnchor) velmi málo, ale v sedmi
klá‰terech (tj. Tamãinsk˘-Gusinoozersk˘, CeeÏinsk˘, Egitsk˘, Aninsk˘, Aginsk˘, Zugalajsk˘
a ChuÏirtajsk˘) se provozoval náboÏensk˘ tanec cam Dujnchor. Zobrazení vládce ·ambhaly,
zvlá‰tû pak posledního 25. kuliky Rudry âakrina (tib. Rigdän Dagpo, bur. Rigdan-dagbo), za jehoÏ
vlády se zapoãne válka s heretiky, jakoÏ i samotného království a války ·ambhaly byly v burjat-
sk˘ch klá‰terech velmi populární. V Muzeu M. N. Changalova v Ulan-Ude jsou deponována dvû
velká malovaná plátna se zobrazením útoku ‰ambhalsk˘ch vojsk, vyzbrojen˘ch rÛzn˘mi druhy
zbraní, od bojov˘ch slonÛ s ãakrou na chobotu aÏ po dlouhá dûla. Na jednom plátnû je tradiãnû
zobrazen˘ útok vojska smûfiující ze západu na v˘chod a na druhém zobrazení z poãátku 20. stole-
tí pak vojska útoãí z v˘chodu na západ. Tyto buddhistické „mesianistické“ kulty pfiedstavují spe-
cifick˘ jazyk církevní propagandy a jejich roz‰ífiení je indikátorem nálad urãit˘ch vrstev spoleã-
nosti v tûch ãi onûch historick˘ch situacích.194
Jisté zpfiesnûní a pfiedev‰ím novou interpretaci vzniku, pfiijetí a vlastního pfietvofiení
‰ambhalského m˘tu v Burjatsku pfiiná‰í burjatská badatelka Darima C. Îamsujeva, kdyÏ
dává do souvislosti obvodovou („volostní“) reformu v Rusku a Burjatsku v osmdesá-
t˘ch letech 19. století s ‰ambhalsk˘m m˘tem. Tato reforma vzedmula mezi Burjaty vlnu
192. Snelling John, Buddhism in Russia…, s. 244.
193. Rupen Robert, „Mongolian Nationalism I.“…, s. 18.
194. Galdanova Galina R. – Gerasimova Xenija M. – Da‰ijev D. B., Lamaizm v Burjatii v XVII – naãalaXX veka: Struktura i social’naja rol’ kul’tovoj sistûmy, Novosibirsk: Nauka 1983, s. 216-217.
195. Îamsujeva Darima C., Aginskije dacany kak pamjatniky istorii kul’tury, Ulan-Ude: Izdatûl’stvo Bur-
jatskogo Nauãnogo Centra 2001, s. 112.
196. Ibid., s. 113.
197. Viz napfiíklad Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Wisdom and Compassion: the Sacred Art ofTibet (Expanded Edition), London: Thames and Hudson 1996, s. 378-379 (fig. 157) a 482 (fig. 157a).
83·AMBHALSK¯ M¯TUS
V kontextu ‰ambhalského m˘tu nejsou ov‰em ozbrojeni jenom mni‰i a lamové, ale
také samotn˘ Rudra âakrin,200 jakoÏ i jiná boÏstva. Zbranû vÛbec pfiedstavují podivn˘
fenomén ‰ambhalského m˘tu, a to jak v jeho textové, tak i obrazové podobû. Zvlá‰tní
pozornost jim vûnoval Andrej M. Strelkov a jeho závûry jsou jistû pozoruhodné. V̆ -
zbroj, v˘stroj a ve‰kerá vojenská technika pouÏitá v poslední bitvû o ·ambhalu podlé-
hala a stále podléhá modernizaci a aktualizaci, stejnû jako m˘tus samotn˘. KvÛli tomu
bude vhodné Strelkovovy postfiehy ocitovat ponûkud rozsáhleji:
Vedle tradiãních meãÛ, lukÛ a ‰ípÛ je ‰ambhalské vojsko vyzbrojeno taktéÏ primitivními paln˘mi
zbranûmi a dûly, pfiiãemÏ tuto v˘zbroj nenalézáme nikdy u jejich protivníkÛ. Burjat‰tí v˘tvarníci,
ktefií malovali ‰ambhalské thangky ve tfiicát˘ch letech 20. století, dokonce umisÈovali nad boji‰tû
i letectvo. Motiv vyuÏití nejmodernûj‰í bojové techniky v bitvû o ·ambhalu je typick˘ pro ústní
verzi legendy. Tak napfiíklad v Burjatsku se uprostfied 20. století vyskytovala pfiedstava, Ïe v této
bitvû se vyuÏije jak siddhi – magické síly jóginÛ (‰ambhalistÛ-kálaãakristÛ), tak i nejmodernûj‰í
bojová technika (dûlostfielectvo, tanky, letadla, rádiové vysílaãe a dal‰í elektronické vybavení). Jak
je ov‰em ze sanskrtsk˘ch a tibetsk˘ch textÛ popisujících ‰ambhalskou armádu, jakoÏ i její protiv-
níky, zfietelné, nejmodernûj‰í technickou souãástí v˘zbroje je bojov˘ vÛz. Obû armády odpovídají
indické armádû v té podobû, která existovala pár století pfied na‰ím letopoãtem a která se zachova-
la aÏ témûfi do na‰eho stfiedovûku. Zdá se tedy, Ïe diskuse o nûjaké supermoderní vojenské techni-
ce v ·ambhale nemají oporu v dobov˘ch textech. Av‰ak … zde se najednou setkáváme s pfiekva-
pující záhadou: kofienná tantra, staroindick˘ text, jehoÏ stáfií je podle badatelÛ nejménû tisíc let,
skuteãnû podává zprávy o pfiekvapiv˘ch vojensk˘ch technick˘ch prostfiedcích, schopn˘ch pohybu
a niãení soupefie na zemi, ve vzduchu i ve vodních hlubinách. Text nezmiÀuje jenom to, Ïe tyto
technické prostfiedky existují, ale popisuje také jejich zafiízení, detailní rozmûry atp. Ov‰em tato
technika skuteãnû nakonec nefiguruje v proroctví o ‰ambhalské bitvû téhoÏ textu.201
M˘totvorba, zvlá‰tû eschatologická a chiliastická se stupÀuje v dobách ohroÏení,
kdy se spojují („mobilizují“) i jinak disparátní, heterogenní m˘ty a rituály. Tato teze má
obecnou platnost, nevztahuje se pouze na tibetskou a mongolskou historii:
Samotná náboÏenská pojetí dûjin je tfieba nahlíÏet jako produkt zvlá‰tních historick˘ch okolností.
Jejich dûjinné promûny, napfiíklad v apokalyptice a v eschatologii, lze – pokud jsou k dispozici pra-
meny – v dotyãn˘ch náboÏenstvích sledovat. NáboÏenské dûjinné vûdomí se teprve namáhavû
vyvíjelo do podoby samostatného vûdeckého dûjinného vûdomí, aniÏ by upadlo do protikladu pro-
tináboÏenského vûdomí.202
A tak platí, Ïe ‰ambhalsk˘ m˘tus se v Burjatsku objevuje vÏdy, kdyÏ je spoleãnost,
vãetnû její ekleziální struktury, konfrontována se zmûnami, reformami, revolucemi atp.
82 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
mén „obrácení stran útoku v poslední bitvû o ·ambhalu“ není vlastnû originální burjat-
skou ãi mongolskou inovací a aktualizací ikonografie eschatologického m˘tu, ale spí‰e
jen novou interpretací star‰ích zobrazení.
MÛÏeme si poloÏit otázku: Jak je moÏné, Ïe buddhistiãtí mni‰i bojovali v Burjatsku
a Mongolsku se zbraní v ruce, zabíjeli a vraÏdili, kdyÏ takové jednání je v pfiíkrém roz-
poru s principem nenásilí (sa. ahimsá)? Neprotivit se zlu násilím je pravidlo buddhismu
velice blízké a jeho ztvárnûní se nachází napfiíklad v DÏátakách, pfiíbûzích z minul˘ch
ÏivotÛ Buddhy ·ákjamuniho. JenÏe v této sbírce se nachází i pfiíbûh, v nûmÏ Bódhisattva
(tedy Buddha v jednom ze sv˘ch pfiedchozích zrození) zabíjí únosce lodi, aby zachránil
rukojmí. âili pravidlo nenásilí neplatí absolutnû a v urãité (sebe)obranné situaci je moÏ-
né a nûkdy dokonce i nutné sáhnout po zbrani a odpovûdût na útok stejn˘m zpÛsobem.
Pravdûpodobnûj‰í ov‰em je, Ïe mni‰i-ozbrojení bojovníci jak proti bol‰evikÛm, tak
i bûlogvardûjcÛm, byli motivováni jinou literaturou, neÏ jsou DÏátaky. Ostatnû mni‰ské
pofiádkové sbory, klá‰terní policie – tedy mni‰i se zbranûmi a to nikoliv symbolick˘mi
– existovala v Tibetu tradiãnû.
Dal‰ím dÛkazem jsou i zapsaná vyprávûní z Burjatska, kde se pfiímo praví, Ïe v ãele
‰ambhalsk˘ch vojsk pÛjdou „v˘znaãní lamové“. A ti poãítali s tím, Ïe do poslední bitvy
o ·ambhalu pÛjdou se zbraní v ruce, nikoliv jako neozbrojení kaplani ãi polní kuráti, jak
tomu bylo v dobû první svûtové války (1914-1918), kdy v ruské armádû vedle pravo-
slavn˘ch popÛ fungovalo údajnû i nûkolik buddhistick˘ch mnichÛ.198
JiÏ dfiíve citované svûdectví Evariste-Régise Huca a Josepha Gabeta o ‰ífiení ‰amb-
halského m˘tu v Tibetu v polovinû 19. století pfiiná‰í i jednu pozoruhodnou v˘povûì
obsahující pfiedstavy TibeÈanÛ o úãasti panãhenlamy (zde jako BandÏan) a jeho mnichÛ
(Kelani) v ozbrojen˘ch aktivitách proti nepfiíteli, v tomto pfiípadû âíÀanÛm:
ToÈ – ov‰em jen struãn˘ – obsah proroctví, jdoucího od úst k ústÛm a s rozliãn˘mi podrobnostmi
a pfiídavky kolujícího v lidu. O pravdivosti jeho nikdo nepochybuje, anobrÏ sami âíÀané Ïijící ve
Lha-sse, pfiikládají mu víru, aã dosavad nepfiipou‰tí si velk˘ch starostí, soudíce, Ïe stra‰né ty chví-
le tak brzy je‰tû nepfiikvapí. Av‰ak jiÏ nyní tu‰í kaÏd˘, Ïe BandÏan ãiní rozsáhlé pfiípravy k velké-
mu povstání, jehoÏ chce uÏíti ve svÛj prospûch. Kelany dává cviãiti ve zbrani a v‰echen ãas, zb˘-
vající mu po zamûstnání duchovním, uÏívá k váleãn˘m pfiípravám. Sám BandÏan slyne co v˘teã-
n˘ lukostfielec a neménû zruãnû dovede pr˘ téÏ vládnouti kopím a luntovkou. Pro své budoucí jíz-
dectvo dává chovati velké tabuny (stáda) koní a mimo tyto je‰tû ãetné smeãky velik˘ch psÛv, ktefií
v ãas války tolikéÏ mají pomáhati KelanÛm.199
198. Unkrig W. A., „Aus den letzen Jahrzehnten des Lamaismus in Russland“, Zeitschrift für Buddhismus,
Sonderdruck No. 20, 1926, s. 1-21.
199. Huc Evariste-Régis – Gabet Joseph, Cesty missionáfiské, které Mongolskem, Tibetem a fií‰í âínskouvykonali, Praha: Dûdictví sv. Jana Nepomuckého 1884 (1. ãeské vydání, pfiel. Karel Jindfiich), s. 251.
200. Viz napfiíklad Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Worlds of Transformation: Tibetan Art of Wis-dom and Compassion, New York: Tibet House 1996, s. 484.
201. Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale…, s. 56-57.
202. Waardenburg Jacques, Bohové zblízka. Systematick˘ úvod do religionistiky, pfiel. Bfietislav Horyna –
Dalibor Antalík, Brno: Masarykova universita – Georgetown 1997, s. 43.
85·AMBHALSK¯ M¯TUS
Neménû zajímavé je i svûdectví, u nûjÏ je dokonce znám i autor protisovûtského
‰ambhalského textu (záleÏitost v té dobû jistû smrtelnû nebezpeãná):
Nedávno, v roce 1929, tedy dva roky pfied vypuknutím povstání na západu Mongolska, sepsal gab-
Ïalama BalÏinÀima z archangajského klá‰tera Tarijata traktát, ve kterém se pravilo: „Pfii‰el ãas
poãátku svaté války. Dfiíve jsme fiíkali, Ïe do zahájení bitvy o ·ambhalu (·ambalyn sereg) zb˘vá
zhruba dvû stû let, ale to jsme se pravdûpodobnû m˘lili, ten ãas je tady.“ Své pfiedpovûdi dokládal
ãíseln˘mi údaji z buddhistické astrologie. Nejprve své pfiedpovûdi ‰ífiil mezi lamstvem tajnû, poslé-
ze je zvefiejnil pro ‰irok˘ okruh obyvatelstva; pfiedpovûdi mûly nepochybnû velk˘ vliv na rozpou-
tání povstání v roce 1930.205
·ambhalsk˘ m˘tus chápan˘ a interpretovan˘ prost˘mi vûfiícími z rÛzn˘ch oblastí
roz‰ífiení tibetského buddhismu nemusí pfiedstavovat pouze dûje ve vzdálené budouc-
nosti a ve vzdálené zemi. MÛÏe nab˘vat i docela konkrétní podoby, která je lidov˘m po-
dáním neustále aktualizována a vztahuje se ke zcela konkrétním historick˘m událostem.
M˘tus se tak promítá do skuteãnosti, mytick˘ a historick˘ ãas se navzájem prolínají.
O stálé, byÈ latentní pfiítomnosti ‰ambhalského m˘tu v souãasné burjatské spoleãnosti
svûdãí i terénní v˘zkum, kter˘ uskuteãnila v letech 1994-1995 ruská badatelka Jelena
Stroganova. Terénní bádání se soustfiedilo do odlehlé vesnice Tory v Tunkinské dolinû
v západní ãásti Burjatska, tj. do oblasti pfiiléhající k burjatsko-tuvské hranici. Lidé, s ni-
miÏ hovofiila na téma rÛzn˘ch pfiedpovûdí, vû‰teb a proroctví, dávali do souvislosti tfii
vlny migrace BurjatÛ, které byly podle jejich vyprávûní vynucené rusk˘m tlakem,
s vlastním pojetím ·ambhaly:
Lidé první vlny uteãou, aby se zachránili pfied rusk˘mi jatkami; lidé z druhé vlny uprchnou, aby se
spasili pfied potopou, která nastane kvÛli zemûtfiesení, kdy se spojí jezera Chövsgöl a Bajkal (nûk-
tefií k tomu je‰tû pfiipojovali poznámku o tom, Ïe se spojí i Husí jezero); lidé tfietí vlny se vydají na
cestu v dobû, kdy vypukne bitva v ·ambhale. Intervaly mezi jednotliv˘mi vlnami zmiÀovali rÛzní
lidé rÛznû, vût‰inou se v‰ak jednalo o krátk˘ ãasov˘ úsek. Nûktefií dokonce hovofiili o tom, Ïe
v‰echno probûhne za dobu krat‰í jednoho roku. Jiní ov‰em napfiíklad uvádûli, Ïe proces migrace
zapoãal ve tfiicát˘ch letech 20. století v dobách masov˘ch represí a pronásledování kulakÛ.206
Jednu z nejãerstvûj‰ích aktualizací ‰ambhalského m˘tu pfiedstavuje pojetí burjatské-
ho buddhisty a buddhologa Bidiji D. Dandarona, jeÏ lze nalézt v jeho pÛvodnû samiz-
datovém textu âern˘ se‰it, napsaném na samém poãátku sedmdesát˘ch let 20. století
v pracovním lágru poblíÏ vesnice Vydrino u Bajkalu. B. D. Dandaron zde vystupuje jako
buddhista, jako Uãitel, nikoliv buddholog a jeho text je urãen˘ pfiedev‰ím jeho druÏinû,
coÏ byla skupina evropsk˘ch i burjatsk˘ch ÏákÛ pod jeho duchovním vedením usilující
84 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Lze hovofiit o minimálnû tfiech takov˘ch historick˘ch ohniscích: (1) osmdesátá léta 19.
století; (2) dvacátá léta 20. století, zahrnující poãátek sovûtské éry, obãanskou válku,
období likvidace náboÏenství – nejenom buddhismu – na území Sovûtského svazu a ko-
neãnû i (3) ãtyfiicátá léta 20. století, vãetnû druhé svûtové války.
Boj proti buddhismu („lamaismu“) byl mnoh˘mi Burjaty chápán jako boj proti ná-
rodním tradicím a zvykÛm, neboÈ jedním ze zájmÛ sovûtské moci byla postupná rusifi-
kace BurjatÛ. Tento do velké míry úspû‰n˘ proces, probíhající po celou dobu existence
Sovûtského svazu a sovûtského Burjatska, v‰ak nakonec nevedl k totálnímu rozpu‰tûní
burjatského etnika v ruském Ïivlu. Pfiesto v‰ak, ãi právû proto, existovaly tfiecí plochy,
které se zvlá‰tû po rozpadu Sovûtského svazu na poãátku devadesát˘ch let 20. století
je‰tû více projevily:
Bûhem dlouholet˘ch vztahÛ mezi Rusy a Burjaty vznikla oblast „kulturních stfietÛ“ a tlak plynou-
cí z pfievahy ruské kultury je zfieteln˘. V burjatské spoleãnosti v této souvislosti skuteãnû panuje
velká nespokojenost. Burjati se sami cítí rozdûleni a chtûjí proto pfiedev‰ím dosáhnout stavu
duchovní jednoty. My‰lenka jednoty vedoucí k oÏivení, regeneraci, se uskuteãÀuje v „projektu“
národního a kulturního znovuzrození, kter˘ má oficiální a mocenskou podporu. Toto je dÛvod, proã
lze na miléniární my‰lenky ve vûdomí prost˘ch BurjatÛ nahlíÏet zvlá‰tní optikou jako na souãást
procesu národního a kulturního znovuzrození. Dalo by se téÏ fiíci, Ïe tyto my‰lenky odráÏejí poten-
ciální konflikt ve vztazích s Rusy, av‰ak – pfiesnûji fieãeno – protoÏe tyto my‰lenky se absorbova-
ly do folkloru, otevfien˘ konflikt nevypluje na povrch a ani se neprojeví v nûjaké jiné vyhrocenûj-
‰í formû.203
Pozoruhodn˘ Burjat G.-D. Nacov, dfiívûj‰í buddhistick˘ mnich a posléze badatel
v místní akademii vûd, shromáÏdil v prÛbûhu dvacát˘ch a tfiicát˘ch let 20. století velké
mnoÏství terénního materiálu, kter˘ se díky péãi ulan-udsk˘ch orientalistÛ podafiilo
zachránit a posléze i ãásteãnû kniÏnû publikovat. Nachází se zde téÏ urãité mnoÏství
dokladÛ v˘skytu a politické aktualizace ‰ambhalského m˘tu v tehdej‰ím Burjatsku. Je
zde i text nazvan˘ O ·ambale i DÏud churale, jenÏ je datován 28. ãervence 1935. Obsa-
huje svûdectví o svaté válce, naz˘vané burjatsky jak ·ambalyn dajn, tak i ·ambalynsereg a praví se zde, Ïe:
Díky rozsáhlému roz‰ífiení legendy o ·ambhale se vûfiící snaÏí obdrÏet zmocnûní na nauku Kála-
ãakry (bur. Dujnchoryn van). ¤íká se, Ïe to bude doba vlády 25. velikého chána Rigdän Dagpa [tj.
Rudry âakrina, pozn. L.B.]. Svaté vojsko povede Panãen Bogdo [tj. panãhenlama, pozn. L.B.],
znovuzrozen˘ jako Rigdän Dagpo.204
203. Stroganova Elena, „Millenarian Representations of the Contemporary Buryats“, Inner Asia 1/1, 1999,
s. 118.
204. Nacov G.-D., Matûrialy po lamaizmu v Burjatii. âast’ II, Ulan-Ude: Izdatûl’stvo Burjatskogo Nauã-
nogo Centra 1998, s. 136.
205. Ibid., s. 139.
206. Stroganova Elena, „Millenarian Representations… “, s. 113.
87·AMBHALSK¯ M¯TUS
Jurije N. Roericha). A tak lze tûÏko fiíci, zdali pfiedstavují autentické tibetské ãi mon-
golské spojení tfií typÛ buddhistické eschatologie, ãi vyjadfiují vlastní autorÛv, totiÏ Roe-
richÛv, zámûr touÏící po jejich vzájemném propojení. V pfiípadû druhé alternativy se
jedná o konkrétní „západní“ pfiedstavu konce ãasÛ v buddhismu, byÈ vytvofienou v cent-
ru Asie, kde Roerichova rodina v první tfietinû 20. století pob˘vala. Nikolaj K. Roerich
tak vlastnû vytvofiil interpretaãní pozici, na kterou pozdûji navázal napfiíklad Edwin
Bernbaum, kdy je nám nabízena jungiánská interpretace ·ambhaly jako nové ãtení
tibetské a mongolské eschatologie. Texty Nikolaje K. Roericha se datují do první tfieti-
ny 20. století, ale zjistit pfiesnû jejich pÛvod a dataci lze pouze v tûch pfiípadech, kdy to
autor sám uvádí, coÏ je záleÏitost spí‰e vzácná neÏ bûÏná.
A je zde je‰tû jeden aspekt, kter˘ pfieveden do terminologie „normativního a Ïitého
náboÏenství“ vypovídá o tom, Ïe lidové podání eschatologie pfiedstavovalo karmicky,
nikoliv nirvánicky orientovan˘ buddhismus.
Pojem ·ambhaly má tedy, stejnû jako její poslední vládce 25. kulika Rudra âakrin,
dvojí tváfi, je ambivalentní. První tváfi je klidná, mírná, laskavá („nirvánická“, jak se nû-
kdy pfiekládá termín pro oznaãení klidové projevové formy boÏstva) a utopická: „zem-
sk˘ ráj to na pohled“, chceme-li ocitovat znám˘ text jedné písnû. Druhá tváfi je hrozivá,
rozhnûvaná, váleãná a apokalyptická: „poslední bitva vzplála, dejme se na pochod“,
chceme-li ocitovat jin˘ znám˘ text písnû.
A podobnû ambivalentní, dvojí tváfi má i m˘tus, kult a rituál se ·ambhalou spojen˘.
První tváfi má podobu „akademickou“, mni‰skou, klá‰terní ãi také „normativní“, zalo-
Ïenou na kanonick˘ch, parakanonick˘ch a jin˘ch textech. Má v‰ak také tváfi lidovou,
„populární“, kde se jiÏ tolik nehledí na doktrinální ãistotu, ale spí‰e se více reflektuje tu
onen klidn˘ aspekt ·ambhaly – to v dobách míru a blahobytu, tu onen hroziv˘ aspekt –
to v dobách válek, útlaku, revolucí, nepokojÛ a vÛbec bídy.
86 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
o alternativní formy tantrického buddhismu. Pí‰e se zde, Ïe bitva o ·ambhalu „…se
uskuteãní mezi ·ambhalou a zemí ateistÛ materialistické civilizace. Ve válce bude pou-
Ïita nejmodernûj‰í vojenská technika. A nakonec ke svému vítûzství ·ambhala vyuÏije
nadpfiirozené síly – siddhi. Její vítûzství v této bitvû zabezpeãí rozsáhlé ‰ífiení buddhis-
tického tantrismu na severozápad.“207
·ambhalsk˘ m˘tus byl zprvu uÏíván obûma bojujícími stranami ve dvacát˘ch a tfii-
cát˘ch letech 20. století v Burjatsku a Mongolsku, ale bol‰evici svÛj boj o ·ambhalu
(totiÏ jeho vyuÏití na své stranû) prohráli. Ostatnû mûli svoji vlastní eschatologii, pfies-
nûji fieãeno utopickou vizi, takÏe vlastnû nepotfiebovali náboÏensk˘ m˘tus o „posledním
ráji na zemi“. Poté, co se neúspû‰nû pokusili vyuÏít symboliku ·ambhaly, rozhodli se ji
naopak zlikvidovat a tímto zpÛsobem prosadit svoji vlastní koncepci konce dûjin.
·ambhalsk˘ m˘tus, personifikovan˘ Rudrou âakrinem, byl v Burjatsku a Mongol-
sku nepochybnû pfiedmûtem lidového kultu, coÏ dokazují jak rÛzné texty jako proroctví,
utopické vize atp., tak i jejich vizualizace (viz napfiíklad Obr. 6, Obr. 23). V lidovém
pojetí se spojovaly minimálnû obû, ale zfiejmû v‰echny tfii zmínûné buddhistické escha-
tologie, a tak se v ·ambhale setkávali nejenom Rudra âakrin s Maitréjou, ale i s chá-
nem Gesarem z Lingu. Ikonograficky to v‰ak zachyceno není ani v tibetsk˘ch, mongol-
sk˘ch a burjatsk˘ch obrazech a totéÏ platí i o pfiíslu‰n˘ch mytologick˘ch textech. Tyto
tfii personifikace tibetské buddhistické eschatologie mají oddûlen˘ pÛvod, neboÈ základ-
ní mytologické texty, které se k nim vztahují, vznikaly nezávisle na sobû, v rÛzn˘ch
obdobích a na rÛzn˘ch místech. Lze si v‰ak poloÏit otázku, zdali se tyto tfii pfiíbûhy
o konci ãasÛ nakonec neprolínají. PrÛnik ‰ambhalského (Rudra âakrin) a maitréjovské-
ho kultu a rituálu je dobfie doloÏen z Vnitfiního Mongolska v citovan˘ch svûdectvích
kandÏurvy gegéna. Podobné zprávy jsou taktéÏ dÛvûryhodnû doloÏeny z Burjatska (viz
napfiíklad citovan˘ archiv G.-D. Nacova). PrÛnik v‰ech tfií pfiíbûhÛ je ov‰em moÏn˘,
urãité informace, byÈ ne tak vûrohodné jako v˘‰e zmínûné, lze nalézt u Nikolaje Kon-
stantinoviãe Roericha. Jedná se o text z roku 1929, vydan˘ sice Jelenou Roerichovou,
ale lze odÛvodnûnû pfiedpokládat, Ïe autorem onoho „Proroctví“ je sám Nikolaj K. Roe-
rich.208 Svízel je v tom, Ïe texty nesplÀují poÏadavky kladené na seriózní religionistic-
ké bádání (narozdíl od excelentních tibetanistick˘ch a mongolistick˘ch prací jeho syna
207. Dandaron Bidija D., âernaja tûtraì: O ãetyrech blagorodnych istinach buddizma, Sankt-Petûrburg:
Dacan Gunzejãojnej 1995, s. 86. O Dandaronovi blíÏe viz napfiíklad Zikmundová Veronika – Beroun-
sk˘ Daniel, „Bidija Dandaron“, R. Revue 28, 1995, s. 321-325; Bûlka Lubo‰, „Bidia D. Dandaron:
A Case of Buryat Buddhist and Buddhologist during the Soviet Period“, in: DoleÏalová Iva – Martin
Luther H. – Papou‰ek Dalibor (eds.), The Academic Study of Religions during the Cold War: East andWest, New York – Frankfurt am Main: Peter Lang 2001, s. 171-182.
208. Roerichová Jelena, Kryptogramy V̆ chodu, pfiel. Alena Adámková, Bratislava – Sankt Peterburg:
FIDAT a Ramakri‰nu 1995, s. 113-116.
89·AMBHALSK¯ M¯TUS
západních pfiedstav o ·ambhale. Dokonce je to tak, Ïe kdyby ·ambhala byla v tomto
prvoplánovém geografickém pojetí nalezena, byl by to její konec. Pfiestala by existovat.
Skuteãná ·ambhala totiÏ existuje jenom v rovinû mytické.
Co je ·ambhala z pohledu lidí ze Západu? Pfiedev‰ím je dobré si uvûdomit, Ïe za
tímto slovem se skr˘vají rozmanité pfiedstavy, obrazy a koncepty rozmanit˘ch lidí. Nûk-
tefií se snaÏí porozumût pÛvodním variantám ‰ambhalského m˘tu, pokud moÏno k nim
nic nepfiidávat, jenom je zasadit do napfiíklad religionistického kontextu, pfiípadnû se po-
kusit o opatrné interpretace. Tento, taktéÏ „západní“ pfiístup k ·ambhale ov‰em není ten
nejbûÏnûj‰í a zdaleka ne ten nejpopulárnûj‰í.
Tibetsk˘ ‰ambhalsk˘ m˘tus nalezl na Západû nov˘ Ïivot, znovuzrodil se v docela
originální podobû. A právû tato, zhruba pfied sto lety zapoãatá reinkarnace tibetského
m˘tu pfiedstavuje svébytné pole pro bádání, které není o nic ménû zajímavé a ve sv˘ch
v˘sledcích pfiínosné, neÏ je tomu u pfiedchozího m˘tu tibetského.
Je jistû pozoruhodné, Ïe jedna z tvÛrkyÀ nejnovûj‰ího oÏivení západního ‰ambhal-
ského m˘tu Victoria LePageová ve své knize uvádí pfiehled tfií moÏn˘ch pfiístupÛ k feno-
ménu ·ambhaly. První skupinu tvofií autofii, ktefií „zÛstávají skeptiãtí a ·ambhalu pova-
Ïují za pouhopouh˘ m˘tus“, druhá skupina pak sestává z osob, které „se domnívají, Ïe
·ambhala je vedoucí duchovní metaforou, která má pro hinduistickou a buddhistickou
mystiku v podstatû stejn˘ v˘znam, jak˘ mají pro kfiesÈanské duchovní hledání Bunya-
novy Cesty poutníka. ·ambhalu tedy máme chápat právû jako metaforu a nemÛÏeme ji
brát doslova.“ Tfietí skupinu, k níÏ se ostatnû autorka sama hlásí, pak tvofií autofii, „ktefií
pevnû, dokonce vá‰nivû vûfií, Ïe jde o skuteãnû existující místo“.210 Nabízejí se i jiná po-
jetí, která lze sestavit do ‰kály podle hodnotícího kritéria pfiijetí ãi odmítnutí ·ambhaly.
Na jedné stranû oné pomyslné ‰kály by byli horliví zastánci její lidstvu prospû‰né po-
zemské existence v ãele s Nikolajem N. Roerichem, teosofy a tibetofily,211 na opaãném
konci by se pak nacházeli kritici typu jiÏ zmínûn˘ch manÏelÛ Trimondiov˘ch.
Pûkn˘ pfiíklad historického nepfiátelského postoje a vytváfiení pocitu ohroÏení z V̆ -
chodu zmiÀují nûmeck˘ teolog a propagátor mezináboÏenského dialogu Hans Küng
a nûmeck˘ buddholog Heinz Bechert. Nejedná se zde sice bezprostfiednû o ‰ambhalsk˘
m˘tus, nicménû princip a zpÛsob fabrikace zákefiného asijského nepfiítele stojícího pfied
branami na‰eho svûta a ohroÏujícího na‰e tradiãní hodnoty je t˘Ï, jako napfiíklad u jiÏ
traktovan˘ch manÏelÛ Trimondiov˘ch:
88 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
1.3. Západní pojetí ‰ambhalského m˘tu
Motto:„·ambhala,“ fiekl prof. Li. „Tak jsem si to vÏdycky pfiedstavoval. ·ambhala není nikde tak blízko
jako tady.“ „·ambhala?“ zopakoval udivenû Artie a zvednul se. Blízko jeho bytu v západním Hol-
lywoodu byl obchod pro domácí mazlíãky, kter˘ se jmenoval stejnû. Dali se tam koupit ‰tûkající
psíãkové a v˘Ïivné psí koláãky, dûlala se tam trvalá koãkám a pedikúra pinãÛm. „O zemi ·amb-
hala existuje jedna stará legenda,“ vysvûtloval prof. Li. „Je to vlastnû proroctví podobné kfiesÈan-
skému Armageddonu. Poslední bitva mezi dobrem a zlem. Bájné a svaté mûsto ·ambhala bude
posledním místem, které nebude moci zlo dob˘t. KdyÏ se zlo dostane aÏ k hradbám mûsta, boÏsk˘
král povolá nebeské vojsko, které bude pfiipraveno zlo zniãit.“ „To je …,“ Artie si hlasitû odka‰lal.
„To je jako v posledním dílu trilogie Hvûzdn˘ch válek, viìte? Tedy … je to nûco podobného? Nûco
jako návrat rytífiÛ Jedi?“ Catherine se k nûmu otoãila a nesouhlasnû svra‰tila oboãí. Prof. Li jeho
otázce nerozumûl a neru‰enû pokraãoval. „Nejprve na zem sestoupí Maitréja, Buddha budoucnos-
ti, a nastolí fií‰i vûãné lásky.“ „Kdy se to má stát?“ zeptala se Catherine. „V proroctvích se mluví
o vzdálené budoucnosti, o tfiech stech letech, nûkde dokonce o tfiech tisících. AÏ uÏ na celé zemi
nebude Ïádná upfiímnost, láska a mír.“ „Tak to vypadá, Ïe uÏ by to nemuselo dlouho trvat.“ „Mys-
lím, Ïe to je‰tû dlouho trvat bude.“ Prof. Li zíral do Ïhnoucího ohnû.209
DÛleÏit˘ koncept, kter˘ se nachází v podloÏí, ãi pozadí západního ‰ambhalského m˘-
tu, je utopie. Tento pojem má hlubokou tradici, procházející napfiíã rÛzn˘mi náboÏen-
sk˘mi, ale nejenom náboÏensk˘mi, také politick˘mi a dal‰ími pfiedstavami. Utopie není
v my‰lení lidí euroatlantické civilizace zakotvená jenom náboÏensky. Utopie vyvstávala
a dodnes vyvstává v na‰em prostfiedí s kaÏd˘m nov˘m my‰lenkov˘m proudûním a ne-
ní tedy pfiekvapivé, Ïe nalezla rozsáhlou rezonanci v západní reinkarnaci ·ambhaly.
