Na přípravě 7. čísla se podíleli: Vendula Dvořáková, Michal Blažek, Jan Mertlík, Vlaďka Junková, Nikola Ivanová, Petr Sedláček, Roman Skřehot. Sazba: Jan Pruška

E d i t o r i a lMilé čtenářky,milí čtenáři! Tak máme po maturitním plese. Všichni jsme si ho užili a bylo nám tam společně moc fajn, ale pokud jsme čekali, že na náš ples přijdou také naši profesoři, mýlili jsme se. Pozvali jsme všechny. Jaké bylo ale naše překvapení, že naše pozvání přijalo víc těch učitelů, kteří nás vůbec neznají a nemají nás na žádný předmět. Minulý rok jsme organizovali ples my a musím říct, že loni se tam sešlo mnohem víc učitelů. Čím to? Jsme opravdu tak neoblí-bená třída? Opravdu jsme tak hrozní? Vážně jsme tak strašní, že se s námi nedá vyjít? Tak se sama sebe ptám proč? Proč jsme všem trnem v oku? Proč všichni tak neradi chodí k nám na hodiny? Proč nás všichni tak neradi učí a prohlašují o nás, že jsme banda povalečů? Nevím. Asi jsme opravdu tak hrozní. Tak se chci všem profesorům omluvit a doufám, že se všem uleví až odejdeme. Jen doufám, že se tyhle vztahy neprojeví u maturity, ta by měla být objektivní, a že nám nikdo nebude házet zbytečné klacky pod nohy.

Časopis jsme rozšířili o čtyři stránky, tak doufáme, že jsme je zaplnili informacemi, které vás budou zajímat nebo vás alespoň pobaví. Přidali jsme stránku, kde najdete hlášky našich profesorů, pokud máte něco takového doma v šuplíku, byli bychom moc rádi, kdyby jste nám to poslali a my to mohli publikovat. Ptali jsme se vás na vaše názory na školní rádio, popisujeme vám náš maturitní ples, pan učitel Sedláček napsal článek o tom, co ho baví a našemu rozhovoru tentokrát neunikl pan učitel Svatoň. Věnujeme se i německé olympi-ádě, která proběhla u nás na škole. Jako vždy nechybí hudební a filmová recenze, infor-mace o projektu Bodies a informace z autoškoly. Samozřejmě vás neochudíme o novinky ve sportu.

Tak přeji příjemné čtení. Doufám, že se i pobavíte a budete nás číst i nadále. Pokud by někdo měl zájem psát s námi, ozvěte se, nebojte se a nestyďte se. Čekáme na vás. Přeji krásných a bez úhon prožitých čtrnáct dní.

Vendula Dvořáková, šéfredaktorka Wendy.Dvorakova@seznam.cz

T v á ř e t ý d n e

S u d o k u

Srazí se motorkář na silnici s ptáčkem. Chu-dinka ptáček spadne na zem, cuká sebou, ale ještě není mrtvý. Motorkáři se ho zže-lí a opatrně ho odveze domů. Tam ho položí do klece, rozdrolí mu chle-ba, do misky nalije vodu a čeká, jestli se uzdraví. Ptáček se za několik dnů skutečně probere,

rozhlídne se kolem sebe a vidí mříže, chleba a vodu. V tom mu všechno do-jde, a říká: „Ty vole, já ho zabil!“

Jakou dostanete odpo-věď od blondýnky, ze-ptáte-li se jí, zda vám svítí blinkry? Ano, ne, ano, ne, ano, ne, ano ......

V t i p y

2 15

Sním si krásně ten svůj sen,hle-je tu zvláštní den.

Dnes je datum dvacet jedna,měsíce tak krásného, měsíce března

Všechno kolem jarem voní,petrklíče zase zvoní

Nikomu už nevadí,že je ještě náledí

Teplo už nám začíná,bude tu až do října.

Chvilka poezie

Vážení studenti!Říkali jsme si, že bychom vás mohli něčím pobavit. Proto jsme zašátrali v našich šuplících,

kde jsme našli hlášky profesorů. Zveřejňujeme je, abychom si všichni uvědomili, že učitelé jsou taky jen lidé, kteří občas dokážou i něco jiného než pouštět hrůzu.

14 3

H l á š k y u č i t e l ů

Další obětí našeho rozhovoru se stal pan uči-tel Petr Svatoň.

Jak jste se dostal k povolání učitele na střední škole?

„Němčině se věnuji již od svého dětství, ne-boť pocházím z česko-německé bilingvistické rodiny. Ještě na gymnáziu jsem se ale chtěl zaměřit spíše na základy společenských věd a i při přijímacích zkouškách jsem německý ja-zyk a literaturu považoval nejprve jako druhý doplňující obor.Postupně mně byly zadávány práce v podobě překladů religionistických textů a do současné i historické němčiny jsem pronikal stále hlou-běji. K učitelství na SŠ mě přivedla tradice, neboť pocházím z učitelské rodiny, proto jsem považoval za logické v této návaznosti pokračo-vat, ať již v jazyce nebo dalších oborech.“

Jste znám svou přípravou na hodiny. Kolik času věnujete přípravě mimo školu, ve svém volném čase?

„Snažím se spolupracovat i s dalšími germanis-ty z různých institutů i v zahraničí, pro svoji jazykově-komunikativní koncepci čerpám ma-teriály z řady dalších učebnic. Zajímám se o vytváření interaktivních databází a tvorbu dalších handoutů pro e-learning.Příprava do každého předmětu je časově ná-ročná, v cizím jazyce k tomu patří zejména hledání významových souvislostí, jejich logické vyjádření na dané úrovni s přihlédnutím ke kaž-dodennímu životu.“

Jaký jste byl jako student?

