Část čtvrtá: Regulativy vázané na plochu

Hlava IMíra stability plochy

Článek 125Míra stability

Cílem Metropolitního plánu je zachovat identitu Prahy jako města, které je tvořeno mozaikou mnoha struktur. Tato jedinečná mozaika vznikla postupným srůstáním původních měst pražských s okolními vesnicemi. Metropolitní plán proto člení území Prahy na lokality, definuje jejich unikátní charakter a stanovuje regulaci, jejímž cílem je rozvoj definovaného charakteru.

Z hlediska stability Metropolitní plán nezkoumá pouze lokalitu jako celek, zabývá se mnohem větší podrobností - podrobností jednotlivých ploch. V rámci těchto ploch zkoumá stávající kvalitu a propojenost sítě uličních prostranství, kvalitu, prostupnost a dostupnost parků, uspořádání a (ne) dokončenost stavebních bloků, stav zástavby a její využití. Pro přesnější obraz o stabilitě území byla v rámci analytické části zástavba zkoumána až na úroveň jednotlivých objektů, v návrhu Metropolitního plánu se tyto plochy nezobrazují z důvodu podrobnosti nepříslušící měřítku územního plánu.Na základě zhodnocení výše uvedených kritérií byly jednotlivé plochy, případně větší území, označeny za stabilizované a nestabilizované. Stabilizovanými [S] plochami jsou všechny plochy, kde je dostatečně rozvinutá síť uličních prostranství, kvalitní a prostupné parky a jasně definované stavební bloky. Tyto stavební bloky mohou být i nadále doplňovány novou vrstvou zástavby, podmínkou je dodržení charakteru a z něj plynoucích regulativů.Nestabilizované plochy jsou všechny plochy, kde není síť uličních prostranství dostatečně rozvinutá, chybí propojení, kvalitní a prostupné parky a dále chybí jasné vymezení stavebních bloků, případně se zde předpokládá změna struktury. Tyto plochy mají vyšší potenciál a dále se rozdělují na [T] a [R] plochy, dle jejich polohy vůči hranici zastavěného území. [T] plochy se nachází uvnitř a [R] plochy vně zastavěné území. Tento postup vyplývá ze stavebního zákona, § 43, odst. (1).

Článek 126Značení míry stability ploch

Značení [S], [T], [R] ploch a odlišné využitíDefinice 4 typů využití území lokalit si klade za cíl umožnit vznik smíšených území. Území tak bude moct reagovat na širokou poptávku aktivit souvisejících s bohatým a kvalitním životem ve městě. Součástí obytných lokalit tak může být např. stavba určena pro rekreaci (včetně parků) a produkci. U některých typů struktur (např. u vesnic) je toto smíšení přímo žádoucí, protože je součástí charakteru daných lokalit. Při bližším pohledu na území jsou [T], [R] plochy nositelem podrobnější informace o jejich žádoucím využití. Typem využití těchto ploch tak Metropolitní plán reaguje na poptávku po určité skupině aktivit v území. Vzhledem k výše uvedenému platí, že pokud Metropolitní plán navrhuje [T], [R] plochu se zátěží odlišnou od zátěže lokalit, podrobnost ploch má přednost. V těchto případech ale platí, že [T], [R] plocha musí být naplněna v souladu s předepsanou strukturou a rozvíjeným charakterem.

// ilustrace [T], [R] ploch, kde je způsob využití odlišný od způsobu využití celé lokality

Článek 127Míra stability jako součást charakteru území

Článek 128Míra stability podle zastavitelnosti

Míra stability (odůvodnění k článku 127,128)Míra stability lokality je expertním odhadem, který zohledňuje poměr transformačních, rozvojových a stabilizovaných ploch v lokalitě a je návrhem zpracovatele. Cílem je posílení určujícího charakteru lokality, v případě lokality stabilizované, či posílení cílového charakteru u lokalit transformačních a rozvojových. Stabilita v jakékoli formě [S][T][R] je, jako charakter území lokality, stejně tak jako stabilita jednotlivých dílčích ploch, stanovena samostatně (má individuální popis) podle zastavitelnosti a podle příslušnosti ke stavební nebo nestavební ploše.

// ilustrace srovnání poměru [S], [T], [R] ploch a stability lokality

Článek 129Stabilizované plochy [S] města (zastavitelné stavební)

Vymezení [S] ploch městaJako stabilizované plochy města jsou v návrhu Metropolitního plánu vymezeny plochy zastavěného území, které nespadají do ploch transformačních. V širším pojetí, vzhledem k nestálosti hranice zastavěného území, se jedná o plochy území zastavitelného, které nespadají do ploch transformačních a rozvojových. Vzhledem k velkému rozsahu stabilizovaných ploch bylo v průběhu zpracování rozhodnuto o zavedení „okrajových hodnot“ stabilizovaného území a to jak směrem ke stabilizovanosti vyšší – chráněná území, tak i ke stabilizovanosti nižší, s vyšší mírou možných změn – území flexibilní.

Článek 130Stabilizované plochy [S] parků (zastavitelné nestavební)

Vymezení [S] ploch parkůStabilizované nestavební bloky (parky) jsou vymezeny tam, kde zpracovatel na základě dostupných podkladů (topografie Prahy, terénní průzkum ÚAP, prvky ochrany území přírody a krajiny, mapa veřejné přístupnosti (oplocení), dopis s žádostí o seznam stávajících parků a konzultace s městskými částmi, Územní plán sídelního útvaru hlavního města Prahy z roku 1999). Nestavební blok (park) je soubor ploch struktury krajiny odpovídajících současnému stavu dle průzkumů mapování ÚAP 2014 a jejichž zastoupení a charakter je popsán i v rámci určujícího charakteru lokality. Stabilizované plochy nestavebních bloků (parků) jsou vymezeny tam, kde se nepředpokládá výrazná změna (ploch struktury krajiny), v rámci které by došlo k porušení cílových charakteristik ploch a kde je prostupnost parku a hodnota pro rekreační využití dostatečná.

Článek 131Stabilizované plochy [S] otevřené krajiny (nezastavitelné)

Vymezení [S] ploch otevřené krajinyStabilizované plochy krajiny jsou vymezeny tam, kde se nepředpokládá výrazná změna (ploch struktury krajiny), v rámci které

by došlo ke snížení indexu ekologické stability (viz článek 134) a odpovídá současnému stavu dle průzkumů mapování ÚAP 2014.

Článek 132Transformační plochy [T] k zastavění (zastavitelné stavební)

Vymezení [T] ploch k zastavěníPro účely Konceptu odůvodnění vydaného na jaře roku 2014 byly všechny [T] plochy vymezeny na základě těchto předchozích územně plánovacích a analytických dokumentací následovně – Územní plán sídelního útvaru hlavního města Prahy, Koncept Územního plánu hlavního města Praha – 1. varianta z roku 2009, Koncept Územního plánu hlavního města Praha – 2. varianta z roku 2009, Územně analytické podklady hlavního města Prahy – aktualizace 2012, Územně analytické podklady hlavního města Prahy – aktualizace 2014.

> Tématu se podrobněji věnuje sešit 400 Potenciál, priority a flexibilita, který je součástí Konceptu odůvodnění 2014.

Revize a úprava [T] ploch k zastavěníNa základě znalostí o území, které byly navíc na jaře 2015 doplněny o podrobnější informace od městských částí, došlo k celkové revizi všech transformačních ploch v Metropolitním plánu. Navíc byly hranice vymezených ploch upraveny na hranice parcel. V případech, kdy stávající stav v území neodpovídá parcelaci z katastru nemovitostí (verze ke dni 30. 6. 2015) byly hranice vymezovaných ploch vedeny dle stávajícího stavu v území. S postupujícími pracemi na Metropolitním plánu a upřesněním definic typů struktur prošly nejrozsáhlejší revizí transformační plochy, které jsou součástí lokalit s modernistickou strukturou, strukturou produkčních areálů a areálů občanské vybavenosti.V lokalitách s modernistickou strukturou byly transformační plochou vyznačeny pouze místa s největším potenciálem (u nichž také platí kritérium redefinování uličních prostranství). Jedná se o plochy doplňující kompozici sídlišť o obytnou zástavbu nebo o plochy sídlištních center ve stávající zástavbě s převážně obytným využitím. Tyto plochy zdůrazňují potřebu doplnit sídlištní centra o veřejnou vybavenost, služby a pracovní příležitosti. Ostatní plochy, které byly v Plánu ´99 vymezeny jako zastavitelné, nebyly Metropolitním plánem vymezeny jako transformační. Důvodem je jejich odlišné vymezení v jednotlivých lokalitách s modernistickou strukturou po celé Praze. V rámci města jako celku se tedy jedná o nekoncepční řešení. Dalším důvodem je chybějící poptávka a negativní vnímání rozsáhlejšího doplňování modernistických struktur a jejich kompozice. V lokalitách se strukturou produkčních areálů a areálů občanské vybavenosti byly transformační plochy značně zredukovány. V těchto lokalitách je potřebná změna plynoucí z povahy zdejších areálů zajištěna typem stability – stabilizované flexibilní Sf. Z tohoto pohledu je nadbytečné v těchto strukturách transformační plochy dále značit. Transformační plochy zůstaly pouze v lokalitách, kde je předpokládaná změna většího rozsahu – současný stav v území neodpovídá navrhované struktuře lokality, tedy struktuře produkčních areálů a areálů vybavenosti.

// ilustrace [T] ploch (zastavitelné stavební)

Článek 133Transformační plochy [T] parků (zastavitelné nestavební)

Vymezení [T] ploch parků

Vymezení transformačních ploch parků vychází z hodnocení městských džunglí (viz níže), které bylo zpracovatelem provedeno na jaře roku 2015 a z podnětů zástupců jednotlivých městských částí, kteří nás informovali dopisem (o podklad požádal IPR Praha) o připravovaných, či probíhajících záměrech revitalizace přírodních území, či výstavbě nových parků, nebo doplnili informace během konzultací na jaře roku 2015.

Hodnocení městských džunglí Parky v městské krajině jsou obyvateli Prahy aktivně využívány. Přírodní území, která nemají jasný charakter ani využití a obyvatelé ho často vnímají jako nebezpečné, tudíž ho nenavštěvují, jsou v MPP označeny jako "městské džungle". Je nutné konstatovat, že městské džungle jsou zpravidla území neprostupná a zanedbaná, tedy nevyužitá a nevyužívaná. Proto byla definována a vymezena. Jejich potenciál k rozvoji města či k rozvoji krajiny byl následně zkoumán.— Prvním krokem bylo zhodnocení polohy a souvislostí v rámci kompozice města, návazností na okolní zástavbu a občanskou vybavenost. Neméně důležité byly informace o záměrech městských částí (březen 2014), a informace o vydaných a platných územních rozhodnutích v daných územích. V neposlední řadě rozhodnutí ovlivnila analýza dostupností a deficitů parků (viz níže), která lokalizovala poptávku po nových parcích. — Druhý krok zahrnoval početní vyjádření kritérií charakterizujících rozlišnosti městských džunglí, a to především přírodními hodnotami a přírodní ochranou, způsobem evidence území v katastru nemovitostí, polohou v rámci územního systému ekologické stability (ÚSES) a situací majetkoprávních vztahů (poměr soukromého a veřejného vlastnictví).

Vymezování a hodnocení ploch městských džunglí proběhlo v několika kolech a bylo opakovaně ověřováno. V závěrečném hodnocení se tak odráží zkušenosti z kol předchozích. Na základě všech zkoumání a vyhodnocování bylo získáno mnoho podkladů pro rozhodování, kde jsou potenciály pro vytvoření nových parků největší, kde existuje zájem městských částí tento záměr podpořit a naplňovat a kde naopak ne. Do návrhu Metropolitního plánu byly výsledky zapracovány v podobě návrhu nových parků regulovaných buď plochou, bodem, nebo procentem (viz níže).

Návrhem nových parků dochází k eliminaci deficitních oblastí. Přesto není možné proces analýzy chápat tak, že cílem je odstranit deficit parků zcela všude. Deficit zůstává v centru města, hustě zastavěných a obydlených lokalitách, převážně se strukturou blokového města. Takové lokality, ač trpí deficitem parků, disponují naproti tomu velmi kvalitními, udržovanými a živými ulicemi a náměstími. Výsledek analýzy dokazuje, že ač v některých lokalitách parky chybí, neimplikuje tato skutečnost automaticky kvalitu obytného prostředí. Letná, Holešovice, či Vinohrady totiž patří nepochybně mezi nejoblíbenější lokality Prahy pro bydlení.

// ilustrace posuzovaných ploch městských džunglí

Analýza dostupností a deficitů parkůNa základě hierarchizace parků byly dle čtyř významových úrovní a ekvidistant dostupností napočítány od bodů reprezentujících vstupy do sítě cest dostupnosti parků a otevřené krajiny. Ekvidistanta dostupnosti otevřené krajiny je 100 m. Podkladem byla "teplotní mapa" hustoty obyvatel. Výsledek ukázal, z jakých částí zastavitelného území není dostupný žádný park a kde je tedy deficit. Výsledné schéma deficitů stávajících parků ukazuje nejen, kde se

deficit nachází, ale také kolik žije v daném místě obyvatel, kteří by případný nový park užívali. Analýza deficitů parků byla jedním z podkladů při následném hodnocení městských džunglí, které vyhodnocuje míru potenciálu zanedbaných území transformovat se v nový park, zejména tam, kde existují příznivé územní předpoklady (aktuální stav využití, plošný rozsah, poloha vůči zastávkám MHD či cyklostezkám, vlastnictví pozemků, apod.).

Pro znázornění dostupností parků byly v analýze určeny ekvidistanty jednotlivých kategorií:

—Metropolitní park - 1500 m (25 minut chůze)—Čtvrťový park - 800m (14 minut chůze)—Lokalitní park - 400m (7 minut chůze)—Místní park - 100m (2 minuty chůze)

// ilustrace dostupnosti parků dle jejich hierarchie a deficitů parků

Článek 134Transformační plochy [T] otevřené krajiny (nezastavitelné)

Vymezení [T] ploch otevřené krajinyVymezení transformačních ploch s přírodním způsobem využití vychází z dat odboru ochrany přírody (OCP) na záměry zalesňovat, či jako informace o již zalesněných plochách, jejichž zařazení druhu pozemku k datu 30. 6. 2015 byl v katastru nemovitostí nezměněn na lesní pozemek. Vymezení transformačních ploch s rekreačním způsobem využití vychází z platného Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy z roku 1999, kde byly vymezeny jako rekreační plochy mimo zastavitelné území města a jsou to takové plochy, kde zároveň zpracovatel obdržel od MČ informaci o záměru realizace golfového hřiště. Jedná se o golfové hřiště navazující na lokality Vinoř a Dolní Chabry. V případě golfového hřiště u lokality Újezd u Průhonic navrhujeme golfové hřiště jako propojení rozsáhlého plánovaného rozvoje zástavby, který byl navržen již v Územním plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy z roku 1999. Na základě koncepční rozvahy pro Východní město zpracovatel navrhnul rekultivaci kompostárny, která je výrazným útvarem v krajině. Lokalita Dolní Počernice – Horní Měcholupy, kde se kompostárna nachází je součástí krajinného rozhraní, jakožto navrhovaného rekreačního zázemí Prahy, jejímž těžištěm je vodní nádrž Slatiny s blízkým okolím.Vymezení transformačních ploch s produkčním způsobem využití zpracovatel doposud nenavrhuje, jelikož nemá žádná relevantní data k jejich vymezení. Zpracovatel předpokládá, že tuto možnost vymezení využije v rámci veřejného projednání na základě konkrétních připomínek.

Článek 135Rozvojové plochy [R] k zastavění (zastavitelné)

Vymezení [R] ploch k zastavěníPro účely Konceptu odůvodnění vydaného na jaře roku 2014 byly všechny [R] plochy vymezeny na základě těchto předchozích územně plánovacích a analytických dokumentací následovně – Územní plán sídelního útvaru hlavního města Prahy, Koncept Územního plánu hlavního města Praha – 1. varianta z roku 2009, Koncept Územního plánu hlavního města Praha – 2. varianta z roku 2009, Územně analytické podklady hlavního města Prahy – aktualizace 2012, Územně analytické podklady hlavního města Prahy – aktualizace 2014.

> Tématu se podrobněji věnuje sešit 400 Potenciál, priority a flexibilita, který je součástí Konceptu odůvodnění 2014.

Revize a úprava [R] ploch k zastavěníV průběhu léta 2015 byly provedeny první bilanční výpočty a to na plochách v rozsahu zastavitelného území dle Plánu ´99. Tyto výpočty již od začátku vykazovaly příliš vysoké kapacity, které nebude Praha schopna v horizontu platnosti Metropolitního plánu naplnit. Z tohoto důvodu Metropolitní plán nevymezuje nové rozvojové plochy a v návrhu pracuje pouze se zastavitelným územím tak, jak jej definuje Územní plán sídelního útvaru hlavního města Prahy z roku 1999 a to pouze s drobnými korekcemi. Revize takto definovaného zastavitelného území proběhla a to z důvodu odlišné metodiky Metropolitního plánu a současným potřebám města.

> Revize je blíž popsána v odůvodnění kapitoly 10 – Vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch.

// ilustrace [R] ploch (zastavitelné stavební)

Článek 136Rozvojové plochy [R] parku (zastavitelné nestavební)

Vymezení [R] ploch parkuVymezení rozvojových ploch parků vychází z hodnocení městských džunglí (viz níže), které bylo zpracovatelem provedeno na jaře roku 2015 a z podnětů zástupců jednotlivých městských částí, kteří nás informovali dopisem (o podklad požádal IPR Praha) o připravovaných, či probíhajících záměrech revitalizace přírodních území, či výstavbě nových parků, nebo doplnili informace během konzultací na jaře roku 2015. Rozvojová plocha parku je vymezena tam, kde budoucí realizace nového parku rozšiřuje zastavěné území vymezené dle stavebního zákona ke dni 30. 6. 2015.

Díl 1: Způsob regulace ploch dle míry stability

Článek 137Grafické regulativy stabilizovaných ploch [S], transformačních

ploch [T] a rozvojových ploch [R]

Přeurčený plánPlán a změnaČeská plánovací praxe zná velmi dobře stále kritický a kritizovaný stav, kdy územní plán vyžaduje stovky či dokonce tisíce změn, aby město mohlo žít a vyvíjet se. Zdá se, že pak to již není plán města, ale plán tisíců drahých a nekoordinovaných plánů = změn plánu. Místo jistoty plánu je tu (ne)jistota jeho permanentní změny. Hlavním úkonem Metropolitního plánu je proto redefinovat míru determinace na únosnou míru. I kdyby neexistovaly žádné jiné důvody, tak velké množství změn je nepřípustné především pro jejich netransparentnost a nedemokratičnost ukrytou v jejich nepřehledném množství.

Trvalá změna jako nespravedlnostPřestože je každá změna plánu pořízena nebo zamítnuta podle zákona, je to právě množství, co zákon neumí a nemůže pojmenovat. Příliš mnoho spravedlivých procesů se mění v nespravedlnost, stejně jako může být odkládaná spravedlnost nespravedlností sama o sobě. Změna není totéž co flexibilita.

