Nadpis

Zde umístěte zprávu. Pro maximální účinek použijte dvě až tři věty.

2

Mlčeti zlato Slovo redakce Milí čtenáři, téměř všichni opět školou povinní. Nastal čas, kdy i vysokoškolá-

kům skončilo období prázdnin, cestování, brigád a mnozí opět usedli do školních lavic a poslucháren. Zatoužíte-li vzít do ruky jinou literaturu než doporučenou a povinnou, nabízíme vám s radostí časopis Hromosvod. Přejeme pěkné chvíle nad novým podzimním číslem.

Spolu se s. Ludmilou se v duchovním slovu ohlédneme za nedávnou papež-skou návštěvou, která vyzývá ke „sběru“ plodů. Informace plní svou funkci a in-formují Co, Kde, Kdy a Za kolik. Čtěte pozorně, ať někam nepřijde „s křížkem po funusu“! To by byla škoda.

„Hospodine, chci vzbudit jitřenku“ je sice biblický verš, ale také název první reportáže. Chcete-li vědět, co se za ním skrývá, nalistujte stranu pět. Donedávna platilo, že „všechny cesty vedou do Říma“. Avšak časy se mění, a tak není divu, že „všechny cesty vedou do Králík“, jak píše Katka Telecká v další z reportáží. Jak vidět, reportáže jsou dnes překvapivé, originální, inspirativní. Děkujeme!

V souvislosti s papežskou návštěvou vyvstalo v našich hlavách mnoho otázek. A tak jsme poprosili Tiskového mluvčího papežské návštěvy P. Jana Balíka, aby nám aspoň na některé z nich nám odpověděl. Najdete v rubrice Otazníky života.

Ve vzdělávání se i dnes věnujeme sv. Pavlu. V poslední rubrice představuje-me další skvělé vikariátní zástupce pro mládež. Na tomto místě (str. 15) najdete změny, které se udály v těchto vodách. Nepřehlédněte!

Přejeme vám, drazí čtenáři, krásné podzimní dny plné slunce, zářivých pod-zimních scenérií a ještě zářivějších vztahů s vašimi blízkými, spolužáky, spolupra-covníky, sousedy, profesory a všemi lidmi, které nosíte ve svých srdcích.

-čer-

Slovo redakce..................2 Duchovní slovo.................3 Informace.......................4 Reportáže........................5 Papež a otazníky...............8 Rok sv. Pavla...................9 Zástupci vikariátu..............13

Obsah sedmého čísla:

3

Naším úkolem je svatost!

Jen několik týdnů nás dělí od papežské návštěvy. Myslím, že nyní více než jindy se cítíme být posíleni ve víře, svěží, odhodlaní učinit své křesťanství nekompromisním, stát se opravdovými svěd-ky. Téma statečnosti Kristových svědků čerpajících z pramene Boží lásky se obje-vuje jako společný jmenovatel ve všech promluvách, které jsme z úst svatého otce během jeho návštěvy slyšeli.

Na začátku stojí naše svoboda. Kdybychom ji neměli, nemusíme se bavit o volbě. T. Metron napsal, že pevná strmá skála je svatá – ano je svatá, protože je taková, jakou ji Bůh chtěl mít. Jenže jí se Bůh neptal, jestli taková chce být, prostě ji takovou stvořil a hotovo.

U člověka je tomu jinak. Ježíš „klepe na dveře vaší svobody a prosí, abyste ho přijali jako přítele. Chce vás učinit šťastnými, naplnit vás lid-skostí a důstojností. Bohužel je nemálo vašich vrstevníků, kteří se necha-jí uchvátit klamnými vidinami umělých rájů, aby se pak ocitli ve smutné

osamělosti“, připomněl svatý otec mladým ve Staré Boleslavi.

V běžném životě stojíme často před volbou – malou, větší i volbou, která zá-sadně ovlivní náš život. Každá z nich je příležitostí vyslovit se pro Ježíše, nebo proti - se všemi důsledky. Ale naším úkolem je svatost! Chceme pozvat do naší svobody Přítele a nechat se jím zcela přetvořit. Čím více dnes mladí lidé tonou v etickém zmatku, tím víc musíme zářit jasnou orientací v hodnotovém systému.

