Praha, 2009

Jaroslav Špulák

Někdy mě to až děsí

5

Pěknéholkybyvevlakunemělysedětuoknaaktomuposměrujízdy. Po kolejích jezdím rád a často, takže si tuto pravdu mohu smělezasunoutmezivlastní.Vypozorovaljsemtozprvumimoděk,poslézejsemsevtomměsíceutvrzoval,ažmikaždýdalšípohlednadívkusedícívtépozicinapověděl,žečas,pokterý jsemnatopřicházel,mohlbýtklidněvěnovánjinémubádání,neboťtohleprostěbylotak.Zjištění,žetoještěujdevlokálce,alenesmítobýtvrychlíku,bylojenmrzkýmbonusemnavrch.Tahlesedělakřížemnalevoodemě.Bylačernovlasá,mohlojíbýttakdvacet,pořádněkomutelefonovalaahloupěpři tomvtipkovala.Obvyklýproblémale spočíval v tom, žepražilo slunce a okno energii paprskůna jejím tělenásobilo.Bylojedno,ženěkolikjinýchokénekvsoupravěbylootevřenýcha jelikož nešlo o vůz sestavený z kupé, foukalo to docela příjemně. Načernovlásku pražilo slunce a ona si nasadila černé brýle, tu nenáviděnoumasku, antikoncepčnípiluli drsného ražení.Každýprůměrnězdravýchlapichlapecsetakcítíošizen,protožečernébrýlezahalujíoči-tonejkrásnější,coženycestujícívlakemmají.Zčernovláskytedy,jakozespoustyjejíchpředchůdkyňanáslednicnatomtomístě, pro dychtivý chlapův pohled zbylo upocené čelo, které osvěžovalanavlhčenýmkapesníčkem,jemněpihovatoukůžíobdařenýkrksvýraznýmohryzkem,přiléhavétričkonahutnépodprsence,kterádělázevšechňadernasvětěhromádkuneekologickéhoodpadu,adžíny,ježbývajísexy,jenkdyžsepovedousprávnéodstínymodréasměremkeklínutmavnou,nebonaopaksvětlají.Po třiceti monotónních letech na tomhle světě jsem už neměl tak bujnoupředstavivost, abych si domýšlel každý detail z přirozené krásy, kteroučernovláskavezla.Zbylmipohlednamomentálnískutečnost,cožpovažujizaranýprojevstárnutí,stejnějakonechuťpouštětsivesvémpokojinahlasbigbítasvíjetsepřitompředzrcadlemcobykytaristanebozpěvák,případněmočitdoumyvadlavrestauracíchzaplnéhoprovozu.

I.

6

Kdykolivtovypadalo,žesepřesčernébrýleobtěžujezavaditsvýmpohledemomůj, sklopil jsem hlavu, protože v disciplíně očního kontaktu jsem bylmimořádně neohrabaný, v podstatě panic.Vydržel jsem to jen jednou: nastředníškolesledabylekrásnouBarborou.Trvalotodesetvteřin,pakvstalaapřesunulasekDušanoviKunečkovi,jenžnabarusedělzamnou.Barboranosilasilnédioptrickébrýle,kterésiobčassúlevousundávalaamžouralapookolí.Jábyltenkrátvelmiopilýaomámenápozornostminedalauvědomitsi,žebrýlepředokamžikemopětsňala,abysijevyčistilaospodnírubhalenkyapřitomnahodilecivělasměremkemně.Koketérievtomnebyloanizbla,snadprotojsemtotěchdesetvteřinhravězvládl.Černovláskavnašemvlakusetedypotilapodnáporemletníhoslunka,jánanizíralstejně jako tehdynaBarboru,alekdyžopětzlehkapřitočilahlavu,zasesklouzlmůjpohlednašedomodrétenisky,kteréjsemsikoupilloniveslevě, případně na otylou dámu na následující sedačce, jež trůnila rovněžuoknaposměrujízdy.Tačernébrýlenepoužila,potilaseopoznánívícnežčernovláska nebo já a na jakýkoliv způsob odsávání tekutin z čela a krkurezignovala.Mimochodem simyslím, že otylé dámy by neměly cestovat vlakem. Jsousicezáchrannýmbodemvprostoru,kterýzbývá,kdyžsesledovanéženskéobjekty rozhodnou pohlédnout na sledujícího. Současně ale ruší předtímvizuálněpřijatoukrásutakovýchobjektůazabírajímístajiným,neboťbyl-libykaždývagónobsazenpouzerozkošnýmičernovlasými,hnědovlasými,blonďatýmiaklidněizrzavýmidívkamisedícímiposměrujízdyuokének,stal by se síní krásyv černýchbrýlích.Sledující by časem toliknesklápělzrak,protožebyjejčastétrénovánídisciplínyočníhokontaktuzbavilostududřívenežnaprahupokročiléhověku,kdyužjevtomtoohleduvšechnojednoa člověk si troufne lecjakou dívku oslovit, protožemu už – kromě pocitusounáležitosti-onicnejde.Vzaduudveříseděl-nikolivuokénka,zatoposměrujízdy–bývalýřidičautobusuPřemyslŠarula,známýzliteratury.Výraznézelenébrýlesesilnýmiumělohmotnými obroučkami ve tvaru rybiček měl proto, aby ho nikdo

7

nepoznal.Bulvárnítiskaleuždávnotuzemcůmvytroubil,žejehoposledníživnost,autobusovádopravanatratiBroumov–Otovice,skončilanezdarempopůlrocemarnéhoježděnísematambezcestujících.Jeho žena Trudi, Němka z Passau, od něho poté odešla za dramatickýchokolností.Ve společnégarsoncepředstírala akutní infarktmyokardu a nežŠarulaodjelexekucízabavenou(apřelepkamitaktooznačenou)karosoudobroumovskénemocnicepropomoc,využilahodinovéproluky(Šarulapřednemocnicí dlouho nemohl najít místo na parkování), sbalila si svých pároděvůapřestěhovalaseopatronížkúspěšnémuvietnamskémuobchodníkoviMingovi,snímžbrzyzačalapodnikatvoblastiexotickéhostravování.Šarulajiuněhonikdynehledal.Domnívalse,ževšokupoinfarktuvyběhlazbytua skonala v ústraní. Nehledal ji ani v ústraní.Měl jí plné zuby a o jejímzmizenípředokolímtaktněpomlčel.Naprotimně,uokénkaabezčernýchbrýlí,sedělaMery,mádívka.Alespoňpronásledujícíchněkolikdesítekminut,protožejsemserozhodlvrychlíkuzTrutnovadoPrahynášpětiletývztahukončit.JelijsmezposledníspolečnédovolenévkrkonošskéchatěKrakonošasojkaajáseještědostávalztoho,jakšpatnépokrytíupolskýchhranicmůjoperátorměl.Budutosnímmusettakéskoncovat.

Argumenty k našemu rozchodu, které jsem měl pro zřejmě nicnetušícíMerynachystané,jsemznalzpaměti.NebylojichmocaněkolikrátjsemsijezopakovalužvKrakonošoviasojceapakivTrutnověnanádraží,kdejsmečekali,ažzaměstnancizdejšíchdrahodstranízesoupravynepořádekapovolínámnastoupit.Usoudiljsem,žemiprochystanýnemilýaktbudestačittřicetminut,tudížsnímmohuzačítažvLysénadLabem,cožječasovězhrubapůlhodinupředposlednízastávkounaSmíchovskémnádraží,kdejsmemělivystoupit.Předpokládal jsemrovněž,žeMeryvystoupíužnahlavnímnádraží,protože

II.

8

nebudevážitcestunakonečnousněkým,skýmseužpravděpodobněnikdynebudemilovat.Budetoznítnadutě,alesexsMerybylotojediné,coměnanašemvztahubaviloavčemjsembylskutečnědobrý.Tvrdilatoiona.Nemohuříct,žebyměnaplňoval,ktomuchyběloshodittakovýchdvacetkilogramů,desetméa deset její váhy. Dokázala být ale čertovsky vynalézavá: chvíli křehkáajemná,hnedzasenechutněvulgární,ažbylzpoklususprintnatisícmetrů.Kromětohopřimilostnýchscénáchbezváhánířvala.VčinžovnímdoměnaŽižkově,kdejsempobýval,toustaršípopulacevyvolalovlnukritikyauještěstaršípřílivnenávisti.Mezimladšímisousedy,přátelianáhodnýmiposluchačivjinýchprostorách,napříkladvhotelíchčikempech,jsembylvšakpovažovánzapašáka,kterýdokážesvoupartnerkupřivéstknepočítaněorgasmůmběhemněkolikamálominut,akdyžbudechtít,ikestovcevyvrcholenívjednénoci.Pochlebovači netušili, že Mery své verbální extáze prožívá už v zárodkuanezřídka ječí, jakmile sepřineplánovanémmíjenídotknu jejího ramene.VkontextuprezentacenašíláskynavenektonicméněbylykladnébodyajásesnažilMerykvýkřikůmpovzbuzovattak,jakmirádanakazovala.Rajcovalojinapříklad,kdyžjsempovykovaljakosportovníkomentátor,kterýpřibližujezlatovzpěračeOtyZarembynaolympiáděvMoskvěvroce1980.Znal jsem to nazpaměť: „Je to neuvěřitelné, ale je to tak.Československásocialistickárepublikamázlatoumedaili,atozásluhouvzpěračeOtyZaremby.PrvnízlatáproČeskoslovensko.Oto,děkujeme!“Když se po vcelku krátké době zdálo, že náš sex začínal být stereotypní,přišlaMerysnovýmivylepšeními.Milovalijsmesevkostele,tojakoateistkapovažovala za potřebně provokativní, na odpočívadle u lesa, v peřejíchdivoké řeky, na fotbalových stadiónech s kapacitounaddeset tisíc diváků,vespojnicíchmezivagónyvlakovýchsouprav,zkrátkavšude.Vymýšlelatéžspoustuoriginálníchpoloh,vedlekterýchbylyradyzKámasútryučivemžákůprvníhostupněpomocnéškoly.Kdybysitehdypřijednétakovénezlomilatřižebra,jistěbypozdějipřišlaisdalšímioriginalitami.Po tom úrazu byla ale opatrnější, což bylo přirozené, pro mě nicméně

demotivující.Nášvztahztrácelvzrušení,potopilsepodvoduanechtělosemunavzduch.NudiljsemseaMeryurčitětaké.Přestomyslím, žeminikdynebylanevěrná, alespoň jsemneměl tenpocitaonaměvtomutvrzovalaještědřív,nežjsemsestačilzeptat.Jásialeodjejíholůnačastoodskočil.Hledaljsemtichýaněžnýaktbezzkázonosnýchpolohapartnerčinahalasu.Měljsemštěstí.Přisvýchnevěráchjsempřišelnato,žetaktoněžněaromantickyksexupřistupujevětšíčástčeskéžensképopulace.Bylotojakopotřítbolavémístozklidňujícímbalzámem.Méjinéholkybylypotichu.Mery si četla. Jelikož jsme cestovali vlakem, hltala tzv. intelektuálníliteraturu.Držela v rukouNahý oběd odWilliamaS.Burroughse, úchyla,kterému popisování homosexuálních scén s nezletilci vydělalo majlanta dostalo ho do učebnic. Bytostně jsem ho nenáviděl.Měl jsem za to, žepodobnou„literaturu“můževpoměrněkrátkémčasesesmolitkdejakýblbecaprůměrnýnárodzbolavělýúmornostíprachobyčejnéhoosudu,vyšťavenýdluhy,otrávenýkryplovskousebrankouvesvémčeleadychtícípojakékolivsenzaci v jakékoliv formě by mu pokorně zatleskal za to, že ve svýchblábolechvylíčilpředstavy,kterýmisimnohdyzpříjemňuježivot.Zatakovouodvahujeobvykléochotněplatitazvrhléhoprotagonistu(čiprotagonistku)svýmzpůsobemmilovat.Kolikbezvýznamnýchčeskýchslepicukazujesvénanicovaté cecky v médiích a kolik troubů je považuje za fajn celebrity,symbolčeskéhojnosti.Mery ale bylo čtení Burroughse odpuštěno. Věděl jsem, že obsah knihyvpodstatěnevnímá,spíšesesoustředínato,abybyljejíobalvidětaokolímělopocit,žeslečnajedevevysokémumění.Kdyžjsemsiponěkolikátéjejíslaboučkoupozicizvolnaměněnouvevoláníporespektuuvědomil,bylomijí líto.Strašně líto,nejradějibych jiobjal,přitisklconejvětší silouksoběahladildonásledujícíhorána.Místotohojsemsealezvedl,otřelsezrakemočernovlásku,kterásetvrdošíjnědálpotila,avyraziljsemsrevolucionářskýmodhodlánímčinitspravedlnostizadost.NikolivnaWC,jaksezřejmětipozornějšídomnívali.

9

Vkapsejsemmělpříručnínožík,kterýjsemdostalodkamarádakpětadvacátýmnarozeninám.Bylšvýcarský,kvalitní,apopětiletechsoustavnéhopoužívánístáledostatečněostrý.Vposledníchtýdnechjsemhovyužívalhlavněvevlaku,kdejsemrázněřešilproblémsezdejšímiprovozovatelikolejovédopravy.Považovaljsemzanespravedlivé,žecenyjízdnéhostoupají,zatímcokvalitaslužebstagnujenebojdepřímouúměrouschátrajícímvozovýmparkemkednu.Uráželomě,žeseprůvodčí,cobymomentálnízástupcizdejšíchdrah,přiběžnýchzpožděníchneobtěžujícestujícímbyťjenslůvkemnebogestemomluvit.Kdybytoudělali,můjrevolučnípotenciálbysezměnilvpotenciállidumilskýaasibychzanimivsoupravěchodilapomáhal jimsnožíkemvruceodrážetverbálníútokyrozhořčenýchcestujících.Takhleproměbylipředstavitelimoci,která své sobeckézájmyproměnilavekonomickýterorlůzy,tedylidíneochotnýchsevesvépřirozenéslušnostinajejichprasárnáchpodílet.„Zaplať, pojedeš!Nevímeovšem, kdydojedeš, jestli vůbecdojedeš, koliktvéhočasusiodtebezadarmovezmemeajakdlouhosetibudemezatvouslepouoddanostaposlušnostsmát.“Navícnedávnouniklynaveřejnostvýšeplatůkreaturzmanagementudrah,cožbylposlednípádnýdůvodvstoupitdoválky.Vedruhéčástinašehovagónujsemserozvalilnaneobsazenoučtyřsedačku,vedlenížbylopřesuličkutaképrázdnoažádnýzcestujícíchvokolíneseděltak,abymémupočínánímohlpřihlížet.Pochvílijsemsgustemvřízlnůždošpinavésedačkyanaučenýmitahyvnívykrojilčtverec.Pěnovouvýplňjsemvyrvalven,roztrhalnakousky,nacpaldorozvrzanéhokovovéhopopelníkupod oknem a látku ze sedačky položil na poškozenémísto zpět. Stejnýmzpůsobemjsemvyřadilzprovozudalšídvě.Povynětívnitřnostísenanichnedalosedět,cožbylmůjcíl.Tuto činnost jsemneprováděl příliš dlouho, asi čtvrt roku. Proto jsembylobezřetnýamůjradikálníodporprotipraktikámdrahbyltichý,bezpropagacea svědků.Věděl jsemo tom jen já.AniMery nic netušila.Bylo jasné, žeopravatříponičenýchsedačekmohladráhyvyjítnapěknýchpárdesítektisíc

10

korun,pročežjsempovažovalsvoumisizaúspěšnouaspokojeněseprotáhl.Někdyjsemsedozáškodnickéčinnostizabralazničiltřebasedmsedaček.Toaleproběhlotěsněpředkonečnoustanicí,kdyvevagónechdlelomálolidíaprůvodčíužmezinimineprocházeli,protožejimvpodstatěpadla.Dnes jsemchtělbýthotovdříve, jelikož jsemočekávalpotížesMery.Dátdráhámnajevo,cosiojejichpřístupukpráciacestujícímmyslím,jsemsialekvůlitomuneodpustil.Dobudoucnahodlámvagónyzapalovat.Škodabudesamozřejměvyšší, a kdyždámvedení drah jasněna srozuměnou, že to jeprotestadobajehoneserióznostianeprofesionalitykončí,budetomítpádnýsmysl.Myslím,žes tímpřijduzadvaroky.Musímsehnatspolehlivýtým,protožejedenčlověknatakovouprácinestačí.

„Musímsteboumluvit,Mery,“rozvázaljsemponávratuaaktuálnímzjištění, že černovláska se stále potí a už mi vůbec nepřipadá přitažlivá.„Abylbychrád,kdybyspřestalakoukatdotéknihy.“„Miláčku,jestlimichcešzasesdělovat,jaktivadíBurroughs,odpusťsito,prosím,“pohlédlasenaměvlídně,lečironicky.„Mocdobřevíš,žetuknížkunečtu,jensejejímprostřednictvímsnažímvypadattak,abyseszaměnemuselstydět.Aprotožejsempořádještětrochuunavená,zejménapsychicky,ztohoimbecilníhovýletunaSněžku,prosím,věnujsesvéoblíbenéliteratuře i tyanechměodpočívat.Vpodstatějsemzrovnausínala,takžeasichápeš,žetěvtutochvílipovažujuzavetřelce.“Meryvždyckymluvilajasně,vtomjsmesinotovali.Častojsmedokázalivéstdialogicelounocapřivíněsebavittím,jakúžasnouslovnízásobučeštinamáakoliknámskýtájazykovýchnávnad,ponichžlzeskočit.Lonizačalapsátbásně,prýzláskykmateřštině.Dokončilajichšestamusímuznat,žezméhopohledumělyvětšíuměleckouhodnotu,nežujetéstorkyBurroughsovy.„Mery,teďmivěnujpozornost,protožebychtirádřekl,žemusímenášvztahukončit,“konstatovaljsempomaluadostdůrazně.

11

III.

„Miláčku,“narovnalaseprudcenasedačce,„nepřipadámitovůbecvtipné.Ačkolivchápu,žeseměprostěsnažíšprobuditzakaždoucenuazasepomněbudešchtít,abychnaslouchalatvýmukřivděnýmpolitickýmžvástům,kterýmvůbecnerozumím,myslím,žejakodžentlmenbysmimělumožnitještěchvílisischrupnout.“„Jakodžentlmenvolímtentookamžikatutoklidnouformunašehorozchodu,protože bych rád začal novou etapu života s příjezdem na Smíchovskénádraží,“ zesílil jsem trochu hlas. Všiml jsem si, že černovláska zlehkapootočilaupocenouhlavu tak,abymohlaconejlépenaslouchata sledovatkonecnašíneláskyjakozvysílánírádia.Nevadilomito.„Miláčku…“nadechlasekdalšímuzlehčeníméhokonečnéhořešení.„Mery,takhleužmineříkej,protožeodtétochvílenechcibýttvýmmiláčkemanavícobsah toho slovapromědíky tvémuurputnémunadužíváníztratilposlední zbytky skutečného smyslu.Nezlob senamě, ale kdyžmi řeknešmiláčku, je to, jako bys řekla sedm, osm nebo devět. Pro mě je to tvojemiláčkovánízkaženývzduch,kterýužnehodlámdýchat.“Merysezarazilaapakpanovačněřekla:„Acobyschtělslyšet?“„Právěženic,Mery,“pravil jsemvcelkuklidně.„Nášvztahprostěnestojízanic,tojetidoufámjasné.Každáchvílestebouměničí,protožejsemjepřestalprožívat.Jsempřesvědčeno tom,žepokudnějakáchvíle jenomje,jetomáloproto,abymělavýznam.No,ajátotakhlezačalcítit,takžemiumožninescházetsestebouaconejdřívenatebezapomenout.“Teďužtokonečněvzalavážně.Podívalasezokna,pakmrklanačernovláskuvedle, respektive na její nastražené ucho, položila Nahý oběd na stolekazamyslelase.Považovaljsemzasprávnédátjíčas,protoževzhledemknáskoku,kterýjsemvpřípravěpádunašehovztahuměl,natomělanárok.„PamatuješsinatuscénunaSněžce?“řeklaspřekvapivýmklidempotřicetivteřinách.„Samozřejmě…“„Řekljsiprodavačcepohlednic,jestlimístoznámkysprezidentemKlausem

12

nemáznámkus frndou,že tovyjdenastejno.Tvrdil jsi,žebysbralklidněi známku s ksichtem Remka, protože je to estetičtější, anebo jestli jdeokampaňhomoklád,vidělbystamradějiOscaraWildea.Dokoncejsijízajakoukolivjinoueventualitustrkalpadesátkorunnavíc.Pamatuješsinato?“„Pamatuju,alepodotýkám,žejsemseneshánělpoznámcesfrndou,jaksemisnažíšpodsunout,alepožadovaljsemkupuhnoje.Řeklami,žetakovounemá,ajáprostěpoděkovalaodešel.“„Ne,tysnepoděkovalaneodešel.Tysjířekl,žepokudnepřestaneprodávatznámkystímpakoněmbahenním,jakjsičeskéhoprezidentanazval,budešnucenjipovažovatzazběhloupacientkuústavuprochoromyslnéazavolášpolicii, aby ji odvezla zpátky.Tím jsi ji přinutil zavřít přepážku a přestatprodávatlidemvefrontězatebou,“upřesnila.„No,aco?“„Jástálavedletebeatuhleostudujsemprožilapotvémboku.Považuještozamalýdůkazoddanostialásky?“„Ano. Byl to sice navenek úžasný důkaz tvé oddanosti i lásky, jenomževe skutečnosti jsi semnou nesouhlasila, což veškerémé snažení okleštiloopadesátprocentsílydopadunajejípomýlenésmýšlení.“„BylatoPolka,nerozumělati,vědělahovnoonašemprezidentovi.Adopadtomělovícnežstoprocentní,protožeseztohozhroutila.Nevšimlsis?“„Stojímsizatím,cojsemřekl,“odvětiljsemasložilrucenahruď.„Apamatuješ,jakjsitensamýdennaSněžceodešelnatoaletudorestaurace?“pokračovaladál.„Jistě.“„Dvacetkorunzajejípoužitítipřipadalomoc,takjsivytáhlčůroavychcalsenastůltohodůchodce,kterýtammělbrigáduadvacetkačekzapisoársiurčitěnevymyslelon,alejehošéf.NavíctobylzasePolák.“„Nezapomeňdodat,žejsemmupotomhodilnastůlpůlkiloabezjakékolivaroganceřekl,žetojenapokrytínákladůnavyčištěnítohosvinstva…“„… a dodal jsi, že může být rád, že na tebe nepřišlo sraní!“ přispěchalasdalšímtvrzením.

13

„Tonepopírám.Ještěnikdypředtímjsemsealenesetkalsněkým,kdobychtěldvackuzapoužitípisoáru.Uraziloměto,takjsemjednal,“vysvětlovaljsempohnutkyspřízvukem,zněhožbylojasné,žesizasvýmčinemopětstojím.„Já stála vedle tebe a i tuhle ostudu jsemprožila po tvémboku,miláčku.V minulosti bylo takových průšvihů dvacetkrát, možná třicetkrát víc.Pokaždé jsem sice trochu protestovala, ale ve finále jsem ti vždycky bylanablízku. Když to všechno sečteme, chovala jsem se velmi oddaně. Dalajsemdonašehovztahuláskuipeníze,vsadilajsemnanějsvoučest,okteroumětvéprůšvihyahysterickézáchvatyspravedlnostizkoušelypřipravit.Atysiteďdrcnešnaprotimně,zíráštadyvedlenatučubku,“pokynulasměremk černovlásce, která sebou prudce škubla, „a pakmi jen tak dáš kopačky.Dobrá.Nečekalajsemto,aleberutojakodůkaztvéubohostianeschopnostisplácet lásku láskou.Nemyslímsi,miláčku, že tobudešmítvhledáníménástupkynějednoduché,alekaždému,cojehojest.“„Hele,Mery…“„Abybylojasno,nehodlámtitohlesvinstvoprominout,alehodlámtisdělit,žeužpěknýchpártýdnůpíchámschlapíkem,kterýtěvevšem,zdůrazňujuvevšem,hravěstrčídokapsy.Můžešbýtklidný,nezůstanusama.Vpodstatěmipřišlatváaktivitavhod.“„Neposlouchejte,kurva,“štěkljsemkčernovlásceapočkal,ažseotočí.„A ty mě neser,“ pokračoval jsem k Mery. „Jak jsi to mohla, kurvadrát,udělat?“„Hele,brouku,abyměla tvojedušičkapokoj,prozradím ti jenom,že je toČíňan.Rozumíš,starejzazobanejČíňan,cotadypodnikáadomamárodinu.Stojímitozato,protoževztahsteboustagnoval.Víctineřeknu,protožechcichránitsvůjzdrojpotěšení,“usmálaseprovokativně.PodívaljsemsipřesvagónnařidičeŠarulu.Právějsemsnímzačalsdíletjehoživotnípříběh.Současnějsemsigratuloval,ženejsemslavnýazdejšíbulváronašemrozchodusMerynikomunicnepoví.„Vystup,prosímtě,nahlaváku,“dodalaMery.„JápojedunaSmíchov.“VylezljsemužveVysočanech,začernovláskouodprotějšíhookna.Pokusil

14

jsemse jivnevábnéhalepozvatněkamnakafe,aleuštědřilamiúšklebeksdodatkem,žejsemhulvát.Šlaažpomémdruhémpokusu.

Jsemhloupáanaivníhusa.Tobyjakodefinicemělostačit.Potřechdnechpřípravnaprvnímejdanumědoma,ještěnavícsBéčkaři,setopěkněpodělalo.KačenaměvzalanajejichkoncertdoExitu,protožesesnimizná.Nemuselajsemplatitzalístek,jelikožjsembylanaguestlistu,cožjeseznamhostů,kteřímohoujítzadarmo.Zařídila toKačena.Pokoncertě jsemsBéčkařisedělavšatně,pilapivoanakonecjepozvaladomůnamejdan.Tamsemitoalevymklozrukou.Anebaviloměto,cožseoBéčkaříchaKačeněříctnedalo,protožejebavíkaždýmejdan.Kalevi říkal, že pozvánka namejdan je v pořádku, protože všechny novégroupiesmusízorganizovatnějakouakcitam,kdekapelaještěnikdynebyla.Dodal,ževšechnynovégroupiesmajítakézapřijímacíúkolvyspatsesceloukapelou.Ktomualenaštěstínedošlo.Vlastněbohužel.MožnábychtokvůliDavidoviudělala,kdybynatommejdanubyl.BéčkařijsouBestieštíři,kapelazgympluodKačeny.Nejsouvůbecslavní,ikdyžsivětšinačlenůmyslí,žejsou.Kačenamiřekla,žehráliosmkoncertůaženanězatímchodíhlavnělidizgymplu,protožejetotamjedinákapela.Vlastnějedinábigbítovákapela.PakjetamještěfolkovétrioKoaly,aletose snaží uspět na nějaké Portě. „To je slavný folkový festival,“ podotklaznalecky.VExituvládlonadšení,pětzetřináctipřítomnýchdivákůpařilopodpódiemaBéčkařipřidávali.PodleKaleviho,kytaristy, jenžvzhledemkcopánkůmupleteným z černých vlasů vypadal jako TomášVartecký, to byl největšísukces,jakýjezatímpotkal.„Tedakroměvánočníhomejdlav tělocvičněnagymplu,ale tam jsmebyli

15

IV.

doma,“dodal.Tvrdil,želidivExitureagovalipoměrněsuperazasloužilisivícpřídavků,kdybysioněřekli.„Já to vidím pozitivně,“ křičel po koncertě. „Ještě půl roku a jedemesKokotama.“„S kým?“ zabručel Ed, který byl všemi ostatními považovaný za hlupákazněkolikadůvodů.Vprvnířaděbylbubeník,atoseprýbubeníkůmkvůliúderům, které se po nich chtějí, stává.Údajně jim po nějaké době z těchvýraznýchhlubokýchzvukůhrábneamedicínazatímneví,costím.Edměltakétrochumongoloidníobličej, takovoutupodobulidí,kteří jsoujedenjakodruhýamajípapírynahlavu.Nebyljejichtypickýpředstavitel,alevšichnivěděli,ževjehohlavěneníněcovpořádku.Častosetřebapral.Mělichvíle,kdybezdůvodněnapadallidikolem,známéineznámé.Tytozáchvatydostávalprýmaximálně jednoudo roka, alekdyžužpřišly, stálo toza to.Kaleviříkal,ževtakovémpřípadějetřebavzítnohynaramenaautíkatconejdál.Většinouhozpacifikovalaažpřivolanáhlídkapolicie,kteráhoodvezladonemocnicenaošetřeni,protoževětšinouodněkohostejnědostal.Tamsihovyzvedltáta.Mámuneměl.Odešla,kdyžmubylyčtyřiroky,anechalahotátovinakrku.ZarokvzimějinašlizmrzlounalavičceveStromovce.„V kapele je proto, že nás o to poprosil jeho táta,“ pošeptal mi v šatněvExituKalevi,kdyžjsemsehopodvlivempivanaEdaptala.Vzápětímizačalolizovatuchoašeptal,žednesvnocinebuduvšech,alejenomjeho,ažeměkvalitnězaopatří.„Hele,Kalevi,jemipatnáct,“odstrčilajsemho.„Noprávě,“culilseastisklmiprso,ažtozabolelo.Muselajsemmujednuvlepit, což přijal statečně. Myslím, že na to byl zvyklý. Přestože zdálkyvypadaljakoTomášVartecký,zblízkamocpřitažlivýnebyl.Promětedyne.JestližebylEdagresivní trouba,proněhožbyly jakékolivpraktickéúvahysložitéanepřijatelné,Kalevibylzasealkoholik.Klukůmbyloosmnáct,příštírokmělimaturovat,alejakjsemjepoznala,budoumíturčitěcodělat,abysejimpodařilozgympluvypadnout.KdyžzamnoupakunásdomaKalevilezlnazáchod,kamjsemhonechtělapustit,

16

vopilostihulákaltakstrašně,žejsemmunakonecotevřela,abysilidizbarákunestěžovalinarámus.Rozhodlajsemsesnímjenomlíbat.Povšechjehonemravnýchnávrzíchbyltakovýkompromisvýsledkemsložitéhovyjednávání.Jakmilejsmesedotohoaledaliamnězačalobýtšpatně,jakzněhotáhlopivoahniloba,sesunulsenazemausnul.Bylosedmránoaonajájsmevydrželinejdéle.Mundial, jinak baskytarista Béčkařů, chodil s Kačenou, takže si hned popříchoduzabraliložniciaudělalisesamiprosebe.Muselajsemjipoprosit,abyměvtomnenechalaašlisMundialemknám,protožeKalevisenaměchystal.Zkroutilmidokoncerukuzazáda,cožstrašněbolelo,azasemisahalnaprsa.Vadilomuale,ženatokoukáEdastrašněpřitomslintá,taktohonechal.KačenaMundialavytáhla,udělalatopromě,alepotommipošeptala,žesitenmejdantakhlenepředstavovala,protožesMundialemnemajímocmožnostíbýtsamiamyslelisi,žetopůjdealespoňunás.No,ajájítotakhlezkazila,protože jsem prý podělaná a bojím se vyspat s Kalevim, o kterém se nagympluříká,žejevposteliborec.„Tedypokudneusne,“usmálase.Edprýnenínebezpečný,jelikožprýnetuší,nacohomá.Mimochodem,Edzgymplunebyl,učilseužpátýroknaklempíře.„Jetipatnáct,toznamená,žeužmůžeš,taknedělejdrahoty,“syčelanaměKačena.Když semi zaleskly oči od slz, chytilamě za ruku, odtáhla do koupelnya omluvila semi. Je prima holka,moje nejlepší kamarádka. Je o tři rokystaršínežjáasKalevimiMundialemchodídotřídy.Znalyjsmesezkroužkubřišníchtanců,kamjsmeoběchodily.Lonijsmezněhoaleodešly,protožesnámizačalnapředstaveníjezditstaršípán,partnernašívedoucíElRašídy.Motalsepořádkolemnašichšatenakdyžvycítil,žejsmetampolonahé,vtrhldovnitř a buďpředstíral, že se děje něcodůležitého, nebonámchtěl něcozásadního říct, anebo si údajně spletl šatnu. Pak utrousil, že nám to sluší,zrudnulvksichtěavypadl.No,azapětminutbylzpátky,takženástopřestalobavit.ŘeklyjsmeElRašídě,žeodcházíme,aodešlyjsme.Jednuvěcjealetřebatomuúchylovipřiznat:udělalznáskámošky,protoženásoběštval.

17

PřekročilajsemKaleviho,vyšlaztoaletyazahájilaprohlídkubytu.Béčkařitunechaliopravdusvinčík,toměfaktdostalo.Ještěnikdyjsemtakovýbordelneviděla.Svalilajsemsenazem,začalabrečetalitovala,žejsemdotohošla.Vedleměbylystřepyz rozbitýchskleniček,dobrýchdvacet lahvíodpiva,zbytky sušenek,Edovyponožkya tanga- vůbecnevím,kdy si je sundal,a také flek od červeného vína, které našelMundial v lednici a já o němnevěděla.Bylapředemnouprácetaknatřihodiny.Jenževšichnispali.