Pakliže je schéma plánování postaveno na falešných garancích věcného obsahu plánu, které se však oproti zdání těchto podrobných garancí mění v množstvích a parametrech naprosto vzdálených běžnému uživateli (jako změny koeficientů a nečitelných kódů s nejasnými důsledky), pak jsou všechny kontrolní mechanismy pouze formální byrokracií. Jinými slovy, je-li plán města v liberálně demokratické společnosti naivně rigidní, dává sice garance, které ovšem nemůže splnit. Slouží pak spíše ke zneužívání realitními agenty, kteří lidem tvrdí „že zde přesně bude jezero, tady pumpa, a vedle školka“ aniž by plán disponoval jakýmkoliv nástrojem této garance. Plán postavený na neustálém pořizování svých vlastních změn není plánem. Takový stav je horší, než kdyby plán nebyl, je to opak plánu vedoucí pouze k nevyhnutelným střetům těch, kteří se na jeho „půdorysu“ mají pohybovat – stavebníci, obyvatelé a uživatelé města. Plán nesmí být plný potenciálních konfliktů, musí do území vnášet iniciaci, jak je podrobněji uvedeno v sešitě Paradigma a Zlaté pravidlo. Jedinou možností je plán dostatečně flexibilní, aby smířil nepředvídatelné soukromé zájmy s přiměřenou mírou předvídatelných zájmů společných městu jako organickému celku.

Město jako vyjednavačUsnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu v roce 2013-15 ve věci praxe tzv. úprav územního plánu dalo jasně najevo, že všechny zásahy do podoby územního plánu se musí odehrát procesem jeho pořizování, tedy tzv. opatřením obecné povahy, s garantovaným zapojením široké veřejnosti. Počet projednávaných úprav územního plánu hl. m. Prahy z roku 1999 je za patnáct let min. 1200 od doby, kdy se evidují, vedle nich je nutné zmínit přes dva tisíce projednávaných změn. Úprava mohla být teoretickým nástrojem pro naplnění plánu podle skutečné poptávky stavebníka za podmínek, které si město mohlo pro konkrétní záměr stanovit. Jaká byla kritizovaná praxe lze jen domýšlet, nicméně interpretace soudu zní jasně: územní plán, jak jej popisuje český právní systém, nesmí obsahovat nic, čím si není jistý, protože absolutně vše je v něm závazné a obec, která jej pořídila, nemá po jeho schválení žádná práva k jeho reinterpretaci či jakkoliv marginální změně, aniž by si část plánu prostě pořídila draze a komplikovaně znovu (změnou). V citovaném usnesení se doslova říká: „Má-li být v platném územním plánu nově zaveden limit využití území mj. indexem podlažní plochy či změněny hodnoty již existující regulace, je nutno postupovat dle § 188 odst. 3, věta prvá zákona č. 183/2006 Sb., tedy přijmout takovou změnu formou opatření obecné povahy.“ Spolu s ustálením interpretace podmíněné přípustnosti staveb v územních plánech – že je rozhodnutí o podmínečné přípustnosti stavby výhradně věcí stavebních úřadů, nikoliv obce nebo městské části na základě jejího vyjádření – se tak ustálila interpretace, která zcela uzavírá manévrovací prostor obce pro konstruktivní dohodu o budoucí zástavbě se stavebníkem, neboť mu obec nemá co nabídnout. Město je pasováno do stejné role účastníka řízení jako třeba prostý soused a jeho zvýrazněná role v územním řízení zůstává pouze zvykovou. Výše citovaným usnesením Nejvyššího správního soudu stejně jako metodikou MMR ČR, která výklad podmíněné přípustnosti staveb posvětila, se tak uzavřel kruh „doučování“ odborné veřejnosti judikaturou o nové formě územního plánu ve stavebním zákoně z roku 2006, kdy se již nejedná o vyhlášku, ale o opatření obecné povahy.

Plán má mluvit pravduVyplývá z toho pouze jediná věc: všechna podpůrná opatření jako úpravy územního plánu a jejich modifikace, která například pražský územní plán předvídal, aby ponížil nezbytnost a počet pořizování vlastních změn, jsou napříště odmítnuta. Všechny nástroje obce, jak

si rigidní plán ohýbat a krotit navzdory tomu, jak rigidně si jej odhlasovala, jsou minulostí. Každý soud toto ohýbání napříště bude identifikovat jako porušení zákona. Plán má být proto natolik flexibilní, aby podobné ohýbání nepotřeboval. Nesmí obyvatele mást falešnou jistotou o podobě jejich sousedství na jedné straně a na druhé straně bez jejich vědomí a možnosti se ohradit změnu tohoto sousedství nahodile umožňovat. Plán nesmí lhát, plán má mluvit pravdu.

Rigidita a stabilita plánuPro přehled je třeba dodat, že tisíce změn vůbec nejsou samozřejmostí, v České republice platí územní plány, které není třeba měnit. Důvody rozkladu pražského plánu vynucenými změnami jsou v podstatě dvojí, mylně pojatá funkční regulace, která je rozvedena v sešitě [ ▶ Kvalita života a vybavení města ], a umrtvující přemíra podrobnosti. Územní plán z roku 1999 je plánem, který se svou podrobností regulace po pozemcích nebo jejich částech blíží ambicím regulačního plánu, aniž by k tomu měl nástroje nebo absolvoval nezbytné procesy, město navrhoval). Zvolená funkční regulace ale ve skutečnosti nereguluje nic městotvorného. Ani výšku, ani měřítko zástavby nebo její vztah k uličním čarám, zkrátka nic, čím by definovala charakter prostředí. Místo toho velmi podrobně a konkrétně stanovuje co je a není možné dělat uvnitř jednotlivých objektů.

Od jediného kódu k systému jednoznačných pravidelPodobně jako každý organismus, i město se vyvíjí jako celek. Na současné město jako takové jsou kladeny nepoměrně jiné nároky než na město 20. století. Současné tendence čtení města právě přes charakter místa, kvalitu veřejných prostranství a jejich interakci s kvalitním parterem jsou východisky pro novou prostorovou regulaci. Stávající praxe, která spočívá ve čtení českých měst přes funkční plochy a z hlediska prostorové regulace přes koeficient, nejčastěji nazývaný „Koeficientem podlažních ploch“, který je pouze částečně korelován koeficienty podpůrnými (například Koeficient zeleně v Pražském prostředí), se v současnosti stává nevyhovující. Tyto koeficienty slouží totiž pouze k regulaci celkových využitelných ploch, které je však možno ve městě uspořádat mnoha způsoby. Koeficienty tedy nijak neovlivňují charakter místa a neregulují ani rozsah a kvalitu veřejných prostranství.

Charakter je v Metropolitním plánu založen na jedinečných znacích území, jako je například zastavitelnost, struktura, stabilita, způsob využití. Území, které se vyznačuje těmito společnými znaky, tvoří základní jednotku plánu – lokalitu. Lokalita je tedy mimo jiné nositelem informace o charakteru a slouží k regulaci vymezeného území a plynou z ní základní podmínky prostorového uspořádaní.

Jasný územní plán ale potřebuje i regulaci podrobnější, konkrétně popisující jednotlivé součásti lokalit. Z libovolného 2D výřezu města lze jako první vyčíst vymezení veřejného a soukromého, tedy vymezení veřejných prostranství (uliční prostranství + parková prostranství) a stavebních bloků. Z pohledu územního plánu jde o vymezení ploch primárně určených ke stavění a ploch k ne-stavění. Stavební bloky jsou plochami, které mají vyšší dynamiku změn - od úprav jednotlivých objektů až po jejich celkovou obměnu. Naproti tomu veřejná prostranství mají podstatně delší životní cyklus, zejména jejich vymezení. Důkazem jsou například snahy z první poloviny 20. století, kdy bylo záměrem Státní regulační komise postupné rozšiřování ulic. K jejich realizaci však došlo v podstatně menší míře, než bylo původně plánováno. To je jedním z důkazů, jaké energie je zapotřebí ke změně vymezení ulic. I tohoto důvodu je zapotřebí věnovat již v návrhu nových částí města značnou pozornost

zejména veřejným prostranstvím a naopak volnost ponechat uvnitř stavebních bloků. Pro celkové vnímání „hustoty“ nově vznikajícího prostředí lze dále pro stavební bloky stanovit podmínky jejich využitelnosti – zastavění stavebního bloku.

Poslední součástí regulace, která doplní 2D obraz města o jeho třetí rozměr – výšková regulace. Metropolitní plán reguluje grafickými regulativy ty [S], [T], [R] plochy, kde je jasná síť veřejných prostranství a vymezení stavebních bloků. U stabilizovaných ploch [S] se zpravidla jedná o stávající uliční prostranství, parky a stavební bloky, případné se může jednat o chybějící propojení. U transformačních ploch [T] a rozvojových ploch [R] jsou grafické regulativy využity hlavně v místech, kde lze budoucí síť veřejných prostranství a vymezení stavebních bloků jednoduše odvodit.

Článek 138Parametrické regulativy transformačních ploch [T] a rozvojových

ploch [R]

Parametrické regulativyMetropolitní plán reguluje grafickými regulativy ty [T], [R] plochy, kde není jasná síť budoucích veřejných prostranství a vymezení stavebních bloků a ze vztahů k okolním strukturám je nelze logicky odvodit. Metropolitní plán nechce jakékoliv řešení těchto [T], [R] ploch předjímat a fixovat (hlavně před procesem projednání), což by v budoucnu mohlo vést k nepřiměřenému množství změn územního plánu. Proto byla pro regulaci těchto ploch zvolena regulace formou parametrických regulativů, jejichž úlohou je stanovit dostatečné množství uličních prostranství, parků a stanovit maximální zastavěnost stavebních bloků. Hodnoty těchto parametrů vycházejí z jejich hodnot ve stávajících stabilizovaných lokalitách a jsou stanoveny pro každý typ struktury zvlášť. Metropolitní plán tak vychází z vlastností pražských lokalit a jeho snahou je zachovat charakter Prahy jako celku. Pro tyto účely byla zpracovatelem vypracována analýza struktury stávajících stabilizovaných lokalit. Výjimkou je pouze hybridní struktura, která se v Praze nachází pouze sporadicky a v extrémních polohách. Její parametry byly odvozeny převážně z parametrů struktury blokového města.

Metropolitní plán využívá metodu postupného poznání. Tato metoda vychází z požadavku flexibility, který je na plán kladen a zároveň dostatečného stanovení limitů využití jednotlivých částí lokalit, zejména pak transformačních a rozvojových ploch. Princip plánování vychází z recipročního vztahu plán-projekt. To v praxi znamená, že není možné detailní plánování bez znalosti dílčích projektů a studií a naopak tyto projekty a studie vychází z požadavků obsažených v plánu. Abychom tedy nepřenášeli do plánu jednotlivé projekty, stanovujeme parametrické regulativu namísto grafických. Tyto požadavky stanovují limity využití, ale nefixují a nepřenášejí projekty a studie do samotného plánu.

Analýza struktury stávajících lokalit Metropolitní plán je postaven na strukturálním pohledu na město, zejména pak na struktuře jeho veřejných prostranství. Pro zisk podrobnějších informací o zkoumaných strukturách byla veřejná prostranství rozdělená na uliční prostranství a parky (nestavební bloky). Struktura veřejných prostranství a struktura zástavby jsou neoddělitelnými součástmi, a proto byly v rámci analýzy podrobně zkoumány i stavební bloky. Všechny typy struktur mají určité znaky společné, u 9 typů struktur města jde tedy o podíl uličních prostranství, podíl parkových

prostranství a zastavění stavebního bloku budovami. Struktury města (rostlá zástavba, bloková zástavba, hybridní struktura) se už jen na základě vnímání vyznačují nízkým podílem veřejných prostranství a vysokým zastavěním stavebního bloku. U struktur předměstí (heterogenní zástavba, zahradní město, vesnická zástavba) se podíl veřejných prostranství mění minimálně, ale vnímáme vyšší podíl parkově upravených ploch, zastavěnost stavebních bloků na předměstí klesá. U struktur periferie poměr veřejných prostranství klesá a naopak stoupá zastavěnost stavebních bloků.

Minimální podíl uličních prostranství UPmin, Minimální podíl parkových prostranství PPmin, Maximální podíl veřejných prostranství VPmax

Vymezením veřejných prostranství město definuje prvotní veřejný zájem, který je v dlouhodobém horizontu jedním z nejstabilnějších. Vymezení veřejných prostranství zůstává nezměněno mnohdy několik staletí, a proto je pro plánování města stanovení jejich optimálního množství zásadní otázkou. Obě extrémní pozice, jak nedostatek veřejných prostranství v zástavbě novodobých zahradních měst, často označovaných jako sídelní kaše, tak jejich nadbytek ve strukturách sídlišť, nejsou správné. Úkolem města je správa těchto ploch a zejména jejich nadbytek vede k značnému zatížení veřejného rozpočtu. Město by proto mělo usilovat o co možná nejvyrovnanější poměr veřejných prostranství a jejich udržitelnou kvalitu. Zde je nutné zmínit, že travnaté plochy jsou jeden z nejnákladnějších povrchů, co se údržby týče, byť pořizovací náklady jsou nízké. Z výše uvedených důvodu Metropolitní plán stanovuje pro některé [T], [R] plochy i maximální množství veřejných prostranství.

// graf podílu veřejných prostranství (uliční prostranství, parky) pro lokality města// graf podílu veřejných prostranství (uliční prostranství, parky) pro lokality předměstí// graf podílu veřejných prostranství (uliční prostranství, parky) pro lokality periferie

Zastavění stavebního bloku budovami ZB max

Míru využití území (plochy / lokality) přímo ovlivňuje zastavění stavebního bloku. Při zkoumání stávajících struktur jsme došli k závěru, že ani v homogenních strukturách není zastavění konstantní, ale většinou se s plochou stavebních bloků snižuje. Pro analýzu zastavění stavebních bloků jsme využili pouze stabilizované stavební bloky v přibližném počtu 12. 000, abychom předešli chybovosti při započítávání volných proluk, případně [T], [R] ploch. Procento zastavění stavebního bloku se stanovuje pro přesnější stanovení využití jednotlivých stavebních bloků. Způsob a míra zastavění pro každý typ struktury na sebe váže řadu dílčích charakteristik, jako jsou vodní poměry (vsakování), množství zpevněných ploch, zahrady se stromy, atd. Základní regulací je právě procento zastavění samozřejmě při vědomí zmíněného. Hodnoty pro typy struktur odvozujeme ze stabilních částí lokalit.

MěstoJedná se o nejstarší zástavbu, zastoupenou typy struktury „rostlé jádro“ a „bloková zástavba“. Zástavba bloku vycházela z požadavku na maximální prostavění plochy vzhledem k možnostem plošného růstu měst. S rostoucí velikostí stavebního bloku (s omezením velikosti cca 12.000 m2) zastavěnost stavebního bloku budovami klesá. Toto je způsobeno především stavební typologií jednotlivých staveb, převážně tvořenou městskými domy s hloubkou do 15m. Při nárůstu plochy zůstávají vnitrobloky volné, případně se drobně zastavují. Přičemž rostlé jádro je krajní polohou, kdy jsou bloky

prostavěny prakticky celé s vynechanými atrii, pasážemi a loubí. Avšak stále platí, že se zvětšující se plochou bloku, zastavěnost klesá. Pro město je tedy typické velké prostavění stavebního bloku, resp. zastavění v podzemních podlažích je rovno takřka stoprocentní hranici (sklepy a v novějších strukturách např. podzemní parkování). Obdobně i první nadzemní podlaží je prostavěno, resp. upraveno stavebně (podloubí, pasáže, atd.). Procentem zastavění tedy není plocha v kontaktu s terénem, ale půdorysný průmět ploch podlaží od 2. nadzemního podlaží. Toto stanovení zároveň odpovídá potřebám prosvětlení uvnitř bloků.

// graf znázorňující podíl zastavění stavebního bloku budovami pro lokality města

PředměstíDramatický růst zástavby na okrajích měst z přelomu 19. a 20. století vystřídal zájem o kvalitu prostředí se zvyšujícím se podílem domů v zahradách. Jedná se o struktury vesnic, zahradních měst a heterogenních zástaveb, které vznikaly zejména s trendem zahradních měst. Křivka zastavěnosti jasně dokazuje, že se jedná o zástavby nevytěžující maximálně plochu stavebních bloků. Se zvětšující se plochou bloku se zastavěnost lehce snižuje. Opět je to způsobeno do značné míry stavební typologií, která sestává z rodinných domů a vil. Větší bloky jsou tvořeny podobně velkými domy, avšak s většími zahradami. Krajní polohou jsou heterogenní zástavby, které často kombinují městské bloky s volnějšími strukturami (až zahradními městy), proto jejich celkové využití je mnohem nižší než u předchozího principu. Oproti zástavbám města je předměstí typické svými nezastavěnými plochami, zejména se zahradními úpravami. V tomto případě je procento zastavění rovno zastavěné ploše podlaží na terénu. U těchto struktur lze předpokládat přirozenou retenci vod na nezastavěných zahradách namísto technicky složitějších řešení se zásobníky.

// graf znázorňující podíl zastavění stavebního bloku budovami pro lokality předměstí

PeriferieVznik modernistických měst a jím odpovídajícím strukturám je úzce spjat s principy Athénské charty, které adorovaly dostatek volného prostoru, čistý vzduch, množství slunečního svitu, ale i striktní oddělení jednotlivých prostředí. Aplikace hygienických norem pod záminkou těchto principů vytvořilo zákonitosti modernistického města. Zastavěnost stavebního bloku je zcela odtržena od jeho velikosti. Využití je konstantou, kterou určuje hygienická norma odstupů jednotlivých budov. S nárůstem výšky se budovy nutně musejí dostávat dále od sebe a proto je toto využití prakticky konstantní od velikosti stavebních bloků odpovídající městskému bloku až po velikost celého sídliště. Je však logicky vyšší než u zahradních měst.Obdobně rovněž na periferii, zejména u sídlišť a areálů vybavenosti, byl kladen důraz na zástavbu v zahradách. Oproti klasickým strukturám, kdy je poměrně jasně oddělitelné soukromé od veřejného, tedy stavební bloky od veřejných prostranství, se u sídlišť setkáváme s prolínáním obojího. Součástí sídlišť je tzv. park ve volné zástavbě, který je však součástí stavebních bloků a vymezuje jejich části, které jsou určeny k převážně nestavebním účelům. Vymezením těchto parků v modernistické struktuře je zastavěnost stavebního bloku poměrně nízká. Stavební bloky této struktury se vyznačují svým velkým měřítkem.

// graf znázorňující podíl zastavění stavebního bloku budovami pro lokality periferie

Díl 2: Jednotlivé soubory regulativů dle stability a charakteru ploch

Článek 139Soubory regulativů pro stabilizované plochy

Článek 140Soubory regulativů pro transformační plochy [T]

a rozvojové plochy [R] parků

Regulativy ploch struktury parků jsou navrženy tak, aby změny, které umožňují, odpovídaly a posilovaly rekreační způsob využití a typ struktury dané lokality krajiny ve městě.

> Soubory regulativů pro transformační plochy parků jsou blíže popsány v článku 133.

Článek 141Soubory regulativů pro transformační plochy [T]

otevřené krajiny

Regulativy ploch struktury krajiny jsou navrženy tak, aby změny, které umožňují, odpovídaly a posilovaly způsob využití (rekreační, produkční, nebo přírodní) a typu struktury dané lokality otevřené krajiny.

> Soubory regulativů pro transformační plochy krajiny jsou blíže popsány v článku 134.

