Náhledové PDF - prvních 30 stran Domácnost bez odpadu

Domácnost bez odpadu

Bea Johnsonová

DOMÁCNOST BEZ ODPADUJak si zásadně zjednodušit život snížením produkce odpadu

peoplecom-DBO_272_2_Layout 1 15.11.16 10:04 Page 1

2



Praha2016

3


B E A J O H N S O N O V Á

Jak si zásadně zjednodušit život snížením produkce odpadu

DOMÁCNOSTBEZ ODPADU


Učebnice, odborná literatura (Společenské, humanitní vědy)Management, řízení, lidské zdroje, manažerská literatura

Knihy, které vydává nakladatelství PeopleComm, jsou součástí našich dlouhodobých snah jednakpozměnit dosavadní způsoby práce i podnikání u nás směrem k větší míře svobody a zodpovědnosti,jednak podporovat aktivity vedoucí k udržitelné společnosti. Do naší edice velmi dobře zapadá i tatokniha, která nejširšímu okruhu čtenářů poskytne návod, jak si omezením množství produkovanýchodpadů mohou navíc zjednodušit i zpříjemnit život.

Naše knihy nejsou v běžné distribuci. Pomozte nám je prosím dostat k lidem, kterym mohoupomoci fungovat v práci a podnikání svobodněji a zodpovědněji. Pokud vás tato kniha potěší, poděltese o svůj názor na:https://www.peoplecomm.cz/domacnost-bez-odpadu.

V případě, že s námi sdílíte poslání, projděte si naše další projekty:www.slusnafirma.cz, www.peoplecomm.cz, www.svobodavpraci.cz, www.tomashajzler.com.

Jestli chcete použít kteroukoliv část textu do rozsahu jedné strany, poslužte si. Pokud chcete využítvětší část textu, kontaktujte nás na:[email protected].

Aktuální přehled a informace o tom, kde je naše knihy možné koupit, naleznete na:www.peoplecomm.cz.

Copyright © Bea Johnson, 2013Czech Edition © PeopleComm, 2016Translation © Viktor Jurek, 2016

ISBN 978-80-87917-33-6

4



Věnováno Maxovi a Léovi

5



6



Obsah

Předmluva nakladatele 11

Úvod 13

Zásady 5Z a pozitiva života bez odpadu 23

Kuchyně a nakupování potravin 43

Koupelna, hygiena, kosmetika a zdraví 77

Ložnice a šatník 107

Domácí práce, úklid a údržba 125

Pracovna a nevyžádaná pošta 145

Děti a škola 161

Svátky a dárky 183

Mimo domov a na cestách 205

Zapojte se 219

Budoucnost bezodpadové společnosti 227

Poděkování 233

Zdroje 234

Rejstřík 249

7



8



Tato publikace obsahuje názory a myšlenky její autorky. Jejím cílem je poskytovat užitečnéa poučné informace ohledně témat, která jsou pobírána. Upozorňujeme čtenáře, že aniautorka, ani vydavatel prostřednictvím této knihy nezamýšlejí poskytovat jakákoliv lékařská,zdravotní ani jiná doporučení či rady. Čtenáři by se měli vždy poradit se svým lékařempřípadně jiným příslušným odborníkem, než se začnou řídit tipy uvedenými v této knizenebo z nich vyvozovat jakákoliv obecná pravidla.

Autorka a nakladatel nenesou zodpovědnost za jakékoliv škody nebo rizika, osobní čijiné, které by mohly vzniknout přímým nebo nepřímým následkem využití jakýchkolivinformací představovaných v této knize.

9



10



11


Moje babičky měly ze své domácnosti minimum odpadků. Většinu potravin si vypěstovaly,vychovaly, vyrobily či pořídily od sousedů nebo v sámošce za rohem. Biologický odpad paksežrala domácí zvířata nebo skončil v kompostu. Papír, sklo a kov jsme odváželi pravidelnědo sběrných surovin.

To bylo moje dětství, v tom jsem vyrostl. Po roce 1989 přišly supermarkety, záplava naprvní dojem dostupných věcí a všudypřítomný důraz na maximalizaci zážitků a pohodlné-ho života. Ovocné stromy tak například uvolnily místo tújím a celoročně zeleným keřům,králíkárny a kurníky přestaly „hyzdit“ naše dvorky a místo zeleninových zahrádek mámednes trávníky s bazény.

Slastný pocit! Alespoň zpočátku. Už nebylo nutné plahočit se na záhonku, krmit dokoladomácí havěť, zavařovat a sušit ovoce, nakládat zeleninu a dělat všemožné zásoby na zimu.Všechno se dalo jednoduše nakoupit v marketu, navíc v dokonalých tvarech, barvách,mnoha variantách i chutích, trvanlivé, a k tomu všemu nově v nádherných obalech!Všechny ty lesklé pytlíky, krabičky, láhve a další „výkřiky“ obalové techniky dlouhou dobunikoho netrápily, neboť žijeme v jedné ze zemí s naoko bezchybně fungujícím servisem,který po nás odpadky uklidí, zlikviduje a stále větší část dokonce i roztřídí a znovu po-užije. Nám spotřebitelům tudíž chybí zpětná vazba, abychom si uvědomili, kolik odpaduprodukujeme. Nemáme nejmenší ponětí. Stačí ale odjet někam, kde tahle uklízecí služba(říkejme tomu třeba „odpadové hospodářství”) neexistuje, a člověk okamžitě vidí, jaká je to„šlamastyka”.

Tohle všechno mi došlo v zimě roku 2007, kdy jsem se vydal po deseti letech znovu doafrického Mali. Tam, kde jsem mohl dříve volně chodit, jsem se najednou brodil v odpad-cích (především plastových). Tam, kde bylo dříve čisté ovzduší, jsem se najednou dusil kou-řem z nonstop hořících (opět především plastových) odpadků. Záplavy plastů byly na bře-zích řek, jezer a oceánů. Několikrát jsem viděl želvu uškrcenou v plastových kroužcích odplechovek. Bylo to pro mne dokonalé probuzení.

O dva roky později jsme se nastěhovali do bytu, kde se naše děti záhadně rozstonaly. Počase jsme zjistili, že důvodem je nadmíru vysoká koncentrace formaldehydu v bytě pochá-zející z nábytku, podlah a z textilu. Tenkrát, při opakovaných návštěvách na dětské pohoto-vosti, jsem přestal tomu našemu dnešnímu pozlátkovému, pohodlnému systému definitiv-ně věřit. O co méně jsem mu věřil, o to více jsem ho začal zkoumat. Šokovala mě vysokámíra chemizace průmyslového zemědělství a množství ochucovadel, dobarvovadel, ovoňo-vadel, prodlužovačů životností a dalších toxických látek, které se dnes běžně přidávají dopotravin. Dlouho jsem nemohl uvěřit tomu, jak ohromné je množství synteticky vyrobe-ných chemických látek, které se dnes běžně používají v průmyslu, aniž by někdo detailnězkoumal jejich vliv na lidské zdraví.

Kromě všudypřítomné toxicity průmyslově vyráběných potravin, kosmetiky, drogerie a dalšího zboží jsem s hrůzou pozoroval, kolik lidí se věnuje práci, k níž nemají vztah, aby

Předmluva nakladatele


si mohli koupit věci, které nepotřebují, kterými se pak následně snaží udělat dojem na ty,jimiž opovrhují. Došlo mi, že být znamená v dnešním světě na prvním místě mít. Mít víc,znamená být víc.

Tehdy jsem se začal rozpomínat na své dětství a řekl si, že se pokusím přebudovat fun-gování naší rodiny tak, abychom začali jíst výhradně jídlo (a žádné průmyslově pěstované a zpracované potraviny) a nakupovat buď z druhé ruky nebo to, co bylo vyrobeno způsobemšetrným ke zdraví člověka a přírodě a cestou k nám neobletělo planetu. Založili jsme sizahrádku a „kápézetku“1, začali nakupovat ve velkém – do našich vlastních obalů, buď u místních obchodníků nebo ještě častěji přímo u pěstitelů a chovatelů, s kterými jsme nastejné vlně. Kromě toho v sezóně dnes zcela běžně houbaříme, bylinkaříme, sušíme, zava-řujeme, fermentujeme a všelijak jinak konzervujeme, vaříme, pečeme chleba a housky.Kromě jídla bohatě experimentujeme i s výrobou domácí drogerie, jako je třeba prací pro-středek nebo zubní pasta. Ze všeho nejvíc mě překvapilo, jak moc tohle domácí výrobníexperimentování dokáže pohltit děti i nás dospělé. Říká se, že štěstí se dělá rukama a ženejšťastnější je člověk, který tvoří něco smysluplného s blízkými lidmi. Těžko slovy popsattu radost, jakou zažíváme s dětmi či s návštěvami při výrobě domácích špaget, kečupu, octa,při pečení housek nebo při výrobě mýdla.

