Nemocn. ego qx · Milí ãtenáﬁi, svûtlem na cestû k ‰Èastnému a radostnému Ïivotu,...

Jan Va‰

Nemocné ego,nejroz‰ífienûj‰í choroba

„Nejvy‰‰ím ‰tûstím myslícího ãlovûkaje poznatelné poznat

a nepoznatelné klidnû respektovat.“

Johann Wolfgang von Goethe

Podûkování

Dûkuji Bohu, Ïe mi bylo, v souladu, s Jeho vÛli dovolenonapsat tuto kníÏku.

Dûkuji svému prÛvodci i jin˘m bytostem z duchovního svûta,Ïe mû provázeli v prÛbûhu psaní i této kníÏky.

Dûkuji svojí rodinû za vytvofiení podmínek potfiebn˘ch propsaní, zvlá‰È v‰ak dûkuji své manÏelce Vûrce za její posilujícípfiístup, trpûlivost a toleranci, která mi v‰e usnadÀuje.

Obsah

Slovo úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7Sami sobû . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10Na‰e prostfiedí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17Závislost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19OvlivÀování ega . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22NáboÏenství a ego . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32Vûda a náboÏenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49Prameny mysli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55Nemocné ego . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64Sebevûdomí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72Prameny informací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76Svobodná volba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79Pro uloÏení do podvûdomí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83Otãe, volám k Tobû . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

� 5 �

Milí ãtenáfii,

svûtlem na cestû k ‰Èastnému a radostnému Ïivotu, provázenéhoharmonii, láskou i pokojem, je vûdûní i poznání. DÛleÏité poznáníje, Ïe jedinû aspekt du‰e mÛÏe ukáznit mysl a dovést nás k ãlovûãen-ství a bezbolestnému provázení Ïivotem. Pro du‰i je podstatnáãistota my‰lení, nikoli smûr, víra, náboÏenství ãi vzdûlání. JedinûrÛznost nám vytváfií podmínky k rÛstu du‰e a ãistotû mysli.NáboÏenské argumenty jsou druhotné proÏíváme-li lásku, ticho,pokoj bez ohledu na víru, do které se „odíváme“. Ani odmûna, anitrest nejsou vûãné, stejnû jako zlo a dobrota. Proto neexistuje vûãnézatracení, které hlásá náboÏenství, vyluãovalo by to dokonalost BoÏía dokonalost je podstatou BoÏí jako Láska. Pravá oddanost,dÛvûra, láska i pokora a dobré vztahy s ostatními zaãínají pfiede-v‰ím v na‰em srdci. Ti, ktefií odmítají duchovní Ïivot, se dobrovolnûvzdávají poznání srovnatelného se slepotou nebo ztrátou zraku. Nato, jak˘m zpÛsobem dosáhnout svého i neãestn˘m zpÛsobem, jsoudnes ‰koly. UÏijeme-li jako nástroj lásku a její neodluãitelné vlast-nosti, jak˘mi jsou smífilivost, tolerance, sná‰enlivost, vstfiícnost,ohleduplnost, úcta, laskavost a podobné, vykofieníme ze sebe stracha jeho pfiívlastky. Jsme-li v harmonii s okolím a vnitfinû vyrovnaní,jsme zdraví a mysl je naplnûna pohodou. Na první pohled se mÛÏev‰e níÏe popsané zdát trochu kontroverzní, ale v podstatû chcipoukázat na to, Ïe se není tfieba uãit nov˘m vûcem, ale zniãit v sobûv‰echno zlé, ‰kodlivé, co jsme pfievzali ze svého okolí, aÈ vûdomû ãinevûdomû. BÛh nám nikdy v niãem nebude bránit, proto neneseÏádnou zodpovûdnost, jak je mnohdy z neznalosti vinûn. Dal námabsolutní svobodu. On ano. Vûfiím, Ïe stejnou svobodu nám jednouposkytne i tento svût, ve kterém tady Ïijeme, kter˘ si sami vytváfiíme,kterého jsme sami tvÛrci. I toto poznání aÈ Ti, mil˘ ãtenáfii, posilujeradost Ïít.

Autor

� 6 �

Slovo úvodem

Tato kníÏka se t˘ká více nebo ménû kaÏdého ãtenáfie uÏproto, Ïe popisuje ego coby souhrn pfiijat˘ch charaktero-v˘ch vlastností, které nám urãují ve‰keré na‰e reakce i volbuvlastní obrany. Pojem ego je zaveden˘ psychologií, která senás snaÏí pfiesvûdãit, Ïe je na‰ím Já. Psychologie pÛvodnûbyla souãástí filozofie a v tomto smyslu se za zakladatelepokládá Aristoteles – spis O du‰i. Dnes je psychologie vícevnímaná jako oblast medicíny a tváfií se, Ïe postihujev‰echny du‰evní jevy na v‰ech úrovních Ïivota ãlovûka.Z lékafiského hlediska v‰ak psychologie fie‰í pouze na‰emalé já odvíjející se z rozumu a duchovno, patfiící rozumui du‰i, zÛstává nefie‰eno, protoÏe du‰i jako takovou soma-tická, ‰kolská medicína nezná ani neuznává. Tady vznikámylné pfiesvûdãení, Ïe se léãí du‰evní stav pacienta,a pfiitom se fie‰í, zasahuje v‰emi moÏn˘mi zpÛsoby jenom doãinnosti mozku, ãímÏ se ovlivÀuje pouze my‰lení, vnímání,vûdomí i podvûdomí. V kaÏdém pfiípadû je to zasahovaní dona‰eho já – ega. RÛzné psychotropní léky pÛsobí pouze naorganismus, lépe fieãeno na mozek, a ovlivÀují my‰lenía vnímání. Nikdy pfiímo nepÛsobí na du‰i, (aÏ na nûkterév˘jimky, napfi. pfii uÏívání drog, kdy du‰iãka z takovéhotoprostfiedí radûji „vystfielí“).

KaÏdému ãlovûku Ïivot fiídí ego. Je to ná‰ neprav˘prÛvodce, fieditel, komentátor i kritik v jedné osobû, kter˘z nás dûlá herce, trpitele, ale i vÛdce nebo fale‰ného sluÏeb-níãka. ¤ídí ná‰ Ïivot tak dlouho, pokud na‰e vedenínepfievezme vy‰‰í Já – patfiící du‰i. Právû tento pfierod odÏivota fiízeného egem k Ïivotu fiízenému na‰im skuteãn˘mJá, tím ãím skuteãnû jsme, je procesem pravého duchov-ního uzdravení, duchovním Ïivotem. âlovûk se nastanelep‰ím, duchovnûj‰ím jenom tím, Ïe bu‰í do Bible. Musí seznovu „narodit“, tak, Ïe po jist˘ch zku‰enostech vytfiídí zrnood plev a plevy spálí, aby nemûl moÏnost návratu, anebo sesvûfií do rukou skuteãného léãitele du‰e, uãitele, mistra,kterého vybírá „srdcem“. Zda na‰e volba byla správná, nezáleÏí

� 7 �

na tom, co je nám vnuceno v podobû nového názoru,nového pfiístupu i v novém smûru, ale na uzdravení ega.ProtoÏe:

ZDRAVÉ EGO POUKAZUJE NA VYROVNANOST

OSOBNOSTI, HARMONII, COÎ V PODSTATù ZNAMENÁ

SOULAD MY·LENÍ S VY··Í DUCHOVNÍ ROVINOU.

SPRÁVNÉ, ZDRAVÉ MY·LENÍ VEDE KE SPRÁVNÉ MLUVù,

SPRÁVN¯M âINÒM A SPRÁVNÉMU ÎIVOBYTÍ,

COÎ JSOU T¤I FAKTORY,

KTERÉ ZDOKONALUJÍ MRAVNOST âLOVùKA.

K vyrovnání dynamické povahy, a tím i ke zklidnûní Ïivot-ního stylu, dochází leckdy aÏ v pozdûj‰ím vûku, kdy uÏ vidímevûci s vût‰ím nadhledem a pochopením. Zbavujeme se netrpû-livosti, hádavosti, panovaãnosti a svéhlavému vystupováníi otevfienosti, nûkdy aÏ brutální, ale bez zlého úmyslu.Pfiijímáme disciplínu a sebeovládání pomocí tfií faktorÛ.

Prvním je správná mluva (vyjadfiování) podmínûná nazí-ráním – zaãíná poznáním sebe sama, tak, jak˘ ãlovûk skuteãnûje; vede ke správnému my‰lení s laskavostí a neubliÏováním,které jsou opakem sobectví, nenávisti a krutosti – i v uvedenémpofiadí.

Druh˘m faktorem jsou správné ãiny podmínûné správn˘músilím – zab˘vá se vylouãením ‰patn˘ch stavÛ a rozvojemdobr˘ch stavÛ u sebe. Stav, ve kterém se nacházíme, kopírujena‰e dosavadní pfiístupy my‰lení i chování. Z nûj lze usoudit,zda pfievaÏovala negativní, anebo pozitivní stránka vûci.Z tohoto úhlu pohledu mÛÏeme vidût negativní my‰lenía konání jako „pochodeÀ, osvûtlující cestu do pekla“. Mravnía intelektuální vlastnosti jsou nosn˘m pilífiem na‰eho úspûchu.Úmyslnû jsem nepouÏil slovo morální, jelikoÏ morálka se odvíjívÏdy od vût‰inového názoru ve spoleãnosti, a v dne‰ní dobû jetento vût‰inov˘ názor pokfiiven˘, stejnû jako hodnotovû nízk˘,díky „vyspûlé“ spoleãnosti trÏního mechanismu, kde nejvy‰‰í

� 8 �

hodnotou jsou peníze. KdeÏto mravním se rozumí v‰echno, coprospívá hlavnû ostatním, a to na‰im pfiiãinûním.

A to jsme u tfietího faktoru správné Ïivobytí podmínûnépoãestn˘m pfiístupem – rozumí se tím kaÏdá ãinnost proostatní, která jim prospívá, ale nepfiivádí je do závislosti ãiobtíÏn˘ch Ïivotních situací. Je prosta zneuÏívání slabosti i nevû-domosti druh˘ch.

� 9 �

Sami sobû

KaÏd˘ jistû touÏí po zdravém a ‰Èastném Ïivotû beztrápení jakéhokoliv smûru. Co naplní pfiedpoklady protakov˘ Ïivot? Víra, vûdûní a poznání. Vût‰ina lidskéhoutrpení se odvíjí z nedostatku vûdûní, malého poznánía chybného nebo zavádûjícího my‰lení a konání. Vûdomûjsem neuvedl nedostatek informací, protoÏe dnes je svûtpfiesycen zavádûjícími informacemi, cílenû jsou zkreslené ãineúplné slouÏí k manipulaci, ovládání ostatních a zneuÏíva-n˘ch k neãestn˘m ziskÛm. Velmi ãasto na to doplácímenejenom finanãnû, ale mnohdy platíme i tím nejdraÏ‰ím – sv˘m zdravím. Ale zpût.

Pracovit˘, skromn˘, u‰lechtil˘ ãlovûk dokonãí co zaãal.Pracujeme-li, a pfiitom se nevypínáme, máme-li zásluhy,a pfiitom to nepovaÏujeme za ctnost, to je vrchol velkomysl-nosti. Vrchol velkomyslnosti hovofií o tûch, kdo se sv˘mizásluhami pokornû sklánûjí pfied druh˘mi, kdo je tak skromn˘ve své svrchované ctnosti a ve své nejhlub‰í pokofie, ten jeschopen nejvíce zachovat si svoje postavení, aniÏ se cítíohroÏen.

Co je nezbytné dodrÏet k proÏívání ráje na Zemi?DÛslednû respektovat BoÏí zákony a na‰e my‰lení i ãinny aÈprovází laskavost, vstfiícnost, tolerance i trpûlivost.ProloÏíme-li na‰e ãiny slovy uznání, zdvofiilostí a láskou,nemÛÏe se stát Ïádná chyba. Je to jen zv˘‰ená opatrnosta pouÏitím ji mÛÏeme jen získat na vzájemné sná‰enlivostia ‰ífiení radosti i pokoje ve svém okolí. Kdo vyuÏívá takovouopatrnost ve svém jednání, nemÛÏe nic ztratit. Není utopií„Zlat˘ vûk“, kdy se lidem s ãist˘m srdcem otevfie pradávnévûdûní (pfiístup k aka‰ické knihovnû), doba, kdy prostfied-nictvím lásky a dobra se zbavujeme nemocí a v‰ech projevÛzla a odmûnou je pfiístup k univerzu, k pravdû i radostnémubytí. Je vÛbec moÏné se vyhnout utrpení? Urãitû ano.DokáÏeme-li jít cestou Kristovou a neohrozit pfiitom pozicea postavení mocn˘ch tohoto svûta. Nechme je, prosím, Ïít,

� 10 �

není jim co závidût, nyní, ani v Ïivotû pfií‰tím. I kdyÏ promnohé je nepfiedstavitelné pfiedpokládat, Ïe ‰kodliv˘ postoja pfiístup chamtiv˘ch, slávychtiv˘ch a ctiÏádostiv˘ch lidi zmizísamovolnû. Není náhodou, kdo stojí v pozici vládce, aÈ milo-vaného, ãi trpûného.

âlovûk se tûÏko brání prospûchu, závisti, lakotû, nenávistidokonce i v podmínkách seberealizace, pokud je oddûlen odpradávn˘ch znalostí. Proto se nám mÛÏe jevit tato civilizacejako neúspû‰ná, odsouzená k zániku. Nasvûdãuje tomumnoho varujících faktÛ. Nad Zemí, zejména Ruskem, ticho-mofiím i USA se vzná‰í negativní energie (aura). Lidé si zde„vychutnávají“ kriminální pfiípady, zavádí se kult násilív akãních filmech i pro dûti, podvod a násilí se pfiijaly jakoÏivotní norma a nepfiipou‰tíme si varující katastrofy, kterénám mají b˘t mementem i mezníkem ve zmûnû k lep‰ímuchování. Ale o tom pozdûji.

ZpÛsoby boje o mocenské pozice ãasem pfiesáhují v‰echnymeze lidské etiky. Nelze to nazvat jinak neÏ zloãinem, alev období zvÛle a bezpráví to prochází. Zabije-li vrah svoji obûÈza úãelem získání jeho majetku, je to odsouzeníhodné a tentoãlovûk se tak odepí‰e navÏdy u v‰ech zdravû sm˘‰lejícíchobyvatel. Stane-li se obdobná situace v nûkolikanásobnémpoãtu v období války, jsme ochotni prohlásit vrahy za hrdinyzemû. Vlastní zemû naz˘vá bojovníky za svá práva vlastenci. Veválce jsou naz˘váni partyzány. Partyzán je oznaãení proãlovûka, kter˘ se v rámci nepravideln˘ch ozbrojen˘ch sloÏekúãastní odboje, obãanské války nebo jiného konfliktu, sám ãiv mal˘ch polovojensky nebo i vojensky organizovan˘chskupinkách. Není pochyb, Ïe se dopou‰tí i zabíjení, pfiesto jevyznamenáván i dáván za pfiíklad. Dnes se v drtivé vût‰inûk tûmto „partyzánÛm“ vyjadfiujeme jako k teroristÛm.V podstatû konají stejnû jako v pfiedchozích válkách, ale stava okolnosti dne‰ní doby je donutily pouÏívat jiné prostfiedky.Jakékoli násilí je trestuhodn˘ ãin a takov˘ i zÛstane, byÈ jeprezentován i obhajován rÛzn˘mi zpÛsoby. NezáleÏí na nábo-Ïenství, národnosti, barvû pleti ani na tom, ãemu, komuvûfiíme, pro nás je dÛleÏité si uvûdomit, Ïe dopou‰tíme-li se

� 11 �

bezpráví, krutostí a zvûrstev, vytváfiíme si karmické pfiíãiny,které nás donutí proÏít si obdobné utrpení. Je pro cel˘ svûtnaprosto nepodstatné oháníme-li se Biblí, Koránem anebo sehlásíme k ateistÛm, dÛleÏité je, a vÏdy bude, kolik lidskosti,pochopení, tolerance, sná‰enlivosti, vstfiícnosti i lásky proka-zujeme lidem, s kter˘mi pfiicházíme – aÈ pfiímo ãi nepfiímo– do kontaktu. To je poctivé mûfiítko. To je viditelné a neza-vádûjící, stejnû jako rozhodující. Urãitû k porozumûní tomutotvrzení není zapotfiebí duchovní zralosti, staãí zdrav˘ rozum,zdravé sm˘‰lení.