„Na tehdejším šestiletém gymnáziu mě zaujaly nejen humanitní, ale i přírodovědné předměty, účastnil jsem se s úspěchem i několika projek-tů, soutěží a olympiád. Konkrétněji jsem se v rámci jazyků profiloval až ve vyšších ročnících a velmi podnětné se pro mě staly časté cesty do Rakouska i pobyt na Univerzitě J.W. Goetha ve Frankfurtu a.M. Stále více času jsem věnoval studiu ve vědecké knihovně, poslechu hudby a návštěvě kulturních představení.“

Jak by měl podle vás vypadat ideální student? Děláte rozdíly mezi studenty?

„Student by se měl aktivně podílet na komu-nikativní výuce jazyka, kreativně a pohotově rozvíjet své schopnosti na rozmanité jazykové úrovni a plně využívat svým dovedností v mno-ha oblastech. Pro další uplatnění by se měl naučit vlastním způsobem hodnotit určité vzory jednání a umět se orientovat v různých sociálně jazykových oblastech (sociálních vztazích, konvencích apod.), které mohou ovlivnit jeho životní styl a další školní práci. Proto nesmí chybět v hodi-nách cizího jazyka přiměřený prostor pro pří-ležitost obhájit svoje názory, postoje a umět je přesvědčivě uplatnit a prezentovat v cizím jazyce.“

Myslíte si, že máte velké požadavky na své stu-denty?

„Požadavky na studenty koncepčně odpovídají v plném rozsahu běžné jazykové komunikaci po úroveň B1-B2. Student se naučí číst autentický i beletristický německý text, součástí je i se-známení s reáliemi dané jazykové oblasti. Aktivní znalost cizího jazyka je v současné době nezbytná jak z hlediska globálního, neboť přispívá k účinnější mezinárodní komunikaci, tak i pro osobní potřebu žáka. Cílem výuky je vytvořit u žáků i předpoklady pro multikulturní komunikaci. “

Jaké jsou vaše mimoškolní aktivity? Kde vás může student potkat mimo školu?

„V poslední době jsem se s kolegy podílel na nové prezentaci školy a tvorbě interaktiv-ních výukových materiálů pro různé jazykové úrovně, jsem v neustálém kontaktu s kolegy z německy mluvících zemí. Velmi často se pohybuji v knihovně Goethe-In-stitutu v Praze a v univerzitních knihovnách. Nejraději čtu díla přelomu německého roman-tismu a realismu a 1. poloviny 20. století a za-bývám se analýzou literárních děl a produktiv-ními recepcemi.“

Vendula Dvořáková

R o z h o v o r

Je tam vedro, lidé nejsou oblečení, a jak to tam pak večer vypadá.

(Popis karnevalu v Riu de Janeiro)

Mgr. Petr Beránek při hodině zeměpisu

Máme tady podezřelou odmocninu

Mgr. Marek Raja při hodině matematiky

Drahý, dovol, abych tě taktně upozornila:

„To, co ti sedí na krku, je hlava a uvnitř mozek …“

Mgr. Ivana Zadražilová při hodině chemie

Už pohled na ty hory vzbuzuje velké vzrušení …

Mgr. Petr beránek při hodině zeměpisu

Dneska je 7.5. 7 a 5 je 13! K tabuli půjde Podolská.

Mgr. Ivana Mědílková při hodině dějepisu

Prosím tě, otevři vzadu okno, je zde něco nezdravého. Mgr. Marek Raja při hodině fyziky

U n i k á t n í v ý s tava B o d i e s

4 13

Automob il nen í trezor ! ! !

Nedávno se mi svěřila zná-má, že ji někdo při ná-

vštěvě supermarketu odcizil peněženku. Celkem banální a všední událost, kterých se kolem nás denně stávají spousty, a kte-rým pokud se nás osobně netýkají, ani nevěnujeme pozornost.

Říkáte si, kdyby si na ni dáva-la větší pozor, nemuselo se to stát. To máte zajisté pravdu, ale on opravdu stačí jen okamžik a vaše cennosti změní majitele.

Určitě jste slyšeli od známých či kamarádů, jak jim někdo vykradl auto v době, kdy si vesele nakupovali a svého plechového miláčka nechali na chvíli bez dozoru.

Říkáte si, to se tady u nás nemůže stát. Tady jsme malé městečko, tady se všichni ale známe ... znáte přísloví: pří-

ležitost dělá zloděje? Kolikrát jdete kolem zaparkovaných aut a vidíte ty neskutečné poklady, které tam řidiči či spolujezdci nechávají? Napří-klad mobilní telefony, přenos-né počítače, tašky, kabelky a dokonce i peněženky. Ano,

to vše tam najdete. A taky znám ty průpovídky typu: „mně se to nikdy nemůže stát“ a podobně.

Věřte mi, že může. Mluvím z vlastní zkušenos-ti, a proto závě-rem takové malé doporučení.I když jdete od auta na chvíli, nebo ho nechá-váte stát na ulici přes noc, nene-chávejte v něm nic cenného. Uchrání-te se nečekaných a nepříjemných překvapení.

Neexistuje auto, které nejde vykrást.

Přeji vám všem hezký den.