Narazit na Beu pro mě bylo zjevení. Do té doby jsem měl pocit, že na naší cestě od pre-fabrikovaných potravin a hromady zbytečných toxických věcí od anonymních korporací keskutečnému jídlu a jednoduššímu, radostnějšímu a zodpovědnějšímu životu jsme sami, že je nás jenom pár podivínů. Naším učitelem je metoda pokus-omyl. Beinu knihu jsmemoje manželka Petra i já přečetli jedním dechem. Shodli jsme se v pocitu, že konečněněkdo popsal, o co jsme se celou dobu snažili, a že jsme získali ten nejlepší manuál na to,jak si zjednodušit život tím, že zminimalizujeme odpad, který naše domácnost produkuje.Ohromilo nás hnutí, které Bea po celém západním světě svojí knihou rozpoutala. Potěšilonás zjištění, že nejsme jediní, komu Bea pomohla odhalit důvod pocitů prázdnoty a špat-ného svědomí plynoucích z onoho bezmyšlenkovitého nakupování (a z podobně bez-myšlenkovitého vydělávání). Ze všeho nejvíce nás ale potěšila tím, že napsala příručkudokonale mapující všechny základní oblasti fungování domova. Příručku, podle níž jemožné od základu přebudovat svůj život.

Osobně věřím, že jediné, co můžeme změnit, jsme my sami – prostě tak, jak radil Gándhí:„Buďte změnou, kterou chcete vidět ve světě.“ Považuji tuto knihu za ojedinělý návod na to,jak si život v naší dnešní blahobytné společnosti zařídit tak, abychom ho prožili radostně a zároveň i mnohem ohleduplněji vůči ostatním.

V PeopleCommu vydáváme výhradně knihy, které nám osobně změnily život. Nenajdeteje ve většinové distribuci, nepoužíváme reklamu, slevy ani jiné marketingové triky. K lidemse tak dostávají výhradně na základě osobního doporučení. Já proto v každé své předmlu-vě prosím: pokud vás kniha nadchne tak jako nás – doporučte ji svým kamarádům, rodině,kolegům, dalším lidem, prostě všem, kterým by mohla udělat podobnou službu, jakoudělala nám, a kde by mohla přispět tomu, že svět bude zase o trochu méně k starostia o to více k radosti.

Děkuji vám za to!

Tomáš HajzlerPeopleComm

12



Ještě nedávno byl můj život úplně jiný. Žili jsme v obrovském domě o nějakých 300 met-rech čtverečních, měli dvě auta, čtyři stoly a šestadvacet židlí. Každý týden jsme naplnilidvěstěpadesátilitrovou popelnici.

Dnes se cítím tím bohatší, čím méně věcí vlastním. A navíc nemusím vynášet smetí. K této zásadní změně došlo před pár lety. Ten náš velký dům ani neshořel, ani se z násnestali buddhističtí mniši.

Tady je příběh mého života.

Vyrostla jsem ve francouzském regionu Provence, v idylickém domě v pitoreskní slepéuličce, na hony vzdálené celodenní dřině farmy, na které vyrůstal můj táta, i šedi fran-couzské vojenské základny v Německu, kde vyrůstala máma. Táta ale svůj původ neza-přel a snažil se naplno využít naši malou předměstskou zahrádku. V teplých měsících trávil veškerý svůj volný čas prací na zahradě, kde dřel mezi rostoucí zeleninou a skrápěl ji svým potem. Na zimu se pak přestěhoval do garáže, kterou lemovaly police plné krabics nejrůznějšími šroubky, matičkami, náhradními díly a všemožným harampádím. Jehonejvětším koníčkem a zábavou bylo věci rozebírat, opravovat je a přivádět zpátky k živo-tu. Táta byl (a stále je) ten druh člověka, kterému není zatěžko zastavit u silnice, kdyžuvidí vyhozený vysavač, rádio, televizi nebo pračku. Když se mu zdá, že by je dokázalopravit, naloží je do auta, přiveze domů, rozebere, spraví, složí znovu dohromady a onyty věci většinou jako zázrakem znova fungují. Dokonce dokáže opravit prasklé žárovky!Můj táta je šikovný, ale tyto dovednosti nejsou v tomto regionu ničím výjimečným. Lidéna francouzském venkově musejí být vynalézaví, aby jim věci vydržely co nejdéle a co nejvíce je zužitkovali. Když jsem byla malá, vymontoval táta třeba buben ze staré pračkya udělal z něj past na šneky a já jsem prázdnou skříň pračky používala jako (malý a častoslušně vyhřátý) domeček.

Pro moje dětské oči to byl takový „malý domek na prérii“, který jsem znala ze staréhotelevizního zpracování téhle známé série dětských knížek. Přestože jsme bydleli na před-městí, ani já, ani moji dva bratři jsme doma nepomáhali tak jako Ingallsovic početnépotomstvo (můj starší bratr měl dokonce fóbii z houbičky na nádobí). Můj táta byl ovšemtypický domácí kutil a moje máma zase šikovná hospodyně, která zvládala udržovatdomácnost v chodu i s minimálním rozpočtem. Připravovala obědy i večeře o třech chodech. Stejně jako máma Laury Ingallsové (autorky zmiňované série dětských knih –pozn. překl.), i ta moje měla týden nabitý nejrůznějšími činnostmi – vařením, pečením,uklízením, žehlením, šitím, pletením, chozením do kostela a v čase sklizně také zavařo-váním. Každý čtvrtek chodila na trh, kde se pídila po levných látkách a přízi na pletení.Po škole jsem jí pomáhala se střihy na šití a sledovala, jak jí z látek pod rukama vznikáoblečení. Napodobovala jsem ji pak ve svém pokoji a pro svoje dvě barbíny vyrábělaoblečky ze starých silonek a obvazů (které rodiče přinesli domů z nemocnice, kam chodili

13


Úvod


darovat krev). Ve dvanácti jsem si ušila první šaty a ve třinácti si upletla první svetr.Až na občasné šarvátky s bratry jsme vedli zdánlivě spokojený a šťastný rodinný život.

Ani já, ani bratři jsme ovšem neviděli trhliny ve vztahu našich rodičů, které se postupněrozšiřovaly, až vyústily ve smutnou rozvodovou bitvu. V osmnácti, poháněna touhouuniknout před psychologickými a finančními problémy domova, jsem se vydala doKalifornie, abych tam rok pracovala jako au pair. Netušila jsem, že se během toho rokuzamiluju do Scotta, muže mých snů, který se později stal mým manželem. Nebyl to všaktakový ten typický surfař, o kterém sní francouzské dívky, nýbrž citlivý člověk, který minabízel tolik potřebnou emocionální stabilitu. Společně jsme projezdili celý svět a žili takév zahraničí. Když jsem otěhotněla, přivedla nás zpět do USA moje touha vyzkoušet sitypický život americké mámy.

MŮJ AMERICKÝ SEN: PLEASANT HILL

Naši dva synové Max a po něm Léo se narodili do mého soukromého amerického snu.Měli jsme moderní dům o ploše zhruba 300 metrů čtverečních, s vysokými stropy, samo-statnými pokoji pro všechny členy rodiny i návštěvy, s šatnami, garáží pro tři auta a malýmjezírkem se zlatými rybkami. Dům stál také ve slepé uličce ve čtvrti Pleasant Hill, jednomze vzdálenějších předměstí San Francisca.

Pravidelně jsme naplnili dvě velké chladničky a několikrát týdně i velkou pračku a sušič-ku. Ne že by náš dům byl nějak zaházený věcmi nebo že bychom kupovali všechno nové.Spořivost, kterou jsem podědila po rodičích, mě vedla k nakupování po secondhandech a různých charitativních obchůdcích, kde jsem sháněla oblečení na děti, hračky i vybavenía nábytek do domácnosti. Měli jsme ale velkou popelnici, kterou každý týden naplnilahromada našeho domovního odpadu. Přesto jsme ze sebe měli dobrý pocit, protože jsmeodpad třídili a recyklovali.

Během sedmiletého období vyšplhal Scott po korporátním kariérním žebříčku až navelmi dobře placenou pozici a jeho příjem nám umožňoval více než pohodlný život sedvěma zahraničními dovolenými ročně, okázalými večírky, vybranou stravou s drahýmmasem, členstvím v soukromém klubu s luxusním bazénem, nákupy ve značkovýchobchodech a poličkami plnými věcí, které člověk použije jednou a pak je vyhodí. Nemělijsme žádné finanční starosti a můj život plynul ve znamení platinově odbarvených vlasů,solárkově opálené pokožky, silikonově zvětšených rtů a botoxově hladkého čela.Experimentovala jsem s umělými vlasy, umělými nehty i umělinovými zábaly při jízdě narotopedu. Byli jsme zdraví a měli úžasné přátele. Zdálo se, že máme všechno, o čem můžečlověk snít, a přesto nám něco chybělo. Bylo mi dvaatřicet a někde hluboko uvnitř jsem se děsila myšlenky, že můj život už navždycky zůstane takový, jaký je. Byl totiž strašnězpohodlněný. Lidé se dnes zvednou z gauče jen tehdy, když si chtějí autem zajet doobchodu, kde s vozíkem na kolečkách nakupují haldy jídla. Trávíme příliš mnoho časuvsedě a příliš málo na nohou. Scottovi i mně chyběl aktivní životní styl a procházky poulicích měst, kde jsme v zahraničí dříve žili. Chyběly nám vycházky do malých pekařství,na trhy a do kaváren.