Mněsespátnechtělo,únavujsempřemohlavokamžiku,kdyjsemsiuvědomila,jakpěknývečírektomohlbýt.Stačilo,abypřišelDavid,avšechnobydopadlojinak.NaDavidajsembylanachystaná,protožehoopravdu,aleopravdumiluju.Ontoaleneví.VítojenKačena,jehospolužačka,atamiříká,aťnatokoukámzapomenout,protožeDavidjenejchytřejší,nejkrásnějšíanejvoňavějšíklukzetřídy,takžesekolemněhoholkyjenomrojí.Prýchvílichodilsnějakoumimogympl,cožKačenua její spolužačkypořádněnakrklo.Brzyse sníalerozešelaholkysioddechly.PodleKačenybylDaviduzavřenýkluk.„Řeklabych,žejesamotář,“prozradilami,kdyžjsmejednousedělyuměvpokojiajázasechtěla,abymioněmpovídala.„Pokudvím,taksenikdynikomusničímnesvěřil.Nikdoneví,skýmchodínebocodělá.Jásetipřiznám,žejsemzněhoněkdytakyhotová,dokoncesiobčaspředstavuju,žesemnouležívposteliapovídámesi.Ontimátakovýcharisma,žebychsisnadaninedovolilamysletnasex,kdybyleželvedlemě.Strašněbychsisnímchtělaoněčempovídat,alespátsním,tone.Davidneníkluknasex,ikdyžbytourčitěbylobezva.Kdyžněkampřijde,všechnoserozzáří,“zasnilase,ažjsemjimuseladloubnoutpodžebra.Určitětořeklanaschvál.Jestline,takměnakrkla.„A taky ti říkám,Marty, že přesně takhle uvažuje většina holek, které nejsouzamilovanédoněkohojiného,“uzemnilamě.DavidbylzpěvákBestiíštírů.Kapeluzaložil,vymyslelnázevapsalitexty.Zpíval

18

V.

krásně,cožoto,alemněhostačilonapódiujenvidět.Jindejsemvlastněnemělašanci.Najehogympljsemnechodila,bydlelajsemvjinéčtvrtiaoslovithopokoncertě,tobyměasizabilo.Nezvládlabychto.Byl vysoký, hubený a měl krásně černé vlnité vlasy. Ne dlouhé, ani krátké.Nepodobalsenikomu,podlekohobystesihomohlipředstavit.Snadjenvnějakéamerickéteenagerskékomediijsemvidělapodobnéhotýpka.Hrálalejenepizodníroliatenfilmbylmizerný.Sicejsemhokvůliněmudodívaladokonce,alenázevjsemzapomněla.Polucenaruce,nebotaknějak…PřihlásilajsemsenafacebookadostalasemeziDavidovypřátele.Výhratoalenebyla, protože lidi na facebooku simezi přátele přidají každého, kdo si o tonapíše.ByltamvedenýjakoDavidS.,alenebylotoskorokničemu,protožetampsaljenomtextyabásničky,kteréskládal.Mocsemialelíbily.Musímsepřiznat,udělalajsemkopanec.Dostzásadní.Doufám,žeužtopustilzhlavyanebudesiměpamatovat.JáblbkasetotižnafacebookpřihlásilajakoMarty-nikdomi,kroměbráchy,neřeknejinak.Sesbíralajsemodvahuanapsalamutakébásničku.Chtělajsem,abybyladokonalá.

Na paměť mléka crčícíhoa rorýsů a borovica chleba, jenž se nepřejídá,a hněvu, který ticho hlídá,narovnej hřbet, má malá kniho,a dýchej z plných plic.Vezmi si mě a nech mne dýchato chvíli déle, než smím žít,vyprávěj dětem o svoboděa řekni rtům o čisté voděa lukám, kde jsou písně cikád,když šero padá na pažit.Citlivá chůze, procházeníokolo plotů, řek a míst,

19

kde bolí každé prudší slovo,kde poddávám se nad olovo,do ohně mizím, do kamení,abys už mohla číst.Snad někdo přijde, samotinký,naplněn spásou po okraj.Barvínky spí a jejich barvymůj tichý západ sladce barví.Já ležím navždy u maminky,kde je má zem, můj kraj.Kde končí svět. Kde začíná se.Kde vichr vichří hlas,až zvedne se a píseň vydá,zatímco smrt mu napovídáo životě, jímž počne zasezpívati boleráz.Na paměť mléka crčícíhoze skal až do konvic,na paměť biče, který šlehátam, kde je něha, kde je něha,narovnej hřbet, má malá kniho,a dýchej z plných plic.

Odepsalmi:„Je to nádherná básnička, Marty, ale už jsem ji četl od Ortena. Dopiš si prosím název, jmenuje se První báseň.“Krástsenemá,takžejsemsestáhlaapárdnůsnímnekomunikovala.Vlastněs ním nekomunikuju dodnes. Myslela jsem si, že to dám na mejdanu pokoncertě do pořádku. Přiznala bych se a omluvila, čímž bych s ním snadkonečněnavázalabližšíkontakt.JenomžeKačenasespletla,kdyžmitvrdila,žeurčitěpůjdesnámi.Jakmileskončilkoncert,Davidsesebral,rozloučilsesklukamaiKačenouaodešel.

20

V tu chvíli začal průšvih, jenž vyvrcholilmýmpohledemna věci, které seobjevilyránonakoberciapřitomtamvůbecnemělybýt.Když se kolem desáté hodiny probudila Kačena, která nakonec šla spátsMundialemdoložnice,vypilakafeařeklami,žesezatenmejdannemusímstydětažeiMundialhodocelachválil.„Mělabychhovzbudit,protožechce jítodpolednenafotbal. Jábych tedaradšidokina,aleonbezfotbalunemůžebýt,“postěžovalasi.Mundialovidalfotbalpřezdívku.Kačenamivysvětlila,žemutakzačalříkatjehotáta,rovněžvelkýmilovníkkopané.„Vedvaaosmdesátém roce se konalomistrovství světa veŠpanělsku.Našitamnějakvybouchli,aletenkrátšlaunáskoupitkrátkohrajícídeskasústřednípísničkoumistrovství.JmenovalaseElMundialazpívaljiPlacidoDomingo.Jehotátovisestrašnělíbila,akdyžsemuzaosmletnarodilPetr,začalmuříkatMundial.“„Ajstevpohodě?“reagovalajsem.„Nevím.Někdysiříkám,žebychnechtěla,abybyltátoumýchděcek.Jefajn,jesnímlegrace,alečastomitakylezenanervy,protožemátusvojikapelu,tensvůjfotbalamnějejasný,žekdybyseněkdymělrozhodovat,jestlitočiono,vyhrálbyfotbal,zanímbybyliBéčkařiapakmožnájá.Ikdyžasine,protožebysepředeměurčitědostalymejdany,chlastánísKalevim,dělánísiprčizEdaaprocházkysjehotátou.“„Alezasejefajn,žesněkýmjsi.“Kačenaměchytilazaramenoařekla,žesezačnemodlit,abysiměDavidvšiml.PakšlavzbuditMundialaapomýchprosbáchtakéEdaaKaleviho,abyjepřesvědčilakespolečnémuodchodu.Kalevi ještě vypil zbytky alkoholu, snědl dva suché rohlíky, které bylyodvčerejškana stole akupodivu se jimběhemmejdanunicnestalo, a šelsostatními.Sexužpoměnechtěl,cožmibylosympatické.UdveřísekemněaleotočilEdadalmipusunačelo.„Tyjsidebil,viď,“řeklmulíněMundial.„Ty jsi debil, ty,“ odporoval mu Ed. Pak se namě hezky usmál, cožmě

21

dostalo,protožejsemsenaněhozatakmilérozloučenínemohlazlobit.Vlastnětobylnejhezčíokamžikzceléhomejdanu.

To,cojsmesčernovláskouprožívalibezmálaměsíc,bylaanabáze- strastiplné putování za ničím. Na konci bylo pusto stejně jakona začátku, když se rozhodla přijmoutmé, připouštím, poněkudhulvátsképozvánídoCaféNormandia.Po prožité cestě vlakem jsme si nezávazně povídali a naše skryté cíle serůznily.Zatímcojázníchtělconejdříveservattričkoihutnoupodprsenku,jež jí z ňader dělala neopracovanou kupku čehosi, a položit její tělo dopolohy,vekterémipřipadlosmysluplné,onasehodlalautvrditvnázoru,žejsempitoma,postavitsenastranuMeryaspompousevysmátvšemmýmchlípnýmtušením.Skončilotoplichtou,řečenofotbalovouterminologií.Nedostaljsemji,protožepřílišdbalanadodržovánízásadynepřipustitsisamcektělupřiprvnímsetkání-přičemžjsemještěnetušil,žejejífilozofiejemnohemzrůdnějšíajábudunasblíženípodlesvéhogustačekatdalšíchosmdnů.Onamizaseneotlouklao hlavumé hovadství, byť jsem tenkrát hovademnepochybně byl. Pomépřímluvě naopak usoudila, žeMeryina záliba číst romány s homosexuálnítematikoujenenormální.„Já zatím nic takového nečetla, a to už jsem přečetla asi dvacet knížek,“proneslabezelstně.„Můžemesiotompovídat,“navrhljsemmlsně.Jejírezolutní„ne“alesvousilou rozvibrovalo zrcadlaCaféNormandia tak, že znuděný barman zvedlhlavuodnovinovéosmisměrky,kterouseprávězabýval,azleserozhlédl.Vnásledujícíchdnechseukázalo,žeshodamezináminepanuježádná.Jediné,na co jsmeměli stejnýnázor, bylo její jméno.Soudili jsme, že je pitomé,a zejména ona se toho názoru nechtěla vzdát ani poté, kdy jsem obrátilazačaljichlácholit.Toužiljsemtotižpovyrovnanévýměněnázorů,atase,

22

VI.

jakznámo,nemůžeuskutečnit tehdy,mají-liprotistranynaprosto,případnětakřkastejnýnázor.TahlečernovláskasejmenovalaRenataFikáčková,cožopravduneníhezkéjméno. Nadto neprojevila informovanost, vzdělání, smysl pro realitu anihumor,kdyžjizaskočilmůjspíšežertemmíněnýdotaz,zdamájejírodinacodočiněnísMariíFikáčkovou,proslulouvražedkynídětí.„Dělášsilegraci?“zeptalase.„Kdesesnarodila?“„VSušici.“„Dělášsilegracity?“praviljsemvítězoslavně.„MarieFikáčkovásenarodilavroce1936vSušici.Tojepodletebenáhoda?“„KdojeFikáčková?“„Renato,tvápramatka,pratetaneboprastaršísestraMarieužnežije.Vroce1961 byla jako první ženská vražedkyně u nás po roce 1918 popravena.CobyzdravotnísestraalepředtímnaporodnímoddělenínemocnicevSušicizavraždiladvěmaléholčičky.“„Acostímmámspolečného?“zhrozilase.„Jméno.“„OnasejmenovalaFikáčková,jakojá...“uvažovalanahlas.„ZasvobodnaSchmidlová,“upřesniljsem.Černovláskasezamyslelaaposlézejakobysdefinitivníplatnostíasmutkempronesla:„Játedamámblbýjméno,co?“„Toano,“ujistiljsemjiastvrdiltaknašivzácnounázorovoushodu.Když bylo v následujících dnech jiných rozporů příliš a schylovalo se kekrutéslovnířeži,stačilovrátitdohryjejíjménoamírnastalpraktickyihned.Pozitivnísezprvutakézdálo,žejimáinformacepřimělakoupitsipopulárně-naučnoupublikacionejslavnějšíchženskýchvražedkyních.Ménědobrébylo,ženástatoknihamělavnásledujícíchdnechrozeštvat.Polehčujícíokolnost?Anijedenznástonetušilajáužčernovláskupovažovalzatrdlo,kteréneníradnomítkdispozicidoživotně.„BudemesidnespovídatoIreněČubírkové?“žadonilajednou.Dalšíhodinu

23

jsmesepřelioto,zdabylosprávné,kdyžvražedkyněodřízladruhovihlavuaspálilajivpecinachleba.Černovláskazvlakutvrdila,žetakovásituacemůže nastat i dnes, pokud by pece na chleba byly běžným vybavenímdomácností. Já měl za to, že tento způsob likvidace milence je zbytečněpracný,aargumentovaljsemitím,žesamaČubírkovásiusoudustěžovala,jakklopotnétobylo.„Moc jí to ale nepomohlo, protože ji v šestašedesátém stejně popravili,“shrnuljsemjejínemilýosud.„Víš,coměnapadlo?“podívalasenaměstajemnýmúsměvem.„Jakbyseasipeklahlavavmikrovlnce?“Vtomměpoprvéuchopilaza ruku,naklonilasekemněapolíbilana tvář.O třicetminutpozději jsemve svémbytěnaŽižkověusoudil, že jejíprsanejsouvůbecmarná,majíobstojnýtvaranebylobysprávnéjenadálehanět.Několikrát jsemproklel výrobce její „vlakové“podprsenky, protožemám-libýtupřímný,počernovlásčiněneochotěspátsemnouhnedprvnídnyseumědostavilanechuťdobývat ji, na cožměla takřka rozhodujícívlivmátehdymylnápředstavaojejípřednífyziognomii.Beztaksenašecestynakonecrozešly.KdyžvknizeovražedkyníchnarazilanaprofilAileenWuornosové,kterábylaživotazbavenápodánímjedu,postavilasenajejíobranutakvehementně,žekaždánašedalšíschůzka,nákup,výletdozoočisouložprotuneshoduztratilysmysl.Tvrdila,ženaviněbyl jejíotec,jenžsedolidskýchdějinzapsaljakopsychopatickýpedofilnínásilník.Nebrala v potaz, žeWuornosová ho nikdy nepoznala, jako způsob obživysi zvolila prostituci a nad smrtí sedmi chlápků, jimž zakroutila krkem,neprojevilapražádnoulítost.„Takhlebyseprostitutkachovatneměla.Tojestejné,jakobyzaměstnaneczávodníhobistrazavraždilzávodníhoinstalatéra,kterýkněmudenněchodilnavlašák,“míniljsem.„Jakto?“„Nemůžeš si zabíjet zákazníka, to se děje jenom v zemích třetího světa,vRuskuaAmerice.Nikdejinde.“

24

„Topřecenenípodstatné,“zlobilase.„Cojepodstatné?“„Její táta.Wuornosová měla v genech něco po něm a soud k tomu mělpřihlédnout.“„Myslíš,žebyjejítátajakoprostitutkazavraždilsedmchlapů?“„Nevím,klidněbymohl.“„To by ale musel být homosexuální prostitutka,“ kontroval jsem velminelogicky,alerád.„Třebabyl.“„Cojetozahomosexuálníprostitutku,kdyžjechlapamádceru?“„Jánevím,bylotomožnáúplnějinak.“„Kdybytobylojinak,nestalbysehomosexuálníprostitutkou,protoženikdeneníanizmínkaotom,žeabsolvovalzměnupohlaví.“„Pročbytodělal?“snažilasevtomčernovláskavyznat.„Abyospravedlnilnedomrlégenyprosvoudceru.“„Vždyťtoříkám,“vyjekla.„Acotapedofílie?“„Třebatonebylapravda.“„Pedofil,kterývraždíchlapy,prostitutkabezezměnypohlaví,homosexuál...vyznášsevtom?“„Ne.“„Takpročtodělášještěsložitější?“Zarazilase.Pak vstala, vylovila v kapse kovových padesát korun, mrskla je na stůl,shlavouvzhůruodkráčelaaužjsemjineviděl.Nikdy jsem si nemyslel, že mi černovlásku s pitomým jménem RenataFikáčkováodloudítátaAileenWuornosové.

Můjoperátorbylrychlejšínežjá.Místoabyvesvémpalácimlčky

25

VII.

čekal,ažvytočímjehobezplatnoulinku,jejížprovozjsemsiužstokrátzajistilpřiplaceníměsíčníhoúčtu,azřeknusejehoslužeb,vyběhlmisrozjařenýmšklebem a rozevřenou náručí vstříc. Udělal to ke své smůle v okamžiku,kdyjsemdočetldenní tiska jakoobvyklebylplnýzloby,zmaru,zahořklýa rozčílenýzesvětaběhu,kterýnastavujíaurychlujíkorupčníbohovépřessvénesvéprávnéroboty,unáspakjejichpóvlovskéklonyshrubýmichybamivoperačnímsystému.„Dobrý den, u telefonu Hana Pastorková, vaše operátorka,“ ozvalo se vesluchátku.„Nevím,jestlijetodobrýden,alevěřtemi,žeprovašimafiánskouspolečnosttěžko,“navázaljsemútočně.„Mám tu poznámku, že jste naším dlouholetým klientem...“ pokračovalaneosobnímhlasem,vněmžalenebyloznámkyjakékolivpochybnosti.„Tak si k tomu připište, že jako váš klient považuji vaši společnost zaodpornou, smrdutouaneschopnou,což jstemidokázalipředpárdny,kdyjsemvmírupobývalnachatěKrakonošasojkavKrkonošíchazatrestjsemmuselvolat svýmpřátelůmpřespolskýOrange,protože tamvaše signálnípšoukynebylydostsilné.“„Takébychvásrádaupozornila,ženášhovorbudenahrávaný,atovrámcizlepšenínašichslužebklientům,“pokračovalanerušeně.„Jaksejmenujete?Přeslechljsemto.“„JmenujiseHanaPastorkováajsemvašeoperátorka,“uvedlaposlušně.„Podívejte,Hanko,předpokládám,žejstesizapsalamouvýhraduapostoupítejivyššímšaržímvtomvašempofidernímpodniku,nejlépetěmznačkovýmdebilům,kteříhovedou.Jestlitoneuděláte,budusikvámmusetzajet,atomivěřte,ženezůstaneutakpřátelskéhotónu,jakýužívámnyní.“„Dovolte,abychvám...“pokusilasepokračovatvzadanémúkolu.„Samozřejmě je mi jasné, že jste pěšák, vystrašená brigádnice, které jeu ledvin, co si jako zákazník myslím. Vy musíte stokrát denně odříkatnaučenýtextaobtěžovatvámiijinýmibeztakdenněobtěžovanézákazníky.Chci,abystevěděla,žetovím.Nemusíteseobávat,žebychváskvůlitomu

26

urážel.Nepokoušejteseměalepřechytračit, tobychsvouvlídnostschovalpro někoho jiného.Musíte také počítat s tím, že budu hájit vlastní zájmy.Nahrávátetouž?“„Ano,nahráváme,“nahlásila.„Vtompřípaděmidovoltemaléprohlášeníprovašešéfy.Můžu?“„Dovolte,abych...“„Čili: učinil jsem rozhodnutí opustit vaši společnost a s radostí a úlevouse zříci vašich špatných služeb. Svým laxním přístupem, neochotou řešitvminulostiméběžnéproblémysvámi,vysokýmicenamizatelefonníhovoryvsíti,kteráfungujeadávnojsteužjejívybudovánízaplatili,apředevšímpozjištění,žeupolskýchhranicvášsignálnení,protožejstebylilínízvednoutprdeleajítsizjistit,jestlistometrůodčárymůžuještěmluvitčesky,všímtímjstemihnuližlučí.Končímokamžitě,pošletemipotvrzeníoukončenísmlouvy,ménacionále jistěmáte,předpokládám,ževdeskáchsnabídkoulidskýchorgánůdoAfghánistánu.Nicvámnedlužímanevyužívámanijednuvašivýhodnounabídku,což je logické,protožežádnounemáte.A takémidovolte, abych považoval za neseriózní pověřovat rozmluvami se mnouneprotřeloubrigádnici.Vámbychdalpěstí, to jistěvíte.Hancealenedám,protožejevašíobětítak,jakojsembyldotétochvílejá.“Nadruhéstraněbylochvíli ticho.Potomseozvalopolknutíaženskýhlasvpovzdálírozkázal:„Pokračuj.“Hankasetedydaladopráce,značněoslabená:„Mohusevás,prosím,zeptat,jakývyužívátetarif?“„Ne.“„Vidím tadyvpočítači, ževyužíváte tarifX300, tedymáte tři stavolnýchminut.Můžusevászeptat,kolikkorunměsíčněplatíte?“„Ne.“„Vidím,žejetovprůměrutakšestnáctsetkorun,souhlasí?“Anijsemnedutal.„Dovoltemitedy,abychvámnabídlalevnějšívolání...“řeklaačekala,cojánato.

27

„Ne.“„Jestliženynívolátezatisícšestsetkorunměsíčněamátezatotřistavolnýchminut,mohlbysteodpříštíhoplatebníhoobdobí,cožjepolovinanásledujícíhoměsíce,využítnáštarifX600,kterýjelacinější.“„Ne,“křikljsem.„Nabízímevámšestsetvolnýchminutpouzezadvatisícestokorun.Esemeskyjsousamozřejmězdarma...“„Moment,“přerušil jsem ji. „Už jsemvásmálemzačalobdivovat,Hanko.Málem jsemsi začalpředstavovat, jakvaše rozkošné rtíkybruslí jedenpodruhém,jakseodsebepružněodrážejí,lepísenasebeapakzasene,protožejste jeolízla jemnou stranou svého růžového jazýčku, až tovevašemcallcentruzavonělovzrušením.Málemjsemvászačalbrátjakospanilouženu,která tasila svou krásu a šarm do služeb nadnárodních vychcánků, u násřečenýchchlebodárců.Jenžeteďjstemězklamala.“Mlčela.„Vymichcetenabídnoutslužbu,kterájelevnějšínežtapředešlá,jetotak?“„Ano.“„Vminulýchměsícíchjsemzajednutakovou,vekterébylotřistavolnýchminutakteroumivašezatracenápředchůdkyněnabídlazajedenáctsetkorunměsíčně, platil šestnáct stovek, protože z ní nevylezlo, že esemesky jsouplacenézvlášťakdyžpřekročímlimitnavolání,zlesemitonevyplatí.Nyníminabízíteslužbusešestistyvolnýmiminutami,cožjedesethodinvolání,zadvatisícestokorun.Jetotak?“„Ano,řekljstetosprávně.“„A teďmi řekněte, vymizernámatematičko, co jevíc? Jestli šestnáct set,nebodva tisícesto.Kdybysteseupočítala,víc jedva tisícesto,protože jávelmielegantněav tichosti seruna to,kolikminutminabízíte.Nikdyminepřijdefakturanadvatisícesto,protožeknimvždyckydopíšeteidiotsképřirážky,okterýchteďnesmítemluvit,protožejstesezapárbabeknechalanaverbovatjakošpinaváanálníšplhna.Nahráváteještě?“„Ano,“pípla.

28

„Vulgárněhovořímproto,ževásberujakospoluviníkaažejetojedinýmožnýzpůsob,jakpřinutitkriminálníkyalespoňchvíliposlouchatoběť.ZnátestarémoravsképříslovíKdosekoupevhovnech,zhnědne?Jetovášpřípad,protožepáchneteodhlavykpatěajetocítitpřestelefon,anižbyNokiaohlásila,ženějakýtakovývyvinula.Takže,miláHanko,možnájstepěknáholka,možnáválítevkuchyni,kdyžmlátítedořízkůneboporcujetepórek,možnánemátecelulitidunadržceapřiprácisvibrátoremnemlaskáte.Jstealesáhodlouzepitomá,protožekaždétupounovoděckovámřekne,žešestnáctsetjeméněneždvatisícesto.Mámalenápad.Sbaltesikabelku,pošletetukozu,conadvámistojí,dochléva,kampatří,apřijďtedoCaféNormandiaveVysočanech.Dokončímetotam.“„Dovoltemi,abychvámučinilaještějednunabídku,“zahlásilaplačtivě.„Neřvěte,jenomjstesespletla,“řekljsemomluvně.„Tosemůžestátkaždému,navícjsteobětísystému.Sejdemesezahodinu?“„Alejámusímpracovat.“„Takvečer?“„Omlouvámse,alenemůžu,“řekla.OdkudsiodvedlejsemzaslechlrozkazHančinynadřízenémachny:„Skončito!“„Děkujizavašipozornostanaslyšenou,“prohodilachvatněkemně.„Pozdravujzmrdy,“rozloučiljsemsejá.DopokojevešlaMartinka.

Posadilasedokřesla.Umělasedětzpůsobněadůstojně.Páteřsejínažádnémmístěnepřirozeněneprohýbalaaonasinatoaninemuseladávatpozor,protožetobyljejípřirozenýzpůsobsebeprezentace.Neměljsemobavy,žebyseněkdyvparnémlétěněkamposadilatak,abypřitahovalapohledychlípnýchmužů,jejichžživotnímzadostiučiněnímjespatřitdívčíkalhotky,vybájitsiktomujiskřivýpříběhapakzněhopárrokůžít,nežpřijdenovější

29

VIII.

štěstí, v následujícím příběhu prezentované už jako zvrhlé. Tito muži sevyznačujítím,ževesvémmilostnémživotěprocitajíažvsedmdesátiletech,pokudjimovšemjejichpředstavivostnenadělínačechranoustorydřívečizdajedotédobynestihnesrdečníslabostspojenáspohledemnaspodníprádlonedbaleposazenéteenagerky.Martinka jimk tomuurčitěnenahraje,protože jí tonenívlastní.Bylaa jestatečná,dokázalasevposledníchtřechletechpraktickypostaratsamaosebeavyrovnatsesmrtínašichrodičů.PokudBůhrozdělujespravedlivě,mělbyjíužzačítpřihazovatkapičkyštěstí,protoženanidosudkydalnočnímůry,strachaprach.Kdyžbudenavíccitlivýanajdevhodnoupříležitost, jistějinechápřijítnato,kdozasmrtírodičůje.Trápísetím,pořádnatomyslí.Játohodilzahlavu,protožedozvím-liseto,taktohočlověkazabiju,tojecelé.Nikdyjsemsinebylničímtakjistý.Proto je lepšížítvnevědomosti,držítonadvodoujedenlidskýživot,byťzparchantělý.Kdyžrodičeumírali,věděli, že se o sebe dokážu postarat, protože jsemuž něco prožil a podletátovyteoriedokážudobřeodhadnout,kdejenejvětšíkoncentracezla,atomumístusevyhnout.Mnohem hůř se jim ale odcházelo při pomyšlení, že tu po nich zůstanedvanáctiletáprincezna,kterásipředletyudělalazmámykrálovnuaztátykráleatuhlepohádkusnimihrálakaždýden,aždokonce.Přimémprvnímpokusuodejítzbyturodičůzavlastnímštěstímjsemopouštělšestiletousestruhýřícínápadyabarevností.Nasávalavšechnypodobybarev.Jejíprvnínamalovanéobrázkybylypestré,viděnísvětajakbysmet.Říkáse,žemalédětividíauru,alejendotří let.Martinkajividídodnes, ikdyžtoneřeší.Tenkrátminarozloučenouřekla,žeseničehonemusímbát,protožejsemoranžovýatrochumodrý.Nikdy jsem nevěděl, co to přesně mělo znamenat, ale je pravda, že mátehdejšívášeňprocestováníustalaznevysvětlitelnýchdůvodůtýdenpředtím,než jsme s kamarádemFredemměli vyrazit jeho prastarou škodovkou doRumunska.Místomě jelMilan- oba jsoumrtví. Fredusnul za volantemanarazildokonstrukceželezničníhomostuněkdeuDebrecínu.Takováběžná

30

nehodasběžnýmkoncem,kdyssebouviníkvzalnadruhýbřehkámoše,abymunebylosmutno.Když jsem se vrátil domů, řeklamiMartinka, že jsem jejímladší bráška,protožejsemseteprvenarodil.Bylojísedm.Zarokjsemodrodičůodcházelznovu,zaKamiloudoJihlavy.Kdyžjsemsipřiodchodunevytáhlzezámkusvéklíče,Martinkami jepřineslaaždopřízemí,vtisklamijedorukyařekla,žesemibrzybudouhodit.V Jihlavě jsem byl jen tři týdny. Kamilamě nechala zrekonstruovat svůj bytaceloupřestavbuzaplatit.Těchstoosmdesáttisícjsemodnínikdyneviděl,ovšemjepravda,žejsemseponichnikdynepídil,protožeKamilabylavzásaděvýtečnáholkapodřízenájedinémugenerálovinadsebou-svémupsychopatickémuotci.Zatímcoonašladonašehovztahupoctivěasvroucíláskou(jsempřesvědčen,žejsemtopoznal,byljsemsitímtehdytotálnějist),onmělvšechnovykalkulované.Dobupředtím,nežjsemvystoupilnajihlavskéautobusovénádraží.Kdyžjsemvymalovalposlednízeď,oznámilmi,ženejsemvbytějehodceryvítánapokudstímmámproblém,začneválkaoprostor,kteroumivlastněprávěpřišelvyhlásit.Kamilapůlmetruodnásaninecekla,bylabezmocněpodřízená.Sbaliljsemseaodešel.Pozdějijsemsedozvěděl,žesesvýmtátoupřivedlanasvětdítě,kterénaštěstíprovšechnyvedvouletechzemřelo.Říkásetomusyndromnáhléhoúmrtíamoudřílidépraví,žepotkáváděti,jejichždušesijsoujistétím,žeúkol,kterýjimmábýtvtomtoživotěsvěřen,nezvládnou.Odejdoutedydobrovolně,nejčastějivespánku,azkusíštěstíznovu,vjinémprostředíasjinýmirodiči.Martinkamělazméhonávratudomůtakovouradost,žedvadnynebylaschopnáusnout a ve svých osmi letech to dokázala až posléze, zato pořádně tvrdě, nadlouhýchdvacethodin.Už tenkrátmibylo jasné,že jíhodnědlužím.Vím,žev rodináchsenadluhyasplátkyvětšinounehraje.Kdyžalejí,vlastněnám,nenávratněodešlikrálovnaskrálem,rozhodljsemsebýtjejímrytířem,osobnímstrážcemirádcem.Nevím,jestlitozvládám,ovšemsnažímsejakonikdy.Myslím,žeMartinkajejedinábytostnasvětě,kteroujsemkdybezpodmínečněmiloval.Proměprinceznacitlivánahrášekismítko,vreálnémsvětěcácorka,

31

kteráse rozhlížíposvémštěstí,alevmošničcemá takmálosebedůvěry,že jívydržíledatakpárkrokůkeklicedveří,kterénášbytspojujísesvětem.„Dneskamibylosmutno,“řeklaplačtivě.„Avyhrálajsi?“„Asine,pořádjemismutno,“vysvětlovala.Přitomopustilakřesloašouralasekemně.„Musíšdodomečku,“usmáljsemse.„Jávím,jábychchtěla,“nechalatéctslzy,sedlasiminaklínaobjalamě.Domečekjsembyljá.Vždyckykdyžmědrželakolemkrkuatřáslase,protožejíbylosmutno,cítiljsempřemírusíly.Bylytozvláštníchvíle,momenty,vnichžjsemvěděl,ženasvětěječlověk,prokteréhojsemposledníschůdekdolenaprovazovémžebříku, máchajícím sebou v nárazech větru a poťouchle táhnoucímprovazolezcedolů.Podnímjehampejz,kdevařívodunaty,kteříbolestivépřevtělenívlidskoubytostnezvládliaradějibyzasedokůžezvířat.„Chcešbýtkočka,nebopes?“pošeptaljsemjí.Zvedla hlavu, zamyslela se a se skoro neznatelným úsměvem prohodila:„Kůň.Aletoažjindy,teďkapořádještěprincezna,šašku.“„Příštírokpojedemekmoři.Našetřím.“„Kam?“„Kamasi?“„DoTramtárie?“„Jasně, tam je nejvíc zkratek, žab i čápů, kteří je neloví, také ryb, je tamnejzelenější tráva a nejsladší voda.Nemusíš umět plavat, protože tě samanese,“vyprávěljsem.„Takjo,alekdyžtonevyjde,nebudusezlobit,bráško.“„Vyjde to, určitě, protože příští rok má být v Tramtárii nejlepší počasíanejlevnějšíčokoláda.“„Tujáužnemusím,radšibych,abybylynejlevnějšímelouny,banány,jahodynebomaliny.Aklidněiborůvkynebotřešně.“Zapětminutmiusnulavnáruči.Byljsemrád,žejsemjíneotlouklohlavu

32

tenmejdan,cotunedávnoměla,anitodrahévíno,kterémivypili.Budusejenmusetpopídit,cojezačtakapela.

Konecprázdnin,poslednívíkendaskvělázpráva.Bráškaměpustilnachatu,nakterouměaještěpárdalšíchlidí,samozřejměvčetněBestiíštírů,pozvalaKačena.Překvapilmě,myslela jsemsi,žeo tomsemnounebudevůbecdiskutovat.Někdysechová,jakobychbylamaláholka,jindysemnouzasemluvíjakosdospěloupaní,takžečlověknikdyneví,vjakémvztahukemněsebudezrovnanacházet.Asijsemmělaštěstí,protožemuvyšlonějakérande.Mrzímě,žeserozešelsMery,bylatodobráholka,kteránaměnekoukalaskrzprstyjakojiné,kterésibráškadomůobčaspřivedl.Tvrdí,žeužtodálnešlo,alejásimyslím,žehozačalaMeryštvát,protožemuřekla,žebyspolumohlizačítbydlet.Kdybyseporadilasemnou,řeklabychjí,abyještěpárrokůpočkala,takdvanebotři,protožebráškamiřekl,žejerozhodnutvěnovatsemiaždoosmnácti,nebospíšdodoby,nežzačnustudovatvysokouškolunebopracovat.Onslibyplní,toseminaněmlíbí.Mám to ráda.Cítím se bezpečně, když se omě stará, kdyžmi připravujesnídaněavečeře, ikdyžnaměčekápředškolouacestouzpráceměhodíautemdomů.Teďnagymnáziutobudeasisložitější,možnáužmibudevadit,ženaměbudechtítčekat,aleuvidíme.Tímhleteďnemácenusezabývat,protožeměčekáHorníBezděkov,tedyKačeninachata.„Budoutamvšichni,“řeklamiakoukala,jestlimitoděláradost.„IKalevi?“zeptalajsemse.„Marty, jsinormální?Ty seměptášnaKaleviho,když tambudeDavid?“podivilase.„Abudetam?“„Jasně,jedecelákapela.Vpátekopůlnocichtějíudělatakustickýkoncert,jenomskytaramaatamburínou.Mělibypoprvézahrátnovoupísničku.“

33

IX.