Článek 142Soubory regulativů pro transformační plochy [T]

a rozvojové plochy [R] k zastavění

Soubory regulativů pro transformační plochy [T] a rozvojové plochy [R] k zastavění

VýchodiskaÚzemní plán sídelního útvaru hlavního města Prahy z roku 1999 využíval k regulaci míry zastavění následující regulativy: funkční plochy, koeficient podlažních ploch, koeficient zeleně. Žádný z uvedených regulativů (ani ve vzájemné kombinaci) není dostatečně určující pro stanovení základních vlastností struktur, tedy podílu veřejných prostranství, míry zastavění a ani výšky vznikající zástavby. Běžnou praxí tak dnes je, že při rozhodování o budoucí stavbě a jejím prostorovém řešení je určující splnění vypočtené hodnoty koeficientu zastavění a koeficientu zeleně. Vše bez ohledu na vlastnosti dané parcely, od jejíž velikosti se například významně odvíjejí hodnoty obou koeficientů. Výsledkem je umístění stavby, jejíž hmotové řešení nerespektuje stavby v sousedství, jejíž umístění zabraňuje prostupnosti území, jejíž výška významně převyšuje stavby v okolí atd. Charakter zástavby a její prostorové řešení je v regulativech stávajícího územního plánu zastoupen pouze v minimální míře. Metropolitní plán vytváří takový systém regulativů, který podchytí všechny významné složky struktury a ovlivní tak prostorové řešení budoucí zástavby.

Komplexnost regulativů [T], [R] ploch k zastavění

Pro prostorovou regulaci [T], [R] ploch jsou pro Metropolitní plán významná regulace uličních prostranství, parků, zastavění stavebního bloku, výška a další požadavky plynoucí zpravidla z požadavku na infrastrukturu. Regulace veřejných prostranství ovlivňuje podíl soukromého a veřejného prostoru ve městě, který je důležitý jak pro jeho obyvatelé tak pro správu města (zejména z hlediska financování). Regulace zastavění stavebního bloku a výškového uspořádání ovlivňuje hmotové řešení samotné zástavby, případně vznik dominant významných pro vnímání a orientaci ve městě. Další požadavky zabezpečují obsluhu města z hlediska dopravní, technické infrastruktury a veřejné vybaveností.

Použití vhodné kombinace regulativů míry zastavění vychází z velikosti a navrženého typu struktury jednotlivých [T], [R] ploch. Výjimkou je výškové uspořádání, jehož regulace pokrývá celé území Prahy. Metropolitní plán aplikuje odlišný princip regulace uličních prostranství a parků u ploch, které jsou součástí stavebních bloků, případně území, kde lze jasně definovat nová veřejná prostranství a odlišný princip u rozsáhlých [T], [R] území, kde síť veřejných prostranství nelze jednoduše předvídat. Dále vnímá, že regulace zastavitelnosti stavebního bloku je u struktur města a předměstí jinou otázkou než u struktur předměstí. Příkladem jsou struktury areálového typu, kde potřeby jednotlivých areálů mění poměrně rychle, v závislosti od provozu a inovace užívaných technologií.

V zájmu Metropolitního plánu není regulovat všechna území využitím jedné kombinace regulativů, což by pravděpodobně vedlo k přeregulování území, znemožnění výstavby a následným změnám územního plánu. Metropolitní plán naopak stanovuje vhodnou kombinaci regulativů pro každou plochu tak, že navržená regulace nebude zabraňovat přirozenému vývoji v území a bude schopna reagovat na měnící se podmínky. Zároveň tato regulace stanoví dostatečné podmínky pro vznik budoucí zástavby, vše v souladu s urbanistickou koncepcí.

Všechny [T], [R] plochy jsou na základě své rozlohy, vztahu ke stabilizovaným strukturám v jejich okolí a navrženého typu struktury rozděleny na 5 kategorií: mezery ve stávající struktuře města a předměstí, doplňování struktury města a předměstí, nové struktury města a předměstí, plochy center (sídlišť) modernistických struktur, plochy produkce a infrastruktury zejména areálového typu. Každá kategorie je založena na jiné kombinaci regulativů.

Článek 143Mezery ve stávající struktuře města a předměstí

Mezery ve stávající stabilizované struktuře města a předměstí jsou plochami, které jsou součástí stavebních bloků, případně tyto bloky přímo tvoří. Tyto stavební bloky jsou jasně vymezené veřejnými prostranstvími, která jsou v Metropolitním plánu značená grafickými regulativy. Jedná se tedy o plochy malého měřítka, jejichž rozloha zpravidla nepřesahuje 2 ha. Výjimkou z tohoto pravidla jsou proluky v modernistické struktuře. Důvodem je velikost měřítka stavebních bloků v této struktuře. Dalšími výjimkami jsou velké stavební bloky ve stávajících strukturách a proluky vymezující zástavbu podél ulice, často na úpatí svahu. V těchto případech jde o atypickou polohu stavebních bloků a tyto plochy jsou jejich součástí.Mezery ve stávající struktuře města a předměstí se nachází v natolik stabilizovaném prostředí, že jejich zastavitelnost lze jednoduše odvodit od okolní zástavby.

Dalším regulativem míry využití je regulace výškového uspořádání, která je v Metropolitním plánu aplikována na celé území Prahy. Metropolitní plán tak v souladu s podrobností odpovídající územnímu plánu dává mezerám ve stávající struktuře dostatek podmínek pro vznik zástavby, která bude respektovat charakter svého okolí - vymezení veřejných prostranství, odvození zastavitelnosti z okolní zástavby a výšková regulace. Mezery ve stávající stabilizované struktuře města a předměstí mají celkovou rozlohu 140 ha a tvoří 0,28% území hl. m. Prahy.

// ilustrace mezer (schéma Prahy) // ilustrace mezer (axonometrie)

Článek 144Doplňování struktury města a předměstí

Doplňování struktury města a předměstí jsou plochy, které jsou charakteristické svým rozsahem, vztahem k okolním stabilizovaným strukturám a typem navržené struktury. Do této skupiny patří takové plochy, jejichž vztah k okolním strukturám, případně podmínky plynoucí z požadavků na infrastrukturu, jsou pro danou plochu natolik jednoduché, že lze předvídat budoucí síť veřejných prostranství a tedy vymezení samotných stavebních bloků. Metropolitní plán tak u těchto ploch kromě veřejných prostranství navržených plochou navrhuje všechna logická propojení a napojení v rámci uličních prostranství a bodovou regulaci náměstí a parků. Dalším významným faktorem u této skupiny ploch je typ navržené struktury a z ní plynoucí typologie budoucí zástavby. Lze předpokládat, že na [T], [R] plochách, které jsou součástí nízkopodlažního zahradního města, případně vesnice, budou v budoucnosti vznikat takové stavební bloky, jejichž velikost bude vycházet nejen z charakteru dané struktury ale i z obslužnosti jednotlivých staveb a ekonomických úvah o území (ve vztahu k zastavění stavebního bloku). Naopak u [T], [R] ploch, které jsou součástí vyšších a hustších typů struktur, nelze z obdobných úvah vycházet a vymezení stavebních bloků je nutno podrobněji prověřit. Proto se v této kategorii nachází plochy, jejichž velikost pokrývá poměrně širokou škálu od 2 do 20 ha. Výjimkami z tohoto pravidla jsou plochy s rozlohou menší než 2 ha, u kterých je potřeba podrobněji dodefinovat veřejná prostranství a rozčlenit plochu na víc než jeden blok. Naopak se v této kategorii nachází plochy s rozlohou nad 20 ha, ve kterých je část struktury již založena, případně její vztahy se sousedními stabilizovanými plochami v kombinaci s navrženou strukturou nevyžadují podrobnější prověření. Míra využití této skupiny ploch je dále regulována zastavitelností bloků ZBmax a to pro 3 velikostní kategorie bloků. Zastavitelnost stavebních bloků je odvozena od zastavitelnosti bloků ve stávajících lokalitách dle typu jejich struktury. Dalším regulativem míry využití je regulace výškového uspořádání, která je v Metropolitním plánu aplikována na celé území Prahy. Metropolitní plán tak v souladu s podrobností odpovídající územnímu plánu dává plochám doplňujícím strukturu města a předměstí dostatek podmínek pro vznik zástavby, která bude respektovat charakter svého okolí - vymezení veřejných prostranství, zastavitelnost stavebních bloků a výšková regulace. Plochy doplňující strukturu města a předměstí mají celkovou rozlohu 2.007 ha a tvoří 4,05% území hl. m. Prahy.

Odůvodnění případů, v nichž park není navržen:Pokud je [T], [R] plocha menší, než 10 ha, park není navržen, neboť by se jednalo ve většině případů o park menší, než 0,5 ha (max. 1 ha) v závislosti na typu struktury. Výjimku z minimální rozlohy [T], [R]

plochy 10 ha tvořily lokality vesnic s v součtu poměrně velkými rozvoji, kde [T], [R] plochám byla přiřazena regulace bodem (jednotlivé rozvojové plochy jsou menší než 10 ha, v součtu celku již tuto hranici 10 ha přesahují). Park v nové struktuře není navržen ani tehdy, navazuje-li [T], [R] plocha na metropolitní nebo čtvrťový park.

// ilustrace doplnění (schéma Prahy)// ilustrace doplnění (axonometrie)

Článek 145Nové struktury města a předměstí

Nové struktury města a předměstí jsou rozsáhlé plochy (i v rozsahu celých lokalit), jejichž vztah k okolním plochám, případně podmínky plynoucí z požadavků na infrastrukturu, v kombinaci s typem navržené struktury jsou natolik složité, že nelze jednoduše předvídat budoucí síť veřejných prostranství a tedy vymezení samotných stavebních bloků. Zakreslení propojení a napojení by vedlo k předvídání jedné možné varianty, kterou by nešlo logicky odůvodnit. Metropolitní plán z tohoto důvodu striktně nenavrhuje. Pro tato území navrhuje podíl veřejných prostranství prostřednictvím parametrických regulativů – podíl uličních prostranství, podíl parků. Přibližně 60% z těchto ploch je v Metropolitním plánu navrženo k vypracování druhé úrovně plánu - územního plánu vymezené části Prahy – v rámci které bude území prověřeno v podrobnějším měřítku. Jedná se o plochy zpravidla o rozloze nad 20 ha. Výjimkou z tohoto pravidla jsou plochy s navrženou strukturou, jejíž typologie vyžaduje prověření vymezení veřejných prostranství v podrobnějším měřítku. Míra využití této skupiny ploch je dále regulována zastavitelností bloků ZBmax a to pro 3 velikostní kategorie bloků. Zastavitelnost stavebních bloků je odvozena od zastavitelnosti bloků ve stávajících lokalitách dle typu jejich struktury. Dalším regulativem míry využití je regulace výškového uspořádání, která je v Metropolitním plánu aplikována na celé území Prahy. Metropolitní plán tak v souladu s podrobností odpovídající územnímu plánu dává plochám doplňujícím strukturu města a předměstí dostatek podmínek pro vznik zástavby, která bude respektovat charakter svého okolí - podíl uličních prostranství a parků, zastavitelnost stavebních bloků a výšková regulace. Plochy nových struktur města a předměstí mají celkovou rozlohu 1.318 ha a tvoří 2,66% území hl. m. Prahy.

Regulace parků procentemVzhledem k velikosti T/R ploch zařazených do kategorie 3 (viz odůvodnění T/R ploch) není zřejmé, kde by park měl být umístěn. Návrh MPP nechce zamezit kvalitnímu zpracování podrobnější územně plánovací dokumentace či druhé úrovně plánu, tedy územních plánů části Prahy (UPČP). Z výše zmíněných důvodů je využit nástroj vymezení podílu parku v nové struktuře procentem (hodnoty viz výše). Výjimečně je vymezen park plochou splňující požadavek na procentuální zastoupení parku dle typu navrhované struktury.

Odůvodnění případů, v nichž park není navržen:

1/ MotolV území je plošně navržen park Motolské rybníky, který splňuje požadavek na minimální podíl parků pro daný typ struktury (10%).

2/ Slatiny

V území je plošně navržen park Sady na Slatinách, který splňuje požadavek na minimální podíl parků pro daný typ struktury (5%).

3/ Rohanské nábřežíV území je plošně navržen Park na Rohanském nábřeží, který splňuje požadavek na minimální podíl parků pro daný typ struktury (5%).

4/ MazankaV těsném sousedství vymezené plochy je stávající park Zahrada Mazanka, který saturuje poptávku po parkových prostranstvích v daném místě.

5/ Nový ZličínV území je plošně navržen Park Nový Zličín, který splňuje požadavek na podíl parků pro daný typ struktury (5%).

// ilustrace nových struktur (schéma Prahy) // ilustrace nových struktur (axonometrie)

Článek 146Plochy sídlišť uvnitř modernistických struktur

Plochy sídlišť uvnitř modernistických strukturKaždé sídliště je unikátní kompozicí a proto je nutno v rámci těchto struktur posuzovat individuálně vzhledem k daným záměrům. V Metropolitním plánu byly vymezeny [T], [R] plochy, které jsou doplněním zástavby o obytné domy a plochy, které označují těžiště celé kompozice a vzhledem k jejich kvalitnímu napojení na složky MHD disponují vyšším potenciálem. Metropolitní plán v těchto místech proto stanovuje takové podmínky, aby byla stávající převážně monofunkční území sídlišť dále rozvíjena v podobě staveb pro služby, veřejnou vybavenost a pracovní příležitosti. Jedná se o následující plochy:

1/ 411 / 543 / 2084, součást lokality Sídliště Chodov: Jedná se o plochu při stanici metra Chodov, v návaznosti na Obchodní centrum Chodov a jeho další plánované fáze. Jedná se o místo, kde původní plány Jižního Města počítaly s výškovými dominantami, včetně hotelu. Místo využívá umístění u vstupu do Prahy při D1 a získává význam v rámci Prahy, ne jen pro celek sídlišť Jižního Města.

2/ 411 / 524 / 2173, 411 / 524 / 2184, součást lokality Sídliště Lužiny: Jedná se o plochy na kompoziční ose Jihozápadního Města. V místě MPP navrhuje dotvoření zástavby u této osy, která již byla započata při stanici metra Nové Butovice a Stodůlky. Z hlediska kompozice možnost obohatit výškově homogenní zástavbu panelových domů o dominanty.

3/ identifikace, součást lokality Sídliště Hloubětín: Jedná se o plochu při stanici metra, významná především polohou na severním diametru, spojené s významem Poděbradské jako metropolitní třídy.

4/ 411 / 547 / 2040, 411 / 547 / 2039, 411 / 547 / 2038, součást lokality Sídliště Jižní Město:Jedná se o plochy u stanice metra Háje, dále u ulic Opatovská a Hviezdoslavova. Tato místa měla být centra sídliště Jižní Město, jedná se často o zanedbané objekty, určené k transformaci a k doplnění chybějící vybavenosti, kompozičně podstatná místa pro

orientaci v jinak nepřehledném homogenním prostředí velkého měřítka.

5/ 411 / 537 / 2062, součást lokality Sídliště Písnice(plánovaná stanice metra D mezi sídlištěm a areálem SAPA): využití potenciálu plánovaného metra D, důležité místo při vstupu do Prahy z jihu, z okolní suburbie.

6/ 411 / 505 / 2275, součást lokality Sídliště Černý Most: Jedná se o významnou plochu na severním diametru, návaznost na transformační plochu s hybridní strukturou (zvážit správnost jejich rozdělení).

7/ 411 / 509 / 2096, součást lokality Sídliště Ďáblice: plocha při stanici metra Ládví při ulici Střelničná, významná nejen pro kompozici sídliště ale společně se Střížkovem také první stanice metra při příjezdu do Prahy ze severu

8/ 411 / 512 / 2131, součást lokality Sídliště Bohnice: centrum významného sídliště, využít potenciál plánované tramvaje, podpoření těžiště jinak nepřehledného homogenního celku velkého měřítka

9/ 411 / 517 / 2091, součást lokality Sídliště Řepy: centrum sídliště a na něj navázané lokality, iniciace úpravy veřejného prostranství, vytvoření těžiště lokality

10/ 411 / 534 / 2058, součást lokality Sídliště Modřany – jihJedná se o plochu na křižovatce linek tramvají a autobusů, rezerva metra D, kompozičně důležité centrum v jinak nepřehledném souboru několika sídlišť.

Plochy sídlišť uvnitř modernistických struktur mají celkovou rozlohu 161 ha a tvoří 0,33% území hl. m. Prahy.

// ilustrace ploch sídlišť uvnitř modernistických struktur (schéma Prahy) // Ilustrace ploch sídlišť uvnitř modernistických struktur (axonometrie)

Článek 147Plochy produkce a infrastruktury zejména areálového typu

Plochy produkce a infrastruktury zejména areálového typuVyužití a provoz jednotlivých areálů na těchto plochách jsou tak specifické, že je nelze jednoznačně předvídat. Striktní regulace by vedla pouze k předurčenosti a následným změnám územního plánu. Tyto plochy jsou proto regulovány hlavně obecnými podmínkami plynoucími z daných struktur a výškovou regulací budoucích staveb.Plochy produkce a infrastruktury zejména areálového typu mají celkovou rozlohu 895 ha a tvoří 1,8% území hl. m. Prahy.

// ilustrace ploch produkce a infrastruktury zejména areálového typu (schéma Prahy)// ilustrace ploch produkce a infrastruktury zejména areálového typu (axonometrie)

Hlava IIPodrobné strukturální členění

(grafické regulativy)Článek 148

Plochy struktury

Díl 1: Plochy uličních prostranství a stavebních bloků

Článek 149Ulice a náměstí

Článek 150Vymezení uličních prostranství plošné

Uliční prostranství (odůvodnění k článku 149 a 150)

Reprezentace prostranství Zobrazení vlastního veřejného prostranství je samostatnou skutečností, důležité je, co reprezentuje a jakým způsobem. Obraz veřejných prostranství je syntetickým obrazem chápání jednotlivých elementů a jejich vztahů. Nejjednodušším způsobem je liniový model vzájemných vztahů a prostupnosti jednotlivých míst. Středová linie, která nahrazuje plochu, vede vždy od křížení (křižovatky) ke křížení dalšímu. Značnou výhodou této reprezentace je využitelnost pro počítačové vyhodnocování (například navigační systémy, včetně analýz pěších dostupností na síti veřejných prostranství). Omezením je pak nevyužitelnost plochy, což v případě veřejných prostranství, zejména pak náměstí (a parků) je zásadní. Proto tento model doplňujeme plošnou reprezentací náměstí a obecně plošných prostranství (náves a obecně volná prostranství). Každé náměstí má svůj tvar (2D), který je jedinečný a nezaměnitelný. Oproti uličním prostranstvím, která jsou urbanizovanou spojnicí dvou míst (1D).

Základním zobrazením pro Metropolitní plán zůstává plošné vyjádření. Tato mapa veřejných prostranství zobrazuje hranice veřejných prostranství. Jednotlivé ulice by bylo možné oproti náměstím a ostatním plošným veřejným prostranstvím možné vyjádřit jako liniový model s uvedeným šířkovým parametrem. Tento liniový model je součástí UAP 2016. Údaj o střední šířce prostranství oproti ploše nepopisuje přesně jeho geometrii. Šířka uličních prostorů se určuje pro uliční úseky reprezentované liniemi. Po obou stranách osy ulice se vytvoří kolmice v pravidelných rozestupech po 10 m a z nich se statistickými metodami určí průměrná šířka pravé a levé strany ulice. Výsledná průměrná šířka uličního prostoru je součtem těchto dvou hodnot.

Veřejná prostranství jako základ regulaceJiž na samotném začátku práce na Metropolitním plánu jsme se zavázali vycházet ze zcela nově pořizovaných průzkumů současného stavu Prahy, které byly zpracovávané v rámci IPR Praha v letech 2012-2013. Oproti dříve zpracovávaným podkladům byl důraz kladen na strukturu, zejména veřejně přístupné, zpevněné a nezpevněné, plochy. Zcela nově tak vznikl podklad pro následné definování veřejných prostranství města. Nadto obsahují tyto vrstvy informace o

vzájemném překryvu (viz mosty, podjezdy atd.). Hned na začátek je nutné zdůraznit, že pro potřeby Metropolitního plánu popisujeme zvlášť veřejná prostranství parková (viz část o nestavebních blocích a parcích) a uliční prostranství (ulice, náměstí). Základem je rozdělení v Pražských stavebních předpisech na nestavební bloky a uliční prostranství a nestavební části stavebních bloků.