âastá otázka se t˘ká reálné existence ·ambhaly. Klíãem k jejímu zodpovûzení je
uchopení toho, co naz˘váme „realitou“. JestliÏe ji chápeme prvoplánovû, jako geogra-
fickou skuteãnost, vymezitelnou konkrétními geografick˘mi soufiadnicemi, dostáváme
se na tenk˘ led. Takto „reálná“ ·ambhala je jednoduch˘m cílem, staãí ho pfiesnû zamû-
fiit, poté nav‰tívit a pfiinést o tom svûdectví, které by bylo z hlediska geografického ne-
zpochybnitelné. Toto by mohl b˘t bûÏn˘ a standardní vûdeck˘ úkol, podporovan˘ nûja-
k˘m tím cestovním a badatelsk˘m grantem, a pfiesto lze fiíci, Ïe nesplniteln˘. Takovou
·ambhalu dosud nikdo neobjevil, takov˘ grantov˘ úkol nikdo nesplnil. A vlastnû ani
splnit nemÛÏe, protoÏe ·ambhala „reálnou existenci“ tohoto typu prostû nemá. AlespoÀ
soudû podle tibetsk˘ch pramenÛ a ãetn˘ch, veskrze neúspû‰n˘ch pokusÛ o její naleze-
ní. A pfiesto mûlo toto hledání velk˘ smysl. Kromû toho, Ïe ukázalo na neuskuteãnitel-
nost takového jednoduchého terénního badatelského úkolu, napomohlo – díky sbûru
v˘povûdí, svûdectví, proroctví, itineráfiÛ atp. – hlub‰ímu poznání tibetsk˘ch, ale také
209. Scofield Raymond A., âerná thangka, pfiel. Stanislav ·t˘s, Praha: KniÏní klub 2003, s. 325-326.
210. LePage Victoria, ·ambhala: Tajemství duchovní fií‰e, pfiel. Jakub Zeman, Bratislava: Alexander Giert-
li – Eugenika Pbl. 2003, s. 16.
211. Mezi autory, ktefií pí‰í o ‰ambhalském m˘tu z pozic jeho pfiíznivcÛ a tvÛrcÛ sui generis u nás, patfií
v˘tvarník a spisovatel Jaromír Skfiivánek, viz jeho texty jako napfiíklad: „·ambhala a Losar“, Stfiednícesta: Bulletin Buddhistické spoleãnosti 1/2, 1992, s. 38-41; „·ambhala, poslední tajemství tohoto
svûta“, Nov˘ Orient 54/1, 1999, s. 1-6; Îivot jako zázrak: Cestopis du‰e, Praha: Onyx 2001.
91·AMBHALSK¯ M¯TUS
s Mahátmy nikdy nevytáhli paty z domova. Napfiíklad Nikolaj K. Roerich, stejnû jako
jeho Ïena Jelena, s Mahátmy pr˘ hovofiili, a to i v Asii bûhem sv˘ch expedic.214
Nejnovûj‰ím a v souãasnosti pravdûpodobnû i nejpopulárnûj‰ím teosoficky ladûn˘m
spisem o ·ambhale je v˘‰e citovan˘ spis Victorie LePageové.
Souãástí této západní m˘totvorby je zavedení jednoho termínu, kter˘ je chápán jako
pÛvodnû tibetsk˘, totiÏ ·angri-la.215 Podle Charlese Allena lze za inspiraãní zdroje Ja-
mese Hiltona oznaãit pfiedev‰ím maìarského cestovatele, badatele a lingvistu Alexan-
dra Csomu de Köröse, ruskou zakladatelku teosofického hnutí Jelenu Blavatskou a její
anglickou pokraãovatelku Annie Besantovou.216 Autor v této souvislosti zmiÀuje je‰tû
6.(3.) panãhenlamu Lozang Paldän Je‰eho a Nikolaje K. Roericha; lze v‰ak pfiedpoklá-
dat, Ïe James Hilton panãhenlamÛv text pfiímo neznal, neboÈ tento byl sice poprvé na
Západû publikován v roce 1915, ale bylo tomu v nûmãinû v jednom velmi odborném
orientalistickém ãasopisu. Navíc by byl zfiejmû nûjak˘m zpÛsobem tuto znalost do své-
ho románu vtûlil.217 Roerichovy texty ov‰em znát mohl, neboÈ se jednalo o dobovû
velmi populární ãetbu a navíc byl Nikolaj K. Roerich proslul˘ jak v západní Evropû, tak
i v USA, byl postavou, jejíÏ vûhlas se je‰tû za jeho Ïivota roz‰ífiil za hranice Ruska.
S pojmem ·angri-la, kter˘ je obdobn˘m neologismem jako napfiíklad âapkÛv robot
(oba termíny i pojmy vznikly v první tfietinû 20. století, oba znûjí pfiirozenû a hlavnû se
vÏily do svûtového povûdomí) je to ov‰em podobné, jako s Lobsangem Rampou:218 na
Západû, mimo pÛvodní mytogenetické prostfiedí, se zrodila pfiedstava, reprezentovaná
umûl˘m v˘razem (·angri-la), která je posléze asimilována (ne zcela a ne universálnû,
ale pfiece) i napfiíklad Asiaty. DÛkazem, ãi ilustrací takového fenoménu pfiejímání „zá-
padní fantazie“ do vlastní narace je napfiíklad vliv hollywoodsk˘ch filmÛ na tibetskou
90 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
V Nûmecku se toto téma stalo dokonce politickou záleÏitostí, kdyÏ si císafi Vilém II. nechal sv˘m
dvorním malífiem Knackfussem namalovat proslul˘ obraz, kter˘ mûl symbolizovat „Ïluté nebez-
peãí“. K tomu mohu ocitovat ãást pfiedná‰ky, kterou tehdy pfiednesl faráfi Robert Falke v Berlínû
(Christentum und Buddhismus. Ein Vortrag, Berlin 1898): „Pfied nûkolika lety navrhl nበcísafi zná-
mou malbu s titulem: ‘Národy Evropy, chraÀte své nejposvátnûj‰í vlastnictví!’. Na tomto obraze
stály alegorické postavy evropsk˘ch kulturních národÛ, pfiipravené k boji proti útoãícím kohortám
Antikrista, kter˘, zahalen temn˘mi mraky a koufiem z hofiících mûst, nesl podobu Buddhy. Kdo
nepochopili tento obraz pfied tfiemi lety, budou muset varování na‰eho panovníka, vidícího jasnû
a daleko do budoucna, pochopit nyní, tváfií v tváfi stále hrozivûj‰ím politick˘m nebezpeãím, která
procitají v Orientû a útoãí na na‰í kulturu, a pfiedev‰ím tváfií v tváfi buddhismu, útoãícímu nyní silnû
proti kfiesÈanství. Buddhismus se stal v Evropû a Americe mocností a od té doby, co se asi pfied
padesáti lety vydal na své dobyvaãné taÏení na Západ, mÛÏe vykázat obrovské úspûchy.“212
Velk˘ zájem o tajemství Tibetu mûli vÏdy teosofové a o tom, Ïe ·ambhala patfiila
mezi jejich tradiãní témata – bez ohledu na to, do jaké míry znali pÛvodní prameny –
pí‰ou napfiíklad Thierry Dodin a Heinz Räther:
V teosofickém obrazu Tibetu vÏdy rezonoval eschatologick˘ tibetsk˘ ‰ambhalsk˘ m˘tus. Tento
m˘tus byl zaloÏen na textech Kálaãakratantry a odkazoval na legendární zemi skrytou za nepro-
pustnou hradbou hor, zemi, kde vládne moudrost a harmonie, zatímco vnûj‰í svût je pln˘ temnoty
a chaosu. Teprve poté, kdy ãas dozraje, vzejde slunce ·ambhaly a zahájí pro lidstvo tak dlouho oãe-
kávan˘ zlat˘ vûk. PfiestoÏe samotní TibeÈané nikdy vlastní zemi nepovaÏovali za mytickou ·amb-
halu, pfiedstavovala pro nû tato legenda vÏdy Ïivou, témûfi hmatatelnou skuteãnost. Av‰ak teprve
dal‰í bádání mohou ukázat, zda byli zakladatelé teosofie s tímto m˘tem obeznámeni a zda si ho
promítali do Tibetu.213
Pro teosofick˘ model poznání „Nejvy‰‰í moudrosti V̆ chodu“ je typické, Ïe lidé,
ktefií ãasto ani nikdy v Tibetu, Mongolsku ãi jinde v Orientû nebyli, si vymysleli tajupl-
né Mahátmy. Tito zasvûcenci jim, zpravidla nadpfiirozenou cestou, zjevili nejvût‰í ta-
jemství V̆ chodu, pfiedali jim okultní moudrost, jim Zasvûcen˘m na Západû. Mahátmo-
vé si je prostû na Západû vybrali a nûkdy i vyhledali, aby jim v‰e fiekli, aby tak mûli za-
ji‰tûno, Ïe jejich v˘chodní moudrost a tajemství, zpravidla zakonzervovaná na nûjakém
skrytém místû, bude i nadále uchována jako tajemství, skryté zvlá‰tû pfied zvûdav˘m
zrakem ZápaìanÛ. Skuteãnost, Ïe toto tajemství díky pÛsobení teosofÛ okamÏitû na
Západû pfiestává existovat, tvÛrcÛm teosofického a jemu podobného modelu buì jaksi
uniká, nebo jim nevadí. Pozoruhodné ov‰em je, Ïe ne v‰ichni, kdo komunikovali
212. Küng Hans – Bechert Heinz, KfiesÈanství a buddhismus: Na cestû k dialogu, pfiel. Jifií Hoblík a Du‰an
Zbavitel, Praha: Vy‰ehrad 1998, s. 165.
213. Dodin Thierry – Räther Heinz, „Imagining Tibet: Between Shangri-la and Feudal Oppression. Attemp-
ting a Synthesis“, in: Dodin Thierry – Räther Heinz (eds.), Imagining Tibet: Perceptions, Projectionsand Fantasies, Boston: Wisdom Publications 2001, s. 396.
214. Viz napfiíklad Andrejev Alexandr I., Vremja ·ambaly: Okkultizm, nauka i politika v Sovûtskoj Rossii,Sankt-Petûrburg – Moskva: Nûva – Olma-Press 2002; Rosov Vladimir Andrejeviã, Nikolaj Rerich:Vûstnik Zvûnigoroda. Ekspedicii N. K. Rericha po okrajinam pustyni Gobi. Kniga I. Velikij plan,
Sankt-Petûrburg – Moskva: Aletûjja – Ariavarta-Press 2002; viz téÏ Shasibala, „Search for Shambha-
la and Kálacakra by Yuri and Nicholai Roerichs: Symbols of Indo-Russian Friendship“, pfiíspûvek na
konferenci „Yuri N. Roerich’s 100th Birth Anniversary, Moscow, 7-9 October 2002“, 19 s. rukopisu.
215. Tibetsk˘ v˘raz ·angri /‰ang ri/ je synonymum pro pojmenování hory ·arri /‰ar ri/, tj. „v˘chodní
hora“; tûÏko fiíci, zdali si byl James Hilton této skuteãnosti vûdom, nikde ve sv˘ch textech v‰ak na to
neupozorÀuje a ani sekundární literatura se touto otázkou nezab˘vá.
216. Allen Charles, The Search for Shangri-La: A Journey to Tibetan History, London: Little, Brown and
Co. 1999, s. 41.
217. Viz Grünwedel Albert, „Der Weg nach ·ambhala (Shambha la’i lam yig) des dritten Gross-Lama von
bKra shis lhun po bLo bzang dPal ldan Ye shes aus dem tibetischen Original übersetzt, und mit dem
Texte herausgegeben“, in: Abhandlungen der Königlichen Bayerischen Akademie der Wissenschaften29/3, 1915, München.
218. Viz napfiíklad Rozehnalová Jana, „Mistr mystifikace Lobsang Rampa aneb vysnûn˘ Tibet“, Universi-tas 1, 2002, s. 12-19; Rozehnalová Jana, „Vysnûn˘ Tibet – za pfiíbûhy Lobsang Rampy“, Tibetské listy:Nezávisl˘ ãtvrtletník pro vûci tibetské 19, 2003, s. 18-19.
93·AMBHALSK¯ M¯TUS
O mimofiádném zájmu západních buddhistÛ o tématiku ·ambhaly svûdãí, vedle
mnoÏství odborné, populární (ale i vyloÏenû fantaskní aÏ fantasmagorické) literatury,
i stále stoupající zájem o zmocnûní na Kálaãakratantru, které udûluje 14. dalajlama
Tändzin Gjamccho.222 Jedna taková slavnost pod názvem Kalachakra for World Peaceprobûhla od 11. do 23. fiíjna 2002 v rakouském Grazu.223
Mezi ãervencem a fiíjnem 1982 obdrÏelo zhruba 3000 lidí v Severní Americe historicky poprvé ini-ciaci Kálaãakry. Udûlil ji Jeho Svatost 14. dalajlama Tändzin Gjamccho, obfiad se uskuteãnil ve
wisconsinském Madisonu. Obdobné iniciace probûhly pod vedením ctihodného Kalu rinpoãheho
také v New Yorku a San Franciscu. Tímto ãinem velkorysosti odkázali mistfii uãedníkÛm neko-
neãné dûdictví metody a moudrosti, jejichÏ prostfiednictvím mÛÏe b˘t dosaÏeno nejvy‰‰í dobroty.
Tento akt byl mimofiádn˘ také proto, Ïe probûhl v dobû, kdy moÏnost jaderné války hrozila vyhla-
dit Ïivot na na‰í planetû.224
První zprávy o ·ambhale do Evropy podle Jurije N. Roericha pfiivezli dva jezuit‰tí
misionáfii Estavao Cacella (1585-1630) a Joao Cabral (1599-1669), ktefií se „pokou‰eli
nalézt cestu do Kitaje“ a bûhem náv‰tûvy Bhútánu se od místního rádÏi doslechli o exi-
stenci fií‰e jménem ·ambhala, která se mûla nacházet kdesi daleko na severu. V roce
1627 se proto rozhodli nav‰tívit Tibet a cestu do této severní fií‰e prozkoumat a objevit.
Jejich zku‰enosti se bohuÏel dochovaly v pouh˘ch dvou dopisech datovan˘ch 4. fiíjna
1627 a 17. ãervna 1628: „Existuje zemû, zde velmi populární, které se fiíká Xemba-
la/·ambhala (…) ale o jejím náboÏenství nám rádÏa nefiekl nic. Myslím si, Ïe by to moh-
la b˘t Kitaj, neboÈ jest to fií‰e velice rozlehlá.“225 E. Cacella se proto vydal do Îikace
v západním Tibetu, kam jej v roce 1628 následoval i Cabral. V tomto nejzaz‰ím bodû
své cesty oba konstatovali, Ïe ·ambhala a Kitaj jsou dvû zcela rozdílné fií‰e, dodává
Jurij N. Roerich.
Na pole spekulací a nepouãeného a nekritického smû‰ování rÛzn˘ch pfiístupÛ k ‰amb-
halskému m˘tu se nedávno pustil slovensk˘ spisovatel Milan Augustín:
Pokud jsme v souvislosti s tibetsk˘m mûstem Îikace pfiipomínali bájnou zemi ·ambhalu, v slo-
vanském prostfiedí známou jako Bielovodie, anebo v asijském prostfiedí známou pod jménem ·an-
92 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
exilovou komunitu, ale nejenom na ni.219 Jin˘m pûkn˘m pfiíkladem je oficiální pfiejme-
nování tibetského okresu Gjalthang (tib. /rgjal thang/, ãín. âung-tien) v provincii Jün-
nan na „·angri-la“.220 A tak jediná skuteãnû geograficky existující ·angri-la se nachází
ponûkud paradoxnû úplnû jinde, neÏ její hledaãi pfiedpokládali. A ne dosti na tom, nejed-
ná se o tibetskou záleÏitost, ale z vÛle ãínsk˘ch úfiadÛ a z komerãních dÛvodÛ vznikl˘
turistick˘ útvar.
Pojem ·angri-la byl – a sv˘m zpÛsobem stále je‰tû je – populární i u nás. Není proto
aÏ tak pfiekvapivé, Ïe ho pfiijali a pfiejali romantici, mezi nûÏ patfií i trampové: „O Veliko-
nocích v roce 1944 zaãali vala‰skoklobouãtí trampi budovat chatu, která dostala název
Shangri-la. [Viz Obr. 5] K tomuto pojmenování se inspirovali knihou Ztracen˘ obzorspisovatele Jamese Hiltona.“221
OObbrr.. 55 Trampská chata Shangri-la na vala‰skokloboucku postavená v polovinû ãtyfiicát˘ch let 20. století, souãasn˘ stav.
[Fotografie Pamela Marková, ãervenec 2004]
219. Slobodník Martin, „Vnímanie Tibetu v Európe a v USA“, Nov˘ Orient 53/6, 1998, s. 201-204.
220. K události do‰lo 20. bfiezna 2002 a autor zprávy uvádí, Ïe „ãínské úfiady si od tohoto kroku slibují, Ïe
proslaven˘ název z klasické knihy Ztracen˘ obzor Jamese Hiltona do tohoto chudého okresu pfiiláká
turisty.“ Po‰ta Miroslav, „Stalo se…“, Tibetské listy: Nezávisl˘ ãtvrtletník pro vûci tibetské 15, 2002,
s. 5; srovnej téÏ French Patrick, Tibet, Tibet. Historie ztracené zemû, pfiel. Petra Andûlová, Praha: BB
Art 2004, s. 36. Podle Patricka Frenche se jedná o „hornatou oblast na hranicích provincií S’-ãchuan
a Jün-nan“.
221. Novotn˘ Martin, „Trampské hnutí ve Vala‰sk˘ch Kloboukách“, Národopisn˘ vûstník XX(62), 2003,
s. 203.
222. Viz napfiíklad Samuel Geoffrey, Civilized Shamans: Buddhism in Tibetan Societes, Washington, Lon-
don: Smithsonian Institution Press 1993, s. 517.
223. Viz http://www.kalachakra-graz.at; viz téÏ Rozehnalová Jana – Bûlka Lubo‰, „Slavnost Kálaãakry
v Grazu: Západní imaginace a tibetsk˘ buddhismus“, Religio 11/1, 2003, s. 113-122.
224. Jakic Ivanka Vana, „Foreword“, in: Dhargyey Ngawang et al., A Commentary on the Kalacakra Tant-ra, Dharamsala: Library of Tibetan Works and Archives 1985, s. vii.
225. Roerich Georges, „Studies in the Kálacakra“, Journal of Urusvati Himalayan Research Institute 2/1,
1932. Citováno podle reprintu: Rerikh Yuri, Izbrannye trudy, Moskva: Nauka 1967, s. 157-158. Jurij
Roerich se pfii citaci tûchto dopisÛ opírá o jejich publikované faksimile – viz Wessels C., Early JesuitTravellers in Central Asia, 1603-1721, Hague: Martin Nijhof 1924, s. 314, Appendix II. a III.
95·AMBHALSK¯ M¯TUS
nájezdníkÛ, duchovních hledaãÛ a horolezcÛ. A vskutku, pfiedstava tibetské ·ambhaly byla natolik
podmanivá, Ïe se i v˘raz ·angri-la stal známûj‰í neÏ samotn˘ název knihy, která ho zplodila.229
Mezi typické západní fantazie o ·ambhale patfií jedna nedávno vydaná kniha ame-
rického bestselleristy Jamese Redfielda Tajemství Shambhaly [sic!, pozn. L.B.]. Hledá-ní jedenáctého proroctví. Tento beletristick˘, chvílemi ov‰em do fantasmagorie pfiechá-
zející text, nelze zafiadit mezi primární západní ‰ambhalskou m˘totvorbu, jak se s ní lze
setkat napfiíklad u Victorie LePageové ãi Nikolaje K. Roericha. Pfiesto v‰ak Redfieldo-
va kniha pfiispûla k upevÀování zaveden˘ch západních my‰lenkov˘ch stereotypÛ o „ta-
jemném Tibetu“. Autor zde vkládá svému tibetskému prÛvodci jménem Ta‰i do úst
vlastní, teosofií ovlivnûné pojetí ‰ambhalského m˘tu:
Ta‰i se na mne podíval. „Znáte legendu, která fiíká, Ïe bojovníci ze Shambhaly [sic, pozn. L.B.]
pfiijedou z V̆ chodu a porazí temné síly nevûdomosti a vybudují ideální spoleãnost? Tito bojovní-
ci nepfiijíÏdûjí na koních a s meãi v rukou. Ke zmûnû dochází následkem roz‰ífiení na‰ich polí mod-
litby. Vûdomosti Shambhaly se roz‰ifiují do celého svûta. JestliÏe vûfiící v‰ech vyznání, ktefií pevnû
vûfií ve spojení s boÏí podstatou, zaãnou spolupracovat a odmítnou negativní energii, v‰ichni bude-
me schopni roz‰ifiovat na‰e pole modlitby a vykonávat práci Shambhaly“. „Je‰tû v‰ak nevíme, co
v Shambhale dûlají,“ fiekl jsem. „Neznáme celé tajemství“.230
Zajímavé pojetí tibetského a západního ‰ambhalského m˘tu na jedné stranû a osob-
ního zaujetí, angaÏmá, na stranû druhé pfiedstavuje kniha Elaine Brookové In Search ofShambhala, vydaná v roce 1996 v Lond˘nû. Autorka, typická duchovní hledaãka druhé
poloviny 20. století, se vydala do Himaláje, aby zde na‰la své západní pfiedstavy trans-
formované do tibetsk˘ch reálií. AlespoÀ takto si to zprvu pfiála:
Co tady, k ãertu, vlastnû dûlám? Proã tu, u v‰ech svat˘ch, vlastnû jsem? Proã jsem ode‰la z domo-
va, od pfiátel … a dostala se sem, do tohoto pekla? Je to touha po ·angri-la, skryté nûkde hluboko
v horách, která nás pfiivede aÏ do tûchto nehostinn˘ch konãin. MoÏná je to tak, Ïe ráj je jenom ale-
gorické vyjádfiení té úlevy, kterou pociÈujete kdyÏ…231
Po t˘dnech cestování a nenalézání si autorka uvûdomuje, Ïe ·ambhala není ·angri-
la a Ïe není dosaÏitelná usilovn˘m pochodem, trekem podle prÛvodce typu Lonely Pla-net ãi Rough Guide. Poznává, Ïe k dosaÏení cíle je tfieba sáhnout po jiném typu prÛ-
vodce a zmûnit „vnûj‰í“ horskou túru ve „vnitfiní cestu“:
94 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
grí-la, tak bychom mûli na závûr konstatovat, Ïe ani dnes nedá mnoh˘m spát tento zvlá‰tní geo-
graficko-náboÏensk˘ pojem spojen˘ zejména s buddhistickou tradicí. Znám˘ indick˘ badatel
a znalec buddhismu Loke‰ âandra, (Lokesh Chandra) vynaloÏil obrovské lidské úsilí, aby objevil
v knihovnách star˘ch klá‰terÛ a á‰ramÛ zprávy, pfiípadnû mapy, kde by byla zakreslena poloha této
bájné zemû. Dokonce Angliãané v letech 1979 a 1981 zorganizovali dvû vûdecké himálajské
v˘pravy, jejichÏ cílem bylo nalézt i vysvûtlení ãásti otázek spojen˘ch s ·ambhalou. Zemi s tímto
názvem sice nenalezli, ale podafiilo se jim shromáÏdit mnoÏství pozoruhodn˘ch informací…226
Autor zde sice, jako ostatnû v témûfi kaÏdém konkrétním pfiípadû jakékoliv události,
pfiíbûhu, faktu ãi skuteãnosti, neodkazuje na Ïádnou literaturu, takÏe není moÏné zjistit,
kdo z AngliãanÛ na pfielomu sedmdesát˘ch a osmdesát˘ch let 20. století v Himálaji
·ambhalu ãi ·angri-lu hledal.
V tradici onûch britsk˘ch v˘prav pokraãoval Charles Allen s pfiáteli, ktefií v roce
1998 podnikli v˘pravu do oblasti posvátné hory Kailá‰. Jejich expedici doprovázel ‰táb
BBC, av‰ak ani tentokrát se nepodafiilo objevit skuteãnou ·angri-la.227
Velmi v˘stiÏnû a pfiíhodnû celou záleÏitost s ·angri-la, ·ambhalou, západní imagi-
nací a touhou po objevování na jedné stranû a pÛvodním ‰ambhalsk˘m m˘tem ve Vnitfi-
ní Asii na stranû druhé, vyjádfiil Andreas Gruschke:
Popis pfiíznakÛ úpadku v báji o ·ambhale zní právû v na‰ich ãasech krajnû realisticky, a proto je
ZápadoevropanÛm velmi blízké znovu objevovat ve zjasnûném obrazu Tibetu skrytou ‰ambhal-
skou fií‰i, jak˘si ráj na zemi, a tedy propÛjãovat na‰í utopii skuteãnost. Co TibeÈané a Mongolové
v ·ambhale po staletí hledali a o ãem tu‰ili, Ïe je nûkde v severním Tibetu a tedy na na‰í Zemi, to
nalezli Evropané v Tibetu. Obsahovû se v‰ak západní a v˘chodní utopie nikterak nekryje. U západ-
ních my‰lenek na ·angrila jde o to, aby se zachovaly kulturní hodnoty v˘chodu a západu, kter˘
s technizací vzrÛstající ve 20. století své vlastní hodnoty oãividnû ztratil, zatímco smysl ‰ambhal-
ského království spoãívá v tom, aby zaruãilo integritu buddhistického uãení a nabídlo sv˘m stou-
pencÛm prostor k rozvíjení toho, co vûdí o spáse.228
Zfiejmû nejpfiesnûj‰í „definici“ pojmu ·angri-la vytvofiil americk˘ badatel Orville
Schell ve své velmi poutavé monografii o virtuálním Tibetu:
·angri-la je dvû století star˘ destilát z vypÛjãeného kousku tibetské mytologie dochucen˘ západ-
ním snem snÛ. Je to mytické vtûlení my‰lenky svatynû-azylu, tedy místa, kde se uspokojují v‰ech-
ny civilizované tuÏby. Po pravdû fieãeno, na zemi není Ïádné jiné vhodnûj‰í místo, kde by mohl b˘t
tento fantazijní vzdu‰n˘ zámek postaven, neÏ je zdánlivû nepoznatelná jinakost Tibetu. Korunova-
ci my‰lenky ·angri-la jakoÏto zlidovûlé pfiedstavy pfiipravily generace cestovatelÛ, dobrodruhÛ,
226. Augustín Milan, Tibet. Hºadanie ciest II., Bratislava: NO PUBLISHING HOUSE 2000, s. 205.
227. Allen Charles, The Search for Shangri-La: A Journey to Tibetan History, London: Little, Brown and
Co. 1999, s. 273.
228. Gruschke Andreas, Posvátná místa království tibetského: Báje a povûsti od Kailásu po ·ambhalu, pfiel.
Jaromír A. Má‰a, Praha: Volvox globator 2000, s. 194-195.
229. Schell Orville, Virtual Tibet: Searching for Shangri-La from the Himalayas to Hollywood, New York:
Metropolitan Books 2000, s. 245-246.
230. Redfield James, Tajemství Shambhaly. Hledání jedenáctého proroctví, pfiel. Jan Brázda, Praha: Prag-
ma 2000, s. 197.
231. Brook Elaine, In Search of Shambhala, London: Jonathan Cape 1996, s. 6.
97·AMBHALSK¯ M¯TUS
Tibet byl po vût‰inu sv˘ch dûjin nejenom fakticky uzavfien˘ pfied cizinci, jednalo se
o jakousi politickou autarkii sui generis, ale také od pradávna opl˘val bájemi, legenda-
mi a jin˘mi formami vyprávûní o skryt˘ch zemích, údolích a rájích na zemi. Ty jsou
podle tradiãních pravidel pro cizince – ov‰em cizince nikoliv ve smyslu etnickém, jazy-
kovém ãi sociálním, ale ve smyslu „ãlovûka nehodného vstoupit“ – nepfiístupné, ãi
dokonce zakázané. Není proto pfiekvapením, Ïe právû tento moment lidové narace, pod-
pofien˘ faktick˘m zákazem vstupu do Tibetu pro ne-TibeÈany a ne-buddhisty, zejména
Evropany a Ameriãany, neobyãejnû pfiitahoval a svádûl. A lidé, zvlá‰tû pak tûch dobro-
druÏnûj‰ích povah – a je jedno zda se jednalo o akademické badatele, misionáfie, ãi
„hledaãe v˘chodní moudrosti“ – tato skuteãnost svádûla k tomu, aby je‰tû více usilova-
li do zakázané (a tudíÏ i tajemné) zemû proniknout.
Politicky motivované odpírání vstupu cizincÛm do Tibetu tak jenom podtrhovalo
a potvrzovalo jejich pfiesvûdãení, vzniklé z útrÏkovit˘ch informací, o reálné existenci
onûch „skryt˘ch zemí ãi údolí“. Taková informace vÏdy pfiedstavovala v oãích Zápaìa-
nÛ „v˘zvu“ ãi pfiímo povinnost západní civilizace tato místa nejenom poznat, objevit
a prozkoumat, ale pfiedev‰ím je získat jako koloniální území. Historie nedaleké Indie je
toho dobr˘m pfiíkladem. Evropani, zejména Britové, chtûli expandovat z Indie na sever
a vedle dominantních politicko-strategick˘ch ãi geopolitick˘ch motivÛ zde není tûÏké
rozpoznat i motivy, fieknûme romantické, dobrodruÏné. V pfiípadû britského cestovatele
a dobyvatele ‰la politika a romantika ãasto ruku v ruce. Za vhodn˘ pfiíklad lze zvolit ge-
nerála Francise Younghusbanda, muÏe, jenÏ v ãele britsk˘ch expediãních vojsk stanul
na poãátku 20. století ve Lhase. Stal se tak jedin˘m západním dÛstojníkem, kter˘ kdy
centrální a jiÏní Tibet se sv˘mi vojsky po urãité období vojensky okupoval. A navzdo-
ry ãi moÏná právû kvÛli své celoÏivotní armádní a koloniální sluÏbû na stará kolena
konvertoval ne sice pfiímo k tibetskému buddhismu fiádu Gelugpa, ale k orientálnímu
mysticismu tak typickému pro urãité intelektuální vrstvy britské spoleãnosti první tfieti-
ny 20. století zcela jistû.236
Mezi západní my‰lenkové stereotypy o Tibetu patfií pfiedstava o radikální promûnû
kdysi váleãnické fií‰e v pacifistické spoleãenství témûfi bez armády, zkrátka spoleãnost,
kde panují ideální vztahy. Tento velmi populární idealizovan˘ obraz národního charak-
teru ãi povahy TibeÈanÛ byl cílevûdomû pûstován zejména v druhé polovinû 20. století
západními tibetofily, vãetnû buddhistick˘ch mnichÛ západního pÛvodu. A je pravda, Ïe
96 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
¤íká se, Ïe skrytá údolí sestávají z vnûj‰ích, vnitfiních a tajn˘ch ãástí, a tak i kdyÏ se podafií otev-fiít vnûj‰í ãást a zmocnit se jí, vnitfiní ãi tajná ãást stejnû zÛstanou skryté a dosaÏitelné pouze vel-
k˘m jóginÛm a mystikÛm. ¤íká se, Ïe pro vût‰inu z nás, ktefií máme neãistou hlavu, pfiedstavuje
velké bohatství dokonce uÏ jenom to, Ïe jsme o ·ambhale sly‰eli. Myslím, Ïe bez oka moudrosti
velkého jógina je, zdá se, nemoÏné dosáhnout nejvnitfinûj‰í podstaty ·ambhaly. Dokud se nevydá-
te do Himaláje a nedotkne se vás byÈ jenom záblesk ãi okamÏik tohoto skrytého údolí, nezaÏijete
to neodolatelné poku‰ení, které ov‰em navzdory varování prÛvodcÛ mÛÏe vést k velkému nebez-
peãí a mÛÏe skonãit dokonce i smrtí.232
Elaine Brooková nebyla ani první ani jedinou Ïenou, která se kdy vydala do Tibetu
odhalovat tajemství hor a údolí. Jednou z tûchto Ïen je i Norma Levineová, která svoji
cestu v sedmdesát˘ch letech 20. století zaãala v klá‰tefie v severní Indii. Zde se setkala
s tibetsk˘m lamou Tai Situpou a ten jí na otázku, co je skrytá zemû (tib. bäjül), odpo-
vûdûl následovnû:
Jsou to místa, která mají b˘t teprve objevena a která budou skrytá tak dlouho, dokud nepfiijde ten
správn˘ ãas. Tato místa mohou nabízet rozmanité moÏnosti. Nûkterá jsou zvlá‰tû prospû‰ná v do-
bách válek a hladomoru; jiná jsou velmi pfiíhodná pro doby, kdy lidé potfiebují duchovní pfiínos.