„Jakou?“„To teda opravdunevím, protože jsouvšichni totálně tajuplní.Mundial toneprozradilanimně,žeprýsimámpočkatanebýtzvědavá.“„Těšíšse?“„Strašně.My sMundialem budeme spát nahoře v ložnici, na to se těšímnejvíc,“vyšpulilapusuaolízlasijazykemrty.„Akdebudezbytek?“„Jetamještějednaložnice,tajeprotebesDavidem.NoaEd,Kalevialidizetřídysebudoumusetvyspatdolevobýváku.Jásialemyslím,žestejněspátnebudou,protože je toskoroposlednímejdanpředškolouavětšinastejněbudevsobotuodjíždět.“„Proč?“„Striga,tojeholkazbéčka,pořádánarozeniny.Klucijímajíněcozahrát,noazbyteksetamasipřemístí.Játaky,takžesepřipravnato,žebuďtěpozvoutaky,anebobudešmusetdomů.“„Hmm,jsempřipravená.Mámsivzítspacák?“„Nemusíš,něcotamje.Alestejněsenebudespát,“ubezpečilamě.S bráškou jsem se domluvila, že promě v sobotu přijede. Poprosila jsemho,abydoraziltaknadvanáctouaažbudevHornímBezděkově,cožjeprýněkdeuKladnaazačínátotamžít,protožetammajígolfovéhřištěaněkdositamstavíještěminigolf,takaťmizavoláasejdemeseněkdeuautobusovézastávky.JelajsemsamaautobusemzeZličína.Trvalotoasihodinu,alenašlajsemtoúplněspřehledem,protožejetomalávesniceaKačenaminakreslilaplánek,jaksenajejichchatuodzastávkydostanu.Bylotoasitřistametrů.Přijelajsemvpětodpoledne,aleDavidtamještěnebyl.Edmězasedalpusu,za což ho tentokrát vyplísnilKalevi, kterýmě hned chytil za ruku a řekl,žebudu tuhlenoc jeho.Táhlměnahorudo ložnice, aledovnitř semuměnepodařilovtlačit,protožejsemvěděla,jakbysechoval.Určitě mu večer řeknu, ať na mě zapomene. Doufám, že ho to nenaštveanepřestaneměpsátnaguestlistynajejichkoncerty.ODavidovipředním

34

radšimluvitnebudu,protožebyseurčitěnaštval.Pochopitelněbysehotodotklo.„Seznámímtěsostatníma,pojď,“zaveleltrochuzklamaně,kdyžpředložnicínahořeneuspěl,atáhlmědolů.„Počkej,“zastavilajsemnás.„Cojetozalidi?“Byli to většinou spolužáci z gymplu, ale naštěstí jich tam nebylo moc.Kalevi,Mundial,Ed,Kačena, tedystaříznámí,apotomještěSergej,kterýbylUkrajinec,alevPrazežiluždesetlet,takžeuměltakdobřečesky,žebynikdonepoznal,žejezUkrajiny.DanajsemznalazvyprávěníKačeny,takovýnenápadnýkluk,docelahezký,noadívčíčástosazenstvatvořilyNika,KáťaaLola,cožbylapřezdívka,alepasovalaknískvěle,protožeměladvaupletenécopánky,pořádjecumlalaatvářilase,jakobyjíbylodesetnebojedenáct.Přestojsembylanachatěnejmladšíjá.ADavidnikde.„Omluvilse,přijedepozději,“oznámilamiKačena,kdyžsivšimla,žejsemtrochuzklamaná.„Apřijede?“zeptalajsemse.„Nastoprocent,klucimupřivezlikytaru.Máprýnějakýproblémystátou,je to starej kretén. Podniká a chová se jako prase,“ konstatovala rázněazamyslelase.„Novidíš,kdobytobylřekl,žekreténskýprasemůžemíttakhezkýhosyna.Někdyměalenapadá,abynemělvgenechněcoponěm.Zapárletzněhotakymůžebýtkretén,nemyslíš?“Vytáhlajsemzigelitkyflaškuvína,cožosazenstvochatyodměnilopotleskem,dvapytlíkybrambůrkůajablečnýzávin,kterýpeklbráškaakladlmipřitomnasrdce,ženamejdanyčlověknesmíchoditsprázdnou.Škoda že to neřekl svým milenkám, protože co já vím, tak je vždyckypřivede,nakrmíje,osprchuje,paksnimaspíneboco,ránojimudělásnídanidopostele,někdyzůstanounaoběd,někdyinavečeři,nadalšínocajdetozasedokolaaždoneděledovečera.Nikdyžádnánicnepřinesla,přitommámdojem,žeonyknámvlastnětakychodínamejdany.Průběhtomástejný,jenjeubráškyvložnicinikdoneruší,

35

protožejásiradšipustímmp3aVypsanoufixu,kteráměbaví.NejvětšírámusalevždyckydělalaMery.Takhlejápřisexunikdyvyvádětnebudu.SedlajsemsivedleLolyaonamiřekla,žeslyšela,žemizemřelirodičeajakmije.Tomutedaříkámseznámení.„Jdeto,“proneslajsem.„Ajakvlastněumřeli?“zeptalase.„Jáotomnechcimluvit,jestlititonevadí,“odbylajsemji.„Vpohodě,vpohodě,“zaculilaseLola,strčilasidopusylevýcopavolnourukouminaliladoskleničkyvíno.„Jsidobráholka,“překvapilamě,kdyžmijipodávala.„Natebe.“„Díky,“proneslajsemanežjsemsenapila,udělalmidobřepocit,žeomněKačenatakhezkymluví,protoženikdojinýtoLoleříctnemohl.

Davidpřišelvsedmamněsemálemzastavilosrdce.Kačenahokemněhnedpřivedlaaseznámilanás.Všimlsiasi,žemětozaskočilo,aledoufám,ženepoznal,žejsempsalatubásničku.„Ahoj,“ usmál se. „Ty jsi jediná, kterou tady neznám, protože se všematěmahlepakamachodímdotřídy.“„Semnoune,vole,“zaburácelEd.„Alestebouhrajuvkapele,bubeníku,“odvětilmuDavid.Musíbýtstrašněhodný.„Marty,“představilajsemse.„Tyseměbojíš?“podívalsenamě.„Nebojím,“odpovědělajsem,pustilajehorukuavyrazilanazáchod.„Hlavněseztoho,prosímtě,neposer,“křiklanaměKačena,kterásamozřejmězachvílipřišla,protoževěděla,žejeproblém.„Jetoúplněprachobyčejnejkluk,akoráthomiluješzobrázkůateďkonečněotevřelhubu,takjsiztohototálněnakaši.Dejsedopořádkuapřijď.Koukejopustit tuhlepodělanoumístnostconejdřív,protožemámpocit,žeKalevibudebrzoblít.Nechtěla

36

X.

bych,abytoudělalvpokoji,onposobězásadněneuklízí.Jakjistěvíš,jetočuňas.“PrvníalezvracelEdavšichnisemusmáli.„Praváklempířskášavle,“halekalMundial.Všimlajsemsi,žeseběhemdosavadníchchvilanijednouneposadilvedleKačeny,spíšsemotalkolemKáti,kteréjehozájemasidělaldobře.„Děvka,“povědělamioníLola.„Tabynejradšipřefiklakaždýho.“„Hele,“ pošeptala za chvíli stranou Kátě Kačena. „Moc se vezeš poMundialovi,doufám,ženejsištětka?“„Nodovol,myslíš,žemitenšpindírašustígéčkem?“řeklajíuraženáKáťaajávůbecnevěděla,jaktomyslí.Davidbylvšechanikoho.Proplouvalprostorem,prohlédlsioběpodkrovníložnice,popíjelvíno,jedlmébrambůrky,cožmětěšilo,avždyckysněkýmpostál,poklábosilapřesunulsedál.Třebanamětakédojdeřada.„Můžutidátjednumalouradudoživota?“přisedlasikemněLola,kdyžabsolvovalapovídánísDavidemahrozněsepřitomsmála.„Klidně.“„Nejlepšíjsoustaršíchlapi,“proneslavýznamně.„Jaktomyslíš?“„Nasex,rozumíš?KdyžbudešchtítpořádnouBrazílii,ArábiineboAfriku,musíšsekoukatpostarších.Koliktije?“„Patnáct,alezadvaměsícešestnáct.“„Štír?“„No.“„Taktoztebebudeéro,jájsemtakyštír.Jestlitochcešdobřepoznat,bezkecůahned,šacovalabychtotaknatřicetiletýhochlapa,možnápětatřicetiletýho.Ženatýho,sdětma,hnusnoumanželkouadobrýmflekem.Niczatonebudechtít,tysidobřezašukáš,zaplatíti,naučíšsetoapakmůžešdoživota.Hele,jámámnasextřichlapy.Padesát,dvaačtyřicetapětasedmdesát.Tenposledníjespíšsponzor,chápeš?Alezbytekplatíaještěučí.Takže?“roztáhlavítězoslavněruce.„Akdyždomařekneš,žechodíšpoškolenabrigádu,nebudoutipřekážet

37

anityprachy,kterýtibudoustrkatdokalhotek,protožetobudoupovažovatzaromantický.Ostatně,onatotakovábrigádaje.“Cvrnkla mi do nosu, husa, a odběhla za Sergejem, se kterýmmluvila asiukrajinsky,možnárusky,protožejsemjimnerozuměla.VdevěthodinseKalevivyzvracelnaNiku,cožmezinimivyvolalorvačku.OdtrhljeodsebeDavid.ZachvíliseEdnečekaněnaNikuvrhlazačalolizovatjejíkalhoty,zekterýchpředtímvkoupelněsepralaKalevihošavli.„Fůj,typrase,“bouřilase.„Jájsemprase,jájsemprase,“notovalEd,vyskočilapokusilseunavenémuKalevimustrčitprstdokrku.„Potrava,potrava.“„Sernato,Ede!!Jestlisebudešchovatjakoprase,půjdešodsuďdohajzlu,“zařvalaKačena.VtuchvílijialezezadustáhlnapohovkuMundialazačaljilíbat.Kdyžsenadechl,pronesl:„Lepšínežprstjejazyk.“LolamuzačalatleskatastrhlaktomuiSergejeaKáťu.Kalevisesvlékldopůltěla,naznačilNice,žezasezvrací,akdyžsepřednímdalanaútěk,sundalsiještěkraťasyaběželzaní.„Vem simě, šuhaji,“ zatarasilmu cestu přískokemEd.Kalevi se zastavilpodívalsemuvážnědoočíaříhnul.PakhoodstrčilapokračovalkekoupelnězaNikou.Snadnosedostaldovnitřapakužbyloslyšet,jakseřežou.David seděl na zemi vedle televize a pobaveně to sledoval.Když semocnerozhlížel, prohlížela jsem si ho. Potommě ale začala líbatLola, což senedalovydržetajáuteklakeKačeně.„Takvynaměvedvou?“kasalseMundialaobjalmětaky.Kačenamudalafacku,čímžhonaštvalatak,žesezvedlahrcnulsivedleDavida.„Rockandróóóll,“zařvalEd.„Jóóóó!!!“přidalaseLolaazačalasesvíjet jakopři tanci.Vmístnostialežádnáhudbanehrála,ataktrochuopilýSergejzapělnějakéukrajinsképísně,cožocenilDavidapřidalse.Edsiusralatvrdil,žetoumídorytmu,aťklidněpokračujoudál.Kaleviotevřeldveřekoupelnyakřičelnanás,aťsejdemepodívat,žešoustáNiku,cožbylapravda,protožetaleželaúplněnaháuvany

38

asmálasejakopominutá.KačenasepřemístilazaMundialem,tenalevstalapřidalsekezpívajícímSergejoviaDavidovi.NatovšechnokoukalponěkudvystrašeněDan,mnulsiprstyapolykalvínozflašky.Za sebemusím říct, žemě to vůbec nebavilo.Mezi tyhle starší lidi ještěnepatřím,protoženicztoho,cosetudělo,bychnepodpořila.JenomkdybyDavidpřestalzpívatasedlsivedlemě...Alezpívalfakthezky.Přisedlsiažráno,kdyžužvšichnispaliavzhůrujsmezůstali jenmydva.Zeptalsemě,jaksemilíbiljejichakustickýkoncert,ajářekla,žemocažesemilíbí,jakzpívá.„Děkuju.“„Hmm.“„Tanovápísnička jeo tom, ženajednoupochopíš, skýmžiješ,“ řekl a jásamozřejmě byla ticho, protože bych určitě řekla nějakou blbost. Třeba„Hmm.“Koukalnaměanevěděl,očemsesemnoumábavit.„Vkolikjedešdomů?“zeptalajsemseho.„Nevím,trochuseněkdeprospímapotom.“„Jestlibyschtěl,přijedeproměbrácha,takbytěmohlvzít.“„Opravdu?To je fajn, hodilo by semi to.Autobus do Prahy jede strašnědlouhoavsobotunavícurčitěžádnýnepojede.“Přisunulsekemně,usmálseařekl:„Můžusilehnouttakhlevedletebe?“„Hmm.“„Abysemilípspalo.Avzbudíšmě,ažpojedete?“„Jo,vzbudím,“ujistilajsemhoanatáhlasezádykněmu,protožejsembylaštěstímbezsebe.Zpátkyjsemsepřevalilaažzapárminut,kdyžjsemsibylajistá,žespí.Apohladilajsemhopotěchúžasnýchčernýchvlasech.

Na tom mejdanu se Kačena rozešla s Mundialem. Pohádali seaposlalivzájemněkamsi.KalevinakonecpřefikliKáťuiLolu,Edsepopral

39

XI.

seSergejemtakvztekle,žetenhomuselzapomociDanaaKačenypevněpřivázatkžidlianarvatmudohubyroubík,noaMundialtrucoval,takžesiustlalvkoupelnětakblbě,žesenikdonedostalkzáchodu.Všichničůralidoumyvadlanebovany,játoalevydržela.Bráškapřijelpřesněvedvanáct.VzbudilajsemDavida,tenseopláchl(jáužbylavzhůru,alevpočůranémumyvadlesemioplachovatnechtělo)ašelsemnou.Vautěsisedldozaduausnul.Když jsmehoodvezli doVršovic, kde asi bydlel, apřijeli jsmeknámnaŽižkov,bráškařekl:„Pěknejkluk,Martinko.Tvůj?“„Tone,“stydělajsemse.„Alebylbyfajn,viď?“„Byl.“„Držímpalce,klidněhoněkdypřiveď.Kdyžbududoma,samozřejmě.Ahele,onbyltakénatommejdanuvčervenciunás?“„Nebyl.“„Škoda,viď?“„Hmm.“Zbyteksobotyjsemprospala.Vúterýsešlodoškoly,jápoprvénagymnázium.Akorátženenato,kamchodiliBéčkaři,DavidaKačena.

Česká fotbalová reprezentace opět prohrála. Ne hloupě, jakovětšinoupředtím,nýbržpozásluze.ZápasvPolskunezvládalaodprvníchchvilabylospodivem,žedomácípoprvéskórovaliažvpětadvacátéminutě,kdyžsitomohlidovolitužodobrýchdvacetminutdříve.NáladauplazmovéobrazovkyvpizzeriivDobříši,kdejsemsedělustolusedvěmadalšímifanouškyakolemvyřvávalo,fandiloizklamaněbučelojinýchtřicet,padala.Všembylojasné,žemá-liněkterézmužstevvůlipovítězství,paktorozhodněnenívýběrnašehotrenéraRady,amá-libýtspravedlnostiučiněnozadost, rozhodněby tentýžvýběrmělnásledujícíhodnepřistátna

40

XII.

letišti vRuzynibezbodovéhozisku, zato spořádnou ostudou.A správnébybylo,kdybyjejještěvodbavovacíhaleněkdozodpovědnýchčinovníkůpříkladněrozprášil.To ale bylo přání ze sféry science-fiction, neboť odpovědní fotbalovípracovnícibylirádi,žesnaživý,lečneschopnýtrenérRadaposílánahřištějedenácttroubůbezochotyzápasvyhrát.Tímpádemsečeskýfotbalovýfandahněvalnaně,namístoabysinadpivemodpřičinlivéhoplzeňskéhosponzorauvědomil,žerybavtomtopřípadězapáchalaodhlavy.Každičkýneúspěchreprezentacesejimtedyhodil.Dokázal jsem si představit, jak se ve svém sídle v Praze na Strahověuještěznačkovějšíaještěvětšíplazmovéobrazovkycpouruskýmkaviárem,chlebíčky dopravenými z Vinohrad, sušenými rajčaty z Itálie, smrtí odMcDonaldazAmeriky,prvotřídnímvínemzFrancieisvětoznámouwhiskyzIrska,říhajípři tom,mastnýmidlaněmisevzájemněplácajípotukovýchkapsáchnazádechizadcíchazanákladněodhlučněnýmizdmisídlaasvalyochrankyhalasnějásajínadkaždýmgólemvČechověsíti.Čechjevtomtopřípaděčeskýbrankář,nikolivsmolařnarozenývdobějejichfotbalovévládyvbezvýznamnézemivsrdciEvropy.Nebylatoalepolskáreprezentace,kteránásmělavbojiopostupnasvětovýšampionát do Jihoafrické republiky zbrzdit. Dokonce ani pod taktovkouskvělého nizozemského kouče Leo Beenhakkera, jenž netušil, do jakéšlamastykysepodpisemsmlouvystamnímifunkcionáři(zkorumpovanýmiještěvícnežtinaši)dostalažebezmálarokposlavnémvítězstvínadčeskýmimátohami bude opilému šéfovi svazu Latovi vysvětlovat, že už nechcetrénovatmužstvo,sekterýmnazápasydozahraničíjezdívícbafuňářůnežhráčů,protožerádicestujíacítíprávopoznatsvět.Mělosepostoupitrovnou,zprvníhomísta.„Teda tohle ješlendrián,“vyjádřilsekzápasuchlapíksedícíu téhožstolujakojá.Vnáporufotbalovýchúvahměnenapadlo,ženavazujeřeč,protojsembezsebemenšíreakcedálsledovalobrazovkuanaveneksetvářil,žejemilíto,jak

41

seUjfaluši,Grygera,Barošadalšífotbalovíintelektuálovénatrávníkutrápí.„Člověkuseaninechcemluvit,co?“pokračovalsoused.Nechce, holenku, protože já od první minuty fandím Polákům. Vždyckydržímpalcemužstvům,kteráhrajíprotinámnebonašimoddílům.Svéhočasumi,pravda,bylasympatickáSigmaOlomouc,jenžepotomjsempřijakémsipřímémpřenosuzaregistroval,žehošizHanémajínazádechmodrýchdresůsponzorskouadresu„exekuce.cz“azatrnulomi.Kvůli prachům se spojili s beztrestnou organizací, která zabavujemajetekdlužníkům,anižbysepídilapotom,cojedopolitováníhodnésituacevtlačiloanebyl-litoekonomickýsystém,kterýhlásá,ženakoupitnadluhjesprávnéamoudrédějsecoděj.VymyslelihovAmerice.Exekutořijsouvykonavačikonkrétníhozlaasociálníbezohlednosti,něcojakorevizoři dopravních podniků hájící barvy svých šéfovských nagelovanýchmetrosexuálů,kteříbylivmetrujenpřivycházcespříbuznýmizeZakarpatskéUkrajiny,protožeseštítiliposaditjedosvýchauťáků,aabsolutněnetuší,jakzevnitřvypadátramvaj.Nechápal jsem, jakmohliexekutoři i revizořivnociklidněspát,když jimzasaženíjejichaktivitoupředtímplakalitřicetcentimetrůodsrdcenevěda,žejetomarné,neboťjevycvičenoktomu,abyslzamiprotivníkanezměklo.AtakjsemSigměfanditpřestal,dokoncejsemjidopsalnačernoulistinumeziostatníčeskéklubyavždyseradoval,kdyžprohrála.Pokudtobylovýraznějinež0:1,byltodobrýdůvodkoupitsinějakoudobrouláhevbourbonuapředspanímsipárštamprlatnanezdarexekutorůarevizorůzavdat.Snypakbylykrásnějšíapobytvpeřináchměkčí.„Stojí to za prd, řekl bych,“ pokračoval po několika minutáchspolustolovník.Jistěfandilnašim,protožetovprostředípizzeriebylopřirozené.Zdebylmůjpostup zvláštní.Měl jsemmožná zaujmout postoj neutrální a bez projevůsympatiíněkterémuzmužstevčekat, coutkánípřinesea jakývýsledek sezrodí.To ale nešlo.Smůla byla, že jsemmiloval fotbal jakohru a z tiskuiosobníhozkoumánívěděl,jakáamorálnísebrankavedezdejšíkopanouna

42

reprezentačníiklubovéúrovni,jakýmzpůsobemserozdávalyrole,kdyžsevedenínašehosvazulepilovnaveneksoudržnýtým,ijaknašireprezentantinepohrdnouexkluzivníkurvouvpokojihoteluPraha,byťnanědomačekajíženyčimilenkyačeskámládežvyhazujenarodičíchvyškemranépenízezadresysjejichsmrdutýmijmény.Ačkolivmusímobjektivněuznat,ženěkdynašimhráčůmzápasydocelavyšly.TřebaduelyseSanMarinem,natysedokázaliobzvlášťdobřenachystatapotévytáhnout.Zajímavostítakovéhoutkáníbylo,žejinakobdivuhodněhlubokáčeskásportovní žurnalistika zápas neoznačila jako „utkání roku“, což rázem snížilopočet takto definovaných o jedno.Každé další „utkáním roku“ bylo, protoženašifotbalovítupouninedokázalinasázettřibrankySlovinskuneboSlovenskuazdramatizovalitímprůběhkvalifikačnískupiny,byťdramatickýbýtneměl.„Slepičkuneměli stavět, co říkáte?“připomněl sepochvíli spolustolovníkajásenaněhopoprvépodíval.Vězelvpastelověoranžovémtričku,takovémtomkřiklavém,nadiskotéky.Vůbecmuneslušelo.„Nikohonemělistavět,“utrousiljsem.„Omlouvámse,nechtěljsemvásroztrpčit.Jenomjsemsiříkal,žezastavudvanulaužvpodstatěneníocohrát,zvláštěpřitakšpatnémvýkonu.Chtěljsemzavéstřečnaněcomilejšího.Promiňte,“překvapilměpokorou.„Tojevpořádku.Možnájetotennejlepšínápad,jakýdnesnatrasezPolskadoDobříševznikl,“usmáljsemse.„Vynejsteodtud,že?“„Jetochyba?“„Tone. Jen že lidé tadyneříkají doDobříše, nýbržnaDobříš.Podle tohopoznámepřespolní,“vysvětlilmi.Pakjsmesebezdalšíchřečídívalinazávěrzápasuaměsezmocnilpocit,žebychsepakmohlschlapíkemnakusřečizdržetanespěchatdozámeckéhohotelu,vněmžjsempřinávštěváchDobříšezanekřesťansképenízenocoval.Neměljsemchuťjítspátanechtěljsembýtsám.Tenhleparťáknatombylasiobdobně.

43

Jsem husa, jsem krůta, jsem slepice, jsem kráva, jsem nemožnábachyněajánevímcoještě.Leželajsemnaposteli,tlačilahlavudopolštářeadalasipárdalšíchjmen,většinounepublikovatelných.Aleco,holek,kteréřešístejnýproblém,nasvětěje...Hany si hned první den na gymplu sedl vedle mě. Normální kluk, niczvláštního.PřezdívkumápodlenějakéhoHonzyHaubertazVisacíhozámku,cožopravdunevím,kdoje.Prvnítýden–pohodaafóry,druhýatřetítýden–pohodaafóry,noačtvrtýtýdenmivcukrárně,kamměpozvalnakafe,řekl,jestlibychsinelehlapodstůl,žeměasimilujeachcemitodokázat.Jánato,žene,aonsedušoval,žetomělbýtfór.Jenomžeodtéchvílesnímpřestalabýtlegrace.Byljakovyměněný.Jednouminechalvučebniciliteraturydopis,žeprýměžereatakdále.Bráškamiporadil,abychmuřekla,žeztohonicnebude,protožejákněmutakovývztahnecítím.Mysleltourčitějakodobrouradu,aleneřeklmi,žedalšívývojbudeještěhorší.Hany se zasekl a přestal být přátelský.Vím, že když jsem nebyla poblíž,docelatosnímšlo.Říkalimitojehokámoši,kteřímisoučasněnosilitrochuvyděračskérady,žejenatompsychickyblběabylobylepší,kdybychsepřesodporkněmupřeneslaachovalasecomožnánejpřátelštěji,nejlépesnímzačalachoditahnedispát.„Jákněmunemámodpor,“mračilajsemse.„Takpročsnímnejsi?“divilseKazan,chytrýklukzHloubětína,kterýnanášgymplnaŽižkověchodilproto,žemuněkdozkámošůtvrdil,žejetonóblprestižníústav.KdyžKazanukecalrodiče,nanášgymplsepřihlásilavzalihobezpřijímaček,jehokámošsepřiznal,žesizněhodělallegraciačekal,jestlinatoKazannaletí.Naletěl.Kazan,jehomáma,táta,dědaibabča,prostěcelárodina.Odtáty-realitníhomakléře-zatodostalpřeshubu,dozvědělse,žejeidiot,akdyžužsitoprýtakhlezavařil,taknaŽižkovězůstaneabudepěkněposlouchatkecyopileckýchprofesorů.Prostěsmůlajakohrom.

44

XIII.

„Odtebesitaknechámradit,“odseklajsem.„Nojo,tojsemtiněcořekl,“urazilseKazanaodcházel.„Blá,blá,blá,“hýkalajsemzaním.Hany mi zavařil. Jeho smutek, který koneckonců ani nebyl příliš hraný,protožekemněbylvždyckymilý,přesvědčilvětšinuspolužáků,žemrchajsem já.Nežeby sepostavili jednoznačněprotimně, aleobčasmidávalinajevo,žemámnosnahoru,protožemiláčektřídyHanyseproměrozhodlajádělámdrahoty.JenžejámělavhlavěDavidaatenden,cobráchaodjeldoDobříše,jsemserozhoupalakčinu.SehnalajsemsiodKačeny,kterábylapořádodMundialaanatruczačalachoditsKalevim,Davidovumailovouadresuarozhodlasemunapsat,jaktoje,cosimyslímacobychchtěla.Noco...najejichgympljsemnechodila,nepotkávala jsemhonaulici, akdybyminapsal, že jsempindaaaťmunelezunaoči,takbychpřestalachoditnakoncertyBestiíštírůabyloby.Kačenabysetrochuzlobila,alejábychsebeznichurčitěobešla,protoženagymplunaŽižkovějepárlidí,snimižbychdokázalatrávitvolnýčasaudělatsiznichkamarády.AbyltuještěbráškaVojta,kámošnejvětší.Ahoj Davide. Nevím, jestli si na mě budeš ještě pamatovat, ale známe se z chaty od Kačeny a párkrát jsem byla na vašem koncertě. Jmenuju se Martina, vlastně Marty. Napsala jsem ti tu básničku od Ortena a vydávala ji za svoji. Byla to hloupost, to uznávám, taky si mě pěkně setřel. Ale já nevěděla, jak se ti „vetřít“ do přízně. Píšu to blbě, ale jsem jedna z těch holek, které stojí v řadě a čekají, jestli si jich všimneš. Nejsem do tebe blázen, to ne. Kecám. A byla bych strašně šťastná, kdybys se mnou někdy někam šel. Byla bych opravdu strašně šťastná. MartyNež jsem stačila v tom svém mozečku zmáčknou čudlík s autocenzurou,odeslalajsemtentohloupýmailnaDavidovuadresuasesunulasenapostel.Jsemhusa,jsemkrůta,jsemslepice,jsemkráva,jsemnemožnábachyněajánevím,coještě.

45

Chlap jako hora vstal, rozhlédl se po pizzerii, která se už dávnosvouatmosférouzměnilavzaplivanýlokálnižšícenovékategorie,azařval:„Jásenatovyserůůů!“Potomvylezlnastůl,mocněrozkročilpevnénohy,zaklonilhlavuapředočimahlubocezklamanýchfotbalovýchfanouškůtěžcevydechoval.Teatrálněadlouho.Potézvedlruce,počalsezvolnapohupovatv bocích a smutně zazpíval: „My tu bitvu stejně prohrajem, hej, stejněprohrajem,hej, stejněprohrajem.Áááá,my tubitvustejněprohrajem,hej,stejněprohrajem,hej,stejněprohrajem.“Po dalších dvou opakováních téhož poněkud neohrabaně seskočil ze stolu,ažzavrávoral,aobratnědosebehodilvelkéhopanákazelené,jenžmuběhempředešléhopěveckéhovýkonupřesprotestybarmanaijehodrobnépomocnicepřistrčil jeden z hostů. Zatímco on se výstupem zklamaného fotbalovéhofanouškapoprohřečeskýchfotbalistůsPolskemjednakudvěmadobřebavil,můjspoludiskutér,snímžjsmepoodchodustaršíhopánazbyliustolusami,jevilznámkynervozity.„Tonenídobré,“drbalsevhustýchčernýchvlasech.„Tonenídobré,mělbystímpřestat.“„Jen ho nech,“ řekl jsemmu s vlídností danou půllitrem červeného vína.„Zapíjísmutek.Jetosicetrouba,aleaťsi.Mytakézapíjíme.“„Tojeněcojiného,“odbylmě.„KdyžseGeňazačnetakhlechovat,nenítodobré,není.“Geňasepovypitézelenézatvářilzleapomalýmzkoumavýmpohledemsizměřilpostavyvlokále,jednupodruhé.Potomvylezlnanejbližšíprázdnoužidli, zasalutoval jako vzorný voják a dlaněmi roztaženými před sebou sivyžádalklid.„Jásenatovyserůůů,“začalřeč.„Ajá,já,kdyžsenatovyserůůů,takalefakt...Cotohráli?Co?Psi...Jaktohráli?Co?Pročtakhlehráli?Co?Voli...Co?Copaknemůžouhrátjinak?Zacoberouprachy?Zaco?Býciaskopci...Co?Dohajzlu,jetutisk?“

46

XIV.

„Hezkyhovoří,“nakloniljsemsesironickoupoznámkoukekolegovi,kterýsemiužpředtímpředstaviljakoZdeněk.„Nenídivu,jetovysokoškolák,“pobaveněseusmál.„Aconásčekádál?“„Tonejhorší,“zamumlal.„Ajáseptám,proč?“zařvalGeňajakoturapustilpřitomhrůzutakovou,žeti,kteříokoloněhostáličiseděli,stáhliseokrokzpětdorelativníhobezpečí.„Jetutisk?Jetupodělanejtisk,kterejpsal,žejetojasnápostupováskupina?Jestli je tuněkdoztisku,aťsistoupnedokoutaajásedoněj trefímžidlíapotomstolem.Voli...Takjetuněkdoodtohotisku?“křičelsvůjdotaz.Odpovědímubylomlčení.Dobrý pozorovatel si jistě všiml, že předchozípobavenévýrazyvobličejíchpřítomnýchsezvolnaměnilyvgrimasyzmatenéažvystrašené.Geňasedaldousedavéhopláče.Chlapskýmidlaněmisipřikrylvětšinutvářea vzlykal.Abydokázal, že produkuje slzyopravdové, nikolivdivadelní čivyděračsky falešné, brzy spustil ruce podél těla a slaná vlhkostmu volněstékalapřestvářnabradu,najejímžkonciseshluklavkapkuavtomtvarupadalanamodroudlažbupizzerie.„Doprdele,“podotklZdeněkvpředtušedalšíchvěcí.Geňapláčnáhleukončilasmrtelnězvážněl.Pohlédlznovupokolemstojícícha kolemsedících, přeměřil je ještě zkoumavějším pohledem než předtím(tentokrátalenevšechny,naměsetřebanedostalo),apakzabodlzrakdobílézdinaprotimístu,kdestál.„Ne,Geňo!“vyskočilzežidleZdeněk.„Nedělejto!“Geňahoaleodstrčilsvoumocnoupažíaopětsezhlubokanadechl.„Ne,tonesmíš!“prosilapřikazovalsoučasněZdeněk.„Jásenatovyserůůůů,“vzlyklGeňaaznovuodsunuljižspíšerezignovaněodporujícíhoZdeňka.Potomsenahrbiljakobýk,lítostivýabeznadějnývýrazzměnilzaodhodlaný,duplpravounohouaždozadunělo,frknul,prohráblsimastnévlasy,akdyžlokáljakojedenmužztichl,rozběhlse.

47

Těchsedmmetrůbylonekonečných,Zdeněkstačilupítpiva,utrousitposledníbeznadějnoupoznámku(zaslechljsemjenslovo„sakra“)aztuhnout.Asidvametrypředzdíběžecpředklonilhlavu,poskočil,přidalapočalšíleněřvát.Padesátcentimetrůpředcílemselevounohouodrazilashlavouvystrčenoudopředuskočildomasivnítvrdésměsicihelamalty.Osudovětozadunělo.Paksjelnazemacestoudolůpozbylvědomí.Zotevřenéránynahlavěmuzačalaproudittmavěčervenákrev,ruka,kterábylaběhemceléhoaktuodhodlanězaťatavpěst,sepočalauvolňovatdopouhéhonáznakustiskuavobličejipřevládalapalčivábolest.Vpizzeriibylotichojakonapohřbu.„Zavolejtesanitu,rychle,“dalsedoorganizováníZdeněk.„Jednousezabije,magor,“dodalkemněaběželkezraněnému,abysepokusilzastavitkrvácení.BarmanzatímvytáčelčíslonadoktoryahouklnaZdeňka,jestlimávolatipolicii.„Tojevpohodě,tovyřídímesami,“syklonasklonilsenadGeňou,kterýnejevilznámkybdělostiakrevzjehorozbitéhlavypodnímpočalavytvářetnepravidelnýtvar.ZachvíliseZdeněkpostavilakývlsenaměnaznamení,žezraněnýžije.Ulevilosemi.Usrkljsemvínoavypravilseknim.„Cojetozač?“zeptaljsemse.„Geňa páchá sebedestruktivní produkce pokaždé, když reprezentace nebočeskýklubprohrají,“vysvětlilmiZdeněk.„Taktomusíbýtvěčněnaáru,“podotkljsemsúšklebkem.„To ano, říkají mu tam porcelánový ťunťa. Většinou si něco zlomí nebonakřápnelebkuaktomupřibalíotřesmozku.“„Nehrajeonsedalšízápasvestředu?“zaraziljsemse.„Vnemocnici se dívat nesmí.Nenechají ho.Prokaždýpřípadhopřikurtujíkposteli.Nenítosicehumánní,aletomuhlecvokovitoužhezkýchpárrokůzachraňuježivot.“„Acojsizačty,žetotumáštakpodpalcem?“podívaljsemsenaZdeňka.„Polda.Tojsinepoznal?“

48

Ahoj Marty, tak tos byla ty, s tím Ortenem? To bych do tebe opravdu neřekl, taková stydlivá a tichá. Vlastně mě spíš překvapilo, že jsi od něho něco četla, protože mám za to, že se na něho u nás dost zapomnělo. Nevidím důvod, proč bychom se nemohli sejít. Chtěl jsem ti to vlastně navrhnout už na tom mejdanu, když jsme „spolu spali“, ale ráno byl fofr a před tvým bratrem to nebylo vhodné. No tak jo. Co třeba ve středu v šest v Rock Café? Potvrď mi to. David S.Ufff.Budu tam. Marty.Ufff.Jsem úžasná, jsem báječná, jsem odvážná, jsem udatná, jsem nejlepšíajsemnejkrásnější.Viděltadyněkdoněkdyhusu,krůtu,krávu,slepicinebobachyni?Ne!!

Byla jsemnamístědesetminutpředšestou.Nedala jsemsihnedkolu,protožemibušilo srdceaměla jsempocit, žeDavid stejněnepřijde.Určitěmuzatonestojím,já,patnáctiletáholka,kteráopisujebásničky,abysemuzalíbila.Tobylatenkrátblbost.Kdybypřišel,asibychtonepřežila.Vůbecjsemnevěděla,očemsebudemebavit.Nicměnenapadalo.Napříkladkdybydorazilvmomentě,kdyjsemsiříkala,ženevím,očemsespolubudemebavit,nicbyzeměnevypadlo.Anickloudnéhotuplemne.Měla jsem vlastně pár témat připravených, ale netušila jsem, jestli budoudostdobrá.Myslelajsem,žebychomsemohlibavittřebaoBestiíchštírech.Kačenami říkala,že jeduší imozkemkapelyaprýmunanímrtězáleží.Nechápalajsemsice,pročsivzalzaspoluhráčetakovétrouby,alebudiž,byla

49

XV.