Roman SkřehotAutoškola Jindříšek

Konečně. Světoznámá výstava lidského těla dorazila i k nám do naší malé země. Tato

nevídaná a nesmírně zajímavá exhibice se tak stala inspirací pro několik studentů a studen-tek našeho gymnázia, a pod vedením pana učitele Páchníka se rozhodli ji v rámci projek-tového dne navštívit.

Výstava probíhala ve velkém sále pražské Lu-cerny, kde měli všichni jedinečnou příležitost shlédnout skutečné lidské exponáty a orgány, které jsou ošetřeny a stabilizovány speciální metodou (Polymerová ochrana). Tento proces se skládá z balzamování lidských těl, z je-hož tkání je odstraněna voda a poté pomocí vakuové techniky je tělo ještě upravováno. Tyto složité procesy a speciální úpravy nám tak umožňují pohled na lidské tělo z anato-mického hlediska v originále a to nedokáže žádná učebnice ani ta nejvěrohodnější umělá pomůcka.

Vše je popisováno tak reál-ným a věrným způsobem. Výstava nám také umož-ňuje náhled na nespočet orgánů, napadených růz-nými nemocemi, zejména orgány zničené kouřením. Mnozí z nás si určitě kladou otázku, odkud se vlastně vzala těla určená k expo-zici. Podle nejrůznějších médií kolovaly mezi lidmi fámy o tom, že se jedná o těla čínských politic-kých vězňů. Hlavní provo-zovatel této výstavy však

tento výplod lidské fantazie vyvrátil argumen-tem, že se sice jedná o asiaty, ale pouze o ty, kteří dali souhlas k užití jejich těla pro vědecké účely. Vše dokonce bylo prozkoumáváno policií a celá výstava byla označena za zcela legální.

Výstavu Bodies … The Exhibition shlédlo na ně-kolika málo místech na světě již přes 16 milio-nů lidí. Bodies, které máme v ČR jsou jen sla-bý odvárek oproti zahraničí! Současně s námi má výstavu ještě 5 dalších míst a na některých můžete spatřit i těhotnou ženu s otevřeným břichem, ve kterém je vidět plod. Praha se stala prvním místem v zemích bývalého vý-chodního bloku, kde je výstava instalována. I přes přísný zákaz fotografování a užívání mo-bilních telefonů si tuto výstavu naši studenti i studentky nesmírně užili a získali tak nevšed-ní zážitek na který jen tak nezapomenou.

Nikola Ivanová

Královéhradecký Macbeth

První představení, které naši studen-ti mohli v Klicperově divadle shléd-

nout, byla hra Williama Shakespeara Macbeth, kterou královéhradečtí uved-li jako čtrnáctý příspěvek cyklu ‘‘Bůh ochraňuj Williama Shakespeara!“ Před-stavení proběhlo v pondělí 14. ledna a zúčastnilo se jí mnoho našich žáků.

Klicperovo divadlo je známo svoji origi-nalitou a ani u Shakespeara nezklamalo. Ačkoliv je tato tragédie velmi těžký oří-šek jak pro herce, tak pro diváky krá-lovéhradečtí dokázali diváka zaujmout a dokonce tuto hru humorně uchopit a použít v ní moderní prvky jako boj o moc mezi fastfoody MacDonald a KFC, kde krev a špínu představuje kečup a hořčice.

Hlavním hrdinou hry je Macbeth (Dušan Hře-bíček), kterému sudičky předpoví, že se sta-ne králem. Ten potom z touhy po moci zabije krále a stane se tyranem. V Shakespearově hře je Macbeth skotský šlechtic, ale v Hradci se z něj stává bratranec šéfa Macdonaldu Dun-cana (František Staněk), který pracuje u kasy. Lady Macbeth (Zora Valchařová Poulová) utí-rá ve fastfoodu stoly a nechybí ani Seyton v podobě obřího hamburgru, který rozdává le-táky. Ve hře nechybí ani veselý pokus o karaoke

a doslova ’’korunu‘‘ tomu nasadí Macbeth, který si tu svoji vytvoří z plastových vidliček a izolepy. Místo brnění má plastový jídelní tác a čarodějnice nahradili tři klauni.

Ačkoliv to není klasické zpracování, nápad je velmi originální a i v tak tragické hře se doká-že divák zasmát. Klicperovu divadlu se prostě zase něco velmi povedlo a já vám mohu tuto hru vřele doporučit.

Nikola Ivanová

12 5

Hned na samém počátku roku 2008, 9. ledna, proběhla na naší škole soutěž

v německém jazyce.

Tuto akci zorganizovala paní profesorka Kli-mentová a pan profesor Svatoň. Sraz všech zájemců o němčinu byl před společenskou místností. Oficiální zahájení soutěže bylo krátce po šesté vyučovací hodině. Soutěže se zúčastnilo celkem 14 studentů z ročníků kvinty až septimy.

Pro nejlepší umístění museli soutěžící uspět co nejlépe celkem ve třech úkolech: po-slech, test a konverzace.

Začalo se poslechem. Žáci si měli poslech-nout zhruba sedmiminutový rozhovor a vybí-rat správné odpovědi. Hned poté následoval test. Zde studenti dostali několik otázek

a měli zvolit ze čtyř možností tu nejvhod-nější. Jakmile odevzdali test, nastala krát-ká pauza, po které chodili jednotlivci zpět do společenské místnosti, vylosovali si jedno ze sedmi možných témat a hovořili o něm. Profesoři nechávali studenty mluvit hlavně samostatně, když bylo nejhůř, kladli otázky. Jak se kdo umístil, se všichni účastníci dově-děli hned druhý den o velké přestávce, kdy se předávaly ceny.