Víra není soukromou záležitostí. Plně jsme to zakusili ve dnech 26.-28. září. Měli jsme před očima velkého svědka v podobě Benedikta XVI., který odvážně vyjadřoval názory, kterým se všude netleská, plně hájil zásady ro-zumu, víry a etiky, které v naší společnosti už vyšly z módy. A co my? Pustíme se do toho také? Jsem přesvědčena, že to bude ten nejkrásnější plod papežské ná-vštěvy.

s. Ludmila Matysková KMBM

Duchovní slovo Zuby, nehty

4

Nevíš která bije? Informace, aktuality

Od 28. října do 1. listopadu jste zváni na DCŽM Vesmír, kde můžete pro-žít podzimní prázdniny ve společenství mladých lidí, kněží, řeholníků a řeholnic připravených na vaše dotazy, rozhovory, společnou modlitbu či zábavu. Připraveno je také ohlédnutí za návštěvou papeže Benedikta XVI. v naší zemi. S sebou: spacák, přezůvky, sportovní oblečení. Doporučená cena 150Kč/den. Prosíme, hlaste se předem! Kontakt: DCŽM Vesmír, Jedlová 266, 517 91 Deštné v Orlických horách, tel.: 494 663 140, e-mail: dczm.vesmir@atlas.cz, www.vesmir.signaly.cz.

Rychnov nad Kněžnou—7. listopadu 2009, vikariátní setkání mládeže, Rychnov nad Kněžnou. Kontakt: Johanka Stejskalová, tel.: 776 713 880, e-mail: anyzka-28@seznam.cz.

Hradec Králové—20. listopadu 2009, večer mladých, Hradec Králové—klášter sester De Notre Dame. Téma: řeholní povolání. Kontakt: Anežka Polívková, tel.: 608 433 141, e-mail: agnespv@seznam.cz.

Náchod—2009, vikariátní setkání náchodského vikariátu v Červeném Kostelci. Kontakt: Tomáš Vlček, tel.: 608 523 455, e-mail: TomasVlcek@seznam.cz.

Druhá (nejen) vikariátní zábava se uskuteční 7. listopadu 2009 v KD Víchová nad Jizetou. Zahraje STOPDEPRESS a FUTRÁL. Začátek rockovou mší svatou v 18:00 hod. Vstupné 70Kč. Více na www.signaly.cz/vikariatni-zabava.

Dne 21. listopadu 2009 jste zváni na 15. křesťanský ples do Nového Města nad Metují. Můžete se těšit na předtančení, tombolu, půlnoční překvapení, taneční šestku, kapelu Relax Band a spoustu tance. Výtěžek plesu bude vě-

nován na provoz Hospicu Anežky České. Více na http://kples.unas.cz.

Srdečně zveme všechny známé i neznáme na Nový chrastecký ples "popáté", který se bude konat 7. listopadu 2009 od 20:00hod. v místní sokolovně. Rezervace vstupenek na čísle 775992793.

Podzimní prázdniny

Večery mladých + Vikariátka

Vikariátní zábava

K-Ples

Chrastecký ples

5

Bratři františkání a Školské sestry sv. Františka vás zvou na Duchovní obnovu pro mládež (16—36 let) na téma CHVÁLA—FRANTIŠKŮV ŽIVOTNÍ POSTOJ. Termín: 4.—6. 12. 2009. Místo: Svatý Hostýn. Přihlášky posílejte do 18. listopadu 2009! Kontakt: e-mail: frantiskanskaobnova@seznam.cz, sestra Maxi a Míša.

Oblastní charita Červený Kostelec pořádá v sobotu dne 7. listopadu 2009 1. Cha-ritní ples pro Hospic Anežky České v Sokolovně v Červeném Kostelci. Začátek ve 20:00 hod. Celým plesesm nás bude provádět herec Josef Pejchal. Vstupenky v ceně 80Kč+20Kč(místenka) je možno zakoupit v předpordeji (Dali, papírnictví Ivín, prodejna Hospic nebo přímo na místě. Výtěžek z plesu je určen na Hospic a rozvoj domácí hospicové péče. Srdečně zveme širokou veřejnost i mládež!

Hospodine, chci vzbudit jitřenku

Na tuto akci jsme se vydali s Rychnovským vikariátem jak jinak než z Rychnova v pátek kolem čtvrté hodiny. Vlakem. Několik lidí jsme přibrali ještě

cestou a všechny vlakové přestupy jsme zvládli skvěle, i když zrovna moc času na ně nebylo. Komplikace se objevili při kombinaci vlak a bus. Na tenhle přestup bychom potřebovali hodně štěstí a aspoň desetiminutové zpoždění busu. Štěstí jsme měli, ale autobus neměl

zpoždění. Tak jsme nastoupili na jiný spoj, který nejel teda až do Pece,ale aspoň nás kousek přiblížil. Zbytek cesty, že dojdem pěšky. Optimisté by děkovali Bohu, že jim dal nohy, aby to došli. Pesimisté by nadávali celou cestu a realista nám zařídil odvoz přímo u majitele chaty Betyna.