Jsou to zvlá‰tní místa vhodná pro rychlou realizaci, mají mocnûj‰í prostfiedí pro vnitfiní rozvoj
jedince. Pokud je prostfiedí harmonické, pak u ãlovûka navozuje fyzickou harmonii a tím vede
i k mentální harmonii.233
A jin˘ tibetsk˘ lama Thinlä Norbu jí zase sdûlil, Ïe:
V‰echny skryté zemû mají vnûj‰í a vnitfiní úroveÀ. Obyãejní lidé sem nemají automaticky zaji‰tû-
n˘ vstup a to dokonce ani do vnûj‰í úrovnû. Pouze ‰Èastní lidé s mnoÏstvím zásluh mohou na tato
místa vstoupit. DosaÏení vnitfiní úrovnû je dokonce ménû záleÏitostí vÛle neÏ dosaÏení úrovnû
vnûj‰í. Získávání zásluh znamená vytváfiení podmínek pro to, aby se otevfiela vnitfiní úroveÀ. Jedi-
né, co mÛÏeme dûlat, je pfiipravovat se.234
A jaké si z toho v‰eho autorka vzala pouãení? Sama to shrnuje následovnû:
ProtoÏe skrytá místa jsou zvlá‰tní místa pro duchovní rozvoj, vnitfiní úroveÀ odpovídá vnitfinímu
jógovému systému a pfiemûnû pûti neãist˘ch zpÛsobÛ vnímání, umístûn˘ch v ãakrách, v pût moud-
rostí. TakÏe ve vnitfiní úrovni skryt˘ch zemí jsou poklady, které obsahují tu nejmocnûj‰í transfor-
maãní a regeneraãní energii: elixír Ïivota. NeÏ je tedy skrytá zemû objevena, leÏí v rozmûru mimo
ãas.235
232. Ibid., s. 5.
233. Levine Norma, Blessing Power of the Buddhas: Sacred Objects, Secret Lands, Shaftesbury, Dorset:
Element 1993, s. 106.
234. Ibid., s. 116.
235. Ibid., s. 116.
236. Biografie Francise Younghusbanda viz napfiíklad French Patrick, Younghusband: The Last GreatImperial Adventurer, London: Flamingo 1995.
99·AMBHALSK¯ M¯TUS
Mezi první a pfiední propagátory západní pfiedstavy pacifistického Tibetu patfiil
Nikolaj K. Roerich, kter˘ napfiíklad ve svém textu o ·ambhale vkládá tibetskému lamo-
vi do úst následující slova (rozhovor se má odehrávat v klá‰tefie „Talaj-pcho-brang“ a je
datován rokem 1928; nikde to není zdÛraznûno, ale jedná se o fiktivní rozpravu):
S pomocí na‰ich symbolÛ, obrazÛ a thanegk mÛÏe‰ spatfiit, jak pÛsobili Velcí Uãitelé. Jen málo-
ktefií z nich jsou zobrazeni v úplné meditaci. Obvykle jsou aktivní ve své velké práci. Buì uãí lidi,
nebo ovládají temné síly a Ïivly. Nebojí se toho, stát tváfií v tváfi nejmocnûj‰ím silám anebo se
s nimi spojit, je-li to nezbytné pro spoleãn˘ prospûch. Nûkdy lze uãitele spatfiit v opravdové bitvû,
jak rozptylují zlé síly. Nejsme zastánci pozemsk˘ch válek, ale buddhisté byli po celou dobu své
existence vystaveni útokÛm. Nikdy nebyli agresofii. Sly‰eli jsme, Ïe nedávno bûhem va‰í Velké
války [my‰lena je první svûtová válka 1914-1918, pozn. L.B.] kfiesÈan‰tí knûÏí obou válãících stran
tvrdili, Ïe právû s nimi je Issa [JeÏí‰ Kristus, pozn. L.B.] a BÛh. Je-li BÛh jeden, tak v tomto pfií-
padû se musíme domnívat, Ïe byl v konfliktu sám se sebou. Jak mÛÏe‰ vysvûtlit tento v‰em budd-
histÛm nepochopiteln˘ rozpor?241
Vizi pokojného, mírumilovného a neagresivního Tibetu, kter˘ tak dobfie odpovídá
vizi ·angri-la podpofiil také francouzsk˘ spisovatel Georges Bataille ve své Teorii nábo-Ïenství, kdyÏ napsal: „Ve skuteãnosti jde totiÏ o vûdomou volbu. (…) Najít dÛvod toho-
to pokojného rázu celé zemû je na první pohled snadné: má svÛj pÛvod v buddhismu,
kter˘ sv˘m vûrn˘m zakazuje zabíjet.“242
A jinde fiíká: „Svou podstatou je v‰ak Tibet totéÏ co jeho klá‰tery. K ãemu by nám
bylo, tvrdili jeho obyvatelé, bojovat za udrÏení nûjakého principu, kdyÏ boj znamená
pfiedev‰ím opustit tento princip? Jeden v˘znamn˘ láma ze Lhasy to Charlesu Bellovi
vysvûtlil takto: ‘V Tibetu je zbyteãné zvût‰ovat armádu: v knihách totiÏ stojí, Ïe zemû
bude ãas od ãasu napadena cizinci, nikdy tu v‰ak nezÛstanou dlouho’“.243
Existuje ov‰em i opaãná interpretace TibeÈanÛ a jejich náboÏenství, prosazovaná
zejména kruhy okolo jiÏ dfiíve zmínûn˘ch manÏelÛ Trimondiov˘ch, která nahlíÏí ·amb-
halu, Kálaãakratantru atp. jako na projev násilné a zvrácené povahy tibetského „lama-
ismu“.
Îiv˘ pfiíklad nedávné ‰ambhalské m˘totvorby lze nalézt v tibetské exilové roãence
âhö jang. Oproti tradiãním a star‰ím podáním je zde jeden podstatn˘ rozdíl. Postava
muÏe, kter˘ se (znovu)zrodí jakoÏto Rudra âakrin, poslední vládce ·ambhaly, kter˘ za-
hájí a ukonãí boj dobra a zla na zemi, nebude panãhenlama, ale dalajlama. Zdali je moÏ-
né pfiikládat této skuteãnosti reáln˘, dobovû konkrétní historick˘ a politick˘ obsah, ne-
ní tak jednoduché stanovit:
98 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
i nûktefií etniãtí TibeÈané se nechávají rádi svést k tomuto pojetí, aby vyhovûli vkusu
sv˘ch posluchaãÛ – vkusu formovanému právû na Západû.237
O tom, Ïe se jedná o vysnûn˘ a zcela ahistorick˘ obraz, se lze napfiíklad pfiesvûdãit
pouh˘m nahlédnutím do v tomto ohledu velmi realisticky napsan˘ch Dûjin Tibetu od
TibeÈana, kter˘ dokonce dfiíve neÏ 14. dalajlama ode‰el do exilu, b˘valého ãlena tibet-
ské vlády a mluvãího tibetského Národního shromáÏdûní Wangãhug Dedän Îagabpy.238
Podstatou takového nahlíÏení na tibetsk˘ národ a stát je teze o radikální promûnû
charakteru lidu a státu pod vlivem buddhismu, která se uskuteãnila od zhruba 15. stole-
tí, zejména pod vlivem promûny státní formace od království smûrem k teokracii v ãele
s dalajlamy. Dfiíve bojovné a váleãné expandující etnikum se díky dÛslednému zavede-
ní buddhistického etického principu nenásilí (sa. ahimsá) mûlo pomûrnû rychle trans-
formovat v mírumilovn˘ lid. Podobnû to platí i o Mongolech, jejichÏ nebuddhistick˘
vládce âinggischán pfiedstavoval posledního uzurpátora okolního svûta a podmanitele
národÛ. Tato koncepce se ov‰em dostává do zcela jiného svûtla, pokud pfiipustíme, Ïe
‰ambhalsk˘ m˘tus má dvû stránky, Ïe je ambivalentní a Ïe stejnû jako Rudra âakrin má
svoji klidovou a hnûvivou podobu, má i ·ambhala rysy ráje na jedné stranû a lítého boje
na smrt v rámci poslední bitvy na stranû druhé.
Není tfieba zde zcela zpochybÀovat onu tezi o totální promûnû TibeÈanÛ a MongolÛ
pod vlivem nového, buddhistického náboÏenství, jenom je tfieba odstranit jisté pfiedsud-
ky, iluze a stereotypy, které mají lidé ze Západu sklon vkládat do TibeÈanÛ. Jak˘si
posun, mimochodem dobfie historicky doloÏiteln˘, od pÛvodní expanze k mírovému
souÏití v prÛbûhu století se dá v dûjinách novodobého Tibetu a Mongolska rozpoznat.
Ostatnû dokladem je i souãasná politika 14. dalajlamy, kter˘ neváhal a v první polovi-
nû sedmdesát˘ch let 20. století doslova zakázal partyzánsk˘ boj KhampÛ v království
Mustang v severním Nepálu.239 Nikoliv nepodstatn˘m ãinitelem zde ov‰em bylo i ukon-
ãení podpory této guerrily ze strany USA, konkrétnû CIA.240 To, Ïe TibeÈani dnes za ne-
závislost nebojují se zbraní v ruce, dokonce na ni rezignují a volají po skuteãné auto-
nomii v rámci âínské lidové republiky, není dÛkaz jejich zbabûlosti, ale naopak je to
projev jejich síly. A dluÏno fiíci, úãinné síly, která postupnû nab˘vá na intenzitû. Nobe-
lova cena pro dalajlamu v roce 1989 tuto skuteãnost jenom stvrdila.
237. K tomuto tématu viz napfiíklad Slobodník Martin, „Obrazy Tibetu v âíne: od pohrdania po fasciná-
ciu“, in: Slobodník Martin – Pirick˘ Gabriel (eds.), Fascinácia a (ne)poznanie: Kultúrne strety Zápa-du a V̆ chodu, Bratislava: Chronos 2003, s. 92-107; viz téÏ Lopez Donald, Jr., Prisoners of Shangri-La: Tibetan Buddhism and the West, Chicago – London: The University of Chicago Press 1998.
238. Îagabpa Wangãhug Dedän, Dûjiny Tibetu, pfiel. Josef Kolma‰, Praha: Lidové noviny 2000.
239. Peissel Michel, Tajemn˘ Mustang. Putování neznámou zemí v Himálaji, pfiel. Eva Pilafiová, Praha:
Olympia 1976.
240. Knaus John Kenneth, Orphans of the Cold War: America and the Tibetan Struggle for Survival, New
York: PublicAffairs 1999.
241. Roerich Nicholas [Nikolaj], Záfiící ·ambhala, pfiel. Alan âernohous, Praha: KitûÏ 2003, s. 47-48.
242. Bataille Georges, Prokletá ãást. Teorie náboÏenství, pfiel. Anna Irmanovcová, Praha: Herrmann & sy-
nové 1998, s. 105.
243. Ibid., s. 117.
101·AMBHALSK¯ M¯TUS
he – tulku (rozpoznan˘ znovuzrozenec), proslul˘ sv˘mi vskutku neortodoxními zpÛso-
by ‰ífiení Buddhovy nauky, pfii‰el s pÛvodní transformací tibetského pojetí ·ambhaly:
Uãení Shambhala [sic!, pozn. L.B.] je zaloÏeno na pfiedpokladu, Ïe existuje základní lidská moud-
rost, která mÛÏe pomoci rozfie‰it svûtové problémy. Tato moudrost nepatfií v˘luãnû Ïádné kultufie
nebo náboÏenství, nepochází pouze z V̆ chodu nebo Západu. Spí‰e je to tradice lidského bojov-
nictví, která existovala v mnoha kulturách a v rÛzn˘ch údobích historie.247
Místo adaptace pÛvodního asijského m˘tu do nového evropského a amerického pro-
stfiedí nabízí âhögjam Trungpa rinpoãhe nové vysvûtlení, které je na rozdíl od pÛvod-
ního m˘tu universalistické. ·ambhala jako majetek v‰eho lidstva, ·ambhala jako origi-
nální zpÛsob, jak prostfiednictvím moudrosti vyfie‰it v‰echny problémy svûta a lidstva.
Eschatologická stránka je v Trungpovû pojetí zcela potlaãena a poslední bitva o ·amb-
halu se tak promûnila v permanentní individuální cestu bojovníka ·ambhaly, bódhisatt-
vy:
Od roku 1977 kagjüpovsk˘ lama âhögjam Trungpa rinpoãhe tvÛrãím zpÛsobem reinterpretoval
‰ambhalsk˘ m˘tus jako základ pro sekulární tradici slouÏící ke vzniku probuzené spoleãnosti. (…)
K tomuto úãelu, totiÏ rozvoji principu bojovníka, vznikl i Shambhala Training Programme.
V̆ cvik, zahrnující meditace, aranÏování kvûtin, bojová umûní atp. má vést k rozvoji takov˘ch
vlastností, jako je uvûdomování si základní dobroty, stateãnost, otevfiené a milující srdce, panov-
nická dÛstojnost, elegance, pfiesnost, neagresivita, vrcholící bojovníkovou „autentickou pfiítom-
ností“. Od roku 1982, kdy tento program zaãal bûÏet v Evropû, jej absolvovalo asi 1200 lidí.248
Tyto vûty napsal na poãátku devadesát˘ch let 20. století britsk˘ buddhista a budd-
holog Stephen Batchelor a od té doby jistû poãet absolventÛ v˘cviku ·ambhaly nepo-
chybnû narostl.
100 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Na v˘chod od Kálaãakrova zámku se nachází velik˘ palác vládce ·ambhaly. V dobû, kdy jsem mûl
svÛj sen, vládli v ·ambhale od dob vládce Suãandry vládcové dharmy a po nich linie drÏitelÛ. Teh-
dej‰í kulika se jmenoval âhögjal Magagpa ãili Aniruddha, byl v té dobû jiÏ intronizován a jak mi
moje spoleãnice Tára sdûlila, bylo mu právû sedmnáct let. A protoÏe kaÏd˘ kulika vládne po dobu
sta let a já jsem nyní ‰edesát ãtyfii let stár, tak mu dnes musí b˘t ‰edesát pût let. Jak jsem jiÏ fiekl:
chápu to tak, Ïe kulika Pundaríka ãi rigdän Pemä Karpo je t˘Ï jako Jeho Svatost dalajlama nyní.
Moje spoleãnice mi také fiekla, Ïe poslední kulika se bude jmenovat „Rudra s kolem, mocn˘ a hroz-
n˘ vládce s Ïelezn˘m kolem v ruce“, jak zní doslovn˘ pfieklad jeho jména, a nebude to nikdo jin˘,
neÏ Jeho Svatost dalajlama, kter˘ pfiemÛÏe v‰echno zlo ve svûtû.244
Na základû této nedávné tibetské ‰ambhalské m˘totvorby vznikla dal‰í, tentokrát
ov‰em západní a teosofická ‰ambhalská m˘totvorba. Victoria LePageová ve své knize,
v kapitolce nazvané Lamova cesta do ·ambhaly, pouÏívá citovanou v˘povûì jakoÏto
suroviny pro svébytné pfietavení ‰ambhalského m˘tu do nového produktu v duchu New
Age:
Vûfiím, Ïe i mnozí dal‰í obyvatelé na‰í planety také zaÏívají ve spánku podobné duchovní cesty,
aniÏ by si je nutnû museli pamatovat nebo je dávat do souvislosti s asijsk˘m centrem zasvûcení,
a Ïe k tûmto jevÛm docházelo v prÛbûhu cel˘ch dûjin, zvlá‰tû pak v období náhl˘ch evoluãních
zmûn. Khamtul rinpoãhe, kter˘ patfiil jiÏ ke zku‰en˘m zasvûcencÛm, si svÛj záÏitek plnû uvûdomo-
val a dokázal si jasnû vybavit i ty nejmen‰í detaily, coÏ vût‰ina z nás zfiejmû nedokáÏe. A pfiesto
nevûdomé uãení pod vedením zku‰en˘ch uãitelÛ mÛÏe b˘t v pozadí zdánlivû spontánního nabytí
vûdûní, vû‰teck˘ch schopností, nov˘ch sil a pocitu nevysvûtlitelného duchovního probuzení, které
v dne‰ní dobû zaÏívá tolik lidí. Je moÏné, a tato kniha [my‰lena je kniha autorky, pozn. L.B.] se
k takové teorii hlásí, Ïe podobná snová ‰kolení stojí v pozadí náhl˘ch a nevysvûtliteln˘ch kultur-
ních promûn, které zaãaly v ‰edesát˘ch letech [20. století, pozn. L.B.] a staly se celosvûtov˘m
fenoménem, jenÏ trvá dodnes.245
Autorka tak upou‰tí od jinak docela populárních v˘ukov˘ch lekcí tibetsk˘ch exilo-
v˘ch uãitelÛ na Západû. Namísto náv‰tûv meditaãních center, poslechu pfiedná‰ek, dis-
kusí nad nimi, studia pfiíslu‰né literatury atp. nyní jiÏ postaãuje „nevûdomé uãení“
v rámci „snov˘ch ‰kolení“. I takto snadno se rodí nové formy ‰ambhalského m˘tu
v euroamerickém kulturním prostfiedí!
Pozoruhodn˘ a zcela originální zpÛsob adaptace ‰ambhalského m˘tu do západního,
pfiedev‰ím severoamerického prostfiedí pfiedstavuje pÛsobení tibetského exilového uãi-
tele âhögjam Trungpy rinpoãheho.246 Tento ve své dobû mimofiádnû populární rinpoã-
244. Khamtrul Rinpochey – Jamyang Dhondup, „A Vision of Shambhala“, Chö Yang: The Voice of TibetanReligion and Culture 6, 1994, s. 121.
245. LePage Victoria, ·ambhala…, s. 43.
246. Struãn˘ a objektivní Ïivotopis âhögjam Trungpy rinpoãheho (1939-1987) viz Coleman Graham,
A Handbook of Tibetan Culture: A Guide to Tibetan Centres and Resources throughout the World,
London: Rider 1993, s. 226-227. Je zde uvádûn jako jeden z dvaceti ãtyfi nejv˘znamnûj‰ích Ïijících
i zemfiel˘ch uãitelÛ fiádu Karma-kagjü; viz téÏ kapitolku âhögjam Trungpa ve Spojen˘ch státech
v knize: Lenoir Frédéric, Setkávání buddhismu se Západem, pfiel. Lada Bosáková, Praha: Volvox glo-
bator 2002, s. 227-229.
247. Trungpa Chögyam, Shambhala [sic!, L.B.]. Posvátná cesta bojovníka, pfiel. Antonín R. Machander,
Praha: Pragma 1999, s. 23.
248. Batchelor Stephen, The Awakening of the West: The Encounter of Buddhism and Western Culture, 543BCE – 1992, Hammersmith, London: Aquarian 1994, s. 367.
103ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU
Xylografická thangka z Burjatska
Thangka251 je vyti‰tûná ãernou barvou z xylografické matrice na tenkém a velmi
jemném bílém plátnû, její v˘‰ka je 45,5 cm a ‰ífika 35,8 cm (viz Obr. 6). Zobrazení obsa-
huje celkem pût postav, které tvofií ãtyfii v˘znamové celky, rozvrÏené víceménû okolo
ústfiední a nejvût‰í postavy Rudry âakrina. Na nejvy‰‰ím místû zobrazení se nachází
panãhenlama, vpravo od nûj jsou dvû sedící postavy. BlíÏe k panãhenlamovi sedí boÏ-
stvo Vagi‰vara a pod ním, blíÏe k ústfiední postavû Rudry âakrina se pak nachází první
kulika, osm˘ vládce ·ambhaly MaÀdÏu‰ríkírti. Spodní ãást obrazu pfiedstavuje krajinn˘
motiv s pfievládajícími horami, kde lze vedle vegetativních motivÛ vlevo dobfie identi-
fikovat trojí klenot (sa. triratna) s plamínky na pozadí, napravo od nûj horu se tfiemi
stromy ãi kefii a zcela vpravo horu, jeÏ sv˘m tvarem napomíná mytickou horu Méru ãi
Kailá‰u.252
Thangku lze interpretovat i chronologicky, av‰ak dÛleÏitûj‰í je nepochybnû aspekt
mytologick˘. Chronologická interpretace zobrazení zasazuje postavy a dûj do ãasové
osy. Z tohoto hlediska „nejstar‰í“ postavou thangky je první kulika MaÀdÏu‰ríkírti, po
nûm následuje jediná skuteãná historická postava 6.(3.) panãhenlamy. Nejmlad‰ím,
dosud nezrozen˘m je Rudra âakrin, kter˘ zvítûzí nad vládcem barbarÛ, pfiedstavitelem
sil zla (taktéÏ dosud nenarozen˘m) v nepfiíli‰ vzdálené budoucnosti, tj. v 25. století.
Zb˘vající poslední postava pfiedstavuje boÏstvo Vagi‰varu, které je ãasovû nezafiaditel-
né, neboÈ vlastnû existuje mimo bûÏn˘ lidsk˘ ãas.
Porozumûní a správné identifikaci postav a zobrazené situace napomáhá ‰est krát-
k˘ch textÛ v tibet‰tinû, které zobrazené postavy pojmenovávají a uvádûjí do mytologic-
kého kontextu. Odshora dolÛ:
(1) „Klaním se panãhen Lozang Je‰emu“; (2) „Klaním se DÏamjang Mawä Sengge-
mu“; (3) „Klaním se rigdänovi DÏamjang Dagpovi“; (4) „Klaním se hrozivému Khor-
loãänovi“; (5) „Med naivÛ“ a poslední (6) „Velk˘ mistfie, kdyÏ se v budoucnu objeví‰
jako Veliké kolo v mûstû Kalápa a v hrozivém tûle pfiesekne‰ proud barbarÛ, nechÈ i já
si zaslouÏím b˘t pfiedním ve tvém doprovodu“.
Pro lep‰í pochopení obsahu xylografické thangky bude vhodné se jednotliv˘m
postavám a nápisÛm vûnovat podrobnûji.
102 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
2. Zobrazení vztahující se k ‰ambhalskému m˘tu
·ambhalsk˘ m˘tus zahrnuje jak verbální sloÏku, tak i sloÏku vizuální. O textech
a vyprávûních pojednává první ãást knihy, druhá se vûnuje tomu, jak si lidé ·ambhalu
pfiedstavovali a pfiedstavují. Vizualizace ‰ambhalského m˘tu zahrnuje rozmanité formy
jeho v˘tvarného uchopení, pfieváÏnû se v‰ak jedná o obrazy rÛzn˘ch velikostí buì ruãnû
malované ãi kreslené nebo o tisky, pfieváÏnû zhotovované s pomocí xylografick˘ch mat-
ric. Plastik ãi skulptur vztahujících se k ‰ambhalskému m˘tu je ve srovnání s dvojroz-
mûrn˘mi zpodobnûními velmi málo. Pfiíslu‰ná zobrazení se nejãastûji vyskytovala a vy-
skytují v sakrálních stavbách a zpravidla jsou umístûna v podloubí vchodové ãásti chrá-
mÛ, vût‰inou poblíÏ soch ãi obrazÛ stráÏcÛ svûtov˘ch stran, dharmapálÛ. Napfiíklad
v souãasném amdoském klá‰tefie Labrangu lze taková zobrazení napoãítat minimálnû tfii
(viz Obr. 22) a v dal‰ích klá‰terech tohoto regionu je jich také velké mnoÏství (viz
Obr. 20, Obr. 21, Obr. 12). Zobrazení ·ambhaly v sakrálních prostorech jsou docela
bûÏná v tibetsk˘ch, ale i mongolsk˘ch a burjatsk˘ch klá‰terech.
Jeden z nejstar‰ích doloÏen˘ch v˘skytÛ ‰ambhalsk˘ch maleb a kreseb v Tibetu je
z Gjance: „Po koneãném vysvûcení v roce 1474 následoval vrchol v dotváfiení Kumbu-
mu v Gjance, jímÏ bylo umístûní sochy VadÏradhary v interiéru nejvy‰‰í kaple … okol-
ní stûny byly pokryty malbami vládcÛ ·ambhaly a uãitelÛ Kálaãakratantry.“249
O v˘skytu zobrazení ·ambhaly i mimo sakrální prostory se dozvídáme sporadicky,
o tom, Ïe byly k vidûní v domácnostech, pí‰e napfiíklad Charles Bell,250 jednalo se o v˘-
jevy z posledního boje v ·ambhale.
Pro lep‰í pochopení vizuální stránky bude vhodné nejprve velmi podrobnû rozebrat
jedno konkrétní zobrazení, xylografickou thangku získanou v Burjatsku, a teprve poté
se pokusit o klasifikaci, anal˘zu a pfiípadnou interpretaci jednotliv˘ch typÛ zobrazení,
jakoÏ i konkrétních pfiíkladÛ ikonografického materiálu vztahujícího se k ‰amb-
halskému m˘tu.
249. Heller Amy, Tibetan Art: Tracing the Development of Spiritual Ideals and Art in Tibet, 600-2000 A.D.,Milano: Jaca Book 1999, s. 146.
250. Bell Charles, The Religion of Tibet, Oxford: Clarendon Press 1931, s. 78.
251. Toto zobrazení bylo poprvé publikováno a ãásteãnû i popsáno v práci: Bûlka Lubo‰, „The Myth of
Shambhala: Visions, Visualisation and the Myth’s Resurrection in the Twentieth Century in Buryatia“,
Archiv orientální 71/3, 2003, s. 258-260 (fig. 2, s. 262).
252. O v˘znamu hory Méru v buddhistické kosmologii a eschatologii viz Kloetzli Randolph W., BuddhistCosmology: Science and Theology in the Images of Motion and Light, Delhi: Motilal Banarsidass
1989, s. 43; viz téÏ Sadakata Akira, Góra Sumeru i kraina Sukhawati: Zarys kosmologii byddyjskiej,PoznaÀ: Wydawnictwo Moderski i S-ka 2000.
105ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU
·est˘ (tfietí) panãhenlama Lozang Paldän Je‰e
První nápis (viz Obr. 7) „Klaním se panãhen Lozang Je‰emu /blo bzang je ‰es/“
pfiedstavuje standardní zdvofiilou frázi, vyjadfiující úctu. Autor textu má na mysli 6.(3.)
panãhenlamu Lozang Paldän Je‰eho (/blo bzang dpal ldan je ‰es/, 1738-1780). V tibet-
ském textu na thangce se sice uvádí pouze „Lozang Je‰e“, coÏ je také jméno 5.(2.) pan-
ãhenlamy (1663-1737), ale v˘znam poslednû jmenovaného je pro tibetsk˘ buddhistick˘
eschatologick˘ m˘tus nesrovnatelnû men‰í, neÏ pfiedstavuje tvorba panãhenlamy po
nûm následujícího. 6.(3.) panãhenlama je autorem pfiinejmen‰ím ãtyfi základních textÛ
o ·ambhale:253 (1) Melodie vyvstání zázraãn˘ch schopností [sa. siddhi]: chvála a mod-litba rigdänÛm severní zemû ·ambhaly;254 (2) Pramen deseti milionÛ zázrakÛ: V̆ klado velikém místû siddhÛ zemû ·ambhaly, spolu s vylíãením Indie a okolí;255 (3) Modlitbaza zrození v severní ·ambhale256 a (4) Chvála sedmi dharmarádÏÛm.257
OObbrr.. 77 Detail z xylografické thangky ·ambhaly, 6.(3.) panãhenlama Lozang Paldän Je‰e,(/blo bzang dpal ldan je ‰es/, 1738-1780), burjatská práce (?), konec 19. nebo poãátek 20. století,
v˘‰ka 45,5 cm, ‰ífika 35,8 cm, velikost v˘fiezu cca 10 cm, ‰ífika cca 14,5 cm. [archiv autora]
104 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
253. BlíÏe viz napfiíklad Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale po tibetojazyãnym buddijskimistoãnikam XVIII – naãala XX vv., Ulan-Ude: Institut Mongolovûdûnija, Buddologii i Tibetologii 2003
(Avtoreferat dissertacii na soiskanie uãenoj stûpeni kandidata istoriãeskich nauk), s. 7.
254. Tib. bjang phjogs ‰am bha la’i rigs ldan rnams la bstod ãing gsol ba ‘debs pa’i rab tu phje ba dngosgrub rnam par ‘bjung pa’i sgra dbjangs Ïes bja ba.
255. Tib. grub pa’i gnas ãhen po ‰am bha la’i (jul gji) rnam b‰ad ‘phags jul (gji) kji rtogs brdÏod dang bãaspa ngo mcchar bje ba’i ‘bjung gnas Ïes bja ba (bÏugs so).
256. Tib. bjang ‰am bha lar skje ba’i smon lam bÏugs so.
257. Tib. ãhos rgjal bdun kji bstod ba.
OObbrr.. 66 Xylografická thangka ·ambhaly, burjatská práce (?), konec 19. nebo poãátek 20. století, v˘‰ka 45,5 cm, ‰ífika 35,8 cm.
107ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU
ho panãhenlamy prohlásili, Ïe jejich uãitel je znovuzrozencem lamy Lozang Dönduba. Odtud tedy
pochází ona legenda, která praví, Ïe panãhenlama bude vládcem ·ambhaly.262
Zcela historické roviny pfii popisování Ïivota a díla 6.(3.) panãhenlamy se drÏel bur-
jatsk˘ cestovatel a badatel GonboÏab Cebekoviã Cybikov, kter˘ mimochodem pob˘val
v pfievleãení za buddhistického mnicha ve Lhase na pfielomu 19. a 20. století:
3. panãhenlama Lozang Paldän Je‰e se narodil v roce 1738 a byl souãasníkem ãínského císafie
âchien-lunga. (…) Ve sv˘ch spisech (celkem sedm svazkÛ), rozvinul, mezi jin˘m, my‰lenku, na
kterou poukazovali uÏ jeho pfiedchÛdci, Ïe totiÏ jeden z panãhenlamÛ bude pûtadvacát˘m vládcem
Rigdän Dagpem [Rudra âakrin, pozn. L.B.], kter˘ jednou stane v ãele buddhistÛ v tzv. Severní
válce ·ambhaly proti jinovûrcÛm lalo. Historick˘ autor Longdol Lama z 18. století (/klong rdol blama/, vlastním jménem Ngawang Lozang /ngag dbang blo bzang/, encyklopedista, 1719-1805)
tvrdí, Ïe v roce 1777 se mûl v ·ambhale dovr‰it buìto padesát˘ první (podle v˘poãtÛ astrologa
Lhündub Gjamccho Phugpy /lhun grub rgja mccho phug pa/ z 15. století), nebo devadesát˘ druh˘
(podle v˘poãtÛ Congkhapova Ïáka Khädub Geleg Palzangpa a proslulého polyhistora a spisovate-
le 14. století Butön Rinãhenduba /bu ston rin ãhen grub, 1290-1364/) rok panování tamûj‰ího deva-
tenáctého vládce Namnöna. (…) Budoucí válka ·ambhaly tak ponûkud pfiipomíná m˘tus s pfiícho-
dem Mesiá‰e u ÏidÛ nebo druh˘ pfiíchod KristÛv u kfiesÈanÛ.263
Není bez zajímavosti, Ïe citovan˘ Longdol Lama (Ngawang Lozang) sepsal jeden
velmi zásadní spis ohlednû ·ambhaly, Kálaãakratantry a Congkhapy, nazvan˘ Termino-logie ·rí Kálaãakry, shrnující v‰echny názory, nacházející se v souvislosti s naukamiDÏiny Congkhapy.264 Panãhenlamovská linie a to jak mytická, legendární, tak i histo-
rická hraje, jak jiÏ bylo dfiíve zmínûno, v utváfiení ‰ambhalského m˘tu v tibetském budd-
hismu mimofiádnou roli. Vizuálním dÛkazem této skuteãnosti je napfiíklad právû umís-
tûní 6.(3.) panãhenlamy na nejvy‰‰í místo v popisované xylografické thangce. Obecnû
fieãeno, postavy panãhenlamÛ se na zobrazeních majících vztah k ‰ambhalskému m˘tu
vyskytují pomûrnû ãasto.
BoÏstvo Vagi‰vara
Druh˘ nápis „Klaním se DÏamjang Mawä Senggemu /dÏam dbjangs smra ba’isengge/“ je taktéÏ zdvofiilostní fráze, vûnovaná tentokrát boÏstvu, jehoÏ sanskrtské jmé-
no zní Vagi‰vara (dosl. „¤voucí lev“, viz Obr. 8). Na otázku proã, je na thangce právû
tato postava, je snad moÏné odpovûdût tak, Ïe jde o pfiímou vazbu jak na bódhisattvu
106 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Kdo byl 6.(3.) panãhenlama Lozang Paldän Je‰e? Linie panãhenlamÛ je oproti linii
dalajlamÛ ponûkud komplikovanûj‰í, ãi lépe fieãeno, z rÛzn˘ch textÛ lze sestavit jejich
rÛzná pofiadí. Navíc se ãasto propojují linie mytické s liniemi historick˘mi a jiné je ãís-
lování pofiadí panãhenlamÛ v tzv. ãínském a tzv. tibetském pofiadí. Celá záleÏitost by jis-
tû zasluhovala hlub‰í studium, pro pochopení obsahu xylografické thangky v‰ak posta-
ãí jenom nûkolik následujících poznámek.