Na prvním místě se umístila Šárka Davidí-ková, ze septimy a druhý skončil Lukáš Ba-keš, také ze septimy. Jako náhradnice byla vybrána Pavlína Tauchmanová z kvinty. Tito dva studenti postoupili do okresního kola, které se uskutečnilo v pondělí 21. ledna na našem gymnáziu.

Nikola Ivanová

K o n v e r z a č n í s o u t ě ž z n ě m e c k é h o j a z y k a

wwwwwwwww

Jeden den v nahrávacím studiuF i l m o v á r e c e n z e

Slyšíte písničku v rádiu. Líbí se vám její melodie, její text, ale pravděpodobně

nevíte, jak vznikla její nahrávka. Za takovou jednou tříminutovou písní stojí hodiny práce ve studiu.

A jak taková práce vypadá? Nejprve jsou na řadě hudební nástroje. Jako zá-kladní podklad celé písně, se nahrávají bicí. Bicí souprava je ve studiu, v od-dělené zvukotěsné místnosti. Bubeník hraje podle metro-nomu, díky kterému bude celá písnička ve stejném tempu. Hráč na bicí to má ale ve studiu těžké, protože pokud udělá nějakou chybu, musí hrát celou skladbu znovu od začátku. Jako další nástroj následuje basová kytara. Řídí se podle již nahraných bicí a doplní základní rytmus. Nahrávání kytar je poměrně zdlouhavé. Ke kytarám totiž existuje velké množství růz-ných efektů. Kytaristé proto nahrávají mno-ho zvukových stop, pokaždé s jiným zvukem kytary. Čím víc kytarových stop, tím píseň

zní mohutněji a působí pestřeji a barvitěji.

Teprve jako poslední přichází na řadu zpěv. Je také nahráván ve zvukotěsné místnosti. Existuje pro něj dvojení (přeložení dvou i více hlasů přes sebe) nebo různá zkresle-ní hlasu. Zpěvák nahrává celkem dvě stopy.

Nejprve nazpívá všechny slo-ky a potom všechny refrény písně. Zpěv je velice nároč-ný. V hlasové stopě je sice možné hodně stříhat anebo dozpívávat nepovedené čás-ti, ale pokud zpěvák zpívat neumí, nenahraje písničku nikdy.

Základy jsou tedy nahrané. Teď už jenom zbývá doladit hlasitosti, přidat doplňující zvuky a písnička je hotová. Takováto jedna nahrávka může muzikantům trvat i několik měsíců. Teprve ve studiu se totiž proká-že, jak dobře se muzikanti na nahrávání připravili a ja-kou mají trpělivost.

Pak už následuje jenom veliká propagace, nasazení písničky do rádia a pak už záleží jen na posluchačích a fanoušcích, jaký bude mít úspěch. Až příště uslyšíte hrát nějakou píseň, zamyslete se, kolik úsilí to stálo třeba právě vaši oblíbenou skupinu.

Jmenuji se Robert Neville. Přežil jsem epi-demii a žiji v New York City. Nabízím vám

jídlo. Nabízím vám přístřeší. Nabízím vám bez-pečí. Každý den v poledne, kdy slunce stojí nejvýš, budu u South Street Seaport. Pokud mě někdo slyšíte ... Prosím. Nejste sami.

Tuto zprávu vysílá každý den Robert do rá-dia. Robert Neville je bývalý voják a vědec. V roce 2009 byl svědkem rozšíření zdánlivého léku proti rakovině, který bez milosti z člo-věka udělá krvežíznivou bestii alergickou na světlo. Děj filmu je zasazen do zpustošeného New Yorku, kde Robert bydlí. To už se píše rok 2012. Každý den v jeho životě má svůj harmo-nogram. Ráno se nají, jde do laboratoře, kde zkouší různé kombinace vakcín na zvířatech a infikovaných lidech. Poté nasedne společně se svoji fenkou Samanthou do auta a vyráží do prázdných ulic města, ulovit si nějaké jídlo. Zastaví se v půjčovně pro film, který druhý den vrátí, načepuje benzín a přesně v poledne čeká v přístavu na přeživšího. Do svého příbyt-ku se musí vrátit před setměním, protože jak nastane noc, lidští mutanti vylézají ze svých úkrytů a hledají potravu. Když se vrátí domů navečeří se, zatarasí okna a dveře, lehne si se Samanthou do vany a společně přečkají noc.

Robert je trochu blázen. Nemá si s kým po-vídat, neustále myslí na rodinu a je pořádně zoufalý. Je vůči epidemii imunní, a to je jeho štěstí nebo prokletí. Jednoho dne se dostane do úkrytu infikovaných a jen o vlásek unikne jistému sežrání. Od té doby se jeho paranoia neustále prohlubuje. Vrcholem je, když musí zabít Samanthu, která byla infikována. Ztráta poslední bytosti, kterou měl rád, ho vyhnala v noci ven a měl opět na kahánku. Zachráni-la ho jakási žena, která slyší hlasy od Boha. Bůh ji řekl, že má jet do Vermontu, kde je poslední lidská ko-lonie. Robert s ní jet nechce, pro-tože si myslí, že jeho úděl je zůstat v New Yorku. To už se blížíme k velké-

mu finále. Infikovaní podle krve najdou jejich úkryt a strhává se poslední bitva. Kdo přežije? Existuje vůbec lidská kolonie? Přesvědčte se v kině.