XVI.

tojehokapela.MohlibychomsetakébavitoEdovi,KalevimaMundialovi,ale o nich bychom vlastně mluvili stejně, když bychom probírali Bestieštíry. Potommě napadlo, že bychom semohli bavit omejdanu vHornímBezděkověuKačeny. Jenženevím,cobychomměli ještěprobírat.Možnátunovoupísničku.Sicesi jiužabsolutněnepamatuju,zpívalosetamsnadněcookapičkáchnalíčkách,aleDavidbymijiurčitěrádpřipomněl,protožev Bezděkově na ni byl očividně hrdý. Zeptám se ho, jestli ji už hráli nakoncertěajakselíbilalidem.Ačkolivoniodtédobykoncertneměli,takžetobylaotázkapitomá.Jenžebylo to téma.David bymi určitě vlídněodvětil, že ji nemohli hrát,protoženemělikoncert,ajábychsehozeptala,pročžádnýkoncertneměli.Aonbysenaštval,protožebyhotomrzelo.Taknatosehoptátnebudu!Myslela jsem také, že bychom si mohli povídat o básnících. Jenomže ti,jejichžveršejsemnašlanainternetu,mětedaopravdunebavili.Obásnícíchstejněnic nevím, tak sedo tohonebudumotat, protožebych se absolutnězamotala.ZvládlabychmožnáledatakErbenaneboBezruče.Koupilajsemsikoluačekala.BylopětminutpošestéaDavidnikde.To takémohloznamenat, ženepřijde,protožemuprostědošlo, skýmmárande.Malápitomáhusa,slepiceakráva,kteránicneumí,nicnedokázala,psalamuhloupémailyanemárodiče.Hmmm.Cobysemnoudělal?Alebráškaříkal,žejemuDavidsympatickýažebychsihomohlapozvatdomů.Onsevlidechdostvyznáamyslelajsemsi,žekdybyknámDavidněkdypřišelajánevěděla,očemsesnímbavit,bráškabyhourčitěnějakzabavil.Jábychsnímstejněbylanejradšivpostelinebotřebavevaněahladilaho.Kačenaasimělapravdu.Vůbecjsemsinedokázalapředstavit,jaksepřednímsvlékámajakspoluspíme.Nešloto,natojemochezoun.Byločtvrtnasedmahezounnikde.Naletělajsemmu,nepřijde.Toaleznamenalo,žejehajzlapohrdáholkama,kteréhomajírádyakteréhotřebaimilují.Museltopřecepochopit,protožetendebilnímail,cojsemmuvsobotuvečernapsala,bylúplnějasný.Možná

50

sialeřekl,žeměnechceranitazasloužímsipřijítnatosama.Tobymětedanaštvalo.Pročbyalemělkemněněcocítit?Bylotřirokystaršíamilovalyhovšechnyholky,nakteréukázal.Mohlsivybírata jábyla jen takovášmudla.Řeklajsem si, že počkám ještě čtvrt hodiny, ne, půl hodiny, a pak půjdu domůaskončímsnímnadobro.Vpůlsedméseklubzačalplnitlidmi.Koupilajsemsidruhoukolu,bylototamdostdrahé.Faktbyl,žejestlisemuněcostalo,anebomudotohoněcopřišlo,nemohlmizavolat,protoženemělméčíslo.JenžezasemohlzavolatKačeněaonabymuhodala.Všechnonasvědčovalotomu,žesenaměvykašlal…„Promiň,Marty,“ozvalosenademnou.„Jé,“vyjeklajsempřekvapeně.„Omlouvámse,byljsemvnemocnici.“„Vnemocnici?“„ZaEdem.Ležínachirurgii,“upřesnilDavid,sedlsinaprotimně,natáhlrukuaomluvněměpohladilpopalci.Totedabylfofr.Podívalajsemsenabodnašehoprvníhodotykuabylajsemsijista,žejsemzčervenala.Zatočilasemihlava,protoženajednounebylovůbecpodstatné,jestli jeEdvnemocnicinebovblázinci,aležeDavid, tenúžasnýavšemidívkamimilovanýDavidS.sedělvRockCafénaprotiadotklsemě.Omlouval se, což mě naprosto odzbrojilo. Kdyby už později nic jinéhonebylo,skončilbyvmýchočíchjakoslušnýčlověkadžentlmen.Málolidísedokážeomluvit.AmálolidísedokázaloomluvitjakoDavid.Tyjehočernéoči,černévlasy,rašícíchmýřínabradě,hladkátvář,ďolíčeknaoboustranách.Méďánek.Ježíši,jakjáhomilovala.„Dášsiněco?“zeptalse.„Mám kolu, dík,“ špitla jsem stydlivě, protože jsem určitě byla ještě celárudá.„Takjátivezmutřebačervenévíno,dášsi?“

51

„Ne,tone.Nemůžu.“Davidodešel,jásisotvastačilauhladitvlasyastáhnoutvzadutričko,aužbylzpátkysedvěmaskleničkamivína.Jednumipřistrčil,druhouzvedl,podívalseskrznidosvětlaapronesl:„Ještějednouseomlouvám,Marty.“Pakjsmesiťukliasprvnímlokemzjistili,ževínojetrpkéaženámnejspíšnebudechutnat.„Brrr,“ozvalse.„Tohlejevíno,pokterémpálížáha.“„AcosestaloEdovi?“navázalajsemskokověnaúvodnítéma.Bylomimilé,protožejsemsnímnepočítalaaktěmnachystanýmpřirostlonavíc.„Edjepitomec,“zasmálseDavidajáztohojehokrásnéhoúsměvubylazaseúplně…vzrušená,no.„BylijsmevčeranakoncertějednýanglickýkapelyvLucernaMusicBaru.Znáštotam?“„Mocne.Tedaspíšne,neznám,“koktalajsem.„Tonevadí,půjdemetamněkdyspolu.Tedajestlibudešchtít,jelikožmysevlastněpřecescházímeproto,abychomspoluzačalichodit,ne?“Týjo!Mysleltovážně?Asijsemsicvrkla.Naštěstíbylaletaktní,cožjsemsi na němhned zamilovala.Mé rozpaky rozehnal dalším líčení včerejšíhozážitku.„Edbylzasevrážiabylachyba,žejsemhohnedneodtáhldomů.Bylodocelaplno, faktparádníkapela, jelo toužpři supportu.No, aEd si tamvyhlídlnějakýhotýpka,pokterýmsezačalsápat,protožedostalchuťmurozbíthubu.Museljsemhovzítpodkrkemaodvéstpryč.Jenžeonsemivyškubl,prodralse skrz lidiavylezlnormálněnapódium.Tamzačal skákat,něcohulákal,aprotožetokapelenevadilo,řekljsemsi,žehonechám,aťsevyblbne.Jenjsemhlídal,abyzasenešelpotomtýpkovi,protožetentammělkamarádyaEdbyodnichurčitědostalnakládačku.“Davidpřerušilvyprávění,napilsevínaaopětzkřivilobličej.„Chutnátito?“„Mocne.Alejástejněnepoznám,jestlijetodobrývíno.“„Marty,jsisympatickáholka,opravdu.UKačenyvBezděkovějsemsilehlvedletebe,protožejsimibylazevšechnejbližší.Jenomžetysestydíš,co?

52

Hele,jestlitoaspoňtrochupůjde,zapomeňnato,žejsemDavidznějakýblbýkapelyajednejsemnouúplněnormálně,jakobychbylněkdoodvászetřídy.Můžutidátpusu?“Ufff,tenmáalesebevědomí.„Hmmm,“vydalajsemzvuk.„Vidíš,tojepřesněto,cosimyslím,žejechyba.Játeďnevím,jestlijo,nebone.Aprotožetonevím,taktoneudělám,jakojsemtoneudělalvBezděkověnachatě.“Napadlomě,žejsemnemožnáslepice,kráva,tele,čuněabachyně.Užjsemsesnímdávnomohlamilovat,kdybychsepořádněsoustředilanato,jaksechová.Bylajsemnormálnípička,stímsenedalonicdělat.„JenomžezachvílikoukámnapódiumaEdsisundávákalhoty,“pokračoval.„Tričkoměldole,kalhotyzesebestahovaltaky,kapelananěhocivěla,lidinanějřvali,abysesvlíkldonaha,noatenblbecdotohošel.Vyraziljsem,prodral semezi lidmaavechvíli,kdysi začal stahovat ty svoje tanga,vekterých mimochodem vypadá opravdu příšerně, jsem ho sundal z pódiaa vší silou táhl dozadu. Není ale zrovna nejlehčí, takže to nešlo snadno.Navícsesnažilvrátitzpátky,protožesiurčitěmyslel,žeoněhotylidistojej.Ajakjsemhotáhl,nějakáholkamuvtomdavuservalatyjehotangaazačalasnimamávatnadhlavou.Dokážešsitopředstavit?“„Jasně,dokážu.“„Můžutidátpusu?“„Hmmm,“zopakovala jsemzasedost tupěasklonilahlavu.Nějakjsemsenemohlanastartovat.Davidseusmál:„Pořádnevím,pořádnevím.No…Edajsemnakonecvytáhl,opřelobaradalmufacku.Tonaněhoplatí.Vturánunaměalevlítlimanícizochrankyatáhliměven.Normálněsimysleli,žehomlátím,atakmětlačilik východu, žemě vyhoděj.Marty, trvalomi patnáctminut, než jsem těmvymytýmmozkůmvysvětlil,cosestalo.Nakonecsenademnousmilovalia pustilimě zpátky.Navíc to asi byla ochranka přímo od kapely, protožemluvilianglicky.“

53

Davidvyprávěníznovupřerušilausrklvína.„Ajaktoskončilo?“zeptalajsemrychle,abychpředešladalšíotázceohlednělíbání. „Katastrofálně.Když jsemsevrátil, hledal jsemEdavšudemožně,alenikdenebyl.Užjsemtochtělzabalit,protožesekoncertblížilkekonciakapelaužpodruhépřidávala.Vpauzemezipísničkamasealeozvalstrašlivejpovykodněkudzpatra.Podívaljsemsenabalkón,semnousepodívaloitěchosmsetlidí,anaskytlsenámhrůzostrašnejpohled.StáltamEd,bylúplněnahatejanadhlavoutočilsvýmakalhotama,zekterýchpadalydrobný.Řvalněcoosvobodě,pakkřičel‚hajl‘,protožejakneumíanglicky,myslelsi,žekdyžkapelařekne‚hi‘,znamenátojasně‚hajl‘.Zubilse,tancovalbeztoho,žebyhrálamuzika,anajednouzničehonicvykřikl‚stagediving‘askočildolů.“„Týjo…“„Jenžedolenebylilidi,jaksimyslel,alezvukařzamixážnímpultem.“„Fakt?“„Takže bubeník Bestií štírů Ed se rozplácl na mixážní pult, z repráků seozvalyčtyřirány,jakpohnulšavlema,akoncertdefinitivněskončil.Okamžitěsevolalazáchranka,protožebylvbezvědomíaodevšadmuteklakrev.Tenmixážnípultsamozřejměrozsekal,atakkdyžhoodvezliadorazilapolicie,museljsemjimvysvětlovat,cojezačajestlisetakhlechovávždycky.“„Acosjimřekl?“„Žejo.Naštěstímělitenmixákpojištěnej,takžebytosnadmělobýtvpohodě.Edalenevypadádobře.Pořádskučí,žehovšechnobolí.Mázlomenýžebra,malíček a něco s kolenem.A taky otřesmozku, čili žádné dobré zprávy,“vydechlzklamaně.„Cobudesvašíkapelou?“„To je nejmenší problém, stejně nemáme žádný koncerty. Počkáme, až seuzdraví,apakzačnemezasehrát.“„Tyhonevyhodíš?“„Blbneš?Kapela je to jediný,comá.Dovedešsipředstavit,cobybylbezní?“

54

„Toasine.“„Dášsiještěněcokpití?“

„Můžu ti dát pusu?“ zeptal seDavid, když jsmebyli před našímdomemnaŽižkově,kammědoprovodilpodvoupříjemnýchhodináchvRockCafé.Bylajsemtrochuovíněná,nealetolik,abychnevěděla,codělám.„Hmmm,“odpovědělajsemtradičně,ačkolivbylpolibekodněhotojediné,počemjsemdobrýroktoužila.„Můžu?“„Jo,“dostalajsemzesebe.Neodolatelně se smál a pohladil mě po vlasech. Myslela jsem, že tonevydržím.Rychle jsem pro jistotu zvedla hlavu amrkla do našich oken.Svítilose,cožznamenalo,žebráškabyldomaanemělbynáspřistihnoutpřipříchoduodněkud.Davidměpomaluchytilzahlavuapřitáhljikesvé.Nejdřívměpolíbilvevlasech,pakještějednouapřiložilknimnos.Zhlubokanasálvůniolivovéhošampónu,kterýmjsemsijeodpolednemyla.Jámuzlehkapoložilarucenaboky,protoževícjsemsinetroufla.Potomsemipodívaldoočí,zvážněladalmiletmoupusunanos.Jakobráška.Pakmitrošičkuzaklonilhlavuasvértypřitisklnamé.Kdyžjeodtáhlazjistil,žemitonevadilo,zopakovaltoještědvakrát.Nikdyjsemnictakovéhonezažila,bylajsemukrutněvzrušená.Začalajsemse třást a naskočilami husí kůže.Asi simyslel, že se klepu zimou, a takměchytilzazáda,přitisklvšísilouksoběastrčilmijazykdopusy.Tobylfofr,skorojakonečekanýzápasnickýchvat.Pokusilajsemsesvýmjazykemudělattotéž,jenomžejsemsedostalamaximálnětakkjazykujeho,neven.Bylotovlastnělogické.Tma,kteráužbyla,přišladocelavhod.Zatímco se naše jazyky dotýkaly, David mi přejížděl rukama po zádech

55

XVII.

ajámyslela,žesesnažímězahřát.Skorobychbylaradši,kdybyměnedrželanemělpřehledotom,jakstrašněsetřesu.Jenomžetobylotaknádherné,žejsemsenepokoušelamuvysmeknout,naopakjsemseodhodlaladátmudlaněnajehozadek.Nevadilomuto,atakjsemhoopatrnězmáčkla.Splnilajsemsitakjedensvůjvelkýsen.Vyšelzněhotakovýzvláštnízvuk.Vytáhlsvůjjazykzmýchúst,dalmiasipětpusnatvářapakhostrčilzpátky.Zvládlajsemsemezitímnadechnout,takžetobyloještěpříjemnějšínežpředtím.Neníasiniclepšího,nežkdyžsečlověkpřilíbánínedusí.Jenměmrzelo,žejsemsinestihlautřítsliny,kterémikanulypobraděabylyasinásobou.ZachvílimiDavidvyhrnultričkoapořádmijezdilrukamapozádech.Nevzalajsemsipodprsenku,protožejsemněkdečetla,žetoklukyvícvzrušuje.Navícjsemnemělamocvelkáprsa,takžesimyslím,žetovypadalodoceladobře.Po zádech mi nebrázdil dlouho, brzy přesunul ruce na břicho. Za malýokamžikmialejednoudlanínečekaněstisklhlavu,abychmusnadneutekla,ahřbetemdruhémirychlejezdilpobocíchabřiše.Bylatopředehrakprvnímuvážnějšímuútoku.Zaokamžiksitotižstoupltrochustranou,vjelhloubějipodtričkoapohladilmiprso.Konečně.Mělajsemukrutánskytvrdoubradavku,tvrdšíjsemsnadnikdyneměla.Začalajsemzhlubokadýchat,cožjsemsiuvědomilaažpochvíli.Trochujsemztohozpanikařila.Zklidnilajsemsetedyaposlouchala,jestliDaviddýchápodobně.Ukázalose,žejsmenatomzhrubastejně,takjsemtosvédýcháníneřešila,přestalasekontrolovatašladotoho.Podlemýchoblíbenýchčasopisůtobylvstřícnýkrokvůčipartnerovi.Jelajsempodlenávodu,hekalijsmeoba.Opřelměozeďahladilmiprsaužoběmarukama.Poměrnědlouhotobylonádherné,pakjealemačkaldoceladrsněazačalotobolet.Jámuzatozačalavícmačkatzadekadocelaměpřekvapilo,žetovzaljakoupozorněnínato,žejemocagresivní.Natokontotrochuubral,dokonceivevzdychání.Byli jsmevtakovézvláštnípozici.Kdybydonásněkdostrčil,asibychom

56

upadli, protože jsme stáli blizoučko sebe a mezi naše těla se vešly jenDavidovyrucea jazyk,kterýzmépusyskoronevytáhl.Užjsemsinanějzačalazvykatanapadlomě,žebynebylošpatné,kdybymihotamnechal.Aspoňnajednunoc.Vžádnémpřípadějsemprostěnechtěla,abytoskončilo.Davidurčitětakéne.Tostímjazykemjsemzakřikla,protožesesklonilazačalmilíbatprsa.Jásistihlaaspoňutřítsliny,alerukujsemsinechalamokrou,neosušila jidokalhot,protožeměnapadlo,žeažpůjduspát,budumíttakhleDavidausebe.Připadlomitodostujeté,alevidělajsemtovnějakémfilmu.Taholkabylastejněstarájakojá,uvažovalatakétak.Akluk,cojilíbal,bylčernoch,jenotrochutmavšínežDavid.Takžetobylavlastnětotožnásituace.Týjo,jsmejakovefilmu,jakoherci,profíci.Jehojazykolizovalmébradavky.Bylatoparáda.Chvílemajakobyceléprsovcucldosebe,cožsicenebylomocvzrušující,alezase jsemsialespoňnachvilkuodpočinula,protožesemusímpřiznat, žemojekalhotkybylydostvlhkéamělajsemstrach,abysetonedostaloskrzdžínyaDavidsinemyslel,žejsemsevzrušenímpočůrala.Jenžeonmi za chvilku tydžíny rozepl.Tomědocelapřekvapilo, protožejsemmělapocit,žebychnechtělapřijítopanenstvíněkdeuzdinaŽižkově,navícuzdinašehošpinavéhodomu.Zatímcomivmezičasezasejančiljazykemvpuseajáslintalajakolachtan,rozhodlajsemsedátmunajevo,žesenebojím.Nasálajsemztvářevůnijehokůžeazačalamurozepínatkalhotytaké.Šlotodocelahladce,nemělpásek.Jenomžekdyžjsemrozeplazip,došlomi,žesinejsemjistá,cobychměladělatdál.Naštěstíbylrychlejšíastrčilsvérucepodkalhotkynamůjzadek.Zmáčklhoamnětopřišlotrapné,protožejsemhomělaodzdidoststudený.Nemuselajsemsinanějkvůlitomusahat,vědělajsemto.Každáholkaví,jestlimázadekstudený,nebonaopakteplý.Davidmipoložilhlavunaramenoazabývalsejenommýmzadkem.Ohřívalhoazačalotobýtsuper.Jáudělalatotéž–vzalajsemsidoparádyjehoprdelku.

57

Ježišmarja.DrželajsemvrukouzadeknejkrásnějšíhoklukavPrazeamohlasisnímdělat,cojsemchtěla.Tyjo.Užívala jsemsi toapřestalavnímat,coděláonsmým.Myslím,žepárkrátnaznačil,žemistrčíprstmezipůlky,alevždyckyseovládl,zacožjsemmubylavděčná.Bylotopřecejenompoprvéajámyslela,žebytostrašněbolelo.IkdyžmijednouKačenaříkala,žekdyžjítotakhleděláMundial,jetodocelafajn.Jámuprstynikamnestrkala,spíš jsemsesnažilavychutnávathladkost jehokůže.Hladilajsemho,mačkalajemněivíc,apokaždé,kdyžtobyloještěvíc,vyšelzněhotenzvláštnízvuk.Tohle jsem dokázala se zadečkem Davida S. Byla jsem na sebe pyšná.Opravdu.Paknajednourucevytáhl,zlehoučkaměpolíbilajájasněpochopila,žebychjemělavytáhnouttaké.Udělalajsemtonerada.Pohladilměpovlasech,cožbylozvláštní,protoževtěchprstechpředchvílidrtilmouzadničku.Pošeptalminěcokrátkého,čemujsemprosamévzrušenínerozuměla,apřitisklse.Dalajsemruceodsebe,jakožesevzdávám,apřipadalomitodostdobrodružné,protožekdybyseteďrozhodlmětřebauškrtit,nestihlabychsevůbecbránit.Ačkolivbyspoustaholekzjehogympluurčitěchtělavtakovéhlechvíliumřít.Ajáostatnětaké.Davidmialeolízlucho,tosemimocnelíbilo,alevoudlanímipomaloučkuzajíždělpodkalhotkyzepředu.Zpanikařilajsem.Topřecenešlo,nemělabychmutodovolit.Aneboměla?Třebatobylonaposledy?Kdybychvěděla,žesetoužnikdynebudeopakovat,takbychasizaťalazubyanějaktovydržela.Jenomžejánechtěla,abytobylonaposledy.Davidovarukapokračovalapřespahorek,kterýjsemnechalajemněochlupený,jakradilivjednomteenagerskémčasopisu,asměřovalaníž.Reflexivnějsemstáhlanohyksobě.Onsevtenmomentzarazil,vyndaldlaňaomluvilse.Pohladil mě rychle po vlasech, dlouze mi zlíbal rty a přitom mi zapínalkalhoty. Jáchtělaudělat totéž,alezadrželmě.Levourukumipustilpodéltěla,prstypravéjemněolízl,pevněchytilapomalustahovaldolů.Celoudlaňsipřitisklnabřicho,vedlji tak,abyhohladila,apochvílipokračovalníž.

58

Prodralijsmesetaktopodgumujehoboxerekanajednoujsemsehodotkla.RozmnožovacíúdDavidaS.Týjo!!Vícsinepamatuju.ZaminutujsmeobastálivpozorupřededveřminašehodomuaDavidsezeptal:„Sejdemesezasezítra?Můžeš?“„VRockCafé?“„Hmmm,všest.“„Takjo.“„Můžutěpolíbit?“„Hmmm.“„Jávlastněpořádnevím,“zasmálseaobjalměnarozloučenou.Bylajsemkompletnězamilovaná.

Od doby, kdy zemřeli rodiče, jsme neměliVánoce. Nikdy po téudálostijsemnepobralodvahujejichatmosférusestřičcenabídnout.Byljsempřesvědčen,žeještěnenídostsilnánato,abysedokázalacelývečerusmívata posléze radovat z rozbalených dárků, když právě rozsvícený vánočnístromekauněhomydvasmámouatátouzareprodukovanéhozpěvuvybranékoledybylotoposlední,cosizespolečnýchdnůkompletnírodinyvpamětizachovala.Bezmučenípřiznávám,žejsemnebyltakovýchlapák,abychdokázalsvátečnívečerbravurněpřipravit,abylsistoprocentnějistý,žekdybyMartinkavešladoslzavéhoúdolí,umělbychjizněhobezztrátydůstojnostivyvéstaznovunasměrovatdopatřičnénálady.Oba jsme se naučili čelit vyprávěnímpřátel, kteří ve dnech bezprostředněposvátcíchsnadšenímlíčili,jakédárkyodnejbližšíchobdrželi,jakskvělésvátkybylyajakneskutečněsetěšínadalší.Úplněnejbližšípřátelesicevěděli,žetototémajepronásdvazčinžovníhodomunaŽižkově zapovězené a nepsanoudohodudodržovali, nicméněponěkolikanechtěnýchdávkáchdoMartinčinyrozbolavělédušeodnáhodných

59

XVIII.

kolemjdoucích jsem vzdal nová a nová vysvětlování, že hovořit před níokráseVánocnenívhodné.Bylobytonekonečné.Jako obvykle jsem přemýšlel o tom, jak čtyřiadvacátý prosinec, který sekvapem blížil, zvládneme strávit mimo společenský mainstream a jak seotočíme zády ke všem těm chrchlajícím prskavkám, připáleným kaprům,přecpanýmžaludkůmanapárchvilvynucenýmštěstím.Vroce,kdysetosrodičistalo,jsmebylisjakousidobročinnouorganizacírozdávatpolévkubezdomovcům.Těšilomě,ževětšinaznichnámsponěkudbezduchýmvýrazemvetvářitvrdila,ženašezeleninovájelepšínežneslanánemastnášlichtapražskéhoprimátora,jenžsijistěkesvénevolikvůlibodůmdovolebníchbojůzpackaltímtonemilýmaktemcelývánočníden.V dalších letech jsme byli v Bratislavě a zkoušeli přejít ten velký mosttolikrát,abychomsedostalidoGuinnessovyknihyrekordů.Doránajsmesealetakunavili,ženásaninenapadlozavolatdoPelhřimova,kdedleliti,kteříunásctěnoubibliparadoxů,úchylekazhovadilostízastupovali,apoprositjeozaslouženýzápis.Pouštělijsmeidrakyspárpodivnýmimagory,kteřímělizato,žepapírovámaškaranadřevěnémkřížidolétne24.prosincedokilometrovévýšky,apokoušeliseotosprovazemdlouhýmledatakpadesátmetrů.Štědrýdenjsmezkrátkazabíjelirůznýmizpůsoby.Nikdytoalenebylokuchechtání.Rozvalovaljsemsevložnicinazemipředpostelí,žužlalvzubechvrchníčástumělohmotnépropisovačkyasnažilsespásnýnápadvysedět.Prooddechjsemsivurčitýchokamžicíchpustildohlavyholky,kterémidaly,ity,kterétakštědrénebyly.Vzpomínkytobylytakintenzivní,žejsembrzypodjejichnáporemnahledánínápadurezignovalapočalsinanachystanýcár papíru dělat čárky – to když semůjmozek odhodlal vejít do historieavybavitsiobličejedam,kteréokusilypotméhotěla.Sestudempřiznávám,že jsem si jejich počet takto zapisoval poněkolikáté. Současně sázím tohoplyšáka,kteréhomámvautě,žetotopočetnícvičenípodstupujecelářádkanesebevědomýchmužů.Byljsemjednímznich.

60

Martinkavstoupilapozaklepání,ačkolivjsemjíužmilionkrátřekl,žejetudomaajejíslušnostnenívtomtoojedinělémpřípaděnamístě.Projistotujsemtozopakoval.„Bráško,“řeklabezreakcenamoupoznámku.„Můžu?“„Pojď, zrovna si nad něčím lámuhlavu.Když tu ale budeš, ustanuv toma problém tak vytěsním,“ pronesl jsem a chvatně přeškrtal osm čar, kteréjsemsinakuspapíruudělal.Nechtělbychvysvětlovat,žejsembylzrovnanarehabilitacisoslabenýmegem.Sedlasivedlemě,pláclasedostehenateatrálněsenadechla.Dalatímnajevo,žesenepřišlajentakpomazlit,alehodlávyklopitcosizávažnějšího.„ChtělabychmítVánoce.“Jsemsijist,žesemipotévětěnaokamžikzastavilosrdce.Naštěstítobyljenmoment,desetdvacetvteřin,pročežjsemtobezdůsledkůpřežil.Martinkasitohosamozřejměvšimlaapláclaměpěstičkoudohrudníku.„Au.Neblbni,nasrdečnímasážtonení,“odbyljsemji.„ChtělabychmítVánoceachtělabychjemítstebou,“shrnulapřáníapárcitlivýchranekpřidalanavrch.„Staloseněco?“zeptaljsemse,abychzískalčas.Současnějsempočalvnitřněprožívatnadšeníztoho,žepotvrdí-lisejejížádost,nebudumusetnaletošnírokvymýšletšaškárnynadrakiáděnebovBratislavě.„Stalo,“řeklahrdě.„Povídej.“„Mámkluka.“Spadlmišutrzesrdce,alenechtěl jsem,abytopoznala.Nedostatekmýchupřímnýchobavbyjimohlrozesmutnět.„Anejsinatomladinká,princezno?“„Tys nikdy neslyšel, že princezny se vdávaly kolikrát už v deseti letech?Nejenvpohádkách,“kontrovala.„Nicméněmy žijeme v jednadvacátém století.To, o čemmluvíš, je popis

61

XIX.

některéhotvéhominuléhoživota.Nemůžuzato,žetěkdysipankrálprodalškaredémuprincitakbrzy.Zasloužilbypárfacekavěřmi,žejakmilenaněhoněkdonarazím,vyřídímsi tosnímdřív,než tennáfukastihnepozdravit,“zavtipkovaljsemapotřebnéobavypřesunuldoaktuálníhovýrazusvétváře.„Bráško, žádný strachy.Užměsíc chodím s jedním klukem a chtěla bychletosmítVánoce.Jenatomněconepochopitelnýho?“„Jetojasnéazačínámsezatracenětěšit.Alemělbychpárotázek.“„Jakých?“„Kontrolních.“„Hmmm.“„Položilbytijekaždýmilujícíbratr,patnáctko.“„Šestnáctko.“„Šestnáctko,samozřejmě.Jávím.Mohu?“„Jetonutný?“„Jetonezbytné,protožebychpakpřípadnědalsnastalousituacísouhlas.“„Táák jó.Ale rychle,mámrande,“ušklíblasepuberťácky.Musímpřiznat,žemětenhlejejíobličejobvyklebavil.Brzyjsemsehosvýmipoznámkaminaučilvarzenálujejichgrimasvytvářet,takžejsemsemohljejímmiletelecímšklebembavitvždy,kdyžjsemnatomělchuť.„Čech?“začaljsem.„Čech,narozenvPraze.“„Na to jsem se neptal. Takže Čech. To jsem si oddechl. Kolegovi zezaměstnánínedávnopřivedladceramilencezBulharska,čilijistěchápešméobavy.Krása?“„Nebeská,ne?Tojsouotázky...“„Původ?“„Pochybný.“„Asice?“zaraziljsemse.„Otechajzl,matkaotcovaslužka.Už jsemses tímalesrovnala.Všude jeněco.“„Aon?“

62

„Taky.“„Takžepřipravennaživot?“„Doufám.“„Geny?“„Zdáse,žefotremneposkvrněny.“„Okolikrokůjenapřed.“„Užměsícjenodva.“„Tonenímoc.“„Jávím,alejsemnachystanápomáhatmuvnesnázích.“Martinka se najednou zarazila. Pak vyskočila, srazila k sobě chodidla,zasalutovalaaposlušnězahlásila:„Takéjsempřipravenasdíletsnímdobréizlé,sladkéikyselé,hovězíiskopové,bakelitovéihuňaté,jehoisvé.“Potésesrolovalazpátkyvedleměaobjalamě:„Bráško,jáhofaktmiluju.“„To rád slyším.Amačkáváš ho stejnou silou?“ zeptal jsem se a snažil sevymanitzopravdupevnéhoobjetí.„Víc.“Varovnějsemzvedlukazovák.„Jehojméno?“„David.“„Povolání?“„Student.“„Jakto?“„Ne,zpěvák.“„Nonazdar,bohém.Jsivpasti,princezno.Trubadúřitěnejsouhodni.Budutěmusetzavřítdověžeadopřáttičas,abyspřišlakrozumu.Přirozeněnechámmístotvéhosezeníobrůstšípkovýmkeřem,tokdybysenáhodounašelnějakýborec,kterýbysejímchtělpromačetovat...“„Neblbni.Tymětadyvyslýchášaznášho,“zvážněla.„Prosím?“„Nojasně.“„VojtaKotek?“„Né.“

63

„TakMádl!“„Né.“„SámerIssatakéne,viď?“„NejsemHanychová.“„Moment!Kdyžjsiříkala,žejehootecjepakoamatkapakovaoslice,nenítoněkterýzesynůprezidentaKlauseči,nedejbože,rozmazlenáratolestjakéhosiTopolánka,kteráužprosvouarogancipřičinlivěplnínovinyaservery?“„Tojsoublbýotázky.“„Nejsoutooni?“položiljsemdůrazněklíčovýdotaz.„Stokrátne,nejsempitomá.“„Potomjsemvklidu.Teďužtomůžebýtjenlepší,aťjetokdochce.Vyloučili-lijsmenejhrůznějšímožnosti,métělojenachystánonechatvšechnyorgánynastolitobvyklýrežim.Mimochodem,princezno,strašnětoužímještězasvéhoživotapoznatmladéhomuže,kterýsibudeschopendostatečněuvědomit,žejehootecjevýstavníparchant,abudeschopentoveřejnědeklarovat,případněseodfotradistancovat.Tobybylaodtěchsynůfrajeřina.“„Vezljsiho…“napovídala.„Jáasivím.“„Nó…“houklavnaději.„Takovétohubené,snědé,tiché,čpícíkouřemivínemaztvéhopohledujistěkrásné,kterémiusnulovautě,nicméněpředtímslušněpozdraviloapotésezpůsobněrozloučilo?“„Ano.“„Výborně,“pochváliljsemji.„Zdáse,žeprincbylnalezen.“Martinka se ke mně přitulila a blaženost, kterou naplno prožívala, bylavpozitivnímsmysluslovanakažlivá.„ChciVánoce,Vojtíšku.“„Jákoneckoncůtaké.“„Koupímestromeček,dárky,usmažímekapra,upečemecukroví,noprostěbudemejakonormálnílidi.“„Azvládnemeto?“

64

„Zvládneme.ApotomDavidapřivedu.Takžetozvládnoutmusím,nemůžuproněhojítufňukaná.“„Tobudejehoprvnínávštěva,nebohomámčekatužvdohlednédoběatudížsedobytuvracetspatřičnýmhalasem,abychnasebesohledemnavašedivnéchovánívtvémkutlochuupozornil?“„Bráško…“„Martinko, neříkej, že se poměsíci vztahupořád zdržujete někdev bistruukolyavína.“„Tone,“proneslasostychem.„Nechcitěpřivádětdorozpaků,alemusímsejakostaršísourozeneczeptat.Mohutochápattak,žesiužstvounevinnostínemusímlámathlavu?“„Hmmm.“„Jakoco?“„Nezlobsenamě.“„Ani omylem,“ usmál jsem se skoro otcovsky. „Jen doufám, že i nadálezůstávášprinceznou,protožestarámoudrostpraví,že…“„Že?“„Že…“„Tojsemtedazvědavá.“„Žedvojíjedkazíduši–vínoakrásnážena.“„Co?“„Persképřísloví.Prochlapy.Šlohnemesmrček,neboborovičku?“

„Jáztohomámtakovouradost,“svěřiljsemsepoodtajněnínovéudálostisvémunovémupříteliZdeňkovi.Jezdil do Prahy často, a tak jsme se sešli jednou, dvakrát a potom ještěněkolikrát,abychomspolečněklelinejenomnadčeskoukopanou,aledalinafrakvšemvěcem,kterénásupřímněštvaly.Připouštím, že jsme na nezávislého pozorovatele mohli působit dojmem

65

XX.

pivních žvanilů. Skutečnost ale byla jiná.Zásadně jsme se nescházeli nadpůllitrypáchnoucíhomoku,jehožproklamovanádobrotačeskouspolečnostvyslala na prvnímísto celosvětového žebříčku v jeho spotřebě, nýbrž naddecilitryvín.Adobrýchvín.Zdeněksevnichvyznal.Na rodákazPrahy,který před časem odešel do Dobříše, aby se tam pokusil udělat kariéruupolicejníhosboru,mělokritériíchkvalityvínsolidnípřehled.Teoretickýipraktický.Nikdyjsmeseneopili,protožekdyžmělZdeněkpocit,žejedenznásmluvívíc, než by se nad sklenkouhájené tekutiny slušelo, ukončil naši schůzkurazantnímgestemavyzvalmě,abychhodoprovodilNaKnížecínaautobus.Vpodstatějsmesescházelicotřidny.Uklidnilotoponěkudmounervozituztoho,ževmémživotěaktuálněnefigurovalažádnážena,prokteroubychmohlvyskočitzoknanebostrčithnátdorozpálenéhooleje.Nějakjsemsestakovýmimíjel,abylotoužtřiměsíce.„Aťsetopovede,“popřálmiZdeněk.„Jsemztohonervózní,“přiznaljsem.„Nicméněmámpocit,žecositakovéhopostihloitebe.Musímříct,žemiodzačátkudnešníhovinnéhomatinépřijdešponěkud,řekněme,mimosvouoblast.“„Sereseto,člověče,“vyšlozněho.„Výpověď?“„Tam to ještě nedošlo, ačkoliv je to zřejmě otázka času. Předevčírem alezemřelGeňa.“„Skokandozdi?“„Jo.Aninevím,pročsezaserozsekaltentokrát.Udělaltodomaavykrvácel.Našlihozapárdnů.Byltěmiskokytakzvláštněposedlý.Jenjásámjsemzaregistrovalasipatnácttaktoprovedenýchsebedestruktivníchpokusů.Onsetímnejdřívvhospodáchpřiživoval.Vykládal,žeskočídozdihlavounapřed,abralzatopeníze,kterénaněhoštamgastisázeli.Zpočátkutošlo,jenomžekdyžmupoprvékřuplalebka,tobylopřičtvrtémpátémskoku,taktosnímzačalojítzkopce.Pakpřišlynemocnice,poutáníklůžkuazákazyčučetnafotbal.Ateďdoskákal,“shrnulZdeněk.