Veřejná přístupnost je podmínkou nutnou nikoliv však postačující pro existenci veřejných prostranství. Teprve v druhém kroku se vydělují informace o zpevněnosti/nezpevněnosti, případně omezená přístupnost pouze pro pěší apod., což průzkumy rovněž obsahují. Vrstvu vybraných komunikací z průzkumů, která reprezentuje takové prostory, ve kterých není umožněn pohyb pěších, doplňuje vrstvu veřejných prostranství. Veřejná přístupnost nemusí být zajištěna neustále, řada prostor je například přes noc zavírána, toto však nezakládá požadavek na vyloučení z veřejných prostranství. Vzhledem k povaze průzkumu jako terénního, kdy bylo celé území prozkoumáno a následně zakresleno, nebylo možné určité informace rozhodnout na místě. Proto vrstva veřejně přístupných ploch z tohoto průzkumu je mnohem bohatší oproti deklarovaným veřejným prostranstvím, která budou zezávazněna v Metropolitním plánu. Nejčastěji se jedná o drobné parkově upravené plochy, které požadavek na veřejnou přístupnost splňují, ale jedná se o stavební proluky a jako takové v návrhu veřejných prostranství nemohou být obsažena. Druhou skupinou jsou předprostory, nejčastěji veřejné předzahrady jednotlivých objektů, které kritéria veřejných prostranství splňují, avšak jsou vázána na to konkrétní řešení objektů, proto pro návrh regulace uličních prostranství nejsou uplatňovány. I v tomto ohledu platí, že Metropolitní plán hledá minimum nutného nikoliv opačně, tedy maximum možného. Regulace stanovuje rozsah uličních prostranství, namísto přesného tvaru a průběhu uliční čáry, která nepřísluší podrobnosti územního plánu.

Vzhledem ke způsobu jakým je zpracován průzkum současného stavu, kdy došlo k přímému terénnímu průzkumu, nelze vyloučit zanesení průzkumů o chyby. Z tohoto důvodu jsou za veřejně přístupné plochy často považovány proluky, které jsou dnes využívány nejrůznějším způsobem, nejčastěji však jako volné pozemky s náletovými dřevinami. Takovéto prostory rozhodně nelze považovat za veřejná prostranství, byť splňují požadavek na veřejnou přístupnost (tedy podmínku nutnou, avšak nepostačující). Každá taková plocha je posuzována samostatně a atribut veřejného prostranství je potvrzen nebo vyvrácen. V MPP se nebudou tyto plochy již nadále vyskytovat a bude tedy zřejmé, kde je stavět možné a kde nikoliv.

Uliční prostranství obecně zobrazují síť „kamenných“ prostranství města, obsahuje všechny ulice, náměstí a ostatní prostranství, které jsou reprezentována plochou. Tyto plochy vznikly klasifikací ploch z průzkumů (vrstva zpevněné veřejně přístupné plochy). Uliční prostranství obsahují informaci o své zpevněnosti, zejména jako tzv. zelená náměstí (kde dochází k významovému překryvu s parkovými veřejnými prostranstvími, v hierarchizaci parků jsou uvedeny jako místní parky na náměstí). Výjimečně obsahují rovněž parkově upravené plochy, typicky středové zelené pruhy, které jsou však z hlediska hierarchizace parků zanedbatelné.Uliční prostranství budou v MPP značeny plochami (náměstí, prostranství), liniemi (ulice s definovanou mediánovou šířkou, viz modulová typologie sešit Ulice, náměstí). Nad toto mohou obsahovat rovněž překryvné značení o nezpevněnosti.

Náměstími v pojetí MPP rozumíme městské prostory, které svým založením umožňují koncentraci nejrůznorodějších společenských událostí, od pořádání pravidelných trhů, přes umístění cirkusu až k místům pro revoluci. Pro náměstí je naprosto zásadní jeho obvod, jejich hrana, uliční čára, kde dochází k interakci s parterem okolních budov. Z tohoto důvodu nelze nahradit tvar náměstí zjednodušující značkou a jsou popisovány plošně. Minulé století tomuto typologickému druhu dalo spoustu nových podob, a proto jsou zařazeny mezi uliční prostranství. Řada náměstí je pouhým rozšířením ulice (o kterých hovoříme nejobecněji jako o prostranstvích), mezi náměstí řadíme i návsi původně samostatných pražských vesnic. Současnost však znovu objevuje náměstí jako místo, kde lze intenzivně prožívat sounáležitost se společností (komunitou).

Ulice jsou oproti tomu spojnicí dvou bodů, prázdnem mezi nimi. Již samotný pojem ulice odkazuje k duté slámce (viz etymologický slovník). Proto je možné nahradit plochu, s jinak velmi členitou uliční čarou, osou ulice s mediánovou šířkou. Obdobným principem byly ulice definovány v plánech Státní regulační komise. V případě plošných vymezení uličních prostranství je možné využívání překryvných značení o nezpevněnosti. Uliční prostranství, byť je označováno za „kamenné“, je skladebnou jednotkou, nikoli regulativem pro prostranství, která mají být výhradně zpevněna.

článek 151Vymezení uličních prostranství liniově – propojením

Podrobnost Metropolitního plánu vychází z plánu pro celé město, tedy popisuje celé území shodnou metodikou a k transformační a rozvojovým plochám přistupuje shodnými požadavky, případně doplněna o individuální dílčí požadavky. V řadě míst není možné vzhledem k nepředvídatelnosti budoucího uspořádání vymezit veřejná prostranství plošně, ale zároveň na řadě míst je nutné definovat prostupnost územím. Z tohoto důvodu síť plošně vymezených uličních prostranství doplňujeme liniovými propojkami. Pro přesnější určení jsou využívány tři typy, od pevně definované trasy, přes požadavek na propojení dvou bodů – spojnici až k požadavku na pokračování (napojení) ulice do transformačních a rozvojových ploch – vstupy.

Článek 152Vymezení náměstí bodem a vzdáleností

Nová náměstí Síť uličních prostranství, která zajišťuje běžnou prostupnost a obsloužitelnost města, je ve většině struktur doplňována o náměstí, případně návsi nebo otevřená prostranství. Z tohoto důvodu je zaveden požadavek na vznik těchto ploch. Většina ulic vzniká pro obsluhu stavebních parcel, ale náměstí reprezentují prostor pro komunitu, ať už slouží jako shromažďovací prostor pro trhy, park nebo hřiště.

Vymezení nových náměstí s definovanou velikostí a pomocí bodu a vzdáleností určují dostatečně flexibilní požadavek, který dává možnost jednotlivých řešení. Přesné vymezení by vedlo k zablokování území a plochy náměstí by nebyly rovněž realizovány. Značnou výhodou je přesné určení bodu, tedy místa, v jehož okolí má nové náměstí vzniknout. Oproti tzv. plně plovoucí značce, která nemá přesné prostorové určení, kde se má požadavek na náměstí uplatnit.

Podrobnější členění legendy ploch stavebních bloků

Článek 153Stavební bloky

Článek 154Soukromé zahrady

Soukromé zahrady jsou graficky zobrazeny pouze ve struktuře zahradního města, jelikož se jedná o výsostný znak určující charakter struktury zahradního města. Jedná se o graficky zobrazenou informaci o stavebním bloku této struktury a jeho částečně nezpevněné povaze.

Článek 155Park ve volné zástavbě

Park ve volné zástavbě (odůvodnění k článku 155 a 156)Park ve volné zástavbě je graficky zobrazen pouze ve struktuře modernistického města (sídliště), jakožto výsostný charakteristický znak pro strukturu modernistického města. Nejedná se primárně o nezpevněné prostranství. Definování struktury veřejných prostranství ve volných strukturách jako inverzní matrice vůči stavebním blokům, je nemožné, vzhledem k povaze stavebních struktur, které bloky zpravidla nevytváří. Park ve volné zástavbě je vymezen principiálně jako nezastavitelná část stavebního bloku (viz PSP). Nejedná se tedy o park definovaný jako nestavební blok, ani o uliční prostranství. Většina sídlišť byla stavěna s vizí domů v dokonale prostupném parku. Tuto vizi MPP přijímá a rozvijí ji. Zároveň se většinou jedná o systém segregace motorové a pěší dopravy. Park ve volné zástavbě tedy nutně obsahuje průjezdné komunikace, včetně přilehlých parkovacích míst a cesty pro pěší. Park ve volné zástavbě nabývá celou škálu podob. Proto jsou v rámci ploch označeny místa, která jsou kvalitativně výš. Obdobně jako u uličních prostranství lze použít překryvné značení pro nezpevněné části, jsou u parku ve volné zástavbě vyznačeny zpevněné plochy. Poměr zpevněných a nezpevněných ploch bude možné stanovit jako regulativ.

Prostupnost je jednou ze základních kvalit území, která by měla být zachována a zlepšována.

Článek 156Prostupnost parkem ve volné zástavbě

Článek 157Veřejné komunikace mimo veřejná prostranství

Vybrané komunikace Jakkoliv existuje snaha o eliminaci ne-prostranství uvnitř města, existují. Tyto komunikace neumožňují pohyb pěších a nelze je tedy považovat za veřejná prostranství. Avšak síť veřejných prostranství doplňují a přímo na ni navazují, proto jsou zobrazeny, nikoliv však jako plochy, ale pouze osou a odlišně od grafické reprezentace uličních prostranství.

Díl 1: Plochy otevřené krajiny a nestavebních bloků

Článek 158Vymezení parku plochou

Vymezení stabilizovaných nestavebních bloků (parků) v přesných hranicích jsou popsány v článku 130. Parky jsou souborem ploch struktury krajiny se společným názvem a popisem určujícího charakteru, pokud jde o metropolitní, nebo čtvrťový park, tedy lokalitu. Regulace parku plochou byla u [T], [R] ploch navržena následovně: Pokud je v [T], [R] ploše území s již rozvinutým vegetačním krytem, který by z logiky věci mohl být základem pro vznik nového parku, či pokud existuje územní rozhodnutí na základě územní studie, je park vymezen plochou. Parky navržené v přesných hranicích byly vyříznuty z T/R plochy a zaneseny do plánu jako T/R plochy s rekreačním způsobem využití. Velikost těchto parků vychází z % podílů parků (dle typu struktury) vztaženému k rozloze dané [T], [R] plochy. Hodnoty % podílů parků dle typu struktury:

typ struktury PPmin

(%) číslemRostlá struktura 5 0,05Bloková struktrua 5 0,05Hybridní struktura 5 0,05Heterogenní zástavba 10 0,10Vesnická zástavba 5 0,05Zahradní město 5 0,05

Článek 159Vymezení parků bodem a vzdáleností

Definovaná rozloha parku vychází z analýzy stabilizovaných struktur zástavby. Bodová regulace parku byla u [T], [R] ploch navržena následovně: Pokud v [T], [R] ploše nelze určit přesné hranice navrhovaného parku, je užita bodová regulace se stanoveným okolím. Bod reprezentuje rozlohu, odpovídající příslušnému procentuálnímu zastoupení parku dle typu nové struktury, okolí určuje plochu, ve které se musí objevit více než 50% navrhované plochy. Hodnoty % podílů parků dle typu struktury:

typ struktury PPmin

(%) číslemRostlá struktura 5 0,05Bloková struktrua 5 0,05Hybridní struktura 5 0,05Heterogenní zástavba 10 0,10Vesnická zástavba 5 0,05Zahradní město 5 0,05

Článek 160Vymezení prostupnosti parky

Prostupnost parků a otevřenou krajinou (odůvodnění k článku 160 - 162)Prostupnost je jednou ze základních kvalit veřejných prostranství i otevřené krajiny za městem. Dobře dostupné a prostupné parky a otevřená krajina mají potenciál být hojně využívány obyvateli města, k rekreaci, i každodennímu zkrácení si cesty. Dobře prostupná území jsou považována za bezpečná a přirozeně kontrolovaná. Zlepšení prostupnosti a dostupnosti parků a otevřené krajiny je součástí premisy vytváření města krátkých vzdáleností i zmenšení deficitů dostupných parků i krajiny za městem.

Článek 161Vymezení prostupnosti otevřenou krajinou

Článek 162Společné ustanovení pro prostupnost parky a otevřenou

Krajinou

Článek 163Skupiny podrobného členění otevřené krajiny

a nestavebních bloků (parků)

Článek 164Krajinný les na lesních pozemcích

Článek 165Městský les na lesních pozemcích

Článek 166Krajinný les na nelesních pozemcích

Článek 167Městský les na nelesních pozemcích

Článek 168Městský park

Článek 169Městský sad

Článek 170Hřbitov

Článek 171Zahrádková osada, rekreační zahrada

Článek 172Speciální zahrada

Článek 173Parkové sportoviště

Článek 174Pole

Článek 175Louka, pastvina

Článek 176Ovocný sad

Článek 177Zahradnictví, vinice, produkční zahrada

Článek 178Jiná plocha přírodě blízká

Článek 179Jiná plocha s vegetací

Článek 180Zpevněná plocha, plocha stavby, plocha těžby

Článek 181Vodní plocha, vodní tok

Podrobné členění otevřené krajiny (odůvodnění k článkům 163 - 181Podrobnější podmínky pro ochranu a rozvoj struktury krajiny ve městě a otevřené krajiny se stanovují v  Metropolitním plánu prostřednictvím členění ploch dle rozdílného způsobu využití na dílčí vymezené plochy. Položky vyjadřují nejpodrobnější škálu pro členění ploch dle kritéria způsobu využití. Členění na dílčí vymezené plochy bylo stanoveno na základě podrobného mapování území, provedeného v letech 2012 a 2013 pro účely aktualizace Územně analytických podkladů v roce 2014 (ÚAP 2014). Kategorie členění vznikly buď přímým převzetím výsledků mapování, zobrazených v ÚAP 2014, nebo sdružením podobných kategorií tak, aby výsledný počet dílčích vymezených ploch nepřekračoval meze podrobnosti odpovídající územnímu plánu v měřítku vydání 1 : 10 000. Rovněž byla využita Metropolitním plánem stanovená čára (hranice) zastavitelného území a pro účely odlišení lesa dle právního stavu též evidence druhu pozemku v Katastru nemovitostí ČR (k 30. 6. 2015). V případě zahrádkových osad byly výsledky mapování konfrontovány s podkladem, který v letech 2010 a 2011 pro IPR (tehdy ÚRM) zpracoval vnější dodavatel.

Z hlediska účelů územního plánování je možno škálu dílčích vymezených ploch považovat za škálu dílčích strukturálních znaků krajiny. Vymezením ploch dle položek z této škály v konkrétním území jsou určeny dílčí prvky krajinné struktury, jejichž kombinace v jejich vzájemných poměrech, objemech a měřítcích v území s konkrétním georeliéfem definuje konkrétní krajinu. V případě městské krajiny jsou položky, charakterizující nestavební části města, tj. krajinu ve městě, společně s georeliéfem jen částí její celkové charakteristiky, a to v míře odvozené od poměru zastoupení nestavebních a stavebních částí. Tato míra obecně narůstá se zvyšující se numerickou hodnotou kódu typu struktury pro zastavitelné území, tedy mezi (01) Rostlá struktura a (13) Parkový les.

Hlava IIIRegulace ploch

a parametrické regulativyDíl 1: Veřejná prostranství

Článek 182Vymezení veřejných prostranství

Veřejná prostranství v Metropolitním plánu Parametry prostranstvíVeřejná prostranství jsou prostory města uvnitř zastavitelného území. Vrstva veřejných prostranství vznikla v rámci Průzkumu současného stavu 2012-2013. Přičemž pro potřeby dalších koncepčních dokumentů a zejména Metropolitního plánu dochází k postupným korekcím. Hierarchie je pouze jedním z několika parametrů, který lze u veřejných prostranství určit. Prvním vymezením je již samotné definování prostranství, resp. prostoru města jako veřejného prostranství [viz sešit Ulice a náměstí] a [viz Manuál veřejných prostranství]. Zásadní je v tomto ohledu mezi veřejná prostranství nezahrnovat volné stavební proluky. Dalším parametrem je pojmenování vlastního veřejného prostranství.Často dochází k nahrazování veřejných prostranství dopravními plochami. Dopravní využití, resp. dopravní kategorizace, je pouze jedním z mnoho parametrů veřejného prostorů. Rozhodně tedy nahrazovat hierarchii veřejných prostor dopravní kategorizací. Významným parametrem je typologie veřejného prostoru, jedná se o parametr, který popisuje urbanistickou kvalitu prostoru. Mezi hlavní typy lze rozeznat ulice, náměstí a park. V neposlední řadě je pojmenování vlastního prostoru.

Článek 183Kompozice a hierarchie veřejných prostranství

Uliční prostranství

Článek 184Vymezení uličního prostranství

Veřejná prostranství a dopravaAtraktivita uliceAtraktivita ulice je mix řady proměnných, které se navzájem ovlivňují a určují celkové vnímání ulice. Dopravní využití, šířka a aktivní parter jsou jedněmi z nich. Ze schématu, které vůči sobě vztahuje aktivní parter a dopravní využití, je na první pohled zřejmé, že v blízkosti nadměrně dopravně využívaných komunikací počet aktivních parterů klesá.Cílem MPP je popsání tohoto vztahu a nastavení mantinelů pro kategorie veřejných prostranství tak, aby bylo podporováno atraktivní městské prostředí. Volbou prostředků MPP, mezi které patří zejména vymezování nových uličních prostranství, bude zvýšení konektivity sítě veřejných prostranství. Zvýšená prostupnost územím podporuje způsob přemýšlení o městě jako koridorové tkáni z druhé poloviny dvacátého století.

Dopravní využití jako proměnná významu ulice

Po desetiletích rozštěpeného vývoje chápání dopravní infrastruktury a urbanismu je složité nalézt vzájemné souvislosti, avšak pro 21. století jsou tyto zásadní. Metropolitní plán ve všech svých pravidlech usiluje zejména o vyváženost. Proto již na samotném počátku prací byl připraven katalog pražských tříd, ve kterém byly uvedeny parametry jednotlivých tříd včetně údajů o dopravním sčítání v delším časovém horizontu. S pomocí těchto vzorků a následných analýz byla připravena následující mapa, ve které je vůči sobě vztaženo dopravní využívání a množství aktivního parteru v ulici. Je zřejmé, že atraktivní městské prostředí vzniká v částech se středním zatížením. Dopravní využívání tak lze chápat jako množství energie proudící uličním prostorem. V krajních polohách je tento vztah poškozován nadměrnou dopravní zátěží, nebo naopak nedostatečnou dopravní obsloužeností, která způsobuje periferizaci. Vzniklá periferizace s sebou nese jak koncentraci dopravního využívání a zároveň koncentrovaná obchodní centra.

// ilustrace dopravního využití a parteru v uličních prostranstvích

Článek 185Hierarchie uličních prostranství

Na základě předchozích prací v rámci Institutu plánování a rozvoje (resp. Útvaru rozvoje města) byly definovány popisy hierarchických úrovní (samostatně pro uliční prostranství a samostatně pro parková prostranství). Na jejich základě byla sestavena kritéria pro rozhodování a na základě specifických podkladních vrstev došlo k expertnímu posouzení jednotlivých prostranství a zařazení do hierarchických úrovní. Použit byl systém čtyř jednotlivých posouzení, dva členové z Kanceláře veřejného prostoru a dva z Kanceláře metropolitního plánu) a jejich vzájemné porovnání. V několika krocích postupného zpřesňování a hledání výsledku.V rámci příprav Metropolitního plánu Prahy dochází k obohacení vrstvy veřejných prostranství o jejich hierarchizaci. Dříve zpracované územní plány pracovaly pouze s dopravními plochami, kterým přisuzovaly vyšší význam ve městě, případně s výběrem nejvýznamnějších ploch urbánního významu. Toto rozdělení nereflektovalo význam jednotlivých prostranství ve městě.