Já, legenda je další z řady apokalyptických filmů. Akce byla chabá, ale atmosféra pořád-ně hutná. Pohled vylidněného a zarostlého New Yorku je frustrující. První dvacetiminu-tovka filmu je dokonalá. Nabízí nám pohled na zdecimované město a prázdnotu Robertova žití. Skvěle zachycené. Will Smith svoji posta-vu hraje nadmíru dokonale. Schizofrenické rozhovory s figurínami, dodržování pravidel společnosti a rozvrácená hrdinova duše, to všechno Will hraje bezchybně. Slušela by mu nominace na zlatou sošku. Bohužel to je vše co je na filmu dobré. Děj film skoro nemá. Podle mě byla veliká chyba, když se filmaři rozhodli nemocné udělat kompletně digitálně. V ostat-ních zombie filmech je hráli namaskovaní lidé a mělo to své kouzlo. Během filmu neustále čekáte na nějaké leknutí. Nic. Chyba je v tom, že režie se měl ujmout někdo, kdo by z toho udělal film nabušený akcí a pořádným dějem. Taková látka by měla být uchopena jako film, který bude dlouho plnit kinat. Místo toho je to one man show v dobrých kulisách bez děje a s tupým koncem.

Já, legenda (I Am legend) 2007Délka: 100 minutPremiéra: 10.1.2008Režie: Francis LawrenceScénář: Akiva GoldsmanHudba: James Newton HowardHrají: Will Smith, Alice Braga, Salli Richard-son, Darrell Foster

Jan Mertlík

6 11

Já, legenda: Sci - fi nebo reálná budoucnoust?

Opět tu máme pár tipů, kam si jít o víkendu poslechnout muziku.

Barakuda ve Dvoře Králové pořádá 25. led-na koncert kapel KRUCIPÜSK a INSIDE OUT. Krucipüsk pocházející z Liberce, kombinují styl thrash metal a hard core. Jsou poměrně známí už jenom díky námořnickým obleč-kům, které mají na sobě na každém svém koncertu.

Skupina Inside Out je z Hradce Králové a hraje cross-rock.

Trutnovský klub New End opustil organi-zátor koncertů Vojtěch Lábus, a proto teď jejich program není moc zaplněný. V sobotu 26. ledna se zde objeví TEREZA KRADLA, BENJAMING BAND, NEŘESTI a KCHT. Tereza Kradla je ryze amatérská kapela přirovnávající se k bigbítovému orchestru. Benjaming Band pocházejí z Petříkovic. Je-jich hudba je kombinací drsného punkrocku se skotskými prvky a vy ji jistě dobře znáte z koncertů v Hostinném.

Stránku připravila Vlaďka Junková

Z v e m e v á s n a k o n c e r t y

wwwwwwwww

Gymploviny - příloha SportTelegraficky

Hokejová Sparta Praha odehrála na začátku ledna v ruském Pet-

rohradě turnaj, zvaný Super Six. Je to turnaj šesti hokejových mistrů z Evropy.

Letošní ročník si zahrály kluby Sparta Praha, Slovan Bratislava, HC Davos, Metallurg Magnitogorsk, Karpat Oulu a MODO. Letos se odehrál poslední ročník, protože příští rok se bude hrát hokejová liga mistrů. Sparta si chtěla po minulém ročníku napravit reputaci, skončila totiž poslední. V případě úspěchu by si připsali zají-mavé finanční prémie.

První soupeř byl finský mistr Karpat Oulu. Sparta hodně spoléhala na svého kano-nýra Petra Tona. Zápas měl i zajímavý náboj, protože v dresu finského mistra hrají dva ex-sparťané. Zápas byl vcelku jednoznačný. Český mistr nedal protějšku z Finska žádnou šanci a dominoval na ledě od prvních minut. Využil čtyři přesilové hry a ještě jeden gól vstřelil a vyhrál 5:3. Náš mistr, povzbuzen úspěchem, vyrazil bojovat o finále proti HC Davos. Byla to divoká přestřelka. Hattrickem se blýsknul Tomáš Netík a finále bylo doma. Švýcarský mistr padl 4:6. Sparta se mohla ra-

dovat z historicky prvního postupu do finále pro Českou republiku.

Ve finále je čekal velice silný soupeř. Ruský mistr Metallurg Magnitogorsk. V Metallurgu hraje dlouholetý sparťan Jan Marek. Bez-mála deset tisíc diváků sledovala výborný, rychlý a útočný hokej. První třetina skončila nerozhodně 1:1. Zajímavé na tom bylo, že oba góly vstřelili sparťani, Marek a Podle-šák. I ve druhé třetině bylo na co koukat, ale Sparta prohrávala 2:3. Třetí třetinu se hrál vabank. Sparta musela otevřít hru a bohu-

žel z toho pak dostala další dva góly a prohrála 2:5. Ve finále se blýsknul Jan Marek, který svého bývalého zaměstnavatele zničil dvěma brankami a asistencemi.

I když český mistr neuspěl, ne-musí se rozhodně stydět, proto-že je druhý nejlepší celek Evropy a hru, kterou předváděl by mu mohl závidět kdejaký klub. Ka-sička Sparty se rozrostla o 2,7 milionu korun. Přejme hodně úspěchů českým mistrům v nad-cházející Lize mistrů.

Alexander Ovečkin prodloužil smlouvu ve Washington Capitals

Ovečkin podepsal smlouvu na třináct let a na rekordní sumu v dějinách NHL.