66

„Lzezatožalovatfotbalovoureprezentaci?“„Obávám se, že ne. Kdyby třeba dala slib, že vyhraje, a podepsala na tosmlouvu,takbytošlo.Aletakhlejetobezšance.Navícjsitojistěnemyslelvážně.“„Myslel.“Zdeněkserozesmál.„Poslouchej,jakétymášvlastněkrédo?“„Nijak jsem nad tím nepřemýšlel, nevím.Alemyslím, že něco ve smyslusejmouthajzla.“„Tosetedydivím,žebysnatuvěcsGeňoušelpřessoud,“prohodil.„Nemámtopromyšlené.Alejednoubudustudovatprávaapakvtomudělámpořádek.“„Tobysmělbýtspíšposlanecastátvčelestrany,kterábydokázalazměnitzákony.Jakopoldatimusímupřímněříct,žebysepárnovýchzákonůměloudělathned.Myslíšsivšak,žehajzlmázájemudělatzákonprotihajzlovi?“„Nesmysl.“„Nesmysl,“potvrdilzklamaněapodívalsenahodinky.Nalilijsmesivíno.„Acoseještěsere?“pokračovaljsem.Zdeněksiodkašlal,roztáhlruce,abyseprotáhl,apodívalsenaměpohledem,kterýznamená,žeto,coteďuslyším,jeurčenojenommýmuším.„Hele,jestlisetiotomnechcemluvit,obejdusebeztoho.Alepokudbychtimělnějakpomoci,pakbychotomvosímhnízděpotřebovalněcovědět,“vysvětliljsem.„Jevtomsamice,“proneslvážně.„Tojefajnstarost,ne?“zalesklysemiočinadšenímineškodnouzávistí.„Jsiabsolutněmimomísu,člověče.Někdymětoažděsí.Jetoprůseražnapůdu.Možnávýš,toseteprveukáže,“řeklaodmlčelse.Jistěseještěutvrzovalvtom,zdajerozhodnutípřehoditsvousvízelnamábedradostatečněohleduplné.„Jejíšestnáct.“„Ideálnívěk,příteli,“rozesmáljsemse.„Šestnáctiletéděvčejejakoslunkovzimě.Překvapí,alenenasere.“

67

„Poslouchejdobře.Smanželkoujsemdvacetletajetopotíž.Nicnefunguje.Kdyžknámalepřijdejejísestra,tvářímesejakodobřespolupracujícítandem,protožeségrajetroškuchabrusnanervy.Všechnobytopřestobylovpohodě.Začalomědokoncebavittukomediihrát,vymýšleljsemsiparádníčísla…“„Cotřeba?“skočiljsemmudořeči.„Někdylonijsempředjejísestroudokolavtipkovalasahalmanželcenazadekstím,žesetěším,ažsitovečerzaserozdáme,ažebynebyloodvěcipřivéstna světdvěaž třigeniálníděti,kdyžuž jsme takdokonalýpár. Její sestrasetímnápademnadchlaaodtédobysepokaždéptá,jestlijsmeužpočali.Rozumíš?Jestlijsmepočali...Přitomjásesvouženounespalosmroků.“„Atojítonemůžešjakopolicajtpřikázat?“„Tomizákonynedovolují,bohužel.Mojemanželkasealenejvícnaštvalanekvůlitomu,žebychommělimítděti,aleproto,žejsempředjejíslabomyslnousestrouřekl,ženašedětibudougeniální.Jepřesvědčena,žesitovzalaosobněažesedomasouží.Přesnětaktoříká–souží.Nicménětoskutečnépekloteprvepřijde...“„To předpokládám, protože všechno dosud zveřejněné je spíš námět naprostoduchoukomediidooblastníhodivadla.“„Její ségramádceru.Nikdopřesně neví s kým, ale asi s někýmzdravýmapohledným,protože taholka jefaktkus.Podělalbyses,kdybys jividěl,prostěkrásnýproduktpřírody.“„Příteli,myslím,žejsivpěknémmaléru,“zasýčkovaljsem.„Teďužjo,“vydechlrezignovaně.„Nevím,conaměvidí,alešlapeto.Začaloto,kdyžjíbylopatnáct.Přesnětenden.Přefikljsemjiasiotýdenpozději,anižbychsipřipustil,žeztohobudutotálněmimo.Jenomžesemivhlavěněcorozjelo,došlozřejměkpověstnémuŘepkovublikanci.Zblázniljsemsedosexusníahlavnědoní.“„Ona je tak stará jako moje sestra,“ přerušil jsem ho poměrně vážnýmtónem.„Jemožná ještěmladší,“ rozhodil ruce. „A s takovou holkou se teď tajněscházím.Vlétětobylapohoda,jezdilijsmenavýlety,chodilizaměsto,váleli

68

sevenkunebovautě.Jenževziměsetoutlumilo,cožpřineslojedinýefekt:toužiljsemponíještěvíc.“„Manželkanicnetuší?“„Nemáme děti, takže to bere tak, že si strýcovskou pomocí její sestřekompenzujunemožnostdávatotcovskouláskusvým.Vůbecnezaregistrovala,žejsemsizačalPetryvšímatteprveloni.Potkalamědokonalávěc.Jeráda,žesníchodímven,žeseonitakhezkystarámažesníjejíségranemápotížejakojinématkyspuberťačkami.“„Faktnavásnepadlbyťjenstínpodezření?“„Jenjednou,kdyžpřišlakautuamyselíbali.“„Tyvole…“„Jentaksezasmálaařekla,žebysePetramělaurčitěpřikaždéjízděautempoutat,aťsedívzadunebovpředu.Abysejíprýněconestalo.Vnašíherceale nemáme vzadu popruhy, což by má žena měla po těch letech vědět,nemyslíš?“„Tojo.“„Mám dojem, žemá také nějakoumozkovou dysfunkci,“ řekl starostlivě.„Kdybybylavpořádku,určitěbyjíbylovšechnojasné.“„Možná.“„Chovásealepořádstejně.Manželstvívtroskách,vztahchronickynapjatý,příchodsestry jejnapárokamžikůzmění,pakzaseobvyklýžalostnýstav.Nepozorujuvjejímchovánízměnu.“„Třebajítovyhovuje.“„To ne.Má svoji sestru strašně ráda.Má ji dokonce tak ráda, že se snažízjistit, skýmtodítěmá,protožeonasi toprostěnepamatuje.BuďtenkrátmělapůlkuDobříše,anebojetanemochorší,nežsipřipouštíme.“„Atysimyslíš?“„Obojí.“Ztichli jsme.Zdeněkvestylu„a teď tovíš“, jáve stylu„cos tímasibudemedělat?“.„Mámvkusnýaneotřelýnápad,“vyhrkljsempochvíli.

69

„Nevěřím.“„No,ontonenínápad,kterýbytvůjproblémřešil,alejetonápad,jenžtvůjvztah s Petrou, ke kterému ti srdečně gratuluju, vylepší, vyzkouší a třebaiukončí,budeš-lisitopřát.“„Absolutněnevím,cosiodtohovztahupřeju.“„Podívej, slíbil jsemMartince, že ji vezmuna dovolenou. Slib bych chtělsplnit,alesoučasnějsemsijist,žekdyžnáspojedevíc,budetolepší.NavrhujuvyrazitvdubnunaRhodos.Zájezdužjsemvybral,jenpřiobjednámpokojprovás.PojedemedoletoviskaFaliraki,hotelPegasos.Mrkninatonainternetu.Nenítotakdrahéapokudbysmělproblémspenězi,vypomohuti,protožejakodispečernemámažtakšpatnýplat.“Zdeněk se zamyslel a pak vytáhl z náprsní kapsy kalendář na příští rok.Nalistoval stránky patřící dubnu a vepsal na ně: „Dovolená, beru Petru“.Zápisdvakrátpodtrhl,diářsklaplavrátildokapsy.„Jedeme,“řeklvítězoslavně.„Ok,berubadminton.“„JáPetru.“

„Tyčubko,“zakřičelajsem,kdyžzkoupelnyvyšlarozcuchanáLola.„Jé,nazdar,“dostalasesebe.„Cotuděláš?“„Cotadydělášty?“vyskočilajsemzežidle,nanížjsemčekala,ažtenněkdouvnitřuvolníkoupelnu.„Jásemdneskapatřím,alecotudělášty?Typatříškněmu?“ukázalananašiložnici.„Jo!“„Tojetvůjkluk?“podivilase.„Jámyslela,žejsisDavidem?“„JasněžejsemsDavidem,atenkluk,cossnímdneskaspala,jemůjbrácha.Užrozumíš?“„Promiň,jaksevlastnějmenuješ?“pokusilaseměasinaštvat.

70

XXI.

„Cojetipotom,tyčubkojedna.Koukejsesbalitavypadniznašehobytu.“Hulákalajsemtak,žetozložnicevytáhlorozespaléhobrášku.Zívl,protáhlse a přes zalepenéoči nanásudiveněmžoural.Rozběhla jsem sekněmuachytilahokolempasu.Lolabylazaskočená.„Nečum a vypadni,“ pokračovala jsem v útoku. „Už tě tady nikdy nechcividět,protožesmýmbráškousivytíratzadeknebudeš.“„Bráškou,jo?“vysmálasetomuslovuLola.„Hele,Loldo,nemělabysútočitnamousestru,protoženatojsemopravduhodně citlivý. Zvláště po ránu,“ zastal semě rozvážně bratr, který rychlepochopil,žektomutosetkánínemělodojít.„Chtělapotoběpeníze?“zeptalajsemseapevněhodrželakolempasu.„Pročbychtělapeníze?“podivilsebratr.„Cotomeleš?“dodalaLola.„Tysedotohonepleť,“okřikljiVojta.„Nodovol,“naštvalaseavykročilakolemnásdoložnice,kdemělasvršky.„Coseděje,“zeptalseměbráškatišeji.„Kdesnechalrozum?Tohlejenejvětšíděvkapodsluncem.Chodísestarýmachlapamaabereodnichpeníze.Kdesknípřišel?“„No,včeravečer.Aninevímkde,alevzaljsemsijinanocdomů.Normálka,ne?“zadrhával,protožemuasiúplněnedocházelo,žeLoluznámzmejdanuzHorníhoBezděkovaaonamitamřekla,jaksemámkchlapůmchovatajakodnichvycucatpeníze.Pěkněděkuju.„Platilsjíněco?“zeptalajsemsepřísně.„Zaco?Bylajakodřevo…“„Cositodovoluješ?“ozvalasezložniceLola,kterásetamchvatněoblékala,abymohlaconejdříveopustitbyt.Byla jsem ráda, že se bráška postavil na mou stranu. Většinou se totižsnažilméneshodysjehoctitelkamiuklidňovatadělatznászakaždoucenukamarádky.„Tojekonstatovánískutečnosti,slečno,“houklbratrdoložnice.Pakseotočilkemněapoprosil,abychsešlaumýt.

71

„Nepůjdu.Ažvypadne!“„Nedásenicdělat,Loldo,dneskabudešmusetvypadnout.Abezkoruny.Tojetedapech,co?“rozhodlnahlas.Lolavyšlazložnice,upravilasitrochuvlasyastouplasipředméhobratra,kterýsenamělišáckyusmíval.„Sprosťáku!“zařvalaadalamufacku.Bráška se chytil za tvář a prohodil kemně: „Viděla jsi to?Dosvědčíšmiusoudu,žeměnapadlonepoužitelnépostelovéprkno?“Zatochytilještějednu,cožměvlastněaninenaštvalo,protožejsemvěděla,žetobráškapřežijeažesisLolouužnikdynicnezačne.„Vypadni,“poručilajsem.Lola se pomalu odebrala ke dveřím. Tam se otočila, nervózně se na náspodívalaaplašeřekla:„Jáalenejsemžádnácoura,tojstemětedanaštvali.“„Tojemožný,“odpovědělajsemrazantně.„Jáalenechci,abysmidělaladobráchy,protožejsimiřekla,ocojde,ajáchci,abymělbratrdobrýholky.“Lola se v tu ránu rozplakala: „Fakt nejsem žádná coura, on se mi líbil.Normálněsemilíbil.Jenatomněcošpatnýho?“„JmenujuseMarty,pamatuješ?“„Promiň.“Chvílibyloponěkudtrapnéticho.„Lolo,“pronesldoněhobratr.„BudemesMartinkou,tedysMarty,rádi,kdyžtuzůstanešnaoběd.Dnesvařímjá,mělobytobýtnějakéfiléàlačlověčímasonahoubách,specialitaTajnerů.“„Toběsetakyomlouvám,“vzlyklaLola.„Sestřičko,jdiseumýt.Atysi,prosím,ještějednouodlož.Jestlichceš,budurád,kdyžmipomůžeš,“řeklvlídněbratrasymbolickysiztvářeshrnuldvěfacky,kterépředchvílídostal.„Můžu?“podívalaseLolanamě.„Hmmm.“Bylajsemstrašněráda,jaksetkánísLoloudopadlo.Uobědajsmesidocelahezkypopovídaliabráškajiještěpozvalnavečeři.Onaalenemohla,protože

72

říkala, že něcomá. Jinými slovyměla sraz s jedním ze svých třímilencůašanciněcovydělat.Stoprocentně.Otomsealeběhemobědavůbecnemluvilo,spíšjsemsemohlapřesvědčit,žeLolatotakénemájednoduché,žebojujesproblémyzminulostiažekdyžbylaměsícvjakémsiústavu,protožesepopralasučitelkou,takjítomuselododalšíchletdostpoznamenat.Ukázalo se, že jsemměla štěstí.Kdyby se domě totiž pustila pěstmi, asiby vyhrála. Dokázala prý být strašně vzteklá a strašně silná. Říkala, žejednoujednomuklukovivytrhalatolikvlasů,žesitosvojemikádomuseldátpřestříhatnaježka.Kamarádkyznásaleasinebudou.Adoufám,žebráchasnínebudespátnebochodit,protožebymětostejněnaštvalo,ikdyžjsmesisLolouuobědadostvěcívyříkaly.

BubeníkBestiíštírůEdsevrátilznemocnice.Bylještěcelýsešitý,alehnedsepořádalmejdan.ŠlosedobytuUkrajinceSergeje,alemocsetonepovedlo,protožekdyžzrovnaEdpředváděl,jaktenkrátvLucernaMusicBarutancoval,vlnilsenastolevbocích,pozpěvovalsi,slintalatočiltričkemnadhlavou,přišlanečekaněSergejovasestraAgitasnějakýmpotetovanýmRusemavyhodilinás.Neodvážilijsmesemocodporovat,protožetenRus,kterémujsmezačaliříkatPutin,vypadalopravdudostdrsně.Jediný,kdosepokusilvyjednávat,bylDavid,přestožejsemhotahalapryč.PopošelkNatašeaPutinovi,něcojimřekl,načežsetenRusozvalstrašněhlubokýmhlasem:„Pajdívpíču,málčik.“Tapodivnávětarozhodlaotom,žejsmesišlisednoutdoRockCaféazapárposledníchpenězkoupilipiva,kolyakrabičkucigaret.Kuřáci řekli, že sepůjdedomů,ažsecelávykouří.Zahodinubylohotovoašlose.Nějak se nemůžu vyznat v Kačeně, protože jsem během toho mejdanua večírku v RockCafé nepochopila, s kým zrovna chodí. Chvíli se lísala

73

XXII.

kMundialovi,chvílikeKalevimu.Dozvědělajsemseale,žeKalevimátakésportovnípřezdívku.TokdyžsezrovnaKačenalísalakMundialoviaKaleviseděltrochunaštvaněsám.„Surfovaljsempointernetuajentaknaklepávaldovyhledávačepárpísmen,kterýmě zrovna napadly.Najednou jsem napsal kalevi a vyhledávačmě odkázal nastránkyfinskýhohokejistyKalevihoNumminena.Strašněsemitojménolíbilo,atakjsempakchodilavšemvysvětloval,ženejsemRoman,aleKalevi.NechtěljsembýtNumminen,tobyměnebavilo,alechtěljsembýtKalevi.Atakyměužnebavípořádněkomuvysvětlovat,proč jsemKalevi.Sešposlední,“ zakřenil sea odešel objímat Kačenu, která byla volná, protožeMundial zrovna odešel nazáchod.Odtédoby,covšichnivědí,žechodímsDavidem,sekemněchovajíjinak,slušně.I Kalevi a Ed.David tvrdí, že ho v kapele berou jako šéfa a hlavního autora,aprotožejehranístrašněbaví,netroufnousihonaštvat,jelikožbezněhobytoasinešlo.„Atebetosnimabaví?“zeptalajsemse.„Asi jo.Hlavně teď, když jeEd domaZkoušíme a předVánocemanás čekákoncertvExituatakyhranínagymplu.Tobudesuper.“„ApřijdešnaVánoceknám?“„Myslíš?“„Mocminatomzáleží.BudememítprvníVánoceoddoby,coumřelinaši.Mámztohostrach,alekdyžpřijdešnanávštěvu,budetoúplnějiný.“Davidměchytilzarukuařekl:„Kdyžsedomanicnepodělá,takjsemvosmuvás.Hele,acotvůjbrácha?“„Tensenatebestrašnětěší.“„Fakt?Tojeskvělý,“naklonilsekemně,dalmirtynačeloazašeptal:„JábychbylnaVánocenejradšifurtstebou,protožedomatobudepeklo.Alenemůžu,mámabysezbláznila.“„Atáta?“„Jestlivůbecbudedoma.Honíženský,víš.Budeobjíždětmilenkyarozdávatobálkysprachama.“

74

„Hmmm.“„Alektoběsetěším.Užjsemtivybraldárek.“„Játobětaky.“„Acotobude?“„Nebuďzvědavej.“

RánomivolalaKačena.Bylastrašněnaštvanáaptalase, jestli simyslím,žejelepšíMundialneboKalevi.Odpovědělajsem,ženevím,protožejsemfaktnevěděla.Řeklamiale,žejístrašnězáležínamémnázoru.„Kačeno, já si myslím, že oba dva jsou paka a ty máš na normálníhonepaka.“„Tojsemtedaslyšetnechtěla,“řeklazlostně.„Toběse tomluví,kdyžmášDavida.“„Vždyťsesměptala,“namítlajsem.„Alenechtělajsemslyšettohle.Tojemijasný,žejsouobablbouniažeanijedennestojízato.Tominemusíšříkat.Comámaledělat?“„Aocotijde?“„Nechcibýtsamaachci,abytobylmuzikant.“„Tysešcvoklá.“„Tyminěcopovídej.“„Já bych na tvým místě brala Mundiala, protože je menší prase nežKalevi…“„Holka,tohoneznáš…“skočilamidořeči.„Hlavněnebuďsoběma,protožejakznámkluky,taksiotoběpovídajaurčitěnevmocdobrým.“„Davidtiněcoříkal?“„Ne,brácha.Jeprýstrašněnaivnísimyslet,žechlapisinepovídajotom,jaktosholkamadělaj,jakjepodváděj,jaknaněkašlouatak.“„Tymětedaserou,“syklaKačena.

75

XXIII.

Večermivolala,žeserozhodlavykašlatnaoba.Kdybychprýoněkomvěděla,jevolnáanadržená.„Aletodruhýříkej,ažkdyžtobudetutovka,“uzavřelahovor.

„Neuvěřitelné se stalo skutkem,“ řekl mi v polovině prosinceZdeněk,kdyžjsmesesešlivdobříšsképizzerii.„VšichnisměrRhodos.“„Takžejedete?“„Vždyťtoříkám,směrRhodos,“usmálse.„Představsi,žesemimanželkarozhodla přidat na cestu deset tisíc ze svých dlouholetých úspor. Kdyžjsemsejísostychemzeptal,jestlinechcejettaké,pronesla,žesibudemesPetruškouurčitědobřerozumětažeonasebudevěnovatsvésestře,protožejičekánějakéambulantníléčenítohojejíhopsychickéhoproblému.Nakonecještěpřiznala,žejeráda,žejedemeažejitěší,jakseoPetruškustarám.“„Poslouchej,“zaraziljsemse.„Musíjítobýtjasné.“„Nevím,alemůjpolicejníinstinktmiříká,žejespíšúplněblbá.“„Atotitvůjpolicejníinstinktneřekl,kdyžsisjibral?“„Neřekl,maskovalase.Bylajiná.Voňavá,jemná,pokorná,přející,odhodlaná,zábavnáaumělanaslouchat.Podělalosetopostupně.“„Ten pokoj navíc dopadl, takže cestujeme v úterý 14. dubna. LetímezRuzyně.Budupotřebovat,abychomconejdřívvyrazilidocestovkyadalidohromadynáležitosti.AtakybychrádpoznalPetrušku.“„Anebudešsemismát?“zarazilseZdeněk.„Blázníš?Budutizávidět.Měljsemteďvyhlédnutoutakovoujednucopatoumršku,osmnáctiletou.Alesestřičkamitozatrhla,protoževí,žetomározjeténaněkolikafrontách.Takženic.“„Onojekolikrátlepšínic,nežproblém.Občasmiztohohrabe.Nejdetotižjenoto,chovatsepředženoudáljakoneschopnýnýmand.Problémčíslostopadesátdvaaleje,žesejejíségrazačalanějakmocptát.“„NeřeklajítoPetra?“

76

XXIV.

„Mluvilijsmeotom.Řekljsemjí,žekdybysipustilapusunašpacír,všechnobychpopřelapakjizabil.Soudím,žejitodostatečněvystrašilo.Připouštím,žetobylodrsné,alezatímtofunguje.“„Azabilbysji?“Zdeněksezamyslel,usrklportskéhoakonstatoval:„Asijo.“Pak jsem ztichl a usrkl portského také. Bylo skvělé, měl opravdu dobrývkus.„Víš,pročjezdímdoDobříše?“změniljsemtéma.„Nafotbal?“„Ne,jezdímtamzásadněskytkou.“„Žena?“zarazilse.„Rodiče.“„Teďtimocnerozumím,nezlobse.Nemělibychomseodebratnaautobus?Možnáječas,abysisodjelodpočinout,“zavtipkoval.„Předtřemiletyšlimámastátouprocházkouodzámkuvenzměsta.Bylauždocelatma,aleteplo,taksichtělipovídatadržetsezaruku.Oniseopravdumilovali,nejakomydneska,odezdikezdi.Nepamatujusijejinak,nežžesidrtiliruce.Vtétmějesraziloauto.Obazemřelinamístě.Jaktojenomjde,jedudoDobříšeadávámnatomístokytku.Totojepravda,kterástálanaprahunašehosetkání.Jinakjsemalerád,žejsmesepoznali,protožetěpovažuju,jestlidovolíš,zasvéhodobréhopřítele.“„Nápodobně,Vojtěchu.Jaktoalestounehodoudopadlo?“„Nijak,případbylodložen,pachatelneznámý,“uvedljsem.Zdeněksepodívalzokna,snadnavánočnívýzdobu,dokteréseměstojakokaždýrokslavnostněodělo.Možnájsemmutonemuselvyprávět,protožeseměnatoneptal.Ačkolivsimyslím,žejeférovésdíletjistýdruhčernýchmůrspolečně.JehopříběhsPetrouurčitěneníten,kterývyprávíkamarádůmnaoddělenínebolidem,snimižseránosetkáunovinovéhostánku.„Vojtěchu, pokud se nepletu, ten případ nebyl odložen, ale zameten podstůl,“řeklzachvíliačekalnamoureakci.

77

Polkljsem,tobylovše.Otazníkjsemvykouzlilpohledem.„Zůstanetomezinámi?“Mlčeljsem.„Zůstane?“„Musí,ne?“Zdeněk si promnul oči a znovu usrkl z portského.Několikrát se posunulsežidlí tak,abymibylpřesstůlconejblíže.Pakseporozhlédl, jakopředkonspiračníschůzkou,naklonilsekemněapolklnaprázdnostejnějakopředchvílíjá.„Nedělaljsemnatom,šlotosamozřejměpřesPrahu.Světjealemalý,kórpolicejní, takže během čtrnácti dnů bylo jasné, že je z nějakého důvodunemožnépřípadotevřítapachatelepostihnout.Jehoprstyjsoutotiždelšíneždlouhé,protožetadyjemožnétakřkavše,ito,cosinedokážemeabsolutněpředstavit.Jerozparcelovánoapřerozděleno,podhradíjebezšance,příteli.Kdyby se to dostalo k soudu, byl by pachatel zcela jistě osvobozen, alezamést celou kauzu pod koberec byla konečná jistota. Později se případodložil a svědomí zainteresovaných zůstalo čisté. Předpokládám. I kdyžmožnámluvímopoložce,kterátamnahořevůbecneexistuje.“„Tývole…“„BořivojSoukup.Tudytečeřeka?“„Soukup?“„Užjsemtořekl,nebudutoopakovat.“„KovanásviněSoukup?“„Nikdyjsemtinicneřekl.Kdybystímoperoval,všechnopopřuazabijutě.Nezlobse,musímsekrýt,“prohlásil.„Odtebenicnevím,tosipiš.“„Když ti do dvou dnů nezavolám, že jsem se spletl a že to, o čem jsmemluvili, jeblbost,nicsenezměnilo.Nebudemeužtojménoopakovat,vícinformacístejněnemám.Platíjendohodanapřípadnémtelefonátu,“oznámilmipolohlasemZdeněk.Byloticho.

78

Hleděljsemnauliciskrzzávěsvokněanajednoumitanadechujícísevánočníútulnost připadala zákeřná. Za jedno rameno mnou cloumal silný pocitbezmoci,zadruhétéměřzapomenutývztekanazádamivyskakovalazrůdnástařena,kteráprosvoubezcennostťapalapoulicianabízelakolemjdoucímcokoliv,jenabyzaregistrovali,žesetakénarodila.„Můžešmisněčímpomoci?“narovnaljsemse.„Budu-lischopen,“odpovědělaučiniltotéž.„PřijeďpozítřídoPrahy.Vyberemenašimholkámdárky.“„Pro ženu mám fén, to jí bude stačit.Ale s Petrou si nevím rady, budupotřebovat přítelovupomoc.Nechci jí zase kupovat plyšákaodDisneyho,chápeš?“„I moje holčička si zaslouží nóbl dárek. Budou to po letech její prvníVánoce.“

V roce 2003 jedna pražská radnice výhodně pronajala nebytovéprostory soukromé firmě Hole. Předsedou jejího představenstva bylosmapadesátiletý Bořivoj Soukup. Vysoce postavený muž na radnici,odpovědný za správu obecního majetku, byl jeho bratranec, v politickýchkruzíchtakkontroverznípravičák,žeodněhodávalaopatrněrucepryčijehomateřskástrana,kteráobvykletakovélidipodporovala.Opozičnínávrhynaprošetřenípřípadubylysmetenyzestoluatýmempřičinlivýchpoklízečůbrzyspáleny.V prosinci téhož roku pospíchal podnikatel Soukup na pracovní schůzku.Vulici,kdejezákazvjezduavozytamnemohou,sejehomercedespokusilistopnoutstrážníci.Soukupalenezastaviladojednohoznichdokoncenajel.Způsobil mu tříštivou zlomeninu stehenní kosti, což si vyžádalo trvalénásledkyaneschopnostpolicistysloužitdáleusboru.Soukup, jenžzmístačinuujel,celouudálostnejdříverezolutněpopíral.Přiznalseažpovyšetřovánínapolicii.Tavšakpřípadsvižněuzavřelastím,ženešlootrestnýčin,apředala

79

XXV.

jejradnicijakopřestupek.Tambylvtichostiodložen.PostiženémupolicistoviseSoukupnikdyneomluvil.Připrivatizacijednohopražskéhodomusejejpokoušelizískatjehotehdejšínájemníci.Radnicizanějnabídlipatnáctmiliónůkorun,cožbylovtédoběmaximumjejichmožností.KupřekvapenívšechbylaledůmnakonecvtichostiprodánfirměHole,atozadvamiliónykorun.Nikdozhercůcelézáležitostisekvěcinevyjádřil,mluvčíradnice tvrdil, že není s prodejem podrobně obeznámen, nicméně nabídkaspolečnostiHolebylanejvýhodnější,neboťsetatorozhodladodomuvýrazněinvestovataproměnitjejvreprezentativnístavbu.PředsedoupředstavenstvasoukroméfirmyHolebylneustáleBořivojSoukup.Dnesjezdomuhotelshernouvpřízemí.Původníobyvatelébylivystěhováni.NěkteřípodohoděsezástupcemspolečnostiHole,jinípodpohrůžkami,dalšísoudněpoté,conebylischopniplatitvysokénákladynaprovozdomu,kteréjimbylyfirmouHoleúčtovány.TentýžSoukupfyzickynapadlpřiveřejnémmítinkumladouženu,kteráneslatransparentsežádostíoodstoupeníjehobratrancezfunkcínaradnici.Znastalévřavy,přikteréseveřejnostpostavilanastranubitéženy,jejodvedlaochranka.Spolusnístačilpřiodchodurozdatněkolikranpěstísvýmodpůrcům.VčempřesněpodnikáBořivojSoukup,nebylopřílišjasné.Bylalemajitelemdalších lukrativních domů a pozemků na celém území republiky. Každátakovákoupěbylaprovázenanásilnostmiavýhrůžkaminalidech,kteříbylipůvodními majiteli či sousedy zakoupených nemovitostí. Soukup posílalkjednánímsnimisvouochrankuamnohokrátsestalo,žedruhástranabylafyzickynapadena.Soukup stál také za vybíráním výpalného na konci devadesátých letv několika českýchměstech. Svědky byl vždy spolehlivě označen, ovšemvšechnapolicejnívyšetřovánítěchtopřípadůvedladoztracena.Nikdynebylobviněn,atoanivkauzách,vnichžbyldostatekdůkazůisvědků.Dvaznichzazáhadnýchokolnostízmizeli.Jejichtělanebylanikdynalezenaaonisamisenikdynikomuneozvali.

80

Mělabychsirozmyslet,cobuduvživotědělat.Určitěbytonemělabýt práce spojená s lidmi, protože to prostě neumím. Šílený nápad spojitKačenusHanym,kterýsemnoukonečnězačaltrochumluvitamyslím,žehoméodmítnutíužpřebolelo,seukázaljako…šílený.Zatímcoonbylpořádsamýfórek,Kačenamělazrovnaobdobí,kdysenanitakhlenemohlo.PozvalajsemjeobadoRockCaféabylajsempřesvědčena,ženebudenicjednoduššího,neždáttydvanadržencedohromady.Hanysialemyslel,žejsemzměnilanázorarádabychsesnímobčaspotkalai mimo školu. Přinesl mi tedy kytku, což se pro následující chvíle mocnehodilo.Pokusila jsemse jistrčitpod tašku,abysi jíKačena,kterámělapřijítažzapatnáctminut,nevšimla.Hanybylalenasvůjdartakpyšný,žepoprosilbarmanaopůllitr,naplnilhonazáchoděvodouasedmkarafiátůdoněhosuspokojenímnacpal.„Já to dám na zem, aby se to nepletlo,“ pokusila jsem se ještě jednouonemožné.„Proč?Vždyťjehezká.Nebosetinelíbí?“„Alejo,líbí.Alevíšco,zachvílipřijdekámoškaaonabysitomohlavzítosobně.Jestrašněžárlivá,“lhalajsem.„Tymáštedakamarádky.Promězamě,aťsiklidněžárlí.Játukytkupřinesltobě,“usmívalseoduchakuchu.Brzyhotoalemělopřejít.Karafiátystálynastoleadobrýchpárminutstálaiřeč,protožejáusilovněpřemýšlela,cobudedálajaktozaonačit,zatímcoHanysilámalhlavunadtím,pročjsemhovlastněpozvala,kdyžjsemticho.Kačenapřišlanačas.Jakmileměspatřila,přicupitalaknašemustoluavyjekla,žesimusídátokamžitěpanáka,protožeKaleviseukázaljakototálnísocka.Hanyhosivůbecnevšimla,cožjehopochybnostiještěvícprohloubilo.„To jeKačena,“ řekla jsemmu,kdyžodběhlakbaru.„Je tomojenejlepšíkámoška.Nevadí,žejsemjipozvala?“

81

XXVI.