Hned po příjezdu jsme večeřeli špagety s jakýmsi masem a olivami. To se projevili první rozdílné názory, a to na olivy. Někdo je nesnášel a jiným nevadily. Po večeři proběhla seznamovací hra, která spočívala v zapamatování si jména, rodinných vztahů a zálib jiného člověka. Ostatní pak podle těchto informací háda-li, o koho se jedná. Pokračovali jsme velice krásným zamyšlením Standy Berana na téma: „Kdy a v čem se nás dotknul Bůh.“ Z vlastních zkušeností, které jsme napsali nebo namalovali na žlutý papír jsme vytvořili paprsky slunce uprostřed. Den jsme zakončili společnou modlitbou a šli „spát.“

V sobotu se hrály krásné hry. Středověk, biblické sudoku. Taky jsme obíhali s papírky stanoviště podle čísel a přitom nás honil Ondra Barabáš a Standa Beran

Duchovní cvičení

Co nás nezabije, to nás utuží Reportáže

1. Charitní ples

6

a přesto, že byli jen dva, zdálo se nám, že jsou všude. Koukali jsme na film o roz-dílech mezi „klukama a holkama“ a navázali na to diskuzí, která pozvolna přešla do válečné výměny názorů a dospěla v mírové shrnutí všech pro a proti. Mezitím jsme si došli na nedalekou bobovou dráhu, která byla super. Večer jsme hráli MĚSTEČKO PALERMO, při kterém si nejvíc popovídal asi Ondra Horníček a pak já. Za moji ukecanost mě upálili a moji sestřenku Věrku Kollárovičovou zase za to, že mlčela. Po hře plné rozvířených emocí jsme se duchovně sklidnili a psychicky připravili na ranní výstup na Sněžku. Ranní pou-ze v případě, že se dá považovat půl čtvrté za ráno.

Po zdolání kamenité cesty v době, kdy nebylo vidět na krok, jsme se těsně pod vrcholkem zastavili na nedělní mši. Potom jsme vyšli až nahoru, kde nás snad nejvíc pobavila ozvěna v kapli, na kterou jsme přišli, když si otec Petr kýchnul. Chvíli jsme pobyli a vydali se na zpáteční cestu. Protože to bylo z kopečka, ne-chtělo se nám brzdit, a tak se stalo, že jsme se kus cesty vraceli. Ještě, že tam šla paní, která nám poradila, jinak bychom došli až dolů a zjistili, že jsme úplně jinde. Došli jsme v pořádku, sbalili se, zhodnotili víkendovku, naobědvali se a vy-dali se domů. V Hradci Králové se rozdělily cesty Dobrušské mládeže a lidí z okolí Rychnova. Byl to víkend, který jsme si skvěle užili a dlouho z něj budeme čerpat a budeme mít o čem vyprávět.

Honza Polívka a Klárka Šitlerová

Všechny cesty vedou do Králík

Z kutnohorského spolča se na srpnovou diecézní pouť na Horu Matky Boží vydalo tvrdé jádro (hard core) o počtu jedenácti statečných.

Trasa naší pouti vedla náročným terénem Rychlebských hor a Kralického Sněžníku, opuštěnou přírodou po hranicích s Polskem. Všechno, co jsme mohli během pouti potřebovat, jsme si nesli na zádech, protože poslední obcí, ve které se dalo něco koupit, byl Javorník - místo, kde jsme v pondělí v poledne vystoupili z vlaku. Počasí, ze kterého jsme měli největší obavy, bylo nakonec ideální (a my víme, že zásluhu na něm měly i modlitby všech, kteří na nás mysleli - děkujeme). Pršelo sice několikrát, ale my byli vždycky dobře schovaní. Jenom ve čtvrtek ráno jsme do batohů balili promáčené celty. Ještě ten den jsme je ale stačili usušit, když jsme obědvali na větrném vrcholu Králického Sněžníku. Celou cestu nás pro-vázely texty breviáře a slova na den, připravené přímo pro poutníky hradeckým DCM. A protože s námi šel i P. Pavel Jäger, každý den jsme slavili mši svatou. Jednou na pódiu uprostřed opuštěného tábořiště, jindy na batozích, na kamen-ném oltáři postaveném budoucím inženýrem Pepou Poživilem nebo na špalku, shromážděni kolem ohně. Naučili jsme se pokorně slézt každý kopec, který jsme s námahou vylezli, doufaje, že nás za vrcholem čeká milosrdná rovinka.

7

Naučili jsme se pomáhat jeden druhému, ačkoli jsme měli každý na svém hrbu dost. Poznali jsme další kus naší krásné země. A v neposlední řadě jsme poznali zase kousek sebe a druhých. A tak, když jsme v pátek bosi stoupali na poslední vrchol – Horu Matky Boží u Králík, věděli jsme, že i když máme v nohách osmdesátikilometrovou pouť, před námi je stále mnohem větší cíl, za kterým je potřeba jít každý den a k němuž nás často nedovede jen dobrá mapa a turistická značka. Kéž jsme na této pouti alespoň tak vytrvalí, jako na té krátké do Králík.

Katka T.

