+ All Categories
Home > Lifestyle > Naše bezodpadová domácnost

Naše bezodpadová domácnost

Date post: 08-Jan-2017
Category:
Upload: tomas-hajzler
View: 2,492 times
Download: 1 times
Share this document with a friend
2
Kdo všechno se skrývá v bezodpadové domácnosti? Jsme doma celkem čtyři, dva dospělí, dvě děti (holky 7 a 11 let), jedna fenka a do toho prakticky neustále někdo na návštěvě nebo na noc – sami jíme spíš výjimečně. Nutno podotknout, že oba pracujeme z domova, a tak vlastně vaříme pět až sedm dní v týdnu 2–3× denně. Jak to vlastně všechno začalo? Základ máme asi z dětství – oba jsme v tom víceméně vyrostli. Když se v sedmdesátých, osmdesátých letech něco rozbilo, tak se to opravilo. My na malém městě jsme si vypěstovali a vycho- vali velkou část jídla v rámci rodiny a sousedů. Obecně se dá říct, že jsme potřebovali míň, a když už jsme se rozhodli si něco pořídit, koupě byla ta poslední volba (zdaleka nejenom pro to, že nabídka byla tak omezená). Ale když už jsme něco koupili, zpravidla to vydrželo, často navěky. V dospělosti nás asi nejvíc ovlivnilo to, že se nám přiotrávily děti (z formaldehydu z lepených podlah). Přestali jsme dů- věřovat anonymním korporacím, začali si budovat vlastní potravinový systém, minimalizovat to, co vlastníme, a u toho, co vlastníme, se snažíme pídit po zdroji a složení. A samozřejmě, stále více věcí si děláme sami, co jde, sdílíme se sousedy, a když se něco rozbije, snažíme se to opravit. Když něco kupujeme, buď je to z druhé ruky, nebo co nejkvalitnější, a pokud možno z ověřených zdrojů. S čím byl/je největší problém? Petra: Přijde mi, že pokud je na to člověk sám, je to v dnešní spo- lečnosti těžké. My se proto rozhodli založit KPZ (skupinu „Ko- munitou podporované zemědělství“), tím jsme si pořešili zele- ninu a zčásti i ovoce. V rámci této skupiny děláme i Bezobalové nákupy ve velkém. Tak máme vše od mouky, luštěnin, sušeného ovoce, ořechů, semínek apod. V rámci KPZ umíme už i vejce a kuřata od konkrétních lidí „ze dvora“. Co zatím neumíme, jsou mléčné výrobky. Ty sice jíme výjimečně, ale když ano, zbyde po nich obal. Pokud to jde, snažíme se věci kupovat ve skle, to se dá později znovu použít při zavařování. Mimochodem i Pravý domácí časopis nám jednou za měsíc přijde v plastovém pytlí- ku. (Je to zatím jediná možnost, jak časopis dostat ke čtenářům. Poznámka redakce.) TEXT: Miloš Špringr Bezodpadová domácnost Již několikrát jsem psal o životě bez odpadů. Popisoval jsem setkání s Beou Johnson, která to vše ve světě rozjela, nebo se skupinou mladých blogerek, které se o svém životě bez odpadů rozhodly psát blog. Stále mi to ale přišlo takové trochu mediální, až neskutečné. Rozhodl jsem se tedy vyhledat rodinu, která by dokázala popsat skutečný život v České republice bez odpadu. Při svém pátrání jsem našel Hajzlerovy, kteří jsou prototypem domácnosti, jež žije jinak. PO ČESKU Komunitní nákup v Bezobalu Tomáš a Petra
Transcript
Page 1: Naše bezodpadová domácnost

22 | Pravý domácí časopis

Kdo všechno se skrývá v bezodpadové domácnosti?Jsme doma celkem čtyři, dva dospělí, dvě děti (holky 7 a 11 let), jedna fenka a do toho prakticky neustále někdo na návštěvě nebo na noc – sami jíme spíš výjimečně. Nutno podotknout, že oba pracujeme z domova, a tak vlastně vaříme pět až sedm dní v týdnu 2–3× denně.