14



JAK JSME SI ZJEDNODUŠILI ŽIVOTRozhodli jsme se přesídlit přes zátoku do Mill Valley, městečka, které se chlubí živýmcentrem v evropském stylu. Prodali jsme náš velký dům, přestěhovali se dočasně do bytujen s nejnutnějšími věcmi a zbytek uložili ve skladu. Měli jsme v plánu najít si domek, dokterého by se hodil můj oblíbený maurský styl interiérového designu a nábytku.

Během tohoto přechodného období jsme ale zjistili, že méně věcí znamená více času nazážitky. Vzhledem k tomu, že už jsme netrávili celé víkendy sekáním rozlehlé zahrady aniúklidem velkého domu a jeho vybavení, měli jsme teď čas na sebe, na společné výlety nakole, na pikniky a objevování našeho nového přímořského domova. Bylo to neuvěřitelněosvobozující. Scottovi konečně došlo, jak pravdivá byla slova jeho otce: „Kdybych takjenom neztratil tolik času pečováním o trávník na zahradě.“ Když jsem se pak zamýšlelanad všemi těmi sadami nádobí, které jsem pořídila, abych měla co dát do různých skříněka vitrín v kuchyni, v jídelně a na dvou terasách našeho dřívějšího domu, vzpomněla jsemsi na poznámku svého kamaráda Erica: „Kolik místností k odpočinku a sezení vlastnědoma skutečně potřebujeme?“

Uvědomila jsem si, že naprostá většina věcí, které jsme měli v krabicích ve skladu, bylyzbytečnosti, které nás stály jen peníze a čas při úklidu, ale které jsme pro život vůbecnepotřebovali. Nákup vybavení pro náš předchozí dům se pro nás stal (zbytečným) koníč-kem, záminkou pro to, zvednout se z gauče a vyrazit mezi lidi. Uvědomila jsem si, že vět-šina těchto věcí nejsou nezbytnosti, ale pouhé vycpávky do příliš velkých pokojů. Došlonám, že jsme přikládali přehnanou důležitost materiálnímu bohatství a hojnosti, a zjistilijsme, že jednoduchost a skromnost nám paradoxně může nabídnout bohatší život.

Potřebovali jsme rok a 250 prohlídek, než jsme konečně našli náš nový dům. Byl to ven-kovský domek z roku 1921, o ploše asi 130 metrů čtverečních. Byl jen kousíček od centra,v oblasti, o které nám předtím říkali, že za peníze, které jsme měli k dispozici, nic neseže-neme. Ceny v Mill Valley totiž byly ve srovnání s Pleasant Hillem dvojnásobné, a tak jsmepo prodeji našeho předchozího domu měli peníze jen na sotva poloviční domek. Našímsnem ovšem bylo bydlet v docházkové vzdálenosti od turistických stezek, knihoven, škola kaváren. Menší dům byla malá oběť.

Když jsme se nastěhovali, naše garáž i sklep byly nacpané k prasknutí nábytkem z na-šeho předchozího okázalého života. Většinu jsme postupně rozprodali, když jsme zjistili, co z našeho starého nábytku se nám do nového domu hodit nebude. Všechno, co jsmeskutečně nepotřebovali, nepoužívali nebo vyloženě nemilovali, muselo z domu. Toto sestalo mottem naší snahy o zjednodušení našeho života. Vážně potřebujeme, používáme a milujeme vozík na kola, kajak, kolečkové brusle, snowboardy, kimono na karate, boxer-ské rukavice, koloběžky, basketbalový koš, koule na pétanque, tenisové rakety, výbavu našnorchlování, houpací síť, skejty, baseballovou pálku a rukavice, branku na fotbal, raketya síť na badminton, golfové hole a rybářské pruty? Scott měl zpočátku problém se odsvých věcí odpoutat. Zbožňoval různé sporty a vybavení na ně dlouho a pečlivě sháněl.Nakonec si ale uvědomil, že bude lepší, když si vybere jen pár sportů a bude se jim věno-vat intenzivněji, než když se bude na jeho golfové hole prášit někde v koutě ve sklepě.Během několika málo let jsme se tak zbavili 80 procent našich věcí.

15

Úvod


OD JEDNODUCHOSTI K REDUKCI ODPADUKdyž jsme začali zjednodušovat náš život i vybavení naší domácnosti, našla jsem spoustuužitečných rad v knihách od Elaine St. Jamesové a také se vrátila k dětské sérii od LauryIngallsové Wilderové. Tyto knihy nás inspirovaly, abychom přehodnotili i další oblastinašich každodenních aktivit. Odpojili jsme televizi a zrušili předplatné magazínů a odběrkatalogů. Bez televize a nakupování jako největších žroutů času jsme ho teď měli dost najiné zájmy a jedním z nich se stala otázka ekologie, kterou jsme předtím vnímali jen okra-jově. Přečetli jsme si knihy, jako jsou Přírodní kapitalismus Paula Hawkena, Cradle to Cradle(Od kolébky do kolébky – česky zatím nevyšlo – pozn. překl.) od Michaela Braungarta a Williama McDonougha a In Defence of Food (Obrana jídla – česky zatím nevyšlo – pozn.překl.) od Michaela Pollana. Na Netflix jsme se dívali na dokumenty jako Earth nebo Home,které ukazovaly polární medvědy bez domova a změnami zmatené ryby. Zjistili jsme, jakdalekosáhlé jsou dopady nezdravého jídla a nezodpovědné spotřeby. Začali jsme chápatnejen to, jak vážně je ohrožena naše planeta, ale také jak naše lehkomyslná každodennírozhodnutí ničí svět, ve kterém žijeme my a ve kterém budou muset žít naše děti.

Jezdili jsme autem, balili dětem obědy do plastikových sáčků, pili balenou vodu, naku-povali kvanta papírových utěrek a kapesníků a k úklidu domu i „péči“ o svá těla použí-vali přípravky obsahující nespočet toxických látek. Znovu jsem si vzpomněla na plnépopelnice u našeho starého domu v Pleasant Hillu a na všechny ty večeře z mraženýchpolotovarů, které byly po průchodu mrazákem a následně mikrovlnkou už z výživovéhopohledu nepochybně dočista „mrtvé“. Uvědomila jsem si, že se z nás v našem americkémsnu staly náměsíčné zombie spotřeby. Jak se mohlo stát, že jsme úplně zapomněli uvědo-movat si dopady našich činů a rozhodnutí? Uvědomovali jsme si je vůbec někdy? Jakýmpříkladem jsme byli pro malého Maxe a Léa? Na jednu stranu nám tato nová zjištěnívehnala slzy do očí a měli jsme na sebe vztek kvůli tomu, jak jsme s našimi životy naklá-dali doposud, ale na druhou stranu nám to dalo sílu a odhodlání drasticky změnit našenávyky a styl života. Nejen pro sebe, ale i pro naše děti.

Scott byl rozhodnutý začít své teorie zkoušet v praxi, a přestože právě vrcholila ekono-mická krize, dal v práci výpověď a založil poradenskou firmu zabývající se udržitelností.Děti přešly ze soukromé školy, kterou jsme si už nemohli dovolit, do státní a já se pustilado ekologizace naší domácnosti.

Díky novým znalostem o konzumním způsobu života, o tom, že recyklace není odpo-vědí na naši současnou ekologickou krizi a že plasty ničí naše oceány, jsme přešli z plasto-vých na opakovaně použitelné nákupní tašky i láhve na vodu. Stačilo jen pamatovat na to,že si je má člověk vzít s sebou. Jak snadné. Pak jsem začala nakupovat v prodejnách zdra-vé výživy a uvědomila si, že výběr místních a bio potravin se i při vyšších cenách vypla-tí a že nákupem ve velkém se může člověk zcela zbavit zbytečných obalů. Na nákup ovocea zeleniny jsem tedy začala chodit se síťovkami určenými na praní prádla a na nákupysypaných potravin jsem si ze starých povlečení ušila látkové pytlíky. Ty jsem opatřila šňůr-kou, takže nebyly nutné ani žádné plastové sponky na jejich uzavření. Jak se postupnězvětšovala moje sbírka různých prázdných uzavíratelných sklenic a láhví, začala se snižo-vat naše spotřeba balených potravin a brzy jsem měla ve spíži jen potraviny prodávanébez obalů. Dalo by se říct, že jsem si na nákupech ve velkém vypěstovala závislost. V honbě za potravinami prodávanými na váhu nebo stáčených ze zásobníků jsem byla

16



schopná najezdit po okolí spoustu kilometrů. Koupila jsem pár utěrek z mikrovlákna a zestarých prostěradel a povlečení jsem našila látkové utěrky a tak se zbavila těch papíro-vých. Scott založil na zahradě kompost a já jsem se přihlásila do kurzu botaniky, abych senaučila něco o využití divokých rostlin, které jsme nacházeli při výletech po okolí.