ZatíÏení bfiemenem své dokonalosti, náchylní k zveliãováníargumentÛ a slepost k lidskému utrpení vÏdy vedou k pouÏí-vání odporn˘ch prostfiedkÛ, které jsou nepfiijatelnéi neomluvitelné civilizovanému ãlovûku. Rozumné je poloÏitotázku: „V ãem spoãívá svûtská a nadpozemská spravedlnost?“

Svûtské zákony slouÏí jako ochrana pfied zlem a k trestáníviníkÛ. Vyjadfiují vût‰inou pfiijaté „normy“ spoleãnosti, usnad-Àují prosazování vÛle mocn˘ch a „pomáhají“ udrÏetposlu‰nost. Jsou postaveny tak, aby vynutily poslu‰nost i tam,kde je to i v rozporu s vnitfiním pfiesvûdãením, ale kuprospûchu nûkoho. UdrÏují urãit˘ stupeÀ závislosti a pfiipou-tanosti, zbavují vnitfiní svobody. Svûtské zákony potfiebujíÏalobce i soudce. To znamená – chrání vÏdy nûkoho protinûkomu. KdeÏto zákony BoÏí jsou funkãní na principurovnosti, neomylnosti a nezávislosti. Jejich naplnûní nenípodmínûné Ïalobcem ani soudcem. Pfied pfiekraãovánímBoÏích zákonÛ, která nejsou v rozporu s logikou, nás máchránit pouze svûdomí a intuice patfiící na‰í du‰i – vy‰‰ímu Já.Duchovno má vlastní obrann˘ systém, kter˘ dovoluje zvítûzitdobru nad zlem. Jako motiv pfiivádí vy‰etfiovatele k viníkovi,tak pfiíãina vede k dÛsledku, je zákon BoÏí na Zemi a neplatípo smrti. Proto není nikdy správné dûlat zle, aby pfii‰lo dobro.Mûjme na pamûti, Ïe nás nemÛÏe postihnout Ïádná nepfií-jemnost, pro kterou jsme sv˘m my‰lením ãi konánímnevytvofiili podmínky. Ná‰ pohled na vûci by mûl smûfiovatvÏdy ke svûtlu pravdy a potom ná‰ stín bude za námi. Jedinûtak na‰e my‰lenky a skutky bude provázet laskavost, trpûlivost

� 12 �

a nebudeme druh˘m pfiiná‰et bolest, utrpení a posilovatv nich strach a nenávist. Není vÛbec dÛleÏité co ãlovûk zná,k ãemu se hlásí, ale jak se chová k lidem s kter˘mi pfiijde dokontaktu, jak se chová k ostatním. V dne‰ní dobû trÏníhomechanismu si málo uvûdomujeme, Ïe smyslem Ïivota neníuspokojování sobeck˘ch zájmÛ, ale vytvofiení takov˘chpodmínek, kde du‰e Ïije lépe. Ano du‰e, nikoliv ãlovûk,protoÏe hovofiit o lidech v tomto slova smyslu rozumí se Ïítlépe v materiální hojnosti. BÛh si nepfieje, aby jediná z du‰ízahynula, a proto je nám poskytováno mnoho pfiíleÏitostik oãisÈování dobr˘mi skutky a tak si dát vûci do pofiádkuduchovnû a du‰evnû. Nepfiijímáme-li tyto pfiíleÏitosti s dosta-teãnou váÏnosti, musíme se pfiipravit sná‰et bolest nebo jinaktrpût. KaÏd˘ ãlovûk trpí za vlastí nedostatky, nikoliv za nedo-statky nûkoho jiného. Zde bych pfiipomenul, Ïe i kaÏdé tvrdéslovo, kaÏdá hrubost, nezávisle na tom, co druzí provedli, sek nám jednou vrátí. Jako pfiíãina vyvolávající následek v tomtoÏivotû nebo v podobû karmy v nûkterém z Ïivotu pfií‰tích.Zmûní-li se k lep‰ímu jednotlivci, zmûní se i spoleãnost.Opaãnû to nefunguje. Zlep‰ení spoleãnosti nepfiiná‰í lep‰íjednotlivce. Naopak, ãím „lep‰í“ spoleãnost, tím vût‰í zkou‰cejsme vystaveni. Mnohé pfiíklady nám to dokazují, kdy lidé,kter˘m se podafiilo sv˘m nebo cizím pfiiãinûním získat dobrépostavení, propadnou nízkému chování, nabubfielému egu,p˘‰e i pohrdání.

Aby nám situace v duchovním rÛstu byla co nejvíce usnad-nûna, provází kaÏdou vtûlenou bytost na tomto pozemskémsvûtû prÛvodce z duchovní oblasti, takzvan˘ andûl stráÏn˘,kter˘ je duchovnû vÏdy v˘‰e neÏ vtûlená bytost. Potfiebujemeuãitele, prÛvodce, pomocníka, nikoliv prostfiedníka mezinámi a Bohem. S Bohem jsme v kontaktu prostfiednictvímvlastní du‰e. Chrám BoÏí máme sami v sobû, mÛÏeme mít.JeÏí‰ Kristus fiekl: „Zbofiím chrám svého Otce a do tfiech dnÛpostavím nov˘“. PfiipusÈme, Ïe myslel chrám BoÏí v nás. Nenípodstatné jaké vyznání jsme pfiijali, dÛleÏité pro nás je vûdût,kter˘m smûrem nás volba vede. Vûdûní je vynikajícímnástrojem, jímÏ lze rozbít pouta omezujícího prostfiedí.

� 13 �

MÛÏeme vlastnit to nejlep‰í auto na svûtû, pokud budeme donádrÏe lít pivo, nepojedeme. A podobnû, mÛÏeme se naroditdo nejkrásnûj‰ího prostfiedí na Zemi, ale pokud budemekrmit svoji du‰i hnûvem, nenávistí, závistí, nesná‰enlivostía podobn˘mi vlastnostmi, vytvofiíme si peklo na Zemi.

Je moudré znát zákony pfiírody mající vliv na Ïivot a dbát vesv˘ch my‰lenkách i ãinech, na to jak˘m smûrem nás vedou.Teprve tím vytváfiíme urãité pfiíãiny, vyvoláváme smûr a ovliv-Àujeme prÛbûh na‰eho Ïivota na skuteãnostech a viditeln˘chfaktech. Zákony pfiírody sami o sobû nic nezmûní, pouzevytvofií-li se pfiíãina. Nestaãí pouze vûdût, teprve my‰lenkaa ãin jsou ku prospûchu nebo ke ‰kodû, podle hodnoty kladnénebo záporné, jakou ji dáme. KdyÏ jednou poznáme, Ïev‰echny osobní problémy pocházejí ze ‰patn˘ch zvyklostív my‰lení, pochopíme také, Ïe klíã k fie‰ení na‰ich problémÛnosíme v sobû. Je-li na‰e my‰lenková hodnota nízká, svûfimesvoje vedení svûdomí, du‰i.

Mnozí znají situace, kdy se po nedûlní bohosluÏbû pfiátelepfied rozchodem domÛ sejdou pfii kávû, pivu, aby si v krátkémposezení prodlouÏili sváteãní chvíli ve spoleãenství. V zápaludiskuse v‰ak dochází k ventilování problémÛ, které náspotkaly bûhem uplynul˘ch dní, a jelikoÏ nejsme dost silníunést toto tíÏivé poznání, poukazováním na viníka hledámesoucítûní i porozumûní. JiÏ ménû si uvûdomujeme, Ïe celésituaci jsme nerozumûli v tom, ãemu nás mûla situace, nadkterou jsme rozhofiãeni, nauãit. Ponecháme-li v‰ak na‰emy‰lení kontrole svûdomí, které nás umí navést v my‰lenísprávn˘m smûrem, nemûli bychom se dostat do obdobnédiskuse. Ale to vyÏaduje jistou duchovní vyzrálost, kde serozum pokornû podfiídí vedení a potom jej nemusímepfiivádût ke kázni pomocí strachu.

Jenom my jsme odpovûdni za svoje ‰tûstí ãi bídu. Bíduv podobû neuspokojiv˘ch, zl˘ch mezilidsk˘ch vztahÛ, ‰pat-ného zdraví i ‰kodlivého prostfiedí, ve kterém se nacházíme(negativní emocionální prostfiedí, které na nás pÛsobí). Nenírozhodující, jsme-li atheisté nebo vûfiící, stejnû je nepodstatnánárodnost, barva pleti, náboÏenské vyznání. Pro vût‰inu

� 14 �

rozumnû sm˘‰lejících lidi, ktefií jsou prosti zlu v jakékolivpodobû, je mûfiítkem kvality pfiítomnost lásky, zdvofiilé vystu-pování, úcta a tolerance, laskavost, vstfiícnost i sná‰enlivoststejnû jako zodpovûdnost. Ale pozor! Dnes se velmi ãastosetkáváme s postoji, kdy obhájce sv˘ch osobních zájmÛ se stavído pozice velmi zodpovûdného ãlovûka, a pfiitom mu jdepouze o vlastní prospûch a zviditelnûní na úkor nûkoho.Obdobná situace je v pfiípadech vztahÛ rodiãe a dítû, kdyrodiãe tlaãí své dítû do situace dítûti nevyhovující, ale uspo-kojující rodiãovskou ctiÏádost. I zde mÛÏeme vidût fale‰nouzodpovûdnost, která stojí na katastrofickém scénáfii, opíra-jícím se o takzvané „Ïivotní“ zku‰enosti. V takov˘chtopfiípadech je rodiã nositelem pfiesvûdãení, Ïe bez jeho pfiiãi-nûní a vedení to s dítûtem dopadne zle.

Pro kaÏdého ãlovûka je jeho vlastní ego odrazov˘mmÛstkem v my‰lení i konání. Toto ego, neboli na‰e malé já, jesouhrnem povahov˘ch, charakterov˘ch vlastností, které jsmepfiijali. Jejich kombinací se objevuje mocná síla známá jakoãlovûk, s nepfiedstaviteln˘mi moÏnostmi. Jak pí‰e Abd-ru-shin:„Proto se ãlovûk stává sv˘m léãitelem i niãitelem. V nûm,v ãlovûku se nachází hromada odpadkÛ zla, anebo v ideálnímpfiípadû pokladnice ctností, podle kladn˘ch charakterov˘chvlastností, které má“.

Situaci lze pfiirovnat k jezírku, do kterého se vlévá vícetokÛ. Jenom kvalita vody z tûchto pfiítokÛ rozhoduje, jakábude voda v jezírku, zda léãivá, zdravá, ãistá, uÏitková, anebose promûní v páchnoucí septik odpuzující v‰echno zdravé.Takové je i na‰e tûlo po stránce fyzické, mysl po stráncepsychické a du‰e po stránce du‰evní. Pfiem˘‰lejme nad tím,jak˘m pfiítokÛm umoÏÀujeme naplÀovat na‰e tûlo po stráncevyÏivovací, mysl po stránce etické a mravní a du‰i po stránceemocionální. Je na kaÏdém z nás, zda se rozhodnemespoléhat na své okolí a pfiijímáme v‰echno, co je nám servíro-váno mnohdy i s dobr˘m úmyslem, anebo se rozhodneme vzítdo vlastních rukou vûdomé rozhodování pro vûci pfiínosné,prospû‰né, pfiíjemné a tím ãisté, u‰lechtilé, léãivé, s odmít-nutím v‰eho ‰kodlivého, nepfiíjemného, niãícího i zlého.

� 15 �

Tak bereme zodpovûdnost za svÛj skuteãn˘ stav na sebe, bez obviÀování kohokoliv a vyná‰ení soudu ãi hledání viníkÛ,jak se ãasto dûje;

V DNE·NÍ DOBù JE MODERNÍ

SVÁDùT ZLO NA OSTATNÍ.

Je to v‰ak podvod na svoji osobu, zastáváme-li tento postoj.Pfiiznání si, Ïe zlo má kofieny v nás, vede k fie‰ení. PfiestoÏe tatocesta je velmi nároãná, je efektivní, spasitelná a v koneãnépodobû i jediná správná. Je-li ãlovûk pfiesvûdãen˘, Ïe jdeo prospû‰n˘ postoj, rozhodne se pro nûj, i kdyÏ to budevpoãátku tûÏké, obtíÏné. Potom vstupuje v platnost, co fieklpan Václav Havel:

„ÎIVOT JE RADOSTNÁ SPOLUÚâAST

NA ZÁZRAKU BYTÍ."

� 16 �

Na‰e prostfiedí

Máme k dispozici rÛzné filozofie, rÛzná náboÏenství, ‰kolství,zdravotnictví zab˘vající se kromû léãení i prevencí, k tomu nesku-teãné mnoÏství odborné i nauãné literatury a pfies to v‰echno sinedokáÏeme uchovat zdravé ego a v dospûlosti zdraví cobydÛsledek harmonie a uÏ vÛbec nemluvû o stáfií, které za dne‰níchokolností je pro drtivou vût‰inu lidi více pfiípravou na utrpení neÏradostn˘m proÏití podzimního vûku Ïivota. Do podvûdomí jenám v tomto prostfiedí „vkládáno“, Ïe nemoc patfií ke stáfií. Je tonehorázná leÏ a pitomost souãasnû. âásteãnû nám to mÛÏepotvrdit skuteãnost u nûkolika málo v˘jimek doÏívajících se vyso-kého vûku v relativnû dobrém zdravotním stavu. BliÏ‰í informaceo tûchto v˘jimeãních lidech nám vût‰inou poukáÏou na Ïivotveden˘ ve skromnosti, toleranci, vstfiícnosti, stfiídmosti i pokofie.

Nejprve k filozofii, která je v dne‰ní dobû urãit˘mzpÛsobem zneuÏívána k manipulaci s lidmi.

Z nauãného slovníku se dozvíme, Ïe: „Filozofie (z fieckéholáska k moudrosti) je soustava kritického uvaÏování o problé-mech bytí, svûta, poznání a ãlovûka.“

Láska k moudrosti ãi filozofie se nám vytratila, protoÏe ji„pfieválcovala“ psychologie, která byla dfiíve souãástí filozofie,a dnes v moderním svûtû, kde nejvy‰‰í hodnotou je dolar,koruna ãi jiná mûna je psychologie zneuÏívána k zaji‰Èováníhmotn˘ch statkÛ, honbou za penûzi. To nám potvrzují mnohé‰koly, kde se psychologie pfiímo vyuãuje jak „pfiesvûdãovat“,jak se prosadit, uplatnit, zviditelnit, zajistit tfieba i neãestn˘mzpÛsobem. Tlak pfiímo na rÛst a posilovaní ega. Tady je jedenz viditeln˘ch krokÛ ve ‰kolství, kter˘ má na starost zneuÏívatslabosti a neznalosti druh˘ch. Tady lze vidût pfiímo pfiíãinynadvlády rozumu nad du‰i, na‰im skuteãn˘m Já.

SNAÎÍTE SE ROZ·Í¤IT SVOJE ZNALOSTI?

TO JE VPO¤ÁDKU ZA P¤EDPOKLADU, ÎE ZÍSKANÉ

ZNALOSTI VYUÎIJETE V ÎIVOTù TAK,

ABY BYLY PRO DRUHÉ POÎEHNÁNÍM.

� 17 �

Témûfi kaÏd˘ ãlovûk má nepfiedstavitelné moÏnostmi. Máv sobû jak rysy svatosti, tak sklony k zloãinnosti. Jin˘mi slovy lzefiíci, Ïe v jeho mysli se nachází pokladnice dobr˘ch vlastnostíi smeti‰tû zla. S rozvojem pfiíslu‰n˘ch rysÛ se mÛÏe státpfiínosem, anebo prokletím sobû i lidstva, napsal Abd-Ru-Shin.Na první pohled se mÛÏe zdát, Ïe ‰patné vlastnosti skrytév ãlovûku jsou témûfi pfiirozené a spontánní. Ve skuteãnostitomu tak není. KaÏd˘ pfiichází na tento pozemsk˘ svût ãist˘,prost ‰kodliv˘ch a zl˘ch vlastností, jako je nesná‰enlivost, zá‰È,nenávist, nepfiejícnost, závist, zlomyslnost, krutost a podobnéprojevy odvíjející se ze strachu. Tyto vlastnosti u mal˘ch dûtínenajdeme, pokud je k nim pfiímo ãi nepfiímo nevedeme.

JENOM PROST¤EDÍ, VE KTERÉM âLOVùK VYRÒSTÁ,

VYTVÁ¤Í PODMÍNKY PRO ROZVOJ NEGATIVNÍCH

VLASTNOSTÍ POSTAVEN¯CH NA STRACHU.

� 18 �

Závislost

Drtivá vût‰ina kolem nás pfiijala západní styl my‰lení a osla-vuje rozum, pfiiãemÏ netu‰í jaká je v tom nesmírná tragedie.Jednostrannû zamûfiená rozumová ãinnost na pouze fyzick˘svût s prioritou k materiálním statkÛm ochromuje stále vícevnímání potfieby du‰e. Takováto deformace nastává jiÏv ranném dûtství nesprávnou v˘chovou. Spoleãnost sinaprosto cílenû vychovává úplnû závislé, samostatnû nemyslícíjedince citovû otupené, protoÏe jenom u takov˘ch je pfiedpo-klad jednoduché manipulace. Z jak˘ch jin˘ch dÛvodÛ by sebránila vést „svûfience“ cestou poznání skuteãn˘ch hodnot prosmyslupln˘ Ïivot? Jenom ‰patná ekonomická i politickásituace vyhání lidi ze sv˘ch domovÛ do cizích zemí a potvrzujese tím, Ïe vláda nezvládá to, co jí bylo svûfieno, vytváfiet vhodnépodmínky pro seberealizaci a dÛstojn˘ Ïivot sv˘ch obãanÛ.NarÛstající kriminální ãinnost v hospodáfiské oblasti, pfiib˘-vání podvodÛ a krádeÏí v‰eho druhu upozorÀuje nanevyhovující v˘sledky „mocn˘ch“. Tam, kde nedo‰lo k zneuÏitísvého postavení, vÏdy stálo v pozadí ãisté svûdomí jako soudce.Logika je královnou vûd a my nemáme právo poru‰ovatlogické principy ve prospûch v‰eobecnû pfiijat˘ch prostfiedkÛk zneuÏívání lidsk˘ch schopností, závislosti i dÛvûry. Není zloa dobro. Jsou to pouze prostfiedky, které mají slouÏit k usmûr-Àování, korigování ãinÛ. Mají pedagogickou a emotivníhodnotu. V˘‰e popsané nemá slouÏit k odsouzení ãi vyvoláníneúcty k mocn˘m, to pfiichází samo ve svém dÛsledku, alek uvûdomûní si skuteãn˘ch pfiíãin a následkÛ. Bez citovánípfiíãin nelze oznaãit dÛsledek a opaãnû. Skuteãné je to, co jeokamÏité a kde je pozorovateln˘ úãinek.

Máme tfii úrovnû skuteãnosti:1) Skuteãnost zcela fale‰nou a chybnou, pouÏívanou v pfiípa-

dech hájení zájmu.2) Skuteãnost nominálnû fiktivní, omylem pokládanou za

existující skuteãnost.

� 19 �

3) Skuteãná existence – vyvolaná pfiíãinami a podmínkamitvofiící pozorovateln˘ úãinek.

Obyãejnû úãinku pfiipisujeme nesprávnou pfiíãinu, ãastocílenû zavádûjící, abychom pfiikryli neschopnost a udrÏeli svojipozici anebo neporu‰ili pfiijatá dogmata ãi pfiedsudky. Je v‰akprospû‰né si uvûdomit, Ïe jako nemoc, tak i v‰echno co ‰kodí,má dvû roviny projevu.

1. rovina svûtská a 2. rovina duchovní. U roviny svûtskémÛÏeme pfiedpokládat, alespoÀ krátkodobû, Ïe nám to„projde“. Nelze v‰ak poãítat s touto moÏností u rovinyduchovní. Na rovinû duchovní zaplatíme do posledníhohaléfie.

