Náročné životnísituace

SZ7BP

2012/PS

První ucelenou teorii stresu formuloval r. 1936 kanadský endokrinolog maďarského původu Hans Bruno Selye (1907 - 1982), který ji použil k interpretaci biologického chování organismu v extrémních situacích. Stresem označil charakteristické fyziologické projevy, kterými organismus reaguje na různé zátěže.

Autorem pojmu stres je fyziolog Walter BradfordCannon (1871– 1945), který jej používal v odborných diskuzích již v roce 1914 v souvislosti s vnějšími vlivy narušujícími homeostázuorganismu.

Richard Stanley Lazarus (1922)(1922) kladl důraz na zkoumání specificky lidských charakteristik zvládánínáročných životních situací.

nečitelná (nejasná, nestrukturovaná)

(aktuálně) neřešitelná

nezvládnutelná

ohrožující

Jako náročná, zátěžová se jeví situace

Chybí náhled situace

Chybí strategie (postup) řešení

Chybí prostředky k realizaci řešení

Realizace je znemožněna předpokládanými důsledky řešení

náročné situace:

• deprivující

• frustrující

• stresující

Při popisu a analýze náročných životních situací je třeba odlišovat pojmy:

situace (t.j. objektivní životní okolnosti)

prožitek této situace (jako subjektivní stav a obraz reálných souvislostí)

reakce na situaci

Deprivující situace

MATĚJČEK: „...je to psychický stav, který vzniká, nemá-li subjekt možnost uspokojovat své základní psychické potřeby v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu.“

MATĚJČEK,Z.: Jak předcházet subdeprivaci? Čs.psychol., 1989,2,s.207-215

d. sociálníd. citovád. senzorickád. biologická

Je to stav uspokojování základních pot řeb na úrovni existen čního minima...

Typologie projevů psychické deprivace u dětí

CÍL

Frustrující situace

nadměrně ztížené podmínky činnosti

časová tíseň

riziko

vnější nátlak (tlak vyplývající z poměrů uvnitř situace)

Stresující situace

a) prožitek stresu upozorňuje na nebezpečí (ohroženíorganizmu)

b) vyvolává stav pohotovosti organizmu i psychiky - tzv. "poplachovou reakci"

c) udržuje stav pohotovosti, dokud nepomine ohrožení.

HYPERSTRES

HYPOSTRES

DISTRES (-) EUSTRES (+)

Hyperstres - požadavky situace přesahující hranice adptability

Hypostres - tlak okolností (povaha situace) nedosáhl hranice nezvládnutelnosti

Distres - stresory působí jednoznačně negativněEustres - stresory působí stimulačně, aktivizační vliv situace je výraznější

organizmus reaguje na zátěž ve dvou etapách: a) tzv. poplachová reakce

b) tzv. všeobecný adaptační syndrom

děje na úrovni organizmu (fyziologická úroveň)děje na úrovni organizmu (fyziologická úroveň)

POPLACHOVÁ REAKCE

ADRENALIN NORADRENALINaktivace sympatiku

vyplavení cukru, tuk ů a škrob ů ze zásob do krve

projevy:

• zúžení cév v kůži • zrychlení tepu srdce • zrychlení dechu • zvýšení napětí kosterního svalstva a jeho zvýšené zásobení krví• snížení napětí hladkého svalstva trávicího traktu

2. fáze – VŠEOBECNÝ ADAPTAČNÍ SYNDROM

Cílem je zklidnění organismu - příprava na přečkání nepříznivé situace.

aktivace parasympatiku

aktivizace funkcí útlumové fáze (např. trávení)

Adenokortikotropní hormon

stimulace kůry nadledvinek

KORTISOL KORTISON

mobilizace energie

Vývoj psychického napětí při extrémní zátěži (při dlouhodobém zablokovánímožnosti dosáhnout cíle; resp. možnosti prosadit se)

I. dominující prožitek napětí, tlaku, „presu“II. snížení aspiracíIII. krize vztahu k sobě (poruchy sebecitu)IV. neuróza

čas

Lückert

I. II. III. IV.

inte

nzi

ta z

átěž

e

narušení pozornosti

negativní anticipace

zvýšení kontroly činností (nadměrná sebekontrola)

narušení rozhodování

snížení sebedůvěry (až po krizi vztahu k sobě)

emocionální labilita

narušením plynulosti prováděné činnosti

Projevy (symptomy) zátěže

nápadně zvýšená frekvence chyb v obvykle bez problémůrealizovaných činnostechobtíže při přijímání a interpretaci nových dat (např. zadáníúkolu, vysvětlování)obtíže při pedagogické komunikaci, nechuť ke komunikaci s učitelemroztržitost, těkavost, „zapomnětlivost“podrážděnostapatieútěk do denního snění (fantazie)bezradnost při řešení složitějších činností vyžadujících koncepci, plán, strategiiemotivně laděný odpor (výrazná expresivní složka)nedokončování dlouhodobějších či složitějších aktivit

U dětí ve školním prostředí se nejčastěji objevují následující reakce na nepřiměřenou zátěž:

Fyziologické příznaky nadměrné zátěže:

Bušení srdce (palpitace)- vnímání zrychlené, nepravidelné a silnějšíčinnosti srdce.