Hierarchické úrovně uličních prostranství:(1) metropolitní uliční prostranstvíDo struktury města je zapotřebí vkládat nové vrstvy, které budou rozvíjet obraz veřejných prostranství. Tato vrstva musí být současná a sebevědomá. Jedině tak lze rozvíjet Prahu jako metropoli, tedy mateřské město, které může být vzorem pro zbytek měst. Metropolitní vrstvou městských prostor v Metropolitním plánu označujeme návrh hlavních městských tříd pro metropolitní Prahu 21. století.

(2) čtvrťová uliční prostranstvíVeřejná prostranství této úrovně jsou kostrou městských prostorů. Zahrnují nejenom živé městské třídy s aktivním parterem, ale rovněž další významné ulice, které vytváří bohaté a kvalitní městské prostředí. Do této úrovně patří ulice, tepny, které propojují jednotlivé čtvrti města do jednoho organismu společně s hlavními náměstími. Jedná se o nejdůležitější prostory ve městě. Jelikož prostory v této úrovni předpokládají určitou živost, je u nich veřejný parter vyžadován. Ze čtvrťové úrovně se vyděluje určitá skupina městských prostor, která svým významem hranici města překračují a stávají se regionálním až národním symbolem. Nedosahují na metropolitní úroveň, neboť z Prahy nevytváří metropoli, ale rozvíjí její význam již v současnosti.

(3) lokalitní uliční prostranstvíTělo veřejných prostranství doplňuje čtvrťová úroveň, která obsahuje jednotlivé důležité propojky, lokalitní třídy a významné ulice městských čtvrtí. Společně vytváří tělo veřejných prostranství. Obdobně jako čtvrťová úroveň definuje kvalitu městského organismu, v jeho konektivitě a tepu, tak lokalitní úroveň definuje obytnost jednotlivých lokalit. Většina ulic v této úrovni se vyznačuje nespojitým aktivním parterem. Jejich charakter vychází mnohem více z polohy ve městě. Podobně čtvrťová náměstí svým charakterem odpovídají využívání v rámci městské čtvrti. Ulice v této úrovni jsou většinou propojeními v rámci jedné čtvrti, kdy propojují jednotlivá důležitá místa.

(4) místní uliční prostranstvíPojmenovaná (zobrazená) veřejná prostranství. Doplňují hierarchicky vyšší úrovně veřejných prostranství a vytváří celistvou síť. Jsou běžnými (každodenně využívanými) obytnými ulicemi města. Z tohoto důvodu je jejich kvalita rozhodující pro obyvatele města.

Kritéria pro významVytvoření jednotlivých hierarchických úrovní vychází z celoměstského pohledu. Nejedná se tedy o popis nejvýznamnějších prostor v jednotlivých sídlech Prahy, tedy v samotné Praze a tzv. přípraží, ale naopak všechna veřejná prostranství jsou popsána jedním způsobem. Tato jednotlivá prostranství samozřejmě sítem nepropadnou, ale jsou zachycena v úrovních nižších. Pro rozčlenění do jednotlivých hierarchických úrovní byly použity následující kritéria:

obraz města:Je prostranství všeobecně známé nebo je na něm známý výhled na pražské panorama?Je prostranství krystalizačním místem lokality? Je vztažným místem lokality podporujícím čtení města a fungujícím pro orientaci ve městě?prostorový význam:Je prostranství určujícím kompozičním prvkem čtvrti nebo lokality? Jsou parametry prostorového založení veřejného prostranství velkorysé? (např. větší šířka, délka ulice, osový směr k významnému cíli, rozloha prostranství, páteřní cesta) Je prostranství významným historickým místem, osou nebo cestou? Je prostranství důležité z hlediska vývoje struktury města? (např. stará zemská cesta, historické jádro osídlení)Je prostranství důležitým propojením částí města nebo propojuje hierarchicky výše postavená prostranství?využívání prostoru:Je prostranství živé? (vysoká frekvence pohybu pěších, cyklistů, vyšší množství dějů)Je prostranství uzlem veřejné dopravy, významnou trasou veřejné dopravy nebo významnou křižovatkou veřejné dopravy? Je prostranství důležité pro síť veřejné dopravy? (např. je zde stanice metra, tramvajová trasa nebo frekventovaná autobusová trasa)Je prostranství významným pobytovým prostorem, je častým rekreačním cílem nebo místem setkávání? Místem, kde se lidé zdržují? Má vysoký společenský význam?

Vytváří prostranství předprostor důležité veřejné instituci, stavbě občanské vybavenosti nebo kulturního centra? Má vysoký reprezentativní význam?

Je parter přilehlé zástavby živý? Vymezuje prostranství zástavba, která obsahuje z většiny založený parter, nebo pořádají se na

prostranství pravidelně trhy? Má vysoký ekonomický/obchodní význam?

Aplikace hierarchie veřejných prostranství, tedy účel pro Metropolitní plánPředevším deklarovat, že význam veřejných prostranství nespočívá pouze v dopravní zátěži. Regulace pro metropolitní, městskou, čtvrťovou úroveň

Provázanost s dalšími navazujícími dokumenty Hierarchie veřejných prostranství stanovená v Metropolitním plánu by měla sloužit i navazujícím dokumentům Sekce detailu města IPR. Připravovaná koncepce rozvoje veřejných prostranství, strategie koncepční přípravy investičních záměrů ve veřejných prostranstvích hl. m. Prahy a některé plug-iny k Manuálu tvorby veřejných prostranství (např. katalog vybavení veřejných prostranství) by měly navázat větším detailem a hierarchii případně rozvést o podrobnější informace pro účely těchto dokumentů. V rámci těchto dokumentů dokumenty bude hierarchie sloužit především jako interní dokument pro základní orientaci při nakládání s veřejnými prostranstvími. Určená bude především pro samosprávu hl. m. Prahy a její výkonné složky, odbory MHMP a ostatní městské organizace včetně IPR. Městským částem může sloužit jako podklad obdobně například při přípravě záměrů do veřejných prostranství, při alokování investic, při přípravě dalších dílčích plánů veřejných prostranství.

V rámci těchto dokumentů by plán hierarchie veřejných prostranství měl sloužit jako podklad při určování míry regulace městem, priorit a výše investic, kvalitativního standardu veřejných prostranství, postupu navrhování při procesu tvorby veřejných prostranství.

Míra regulace města, zodpovědnost za investice, správuČím vyšší je hierarchie veřejného prostranství, tím vyšší autorita se podílí na investicích do těchto veřejných prostranství, na procesu jeho tvorby a zodpovědnosti za veřejná prostranství. Veřejná prostranství metropolitního a celoměstského významu vyžadují zapojení kraje či státu. Při nakládání s veřejnými prostranstvími čtvrťového, lokalitního či místního významu je vhodná větší role městských částí.

Priorita výše investic Čím vyšší je hierarchie veřejného prostranství tím vyšší mohou být investice na úpravy, či náklady na údržbu. Na základě hierarchie volím ze škály dražších po levnější materiály. Účelem hierarchie je pomoci alokovat investice a určit výši investic do jednotlivých veřejných prostranství.

Kvalitativní Standard veřejných prostranstvíOd hierarchie veřejných prostranství se odvíjí standard veřejných prostranství. Základní standard by měla splňovat všechna veřejná prostranství. Čím vyšší je hierarchie prostranství tím vyšší může být standard použitých materiálů a vybavení. Na základě hierarchie lze volit od specifických po standardizované materiály, prvky a detaily. Veřejná prostranství ve vyšší hierarchie vyžadují také vyšší požadavek na kvalitu parteru nejen podlahy, ale i přilehlých budov pokud je to dle charakteru zástavby možné.

Postup navrhování, proces tvorby, plánovací proceduraNa základě hierarchie veřejných prostranství je třeba volit postup při plánovaných rekonstrukcích a záměrech na veřejných prostranstvích a to od individuálního přístupu u nejvýznamnějších veřejných

prostranství po čistě standardizovaný postup u nejméně významných. U nevýznamnějších veřejných prostranství je žádoucí vypsání mezinárodní soutěže městem. U veřejných prostranství městského nebo čtvrťového významu může být žádoucí vypsání soutěže nebo výběrového řízení městem nebo městskou čtvrtí. U nejméně významných soutěž není nutností.

metropolitní úroveňzpravidla město + stát/kraj se podílízpravidla se pro tato prostranství vypisují mezinárodní soutěžežádoucí je použití specifických materiálů a specificky navržených prvků vybavení

čtvrťová úroveňzpravidla město + městská část se podílízpravidla se projekt na tato prostranství zadávají externě na základě výběrového řízení či soutěžepoužívají se specifické ale i standardní materiály a vybavení

lokalitní úroveňzpravidla město nebo městská část zpravidla projekt zpracovává architekt/projektant města či městských částí, IPR kancelář projektů a soutěžívychází se z Manuálu tvorby veřejných prostranství hl. m. Prahy, používají se převážně standardní materiály a prvky, vybírá se z katalogu vybavení

místní význam (zbylá prostranství) úroveňúpravy se řeší dle Manuálu tvorby veřejných prostranství hl. m. Prahy, používají se standardní materiály a prvky, vybírá se z katalogu vybavení.

// ilustrace hierarchie uličních prostranství

Článek 186Uliční čára v měřítku Metropolitního plánu

Na vymezení uliční čáry je možné dívat se dvěma způsoby, v prvním případě uliční čára definuje stavební bloky, tedy vymezuje veřejný zájem ne-stavění na veřejných prostranstvích a stavební bloky jako plochy určené k zástavbě budovami. V druhém případě lze uliční čáru vnímat jako hranici vymezení vlastního veřejného prostranství, které má svoje individuální vlastnosti. Vždy je třeba na vymezení veřejného prostranství pohlížet jako na kombinaci obou přístupů. V podrobnosti Metropolitního plánu je vhodnější druhá z možností, kdy zobrazené ohraničení určuje plochy veřejných prostranství, pro která platí speciální pravidla. Průběh konkrétní uliční čáry je vždy úkolem následného správního řízení. V tomto ohledu je základní rozdíl mezi územním a regulačním plánem.

Parky (nestavební bloky)

Článek 187Vymezení parků

Nestavební blok Park (odůvodnění i k článku 130)Pojmem „park“ zpracovatel vyjadřuje potřebu urbanizované části města zahrnovat jasně vymezené nezastavěné plochy s jasným programem pro rekreaci. Předpokladem je, že pokud je park obestavěný, tedy pokud v jeho okolí žijí lidé a pokud je jeho cestní síť kvalitně napojena na okolní uliční prostranství, je lépe a hojněji

využívaný, čímž dochází k přirozené poptávce po jeho údržbě a přirozené kontrole prostoru.

Metropolitní plán zobrazuje strukturu nezastavěné krajiny v hlavním výkresu. Hierarchizace parků je součástí Odůvodnění v podobě mapového schématu. Rozlišeny jsou celkem 4 významové úrovně, a to: metropolitní, čtvrťové, lokalitní a místní parky. Zobrazení struktury ve výkresu doplňuje zpracovatel v krycím listu slovním popisem lokalit parkových prostranství, parkových lesů a parkových areálů.

Metropolitní plán vymezuje dva základní typy parků, a to parky v městské krajině (například Riegrovy sady, Petřín, Stromovka) a parky v otevřené krajině (velké přírodní celky na okraji Prahy – například Divoká Šárka, Prokopské a Dalejské údolí, či Krčský/Michelský/Kunratický les, rovněž také cíleně založené parky v otevřené krajině – např. Letňanský lesopark). Kritériem je poloha v zastavitelném / nezastavitelném území.

MPP znázorňuje městské parky buď jako rekreační (žlutou) lokalitu, v případě, že se jedná o metropolitní či čtvrťové parky, nebo jako nestavební blok či nestavební část stavebního bloku (park ve volné zástavbě, parkově upravené náměstí), které jsou součástí obytné lokality. V těchto případech se jedná o lokalitní či místní parky.

Parky jako součást veřejných prostranství v MPP 1/ Veřejné prostranství (dále též „VP“) je každý prostor, který splňuje zákonné znaky obsažené v legální definici veřejného prostranství, tj. v § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů:„Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.“Zákon o hlavním městě Praze č. 131/2000 Sb. tuto definici ze zákona o obcích ve svém § 14b doslovně opakuje.Stavební zákon č. 183/2006 Sb. se na definici veřejného prostranství v zákoně o obcích ve svých ustanoveních v § 2 odst. (1) písm. k) bod 4. a § 58 odst. (2) písm. d) odkazuje (poznámka pod čarou č. 1).Veřejná prostranství tedy definuje zákon: pokud má určitý prostor zákonné znaky veřejného prostranství, je veřejným prostranstvím. Jedná se o vymezení ex lege. Každý prostor, který k danému časovému okamžiku odpovídá definici, je veřejným prostranstvím.Pokud dojde, např. v souvislosti s vybíráním poplatku za užívání veřejného prostranství, v obecně závazné vyhlášce obce ke konkrétnímu vymezení veřejného prostranství, jedná se pouze o deklarování na této vyhlášce nezávislého již existujícího stavu. A naopak – pokud vyhláška obce v nějaké souvislosti konkrétně uvede veřejná prostranství na území obce, neznamená to, že se jedná o úplný výčet všech VP na území obce.

2/ Základní vlastností veřejného prostranství je určení k obecnému užívání.Obecné užívání je druhem veřejného užívání, které má veřejnoprávní povahu – vůle vlastníka nehraje žádnou roli. Veřejné užívání může být obecné nebo zvláštní.Obecné užívání nevyžaduje žádné rozhodnutí správního orgánu, není tedy pro něj třeba žádné povolení, okruh uživatelů není jakkoliv omezen. Naproti tomu zvláštní užívání vzniká na základě správního rozhodnutí a jen pro uživatele v tomto rozhodnutí označeného.

Veřejné prostranství slouží primárně veřejnému užívání, a to obecnému užívání. Na základě vydané obecně závazné vyhlášky příslušné obce může být VP užíváno též zvláštně, obvykle za poplatek (§ 4 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).

3/ Obecné užívání je zákonným znakem, který není jakkoliv omezen formou vlastnictví k předmětným pozemkům.Obecné užívání je bezplatné užívání cizích pozemků pro každého. „Pro označení pozemku jako veřejného prostranství nemůže být rozhodující vlastnický vztah, ale jedině jeho povaha umožňující fakticky přístup na pozemek každému z důvodu absence omezujících zásahů ze strany vlastníka.“ (Nález pléna Ústavního soudu ze dne 22. března 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/02).Pokud naplňuje konkrétní prostor zákonné znaky veřejného prostranství, je veřejným prostranstvím a to, že je obecně užíván (je přístupný každému), omezuje vlastníka, neboť zakládá povinnost strpět užívání jeho pozemku obcí prostřednictvím jejích občanů. Z titulu užívání veřejného prostranství nevzniká obci oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytováno bezplatně. K tomu např. Nález Nejvyššího soudu ČR, spis.zn. 33 Odo 396/2004, ze dne 14. 2. 2006, cit.: „Přestože účastníci ohledně předmětných pozemků neuzavřeli žádnou nájemní smlouvu, žalovaný je po celé rozhodné období (tedy i po 1. 1. 2002) užíval za účelem rekreace svých obyvatel, prováděl na nich údržbu a investiční činnost a žalobkyni nezaplatil za toto užívání žádnou částku. Z takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že žalovaný, který po celou sledovanou dobu užíval pozemky ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu (tj. za absence jakéhokoli občanskoprávního titulu k užívání), získal na její úkor bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat.“ Tento závěr obecného soudu potvrzuje ve svých usneseních i Ústavní soud, např., cit. (sp. zn. III. ÚS 338/04, ze dne 14. 9. 2004): "Prohlásil-li stěžovatel předmětné pozemky za veřejná prostranství a tyto pozemky stěžovatel, resp. jeho prostřednictvím obyvatelé statutárního města České Budějovice užívali ke své každodenní rekreaci bez toho, že by stěžovatel měl k těmto pozemkům právní titul, který by ho opravňoval tyto pozemky užívat, a stěžovatel náhradu za užívání neplatil, učinily obecné soudy správný závěr o tom, že na straně stěžovatele dochází k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 451 obč. zák., neboť předmětné pozemky užívá bez právního důvodu.“ Pozdější plenární nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 8/08, tuto argumentaci převzal a dále, v jiném kontextu, rozvinul.2*Fakt, že konkrétní prostor, který je v soukromém vlastnictví, je v Katastru nemovitostí ČR veden jako „veřejná zeleň“, přitom nezakládá automaticky povinnost obce platit vlastníkovi finanční náhradu za obecné užívání. Podstatné je, zda je tento prostor k obecnému užívání vhodný a zda obecné užívání prostoru probíhá. Pokud se jedná o obtížně přístupný prostor s neudržovanými porosty bez odpovídající cestní sítě a bez jakéhokoli vybavení mobiliářem, není prokazatelné, že by se obec využíváním tohoto prostoru bezdůvodně obohacovala, protože k využívání tohoto prostoru (obcí, občany) nedochází (viz např. Nález Ústavního soudu spis.zn. IV.ÚS 1372/14, ze dne 26. 5. 2014).

4/ V definici dle § 34 zákona o obcích je uvedeno „… a další prostory přístupné každému bez omezení …“. Tato pasáž textu následuje po výčtu: „všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky“. Dle soudních rozhodnutí je třeba si definici veřejných prostranství vykládat tak, že „další prostory“ musí být takovými prostory, které mají obdobnou povahu, jako ty

vyjmenované ve výčtu. Tedy: pokud v obci existují další prostory, které:- nejsou náměstím, ulicí, tržištěm, chodníkem, veřejnou zelení, parkem,- jsou přístupné každému bez omezení (ergo, dle zákonné definice, slouží obecnému užívání) a- mají podobný charakter jako náměstí, ulice, tržiště, chodník, veřejná zeleň, park,pak jsou veřejným prostranstvím.

5/ Stávající veřejné prostranství se nachází ve stávajícím zastavěném území.Nemůže být takové stávající veřejné prostranství, které se nachází mimo zastavěného území.Protože zpracovatel územního plánu je povinen postupovat při vymezení hranice zastavěného území dle § 58 stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.), je povinen všechna stávající veřejná prostranství zahrnout do zastavěného území.Pokud je nějaké VP navrhováno ke zřízení, tak to může být jen v rámci zastavitelného území (MP Prahy). Pokud VP nově vznikne mimo (dosud) zastavěné území, je zpracovatel nejblíže časově následující změny ÚP (či ÚP nového) povinen toto VP zahrnout do zastavěného území.