Ilustrativní pfiíklad prolínání mytické a historické linie uvádí P. H. Pott pfii popisu
jedné thangky (ã. 2740/4 a 2740/32) ve sbírce leidenského Národního etnografického
muzea. Podle nûj mají panãhenlamové „hierarchick˘ seznam,“ kter˘ poãíná u muÏe
jménem Subhúti, coÏ mûl b˘t BuddhÛv souãasník. Následující postava jiÏ bezprostfied-
nû souvisí s ‰ambhalsk˘m m˘tem a jedná se o osmého vládce ·ambhaly, prvního kuli-
ku MaÀdÏu‰ríkírtiho. Tfietím v linii panãhenlamÛ byl podle P. H. Potta muÏ znám˘
pod tibetsk˘m jménem Legdänãhä /tib. legs ldan ‘bjed/. âtvrt˘m pak byl „znám˘ odpÛr-
ce islámu z 9. století, tedy z období, kdy toto náboÏenství pronikalo do Indie, jménem
Abhajákaragupta a na historické pÛdû se ocitáme teprve s osm˘m jménem, totiÏ Tibe-
Èanem jménem Khädub DÏe /mkhas grub rdÏe/, coÏ je historická postava, CongkhapÛv
Ïák, zakladatel gelugpovského klá‰tera Ta‰ilhünpo“.258 Vskutku, Khädub Geleg Pal-
zangpo (/mkhas grub dge legs dpal bzang po/, 1385-1438), byl v letech 1431 aÏ 1438
druh˘m Congkhapov˘m nástupcem ve funkci opata klá‰tera Gandän259 a podle tibetské
interpretace to byl první panãhenlama.
Z tzv. ãínského pofiadí panãhenlamÛ vychází pfii svém vysvûtlení vztahu hinduistic-
kého a buddhistického pojetí ‰ambhalského m˘tu mongolsk˘ badatel Cendijn Damdin-
sürén:
Ale v KálaãakratantrarádÏe ov‰em toto pÛvodnû hinduistické vysvûtlení o Vi‰nuovi, resp. jeho de-
sátém avatáru ãasto chybí a místo toho se tam hovofií o jakémsi svatém muÏi, kter˘ se stane vlád-
cem ·ambhaly a porazí v posledním boji muslimy a nastolí tak ‰Èastn˘ Ïivot na zemi. Takto se ‰iro-
ce roz‰ífiila tibetsko-mongolská legenda o ·ambhale, která má svÛj poãátek v indické legendû o de-
sátém avatáru boha Vi‰nua. Tuto legendu se vysoké lamstvo snaÏilo vyuÏívat k tomu, aby pozved-
lo svoji autoritu. První panãhenlama LuvsanãojdÏidÏalcan260 napsal uãenému lamovi Luvsandon-
dubovi261 modlitbu nazvanou Tuvban ‰albadma (mong., tib. Thubwang Ïälpäma /thub dbang Ïalpad ma/), ve které fiíká, Ïe Lozang Döndub bude vládcem ·ambhaly a zniãí muslimy. Îáci první-
258. Pott P. H., Introduction to the Tibetan Collection of the National Museum of Ethnology, Leiden: E. J.
Brill 1951, s. 69.
259. Viz napfiíklad Cybikov GonboÏab C., Cesta k posvátn˘m místÛm Tibetu. Podle deníkÛ veden˘ch v le-tech 1899 aÏ 1902, pfiel. Josef Kolma‰, Praha: Vy‰ehrad 1987, s. 358.
260. Autor zde uvádí mongolizovanou verzi jména 4.(1.) panãhenlamy (tedy ãtvrtého podle tzv. tibetského
pofiadí) Lozang âhökji Gjalcchäna (/blo bzang ãhos kji rgjal mcchan/ 1570-1662).
261. I v tomto pfiípadû se jedná o mongolizovanou verzi jména 3. panãhenlamy Lozang Dönduba (/blobzang don grub/ 1505-1568), pfiedchÛdce 4.(1.) panãhenlamy Lozang âhökji Gjalcchäna. Podle tzv.
ãínského pofiadí by se tedy mûlo jednat o nultého panãhenlamu.
262. Damdinsürén Cendijn, „Nûskol’ko slov o Kalaãakre“, in: Ligeti Louis (ed.), Proceedings of the Csomade Körös Memorial Symposium, Budapest: Akadémia Kiadó 1978, s. 62-63.
263. Cybikov GonboÏab C., Cesta k posvátn˘m místÛm Tibetu, … s. 259.
264. Tib. rgjal ba cong kha pa’i gÏung dang mthun pa thams ãad phjogs gãig tu btus pa’i dpal dus kji ‘khorlo’i ming gi rnam grangs bÏugs so, blíÏe viz Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale…, s. 58.
109ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU
(Rozprava o dokonalosti moudrosti, sa. PradÏÀápáramitásútra267) poloÏená na lotoso-
vém kvûtu se nachází na konci stonku za jeho lev˘m ramenem. V levé ruce drÏí Vagi‰-
vara zpravidla mal˘ klenot, sevfien˘ mezi palcem a prsteníãkem, tento detail v‰ak není
na xylografické thangce zfieteln˘. Vagi‰varovo jízdní zvífie (sa. váhana) je lev, na kte-
rém buì jede, nebo – jako v na‰em pfiípadû – sedí na disku umístûném na hfibetech dvou
lvÛ. Oproti standardnímu zobrazení Vagi‰vary, jak ho napfiíklad uvádí Min Bhádur ·ák-
ja (Min Bhadur Shakya),268 je na studované thangce zfieteln˘ hlavní rozdíl v pozici (sa.
ásana).
Osm˘ vládce ·ambhaly, první kulika MaÀdÏu‰ríkírti
Tfietí nápis „Klaním se rigdänovi DÏamjang Dagpovi /rigs ldan ‘dÏam dbjangsgrags pa/“ je opût zdvofiilostní a t˘ká se postavy, jeÏ patfií mezi tfii nejv˘znamnûj‰í
panovníky v ·ambhale, prvního kuliky jménem MaÀdÏu‰ríkírti (viz Obr. 9, viz téÏ
Obr. 10). První v˘znamnou postavou je nepochybnû zakladatel království, tedy první
dharmarádÏa Pundaríka, druhou pak sjednotitel fií‰e a vítûz v první bitvû o ·ambhalu
MaÀdÏu‰ríkírti a nakonec tfietí je vítûz v poslední bitvû Rudra âakrin. Ostatní dharma-
rádÏové a kulikové nepfiedstavují v ‰ambhalské mytologii tak v˘znamné osobnosti, aby
se dochovaly jejich podrobné Ïivotní pfiíbûhy. Kdo je tedy rigdän DÏamjang Dagpa, san-
skrtsk˘m jménem MaÀdÏu‰ríkírti? A co vyjadfiuje tibetsk˘ v˘raz rigdän /rigs ldan/
a sanskrtské slovo kulika?
Rigdän, doslova pfieloÏeno „dobrého rodu“, v tibet‰tinû znamená totéÏ, co „mající
pÛvod, linii“. Dal‰í varianta pfiekladu je „sjednotitel kast, drÏitel rodu“. Sanskrtsk˘
v˘raz kulika ãi kalkí, nebo také kalkin je pÛvodnûj‰í a má b˘t ekvivalentní tibetskému
v˘razu rigdän. JenÏe, jak upozorÀuje napfiíklad Andrej M. Strelkov, celá záleÏitost je
ponûkud sloÏitûj‰í. Po sedmi vládcích ·ambhaly, králích dharmy (sa. dharmarádÏa), na-
jednou pfiichází kulikové, sjednotitelé rodu, proto, Ïe osm˘ vládce, první s titulem kuli-
ka, MaÀdÏu‰ríkírti udûlil v‰em obyvatelÛm ·ambhaly zmocnûní (tib. wang, sa. abhi‰é-ka) na Kálaãakratantru a tím je sjednotil, pozval obyvatele do mandaly Kálaãakry. Je
tedy tím, kdo ·ambhalany sjednocuje do jednoho duchovního rodu.269 Jak jiÏ bylo fieãe-
108 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
moudrosti MaÀdÏu‰rího, tak na prvního kuliku MaÀdÏu‰ríkírtiho, známého téÏ pod jmé-
nem MaÀdÏu Ja‰as, kter˘ se vyskytuje na xylografické thangce od nûj vpravo dole. A ja-
kou souvislost se ·ambhalou mají obû boÏstva a první kulika? Odpovûì se nachází
v textu Kálaãakratantry, I.158:
Bude ·rí MaÀdÏu‰rím, uctívan˘m nejlep‰ími z bohÛ, prostfiednictvím diamantové posloupnosti bu-
de Kalkinem. Poskytne diamantové zasvûcení a v‰echny moudré bráhmany shromáÏdí do jednoho
klanu. VyzdviÏen na opravdové vozidlo, niãe démony, bude ·rí Ja‰as s krátk˘m kopím v ruce uãit
Kolo ãasu na zemi pro osvobození v‰ech cítících bytostí.265
Zobrazené boÏstvo je tedy jedna z forem bódhisattvy moudrosti MaÀdÏu‰rího a tato
jeho podoba nese jméno Vagi‰vara. Vagi‰vara je znám˘ ve dvou základních typech,266
tj. buì jako osmiruké boÏstvo se ãtyfimi tváfiemi, nebo jako bódhisattva v lidské podo-
bû (tento typ se nachází právû na xylografické thangce). Hlavní atributy MaÀdÏu‰rího,
meã v pravé ruce a kniha v ruce levé, jsou na thangce taktéÏ zfietelnû viditelné; kniha
OObbrr.. 88 Detail z xylografické thangky ·ambhaly, boÏstvo Vagi‰vara, burjatská práce (?), konec 19. nebo poãátek 20. století, v˘‰ka 45,5 cm, ‰ífika 35,8 cm, velikost v˘fiezu v˘‰ka cca 7,5 cm, ‰ífika cca 4,5 cm. [Archiv autora]
265. Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“, in: Lopez Donald S., Jr. (ed.), Buddhismin Practice, Princeton: Princeton University Press 1996, s. 288.
266. Viz Shakya Min Bhadur, The Iconography of Nepalese Buddhism, Kathmandu: Handicraft Associati-
on of Nepal 1994, s. 39.
267. Viz napfi. Hubina Milo‰, „Dobre zadefinované ‘nepopísateºné’“, Hieron 6-7/1, 2001-2002, s. 34-45;
Hubina Milo‰, Vedomie ako oceán, Bratislava: Chronos Publishing 2004.
268. Shakya Min Bhadur, The Iconography of Nepalese Buddhism, … s. 39. Ikonografie Vagi‰vary, patro-
na Nepálu, není pfiíli‰ podrobnû akademicky prostudovaná, Frederick Bunce napfiíklad uvádí také dvû
jeho formy, které se v‰ak li‰í v atributech a jin˘ch podstatn˘ch znacích oproti citované práci Shakya
Min Bhadura (srov. Bunce Frederick W., An Encyclopaedia of Buddhist Deities, Demigods, Godlings,Saints and Demons. With Special Focus on Iconographic Attributes. Volume 1, New Delhi: D. K.
Printworld 1994, s. 571).
269. Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale…, s. 35.
111ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU
mytologick˘ch dûjin ·ambhaly. Vedle toho, Ïe je tento panovník jiÏ z Kálaãakratantryznám jako „sjednotitel kast“, je také vítûzem v bitvû, o které by se dalo fiíci, Ïe antici-
povala bitvu poslední, bitvu o ·ambhalu. Jeden z mála autorÛ upozorÀujících na tuto
skuteãnost je Donald Lopez, Jr.:
Av‰ak ani pfied poslední bitvou nebylo v ·ambhale v‰e naplnûné mírem. Za vlády osmého krále,
Ja‰ase, Ïilo v ·ambhale 35 milionÛ bráhmanÛ oddan˘ch védskému náboÏenství. Král pfiedpovûdûl,
Ïe v dÛsledku tolerance zvífiecích obûtí jak ve védském, tak v pohanském náboÏenství se po osmi
stech letech potomci bráhmanÛ spojí s barbarskou rasou a následkem mí‰ení ras se ve‰keré ‰am-
bhalské obyvatelstvo stane barbary. Proto král vyzval bráhmany, aby pfiijali zmocnûní na mandalu
Kálaãakry (a tak se obrátili k buddhismu), nebo aby ode‰li ze ·ambhaly do Indie. Bráhmani zvo-
lili druhou moÏnost. KdyÏ putovali na jih, král si uvûdomil, Ïe pokud bráhman‰tí mudrci odejdou,
lidé v 960 milionech vesniãkách ztratí víru v uskuteãÀování vadÏrajány. Aby tomu král zabránil,
vzal na sebe podobu hnûvivého boÏstva, zjevil se odcházejícím bráhmanÛm a tak je vystra‰il, Ïe
upadli do bezvûdomí. KdyÏ se probrali, zjistili, Ïe byli pfieneseni zpût do hlavního mûsta. PoÏáda-
li krále, aby jim dovolil obrátit se k buddhismu a pfiijmout zmocnûní na mandalu Kálaãakry. V této
utopii byli pfiinuceni stát se vûzni.271
Kdy k této události mûlo dojít? Není jistû pfiekvapivé, Ïe na dobu „sjednocení kast“
existují rÛzné názory, vût‰inov˘ v‰ak vyjádfiil napfiíklad Andreas Gruschke: Bylo to
v roce 200 pfi. n. l., kdy usedl na trÛn v ·ambhale kulika MaÀdÏu‰ríkírti.272
Zajímavé informace o MaÀdÏu‰ríkírtim a „hereticích“, získané z anal˘zy jednoho
jeho tibetského zobrazení a pfiíslu‰n˘ch textÛ, se t˘kají doprovodu tohoto osmého vlád-
ce ·ambhaly:
Kulika MaÀdÏu‰ríkírti, tibetsky Rigdän DÏamjang Dagpa /rigs ldan ‘dÏam dbjangs grags pa/ vlád-
ce království ·ambhaly, filosof a zanícen˘ vyznavaã Kálaãakry, si podmanil heretiky, ktefií uctíva-
li sluneãní vÛz. Nejprve je pozval do své fií‰e, aby mu vyloÏili nauky a potom je vyhostil. Nedlou-
ho poté se tito heretici vrátili, kajícní a obrácení [na buddhismus, pozn. L.B.] a prosili o odpu‰tû-
ní. (…) Kulika, bohatû odûn a vyzdoben, téÏ uctíván a obklopen˘ rádci se sluÏebnictvem, je nako-
nec pfiijal. Na obrazu dole lze rozpoznat stráÏce a jejich vládce. Mají atributy Virúdhaky (meã),
Vaj‰ravany (promyku indickou) a Virúpak‰i (klenot – stúpu). Nahofie je pfiedstaven nejvy‰‰í budd-
ha VadÏradhara.273
Originální vysvûtlení v˘znamu a role MaÀdÏu‰ríkírtiho v ·ambhale pfiiná‰í Edwin
Bernbaum, kdyÏ vysvûtluje skuteãnost sjednocení v‰ech mudrcÛ do jedné „diamantové
110 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
no, sanskrtské vlastní jméno Kalkin se v tibetském pfiekladu uvádí jako Rigdän, sjedno-
titel rodÛ, stavÛ, kast. JenÏe v textech se setkáváme i s v˘razem Kulika. Z Kálaãakra-tantry je známo, Ïe je to jeden z vládcÛ nágÛ, kter˘ v textu vystupuje jako jedno z boÏ-
stev mandaly. Takov˘ pfieklad ale nelze vysvûtlit jako chybu, fiíká A. M. Strelkov. Podle
nûj není v pÛvodním sanskrtském textu vÛbec fieã o kulikovi, ten termín se tam ne-
vyskytuje. A nabízí tfii hypotézy, proã tomu tak je: (1) pracujeme jenom s jednou verzí
sanskrtské kofienné tantry, a to nikoliv s tou, která slouÏila jako podklad pro pfieklad. Ti-
betsk˘ text vznikl z toho sanskrtského textu, v nûmÏ v‰ude místo termínu kalki byl uve-
den termín kulika; (2) buddhistick˘ text se chtûl odli‰it od hinduistického pojetí ·am-
bhaly, a proto v‰ude nahradil pÛvodní termín kalki neutrálním termínem kulika a nako-
nec (3) pfii pfiepisu ãi pfiekladu ze sanskrtu se stala základní osudová, nicménû nezá-
mûrná chyba plynoucí z podobnosti v˘razÛ kalki a kulika, tato chyba se pozdûji natolik
vÏila, Ïe jí nikdo nevûnoval pozornost. Autor tûchto tfií, jistû zajímav˘ch hypotéz se
ov‰em nepfiiklání k Ïádné z nich, otázku vzniku termínu kulika nechává nezodpovûze-
nou.270
PfiestoÏe o ‰ambhalském m˘tu jiÏ bylo mnoh˘mi autory napsáno mnohé, jen málo-
kdo se soustavnûji vûnoval zásadnímu v˘znamu MaÀdÏu‰ríkírtiho pro dal‰í utváfiení
OObbrr.. 99 Detail z xylografické thangky ·ambhaly, MaÀdÏu‰ríkírti, burjatská práce (?), konec 19. nebo poãátek 20. století, v˘‰ka 45,5 cm, ‰ífika x 35,8 cm.
270. Ibid., s. 65-66.
271. Lopez Donald, Jr., Prisoners of Shangri-La: Tibetan Buddhism and the West, Chicago – London: The
University of Chicago Press 1998, s. 182-183.
272. Viz Gruschke Andreas, Posvátná místa království tibetského: Báje a povûsti od Kailásu po ·ambhalu,pfiel. Jaromír A. Má‰a, Praha: Volvox globator 2000, s. 188-189.
273. Hackin Joseph et al., Asiatic Mythology. A Detailed Description and Explanation of the Mythologiesof All the Great Nations of Asia, New York: Crescent Books 1968, s. 172.
113ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU
Tfiicát˘ druh˘ vládce ·ambhaly, dvacát˘ pát˘ kulika Rudra âakrin
âtvrt˘ nápis „Klaním se hrozivému Khorloãänovi“ se t˘ká ústfiední postavy celé xy-
lografické thangky a vyjadfiuje opût hlubokou úctu k poslednímu vládci ·ambhaly (viz
Obr. 11).
Tibetská verze jeho jména není jediná známá, naopak Rudra âakrin se v rÛzn˘ch
textech a zobrazeních ãasto vyskytuje pod odli‰n˘mi jmény. O jaká jména se jedná,
naznaãuje následující struãn˘, nikoliv ov‰em vyãerpávající pfiehled.
a) Dagpo Khorlo275 /drag po ‘khor lo/
b) Khorloãän276 /’khor lo ãan/
c) Rigden DÏepo277
d) Rigdän Dagpo278 /rigs ldan drag po/
e) Regdendagva279 (mongolská v˘slovnost tib. Rigdän Dagpo)
f) Eregdyn Dagbo Chán280
Rudra âakrin na xylografické thangce zaujímá ústfiední místo, je také proto nejvût-
‰í a zabírá zhruba tfietinu plochy. Oproti jin˘m hnûviv˘m zobrazením (viz napfiíklad
Obr. 17, Obr. 22, Obr. 18, Obr. 16, Obr. 19) neprobodává nepfiítele kopím, ale ve stejné
pozici drÏí v pravé ruce vadÏru (tib. dordÏe /rdo rdÏe/, typologicky shodné zobrazení viz
Obr. 23), levá je pak v gestu nasmûfiována ke skrãenému, malému vládci poraÏen˘ch ne-
pfiátel ·ambhaly.
Tváfi Rudry âakrina je hrozivá, má zufiiv˘ v˘raz, coÏ podtrhují jeho vycenûné zuby,
mohutné rozcuchané oboãí a krátk˘ plnovous. Oboãí je husté a najeÏené, je to sice také
v˘raz jeho zufiivosti a rozhnûvanosti, ale podobné oboãí má Rudra âakrin i na zobraze-
ní v klidové podobû (Obr. 15). V lalÛãcích velk˘ch u‰ních boltcÛ má kruhové náu‰nice.
Vlasy, ãi spí‰e jakási hfiíva, ãi k‰tice, mu planou smûrem vzhÛru a uprostfied nich, nad
ãelem je na malém lotosovém trÛnu umístûn vejãit˘ klenot, kter˘ tvofií jedinou ozdobu
horní ãásti hlavy. Pfiilbici ani jinou pokr˘vku hlavy nemá. Má dvû oãi – na jin˘ch zobra-
zeních hnûvivé podoby Rudry âakrina b˘vají ãasto oãi tfii (viz napfiíklad Obr. 22). Oko-
112 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
kasty“ v duchu své jungiánské interpretace ‰ambhalského m˘tu: potfieba sjednotit mudr-
ce byla vyvolána hrozícím nebezpeãím ze strany barbarÛ:
Barbafii se sv˘m bojem kaÏd˘ s kaÏd˘m pfiedstavují konflikt rÛzn˘ch „já“ [self-images] ãi „ego,“
která spolu navzájem bojují o pfievahu v hledaãovû mysli. Nakonec si jedno ego, symbolizované
Králem zla, podmaní ostatní ega a zaãne je ovládat. Takto hledaã potlaãí vnitfiní konflikty povrch-
ního vûdomí [surface consciousness] a dosáhne urãitého druhu vnitfiní jednoty.274
Bernbaumovo pojetí ·ambhaly, byÈ vyjádfiené Jungov˘m jazykem 20. století, vlast-
nû jenom rozvíjí pÛvodní esoterické ãtení tantrick˘ch textÛ Kálaãakratantry.
OObbrr.. 1100 První kulika, osm˘ vládce ·ambhaly MaÀdÏu‰ríkírti, jak je zobrazen v A‰tasáhasrikápanteonu, v sekci dvaceti pûti dharmarádÏÛ a kulikÛ,
vládcÛ ·ambhaly, klidová podoba, xylografie, pÛvodní velikost neuvedena. [Pfievzato z Chandra Lokesh, Buddhist Iconography. Compact Edition, New Delhi: International Academy
of Indian Culture and Aditya Prakashan 1988, s. 642, fig. 2043.]
274. Bernbaum Edwin, The Way to Shambhala, New York: Anchor Books 1980, s. 249.
275. Viz Tucci Giuseppe, Tibetan Painted Scrolls III. Description and Explanation of the Tankas, Rome:
La Libreria dello Stato 1949, s. 598.
276. Viz Obr. 6.
277. Viz Rerich Jurij N. [= Roerich], Po tropam Srednûj Azii, Samara: Agni 1994, s. 137-138.
278. Viz napfiíklad Nacov G.-D., Matûrialy po lamaizmu v Burjatii. âast’ II, Ulan-Ude: Izdatûl’stvo Bur-
jatskogo Nauãnogo Centra 1998, s. 136; Îamsujeva Darima C., Aginskije dacany kak pamjatniky isto-rii kul’tury, Ulan-Ude: Izdatûl’stvo Burjatskogo Nauãnogo Centra 2001, s. 112.
279. Cultem N., Mongol’skaja nacional’naja Ïivopis’ „Mongol zurag“, Ulan-Bator: Gosizdatel’stvo 1986,
s. 38-39.
280. Koãetov Alexej N., Lamaizm, Moskva: Nauka 1973, s. 175-177.
115ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU
Zdali je moÏné z této Roerichovy poznámky usuzovat na starobylost typu xylogra-
fického zobrazení (nikoliv ov‰em na datum vzniku popisované xylografické thangky),
je otázkou, materiál pro srovnání chybí, neboÈ tento typ, kter˘ nacházíme v xylografic-
ké thangce, je unikátní, druhé podobné zobrazení je k dispozici opût z Burjatska (viz
Obr. 23). Obutí vládce je typicky tibetsko-mongolské, jedná se o vysoké boty se zved-
nutou ‰piãkou a masivní podráÏkou bez podpatkÛ. Levou botou ‰lape po zmínûném
poraÏeném vládci barbarÛ a nepfiátel ·ambhaly. Pokofien˘ nepfiítel je sklonûn˘, kleãící,
‰avli zakonãenou modelem lidské lebky má zastrãenou v pochvû, na hlavû má bojovou
pfiilbici. K jeho v˘zbroji patfií i luk, kter˘ v‰ak není vidût, zfieteln˘ je pouze toulec se ‰í-
py po jeho pravém boku. Vládce barbarÛ má v˘razn˘ orlí nos, kyrys obdobn˘ jako
Rudra âakrin, jeho pravá ruka není vidût (jakoby se nacházela pod âakrinov˘m vozem),
levá se pak blíÏí k zemi. Z pravé strany na nûj doráÏí tûÏko identifikovatelná ‰elma, jedi-
né zvífie na celé thangce (pokud nepoãítáme dva lvy podepírající Vagi‰varÛv trÛn).
Dopravním prostfiedkem (sa. váhana, tib. ded ‘dren) této formy Rudry âakrina je
sluneãní vÛz, tj. bojová vozba (sa. ratha, tib. ‰ingta /‰ing rta/).282 Sluneãní vÛz není v li-
teratufie pfiíli‰ ãasto zmiÀován v kontextu ‰ambhalského m˘tu. Joseph Hackin uvádí, Ïe
se jednalo o „uctívan˘ pfiedmût kultu heretikÛ“,283 jeho podobu, ãi jak onen vÛz vypa-
dal, v‰ak nezmiÀuje. Hinduistick˘ bÛh Slunce Súrja na takovém voze sice jezdí, ale opût
není jasné, zda tûmito „heretiky“ jsou v pfiíslu‰né variantû ‰ambhalského m˘tu my‰leni
právû hinduisté. Vût‰ina autorÛ pí‰ících o ·ambhale totiÏ za nepfiátele buddhismu spí‰e
oznaãuje muslimy. Celá záleÏitost se „zlat˘m vozem“ je je‰tû komplikovaná skuteãnos-
tí, Ïe Kálaãakratantra (I.161) zmiÀuje jako pomocníky v posledním boji o ·ambhalu
právû „hinduistická boÏstva (…) jakoÏ i horské konû, mistrovské slony, vládce ve zla-
t˘ch povozech…“284
Jinak standardním jízdním zvífietem Rudry âakrina je kÛÀ, zobrazení, kde útoãí na
nepfiítele z bojové vozby jsou spí‰e ménû ãastá (viz Obr. 6, 22 a 23).
Rudra âakrin na burjatské xylografické thangce je obklopen plameny, coÏ na ostat-
ních podobn˘ch zobrazeních jeho hnûvivé podoby (viz napfiíklad Obr. 12, 14, 16, 21, 22
a 23) tak ãasto neb˘vá. Dal‰ím v˘znamn˘m rozdílem je, Ïe tento Rudra âakrin nemá
jako atribut ono kolo, podle kterého je pojmenován.
114 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
lo tlustého krku má náhrdelník a na rukou náramky. Obleãen je do pásového brnûní ãi
kyrysu, pfiepásaného ‰erpou, ze které visí na úrovni pupku buvolí ãi kravská hlava s ãer-
stvû staÏenou kÛÏí. Jurij N. Roerich pfii popisu jiného zobrazení posledního vládce
·ambhaly zmiÀuje, Ïe jeho dfiívûj‰í zpodobnûní zahrnovala zbroj, hrudní brnûní a ‰pi-
ãatou pfiilbici,281 teprve v pozdûj‰ích zobrazeních je odûn do bohatého obleãení.
OObbrr.. 1111 Detail z xylografické thangky ·ambhaly, 25. vládce Rudra âakrin, hnûvivá podoba, burjatskápráce (?), konec 19. nebo poãátek 20. století, v˘‰ka 45,5 cm, ‰ífika 35,8 cm,
velikost v˘fiezu v˘‰ka cca 26 cm, ‰ífika cca 28 cm. [Archiv autora.]
281. Rerich Jurij N. (= Roerich), Po tropam Srednûj Azii, Samara: Agni 1994, s. 139.
282. Robert Bleichsteiner hovofií o „zlatém bojovém voze“ (viz Bleichsteiner Robert, Die Gelbe Kirche.Mysterien der Buddhistischen Klöster in Indien, Tibet, Mongolei und China, Wien: Verlag Josef Belf
1937, s. 228) a Andrej A. Tûrentûv s odvoláním na zobrazení ã. 398 panteonu mongolského KandÏu-
ru uvádí termín „SúrjÛv vÛz“ (Tûrentûv Andrej A., „Opyt identifikacii muzejnogo opisanija buddij-
skich izobraÏenij“, in: Steckeviã T. A. (ed.), Ispol’zovanije muzejnych kollekcij v kritike buddizma,
Leningrad: GMIRiA 1981, s. 29, fig. 29).
283. Hackin Joseph et al., Asiatic Mythology…, s. 172.
284. Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“, in: Lopez Donald S., Jr. (ed.), Buddhismin Practice, Princeton: Princeton University Press 1996, s. 288.
117ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU
Následující tibetská jména poraÏeného vládce lze nalézt jak na rÛzn˘ch zobrazeních,
tak v tibetsk˘ch textech. První z nich se vyskytuje na thangce, kterou publikoval Giu-
seppe Tucci: âepä Lodö nebo âipä Lodö /bjed pa’i blo gros/ nebo /bjid pa’i blo gros/,
coÏ je moÏné pfieloÏit jako „inteligence konání“.288 V literatufie se lze setkat i s jinou
variantou tohoto pojmenování: âipalö /bjis pa’i blo/, coÏ je moÏné pro zmûnu pfieloÏit
jako „dûtinsk˘ rozum“.289 JenÏe E. Bernbaum uvádí i druhou variantu pfiekladu jména,
totiÏ „medov˘ rozum“ („honey intellect“). Zámûna ãi zmatek okolo sanskrtského a ti-
betského jména vládce barbarÛ je podle nûj zpÛsoben ‰patn˘m ãtením jeho jména, jeÏ
se vyskytuje v originálním sanskrtském textu, totiÏ Krnmati. Nikde v‰ak Bernbaum ne-
vysvûtluje onen „medov˘ rozum“, jenom ho zmiÀuje jako alternativní jméno. Celá vûc
je zfiejmû ponûkud zapletenûj‰í a sloÏitûj‰í. S dal‰í variantou tibetského jména pfiichází
Cendijn Damdinsürén: Thangci Lodö /sprang rci blo gros/, coÏ doslova znamená
„medov˘ rozum/intelekt“.290 Poslední varianta tibetského jména, jak je vepsáno na bur-
jatské xylografické thangce – âipä Thangci /bjis pa’i sprang rci/, tak vlastnû pfiedsta-
vuje kombinaci jména, které se vyskytuje na thangce publikované G. Tuccim a jména,
které uvádí E. Bernbaum.
Vedle otázek spojen˘ch se samotn˘m jménem vládce barbarÛ je neménû dÛleÏitá
otázka, kdo jsou oni barbafii. Jedná se skuteãnû o muslimy? Andrej M. Strelkov se ve
své práci zam˘‰lí nad etymologií a mytologick˘m kontextem jména vládce barbarÛ
a v této souvislosti dospívá k závûru, Ïe jeho jméno se nevztahuje k Ïádné konkrétní his-
torické postavû.291 S podobn˘m názorem vystupuje i Alexandr Berzin.292
Vládce barbarÛ b˘vá zpodobÀován vÏdy jako leÏící poraÏená postava, atributy má
vût‰inou skromné a není mu vûnováno tolik pozornosti jako ostatním ‰ambhalsk˘m
hrdinÛm.
Pfieklad posledního tibetského nápisu na xylografické thangce: „Velk˘ mistfie, kdyÏ
se v budoucnu objeví‰ jako Veliké kolo v mûstû Kalápa a v hrozivém tûle pfiesekne‰
proud barbarÛ, nechÈ i já si zaslouÏím b˘t pfiedním ve tvém doprovodu“ pfiipomíná do
116 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
PoraÏen˘ vládce barbarÛ
Pát˘ nápis: „Med /nektar/ naivÛ“ (dosl. „dûcek“, tj. nevûdom˘ch /tib. âipä Thangci
/bjis pa’i sprang rci/) zní ponûkud enigmaticky, ale dá se mu dobfie porozumût z jazyko-
vého kontextu. Nejedná se jiÏ o uctivou poklonu, jak tomu bylo doposud v pfiedchozích
nápisech; ve skuteãnosti znamená tibetské jméno velitele poraÏen˘ch nepfiátelsk˘ch
vojsk, vládce barbarÛ, totiÏ jméno Muhammada. Jedná se skuteãnû o proroka, zakla-
datele islámu, tedy náboÏenství, které v ‰ambhalském m˘tu vystupuje v roli dfiíve
expanzivní a nyní, v roce poslední bitvy, zniãené víry. Na základû ãeho lze vyslovit ta-
kové tvrzení? VÏdyÈ nápis na první pohled nic takového nefiíká, text o niãem takovém
nesvûdãí. Pí‰e se zde o „naivech“, dûtech, medu ãi nektaru. V souvislosti s postavou
vládce barbarÛ vyvstává nûkolik otázek. Pfiedev‰ím jaké je jeho jméno a koho pfiedsta-
vuje? A dále, kdo jsou barbafii v rÛzn˘ch variantách ‰ambhalského m˘tu?285
Nejdfiíve tedy k samotnému jménu. Stejnû jako Rudra âakrin ãi kulika MaÀdÏu‰rí-
kírti vystupují v rÛzn˘ch verzích m˘tu pod rÛzn˘mi jmény, nemá ani vládce barbarÛ je-
diné jméno, které by bylo universální, které by procházelo v‰emi texty a zobrazeními.
Dokonce lze fiíci, Ïe oproti pfiedchozím aktérÛm figurujícím na xylografické thangce je
právû tato postava „nejproblematiãtûj‰í“. V pramenné a sekundární literatufie se vysky-
tuje nejménû sedm sanskrtsk˘ch a tibetsk˘ch variant jejího jména: (1) Mahumatu ãi
Madhumati; (2) Krnmati; (3) Balamati; (4) âepä Lodö /bjed pa’i blo gros/; (5) âipälö
/bjid pa’i blo/; (6) Thangci Lodö /sprang rci blo gros/ a (7) âipä Thangci /bjis pa’isprang rci/. Poslední jméno je publikováno poprvé.