Luk. 12:59 „Pravím ti, Ïe odtud nevyjde‰, dokud nezaplatí‰ doposledního haléfie.“

AÏ pfiijmeme ve svém nitru vy‰‰í spravedlnost a její podobuutrpení, úmûrné na‰im ãinÛm, máme nadûji vyléãit své nevy-rovnané ego, Ïenoucí nás do záhuby a utrpení. Narovnají sepokfiivené vztahy k rÛznû trpícím a budou nám vzorem zdravíjedinci, ktefií takto prokazují skuteãné hodnoty lidskostia správn˘ smûr v naplÀování svého poslání ve svém Ïivotû.Není to projev nevraÏivosti, odcizení, nesná‰enlivostia podobnû, chci poukázat na pokrytecké, fale‰ná a pokfiivenákritéria lidskosti i za cenu, Ïe zatím mnoho lidi není pfiipra-veno pfiijmout tato tvrzení a vyvolá to u nich rozhofiãení.Nemohou ani jinak, jestliÏe cítí ohroÏenost svého dosavad-ního názoru pokládaného za „svat˘“, anebo pfiijetím nov˘chhodnot a kritérií vût‰inou ve spoleãnosti se ohrozí jejich dosa-vadní postavení. Jednou budeme donuceni pochopit i to,s ãím dnes nesouhlasíme. Îe litovat nemocné nepomÛÏev Ïádném pfiípadû a je stejnû pokrytecké jako obhajovatnespravedlivé. Soucit v podobû pfiání uzdravení je namístûa stejnû tolerance sná‰enlivost i láska. Pomoc sná‰et utrpenív nemoci by se mûlo odvíjet z na‰i lásky k bliÏnímu, z lidskostiv na‰em srdci, nikoliv z dÛvodu na‰eho zviditelnûní v oãích„ãumilÛ“. Opakuji. Nemoci jsou i projevem ‰kodlivéhomy‰lení a konání kaÏdého jednotlivce. Nesouhlasíme-li

� 20 �

s tímto tvrzením, pfiijali jsme názor, kter˘ vyhovuje sicena‰emu rozumu i „prostfiedí“, ale brání pfiíleÏitosti vzít svÛjÏivot do vlastních rukou. Potom se musíme lépe pfiipravit nazneuÏívání nás v‰emi rÛzn˘mi zpÛsoby a sná‰ení utrpenív nemoci i v Ïivotû. Chceme-li se obdobné zkou‰ce vyhnout, jepotfieba si uvûdomit dÛleÏitost nûkter˘ch skuteãností.

NENÍ MOÎNÉ,

ABY TVÁ¤ âLOVùKA DÍVAJÍCÍHO SE DO SLUNCE,

NEBYLA JASNÁ.

� 21 �

OvlivÀování ega

Strach je krátkodobá emoce ãi trvalej‰í pocit ãlovûka vyvo-lan˘ skuteãn˘m nebo fiktivním nebezpeãím, intenzivnínepfiíjemn˘ pocit nejistoty a tísnû proÏívan˘ v situaci, která jechápána jako nebezpeãná. Z psychologického hlediska jestrach jednou ze základních emocí spoãívající ve vûdoméreakci na oãekávání zmûny k hor‰ímu. Jedná se o základnínejsilnûj‰ích motivaãní zdroj, kter˘ nám negativnû pÛsobínejdfiíve na psychiku, a je-li trvalého charakteru, pÛsobí jakostres vyvolávající disharmonii v endokrinním systému (zhor-‰uje podmínky pro Ïlázy s vnitfiní sekrecí a tím i tvorbuhormonÛ), zpÛsobuje nejdfiíve zmûny ve funkci krevníhoobûhu i srdeãní ãinnosti, pozdûji zhor‰uje celkov˘ zdravotnístav fyzick˘ i psychick˘. Strach je citovou sloÏkou proÏíváníúzce spjatou s pocity nejistoty a báznû, doprovázenou rÛzn˘mifyziologick˘mi reakcemi (zv˘‰ené pocení, zrudnutí atd.). Jakovrozen˘, pfiedurãen˘ pud sebezáchovn˘ch reakcí organismumá strach rÛzné formy. Napfi.:• stupÀováním strachu dochází ke vzniku afektu,• nadmûrn˘m prodluÏováním strachu se aktivuje úzkost vyvo-

lávající ãasto agresi („obrana útokem“),• patologická forma strachu vyústí nejãastûji v podobû fobií,• stupÀovan˘ afekt strachu na úrovni skupinového (davo-

vého) chování se oznaãuje jako panika.

Strach k existenci potfiebuje podmínûn˘ reflex, tj. aktivníspojení mezi nepfiíjemn˘m (ohroÏujícím) záÏitkem a jehosignálem, tfieba v podobû bolestivé zku‰enosti. Nejzá-kladnûj‰í motivující faktor psychického charakteru mástrach svou projekãní plochu v pfiedstavování a my‰lení. Beznadsázky lze negativní emoce silnû ovlivÀující stav na‰ehoega oznaãit strachem a z nûho se odvíjející nevyrovnanésebevûdomí, nejistotu, závislost, nespokojenost, touhu pouznání i zviditelnûní a podobnû. Z vyjmenovan˘ch vlastnostílze postfiehnout, Ïe ani jednu nelze pfiisoudit lásce, kterou

� 22 �

vÏdy provázejí vlastnosti právû opaãné – jistota, pokora,zdravé sebevûdomí, pfiejícnost, tolerance, skromnost,sná‰enlivost. Které negativní vlastnosti pfiijmeme jako domi-nantní záleÏí na prostfiedí, ve kterém vyrÛstáme jiÏ odranného dûtství. Samotnou v˘chovou, bez ohledu na to, zdaje provádûna v rodinném prostfiedí nebo ústavu, jsme ovliv-Àováni a manipulováni tak, abychom v první fiadû uspokojilipfiedstavy tûch, ktefií nás vychovávají. JelikoÏ je po nás vyÏa-dována poslu‰nost, jsou pouÏívány ãasto k donucováníprostfiedky postavené na strachu. Mnohokrát si ani neuvû-domujeme co fiíkáme, protoÏe se neposloucháme. Lépe v‰akpostfiehneme tyto chyby u jin˘ch a stáváme se svûdky, kdyz lenosti nevysvûtlujeme dÛvody na‰eho rozhodnutí.Napfiíklad malé dítû se rozhodne odejít z místnosti nachodbu smûrem ke schodi‰ti, kde nesvítí svûtlo, a místovysvûtlení, Ïe mÛÏe potmû na schodi‰ti upadnout, za nímvoláme „nechoì tam, je tam bubák“ nebo „nechoì tam, tamje ãert“. Nejsme-li vysly‰eni, pouÏíváme je‰tû odstra‰ujícívarování, „nechoì tam, nebo spadne‰ a zlomí‰ si ruãiãku“.Jin˘ pfiíklad: dûti mají vlastní zku‰enost s nevhodn˘m oble-ãením. Venku je chladnûji a na‰e zodpovûdnost nám káÏepfiidat tepl˘ svetfiík navíc. Je to v pofiádku za pfiedpokladu, Ïejde vedle nás. JelikoÏ má potfiebu vybít pfiebyteãnou energii,ihned po vyjítí na ulici zaãne bûhat. Je pochopitelné, Ïe senemÛÏe cítit pfiíjemnû, pokud se potí. Dítû si v‰ak zku‰enostuloÏí do podvûdomí a následnû se preventivnû bráníteplému oblékání. Nepochopením dÛvodu dítûte odmítají-cího teplej‰í obleãení je stra‰íme slovy „musí‰ se obléct, abysnebyl nemocn˘“. Jin˘ donucovací prostfiedek nacházíme vesrovnávání s vrstevníky. Dávání za pfiíklad buìto lep‰íchnebo naopak slab‰ích, vede k sniÏování sebevûdomía probouzení negativních emocí a vlastností, jako je jiÏzmiÀována nesná‰enlivost, závist a nenávist a podobnû.RÛzné podoby soutûÏe vyvolávají pocit a potfiebu zvítûzit.Touha b˘t lep‰í podporuje v rÛstu ego na‰eho malého jáa ãasem pfiijmeme i nefér zpÛsoby, protoÏe potfieba zvítûzitje mnohem silnûj‰í neÏ v˘ãitky svûdomí.

� 23 �

Ve vy‰‰ím vûku, ãasto u sportovcÛ motivující podmínkyk prosazení se a pokofiení lep‰ího soupefie naleznemev úpravû stravování vyuÏívání posilujících prostfiedkÛ.Pfiekroãíme-li tuto hranici a jdeme cestou „za kaÏdou cenu“,je namístû hovofiit uÏ o velmi nemocném sebevûdomí.Vymûnit své zdraví za drobné ãi veliké úspûchy je pfiinej-men‰ím nerozumné a toto si uvûdomíme aÏ ztratíme to, ãehojsme si neváÏili a nedokázali v plném rozsahu docenit. Chybnépofiadí priorit pfiineslo mnoha lidem zdravotní potíÏea utrpení ãasto i celé rodinû. Nízké sebevûdomí a pfiijat˘ názorna dokonalé tûlo vedou mnohé k plastick˘m operacím. Je tosice pitomost, ale i dobr˘ byznys.

Zde je na místû hovofiit o zneuÏívání medií i tisku k zavá-dûjící a ãasto lÏivé reklamû, která si tím pfiipravujepotencionální zákazníky. Vlastní ãlovûk se dostává aÏ na druhémísto, protoÏe na prvním jsou vÏdy peníze. Platí to pro pûsti-tele, v˘robce, zpracovatele i prodejce potravin stejnû jako vezdravotnictví. Ná‰ organismus je silnû pfietûÏován konzervaã-ními prostfiedky pouÏívan˘mi v potravináfiství a jejichpravideln˘ pfiísun neumoÏní organismu se jich zbavit. NenídÛvod a vy‰‰í zájem jiÏ ve ‰kolních lavicích vyuãovat o ‰kodli-vosti a vlivu na lidsk˘ organismus jak konzervaãních látek, taki rÛzn˘ch pfiípravkÛ zv˘razÀující chuÈ potravin. Nápisyv podobû nevhodné pro dûti do tfií let, které mÛÏeme ãíst naobalech potravin i lékÛ, jsou nedostaãující, ale lze z nichvycítit jisté nebezpeãí. JestliÏe je nûco nevhodné pro dûti dotfií let, vûfite, Ïe je to ‰kodlivé (a nûkdy mnohem více) i pro lidivy‰‰ího vûku. JelikoÏ ãlovûk ve vy‰‰ím vûku je jiÏ do jisté mírypfietíÏen toxiny a ãasto má uÏ oslaben˘ metabolismusi imunitní systém. Ale to jsem odboãil.

Projevy strachu v rÛzn˘ch podobách od pocitu nejistoty aÏpo vyhrocené stavy hrÛzy a paniky zachvacují jak jednotlivce,tak i celé skupinky, vrstvy a masy lidí. Vûdecky se zab˘vástudiem tûchto projevÛ sociální psychologie. Zatímcou jednotlivce, zejména izolovaného, mohou vznikat pocitybezpfiedmûtného strachu a pocitu úzkosti, masové pocitystrachu reagují zpravidla na reálná sociální fakta útlaku

� 24 �

a bezpráví, na hrozbu nezamûstnanosti nebo války, na chro-nickou existenãní nejistotu a jiná ohroÏení. Nálady strachu,nejistoty a beznadûje sílí v obdobích velk˘ch sociálních otfiesÛ,hospodáfisk˘ch a spoleãensk˘ch krizí a dûjinn˘ch katastrof.Spoleãensky pÛsobí emoce strachu negativnû, pokud ochro-muje aktivitu ãlovûka nebo dezorganizuje racionální jednání.Pokud se v‰ak strach vãleÀuje do motivaãních struktur, kterépodnûcují k záchranû hodnot a odstraÀování pfiíãin jejichohroÏení, vystupuje strach jako ãinitel spoleãensky konstruk-tivní, a to je jedin˘ pozitivní rys strachu.

Nejvût‰í mocnou niãivou nectností odvíjející se ze strachuje hnûv, z kterého se odvíjí krutost provázející mnohé hrÛzya zvûrstva roz‰ífiené ve svûtû. Toto v‰echno lze páchat jenomv pfiípadech, cítíme-li neovladatelnou touhu po pfiíjemnéma odpor k nepfiíjemnému. Tûmto dvûma extrémním postojÛmse lze vyhnout jenom v pfiípadû vyrovnaného ega, „duchovnírovnováhy“ umoÏÀující rozumu pfiístup toleranci, pfiejícnosti,laskavosti, stejnû jako sná‰enlivosti i vzájemné úctû, krátcefieãeno vzne‰enému chování. K vzne‰enému chování vedoudvû cesty. A tu se dostáváme k náboÏenství.

Jednou je cesta lásky, na které nás provázejí v‰echny‰lechetné projevy lásky v podobû dobrotivosti, laskavosti,pfiejícnosti toho nejlep‰ího pro druhé, uznání i soucit, tole-rance, pochopení stejnû jako zdvofiilé vystupování, moudrosti pokora. Vût‰ina náboÏenství volí tuto cestu pro rozvojduchovních hodnot vûfiících a patfií jim za to podûkovat i b˘tvdûãn˘m, protoÏe cokoliv, co ãiní ãlovûka lep‰ím, je potfieba siváÏit. Ale nûkde se stala chyba, uãí-li náboÏenství poznávatcestu lásky a pokory a pfiitom nedokáÏeme v sobû potlaãitlakotu, nepfiejícnost, nenávist, nesná‰enlivost, nedÛvûrua podobné negativní vlastnosti. Stojí za pováÏenou, zdaprostfiedky pouÏívané pfii uãení náboÏenství, jako je napfiíkladvnucování pocitu viny, strachu z Boha i z pekla, vûãného zatra-cení a podobné, posílí víru, úctu, pokoru a vedou k ostatnímpozitivním vlastnostem, jak˘mi jsou laskavost, slu‰nost, trpûli-vost, tolerance, pfiejícnost i porozumûní provázející zdvofiilévyjadfiování.

� 25 �

Tyto manipulaãní zpÛsoby, pocit viny a strachu majíprosadit poslu‰nost rozumu, snaÏí se ukáznit vûfiící pomocívyvolaného strachu. Je to ãast˘ zpÛsob pouÏívan˘ i pfii v˘chovûdûtí. Tam, kde nenacházíme podobrém úãinné prostfiedkyk dosaÏení poslu‰nosti, zneuÏíváme strachu i psychickéhovydírání. Proto jiÏ dûtem fiíkáme: Neskákej nebo si zlomí‰noÏiãku. Nechoì k vodû, aby ses neutopil. Papej nebo bude‰nemocn˘. Neumí‰ poslouchat, nemám tû ráda a jiné pito-mosti. Nedosáhneme-li ani tímto zpÛsobem poslu‰nosti,pouÏíváme násilné fyzické donucovací prostfiedky. „Nech tohonebo dostane‰ na zadek.“ Vyvolání strachu z fyzické bolestipouÏíváme jako krajní fie‰ení. KaÏd˘ víme o nejednompfiípadû nezvládání v˘chovy dítûte, které skonãilo takzvan˘mt˘ráním nebo dokonce i smrtí dítûte. Nezvládáním nábo-Ïenské v˘chovy vede k odlivu vûfiících z úãasti ve spoleãenstvívûfiících i k migraci mezi rÛzn˘mi druhy náboÏenství. K dal‰ímpfiíãinám odrazující vûfiící na pravidelné úãasti bohosluÏeb sedostaneme pozdûji.

Druhou cestou, jak dojít k vzne‰enému chování, je sebe-kázeÀ, která drÏí na uzdû rozum od negativních vlastností,jako je lakota, sobectví, p˘cha, nesná‰enlivost, nenávist, závisti nepfiejícnost apod.. Druhá cesta sebekáznû je mnohemnároãnûj‰í, protoÏe vyÏaduje jisté Ïivotní zku‰enosti, nadprÛ-mûrnou inteligenci, dobrou pamûÈ a analogické my‰leníumoÏÀující dávat si skutky do souvislosti. VyÏaduje vûdomûpoznávat pfiíãinu a dÛsledek. Rozeznávat názory od faktu.Tuto cestu si volíme ãasto ve vy‰‰ím vûku, po jist˘ch Ïivotníchzku‰enostech, které nám potvrdily prospû‰nost pro nási okolí, zvolíme-li sebekázeÀ. Tento zpÛsob je moÏné pfiijmoutpo zbavení se závislosti a vedení.

JestliÏe se lidé na základû náboÏensk˘ch názorÛ odli‰néhovyznání nemohou shodnout na nûjakém v˘chodisku jakobratfii a sestry, potom jistû poslání soucitn˘ch „svûtov˘chuãitelÛ“, kazatelÛ Ïalostnû ztroskotala, zklamala! Tuto skuteã-nost potvrzuje, Ïe pfiíslu‰níci jednoho náboÏenství nenávidínebo nemilosrdnû likvidují pfiíslu‰níky jin˘ch vyznání pouzeproto, Ïe je nemohou pfiinutit, aby mysleli tak jako oni, anebo

� 26 �

proto, Ïe mají odli‰né vnímání. Je to dÛsledek smutnéhovymezení takzvaného náboÏenského bratrství ãi v dne‰ní dobûi politické pfiíslu‰nosti socialistÛ, komunistÛ anebo demo-kratÛ, ktefií se neprojevují ani z daleka jako demokraté,pfiestoÏe se takto snaÏí prezentovat ‰iroké vefiejnosti.(Demokracie není jen oznaãením politického systému, ale jespjata s hodnotami jako je svoboda, rovnost a se zpÛsobyjednání v podobû tolerance i ochota ke kompromisÛm, coÏu mnoha demokratÛ postrádáme.)

Je vysoce pravdûpodobné, Ïe agresivita stoupencÛ které-koliv skupiny, aÈ politické ãi náboÏenské, se odvíjí ze strachuo ztrátu svého vlivu a touhy udrÏet ãi získat si mocensképozice. Je vyvolaná chorobnou touhou ovládat druhé. âímhorlivûji pracují vÛdcové tûchto skupin pro své stoupence, tímpoãetnûj‰í ochranku potfiebují pro svoji bezpeãnost. V tomtopfiípadû lze situaci zmûnit pouze vylouãením ohroÏení a tímzbavení se strachu.

CÍTÍ-LI SE KDOKOLIV OHROÎEN¯,

MùL BY P¤EHODNOTIT SVÉ VLASTNÍ MY·LENÍ,

VYJAD¤OVÁNÍ I KONÁNÍ,

ZDA V NùM NECHYBÍ DU·EVNÍ VYROVNANOST,

DOBROTIVOST I SOUCIT NESOUCÍ NESOBECKÉ P¤ÁNÍ

TOHO NEJLEP·ÍHO DRUHÉMU.