Pouť do Králík s vikariátem HK

Na tuto pouť mě pozvala kamarádka a jelikož jsem měla chuť něco zažít a nedávno jsem byla na jedné pouti, která se mi opravdu líbila, tak jsem si řekla, proč ne? Na úvodní mši jsem si ale říkala: „Co já tady mezi těma Čecháčkama dělám?Neměla jsem sem jezdit...“. Ale čím dýl jsem s těma děckama byla, čím víc jsme toho ušli, zažili, poznali sa, tím víc jsem byla ráda, že jsem jela! Moc sa mi líbily ranní zamyšlení a půlhodinky ticha, taky mše, růžence po cestě, všecky super hry, kotel srandy a neustálé vymýšlení a provádění všelijakých blbos-tí☺. Su moc ráda, že jsem vás všecky mohla poznat, popovídat si, získat inspira-ci...a že jste mě tak přijali mezi sebe. Děkuji také Bohu, že mi umožnil tam jet a jít, myslím, že jsem si uvědomila pár věcí a pomohlo mi to na cestě k Ně-mu.Tož tak, helee viď?☺

Miri Doležalová,Vsetín

Brigáda v Chlumci n. Cidlinou

Víkend, který jsme jako královéhradecký vikariát strávili v Chlumci nad Cidli-nou, byl opravdu moc hezký. V pátek večer byl VeMlad na téma kněžství, o kte-rém nám povídal P.Pavel Seidl. V sobotu bylo naším cílem pomoci panu faráři uklidit kolem fary. A protože se kostel nachází vedle fary, uklízeli jsme také vedle kostela a někteří dokonce i ve věži. Byli jsme rozdělení na tři skupinky. Ně-

kdo z té práce neměl zrovna příjemný pocit, protože dvě skupinky uklí-zely holubince ☺ My, ve třetí skupince jsme natírali plot. Myslím, že nás dokonce tento víkend bavilo i pracovat, protože nejen, že jsme se u toho všichni nasmáli, ale také jsme dostali dokonce od dvou cukrářů

zmrzliny ZDARMA! Ale kvůli tomu jsme to samozřejmě nedělali ☺ Večer po práci jsem se šli projít do Lovčic, kde jsme opékali a slavili svátek našich Marušek vý-borným dortem, který pro nás připravila maminka některých z nás ☺ V neděli po mši svaté jsme se rozloučili s místními farníky a vydali se zpět domů. Myslím, že to byl opravdu vydařený víkend, který měl přínos nejen pro naše společenství, ale i pro zdejší (super☺ ) obyvatele!!!

Olga Lapato, Bělorusko

8

Díky nedávné návštěvě České republiky papeže Benedikta XVI. se objevilo v nejedné hlavě několik otazníků. Aspoň na některé z nich se pokusíme v této rubrice odpovědět. Odpovídá P. Jan Balík, tiskový mluvčí papežské návštěvy.

1. JAK NAJÍT VZTAH K SOUČASNÉMU PAPEŽI? PO JANU PAVLU II. S TÍM MÁM PROBLÉM.

Jan Pavel II. byl papežem mladých, protože se o ně zajímal, založil tradici světových dnů mládeže, posílal mladým dopisy, setkával se s nimi. Založil tedy v církvi něco nového. Je zakladatel otevřenosti církve k mladým lidem. A Bene-dikt? Kupodivu ve všem, co se týká mládeže, velice věrně následuje svého před-chůdce. Pokračuje ve světových dnech mládeže, zasílá mladým poselství, na svých pastoračních cestách si najde skoro vždy čas na specielní setkání s mládeží. Jeho láska k mladým již není v církvi nic nového, proto nevzbuzuje takovou po-zornost a moc se o ní nehovoří. Ale je dobré si jí všimnout. Stane se pak hned bližším. Pokud má být vztah hluboký, musíme se poznat. Jak poznat papeže? Mů-žeme to klidně říci takto: Jan Pavel II. komunikoval především gestem a papež Benedikt XVI. především slovem.

Chci-li k současnému papeži najít vztah, je třeba vzít si jeho slova a za-mýšlet se nad nimi. Tak například řekl nádherné poselství mladým ve Staré Boleslavi. Je možné si ho stáhnout z www.radiovaticana.cz a postupně ho

pročíst. Uvidíme, jak je krásné a obsažné. Benedikt totiž dokáže říci velice krásně a srozumitelně i náročné a hluboké pravdy života a víry.

„Milí přátelé, je jasné, že v každém mladém člověku je touha po štěstí, ob-čas spojená s jakýmsi neklidem; touha, kterou však často dnešní konzumní spo-lečnost využívá špatným a odcizujícím způsobem. Je třeba brát vážně toto usilov-né hledání štěstí. Vyžaduje si skutečnou a vyčerpávající odpověď. Ve vašem věku se totiž činí první velká rozhodnutí, schopná nasměrovat život k dobru nebo ke zlu. Bohužel je nemálo vašich vrstevníků, kteří se nechají uchvátit klamnými vi-dinami umělých rájů, aby se pak ocitli ve smutné osamělosti. Je ale naopak i mnoho chlapců a dívek, kteří chtějí proměnit, jak řekl váš zástupce, nauku v činy, aby svému životu dali plný smysl...“

(z promluvy Sv. otce ve St. Boleslavi k mládeži)

Bít či nebít Otazníky života

PAPEŽ A OTAZNÍKY ? ?