2* Pozn.: Předmětem soudních sporů byl park Stromovka v Českých Budějovicích. Vlastník pozemků, které jsou součástí parku (celkem 6,9652 ha v k. ú. České Budějovice 2), dosáhl u soudu rozhodnutí o finanční náhradě ze strany města České Budějovice v řádu stovek tisíc Kč ročně z titulu užívání pozemků jako městského parku. Park Stromovka byl v obecně závazné vyhlášce města č. 15/97 ze dne 19. 6. 1997 uveden jako veřejné prostranství. Později došlo k určité změně ve stavu – park Stromovka byl vyhláškou č. 6/2001 ze dne 22. 11. 2001 s účinností od 1. 1. 2002 z veřejných prostranství vyňat. Jednalo se o reakci města na rozhodnutí soudu. Protože však fakticky ke změně v užívání pozemků nedošlo - tyto i nadále plnily rekreační funkce pro obyvatele města - finanční náhradu přisoudil NS ČR vlastníkovi pozemků i za toto období. Zákonné znaky veřejného prostranství byly totiž i nadále naplněny. Argumentaci protistrany (Statutární město České Budějovice) soudy obecné i Ústavní soud odmítly, a to i přes fakt, že park Stromovka je zároveň registrován jako významný krajinný prvek a plní funkci regionálního biocentra ÚSES (územní systém ekologické stability), se zdůvodněním, že účelem zák. č. 114/1992 Sb., ze kterého vyplývají s ohledem na ochranu přírody a krajiny pro vlastníky, uživatele a další subjekty vymezených pozemků určité povinnosti, je úprava jiných vztahů, než občanskoprávních.

Fakt, že konkrétní prostor, který je v soukromém vlastnictví, je v Katastru nemovitostí ČR veden jako „veřejná zeleň“, přitom nezakládá automaticky povinnost obce platit vlastníkovi finanční náhradu za obecné užívání. Podstatné je, zda je tento prostor k obecnému užívání vhodný a zda obecné užívání prostoru probíhá. Pokud se jedná o obtížně přístupný prostor s neudržovanými porosty bez odpovídající cestní sítě a bez jakéhokoli vybavení mobiliářem, není prokazatelné, že by se obec využíváním tohoto prostoru bezdůvodně obohacovala, protože k využívání tohoto prostoru (obcí, občany) nedochází (viz např. Nález Ústavního soudu spis.zn. IV.ÚS 1372/14, ze dne 26. 5. 2014).

Článek 188Hierarchie parků

Hierarchie uličních prostranství a parků je v pojetí Metropolitního plánu klíčem k pochopení celkové kompozice města. Hierarchie uličních prostranství a parků rozlišuje celkem 4 významové úrovně, a to, metropolitní, čtvrťové, lokalitní a místní parky (do kterých jsou řazeny i parkově upravená na náměstí, či parky ve volné zástavbě).

1 Metropolitní park Je parkem, který z hlediska své plošné výměry, ale rovněž dostupnosti, vybavenosti, intenzity údržby a často i specificky laděného charakteru (přírodní danosti, zaměření – vybavenost) má význam pro rezidenty celého města a rovněž pro návštěvníky. Jedná se o park, který může být hlavním cílem vícehodinového výletu, a to obvykle nejen z důvodů vysokých přírodních a krajinářských hodnot, ale i možností zábavy, kultury, sportu. Potenciálně se jedná o park – ikonu města. / Ekvidistanta dostupnosti metropolitních parků je 1500 m, tj. 25 min. chůze

2 Čtvrťový park Park, který plní úlohu významného místa pro odpočinek, relaxaci, sport, zábavu zejména rezidentů či návštěvníků části města – čtvrti, případně čtvrtí sousedních. Velká sídliště zejména ze 70. a 80. let 20. století mají obvykle jeden "centrální park", který v hierarchii má pozici parku čtvrťového.

* Pro kategorie metropolitních a čtvrťových parků platí, že v základním členění města do lokalit jsou vymezeny jako samostatné lokality parků / Ekvidistanta dostupnosti čtvrťových parků je 800 m, tj. 14 min. chůze

3 Lokalitní park Území s hlavním významem pro obyvatele dané lokality, případně lokalit sousedních. Plošným rozsahem, vybaveností i intenzitou údržby jsou místy pro krátkodobý odpočinek a relaxaci. Často ho využívají děti, či maminky s kočárky a pejskaři. / Ekvidistanta dostupnosti lokalitních parků je 400 m, tj. 7 min. chůze

4 Místní park Zejména parkově upravené plochy u dětského hřiště, či u zastávky MHD, součást drobných pietních míst apod. Hřiště využívaná místními dětmi ve volném čase, pro krátké venčení psů, či při čekání na odjezd hromadné dopravy.

Specifickým druhem parků jsou parky ve volné zástavbě. V hierarchickém zatřídění mají nejčastěji pozici místních parků, v kompozici modernistické zástavby sídlišť však mohou mít i pozici lokalitních parků. Velká sídliště zejména ze 70. a 80. let 20. století mají obvykle jeden "centrální park", který v hierarchii má pozici parku čtvrťového./ Ekvidistanta dostupnosti místních parků je 100 m, tj. 2 min. chůze

// ilustrace hierarchie parků (schéma Prahy)

Článek 189Podrobné strukturální členění ploch v parku

Podrobnější podmínky pro ochranu a rozvoj struktury nestavebních bloků (parků) se stanovují v  Metropolitním plánu prostřednictvím členění ploch dle rozdílného způsobu využití na dílčí vymezené plochy. Položky vyjadřují nejpodrobnější škálu pro členění ploch dle kritéria způsobu využití.

> Členění na dílčí vymezené plochy a podklady k tomu využité jsou popsány v odůvodnění článků 163 – 181

Článek 190Podmínky pro stavění v parku

V nestavebních blocích, parcích, je možno stavět takové nové objekty, které jsou v souladu s cílovým charakterem parku (tak jak je popsaný v popisu lokality) i s cílovými charaktery ploch struktury nestavebních bloků, které doplňují rekreační využití a zlepšují prostupnost nestavebního bloku. Pokud je v nestavebním bloku, parku, stávající objekt, který byl k 30. 6. 2015 evidován v katastru nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, je možné v rámci úprav zvětšit zastavěnou plochu či v případě nástavby lze zvýšit budovu dle regulativů Metropolitního plánu a při splnění všech limitů. Tyto změny musí být v souladu s charakterem parku a s cílovými charaktery ploch struktury krajiny. Jejich rozsah byl navržen s ohledem na rekreační charakter nestavebních bloků a zachování možnosti přiměřeného rozvoje stávajících budov.

Parametricky regulovaná veřejná prostranství

Článek 191Obecné vymezení parametrických regulativů

Analýza jednotlivých struktur Základním přínosem Metropolitního plánu je jeho strukturální pojetí, rozlišení, ochrana a rozvíjení území Prahy z hlediska povahy jeho prostorového uspořádání - typu struktury. Všechny typy struktur mají určité znaky společné, u 10 (9+1) typů struktur pro město jde o podíl uličních prostranství, podíl parkových prostranství a zastavění stavebního bloku budovami. Struktury klasického města se už jen na základě vnímání vyznačují nízkým podílem veřejných prostranství a vysokým zastavěním stavebního bloku. U struktur předměstí se podíl veřejných prostranství mění minimálně, ale vnímáme vyšší podíl parkově upravených ploch, zastavěnost stavebních bloků na předměstí klesá. U struktur periferie poměr veřejných prostranství klesá a naopak stoupá zastavěnost stavebních bloků. Devět typů struktur pro klasické město, předměstí a periferii se stalo předmětem podrobné strukturální analýzy, která odhalila podrobnější rozdíly mezi jednotlivými strukturami. Analyzovány byly pouze pražské lokality. Analýza zkoumala podíl uličních prostranství, podíl parkových prostranství, zastavění stavebního bloku budovami a v kombinaci s výškovou regulací i index využití lokality.Vzhledem k tomu, že Metropolitní plán je především plánem stabilizačním, chránícím charakter jedinečných lokalit na území hlavního města tvořící unikátní obraz Prahy, výsledky analýzy se staly základem pro stanovení parametrických regulativů návrhových ploch.

Článek 192Minimální podíl (koeficient) uličních prostranství UPmin

Článek 193Minimální podíl (koeficient) parků PPmin

Minimální podíl uličních prostranství UPmin, minimální podíl parků PPmin (odůvodnění k článku 192-193)

Procento uličních prostranství a parkůPro stanovení závazné regulace bylo využito hodnot stabilizovaných částí lokalit. Regulované množství veřejných prostranství je rozděleno do dvou podkategorií - uličních prostranství a parkových ploch. Pro tyto kategorie se stanovují minimální požadavky, avšak zároveň jsou stanovena maxima celkového rozsahu veřejných prostranství (viz předchozí kapitola). Procento uličních prostranství a parkových ploch se stanovuje jako minimální. Je možné je stanovit procentuálním rozsahem v dané ploše, případně požadavkem na určitou plochu uličních prostranství nebo parkových ploch.

Článek 194Maximální podíl (koeficient) veřejných prostranství VPmax

Článek 195Započitatelná plocha veřejných prostranství

Článek 196Hodnoty koeficientů parametricky určených veřejných

prostranství

Maximální podíl (koeficient) veřejně přístupných prostranství VPmax (odůvodnění k článku 194-196)

VPmax (v procentech) = UPmin (v procentech) + Pmin (v procentech) + 15% (z řešené plochy)

Procento veřejných prostranstvíMetropolitní plán je postaven na strukturálním pohledu, zejména pak na struktuře veřejných prostranství. Pro další zkoumání, v návaznosti na Pražské stavební předpisy, jsme stanovily několik podmnožin veřejných podmnožin, ty hlavní jsou uliční prostranství a parky definované jako nestavební bloky. Struktura zástavby a struktura veřejných prostranství jsou neoddělitelné části a proto se zabýváme obojím. Stanovení množství veřejných prostranství je zásadní otázkou pro plánování města. Město jimi definuje prvotní veřejný zájem, v dlouhodobém horizontu nejstabilnější. Vymezení veřejných zůstává fixováno mnohdy několik staletí. Obě extrémní pozice, jak nedostatek veřejných prostranství v zástavbách novodobých zahradních měst, často označovaných jako sídelní kaše, tak jejich nadbytek na sídlištích, nejsou správné. Úkolem města je správa těchto ploch, zejména pokud je jich nadbytek, tak to vede k finančnímu drancování veřejných rozpočtů. Město by proto mělo usilovat o co možná nejvyrovnanější poměr veřejných prostranství a jejich udržitelnou kvalitu. Zde je nutné zmínit, že travnaté plochy jsou jeden z nejnákladnějších povrchů, co se údržby týče, byť pořizovací náklady jsou nízké.

Procento veřejných prostranství se stanovuje jako maximální pro jednotlivé plochy. Do jejich výměry se započítávají všechny veřejně přístupné plochy, které splňují požadavky stanovené dle Zákona o hlavním městě Praze.

Podíl uličních prostranství, podíl parkových prostranstvíMetropolitní plán je postaven na strukturálním pohledu, zejména pak na struktuře veřejných prostranství. Pro další zkoumání, v návaznosti na Pražské stavební předpisy, jsme stanovily několik podmnožin veřejných podmnožin, ty hlavní jsou uliční prostranství a parky definované jako nestavební bloky. Struktura zástavby a struktura veřejných prostranství jsou neoddělitelné části a proto se zabýváme obojím. Stanovení množství veřejných prostranství je zásadní

otázkou pro plánování města. Město jimi definuje prvotní veřejný zájem, v dlouhodobém horizontu nejstabilnější. Vymezení veřejných zůstává fixováno mnohdy několik staletí. Obě extrémní pozice, jak nedostatek veřejných prostranství v zástavbách novodobých zahradních měst, často označovaných jako sídelní kaše, tak jejich nadbytek na sídlištích, nejsou správné. Úkolem města je správa těchto ploch, zejména pokud je jich nadbytek, tak to vede k finančnímu drancování veřejných rozpočtů. Město by proto mělo usilovat o co možná nejvyrovnanější poměr veřejných prostranství a jejich udržitelnou kvalitu. Zde je nutné zmínit, že travnaté plochy jsou jeden z nejnákladnějších povrchů, co se údržby týče, byť pořizovací náklady jsou nízké.Pro stanovení závazné regulace bylo využito hodnot stabilizovaných částí lokalit. Regulované množství veřejných prostranství je rozděleno do dvou podkategorií - uličních prostranství a parkových ploch. Pro tyto kategorie se stanovují minimální požadavky, avšak zároveň jsou stanovena maxima celkového rozsahu veřejných prostranství (viz předchozí kapitola).

// ilustrace veřejná prostranství

Díl 2: Stavební bloky

Článek 197Vymezení stavebních bloků

Článek 198Podmínky využití parku ve volné zástavbě

Článek 199Maximální podíl (koeficient) zastavění stavebního bloku

budovami ZBmax

Maximální podíl (koeficient) zastavění stavebního bloku budovami ZBmax Podíl zastavění stavebního bloku budovami nestanovuje podíl regulované (zastavěné) plochy budovy vůči jejímu pozemku v bloku. To znamená, že nestanovuje přímou úměrou přepočitatelný podíl stavebního pozemku vůči ploše stavebního bloku. Podíl zastavění stavebního pozemku, či řešeného území se nestanovuje, resp. vyžaduje správní uvážení (nároží, kontext, typologie stavby, charakter území) zejména v kontextu předepsané struktury zástavby a požadavků na vztah uličních a stavebních čar a s ohledem na vyvážené zastavění daného bloku.

Aplikace pro občanskou vybavenost:Pro pozemky a stavby občanské vybavenosti se maximální podíl zastavění stavebního bloku, vzhledem k významné typologické odlišnosti, neuplatňuje. To znamená, že pro účely výpočtu nejsou považovány za součást daného stavebního bloku, celková uvažovaná velikost bloku se o ně zmenšuje. Pro zbylou část se uvažuje s maximálním podílem zastavění stavebního bloku budovami ZBmax (v procentech) pro velikost stavebního bloku této zmenšené části.

Podrobnější popis regulace veřejné vybavenosti je popsán v části infrastruktury Veřejné vybavení a v závěru této části „Plochy produkce a infrastruktury“ zpravidla areálového typu. Velikost stavebního bloku (VB) a struktura zástavby (01)-(09).Maximální podíl zastavění stavebního bloku budovami se stanovuje podle velikosti bloku a předepsaného typu struktury.

Bloky se pro každý typ struktury rozlišují na „malé (Bm), střední (Bs) a velké (Bv)“, a pro každý z nich je stanovena hraniční plošná rozloha a nejvyšší přípustný podíl zastavění. Pro střední bloky může být stanoven podíl zastavění úměrou k jeho velikosti.V případě, že stavební blok nelze v území vymezit, ani důvodně předvídat, předpokládá se vždy střední blok a použije se příslušný podíl zastavění stavebního bloku budovami, v případě stanovení podílu zastavění úměrou k velikosti bloku se užije středová hodnota. Tento způsob výpočtu lze odvodit z grafů, které jsou součástí ilustrace odůvodnění č. 4 – 23.

Článek 200Struktura zástavby a velikost stavebního bloku

Článek 201Hodnoty koeficientů zastavění stavebního bloku ZBmax (%)

// ilustrace stavebních bloků (schéma Prahy)

Zastavění stavebního bloku budovami (odůvodnění k článkům 200-201)Míru využití území (plochy/lokality) přímo ovlivňuje zastavění stavebního bloku. Při zkoumání stávajících struktur jsme došli k závěru, že ani v homogenních strukturách není zastavění konstantní, ale většinou se s plochou stavebních bloků snižuje. Pro analýzu zastavění stavebních bloků jsme využili pouze stabilizované stavební bloky, abychom předešli chybovosti při započítávání volných proluk, případně transformačních a rozvojových ploch.Metropolitní plán obsahuje jednotlivé prostorové regulativy, aby předešel kombinujícím regulativům typu koeficient podlažních ploch, případně toliko kritizovaný koeficient zeleně. Každý prostorový regulativ má jednoznačnou interpretaci. Cílem je nepřeurčení území. Procento zastavění stavebního bloku se stanovuje pro přesnější stanovení využití jednotlivých stavebních bloků. Způsob a míra zastavění pro každý typ struktury na sebe váže řadu dílčích charakteristik, jako jsou vodní poměry (vsakování), množství zpevněných ploch, zahrady se stromy, atd. Základní regulací je právě procento zastavění samozřejmě při vědomí zmíněného. Hodnoty pro typy struktur odvozujeme ze stabilních částí lokalit.

Pro město (rostlá zástavba, bloková zástavba, hybridní struktura) je typické velké prostavění stavebního bloku, resp. zastavění v podzemních podlažích je rovno takřka stoprocentní hranici (sklepy a v novějších strukturách např. podzemní parkování). Obdobně i první nadzemní podlaží je prostavěno, resp. upraveno stavebně (podloubí, pasáže, atd.). Procentem zastavění tedy není plocha v kontaktu s terénem, ale půdorysný průmět ploch podlaží od 2. nadzemního podlaží. Toto stanovení zároveň odpovídá potřebám prosvětlení uvnitř bloků.

Město (typ struktury 01+02+03)Jedná se o nejstarší zástavbu, tvořenou z typů „rostlé jádro“ a „bloková zástavba“. Zástavba bloku vycházela z požadavku na maximální prostavění plochy vzhledem k možnostem plošného růstu měst. S rostoucí velikostí stavebního bloku (s omezením velikosti cca 14.000 m2) zastavěnost budovami klesá. Toto je způsobeno především stavební typologií jednotlivých staveb, převážně tvořenou městskými domy s hloubkou do 15m. Při nárůstu plochy zůstávají vnitrobloky volné, případně se drobně zastavují. Přičemž rostlé jádro je krajní polohou, kdy jsou bloky prostavěny prakticky celé s vynechanými atrii, pasáže, loubí. Avšak stále platí, že se zvětšující se plochou bloku, zastavěnost klesá.

Oproti zástavbám města je předměstí (heterogenní zástavba, zahradní město, vesnická zástavba) typické svými nezastavěnými plochami, zejména se zahradními úpravami. V tomto případě je procento zastavění rovno zastavěné ploše podlaží na terénu. U těchto struktur lze předpokládat přirozenou retenci vod na nezastavěných zahradách namísto technicky složitějších řešení se zásobníky.

Předměstí (typ struktury 04+05+06)Dramatický růst zástavby na okrajích měst z přelomu 19. a 20. století vystřídal zájem o kvalitu prostředí se zvyšujícím se podílem domů v zahradách. Jedná se o struktury „vesnic“, „zahradních měst“ a „heterogenních zástaveb“, které vznikaly zejména s trendem zahradních měst. Křivka zastavěnosti jasně dokazuje, že se jedná o zástavby nevytěžující maximálně plochu stavebních bloků. Se zvětšující se plochou bloku se zastavěnost lehce snižuje. Opět je to způsobeno do značné míry stavební typologií, která sestává z rodinných domů a vil. Větší bloky jsou tvořeny podobně velkými domy, avšak s většími zahradami. Krajní polohou jsou heterogenní zástavby, které často kombinují městské bloky s volnějšími strukturami (až zahradními městy), proto jejich celkové využití je mnohem nižší než předchozího principu.

Obdobně rovněž na periferii (modernistická sídliště, areály produkční, areály vybavenosti), zejména u sídlišť a areálů vybavenosti, byl kladen důraz na zástavbu v zahradách. Oproti klasické formě struktury, kdy je poměrně jasně oddělitelné soukromých bloků a veřejných prostranství, u sídlišť se setkáváme s prolínáním obojího. Většina sídliště je tvořena parkem ve volné zástavbě, který však je součástí stavebního bloku a vymezuje jeho nezastavitelnou část. Zavádíme kategorii parku ve volné zástavbě, který má svá specifika. Tím, že na sídlišti vymezuje, kde stavět nelze, je na sídlištích definována poměrně nízká zastavěnost stavebního bloku. Tyto stavební bloky jsou vymezovány rozlehlé po jednotlivých sídlištních celcích.