Při mé prvotní posedlosti odpadem z naší kuchyně jsem zpočátku úplně ignorovalakoupelnu, ale po čase jsem se i tady vrhla na zavádění bezodpadových alternativ. Půlroku jsem si myla vlasy jedlou sodou2 a vyplachovala si je jablečným octem3, ale když užScott odmítl dál snášet večer v posteli aroma „salátové zálivky“, uchýlila jsem se k náku-pům stáčeného šamponu a kondicionéru. Rauš, do kterého jsem se dostávala při nakupo-vání v buticích v okolí Pleasant Hillu, byl nahrazen raušem ze zkoumání stále novýchzpůsobů, jak udělat naši domácnost ještě ekologičtější a zároveň přežít utahování opasků,které s sebou přinesl Scottův nový start-up.

Max a Léo se snažili všemožně pomáhat. Do školy jezdili na kole, trumfovali se v tom,kdo zvládne sprchu rychleji, a pečlivě zhasínali světla. Ale jednoho dne, když jsem byla s Léovou třídou na školním výletě do místního obchodu se zdravými potravinami, jsemho sledovala, že má problém odpovědět na otázku své učitelky, která se v oddělení nabí-zejícím sypané potraviny na váhu ptala, proč je ekologičtější nakupovat ve velkém. V tuchvíli mi došlo, že jsme zapomněli dětem vysvětlit, jak a proč se snažíme zbavit se plýtvá-ní v naší domácnosti. Kluci si vlastně ani nevšimli, že jsme přestali kupovat balené sušen-ky, protože je nahradily domácí. Toho večera jsem jim vysvětlila, jak vypadá a fungujeběžná domácí spíž a v čem se od ní liší ta naše, a také s nimi probrala jiné změny, které užnevědomky přijali. Když jsme kluky poučili, konečně se mohla začít aktivně zapojovat sku-tečně celá rodina do práce na našem cíli dosáhnout domácnosti bez odpadu.

Na výraz nulový odpad neboli Zero Waste jsem narazila při hledání alternativních pro-duktů. Původně označoval průmyslové praktiky. Nehledala jsem jeho přesný význam a ignorovala, co vlastně znamená v průmyslovém kontextu, ale představa, kterou vyvolávalv mé hlavě, dokonale odpovídala tomu, čeho jsem chtěla dosáhnout. Pojem nulový odpadpro mě byl jasnou formulací cíle mého snažení. Netušili jsme, jestli se nám skutečně podařízbavit naši domácnost smetí a odpadků do posledního kousíčku, ale životní styl zcela bezodpadu se stal naším cílem, kterému se neustále snažíme přibližovat, což nás nabádázkoumat i ty nejnepatrnější zdroje odpadků. Byl to pro nás zlomový bod.

TESTOVÁNÍ EXTRÉMŮ ŽIVOTA BEZ ODPADU

Abych udělala další krok na naší cestě k životu bez odpadu, dala jsem se do zkoumání, cose ještě stále objevovalo v našem koši a nádobách na recyklovatelné odpadky. V koši bylyobaly od masa, ryb, sýra, pečiva, másla, zmrzliny a od toaletního papíru. V tříděnémodpadu byly plechovky od rajčat, papír, prázdné láhve od vína, skleničky od hořčice a krabice od sójového mléka. Pustila jsem se tedy do postupného odstraňování všechtěchto odpadků.

Začala jsem v řeznictví nakupovat maso do velkých zavařovacích sklenic, což se zpo-čátku neobešlo bez zkoumavých pohledů, otázek a poznámek nakupujících i personálu.Osvědčila se mi fráze „nemáme popelnici“, kterou jsem se vyhnula rozsáhlému vysvětlo-vání. Starý povlak na polštář, do něhož jsem nakupovala pečivo v místní pekárně, také

17

Úvod


zpočátku vyvolával poznámky, ale prodavači si na něj brzy zvykli. Když nedaleko ote-vřeli nové farmářské trhy, zkusila jsem začít zavařovat všechno možné a spíž byla brzyplná sklenic se zásobami vitamínů na zimu. Našla jsem vinařství, kde mi ochotně stočilijejich vynikající stolní víno do mých láhví, naučila jsem se vyrábět ruční papír ze zpráv,jež kluci nosili ze školy, a podobně zpracovala i každý leták, který nám přistál ve schránce.V naší knihovně jsem nenašla žádné knížky o omezování odpadů v domácnosti, a takjsem se otevřela radám jiných a progooglila si cestu k náhražkám a řešením pro ty věci,potraviny a potřeby, pro které jsem neobjevila nebalené alternativy. Naučila jsem se zadělá-vat těsto na chleba, připravovat hořčici, vyrábět jogurty a sýry, dělat sójové mléko, stloukatmáslo a vařit si balzám na rty.

Jednoho dne se u nás objevili hosté, kteří v dobré víře přinesli balený dezert. A tehdymi došlo, že se nám našeho cíle – života bez odpadu – nikdy nepodaří dosáhnout bezpomoci přátel a rodiny. Pochopila jsem, že budování domácnosti bez odpadu začíná mimoni, většinou v obchodě, když člověk kupuje ve velkém, volné, sypané, vážené a stáčenépotraviny bez obalů a kvalitní, opakovaně použitelné věci. Skutečně zbavit domácnostodpadů ovšem není možné bez toho, že by vám je domů přestali nosit ostatní. K našímantře 4Z udržitelnosti „zredukovat, zužitkovat, zrecyklovat, zkompostovat“ jsme přidalipáté Z, „zamítnout“. Já jsem založila blog, na kterém jsem se chtěla podělit o naše zkuše-nosti, praktické fungování a logistiku našeho životního stylu a jako cíl jsem si uložila infor-movat naši rodinu a přátele o našich snahách a dát najevo, že se zavedením skutečně bez-odpadové domácnosti to myslíme vážně. Modlila jsem se, aby se k nám přestaly valit různékrabičky, maličkosti, letáky a podobné zbytečnosti a založila jsem poradenskou firmu,která měla šířit mé myšlenky a pomáhat i ostatním při zjednodušováním jejich života.

Brzy se nám podařilo omezit obsah našich nádob na recyklovatelný odpad na příleži-tostný leták, zprávu ze školy a prázdnou láhev od vína. Když jsme vyrazili na pravidel-nou každoroční dovolenou v mé rodné Francii, myslela jsem na náš cíl zbavit domácnostodpadů a představovala si, jak naše snahy po návratu posuneme na další úroveň a odhlá-síme se z odvozu recyklovatelného odpadu.

HLEDÁNÍ ROVNOVÁHY

Hromady odpadků na letišti mě z mého snění rychle vytrhly a vrátily zpět do reality.Celou tu dobu jsem si žila ve své bublině. Svět kolem nás plýtval a vytvářel pořád stejnéhaldy odpadu. Pár měsíců v „normální“ domácnosti u mojí mámy mi ovšem dalo mož-nost odpočinout si od mého vlastního životního stylu komplikovaného frustracemi a ne-ustálým odsuzováním. Na svoji zběsilou snahu co nejdříve dosáhnout bezodpadové domác-nosti jsem se mohla podívat novýma očima a z širší perspektivy. Došlo mi, že mnohé z mýchnových návyků a praktik jsou sociálně velmi omezující, časově náročné a tím pádem takédlouhodobě neudržitelné. Stloukání másla bylo drahé, vzhledem k ceně smetany a tomu,kolik sušenek jsem týdně pekla, a výroba sýra byla náročná a také zbytečná, protože jedostupný i volně krájený bez obalu. Uvědomila jsem si, že jsem zašla příliš daleko.Proboha, vždyť jsem dokonce začala sbírat mech jako náhražku toaletního papíru!

Nakonec jsem si řekla, že mnohem pravděpodobněji u našich snah o odstranění odpa-dů z naší domácnosti vydržíme, pokud na sebe nebudeme tolik přísní a najdeme si nějaký

18



rozumný a praktický přístup. Domácnost bez odpadů znamená vybrat si určitý životnístyl, a pokud jsme u něj měli vydržet, museli jsme vymyslet, jak si ho přizpůsobit tak, abybyl pro nás proveditelný a pohodlný. Znovu jsme potřebovali zjednodušení.