9

(pokračování z minulého čísla)

Sv. Pavel a apoštolové Dnes bych chtěl promluvit o vztahu mezi sv. Pavlem a apoštoly, kteří jej pře-

dešli v následování Ježíše. Tyto vztahy se vždy vyznačovaly hlubokou úctou a upřímností, která se odvíjela od Pavlovy obrany pravdy evangelia. Přestože byl v podstatě současníkem Ježíše z Nazareta, za jeho veřejného působení nikdy ne-dostal příležitost k setkání s Ním. Po té, co byl hluboce zasažen na cestě do Da-mašku, pocítil potřebu poradit se s prvními Mistrovými učedníky, s těmi, které On sám vyvolil, aby nesli evangelium až na konec země.

V Listu Galaťanům podává Pavel důležitou zprávu o kontaktech, jež udržoval s některými z Dvanácti, především s Petrem, který byl vyvolen jako Kéfas, aramejský výraz pro skálu, na které budoval Církev (srov. Gal 1,18), s Jakubem, „bratrem Páně“ (srov. Gal 1,19) a s Janem (srov. Gal 2,9). Pa-vel je neváhá označit za „sloupy“ Církve. Zvlášť příznačné je setkání s Kéfou (Petrem), k němuž došlo v Jeruzalémě. Pavel u něj setrval 15 dní, aby se s ním „radil“ (srov. Gal 1,19), totiž aby se poinformoval o pozemském životě Zmrtvýchvstalého, který jej „uchvátil“ na cestě do Damašku a postupně radikál-ním způsobem proměnil jeho bytí. Z pronásledovatele Boží církve se stal hlasate-lem víry v ukřižovaného Mesiáše a Božího Syna, víry, kterou se v minulosti pokou-šel zničit (srov. Gal 1,23).

Jaké informace získal Pavel o Ježíši Kristu během tří let, které následova-ly po setkání u Damašku? V Prvním listě Korinťanům lze rozpoznat dva úryvky, s nimiž se Pavel seznámil v Jeruzalémě a které byly již tehdy for-mulovány jako základní a konstitutivní prvky křesťanské tradice. Cituje je

doslovně, tak jak je přijal, velice slavností dikcí: „Předávám vám to, co jsem sám přijal.“ Znamená to, že trvá na věrnosti tomu, co přijal a co věrně předává no-vým křesťanům. Jsou to konstitutivní prvky a týkají se eucharistie a vzkříšení. Jde o úryvky formulované už ve třicátých letech. Dostáváme se tak k Ježíšově smrti, pohřbu do lůna země a k jeho vzkříšení (srov. 1 Kor 15, 3-4). Podívejme se na obé: Ježíšova slova při Poslední večeři (srov. 1 Kor 11,23-25) jsou pro Pavla sku-tečně středem života církve. Církev roste z tohoto středu a stává se tak sama se-bou. Kromě tohoto eucharistického středu, z něhož se církev stále znovu rodí,

Padni, kam padni Vzdělávání

Život sv. Pavla

10

také pro celou teologii sv. Pavla a celé jeho myšlení, měla tato slova značný vliv na osobní vztah sv. Pavla k Ježíši.

Na jedné straně dosvědčují, že eucharistie osvěcuje prokletí kříže a činí z něj požehnání (Gal 3,13-14) a na druhé straně vysvětlují význam Ježíšovy smrti a vzkříšení. V jeho listech se „za vás“ z ustanovení eucharistie mě-ní na „za mne“ (Gal 2,20), stává se osobním, protože Pavel ví, že v onom „za vás“ Ježíš poznává a miluje jeho samého. Na druhé straně v Druhém listu Korinťanům (2 Kor 5,14) nacházíme „za všechny“, kde se ono „za vás“ stává „za mne“ a „za církev" (Ef 5,25), a tedy také výkupná oběť na kříži „za všechny“ (srov. Řm 3,25). Od eucharistie a v eucharistii církev roste a rozpoznává sebe sama jako „Tělo Kristovo“ (1 Kor 12,27), živené každý den mocí Ducha Zmrtvýchvstalého.