Pokud budou pûstovat v‰ichni vÛdcové i duchovní uãitelétyto u‰lechtilé ctnosti u sebe jako vzor pro ostatní, mohouoãekávat u ostatních bohumilé následování, bez rozdíluvyznání, barvy pleti, rasy. Teprve potom máme nadûji Ïít vedlesebe v míru a harmonii jako ideální obãané jednoho svûta.Milí ãtenáfii,:

„JENOM âLOVùK SE ZDRAVOU MYSLÍ

A VYROVNANOU POVAHOU JE SCHOPEN VYTVÁ¤ET

ZDRAVÉ A P¤ÍJEMNÉ PROST¤EDÍ.“

� 27 �

Ten, kdo je nositelem du‰evní vyrovnanosti, dobrotivostii soucitu, chamtivost je mu cizí a nesobecké chování vlastní,nikdy neuvaÏuje o ublíÏení druh˘m ani nesniÏuje a neodsu-zuje druhé. Takov˘ ãlovûk ani nemá strach z druh˘ch, anistrach nikomu nev‰tûpuje. Takov˘ ãlovûk se nepotfiebujezakr˘vat za Ïádnou masku ani ochrann˘ ‰tít, protoÏe neníproti komu! Tady se vytrácí já vcelku a separatismus (vyãle-nûní) se rozplyne, není potfiebné. ZÛstane v‰ak pravdou, Ïetento svût, Ïenoucí se za hmotn˘mi statky, velmi tûÏce nesetakovéto „svûtce“. UÏ z toho dÛvodu, Ïe svûtec ohroÏuje sv˘mosobním pfiíkladem „mocné“ a ovlivÀuje ‰irok˘ okruh tûch,ktefií se doposud nechali vyuÏívat k bezednému obohacovánínenasytn˘ch.

Vûfiím, Ïe jiÏ brzo nastane doba, kdy vût‰ina rozumnûuvaÏujících si uvûdomí ‰kodlivost nevyrovnané osobnostizaslepené sebeláskou a posedlé po moci a bude je vnímat jakozhoubn˘ tumor ohroÏující kromû ostatního i zdraví, bezpeã-nost a svobodu ve své spoleãnosti. Z historie nám mají b˘tnezapomenuteln˘m a varujícím pfiíkladem ti, ktefií vztáhnouruku na cizí Ïivot, kdyÏ jsou zachváceni nezdolateln˘m stra-chem nebo touhou po pomstû, aÈ motiv se snaÏí zdÛvodnitvefiejnosti jak˘mikoliv v˘mluvami. Viditelné nás pouãuje, Ïe selidé a vlády z dûjin vÛbec nepouãily. Nestrann˘ pozorovatelmusí dojít k závûru, Ïe lidská spoleãnost je uspofiádána velmipodobnû jako krysy, které jsou uvnitfi uzavfiené tlupy sociálnía mírumilovné, av‰ak vÛãi kterémukoliv pfiíslu‰níku druhu,kter˘ nepatfií k jejich stranû, se chovají jako ìábli.

Moderní politické my‰lení toto mravní dilema teoretickyrozfie‰ilo, „oãistilo“ uznáním, které zahrnuje v krajnímpfiípadû i eventualitu legitimního (zákonného) usmrcenípfiedstavitele systému potlaãující demokracii a lidská práva.Zde je na místû soucit – to, co rozptyluje utrpení druh˘ch.ZkaÏení, zlí a nevûdomí zasluhují soucit je‰tû více neÏ ti, ktefiítrpí fyzicky, protoÏe právû oni jsou mentálnû a duchovnûchofií. A proto usmrtit pfiemoÏeného vÛdce, jemuÏ byloodebráno v‰e na ãem mu záleÏelo, je jako zbûsilé kopání domrtvoly. PouÏíváním bomb k fie‰ení situace, pfii kterém se

� 28 �

zabíjí, mrzaãí milióny muÏÛ, Ïen a dûtí, je jednou z nejhor‰íchforem krutosti, kter˘ch se kdy zmanipulovaní lidé dopou‰tûli.

POCIT NENÁVISTI JE NATOLIK SILN¯,

ÎE OBùTUJEME I SVOJE ZDRAVÍ, âASTO ÎIVOT,

JENOM ABYCHOM NASYTILI ZVRÁCENOU TOUHU

PO MOCI, MAJETKU NEBO POMSTù.

Bible nás uãí, Ïe ve starovûku se k usmífiení s Bohempfiiná‰ely obûti, zvífiata ãistá, zdravá. Dnes, v „civilizovaném“svûtû, se k vzájemnému usmífiení obûtuje to nejdraÏ‰í naZemi, lidské Ïivoty. Dnes si tento pomstychtiv˘ svût dovolíje‰tû za tûchto okolností hovofiit o humánnosti, demokracii,vyspûlosti, kdyÏ stav postrádá vût‰inu projevÛ, jako jedobrota, soucit, porozumûní, zdvofiilost, tolerance, sná‰en-livost, pfiejícnost a podobné. Komu patfií, odkud pfiichází,kde má porodnici krutost, nesná‰enlivost, nenávist, pomsty-chtivost, závist, netolerance a jiné zhoubné vlastnosti?V na‰em egu! Egu, které je nadfiazeno rozumu, je-linemocné.

V·ECHNO CO NÁM ·KODÍ, âI ·KODÍ NA·EMU OKOLÍ,

POCHÁZÍ Z ROZUMU ZÁVISLÉM NA NEVYROVNANÉM

EGU, âILI já.

Tím je my‰leno sobecké já, prosazující osobní prospûchbez ohledu na to, jaké dÛsledky v podobû rÛzného utrpeníponesou ostatní. Ná‰ extremistick˘ pfiístup je velice ãastopfiíãinou, kdy prosazujeme „svoje“ bez ohledu na to, Ïe v prvnífiadû ‰kodíme nejvíce sobû. Podívejme se zpût do historie.

V historii máme mnoho pfiíkladÛ, kdy ten, kter˘ ohroÏovalpostavení a moc, byl zabit. Sokrates byl otráven, Pán JeÏí‰Kristus byl ukfiiÏován, Mistr Jan Hus byl upálen, GándhíMóhándás Karamãad, indick˘ politik a národní vÛdce bylzavraÏdûn. Gándhí RádÏív Ratan podlehl atentátu. JohnFitzgerald Kennedy byl zastfielen. Taková je povaha zkaÏenéhoa oklamaného svûta.

� 29 �

Chybí kladné povahové vlastnosti, ãi pfieb˘vá nûco ‰kodli-vého v nás, hovofiíme-li o zkaÏené povaze? Pfiíãiny mohou b˘trÛzné. Jisté je, Ïe to vnímáme jako psychickou nevyrovnanost.Pod pojmem vyrovnanost se myslí harmonie, soulad mezirozumem a du‰í. Shoda mezi lidmi – i to je harmonie. Vím,opakuji se. Du‰evní vyrovnanost je nutná, nezbytná zejménapro stoupence, ktefií musejí Ïít ve ‰patnû vyrovnaném svûtûs pokfiiven˘mi hodnotami a nemají pfiístup k pravdiv˘m infor-macím. Za takov˘ch okolností lze naz˘vat moudr˘m toho, kdouprostfied takov˘ch nepfiízní Ïivota si zachovává dokonaloudu‰evní vyrovnanost. Naopak, nemoudr˘m se stává, kdopodlehne svodÛm a nízk˘ charakter je mu berliãkou v nízkémjednání.

ZKAÎENÉ POVAZE VÎDY CHYBÍ VNIT¤NÍ MÍR A MÍR

V MYSLI NELZE ZÍSKAT HMOTN¯MI STATKY A HMOT-

N¯MI POKLADY, ALE POKLADY DUCHOVNÍMI.

V dne‰ní dobû mnoho ãasu vûnujeme pozornost tomu, jakpÛsobíme na své okolí, co si o nás okolí myslí a podfiizujemetomu mnohokrát i svoje vystupování, i kdyÏ je fale‰né a pokry-tecké. Hodnû pozornosti i ãasu vûnujeme svému vzhledu, jiÏménû se staráme o du‰evní krásu, která sice na první pohlednení vidût, ale o to více je „cítit“, je-li pfiítomna, ãi nenípfiítomna du‰evní krása. Proã se o tom zmiÀuji? ProtoÏe toto,nepfiítomnost du‰evní krásy, silnû posiluje ego ‰patn˘msmûrem. V koneãném dÛsledku nám nemocné ego rozbíjívnitfiní harmonii, a tak po‰kozuje zdraví. Zde je pfiíãinalidského utrpení. Tady je porodnice bolestí. Tady je semeni‰tûzla. Tady je svobodná vÛle, kterou nám BÛh dal a slíbil jejínedotknutelnost. Tato svobodná vÛle nás má vést po cestûpoznání, po cestû k pravdû.

Jan 5:14 Pozdûji vyhledal JeÏí‰ toho ãlovûka v chrámû a fiekl mu:„Hle, jsi zdráv. UÏ nehfie‰, aby tû nepotkalo nûco hor‰ího!"

Je rozdíl vûfiit v JeÏí‰e Krista a vûfiím JeÏí‰i Kristu. To prvníuãí náboÏenství, to druhé je pfiijímání uãení JeÏí‰e Krista. Toje velk˘ rozdíl. Dnes jiÏ vím, Ïe JeÏí‰ Kristus mûl pravdu, kdyÏ

� 30 �

upozorÀoval na vztah mezi hfiíchem a zdravím. Dnes to vínejenom léãitelé, ktefií upozorÀují nemocného na nutnostzmûny k lep‰ímu, aby se nemoc nevracela v jiné podobû, aleuvûdomuje si to stále více nemocn˘ch. Je to Kristovo upozor-Àování na vazbu mezi na‰ím zl˘m chováním (naz˘van˘mhfiíchem) a zdravotním stavem. ·koda, ani dva tisíce let námnestaãilo k pochopení, uvûfiení, poznání i potvrzení si tétonemûnitelné pravdy. Jak jsme nepouãitelní. Jak jsme lehcezmanipulovatelní. Je to ãásteãnû i tím, Ïe si necháme apriorivnutit spoleãností pokfiivené názory. NaráÏíme na nû témûfi nakaÏdém kroku. Hlavnû v tisku a televizi, protoÏe aktéfii, ktefiíz toho tûÏí, si nenechají ujít pfiíleÏitost, která jim poskytujezviditelnûní a zaji‰Èuje manipulaci, z ãehoÏ potom profitují.Takto zmanipulovanému egu patfií závislost, o které jsem psalv˘‰e, závislost na vazbách ke v‰emu, v ãem lze vidût jak mate-riální hodnoty, tak i hodnoty emocionální v negativním slovasmyslu, jako je p˘cha, hrdost, je‰itnost apod.. Tady se odvíjívnitfiní nejistota a vnûj‰í závislost.

Pokud bychom vytvofiili pofiadí rÛzn˘ch nemocí podlepoãtu nemocn˘ch, první v pofiadí urãitû bude tvofiit skupinas nemocn˘m egem. Kde je nemocné ego, tam chybí fyzickénebo psychické zdraví. A pokud se nám takto ãlovûk nejeví,zatím se mu dafií skr˘vat zdravotní potíÏe. Nemocné egoa zdraví je nesluãitelné jako den a noc, jako svûtlo a tma. ...uÏ nehfie‰, aby tû nepotkalo nûco hor‰ího!"

Ztûlesnûním dobrotivosti (dobrotivû, laskavû pfiistupovatk ostatním) odstraníme v‰echny negativní vibrace i negativnímy‰lení a dáme prÛchod soucitu, jsme lid‰tûj‰í, sná‰enlivûj‰í.Stáváme se mírn˘mi, prosti nenávisti a hnûvu. VÏdy mÛÏemedát pouze to, co vlastníme. Nejprve musím b˘t ‰Èasten sám,neÏ se pokusím ãinit ‰Èastn˘mi druhé.

SKUTEâNÉ ·TùSTÍ NELZE PROÎÍT

BEZ DUCHOVNÍ VYROVNANOSTI, LÁSKY A MÍRU.

� 31 �

NáboÏenství a ego

Uãitelé náboÏenství musejí mít ve svém boji za etickédobro odvahu vzdát se doktríny osobního Boha, musí míttedy odvahu vzdát se toho zdroje strachu a nadûje, kter˘vkládal v minulosti do rukou knûzÛ tak velkou moc. Ve svéãinnosti se budou muset spoléhat na ty síly, které jsou schopnypûstovat Dobro, Pravdu a Krásu v lidství samotném. To jesamozfiejmû mnohem tûÏ‰í, ale i nesrovnatelnû zásluÏnûj‰íúkol. (Tuto my‰lenku pfiesvûdãivû formulovala knihaHerberta Samuela, Belief and Action – Víra a akce). Jakmileuãitelé náboÏenství splní naznaãen˘ ãistící proces, nepo-chybnû s radostí zjistí, Ïe skuteãné náboÏenství se zu‰lechtiloa prohloubilo vûdeck˘m poznáním. Je-li jedním z cílÛ nábo-Ïenství osvobodit co nejvíc lidstvo z pout egocentrick˘chtuÏeb, pfiání a obav, mÛÏe vûdecké my‰lení pomoci náboÏen-ství je‰tû i v jiném smyslu. MÛÏe pomoci oãistit náboÏenskéuãení od dogmat – v˘chozích pouãek nepfiipou‰tûjícíchpochyby. Nevûfiíme-li, jsme zatíÏeni pfiedsudky a neschopnostídávat vûci do souvislostí. Vûfiíme-li, jsme na tom stejnû v zatí-Ïení pfiedsudky. Nestaãí vûfiit, je tfieba vûdût, dospûtk poznání. Máme-li pochybnosti, trpíme strachem nebo nedo-statkem pravdiv˘ch informací a poznáním.

Dfiíve k opravdové náboÏnosti byli lidé vedeni pfies strachze Ïivota nebo smrti, pozdûji k vedení slouÏila slepá víraa dnes zcela zfietelnû je to pfies úsilí po racionálním (rozu-movém chápání) poznání. V tom smyslu vûfiím, Ïe se musíknûz stát uãitelem, pokud se chce vyrovnat se sv˘m vzne‰en˘mv˘chovn˘m posláním. Pfiivést lidi k Bohu lze nûkolika cestami.Jedna vede k poznání skrze víru poukázáním na fakta potvr-zující platnost Jeho zákonÛ na Zemi. Vidût Jeho skutky.

Jiná vede vlastním poznáním nebo moudrou v˘chovou,která je prosta nepfiijateln˘ch zpÛsobÛ i dogmat.

Cesta slepé víry. âlovûk má vûfiit tomu, co mÛÏe pochopit,aby se nestal obûtí slepé víry. Mûl by se snaÏit porozumût,neboÈ jinak otvírá dokofián vrata omylÛm, které nejenom

� 32 �

znehodnocují pravdu, ale i umoÏÀují manipulaci s lidmi.O vífie obvykle uvaÏujeme v pojmech uãení a doktrín a vírataková vût‰inou skuteãnû b˘vá. Pfii úãelném zacházení se mÛÏevíra stát nejúãinnûj‰ím nástrojem vytváfiení dobra v na‰emÏivotû a vût‰inou to takto je. Av‰ak víra omezující na‰e ãinya schopnosti je stejnû ‰kodlivá, jako je pozitivní víra obohacu-jící.

Nyní se bude zdát, Ïe tro‰iãku odboãím, ale ve skuteãnostipouze zdÛrazÀuji podstatné. Víra tvá tû uzdravila, je znám˘KristÛv v˘rok. Pochopit v‰ak, v ãem spoãívá uzdravení skrzevíru, je na nás.

Za JeÏí‰e Krista zpÛsob vyjadfiování také musel b˘t pfiizpÛ-soben vnímavosti lidem tehdej‰í doby. Kladením dÛrazu nahfiích sv˘m zpÛsobem nepfiímo JeÏí‰ Kristus upozorÀoval, jak‰kodí i promítá se na‰e zlé chování na zdravotním stavu a jevelmi dÛleÏité vûnovat pozornost varování, které nás upozor-Àuje na ‰patné chování. Nerespektování takovéhoto varovánívede k je‰tû v˘raznûj‰ím zdravotním potíÏím. Tuto skuteãnostlogicky uvaÏující ãlovûk nemÛÏe popfiít ani vyvrátit. Kdyby zdenebyla vzájemná vazba, souvislost, léãitel by nebyl schopenpopsat nemocnému jeho nevhodné konání i my‰lení podlenemoci, kterou trpí. Vût‰ina léãitelÛ nejsou jasnovidcia pokud se tak tváfií, je v jejich zájmu více se zviditelnita udûlat dojem na svoje okolí. Ve skuteãnosti znají pouzesouvislosti mezi negativními emocemi rÛzného druhu a jejichdÛsledky na fyzickém i psychickém zdravotním stavu.

Bylo publikováno mnoho pfiípadÛ, kdy se v hypnóze ãlovûkdotknul kousku ledu, o nûmÏ mu bylo fieãeno, Ïe se jednáo rozÏhaven˘ kov, a v místû dotyku se vytvofiil puch˘fi. V tûchtopfiípadech nezáleÏí na skuteãnosti, ale na vífie. Nebudeme-livûdomû ovládat svoji mysl, vytvofií na‰e okolí místo nás neÏá-doucí a nám zcela nevyhovující prostfiedí. Nebojme se vûfiit.Obávejme se v‰ak slepé víry. Slepou víru vÏdy provází strach.KdyÏ slepû vûfiíme, neponecháváme pravdû Ïádn˘ prostor, dokterého by k nám vstoupila. Na trÛn jsme si dosadili pfied-sudek a ten vládne. NemÛÏeme uÏ vidût nic, co je proti na‰ívífie a zaãneme se bát. Ztrácíme jistoty a tfieseme se strachy.

� 33 �

Zdrav˘ rozum nepotfiebuje vûfiit v Boha, zdrav˘ rozum senûkolikrát pfiesvûdãil, Ïe BÛh existuje, to ví, poznal to.Inteligentní ãlovûk je otevfien˘, a proto rozeznává cokoliv, o cozrovna jde. Jestli existuje BÛh, rozezná to, ale na základû inte-ligence, ne víry. Proto inteligentní ãlovûk, a ten má vÏdyckyzdrav˘ rozum, ví, Ïe na Boha je spolehnutí. UÏ to není naúrovni víry, ale na úrovni vûdûní, a to je o fiád v˘‰. Pro sjedno-cení terminologie: vûdûní je souhrn informací i neovûfien˘cha poznání je potvrzení si pravdivosti informací na faktech.Z psychologického hlediska lze pohlíÏet na poznání jako narovinu vy‰‰í, protoÏe poskytuje vût‰í jistoty neÏ víra. Víra sevÏdy opírá o velikost nadûje, na které závisí síla víry. Vûdûnía poznání neobsahuje velikost. Buì víme nebo nevíme,známe nebo neznáme. Je to o mnoÏství faktÛ, které námpomohly v pfiechodu z víry k poznání. Patfiíme-li mezi hleda-jící a trpíme nedostatkem faktÛ, na cestû za poznáním,pravdûpodobnû dojdeme ke spiritualismu. Spiritualismus jepfiijímán tûmi, ktefií jsou tr˘znûni pochybnostmi.Spiritualismus má v sobû logiku, usuzování a potvrzení faktÛa proto je zbyteãné proti nûmu bojovat. Spiritualismus nenídílem pfiedstav, ale v˘sledkem pozorování hmotn˘ch faktÛ,které se nám dennû rozvíjejí pfied na‰im zrakem. Hovofiito spiritualismu a nezmínit se o Helenû Blavatské, EdgarduCaycem a Rudolfu Steinerovi, nelze. Seznámení se jejichdílem pomÛÏe porozumût mnoha vûcem hledajícímu.