Jak to vlastně všechno začalo?Základ máme asi z dětství – oba jsme v tom víceméně vyrostli. Když se v sedmdesátých, osmdesátých letech něco rozbilo, tak se to opravilo. My na malém městě jsme si vypěstovali a vycho-vali velkou část jídla v rámci rodiny a sousedů. Obecně se dá říct, že jsme potřebovali míň, a když už jsme se rozhodli si něco pořídit, koupě byla ta poslední volba (zdaleka nejenom pro to, že nabídka byla tak omezená). Ale když už jsme něco koupili, zpravidla to vydrželo, často navěky.V dospělosti nás asi nejvíc ovlivnilo to, že se nám přiotrávily děti (z formaldehydu z lepených podlah). Přestali jsme dů-věřovat anonymním korporacím, začali si budovat vlastní potravinový systém, minimalizovat to, co vlastníme, a u toho, co vlastníme, se snažíme pídit po zdroji a složení. A samozřejmě, stále více věcí si děláme sami, co jde, sdílíme se sousedy, a když se něco rozbije, snažíme se to opravit. Když něco kupujeme, buď je to z druhé ruky, nebo co nejkvalitnější, a pokud možno z ověřených zdrojů.

S čím byl/je největší problém? Petra: Přijde mi, že pokud je na to člověk sám, je to v dnešní spo-lečnosti těžké. My se proto rozhodli založit KPZ (skupinu „Ko-munitou podporované zemědělství“), tím jsme si pořešili zele-

ninu a zčásti i ovoce. V rámci této skupiny děláme i Bezobalové nákupy ve velkém. Tak máme vše od mouky, luštěnin, sušeného ovoce, ořechů, semínek apod. V rámci KPZ umíme už i vejce a kuřata od konkrétních lidí „ze dvora“. Co zatím neumíme, jsou mléčné výrobky. Ty sice jíme výjimečně, ale když ano, zbyde po nich obal. Pokud to jde, snažíme se věci kupovat ve skle, to se dá později znovu použít při zavařování. Mimochodem i Pravý domácí časopis nám jednou za měsíc přijde v plastovém pytlí-ku. (Je to zatím jediná možnost, jak časopis dostat ke čtenářům. Poznámka redakce.)

TEXT: Miloš Špringr

Bezodpadová domácnostJiž několikrát jsem psal o životě bez odpadů. Popisoval jsem setkání s Beou Johnson, která to vše ve světě rozjela, nebo se skupinou mladých blogerek, které se o svém životě bez odpadů rozhodly psát blog. Stále mi to ale přišlo takové trochu mediální, až neskutečné. Rozhodl jsem se tedy vyhledat rodinu, která by dokázala popsat skutečný život v České republice bez odpadu. Při svém pátrání jsem našel Hajzlerovy, kteří jsou prototypem domácnosti, jež žije jinak.

PO ČESKU

Komunitní nákupv Bezobalu

Poznámka redakce.)

ninu a zčásti i ovoce. V rámci této skupiny děláme i Bezobalové nákupy ve velkém. Tak máme vše od mouky, luštěnin, sušeného

a kuřata od konkrétních lidí „ze dvora“. Co zatím neumíme, jsou mléčné výrobky. Ty sice jíme výjimečně, ale když ano, zbyde po nich obal. Pokud to jde, snažíme se věci kupovat ve skle, to se dá později znovu použít při zavařování. Mimochodem i Pravý domácí časopis nám jednou za měsíc přijde v plastovém pytlí-

Je to zatím jediná možnost, jak časopis dostat ke čtenářům.

ninu a zčásti i ovoce. V rámci této skupiny děláme i Bezobalové nákupy ve velkém. Tak máme vše od mouky, luštěnin, sušeného

a kuřata od konkrétních lidí „ze dvora“. Co zatím neumíme, jsou

domácnostdomácnost

Je to zatím jediná možnost, jak časopis dostat ke čtenářům. Je to zatím jediná možnost, jak časopis dostat ke čtenářům.