Také text o Vzkříšení nám opět věrně předává tutéž formulaci. Sv. Pavel pí-še: „Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti“ (1 Kor 15,3-5). Také v této tradici předané Pavlovi se vrací ono „za naše hříchy,“ v němž se klade důraz na dar, který Ježíš učinil ze sebe sama pro Otce, aby nás osvobodil od hříchu a smrti. Z tohoto daru sebe sama vyvodí Pavel strhující a fascinující charakteristiky našeho vztahu ke Kristu: „Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti“ (2 Kor 5,21); „Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.“ (2 Kor 8,9). Stojí za to připomenout komentář, jímž - toho času augustiniánský mnich - Martin Luther, doprovodil tyto Pavlovy paradoxní věty: „Je to velkolepé tajemství Boží milosti k hříšníkům, že totiž v podivuhodné výměně nejsou naše hříchy již

více našimi, nýbrž Kristovými, a Kristova spravedlnost není již více Kris-tovou, ale naší.“ (Komentář k Žalmům z let 1513-1515). A tak jsme spa-seni.

V původním kerygmatu (hlásání), předávaném od úst k ústům, stojí za zmínku upozornit na způsob používání slovesa „je vzkříšen,“ namísto „byl vzkří-šen“, které by bylo logičtější v návaznosti na „zemřel… a byl pohřben.“ Slovesná forma „je vzkříšen“ byl zvolena proto, aby se zdůraznilo, že Kristovo vzkříšení je vštípeno do přítomné existence věřících. Můžeme překládat jako „je vzkříšen a žije dále“ v eucharistii a v církvi. Všechna Písma tak vydávají svědectví o smrti a vzkříšení Krista, poněvadž – jak píše Hugo od sv. Viktora – „celé Písmo tvoří je-dinou knihu a touto jedinou knihou je Kristus, protože veškeré Písmo mluví o Kris-tu a v Kristu dochází svého naplnění.“ (De arca Noe, 2,8). Může-li sv. Ambrož Mi-lánský říci, že „v Písmu čteme Krista,“ je tomu tak proto, že prvotní Církev v in-terpretaci celého Písma Izraele od Krista vycházela a k Němu se vracela. Rozfázo-vání zjevení Zmrtvýchvstalého nejprve Kéfovi, pak Dvanácti, více než pětistům bratří a Jakubovi uzavírá narážkou na osobní zjevení, kterého se Pavlovi dostalo

11

Jelikož pronásledoval Boží církev, vyjadřuje v tomto vyznání svou nehodnost být považován za apoštola na stejné úrovni jako ti, kdo jej předešli. Avšak Boží milost v něm nebyla nadarmo (1 Kor 15,11). Důležitá je identita a jedinečnost hlásání evangelia. Oni stejně jako já kážeme stejnou víru, stejné evangelium Je-žíše Krista, který zemřel a vstal z mrtvých a dává sebe sama v nejsvětější eucha-ristii.

Důležitost, kterou Pavel přičítá živé Tradici Církve a předává ji svým obcím, ukazuje, jak mylná je představa těch, kdo připisují Pavlovi vyná-lez křesťanství. Dříve než začal hlásat Ježíše Krista, svého Pána, setkal se s ním na cestě do Damašku a setkával se s ním v Církvi, pozoroval jeho život ve Dvanácti a v těch, kdo ho následovali po cestách Galileje. V dalších katechezích budeme mít příležitost podívat se hlouběji na to, co Pavel přinesl prvotní církvi. Poslání evangelizovat pohany, které obdržel od Zmrtvýchvstalého, však muselo být potvrzeno a garantováno těmi, kdo jemu a Barnabášovi podali pravici na zna-mení, že schvalují jejich apoštolské působení a jejich evangelizaci a přijímají je do jediného společenství Kristovy církve (srov. Gal 2,9). Tak můžeme porozumět, že výraz „přestože jsme poznali Krista podle těla“ (2 Kor 5,16) neznamená, že by jeho pozemská existence měla chabý dopad na naše zrání ve víře, nýbrž to, že od okamžiku vzkříšení se mění způsob, jakým s ním vstupujeme do vztahu. On je zá-roveň Syn Boží, „tělem pocházel z rodu Davidova, ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, jak to připomíná Pavel na začátku Listu Římanům (1,3-4).

Čím více se snažíme nalézt stopy Ježíše z Nazareta na cestách Galileje, tím víc můžeme chápat, že On na sebe vzal naše lidství, sdílel je ve všem, kromě hří-chu. Naše víra nemá původ v mýtu, ani v nějaké ideji, nýbrž v setkání se Zmrtvýchvstalým v životě církve.

Svatý Pavel Jeruzalémský „koncil“ a konflikt v Syrské Antiochii

Respekt a úcta, které Pavel vždy choval k Dvanácti není o nic menší, když upřímně hájí pravdu evangelia, které není nic jiného, než Ježíš Kristus, Pán. Dnes se chceme pozdržet u dvou episod, které ukazují úctu a současně také svobodu, s níž se Apoštol obrací ke Kéfovi a k dalším apoštolům. Jde o tzv. Jeruzalémský „koncil“ a konflikt v Syrské Antiochii, jak je zaznamenal v Listu Galaťanům (srov.