Ruska Helena Blavatská patfií jistû mezi nejpozoruhodnûj‰ípostavy se spirituálními schopnostmi 19. století. Pro‰la cel˘svût, mají se na mysli pfiedev‰ím oblasti, kde se dochovalynáboÏenské tradice. VÏdy byla pfiipravena demonstrovat svojejasnovidecké schopnosti slouÏící k nalezení pravdy potvrzenéfakty. Jejím pfiínosem kromû jiného bylo nalezení pfiíãin, proãse tajuplná zjevení a poznatky z Atlantidy a Egypta muselyuchovávat v tajnosti. A pfiece se stále chováme jako nepouãi-telní. Máme kolem sebe mnoho, nekoneãné mnoÏstvípfiíkladÛ z historie i dne‰ních dní, jak dopadneme.NedokáÏeme ãelit lakotû, sobectví, touze po moci, nesná‰en-livosti, netoleranci a dal‰ím negativním projevÛm lidské

� 34 �

malosti, stejnû jako pfii zneuÏití psychick˘ch a duchovních sil,jsme nepouãitelní, slepí, hlu‰í. Silnûj‰í pfieÏívá, platí prozvífiata v pfiírodû. U lidí je tomu jinak. Zdravûj‰í pfieÏívá.·kodlivost tûchto projevÛ nevyrovnaného já -ega má v prvnífiadû zniãující vliv na nás. Potom se také stáváme nositeli varu-jících pfiíkladÛ pro ostatní. Není v na‰ich silách unést takovémnoÏství negativní energie, a proto, aniÏ si to kolikrát uvûdo-mujeme, ventilujeme do svého okolí pfii sebemen‰í pfiíleÏitostito, co nás tak tíÏí. Není tfieba Ïádného vzdûlání k rozpoznánínevyrovnaného – nemocného ega, protoÏe v˘razovéprostfiedky hovofií za nás. U citlivûj‰ích, vnímavûj‰ích lidi nenítfieba ani slov. Cítí, jak z nás sálá negativní energie, staãí jimpfiiblíÏit se do na‰í blízkosti. Pfiímo uãebnicové pfiíkladymÛÏeme vidût na televizních obrazovkách, ve filmech, televiz-ních seriálech i politick˘ch debatách. Zdrav˘ rozum se musípozastavit nad tím, kam je schopné dovést ãlovûka sobectví,boj o moc, strach ze ztráty pozice, kterou se nám jiÏ podafiilozískat. Cítíme-li se ohroÏeni, ztrácíme poslední zbytkylidskosti, etiky i slu‰nosti. Na‰e agresivní emoce jsou tak silné,Ïe nevíme, co ãiníme. Pro svoji záchranu jsme ochotniv tûchto pfiípadû podstoupit cokoliv, i za cenu obûtování v‰ehodobrého, co jsme doposud získali. ·kodlivost tûchto satan-sk˘ch projevÛ není pouze v zhoubnosti na organismus, tím ÏezpÛsobují psychické i fyzické nemoci svému nositeli, nejvût‰ínebezpeãí spoãívá v nakaÏlivosti. Tato nemoc, nemocné egose dokáÏe ‰ífiit neuvûfiitelnou rychlostí v podmínkách, které sevytváfií v okolí chorého. Îádná infekãní onemocnûní se nikdyneroz‰ífiila v takovém rozsahu jako nemocné ego. Pomineme-limalé dûti, které jsme nestihli poznamenat touto nemocí,mÛÏeme diskutovat, jestli se tato nemoc t˘ká osmdesáti pûtinebo devadesáti pûti procent obyvatel. AÈ v˘sledek bude jak˘-koliv, skuteãností zÛstane, Ïe není na svûtû roz‰ífienûj‰ía zhoubnûj‰í nemoc. A to je velmi varující. Tato nemoc vytváfiívelmi negativní auru na Zemi. âas od ãasu dojde k ãásteãnéoãistû tam, kde je situace nezvladatelná. RÛzné katastrofypfiipraví o Ïivot urãit˘ okruh obyvatel, aby nám bylo ukázáno,Ïe stále je potfieba s úctou respektovat zákony pfiírody, Nic se

� 35 �

nestane náhodou. Za náhody pokládáme pouze to, co si nedo-káÏeme dát do souvislostí. Nic nelze pokládat ani za ne‰tûstí.Ne‰tûstím oznaãujeme situace, které pfiicházejí neãekanû.Ne‰tûstí je pfiekroãení hranice únosnosti. Je to podobné jakov pfiípadû, kdyÏ zatíÏíme bfiemenem jefiáb více neÏ je jehonosnost a dojde k havárii. Podobnû pfii fiízení automobilu,pfiekroãíme-li rychlost o 20 km/h tam, kde je zatáãkaprÛjezdná s velik˘m rizikem jiÏ pfii 110 km/h, musíme poãítat,Ïe poneseme následky. Nebudeme v tûchto pfiípadech hovofiito ne‰tûstí (pfiichází v neãekaném okamÏiku), ale o hazardu.ProtoÏe dÛsledek se dostavil okamÏitû, známe souvislost mezipfiíãinou a dÛsledkem. Jinak v‰ak vnímáme pfiípady, kdykalich hofikosti naplÀujeme prÛbûÏnû ãasto i nevûdomûa vytrácí se v propadli‰ti ãasu vzájemná souvislost pfiíãinya dÛsledku. NejobtíÏnûj‰í porozumûní mÛÏeme mít v pfiípa-dech karmického pÛvodu pfiíãiny a jejího dÛsledku. V tûchtopfiípadech lze najít vazbu pomocí regrese v hypnóze. Mámemnoho pfiíkladÛ v literatufie, kdy se takto podafiilo najítnejenom pfiíãinu nemoci, ale i zpÛsob léãby. Zde je namístûjmenovat nejznámûj‰ího jasnovidce minulého století zeSpojen˘ch státÛ americk˘ch Edgara Cayceho, ãasto naz˘va-ného „spící prorok“. Narodil se v roce 1877 ve státû Kentuckya zemfiel ve Virginii v roce 1945. Cel˘ svÛj Ïivot byl vedensnahou vyuÏívat sv˘ch schopností ke prospûchu druh˘ch. Mûlschopnost sebe uvést do hluboké hypnózy a v transu potomzodpovûdût jakékoliv otázky. PfieváÏnou ãást sv˘ch v˘kladÛposkytl lidem nemocn˘m, ktefií ho vyhledali v pfiípadech, kde‰kolská medicína vyãerpala svoje moÏnosti. Pfiesnost jehodiagnóz a úãinnost jím stanovené léãby ho proslavila pocel˘ch Spojen˘ch státech a získala obdiv i v oboru zdravot-nictví. Skuteãnost, Ïe k stanovení diagnózy potfieboval pouzejméno a adresu pacienta, je dodnes pro mnoho lidi záhadou.Kromû toho poskytoval i Ïivotní v˘klady, které pomáhalylidem pfiekonávat osobní potíÏe. Peãlivou evidencí v˘kladÛa zdokumentováním své práce pfiispûl k objasnûní mnohanejasn˘ch nebo neúpln˘ch informací, t˘kající se i historick˘chudálostí, proto se zafiadil mezi nejuznávanûj‰í senzibily na

� 36 �

celém svûtû. Sv˘m zpÛsobem velmi ovlivnil zájem o esoterikui spiritualismus. Seznámením se s jeho prací pomÛÏepochopit i to, kde rozum „stojí“. Já osobnû vidím jeho nejvût‰ípfiínos v tom, Ïe pomohl objasnit vliv negativního my‰lenía konání na zdraví organismu. Uvedené pfiíklady ze Ïivotasv˘ch klientÛ potvrzují nezpochybÀující fakta o této skuteã-nosti. Jednotlivé Ïivotní pfiíklady nám mohou pomoci najítshodu mezi potfiebou na‰eho ega a Já, ãili du‰í. Podafií-li senám vzájemnû sladit tyto dva rozdílné prameny, budemeodmûnûni návratem k fyzickému i psychickému zdraví pfiiná-‰ející harmonii, vnitfiní klid a radost. Mil˘ ãtenáfii, potomteprve pfiichází pozitivní my‰lení vnímání i chování. Odcházístrach a dostaví se láska, která vÏdy potfiebuje takováprostfiedí. Kde je láska, najdeme moudrost a jsme hodnipoznání vedoucí k osvícení, osvobození. A osvobození je dar.A tady je zaãátek obdarovávání se. Zaãátek na cestû k záchranû– spasení, to i lépe zní. Co z toho vypl˘vá? Spasit se mÛÏemesami. Nikdo nás nemÛÏe zachránit a uÏ vÛbec ne bez na‰ehosvolení. CoÏpak Kristus tvrdil – beze mû tady zahynete?Naopak. ¤ekl: Jan 14:12 Amen, amen, pravím vám: Kdo vûfií vemne, i on bude ãinit skutky, které já ãiním, a je‰tû vût‰í, neboÈ já jduk Otci.

Je to na‰e volba, svobodná volba, kterou nám dal BÛha nikdy nám nebude v ní bránit. BÛh nepotfiebuje do v‰ehozasahovat, protoÏe jeho zákony jsou dokonalé a z tohodÛvodu i samoúãelné. To znamená, splníme poÏadujícípodmínky, dostaví se úãel neboli cíl. V kaÏdém pfiípadû je úãeli jako v˘chovn˘ prostfiedek. Je-li pozitivní, je odmûnou, kdyÏ jenegativní, varuje nás o chybném konání.

Rudolf Steiner ✵ 27. 2. 1861, ✟ 30. 3. 1925, rakousk˘ filozofa mystik sám nabádal své pfiíznivce, aby si ovûfiovali vlastnímrozumem jeho kaÏdé tvrzení a nevytváfieli si autority. Je tovelikán lidského ducha 20. století. R.Steiner chápal atlantskoukulturu jako pfiedûl v rozvoji lidské schopnosti rozeznat dobréod zlého. Je vhodné ho zde citovat, protoÏe to snad pomÛÏepochopit rozdíl mezi luciferem jako nositele zla a luciferem

� 37 �

jako pohádkovou bytostí. Role pohádkov˘ch bytostí jsou ãastovnímány od dûtství jako smy‰lené a potom ztrácejí svÛjskuteãn˘ v˘znam. R.Steiner: Okultní v˘voj ãlovûka: „Pfiem˘‰lí-liãlovûk zevrubnûji o Luciferovû spoleãnosti, brzy ho napadne, Ïe jerozumnûj‰í nauãit se Lucifera poznávat, Ïe je lep‰í uvûdomovat si, Ïejsme v jeho spoleãnosti, neÏ se domnívat, Ïe to vÛbec není a Ïe v nássv˘mi silami pÛsobí jenom neviditelnû... Zlo nespoãívá v tom, Ïe je pona‰em boku Lucifer – neboÈ ho postupnû poznáváme jako ducha,kter˘ pfiiná‰í svobodu – zlo je právû v tom, Ïe ho nepoznáváme...âlovûk se stává siln˘m, pokud musí namáhat své svaly. A právû takmusí dobro, pokud se má vystupÀovat ve svátost, pfiekonat zlo, kterése mu staví do cesty. Zlo má úkol pfiivést lidstvo na vy‰‰í stupeÀ.“Potud R. Steiner.

Proto fiíkám: Hnûváme-li se, Ïe je nám pácháno zlo, potvr-zujeme jenom nepochopení stavu, kter˘ nám ukazuje smûrkonání. Zlem jsme upozorÀováni na na‰e chyby, kter˘ch jsmese dopustili dfiíve... Velice tûÏko se tato pravda pfiipou‰tí. Staãíse kolem sebe dívat a urãitû dojdete ke stejnému závûru. Alepodívejme se na vûc z jiné strany.

„âlovûk nalézá v sobû Krista skrze sebepoznání jako vÛdce,ke kterému mÛÏe dospût, protoÏe je vÏdy v ãlovûku“. Je tojádro kaÏdé du‰e (na‰e vy‰‰í Já), bez nûhoÏ není Ïivot moÏn˘.Obsahuje v sobû BoÏí podstatu i Sílu a Lásku, kterou uãil JeÏí‰Kristus, aÏ nastal jeho ãas. Za tfii roky své pÛsobnosti si dokázalzískat lásku, úctu i srdce nejvût‰ího poãtu obyvatel planetyZemû, pfiestoÏe drtivá vût‰ina jej nikdy nespatfiila. JeÏí‰ je vzor.Vzor, jak má ãlovûk pouÏívat svÛj rozum, mysl. Kristus je cesta.Cesta, na které nás vede du‰e v souladu s vy‰‰í vÛli.

A JEÎÍ· KRISTUS JE P¤ÍKLAD ÚCTYHODN¯ NÁSLEDOVÁNÍ,

JAK âLOVùK MÁ UÎÍVAT ROZUMU

V SOULADU S VY··Í VÒLÍ.

Pochopení tohoto Ti také pomÛÏe vnímat to krásné nalidech a pfiecházet bez pov‰imnutí nedostatky a slabosti.„Dûkuji Otãe, tam, nahoru.“

� 38 �

Velmi záleÏí na tom, aby ãlovûk vnímání své du‰e osvobodilod náboÏenského uãení v oblasti, které posiluje ochranucírkve a církevních praktik, a tím podporuje v nás rostoucíego. Proã?

NáboÏenství ve svém pÛvodu mají vztah ke stupni morál-ního a intelektuálního rozvoje lidí. K tomu si vytvofiila rÛznénáboÏenské povinnosti, obsahující vût‰inou vnûj‰í formality.Tyto formality nemají hodnotu duchovní, ale mají hodnotuúãelovou a slouÏí k udrÏení urãitého stupnû na‰í závislosti nacírkvi, k jednodu‰‰ímu ovlivÀování náboÏenstvím a ochranûsvého náboÏenství pfied vnûj‰ím ohroÏením. Proto pokládajísvé uãení za pravé a u odli‰ného vyznání poukazují jenom nachyby vyvolávající rivalitu a nesná‰enlivost. Soustfiedûní naslabosti druh˘ch a ignorování jejich siln˘ch stránek násudrÏuje na úrovni nesná‰enlivosti a nenávisti. Cílené zpraco-vávání na‰í mysli zaãíná jiÏ pfii vstupu do kaÏdéhospoleãenství. Jako pfiíklad mÛÏu uvést konfirmaci v evange-lické církvi. Jsem konfirmovan˘ evangelík, takÏe z vlastníchzku‰enosti vím, Ïe ke konfirmaci není pfiipu‰tûn uchazeã,i kdyÏ je ochoten se podrobit jakékoliv zkou‰ce, která prokáÏejeho duchovní zralost. Je tedy nemoÏné podle pfiedpisÛ církvepfiistoupit ke konfirmaci bez absolvování vyuãování u duchov-ního, kterého k tomu urãila církev. Pro absolvováníkonfirmaãní v˘uky je rozhodující a dÛleÏitûj‰í znalost, citacenauãen˘ch frází a dogmat neÏ duchovní zralost. Víra senachází v pfiirozenosti ãlovûka a ãlovûk bude vûfiit, pokud semu dostane duchoví chléb v souladu s jeho intelektuálnímipotfiebami. Víra pfiekraãuje hranice názorÛ i dÛvûry a bezdobr˘ch skutkÛ je mrtvá. Kdyby náboÏenské uãení mûlo nazfieteli v první fiadû pokrok v duchovním rÛstu, „nevznikali“ byvûfiící odmítající uãení náboÏenství i úãast pfii bohosluÏbách.

NEJVÍCE SLOUÎÍME BOHU, JSME-LI K LIDEM LASKAVÍ

A POSILUJEME-LI NADùJI V ÎIVOTù TùCH,

KTE¤Í NEVùDÍ, KUDY DÁL.

� 39 �

Díky Bohu, ve v‰ech vyznáních jsou kazatelé, ktefií sizaslouÏí b˘t naz˘váni k tomu zrození, tedy povolan˘mi. âlovûkse v‰ak musí uãit b˘t v nitru Ïiv˘m, aby poznal, co se mu pfied-kládá, protoÏe je také odpovûdn˘ sám za sebe. Proã o tom zdepí‰i? Historie usnadní porozumût nûkter˘m dne‰nímpostojÛm v náboÏenství. Zaãnu v dne‰ní dobû, kdy jez muslimÛ a jejich náboÏenství vytváfien stra‰ák pro cel˘ svût.Mírnû fieãeno – ne‰Èastná zahraniãní politika USA jakosvûtové velmoci dotlaãila muslimsk˘ svût do pozice ohroÏe-n˘ch. (NemÛÏeme od lidí oãekávat dobrotu, pokud v nichvyÏivujeme strach.) Z toho dÛvodu pravdûpodobnû docházík útokÛm a odvetnému postoji v rámci moÏností, které jsouv arabském svûtû k dispozici. Je na zamy‰lení skuteãnost, Ïez trosek „dvojãat“ Spojené státy znaly viníka a bylo jimnaprosto jasné „odkud vítr fouká“. Ponechám na ãtenáfii co jedobré a co je velmi zlé a pro koho. To ukáÏe opût aÏ historie,která je vÏdy nápomocna v utváfiení si názoru i korigovánípostojÛ. Proto se vrátím struãnû k nejpodstatnûj‰ímokamÏikÛm v náboÏenství.

Katolicismus procházel stejn˘m extremismem jakému, jednes vystavené muslimské náboÏenství. Pfiedcházely mukfiiÏácké v˘pravy, vojenská taÏení vyhlá‰ená katolickou církvíjako svatá válka proti nekfiesÈanÛm a pohanÛm.Nejv˘znamnûj‰í byly kfiiÏové v˘pravy do Palestiny a vyhlásil jena koncilu v Clermontu v roce 1095 papeÏ Urban II. Jejichcílem bylo osvobození svatého hrobu v Jeruzalémû. Celkemsedm kfiiÏáck˘ch taÏení ukonãila aÏ vojska egyptského sultánaCharíla v roce 1291 dobytím poslední kfiiÏácké pevnostiAkkon v Jeruzalémském království. KfiiÏové taÏení protihusitÛm, vyhla‰ovaná jako svatá válka na obranu kfiesÈanskévíry, zaãala na podnût uherského a fiímského krále ZikmundaLucemburského a schválením papeÏem 1.3.1420. V roce 1433zaãalo jednání katolické církve s husity po neúspû‰n˘chkfiiÏáck˘ch taÏeních proti husitÛm, které vyústilo v pfiijetíkompaktáta (písemnû uzavfiené dohody mezi husity a zástupcibasilejského koncilu). Kompaktáta proklamovala mír mezihusitsk˘mi âechy, respektive Moravany a ostatními kfiesÈan-

� 40 �

sk˘mi národy. Principy náboÏenské tolerance, které umoÏnilydospûl˘m si zvolit mezi husitskou nebo katolickou konfesi(náboÏenské vyznání).