Po návratu domů jsem se rozhodla zbavit se extrémů v našem přístupu, aniž bych tímohrozila výsledky, kterých jsme v odstraňování odpadů dosáhli. Přehodnotila jsem svoutendenci jezdit daleko jen proto, abych mohla něco nakoupit ve velkém, a místo toho se sou-středila na hledání alternativ v okolí. Také jsem přestala vyrábět vlastní zmrzlinu a začalachodit s termoskou do místní zmrzlinárny. Přestali jsme odmítat víno od návštěv a vzdalise myšlenky nulové potřeby recyklace. Místo nákladné výroby domácího másla jsem začalakupovat máslo balené do kompostovatelného papíru. Máslo bylo (a stále je) ve skutečnostijediná potravina, již kupujeme v obalu, který následně vyhodíme. Během jediného měsícese provoz naší domácnosti bez odpadu stal snadným, jednoduchým, zábavným a přestalnás stresovat.

Scott, který se už delší dobu obával, že moje nadšení pro farmářské trhy, ekologičtějšíalternativy nejrůznějších produktů a nákup biopotravin ve velkém bude pro náš rodinnýrozpočet nákladný, si udělal čas na pečlivou analýzu našich domácích výdajů. Porovnalnaše výdaje z roku 2005, kdy jsme bydleli v našem původním domě, s těmi novými z roku2010. Prošel výpisy z účtů a zahrnul také faktor většího apetitu našich kluků, kteří tohoteď, o pět let později snědí podstatně více. Výsledek předčil všechna naše očekávání:ročně jsme na výdajích za domácnost nyní šetřili téměř 40 %. Jeho analytická mysl se tudížuklidnila, když uviděl toto číslo a přičetl k němu také čas, který jsme šetřili tímto našímjednodušším životním stylem s menším množstvím času stráveného nakupováním.

Dnes je pro nás vedení domácnosti bez odpadu pohoda. Všichni čtyři jsme si do našíkaždodenní rutiny zavedli určité praktiky, které nám umožňují naplno si užívat toho, cotento způsob života nabízí, kromě těch zřejmých ekologických aspektů, jež s sebou přiná-šejí dobrý pocit, že člověk něco dělá pro sebe i planetu. Po zavedení ekologičtějších alter-nativ jsme si všimli zásadních pozitivních změn v našem životě, podstatného zlepšenínašeho zdraví a také velkých úspor času a peněz. Zjistili jsme, že když se domácnost zbavíodpadů, neztrácí tím, ale naopak získává. Kromě jiných věcí také pocit, že tento životnístyl má význam a smysl. Můj život se od základů změnil. Přestala jsem se soustřeďovat navěci a začala vnímat zážitky, přestala jsem se změnám bránit a začala je přijímat.

O KNIZE

Životní prostředí, ekonomika i zdravotní stav obyvatel USA jsou v krizi. Docházejí přírod-ní zdroje, ekonomika je nestabilní, zdraví lidí ohrožují civilizační choroby a naše životníúroveň klesá. Co může člověk jako jednotlivec dělat tváří v tvář takto kolosálním problé-mům? Realita, rozsah a naléhavost těchto problémů mohou být pro mnohé ochromující,ale je nutné uvědomit si, že i činy jednoho člověka mohou mnohé změnit a že i rozsáhlézměny jsou především na nás jako jednotlivcích.

Docházejí přírodní zdroje, ale my stále kupujeme ropné produkty. Ekonomika je v krizi,ale my stále kupujeme zahraniční výrobky. Naše zdraví se obecně zhoršuje, ale my stáleotravujeme naše těla jídlem plným konzervantů a chemikálií a v domácnosti používámetoxické produkty. Tím, že budeme podporovat určité praktiky výroby a vytvářet pro ně

19

Úvod


poptávku, bude to, co spotřebováváme, přímo ovlivňovat naše životní prostředí, ekono-miku i naše zdraví. Jinými slovy, při každém nákupu dáváme svůj hlas určitému přístupuvýrobců a naše každodenní rozhodnutí mají dalekosáhlé dopady. Je na nás, jestli se roz-hodneme naší společnosti a planetě škodit nebo pomáhat.

Mnohé z nás není třeba dlouho přesvědčovat o pozitivech přechodu na ekologičtějšízpůsob života, ale přesto bychom rádi našli i další způsoby, jak pro naši planetu udělatvíce než jen začít recyklovat. Zjistili jsme, že při zavedení životního stylu bez odpadu člověk získá pocit, že skutečně může něco změnit a postavit se těmto vážným ekologic-kým problémům čelem.

Když se rozhodnete začít žít bez odpadu, pomůže vám to posunout váš životní styldaleko za hranice typické ekologické domácnosti, jejíž základní zásady popisuje mnohoknížek. Tento přístup a knížka vás například přivedou k tomu, že budete v podstatěrecyklovat méně, protože jednoduše budete mít méně odpadu k recyklaci. Také vám uká-žou, jak se zbavit zbytečností a nejrůznějšího harampádí a celkově si zjednodušit život,což je dobré nejen pro životní prostředí, ale i pro vás samotné. Nabízejí praktická, ozkou-šená a prověřená řešení, která vám umožní žít bohatší život s využitím skutečně udržitel-ných a bezodpadových zdrojů, jež máme v současnosti k dispozici. Celý tento jednodu-chý systém vychází z dodržování zásad 5Z: zamítnout (co nepotřebuju), zredukovat (co potřebuju), zužitkovat (co spotřebovávám), zrecyklovat (co nemůžu zamítnout, zredu-kovat ani dál zužitkovat) a zkompostovat (zbytek).

V průběhu několika uplynulých let jsem zjistila, že každý má na životní styl naší rodi-ny jiný pohled. Někteří si myslí, že je příliš extrémní, protože nekupujeme vůbec žádnénezdravé potraviny. Jiní říkají, že není dostatečně dotažený, protože kupujeme toaletnípapír, jednou týdně jíme maso a příležitostně cestujeme letadlem. Pro nás není důležité,co si o nás myslí druzí, ale jaký máme ze svého života a přístupu k němu pocit my. Tototéma je hodné pozornosti a zaslouží si další diskusi právě díky nekonečné variabilitě pří-stupu k domácnosti a životnímu stylu bez odpadů, ne kvůli nějakým přísným a přesněstanoveným pravidlům. Naše vlastní zkušenosti sdílím s takovým zápalem právě proto,abych tím inspirovala ostatní a pomohla jim zlepšit jejich vlastní život tak, jak to budevyhovovat jim.

Toto není kniha o dosažení absolutně nulového odpadu ve vaší domácnosti. Vzhledemk tomu, jaké výrobní postupy jsou dnes běžné, je zcela jasné, že absolutně bezodpadovýživot v současnosti jednoduše není možný. Nulový odpad je idealistický cíl, ke kterémuse můžeme snažit co nejvíce přiblížit. Ne všichni, kdo si tuto knihu přečtou, budou schop-ni zavést všechna doporučení, která tady uvádím, nebo zredukovat odpad své domácnos-ti na obsah jediné zavařovačky, jak se to podařilo naší rodině. Na to, do jaké míry se lzepřiblížit ideálu domácnosti bez odpadů, mají – podle zpětné vazby čtenářů mého blogu –veliký vliv faktory geografické a demografické. Nezáleží však tolik na tom, kolik konkrétněkdo vyprodukuje odpadu. Podstatné je, abychom pochopili, jaký dopad má naše kupnísíla na životní prostředí, a chovali se podle toho. Každý může začít zavádět alespoň tyzměny, které jsou v jeho životě proveditelné. I malé posuny směrem k udržitelnějšímu způ-sobu života mohou mít pozitivní dopad na naši planetu i společnost celkově.

Chápu, že vzhledem k mému tématu bude mnohým připadat zvláštní, že jsem se roz-hodla vydat tištěnou knihu. Jenže měly by takhle důležité informace a myšlenky být pří-stupné pouze těm, kteří čtou elektronické knížky? Momentálně je tištěná kniha nejlepším

20



způsobem, jak oslovit maximální počet čtenářů. Věřím, že mojí morální povinností je šířitpovědomí o tomto přístupu k životu, využít všech prostředků ke změně našeho konzum-ního přístupu k planetě a pobídnout firmy k tomu, aby přijaly zodpovědnost za produktya rozhodnutí, které mají vliv na naše zdraví i na naše omezené zdroje. Toto rozhodnutíjsem zvažovala dlouho a pečlivě. Na základě mé analýzy pro a proti jsem přesvědčená, žeekologický náklad na výrobu jedné knihy je přijatelný, pokud tato kniha inspiruje alespoňjednoho člověka, aby snížil svou každodenní produkci odpadu. Myslím také, že by odemne bylo pokrytecké, kdybych ji nevydala v tištěné podobě, protože podporuji naši místníknihovnu a všechny bych ráda vybídla k tomu, abyste tuto knihu, až ji už nebudete potře-bovat, věnovali někomu ze svých přátel nebo nejbližší knihovně.