2,1-10; 2,11-14).

Každý koncil a synod církve je „událostí Ducha“ a jeho průběh s sebou nese záležitosti celého Božího lidu. Zakusili to na vlastní kůži ti, kterým se dosta-lo daru zúčastnit se II. Vatikánského koncilu. Když tedy sv. Lukáš informuje o prv-ním koncilu církve, jenž probíhal v Jeruzalémě, uvádí list, který apoštolové při té

12

příležitosti rozeslali křesťanským komunitám v diaspoře: „Toto je rozhodnutí Ducha svatého i naše…“ (Sk 15,28). Duch působící v celé církvi vede apoštoly za ruku, když se vydávají na nové cesty, aby uskutečňovali jeho plány. On je hlavním původcem růstu církve.

A přece Jeruzalémské shromáždění probíhalo v okamžiku nemalého vnitřního napětí v prvotní komunitě. Jednalo se o tom, jak vyřešit problém, zda se má po-žadovat obřízka po pohanech, kteří uvěřili v Ježíše Krista, Pána – nebo zda mají zůstat nezávislí na Mojžíšově zákoně, tj. svobodní od dodržování norem nezbyt-ných ke spravedlivému životu, jak je předepisuje zákon, ale především nezávislí na normách týkajících se kultovní očisty, čistých a nečistých pokrmů a soboty. O shromáždění v Jeruzalémě referuje také sv. Pavel v 2. kapitole Listu Galaťa-nům (Gal 2,1-10), čtrnáct let po setkání se Zmrtvýchvstalým u Damašku. Jsme v druhé polovině 40. let. Pavel odchází spolu s Barnabášem ze Syrské Antiochie a nechává se doprovázet Titem, svým věrným spolupracovníkem, který byl řecké-ho původu a jako takový nebyl nucen k obřízce před vstupem do církve. Při té příležitosti Pavel předkládá Dvanácti, označovaným jako obzvláště vážené osob-nosti, své evangelium svobody od Zákona (srov. Gal 2,6). Ve světle setkání se zmrtvýchvstalým Kristem pochopil, že pohané v okamžiku přilnutí k evangeliu Je-žíše Krista nepotřebovali již více obřízku, předpisy o pokrmech a o sobotě jako poznávací znamení spravedlnosti. Kristus je naší spravedlností a „pravé“ je všech-no, co je s Ním v souladu. Ke spravedlnosti není třeba dalších znamení.

V Listu Galaťanům v několika větách naznačuje průběh shromáždění. S nadšením připomíná, že evangelium svobody od Zákona bylo schvále-no Jakubem, Kéfou a Janem, „sloupy“, které podali jemu a Barna-

bášovi pravici církevního společenství v Kristu (srov. Gal 2,9). Jestliže tedy, jak jsme už viděli, pro Lukáše vyjadřuje Jeruzalémský koncil působení Ducha Svaté-ho, pro Pavla představuje rozhodující uznání svobody sdílené všemi, kdo se ho zúčastnili: svobody od závazků pocházejících z obřízky a ze Zákona, té svobody, pro níž nás „Kristus osvobodil, abychom zůstali svobodní a nenechali si již více nasazovat jho otroctví (srov. Gal 5,1). Dva různé způsoby, jimiž Pavel a Lukáš popisují shromáždění v Jeruzalémě spojuje osvobozující působení Ducha, neboť „kde je Duch Pánův, tam je svoboda,“ jak říká v II. Listu Korinťanům (srov. 3,17).

Nicméně, jak velmi jasně vystupuje v Listech sv. Pavla, křesťanská svoboda nemá nic společného s libertinstvím nebo s libovůlí, dělat to, co se právě zachce. Uskutečňuje se totiž v souladu s Kristem, a tedy v autentické službě bratřím, a zvláště nejpotřebnějším.

(pokračování příště) Brožura: Promluvy papeže Benedikta XVI.

13

N a š i z á s t u p c i v i k a r i á t ů:

Pavel Muster ♦ vikariát: Havlíčkův Brod

♦ bydliště: Chotěboř

♦ škola: SPŠ KH + nyní jsem na CMTF

♦ věk: 20 ♦ uděláte mi radost: hruškovým džusem a pistácie-

mi

1. ČÍM BY TVŮJ VIKARIÁT MOHL INSPIROVAT OSTATNÍ VIKARIÁTY?

Možná by se na první pohled mohlo zdát, že spíše ničím, ale přec tu je pár drob-ností, jenž jsou zajímavé. Například se snažíme mít nějakou „akci“ každý mě-síc. Bývají to různé druhy: duchovní obnovy, volejbal, noční poutě, taneční vi-kariátko či večery mladých, což si myslím je vcelku dobrý plán.