Bezodpadová Bezodpadová

Tomáš a Petra

Page 2: Naše bezodpadová domácnost

Jak se na to tváří známí a kamarádi nebo zbytek rodiny (širší rodina)?Petra: Pár kamarádů se občas přidá k bezobalu, občas i někdo z rodiny, moji rodiče se letos zapojili do KPZ a odebírají zeleninu. Pro většinu našeho okolí je ale snazší zajet nakoupit do nějakého super-marketu, kde obaly nebo pesticidy v jídle nikdo neřeší… no a občas se nám něco z toho objeví i u nás v lednici. Často ani nevíme, jak se to tam dostalo.

Je to ve výsledku opravdu levnější?Petra: Ani jeden nejsme na čísla. Nepočítali jsme to. Oba si ale vzpomínáme ještě nedávno na ty tisícikoruny u kas v obchod-ních centrech, které dnes neplatíme. Myslím, že v tomhle případě nejde o peníze, já to tak teda mám.

Kolik odpadu skutečně vyprodukujete?Pořád více, než bychom si přáli. Většinou jednou za 10 dní vy-nášíme koš s plasty, sklem a papírem do popelnic na roztřídění. Zhruba jednou za týden až deset dní vynášíme sáček směsného odpadu. Nemít na zahradě kompost, chodíme do popelnice obden.

Co byste doporučili rodinám, které chtějí také začít žít bez odpadů?Petra: Že je to cesta dlouhá a složitá, ale myslím, že stojí za to. Mám dobrý pocit, že jsem se alespoň pokusila něco změnit, něco dělat tak, abych tuhle krásnou planetu tak nedrancovala. A moc bych si přála, aby i naše dcery takhle jednou přemýšlely. Doufám, že náš příklad bude dost silný, a také věřím, že bude za pár let zase více možností. Každý malý krok se počítá a už třeba začít tím, že si nasušíte na zimu bylinky na čaj a nebudete ho kupovat v krabičkách s bělenými sáčky, je krásný první krok. Nebo zavaříte marmelády, okurky, zeleninu, uděláte kečup, cokoli, čím se vyhnete dalšímu, novému obalu…Tomáš: Přidat se k nějaké KPZ nebo založit další.

Jak jste se seznámili s Beou John-son a jaké bylo první setkání?Poprvé jsme ji zahlédli někde na in-ternetu. Pak přišla její knížka. Tu jsme zhltli na počkání a máme ji doma na očích plnou záložek a podškrtaných

nápadů, co ještě chceme zkusit. Naživo nás seznámil až Petr Hanzel z Bezobalu letos v červnu. Setkání to bylo super. Osobně mě překvapily dvě věci: za prvé, kolik má energie, a za druhé, že navzdory tomu, že jí podařilo rozdmýchat celosvětové hnutí, řeční před vyprodanými sály, je to naprosto normální, pokorný, dalo by se říct obyčejný člověk.

Co dál?Petra: Osobně mi po přečtení knihy došlo, že na roz-díl od Bey nejsem a nebudu minimalista. Nemám ráda holé stěny a miluju naše knihovny. Ale pokud s tím člověk už jednou začne, zjistí, že ta cesta za to opravdu stojí. Tak já jen pevně doufám, že možností bude pořád více a jednoho dne třeba koš na plasty nebude vůbec potřeba, to bych si přála…Tomáš: Frithjof Bergmann říká, že jsme v dnešní moderní společnosti zhruba tak svobodní jako vegetarián, kte-rý si má vybrat mezi hovězím a vepřovým. Pro mě je celá tahle bez-odpadovost, bez-obalovost, domácí výroba a komunitnost vlastně cesta ke svobodě a dobrému životu.

Dcery doma šlapou zelí

Polička u Hajzlerů

Kolik odpadu skutečně vyprodukujete?Pořád více, než bychom si přáli. Většinou jednou za 10 dní vy-nášíme koš s plasty, sklem a papírem do popelnic na roztřídění. Zhruba jednou za týden až deset dní vynášíme sáček směsného odpadu. Nemít na zahradě kompost, chodíme do popelnice

Co byste doporučili rodinám, které chtějí také začít žít bez odpadů?