„No, tak asi nevadí,“ vydechlHany zklamaně amně bylo jasné, že budekoukatconejdřívsevypařit.Když se Kačena se dvěma panáky v rukou vrátila, pokusila jsem se jeseznámit.Onanatoalevůbecnereagovala.Jednohopaňácudosebeobrátilaasedlasivedlemě.OdtudsipřísnýmpohledempřeměřilaHanyho,kterýsetvářilhodněnaštvaně,cosizabrblalapodvousyapřesedlasivedleněho.Prýabychommohlykecat.Myslelajennásdvě,Hanyhopovažovalazaněkoho,kdojetujennaskokaurčitěsechystávnejbližšíchchvílíchodejít.„KaleviodeměkVánocůmnedostaneaniflaškuodpiva,“začalanadávathned,jakdosebekopladruhéhopanáka.„Nezašelbysještěprojednoho?“obrátilasekHanymu.„Můžu,no,“řeklotráveně.„Takvemdva,játitopakdám,“odeslalahokbaru.Hanysemrzutěodšouralastačilmipředtímdátještěpohledemnajevo,žetohlejsemtedyopravdunezvládla.„Kačeno,jájsemtadyskámošemzetřídy.Nezlobse,“vysvětlilajsemjísituaci.„Tosisnímnemůžešvečerpokecatpřesicq?“obořilasenamě.„Líbíseti?“„On?“„No.“„Jsicáklá?Jáchcichlapamuzikanta,“trvalanasvéprvotnípodmínce.„OnmárádVisacízámek.“„No,tojetedaterno.Vykopávky.Jápotřebuju,abymělrádnějakounormálnímodernípartu,nebudupřecechoditnadůchodce.NejsemLola.“„Anechcešsihoaspoňtrochuoťuknout?“„Užhooťukávám,šelmipropanáky.“Hanysezachvílivrátilavočíchsemuzračilhlubokývopruz.Nemohlajsemaninadáleočekávatžádnýzjehofórků,cožmousituacidostztížilo.„Sedmpětek,“řekl,kdyžpředKačenupoložilvodky.„Novidíš,“naklonilasekemně.„Jenadůchodceaještělakomec.“PakseobrátilakHanymu.„Jámyslela,žesešdžentlmenažedomětěchpár

82

kačekvrazíš.Pokudtotakalenení,nevidímdůvod,pročbystumělsnámidáltvrdnout.Tokoštějeodtebe?“ukázalanakarafiáty.Hanyaninecekl.„To je pro tebe,Kačeno.OdHanyho, viď,“ vmísila jsem se trapnědo jejichdebaty.„Ne,tojeprotebe,“odseklHanyačučelnamě.„Řekneminěkdo,prokohotoje?“zeptalaseKačena.Odvedlejšíhostolu,kdesedělidvaopelichaníaobrýleníhipíci,seozvalsmích.Bylatoreakcenanašihádku,protožehipíciuždobrýchpárminutseděliprotisoběanevypadlaznichanihláska.Skoro jsemnepochybovala, že jsou teplíaprávěsenašli.„Protebeurčitěne,“obořilsenaKačenuHany,anižbynějakreagovalnasmíchodvedle.„ZnáškapeluBestieštíři?“překvapilahoKačena.„Ne!“„Takjibrzopoznáš,protožesipiš,tyucho,žeotoběnapíšousong.BudesejmenovatPitomýhovadoaneboHovadoještěpitomější.AmůžesejmenovattakyLakomejpošuk,SlizkejkolenovrtaneboPluspíčus.Tak,“odfrklasi.„To určitě,“ namíchl se Hany a vyndal karafiáty z vázy. Pak se obrátilkhipíkůmakytkujimnabídlseslovy,žesejimurčitěbudehodit.Kupodivutopřijalisklidem,akdyžužseHanypakovalkodchodu, tenzádyknámkytkupřisunulktomučelemknámaonsedobráckyzaculil.„Čus,Marty.Zítraveškole,“rozloučilseHany.Nepokoušelajsemsesituacinapravit,protožetonemělosmysl.Tidvasiodprvníchvílenesedlianebylosíly,kterábyjimdodalavzájemnésympatie.Kačenasetvářilahodněnaštvaně.„Totějakobalí?“„Pokoušelse,tojepravda.Jásialemyslela,žebysevíchodilktobě,“kníkalajsem.„Marty, tobě po těch číslech s Davidem hrabe, viď? Myslíš si, že tohletřináctiletýškvrněněkdezeŽižkova,nebersitoosobně,můžemítvpostelitakovýgrády,jakomáKalevi?“

83

„Nevím.“„Nemůže,tohnedpoznám.Jo,amimochodem,Kalevidnesnebylveškole.“„Noaco?“„Volala jsemEdovi a ten říkal, žebyl sKalevimudoktora a žemámbýtvklidu,žejetojenprvnístadiumkapavky.Prejtonaštěstíodhalilivčas,takžemuhonemusejufiknout.Čilijámámmožnákapavku.“„Hmmm…“„Toaleznamená,žejimáiMundial,cožmětěší,“řeklavítězoslavně.„Hmm,taktojefajn,“konstatovalajsemabylomitošumák.Večer jsemsinainternetunašla,žekapavkajepohlavnínemoczpůsobenábakteriíNeisseria gonorrhoea.Ta infikujesliznicimočopohlavníhoústrojí,tedy močovou trubici, a u žen navíc čípek, dále sliznici nosohltanu,konečníkuaočníspojivky.Vzácněmůžepostihnoutiklouby.Kdyžseneléčí,můžeprůběhonemocněníkomplikovatpostiženídalšíchorgánůsmožnýmitrvalýminásledky.Psalitamtaké,žeuklukůseprojevujeprudkýmakutnímzánětem,zatímcouholekmůžebýtinfekcezcelabezpříznaků.Nopotěš…Doufám,žeuKačenynagympluneníkapavkanormál.Adoufám,ženikdynemělanicsDavidem.Kdoví,jakdlouhototammají.

PředvánočníkoncertBestiíštírůvExitusedocelapovedl.Přišloasipadesátlidí,předkapelaMalajzijcinestálazanicaBéčkařimělinaopak–podlemě–dobrouformu.Kalevitopozdějikomentovalslovy,žekdyžjemuzikantpořádněnadržený,jetoprvotnípředpokladktomu,abykoncertdopadldobře,alespoňtakdobře,jakotenjejich.Mezi návštěvníky se objevil i Jakub Bandas, zpěvák, který měl asi dvarozhlasové hity a vydal dvě cédéčka.Motal se v klubu už asi hodinu předzačátkem koncertu. Když si ho Béčkaři všimli, znervózněli, a místo toho,abyjakoobvykletvrdili,žeBandasjesráčajehohitSrdcezPrachaticblbost,složilisemuKaleviaMundialnapanákazelenéapoprosiliLolu,abymuho

84

XXVII.

doručila.Tatoudělalasvelkouochotou,protožetušila,žebymohlapřipoutatBandasovupozornost.Bylomukoneckoncůnějakýchpadesátajíbylojasné,žezatydvěrádiovépeckymuselnějakouslušnoukačkudostat.Onaiklucialedopadlišpatně.Bandasbylnervózníanepříjemný.Loleřekl,že je sice nádherná, ale inspirace pro písničku vypadá jinak, a na panákazelenéjenpronesl,žejetopitíprodětiažebymuudělalaradostledatakkvalitníwhisky,nacožzřejměLolaajejíkumpáninemají,ataksijibudemusetkoupitsám.„Jetohulvát,“vrátilasevykolejenáLola.Brzy se ukázalo, žeBandas přišel proto, aby sledoval patnáctiletou dceruSimonu,kterádorazilapozději, zadoprovodudvoupodezřelých individuí,nejspíš nějakých bezdomovců. Zápach, který kolem sebe šířili, tomuodpovídal.Schoval se za výklenek u okna, sledoval počínání dcery, a když to trvalodlouho, luskl na barmanku a dal jí najevo, abymu nenápadně donesla dojeho skrýše zelenou. Vůči Béčkařům to bylo dost podlé, protože jejichzelenouurčenoupůvodnějemuvypilEdaobjevovalyseuněhoproblémysvýslovností.BrebtaljakopolitikSchwarzenbergzastřízliva.Bandasúkrytopustil ažpo třechpanácíchzelené.Celý rozčílenýpřiskočilklavici,nakterésejehodceramuchlovalasoběmasmraďochy,akaždéhopopadljednourukoupodkrkem.Alkoholemoslabenáazaskočenáindividuasezačalasmát,vůbecsenebránilaanakonecsenechalaodtáhnoutrozčílenýmzpěvákemvenzExitu,kdejimpořádněnaflákal.Jakmilesealevrátildosálu,čekalhozákeřnýúderzaťatoupěstíoddcerySimony.Kdyžsitotižvenkuvyřizovalúčetsnicnetušícímivetřelci,kteřísepoceloudobunezmohlikroměbezduchéhosmíchunajedinýprvekobranynebonesouhlasu,řvalanacelýsál,žetátajevůlažestejněmelodiipísničkySrdcezPrachaticukradlodCataStevense.Pakzakřičela,žehozabije,čemužpodřídilataktikuaukrylaseuvýchodu.Bandasporáněpěstíspadlzeschodůahnedmuselčelitspršcedalšíchran,kterémuSimonapřipravila,kdyžnaněhovzteklenaskočila.

85

„CatStevensnapsalSrdcezPrachatic,atytovíš.Jetuněkdo,kdotopustídál?“řvalahystericky.„Mlč,prosím,mlč,“škemraljejíotec,kdyžzrovnaneinkasoval.Situacimuselauklidnitažpřivolanápolicejníhlídka.Vpondělnímbulvárusepakpsalo,žepísničkaSrdcezPrachaticjeukradenáanejmenovanýhudebnípublicistanasebeschutívzalúkolprásknouttolidemkolemCataStevenseanechatvtomBandasepořádněvykoupat.„Kdyby to takhle dělali všichni, polovina českých písniček by se muselastáhnoutz rádií,protože jeodněkohoopsaná,“ řeklmiDavid,kterémusecelátavěcsBandasemajehodcerounelíbila.Napódiupřikoncertěbylaleúžasný.Byltakúžasný,žejsemzačalažárlit,protožedesetholek,kterévytvořilysolidníkotel,kašlalonato,žeseKalevivlnívbocích jakoblázenaženaněMundialmrká jakopominutý.Davidnedělalnicaholkysemohlypominout.Jednamudokoncehodilasvousvětlezelenoutkaničkuzbot,cožjeprývčeskémrockovémsvětěpovažovánozaprojevvelkéhoobdivu.Když David zpíval cajdák Voní ti mozek, dvě holky vylezly na pódiumazačalysekněmulísat.Kačenamiřekla,žejestlijimjdurozbíthubu,takjdesemnou,protožemáchuťsepoprat.„FouklabychrovnoujednuMundialovi,“prozradilami.Naštěstíalenapódiumvylezlnějakýpánzklubuapoprosilholky,jestlibytohonechalyamohlyslézt.Pakjeodvedlnabar,každékoupilkoluařekl,žekterásesnímvjehokumbálkuvyspí,tékoupíibecherovku.Přihlásilyseobě,cožbylofajn,protožeužsekpódiunevrátily.Koncert ale skončil trapasem.Béčkaři dohráli, poděkovali a odešli.Nikdonetleskal,nikdonekřičel,abysevrátilizpátky.NajednousenapódiuobjevilEd,v rucedržel tričkoadomikrofonuřekl:„Chcete ještěBestieštíři,co?Chcetepořádnejmazanec?“Nikdonereagoval,cožEdapodráždilo.„Jsoutulidi,kterýmajchuťnaBestieštíři?“Zasenic.

86

„Chcetenás?JsmeBestieštíři,nejlepšíkapelavPrazeabrzynejlepšíivBrněadál.“„Jdidohajzlu,debile,“ozvaloseodněkudodbaru.„Cóóó?“zařvalEd.„Jdidohajzlu,debile,“zopakoval tentýžhlasadalší sekněmusouhlasněpřidávaly.„Kdotobyl?“řvalEdzpódia.VturánusetamobjevilDavidapokusilsehoodtáhnoutdošaten.„Kurva,kdotořekl?“vysmeklsemuEdaznovustálumikrofonu.„Kdotořekl?“Kdyžsepořádnikdonehlásil,rozhodlse,žesiviníkavyberesám,jakbylovpodobnýchsituacíchjehozvykem.Vytipovalsiasipětadvacetiletéhoklukaubaru.Tenalerozhodněnebylten,jenžEdaurazil,protožepopíjelsnějakouholkouabylovidět,žesevěnujejí,jelikožjiještěnemájistou.„Zabijutě,zmrde,“zařvalEd.Ukázalnapotenciálníoběťavyrazilkní.Předmixážnímpultemuprostředsálusealenohamazamotaldokabelů,kterévedlynapódium.Protožebylv plné rychlosti, po zaškobrtnutí vyletěl vpřed a skončil s roztaženýmarukamapřímonamixážnímpultu.Zreprobedenseozvalyčtyřipodivnérányapakbyloticho.Doněhozvukařútrpněpronesl:„Tosnadnenípravda.“David doběhl kEdovi a sundal ho zmixážního pultu. Položil ho na zem,poplácal po tváři, a když to nepomohlo, dalmu dvě facky. Přiběhla jsemkněmuazeptalase,jakmumůžupomoci.„Zavolejsanitku.“„Žije?“„Jo,žije,vždyťmáspadánímdomixákůzkušenosti,“řeklDavidironicky.PakseEda,kterýsezjevnědostávalksobě,zeptal,jakmuje.„Umírám,“zaskučelEdazavřeloči.Noční vyšetření v nemocnici ukázalo, žemá otřesmozku, zlomené žebroaobraženélokty.

87

„Musímvámříct,žeměEdzačínáštvát,“řeklDavidcestouzExitu.„Přecehonevyhodíme,“zastalseEdaKalevi.„Dělatstímněcomusíme,protožejinaktomůžemezabalit,“postavilsemuDavid.„Aleco?“přidalseMundialarychleobjalKačenu,kterášlaceloudobuvedleněhoaonsijídotéchvílevpodstatěvůbecnevšímal.„Probereme to zítra,“ rozhodlDavid. „Ale s tím, jak to v kapele funguje,nejsemvůbecspokojen.Koncertzamocnestálaještědělámeostudu.Vámtonevadí?“„Mně jo,“ odpovědělKalevi a přitáhl k soběNiku, která stála kousek odněho.„Atobě?Slyšíš?“zeptalseDavidMundiala.Ten mu ale neodpověděl, protože se ocumlával s Kačenou, která na měshlavounajehorameniblaženěmrkala.TotéžzačalikousekodnichdělatKalevisNikou.Davidsenaměpodívalaprotočilpanenky.Pakměpřitisklksoběapřidalijsmesekostatním.„No,tojefajn,“řeklSergej.„Aštója?“„Jestlitibudustačit,takmůžemespolu,“přitočilasekněmuLola,posledníčlenkaparty,kteráopouštělanadránemExit.ČtyřimladépárysevpětránolíbalykousekodFlorence.ByldenapůlpředŠtědrýmvečerem.Bráškabyřekl,žetahlezeměmábýtnacopyšná,kdyžnasebeumímebýttakmocmilí.

Zato,žejsmejakovánočnístromečekkoupiliborovičku,mohltáta.Říkával, žena rozdílod smrčkudélevydrží anepadají zní tolik jehličky.Přísahámale,že tobyla jedinápřímávzpomínkanarodiče,kterou jsmesisbráškou24.prosinceránopovolili.

88

XXVIII.

Nakoupilijsmečokoládovékolekce,bráškaodněkudvytáhlskleněnéozdoby,elektrické svíčky, trochu staniolu, abychommohli po ustrojení stromečekdoladit,napůděnašelstarýstojánekavedleněhoozdobnoušpičku,kteroujsmepoužívalivdobách,kdyjsemještěneznalaDavida.Bráškaukuchtilbramborovýsalát,koupilkouskykapra,klobásuipárek,tovšechnoosmažiladaldovelkémísy,abychomsipakmohlikaždývzít,nacobudememítchuť.Dárky jsmepoložilipodstromečekužpředvečeří.Dohodli jsmese,žeaždojíme,zavolámDavidovi,akdyžmiřekne,žeseještěmusízdržetdoma,rozbalímesisbráškoutynašeatyjehonechámepodstromečkem.Kdybyužalebylnacestě,počkámearozbalímesijespolečně.JelikožjsmesesDavidemdomlouvalinajehonávštěvěkolemosmévečer,zasedli jsme s bráškou ke slavnostní večeři až v sedm. S našima to bylovždyckyohodinudřív.„Nejsitrochusmutnej?“zeptalajsemse.„Kdepak,“usmálsetak,žejsemhnedvěděla,žesmutnýjeaženeodpovědělpopravdě.„Cotětrápí?“„Nic, jsemvpořádku,“podíval senamě.Potommipoložil rukunavlasyadodal:„Jenjsemstrašněrád,žetuspolutakhlesedíme.“„Afakttinevadí,žepřijdeDavid?“„Princezno,celápravdajetaková,žesenaDavidatěším.Anižbychsnímkdymluvil,nepočítám-lipozdravyvautěpovašemmejdanu,mámtohočlověkavelicerád.Vypadáštotižspokojená,cožznamená,žejetisnímdobře.Aje-litisnímdobře,jetvouoporou.Tentostavvěcímidávásíluasoučasněklid.Takžeseměneptej,jestlimiDavidůvpříchodvadí.Jásenanějtěšímabudurád,kdyžmubudumocipoděkovat.“Dalijsmesedojídla,přikterémjsmevtipkovalinatémasousedéajejichpsi.PotommiDaviddotelefonuřekl,žeužjenacestě,takaťsepřipravím.Tišejidodal, žemá obavy ze schůzky smým bratrem.Musela jsem ho uklidnitvětami,kterémipředchvílíbráškařekl.

89

Přišelpětminutpředosmou.Otevřelajsemdveřeaskočilananěj.Zrukymuvypadlataškasdárky,alenezlobilse.Jenvydechl,žezásadněkupujejenomnerozbitnédárky.Pozvalajsemhodálajehobundumuzpůsobněpověsilanavěšákvpředsíni.Bráškanezklamal.„Vítej, příteli,“ zahlaholil a vrhl se k Davidovi. „Chápu, že tě má radostznašehosetkánítrochuzaskočila,alemusímtihnednaúvodcosipovědět.“Davidsepodívalnaměapaksenabratradokoncelehceusmál.„Neznámtě,neznámtvourodinu,anitvézvykyazlozvyky.Zchovánísvémilésestrynicméněusuzuji,žejevedletebespokojena.Tojeskvěléarádbychtizatopoděkoval.Dlouhonebylatakšťastná,jakovposledníchtýdnech.Zvelkéčástisespodtopodepsalty,apaktakétajedničkazangličtiny,kterounikdoznašírodinynečekal.“Davidnaměšibalskymrklapakznovuobrátilpohledkbratrovi,naněhožužzačalhledětsdůvěrouapobaveně.„A ještě jedna důležitá věc,“ pokračoval bráška. „Dovolil jsem si ti hnedna začátku tykat a rád bych tě poprosil, abys to opětoval. Neznám totižzoufalejších situací, nežkdyžčlověk tykat chce, alebojí se si tovyprosit.Tímchciříct,ženepochybujiotom,žebysmirádtykal,stejnějakotykášmésestřičce.No,ajábychtitakérádtykal,Davide.“Bratr udělal krok kupředu a podalmé lásce ruku. Při tommu překvapivěpročechralvlasyadodal:„Jsisympaťák.“„David,těšímě.“„Jsipojídle?“„Ano,jedljsemsmámou.“„Adárkyužjsirozbaloval?“„Jo,něcojsemuždostal.Odrodičů.AlemámtudárkyproMartyatakyprovás,jestlidovolíte.“„Dovolím.Natykání,“podalbráškaDavidoviznovusvouruku.„Promiň,budusimusetzvyknout.“„Zvykejsi.Mášnatocelounoc.“

90

„Celounoc?“„Jasně.Martyříkala,žetumožnábudešspát.“„Toběbytonevadilo?“„Pokudtinebudevadit,žesipřivedusvoudívkuLolu...“„Lolu?“zeptalajsemsenevěřícně.„Ano,Lolu.“„Bráško,tyseszbláznil.“„Nezbláznil, to byl fórek. Pobavilamě představa, že bychom tuměli dvaspolužáky,každýjednoho.Alenebojtese.Samozřejměnásochránímodjejípřítomnosti,“usmívalsepobaveně.Rozdávánídárkůbylosuper,úplnědojemné.Odbráchyjsemdostalanějakéoblečení,přesně to,okteré jsemmu řekla.Dalmi i novýmp3přehrávač,BriduodCoelha,dvalístkynaAC/DC,proměaproDavida,atakékartičkus textem, že v dubnu pojedeme na dovolenou na Rhodos, abych bylapřipravená.Davidmidalconversky,kteréjsemsipřála,cédéčkoTomášeKluse,kteréhojsmeměliobarádi,afotku,nanížstojímevparku,jenámstrašnázima,alenechcesenámpryč,protožesemámestrašněrádi.Fotil jiDan, tenhezkýanenápadnýklukzjehotřídy,kterýbyltenkráttakénamejdanuvHornímBezděkově.Vparkuse tehdynazačátkuprosincezjevilnáhodou,kdyžsepokoušelvyfotitnějakélistípopadanézestromů.DavidodemědostalvodupoholeníBoss,kteroumělrád,knížkuodChuckaPalahniuka aplyšákapro štěstí.Myslím, že jsem tovybraladoceladobře.Překvapilomě,žeodbráškydostalšvýcarskýnožík,prýabyměmohlchránit,kdybybylotřeba,neboabychomsimohlirozdělatvíno,kdyžbudemeněkdesami.Současněbratrvytáhlzeskřínědvacetletstaréportské,kterézatímtoúčelemkoupil,apožádalDavida,abyhootvírákemnanovémnožíkuotevřel.Kdyžsemutopovedlo,VojtíšekzatleskalaDavidztohomělvelkouradost.Zvyklisinasebestrašněrychle,ažjsemmělachvílemipocit,žejsemmezinimi navíc. Bavili se hlavně omuzice, také o fotbale, letadlech, politice,holkách,ikdyžvtombylDavidzdrženlivý,aokvalitějídeluMcDonalda.

91

Když jsem si odskočila na záchod, slyšela jsem, jak se v obýváku nahlassmějí.Byltokrásnývečer.ChvílimědrželzarukuDavid,cožbylaparáda,achvíliměobjímalbráška,cožbylaparádastejná.Ikdyžne,odDavidatobylohezčí.Připadalomito,žejsmerodina,abylajsemnadšenáztoho,žebráškaDavidatakhlepřijal.Tenvečerminicnescházelo.Předpůlnocísebráškaomluvilařekl,žesepůjdeprojít,protožejepřesvědčen,žeitentovečerpoulicíchběhajíhazlové,kteréjetřebasejmout.Davidatapoznámka trochuvyděsila, alevysvětlila jsemmu, žebráškaněkdymluvídrsně,protožehostrašněmocvěcíštve.„Jávím,onmitoříkal,“prozradilmiDavid.„Aleonjejinakstrašněhodnej,toonjentakmluví.“„Jávím,jeskvělej.“Šli jsme sDavidem do koupelny, společně jsme se vykoupali a pak jsmesezavřelidoméhopokoje,kdejsmeseksoběpřituliliausnuli.Zasejsemmusahalanazadek,protožemětostrašněbavilo.Netroufnusitoříctnastoprocent,alemyslím,žetobylyménejkrásnějšíVánocevživotě.

BořivojeSoukupajsemstopovalužtýden.Najíthonebylproblém.Jakonemilovanýpodnikatelsnapojenímnapravicovépolitickéšpičkybylnejméně jednou za měsíc v novinách, pokaždé v negativních spojeních,ať už s nějakou finanční a politickou kauzou či něčím zmizením.BulvársamozřejměvyfotografovaljehoviluveVršovicíchapřidaliadresu.Před třemi lety jej policie v souvislosti s vyšetřováním vraždy staršíhomajiteleluxusníhohotelukdesinaBlanenskunapárdnůzatkla.Pamatujisinatehdejšírozhovorsním,kterývedljistýredaktorvevězeňskécele.Během povídání se Soukupa dvakrát zeptal, jestli se o něho dobře starajíadopřávajímučasnaklidnouaplikaciinzulínu,kterýtoprasepotřebovalokpřežití.Kdybymuhospoluvězni spláchlidohajzlíku,bylna světěvětší

92

XXIX.

pokoj,mysleljsemsiužtehdy.Onbylaleurčitěvesvécelesám.Znalpřeceministra.DostatsedoSoukupovapoletedybylahračka.Sledovatjehopohyb,arogancianávykyvpřímémpřenosunicméněbylojenprosilnějšínátury.Jápoonomtýdnunabyldojmu,žejsemsejístal.Soukupseumělchovatvelmigalantněkženám,nikolivalekesvé.Helenasejmenovala(apodlebulvárumělikdesidomaještěsyna).Jednouzanímvneslušivéteplákovésoupravěasviditelnýmikruhypodočimavycupitalaaž před dům a zoufale cosi blábolila.On se k ní bez sebemenšího zájmuoproblémpomalupřitočilajednujípřišil.Zaťatoupěstíapřímodoucha– čistýzásah.Spadlanazemazvedlaseteprvepochvíli,kdyžužjejímanželvesvémstříbrnémmercedesumizelvdáli.Napadlomě,žebychjímohlgalantněpomoci zpět do domu a tammu ji brutálně zprznit.Touha být Soukupovivpatáchalebylasilnější,navícsexsjehomanželkounicneřešil.Soukupvětšinousámneřídil,alespoňnepřesden.Vjehovozenebylosicezakouřovýmisklynicvidět,alevím,žesnímvždynastupovalnejménějedenčlen ochranky, častěji dva. Je pravděpodobné, žeměl řidiče, který z vozuvůbecnevystupoval.Soukupsisedaldozadunadruhoustranuzaněj,jedenčlenochrankysedělvedleSoukupaadruhývpředunasedadlesmrti.Občassealestalo,žetenvpředumuselzavolant,tozřejměvednech,kdybylřidičuzubaře.Neobjeviljsemvtomžádnýsystém.HolohlavciříkajícísiochrankajezdiliseSoukupemvšude.Vdoběvánočnízarůznýmiženami.Kdyžpominudvěvdanéčlenkypravicovéparlamentnístrany, které se s ním na uvítanou i rozloučenou divoce líbaly, setkávalse zřejmě jednak s obchodními partnerkami, s nimiž rokoval v hotelecha restauracích, a s dívkami, jejichž původbylo lze snadnovystopovat vesférácheskortníchslužeb,lineknazavolanou,podělanýchmanželskýchvztahůčivysokýchškol.KtěmnejmladšímbylSoukupmimořádněpozorný.Během inkriminovaného týdne rozdal sedmnáct reprezentativních květin,mnohovelkýchkrabicsdary(jednapolitičkadostalalyže)azkapsyvytáhlidvěkrabičky,dokterýchvezlatnictvíchbalívališperky.

93

Usoudil jsem,že jeho favoritkou jedlouhonohábrunetkaneurčitéhověku,kterouvždynakládalpředvysokouškolouekonomickounaŽižkově.Mohlaji studovat, stejně takvnímohlaučit.Dodržoval jsemodSoukupaa jeholidíbezpečnouvzdálenost, takže jsemnemělmožnost spočítat jí vráskyčiodhadnoumnožstvílehkýchplastickýchoperacívobličeji.Domů ale Soukup květinu nikdy nedovezl, pokud ji tedy neposílal potaxikářích.Jehodensestávalzpracovníchidůvěrnýchschůzek,chybělyalepřátelské,naplněnépříjemnýmklábosenímsněkýmblízkým.Chlapícizochrankyseněkdyobtěžovaliažnamístosetkáníaposadilisekvedlejšímustolu,nebosepohybovalipoblíž,totřebavparku,nazáchodcíchnebouvýlohyobchodu,vněmžsiSoukupnakupovalkartonycigaret.Bylsilnýkuřák,šacovaljsemtotaknadvěkrabičkydenně.Častokrát ovšem zůstávali ve voze, protože když byl Soukup s dívkamiv hotelových pokojích či v soukromých bytech, jejich asistence by bylaabsurdní.VtomtoohledumělSoukuprádklasiku,vyrovnanésílynaoboustranách.Zcelajistěnosilzbraň.Kdyžvystupovalzvozu,bylomožnézahlédnoutvelképouzdrosezasunutýmrevolverem.Azcelajistěnosilizbraňijehoposkoci.Všiml jsem si, že jeden z nich měl navíc kolem pasu přidělané pouzdrospendrekem,takovým,jakýpoužívajípolicisté.PřesdenbylSoukupdobřehlídaný.Jistětosouviseloistím,žepodletiskunanějbylvroce2006provedenpokusoatentát.Skončilaleneúspěšně,protožeútočníkůmúdajněselhalazbraňaradějisedalipředpodnikatelemajeholidminazběsilýúprk.Pravděpodobněse jimpodařilozmizetbezestopy,protožeaninejdůslednějšíčeštížurnalisténepřišlinato,kdozapokusemskolitsvinistál.Samozřejměbynatosotvapřišli,kdybysiSoukupajehopolicievšechnovymysleli.Smyslbytomělo.Neměljsempocit,žebybylvšeobecněpozitivněvnímaný.Popokusuojehopopravusealenašlodostneinformovanýchlidí,kterýmhobylolíto.Když na město padla tma, stával se Soukup odvážnějším. Po týdenním

94

pozorováníbylojasné,žespolusochrankouvyjíždízalidmi,odnichžněcochcenebomuněcodluží.Párkrátjsemjevidělvycházetzrestauracípořádněnabroušené.Soukupsicezachovávaldekórum,působilvyrovnaněaklidně.Jehoostříhošialebyliříčnívzteky,cožbyloznamení,žekšeftuvnitřnedopadldobřenebonevyšelpodleprapůvodníchpředstav.Na Smíchově jednou Soukup sedl do mercedesu na místo řidiče a odjel,přičemžochrankuponechalnamístě.Jakmileseztratilzazatáčkou,hošinasebemrkli,pláclisirukamaavkročilizpětdokasína.Cosedělotam,nevím,sledovaljsemSoukupa.Zcelasámchodilnajedinémísto.DolesazaPrahou,kousíčekzaRadotínem.Zaparkoval auto na okraji a vstoupil mezi stromy. Po několika stovkáchmetrůvylezlnaposedaodtudpozorovalkrajinu.Neměldalekohled,nemělpušku,nebudu-lizanimítjehorevolver.Jentaksedělvleseasledovalokolí.Ten týden to takbylodvakrát,přičemžbylnaposeduschopenstrávitvždynejméněhodinu.Paksevrátilkautuavypadalspokojenýsámsesebou,klidnýaodpočatý.Kdyžjsem jednounaposedvyšplhal,nenašel jsem tamnic,cobynasvědčovalonapříklad tomu,žedo sebe ládovalnějaképrášky,dopřával si lajnykoksuanebo si aplikoval drogy nitrožilně. Musím ale dodat, že v dohledávánítakových stop jsemnebyl důsledný a v podstatěmi to v případěSoukupabylojedno.Měl jistě krásný svobodný život. Jeho téměř půldruhametráková postavadokladovala blahobyt, obličej zračil všeobecnou nenávist k lidem,sebestřednostatouhuzničitkaždého,kdosepostavídocestyjehoambicím.Těžkoaleříct,jakvysokébyly.Dopolitikysenehrnul,protoževesvémvěkuužbytambyl.Vypadalotospíš,žechcevšeříditjakoloutkoherec–hýbatdřevěnýmifigurkami,kterézakusdobréhožvanceposvětítřebaismrtdvouchodců.PoslaneckýmandátbySoukupstejněnezískal.Natobylpřílišnepopulární.Bořivoj. Kdysi jsem někde četl, že jméno člověka v podstatě velmicharakterizuje. Tedy přijmeme-li tezi, že nic na tomto světě není náhoda.

95

BořivojSoukupaVojtěchTajner.AtakéDagmarTajnerováaJanTajner,mojirodiče.NedalbychsvýmdětemjménoBořivoj.

Silvestr s Bestiema. Tak to by mě ještě před půl rokem ani vesnunenapadlo.Chtěla jsemnějakpoděkovatKačeně,kdyžuž jsemnebylaschopnádátjíněcopodstromeček.Naštěstítopochopila,protožemiřekla,že promě také nic nenachystala, jelikož trávila celé svátky sMundialemapaníMundialováužjíprýříkáKačenko,jaksijioblíbila.PanMundialbylprýzpočátkuodtažitější,posměšnějíříkalKáč.Ukázaloseale,žejimátakérád,protožekdyžšelmladýMundialpropivo,několikrátjipláclpozadkuazahlaholil,žehomrzí,žejemuužčtyřicetpryč.SilvestrsekonaluKačenynachatěvHornímBezděkově,ikdyžotomuselastrašněmoc bojovat, protože její rodiče chtěli původně být na chatě také.Nevadilaby jimprýnašepřítomnost, ovšemKačena správněpodotkla, ženámbyvadila jejich.NakonecserozhodlizůstatvPraze.Kačeninamámatotižněkdedostalalístkynasilvestrovskoutravestishow.Jelikožnaničemtakovémještěnikdynebyla,přemluvilamuže,abyjidoprovodil.RozhodliseposhowposlednídenvrocevklubuExtázesetrvat.„Kačeno, já ti musím strašně moc poděkovat,“ řekla jsem kamarádcevkuchyňce,kamšlamazatchlebíčkyapožádalamě,abychjípomohla.„Zaco?“„No,zavšechno.Zato,žesemnoutakhlekamarádíš,ikdyžjsemohodněmladší,zato,žesmědostalakBéčkařům,zaDavidanejvíc,atakyzato,žemidůvěřuješ,“vychrlilajsemzesebe.Kačena přestala natírat kousky veky a podívala se namě dost významně:„Marty,jámusímpoděkovattobě.“„Proč?“„Mundialovisestrašnělíbí,jakspolusDavidemchodíteajakseksoběmáte.Říkalmi,žehototenkrátvExitutakdostalo,hlavnějakjstespolupomáhali

96

XXX.