PÛvodní sanskrtská verze Kálaãakratantry obsahovala pfiepis Muhammadova jména
ve dvou verzích: Mahumatu a potom i Madhumati, coÏ doslova pfieloÏeno znamená
„medov˘ rozum“. A protoÏe TibeÈani cizí jména spí‰e pfiekládali, neÏ foneticky pfiepiso-
vali (potibet‰Èovali), vzniklo z toho ono pojmenování, které se foneticky Muhammado-
vi neblíÏí a v˘znamovû odpovídá sanskrtské zkomoleninû pÛvodního termínu Madhu-mati. Pochopitelnû to není jediné jméno, které vládce barbarÛ nosí, v Kálaãakratantra-rádÏe má jméno Krnmati.286 Termín Madhumati se téÏ vyskytuje jako synonymum pro
Ka‰mífiany, ãili muslimy; v bûÏné tibet‰tinû termín khaãhe /kha ãhe/ znamená Ka‰mífian
a taktéÏ se bûÏnû pouÏívá jako obecné oznaãení pro muslima. Poslední sanskrtsk˘ ter-
mín uvádí Loke‰ âandra (Lokesh Chandra): Balamati.287
285. Velmi zajímavá anal˘za pojetí „barbarÛ“ v ‰ambhalském m˘tu viz Berzin Alexander, „The Kalachak-
ra Presentation of the Prophets of the Non-Indic Invaders: Full Analysis“, http://www.berzinarchi-ves.com/kalachakra/kc_pres_prophets_islam_full.html (22.01.2004).
286. Viz Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“…, s. 287.
287. Chandra Lokesh, Transcendental Art of Tibet, New Delhi: International Academy of Indian Culture
and Aditya Prakashan 1996 (·áta-Pitaka Series, vol. 385), s. 77.
288. Viz Tucci Giuseppe, Tibetan Painted Scrolls III. Description and Explanation of the Tankas, Rome:
La Libreria dello Stato 1949.
289. AlespoÀ tak ãiní Edwin Bernbaum a pfiekládá to jako „childish intellect“, viz jeho The Way to Shamb-hala, New York: Anchor Books 1980, s. 286.
290. Viz Damdinsürén Cendijn, „Nûskol’ko slov o Kalaãakre“, in: Ligeti Louis (ed.), Proceedings of theCsoma de Körös Memorial Symposium, Budapest: Akadémia Kiadó 1978, s. 61. Mongolsk˘ badatel
v poznámce upozorÀuje, Ïe na „záhadu“ správného vysvûtlení Muhammadova jména upozornil jiÏ
Albert Grünwedel v roce 1900. Nicménû lze fiíci, Ïe tato, fieknûme na Západû jedno století stará záha-
da, nebyla dosud rozlu‰tûna.
291. Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale…, s. 86.
292. Viz Berzin Alexander, „The Kalachakra Presentation of the Prophets…“
119ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU
2.1. Mandalické zobrazení ·ambhaly
V literatufie t˘kající se vizuální stránky ‰ambhalského m˘tu se ãasto hovofií o „man-
dale ·ambhaly“, ale jedná se o nepfiesné vyjádfiení této formy zobrazení. Kruhovité
118 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
urãité míry následující pasáÏ z Modlitby za zrození v severní ·ambhale od 6.(3). panã-
henlamy: „zvítûzí‰ v onom ãase podobném konci, aÈ beze ztráty dfiívûj‰í pfiísahy, i já
zaslouÏím si b˘t pfiedním ve tvém doprovodu“. Zda se ov‰em jedná o citaci, jeÏ by svûd-
ãila o tom, Ïe celá burjatská xylografická thangka je ilustrací sui generis k této modlit-
bû, zÛstává otázkou.
OObbrr.. 1122 Detail z obrazu ·ambhaly a jejího 25. vládce Rudry âakrina probodávajícího vládce barbarÛ, hnûvivá podoba. Tibetská malba, umístûná v gjüpa dacchangu
/rgjud pa grwa cchang/, klá‰ter âone /ão ne/, Amdo, severov˘chodní Tibet, stav v ãervenci 2004, v˘‰ka cca 170 cm, ‰ífika cca 200 cm,
velikost v˘fiezu v˘‰ka cca 75 cm, ‰ífika cca 90 cm. [Fotografie Daniel Berounsk˘]
OObbrr.. 1133 Mandalické zobrazení ·ambhaly, uprostfied mûsta Kalápa sedí na lvím trÛnu 25. vládce ·ambhalyRudra âakrin, klidová podoba, perokresba, pÛvodní velikost neuvedena. (Pfievzato z Kalsang Yeshi,
„A Guide to the Kalachakra Initiation“, Chö Yang: The Voice of Tibetan Religion and Culture 1, 1991, s. 122-123; stejné zobrazení viz téÏ: Gold Peter, Posvátná tajemství NavahÛ a TibeÈanÛ. Kruh moudrosti,
pfiel. Jan Biãovsk˘, Praha: Pragma 2000, s. 52 a Brauen Martin, Mandala: Posvátn˘ kruh tibetskéhobuddhismu, pfiel. Miroslav KrÛta, Praha: Volvox globator 1998, s. 50.)
121ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU120 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
zobrazení ·ambhaly není mandalou v pravém slova smyslu, ostatnû miniaturní mandala
Kálaãakry b˘vá ãasto na tûchto obrazech umístûná u nohou 25. vládce Rudry âakrina
v Kalápû, jedná se spí‰e o mapu, ãi plán krajiny ·ambhaly (viz Obr. 13, 14, 20 a 21).
Tento typ zobrazuje jenom Kalápu a Rudru âakrina v klidové podobû na lvím trÛnu
uprostfied, krajina s poslední bitvou se zde nenachází.
2.2. Mandalické zobrazení ·ambhaly a krajina poslední bitvy
Jedná se o rozmanitá zobrazení, která oproti pfiedchozímu typu zahrnují taktéÏ obraz
poslední bitvy o ·ambhalu. Tento typ tedy zachycuje ·ambhalu v obou jejích aspektech,
tj. jak kruhovou ãi po vzoru mandaly utváfienou Kalápu se sedícím Rudrou âakrinem
v klidové podobû uprostfied, tak i scény poslední bitvy, která se odehrává v dolní ãásti
obrazu a sensu stricto mimo ·ambhalu. Zpravidla se v horní ãásti obrazu nachází kru-
hová Kalápa a v dolní ãásti jsou pak zpodobnûné bojové v˘jevy z poslední bitvy. Velmi
vzácnû se lze setkat se zobrazením bitvy o ·ambhalu umístûn˘m nikoliv dole, pod Kalá-
OObbrr.. 1144 Detail a celek zobrazení ·ambhaly, mandalické Kalápy a posledního boje Rudry âakrina (mong. Regdendagva), mongolská thangka neznámého autora, v˘‰ka 81 cm, ‰ífika 60 cm.
[Pfievzato z Cultem N., Mongol’skaja nacional’naja Ïivopis’ „Mongol zurag“, Ulan-Bator: Gosizdatel’stvo 1986, s. 37.]
123ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU
mus) uvádí Austine L. Waddell, hroziv˘ aspekt má, narozdíl od klidového, dva stupnû:
rozhnûvan˘ (sa. rudra) a rozbûsnûn˘ (tib. dagpo /drag po/, ãi dag‰ä /drag g‰ad/).296
Oba základní typy projevov˘ch podob symbolizují podle tibetsk˘ch buddhistÛ opaã-
né vlastnosti ve vûdomí ãi mysli ãlovûka, pfiedstavují dva typy energie, jeÏ jsou potfieb-
né k dosaÏení koneãného cíle. Niãivé úsilí ãi energie je tfieba vynaloÏit k odstranûní pfie-
káÏek, pfiemoÏení nepfiítele atp. A právû k obrazovému vyjádfiení tohoto nezbytného bo-
je slouÏí ony hnûvivé podoby boÏstev. Obû základní podoby jsou komplementární a v ti-
betské ikonografii nenesou hodnotící v˘znam: pokojná podoba Rudry âakrina není
„lep‰í“ neÏ jeho podoba hnûvivá a vice versa. Jeho vlastní jméno („Kdo se hnûvá a má
kolo“) by naznaãovalo, Ïe primární ãi urãující je podoba hnûvivá, av‰ak z rÛzn˘ch textÛ
o ·ambhale lze zjistit, Ïe vládce do boje s nepfiítelem vstupuje aÏ poté, kdy je k tomu
pfiinucen obrann˘mi dÛvody ãi okolnostmi. Defenzívní povaha boje dobra se zlem je
zdÛraznûna i tím, Ïe Rudra âakrin nejprve vládce barbarÛ do ·ambhaly pozve, dokon-
ce s ním bude po jistou dobu sdílet trÛn v Kalápû. Jeho nejãistûj‰í, nejlep‰í a nejpfiátel-
‰tûj‰í motivy v‰ak vládce barbarÛ zhatí svojí touhou po samostatném vládnutí nad fií‰í
dobra. A teprve poté, kdy se tento ãir˘ pfiedstavitel zla pokusí svrhnout vládce dobra,
nastupuje Rudra âakrinova nutná obrana bojem.297 Rudra âakrin se tedy promûÀuje
z klidného a laskavého panovníka v lítého bojovníka, kter˘ neváhá a v zápalu boje své-
ho protivníka nemilosrdnû usmrtí. Onen aspekt hnûvu, zufiivosti a obranné agrese v nûm
sice od samého poãátku byl, ale skryt˘, latentní, a neb˘t oné záleÏitosti s vládcem bar-
barÛ, zÛstal by laskav˘, klidn˘ a vyrovnan˘ aÏ do své smrti. Tak to je pojetí, fieknûme
„doslovné“, literalistické, exoterické, lidové, které je bûÏnû roz‰ífiené mezi TibeÈany,
Mongoly, Burjaty a vÛbec v‰emi vyznavaãi tibetského buddhismu ve Stfiední a Vnitfiní
Asii. Existuje ov‰em i druhé, esoterické pojetí. I ono vysvûtluje „hnûviv˘ aspekt Rudry
âakrina“, tentokrát ov‰em jako vhodn˘ nástroj pro zniãení vnitfiních pfiekáÏek bránících
v dosaÏení cíle náboÏenského usilování, tj. buì nirvány (tzv. nirvánick˘ buddhismus),
nebo alespoÀ lep‰ího pfií‰tího zrození (tzv. karmick˘ buddhismus).
Taková vysvûtlení ãi zdÛvodnûní nutné obrany bojem Rudry âakrina s nepfiáteli
náboÏenství, tedy obhajoba „obranné agrese“, jsou bûÏná i v jin˘ch náboÏensk˘ch tra-
dicích. Napfiíklad jedná-li se o dÏihád jako o formu ozbrojeného boje muslimÛ za islám,
tak je vÏdy traktován jako obrana pfied nepfiítelem, nikdy jako nevyprovokovaná útoãná
122 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
pou, ale vedle, napravo ãi nalevo od ní. Obraz pak má zpravidla vût‰í ‰ífiku neÏ v˘‰ku,
coÏ taktéÏ není v tibetském sakrálním malífiství zcela bûÏné.293
Obraz b˘vá vyveden, jak jiÏ bylo dfiíve zmínûno, jednak v barvách na thangkách ãi
chrámov˘ch freskách a jednak b˘vá proveden i jako ãernobíle ti‰tûn˘ z xylografick˘ch
matric na hedvábí, plátno ãi jinou textilii. Jedno takové xylografické zobrazení, bohu-
Ïel dosud v literatufie nereprodukované, o velikosti 70 x 90 cm je ve sbírce Muzea
Ference Hoppa v Budape‰ti.294
Giuseppe Tucci ve své klasické práci o tibetském buddhistickém v˘tvarném umûní
popisuje jednu thangku ·ambhaly:
Zobrazení je zjevnû ve formû mandaly, ale pokud ho podrobíme hlub‰ímu zkoumání, zjistíme, Ïe
mandala je zde ãistû vnûj‰í záleÏitostí a v˘znam obrazu je zcela jin˘. Pozorujeme na nûm multipli-
kaci domÛ a chrámÛ a ve vnitfiní ãásti malé postavy boÏstev uvnitfi palácÛ: naproti ústfiednímu
zobrazení dvou mandal. (…) Pod tím je scéna z bitvy, v níÏ je zobrazen bojovník na koni Dagpo
Khorlo /drag po ‘khor lo/ probodávající o‰tûpem leÏícího nepfiítele, kterého nápis charakterizuje
jako âapälo /bja pa’i blo/. PoblíÏ Dagpo Khorla se o nûco v˘‰e nachází jin˘ bojovník na koni,
vystfielující ‰íp na nepfiátele na protilehlé stranû, jeho jméno je Hanumada.295
Není jistû bez zajímavosti, Ïe G. Tucci ztotoÏÀuje nepfiátele buddhismu jednoznaã-
nû s muslimy, které pojmenovává v souladu s tibetsk˘m textem na thangce jako lalo /klaklo/. Tento názor ov‰em není v‰emi autory pfiijímán ve shodû.
2.3. Zobrazení Rudry âakrina
U vût‰iny boÏstev – postav tibetského buddhistického panteonu – se lze setkat se
dvûma projevov˘mi podobami, tj. dvûma protikladn˘mi zpÛsoby zobrazování dané po-
stavy. Na jedné stranû to je aspekt klidov˘, laskav˘, pokojn˘, naz˘van˘ téÏ „nirvánic-
k˘“; na stranû druhé pak aspekt hroziv˘, neklidn˘, zufiiv˘, hnûviv˘. Jak je své klasické
práci o tibetském buddhismu (chápaném ov‰em ponûkud kriticky zaujatû jako lamais-
293. Barevnou reprodukci jednoho takového zobrazení, nazvaného The Kingdom of Shambhala and theBuddhist „Armageddon“ lze nalézt v knize Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Wisdom andCompassion: the Sacred Art of Tibet (Expanded Edition), London: Thames and Hudson 1996, s. 482,
fig. 238 (157a).
294. Kelényi Béla – Vinkovics Judit, „List of Exhibited Objects“, in: Kelényi Béla – Vinkovics Judit,
Demons and Protectors: Folk Religion in Tibetan and Mongolian Buddhism, Budapest: Ferenc Hopp
Museum of Eastern Asiatic Art 2003, s. 127 (ãíslo 81).
295. Tucci Giuseppe, Tibetan Painted Scrolls III. …, s. 598.
296. Waddell Austine L., The Buddhism of Tibet, or Lamaism. London: W. H. Allen and Co. 1895, vydáno
pod jin˘m názvem v reprintu: Waddell Austine L., Tibetan Buddhism. With Its Mystic Cults Symbolismand Mythology, New York: Dover Publications 1972, s. 332.
297. Srov. Bernbaum Edwin, The Way to Shambhala, New York: Anchor Books 1980, s. 241. Autor se zde
odvolává na jedno tibetské podání vû‰tby ãi pfiedpovûdi, zprostfiedkované mu tibetsk˘m lamou Sam-
dog rinpoãhem v ‰edesát˘ch letech 20. století v Nepálu.
125ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU
O klíãovém v˘znamu a symbolice kola v buddhismu svûdãí jeho role v první Budd-
hovû rozpravû O roztoãení kola nauky (sa. Dharmaãakrapravartanasútra):
KdyÏ Vzne‰en˘ roztoãil Kolo zákona, pozemní boÏstva provolala tato slova: „Vzne‰en˘ v Bárána-
sí, v Isipatanû, v Gazelím háji roztoãil toto Kolo zákona, které nemÛÏe b˘t zatoãeno zpût Ïádn˘m
‰ramanou, bráhmanem nebo bohem, Márou ãi Brahmou, ani k˘mkoli jin˘m na svûtû“.303
Symbolika a interpretace kola v buddhismu mÛÏe b˘t, stejnû jako symbolika a inter-
pretace Kálaãakratantry a ‰ambhalského m˘tu ambivalentní, tj. jak pozitivní, tak i ne-
gativní. Kolo jakoÏto váleãná zbraÀ se nevyskytuje pouze v zobrazeních bitvy o ·amb-
halu, ale je moÏné se s ním setkat napfiíklad i v tibetsk˘ch a mongolsk˘ch zobrazeních
pekla, kde slouÏí jako muãící nástroj. Pekla se v tibetském a mongolském pojetí dûlí do
dvou základních kategorií na pekla horká a studená, pfiiãemÏ oba typy pfiedstavují znaã-
nû sloÏitou soustavu rozmanit˘ch hlavních a vedlej‰ích pekel. Tak napfiíklad v jednom
mongolském textu doprovázeném barevn˘mi ruãnû malovan˘mi ilustracemi je jich uve-
deno celkem 136: ke kaÏdému z osmi hlavních hork˘ch pekel náleÏí ‰estnáct vedlej‰ích
hork˘ch pekel, takÏe celkem se jedná o 128 typÛ ãi druhÛ hork˘ch pekel. Pro získání
celkového obrazu buddhistick˘ch pekel v tibetském a mongolském pojetí je je‰tû tfieba
k nim pfiipojit dal‰ích osm pekel, tentokráte ov‰em studen˘ch. A ve dvou tûchto peklech
se právû muãící kolo vyskytuje. Na prvním, evidentnû malífiem nedokonãeném obrázku
ãi skice, jsou vidût tfii kola, jakési vrhací disky se ãtyfimi aÏ ‰esti ostr˘mi bfiity, pfiíslu‰-
ná popiska fiíká, Ïe se jedná o „ohnivá kola padající z nebe“.304 Druhé kolo, pfiedstavu-
jící velk˘ disk s mnoÏstvím ostr˘ch zubÛ po obvodu drÏí nad hlavou pekelník a slouÏí
mu k t˘rání provinilcÛ, háÏe je na nû a bytosti vrÏené do pekla jsou pak tímto kolem
drceny. Scéna se odehrává v tfiináctém vedlej‰ím pekle, které pfiíslu‰í k sedmému hlav-
nímu peklu, nazvaném Velmi horké.305
Ne v‰echny interpretace kola jsou v‰ak ve shodû. Za pozornost stojí rozpor ve v˘kla-
du kola, podle kterého je vládce pojmenován. Oproti citovanému Gruschkeho v˘kladu
„Ïelezného kruhu“ jako váleãného instrumentu nabízí Jurij N. Roerich vysvûtlení „mí-
rumilovnûj‰í“: „Vládce Rudra âakrin (Rigdän DÏepo) je zobrazován sedící, jeho levá
ruka, opírající se o koleno, drÏí Kolo nauky“.306 Kolo nauky (sa. Dharmaãakra, tib.
ãhökhorlo /ãhos ‘khor lo/) je jeden ze základních symbolÛ Buddhovy nauky, nejedná se
124 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
agrese. Toto pojetí se naz˘vá „defenzivní interpretace konceptu dÏihádu v moderním
islámu“.298
Klidová podoba Rudry âakrina není tak rozmanitá a promûnlivá jako podoba hnû-
vivá, tj. zobrazení vojevÛdce ve vrcholném okamÏiku bitvy o ·ambhalu, kdy kopím
zabíjí vÛdce barbarÛ. Podoba se sv. Jifiím, probodávajícím draka, zfiejmû není náhodná.
Podstatn˘m rozdílem v tomto typu zobrazení je „dopravní prostfiedek“ Rudry âakrina.
Jedná se buì o konû, nebo o bojov˘ vÛz. Dal‰í odli‰nost se t˘ká pouze zde publikova-
n˘ch burjatsk˘ch zobrazení (viz Obr. 23, Obr. 6), kde Rudra âakrin stojí v bojové póze
na voze a místo kopí poráÏí nepfiítele hlavním symbolem tibetského, severního, budd-
hismu, vadÏrou (tib. dordÏe /rdo rdÏe/). Naturalismus bûÏnûj‰ích a ãastûj‰ích tibetsk˘ch
a mongolsk˘ch zobrazení (Rudra âakrin nepfiítele probodává) je v tomto zobrazení
vystfiídán obraznûj‰ím vyjádfiením, coÏ by odpovídalo esoteriãtûj‰ímu vysvûtlení – po-
kud lze obû burjatská zobrazení thangky tímto zpÛsobem interpretovat. Vzhledem k to-
mu, Ïe takov˘ v˘klad dosud nemá oporu v literatufie ãi nûjakém osobním svûdectví, je
tfieba brát zmínûné „esoterické vysvûtlení“ jako pouhou „pracovní hypotézu“. VadÏra
v pravé ruce Rudry âakrina mÛÏe mít i zcela jin˘ v˘znam, ale zatím v literatufie jaké-
koliv zmínky o tomto fenoménu absentují. Pro „esoterické vysvûtlení“ mÛÏe nepfiímo
svûdãit v˘klad ãi interpretace kola v ruce Rudry âakrina v klidové pozici. To je totiÏ
chápáno buì jako „mírov˘“ symbol Buddhy ·ákjamuniho – „kolo zákona“ (sa. dhar-maãakra, tib. ãhökhorlo /ãhos ‘khor lo/), nebo jako ostrá zbraÀ, vrhací disk. Svûdãí
o tom vûta vysvûtlující dal‰í moÏné pfieklady sanskrtského jména Rudra âakrin jako
„Posedl˘ kruhem“ ãi „Pán kruhu pln˘ zloby“ a popisující, Ïe zaãne vládnout v ro-
ce 2337: „Z nebe se snese Ïelezn˘ kruh a zvûstuje poãátek jeho vlády. Tohoto kruhu se
bude pouÏívat jako vrhacího disku k sráÏení nepfiátel.“299
O tom, Ïe lze vadÏru pouÏít pfiímo jako zbraÀ, svûdãí i jedno zobrazení bitvy
o ·ambhalu z v˘chodního Tibetu.300 Zde, obdobnû jako na jin˘ch obrazech této bitvy,
se ve spodní ãásti nachází gigantické stfiílející dûlo301 (srov. Obr. 12, 20, 21). Zá‰leh
v˘stfielu jde pfies cel˘ obraz a v jeho svûtelné stopû lze dobfie pozorovat, ãím bylo dûlo
pfied v˘stfielem nabito: koule, ‰piãaté kuÏely a vadÏry. Ostatnû pÛvodnûj‰í védské a poz-
dûj‰í hinduistické pojetí vadÏry, hromoklínu ãi blesku, chápe tento instrument jako
zbraÀ, jejíÏ pÛvod je zfiejmû odvozen od trojzubce.302
298. Viz Löhr Gebhard, „Militantní islám – pokojn˘ buddhismus?“, Religio 10/1, 2002, s. 53.
299. Viz Gruschke Andreas, Posvátná místa království tibetského: Báje a povûsti od Kailásu po ·ambhalu,pfiel. Jaromír A. Má‰a, Praha: Volvox globator 2000, s. 190.
300. Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Wisdom and Compassion…, s. 158-159, obr. 43 a 43.1.
301. Jurij Roerich pfiímo hovofií o tom, Ïe tato dûla jsou bambusová, viz Rerich Jurij N. (= Roerich), Po tro-pam Srednûj Azii, Samara: Agni 1994, s.139.
302. Viz Liebert Gösta, Iconographic Dictionary of the Indian Religions: Hinduism – Buddhism – Jainism,
Leiden: Brill 1976, s. 318.
303. „Rozprava o roztoãení kola zákona“, in: Buddhovy rozpravy I., pfiel. Miroslav Rozehnal, Praha: Dhar-
maGaia 1994, s. 14.
304. Sárközi Alice, „A Picture Book of Tibetan Hell“, in: Kelényi Béla – Vinkovics Judit, Demons and Pro-tectors: Folk Religion in Tibetan and Mongolian Buddhism, Budapest: Ferenc Hopp Museum of Eas-
tern Asiatic Art 2003, s. 106, fig. 121.
305. Ibid., s. 108-109, fig. 135.
306. Rerich Jurij N. [= Roerich], Po tropam Srednûj Azii, Samara: Agni 1994, s. 139.
127ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU
n˘, nebo hnûviv˘, existuje pouze v tûchto dvou modech. Na nûkter˘ch thangkách lze
oba mody najít zobrazené spoleãnû, v horní polovinû se uprostfied kruhové ·ambhaly,
v Kalápû nachází sedící, pokojn˘ Rudra âakrin. Ve spodní ãásti obrazu b˘vá zachycen
jiÏ jako bojovník, velitel vojsk Dobra, kter˘ vûren pravidlÛm ãestného boje osobnû ko-
pím probodává poraÏeného nepfiítele, kleãícího pfied ním (viz napfiíklad Obr. 14). Pouze
na tomto typu zobrazení ·ambhaly, kter˘ spojuje oba aspekty – mírov˘ i váleãn˘ – je
Rudra âakrin zachycen úplnû ve své komplementaritû. Je jistû pozoruhodné, Ïe neexis-
tuje témûfi Ïádné jednotlivé zpodobnûní tohoto posledního vládce ·ambhaly, které by ho
zachycovalo jako Rudru âakrina sensu stricto, tj. jako rozhnûvaného s kolem v ruce: na
obrázcích je vÏdy buì rozhnûvan˘ a bez kola, nebo klidn˘ a s kolem.
S Rudrov˘m jménem se lze v buddhistick˘ch textech a praxi setkat v rozmanit˘ch
kontextech, a proto je vÏdy dÛleÏité uvádût, o jakého konkrétního Rudru se jedná. Tak
napfiíklad souãasn˘ britsk˘ buddhistick˘ mnich Vessantara uvádí, Ïe:
Rudra je v buddhismu zosobnûním krajních projevÛ sobectví. Je to ego, které vzniklo podobnû jako
explodující supernova. Nevûdomost je zde jako nefiízená stfiela. âhögjam Trungpa rinpoãhe ho na-
z˘vá nejvy‰‰í duchovní opicí [ultimate spiritual ape]. Vyznaãuje se velkou, aÏ groteskní postavou,
mává zbranûmi. Nevûdom˘ jako vepfi, odporn˘, nezná nic jiného neÏ vlastní hamiÏnost. Valí se
kupfiedu, získává moc a jeho sebestfiednost vítûzí, je jako záchvat dûtského vzteku. V Îivotû a osvo-bození Padmasambhavy je popsáno jeho poníÏení a podrobení rozhnûvan˘m VadÏrapánim a dhar-
mapálou Hajagrívou.309
A na jiném místû to blíÏe vysvûtluje: „KoÀská hlava pfiipomíná Hajagrívovu úãast
na poráÏce Rudry, ega, které je jako nefiízená stfiela, coÏ je popsáno ve zmínûném Ïivot-
ním pfiíbûhu Padmasambhavovu: Hajagríva se promûnil v konû, kter˘ vstoupil do velké-
ho Rudrova tûla fiitním otvorem a pfiinutil ho, aby se vzdal.310
Ne kaÏd˘ Rudra v buddhismu musí b˘t nutnû âakrin.
2.3.1. Pokojná podoba Rudry âakrina
S klidov˘m zobrazením, ãi pfiesnûji pokojnou podobou Rudry âakrina se lze v tibet-
ské, mongolské a burjatské ikonografii setkat nejménû ve dvou základních verzích. Buì
se jedná o obraz Rudry âakrina sedícího uprostfied Kalápy, a tudíÏ v ·ambhale, nebo
o obraz, kdy sedí mimo ·ambhalu.
126 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
o zbraÀ v pfiímém slova smyslu. Nicménû pfii bliωím pohledu na nû (viz Obr. 15) lze
rozpoznat nûkteré odchylky od tradiãního zobrazení. Jedná se pfiedev‰ím o jakési „ozu-
bení“ na jeho vnûj‰ím obvodu. Toto „ozubení“ nab˘vá konkrétnûj‰í podoby pfii srovná-
ní s koly bojové vozby napfiíklad na burjatsk˘ch xylografech (viz Obr. 23 a Obr. 11).
Kolo nauky v pfieneseném slova smyslu zbraní je, jak na to ostatnû upozorÀuje Robert
Beer.307 Obû interpretace, jak Gruschkeho, tak i Roerichova jsou tedy pravdûpodobnû
správné, byÈ kaÏdá z nich si v‰ímá pouze jednoho aspektu kola nauky. O tom, Ïe ãakra
v ruce Rudry âakrina pfiedstavuje symbol ãakravartina, pojednává Edwin Bernbaum,
kter˘ cituje: „Na konci ãasu, z hory Kailá‰, z mûsta ustanoveného bohy, pfiijde vojsko
ãakravartinovo“.308
Lze tedy fiíci, Ïe ústfiední postava Rudry âakrina vyjadfiuje explicitní náboÏenské
vítûzství nad „barbary“ (tedy v rámci „exoterické interpretace ·ambhaly“); u nich, res-
pektive u jejich poraÏeného vÛdce ve‰keré náboÏenské symboly absentují, obleãen je
typicky, obdobnû jako ostatní ve váleãné v˘stroji.
Vlastní jméno Rudra âakrin pfiedstavuje sv˘m zpÛsobem záhadu. Rozbor jeho jmé-
na mÛÏe naznaãovat, Ïe prvotní a urãující je klidová podoba, urãujícím atributem je
ãakra, tedy kolo, ‰tít, disk, zkrátka onen okrouhl˘ pfiedmût, kter˘ vládce drÏí v levé ruce.
Vládce v‰ak na tomto typu zobrazení (srov. Obr. 15) neodpovídá zcela svému pojme-
nování, naplÀuje ho pouze napÛl – není zde totiÏ ani zufiiv˘ ani rozhnûvan˘ ãi hroziv˘
(sa. rudra). Na tûchto zobrazeních je „ãakrin“, nikoliv „rudra“, fieãeno ve zkratce. A stej-
nû napÛl odpovídá svému pojmenování na zobrazeních, fieknûme „nenirvánick˘ch“, tj.
onûch ilustrací, kde je Rudra âakrin rozvá‰nûn˘, rozhnûvan˘, rozzloben˘, zufiiv˘ a bo-
jující proti zlu. V pravé ruce zde drÏí buì kopí, které obyãejnû nofií do krku ãi hrudní-
ku vládce barbarÛ, ãi ménû ãasto vadÏru, kterou pozvedává v podobném gestu jako ko-
pí; v levé ruce jiÏ v‰ak ono kolo, ãakru – zpravidla – nemá. V̆ jimku tvofií barevná fres-
ka z klá‰tera Labrang, zobrazující Rudru âakrina v hnûvivé podobû (viz Obr. 22). Na
Ïádném z dal‰ích zobrazení hnûvivé podoby Rudry âakrina nedrÏí tento vládce ·amb-
haly v ruce kolo a dalo by se tedy s jistou nadsázkou fiíci, Ïe je zde spí‰e „rudra“, neÏ
„ãakrin“.
TakÏe na to, abychom si mohli udûlat pfiesn˘ a v˘stiÏn˘ obrázek o tom, kdo je Rudra
âakrin, musíme pfiihlédnout k obûma jeho projevov˘m podobám, neboÈ kaÏdá z nich je
pouze partikulární, ãásteãná a nevystihuje ho v celku. Úplná pfiedstava o nûm tedy vzni-
ká pouze sloÏením obou protikladn˘ch podob dohromady. Neexistuje Ïádné jedno(tlivé)
zobrazení, které by v sobû zahrnovalo obû projevové podoby, Rudra âakrin je buì klid-
307. Beer Robert, The Encyclopedia of Tibetan Symbols ans Motifs, London: Serindia Publications 1999,
s. 298-300.
308. Bernbaum Edwin, The Way to Shambhala, New York: Anchor Books 1980, s. 286-287.
309. Vessantara, Meeting the Buddhas: A Guide to Buddhas, Bodhisattvas, and Tantric Deities, Birming-
ham: Windhorse Publications 1998, s. 296.
310. Ibid., s. 306.
129ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU
xylografické thangce se velmi podobá zobrazení z Labrangu (viz Obr. 22), tedy jedno-
ho z nejdÛleÏitûj‰ích klá‰terÛ v Amdu, ve v˘chodním Tibetu.314
128 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
2.3.1.1. Pokojná podoba Rudry âakrina sedícího uprostfied Kalápy
Zobrazení Rudry âakrina jako klidného sedícího vládce ·ambhaly se nachází zpra-
vidla vÏdy uprostfied v‰ech zobrazení bájného království. Není tomu jinak ani u velké
mongolské thangky (viz Obr. 14) nebo u reprodukované perokresby (viz Obr. 13). Exi-
stují v‰ak i zobrazení, na nichÏ se Rudra âakrin v klidové podobû nachází i mimo stfied
Kalápy, respektive kompozice obrazu je ponûkud atypická a Rudra âakrin se nachází
sice uprostfied obrazu, ale samotn˘ na trÛnû. Kalápa a ·ambhala jsou v miniaturní podo-
bû umístûné v levém horním rohu.311 V tibetské buddhistické ikonografii se tedy jedná
o vzácné zobrazení ‰ambhalské poslední bitvy, které oproti jin˘m, bûÏnûj‰ím zpodob-
nûním, vyzdvihuje postavu Rudry âakrina. Motivy Kalápy, zachycené v kruhové formû
s malou postavou Rudry âakrina v klidové podobû uprostfied, zabírají ve vût‰inû tha-
negk ãi chrámov˘ch fresek minimálnû polovinu plochy, ãasto i její vût‰inu. Rudra âak-
rin se na nich v rÛzn˘ch podobách sice vyskytuje opakovanû (lze hovofiit o fenoménu
„multiplikace postavy,“ jenÏ je dobfie zfieteln˘ na reprodukované mongolské thangce –
viz Obr. 14 – celkem pûtkrát,312 z toho ãtyfiikrát v „bojové pozici a zbroji“), ale jeho
relativní velikost je soumûfiitelná s ostatními postavami, které svojí v˘‰kou nikterak
podstatnû nepfievy‰uje. Jeho v˘znam a role na obraze jsou vyjádfieny „zmnoÏením“,
nikoliv „velikostí“. Jinak je tomu na vzácném zobrazení z konce 18. a poãátku 19. sto-
letí, nazvaném „Rudra âakrin, poslední vládce ·ambhaly“, jak ho reprodukuje a popi-
suje Marylin M. Rhieová a Robert A. F. Thurman.313 Rudra âakrin se zde sice vyskytu-
je dokonce ‰estkrát (z toho ãtyfiikrát v „bojové pozici a zbroji“), ale – a to je hlavní roz-
díl oproti jin˘m zobrazením – je zde i ústfiední postavou, jejíÏ v˘znam je vyjádfien i veli-
kostí. Rudra âakrin v klidové podobû, odpovídající kanonick˘m pravidlÛm znám˘ch
panteonÛ, nesedí uprostfied Kalápy, ale je zde zobrazen sedící na trÛnû a obklopen˘ sou-
vislou aurou z obláãkÛ. Podstatná je jeho velikost, která zabírá zhruba ‰estinu obrazu,
je daleko nejvût‰í figurou na thangce. Z hlediska komparace s burjatskou xylografickou
thangkou (viz Obr. 6) a zejména pak atypickou formou postavy Rudry âakrina na ní se
nacházející (viz Obr. 11) je ov‰em nejzajímavûj‰í poslední postava vládce ·ambhaly,
která se nachází úplnû dole, mírnû nalevo. Popis uvádí, Ïe thangka je pÛvodem z v˘-
chodního Tibetu; tato okolnost je dÛleÏitá, neboÈ Rudra âakrin na zmínûné burjatské
311. Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Wisdom and Compassion: the Sacred Art of Tibet (Expan-ded Edition), London: Thames and Hudson 1996, s. 158-159, obr. 43 a 43.1.