Îidovské náboÏenství si tímto procházelo v období JeÏí‰eKrista. Ti, ktefií se rozhodli následovat JeÏí‰e Nazaretského(pro znalé Nazarejského) a pfiijmout jeho uãení, byli v té dobûnaz˘váni Kristovci a jejich spoleãenství bylo pokládáno zasektu. V‰ichni Kristovi uãedníci zemfieli násilnou smrtí, kromûJana. I zde je hybnou silou strach Ïidovsk˘ch knûÏí o posta moc. Opakuji. Je-li vûfiícímu shÛry dáno, a to je kaÏdému,kdo si udrÏuje mysl i du‰i ãistou, potom nepfiipustí ani pomy‰-lení na moÏnost vzít spravedlnost do sv˘ch rukou. (Jeho vírav BoÏí spravedlnost, ho tam nikdy nepustí.) Trestat jak˘mkolivzpÛsobem, od fyzick˘ch trestÛ aÏ po likvidaci odpÛrce, nenísluãitelné se zdrav˘m rozumem. âasto na zaãátku je touhapomáhat potfiebn˘m a konãí to zachraÀováním druh˘ch protijejich vlastní vÛli a bojem o mocenské pozice. Ten, kter˘pfiistoupí na dogmatické, nûkdy cílenû zavádûjící tvrzení,a podfiídí se ve slepé vífie, je kdykoliv pfiístupn˘ zúãastnit seosobnû na BoÏí spravedlnosti ve jménu Nejvy‰‰ího i za cenuztráty vlastního Ïivota. Tento postoj se odvíjí z pocitu ohroÏenía je léãiteln˘ jenom zbavením strachu a ponechánímsvobodné vÛle k seberealizaci. O tom se mÛÏeme pfiesvûdãittémûfi kaÏdodennû. NáboÏenská nesná‰enlivost je rozvíjenaa vyÏivována i „sluÏebníky“ náboÏenství. Pokud by hlavnímcílem v‰ech duchovních kazatelÛ bylo vedení vûfiícíchk poznání a podpofie duchovního rozvoje v souladu s BoÏívÛli, nechybûla by vûfiícím proklamovaná bezpodmíneãnáláska a její atributy, jako je napfiíklad tolerance, vstfiícnost,pochopení, sná‰enlivost, pfiejícnost, laskavost a úcta ke v‰emuBoÏímu. Není tomu tak. Nosn˘m pilífiem v náboÏenství jeochrana vÛãi v‰emu, co ohroÏuje toto spoleãenství. (A protojsou nahrazeny pozitivní atributy lásky negativními atributystrachu.) Tento pilífi je vy‰‰í neÏ ostatní pilífie, na kter˘chnáboÏenství stojí, a proto se uãení stává nestabilní, vratké vesvém základû jako stÛl o ãtyfiech nohách, kter˘ má jednu nohudel‰í. âím je tato noha del‰í, tím je plocha stolu ‰ikmûj‰í

� 41 �

a nestabilnûj‰í, po níÏ nám sklouzne to, co na nûj postavíme.Sebemen‰í otfies ohroÏuje v‰echno co stojí na ‰ikmé a vratképlo‰e. Vratkost této plochy, na které leÏí náboÏenství, jepfiíãinou „vkládání vlastního“ rozumu i do situací, které patfiíBohu. Projevuje se to „pûstováním“ nadmûrnû silného pocituzodpovûdnosti, nevyrovnanosti, netolerance, manipulacea dal‰ích povahov˘ch vlastností majících vztah mezi já – egema ty. Situaci mÛÏeme pfiirovnat k rodiãovskému pfiístupu, kdynejsme potom ochotni tolerovat jinou cestu svého dítûte, neÏje na‰e pfiedstava. My pfiece se zku‰enostmi nejlépe víme, co jepro na‰e dítû nejlep‰í. Dopfiedu vidíme katastrofické scénáfiepostavené na strachu a negativních zku‰enostech z vlastníhoÏivota, které se urãitû naplní, nebudeme-li vysly‰eni. Na‰ipravdu obhajujeme poukazováním na Ïivotní pfiíklady ostat-ních, které vnímáme jako vzor pro jejich úspûch pfieváÏnû vefinanãním zaji‰tûní.

KaÏd˘ má své poslání v Ïivotû. Dne‰ním dÛleÏitûj‰ímmûfiítkem úspûchu jsou materiální jistoty více neÏ duchovnírÛst a pokojná seberealizace. Tímto zpÛsobem se projevujenevyrovnané ego, kdy sebe stavíme v˘‰e neÏ ostatní. Na jednéstranû na‰e podvûdomí a touha du‰e nás vedou do chrámuPánû za duchovní potravou, na stranû druhé je na‰e chovánípro‰pikované ‰kodliv˘mi v˘plody rozumu a zbaveno soud-ného svûdomí i pocitu zodpovûdnosti vymezující mezeetického chování. Proto duchovní vedení korigovanésvûdomím nejsme ochotni respektovat a stavíme rozumnadev‰e. Na‰e nabubfielé ego nás nepustí cestou, na které senepodílelo. Stál˘m zatûÏováním rozumu se nám nedostáváchvilky klidu a ticha, kde teprve aÏ se zti‰í mysl, mÛÏemevnímat svoji du‰i.

KaÏdé náboÏenství pfiidá to, co vymudroval lidsk˘ rozum,aby udrÏelo své vûfiící v poslu‰nosti a pfiitom si nezabouchlodvefie nov˘m. V˘klady svat˘ch textÛ ãasto nejsou prezentoványv souladu s vÛli Nejvy‰‰ího. Horlivost ze strachu nûkter˘chkazatelÛ, gurÛ, swámí a jinak naz˘vající se duchovních jimãasto tlaãí do úst ne‰Èastné zpÛsoby vyjadfiování. Právû horli-vost na jedné stranû pomáhá zviditelnûní, udrÏet získanou

� 42 �

pozici, funkci, na stranû druhé má na svûdomí náboÏenskounesná‰enlivost a povy‰ování svého náboÏenství nad ostatní.Velmi ãasto se mÛÏeme pfiesvûdãit u obhájcÛ svého náboÏen-ství o neznalosti písma svatého jiného smûru ãi vyznání.Setkáváme se s tím témûfi u v‰ech vûfiících bez rozdílu nábo-Ïenství. Napfiíklad Ïidé neznají korán, muslimovéhinduismus, buddhismus a kfiesÈané, ti odmítají v‰echny,pfiestoÏe nepfieãetli ani celou bibli, jsou proti v‰em. UÏ z nûja-kého dÛvodu, kter˘ jim není ani dobfie znám. Kde pfii‰lyk zamítavému postoji oveãky? Dovedl je tam v˘klad Bible,kterou neãetli? „Otãe, Ty dobfie ví‰, Ïe toto není soud, ale mnûznám˘ jedin˘ zpÛsob jak hledat pfiíãiny nedorozumûnía poukázat na chybûjící poznání naprosto nutné k vzájemnélásce a toleranci“. Vím, Ïe mnoho vûfiících pfiijme moje vysvût-lení s nelibostí, rozpaky i s pohor‰ením. Vût‰inou v‰ichnikfiesÈané vûfií v JeÏí‰e Krista, Spasitele a zároveÀ i vûfií, Ïe se zanás obûtoval, prolil svou krev na kfiíÏi za na‰e hfiíchy. Jenomslepá víra mÛÏe souhlasit s tvrzením, Ïe BÛh ve své dokonalostipotfiebuje k smífiení se s hfiíchy v‰ech lidi prolitou krev svéhonevinného Syna, jak to tvrdí kfiesÈanské uãení, toho Syna,kterého poslal BÛh jako vzor, nositele Lásky, âistotya Spravedlnosti. Luk. 3:22 „…a Duch svat˘ sestoupil na nûjv tûlesné podobû jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi mÛj milo-van˘ Syn, tebe jsem si vyvolil."

Mat. 17:5 „To jest ten mÛj mil˘ Syn, kterého jsem si vyvolil; tohoposlouchejte.“

Kter˘ svûtsk˘ soudce by s ãist˘m svûdomím pfiipustil, aby zaskuteãného viníka vzal na sebe odpykání trestu nevinn˘, i kdybyto Ïádal z rodiãovské lásky ke svému dítûti? A náboÏenskéuãení, opírající se o desatero BoÏího pfiikázání, toto vnitfinûnepfiijatelné tvrzení pov˘‰ilo na vÛli BoÏí. Pokud by uãení v‰echnáboÏenství bylo v souladu s BoÏí vÛlí, nemohlo by nikdydocházet k náboÏensk˘m válkám, nesná‰enlivosti a páchánív‰eho zla, které se ‰ífií, chybí-li víra a láska, kterou se za‰tiÈujív‰echna náboÏenství hlásící se k Bohu, aÈ je naz˘ván Kr‰na,BÛh, Jehova, Alláh ãi jinak. VÏdyÈ BÛh je jeden, jen jméno semûní s vyznáním. I kdyÏ BÛh je spí‰e titul neÏ jméno.

� 43 �

BÛh pfiece poslal v‰em proroky, osvícené nebo spasitele,ktefií podle dan˘ch oblastí a podmínek ukazovali cestu vedoucík bezbolestnému pfieÏití na Zemi a pokojnou cestu k Bohu popozemské smrti. Co se stalo, Ïe nebyly vysly‰eni tito BoÏíposlové? SluÏebníci, hlasatelé náboÏenství, takzvanû prostfied-níci mezi Bohem a ãlovûkem svojí interpretaci zkreslovalizámûrnû skuteãnost?, anebo nefiíkali úplnou pravdu, aby siuchovali moc a vliv svého postu? Ohrozil-li kdokoliv jejichpozici, nebránili se ho ukfiiÏovat, upálit nebo jinak zavraÏdit.Kristus byl pfiibyt˘ na kfiíÏ, pfiestoÏe nebyl shledán vinn˘m.Víme, Ïe to byli knûÏí, ktefií kfiiãeli „ukfiiÏovat“. Jak˘ byl jejichskuteãn˘ dÛvod, pokud chce nûkdo tvrdit, Ïe to nebyl stracho post a moc? Tady se odvíjí zlo. Z malého, ohroÏeného, stra-chem skliãujícího já. Malé já patfiící rozumu vystihující stavna‰i mysli. Strach vÏdy nestojí v pozadí. U takzvan˘ch „osvíce-n˘ch“, fale‰n˘ch prorokÛ, pfied kter˘mi nás varoval Kristus, jeto i dom˘‰livost a pocit, Ïe právû oni jsou Bohem vybránik sluÏbû BoÏí. Jak je mÛÏeme poznat od prav˘ch, vyvolen˘ch?Díky Bohu, na tuto otázku nám odpovûdûl také Kristus:

Mat.7:16 „Po jejich ovoci je poznáte. CoÏ sklízejí z trní hroznynebo z bodláãí fíky?“

Pro ilustraci a porozumûní uvedu jeden pfiíklad za v‰echny.Ostatní jsou v jádru stejné, v projevu obdobné. Podle star˘chpísem Indie zvan˘ch Védy se uãí, Ïe Kapila je inkarnací(vtûlení) Nejvy‰‰ího Pána. Narodil se matce jménem Dévahútia otci jménem Karmada Muni. Kapilovo uãení bylo pÛvodnûzapsáno ve ·rímad-Bhágavatamu (Bhágavata Puranû), kterépatfií k nejdÛleÏitûj‰ím dílÛm védského teistického píse-mnictví. Samotn˘ Pán fiíká v Bagavad-gítû (4.7):

„Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek v náboÏenství a zaãínápfievládat bezboÏnost, ó potomku Bháraty, v té dobû Osobnûsestoupím.“

Hnutí pro vûdomí Kr‰ny je urãeno k ‰ífiení tohoto poselstvíKr‰ny a fiíká: „NekáÏeme náboÏensk˘ systém, nûjaké sekty, aleskuteãné náboÏenství, skuteãnou dharmu. Dharma pfiedsta-vuje zákony Nejvy‰‰í Bytosti. Nejvy‰‰í Bytost, neboli BÛh jejeden a jeho zákony jsou také jedny.“

� 44 �

S tím v‰ím lze souhlasit. Je to logické a nepfiíãí se to zdra-vému rozumu. V ãem je tedy problém? V interpretaci(komentáfii). To je kámen úrazu. Zde je pfiíãina odmítání.

Zakladatel mezinárodní spoleãnosti pro vûdomí Kr‰ny je·ríla Prabhupáda. Narodil se 1. záfií 1896 v Kalkatû, Indii. Bylomu 56 let a cítil, Ïe nade‰la doba, aby se v‰í váÏnosti zaãaluskuteãÀovat pfiání „svého duchovního uãitele“, nikoliv z BoÏívÛle. Jednomu muÏi v DÏhánsí fiekl: „Cel˘ svût ãeká, paneMitro, na duchovní revoluci.“ Vzhledem k tomu, Ïe institucevytvofiena jeho duchovním uãitelem Gaudíja Math ztrácelaneustál˘mi spory a politikafiením na vlivu, pokusil se zaloÏithnutí „oddan˘ch“, které by pÛsobilo po celém svûtû. Jak˘dopad mÛÏe mít ‰ífiení tímto zpÛsobem? Z kníÏky Uãení ·ríKapily od ·ríla Prabhupáda. Cituji:

„Musíte odejít ze spoleãnosti materialistick˘ch lidi a vyhledávatspoleãnost oddan˘ch, neboÈ bez vhodné spoleãnosti nemÛÏeme poro-zumût Pánov˘m ãinnostem.“

S tím nelze dost dobfie souhlasit, protoÏe BÛh nás poslal naZemi do hmotného, materiálního svûta, abychom do‰li samik poznání. V materiálním svûtû vidíme nejlépe úãinky zákonÛBoÏích. KaÏd˘ ve své podstatû jsme prodlouÏenou rukouBoha. A jako jednotlivec zde najdeme nezvratné potvrzeníplatnosti zákonÛ pravdy. Tomuto poznání se nemÛÏemenauãit ve svûtû duchovním po smrti, protoÏe tam nenalez-neme vedle sebe zlo a dobro tak, jak je tomu na Zemi.

Jan 14:2 „V domû mého Otce je mnoho pfiíbytkÛ; kdyby tomu taknebylo, fiekl bych vám to. Jdu, abych vám pfiipravil místo.“

Ale zpût. ·ríla Prabhupáda pí‰e: „Neoddaní nemohou ocenitvûdomí Kr‰ny ãtením ·rimad-Bhagavatamu nebo jin˘ch védsk˘chpísem, která popisují ãinnost Pána. JelikoÏ jim duchovní Ïivot nebylvysvûtlen správn˘m zpÛsobem, myslí si, Ïe jeho ãinnosti jsou vymy‰-lené. Osobní ãinnosti Pána mÛÏe ãlovûk pochopit pouze ve správnéspoleãnosti.“

Îe mají pÛsobnost BoÏí zákony za v‰ech okolností bezrozdílu národnosti, vzdûlání i náboÏenství, to vidí kdo chcevidût i bez spoleãenství. Spoleãenství se vÏdy vyãleÀuje, uzavíráa chrání, z nejãastûj‰ích dÛvodu je to potfieba opro‰tûní od

� 45 �

vlivÛ odli‰ného smûru my‰lení. Je to zpÛsob ochrany nûãehopfied nûk˘m. JiÏ tato ochrana vyÏaduje „správné vysvûtlení“védsk˘ch písem, jak tvrdí ·ríla Prabhupáda. Dále.

„NeÏ zaãneme duchovní Ïivot, musíme mít odpor k smyslovémupoÏitku, a toho je moÏné dosáhnout prostfiednictvím bhakti.“

Prosím, nemûjme odpor k smyslov˘m poÏitkÛm. Kdybynás to nevedlo k poznání, Hospodin by nám to neposkytl.Smyslové proÏitky vnímejme jako odmûnu. Naopak,radujme se. Nauãme se radovat z poÏitkÛ i z úspûchuna‰eho i druh˘ch. Pfiejme si vzájemnû v‰echno co je dobréa pfiiná‰í radost. Pfiej a bude ti pfiáno. Pokud kdokolivúspûch nabyl svojí píli bez pfiíkofií ostatních, radujme ses ním, získal-li tento úspûch na úkor nûkoho, není tfieba muto závidût, jednou dojde k zúãtování. Sám se asi stane obûtítakovou, na které nyní vydûlal. To je zákon pfiírody. Vûfitev BoÏí spravedlnost, ta je neomylná. To nejsou zákonysvûtské, novelizované podle okamÏité potfieby nûkoho,jenom pro nûkoho a vût‰inou proti nûkomu. Je‰tû jednou:mÛÏeme Ïít poÏitkov˘ Ïivot, a dokonce je nám poÏehnánsamotn˘m Bohem, Ïijeme-li z v˘sledkÛ na‰eho pfiínosu prodruhé. Je-li to na úkor nûkoho, bûda nám. V tom pfiípadûani Pán BÛh nám nepomÛÏe. Proã by zasahoval? VÏdyÈ bytím zru‰il v˘chovn˘ prostfiedek. „BoÏí ml˘ny melou pomalu,ale jistû.“ – je psáno.

„AÈ ãiní‰ cokoliv, aÈ pojídá‰ cokoliv, aÈ obûtuje‰ nebo daruje‰cokoliv a aÈ provádí‰ pokání, ó synu Kuntí, vÏdy to ãiÀ jako obûÈMnû.“

Co ãiní‰ s láskou, nelze naz˘vat obûtí. To jsme si jiÏ fiekli.BÛh po nás neÏádá Ïádné obûti. Jak˘ by mnûl k tomu dÛvod?Obûtovat se musíme jenom tam, kde je nedostatek lásky.Obûtovat znamená stavût se do pozice po‰kozeného. To jsouskuteãné obûti, dojde-li k jakékoliv ‰kodû obûtovaného. A cose darÛ t˘ãe, dar je v‰echno co dostaneme, bez ohledu, zda sito zaslouÏíme ãi ne. Potom z takov˘chto darÛ má vût‰í radostdárce neÏ obdarovan˘. Pokud cokoliv dostaneme v dobû, kdyto nejvíce potfiebujeme, nelze hovofiit o daru, v tûchto pfiípa-

� 46 �

dech hovofiíme o pomoci. Tfieba i bezpodmíneãné, to je, Ïeneoãekáváme protisluÏbu. Je psáno: Jak se chová‰ ke svémubliÏnímu, tak se chová‰ ke svému stvofiiteli.