Toto v žádném případě není odborná kniha. Nejsem expertem na statistiky a data.Právě zkoumáním dat, která ukazují, že naše společnost nutně potřebuje tento druh pří-stupu k vedení našich domácností a životů, se navíc už přede mnou zabývala řada povo-lanějších autorů. Edward Humes ve své knize Garbology (Odpadologie – česky zatímnevyšlo – pozn. překl.) odhaluje nepříjemné pravdy o našem problému s odpady a RickSmith a Bruce Lourie ve své knize Slow Death by Rubber Duck (Pomalé usmrcení gumovoukačenkou – česky zatím nevyšlo – pozn. překl.) upozorňují na toxicitu předmětů každo-denního života. Tato kniha je jiná. Je to praktická příručka vycházející z mých vlastníchzkušeností.

Mým cílem a touhou je nabídnout čtenářům osobně vyzkoušená a osvědčená řešení,která naší rodině pomohla dostat se tak blízko ideálu domácnosti zcela bez odpadu, jak jeto jen pro nás možné. Chci se s vámi podělit o všechno, co fungovalo, ale také o to, co na-opak naprosto selhalo. Někteří z vás mohou vyzkoušet jen pár tipů, jiní se mohou rozhod-nout pustit se do bezodpadových extrémů. Ať už budete na této škále kdekoliv, doufám,že zde najdete užitečná řešení, která pro vás budou proveditelná bez ohledu na vašeosobní nebo zeměpisné okolnosti.

Váš domov by měl být váš svatostánek. My všichni – coby lidé, rodiče a občané – mámeprávo, povinnost a možnosti změnit svět k lepšímu prostřednictvím našich každodenníchrozhodnutí.

Světlejší zítřky začínají u vás doma. Vítejte v domácnosti bez odpadu.

21

Úvod


22



Zásady 5Z a pozitiva života bez odpadu

23



Je snadné sedět si doma u televize, konzumovat, cokoliv se vám zamane, a zbytky házet do smetí. To přece stačí nechat na chodníku a popeláři ho odvezou. Jenže kde to vaše smetí skončí?

— Magna, bývalá sběračka recyklovatelného odpadu na skládceJardim Gramacho v dokumentu Waste Land

Večer postavíme popelnici na okraj chodníku před domem a než ráno vstaneme, jakomávnutím kouzelné hůlky zmizejí všechny ty obaly od sladkostí, plastové sáčky a použitépapírové utěrky. Ale když říkáme, že jsme to vyhodili do smetí, co to skutečně znamená?Když něco vyhodíme, sejde nám to z očí, ale to neznamená, že by nám to mělo sejít z mysli.Naše smetí se jen tak nevypaří jen proto, že ho odvezou popeláři. Náš odpad končí naskládkách, kde ničí naše životní prostředí uvolňováním toxických látek do ovzduší i půdy,a kromě toho představuje strašlivé mrhání zdroji, které byly na výrobu těchto odpadkůvynaloženy. Také náklady na zpracování odpadů jdou ročně do miliard.

Proto je zavedení bezodpadového přístupu k životu tak důležité. Co tedy znamená žítskutečně bez odpadu? Co znamená Zero Waste? Znamená to využívat řadu praktik, kterémají odstranit co největší množství zdrojů odpadu, ideálně ještě předtím, než se vůbec dodomácnosti dostanou. V oblasti průmyslu to znamená produkty, které vycházejí z filozo-fie zvané „cradle to cradle“ neboli od kolébky ke kolébce. V domácnosti to znamenározumný přístup k nakupování a spotřebě obecně. Mnoho lidí se mylně domnívá, že tozahrnuje velký podíl recyklace, ale tento přístup naopak znamená, že budete recyklovatv mnohem menších objemech a nutnosti recyklace se budete spíše snažit předcházet. Celýproces recyklace s sebou totiž kromě nákladů přináší i řadu dalších problematických fak-torů. Recyklaci je nutné považovat jen za jakési menší zlo ve srovnání s běžným systémemnakládání s odpady, a přestože je v modelu domácnosti bez odpadu zahrnuta, je to jenposlední možnost (spolu s kompostováním), ke které by se měl člověk uchýlit, než něcoodkáže na skládku.

Co znamená bezodpadový přístup pro domácnost? Omezení objemu odpadu, kterýprodukuje vaše domácnost, je poměrně snadné. Stačí se řídit pěti jednoduchými zása-dami: zamítnout co nepotřebujeme; zredukovat, co potřebujeme; zužitkovat, co spotřebo-váváme; zrecyklovat, co nemůžeme zamítnout, zredukovat ani dál zužitkovat; a zkompo-stovat zbytek.

Jak ukazuje následující obrázek, zjistila jsem, že když uplatním těchto 5Z v tomto přiroze-ném pořadí, výsledkem je jen minimální množství odpadu. První a druhé Z řeší prevencivstupu odpadu do domácnosti, třetí Z uváženou spotřebu a čtvrté a páté Z správné zpra-cování toho, co zbude.

24



KROK 1: ZAMÍTNOUT (CO NEPOTŘEBUJEME)

Když se naše rodina vydala na cestu k nulovému odpadu, rychle jsme si uvědomili, že snaha o omezení odpadu v domácnosti začíná už mimo ni.

Omezení spotřeby má obrovský podíl na snížení objemu odpadu (co nespotřebujeme,nevyprodukuje odpad). Spotřeba ale neznamená jen nákupy. V naší společnosti začínámespotřebovávat ve chvíli, kdy vyjdeme z domu a vytáhneme ze schránky reklamní maga-zín zatavený do plastové fólie. V práci za den mnozí z nás posbírají desítky vizitek. Z kon-ferencí odjíždíme s igelitkami plnými zbytečných dárkových předmětů. Podíváme sedovnitř, a přestože už máme doma tolik propisek, že bychom je nedokázali vypsat za celýživot, stejně si řekneme „super, propiska“. Na cestě domů se stavíme pro láhev vína, kte-rou nám zabalí do plastové tašky a přihodí k ní účtenku, ještě než se vůbec stačíme ozvat.A když vyjdeme před obchod, máme za stěračem na autě reklamní leták. Doma je pakpoštovní schránka nacpaná haldou dalších zbytečných letáků.

Bezodpadový přístup vyžaduje zaměřit se jak na přímé, tak nepřímé formy spotřeby.První Z (zamítnout) tedy řeší tuto nepřímou spotřebu, jako jsou letáky a nejrůznějšíreklamní předměty, které se dostávají do našich domovů. Přestože většinu z nich bychommohli zrecyklovat, cílem domácnosti bez odpadů není recyklovat více, ale účinně zabra-ňovat vytváření zbytečného odpadu a vůbec si jej do domu nepustit.

Jakýkoliv takový leták nebo tretka, kterou přijmeme, vytváří poptávku po výroběnových. Jinými slovy, když tyto věci přijmeme, schvalujeme a podporujeme tím tyto zby-tečné praktiky. Když si necháme dolít sklenici vodou, kterou nebudeme pít, a přinéstbrčko, které nepoužijeme, říkáme tím: „Voda není důležitá,“ a „prosím, vyrobte více jedno-

25



rázových brček.“ Když si vezmeme lahvičku se šampónem z hotelového pokoje, budeněkdo muset vytěžit další ropu na výrobu jiné. Když pasivně přijmeme reklamní leták,někdo někde bude muset porazit strom, ze kterého se vyrobí letáky nové, a my navícbudeme muset strávit čas recyklací něčeho zcela zbytečného.4

V konzumní společnosti je řada oblastí, kde máme příležitost zamítnout vstup poten-ciálního odpadu do svého života.

Zde jsou čtyři oblasti, nad kterými se můžete zamyslet:

1. Jednorázové plastové výrobky: Igelitové tašky, plastové láhve, kelímky, víčka, brčka a pří-bory na jedno použití.5 Vědomé minutové využití jednorázového plastového produktu pod-poruje toxické průmyslové procesy, vypouštění chemikálií do půdy, pronikání toxinů dopotravního řetězce i našeho těla. Také financuje výrobu materiálů, které často nejsou, neboani nemohou být recyklovány a nikdy se biologicky neodbourají. Tyto produkty jsou zdro-jem znečištění oceánů, které má podobu třeba Velkého pacifického odpadkového pásu.Kromě toho tyto odpadky vidíme denně kolem sebe na krajích silnic, ve městech, parcích i ve volné přírodě. Tento problém je kolosální, ale svou frustraci z něj můžete proměnit v pečlivé zamítání přístupu jednorázových plastových výrobků do svého života, můžete sislíbit, že už žádný takový výrobek nikdy nepoužijete (mnohým lidem takový slib daný soběsamým v dosahování cílů velmi pomáhá). Těmto výrobkům se můžete snadno vyhnout tro-chou plánování a zužitkováváním toho, co už máte (viz Krok 3: zužitkovat).