Plat Ovečkina bude činit 124 milionů dolarů. Vedení doufá, že ho peníze nezkazí, a že bude předvádět kvalitní výkony. Ovšem Ovečkin není žádná třída v NHL. Poslední dobou nemá formu a Washington je na tom také bídně. O účast v play off bude muset ještě bojovat.

D A

t u r n a j S u p e r s i x

Lehmannovi taškařice

Německý reprezentační brankář, Jens Lehmann, udivil fotbalovou veřej-nost, když prohlásil, že v Arsenalu končí a přestupuje do mateřského

Dortmundu, protože už ho nebaví se prát o pozici jedničky právě v Arsenalu. O dva dny později prohlásil, že do Dortmundu nepřestoupí, že ho vlastně Dortmund nezajímá a že dál zůstane v Arsenalu. Aby mohl Lehmann chytat jako jednička nesmí pouštět vlastní góly a tvrdě pracovat.

Jsou hokejoví sudí objektivní?

Letošní hokejová sezóna je pošramocena ne-přesnými výroky hlavních arbitrů. Problém

je v tom, že každý rozhodčí má úplně jiný metr na posuzování faulů a šarvátek. Jeden, malý háček pískne a krvavý faul ne, druhý zase radši nevidí nic.

Pak jsou tu ještě rozhodčí, kteří takříkajíc pís-kají pro někoho. To je pak zajímavá statis-tika, když třeba sudí Turčan odpíská 65% zápasů proti Třinci a vždy Třinec prohra-je? Nebo když sudí Ho-mola záměrně přehlíží brutální fauly, aby ná-sledně písknul drobný háček.

Situace dospěla až tak daleko, že po skonče-ní třetiny musejí být rozhodčí odváděni po-licejními těžkooděnci, protože fanoušci jsou

tak rozhořčeni, že by jim to ve skoku nejrad-ši vysvětlili ručně, stručně a jasně. Nejen fa-noušci si stěžují, ale už i samotní hráči na to nemají nervy. Liberecký bek Valdemar Jiruš si nezahraje tři utkání, protože vulgárně napadl rozhodčího. Znojemský útočník Radim Bičánek zase dostal pokutu deset tisíc korun za vyja-dřování se k rozhodčímu bezprostředně po utkání. Bičánek nazval trojici sudích pruhova-

nými šašky. Nejhorší rozhodčí Smeták letos ukončil kariéru, pro-tože stížnosti z řad fanoušků a dokonce i výboru pro rozhod-čí dosáhl obludného rozměru, a tak se sám rozhodl pískání pověsit na hřebík. Je-diní dva profesionální rozhodčí, kteří pískají i v zahraničí jsou Mi-lan Minář a Vladimír Šindler.

Přílohu připravil Jan Mertlík

Mistrovství světa jun iorů

Na přelomu minulého roku hostil Liberec a Pardubice Mistrovství světa hokejistů do

dvaceti let. Tato soutěž o šampióna planety vynesla na vrchol kariéry mnoho hráčů, např. Jaromíra Jágra nebo Petera Forsbergra.

Na letošním ročníku měli čeští mladící zazářit více jak na minulém, protože ten skončil fias-

kem. Hlavní tahouni týmu byli Jakub Voráček, Michael Frolík a Michal Neuvirth. Díky tomu, že se šampionát hraje v domácím prostředí, byli fanoušci hodně natěšení a očekával se medailový úspěch. Reprezentanti měli skupinu hranou v Pardubicích.

První zapas Čechy čekal na 2. svátek vánoční proti Kanadě. Kanada byl nejsilnější soupeř na turnaji, protože už tři roky za sebou do-kázala toto mistrovství vyhrát. Deset tisíc nadšených diváků sledovalo v první třetině vyrovnanou hru s minimem šancí. Druhá tře-tina přinesla zklamání. Češi přestali bruslit a pouštěli Kanaďany do přečíslení a z toho také pramenil gól pro Kanadu. Od té doby hrá-či javorového listu na ledě dominovali a utkání nakonec vyhráli 3:0.

O den později na český výběr čekali hokejisté z Dánska, jasně slabší soupeř. Pouhých tři ti-síce diváků sledovalo rychlý nástup domácích a tři góly v síti Dánska. Druhá třetina přinesla drama, když se Dánové dotáhli na rozdíl jed-noho gólu. Ale Češi si už vítězství nenechali proklouznout a Dánsko porazili 5:2. Hattric-kem zazářil Michael Frolík. O další den později na Čechy čekal tradiční

rival ze Slovenska. Vyprodaná pardubická aré-na shlédla jasné vítězství Čechů 5:2. Tímto vítězstvím si získali postup do čtvrtfinále. Na Silvestra na českou dvacítku čekali Švédové. Čechům nedali šanci a vyhráli 4:2. Výkon naší reprezentace byl špatný, a tak mnoho fanoušků bylo na pochybách, jestli doma zůstane nějaký cenný kov. Soupeřem ve čtvrtfinále bylo Rusko. Natěšení diváci se těšili na krásné hokejové představení. Místo toho se dostavil rybníkářský hokej ze strany Čechů a Rusové prokázali svoji ohromnou dra-vost a převálcovali naši reprezentaci 4:1. A tak zklamaný výběr trenéra Hořavy musel hrát až o páté místo. Ostudných 483 diváků sledovalo vítězství nad Finskem 5:1. Češi se tedy celkově umístili na pátém místě.