312. Tento fenomén je taktéÏ dobfie postfiehnuteln˘ na jediné velké tibetské thangce ·ambhaly z 19. století
v ãesk˘ch sbírkách. Její barevná reprodukce viz Kesner Ladislav (ed.), Mistrovská díla asijskéhoumûní ze sbírek Národní galerie v Praze, Praha: Národní galerie 1998, s. 45.
313. Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Wisdom and Compassion…, s. 158-159, obr. 43 a 43.1.
314. O minulosti a souãasnosti tohoto klá‰tera viz anonymus, Labrang: tibetsk˘ buddhistick˘ klá‰tor v soci-alistickej âíne (dokumenty a svedectvá), edice Dokumenty sv. 2, Bratislava: Lungta 2002; viz téÏ Slo-
bodník Martin, „Destruction and Revival: The Fate of the Tibetan Buddhist Monastery Labrang in the
People’s Republic of China“, State, Religion and Society 32/1, 2004, s. 7-19.
OObbrr.. 1155 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, jak je zobrazen v A‰tasáhasrikápanteonu, v sekci dvaceti pûti dharmarádÏÛ a kulikÛ, vládcÛ ·ambhaly, klidová podoba,
xylografie, pÛvodní velikost neuvedena. [Pfievzato z Chandra Lokesh, Buddhist Iconography. Compact Edition, New Delhi:
International Academy of Indian Culture and Aditya Prakashan 1988, s. 648, fig. 2067.]
131ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU
Na jedné thangce,320 datované do pfielomu 18. a 19. století a pocházející z v˘chod-
ního Tibetu, Khamu, je zobrazen Rudra âakrin bez jakéhokoliv v˘slovného odkazu na
·ambhalu. A v ãem je toto zobrazení mimofiádnû zajímavé? Právû v absenci jakékoli
„citace“ ·ambhaly. Sedící postava Rudry âakrina se nachází uprostfied obrazu a zabírá
zhruba ãtyfiicet procent plochy. Obdobnû jako na nûkter˘ch jin˘ch klidov˘ch zobraze-
ních vládce ·ambhaly, i zde má kulika v pravé ruce meã, zvedá ho nad hlavu a v levé
ruce pak má ‰tít v podobû kola ãi disku s osmi paprsky. Obdobné kolo se nachází tak-
téÏ na nedalekém obláãku po jeho pravici. Pfiipomíná dharmaãakru, av‰ak Marylin M.
Rhieová a Robert A. F. Thurman, autofii práce, která pfiiná‰í reprodukci této thangky, to
celé interpretují ponûkud jinak: „Velké zlaté kolo, magická, vesmírnému korábu podob-
ná, jakoby vzdu‰ná zbraÀ, jeÏ je hlavním symbolem mezi sedmi atributy ãakravartina,
ãili Vládce otáãejícího kolem“.321
Nutno podotknout, Ïe tento typ zobrazení Rudry âakrina „mimo v˘tvarn˘ kontext
·ambhaly“ je mimofiádnû vzácn˘ a dosud byl, vedle jiÏ uvedeného obrazu, reproduko-
ván pouze jednou.322
2.3.2. Hnûvivá podoba Rudry âakrina
Toto zobrazení se vyskytuje jak v rámci vût‰ích obrazÛ ·ambhaly a poslední bitvy,
tak i solitérnû a pfiedstavuje nejbûÏnûj‰í formu, v níÏ je Rudra âakrin zachycen. Jedná
se triumfální kompozici, kdy vládce ·ambhaly vítûzí nad vÛdcem barbarÛ.
2.3.2.1. Hnûvivá podoba Rudry âakrina s kopím na koni
Zobrazení Rudry âakrina na koni, jak kopím probodává nepfiátelského vojevÛdce,
se nachází napfiíklad v jednom nedávno poprvé publikovaném zobrazení 156 postav
mandaly Kálaãakry. Vládce ·ambhaly je zde vyveden v ponûkud hrub‰ím provedení,
jedná se o ãernobíl˘ dfievoryt, pravdûpodobnû mongolského pÛvodu, vysok˘ 10 cm a ‰i-
rok˘ 8,5 cm. Editor publikace, vynikající znalec burjatské, mongolské a tibetské budd-
histické ikonografie Andrej A. Tûrentûv, datuje stáfií tisku textu Kálaãakratantry, jejíÏ
ilustrace tvofií právû onen panteon 156 postav, zhruba do 16.-17. století. Sám text s ilus-
tracemi získal burjatsk˘ buddhistick˘ uãitel A. A. Tûrentûva ÎimboÏamco Cydenov,
130 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
2.3.1.2. Pokojná podoba Rudry âakrina sedícího mimo ·ambhalu
Toto zobrazení je základní, vytváfií typologickou normu a lze se s ním setkat napfií-
klad v A‰tasáhasrikápanteonu, kde je uvedeno pod ã. 2067 (Obr. 15).315 Je zde jako jed-
na z postav v sekci dvaceti pûti vládcÛ ·ambhaly. V pravé ruce drÏí krátké kopí (sa. ‰ak-ti, tib. /mdung/),316 v levé pak kolo (sa. ãakra, tib. khorlo /’khor lo/). Tûlo má korpu-
lentní, dvû nohy obuté do typick˘ch tibetsk˘ch ãi mongolsk˘ch bot se ‰piãkou zahnu-
tou nahoru. Sedí na trÛnû v královské pozici (sa. maharádÏalilasána), jeho barva v pra-
meni zmínûna není. Jako ozdoby má pûtiãlennou korunu, náramky, náhrdelník a pfies
hrudník má ‰erpu.317 Tento struãn˘ popis lze roz‰ífiit o podrobnûj‰í charakteristiku
Rudry âakrina, jak ji s odkazem na jednu Bernbaumovu studii uvádí Andreas Grusch-
ke:
Rudra âakrin je budoucí 25. vládce dynastie Kulika v bájné fií‰i ·ambhale. Jeho jméno znamená
„Kdo se hnûvá a má kolo“ a pochází od Ïelezného kola, které mu propÛjãí nebesa pfied poslední
bitvou v ·ambhale, aby jím pfieválcoval nepfiátele. Tento pfiíznak svûtské a duchovní moci nosí
v levici, zatímco jeho pravice tfiímá kopí. Ozdoba hlavy318 odpovídá postavení bódhisattvy a nim-
bus se svatozáfií zahalují ãást nepfiekonatelné hornatiny, která brání tomu, kdo není duchovnû zral˘,
aby vstoupil do tohoto království.319
315. Chandra Lokesh, Buddhist Iconography: Compact Edition, New Delhi: International Academy of
Indian Culture and Aditya Prakashan 1988, s. 648.
316. Na nûkter˘ch zobrazeních nedrÏí kopí, ale meã, viz napfiíklad Rhie Marylin M. – Thurman Robert A.
F., Worlds of Transformation: Tibetan Art of Wisdom and Compassion, New York: Tibet House 1996,
s. 123.
317. Ikonografick˘ popis klidové podoby Rudry âakrina je do velké míry zaloÏen na práci Bunce Frede-
rick W., An Encyclopaedia of Buddhist Deities, Demigods, Godlings, Saints and Demons. With Speci-al Focus on Iconographic Attributes, Volume 1, New Delhi: D. K. Printworld 1994, s. 458; srov. téÏ
Gruschke Andreas, Tibetské m˘ty a legendy, pfiel. Jaromír A. Má‰a, Praha: Volvox globator 2000, s.
167.
318. O ozdobû jeho hlavy zajímavû pojednává Siegbert Hummel: „Nehledû na dal‰í vûci patfií k odûvu kuli-
ky (a dal‰ích) turban zhotoven˘ v barvû lví hfiívy a koruna z dÏambunadského zlata. Náramky na
paÏích a nohou jsou bohatû zdobeny ornamenty z drahokamÛ… na iránské vlivy nesoudíme jen podle
kulikova diadému, kter˘ pfiipomíná perské korunní insignie, ale také ze skuteãnosti, Ïe kulika se vydá-
vá do bitvy na koni a nikoli ve voze.“ (Hummel Siegbert, „Anmerkungen zur Apokalypse des Lama-
ismus“, Archiv orientální 26/1, 1958, s. 195; viz téÏ anglick˘ pfieklad: „Notes on the Lamaist Apoca-
lypse“, The Tibet Journal 22/4, 1997, s. 33-44). Kulikovo jízdní zvífie je sice tradiãnû kÛÀ, ale ze
zobrazení a textÛ je dobfie známo, Ïe Rudra âakrin vyuÏívá i bojové vozby.
319. Gruschke Andreas, Posvátná místa království tibetského: Báje a povûsti od Kailásu po ·ambhalu, pfiel.
Jaromír A. Má‰a, Praha: Volvox globator 2000, s. 224.
320. Barevná reprodukce a podrobn˘ popis thangky viz Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Worldsof Transformation…, s. 235-236, fig. 55 (127).
321. Ibid., s. 235.
322. Jackson David P. – Jackson Janice A. – Beer Robert, Tibetan Thangka Painting: Methods and Mate-rial, London: Serindia Publications 1998, s. 33. Tato druhá thangka se nachází ve sbírkách Victoria
and Albert Museum v Lond˘nû.
133ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU
„kanonizovaného“ panteonu. Vládce útoãí na (bílém) koni, ãi bojové vozbû a kopím
probodává nepfiátelského velitele. Edwin Bernbaum pfiipomíná, Ïe podobnost buddhis-
tického ‰ambhalského m˘tu a zejména jejího posledního boje s eposem o Rámovi324
(Rámájana) není náhodná. Nejedná se o vnûj‰í podobnost, ale spí‰e o genetickou spfiíz-
nûnost, epos Rámájana pfiedchází pozdûj‰í buddhistické m˘ty, které z nûj pfiímo vychá-
zejí. Ostatnû v jiÏ dfiíve citované star‰í sanskrtské verzi Kálaãakratantry se o Rudrovi
âakrinovi hovofií expressis verbis jako o Kalkinovi.325 Proto i role a zobrazení Rudry
132 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
pfiedstaven˘ Cugolského klá‰tera, pfii své náv‰tûvû v Mongolsku v roce 1978. Neúpln˘
text ov‰em nemá kolofon, a tak nelze zcela s jistotou urãit jeho pÛvod.323
Tento typ zobrazení ukazuje Rudru âakrina jako bojujícího vojevÛdce a v pfieváÏné
mífie se s ním lze setkat na thangkách ãi nástûnn˘ch malbách; pouze zfiídka je souãástí
323. BlíÏe viz Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’ buddijskich izobraÏenij/ Buddhist Iconography Identifica-tion Guide, Sankt-Petûrburg: Nartang 2004, s. 254-255, s. 264, obr. 9b (rigs ldan drag po, Kalki Raud-
ra).
324. Viz napfiíklad Válmíki, Rámájanam, pfiel. Oldfiich Fri‰, Praha: Státní nakladatelství krásné literatury,
hudby a umûní 1957.
325. Viz Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“, in: Lopez Donald S., Jr. (ed.), Budd-hism in Practice, Princeton: Princeton University Press 1996, s. 284-289 (Kálaãakratantra I.158-165).
OObbrr.. 1166 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, zde pod tibetsk˘m jménem Rigdän Dagpo (/rigs ldan drag po/, sa. Kalki Raudra), jak je zobrazen v panteonu 156 postav mandaly Kálaãakry,
mongolská (?) xylografická práce ze 16.-17. století, v˘‰ka 10 cm, ‰ífika 8,5 cm. [Pfievzato z Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’ buddijskich izobraÏenij/ Buddhist Iconography
Identification Guide, Sankt-Petûrburg: Nartang 2004, s. 264, obr. 9b.]
OObbrr.. 1177 Detail z obrazu ·ambhaly, 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, hnûvivá podoba, pÛvodní velikost neuvedena.
[Pfievzato a upraveno z Bernbaum Edwin, The Way to Shambhala, New York: Anchor Books 1980, plate 4.]
135ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU
2.3.2.2. Hnûvivá podoba Rudry âakrina s kopím na váleãném voze
Jedná se o velikou barevnou fresku o rozmûrech zhruba 330 cm na v˘‰ku a asi
260 cm na ‰ífiku, která je umístûná v podloubí astrologického chrámu Kola ãasu (sa.
Kálaãakra, tib. Dünkhor dacchang /dus ‘khor grwa cchang/) v Labrangu. V tomto klá‰-
tefie se v souãasné dobû nacházejí celkem tfii podobné velké fresky, vÏdy umístûné
v podloubí ãi pfiedsálí chrámÛ a ve v‰ech pfiípadech se jedná o „standardní“ zobrazení
·ambhaly a poslední bitvy, tj. uprostfied obrazu je velká kruhovitá Kalápa, v jejímÏ cent-
ru sedí Rudra âakrin v klidové podobû, a ve spodní ãásti je zachycen poslední boj, kde
134 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
âakrina odpovídá hinduistickému budoucímu spasiteli Kalkinovi, desátému vtûlení ãi
sestupu (avatár) Vi‰nua. Tento budoucí vládce zlatého vûku má podle puránské mytolo-
gie bílého konû, stejnû jako Rudra âakrin.
OObbrr.. 1188 Detail posledního boje za ·ambhalu, Rudra âakrin (mong. Regdendagva), dolní ãást obrazu s mandalickou Kalápou, mongolská thangka neznámého autora,
v˘‰ka 81 cm, ‰ífika 60 cm, velikost v˘fiezu v˘‰ka cca 18 cm, ‰ífika cca 14 cm. (Pfievzato z Cultem N., Mongol’skaja nacional’naja Ïivopis’ „Mongol zurag“,
Ulan-Bator: Gosizdatel’stvo 1986, s. 38.)
OObbrr.. 1199 Rudra âakrin na koni s kopím, hnûvivá podoba, perokresba od Temba âhöphela, pÛvodní velikost neuvedena.
[Pfievzato z Yeshi Kalsang, „A Guide to the Kalachakra Initiation“, Chö Yang: The Voice of Tibetan Religion and Culture 1, 1991, s. 128]
137ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU
spoãívá v tom, Ïe labrangské zobrazení bojového vozu Rudry âakrina má jakousi stfií‰-
ku ãi „nebesa“, nad nimiÏ plápolá bílá, ãervenû lemovaná témûfi ãtvercová vlajka se
tfiemi protáhl˘mi chlopnûmi. Obû zobrazení v‰ak shodnû obsahují i emblém ãi znak
·ambhaly, upevnûn˘ na tyãi, kter˘ má podobu plaket, oválu se tfiemi „v˘dutûmi“. Emb-
lém je obklopen˘ pavími pery a li‰í se v obsahu oné oválné plakety. Labrangské zobra-
zení má uprostfied plakety umístûn˘ chrám se stfiechou, v‰e na pozadí hor ãi koruny stro-
mu, detail je natolik nezfieteln˘, Ïe se pozadí nedá pfiesnû urãit. Emblém na v˘chodoti-
betské thangkce obsahuje obrázek zasnûÏen˘ch hor. Dal‰ím, posledním rozdílem je pos-
tava poraÏeného vÛdce, kter˘ se na labrangském zobrazení nachází, stejnû jako na bur-
jatské xylografické thangce, na v˘chodotibetské v‰ak není. Na poslednû jmenované sice
Rudra âakrin drÏí v rukou dlouhé kopí, stejnû jako na labrangské fresce, toto kopí je jak
na burjatské xylografické thangce (viz Obr. 6 a 11), tak i na ti‰tûné votivní miniatufie
(viz Obr. 23) nahrazeno vadÏrou.
136 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
hlavní roli sehrává Rudra âakrin v bojové póze a zbroji. Jeho postava nikdy v˘raznû
nepfievy‰uje ostatní.
Ikonograficky nejblíÏe postavû Rudry âakrina, jak je zpodobnûn na burjatské xylo-
grafické thangce (viz Obr. 11), je postava Rudry âakrina, která se nachází napravo ve
spodní ãásti rozsáhlé fresky (viz Obr. 22). Pozoruhodné je, Ïe tato postava, její postoj,
gesta, obleãení, atributy, umístûní na obraze a barvy atp. jsou témûfi identické s posta-
vou Rudry âakrina na citované v˘chodotibetské thangce.326 Srovnáním obou postav
z obou zobrazení, které shodnû pfiedstavují detail celku ·ambhaly a pfiíslu‰né poslední
bitvy, lze zjistit, Ïe rozdíly v podrobnostech jsou minimální. Labrangské zobrazení je
velmi pravdûpodobnû pozdûj‰í neÏ ono v˘chodotibetské. Lze vlastnû uvést pouze tfii
odli‰nosti, které mají nûjak˘ v˘znam, jinak jsou postavy témûfi identické. První rozdíl
326. Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Wisdom and Compassion: the Sacred Art of Tibet (Expan-ded Edition), London: Thames and Hudson 1996, s. 158-159, obr. 43 a 43.1.
OObbrr.. 2200 ·ambhala a její 25. vládce Rudra âakrin probodávající vládce barbarÛ, hnûvivá podoba. Tibetská malba, umístûná u vchodu do cchänni dacchangu /mcchan Àid grwa cchang/,
klá‰ter âone /ão ne/, Amdo, severov˘chodní Tibet, stav v ãervenci 2004, v˘‰ka cca 170 cm, ‰ífika cca 200 cm. [Fotografie Daniel Berounsk˘]
OObbrr.. 2211 ·ambhala a její 25. vládce Rudra âakrin probodávající vládce barbarÛ, hnûvivá podoba. Tibetská malba, umístûná u vchodu do dukhangu,
klá‰ter Zaru /bza’ ru/, Amdo, severov˘chodní Tibet, stav v ãervenci 2004, v˘‰ka cca 175 cm, ‰ífika cca 210 cm. [Fotografie Daniel Berounsk˘]
139ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU138 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
OObbrr.. 2222 Detail z obrazu ·ambhaly, 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, hnûvivá podoba. Barevná freska, umístûná v podloubí vchodu do astrologického chrámu
Dünkhor dacchang, klá‰ter Labrang, Amdo, severov˘chodní Tibet, stav v srpnu 2001, v˘‰ka cca 330 cm, ‰ífika cca 260 cm, velikost v˘fiezu v˘‰ka cca 45 cm, ‰ífika cca 30 cm.
[Fotografie a kresba z archivu autora.]
141ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU
2.3.2.3. Hnûvivá podoba Rudry âakrina s vadÏrou na váleãném voze
Lidové pojetí m˘tu je jistû volnûj‰í, ménû propojené s „oficiálním“ kultem a rituá-
lem a souvisí spí‰e s lidov˘m podáním, vyprávûními, legendami, písnûmi, proroctvími
atp. Kult Rudry âakrina v Burjatsku dosvûdãuje (vedle vût‰í xylografické thangky, viz
Obr. 6) napfiíklad malá votivní xylografie (viz Obr. 23)327 s jeho zobrazením. Její pÛvod
není sice pfiesnû znám, ale vzhledem k tomu, Ïe byla objevena v Aginsku, lze pfiedpo-
kládat, Ïe pochází buì z místní, ãi nedaleké cugolské klá‰terní tiskárny. Pochopitelnû
tomu tak nemusí b˘t, mÛÏe to b˘t i obrázek pfiivezen˘ z pouti po dalek˘ch cestách, ale
papír je rusk˘, nikoliv ãínsk˘ ãi tibetsk˘ a provedení natolik jednoduché aÏ hrubé, Ïe lze
pfiedpokládat burjatsk˘ pÛvod.
Ménû ãastá forma hnûvivé podoby Rudry âakrina ho pfiedstavuje jako vojevÛdce na
útoãné vozbû. I s tímto zobrazením se lze setkat zpravidla na thangkách ãi nástûnn˘ch
malbách a pouze velmi zfiídka se vyskytuje jako souãást „kanonizovaného“ panteonu.
Zobrazení je známo v nûkolika variantách. Zajímav˘ pfiíklad lze nalézt na citované
velké thangce z praÏské sbírky.328 Vládce je zde zobrazen na vozbû dvakrát, v horní ãásti
stojí na vozbû, v levé ruce drÏí ãakru (která vypadá jako kruhov˘ ‰tít), v pravé tfiímá
meã.
140 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
OObbrr.. 2233 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, hnûvivá podoba, burjatská xylografická miniatura na papífie, votivní obrázek, poãátek 20. století (?),
v˘‰ka 7,7 cm, ‰ífika 6,8 cm. [Archiv autora]327. Toto zobrazení bylo poprvé publikováno a popsáno v práci: Bûlka Lubo‰, „M˘tus o ·ambhale a jeho
burjatská aktualizace ve 20. století“, Religio 10/1, 2002, s. 113-122.
328. Viz Kesner Ladislav (ed.), Mistrovská díla asijského umûní ze sbírek Národní galerie v Praze, Praha:
Národní galerie 1998, s. 45.
143·AMBHALA – IMAGINÁRNÍ KRAJINA S NEIMAGINÁRNÍM KONTEXTEM
ností, kter˘m je tfieba pfii popisu vûnovat pozornost. Oproti chudému a plochému líãení
boji‰tû ve smyslu kulis, v nichÏ se poslední bitva odehrává, je líãení mírové ·ambhaly
mimofiádnû pestré, bohaté a podrobné. Ostatnû tomu i odpovídají pfiíslu‰ná vizuální
zobrazení, pfiedev‰ím thangky a fresky ·ambhaly a poslední bitvy.
Budoucí apokalyptická bitva o ·ambhalu je bitva imaginární, stejnû jako samotné
boji‰tû. A pfiesto se v Burjatsku a Mongolsku v první tfietinû 20. století odehrály neima-
ginární bitvy v rámci obãanské války, intervence a bol‰evické revoluce, které – alespoÀ
pokud jde o motivaci bojovníkÛ – byly inspirovány m˘tem o ·ambhale. Imaginární bit-
va budoucnosti se promítla do reáln˘ch bojÛ tehdej‰í pfiítomnosti. Imaginární krajina,
bitva a lidé se octli v neimaginárním kontextu politického zápasu o budoucí smûfiování
mongolsk˘ch národÛ.
Na nûkolika pÛvodních pfiípadech vizuálních materiálÛ, pfiedev‰ím na xylografic-
k˘ch thangkách, ale také fotografiích sakrálních fresek získan˘ch bûhem autorova te-
rénního bádání v Burjatsku, Mongolsku a Amdu v letech 2000 a 2001 a dal‰ím materiá-
lu z expedice Martina Slobodníka a Daniela Berounského do Amda v létû 2004, se kniha
pokou‰í ukázat, jak se ‰ambhalsk˘ m˘tus aktualizoval ve 20. století.
Pro pfieÏívání ‰ambhalského m˘tu v na‰em i asijském prostfiedí je taktéÏ dÛleÏitá
i permanentní diskuse o otázce skuteãné, totiÏ geograficky lokalizovatelné ·ambhaly,
jejíÏ zodpovûzení religionistice pochopitelnû nepfiíslu‰í. Jako metodologicky pfiíhodn˘
se nabízí pfiístup, jenÏ dûlí náboÏenství na normativní a Ïité. Jedná se sice o jisté zjed-
nodu‰ení, tj. klasifikaci náboÏenství do dvou skupin, nicménû nápomocné pro postiÏení
dvou typÛ narace o ·ambhale, jakoÏ i dvou typÛ ãi pojetí existence této buddhistické
utopie. Z hlediska normativního pojetí náboÏenství je ãastûj‰í v˘klad existence ·amb-
haly jako „stavu mysli“, tj. meditaãního, „vnitfiního“, symbolického, metaforického atp.
Pochopitelnû i nûktefií vzdûlaní mni‰i a lamové vûfií na reálnou geografickou existenci
·ambhaly, tj. vycházejí z pfiedstavy o ãasoprostorovém zasazení této utopie na Zemi,
nicménû pro normativní pojetí je bûÏnûj‰í vysvûtlení existence ·ambhaly jako stavu
mysli. Druhé pojetí, fieknûme Ïité, pak pfiedpokládá geograficky reálnou existenci
·ambhaly. I zde platí, Ïe i mezi prost˘mi vûfiícími, laiky a laiãkami se lze setkat s jedin-
ci, ktefií upfiednostÀují pojetí ·ambhaly jako stavu mysli a neztotoÏÀují ji, zpravidla pod
vlivem uãen˘ch mnichÛ a lamÛ, s konkrétní geografickou lokalitou.
Dal‰ím pozoruhodn˘m aspektem ‰ambhalské narace je skuteãnost, Ïe ona skrytá
krajina, království ·ambhaly, se vÏdy nalézá mimo tûÏi‰tû vypravûãe, je vÏdy nûkde na
periferii, ãi dokonce ãastûji mimo tuto oblast, je zkrátka pokaÏdé velice vzdálená. Navíc
zpravidla vypravûã neuvádí zku‰enost z autopsie, tj. osobnû zaÏitou, ale spí‰e hovofií
o tom, co sly‰el od jin˘ch. Tato okolnost se t˘ká jak pojetí reálnû geografického, tak
i pojetí ·ambhaly jako stavu mysli. VÏdy je pro obyãejného ãlovûka velmi obtíÏné se
do ·ambhaly dostat, buì doslovnû – geograficky, nebo obraznû, tj. dosáhnout ‰ambhal-
ského stavu mysli. ·ambhala je vÏdy tím, co je sice na dosah, ale co není dosaÏitelné
142 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
3. Závûr: ·ambhala – imaginární krajina s neimaginárním kontextem
Vedle vztahu lidí ke krajinám skuteãn˘m lze zkoumat i jejich vztahy ke krajinám
neskuteãn˘m, imaginárním. Tibetská pfiedstava o „skryt˘ch údolích“ (bäjül /sbas jul/)má sice oporu ve skuteãn˘ch, geografick˘ch lokalitách, nicménû jejich líãení spadá
spí‰e do oblasti imaginárních krajin. Imaginární krajinu lze pracovnû vymezit jako
jakoukoliv pfiedstavu o krajinû, zemi, místu atp., které nemají místo na zemûkouli, tj.
neodpovídají jim Ïádné konkrétní geografické lokalizace. Imaginární krajiny jsou tedy
ty krajiny, které se nedají urãit prostfiednictvím geografick˘ch soufiadnic, rovnobûÏek
a poledníkÛ, a to ani v minulosti a souãasnosti, ani v budoucnosti. Patfií sem tedy i rÛzné
„zemû zaslíbené“, „utopie“, „ráje“, „ãisté zemû“ atp. Jednou z takov˘ch velmi populár-
ních imaginárních krajin tibetského buddhismu je ·ambhala, o níÏ pojednává tato kniha.
Zvlá‰tnost ·ambhaly pro nás je umocnûná i její „západní recepcí“, jin˘mi slovy:
o ·ambhale existuje rozsáhlá literatura neasijského, pfiedev‰ím západního, euroameric-
kého pÛvodu. Lze fiíci, Ïe „tajemství ·ambhaly“ patfií mezi témata, jichÏ se lidé inspiro-
vaní v˘chodem zmocnili v takové mífie, Ïe stojí za specializované bádání. I o tom je tato
kniha.
PfiestoÏe se pfii zkoumání imaginárních krajin badatel nemÛÏe opírat o vlastní ãi
zprostfiedkovanou empirickou zku‰enost, je moÏné je váÏnû a akademicky studovat. Ne-
lze tedy pfiímo zkoumat tyto krajiny, lze v‰ak bádat nad urãit˘mi v˘povûìmi, písemn˘-
mi i ústními o nich. V̆ povûdi o imaginárních krajinách v pfiípadû Tibetu, Mongolska
a ãásteãnû i Burjatska zahrnují jak tibetské, mongolské a burjatské v˘povûdi o imagi-
nárních krajinách, tak i netibetské v˘povûdi, pfiedev‰ím lidí ze euroamerického prostfie-
dí. Tyto informace by bylo jistû vhodné doplnit i o ãínské a jiné asijské v˘povûdi, jejichÏ
studium by o ·ambhale také mnohé napovûdûlo, ale to by jiÏ pfiesahovalo rámec knihy.
Zkrátka ‰ambhalsk˘ m˘tus dnes nepatfií jiÏ jenom asijské kultufie, ale stává se, byÈ dopo-
sud okrajovou, souãástí kultury euroamerické. Zapustil v na‰em prostfiedí své kofiínky
dokonce dfiíve, neÏ k nám v polovinû 20. století definitivnû pfii‰el tibetsk˘ buddhismus
jakoÏto souãást na‰eho náboÏenského prostfiedí.
·ambhala není jenom krajinou klidu a míru, utopií, ale také krajinou apokalyptické
bitvy. V pfiípadû této bitvy nehraje Ïádnou zvlá‰tní roli její krajinné utváfiení, geografie
a topologie, pfiípadnû mytická geografická poloha. Krajina bitvy je „neutrální“, upoza-
dûná a nemá na její prÛbûh a ukonãení Ïádn˘ podstatn˘ vliv. Tím se toto líãení „apoka-
lyptické krajiny“, které je velmi chudé, co se t˘ãe podrobností geograficko-krajinn˘ch,
v˘raznû li‰í od líãení krajiny ·ambhaly jako krajiny opl˘vající mnoÏstvím pozoruhod-
145P¤ÍLOHY
4. Pfiílohy
Pfiehled panãhenlamÛ
1. panãhenlama Khädub Geleg Palzangpo /mkhas grub dge legs dpal bzang po/,
1385-1438
2. panãhenlama Sönam âhoglang /bsod nams phjogs glang/, 1438-1505
3. panãhenlama Lozang Döndub /blo bzang don grub/, 1505-1568
4.(1.) panãhenlama Lozang âhökji Gjalcchän /blo bzang ãhos kji rgjal mcchan/,
1570-1662
5.(2.) panãhenlama Lozang Je‰e /blo bzang je ‰es/, 1663-1737
6.(3.) panãhenlama Lozang Paldän Je‰e /blo bzang dpal ldan je ‰es/, 1738-1780
7.(4.) panãhenlama Lozang Tänpä ≈ima /blo bzang bstan pa’i Ài ma/, 1782-1853
8.(5.) panãhenlama Lozang Paldän âhökji Dagpa Tänpä Wangãhug /blo bzang dpalldan ãhos kji grags pa bstan pa’i dgang phjug/, 1855-1882
9.(6.) panãhenlama Lozang Thubtän âhökji ≈ima Geleg Namgjäl /blo bzang thubbstan ãhos kji Ài ma dge legs rnam rgjal/, 1883-1938
10.(7.) panãhenlama âhökji Gjalcchän /hos kji rgjal mcchan/, 1938-1989
11.(8.) panãhenlama Gendün âhökji ≈ima /dge ‘dun ãhos kji Ài ma/, 1989-
11.(8.) panãhenlama Gjalcchän Norbu /rgjal mcchan nor bu/, 1990- (tzv. ãínsk˘)
144 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
snadno. ·ambhala se nachází pokaÏdé mimo obvyklé a dÛvûrnû známé území. Anebo je
v nedaleké krajinû, nicménû pod zemí a opût znaãnû nedostupná. A vzhledem k tomu,
Ïe ‰ambhalská narace se objevuje pfiedev‰ím mezi nomády zvykl˘mi pfiekonávat rela-
tivnû velké vzdálenosti, nachází se opravdu daleko. Vysvûtlení této skuteãnosti, totiÏ
toho, Ïe nikdo jako by nechtûl mít ·ambhalu v bezprostfiední blízkosti, je moÏné ze
dvou úhlÛ pohledu. Za prvé, pokud by leÏela v dosahu geograficko-empirické ovûfiitel-
nosti, ztratila by na tajuplnosti a nedostupnosti. âlovûk by si zkrátka vzal prÛvodce,
ov‰em tro‰ku jiného, neÏ pfiedstavují rÛzné tibetské prÛvodce na cestu do ·ambhaly
(·ambhalä lamjig /‰a mbha la’i lam jig/), jak se o nich pí‰e v kapitole o tibetském píse-
mnictví. Vybavil by se spí‰e západním bedekrem typu Lonely Planet ãi Rough Guidea vydal by se do pfiíslu‰ného hotelu, odkud by mohl onu vysnûnou krajinu nejenom spat-
fiit na vlastní oãi, ale také ji vyfotografovat a po návratu domÛ promítat pfiátelÛm, zná-
m˘m, pfiípadnû studentÛm. A za druhé, i v Tibetu platí pravidlo, Ïe ovoce ze sousedovy
zahrádky je slad‰í neÏ moje. Sice to dosti kontrastuje s jin˘m pravidlem, totiÏ v‰ude
dobfie, doma nejlépe, ale to uÏ je údûl v‰ech úsloví a pfiísloví, Ïe existují ve dvou opo-
zitopolárních variantách a my si vybíráme vÏdy zrovna to, které potfiebujeme. „Ráno
moudfiej‰í veãera“ ov‰em zpravidla na celé ãáfie poráÏí „Co mÛÏe‰ udûlat dnes, neod-
kládej na zítfiek“ (mohu-li zmínit vlastní zku‰enost, kdy moudrost jednoznaãnû vítûzí
nad zbrklostí).