2. Tretky zdarma: Hotelové toaletní potřeby, dárečky z večírků, reklamní vzorky, tašky s dár-kovými předměty z konferencí/akcí/festivalů (včetně těch o udržitelnosti). Jako bych slyšelavaše námitky: „Ale vždyť jsou zadarmo!“ Vážně? Takovéhle tretky jsou většinou vyrobenéz plastů a vyrobené levně, což znamená, že se rychle pokazí (dárečky z večírků obvyklenevydrží déle než plastové výrobky na jedno použití). Jakýkoliv plastový výrobek za sebouzanechává výraznou uhlíkovou stopu a ekologickou zátěž. Hromadění těchto zbytečnostív domě jen přispívá k nepořádku a přináší náklady na skladování a likvidaci odpadu.Abyste zamítli přístup různých tretek do svého života, budete muset projevit silnou vůli, alepo chvíli uvidíte, jak vám to zjednoduší život.6

3. Nevyžádaná pošta: Spousta lidí bez nejmenšího rozmýšlení vyhodí reklamní letáky dokoše hned, jakmile je vytáhnou ze schránky. V lepším případě je to koš na recyklovatelnýpapír. Ale takovéto bezmyšlenkovité vyhazování má kolektivní následky, které mají každýrok na svědomí distribuci 100 miliard letáků a jiné nevyžádané pošty. Nevyžádaná poštase tak zásadním způsobem podílí na odlesňování a spotřebovává drahocenné zdroje navýrobu něčeho naprosto zbytečného. K čemu všechny ty letáky vlastně jsou? Povětšinoujen plýtvají zdroji, naším časem a něčími penězi. Já jsem zavedla přístup absolutního zamít-nutí nevyžádané pošty (viz „Nevyžádaná pošta“ na straně 154). Bohužel v USA je momen-tálně nemožné se nevyžádané pošty zbavit úplně, protože nastavení služeb státní pošty toneumožňuje. Jak si budete moct přečíst v následujících kapitolách, vyhlásila jsem nevyžá-dané poště svoji osobní válku. Přestože se mi z velké části daří ji vyhrávat, jsou tyto bitvytou nejvíce frustrující částí mé snahy o odstranění odpadu z naší domácnosti. Je pro mě jenstěží pochopitelné, že je tak snadné zabránit vstupu odpadu do mého domu, ale u mé poš-tovní schránky je to úkol téměř nadlidský.

4. Neudržitelné praktiky: Mezi takovéto praktiky patří třeba příprava svačin pro děti doškoly balených v plastových sáčcích, přijímání vizitek a účtenek, které nebudeme nikdy

26



potřebovat, nebo nákup zboží v nadměrných baleních z nerecyklovatelných materiálů,které posléze vyhodíme, aniž bychom pobízeli výrobce ke změně. Tyto příklady ukazují,že naše činy a rozhodnutí mohou mít zásadní dopad na to, jak „se to dělá“, protože námnabízejí příležitost ozvat se a volat po změně (viz také „Aktivní vyhazování“, strana 194).Jako spotřebitelé můžeme změnit procesy, které zdroji plýtvají, když dáme výrobcůmvědět, co je špatně a co po nich chceme. Například bychom mohli jako zákazníci změnitpraktiku tištění účtenek a vytvořit poptávku po alternativním způsobu jejich uchovávání,například v elektronické podobě doručené e-mailem.7

Ze všech zásad 5Z, které budeme probírat, je zamítnutí ze společenského hlediska tou nej-obtížněji dosažitelnou, zvláště pro rodiny s dětmi. Nikdo nechce být za podivína nebopůsobit nezdvořile, když mu někdo něco nabídne v dobré víře. Avšak s trochou tréninkua krátkým vysvětlením bude pro vás snadné zdvořile odmítnout i ty nejlépe myšlenénabídky. Stačí si vymyslet vlastní fráze v tomto stylu: „Omlouvám se, ale nemáme popel-nici.“ „Omlouvám se, ale snažíme se zbavit papírů v domácnosti.“ „Omlouvám se, alesnažím se žít jednoduše a ekologicky.“ „Omlouvám se, ale už toho doma máme spoustu.“Lidé vaše osobní rozhodnutí většinou pochopí a respektují a nebudou vám nic vnucovat.V některých případech je ale nejlepší zvolit proaktivní přístup, například odhlásit se z odběrurůzných tištěných katalogů. Velkou část reklamní pošty vám tak vůbec ani nepošlou.8

Zamítání neznamená, že bychom se měli cítit méněcenní v určitých společenských situa-cích, ale mělo by být odrazem našeho přesvědčení a promítat se do všech našich každo-denních rozhodnutí. Představuje naši moc jako komunity a náš vliv na nepřímou spotřebu,na které se rozhodneme podílet či nepodílet. Přestože samotný akt zamítnutí nedokážeodstranit už vzniklý odpad, vytváří poptávku po alternativách. Síla zamítání se projeví tepr-ve v kontextu kolektivu. Pokud všichni zamítneme jednorázové hotelové toaletní potřeby,přestanou je hotely nabízet. Pokud všichni zamítneme tištěné účtenky, nebudou jeobchodníci vydávat.9 Ukázkovým příkladem změn, které si vynutili spotřebitelé, jsouobchody firmy Apple, kde máte možnost nechat si zaslat účtenky v elektronické podoběe-mailem. Zkuste začít zamítat přístup odpadu do svého života. Příležitostí k tomu mátespoustu.

Před několika lety jsem byla za své aktivity při šíření povědomí o bezodpadovém přístupuk vedení domácnosti nominována na ekologické ocenění Green Award s peněžitou odmě-nou pětadvacet tisíc dolarů. Tuto akci sponzorovala firma Green Giant, která nabídla,že zaplatí letenku pro mne a jednoho mého hosta na slavnostní předávání cen v LosAngeles. Rozhodla jsem se vzít s sebou svého syna Maxe a měla jsem v plánu diskrétněodmítnout jakékoliv tašky s pozornostmi a dárečky, a pokud vyhraju, tak i nabízenousošku. Odmítnout dárečky bylo snadné, ale když se následujícího večera ozvalo z repro-duktorů mé jméno, v záři reflektorů jsem skleněnou sošku nakonec přijala. S cenou v rucejsem pózovala pro fotografy a Max ji po zbytek večera hrdě svíral v rukou, protože„vždycky chtěl vyhrát nějakou cenu“. Připomněla jsem mu, že jsme si nepřijeli pro sošku,ale pro možnosti, které představovala peněžitá výhra. Stejně ale trval na tom, abychom sisošku domů vzali. O několik měsíců později, když nadšení z výhry opadlo, nebyl proti,když jsem navrhla, že sošku vrátíme.

„Můžu ji poslat zpátky, aby ji mohli použít pro dalšího výherce?“ zeptala jsem se.

27



„Jo, můžeš,“ odpověděl Max.A tak jsem ji vrátila. Ani na chvilku jsme toho nezalitovali. Jako připomínky na ten

krásný večer a ocenění našich snah nám stačí fotky a další zážitky z aktivit, které jsmemohli díky finanční odměně podniknout. A z těch navíc nemusím utírat prach!

KROK 2: ZREDUKOVAT (CO POTŘEBUJEME A NEMŮŽEME ZAMÍTNOUT)

Zdá se, že pokud toho máte v životě málo, máte také málo důvodů k obavám. Pokud toho máte hodně,máte také hodně co ztratit.

— Rick Ray ve svém dokumentu 10 Questions for the Dalai Lama(10 otázek pro dalaj-lamu – pozn. překl.)

Zredukování množství odpadu znamená okamžitou pomoc pro naši ekologickou krizi.Řeší jeden ze základních aspektů problému s odpady a bere v úvahu bezprostředně hro-zící ekologické následky růstu počtu obyvatel a navazujícího růstu spotřeby v rámci ome-zených zdrojů planety, které nedokážou s tímto vývojem globálních potřeb držet krok.Zredukování také přináší zjednodušený styl života, který vám umožní soustředit se nakvalitu místo na kvantitu a na zážitky namísto věcí. Zredukovat svoji domácnost znamenázamyslet se nad minulými, stávajícími i budoucími nákupy. Pomáhá vám to dosáhnoutstavu, kdy budete vlastnit jen věci, které skutečně potřebujete.