Do finále se dostalo Švédsko a Kanada. Drama-tický zápas za stavu 2:2 se musel prodlužovat. O čtvrtém titulu mistrů světa rozhodnul Ha-lischuk a Kanada je tak prvním týmem roku 2008, který získal cennou trofej. Čeští hráči nepředvedli nějak oslnivý výkon a proto doufejme, že příští ročník bude šťast-nější.

B C

nejvýznamnější akce roku 2008

Rok 2008 bude rokem sportovním. Ode-hraje se mnoho akcí, které určitě vstoupí

do dějin sportu.

Hlavní a stěžejní akcí pro všechny sportov-ce jsou 29. Letní olympijské hry, které le-tos hostí čínský Peking. 8. srpna na stadionu „Ptačí hnízdo“ bude zažehnut olympijský oheň a stovky sportovců zahájí snažení o 302 nejcennějších sad medailí ve 28 sportech. Mottem olympiády je One world, one dream. Jeden svět, jeden sen ... Číňané vymysleli pět maskotů, pojmenovaných Fuwa. Ryba Pei- Pei představuje prosperitu, panda Ťin-g-Ťing symbolizuje harmonii člověka s pří-rodou, oheň Chuan-Chuan ukazuje vášeň ke sportu, antilopa Jing-Jing představuje sílu a Ni-Ni znázorňuje rychlost. Zajímavostí je, že když spojíte první slabiky maskotů, tak vám v češtině vznikne věta, Vítejte v Pekin-gu. Čína se na pořádání her mnoho let při-pravuje a troufám si říct, že to budou nejza-jímavější hry, které svět zažije.

Poprvé v historii fotbalu budou dvě země hostit evropský šampionát ve fotbale. Čtyři

rakouská a čtyři švýcarská města budou mít tuto čest. Nejsledovanější a nejoblíbenější sport na světě bude mít první výkop 7. červ-na na stadionu Svatého Jakoba, ve švýcarské Basileji. První zápas obstará Česká republi-ka proti domácím Švýcarům. Čtrnáct týmů prošlo náročnou kvalifikací a v červnu budou moci bojovat o druhou nejcennější fotba-lovou trofej světa na mezinárodní úrovni. Česká reprezentace má i letos kvalitní kádr a všichni Češi budou napjatě sledovat jejich zápasy. Desítky tisíc fanoušků určitě poje-dou nejen hlasivkami podpořit své miláčky na stadiony, a my budeme fandit doma nebo v hospodách u televize.

V únoru budou čeští tenisté dál bojovat o salátovou mísu v Davis cupu. V cestě bu-dou stát Belgičané. Los nám opět přisoudil domácí halu, a tak neváhejte a jeďte po-vzbudit naše borce přímo do Prahy. Vypadá to opět na Sazka arénu.

Ani o Formuli 1 nebudeme letos ošizeni. Se-riál velkých cen startuje 16. března v Aus-trálii. Jak na tom bude McLaren po odchodu Alonsa? Bude i letos triumfovat Ferrari? To se nechme překvapit.

Květen bude také významným měsícem. Bude se hrát Mistrovství světa v hokeji, tentokrát v Kanadě. Je tu veliká naděje, že naše hvězdy z NHL by mohli naskočit na šam-pionát a pomoci k úspěchu.

To Moskva bude mít tu čest přivítat finále fotbalové Ligy mistrů, a Manchester zase fi-nále poháru UEFA.

Paříž již tradičně zaplní tenisoví fanoušci, protože se bude hrát French open. Wimble-don a jeho jahody se smetanou bude násle-dovat o měsíc později.

V srpnu bude další tenisová akce zvaná US open.

Podzim a zima bude ve znamení nového roč-níku hokejové extraligy, NHL, házené, tenisu mistrů, formuli a mistrovství světa ve florba-le, konané v Praze a Ostravě.

Co říkáte na naše školní rádio?

10 7

Klub stolních her představuje

Bang je karetní hra, která hráče za-vede na divoký západ. Cíl je jedno-

duchý – přežít při přestřelkách s indiány a v tvrdých duelech jeden na jednoho. Hra se vyznačuje jednoduchými a rych-le pochopitelnými pravidly. V základní verzi je určena pro 4 až 7 hráčů, kde si každý vylosuje svoji roli (šerif, bandita, odpadlík, pomocník šerifa) a podle své role hraje. Bandité chtějí zabít šerifa, odpadlík chce zůstat poslední ve hře a šerif se svými pomocníky musí zabít bandity i s odpadlíkem. Dále si každý hráč vylosuje postavu. Každá postava má nějaké speciální schopnosti, kterých hráč může při hře využívat.

Hru zahájí šerif tím, že prozradí svou roli (ostatní hráči svou roli neprozrazují) a rozdá karty. Svůj tah zahájí líznutím

dvou karet z balíčku. Dál může střílet pomocí karty „BANG“, poslat indiány, vyložit dinamit, použít zbraň nebo barel. Na konci svého tahu musí mít hráč v ruce pouze tolik karet kolik má životů. Pak po-šle hru dál. Hra končí jeli zabit šerif nebo když šerif se svými pomocníky zabije bandity a od-padlíka. Při čtyřech hráčích trvá hra asi 20 minut. Při sedmi hráčích kolem 30 až 40 minut. Je to zábavná hra výborná na cesty, do stanu nebo k posezení s přáteli.