Bolest a sevření za hrudní kostíNechutenství a plynatost v břišní (abdominální) oblastiKřečovité, svírající bolesti v dolní části břicha a průjemČasté nucení na močeníSexuální impotence a (nebo) nedostatek sexuální touhyZměny menstruačního cykluBodavé, řezavé a palčivé pocity na rukou a nohouSvalové napětí v krční oblasti a v dolní části páteře, často spojené s

bolestmi v těchto částech tělaÚporné bolesti hlavy - často začínající v krční oblastia rozšiřující se vpřed

směrem od temene k čeluMigréna - záchvatová bolest jedné poloviny hlavyExantém - vyrážka v obličejiNepříjemné pocity v krku (jako bychom měli v krku knedlík)Dvojité vidění a obtížné soustředění očí na jeden bod (tzv. fokusace)

(dle J. Křivohlavého)

Projevy nadměrné zátěže v oblasti emocionální - citové

Prudké a výrazně rychlé změny nálady Nadměrné trápení se věcmi, které reálně nejsou tak důležitéNeschopnost projevit emocionální náklonnost, sympatizování(sympateia - spolucítění) s druhými lidmiNadměrné starosti o vlastní zdravotní stav a fyzický vzhledNadměrné snění a stažení se ze sociálního styku, omezeníkontaktu s druhými lidminadměrné pocity únavy, obtíže při soustředění pozornostiZvýšená podrážděnost, popudlivost (iritabilita) a úzkostnost (anxiozita)

Behaviorální příznaky nadměrné zátěže (Křivohlavý)

Nerozhodnost a do značné míry i nerozumné nářky („bědunky a bědunkové“)Zvýšená absence, nemocnost, pomalé uzdravování po nemoci, nehodách úrazechSklon ke zvýšené osobní nehodovosti a nepozornému řízení autaZhoršená kvalita práce, snaha vyhnout se úkolům, výmluvy, vyhýbání se odpovědnosti i častější podváděníZvýšené množství vykouřených cigaret za denZvýšená konzumace alkoholických nápojůVětší závislost na drogách, zvýšené množství tablet na uklidněnía léků na spaníZtráta chuti k jídlu nebo naopak přejídáníZměněný denní životní rytmus - problémy s usínáním, dlouhénoční bdění a pak pozdní vstávání s pocitem velké únavySnížené množství vykonané práce a zvýšená nekvalitnost práce

Burnout - syndrom „vyhoření“

emoční vyprahlost

„dehumanizace“

snížená pracovní výkonnost

ztráta smyslu činnosti

„ Učitelé, kteří trpí pocity nesmyslnosti a marnosti ze své každodenní práce ve škole, případně z učitelského povolání vůbec, se ocitají v začarovaném kruhu: Ztrácí-li nebo ztratila-li pro ně práce smysl, musejí na zvládnutí všedního dne vynaložit

mnohem více energie. To v nich zároveň umocňuje pocit stereotypu a monotónnosti z práce a přednost dostane tzv. vnitřní výpověď (tj. vnitřně jsem se se svým

povoláním rozešel a dělám právě jen tolik, abych neodostal výpověď „zvenku“). Důsledkem je nárůst negativních reakcí ze strany žáků, rodičů a kolegů. Tím se

podporuje vznik stresových sitaucí, stresu a syndromu vyhoření, což vede k dalšíztrátě smyslu atd.“

Hennig, C., Keller, G.: Antistresový program pro učitele.Projevy, příčiny a způsoby překonání stresu z povolání. Portál 1996.str.26

Kardiolog Robert Eliot:

dvě pravidla zvládání stresu:

1. Netrap se kvůli maličkostem !

2. Všechno jsou maličkosti !

ILUSTRACE

Typologie projevů psychické deprivace u dětí

Typ relativně dobře přizpůsobený

(tzv.: "normoaktivní„)

děti, které dosáhly určité rovnováhy i v podmínkách podnětovéhoochuzení. vztahují se ke „svému místu“ a „svým lidem„ (selektivní, situačníjistota)jistotu a relativní vyrovnanost v „chráněném“" ztrácejí se změnou prostředí

Typ hypoaktivní či útlumový

reagují snížením celkové aktivity, emoční apatií, nezájmem, celkovým poklesem výkonu v učení i v jednoduchých úkolechzaměřují se spíše na svět věcí a neosobních událostímohou být i agresivní vůči dětem, které často vnímají jako překážku v činnosti

Typologie projevů psychické deprivace

Typ sociálně hyperaktivní

tyto děti se snaží dosáhnout co největšího přísunu sociálních podnětůsnaží se upoutávat pozornostnepociťují citovou vázanost, věrnost ap.sociální chování a způsoby komunikace bývají na nápadně nižší úrovni, než u jiných dětív učení obvykle zaostávají i při dobré inteligenci

Typ sociálně provokativní

snaha po navázání sociálního kontaktu se obvykle projevuje rušivým, provokujícím způsobem vůči dospělýmvůči druhým dětem často agresivním chováním (které berou jako konkurenty v získávání náklonnosti dospělých) bývají v kontaktu vzdorovité, dráždivé, "neovladatelné„

Typologie projevů psychické deprivace

Typ charakterizovaný náhradním uspokojováním potřeb

nedostatek podnětů z oblasti citové a sociální vede tyto děti k zvýšené snaze o získání podnětů z jiných oblastí, a to na nižší úrovnipříznačné je přejídání, v mezních případech se objevuje masturbacerůzné autoerotické aktivity, narcistické tendencečastá je agresivita vůči slabším, šikanování, žalování, trápení zvířat apod.

CÍL

Frustrující situace

agrese proti překážce

agrese proti sobě (fyzická, symbolická)

kompenzace (volba náhradního cíle)

racionalizace

sublimace

rezignace

útěk do fantazie