Zde jsou tři praktiky, které jsem zavedla pro aktivní zredukování věcí a odpadu v našídomácnosti:

1. Zamyslete se nad předchozí spotřebou: Zhodnoťte všechny věci ve své domácnosti a položte si otázku, zda je skutečně potřebujete. Pokuste se zbavit všeho, pro co nemáterozumné využití. Vzdát se věcí, o nichž jste si vždycky mysleli, že je musíte mít, pro vásbude výzva. U některých to bude náročnější a u jiných snadnější. Například odstředivkyna salát jsme se my zbavili docela bezbolestně. Pořádně se zamyslete nad každou věcí, kte-rou doma máte, a brzy zjistíte, jak málo toho skutečně potřebujete.• Zredukování spotřeby přináší lepší nákupní návyky: Čas a práce investované do posu-

zování našich předchozích nákupů nás přivedly k tomu, že si každý nový nákup pečlivěpromyslíme. Tento proces nás naučil omezit nákup zboží, které je náročné na zdroje, a také dávat přednost kvalitě (a opravitelnosti) před kvantitou.

• Zredukování věcí v domácnosti podporuje sdílení: Když darujete nebo prodáte věci,které už nepotřebujete, podporujete tím trh se zbožím z druhé ruky (viz Krok 3: zužitko-vat). Kromě toho tak napomáháte budovat kolektivní štědrost tím, že se podělíte o zdroje,které už jste spotřebovali, a zvýšíte nabídku zboží z druhé ruky (čímž usnadníte ostat-ním nákup zboží s menším ekologickým dopadem).

• Zredukování přináší proveditelný provoz domácnosti bez odpadu: Plánování a organi-zace logistiky domácnosti bez odpadu vyžadují zjednodušení. Když máte všeho méně, zna-mená to také méně starostí, uklízení, skladování, opravování a následně také vyhazování.

2. Zredukujte současnou i budoucí spotřebu: Omezení nákupů (nových i použitých věcí)jednoznačně napomáhá šetřit cenné zdroje. Když nekupujete nové věci, nemusí někdovynaložit zdroje na jejich výrobu, a když jen tak z rozmaru nekupujete věci z druhé ruky,

28



zůstávají na trhu k dispozici pro ty, kteří je skutečně potřebují. Oblasti nabízející možnostzredukování spotřeby jsou například: obaly (můžu to zboží nakoupit bez obalu, ve velkém,na váhu, stáčené?); využití auta (můžu místo autem jet na kole?); velikost domácnosti(můžu se přestěhovat do menšího domu/bytu?); technologie (můžu se bez toho obejít?); a papír (musím si to vážně vytisknout?). Můžu toho koupit méně (třeba v koncentrovanějšípodobě)? Odpovídá velikost nebo množství mým potřebám? Rozmýšlejte si potenciálnínákupy, zamýšlejte se nad kvalitou a životností produktů a vybírejte ty, které můžete buďdostatečně zužitkovat, nebo alespoň zrecyklovat (viz Krok 4: zrecyklovat, kde se zmiňujírecyklovatelné produkty, str. 32).

3. Zredukujte činnosti, které vedou ke spotřebě: Média (televize, časopisy) a nakupovánípro zábavu vedou lidi k nákupu zbytečností. Pro mnohé to může být zdroj inspirace pronákup něčeho skutečně potřebného, ale většinou nás chytrý marketing a prodejní taktikyvlákají do pasti a nutí nás cítit se méněcennými, když si nekoupíme, co právě letí. A tentopocit nás vede k nákupům zbytečností na základě falešného vnímání našich potřeb. Kdyžse budeme bránit takovýmto vlivům, může to mít obrovský dopad nejen na naši spotřebu,ale také na náš pocit štěstí. Hledejte uspokojení v tom, co už máte, ne v tom, co byste podleostatních měli mít.

Praktika zamítání je poměrně jasná a univerzální. Prostě stačí říct ne. Oproti tomu je otázka zredukování mnohem individuálnější. Musíte posoudit, co je proveditelné

29


• Amazon.com• Starožitnictví• Aukční síně• Kostely• Obchody s komisním zbožím

(kvalitní věci)• Internetové bazary• Internetové aukční servery• Bleší trhy• Potravinové banky• Internetové stránky s nabídkou

zboží za odvoz• Přátelé• Útulky pro bezdomovce

a týrané ženy• Veřejné prádelny

(časopisy a prací prostředky)

• Knihovny (knížky, CD a DVD)• Místní zvířecí útulek

(ručníky a povlečení)• Školky a dětské domovy

(hračky, lůžkoviny)• Optiky nebo charity

(funkční brýle)• Charitativní aukce• Bazary se stavebninami

(použitelné zbytky z rekonstrukcí)• Školy (výtvarné potřeby, časopisy)• Knihovny nářadí nebo domovy

důchodců (použitelné nářadí)• Čekárny (časopisy)• Chodník před vaším domem

s cedulkou „ZDARMA“

MOŽNOSTI PRO ZREDUKOVÁVÁNÍPřestože různé charitativní obchody a sbírky mohou být dobrými místy, kde se můžete začítzbavovat svých přebytečných věcí, existuje spousta možností, kam můžete dát k dispozicipoužité věci, které už nepotřebujete. Tady je několik příkladů:10


a pohodlné pro vás vzhledem k vašemu způsobu života, finanční situaci i různým míst-ním faktorům. Přechod z auta na kolo jako hlavní formu dopravy je například pro většinulidí, kteří žijí ve venkovských oblastech s omezenými možnostmi využití veřejné dopravy,neproveditelné. Ale zredukování může znamenat omezení počtu automobilů na rodinunebo pouze jejich rozumné využívání. Tato praktika by měla vést především k tomu, že sezamyslíte nad vaší současnou spotřebou a najdete způsoby, jak zredukovat její stávajícíneudržitelné formy.

Pro mne bylo zredukování tou nejpřevratnější a nejvýznamnější tajnou přísadou domého receptu na domácnost bez odpadů. Kromě mnoha přínosů, které takovéto dobro-volné zjednodušení přináší, jsem objevila také některé nečekané výhody.

Když dal Scott uprostřed ekonomické krize v práci výpověď, aby mohl založit pora-denskou firmu zabývající se udržitelností, už jsme nějakou dobu dobrovolně zjednodušo-vali naši spotřebu, ale s těmito novými, nižšími příjmy jsme museli naše výdaje zredukovatještě více. Například jsme si už nemohli dovolit tolik zahraničních dovolených a výletů,které nám do života vnášely zajímavé zážitky v novém prostředí a nabízely odpočinek odkaždodenní pracovní reality a také nový pohled na naši společnost a život. Útěchounám byla jasná pozitiva jednoduššího života. Náš nový dům byl sice menší, ale zatov mnohem lepší lokalitě a také vyžadoval méně času na úklid. Po čase jsme si ale uvě-domili, že výsledek našich snah o zjednodušení nám přinesl také další neočekávanou výho-du. Mohli jsme začít náš dům nabízet ke krátkodobému pronájmu turistům. Když jsme tozkusili poprvé, vyžadovalo to před odjezdem trochu příprav. Museli jsme vyrobit různéštítky a sepsat „Návod k použití domácnosti bez odpadu“. Také se do naší domácnostivrátil odpadkový koš a nádoby na tříděný odpad, protože se nedalo čekat, že by našinávštěvníci dokázali fungovat stejně jako naše rodina. Ale naše úsilí přineslo zaslouženouodměnu. Pronájem našeho domu turistům pokryl naše náklady na letenky do Francie,takže jsme si mohli dovolit navštívit moji rodinu a zase klukům dopřát možnost procvi-čit se v mém rodném jazyce. Díky pronájmům se už také můžeme znova dostat na výletya také se podívat na dovolenou do zahraničí. Tenhle bonus jsem od tohoto životního stylurozhodně nečekala.

KROK 3: ZUŽITKOVAT (CO SPOTŘEBOVÁVÁME, A NEMŮŽEME ZAMÍTNOUT NEBO ZREDUKOVAT)

Neopouštěj staré věci pro nové.— lidová moudrost

Mnoho lidí se na produkty, které mají méně zatěžovat životní prostředí, dívá jen z pohledujejich recyklovatelnosti. Když něco zrecyklujeme, znamená to, že produkt znovu zpracu-jeme a ten dostane jinou formu. Zužitkování na druhou stranu představuje maximálnívyužití produktu v jeho původní formě. Nejde tady jen o plné vyčerpání jeho životnosti,ale také o nalezení alternativních užití pro produkt v jeho stávající podobě i tehdy, kdyžuž nemůže sloužit svému původnímu účelu. Tím šetříme energii a zdroje, které jsounutné k procesu recyklace.

Někteří lidé se na snahu o zužitkování dívají negativně, protože si jej spojují s hroma-děním nejrůznějšího harampádí. I já sama jsem si kdysi představovala, že to znamená

30



Date post:	08-Jan-2017
Category:	Lifestyle
Upload:	tomas-hajzler
View:	306 times
Download:	0 times

Náhledové PDF - prvních 30 stran Domácnost bez odpadu

Lifestyle