„Budeme-li vykonávat své zamûstnání jako obûÈ Kr‰novi, ná‰ Ïivotbude dokonal˘.“

MÛj komentáfi: Jedno z utrpení na tomto svûtû je, choditdo práce s pocitem obûtování se. Je to v podstatû varování, Ïejdeme po ‰patné cestû. Hledejme si práci, která nás vnitfinûuspokojí a bude nám radostí. Vykonáváme-li svoji prácis radostí a láskou, vnímejme to jako symboliku, Ïe jdeme posprávné cestû. Sly‰íme-li uznání tûch, kter˘m slouÏí v˘sledkyna‰í práce, je to potvrzením správné cesty. Pocit, Ïe pfiiná‰ímeobûti, vyvolává komplex ménûcennosti, nûkdy pfiiná‰í p˘chu.Jenom ti, ktefií trpí komplexem ménûcennost, cítí se nedoce-nûni, mají neustále potfiebu nûkomu pomáhat, obûtovat se.Cítí potfiebu zviditelnit svoje úsilí, volají po uznání a vdûku zasvoji „dobrotu a obûtavost“. Dovedeme si jistû pfiedstavit, jak jeotravn˘ ãlovûk, kter˘ má chorobnou potfiebu pro nás stálenûco dûlat, aniÏ jsme ho o to poÏádali? Jak˘m harampádímnás zasype takov˘to ãlovûk trpící pfiedstavou, Ïe jednoubudeme potfiebovat jeho dary, o které jsme neÏádali.

„Mûli bychom vûdût, Ïe pokud jsme nepochopili Kr‰nu, jsme stáleje‰tû hlupáci“, fiíká ·ríla Prabhupáda „MÛÏeme se vydávat za velkéuãence, ale ve skuteãnosti jsme hlupáci. To je závûr ‰áster“ (‰áster-zjevené písmo).

To není sice v písmu vlastním Bhágavatamu, ale v závûru‰áster, kter˘ si vytvofií Swámí Prabhupáda. Pokud duchovnípokládá za hlupáky ty, ktefií nechápou Boha, to je smutné.Hlupákem mÛÏeme nazvat ãlovûka nepouãitelného, nikolivduchovnû nezralého. To bychom mohli vût‰inu dûtí naz˘vathloup˘mi a to pfiece nejsou. Duchovní, jako první, by mûlvûdût, Ïe na Zemi se vtûlují du‰e rÛznû vyspûlé a ty je potfiebaoddûlit od nepouãiteln˘ch hfií‰níkÛ, ktefií úmyslnû ‰kodí,pfiestoÏe jsou prvními obûÈmi svého konání a pouze tyto lzenazvat hlupáky. Pro svoji nepouãitelnost. Ze Ïivota je v‰ak

� 47 �

zfiejmé, Ïe nerozhoduje vûk, vzdûlání ani zasvûcení knûÏské,je-li poskytnuto bytosti nevyrovnané a pro v˘kon poslání nedo-zrálé. Takov˘to v˘‰e uveden˘ zpÛsob nemá nic spoleãnéhos vedením na duchovní cestû, spí‰e z nûj vypl˘vá, jak se zpra-covává rozum k poslu‰nosti. Ale je nám to tfieba. Tûch, kter˘chse tato slova net˘kají, nemohou se nad nimi ani pohor‰ovat.Francouzské pfiísloví fiíká:

„KDO UMÍ JEN JEDNU PÍSE≈,

NESMÍ SE STÁT UâITELEM.“

� 48 �

Vûda a náboÏenství

Z oblasti vûdecké, zamûfiené na náboÏenství, se podívejmena názor Ernesta Rifgatoviãe Mulda‰eva vûdce, kter˘ je titu-lován jako doktor medicíny, profesor, fieditel V‰eruskéhocentra oãní a plastické chirurgie, chirurg vy‰‰ího stupnû,ãestn˘ konzultant Luisvillské univerzity, diplomovan˘ oftal-molog Mexika, ãlen mezinárodní akademie vûd, mistr sportu,trojnásobn˘ mistr SSSR, kter˘ procestoval cel˘ svût. Napsal:„Myslím, Ïe by bylo vhodné vytvofiit jednotné náboÏenství pro celélidstvo, vÏdyÈ BÛh je jeden. V souãasné dobû by náboÏenství mohlopÛsobit silnû na lidi na vûdeckém základû“.

Omlouvám se za zpÛsob vyjádfiení panu doktoroviMulda‰evovi, ale pokud moje vyjádfiení má b˘t vystiÏnéi upfiímné, musí nést úvodem tro‰iãku ironie, ale ne ve zlém,a potom váÏnû. TakÏe: „Ty kluku ‰ikovná, ty se nezapfie‰, Ïe jsi Rus.Zase chce‰ nûkomu vnucovat svoje, nyní na vûdeckém základû. Vy jstev‰ichni stejní. Dfiíve pod plá‰tíkem „bratrské pomoci“ a „doãasnû“,nyní na vûdeckém základû a trvale. Dûkuji, já nechci.“

Není pfiijatelné v zemi, kde nejvy‰‰í BÛh je dolar, sjednotitnáboÏenství a vnutit ho lidem, tfiebaÏe je postaveno na„vûdeckém základû“. A uÏ vÛbec ne „celému“ lidstvu. DÛvod:Rozdílnost Ïivotních podmínek vyÏaduje rozdíln˘ pfiístupk pfieÏití. Potrava, která zachrání Ïivot v podmínkách naseverním pólu, zabije ãlovûka v oblasti rovníku a opaãnû.Potrava slouÏící k zdravému Ïivotu v takto odli‰n˘ch podmín-kách musí b˘t odli‰ného sloÏení. Eskymáci se urãitû netrápís nedostatkem zeleniny a ovoce ve stravû, minerálÛ a vitaminÛa já nepochybuji o jejich dobrém zdravotním stavu.NáboÏenství není nic jiného neÏ podmínky pfiijaté pro pfieÏitív dané oblasti, za dan˘ch okolností. Osvíceného Buddhistunepfiesvûdãí ani vûdecké zdÛvodnûní islámu k tomu, abyzbytek Ïivota Ïil podle Koránu. Samozfiejmû to platí i opaãnû.Muslim nemÛÏe pfiijmout mírumilovné zpÛsoby projevubuddhismu, cítí-li se v ohroÏení. Lidé si vybírají náboÏenství

� 49 �

podle svého zájmu i duchovního smûfiování. Îádn˘mzpÛsobem nelze nikoho pfiinutit, aby pfiijal jakékoliv jinénáboÏenství, neÏ pro které se rozhodl. Podle Cayceho nábo-Ïenství je pouze formou, jejímÏ prostfiednictvím se lidé snaÏípochopit Ducha. S nesãetn˘mi pfiípady nelidskosti, krveprolitía politick˘ch bojÛ se setkáváme i v dne‰ní dobû, kdyÏ se jednaskupina snaÏí vnutit své pfiesvûdãení a své názory ostatním.Jistá migrace mezi náboÏenstvími byla v minulosti, je nynía bude vÏdy, ale pouze z vlastní vÛle. Nikoliv z donucení.Vûzte, Ïe:

SMYSLEM ÎIVOTA NENÍ USPOKOJOVÁNÍ NA·ICHSOBECK¯CH P¤ÁNÍ, ALE TO,

ABY âLOVùK UâINIL MÍSTO, KDE SE NACHÁZÍ LEP·ÍM!

Jestli se lidé budou tû‰it ze ‰tûstí, nebo zakou‰et utrpení, jezcela v jejich vlastních rukou. Na‰tûstí je tu síla, která dokáÏei zmûnit stávající stav – a to je moudrost. Rozum vás mÛÏedovést k vychytralosti, ale jenom du‰e vás pfiivede k moudrosti.Nelze popfiít skuteãnost, Ïe vût‰inou ti, ktefií následují nábo-Ïenství, získávají jist˘mi ãinnostmi mír mysli a stávají seukáznûnûj‰ími, civilizovanûj‰ími a lep‰ími lidmi. A za to sepatfií podûkovat s úctou tûm, ktefií na tom mají svÛj podíl, a tojsou duchovní, knûÏí, rabíni atd. Toto tvrzení nezvrátí aninûkolik málo v˘jimek zneuÏívan˘ch pro svoje nevûdûní. Anityto varovné pfiípady v‰ak nemají b˘t zneuÏívány k vzájemnérivalitû a sporÛm, ale mají slouÏit k poznání uãení, mentalitylidi ostatních vyznání a mají vést k hledání cesty i nápravûnedostatkÛ v uãení. Je nesmyslné a hloupé odsuzovat islámkvÛli nûkolika atentátníkÛm, stejnû jako odmítat katolickénáboÏenství kvÛli pálení „ãarodûjnic“. Drtivá vût‰ina tûchtovûfiících jsou velmi slu‰ní, zdvofiilí, laskaví, pohostinní, vstfiícní,tolerantní a sná‰enliví lidé. Mám osobní velmi pûkné zku‰e-nosti i s lidmi islámského vyznání, kdy pfii náv‰tûvû jejich státujsem byl velmi mile pfiekvapen s uctiv˘m vystupováním, zdvo-fiil˘m projevem a zpÛsobem vyjadfiování, stejnû jako s morálnûãist˘m pfiístupem, kter˘ mají k hostÛm, cizincÛm i zákaz-

� 50 �

níkÛm. Stfiedoevropané, ale hlavnû mi âe‰i, se máme je‰tûhodnû co uãit i od nich. Nikdo nemá sebemen‰í právo po‰la-pávat zdravou hrdost kohokoliv, bez rozdílu víry, rasy ãi barvypleti. Nikdo z nás nemá Ïádné právo zneuÏívat slabosti a nevû-domosti druh˘ch. A neznalost i nedostatek pravdiv˘chinformací, nûkdy cílenû zkreslené, zprostfiedkované informacemezi lidmi, umoÏÀuje lehce ‰ífiit hnûv postaven˘ na nenávisti,nesná‰enlivosti slouÏící k obhájení sobeck˘ch cílÛ i získánímoci. Je na‰í povinností hledat pozitivní vlastnosti i oblasti,které nás více spojují, usmifiují, dovolují vzájemnou toleranci,podporují sná‰enlivost, pfiiná‰ejí vzájemnou úctu, provázejízdvofiilé pfiístupy a ãiní nás po v‰ech stránkách laskavûj‰ími,lep‰ími. Je tolik dobra v nejhor‰ím z nás a tolik zla v nejlep‰ímz nás, Ïe nikdo by nemûl o nikom hovofiit zle. I v Koránu jsouk tomu vûfiící vedeni, jenom je potfieba více dobré vÛle tovidût, sly‰et i prezentovat. Pro pfiíklad uvedu z Koránu:

âíslo sury: 11, Název sury: Húd, Arabsk˘ název: Húd, Ver‰: 10A kdyÏ mu dáme okusit pfiíznû poté, co dotklo se jej ne‰tûstí, volá:

„Zlé ode mne ode‰lo!“ a pln radosti je a vychloubán...âíslo sury: 32, Název sury: Padnutí na zem, Arabsk˘ název:

Al-SadÏda, Ver‰: 17Îádná du‰e neví, co z radostí skryto je pro nû odmûnou za skutky

jejich.âíslo sury: 6, Název sury: Dobytek, Arabsk˘ název:

Al-An‘ám, Ver‰: 48My posíláme posly jen jako hlasatele zvûsti radostné a jako varo-

vatele; ti, kdoÏ uvûfií a polep‰í se, ti nemusí mít strach a nebudouzarmouceni.

âíslo sury: 9, Název sury: Pokání, Arabsk˘ název: At-Tauba,Ver‰: 112

Kající se, uctívající, chválící, oslavující, sklánûjící se, poklekající,pfiikazující vhodné a zakazující zavrÏeníhodné, dodrÏující ustano-vení BoÏí . . . Oznam vûfiícím zvûst radostnou!

Je pravdou, Ïe Korán je je‰tû radikálnûj‰í neÏ Star˘ zákona Ïidovské náboÏenství, které v podstatû pfiedstavuje Bohapomstychtivého, trestajícího oko za oko, zub za zub. Touto pfiís-ností, t˘kající se vynucení poslu‰nosti i báznû pfied Bohem, mûlo

� 51 �

b˘t docíleno káznû u tûch, kde rozumu dobré slovo nepomá-halo. Je prospû‰né i moudré jít cestou lásky. A jestli takoboustrannû neãiníme, musíme se pfiipravit, Ïe jednou drazezaplatíme za svoje chování, které je v rozporu s vy‰‰í duchovnírovinou i v rozporu s BoÏí vÛli i v rozporu s lidskostí. Je psáno:„Co ãiní‰ druh˘m, ãiní‰ svému stvofiiteli, ... Co rozsévá‰, to sklízí‰.“

Je potfieba ‰ífiit a podporovat, rozvíjet a probouzet láskuv lidech prostfiednictvím v‰ech náboÏenství. Mat. 5:44 Já v‰akvám pravím: Milujte své nepfiátele a modlete se za ty, kdo vás proná-sledují...

Luk. 6:27 Ale vám, ktefií mû sly‰íte, pravím: Milujte své nepfiá-tele. Dobfie ãiÀte tûm, ktefií vás nenávidí.

Luk. 6:35 Ale milujte své nepfiátele; ãiÀte dobfie, pÛjãujte a nicneãekejte zpût. A va‰e odmûna bude hojná...

To znamená: ãiÀte jim to co je jim prospû‰né. Nemohou-lipro svoji zatvrzelost pfiijít k poznání, potom je i kárejte. Tímjim poslouÏíte.

Vûda jako taková se odvíjí z my‰lení, které je závislé narozumu. Toto my‰lení konãí, umírá s fyzickou smrtí mozku.Díky Bohu, protoÏe mnohokrát je velmi nízké a podílí se tím na‰ífiení zla. ProtoÏe je závislé na hmotû, rozumí jenom skuteã-nostem t˘kajícím se hmoty. Jenom v pfiípadech, kdy se rozumukázní k poslu‰nosti a vezme na sebe roli podfiízeného, jeochoten pfiijmout i skuteãnosti jím nevyprodukované a neovû-fiitelné. DokáÏe pfiijmout informace získané ‰est˘m i sedm˘msmyslem a dokonce je rozum ochoten s nimi i spolupracovat.Jenom kdyÏ je ochoten se podfiídit a v pokofie pfiiznat, Ïe exis-tuje nûco vy‰‰ího, schopnûj‰ího a proto i lep‰ího.

„Vûda je soustavná, kritická a metodická snaha o pravdivéa obecné poznání v urãité vymezené oblasti skuteãnosti.V novovûku byla zaloÏena na pfiedstavû zákonitého chovánískuteãnosti, které se odhaluje teorií a ovûfiuje opakovateln˘mexperimentem. V˘sledky lze mûfiit a vyjadfiovat tak, aby vûdadovolila spolehlivé pfiedvídání v˘poãtem. Díky tomu se vûdaspojila s technikou a stala se hlavním ãinitelem ovládánípfiírody“ – nám fiíká nauãn˘ slovník.

� 52 �

BoÏí zákony nelze vysvûtlovat vûdeck˘m zpÛsobem, protoÏevûda nemá vztahov˘ rámec pro jemnohmotnou energii leÏícímimo mûfiitelnost pfiístroji konstruovan˘mi pro mûfieníenergie magnetodynamické. Je to stejnû absurdní jako pouÏítvoltmetr na zmûfiení velikosti pozitivních emocí. Vûdy lzepouÏít jako svûdka k potvrzení faktÛ a souvislostí.

Dovolím si zde citovat z knihy „Z koho jsme vznikly“ odErnesta Rifgatoviãe Mulda‰eva:

„V souãasné spoleãnosti lidé s ãistou du‰í témûfi nejsou. Podle méhonázoru jsou jim nejblíÏe vûdci. Vûdec (mám na mysli skuteãné vûdce),napfiíklad v medicínû, se sám odkazuje na poãetné ztráty (bezesnénoci, mal˘ plat atd.) v procesu vynalézání, realizaci ideje a probíjeníse skrze vûdeck˘ konzervatizmus, a to pfiedev‰ím kvÛli soucítûní a láscek nemocn˘m lidem celkovû. Národnost nemocného, vûdecká prestiÏa peníze hrají pro opravdového vûdce zcela druhotn˘ v˘znam.Uspokojení mu pfiiná‰í vûdomí, Ïe jeho obrovská práce, ztráty a bojs konzervatizmem pfiinesly plody ve formû pomoci tisícÛm a miliónÛmnemocn˘ch lidí. Proto se mi chce fiíci: „ChraÀte a vaÏte si opravdov˘chvûdcÛ! Realizují se a obûtují se kvÛli vám, lidem!“

Se v‰í úctou ke v‰em profesím bez rozdílu i k vûdciMulda‰evovi musím upozornit na projevy já -ega. âtenáfi sámvycítí z ãtení textu p˘chu, pocit nedocenûnosti i pocit dÛleÏi-tosti. KaÏdá profese je vysoce potfiebná a docenit ji mÛÏemepouze v dobû její potfieby. Pro pochopení mého tvrzení uvedupfiíklad ze Ïivota, kter˘ je jistû blízk˘ kaÏdému ãtenáfii,a pfiestoÏe se s ním nesetkal, rozumí tomu kaÏd˘.