147P¤ÍLOHY
Obr. 10 První kulika, osm˘ vládce ·ambhaly MaÀdÏu‰ríkírti, jak je zobrazen v A‰tasá-
hasrikápanteonu, v sekci dvaceti pûti dharmarádÏÛ a kulikÛ, vládcÛ ·ambhaly,
klidová podoba, xylografie, pÛvodní velikost neuvedena. [Pfievzato z Chandra
Lokesh, Buddhist Iconography. Compact Edition, New Delhi: International
Academy of Indian Culture and Aditya Prakashan 1988, s. 642, fig. 2043].
Obr. 11 Detail z xylografické thangky ·ambhaly, 25. vládce Rudra âakrin, hnûvivá po-
doba, burjatská práce (?), konec 19. nebo poãátek 20. století, v˘‰ka 45,5 cm,
‰ífika 35,8 cm, velikost v˘fiezu v˘‰ka cca 26 cm, ‰ífika cca 28 cm. [Archiv auto-
ra].
Obr. 12 Detail z obrazu ·ambhaly a jejího 25. vládce Rudry âakrina probodávající vlád-
ce barbarÛ, hnûvivá podoba. Tibetská malba, umístûná v gjüpa dacchangu /rgjudpa grwa cchang/, klá‰ter âone /ão ne/, Amdo, severov˘chodní Tibet, stav v ãer-
venci 2004, v˘‰ka cca 170 cm, ‰ífika cca 200 cm, velikost v˘fiezu v˘‰ka cca 75
cm, ‰ífika cca 90 cm. [Fotografie Daniel Berounsk˘].
Obr. 13 Mandalické zobrazení ·ambhaly, uprostfied mûsta Kalápa sedí na lvím trÛnu 25.
vládce ·ambhaly Rudra âakrin, klidová podoba, perokresba, pÛvodní velikost
neuvedena. [Pfievzato z Kalsang Yeshi, „A Guide to the Kalachakra Initiation“,
Chö Yang: The Voice of Tibetan Religion and Culture 1, 1991, s. 122-123; stej-
né zobrazení viz téÏ: Gold Peter, Posvátná tajemství NavahÛ a TibeÈanÛ. Kruhmoudrosti, pfiel. Jan Biãovsk˘, Praha: Pragma 2000, s. 52 a Brauen Martin,
Mandala: Posvátn˘ kruh tibetského buddhismu, pfiel. Miroslav KrÛta, Praha:
Volvox globator 1998, s. 50].
Obr. 14 Detail a celek zobrazení ·ambhaly, mandalické Kalápy a posledního boje Rudry
âakrina (mong. Regdendagva), mongolská thangka neznámého autora, v˘‰ka
81 cm, ‰ífika 60 cm. [Pfievzato z Cultem N., Mongol’skaja nacional’naja Ïivo-
pis’ „Mongol zurag”, Ulan-Bator: Gosizdatel’stvo 1986, s. 37].
Obr. 15 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, jak je zobrazen v A‰tasáhasrikápanteonu,
v sekci dvaceti pûti dharmarádÏÛ a kulikÛ, vládcÛ ·ambhaly, klidová podoba,
xylografie, pÛvodní velikost neuvedena. [Pfievzato z Chandra Lokesh, BuddhistIconography. Compact Edition, New Delhi: International Academy of Indian
Culture and Aditya Prakashan 1988, s. 648, fig. 2067].
Obr. 16 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, zde pod tibetsk˘m jménem rigdän Dagpo
(/rigs ldan drag po/, sa. Kalki Raudra), jak je zobrazen v panteonu 156 postav
mandaly Kálaãakry, mongolská (?) xylografická práce ze 16.-17. století, v˘‰ka
10 cm, ‰ífika 8,5 cm. [Pfievzato z Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’ buddijskichizobraÏenij/ Buddhist Iconography Identification Guide, Sankt-Petûrburg: Nar-
tang 2004, s. 264, obr. 9b].
146 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Seznam ilustrací:
Obr. 1 Trojrozmûrn˘ model mandaly Kálaãakry, umístûn˘ v astrologickém chrámu
Dünkhor dacchang /dus ‘khor grwa cchang/, klá‰ter Kumbum, Amdo, severo-
v˘chodní Tibet, stav v srpnu 2001. [Archiv autora].
Obr. 2 První vládce ·ambhaly Suãandra, jak je zobrazen v A‰tasáhasrikápanteonu,
v sekci dvaceti pûti dharmarádÏÛ a kulikÛ, vládcÛ ·ambhaly, klidová podoba,
xylografie, pÛvodní velikost neuvedena. [Pfievzato z Chandra Lokesh, BuddhistIconography. Compact Edition, New Delhi: International Academy of Indian
Culture and Aditya Prakashan 1988, s. 640, fig. 2036].
Obr. 3 Faksimile plného znûní Modlitby za zrození v severní ·ambhale /bjang ‰ambhalar skje ba’i smon lam bÏugs so/ od 6. (3.) panãhenlamy Lozang Paldän Je‰eho
(/blo bzang dpal ldan je ‰es/, 1738-1780). Xylografické vydání tibetského textu
z Burjatska, pravdûpodobnû z konce 19. nebo poãátku 20. století. [Archiv Da-
niela Berounského].
Obr. 4 Chán Gesar z Lingu, kresba podle mongolské pfiedlohy [autorka Dora Luká‰o-
vá].
Obr. 5 Trampská chata Shangri-la na vala‰skokloboucku postavená v polovinû ãtyfii-
cát˘ch let 20. století, souãasn˘ stav. [Fotografie Pamela Marková, ãervenec
2004].
Obr. 6 Xylografická thangka ·ambhaly, burjatská práce (?), konec 19. nebo poãátek
20. století, v˘‰ka 45,5 cm, ‰ífika x 35,8 cm. [Archiv autora].
Obr. 7 Detail z xylografické thangky ·ambhaly, 6. (3.) panãhenlama Lozang Paldän
Je‰e (/blo bzang dpal ldan je ‰es/, 1738-1780), burjatská práce (?), konec 19.
nebo poãátek 20. století, v˘‰ka 45,5 cm, ‰ífika 35,8 cm, velikost v˘fiezu v˘‰ka
cca 10 cm, ‰ífika cca 14,5 cm. [Archiv autora].
Obr. 8 Detail z xylografické thangky ·ambhaly, boÏstvo Vagi‰vara, burjatská práce (?),
konec 19. nebo poãátek 20. století, v˘‰ka 45,5 cm, ‰ífika 35,8 cm, velikost v˘fie-
zu v˘‰ka cca 7,5 cm, ‰ífika cca 4,5 cm. [Archiv autora].
Obr. 9 Detail z xylografické thangky ·ambhaly, první kulika MaÀdÏu‰ríkírti, burjatská
práce (?), konec 19. nebo poãátek 20. století, v˘‰ka 45,5 cm, ‰ífika 35,8 cm, veli-
kost v˘fiezu v˘‰ka cca 10 cm, ‰ífika cca 9,5 cm. [Archiv autora].
149P¤ÍLOHY
Citovaná literatura
Ako Tengerovia zostúpili na zem: Mongolsk˘ buddhistick˘ epos, pfiel. Marta Kiripolská,Ko‰ice: KniÏná dielÀa Timotej 1998.
Allen Charles, The Search for Shangri-La: A Journey to Tibetan History, London: Little,Brown and Co. 1999.
Andrejev Alexandr I., Vremja ·ambaly: Okkultizm, nauka i politika v Sovûtskoj Rossii,Sankt-Petûrburg – Moskva: Nûva – Olma-Press 2002.
Andreyev Alexandre (= Andrejev Alexandr I.), Soviet Russia and Tibet: The Debacle ofSecret Diplomacy, 1918-1930s, Leiden – Boston: Brill 2003.
Angajeva Seseg P., Buddizm v Burjatii i Agvan DorÏijev, Ulan-Ude: Burjatskoje kniÏnojeizdatûl’stvo 1999.
anonymus, Labrang: tibetsk˘ buddhistick˘ klá‰tor v socialistickej âíne (dokumenty a sve-dectvá), edice Dokumenty sv. 2, Bratislava: Lungta 2002.
anonymus, „The Ninth Khalkha Jetsun Dampa“, http://www.indiana.edu/~mongsoc/mong/jetsun.htm (10.11.1999).
anonymus, „Shambhala – The Magic Kingdom“, http://kalachakranet.org, shambhala.html(22.01.2004).
anonymus, Chán Geser, vládca desiatich svetov˘ch strán. Príbehy zo starého Tibetu, ako siich rozprávali Mongoli, pfiel. Marta Kiripolská, Praha: DharmaGaia 1994.
Augustín Milan, Tibet. Hºadanie ciest II., Bratislava: NO PUBLISHING HOUSE 2000.
Bataille Georges, Prokletá ãást. Teorie náboÏenství, pfiel. Anna Irmanovcová, Praha: Herr-mann & synové 1998.
Batchelor Stephen, The Awakening of the West: The Encounter of Buddhism and WesternCulture, 543 BCE – 1992, Hammersmith, London: Aquarian 1994.
Beer Robert, The Encyclopedia of Tibetan Symbols and Motifs, London: Serindia Publica-tions 1999.
Bell Charles, The Religion of Tibet, Oxford: Clarendon Press 1931.
Bernbaum Edwin, The Way to Shambhala, New York: Anchor Books 1980.
Berzin Alexander, „Russian and Japanese Involvement with Pre-Communist Tibet: TheRole of the Shambhala Legend“, http://www.berzinarchives.com/kalachakra/rus-sian_japanese_shambhala.html (22.01.2004).
148 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Obr. 17 Detail z obrazu ·ambhaly, 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, hnûvivá podoba,
pÛvodní velikost neuvedena. [Pfievzato a upraveno z Bernbaum Edwin, The Wayto Shambhala, New York: Anchor Books 1980, plate 4].
Obr. 18 Detail posledního boje za ·ambhalu, Rudra âakrin (mong. Regdendagva), dolní
ãást obrazu s mandalickou Kalápou, mongolská thangka neznámého autora,
v˘‰ka 81 cm, ‰ífika 60 cm, velikost v˘fiezu v˘‰ka cca 18 cm, ‰ífika cca 14 cm.
[Pfievzato z Cultem N., Mongol’skaja nacional’naja Ïivopis’ „Mongol zurag“,
Ulan-Bator: Gosizdatel’stvo 1986, s. 38].
Obr. 19 Rudra âakrin na koni s kopím, hnûvivá podoba, perokresba od Temba âhöphe-
la, pÛvodní velikost neuvedena. [Pfievzato z Yeshi Kalsang, „A Guide to the
Kalachakra Initiation“, Chö Yang: The Voice of Tibetan Religion and Culture 1,
1991, s. 128].
Obr. 20 ·ambhala a její 25. vládce Rudra âakrin probodávající vládce barbarÛ, hnûvivá
podoba. Tibetská malba, umístûná u vchodu do cchänni dacchangu /mcchan Àidgrwa cchang/, klá‰ter âone /ão ne/, Amdo, severov˘chodní Tibet, stav v ãer-
venci 2004, v˘‰ka cca 170 cm, ‰ífika cca 200 cm. [Fotografie Daniel Beroun-
sk˘].
Obr. 21 ·ambhala a její 25. vládce Rudra âakrin probodávající vládce barbarÛ, hnûvivá
podoba. Tibetská malba, umístûná u vchodu do dukhangu, klá‰ter Zaru /bza’ru/,
Amdo, severov˘chodní Tibet, stav v ãervenci 2004, v˘‰ka cca 175 cm, ‰ífika cca
210 cm. [Fotografie Daniel Berounsk˘].
Obr. 22 Detail z obrazu ·ambhaly, 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, hnûvivá podoba.
Barevná freska, umístûná v podloubí vchodu do astrologického chrámu Dünk-
hor dacchang, klá‰ter Labrang, Amdo, severov˘chodní Tibet, stav v srpnu 2001,
v˘‰ka cca 330 cm, ‰ífika cca 260 cm, velikost v˘fiezu v˘‰ka cca 45 cm, ‰ífika cca
30 cm. [Pfiekresleno z vlastní fotografie, archiv autora].
Obr. 23 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, hnûvivá podoba, burjatská xylografická
miniatura na papífie, votivní obrázek, poãátek 20. století (?), v˘‰ka 7,7 cm, ‰ífika
6,8 cm. [Archiv autora].
150 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Berzin Alexander, „The Kalachakra Presentation of the Prophets of the Non-Indic Inva-ders: Full Analysis”, http://www.berzinarchives.com/kalachakra/kc_pres_prop-hets_islam_full.html (22.01.2004).
Berzin Alexander, „Mistaken Foreign Myths about Shambhala“, (November 1996, revisedMay and December 2003), http://www.berzinarchives.com/kalachakra/mistaken_fo-reign_myths_shambhala.html (22.01.2004).
Berzin Alexander, „Prayer of Shambhala (Shambhala’i smon-lam)“, translated by Alexan-der Berzin, 1985, http://www.berzinarchives.com/kalachakra/prayer_shambha-la.html (22.01.2004).
Berzin Alexander, „Exploitation of the Shambala Legend for Control of Mongolia“,http://www.berzinarchives.com/kalachakra/exploitation_shambhala_legend_mon-golia.html (22.01.2004).
Berzin Alexander, „Religious Conversion in Shambhala“, http://www.berzinarchi-ves.com/kalachakra/religious_conversion_shambhala.html (22.01.2004).
Berzin Alexander, „Holy Wars in Buddhism and Islam: The Myth of Shambhala“, (No-vember 25, 2001, full version) http://www.berzinarchives.com/kalachakra/ho-ly_war_buddhism_islam_shambhala_long.html (22.01.2004).
Bûlka Lubo‰, „Burjat‰tí ‘pfievtûlenci’ (chubilgani)“, Hieron 4-5/1, 1999-2000, s. 3-11.
Bûlka Lubo‰, Tibetsk˘ buddhismus v Burjatsku, Brno: Masarykova universita 2001.
Bûlka Lubo‰, „K voprosu ob institute chubilganov v burjatskom buddizme“, in: VanãikovaCymÏit (ed.), Mir buddijskoj kultury, Ulan-Ude, Aginskoje: Burjatskij Nauãnyj Cen-ter Rossijskoj Akadûmii Nauk 2001, s. 120-126.
Bûlka Lubo‰, „Bidia D. Dandaron: A Case of Buryat Buddhist and Buddhologist during theSoviet Period“, in: DoleÏalová Iva – Martin Luther H. – Papou‰ek Dalibor (eds.), TheAcademic Study of Religions during the Cold War: East and West, New York –Frankfurt am Main: Peter Lang 2001, s. 171-182.
Bûlka Lubo‰, „M˘tus o ·ambhale a jeho burjatská aktualizace ve 20. století“, Religio 10/1,2002, s. 113-122.
Bûlka Lubo‰, „The Myth of Shambhala: Visions, Visualisation and the Myth’s Resurrectionin the Twentieth Century in Buryatia“, Archiv orientální 71/3, 2003, s. 247-262.
Bleichsteiner Robert, Die Gelbe Kirche. Mysterien der Buddhistischen Klöster in Indien,Tibet, Mongolei und China, Wien: Verlag Josef Belf 1937.
Blo bzang dpal ye shes (Third Panchen Lama), „Sham bha lar skye ba’i smon lam“, in: Ven.Dalama (ed.), Tibetan Buddhist Studies of Klon-rdol bla-ma Nag-dban-blo-bzang,Mussoorie 1963, vol. 1, s. 150-151.
Brauen Martin, Mandala: Posvátn˘ kruh tibetského buddhismu, pfiel. Miroslav KrÛta,Praha: Volvox globator 1998.
151P¤ÍLOHY
Brauen-Dolma Martin, „Millenarianism in Tibetan Religion“, in: Aziz Barbara N. – Kap-stein Matthew (eds.), Soundings in Tibetan Civilization, New Delhi: Manohar 1985,s. 245-256.
Brook Elaine, In Search of Shambhala, London: Jonathan Cape 1996.
Bunce Frederick W., An Encyclopaedia of Buddhist Deities, Demigods, Godlings, Saintsand Demons. With Special Focus on Iconographic Attributes. Volume 1, 2, NewDelhi: D. K. Printworld 1994.
Cabezón José Ignacio (ed.), The Bodhgaya Interviews: His Holiness Dalai Lama, Ithaca,New York: Snow Lion Publications 1988.
Carus Paul, The Gospel of Buddha According to Old Records, Chicago: The Open CourtPub. Co. 1896 (ãesky: Buddhovo evangelium, pfiel. Jozef Îemla a AlÏbeta ·traucho-vá, Bratislava: CAD Press 1995).
Coleman Graham, A Handbook of Tibetan Culture: A Guide to Tibetan Centres and Resour-ces throughout the World, London: Rider 1993.
Cultem N., Mongol’skaja nacional’naja Ïivopis’ „Mongol zurag“, Ulan-Bator: Gosizdate-l’stvo 1986.
Cybikov GonboÏab C., Cesta k posvátn˘m místÛm Tibetu. Podle deníkÛ veden˘ch v letech1899 aÏ 1902, pfiel. Josef Kolma‰, Praha: Vy‰ehrad 1987.
Damdinsürén Cendijn, „Nûskol’ko slov o Kalaãakre“, in: Ligeti Louis (ed.), Proceedings ofthe Csoma de Körös Memorial Symposium, Budapest: Akadémia Kiadó 1978, s. 59-63.
Dandaron Bidija D., âernaja tûtraì: O ãetyrech blagorodnych istinach buddizma, Sankt-Petûrburg: Dacan Gunzejãojnej 1995.
Dhargyey Ngawang et al., A Commentary on the Kalacakra Tantra, Dharamsala: Library ofTibetan Works and Archives 1985.
Dodin Thierry – Räther Heinz, „Imagining Tibet: Between Shangri-la and Feudal Oppres-sion. Attempting a Synthesis“, in: Dodin Thierry – Räther Heinz (eds.), ImaginingTibet: Perceptions, Projections and Fantasies, Boston: Wisdom Publications 2001,s. 391-416.
Eliade Mircea, Dûjiny náboÏenského my‰lení I.: Od doby kamenné po eleusinská mystéria,Praha: OIKOYMENH 1995.
Eliade Mircea, Dûjiny náboÏenského my‰lení II.: Od Gautamy Buddhy k triumfu kfiesÈan-ství, Praha: OIKOYMENH 1996.
Elverskog Johan, „Muslim Warlords, Christian Missionaries and Buddhist Warriors in 19thCentury Inner Mongolia“, Annual Meeting of the Association of Asian Studies, Chi-cago, March 2001, 15 stran rukopisu.
153P¤ÍLOHY
Hackin Joseph et al., Asiatic Mythology. A Detailed Description and Explanation of theMythologies of All the Great Nations of Asia, New York: Crescent Books 1968.
Harrington Laura (ed.), Kalachakra: Namgyal Monastery, Roma: Tibet Domani 1999.
Haslund Henning, Bozi a lidé v Mongolsku (Zayagan), pfiel. V. J. Chabr, Praha: âeská gra-fická unie 1940.
Heller Amy. Tibetan Art: Tracing the Development of Spiritual Ideals and Art in Tibet,600-2000 A.D., Milano: Jaca Book 1999.
Hertzog Stuart, „A Buddhist in Mongolia“, http://www.mol.mn/dharma/index.html(30.11.1999)
Hopkins Jeffrey (ed.), Kálachakra Tantra: Rite of Initiation, Boston: Wisdom Publications1999.
Hopkins Jeffrey P., „Tibetan Monastic Colleges: Rationality versus the Demands of Allegi-ance“, in: Dodin Thierry – Räther Heinz (eds.), Imagining Tibet: Perceptions, Pro-jections and Fantasies, Boston: Wisdom Publications 2001, s. 257-268.
Huber Toni (ed.), Sacred Spaces and Powerful Places In Tibetan Culture: A Collection ofEssays, Dharamsala: Library of Tibetan Works and Archives 1999.
Hubina Milo‰, „Dobre zadefinované ‘nepopísateºné’“, Hieron 6-7/1, 2001-2002, s. 34-45.
Hubina Milo‰, Vedomie ako oceán, Bratislava: Chronos Publishing 2004.
Huc Evariste-Régis – Gabet Joseph, Cesty missionáfiské, které Mongolskem, Tibetem a fií‰íâínskou vykonali, Praha: Dûdictví sv. Jana Nepomuckého 1884 (1. ãeské vydání,pfiel. Karel Jindfiich).
Huc Evariste-Régis – Gabet Joseph, Cesta do Lhasy, kterou se sv˘m druhem P. JosephemGabetem v letech 1844 aÏ 1846 vykonal a podle vzpomínek vypsal Evariste-RégisHuc nûkdej‰í misionáfi v âínû, pfiel. Václav Durych, Praha: Mladá fronta 1971(2. ãeské vydání).
Huc Evariste-Régis – Gabet Joseph, Putování Tibetem L. P. 1845-1846, Praha: Argo 2002(3. vydání).
Hummel Siegbert, „Anmerkungen zur Apokalypse des Lamaismus“, Archiv orientální 26/1,1958, s. 186-196.
Hummel Siegbert, „Notes on the Lamaist Apocalypse“, The Tibet Journal 22/4, 1997, s. 33-44.
Hummel Siegbert, „Lady World and the Priest-King John“, The Tibet Journal 22/4, 1997,s. 45-58.
Hummel Siegbert, Eurasian Mythology in the Tibetan Epic of Ge-sar, Dharamsala: Libra-ry of Tibetan Works and Archives 1998.
152 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Elverskog Johan, „Re-envisioning a Tradition: Buddhism in Contemporary Mongolia“,Annual Meeting of the Southwest Conference on Asian Studies, San Antonio, Octo-ber 2001, 17 stran rukopisu.
Elverskog Johan, „Prophecy in Action: The Mongols and Shambhala“, Annual Meeting ofthe American Academy of Religion, Denver, November 2001, 12 stran rukopisu.
Fairbank John F., Dûjiny âíny, pfiel. Martin Hála, Jana Hollanová a Olga Lomová, Praha:Nakladatelství Lidové noviny 1998.
Filipsk˘ Jan, Encyklopedie indické mytologie: Postavy indick˘ch bájí a letopisÛ, Praha:Libri 1998.
French Patrick, Younghusband: The Last Great Imperial Adventurer, London: Flamingo1995.
French Patrick, Tibet, Tibet: A Personal History of a Lost Land, London: HarperCollinsPublishers 2003 (ãesky: Tibet, Tibet. Historie ztracené zemû, pfiel. Petra Andûlová,Praha: BB Art 2004).
Galdanova Galina R. – Gerasimova Xenija M. – Da‰ijev D. B., Lamaizm v Burjatii v XVII– naãala XX veka: Struktura i social’naja rol’ kul’tovoj sistûmy, Novosibirsk: Nauka1983.
Gar-je K’am-trul Rinpoche, „A Geography and History of Shambhala“, Tibet Journal 3/3,1978, s. 3-11.
Gjamccho Tändzin (14. dalajlama), Svoboda v exilu: Autobiografie 14. dalajlamy, pfiel.Josef Kolma‰, Praha: Práh 1992.
Goddard Dwight (ed.), A Buddhist Bible, London: Harrap 1956.
Gold Peter, Posvátná tajemství NavahÛ a TibeÈanÛ. Kruh moudrosti, pfiel. Jan Biãovsk˘,Praha: Pragma 2000.
Grollová Ivana – Zikmundová Veronika, Mongolové – pravnuci âingischána, Praha: Triton2001.
Grünwedel Albert, „Der Weg nach ·ambhala (Shambha la’i lam yig) des dritten Gross-Lama von bKra shis lhun po bLo bzang dPal ldan Ye shes aus dem tibetischen Ori-ginal übersetzt, und mit dem Texte herausgegeben“, in: Abhandlungen der Königli-chen Bayerischen Akademie der Wissenschaften 29/3, 1915, München.
Gruschke Andreas, Mythen und Legenden der Tibeter. Von Kriegern, Mönchen, Dämonenund der Ursprung der Welt, Münich: Eugen Diederichs Verlag 1996 (ãesky: Tibetském˘ty a legendy, pfiel. Jaromír A. Má‰a, Praha: Volvox globator 2000).
Gruschke Andreas, Die heiligen Stätten der Tibeter. Mythen und Legenden von Kailasch bisShambhala, Münich: Eugen Diederichs Verlag 1997 (ãesky: Posvátná místa králov-ství tibetského: Báje a povûsti od Kailásu po ·ambhalu, pfiel. Jaromír A. Má‰a,Praha: Volvox globator 2000).
155P¤ÍLOHY
Kollmar-Paulenz Karénina, „Der Buddhismus als Garant von ‘Frieden und Ruhe’. Zu reli-giösen Legitimationsstrategien von Gewalt am Beispiel der tibetisch-buddhistischenMissionierung der Mongolei in späten 16. Jahrhundert“, Zeitschrift für Religionwis-senschaft 11/2, 2003, s. 185-207.
Kolma‰ Josef, „Chuejové (Nechanské národy a národnosti âLR)“, Nov˘ Orient 31/1, 1980,s. 78-82.
Kolma‰ Josef, Suma tibetského písemnictví, Praha: Argo 2004.
Komorovsk˘ Ján et al., Religionistika a náboÏenská v˘chova, Bratislava: Vydavateºstvo F.R. a G. 1997.
Küng Hans – Bechert Heinz, Christentum und Weltreligionen – Buddhismus, München: R.Piper GmbH & Co. KG 1984 (ãesky: KfiesÈanství a buddhismus: Na cestû k dialogu,pfiel. Jifií Hoblík a Du‰an Zbavitel, Praha: Vy‰ehrad 1998).
Lenoir Frédéric, La rencontre du bouddhisme et de l’Occident, (ãesky: Setkávání buddhis-mu se Západem, pfiel. Lada Bosáková, Praha: Volvox globator 2002).
LePage Victoria, Shambhala: The Fascinating Truth Behind the Myth of Shangri-la, Whea-ton, Illinois: Quest Books 1996 (ãesky: ·ambhala: Tajemství duchovní fií‰e, pfiel.Jakub Zeman, Bratislava: Alexander Giertli – Eugenika Pbl. 2003).
Levine Norma, Blessing Power of the Buddhas: Sacred Objects, Secret Lands, Shaftesbury,Dorset: Element 1993.
Lexikon v˘chodní moudrosti. Buddhismus, hinduismus, tao, zen, pfiel. Jan Filipsk˘, Vladi-mír Li‰ãák, Helena Heroldová, Josef Kolma‰ a Stanislava Vavrou‰ková, Olomouc –Praha: Votobia – Victoria Publishing 1996.
Liebert Gösta, Iconographic Dictionary of the Indian Religions: Hinduism – Buddhism –Jainism, Leiden: Brill 1976.
Li‰ãák Vladimír, âína, dobrodruÏství Hedvábné cesty. Po stopách stykÛ V̆ chod – Západ,Praha: SET OUT 2000.
Lopez Donald, Jr., Prisoners of Shangri-La: Tibetan Buddhism and the West, Chicago –London: The University of Chicago Press 1998.
Lopez Donald, Jr., „The Image of Tibet of the Great Mystifiers“, in: Dodin Thierry – Rät-her Heinz (eds.), Imagining Tibet: Perceptions, Projections and Fantasies, Boston:Wisdom Publications 2001, s. 183-200.
Lopez Donald Jr., Buddhism: An Introduction and Guide, London: Penguin Books Ltd.2001 (ãesky: Pfiíbûh buddhismu: PrÛvodce dûjinami buddhismu a jeho uãením, pfiel.Lenka Borecká, Brno: Barrister & Principal 2003).
Löhr Gebhard, „Militantní islám – pokojn˘ buddhismus?“, Religio 10/1, 2002, s. 45-66.
LuÏn˘ Du‰an, Zelení bódhisattvové. Sociálnû a ekologicky angaÏovan˘ buddhismus, Brno:Masarykova universita 2000
154 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Hyer Paul – Sechin Jagchid, A Mongolian Living Buddha: Biography of the Kanjurwa Khu-tughtu, Albany: State University of New York Press 1983.
Chandra Lokesh, Buddhist Iconography: Compact Edition, New Delhi: International Aca-demy of Indian Culture and Aditya Prakashan 1988.
Chandra Lokesh, Transcendental Art of Tibet, New Delhi: International Academy of IndianCulture and Aditya Prakashan 1996 (·áta-Pitaka Series, vol. 385).
Kalachakra Initiation by Namgyal Monastery, Roma: Tibet Domani 1994.
Jackson David P. – Janice A. Jackson – Robert Beer, Tibetan Thangka Painting: Methodsand Material, London: Serindia Publications 1998.
Jackson David P. „The ‘Miscellaneous Series’ of Tibetan Texts in the Bihar Research Soci-ety, Patna: A. Handlist“, Tibetan and Indo-Tibetan Studies 2, Stuttgart 1989, No.1471-1472.
Jakic Ivanka Vana, „Foreword“, in: Dhargyey Ngawang et al., A Commentary on the Kala-cakra Tantra, Dharamsala: Library of Tibetan Works and Archives 1985, s. vii-xi.
Kalsang Yeshi, „A Guide to the Kalachakra Initiation“, Chö Yang: The Voice of TibetanReligion and Culture 1, 1991, s. 118-129.
Kelényi Béla – Vinkovics Judit, Demons and Protectors: Folk Religion in Tibetan and Mon-golian Buddhism, Budapest: Ferenc Hopp Museum of Eastern Asiatic Art 2003.
Kesner Ladislav (ed.), Mistrovská díla asijského umûní ze sbírek Národní galerie v Praze,Praha: Národní galerie 1998.
Khamtrul Rinpochey – Jamyang Dhondup, „A Vision of Shambhala“, Chö Yang: The Voiceof Tibetan Religion and Culture 6, 1994, s. 119-123.
Kim Inchang, The Future Buddha Maitreya: An Iconological Study, New Delhi: D. K.Printworld (P) Ltd. 1997.
Kloetzli Randolph W., Buddhist Cosmology: Science and Theology in the Images of Motionand Light, Delhi: Motilal Banarsidass 1989.
Knaus John Kenneth, Orphans of the Cold War: America and the Tibetan Struggle for Sur-vival, New York: PublicAffairs 1999.
Koãetov Alexej N., Lamaizm, Moskva: Nauka 1973.
Kollmar-Paulenz Karénina, „Utopian Thought in Tibetan Buddhism“, Studies in Centraland East Asian Religions 5/6, 1992-1993, s. 68-96.
Kollmar-Paulenz Karénina, „·ambhala, eine tibetisch-buddhistische Utopie“, in: Krasser H.– Much M. T. – Steinkellner E. – Tauscher H. (eds.), Tibetan Studies. Proceedings ofthe 7th Seminar of the International Association for Tibetan Studies, Graz 1995,volume 1, Wien 1997.
157P¤ÍLOHY
Peissel Michel, Mustang. Royaume tibétain interdit, Paris: B. Arthaud 1970 (ãesky: Tajem-n˘ Mustang. Putování neznámou zemí v Himálaji, pfiel. Eva Pilafiová, Praha: Olym-pia 1976).
Pchu-i Aisin Gioro, Byl jsem posledním císafiem ãínsk˘m, pfiel. Martin Hála, Praha: Pano-rama 1990.
Po‰ta Miroslav, „Stalo se…“, Tibetské listy: Nezávisl˘ ãtvrtletník pro vûci tibetské 15, 2002,s. 5.
Pott Peter H., Introduction to the Tibetan Collection of the National Museum of Ethnology,Leiden: E. J. Brill 1951.
PrÏevalskij Nikolaj M., Mongolsko a zemû TangutÛ. Tfiíleté putování po v˘chodní vysokéAsii, Praha: Pfiírodovûdecké vydavatelství 1951.
Redfield James, The Secret of Shambhala, New York: Warner Books, Inc. 1999 (ãesky:Tajemství Shambhaly. Hledání jedenáctého proroctví, pfiel. Jan Brázda, Praha: Prag-ma 2000).
Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Wisdom and Compassion: the Sacred Art of Tibet(Expanded Edition), London: Thames and Hudson 1996.
Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Worlds of Transformation: Tibetan Art of Wis-dom and Compassion, New York: Tibet House 1996.
Rerich Jurij N. (= Roerich), Po tropam Srednûj Azii, Samara: Agni 1994.
Rerikh Yuri (= Roerich Jurij N.), Izbrannye trudy, Moskva: Nauka 1967
Roerich Georges, „Studies in the Kálacakra“, Journal of Urusvati Himalayan ResearchInstitute 2/1, 1932. (Reprint: Rerikh Yuri, Izbrannye trudy, Moskva: Nauka 1967, s.151-164).
Roerich Nicholas [Nikolaj], Záfiící ·ambhala, pfiel. Alan âernohous, Praha: KitûÏ 2003.
Roerich Nicholas [Nikolaj], Shambhala, New Delhi: Aravali Books International 1997.
Roerichová Jelena, Kryptogramy V̆ chodu, pfiel. Alena Adámková, Bratislava – Sankt Peter-burg: FIDAT a Ramakri‰nu 1995.
Rosov Vladimir Andrejeviã, Nikolaj Rerich: Vûstnik Zvûnigoroda. Ekspedicii N. K. Rerichapo okrajinam pustyni Gobi. Kniga I. Velikij plan, Sankt-Petûrburg – Moskva: Aletûj-ja – Ariavarta-Press 2002.
Rozehnalová Jana, „Mistr mystifikace Lobsang Rampa aneb vysnûn˘ Tibet“, Universitas 1,2002, s. 12-19.
Rozehnalová Jana, „Vysnûn˘ Tibet – za pfiíbûhy Lobsang Rampy“, Tibetské listy: Nezávis-l˘ ãtvrtletník pro vûci tibetské 19, 2003, s. 18-19.