Periferie (typ struktury 07+08+09)Vznik modernistických měst a jím odpovídajícím strukturám je úzce spjat s principy Athénské charty, které adorovaly dostatek volného prostoru, čistý vzduch, množství slunečního svitu, ale i striktní oddělení jednotlivých prostředí. Aplikace hygienických norem pod záminkou těchto principů vytvořilo zákonitosti modernistického města. Zastavěnost stavebního bloku je zcela odtržena od jeho velikosti. Využití je konstantou, kterou určuje hygienická norma odstupů jednotlivých budov. S nárůstem výšky se budovy nutně musejí dostávat dále od sebe a proto je toto využití prakticky konstantní od velikosti stavebních bloků odpovídající městskému bloku až po velikost celého sídliště. Je však logicky vyšší než u zahradních měst…

Díl 3: Otevřená krajina a nestavební bloky

Článek 202Význam podrobného strukturálního členění otevřené krajiny

Článek 203Ekologická stabilita ploch podrobného strukturálního členění

Článek 204Podmínky pro provedení změn v otevřené krajině

Článek 205Výjimky z podmínek pro provedení změn v otevřené krajině

Otevřená krajina a nestavební bloky - parky (odůvodnění k článkům 202-205)V krajině, zejména v otevřené krajině za městem, je uplatňována řada omezení, které vyplývají z důvodu ochrany veřejných zájmů nebo z vlastností území. Veškerá navrhovaná řešení, která iniciuje, umožňuje či připouští (v rámci regulací, které stanovuje) Metropolitní plán, jsou těmito omezeními limitována. Kromě toho, že řešení Metropolitního plánu je možné uskutečnit pouze a jedině tehdy, umožňují-li to právní předpisy, postupy uplatněné v souvislosti s těmito právními předpisy a správní rozhodnutí uskutečněná na základě právních předpisů, je rovněž výslovně zachováno právo vlastníka na stávající využívání pozemku zaručené mu Listinou základních práv a svobod (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb.) v článku 11 odstavci (4).

Regulační principy obsažené v Metropolitním plánu navazují na základní princip ustanovený pro Koncepci uspořádání krajiny, tedy na princip striktně nezastavitelného krajinného rozhraní, v němž je základní prioritou ochrana otevřené krajiny a rozvoj takových krajinných struktur a jejich dílčích znaků, které poskytují vhodné podmínky pro rekreační využití. Zemědělské hospodaření je jednou z přípustných forem využívání území v krajinném rozhraní, podpora méně intenzivních forem zemědělského hospodaření je jednou z možností, jak zvýšit atraktivitu území pro rekreační využití.Rovněž pro území začleněná do parků v otevřené krajině je obecná regulace, popsaná níže, doplněna o zdůraznění rekreačního významu. Území vymezená jako parky v otevřené krajině zpravidla reprezentují hodnotná území z hlediska přírodních charakteristik a charakteristik krajinného rázu, nebo území, v nichž je vytvoření hodnot tohoto typu cílenými opatřeními navrženo. Proto je možnost umístit stavby, zařízení a jiná opatření v nezastavitelném území, s výjimkou ploch zastavěných stavebních pozemků, omezena na stavby, zařízení a jiná opatření, které jsou v souladu s charakterem území a slouží pro lesnictví, vodní hospodářství, ochranu přírody a krajiny, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků a na technická opatření a stavby, které zlepší podmínky využití území pro účely rekreace a cestovního ruchu (např. hygienické zařízení, ekologické či informační centrum). Nepřípustné je umísťovat stavby, zařízení a jiná opatření pro zemědělství, těžbu nerostů a pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Toto stanovení nepřípustnosti platí pro území parků v otevřené krajině přednostně, tzn. i tehdy, pokud by z jiných ustanovení Metropolitního plánu vyplývalo omezení možnosti umísťování staveb, zařízení a jiných opatření v menším rozsahu.

Hlava IVTřetí rozměr města –

regulace výšekDíl 1: Obecné zásady výškové regulace

Článek 206Všeobecné zásady regulace

Díl 2: Výškové uspořádání města – podrobné podmínky pražské výškové regulace

Článek 207Regulovaný počet podlaží

Článek 208Výšková kompozice

Článek 209Uspořádání nad římsou

Článek 210Nejvyšší přípustná výška zástavby

Díl 3: Ochrana vedut

Článek 211Veduty a viditelnost, vzdálenosti jako klíč ke kompozici

Článek 212Veduty, panoramata a horizont

Článek 213Zákonitosti „ochrany vedut“

Článek 214Ochrana vedut

Článek 215Doplnění panoramat

Díl 4: Podrobná pravidla výškové regulace

Článek 216Rozhraní a tolerance

Článek 217Ochrana výškové diverzity a urbanistické kompozice

Článek 218Minimální podlažnost

Článek 219Sčítání

Článek 220

Podrobná pravidla pro dominanty

Článek 221Dominanty a orientační body

Odůvodnění výškové regulace pro Prahu (odůvodnění k článkům 206-221)

Obrazotvornost a obrazPraha vyrostla na dramaticky členěném území. Rozkládá se na svazích okolo údolí Vltavy a její jedinečnou vlastností je výrazná „obrazotvornost“. Krajinná rozmanitost totiž vytváří velké množství průhledů a pohledů na město. Struktura města může být nahlížena a chápána z mnoha úhlů. Magická kompozice pražského mnohoměstí se stala předmětem vedut a obrazů – možná už jen proto, že Prahu bylo možné bez větší námahy pozorovat a namalovat svrchu z kopce. Praha je fenoménem „města na dlani“. V Praze možná častěji, než v jiných městech bývá cílem cest výhled. Procházet se po svazích a objevovat novou podobu Prahy je radost. Praha vytváří obrazy. Vymezení svahů a jejich ochrana vyjadřuje i potřebu doplnění a vyčištění vyhlídkových tras nejen na horních hranách. Pohledy na Prahu, celková vizuální kompozice města, tvoří podstatnou část její identity a mentálního „obrazu města“. Právě vrstvená a rozmanitá kompozice města, „od středověku až dodnes“ je také zapsána na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Metropolitní plán celkovou výškovou kompozicí města zdůrazňuje, co a proč je v Praze z hlediska výškové kompozice podstatné a má být chráněno proto, aby bylo možné památku doplnit současnou kulturní vrstvou tak, jak to právě zápis UNESCO předpokládá1. Pohled lokální je „pohledem žitého parteru“, tedy pohled vodorovný a pohled vzhůru. Naopak pohled globální je „nadhledem na strukturu“, tedy především je pohledem do dálky a dolů. Obraz města je, ve smyslu tezí Kevina Lynche2, bezpochyby něco celistvého, bohatá mozaika vnímaná člověkem na pozadí jeho zkušenosti. Nedá se technicky popsat a uměle vytvořit jako celek, ale může být umělecky individuálně vyprávěnou vedutou, nad níž lze rozhodování v území prokazatelně prověřovat. Proto je možné hovořit o zřejmé obrazotvornosti jako o vlastnosti Prahy. Fotografie historicky nahradila veduty. „Objektivní“ obraz skutečnosti tvoří fotografie zachycením autorského uměleckého pohledu, na nichž se stanovují a ověřují doplňkové (kontrolní) podmínky pro výškovou kompozici Prahy. Metropolitní plán zahrnuje kontrolní mechanismus výškové kompozice – ochranu a rozvoj vedut. Vymezení vedut představuje součást urbanistické koncepce, která nemůže být jednotlivými změnami (podmínek pro plochy) narušena, resp. taková dílčí změna Metropolitního plánu (jeho výškové regulace), která by vedla k výškové zástavbě v rozporu se stanovenou ochranou a rozvojem vymezených vedut, je změna v rozporu s urbanistickou koncepcí a tedy i se základní koncepcí Metropolitního plánu a narušuje krajinný ráz Prahy nežádoucí měrou.

Fotografie pro MPP 2014-15PozorováníOchrana rozvoj vedut jako doplňková, popř. kontrolní regulace je stanovena z důvodu unikátních potřeb světového dědictví UNESCO. Je založena na vnímání města lidským okem. Člověk má dvě pohyblivé oči, kterými neustále snímá okolí. Samotné zorné pole je 1 Viz protokol o zápisu z roku 1992.2 Kevin Lynch, The Image Of The City.

poměrně úzké a umožňuje zaostřit pouze na jeden konkrétní malý bod, jeho okolí vnímá lidský mozek pouze nejasně periferním viděním. Rychlý překmit obou očí z bodu na bod – těkání očí – ale dokáže opakovaným snímáním a přeostřováním ve velkém detailu vykreslit rozsáhlou prostorovou scénu. Výsledný obraz je selektivní, sledujeme jen to, co nás zajímá. Pro ilustraci si stačí představit diváka v hledišti velkého stadionu, jak pozoruje fotbalové utkání. Dokáže přesně vnímat míč i pohyby všech hráčů na hřišti najednou, diváky na protější straně stadionu ale nesleduje, přestože se dívá jejich směrem. Jakmile někdo z nich odpálí dýmovnici, pozorovatel si toho okamžitě díky perifernímu vidění všimne a přeostří svůj pohled na protilehlou tribunu. A podobně je to se vším. Obrazy vnímáme selektivně, některé věci se nám jeví větší a jasnější než jiné. Když se podíváme na Prahu, tak ji nikdy nedokážeme pojmout celou v jednom kuse, vnímáme některé stavby výrazněji než jiné. Běžné domy splývají v jednu hmotu města, ze které vystupují osamocené dominanty – pro oko ony ostřící body. A také proto běžná fotografie nebo realistická malba města může působit nepřirozeně, ploše a neproporčně, přestože je dokonalým odrazem skutečnosti.

ZobrazováníZ toho důvodu nedokáže popsat bohatou kompozici městské krajiny libovolné panoráma, obraz musí být záměrně sestavenou a dokonale komponovanou vedutou, která manipulací s perspektivou a měřítkem dokáže vyrovnat náskok lidského oka a zachytit význam města, nikoliv jen jeho prostý odraz. Veduta musí splňovat několik specifických parametrů a zároveň musí být dílem konkrétního autora, protože je z podstaty věci subjektivní interpretací skutečnosti. Metropolitním plánem užitá sada pražských vedut z let 2014 a 2015 je fotografická, je uměleckým pohledem Ester Havlové3, renomované pozorovatelky a fotografky architektury, ale je také spojena s digitálním 3D modelem Prahy a umožňuje jejich kombinaci.

Vlastnosti nových vedutVolba ohniska a počet snímků nepředurčí jen úhel záběru, ale i pro tvorbu vedut podstatnější vlastnost – poměr zkreslení měřítek blízkých a dalekých objektů a případný vliv soudkovitého zkreslení scény. Několik hlavních „typických obrazů Prahy“, uceleně zachycuje její kompozici, usazení města v krajině. Tyto veduty jsou vedutami závaznými, respektive jevy, které zobrazují, jsou z hlediska kompozice třetího rozměru města – výšek – tím nejcennějším, co utváří Prahu. Vzdálenost rozeznatelnéhoAby pražský fenomén horizontální podnože „stověžatého města“ byl v praxi pochopitelný, musíme umět jedno od druhého jednoznačně odlišit. Každá jednotlivá dominanta musí být prostorově čitelná na pozadí svého okolí. To evidentně souvisí se vzdáleností pozorovatele, stojí-li totiž příliš daleko, začne vnímat město jako jednu entitu, přestane rozlišovat věže a z obrazu veduty se stává panorama – obyčejný pohled do dálky. Rozeznáme už jen hranice města, občas jeho siluetu. Chceme-li popisovat krásu města, souvislosti a detaily v kompozici, musíme tak činit pomocí vedut z blízké vzdálenosti.

Práh viditelnosti rozvoj a ochrana vedut zahrnuje prahy viditelnosti. Pražské veduty jsou jasně čitelné do vzdálenosti hlavních cílů okolo 1,5 kilometru, maximálně však do vzdálenosti dva kilometry. Objekty spoluutvářející

3 Ester Havlová, pozorovatelka a renomovaná fotografka architektury, žákyně Pavla Štechy.

kompozici na pozadí, které jsou v dálce a jsou na vedutě jasně čitelné, nesmí být dál než 3,5 kilometru. Vzdálenější objekty (za ideální viditelností) už nemá smysl vnímat jinak, než jako součást siluety pozadí. Vzdálenosti 5-8 km jsou ale pro pražské panorama klíčově důležité. Jsou to „náhledy na okraj“, je to jakýsi průměr klasického města v Pražské kotlině.Metropolitním plánem hlavní chráněnou kompozici města tvoří památková rezervace a památkové zóny, toto území je ohraničeno právě ve vzdálenosti cca 5 km. Je v celé své pozorovatelné šíři zobrazitelné v sérii tří vedut z vrcholů trojúhelníku Hrad – Vyšehrad – Vítkov. Trojúhelník má stranu cca 3,5 kilometru, veduty jsou tedy na hraně zobrazitelnosti detailu, nicméně každá veduta pokrývá svoji třetinu svým popředím a kompozici historického jádra Prahy popisují dostatečně výstižně. Co je vně těchto pohledů, právě ve vzdálenosti do 5 km, není součástí „středu“ a pro kompozici a obrazotvornost Prahy má odlišný význam, spolupodílí se na utváření vzdáleného horizontu je „popředím pozadí“. Zde hraje roli časové vrstvení, které lze zjednodušeně rozdělit na druhé a třetí tisíciletí. Na okraji, ve velkých vzdálenostech 8-10 km, jsou-li vůbec viditelné, se uplatňují výrazné body na horizontu, které napomáhají ke čtení města.

Veduta X panorama X horizont X skyline(plány pohledu, siluety)Vzdálenost je objektivním klíčem k rozdělení vnímání pohledů na město a k jejich regulaci. Abychom čtení celého systému regulace usnadnili, rozlišujeme základní pojmy takto: veduta, panorama a nezávisle na předchozích – horizont4. Svoji nezastupitelnou roli hraje i pojem skyline, který vyjadřuje nezaměnitelnou siluetu města, případně nějakého jiného lidského výtvoru v krajině.

Vzdálenosti jako klíč ke kompozici města Kompoziční schéma Prahy vychází z historického trojúhelníka, jehož strany mají délku 5 km. Vzdálenost vrcholů (reprezentovaných nejvyššími body klíčových staveb), tedy Pražského Hradu, Vyšehradu a Vítkova se pohybuje mezi 3,2-3,5 km. 4 Veduta – detailní zobrazení konkrétního výhledu na městskou krajinu, umělecká reprezentace uspořádání zástavby a volných prostranství mezi ní, zachycení fyzické podstaty města A veduta (Italian for "view"; plural vedute) is a highly detailed, usually large-scale painting or, actually more often print, of a cityscape or some other vista. Panorama – jakýkoliv širokoúhlý obraz nebo širokoúhlá reprezentace prostoruPanorama: A panorama (formed from Greek πᾶν "all" + ὅραμα "sight"), is any wide-angle view or representation of a physical space, whether in painting, drawing, photography, film, seismic images or a three-dimensional model. The word was originally coined in the 18th century[1] by the Irish painter Robert Barker to describe his panoramic paintings of Edinburgh and London. The motion-picture termpanning is derived from panorama.A cityscape is the urban equivalent of a landscape. Townscape is roughly synonymous with cityscape, though it implies the same difference in urban size and density (and even modernity) implicit in the difference between the words city and town. In urban design the terms refer to the configuration of built forms and interstitial space. In the visual arts a cityscape (urban landscape) is an artistic representation, such as a painting, drawing, print orphotograph, of the physical aspects of a city or urban area.A skyline is the horizon that a city's overall structure, human intervention in a non-urban setting, or nature, creates. City skylines serve as a kind of fingerprint as no two skylines are alike. For this reason, news and sports programs, television shows, and movies often display the skyline of a city to set a location. The term The Sky Line of New York City was first introduced in 1896, when it was the title of a color lithograph by Charles Graham for the color supplement of the New York Journal. Paul D. Spreiregen, FAIA, has called a skyline "a physical representation [of a city's] facts of life ... a potential work of art ... its collective vista."

Z vrcholů tohoto trojúhelníku je měřena vzdálenosti pro závaznou část regulace výšek v Praze. Společné izochrony vyjadřují míru detailu a reálnou viditelnost dominant. Do fotografických obrazů jsou pomocí digitálního 3D modelu Prahy promítnuty vzdálenosti od pozorovacího bodu a navíc jsou obrazy doplněny hranicí Pražské památkové rezervace a jejího ochranného pásma. Takto připravené podklady jsou doplněny závaznou výškovou regulací, která je zobrazena jak v perspektivním zkreslení fotografických vedut a panoramat, tak jsou zpětně promítnuty z regulačního rastru do digitálních vedut v ortogonálním pohledu. Tímto krokem je definován celkový kompoziční potenciál Prahy v jejím metropolitním chápáním.

Zákonitosti „ochrany vedut“Ochranou veduty není myšlena její absolutní neměnnost. V každé vedutě dochází v průběhu času ke změnám (může jít dokonce pouze o změnu barevnosti), které jsou přirozeným projevem života města. Je stanoveno, že pro jednotlivé veduty je vždy individuálně příznačné posuzování jejích částí ve smyslu:horizont – střední plán – popředíV závislosti na významu veduty je horizont: nedotknutelný – doplnitelný – nově koncipovanýPro každou definovanou vedutu, která je součástí závazné části územního plánu je stanovena individuální regulace. V naprosté většině případů nová zástavba reaguje na okolí tak, aby nevznikaly budovy výrazně převyšující stabilizovanou zástavbu. Z hlediska celkového obrazu města předpokládáme spíše vyplňování proluk než výstavbu nových dominant. Zcela „nová“ bude zástavba transformačních a rozvojových ploch, pro které je stanovena nová výšková hladina. Velmi sporadicky se jedná o území, která by mohla teoreticky zasahovat do významných /definovaných vedut. Proto stanovujeme dodatečnou „pojistku“ jako základní a neměnnou koncepci – chráníme horizonty vybraných vedut tak, aby v potenciálně exponovaných lokalitách, se stanovenou novou výškovou hladinou, bylo nutné prokázat, že stavba nepřevýší vybrané veduty, zejména jejich volné horizonty. Z principu celého systému regulace výšek se jedná jen o velmi specifické, hodnotné veduty, které utvářejí identitu Prahy a jsou celospolečensky vnímány jako nedotknutelné. Pro vybrané pohledy je označen výhledový kužel, ve kterém bude nutné dodržet výškovou hladinu a zároveň doložit, že záměr neovlivní horizont veduty – z   pozadí by neměly růst žádné nové budovy. Důležité je ale i popředí – nové domy by neměly zepředu zakrývat významné objekty. Ochrana vedut v   popředí, je ale mimo podrobnost územního plánu a dovozuje se z   míry stability lokality (stabilizované chráněné).

Výšková regulaceCelkový návrh výškové kompozice Prahy je upřesňováním a konkretizováním výškové regulace na jednotlivých lokalitách, případně blocích. Výšková regulace Prahy nestanovuje žádná nová území, kde by měly vznikat vyšší budovy. Ve všech lokalitách, kde navrhujeme doplnění vyšší zástavby, případně zvýraznění dominantního postavení (Pankrácká pláň), už vysoké budovy stojí několik desetiletí a navrhovány jsou už skoro sto let. Výšková regulace je vzhledem ke složitosti a významu pražské kompozice, složena z několika navzájem provázaných částí, které se uplatňují v několika tematických okruzích, kopírujících současně postup stanovení výškové regulace:

Obecně1/ Prvotní je zejména doplnění výškové úrovně stávajících zastavěných území, která je možné v různé míře považovat za stabilizovaná. Doplněna jsou zejména místa proluk konstatováním a tím i doplněním stávající výškové hladiny. Je to část regulace stabilizující.2/ Návazně jsou stanoveny výškové hladiny transformačních a rozvojových ploch, zejména tam, kde plochy přímo navazují na jiná území stabilizovaná. Oba tyto „stabilizační“ kroky vedou k homogenizaci výškové úrovně zástavby města na největší ploše celého území. Homogenizace neznamená to, že je všude navržena stejná výška, ale že výšková regulace vychází ze stávající zástavby a je doplněna regulací pro nové stavby v hladinách, které se nejčastěji v okolí vyskytují. Tento krok zamezuje vzniku náhodných nekoordinovaných výškových dominant.3/ Třetí část regulace, zahrnuje stanovení výrazných horizontál a vertikál, které v zástavbě definují významná místa, doplní, podpoří, nebo zcela nově vytvoří základní významovou kompozici města a učiní město čitelnějším z dálkových pohledů. Neméně důležitým důvodem je i iniciování různých odlišných enkláv s rozdílným významem pro živý (obecně vzato heterogenní) organismus města, který je pro Prahu typický. 4/ Poslední částí koordinace celé „metropolitní kompozice“ je její definování do závazného schématu.