Edovi,žesiuvědomil,žechcemítsněkýmtakytakovejvztah.Měsivybralprýproto,žejsemvtuchvílibylanejblíž.No,nenítoblbec?“„Není.“„Jávím.Hele,nakrájejtyrohlíky,udělámejejenomsesýrovoupomazánkou.Vícjsemtohonestihla,sorry.“DokuchyněvstoupilKaleviaskuhral:„Holky,jábychpíchal.“„Tadynicnečekej,Kalevi.Aleurčítěsevevnitřnajdeněkdovolnej.“„Kdyžjáchcidvěneborovnoutři.“„TakřekniNiceaEdovi,“odpálkovalahoKačena.„Ty jsiblbá,“ řeklKaleviapustil sedochlebíčku.Pochvíli sealezarazilapokračoval:„Toalenenítakmarnejnápad.Napadlovásněkdy,žesvětjeplnejdvojplošňáků?“„Hele,Kalevi,tyhlekecysinechnakoledu,“pokusilasehoodbýtKačena.„Počkej.KadiljsemtuhlenahajzlunaSmíchověavedlevbuňcebylidvakluci...“„Nechtoho,typrasáku,“křiklaKačena.„Počkej,hysterko,“uklidňoval jiKalevi.„Povídalisiosvýchholkách, jaktosnimaválejapodobně.Potombylchvíliklidapaksenajednoutenjedenzeptal tohodruhýho, jestlimá takykluka.No jasně, řekl tendruhej, a ty?Atenprvnířekl,žeontaky.Víte,cotoznamená?Znamenáto,žespolečnostjebisexuálníamladágeneracetopropagujenahajzlech.“„Acomystím?“zeptalajsemseho.„Rokenrol,“zakřičelKalevi,vzalsinacestujedenvajíčkovýchlebíčekasesmíchemodpochodoval.Silvestrovskýmejdanmělbýtdobrýikvůlitomu,žeBéčkařinechtělihrát.Edmělpořádještěproblémysezlomenýmžebrem,kterésrůstalodostpomalu.Nebylnavícmocvyspalý,protožekvůli tomumuselusínatvsedě.NemohltímpádemhrátnabicíaDavidsprávněpodotkl,žetentovečerbymělbýtzjehostranypoklidný,protožesenemůžehýbat,jepootřesumozkuahlavnětunikdenenímixážnípult.„Dovoltemi, abych vás jako dýdžej Kalevi přivítal na dnešním večírku,“

97

zmocnil sezachvíli slovakytaristaBestií štírůa stáhlhudbu,kterou jsmemělipuštěnouzKačeninapočítačepřesreprobedny.„Teďvámpustímkupusraček,kterýurčitěznátezrádia,nesnášítejejakojá,alenakterýsekrásněplouží.NazačátektumámepeckuodCataStevense,pardon, od JakubaBandase řečenéhoBandasBandasBimbas, tedy trojitýodpíchnutýBandasBimbasBandas.Hehe. Jmenuje seStřeva zPrachaticavyprávíosrdcivkalhotách,otěchkrásnýchchvílích,kdyjenámdobře,alebojímese to říct,protožemámepředmaturitouavypadalibysme jakoblbci.“„Nechtoho,“křiklnanějDavid.„Hohó,“obořilsenaněhoKalevi.„Jájipíchal,Bandasku.Anebylatožádnáchcípláliška.“„Nechtěchkeců,“trvalnasvémDavid.„Vlastně mě tak napadá, že jediná, kterou jsem tady nepíchal, je Marty.MaličkáMarty,“podívalsenamě.„Alebylijsmeblizoučko,viď,kdybychsenevožral.Játěužmálem...“Nedořeklto,protožemujiDavidtakvypálil,žeodletělmožnáocelýmetr.„Půjdeme,Marty?“zeptalseměpakDavid.„Akam?“„Ven.“„Budenámzima.“„Pojď,“chytilmězarukuavedlkedveřím.„Neblbněte,“běželazanámiKačena.„Přecetonezkazíte.Kalevijeblbec,tokaždejví.“„Alemětoužnebaví,“vysvětlovaljíDavid.„Mámdostjehopuberťáckýchkecůoholkách.Kdybyaspoňmakalnatukytaru,aleanitone.Hraječímdálhůř,jeúplněnanic.“„AMundial?“zeptalasesestrachemKačena.„Mundialtaky,aEdjakbysmet.Nezlobse,alejáužmámtěchjejichblbostídost,“řeklrázně.Protožejsemseužoblékla,vystrčilměven,vyšelzamnou,zavřeldveřeachytilmězaruku.

98

„Vydržímeto?“„Mámzavolatbrášku?“„Ne,budemespoluaždorána.Játězahřeju,“řeklsúsměvem.Položilajsemmuhlavunahrudníkausmívalase.Zachvílijsmealepopošliokousekdál,protožebylafaktdocelazima.PosunovalijsmeseasičtyřihodinyaHorníBezděkovužznámedokonale.Potomjsemalepřecejenzavolalabrášku,abypronáspřijel.Nebylztohomocnadšený,říkal,žemásvůjprogram.Nakonecaleotráveněpronesl,ževlastněnicnepil,takžepronáspřijede.Opůlnocijsmebylidomaavetřechsipřipilinašťastnýrok2009.ByltomůjnejkrásnějšíSilvestrvživotě.Davidzůstalunásajámuzasepředspanímhladilazadek.Mělajsemjendojem,žebráškovitendenmocnevyšel.

Dostal pár dnů navíc, protožeMartinka potřebovala odvézt z asinevydařenéhomejdanuvHornímBezděkově.Dodatečněmiřekla,žesetamBestieštíři–bože,tobylpříšernýnázev–rozpadli.Bylomitojedno.PrvnídennovéhorokuSoukupnevytáhlpatyzhoteluMövenpicknaSmíchově,kdesezdržovalsbrunetkouodvysokéškolyekonomické.NásledujícídensiposadildosvékáryexkluzivněvyhlížejícíobtloustloušlapkuzVáclaváku.Hochyzochrankyposlaldomůasespolečnicíjezdilpodrahýchobchodechv Pařížské ulici. Parkoval podle chuti a přiběhnuvší policisty povětšinousnadnouchlácholilslovem,tyodbojnějšívýhrůžkoudoprovozenouvarovněvztyčenýmukazovákem,pozdějipakprostředníkem.Vše,covPařížskéulicikoupil,sevešlododvouběžnýchigelitovýchtašek.Šlapkabylaspokojená.Zubilasenacelékolo,otlapkávalahopotvářiipupkuaneustáleukazovalaprstemdonačančanýchvýloh.Pakknimpřicupitalasradostnýmvýrazemvprotřelémobličejiapovykemsedomáhalavystavenéhozboží.Otom,cosezakoupí,alerozhodovalsámSoukup.

99

XXXI.

ZavšechnomuvečernaodstavnémparkovištizaZličínemdala.Trvalo toosmminutapaksišelkaždýposvém.Onasedvěmaigelitkami.NasvůjoblíbenýposedvyrazilSoukupaž3.ledna.Byltoskvělýdenpromůjijehozáměr.Jakznámo,metropolebývávsobotutakřkavylidněná.Tuprvnívrocezahraničnísilvestrovštíturistédopoledneodletělidomů,úklidovéčetylínědokončovalysvoupráci,Pražanédopíjeliadojídaliobvyklepřemrštěnézásoby,městosechystalonapracovnízápřahavokolí lesazaRadotínemnebylaaninoha.Čekaljsemnarozlehlémparkovišti,kterébylorozcapenéusilnicevedoucíkSoukupovuoblíbenémumístečku.Nebylopřílišlaskavépočasí.Vítrmocněrozhánělnadkrajinouusalašenýmráz,asníh,jenžsechystalposypatzemiažvnásledujícíchdnech,posílaldolůjakopředzvěstmrznoucídéšť,kterýsvoupřítomnostívěznilobčanyvtepledomovů.Vzaparkovanémvozezpůjčovnyjsemsezahřívaldvěmasvetryaopatrnýmiloky z placatky rumu. Seděl jsem tam od osmnácté hodiny, protože popředešlých zkušenostech bylo zřejmé, že očekávat Soukupa dříve by bylaztrátačasu.Nazadnímsedadlejsemmělzimníbotyadovymyšlenéhorytmujsemsipodupávalvneslušivýchvycházkovýchpolobotkách,kteréjsempředpárhodinamikoupil.Soukupprojelve21.13,vpodstatěvobvyklémčase.Vyraziljsemokamžitězaním.Dostihljsemhonadohledještěpředpočátkemlesnícesty,toabychzesvéhovozumohlzjistit,zdazmercedesuvystupujeopravdusámapokračujevesvobodnémpohybubezochranky.Ostříhošisevždyckyprozradili.Nevystrčili-lisvépalicespoluseSoukupovou,stejněvevozedlouhonevydrželi.Zpravidlavylézalipětminutpoté,cosejejichchlebodárceztratilzdohledu.Kousekodautapakpokuřovalicigarety(uvnitřtojistěmělizatrhnuté),vtipkovali,šťouchalidosebeabyli-linamístěodlehlém, vytáhli revolvery a poměřovali si je nebo simulovali střelbu pookolníchpředmětechčisobě.Soukupvykročildolesaajehovůzzůstalosamocen.Nikdozněhonevylezlanipopěti,deseti,baanitřicetiminutách.Zaparkovanýbyltak,abynepřekážel

100

nasilniciasoučasněsvouobjektivníkrásounelákal toulající sechlapcečichátrukezvědavémunahlíženídovnitřskrzkouřováskla.Schovávalsemeziprvnímistromyvlese,tam,kdepříjezdovácestavpodstatěkončilaazačínalapěšinapropěšíacyklisty.HneduSoukupovamercedesubylydvastromy,kterétrochuzakrývalořídkékřoví.Tomístojsemsijižpředněkolikadnyvyhlédljakodůležité.Měljsemzhrubahodinunato,abychsepřipravil.Svéautojsemzaparkovaldobrých dvě stě metrů od Soukupova, pečlivě ho uzamkl a navlékl sirukavice,kterémivpředvánočníslevěnabídlaprodejnasportovníchpotřebv obchodním centru vEdenu. Povytáhl jsem si lyžařské kalhoty, jež jsemsi obstaral tamtéž, stáhl laciný svetr od vietnamských prodejců, který podsebouskrývaldalší,anasadilkulicha,rovněžzesportovníchpotřeb.Nebylotooblečení,vněmžbychsecítildobře,nicméněprotenvečerbylonaprostovhodné.Přeslyžařskékalhotyjsemmělvolněpřitaženýkoženýpásek,kterýmizůstalpotátovi.Vkřovíudvoustromů,kousíčekodSoukupovaauta,jsemnašelsvéprkno.Měl jsem ho tam připravené, objevil jsem ho v lese předešlý týden.Bylonecelýmetrdlouhéaasidesetcentimetrůširoké.Najednéstraněsezužovalotak,žemálemtvořilopříjemnourukověť,nastraněsizachovalopůvodníšířku.Jednadlouháhranabylaovšemostrá.Takostrá,jaktochtěllesnídělník,kterýsezřejmětímtovýtvoremzdlouhéchvílezabýval.Vzal jsem prkno do rukavic a chvíli hledal prostor nejlepšího uchopení–místo, na němž bude lehké a přes které se s ním budumoci co nejlépeahlavněnejpřesnějiohnat.Jistýjsemsizačalbýtažpochvíli,alejelikožsejenpotvrdilo,žehledanýcíl je totožnýs tím,kterýjsemsi taktovytipovalminuleipředminule,vklidujsemprknoodložilapovolilsikoženýopaseknalyžařskýchnohavicích.Světla vozů projíždějících po nedaleké silnici kemně nedosáhla.V tomtoohledumělSoukupmístokzaparkovánívybranévýtečně.Bylnadohled,alenebylvidět.Nadtonebylapoblížžádnápolicejníčiprůmyslovákamera,cožbylopronašivěcklíčové.

101

Byl jsemnervózní.Všechnyvěty,které jsemsipřipravil,midávnouteklyzpaměti,protožemomentálnívládkyněméhorozpoložení,vlezlánervozita,jetamnechtěla.Čas plynul poměrně chvatně, ale Soukup se nevracel. Byl jsem nepatrnězaskočenjehonedochvilností,vždyťvminulýchdnechprokázal,žetušenýčasovýharmonogramdodržuje.Prvnísobotavrocejejalezastihlavnedbalkách.Anebozmerčilzposeducosizajímavéhoarozhodlseneopustitmístodookamžiku,nežnáramnýpohledustane. Zvěř se u nás koneckonců lovila brzy ráno nebo večer, kdy bylaochotnáopustitmísta,kterápovažovalazabezpečná.Přesdenbylalomozemzměstaulictakvystresovaná,žezesvýchúkrytůtakřkanevytáhlapaty.MartinkašlasDavidemnanějakounovoročnípartyklidem,kterépořádněneznali,aleonichžDavidhovořiljakoozajímavých.Nežodešla,řeklami,žemáznovéhosetkáníobavy,protožecítístudzasvémládí.Jájíodpověděl,žejetohloupýstudažekdyžtozvládne,budenahořevnebitakémejdan.Jaksipamatujunarodiče,uměli(achtěli)využítkaždýdůvodkalespoňmaléoslavě.Martinkabylavtomhleponich.

Soukupovasiluetasenalesnícestěobjevilapopárdalšíchchvílích.Rytmuspohybutěla odpovídalzmrdověnadváze.Nespěchal,spíšese táhlasnadpřitomnadčímsipřemítal.Několikrátsilnězakašlal,zřejměvlivemnachlazenídosaženéhopřipohlavnímstykusešlapkouzVáclaváku.Vždyckysepřitomzastavil.Přikrčiljsemsezastromyujehovozu.Olevýjsemsezlehkaopřel,abychmělvedlesebeněcopevného.Potřebovaljsemto.Tlukotméhosrdcezačalbýttakintenzivní,ažjsemmělpocit,žehoSoukupjistěuslyšíapoznápřítomnostněkohojiného.Kdyžsepřiblížil,zahrálmuvkapsemobilnítelefon.Automatickyponěmsáhl,podívalsenačíslovolajícího,zastavilapřiložilhokuchu.

102

XXXII.

„Renato,uvidímesezítra,dnesužne,“oznámildoněho.Kdyžnaněhohlasvtelefonuchrlilsvépotřebyaprosby,ostentativněmlčel.Pakhovoruzavřelslovy:„Přivezu,spolehnise.Čau.“Strčilpřístrojzpětdokapsyapokračovalkvozu.Popětikrocíchsealezastavilahlavunepatrněstáhlmeziramena.Snažil jsemsebýtabsolutněticho,neboťjsemnabyldojmu,žejehosluchzaregistrovalzvuk,kterýzesvýchnočníchcestkvozunezná.Tlukotcizíhosrdce,možnáicizídech.Zabručelalejenjakési„eechmmm“,cožzřejměbylareakcenapředchozítelefonát,apostupovalkmercedesu.Kdyžodněhobylnadesetmetrů,dálkovýmovladačemodjistilbezpečnostnízámky.Potvrdilosetonejenrozsvícenímvšechsvětelvně,ale takéslovy„Vítej,Břéťo,“kteráproneslhlaszmršenývevečerníčkovskémstylu.Soukupsespokojeněusmál,obešelvůz,důvěrněhopoplácalpokaroseriiapřistoupilkpřednímdveřím.Otočilsezádykemněasáhlnafešáckoukliku.Přišlamáchvíle,bylčasjednat.Vytouženýokamžik,jenžsestalrealitou,mipojednounabídlcelé spektrumnejrůznějšíchvariantpohybůačinů.Valilysenamějakolavina,možnájsempodjejichimaginárnímnáporemiucouvl.Blikaly,svítily,drnčely,prskaly,nabízelyse.Bylotojakonatržnici.Jedenpřekřikovaldruhý.Nehoráznýzmatek.Nebylodivu,že jsemvprvnímokamžikuztratil schopnostcokolivudělat.Opustilyměběžnésílyapodlomilyseminohy.Tenstavjsemznal.Přikrádalsevždyvpodobnýchsituacích.Kdyžpředemnoubylocosinepříjemného,knepřekonání,přičemžsoučasněnebylomoci,kterábytoodehnala.Bylotoono,dokonceseminachvíliudělalašedáclonapředočimaasrdcetloukloivlebce.Museljsemsezmátořit.Rychle.Zatnuljsemzubyapevněuchopilprkno.NapřáhljsemseaudeřiljímSoukupaconejsilnějidopravéruky.Skvělýzásah.Byltoprvníplánovanýcíl.Jelikožměl revolver na levém boku, byl zřejmě zvyklý sahat pro něj pravičkou.Inkasovanýúderjialeoslabil.Bylodokonceslyšet,jakvníneblazekřuplo,cožmohloznamenat,žesemipodařilojizlomit.Napřáhl jsem podruhé a sekl ho ostrou hranou prkna do tučného krku.Zavrávoralavyjekl.Nenaštěstítaksilně,abytobyloslyšetdálnežnapár

103

metrů.Zavrávoral,alepokoušelseudržetnanohou.Chvílisemutodařilo.Bojoval.Kdyžsekonečněnekoordinovaněsvalilnazem,nakopljsemhošpičkoubotydotváře.Taránamivýtečněsedla.Bylasilnáatrefilaterč.Byljsempřesvědčen,žesemipodařilopřerazitmusanici.Tobylotakévplánu.Třetíúderměltyprvnídva jistit.Mělhajzlovipřinéstnovoubolest,kvůlikterébyserukamanepokoušel sáhnout po revolveru, nýbrž si jimiměl tisknout zraněnémísto.Mocnýmchvatemjsemhobleskověotočilnazádaaonpřitomsvoulevačkuskutečněpoložilnasanici.Právárukabezvládněspočívalavedletrupu.Šlotojakopomásle.Zesvetrujsemstrhlvelkýkusčernélepicípásky.PrudcejsemnazaskočenéhoSoukupaobkročmodosedlapřelepilmuhubu.Tengrifjsemsipilněnacvičil.Pakjsemmuplivldotváře,cožmipřineslorychlouúlevuakupodivutakévíce klidu.Můjmozek v tenmoment jednou provždy přijal fakt, že akcezačalaanelzejiužpřerušit,chtěl-lijsempřežít.NehodlaljsemsahatnaSoukupůvrevolver,jehožpouzdrojsemcítilvzadunastehně.Rozhodljsemseneriskovatdotekspředmětem,kterýmibylcizíamanipulacesnímbymohlamůjzáměrohrozit.Odtáhljsemtedyjehoruceodtrupu,kampředchvílíkleslailevička,anadechlse.„Víš,jakchcípázmrd?“vychrliljsemzesebe.Bylyvtomtunynenávisti.Hlassemialetřásltak,žetomuselobýtsměšné.Navícpřipouštím,žetobylahloupáotázka.Soukupjensípalavočíchmělzoufalývýraz.Jehopohledbylzkřivenýdvojíbolestí,kteroukvůlizlomenéruceačelistisnášel.Lítomihopřirozeněnebylo.Věděljsemvšaksoučasně,ženesmímztrácetčas.Netušiljsemtotiž,covšechnomustačí,abyněkdeněconasvémoděvunebovněmzmáčklapřivolalsvélidi.Současně jsemměl touhuříctmu,pročsemu topříkořídějeaproč jsou toposlednívteřinyjehoživota.Bylo také nutné si uvědomit, že mi nebude a nesmí odpovídat. Jednakkvůlipáscepřeshubunemohladruhaktonebylotřeba.Nechtěl jsemsním

104

diskutovat,nemělmítmožnostsejakkolivhájit.Jakočlověksedávnoodsoudilknejhoršímuzpůsobuodchoduztohotosvěta.JakovrahtopředčtyřmiarokystvrdilnasilnicizDobříše.Nebyloočemdiskutovat.„Srazil jsidva lidiaujel.Ti lidézemřeli.Možnáněkdy jezdíškolemkytky,kteráseuDobříševálínazemi.Bylitomojirodiče.Kdybyszastavilapomohljim,mohlitubýtamohljsitubýtity.Neudělaljsito.Možnájsianinevěděl,žesjezabil.Podotýkám,BořivojiSoukupe,hajzle,žetadynenísoudanemáštunikoho,kdobytinadržoval.Žádnýpodmáznutýprávníkažádnýpodplacenýsoudce,“vyslovovaljsemdůrazně.Pomohlomutodefinitivněpochopit,coseděje.Vytřeštiločiapřeslepenkusemimarněsnažilněcoříct.Měljsemdojem,žeminabízípeníze.Tojediné,nacovživotěsázel.Přišlomikomické,žehojehopeníze,hromadapeněz,kterémělkdispozici,vlastněposlalydorukoučlověka,kterýserozhodlhozlikvidovat.Za vším byly jeho prachy. Dosud na nich plaval, vznášel se s nimi, lečtentokrátmunebylykničemu.Jakokusybezcennýchpapírkůsbarevnýmpotiskempronehodnéharanty.Zasáhljsemhopěstídoobličeje.Zasténal.Přidaljsemdalšíránuarychlesezvedl.Povoliljsemkoženýopasekpotátovi,kterýjsemmělnalyžařskýchkalhotách,strhlhozesebeapoložilkSoukupověhlavě.Potomjsemjizvedlza jeho řídké vlasy a pásek podstrčil pod krkem.Když jsem ho ze druhéstranyvytáhl,hlavujsemprudcepustilzpátky,opasekuchopilzaobakonceapřekřížiljenahořenadSoukupovýmkrkem.Poočkujsemsouběžněhlídaljeholevouruku.Očekával jsem nyní urputnou obranu, boj o šanci mít možnost dál konatsvinstva,kamaráditsesuplacenousebrankou,zotročovatpenězilidi,bítjeazabíjet.Nezmohlsealenanic.Leželnazemi, ruceměl roztažené, těžcechrčelazněkolikamístnahlavěmuvytékalakrev.Končilbezfanfár.Neměl jsemplán, jaknaložit s jeho tělem.Věděl jsem jen, že to,dočehojsemsepustil,musímdokončit.Bylomijasné,žedávámvšanczbyteksvéhoživota.Přinezdarubychhomohlstrávitvkriminále,přiještěvětšímbychho

105

mohlipozbýt.NebraljsemteďvůbecohlednaMartinku.Tohlebylosobeckévyřizováníúčtůmezivrahemaobětí.Museljsemtoudělatjá.Martinkasenikdyneměladozvědět,cosestalo,cojsemprovedlakdozasmrtírodičůstojí.Současněsevemněprobudilypochybnosti.Typochybnosti,které jsemsedůsledným tréninkem snažil vminulých dnech zapudit. Pomyslel jsem naSoukupovu slabou ženu, kterou možná někdy miloval a třeba k ní i cítilmnohemvíc,nežcopředvedlnaulici,kdyžzanímtehdyzoufalávyběhla.Mádítě.Cokdyžsnímprožíváskvělývztah?Acokdyžjejenobětívlastníchsvinstevatrýzníhoto.Možnáonichpřemýšleltamnaposedu,třebasemodlilaprosiloodpuštění,cojávím?Představil jsem si jeho staré rodiče, nešťastné z nečitelnosti jeho kariéry,i jeho přátele, pro které je jistě neodolatelný a obdivují ho.Má ale hajzlpřátele?Tentýdensledovánítomunicnenasvědčovalo.Naskočilamibrunetkaodekonomickéškoly,ježjejhltalapohledem.Třebajínešloodary,jimižsiSoukupkupovalostatnímilenky.Třebatobyloopravdu.Brzy sealepřesvšechnyznáméaneznámépostavy jakokrál skrálovnouprošlimoji rodiče aMartinka princezna.Byl jsem nekonečně přesvědčen,že to, co za chvíli dodělám, je spravedlivé. Soucit se rychle rozprášil dozimyatmy.Ponáhlématakurezignovalarozumněměopustil.Přestaljsemzohledňovat pochybnost a pomyslel na nejméně tisíc okamžiků, kdy jsemtoužilvzítspravedlnostdosvýchrukou.Nepochybovaljsemotom,žejsembylvdanýmomentnejspravedlivějšímsoudcemnasvětě.Hajzla poznáš podle očí, řekl jednou děda tátovi.Nevěděl, že jsem to odtelevizevobývákuslyšelažejsemtopakpečlivězkoumalvpraxi.Věděljsemnapříklad, že nejvíc očí hajzlů bývalo na billboardech před volbami.Jednyvedledruhých, jakovojácipřipřehlídce.Soukupsesniminechávalrádfotografovat.„Budetopomalé.Nejpomalejší,jaktojenjde,“zabručeljsemazaťatoupěstíjejudeřilzepředupřímodonosu.Pakjsemobřadněpřitáhltátůvopasek.Pozvolna,jakosatisfakci.

106

Vyděsil se. Nemohl křičet, ale z přelepených smradlavých úst vypouštělhlubokéskřekyachrčel.Levourukouměpopadlzarameno.Nemělmnohosil,opouštělyhouždrahněchvilvpodoběodtékajícíkrve.Prstymialeještědokázal vtlačit do svalu a snažil semě jedinýmpohybem, který jsemmudopřál,zoufalepřimětktomu,abychhoušetřil.Stáhljsempásekvíc.Naplňovaloměto.Jehoočnívíčkasedoširoka rozevřela, zorničkysezmenšilyavyhrklymuslzy.Chrčelvícavíc,přitomnemělsílupřehlušitticho.Spolustoutomarnostízačal polevovat stisk jeho levačky, hajzlovy poslední naděje, posledníhodorozumívacíhoprostředku.Doobličejemusedalasmrt.Věděl,jakáje.Jázasechápal,ževydržím-liještěpárokamžiků,budepovšem.Jehotěloseboupočalonervněškubat.Bylotomarné,lečintenzivní.Nachvílijsem kvůli tomu ztratil rovnováhu a balancoval na jeho hrudi roztaženímrukou. Ustal jsem ve škrcení, což mu vrátilo naději a trochu i vědomí.V agóniii zvedl pravou, zlomenou ruku, a zašermoval jí. Přitahoval k nípozornost,zatímcolevousesnažildostatkrevolveru.Vyskočiljsemrychleaduplmunani.Bylpřílišpomalýnarychlýtah,jenzaúpěl.Dupljsemještějednou,vyskočiladopadlzpětnajehohrudník.Zústsemupočalařinoutkrev,jehoočisenápadnězvětšovalyarucebylybezvládněroztažené.Přikrčiljsemseaznovuutáhlpásek.Naplno.Museljsemmítjistotu,žechcípne,pročežjsemvšísiloutahalzaobakonceasnažilsejeještědálutahovat.Víc,víc,kzešílenívíc.Počůral se. Nevím přesně kdy, ale kolem poklopce semu utvořilamokrámapa,zaměsíčníhosvitudobřeviditelná.Škubal levounohou,epileptickytřáslhlavou,alenadtímvšímbylajistota,žezněhoživotúprkemodchází.Jakobysezasebestyděl.Byljsemveuforii.Blížiljsemsekcíliaměljsemtoliksil,žebychzabilještějednoho.Počítaljsemmuvduchuposlednívteřiny.Přestalsehýbat.Pásekkolemjehokrkujsemalemělstálestažený.Zabral

107

jsemještějednouavydrželtomnohochvil.Povoliljsemazatáhlznovu.Pakještějednou,apakznovu.Paktoužbyloneoddiskutovatelné.BořivojSoukupbylmrtev.Konečně.Cítil jsemnástuppocitu zadostiučinění.Když jsemvosmé tříděnečekaněvyhrálběhna400metrů,prožívaljsemsrovnatelnýstav.Blaženáúnava,kterárychlevystřídalasílu,vavřínyvítěze,šerpazaspravedlnost,Nobelovacenamíru,klid.Coještě?Všechnobylovpořádku.Vstaljsemaprotáhlse.Pakjsemduplmrtvolenakrkašpičkoubotyjiznovunakopldoobličeje.Zaraziljsemseanaklonilsenadni.Pustiljsemslinymezirty, nechal jim čas se protáhnout ven a potom je nasměroval na Soukupůvznetvořenýobličej.MěljsemsilnénutkánízavolatMartinceavšechnojíříct...Nebylotoalevplánu.Sundaljsemsvůjvrchnísvetravytáhlzpodobětikoženýopasek,vražednouzbraň.Rukávyjsemdvojitýmuzlemsvázalksoběadojednohohonacpal.Pak jsempovolilSoukupůvpáss revolverem,vytáhlhoa takézasunuldosvetru.Zkapsyjsemvyndalpepřaposypaljímmístočinuiokolí.Sebraljsemprknoavypravilsezlesakvozu.Pochvílijsemseotočil.Byltokontrolnípohyb.Počítaljsemsním.Soukupovo tělo leželo za mercedesem, dál od lesní pěšiny. Z odstupu seovšemukázalobýtzřetelněviditelnéabylolzepředpokládat,žepohledodsilnicebybylpodobný.Vrátil jsem se, odložil na zem svetr s pásky a revolverem, také prkno,a otevřel jsem dveře jeho vozu. Byl prostorný a tělo těžké.Vytáhnout hodovnitřbylonejpracnějšínaceléakciatrvalotonebývaledlouho.Chtěljsemsenatoivykašlat,aleponechathovotevřenýchdveříchbybyloneprozíravé.Kalkuloval jsem s tím, že pokud spočine uvnitř, potrvá delší dobu, než siněkterý kolemjdoucí řekne, že skrz černá kouřová skla do mercedesunahlédne.

108

Nastopypoboji,kterémohlybýtzadenníhosvětlauvozuviditelné,jsemrezignoval.Měljsemdobroupředtuchu.Zabouchljsemdveřemercedesuaodcházelspocityvítěze.

Nespal jsem.Brzyránojsemsedldostáleještěvypůjčenéhoautaavyrazilnamístočinu.Nasilniciu lesa jsemzpomalilahledělkedvěmastromům,unichžsevnocipomstaodehrála.Stříbrnýmercedestampořádstál.Uněhoalenebylnikdo,anipolicie,anichlapci,anichátra.Možnábylopřílišbrzy.Vpolednetoalebylostejnéavpodvečertéž.ZatmyjsempakažkSoukupovuvozunedohlédl,atakjsemserozhodlcelouvěcuzavřít.Igelitovétaškysesvršky,kteréjsempřilikvidacizmrdapoužil,jsemspálilzalesemvHorníchPočernicích.Odtamtudjsemsvypůjčenýmautemodjeldomyčky,poctivěhovymydlilavyluxovalpodlahuisedačky.Podesáté,čtyřiadvacethodinpoté,jsemvůznaposledyzaparkovalpřednašímžižkovskýmbydlištěm.Modroufabiisiužnikdynepůjčím.Doma jsem se pokoušel zabavit filmem s detektivemHerculemPoirotem.Nefungovaloto,atakjsemtovzalpěškytřikrátkolemstadiónuViktorky.Při návratu zpátky, bylo už kolempůlnoci, jsempřed vchodemnarazil naMartinkusDavidem.Rtyksoběmělinalepenéajenomvzdychali.MartinkadrželaDavidazazadek,bylajakoklíště.Chvílijsemsenanědívalahlavoumiprojeloněkolikpřání,kterájsemjimmělpřednéstnaVánoce.Mohlbychtoještěudělatvnejbližšíchdnech,tímspíš,kdyžknimčerstvěpřibylzcelanovýpocit.Vzduchnadnašírodinoubylzbavenčernéhomračnaadýchalosetakvolně,žetoknějakýmvinšovánímsvádělo.KdyžsiměDavidvšiml,široceseusmál.Vetměvypadaljakočernoch,kterýodhalujezdravézubyv reklaměnaústnívodu.Pozdravil aotázal se, jakýjsemmělden.

109

XXXIII.

„Výborný,děkujizaoptání,“odpověděljsem.„Řeklbych,žesepovedlcelývíkend.Udělaljsemhromadudůležitépráce.“„Taktojedobře,“potěšilseDavid.„Tomivěř.Každýchvilkutahápilku,“usmáljsemsekřečovitě.„Bráško,mohlbyunásDavidspát?“zažadonilasestřička.„Jasnávěc,vítejteobadoma,“praviljsemaotevřelvchodovédveře.Vysprchoval jsemseprvní.Byl jsemnejvícunaven,cožMartinka iDavidrádiuznali.Přestoženaněránočekalaškola,tvářilise,jakobynocbylaještětakmladá,žejezlákáknovýmprožitkům.Bylomitofuk.Těšiljsemsenaspánek.

Mysleljsemsi,žeMartinkasDavidemusnulianechalivobývákupuštěnýpřehrávač.Nebylotoodnichfér,vzbudiloměto.Potichujsemzaklel,otočilsenadruhýbokapokusilsetuslavnoumelodiizaspat.Neúspěšně.Vstal jsem, opatrně otevřel dveře a vešel do obývacího pokoje. Přehrávačbylvypnutý,alenastolehrálmobilnítelefon.BylDavidův,Martinčinjsemznal.Podívaljsemsenadisplayapřečetlsislovo,kteréměmálemzranilo:„máma“.Taktonenífér.Vůbecseminechtělosnějakoupaní,okteréDavidtvrdil,žejehysterka, řešit to,proč jejíosmnáctiletý synnespídoma.Nepochybovaljsemtotižotom,žejíprávěscházíapřejesihotammít.Hysterickématkytodělají.Kdyžvyzváněnískončilo,přečetljsemsi,žetobylužsedmýnepřijatýhovor.Všechny byly od Davidovy mámy. Přehodnotil jsem svůj postoj a došelk dílčímu závěru, že se třeba dělo něco důležitého a ona ho potřebovala.Mohlojíbýtsmutno,mohlasezranit,něcotřebaupustilazokna.Kdoví?Sedljsemsikestoluačekalnajejídalšízavolání.Bylopůlpátéráno.ZadvěhodinyjsemmělvstávatdopráceatidvavMartinčiněpokojíkudoškoly.

110

XXXIV.