Rozehnalová Jana – Bûlka Lubo‰, „Slavnost Kálaãakry v Grazu: Západní imaginace a tibet-sk˘ buddhismus“, Religio 11/1, 2003, s. 53-76.
156 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Marqués-Riviére Jean, A L’Ombre des Monasteres Thibetains, Paris (ãesky: Ve stínu tibet-sk˘ch klá‰terÛ, pfiel. Dagmar Malá, Praha: Symposion 1948, dal‰í vydání: Brno: Yetti1991).
Martin Dan, „Ol-mo-lung-ring, the Original Holy Place“, The Tibet Journal 20/1, 1995,s. 48-82; pfieti‰tûno téÏ in: Huber Toni (ed.), Sacred Spaces and Powerful Places InTibetan Culture: A Collection of Essays, Dharamsala: Library of Tibetan Works andArchives 1999, s. 258-301.
Ma’súmiánová Farnáz, Îivot po smrti v uãení svûtov˘ch náboÏenství, pfiel. Igor Ko‰ut, Brno:Jota 1996.
McCasland S. Vernon – Cairns E. Grace – Yu C. David, Religions of the World, New York:Random House 1969.
Mendel Milo‰, DÏihád, islámské koncepce ‰ífiení víry, Brno: Atlantis 1997.
Michael Franz, Rule by Incarnation: Tibetan Buddhism and Its Role in Society and State,Boulder, Colorado: Westview 1982.
Miller Robert J., Monasteries and Culture: Change in Inner Mongolia, Wiesbaden: OttoHarrassowitz 1959.
Miltner Vladimír, Malá encyklopedie buddhismu, Praha: Práce 1997 (2. vyd. 2002, Praha:Libri).
Miltner Vladimír, Vznik a v˘voj buddhismu, Praha: Vy‰ehrad 2001.
Nacov G.-D., Matûrialy po lamaizmu v Burjatii. âast’ II, Ulan-Ude: Izdatûl’stvo Burjat-skogo Nauãnogo Centra 1998.
Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“, in: Lopez Donald S., Jr. (ed.),Buddhism in Practice, Princeton: Princeton University Press 1996, s. 284-289.
Newman John, „Itineraries to Shambhala“, in: Cabezón José Ignazio – Jackson Roger R.(eds.), Tibetan Literature: Studies in Genre, Ithaca, New York: Snow Lion Publica-tions 1996, s. 485-499.
Novotn˘ Martin, „Trampské hnutí ve Vala‰sk˘ch Kloboukách“, Národopisn˘ vûstníkXX(62), 2003, s. 201-211.
Olcott Henry Steel, The Buddhist Catechism, Madras: 1897 (ãesky: Buddhistick˘ katechis-mus, pfiel. Jan Filipsk˘, Îìár nad Sázavou: Impreso Plus 1996).
Ossendowski Ferdynand Antoni, Zemí zvífiat, lidí a bohÛ, pfiel. Mich. Hynais, Praha: Vol-vox globator 1993 (reprint 1. vydání).
Ovãinnikov V., „·ambalyn-sereg – lamaistskaja svja‰ãennaja vojna“, Nauka i religija15/12, 1973, s. 47-48.
Pavlincová Helena – Horyna Bfietislav, (eds.), Judaismus, kfiesÈanství, islám, Olomouc:Nakladatelství Olomouc 2003.
159P¤ÍLOHY
Slobodník Martin, „Tibet a obrazy pozemského raja“, Hieron 3/1, 1998, s. 133-143.
Slobodník Martin, „Vnímanie Tibetu v Európe a v USA“, Nov˘ Orient 53/6, 1998, s. 201-204.
Slobodník Martin, „âína a ‘barbari’ – stereotypy v zobrazovaní ‘iného’“, in: Krupa Viktor(ed.), Orient a Okcident v kontaktoch a konfrontáciach, Bratislava: Veda 1999, s. 90-101.
Slobodník Martin, „Obrazy Tibetu v âíne: od pohrdania po fascináciu“, in: Slobodník Mar-tin – Pirick˘ Gabriel (eds.), Fascinácia a (ne)poznanie: Kultúrne strety Západua V̆ chodu, Bratislava: Chronos 2003, s. 92-107.
Slobodník Martin, „Destruction and Revival: The Fate of the Tibetan Buddhist MonasteryLabrang in the People’s Republic of China“, State, Religion and Society 32/1, 2004,s. 7-19.
Snelling John, Buddhism in Russia: The Story of Agvan Dorzhiev – Lhasa’s Emissary to theTsar, London: Element Books 1993.
Stein R. A., Tibetan Civilization, Stanford: Stanford University Press 1972.
Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale po tibetojazyãnym buddijskim istoãnikamXVIII – naãala XX vv., Ulan-Ude: Institut Mongolovûdûnija, Buddologii i Tibetolo-gii 2003 (rukopis disertace, 152 s.).
Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale po tibetojazyãnym buddijskim istoãnikamXVIII – naãala XX vv., Ulan-Ude: Institut Mongolovûdûnija, Buddologii i Tibetolo-gii 2003 (Avtoreferat dissertacii na soiskanie uãenoj stûpeni kandidata istoriãeskichnauk).
Stril-Rever Sofia, „Raudra Chakrin, vingt-cinquième roi-kalkin de Shambhala“,http://www.buddhaline.net/sommaire.php3 (30.7.2002)
Strnad Jaroslav – Filipsk˘ Jan – Holman Jaroslav – Vavrou‰ková Stanislava, Dûjiny Indie,Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2003.
Stroganova Elena, „Millenarian Representations of the Contemporary Buryats“, Inner Asia1/1, 1999, s. 111-120.
Süan-cang, Zápisky o západních krajinách za Velk˘ch TchangÛ, pfiel. Josef Kolma‰, Praha:Academia 2002.
Tarthang Tulku (ed.), Posvátná místa buddhismu, pfiel. Milan VáÀa, Praha: Pragma 2003.
Terjék József, Collection of Tibetan Manuscripts and Xylographs of Alexander Csoma deKörös, Budapest: Magyar Tudományos Akadémia Könyvtára 1976.
Tûrentûv Andrej A., „Opyt identifikacii muzejnogo opisanija buddijskich izobraÏenij“, in:Steckeviã T. A. (ed.), Ispol’zovanije muzejnych kollekcij v kritike buddizma, Lenin-grad: GMIRiA 1981, s. 6-120.
158 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Rozehnalová Jana, „Lamaismus – hrozivá podoba tibetského buddhismu? Západ a TibetII.“, Tibetské listy: Nezávisl˘ ãtvrtletník pro vûci tibetské 23, 2004, s. 13-16.
„Rozprava o roztoãení kola zákona“, in: Buddhovy rozpravy I., pfiel. Miroslav Rozehnal,Praha: DharmaGaia 1994.
Rupen Robert, „Mongolian Nationalism I.“, Royal Central Asian Journal 45, April 1958,s. 1-22.
Rupen Robert, „Mongolian Nationalism II.“, Royal Central Asian Journal 45, July – Octo-ber 1958, s. 23-46.
Sadakata Akira, Góra Sumeru i kraina Sukhawati: Zarys kosmologii byddyjskiej, PoznaÀ:Wydawnictwo Moderski i S-ka 2000.
Samuel Geoffrey, Civilized Shamans: Buddhism in Tibetan Societes, Washington, London:Smithsonian Institution Press 1993.
Sárközi Alice, „A Picture Book of Tibetan Hell“, in: Kelényi Béla – Vinkovics Judit,Demons and Protectors: Folk Religion in Tibetan and Mongolian Buddhism, Buda-pest: Ferenc Hopp Museum of Eastern Asiatic Art 2003, s. 99-110.
Scofield Raymond A., Das schwarze Thangka, München: Lichtenberg Verlag 1998 (ãesky:âerná thangka, pfiel. Stanislav ·t˘s, Praha: KniÏní klub 2003).
Shakya Min Bhadur, The Iconography of Nepalese Buddhism, Kathmandu: HandicraftAssociation of Nepal 1994.
Shasibala, „Search for Shambhala and Kálacakra by Yuri and Nicholai Roerichs: Symbolsof Indo-Russian Friendship“, pfiíspûvek na konferenci „Yuri N. Roerich’s 100th BirthAnniversary, Moscow, 7-9 October 2002“, 19 s. rukopisu.
Schell Orville, Virtual Tibet: Searching for Shangri-La from the Himalayas to Hollywood,New York: Metropolitan Books 2000.
Schwartz Ronald D., Circle of Protest: Political Ritual in the Tibetan Uprising, London:Hurst and Company 1994.
Schwartz Ronald D., „Renewal and Resistance: Tibetan Buddhism in Modern Era“, in:Harris I. (ed.), Buddhism and Politics in Twentieth-Century Asia, London – NewYork: Pinter 1999, s. 240-241.
Siklos Bulcsu, „Mongolian Buddhism: A Defensive Account“, in: Akiner Shirin (ed.), Mon-golia Today, London: Kegan Paul 1991, s. 155-182.
Skfiivánek Jaromír, „·ambhala a Losar“, Stfiední cesta: Bulletin Buddhistické spoleãnosti1/2, 1992, s. 38-41.
Skfiivánek Jaromír, „·ambhala, poslední tajemství tohoto svûta“, Nov˘ Orient 54/1, 1999,s. 1-6.
Skfiivánek Jaromír, Îivot jako zázrak: Cestopis du‰e, Praha: Onyx 2001.
161P¤ÍLOHY160 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’ buddijskich izobraÏenij/ Buddhist Iconography Identifica-tion Guide, Sankt-Petûrburg: Nartang 2004.
Thurman Robert, Essential Tibetan Buddhism, San Francisco: HarperCollins 1996.
Tokarev S. A. (ed.), Mify narodov mira. Enciklopedija, tom 1, 2. Moskva: Sovetskaja Encik-lopedija 1987.
Trimondi Victor und Victoria, Der Schatten des dalai Lama. Sexualität, Magie und Politikim tibetischen Buddhismus, Düsseldorf: Patmos 1999.
Trungpa Chögyam, Shambhala: The Sacred Path of the Warrior, Boulder, Colorado – Lon-don: Shambhala 1984 (ãesky: Shambhala [sic!, pozn. L.B.]. Posvátná cesta bojovní-ka, pfiel. Antonín R. Machander, Praha: Pragma 1999).
Tucci Giuseppe, Tibetan Painted Scrolls III. Description and Explanation of the Tankas,Rome: La Libreria dello Stato 1949.
Unkrig W. A., „Aus den letzen Jahrzehnten des Lamaismus in Russland“, Zeitschrift fürBuddhismus, Sonderdruck No. 20, 1926, s. 1-21.
Válmíki, Rámájanam, pfiel. Oldfiich Fri‰, Praha: Státní nakladatelství krásné literatury,hudby a umûní 1957.
Vessantara, Meeting the Buddhas: A Guide to Buddhas, Bodhisattvas, and Tantric Deities,Birmingham: Windhorse Publications 1998.
Waardenburg Jacques, Bohové zblízka. Systematick˘ úvod do religionistiky, pfiel. BfietislavHoryna – Dalibor Antalík, Brno: Masarykova universita – Georgetown 1997.
Waddell Austine L., The Buddhism of Tibet, or Lamaism. London: W. H. Allen and Co.1895, Vydáno pod jin˘m názvem v reprintu: Waddell Austine L., Tibetan Buddhism.With Its Mystic Cults Symbolism and Mythology, New York: Dover Publications1972.
Werner Karel, Malá encyklopedie hinduismu, Brno: Atlantis 1996.
Wessels C., Early Jesuit Travellers in Central Asia, 1603-1721, Hague: Martin Nijhof 1924,Appendix II. a III.
Yeshi Kalsang, „A Guide to the Kalachakra Initiation“, Chö Yang: The Voice of TibetanReligion and Culture 1, 1991, s. 118-129.
Zikmundová Veronika – Berounsk˘ Daniel, „Bidija Dandaron“, R. Revue 28, 1995, s. 321-325.
Îagabpa Wangãhug Dedän, Dûjiny Tibetu, pfiel. Josef Kolma‰, Praha: Lidové noviny 2000.
Îamsujeva Darima C., Aginskije dacany kak pamjatniky istorii kul’tury, Ulan-Ude: Izdatû-l’stvo Burjatskogo Nauãnogo Centra 2001.
163P¤ÍLOHY
bódhisattva 44, 57-58, 68,
80, 82,
107-108, 130
bódhisattvajána 25
bol‰evici 65, 71, 82, 86,
143
bönismus 55, 68
boÏstvo 45, 49, 72, 80,
83, 108, 110,
122
buddhistické 24, 122
hinduistické 37
hnûvivé 21, 111
meditaãní 18
moudrosti 70
osobní 44, 45
pozemní 125
Brahma 37, 125
bráhman 30, 32-33, 36,
44, 61, 108,
111, 125
Brooková, Elaine 95, 96
Buddha ·ákjamuni 15-16, 24,
26-27, 30, 33,
57, 72, 80, 82,
106, 124
buddhak‰étra 26
buddhismus
karmick˘ 87, 123
nirvánick˘ 87, 123
Burjati 26, 64, 71,
84-85
Burjatsko 11, 50-51, 55,
58, 62-69,
71-72, 75, 77,
79, 81-86,
102-103, 115,
141-143
burjat‰tina 13
Butön Rinãhendub 40, 107
CCabral 93
Cacella, E. 93
cakli 12, 63
CeeÏinsk˘ klá‰ter 80
cchänni dacchang 136
cirkumambulance 76
Coleman, Graham 18
Congkhapa 70-71, 73-74,
76, 79,
106-107
Csoma, de Körös Alexander 91
Cugolsk˘ klá‰ter 72-73, 75-76,
132, 141
Cultem, N. 120, 134
Cybikov, GonboÏab Cebekoviã 107
Cydenov, Lubsan Sandan 77
Cydenov, ÎimboÏamco 131
ââakhar 78
ãakravartin 126, 131
âandra, Loke‰ (Chandra Lokesh)
28, 38, 41, 54,
94, 112, 116,
129
âandradatta 39, 42
âandraprabha 39, 42
âangkja Chutuchta 61
âänräzig 58
âepä Lodö 116-117
âhang âhödÏepäl 43
âhödÏe DÏordän Dagpa 43
âhögjal-phagpa Lodö Gjalcchän
44
ãhökhorlo 124-125
âchien-lung 107
âching 74
âína 11, 21, 58, 67,
69, 75
âinggischán 98
âínská lidová republika 98
âipä Thangci 116
162 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Rejstfiík
AAbhajákaragupta 106
abhi‰éka 109
Abraham 36
Adam 36
adhigamadharma 73, 74
AdÏa 39
Aginsk˘ burjatsk˘ autonomní okruh
72, 76
Aginsk˘ klá‰ter 69, 75, 77,
80-81
ahimsá 82, 98
Allen, Charles 91, 94
Amarávatí 29
Amdo 29, 56, 102,
136-138
Ameriãani 97
Amóghánku‰i 44
Ananta 40, 42
AnantadÏaja 40, 42
Andrejev, Alexander I. 12
Angajeva, Seseg P. 79
Aninsk˘ klá‰ter 80
Aniródha 42
Aniruddha 40
AÀÀákondaÀÀa 16
Antikrist 90
antilamaistická kampaÀ 66
apokalypsa 15-16, 18, 142
apokalyptika 15, 19, 83
Arkakírti 39
armagedon 27, 88
ásana 109
Asie 20, 43, 45, 56,
58, 70, 87, 91
Centrální 25
Stfiední 18, 28, 123
Vnitfiní 50, 56, 66, 94,
123
A‰tasáhasrikápanteon 41, 112, 129,
130
A‰vatthámana 37
Atí‰a Dípankara ·rídÏÀána 55
Augustín, Milan 93
Avalókité‰vara 44, 58, 80
avatár 30, 61, 106,
134
BBagdád 36
Bajkal 11, 85
bäjül 55, 96, 142
Balamati 116
bandido chambolama 66
BandÏan 58, 59, 82
Báránasí 125
barbar 24, 30-32,
36-37, 47-49,
67, 70, 111,
112, 117, 126
Bataille, Georges 99
Batchelor, Stephen 101
Beer, Robert 126
Bechert, Heinz 89
Bell, Charles 99, 102
bûlogvardûjci 82
Bernbaum, Edwin 46, 87, 111,
112, 117, 126,
130, 133
Berounsk˘, Daniel 12, 50, 143
Berzin, Alexander 23, 26, 32, 66,
117
Besantová, Annie 91
Bhadra 42
bhadrakalpa 74
Bhaktapúr 43
Bhútán 68, 93
Bhútánci 26, 27, 30
Bielovodie 93
Bíle odûn˘ 36
Bódhgaja 43, 44
165P¤ÍLOHY
Gjamccho, Tändzin, 14. dalajlama
18, 22-23,
25-26, 54, 66,
93, 98, 100
Gjance 102
gjüpa dacchang 118
goblin 44, 46
Gomang dacchang 66
Góvinda, Anágarika (Ernst Hoffmann)
34
Graz 93
Gruschke, Andreas 31, 55, 94, 111,
125-126, 130
Gurujóga a dobrá cesta 73
HHackin, Joseph 115
Hanumán 37, 70, 122
Hanumand 49
Harivikrama 40
Haslund, Henning 71-72
Hedin, Sven 71
heretik 24, 27, 31, 69,
76-78, 80, 111,
115
Hilton, James 91-92
Himálaj 28, 94
hínajána 68
hinduismus 19-20, 30-33,
55, 61, 68, 76,
89, 106, 110,
124
Hopkins, Jeffrey P. 30, 70
Huc, Evariste-Régis 58-59, 82
Hummel, Siegbert 25, 61, 67
Husí jezero 85
Chalcha 64, 71
ChödÏe DÏordän Dagpa 43
Chotan 43
Chövsgöl 85
ChuÏirtajsk˘ klá‰ter 80-81
Chvála sedmi dharmarádÏÛm 105
IIndie 15, 29, 31, 33,
35, 43, 45, 46,
54, 66, 75, 97,
105, 106, 111
Indoevropani 20
Indra 48
Indrabhúti 28
Isipatana 125
islám 22, 31, 33, 55,
106, 116, 123
JJaponci 67, 80
Japonsko 77, 80
JeÏí‰ Kristus 36, 99, 107
juga 54
Jün-nan 92
KKadampa 50, 55
Kailበ28, 37, 44, 94,
103, 126
Kakarí 45
Kálaãakra 18, 20, 24, 29,
35, 69, 80
Kálaãakralaghutantra 35
Kálaãakratantra 21, 23, 26,
31-33, 35, 50,
54-55, 75, 90,
93, 99, 102,
106-107,
109-112,
115-116, 125,
131, 133
Kalachakra for World Peace 93
Kalápa 28, 36-37,
43-45, 48, 79,
103, 119-120,
123, 127-128,
134-135
kalijuga 74
164 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
âipälö 116
ãistá zemû 25-28, 54, 142
âitrarúpa 39, 40, 42
âone 136
âung-tien 92
DDagon Îabdung Konãhog Tänpa Rabgjä
43
Dagpo Khorlo 113, 122
Dagpo Khorloãän 40
dag‰ä 123
dalajlama (13.) Thubtän Gjamccho
66, 72, 74, 79
Damdinsürén, Cendijn 61, 106, 117
Dandaron, Bidija D. 85
Däpung 29, 66
Da‰i-lumbo 59
David-Néelová, Alexandra 34
Dawaãhin 39
Dawäod 39
Dawazang 38
Dawazangpo 28, 40
DedÏung 55
Dévéndra 38, 42
Dévé‰a 39, 42
Dévé‰vara 39, 42
Dhanakataka 29
Dhánjakataka 29
Dharamsala 35, 41, 66
dharmaãakra 124-125, 131
Dharmaãakrapravartanasútra 125
dharmapála 102, 127
dordÏe 113, 124
DorÏijev, Agvan 72-73, 79
Draãí trÛn 72
Dujnchor 69, 80-81, 84
Dungani 56
Dünkhor dacchang 29, 69, 135,
138
DurdÏája 39, 42
DÏamjang Dagpa 103, 109, 111
DÏamjang Mawä Sengge 103, 107
DÏampal âhökji Gjalcchän 66
DÏampal âhökji Tändzin Thinlä 46
DÏampal Dagpa 39
DÏa‰i-lumbo 58
DÏátaky 82
dÏebdzundamba chutagt 64-67
dÏihád 22, 123
DÏinéndra 74
DÏonangpa 38
DÏowo Paldän Atí‰a 55
dÏud chural 81
EEgitsk˘ klá‰ter 80
EkadÏatá 44
Eliade, Mircea 19
Elverskog, Johan 12
Eregdyn Dagbo Chán 77, 113
eschatologie 16, 19, 23, 33,
59, 62, 67-68,
71, 83, 86-87
Evropa 27, 46, 56, 66,
90-91, 93, 101
Evropani 57, 94, 97
GGabet, Joseph 58-59, 82
gabÏalama BalÏinÀima 63, 85
Galdanova, Galina R. 80
Gandän 28, 106
Gané‰a 37
gelong 50, 59
Gelugpa 29, 32, 58-59,
66, 70-71, 97
Gesar z Lingu 33, 59-61, 64,
67-68, 86
GesarÛv kÛÀ 67
Gjälka 39
Gjalkhampa Táranátha 44, 46, 66
Gjalthang 92
gjalwä wangbo 74
Gjamccho Namgjäl 39
167P¤ÍLOHY
Majdar dugan 69
Majdar chural 69, 76
Malaja 28
mandala 18, 28, 35, 110,
119-120, 122
Mandehá 45
MaÀdÏu Ja‰as 32, 35-36, 39,
42, 108
MandÏuové 74
MaÀdÏu‰rí 44
MaÀdÏu‰ríkírti 32, 35, 39, 42,
103, 106,
108-112, 116
Manlung Guru 43, 45-47
manu‰i bódhisattva 68
Mára 125
Máríãí 45
Marqués-Riviére, Jean 21
Mathaní 36
Maudgaljájana 27
meditace 17, 26, 32, 35,
66, 72, 74,
99-101
Mekka 32, 36-37
Melodie vyvstání zázraãn˘ch schopností 105
Méru 27, 103
Mesiበ107
migrace 85
Michael, Franz 66, 75
Mijisengge 40
Mipham 28
Mithila 44
Mitrabhadra 39, 42
Modlitba za zrození v severní ·ambhale 48, 105, 118
MojÏí‰ 36
Mongolové 26-27, 30, 44,
64, 98, 123
Mongolská lidovû revoluãní strana
64
Mongolsko 11, 50, 55-56,
58, 62-69,
71-72, 74, 77,
78-79, 81-82,
85-86, 90, 98,
132, 142-143
Vnûj‰í 66, 78
Vnitfiní 77-78, 80, 86
mongol‰tina 13, 34
Moskva 79
Muhammad 36, 116
Mukden 80
Mustang 98
m˘tus
eschatologick˘ 12, 18-20, 33,
45, 61-62, 71,
76, 90, 105
spasitelsk˘ 18
‰ambhalsk˘ 16, 18, 21, 23,
26, 31-33, 54,
61-62, 64, 66,
68-69, 71, 75,
83, 85-86, 89,
90, 98, 101,
102, 142-143
NNacchogzug 39-40
Nacov, G.-D. 84, 86
NágárdÏuna 74
Namgjäl 35, 39
Namnön 107
Nampänon 40
Nárada 36
Nárasimha 40
Nárasingha 42
Nebesa tfiiceti tfií 27
Nepál 43, 68, 98
Nepálci 26, 30
New Age 100
New York 93
Newman, John 23, 32, 43,
45-46, 68
166 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Kalkin 20, 30, 32-33,
36, 37, 61, 68,
76, 108-110,
133
Kalmyci 26, 66
Kalmycko 66, 68, 75
kalpa 69, 71-72
Kalsang, Yeshi 119, 135
Kalu rinpoãhe 93
Kanakamuni 45
kandÏurva gegén
burjatsk˘ 72-73
mongolsk˘ 70-71, 78, 86
karma 16
Ka‰mífiani 116
Kawaguãi, Ekai 79
Kelani 58-59, 82
khaãhe 116
Khädub, Geleg Palzangpo 32, 106-107
Kham 61, 131
Khampové 98
KhjabdÏungbä 39
Khorloãän 103, 113
Kirtece 61
Kitaj 93
klá‰ter Tarijata 63, 85
Koãetov, Alexej N. 77
Kojasan 80
Kollmar-Paulenzová, Karénina 26, 34
Kolma‰, Josef 12-13
Kofienná tantra velkého Kola ãasu 35
kosmologie 16, 19, 75
Kó‰alsko 44
Krnmati 37, 116-117
kfiesÈani 19, 23, 107
kfiesÈanství 19, 90
kulak 85
Kumbum 29, 102
Küng, Hans 89
Kuomintang 74
LLabrang 102, 126, 129,
135, 137-138
Ladaãani 26, 30
Lama, Töin 71-72
lamaismus 122
Legdänãhä 106
Leningrad 73
LePageová, Victoria 34, 89, 91, 100
Levineová, Norma 96
Lhaiwangãhug 39
Lhaiwangdän 39
Lhajiwang 38
Lhasa 46, 58-59,
65-67, 72, 79,
97, 99, 107
Lhathong ·eÀen Namgjäl 43
Lhündub Gjamccho Phugpa 107
locáwa 54
Longdol Lama 107
Lopez, Donald Jr. 16, 34, 111
Lozang Lungtog Tänpä ≈ima 72-73
Luvsandondub 106
lví trÛn 119-120
MMa’súmiánová, Farnáz 68
Madhumati 116
Madison 93
Magagpa 40
Mahábala 40, 42
Maháãandra 37
mahájána 44, 68
maháparinirvána 33
Mahátmové 90-91
Mahéndra 44
Mahé‰vara 40, 42
Mahípála 40, 54
Mahumatu 116
Maitréja 15, 27, 33, 63,
67-72, 76-77,
86
Majdar 15, 72
169P¤ÍLOHY
rusifikace 84
Rusko 64, 79-80, 91
Rusové 58, 84
Ssádhaka 44
Sakja-pandita Künga Gjalcchän 44
Sakjong 40
Sambara 28
sambhógakája 53
SamudavidÏája 39, 42
Samvara 28
San Francisco 93
sansára 15
sanskrt 13, 38, 110
Satan 23
SeÀenzang 39
Sengge 40
Shambhala Training Programme 101
Shangri-la 92
Schell Orville 94
Siddhártha 57
siddhi 44-45, 83, 86,
105
Sikkim 68
Sikkimci 26, 30
Simha 40
Sindha 37
Singha 40
Sita 43
Skanda 37
skrytá zemû 55, 96, 142
Slobodník, Martin 12, 143
sluneãní vÛz 111, 115
Snelling, John 79
Somadátta 39
SordÏi 56
Sovûtsk˘ svaz 65-66, 79, 84
Stalin, Josif 67
Stein, R. A. 61
Strelkov, Andrej Michajloviã 20, 30-31, 38,
53, 73-75, 83,
109-110, 117
Stril-Reverová, Sofia 57
Stroganova, Jelena 85
Sü 78
Subhadra 42
Subhúti 106
suburgan 75, 77
Suãandra 24, 26, 28,
35-36, 38,
41-42, 100
Süchbátar 64, 78
Sukhávatí 28
Sumitra 39
Suré‰a 37
Suré‰ána 39
Suré‰vara 38
Súrja 39, 42, 115
Súrjakírti 39, 42
Súrjaprabha 38
Syn Slunce 74
··ákja, Min Bhádur (Shakya Min Bhadur)
109
·ambalyn dajn 84
·ambalyn sereg 63, 75, 81, 84,
85
·ambhala 41, 43
·angri-la 91-92, 94-95,
99
·a‰i 39
·ingta 43
·itá 28, 43
·iva 37
‰ramana 125
·ríkálaãakramúlatantra 35
·rípála 40, 42, 74
168 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
Ngari Mangjul 43
Ngawang Lozang 107
Ngawang Lozang âhökji ≈ima 64
≈imadag 39
nirvána 11, 31, 41, 123
Noe 36
nomádi 47, 57, 144
Norbojev, Danzan 72-75
OO ·ambale i DÏud churale 84
obó 76
ÖdnangÀima 39
Orgjänpa Rinãhenpal 43
Orient 90
Ossendowski, Ferdinand 21
PPälkjong 40
Pämakar 39
Pán kruhu 124
Panãen Bogdo 72
Panãhen Dagpo 74
6. (3.) panãhenlama Lozang Paldän Je‰e
25, 43, 48, 50,
51, 57, 70, 75,
91, 103,
105-107, 118
9. (6.) panãhenlama Lozang Thubtän
âhökji ≈ima Geleg Namgjäl 66
Parthíva 40, 42
peklo 19, 27, 95,
125
Phillips, G. D. R. 79
Popis cesty do Indie 43
Popis cesty do Kalápy 43-47
Popis cesty do Nepálu 43
Popis cesty do Potály 43, 46
Popis cesty do ·ambhaly 25, 43, 46, 144
Popis cesty do Uddijány 43
Popis cesty do VadÏrasány 43
Popper, Karl 22
Posedl˘ kruhem 124
Potála 43
Pott, P. H. 106
Pozdnûjev, A. M. 80
PradÏÀápáramitásútra 109
Pramen deseti milionÛ zázrakÛ 43, 105
proroctví 15, 18, 20, 24,
33, 50, 58,
63-64, 72, 74,
77, 80, 82,
85-86, 88, 95,
141
PrÏevalskij, Nikolaj M. 56, 58
Pundaríka 32, 35, 39, 42,
100, 109
RrabdÏun 53
Raktapáni 39, 42
Rámájana 133
Rampa, T. Lobzang (Cyril Hoskin)
34
Ratnapáni 39, 42
Regdendagva 113, 120, 134
Rhieová, Marylin M. 128, 131
rigdän 109
Rigdän Dagpo 50, 76, 80, 84,
113
Rigdän DÏampa Dagpa 69
Rigden DÏepo 113
Rinãhenãhang 39
rituál 15, 21, 32, 44,
46, 66, 68, 71,
76, 83, 86-87,
141
robot 91
Roerich, Jurij Nikolajeviã 69, 87, 93, 114,
125
Roerich, Nikolaj Konstantinoviã 34, 86-87, 89,
91, 95, 99
Roerichová, Jelena 86
Rozprava o dokonalosti moudrosti 109
Rupen, Robert 80
171P¤ÍLOHY
Vagi‰vara 103, 107-109
váhana 109, 115
Vai‰alí 44
Vaj‰ravana 111
válka
druhá svûtová 84
první svûtová 82, 99
Velk˘ komentáfi ke Kálaãakfie 28
Vessantara 35, 127
Vidéha 44
Vidjuããalá 45
VidÏaja 42
VidÏjaváda 29
Vikranta 42
Vimalaprabha 32, 35
Virúdhaka 111
Virúpak‰a 111
Vi‰nu 30, 37, 61,
106, 134
Vi‰nugupta 39, 42
Vi‰vamúrti 39
Vi‰varúpa 40
vládce barbarÛ 37, 115-117,
123, 126,
136-137
WWaddell, Austine L. 123
wang 109
Wangãhug 40
Wu-tchaj-‰an 80
YYounghusband, Francis 97
ZZangpo 39
Zarathu‰tra 19
Zaru 137
zázraãnû projevené mûsto 46
ZidÏidãän 38
zlat˘ vûk 31, 90
Zugalajsk˘ klá‰ter 80-81
ÎÎamsujeva, Darima C. 80-81
Îikace 93
Îivot a osvobození Padmasambhavy 127
170 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS
TTai Situpa 96
Talaj-pcho-brang 99
Tamãinsk˘-Gusinoozersk˘ klá‰ter
80
Ëan-‰an 43
Tarim 43
Ta‰i 95
Ta‰ilhünpo 59, 69, 106
TédÏasvín 38, 42
Temba âhöphel 135
teosofie 89-90, 91, 95,
100
Tûrentûv, Andrej A. 12, 131
Terminologie ·rí Kálaãakry 107
Thajä Namgjäl 40
ThajäÀen 40
Thangci Lodö 116
thangka 12, 55, 63, 81,
83, 102-104,
106, 113, 115,
118, 122, 124,
127-128, 131,
141, 143
théraváda 68
Thinlä Norbu 96
Thubwang Ïälpäma 106
Thurman, Robert A. F. 26, 128, 131
Tibet 11, 21, 25, 27,
40, 50, 54-59,
61-64, 67-69,
71-72, 74,
78-79, 82, 90,
93-99, 102,
142, 144
centrální 43, 66, 97
jiÏní 97
severov˘chodní 29, 136-138
v˘chodní 61, 124, 128,
131
západní 44, 93
TibeÈani 24, 26-28, 30,
44, 46-47, 56,
61, 82, 90, 94,
97-99, 106,
116, 123
Tibetská kniha mrtv˘ch 24
tibet‰tina 12-13, 103,
109, 116
Tobpoãhe 40
Tora 85
trilak‰ana 15
Trimondiovi, Victor a Victoria 21, 89, 99
triratna 103
Trungpa, âhögjam rinpoãhe 17, 25, 28,
100-101, 127
Tucci, Giuseppe 40, 117, 122
tulku 57, 65, 101
Tunkinská dolina 85
Tu‰ita 27-28, 74
Tuva 66, 68, 75
UUddijána 28, 43
Ujgufii 43
Ulan-Ude 11, 80, 84
Ulánbátar 65
Uljanov, Dambo 79
Urga 65
USA 27, 46, 79,
90-91, 93, 98,
100
utopie 12, 31, 55,
87-88, 94, 111,
142-143
geografická 88
politická 88
VvadÏra 113, 124, 126
VadÏradhara 102, 111
vadÏrajána 68, 111
VadÏrapáni 127
VadÏrasána 43