2. CO TI V POSLEDNÍ DOBĚ UDĚLALO RADOST? Přijetí na vysoké školy a možnost trávit čas s přáteli. Myslím totiž, že společen-ství je jednou z velmi důležitých hodnot, které máme, ale často ji nedokážeme dostatečně ocenit.

Míša Uttendorfská ♦ vikariát: Kutná Hora

♦ bydliště: Bohdaneč ♦ škola: Církevní Gymnázium sv. Voršily v Kut-

né Hoře ♦ věk: 18 ♦ uděláte mi radost: když vtrhnete do hodiny

matiky s jazzovým orchestrem

Bez práce nejsou koláče Portréty osobností

14

1. ČÍM BY TVŮJ VIKARIÁT MOHL INSPIROVAT OSTATNÍ VIKARIÁTY? Myslím, že velkou účastí na spolču, poměrně velkým počtem akcí, zvláště hu-debního charakteru, a také možná spoluprací s protestanty

2. CO TI V POSLEDNÍ DOBĚ UDĚLALO RADOST? Dostala jsem dopis od mé kamarádky z Francie. Skoro už jsem si myslela, že je mrtvá…J

Petr Vích ♦ vikariát: Chrudim

♦ bydliště: Nové Hrady

♦ škola: FEL ČVUT v Praze

♦ věk: 19 ♦ uděláte mi radost: hezký úsměv, slunečný

den, když mám volno, když si hraju (třeba s robotem)☺

1. ČÍM BY TVŮJ VIKARIÁT MOHL INSPIROVAT OSTATNÍ VIKARIÁTY? Nic moc mě nenapadá spíš se asi budu inspirovat já ☺

2. CO TI V POSLEDNÍ DOBĚ UDĚLALO RADOST? Setkání papeže s mládeží ve Staré Boleslavi a nová škola.

David Schejbal ♦ vikariát: Chrudim

♦ bydliště: Hrochův Týnec

♦ škola: Střední pedagogická škola Litomyšl

♦ věk: 17

♦ uděláte mi radost: křížkem na krk

1. CO TI V POSLEDNÍ DOBĚ UDĚLALO RADOST?

Bližší spoluprácí jednotlivých společenství ve vikariátu.

2. CO TI V POSLEDNÍ DOBĚ UDĚLALO RADOST? Návštěva papeže, spolčo, že jsme nepsali z humanitních studíí a dobrý oběd☺

15

Ke dni 1. října 2009 dochází ke zřízení nového vikariátu Žamberk

Do vikariátu Žamberk patří farnosti: Bystřec, Čenkovice, Dolní Čermná, Horní Heř-manice, Jablonné nad Orlicí, Klášterec nad Orlicí, Králíky, Kunvald v Čechách, Letohrad, Mladkov, Nekoř, Valteřice, Výprachtice a Žamberk.

Do vikariátu Ústí nad Orlicí patří farnosti:

Brandýs nad Orlicí, Česká Třebová, České Heřmanice, České Libchavy, Damníkov, Dolní Dobrouč, Dolní Lib-chavy, Horní Sloupnice, Choceň, Kní-řov, Lanškroun, Luková, Rudoltice, Řetová, Sopotnice, Ústí nad Orlicí, Vraclav, Vysoké Mýto, Zámrsk a Žichlínek.

Změny ve funkci kaplana pro mládež Vikariát Jičín—P. Pavla Rouska vystřídal P. Jan Barborka (Vysoké Veselí)

Vikariát Humpolec—P. Siarda Sklenku vystřídal P. Róbert Tadeáš Spišák OPraem. (Želiv)

Vikariát Kutná Hora—Poděbrady—P. Pavla Tobka vystřídal trvalý jáhen Josef Poživil (Čáslav)

Vikariát Trutnov—P. Mariusze Robaka MSF vystřídal P. Wieslaw Kalemba (Trutnov)

Vikariát Žamberk—P. Josef Roušar (Dolní Čermná)

Kaplanům, kteří již s mládeží ve vikariátu ušli kus společné cesty za DCM i celý vikariát děkujeme. Ať sám Hospodin odmění jejich dobré dílo, které vykonali. Novým kaplanům přejeme radost ze služby, do které je Pán posílá, dobré spolu-pracovníky a co nejméně šedých vlasů navíc! ☺

16

Vydává Diecézní centrum pro mládež, Velké Náměstí 32,

500 03 Hradec Králové, tel. 495063421, e-mail: dcm@diecezehk.cz

Toto číslo připravili: Zdiška Černochová, Lída Horáčková

a Jakub Klimeš.

Dveře

Tajemný svědek

loučení a návratů

Věrný stráž

ticha a pokoje

Jenom neulomit kliku

jenom neztratit klíč

Obyčejné zaťukání

Jen dál

A ozvěnou té radosti

i dveře srdce

se najednou

otvírají

Mons. Josef Veselý