PodrobněPodrobněji vyjádřená výšková kompozice Prahy je popsána směrem od volné krajiny do města a od jednoduššího ke komplexnějšímu a složitějšímu:

Zahradní města a vesniceZákladní výškovou hladinou Prahy je hladina dvou až tří pater. Tyto struktury se objevují nejen jako vesnice ve volné krajině administrativního území Prahy, ale zasahují hluboko do její struktury, až do těsné blízkosti centra (někde dokonce do 3 km). V duchu konstatování architekta Marka Johnsona5 z workshopu o plánování Prahy: „Prague is a city of villages“, platí, že Praha je převážně dvoupatrové (zahradní) město. Tento typ zahradní a vesnické zástavby do tří podlaží zabírá zhruba 75 % zastavěné plochy. Je to typ zástavby sice ne příliš hospodárný, ale vykazuje velkou kvalitu prostředí6. Také se dá říci, že je to struktura z hlediska trvalé udržitelnosti poměrně odolná. Proto je tento typ struktury zástavby nejen stabilizován, ale v mnoha, zejména rozvojových, plochách také doplněn (předepsán). Nejen pro jeho obecnou oblíbenost, ale zejména proto, že stávajících rozvojových ploch, které v rámci právní jistoty Metropolitní plán potvrzuje, má Praha nadbytek a předchází se tím degradující fragmentaci těchto území z důvodů, že je nelze jako celek zaplnit intenzivnější formou zástavby vykazující obdobnou kvalitu prostředí tam, kde se nacházejí.

Modernistické město a periferiePraha je doplněna zcela novými „hradbami“ modernistické zástavby druhé poloviny dvacátého století. Nejedná se jen o průmyslová území, ale především o náhrdelník sídlišť, který obepnul Prahu a definoval tak její „nový horizont“, který je průměrně ve vzdálenosti 7-10 km od centra a pokrývá cca 10 % zastavěných ploch města. Tento

5 Mark Johnson, americký architekt, urbanista, globální konzultant velkých měst a metropolí. V Praze vystupoval na ReSITE v roce 2014 a téhož roku se účastnil několika workshopů na IPR Praha na téma Praha a její plánování.6 zejména s odkazem na kvalitu života ve městě.

horizont je složen z mnoha vertikál panelových domů, které ovšem, spolu se zelenými úbočími, působí jako masivní horizontály hradeb. Horizontálně působí také proto, že ve většině případů nebyly zatím realizovány výškové dominanty původně navržené jako akcent modernistických kompozic horizontál. Tuto vrstvu modernistického města lze stabilizovat do jisté míry, proto Metropolitní plán nevylučuje návrat k původním autorským kompozicím. Tyto dominanty jsou spíše výjimečné a zdůrazňují vždy „střed kompozice“, nikoli její okraj. Dominanty nemají skončit ojedinělými solitéry, ale vždy musí být shlukem několika budov.

Historický střed městaSamostatným fenoménem je vlastní Praha – historický střed města, které, obecně vzato, vzniklo do První světové války, tedy před dobou vzniku modernismu a globalizace. Jeho současná výška osciluje mezi třemi a osmi patry s výraznou diferenciací a je doplněna velkým množstvím místních dominant, které vytváří nejtypičtější charakteristiku: „Praha stověžatá“.Tento fenomén je ale lokalizován na zcela konkrétní část města a už nikdy nemůže být zopakován. Nikoli náhodou je předmětem zásadní ochrany a je také zapsán na mezinárodní seznam kulturního dědictví UNESCO. Tento fakt nevylučuje současné doplňování chybějící struktury. Zde je namístě i ochrana tzv. střešní krajiny, tedy detailu města, přestože, nebo právě proto, že zásahy posledního čtvrtstoletí byly v mnoha případech devastující.Zejména pro toto území a jeho ochranu je stanoven systém vedut a jejich důsledná ochrana. Jedná se především o plochy uvnitř zhruba tříkilometrového trojúhelníku nejstaršího zastavění a v jeho těsné blízkosti. Zde je nutné posuzovat výškovou regulaci vždy individuálně právě ve vztahu k historické městské krajině7.

Střední prstenecNejdůležitější částí města, nejen z hlediska potenciálu, ale také jako doplnění a rozvinutí středu je jakýsi „střední prstenec“ a heterogenní zástavba, která se nachází „na pomezí“ města, předměstí a periférie. Vzdálenost tohoto území je 4-6 km od centrálního trojúhelníku. Je to území „města jedenadvacátého století“. Území, které je cílem návratu zpět do města koncentrování energie a zároveň je přirozeným rozšířením centra, zejména umístěním těch objemů, které jsou jinak pro historické dědictví středu nepřiměřené, nebo dokonce nepřijatelné. Je územím, které centrum doplňuje a ve výsledku ho rozšiřuje a tím mu ulevuje. Cílem je doplnění města jako struktury „krátkých vzdáleností“, i se všemi limity této možnosti. Cílem je dokomponování nejbližšího horizontu magického středu. Cílem je mezikruží jako místo revitalizace vnitřních periferií a místo komponované zástavby sebevědomé metropole, která má nejen historické základy, ale také současný a budoucí rozmanitý potenciál kvalitního metropolitního života. Zde, na přesně a uváženě stanovených plochách, může a má být hladina nejen doplněna, ale také vědomě dokomponována vyšší zástavbou. Částečně v ochranném pásmu historického jádra, částečně za jeho hranicemi. Částečně zvýrazněním horizontu pankrácké pláně a částečně doplněním údolí Rokytky a holešovického meandru.Tyto kompoziční vertikály by měly být doplněny také výraznými horizontálami, nejen horizontálou letenskou, ale také a v neposlední řadě i výrazným doplněním cesty k (a od) letiště jako symbolu města propojeného se zbytkem světa.

7 Vídeňské memorandum (Vídeň, 05/2005) přijaté na mezinárodní konferenci pod záštitou UNESCO „Světové kulturní dědictví a současná architektura – Správa historické městské krajiny“.

SouhrnVýšková kompozice Prahy směřuje ve svých důsledcích k několika základním cílům:Stabilizovat stávající strukturu města na její největší ploše. Zamezit náhodnému vzniku nežádoucích dominant. Dokomponovat ojedinělé případy (nejen) nedokončených záměrů.Definovat vzájemný vztah hustoty hmoty a dominant.Přispět k mentální mapě metropole a orientaci v   ní.

Výškové uspořádání města – podrobné podmínky pražské výškové regulace1. Regulovaný počet podlažíRegulovaný počet podlaží se stanovuje na celém území města v   ortogonálním čtvercovém rastru o hraně 100m a je vyjádřen číselně uprostřed daného čtverce. Čtverec je v   návaznosti na znění vyhlášky 500/2006 Sb. plocha vyjadřující podmínku prostorového uspořádání týkající se počtu podlaží. Vyznačuje se v   hlavním výkrese svou hranicí.Plocha v rastru 100×100 m je zvolena jako základní rozměr pražského stavebního bloku, reprezentující zástavbu, nikoli jednotlivé stavby. Abstraktní čtvercový rastr nerespektuje hranice pozemků, bloků ani lokalit zejména proto, aby byla zachovaná výšková diverzifikace v čase vrstveného města.

Pražský stropRegulovaný počet podlaží je „stropem podlažnosti Prahy“, který lze lokálně „přizvednout“ jen v Metropolitním plánu taxativně stanovených případech (pro občanskou vybavenost, podél městských tříd, v urbanisticky exponovaných polohách dle PSP atd. viz níže) a to pouze Metropolitním plánem stanovenou mírou. Regulovaný počet podlaží (včetně pravidel) vyjadřuje Metropolitním plánem garantovaný a přípustný počet regulovaných podlaží v [T] transformačních a [R] rozvojových plochách, a nejvýše přípustný (tedy nikoliv garantovaný) počet podlaží v plochách stabilizovaných. Výjimku tvoří stanovení navýšení regulovaného počtu podlaží (barevné číslice), které se považuje za garantované i ve [S] stabilizovaných plochách. Ve stabilizovaných lokalitách [Sc] chráněných je nutné současně přihlédnout k přirozeným hranicím struktury zástavby i uvnitř stavebních bloků a ke konkrétním výškám hlavních říms (tzn. mimo podrobnost nejen metropolitního, ale i regulačního plánu) a rozhodovat individuálně podle Pražských stavebních předpisů, ale vždy jen v mezích regulovaného počtu podlaží a to s přihlédnutím k památkovému charakteru území.Ve stabilizovaných lokalitách [S] obecných je nutné přihlédnout k přirozeným hranicím struktury zástavby i uvnitř jednotlivých stavebních bloků (tzn. mimo podrobnost metropolitního plánu), za změnu v rozporu s charakterem lokality se považuje nedůvodné zvyšování podlažnosti u stabilních částí heterogenních a hybridních struktur zástavby, vykazujících znaky zahradního města. Ve stabilizovaných lokalitách [Sf] flexibilních je nutné vyjít z předpokladu, že regulovaný počet podlaží odpovídá nižší míře stability území, aniž by docházelo k zásadní změně jeho charakteru, a nepřipustit jej v plném rozsahu lze jen ve zvlášť odůvodněných, konfliktních případech na rozhraní více čtverců s rozdílnou regulovanou výškou budovy. Kde Metropolitní plán stanovuje jiné požadavky než ty, které odpovídají stabilizované podlažnosti a odlišuje je barevnou číslicí v grafice, se tyto výšky považují za garantované. Všechny garantované regulované počty podlaží musí současně splnit podmínku nenarušení ochrany vedut.

Výšková kompoziceRegulovaný počet podlaží se rozlišuje podle kompozice jako0 / Stabilizující regulovaný počet podlaží;vycházející ze stávajícího stavu a typických struktur zástavby (černé číslice);+ / Zvyšující (- / Snižující) regulovaný počet podlaží;umožňující navýšení podlažnosti oproti stavu(barevně odlišené číslice) požadující snížení podlažnosti oproti stavu- nestanovuje se.Regulovaný počet podlaží je definován v pojmech.Úroveň hlavní římsy tvoří horní úroveň nejvyššího přípustného plnohodnotného nadzemního podlaží. Tvoří ji průnik vnějšího líce obvodové stěny tohoto podlaží a horní hrany střešní krytiny nebo horní hrana atiky tohoto podlaží.Nad úrovní hlavní římsy lze vystavět šikmou střechu, ustupující podlaží nebo jiné prostorové řešení střechy v souladu s podmínkami stanovenými v § 27, odst. 2) a 3) pražských stavebních předpisů.Pravidla pro zástavbu nad hlavní římsou se uplatní i pro budovy v urbanisticky exponované poloze. Hlavní římsa se v takovém případě odvozuje vždy z posledního přípustného (=regulovaný počet + dovolené překročení) plnohodnotného podlaží. Mezipodlaží může činit maximálně 50% hrubé podlažní plochy plnohodnotného podlaží, jinak se započítává jako plnohodnotné podlaží.

Obecná pravidla

Rozhraní a toleranceV případě budov umístěných na rozhraní více čtverců s rozdílnými požadavky na regulovaný počet podlaží lze využít vyšší počet podlaží pro celou budovu tehdy, pokud zasahuje do čtverce s vyšším regulovaným počtem podlaží minimálně 50% regulované (zastavěné) plochy budovy. V případě budov umístěných na rozhraní více čtverců s rozdílnými požadavky na regulovaný počet podlaží (zejména osou podélně rozdělených) se pro změnu podlažnosti toleruje odchylka v hloubce budovy (mezi fasádami nebo obvodovými nosnými zdmi) směrem kolmo k uliční čáře, maximálně však 25m a pouze v souladu s předepsanou strukturou zástavby.

Ochrana výškové diverzity Stávající budovy s vyšším počtem podlaží než je regulovaný počet podlaží je možné nahradit novými budovami se shodným počtem podlaží za podmínky, že zastavěná plocha novostavby nepřekročí regulovanou plochu původní budovy, a to pouze pokud se nejedná o regulovaný počet podlaží s omezovaným potenciálem.

Ochrana urbanistické kompozice Stávající budovy lze nahradit novostavbami s vyšším počtem nadzemních podlaží při dodržení regulované výšky původní budovy, a to za podmínky, že zastavěná plocha novostavby nepřekročí regulovanou plochu budovy původní. Regulovaná výška původní budovy se stanovuje dle § 27, odst. 1) pražských stavebních předpisů.

Minimální podlažnostZástavba ve stávající urbanisticky exponované poloze (nároží, nábřeží, průhled ulicí, osa náměstí apod.) ve stabilizované lokalitě nesmí být bezdůvodně snížena oproti regulovanému počtu podlaží.

SčítáníPřípustné navýšení regulovaného počtu podlaží budov v urbanisticky exponované poloze lze sčítat (obecně exponované + podmínky stanovené pro veřejná prostranství). Možnost sčítání neplatí 1. pro lokální dominanty specifikované v popisech lokalit 2. pro budovy občanského vybavení, jejichž přípustné překročení regulovaného počtu podlaží je konečné.

Pravidla pro dominantyPro dominanty je za dalších podmínek přípustné překročení regulovaného počtu podlaží. Dominanty tvoří veřejné budovy (budovy občanského vybavení) a budovy v urbanisticky exponované poloze.

A) Veřejné budovy (budovy občanského vybavení)Budovy občanského vybavení mohou překročit regulovaný počet podlaží mírou, kterou vyžaduje jejich typologie, význam a urbanistická poloha. Nejvíce však o dvě plnohodnotná podlaží v hladině s regulovanou výškou do čtyř podlaží včetně, od hladiny pěti podlaží včetně o tři plnohodnotná podlaží.

B) Budovy v urbanisticky exponované poloze

1. Nároží, průhledy, osy Obecně urbanisticky exponované např. budovy na nároží, v průhledu ulice nebo v ose náměstí; mohou překročit regulovaný počet podlaží maximálně o dvě podlaží nejvýše nad jednou třetinou plochy posledního plnohodnotného podlaží. Pro prostorové řešení střechy nad posledním přípustným podlažím platí pravidla analogická k omezení střech nad hlavní římsou.

2. Uliční fronty Podél Metropolitní třídy mohou budovy překročit regulovaný počet podlaží o jedno plnohodnotné podlaží v hladině s regulovanou výškou do čtyř podlaží včetně, od hladiny pěti podlaží včetně o dvě plnohodnotná podlaží.Podél Městské třídy mohou budovy překročit regulovaný počet podlaží o jedno plnohodnotné podlaží.

3. Lokální dominanta Lokální dominanty specifikované v regulaci lokality (popř. v její transformační nebo rozvojové ploše) mohou překročit regulovaný počet podlaží o jedno plnohodnotné podlaží v hladině s regulovanou výškou do čtyř podlaží včetně, od hladiny pěti podlaží o dvě plnohodnotná podlaží, není-li u nich uvedeno individuálně.

4. Městská dominanta Městské dominanty specifikované v regulaci lokality (popř. v její transformační nebo rozvojové ploše) mohou překročit regulovaný počet podlaží o čtyři plnohodnotná podlaží v hladině s regulovanou výškou do čtyř podlaží včetně, od hladiny pěti podlaží o pět plnohodnotných podlaží, a od hladiny osmi podlaží o libovolný počet podlaží, nejvýše však do výšky 100m.

5. Orientační bodOrientační body zvlášť specifikované v regulaci lokality (popř. v její transformační nebo rozvojové ploše) mohou překročit regulovaný počet podlaží pouze do počtu podlaží nebo výšky budovy uvedené

v jejich popisu (například stanice metra na periferii), nejvýše však lze stanovit výšku 100m.

Individuální pravidlaPodrobnější územně-plánovací dokumentací, zejména Územním plánem vymezené části hl. m. Prahy lze výškovou regulaci podrobněji specifikovat: [S]Základní rastr výškové regulace (100×100 m) lze, pro potřeby popisu stabilizovaných území s památkovou ochranou, zpodrobnit na rastr 50×50 m, ale nikoli menší.[T] + [R]V transformačních a rozvojových plochách lze regulovaný počet podlaží zpřesnit samostatným stanovením regulovaného počtu podlaží pro danou plochu. V takovém případě se uplatní regulovaný počet podlaží dané plochy v jejích hranicích. Podmínky přípustnosti překročení regulovaného počtu podlaží tím nejsou dotčeny.

Ochrana vedut Za vedutu je možné považovat celkový obraz zachycující lokální ucelenou část města v případě, že sledovaný horizont je ve vzdálenosti maximálně 1,8 km. Má se za to, že horizont veduty je zobrazen na pozadí oblohy. Ochranou veduty se rozumí omezení přípustnosti regulovaného počtu podlaží staveb v případě nepovoleného zásahu do sledované veduty. Ochrana vedut se stanovuje jako podmínka přípustnosti v územích se zvyšujícím regulovaným počtem podlaží, neuplatňuje se pro území se stabilizujícím nebo se snižujícím regulovaným počtem podlaží. Ochrana vedut vyjadřuje, že stavba navržená dle regulovaného počtu podlaží nesmí negativně narušit kompozice sledovaných vedut. Sledované veduty jsou přesně definovány fotografií a 3D modelem s řádně vymezeným bodem pohledu, úhlem a ohniskovou vzdáleností pro zákresy.Nepovoleným zásahem do sledované veduty se rozumí, narušení kompozice veduty, tedy proporčně a měřítkově nepřiměřený zásah stavby, činnosti nebo zařízení do vymezeného prostoru dané veduty. Samostatně budou posuzovány stavby v popředí a středu, které nenarušují horizont a stavby v pozadí, tedy stavby, které přesahují chráněný horizont dané veduty. Hranice přiměřenosti se stanovuje v každé vedutě individuálně graficky. Tedy vymezením hranice (čarou), přes kterou je zásah do veduty nepřípustný.

Doplnění panoramat Za panorama je možné považovat celkový obraz zachycující větší ucelenou část města v případě, že sledovaný horizont je ve vzdálenosti dané rozmezím 1,8-5-10 km. Horizont je zpravidla zobrazen na pozadí oblohy, ale může být i na pozadí výrazně vzdáleného jiného horizontu. Doplněním (rozvojem) panoramatu se rozumí požadavek na dosažení minimálního regulovaného počtu podlaží (případně rozmezí) staveb v případě zásahu do sledovaného panoramatu. Pro doplnění panoramatu jsou stanoveny dálkové pohledy, které mají graficky definovaný nový horizont, kterého je možné dosáhnout.

Soulad výšky budovy s Metropolitním plánemPro posuzování souladu výšky budovy s   Metropolitním plánem platí, že záměr změny v   území musí splnit tři kumulativní podmínky:

musí odpovídat výškové regulaci a jejím pravidlům; nesmí představovat nepovolený zásah do žádné sledované veduty;musí splnit minimální regulovaný počet podlaží, je-li v dané ploše předepsán.