Vstaljsemaprojistotusešelpřesvědčil,žetamskutečnějsou.Pakjsemseodšouralnazáchod.KdyžmelodiezDavidovatelefonuznovuzahlaholila,hovorjsempřijal.„Prosím.“„Haló,“ozvalose.„UtelefonuVojtěchTajner,bratr…“„Jetammůjsyn?“skočilamiženadořeči.Zhlasubylpatrnýneklid.„Promiňte…“„Prosím vás, okamžitě mi dejte k telefonu Davida Soukupa. Prosím vás,rychle,“naléhala.„DavidaSoukupa?“zopakovaljsem.„Ano,méhosyna.Jestlitamněkdeje,dejtemihoktelefonu.Vzbuďteho,potřebujusnímnutněmluvit.Prosímvás,alerychle.Spěcháto.Volámmuužhodinu.Jakto,žetonezvedá?Vzbuďteho,“chrlilazesebe.„Moment,prosímvás,“řekljsemapoložiltelefonnastůl.Tenkluk,kterýmilujemousestru,sejmenujeSoukup?Kurva!Kurva,kurva,kurva.DošouraljsemsedoMartinčinapokojeazatřáslsním.Vzbudilsehned.„Volátimáma,“řekljsemtiše.„Máma?Cochce?“podivilse.„Nevím,alejerozrušená.Můžešsitovzít?“Davidvylezlzpodpokrývky.Bylnahý,pročežnebylovhodnémuuvstáváníasistovat.Odešeljsemdoobýváku,vzalještějednoutelefonapoprosilpaníSoukupovou,abychvílivydržela.„Mohuvámnějakpomoci?“zeptaljsempak.„DejtemiDavida,prosím.Rychle,“trvalanasvém.„Samozřejmě,vydržtealeještěokamžik.Užjde.“Položiljsemmobilnastůlanervózněsezahryzldospodníhortu.„Mami?“ oslovil ji David, když přišel z Martinčina pokoje se svetremomotanýmkolempasu.„Staloseněco?“Sedljsemsistranoudokřeslaapozorovaljehoreakci.Měljsemvelmizlé

111

tušení.Cotu,sakra,děláčlověkjménemSoukup?Kurva!Tojetensvěttaksměšněmalý?Když si David vyslechl prvních pár slov, prostřel si ospalé oči a pomaludosedlnažidli.„Aco?“zeptalse.Poslouchaldalšímáminyvěty,hledělpředsebeavslzavějícíchočíchmělvýraztotálnízmatenosti.„Kdesetostalo?Aproč?“zeptalse.Položiljsemsiobličejdodlaní.„Hnedjedudomů.Vezmusitaxíka,budutamzapůlhodiny.Prosímtě,počkejnamě,nechoďtambezemě,“zavzlykaldotelefonu.Zpřístrojebylzřetelněslyšetbezmocnýpláč.Davidserozplakaltaké.Kdyžhovorskončil,tázavěnaměpohlédl.„Můjtátajemrtvej,“oznámilmi.„Našlihomrtvýho.“Nebyljsemschopenjakkolivreagovat.„Comámdělat?“zeptalse.Dohajzlu.Acomámdělatjá?Svěšenouhlavusemipodařilopomaluzvednout.PodívaljsemsenaDavida,aleneviděljsemho.Můjmozeksevypnulaústajenautomatickypravilato,cobyřeklakaždému:„Jeďdomůabuďsmámou.Martincetořeknusám.Jeď,prosímtě.Aleažbudešmítmožnost,zavolejjí.Neboj,tozvládneme.“Davidsiotřeloči,pomalukemněpřistouplasklonilse.Rukamamipevněstisklhlavu,pakjizvedlahlesl:„Děkuju.“„Prosímtě,“řekljsemrychleazmáčklmudlaň,kterápořádještěskrývalamévtuchvílivelmipropocenévlasy.„AžbudešMartincevolat,buďopatrný.Přišlaorodiče.“Byljsemokázalesobecký.„Vím,“šeptl.Pak vyskočil, rychle na sebe natáhl oblečení, které bylo jen tak pohozenévedleMartinčinypostele,opláchlsevkoupelněavyběhlven.Jázůstalvkřesle.

112

Kurva.Kurva,cotudělalSoukup?Zmrdovodítě.Apročšoustámojisestru.Malouprinceznu.Kurva!!

David to nesl statečně.Byl statečnější než já, když zemřeli naši.Jenomžemětenkrátbylodvanáct,zatímcojemujeosmnáctamávícživotníchzkušeností.Takéužnenídítě,tojevidětztoho,jaksechováajakžije.To,žeměnikdynevzalknimdomů,jsemmudávnoodpustila.Nemuselmitoanivysvětlovat.Jestlitotižbylapravdavšechno,coříkalosvémtátovi,bylajsemráda,žejsemtamnikdynemusela.Ajehomámymibylolíto.Domluvilijsmese,žezanízačnemedoVršovicchodit.Bydlela ve velkém domě a David mi řekl, že už přestane tolik spát pokamarádech a u nás a začne se domů vracet častěji, protožemáma by nabaráksamanestačila.„Budemehoasi stejněmusetprodat,“podotkl. „Je toale škoda, jekrásnýaprostorný.“Pakseusmáladodal:„Ažsetamsemnoupůjdešpodívat,ažsihoprohlédnešaseznámíšsesmámou,řeknešmipakvenku,jestlibystamsemnouchtělabydlet?“„Apročažvenku?“podivilajsemse.„Kvůlimámě.Kdybytoslyšela,určitěbysejítodotklo.Dokoncebyjítovadilovoboupřípadech,aťužbysesrozhodlaunásbydlet,anebonebydlet.Jesložitá,nemělatostátoulehkéamyslímsi,žepostupemletseuzavíraladosebenejenomfyzicky,aleipsychicky.Podleměsivytvořilasvůjmikrosvět,vekterémnenípronikohodalšíhomísto.Současněsejíalestrašnědotkne,kdyžněkdootenjejímikrosvětnestojí.“„Tojezvláštní,“řeklajsemavzalaDavidazaruku.Vypadalvcelkuvyrovnaně.

113

XXXV.

„Kdybudepohřeb?“zeptalajsemse.„Taktohosebojímnejvíc.Budouhoplnýnoviny,protožeočekávám,žesenanějdostavívšichni.Ministři,prezident,podnikatelé,celebrity,všichni.Nakaždéhoněcověděl.Vždyckymiříkal,ženejcennější,comá,jsouinformace.Jestliprýbychchtěljednoutovšechno,copostavilamá,poděditaukázalobyse,ženatomám,chtělmityinformacepředat.“„Tobytedabylapěknázodpovědnost,“proneslajsem.„Hele,Marty,jetojenmezinámi.Musímtialeříct,žejsemvlastnědocelarád,žetotakhleskončilo.Jepravda,ženatátunebylmocpěknýpohled.Vzalinásdomárnice,odkrylihadrapodnímleželoněco,copřipomínaločlověka,alenemělotoobličej...“„Cože?“„Ten,kdohozabil,tátuúplněznetvořil.Jistějsmehopoznalipodlemateřskéhoznamínka,kterémělpodpaží.Museltobýtněkdo,kdohostrašněnenáviděl.Myslím,žepoliciisetostejněnepodařívyšetřit,protožetakovýchlidíbylystovky,dokoncemožnátisíce.Tátabylhajzl,neměljsemhorádamyslím,že jsemho pár let docela slušně nesnášel.Mámpocit, že si takovou smrtzasloužil.“„Opravdumyslíš?“„Určitě.Onjenhrabalprosebeaubližoval.Bestiejsemzaložilkvůliněmu,byltomůjprotest.“„Jenomžetobyltvůjtáta,“zapochybovalajsem.„To je bohužel pravda.Ale já se za něj styděl.Kdyžmi někde plácali poramenouaříkali,jakpěknéhosynamůjfotrmá,bylotojenomkvůlitomu,žesehobáli.Báliseimě,protožekdybychřekl,žeoněmmluvilišpatněnebotakněco,zničilbyje.Možnábyjeizabil,cojávím?“„Tvůjtátaněkohozabil?“„Marty,copaknečtešnoviny?“„Tojo,alenikdyvnichnepsali,žebytvůjtátaněkohozabil.“„Tonepsali,alepočetkauz,sekterýmibylojehojménospojeno,bylpřecetakvysoký,žeztohobylonaprostojasné,ženemůžemítčistéruce.“

114

„Atystovšechnověděl?“„Tušiljsemto.Mámaalevědělavšechno,protoseposlednídoboutakstrašněbála.Bálasetáty,bálasemě,bálasezvonkuudveří,zvonícíhomobilu,kdyžjioslovilcizíčlověknaulici.Skončívblázinci,tojsemsijist.“

David tak docela pravdu neměl. Na pohřbu jeho táty tolikvýznamných lidí nebylo. Prezident nepřišel a byli tam jen dva ministři,kteřídorazilisochrankouavčernýchbrýlích,abybylosložitějšíjepoznat.Mafiányjsemneznalaacelebritytakémocne,alepártváříztelevizejsemzahlédla.TřebazpěvákaJakubaBandase,kterýbyltakévčernýchbrýlích,alebezochranky.Předsmutečnísíníbylaspoustafotografů.Dovnitřjealenepustili,bylotojennapozvánky.Davidměpoprosil,jestlibychsimohlasednoutřiřadyzaněj,abyměmělnablízku.Zeptalse,jestlitozvládnu,aujistilmě,žesenapohřbuurčitěnebudestřílet, protože prý je mezi mafiány taková dohoda. Údajně ji respektujeipolicie,kterápodleDavidabylanamístětaké.Říkal,žejetaminkognito,cožbylojasné,protožestejnokrojebytamvypadalydivně.Bráškasemnoujítnechtěl,takžejsemsedělavečtvrtéřaděuprostřed.PosadilmětamDavidařeklmi,žemámbýtvklidu,žekolemměbuderodinajehostrýčka zmáminy strany, a ten je prý v pohodě, hlavně jeho dva synové.Dalmipusuapakmivýznamněkladlnasrdce,žejedenztěchklukůchodínavysokouajeprýdocelatýpek,takžebybylrád,kdybychmístonaněhokoukalanapohřeb.Pakodešelzamámouapřijímalprojevysoustrasti.Rukumupodali iobaministřiv tmavýchbrýlích.Slyšela jsem, jakse tenjedenjemui jehomáměomlouvá,žemánějakézasedáníažesezdrží jenpárminut.TendruhýzaseDavidoviřekl,žejehootecbylfrajeramůženaněhobýtpyšný.Davidsenaměpakpodíval,protožezaregistroval,žejsemtoslyšela,aprotočilpanenky.Bráška říkal, že je zajímavé, že všichni současníministři jsou kreténi bez

115

XXXVI.

ducha.PovažovaltozanejvětšípozoruhodnostTopolánkovyvládyatvrdil,žetakhlesoustředěníjsouještěnaHraděkolemprezidentaapakužnikde.Potomještědodal,žebytospravilydvagranáty.Pohřeb začal překvapivě. K řečnickému pultu si stoupl Jakub BandasazazpívalsvůjhitSrdcezPrachatic.Bezkapely,takžebyldocelafalešně,cožjsempoznalaijá.Davidůvstrýček,kterýsedělvedlemě,jenpronesl:„No,tojehumáč,“anenápadněseculilpodsvéhustéšedévousy.Bandas dozpíval, uklonil se a zahájil projev, který měl asi třicet minut.Nečetlho,jelpodletoho,cohozrovnanapadlo.Musímříct,žespoustuvětamyšlenek opakoval několikrát a že vrcholem trapnosti bylmoment, kdykdosizesmutečníchhostůněkdeodvchoduzapískal.Když Bandas skončil, nadechl se zhluboka a začal zpívat českou hymnu.Vtuchvílivšichnivsínipovstaliazpívalisním.Bylotozvláštní.Kdybytobyl fotbal nebohokej, chápalabych, proč se zpíváhymna.Kdybybylarevoluce,takébychtopochopila.Nemohlajsemalepřijítnato,pročsezpívánapohřbumafiána.Davidůvstrýctakéne,protozůstalsedět.Vysloužilsizatonepříjemnépohledy jinýchpohřebníchhostů, zlenaněhokoukali i obaministři,kteříhymnuzpívalizplnahrdla,ažjimčernébrýleposkakovalynanosech.KdyžBandasskončil,postavilsekmikrofonudalšípán,odpohledumafián,a pět minut mluvil o Soukupově skvělém vztahu k rodinným hodnotám.Úplně jsem cítila Davidovo nutkání přiskočit k němu a odmikrofonu hoodtrhnout.Další řečníkhovořiloSoukupově láscekmorálce,dalšío jehopodpořekulturyatenposledníojeholidskévelikosti.Odedveřísepokaždéozvalpískot,kterýnásledovalšumvesmutečnísíniadalšíuculeníDavidovastrýce.Bylmimimochodemmnohemsympatičtějšínež jehostaršísyn,cochodilnavysokouškolu.Nebyltomůjtyp,měltakovétymoderníbrýlesesilnýmiobroučkamiavlasymustálynaježka.Prostěpako.Všimla jsem si, jak seDavidovamáma od první chvíle třásla.Bylomi jílíto, protože jsem si dokázala představit, jak asi člověku je, když ztratíněkoho,kohotřebaopravdumiloval.Kdyžsezpívalahymna,drželasepevně

116

Davida,protožebysejinakurčitěsesunulanazem.Kdyžseozvalpískotodedveří,rozvzlykalaseachytlaDavidakolempasu.Písničkunarozloučenou,Matuškovu pecku Sbohem, lásko, prožívala ve velmi špatném hystericko-letargickémrozpoložení,pročežseknínaklonillékař,jenžsedělvedle.Něcojíšpitaldoucha,pakzašátralvkabeleavytáhltabletu,kteroujípodalspolusumělohmotnoulahvívody.Vypadalotojakozaplacenáreklamanaminerálnívodu.Davidovamámazapilaprášekadalalékařinajevo,žejevpořádkuažesioninemusídělatstarost.Když Matuškova píseň dozněla, všichni povstali a zřízenec sesbíral částzvelkéhomnožstvíkvětin,ležícíchvedlerakve.Položiljenani,poklonilsenebožtíkověpamátceapoodstoupilstranou.Vtomsedalarakevdopohybusměrem do zákulisí. Pár květin z ní upadlo zpět na zem, ale zřízence tonechaloklidným.Mafiánikolemnaněhosicekoukališeredně,aleonsijichnevšímal.„Néééé,“zaznělonajednousíní.Davidovamámasezvedla,přeskočilakvětinypodsvýmanohama,pakkvětinypodkatafalkemavrhlasezarakví.Odrazilase,chytilajidorukouajakpřitompadala,posunulajitak,žerakevztratilarovnováhuazačalasenapodložceztěžkahoupat.Prvnípřiskočilnapomoczřízenecapakodněkudvyběhljehokolega,kterýbylalejenvtričkusnějakýmpodivnýmmorbidnímobrázkem.Někteřílidévsínizasunulirukupodsakaařadaznichvytáhlarevolvery.Davidsevyděsilakouklnamě.Vedleseusmívaljehostrýc,kterýnaněhoudělalpřátelskýpohled.Jábylarozhozená.Skolébajícíserakvísizřízencisnadnoporadili.HoršítoalebylosDavidovoumámou.Lékařsejísnažilpíchnoutnějakouinjekci,alenemohljiuklidnit.Křičela, škrábala a fackovala lidi kolem. Byla jako smyslů zbavená. Pakchytilaidoktoraalomcovalajímtaksilně,žesesvalildokvětin,kterézůstalynazemi.Rychlesealezvedl,setřelsizoblekukusykytekazasesesklonil,abynašelinjekčnístříkačku,kteroupřipáduupustil.Kdyžsemutopodařilo,opětsevrhlkpaníSoukupovéařvalpřitom,aťmujiněkdopodrží.Davidmělvočíchdvavelkéotazníky.Vnastalémzmatkuzůstal sedětna

117

místě,cožmědocelapřekvapilo.Kdyžužaleneběželzasvoumámou,mohlalespoň přijít kemně, protože semi začalo dělat špatně.Dopadala naměúzkost,zmocňovalseměpocit,žehysterickéscénymanželkyobětijsounamístě.Přicházely ipocitydeprese,kterými jsemsiprošlapředčtyřmi lety.Uviděla jsem před sebou tváře svých rodičů, jak se radují při posledníchspolečnýchVánocích.Pakzvážněliahledělinamě.Mámanatáhlaruku,aletátajizanichytilastáhlzpět.Bylotonespravedlivé.Kdyžzemřelioni,byltoklidnýpohřeb,přišlopárlidí,hrálareprodukovanáhudba,všichniseloučilitiše,důstojněaplakali,žádnéscény.KdyžmělpohřebmafiánSoukup,bylasmutečnísíňplná,zpívalasehymna,mluvilopětlidí,vystoupilslavnýzpěvák,spoustahostůpřišlaspistolíakdybyseněkdoprudcepohnulavylekalje,klidněbyhozastřelili.Mojirodičeumřelisčistýmsvědomím.Nestihliměpřipravitdoživota,alemohlisespolehnoutnaméhobrášku.Takénikdynikomuneublížili.Myslelajsemsi toa teďuž tovím.Bráškami tovyprávělakaždý,kdonaněpakvzpomínal,seonichzmiňovalvpodobnémsmyslu.Sraziljeautemnějakýpitomecanevrátilse,abyjimpomohl.Bylatovlastněvražda,alekvůlitomuse členovévlády, celebrity ani hysterické pozůstalé na pohřebnedostavili.Proběhloto,jakobysenicnestalo.Apaksetakénicnestalo.Nikdozanáminepřišelaneřeklnám,žehotomrzíaženámpomůže.PanSoukupzemřelabylituvšichni.Brečeli,bylismutníaslibovaliDavidoviajehomámě,žeseoněpostarají.Bylomiztohorozdílumezioběmapohřbymocsmutno.Když se doktorovi konečně podařilo píchnout paní Soukupové injekci dokrkuaonasesvezlakzemi,omdlelajsemtaké.Pamatujusiještě,jaksenademěsklánělDavidaříkal,aťneblázním,žejednahysterkastačí.Neusmívalse,spíšmračil.Bylomitolítoachtělajsemtonějakvrátitanapravit.Pakalebylamlha,respektivetakovášedátma.Zase jsem v ní uviděla rodiče.Mámami vykročila naproti, ale táta ji sestarostlivýmvýrazemvobličejizastavil.Pakzvedlrukuaukazovákemmipohrozil.Mámasepostavilavedleněhoapročíslasivlasy.Bylakrásná,aty

118

jejíčernékudrnatévlasy.Pakjitátauchopilzapředloktíatáhlpryč.Mávalimi,jaksevzdalovali,atátaještěněcokřičel.Bohuželjsemmunerozuměla.Kolemtostrašněhučelo.Probralajsemseažvnemocnici,odkudsiměpakdalšídenvyzvedlbráška.

Davidsebálletu.Kdyžjsemmunasklonkulednaoznámil,žebychbylrád,kdybynásdoprovodilnaRhodos,nejdřívsezaradoval,aleposlézezvážněl. Ještě nikdy neletěl letadlem, což mě docela překvapilo. Ve tvářitrochuzesinalapaksepodívalnaMartinku.Sedělasnámiustolu,aležádnouemocinedalanajevo.Trvalotoužněkolikdnůajásibláhověmyslel,žekdyžsvérozhodnutívzítDavidasnámioznámímpřední,pomůže jí toalespoňkúsměvu.Onasealejennaobapodívalaanehnulabrvou.Zaplatil jsem pobyt i Davidovi, dohodl formality, vyplnil s ním potřebnéformuláře,oznámilmutermín,abyseuvolnilzeškoly(předmaturitoutobylproblém,alepadlotododobréhočasu),avdubnujsmevstoupilidoletadlaspolečnostiTravelService.Bylohezky,naRhodosumělobýtužtakřkaletnípočasí.Martinkaseposadilakoknu,Davidvedleníajákuličce.PřesnisedělZdeněka vedle něho jehomilovaná Petra, kterou jsem viděl na letišti poprvé. Bylarozkošná, svěží, takové malé kůzle, které láká chlapy ve Zdeňkově věku.SDavidemjsmesipřičekánínaodbavenídokonceřekli,žebystálazahřích.Zdeněknásaleslyšelazamračilse.Davidsemuomluvilaonmuzatonabídltykání.Byli jsme zvláštní parta. Každý z nás prošel v posledních letech nějakounemilou osudovou zkušeností. Počítám v to i Petřinu postiženou matku,kteránikdynepoznala, že se jejídcera tahá se svýmstrýcem,aZdeňkovomanželství, jež nemělo grády a on z něho vystupoval způsobem takřkaincestním,promoralistyjistězavrženíhodným.David zapnul bezpečnostní pásMartince, která od nástupu do letadla jen

119

XXXVII.

hledělazokna,apaksobě.Jáučiniltotéžavšimljsemsi,jakjeDavidpředsvýmprvnímletemnervózní.Položiljsemsvoudlaňnajehoarozhodnějistiskl.Pohlédlnaměakývnulnaznamení,žetozvládne,asvouvolnourukupoložilnamou.VedlepřesuličkuučiniltensamýrituálZdeněk.NaklonilsekPetře,políbiljiaonasecelázčervenaláprovinilepodívalanaDavidaamě.Zdeněkjířekl,žejevšechnovpořádkuanabídljíčokoládovýbonbónzpytlíku,kterýzakoupilvbezcelnízóně.Námostatnímnabídltaké,alenemělijsmenasladkéchuť.„Užpoletíme,Martinko,“řekljsem.Nereagovala.Psychiatrmi řekl, že to takhlemůže být dlouho.Utrpěla prý šok, který jípřipomenul šok dávno prožitý a tím jej aktivoval. Dal mi pro ni nějakéšvýcarské tablety, navrhl ambulantní léčbu s pravidelným docházením dojeho ordinace a cestu naRhodos doporučil už jenomproto, abyMartinkapřišla na jiné myšlenky. Kladl mi na srdce, abychom tam hlavně neřešiližádnéproblémyabyliconejvíceveselí,uvolněníabezstarostní.Domnívalse,žetakovánáladamůžebýtcestouktomu,abyzasezačalakomunikovat.Dobudoucnanicméněhleděloptimisticky.Věřil,žesevševrátídostarýchkolejí.Nedokázaljenodhadnout,kdytobudeacosestanetímspouštěcímmechanismem.Neznamenátoale,žeMartinkaodSoukupovapohřbunemluvila.Někdyzesebedokázalavypraviticelouvětu,umělasioněcoříctiněcookomentovat.Nebylyvtomaleemoce.Tvářbylabezmimikyazračilasevnípsychickábolest.Hodněspala.Projistotupřerušilastudiumazůstaladoma.Byljsemuníbuďjá,mohljsemtotižpracovativnoci,aneboDavid,kterýseukázalbýtskvělýaobdivuhodnýpartner.Vtěchdnechpendlovalmezigymnáziem,kde ho čekalamaturita, svoumatkou a naším bytem. Sblížilo nás to, byťto bylo prohnilé. Prohlásil dokonce, že si klidněmaturitu udělá až v září,vyžádají-lisitookolnosti.Azvládl i let.Když jsmevystoupalina letovouvýšku,uklidnil seavelmitrpělivě proMartinku komentoval z okna viděné útvary, které se rýsovaly

120

dolenazemi.Měl jsempocit, že senejménědvakrát lehceusmála.Občasněco řekla aDavid i já jsme z tohoměli skoro až infantilní radost.Kdyžusnula,zdřímlsiDavidtaké.JásidalseZdeňkemvíno,ačkolivonsoudil,žejeneskonaletrpké.Petrahonespustilazočí,aleposlušněpilafantu,protožeZdeněknechtělcobyodpovědnáosobaporušovatzákon.PřistánínaRhodosuproběhlohladce.Čekalotamnanáspětadvacetstupňů.

Hotel Pegasos, kde jsme byli na osm dní ubytovaní, skýtal proČechapřepychovounabídku.Kdyžjsmevyšlizadnímvchodemaposunulisepocestičceodesetmetrůníž,stanulijsmeuhotelovéhobazénu.Mělhloubkumetr šedesát, takže se v něm nebáli ani neplavci. Kolem byla ledabyleumístěnáspoustaumělohmotnýchlehátekislunečníkůavšeobklopovalydvavenkovníbary.Dalšílidémohlipřihlížetzezahrádkyhotelovérestaurace.ZaměstnanciPegasosuneměli problém s tím, když jimněkdovmokrýchplavkách pobíhal po restauracích a crčela z něho voda.Brali turisty jakozákazníky,vlídněsenaněusmívaliajediný,kdoseevidentněmračil,bylaDračice–černovlasárecepčnísešpičatýmnosem,dlouhýmičernýmivlasyavýraznýmlíčením.Zdeněkalezměniljejívztahknámtím,žejínabídlčokoládovýbonbónzesáčku,kterýzakoupilvPrazenaletišti.Udělaltodruhýdenránopředtím,nežjsmesesešlinasnídani.OdtéchvílesenanásDračice,takjsmesijiseZdeňkempřekřtiliužpřipříjezdu, jenomchichotala.Naostatní turistyne,protožeodnichčokoládunedostala.Padesátmetrůodhotelovéhobazénukralovalomoře.Krásné,čisté, slané,Středozemní.Naplážibylopoužitílehátekadeštníkůzpoplatněno,nesmělýšikmookýŘekzaněvybíralpotřechapůleurnaosobu.Návštěvníkyhotelutoalenijaknevyvedlozekonomickémíry.Tichytříachudšízakotvilipodslunečníkemuhotelovéhobazénuaodtudseodbíhalikoupatdomoře.Mytotakudělalitaké.

121

XXXVIII.

Naplážisestejněnedalovydržetmocdlouho,protožepíseknabitýslunkemagresivněspalovalkůžinachodidlech.Byli jsme tedybuďvmoři,anebouhotelovéhobazénu.Děti,jakjsmenašimmladýmsouputníkůmzačaliseZdeňkemspontánněříkat,secachtalyvbazénuapokoušelysetrefitgumovýmmíčemdobasketbalovéhokoše.Soutěžily.Mydvajsmeseděliustoluvevenkovnímbaru,cucalijsmevínoaděkovalisvé nápaditosti za to, že ji napadlo vyslat nás za nekonečným lelkovánímnařeckýostrov.Bylonámskvěle,ikdyžpřipouštím,žemiMartinkadělalatěžkouhlavu.Neustálejsemjipoočkusledoval.„Davidjefrajer,viď?“řeklZdeněk.„Jsemsijist,žestotakhlemladýchklukůbysenasvouholku,kterábymělastejnýproblémjakoMartina,uždávnovykašlalo.“„Jetofrajer,uznávám.Promějealetakovýpřístuppřirozený.Takhlemocsemilovalinaširodiče,vyrůstaljsemvtom.Koneckonců,tyaPetrajstetakéúchvatnýpár.Samápusinka,samáručička,večerdivokéskoky...“„Nepřehánějto.DračicesenanáskoukádostdivněAsiměmázanějakéhopedofila..“„Protožetěchce,tyvole.“„Já na ni seru. Navíc mám dojem, že by chtěla spíš tebe,“ oponoval miZdeněk.„Jáalehledámláskunacelýživot,takžemásmůluajáštěstí.NechcitadypíchatsŘekyní,kterábylaminulýtýdensRusem,předtímsedvěmaNěmciajejichmanželkami,předtímsItalemaještěpředtímscelýmgymnáziemzeŠvédska.“„Tomurozumím.“„Takžežádnýsex,jenomodpočinek,“uleviljsemsi.ZdeněkseusmálapohlédlnaPetru, ježprávěházelanakoš.Přehodilahoamíč se kutálel k vedlejšímu brouzdališti. Zatleskal jí a onamu obratemposlala pusu.David zatímhbitě doplaval k okraji bazénu, vyhoupl se venaběželpromíč.Kdyžseotočil,podívalsenaMartinkuatazvedlaoběruce.

122

Davidnamířil amíč jí donichhodil.Pakdoběhlke schodům,protožedobazénusenesměloskákat,sestoupaldovodyadoplavalkholkám.TysimezitímmíčdvakrátvyměnilyaPetrapořádněcopovídala.„Mimochodem,určitěby tězajímalo,co jenovéhovpolicejníchkruzích,“změniltémaZdeněk.„Anine,“odbyljsemho.„Přesto,příteli.Věděljsiotom,ženěkdorozsekalpodnikateleSoukupa?“„No...“„Věděl, předpokládám. Byly toho plné noviny. Vyšetřovalo se to jakovražda.“„Mnětoanimocnezajímá,“říkaljsemnepřesvědčivě.Zdeněksekemnědůvěrněnaklonilatlumenýmhlasemmisdělil:„Játětímnebuduobtěžovatdvakrát,alejednousitoposlechnoutmůžeš.VyšetřováníSoukupovyvraždybylozastaveno.Nenízájemjivyšetřit.Soukupvěděltolikvěcí,žesiprostěněkdonepřál,abysetocelérozplétalo.Případjeodložen,ikdyžsenaněmnaokodělá,protožetozajímámédia.Koneczpráv.“Zdeněksenarovnalajátaké.Zkoumavěsiměprohlíželačekalnareakci.Zvedljsempoháreksvínemagestemhovyzvalktémuž.Niclepšíhoměvtuchvílibohuželnenapadlo.„Jámámtakéjednupikantnízprávu,kdyžužtohotolikvíme,“vzaljsemsislovo.„Tenklučík,kterýsetámhlecákávbazénusmousestrouatvouneteří,jeDavidSoukup.Synzavražděného.“„Typíčo...“vyšlozudivenéhoZdeňka.„Osud je nevyzpytatelný.Nikdy nevíš, o koho budeš pečovat.Aleměl jsipravdu,tenklukjepoklad.Někdymětoažděsí.“„Tyděsíšmě!“Zvedljsemruku,protoženámDavidaPetrazamávali.Zdeněksepřidal.Potomjsmesikonečněťukliazbytekvínavesklenkáchdosebevylili.Můjspolečník požádal skvělou policejní angličtinou řeckého číšníka, aby námpřineslcelouláhevapokudmáněkdeještěnějakélepšívíno,takžebynebylproti.

123

PovečeřijsmevzalidětiajeliautobusemnaprohlídkustaréhoměstaRhodos.OdFaliraki,kdejsmepobývali,tobyloasipětadvacetkilometrů.Vrátilijsmesepopůlnoci.Unaveníapřejedení.

Ještěchvíli jsmezůstaliuměnapokoji.Bydlel jsemvněmsám,ZdeněkbylnaprotisPetrouaDavidsMartinkoudlelihnedvedle.PohodiněMartinkařekla,žejeospaláarádabysilehla.Davidjichytilzarukuaodešelsnídopokoje.Rozloučilsesnámiomluvnýmpohledem.SeZdeňkemjsmepakještěchvílivtipkovali.BrzysialehodilpřesramenoPetru,kteráužvkřesleusínala,aodneslsijiknim.Jáseosprchovalapotomchvílicivělnatelevizi.Spíšjsempřepínalkanály.NaokamžikjsemsezastavilunějakéhopřenosuzboxunaEurosportu,alechápaljsemhopředevšímjakokulisu.Vykouřiljsemposlednícigaretu,abynezůstalavkrabičceosamocenáaždorána,vypnultelevizorazhaslsvětlo.Byloteplo.Odkryljsemsearozsvítilznovulampičku.Vzaljsemznočníhostolku nějaké řecké noviny, které jsem si ráno jen tak ze zájmu koupilvhotelovémobchůdku,aprohlíželsiobrázky.Dlouhomětoalenebavilo.Napadlomě,žebychještěZdeňkovimohlnapsatesemesku,jestlinemáchuťnapohárekdobréhorhodoskéhovína.Vyndaljsemtedyzezásuvkynočníhostolkutelefonazačalvymačkávattext.Klepánínadveřebylojemné.Nejdřívměnapadlo,žejeslyšetzněkteréhojinéhohotelovéhopokoje.Psaljsemvklidudál.Podruhéužalebylosilnější.Natáhljsemsirychlemodrésportovnítrenky,kteréjsemsivzalpropohybposvémpokoji,apřišouralsekedveřím.„Kdoje?“„David,“ozvalose,Otevřeljsem.Stáltamjenvtričkuaboxerkách,určitěužpředtímtakéležel.„Můžudál?“požádalmě.„Jistě,staloseněco?“

124

XXXIX.

„Ne, ne,Marty už usnula. Spí, jako když ji do vody hodí,“ řekl ještě vedveřích.Pakvešelajámunabídl,aťseposadínažidliukonferenčníhostolku.JásisedlnasvoupostelatelefonsrozepsanouzprávouproZdeňkajsemvložilzpátkydošuplíkunočníhostolku.„Nemůžešspát?“zeptaljsemse.„Anine,“řeklDavidabylovtomcosistydlivého.„Jetismutno?“„Tone.“„NějakýproblémsMartinkou?“„Ne.“„Možnátiužlezenanervytojejímlčení.“„Kdepak.“„Věřmi,žebychtodokázalpochopit.Udělaljsitohopronistrašněmocaonotopořádkničemunevede,“rozpřádaljsemsvoumomentálníteorii.„Tone,chcijípomoci.“„Tojsemrádamoctiděkuju.Dášsivíno?“„Ne,děkuju,“řeklDavid.„Nodobře,jáužtakénebudu.Nemámbohuželanicigaretu.“Davidseusmál.Pakalebyloticho.Onměltrochusklopenéočiapřemýšlelo bůhvíčem,mně vrtalo hlavou, jestli semu do cesty nepřimotala nějakáindicie,kterábymohlavéstkjehodomněnce,žezasmrtíjehotátystojíněkdoznašívýpravy.„Vojto?“osmělilse.„Povídej.“„Chtěljsemtiříct,žetěmámrád.“Spadlmikamínekzesrdce.Zestrachusevyklubaldocelahezkýokamžik.„Játebetaky,“odpověděljsempopravdě.Bylo zase ticho. David začal zlehka šourat nohama o podlahu, já si zasevduchuříkal,jestlivtompřecejenomnenínějakýproblém.Nachodběněkdoprošel.Davidsevylekaněpodívalkedveřím.

125

„Němcisevracejízbazénu.Včerašlitakétakpozdě,“uklidniljsemho.Pakjsmečekali,ažsezabouchnoudveře.„NevzbudíseMartinka?“zeptaljsemse.„Tojineznáš,tabudespátnonstopaždosnídaně.Amyslím,žebytodokázalaklidněaždoodpoledne,“usmálseDavid.„Tomášpravdu.“Zase bylo ticho. Trochu trapné, protože jinak jsme spolu dokázali mluvito čemkoliv. Pokusil jsem se tedy rychle vymyslet téma, které by přineslonašemunáhlémusetkáníikomunikačnísmysl.Davidsealeznenadánípomaluzvedlastouplsikméposteli.Pohlédlnamě,prohlédlsiměazeptalse:„Věříšvlásku?“„Jistě,věřím.“„Vjakoukoliv?“pokračoval.„Určitě,“odpověděljsemahledělpřitomnaněhopoměrněnechápavě.Významněsenadechlasotvaslyšitelnězašeptal:„Můžujítktobě?“„Ano,“odpověděljsembezváhání.Davidsipomalusundal trikoaupustilhonazem.Potomsi stáhlboxerkyavystoupilznich.Vesvituměsíce,kterýdopokojedorážel,bylaviděthrubáhusíkůženajehorukou.Postaviljsemsetaké.Obešelpostel,přistoupilkemněapevněměobjal.Pakudělalmalýúkrokzpětastáhlmimodrésportovnítrenýrky.Objalměznovu,políbilajámuzmáčklzadek.Tichouncezasténalastáhlmědopostele.Nebrániljsemse.Bylotoúžasné.

Ránosepodívámdozrcadla.Naočihajzla.

126

XL.

Jaroslav ŠpulákNĚKDY MĚ TO AŽ DĚSÍ

Vydánovlastnímnáklademvprosinci2009Odpovědnýredaktor:JaroslavŠpulák

Grafickézpracováníasazba:TomášFrödeIlustrace:MilošRain

Korektury:TomášRecmanVytiskl:PBTiskPříbramVydáníprvní,128stranISBN978-80-254-5966-9

e-mail:jaspulak@volny.cz