Herní čas: každou středu od 14:00 – 17:00

Petr Sedláček

„V poho … :-)“

„Já si myslím, že je O.K. Jen by mohlo být ve vícero dnech a ne pouze čtvrtky.“

„Je v pohodě a mohlo by být častěji … zpří-jemní den …“

„Je fakt okey =) … pohodička, občas to doce-la rozjasní den …“

„Je to příjemná změna za nudných dnů …ale zase na druhou stranu jednou týdně to bohatě stačí.“

„Celkem dobrý, ale mohlo by se hrát trošičku lépe a častěji.“

„Nic, moc … !!!“

„Hrůza … prostě no coment.“

„Celkem to ujde, ale uvítala bych ho častěji a bez těch punk, metal a podobných songů.“

„Poslední dobou nic moc. Špatná kvalita, technika a hrají to, co mnohým z nás třeba ani nelíbí. Raději pustí do éteru písničky, od-povídající jejich oblíbeným stylům a navíc je moc hlasité, takže kolikrát není ani rozumět textům.“

„Za: A) velmi úspěšné B) velmi hlasité C) vůbec ho nevnímám“

„Je to děs. Když si chci nechat zahrát písnič-ku, tak mi ji stejně nezahrají. Bylo to už po několikáté.“

„Na můj vkus poměrně stereotypní …“

„Radši ho vůbec nevnímám. Nikdy jsem ho moc nevnímal a ani v tom nehodlám pokračo-vat. Čtvrtky si pravidelně nosím svou milova-nou MP3, která mne nikdy nezklame. =)“ Michal Blažek

BANG: autentická atmosféra Divokého západu

M A t u r i t n í p l e s

8 9

Maturitní ples Gymnázia a SOŠ Hostinné proběhl 11. ledna 2008 v Národním domě

v Hostinném.

Přípravu měli na starost septimáni a nutno říct, že se jim to povedlo. Nápad na výzdo-bu se mě osobně zpočátku příliš nezamlouval, ale když jsem pak naše karikatury viděla po-věšené na zdech Národního domu, byla jsem příjemně překvapena. Fotky našich tváří s do-kresleným tělem, nevypadali zase tak špatně, jak jsem si myslela.

Celým večerem provázeli Denisa Štuláková a Tomáš Roštejnský. Malinké přebrebty se ne-dají počítat, byly milé a stanou se každému, jen jména naší třídní profesorky a paní ředi-telky si možná mohli pamatovat. Všechen ten zmatek a hemžení hlídala paní učitelka Pro-kopová, která byla na plese skoro neviditelná a zároveň byla vždycky tam, kde byla potře-ba. Musím uznat, že domluva mezi septimou a oktávou byla nakonec taky dobrá. Děkuje-me, že nám na plese vyšli vstříc a snažili se nám usnadnit naše problémy. Ples začal ve 20:00, předtančením mažore-tek z taneční školy Bonifác. Poté následoval nástup maturantů, šerpování, odzpívali jsme gaudeamus, připili si na úspěšné složení ma-turity a na zdraví, a nezapomněli jsme sesbí-rat peníze, které nám rodiče a příbuzní házeli při šerpování pro štěstí. No nevím, jestli nám zrovna peníze dopomohou k úspěšnému slo-žení zkoušky dospělosti. Po našem přípitku se opět předvedli mažoretky se svým vystoupe-ním. Nesmím zapomenout na tanec maturan-tů. Rozhodli jsme se pro valčík. Někteří z nás se ho učili nebo si ho oprašovali ještě doma, před plesem, ale myslím, že nakonec jsme ho všichni úspěšně zvládli. Zatancovali jsme si s příslušníky našich rodin i s profesory. Této části plesu jsme se děsili asi nejvíc, ale nebylo to tak strašné.

Celý ples pokračoval v duchu dobré nálady. Měli jsme velkou radost, když se nakonec objevil i pan učitel Šimek, u kterého matu-ruje, nebo by chtěla, skoro půlka naší třídy. Děkujeme všem profesorům, kteří se ukázali a chvíli se s námi pobavili. Netušila jsem, jak

může pár hodin sblížit lidi natolik, že jsou z nich přátelé, je z nich kolektiv. Všichni jsme se třásli, když jsme si šli pro šerpu, tak co budeme dělat při maturitě? Ale ta myšlenka, že tam jsme všichni a že jsme na tom všichni stejně, nám držela úsměv na tváři. Když tam tak člověk stál a díval se kolem sebe, viděl lidi, se kterými strávil několik let svého živo-ta.

Až tam nám pomalu všem docházelo, že za pár dní už spolu nebudeme, nebudeme se handrkovat, hádat pomlouvat, ale také slavit a bavit se. Až tam na tom místě, když se četl patolízalský proslov, nám všem došlo, že něco končí. Tak jako jsme se museli rozloučit s lid-mi, kteří s nám prošli základní školu, budeme se muset za chvíli rozloučit i s těmito. Prožili jsme různé chvíle. Chvíle přátelství i nepřá-telství. Mohu jen doufat, že se zase někdy někde sejdeme, ale zároveň doufám, že se nesejdeme v září, v lavicích gymnázia, že tam nikdo nebude muset znovu, že všichni úspěš-ně dokončíme gymnázium v květnu, tak jak to má být a jak to od nás asi všichni čekají.

Čeká nás další život a kéž bychom si vzpomín-ku na ples odnesli s sebou do svého života, jako vzpomínku dobrou, aby tahle vzpomínka zastínila všechny ty špatné.

Maturitní ples byl skvělý. Užili jsme si ho a děkujeme všem, kteří nám umožnili, užít si ten ples, užít si jednu z nejdůležitějších chvil našeho života.

Vendula Dvořáková