Že je to cesta dlouhá a složitá, ale myslím, že stojí za to. Mám dobrý pocit, že jsem se alespoň pokusila něco změnit, něco dělat tak, abych tuhle krásnou planetu tak nedrancovala. A moc bych si přála, aby i naše dcery takhle jednou přemýšlely. Doufám, že náš příklad bude dost silný, a také věřím, že bude

Kolik odpadu skutečně vyprodukujete?Pořád více, než bychom si přáli. Většinou jednou za 10 dní vy-nášíme koš s plasty, sklem a papírem do popelnic na roztřídění. Zhruba jednou za týden až deset dní vynášíme sáček směsného odpadu. Nemít na zahradě kompost, chodíme do popelnice obden.

Co byste doporučili rodinám, které chtějí také začít žít bez odpadů?Petra: Že je to cesta dlouhá a složitá, ale myslím, že stojí za to. Mám dobrý pocit, že jsem se alespoň pokusila něco změnit, něco dělat tak, abych tuhle krásnou planetu tak nedrancovala. A moc bych si přála, aby i naše dcery takhle jednou přemýšlely.

Kolik odpadu skutečně vyprodukujete?Pořád více, než bychom si přáli. Většinou jednou za 10 dní vy-nášíme koš s plasty, sklem a papírem do popelnic na roztřídění. Zhruba jednou za týden až deset dní vynášíme sáček směsného odpadu. Nemít na zahradě kompost, chodíme do popelnice obden.

Co byste doporučili rodinám, které chtějí také začít žít bez

Pravý domácí časopis | 23

Dcery doma šlapou zelí

moderní společnosti zhruba tak svobodní jako vegetarián, kte-rý si má vybrat mezi hovězím a vepřovým. Pro mě je celá tahle bez-odpadovost, bez-obalovost, domácí výroba a komunitnost

nápadů, co ještě chceme zkusit. Naživo nás seznámil až Petr Hanzel z Bezobalu letos v červnu. Setkání to bylo super. Osobně mě překvapily dvě věci: za prvé, kolik má energie, a za druhé, že navzdory tomu, že jí podařilo rozdmýchat celosvětové hnutí, řeční před vyprodanými sály, je to naprosto normální, pokorný, dalo by se říct obyčejný

Osobně mi po přečtení knihy došlo, že na roz-díl od Bey nejsem a nebudu minimalista. Nemám ráda holé stěny a miluju naše knihovny. Ale pokud

moderní společnosti zhruba tak svobodní jako vegetarián, kte-

nápadů, co ještě chceme zkusit. Naživo nás seznámil až Petr Hanzel z Bezobalu letos v červnu. Setkání to bylo super. Osobně mě překvapily dvě věci: za prvé, kolik má energie, a za druhé, že navzdory tomu, že jí podařilo rozdmýchat celosvětové hnutí, řeční před vyprodanými sály, je to naprosto normální, pokorný, dalo by se říct obyčejný

Osobně mi po přečtení knihy došlo, že na roz-

moderní společnosti zhruba tak svobodní jako vegetarián, kte-rý si má vybrat mezi hovězím a vepřovým. Pro mě je celá tahle bez-odpadovost, bez-obalovost, domácí výroba a komunitnost

Jak se na to tváří známí a kamarádi nebo

rodiče se letos zapojili do KPZ a odebírají

marketu, kde obaly nebo pesticidy v jídle nikdo neřeší… no a občas se nám něco z toho objeví i u nás v lednici. Často ani nevíme, jak

Polička u Hajzlerů

Nebo zavaříte marmelády, okurky, zeleninu, uděláte kečup, cokoli, čím se vyhnete dalšímu, novému

Přidat se k nějaké KPZ nebo

Jak jste se seznámili s Beou John-

Poprvé jsme ji zahlédli někde na in-

jsme zhltli na počkání a máme ji doma na očích plnou záložek a podškrtaných

Dcery doma šlapou zelíDcery doma šlapou zelíDcery doma šlapou zelí

Myslím, že v tomhle případě nejde o peníze, já to tak teda mám.

moderní společnosti zhruba tak svobodní jako vegetarián, kte-rý si má vybrat mezi hovězím a vepřovým. Pro mě je celá tahle bez-odpadovost, bez-obalovost, domácí výroba a komunitnost bez-odpadovost, bez-obalovost, domácí výroba a komunitnost

Sběr dýní na Svobodném statku v rámci KPZ


Recommended