I správce toalet nám mÛÏe prokázat nezapomenutelnoulaskavost a udûlat radost v pfiípadû na‰í nezbytné lidské potfieby,kdyÏ nás nebude zdrÏovat placením pfied nezvladatelnoupotfiebou a zachrání nás v tom okamÏiku od velmi zlého, co násmohlo potkat v cizím mûstû. Radostn˘ a soucitn˘ úsmûv pfiiplacení po vykonání osobní potfieby takovéhoto soucitnéhoãlovûka nelze zapomenout a otvírá mu dvefie do nebe. Za tako-v˘chto okamÏikÛ i velmi váÏné onemocnûní pokládáme zanicotnost stejnû jako úctu k vûdcÛm, ktefií se kvÛli nám „obûto-vali“. V takov˘chto okolnostech pfiestáváme cítit bolest kloubÛa jejich hybnost se rapidnû zlep‰í pfii akutním hledáním toalet,

� 53 �

protoÏe cítíme, jak rychle se blíÏí peklo. I v tûchto vypjat˘chsituacích nejvíce pomáhá modlitba pfiesnû nasmûrovának duchovním prÛvodcÛm (andûlÛm stráÏn˘m), ktefií mají nastarosti správce toalety i zbyteãnû dlouho vysedávající uÏivateletoalet. Bûda nám, bûda, jestli narazí na lidi, ktefií nadmûrnûzamûstnávají rozum nûkdy i pochybnou ãinností a potomnevnímají naléhavé volání andûla. Tím se zafiadí i v na‰ichoãích do kategorie nesly‰ících, byÈ mají u‰i, a ná‰ oprávnûn˘hnûv jim v podobû karmy pfiipraví obdobnou situaci, která mámít pro nû v˘chovn˘ úãel. Proto apeluji:

CHRA≈ME A VAÎME SI V·ECH PROFESÍ BEZ ROZDÍLU!REALIZUJÍ SE KVÒLI SOBù

A JSOU PRO NÁS PRODLOUÎENOU RUKOU BOHAV DOBù NA·I POT¤EBY.

Podle vûku, vzdûlání, poznání, prostfiedí v nûmÏ se nachá-zíme i lidí tvofiících nám spoleãnost v dané situaci se mûnípriority hodnot a vztah ãlovûka k ãlovûku. Jiné poÏadavky jsouv období dûtství a vzdûlávání, jiné v dobû nesnází a utrpení.Nelze podceÀovat Ïádnou profesi, mûli bychom si váÏit kaÏdébytosti, se kterou nás osud pfiivede do styku. V‰ichni jsou sv˘mzpÛsobem andûlé. Proto je potfieba jim rozumût. I z tohoãlovûka, kter˘ nás na vefiejnosti zesmû‰Àuje, je potfieba si vzítponauãení. Není jednoduché vzít na sebe kabát posmûváãka,kter˘ je slu‰n˘m lidem odporn˘, a ãím odpornûj‰í, tím vût‰íponauãení pfiiná‰í ve svém okolí. Dobr˘ ãlovûk nám kazícharakter, ale bezcharakterní, ten nás vyuãí, ale velmi rychle.A potkáme-li je, urãitû nám mûlo b˘t sdûleno nûco velmi dÛle-Ïitého a vûfime, Ïe v pravou chvíli. Jako v‰echno se v‰ímsouvisí, tak i v‰ichni mají svÛj úãel i cíl a jejich hodnota rostei padá podle okolností i pochopení. Pfiem˘‰lejme, prosím...

LÍBÍ-LI SE NÁM NùCO, NEJâASTùJI SE TO T¯KÁ OKOLÍA NELÍBÍ-LI SE NÁM NùCO, JE NA·EMU CHOVÁNÍ

NASTAVENO ZRCADLO.

� 54 �

Prameny mysli

Rozdíl mezi na‰í myslí a projevem du‰e mÛÏeme poznatnapfiíklad, kdyÏ sledujeme film na zaãátku pln˘ romantikya lásky, kter˘ od druhé poloviny pfiedvádí jen t˘rání, krutosta utrpení nejhrub‰ího kalibru. Pfiíjemné pozitivní emoce dopoloviny filmu a vnitfiní nesouhlas s pohledem na páchanézlo, které se nám pfiíãí, je projevem zdravé du‰e. Zvûdavost,která nás nutí dívat se do konce filmu i pfies ná‰ vnitfiní odporvÛãi násilí, patfií rozumu. Zde poznáváme vedení na‰ím Já, ãilidu‰í. Je to názorn˘ pfiíklad, co je v souladu s vy‰‰í vÛlía potfiebou zdravé du‰e, proÏívat lásku pfiiná‰ející pocityradosti, klidu a harmonii a na stranû druhé naru‰ené ego,drÏí-li nás rozum v podobû zvûdavosti v pozornosti i za situacenám vnitfinû nepfiíjemné, v rozporu s touto vy‰‰í vÛlí. Zdravédu‰i se taková situace plná krutosti pfiíãí, protoÏe má BoÏíjádro obsahující lásku. Vyhledává-li nûkdo situace pfiedvádû-jící krutost a násilí, které se mu nepfiíãí, je to zpÛsobenovnitfiní bariérou postavenou mezi rozum a du‰i. Tuto bariérulze vytvofiit otupûním pfiirozené citlivosti du‰e v˘chovoui prostfiedím, kdy se jednostrannû zdÛrazÀuje a podporujerÛst ega. Známe to pod pojmem „vym˘vání mozku“ nebo„zelen˘ mozek“. Co není v souladu s láskou, vnímáme jakonegativní – ‰kodlivé pro du‰i a následnû i pro tûlo.

Pfiedstavme si fiktivní pfiíklad, i kdyÏ v praxi moÏn˘, kdyz dÛvodu osobních i finanãních pfiijmeme zamûstnání v agre-sivním prostfiedí parlamentu plném projevu nesná‰enlivosti,hnûvu a osoãování a opustíme klidné prostfiedí pfiedchozíhozamûstnání, kde nás provázela vstfiícnost, laskavost, vzájemnáúcta i zdvofiilost spolupracovníkÛ. PomiÀme pfiíãiny prostfiedídané v pfiedchozím zamûstnání spoleãn˘m zájmem v‰echspolupracovníkÛ a rozdíln˘mi zájmy v parlamentu. Zákonitûse zmûní mûfiítko hodnot, na‰e já je ohroÏeno v agresivníchpodmínkách natolik, Ïe pfiistoupíme na vnitfiní boj o pfieÏitía uplatÀujeme k tûmto úãelÛm v‰echny prostfiedky, odkter˘ch lze oãekávat úãinnost v ochranû svého já, i kdyÏ nám

� 55 �

dfiíve byly tyto úãelné prostfiedky cizí a z na‰eho dfiívûj‰íhopohledu politovánihodné. Zde vítûzí rozum na plné ãáfie nadpotfiebou du‰e. Malé já -ego odmítá respektovat vnitfiní pocitsvé du‰e. Rozum zavelí i za cenu nejvy‰‰í a znehodnotí v‰e, cose nám doposud podafiilo dobrého v duchovní oblasti. P˘chaa nízké hodnoty ega jsou natolik silné, Ïe jsme ochotni jevymûnit i za cenu nejvy‰‰í, ztrátu zdraví, úcty, míru a klidu.A toto je uÏ bez komentáfie, ale i v tomto pfiípadû ocenitelné,Ïe tito lidé berou dobrovolnû na sebe veliké bfiemeno,z kterého jednou budou muset zaplatit „daÀ“, a tak námukazují, kudy cesta nevede, a pokud vede, s jak˘mi dÛsledky.ZaslouÏí, dûkuji.

Tady je vhodné se pozastavit a vûnovat vût‰í pozornostdÛsledkÛm, které v koneãné podobû mají na nás vliv, protoÏezde jsou vytváfieny vnûj‰í podmínky pro Ïivot nás v‰ech.

Ty „nejsilnûj‰í“ jedince z parlamentu vynese jejich ego dovládního kfiesla. No, budiÏ vám „poÏehnáno“. Je pochopi-telné, Ïe kaÏdá vláda ponechává zákony, které jí usnadÀujívládnout, a mûní ty, které jí posilují moc. Moc je mocná ãaro-dûjka. Pocit moci velmi posilÀuje ego a ego vyÏivuje pocitmoci. Je to zaãarovan˘ kruh, z kterého se nedá odejít, ledaÏepádem. A pád „kolegy“ se pfiipou‰tí jenom v pfiípadech, Ïe byjeho ponechání na postu vyvolalo ná‰ pád. JelikoÏ nemÛÏemevûdût, jak dlouho si udrÏíme získanou pozici, na‰í snahou jezajistit si jistoty byÈ i nemorálním, nezákonn˘m zpÛsobem. Toje pfiíãinou a podhoubím korupce. Nekontrolovatelná lakotaa nejisté podmínky pro seberealizaci pfii ztrátû postu. Pfiijetímzákona o roz‰ífiení imunity i v této oblasti s platností na doÏi-votí si zákonodárci uvûdomují, Ïe hnûv voliãÛ by pfierostlmeze únosnosti a potom by byli voliãi pod vlivem hnûvuschopni rozehnat i tûÏkoodûnce a napadnout zákonodárces lopatami v rukou. Snad z tohoto dÛvodu se pfiijímají zákonyvÏdy pro nûkoho, proti nûkomu, ãasto na hranici snesitel-nosti. Napfiíklad pro zdraví, na ochranu nekufiákÛ protikufiákÛm, a to vãetnû prostorÛ venkovních. Nedá se spoléhatna slu‰né vychování kufiákÛ, proto pfiijmeme zákon a slu‰nostsi vynutíme a na v˘jimky, které nejsou ochotny se podfiídit

� 56 �

„vût‰inû“, po‰leme policii. Ta s nimi udûlá pofiádek, pfiecemáme na to „zákon“. Vûfiím, Ïe zde je znaãná dávka ironienamístû. AlespoÀ pro slu‰né lidi.

Ale pojìme je‰tû dál. To, co se musí ze zákona nyní psát nakaÏdou krabiãku cigaret, má vyjádfiit „zodpovûdn˘“ pfiístupzákonodárcÛ vÛãi na‰emu zdraví, protoÏe sami nejsmeschopni dobrovolnû pochopit, co nám ‰kodí. Je to pouházástûrka pfiedvádûjící „vysokou“ míru zodpovûdnosti zákono-dárcÛ, ale ve skuteãnosti má likvidaãní dopady a lobbysticképozadí, protoÏe jinak by zdrav˘ rozum nikdy nepfiipustil tako-vouto zrÛdnost. Jsem pfiesvûdãen, Ïe je otázkou krátkého ãasu,kdy nebude podstatné lobby u politikÛ, kter˘m není taképfiíjemné se stavit do pozice hlupákÛ pfiijímáním zákonÛpo‰kozující „voliãe“. Vysvûtlím.

My‰lenka je v základû tvÛrãí. Vyslovená nebo napsaná jetím zesílena a prvním krokem ke zhmotnûní. To je jedenfaktor popisu na cigaretách. Druh˘m ãinitelem je placeboe-fekt. Na‰e podvûdomí dokáÏe realizovat to, ãemu vûfiíme, alei to, co mu neustále opakujeme. V odborn˘ch kruzích je toznámé, a proto se placeboefektu vyuÏívá pfii ovûfiování úãinkunov˘ch lékÛ. Nemocní jsou rozdûleni do dvou skupin, kdyjedné skupinû se podávají testující léky a druhé ne‰kodnáimitace. V˘sledky slouÏí k posouzení jak úãinnosti, tak k sledo-vání vedlej‰ích úãinkÛ. „Dokonalé“, Ïe?

Ale zpût ke koufiení. Do na‰eho podvûdomí se zafixujev‰echno, co je neustále opakováno. „Koufiení zpÛsobujesmrt“, „Koufiení zpÛsobuje rakovinu“. To znamená, Ïe ãteníma opakováním tûchto nápisÛ si lidé ordinují to, co nápissdûluje. Vím, v‰eho moc ‰kodí, ale se v‰í úctou k lékafiÛm, jdenejen o nehoráznou cílenou dezinformaci, ale z pohledu etic-kého o trestuhodn˘ ãin toho nejtûÏ‰ího kalibru. KaÏd˘ nápis,kter˘ na nich je, zpÛsobí u lidí, ktefií tomu uvûfií, pfiesnû to, coje tam sdûlováno. A teì mám na mysli samá hrubá neslu‰náslova pro tvÛrce a Ïivotadárce takov˘chto zákonÛ, stejnû jakopro lobbystické aktéry. Poznámka z emocí: „Nechtûl bych b˘tv kÛÏi tvÛrcÛ tohoto zákona, v kÛÏi tûch, na které dopadáoprávnûn˘ hnûv kufiákÛ.“ Jednou mi snad dají za pravdu ti,

� 57 �

ktefií budou svûdkem dÛsledkÛ jejich ãinÛ. Jdu si zapálit naãerstv˘ vzduch, abych se uklidnil...

...uÏ jsem tady. Jak jsem koufiil, sníÏil se mi tep a zti‰ilarozboufiená mysl, usly‰el jsem andûla, kter˘ mi fiíká: „Ty nevidí‰pfiínos v tom, co tû rozhofiãilo?... Podívej se na celou záleÏitostz pohledu karmického. Co jin˘m ãiní‰, sám jednou proÏije‰. Podílí‰-lise na ‰ífiení hnûvu, jednou hnûvu bude‰ vystaven a je‰tû ve vût‰ímmûfiítku. MoÏná v jiné podobû, ale to není podstatné, protoÏe kaÏd˘hnûv má destruktivní úãinky. Sám pfiece souhlasí‰ s tím, Ïe sv˘mhnûvem BoÏí spravedlnost nenahradí‰. Staví‰ se zbyteãnû do pozicesoudce, nepracoval jsi v podobn˘ch podmínkách a chybí ti znalostpozadí celé vûci. Vûfi mi, není jednoduché pfiijmout tak zodpovûdnouroli v Ïivotû, pokud ti nebylo shÛry dáno. V jejich pfiípadû není cozávidût a pfiejícnost, neÏ se dostane k cíli, mûní se rozhofiãenou myslív zlomyslnost. ·kodí‰ si ãtyfiikrát!...“ A bylo ticho.

Je to velice zajímavé... Vyslechl jsem andûla, vrátil jsem senapsat to, co mi bylo sdûleno a ãerná niÈ mého my‰lení, odví-jející se z negativních pocitÛ, byla pfiestfiiÏena. Otázkyv podobû: „Je to v‰echno potfieba nekompromisnû potrestatpostavením pfied soud pro obecné ohroÏení, protoÏe jdeo zdraví mnoha lidí? Je takto zdravotnictví cílenû zaji‰Èovanáklientela, nebo je to rychlej‰í likvidace potencionálníchdÛchodcÛ vyÏadujících nároãnou léãbu? Pfiijde jednou spra-vedlnost v podobû vefiejného odsouzení zvefiejnûním v‰echkonkrétních autorÛ takovéhoto zákona? MÛÏe to dobfiedopadnout, pokud si necháme líbit opeãovávání tímtozpÛsobem?“ Jsou zbyteãné stejnû jako rozhofiãení.

Ticho... neumûl jsem si odpovûdût ani na otázku: Kudydál? Rozhodl jsem se jít znovu zpût „na cigaretu“ a zavolatandûla slovy: „BoÏe, prosím Tû skrze na‰eho pfiímluvce JeÏí‰eKrista, po‰li mi z duchovního svûta prÛvodce, kter˘ mipomÛÏe najít v˘chodisko z této situace a navede mû dobr˘msmûrem. Dûkuji Ti i bytosti tím povûfiené. Amen.“

... „Vstup do knihovnice lidsk˘ch moudrostí. V první knize, kterouvytáhne‰ ze své knihovny, protoÏe tû upoutala pohledem, najde‰ fie‰ení“...

Podívám se na knihovnu a vezmu kníÏku „Zasvûcení“ odElisabeth Haich, náhodnû otevfiené na str.203 cituji:

� 58 �

„Absolutní poslu‰nost vÛãi boÏí vÛli je povinností kaÏdého spolu-pracovníka na velkém boÏském plánu. VÛle boÏí se mÛÏe projevovatbezprostfiednû skrze tebe, nebo skrze jiné lidi. BoÏí vÛli pozná‰, kdyÏprozkoumá‰ v‰e, co se na tobû Ïádá a zjistí‰, zda to odpovídá tvémuvnitfinímu pfiesvûdãení. BÛh k nám mluví na‰ím nejvnitfinûj‰ímpfiesvûdãením a my ho musíme bezpodmíneãnû poslechnout.Poslouchat v‰ak bez svého vnitfiního pfiesvûdãení, pouze ze zbabûlosti,strachu, pro materiální v˘hody nebo z pouhé snahy b˘t dobr˘ – to jestz nízk˘ch osobních dÛvodÛ – je podlézavostí a je satanské.

Vládnutí znamená pfiedávat nevûdom˘m a slab˘m lidem nûco z vlastísíly vÛle. Univerzální láska má spojit v‰echny aktivní síly národa, mûlaby je vést k v‰eobecnému dobru, aniÏ je po‰kozováno lidské právo na sebe-urãení. Kdo v‰ak chce bez lásky a ze sobeck˘ch dÛvodÛ jin˘m vnucovatvlastní vÛli a po‰kozuje jejich právo na sebeurãení, uãiní z boÏské vlast-nosti vládnutí satanické tyranství.“ Konec citace.

Tento text vysvûtluje více, neÏ se mÛÏe na první pohledzdát. Navede k srovnávání úrovnû Ïivota a Ïivotního prostfiedív totalitní nebo demokratické spoleãnosti, kde chybí zodpo-vûdnost hlavy státu vÛãi Bohu, tfieba nûkde, se zemí fiízenouduchovním vÛdcem, kterému nechybí zodpovûdnost za svéskutky Bohu, napfiíklad v Bruneji, kde i dnes po nûkolikadynastiích vládne stále sultán islámského vyznání. Pfiijatelnépodmínky a prostfiedí vytvofiené pod sultánov˘m vedením promístní obyvatele jsou v rozporu s negativní propagandouzápadního svûta t˘kající se tohoto vyznání. Proto volám:„BudiÏ poÏehnan˘ Ïivot sultánovi, jeho rodinû i jehopotomkÛm, ktefií jenom následováním sv˘ch otcÛ neznehod-notí to, co vybudovali jejich pfiedkové pro svÛj lid.“ Jenomtím, Ïe se poukazuje na skuteãné, nezkreslené pravdy, budeodsouzeno k zániku v‰echno, co sniÏuje takovéto hodnotyklamavou a lÏivou propagandou.

Odvolávání se politikÛ na svoji zodpovûdnost vÛãi voliãÛmje stejnû zcestné jako tvrzení, Ïe majitel firmy je zodpovûdn˘za v˘sledky své práce tûm, které zamûstnává. Necítí-li vÛdcezodpovûdnost vÛãi vy‰‰í moci, nelze se divit svévolnémuchování a zneuÏívání svého postavení. Potvrdí-li nám jasno-videc ãi hypnoterapeut pomocí regrese (napfiíklad u idiota)

� 59 �

pfiíãinu neschopnosti vyjádfiit se, související v pfiedchozímÏivotû s jeho krutovládou a zneuÏívání schopností i moci,pomine v nás pocit lítosti a soucítûní. Respektujmesvobodnou volbu kaÏdého jednotlivce i neomylnost zákonÛpfiírody. Pfiesvûdãíme-li se o nespravedlivû páchaném utrpenípfii národnostních ãistkách, porozumíme i utrpení a bezpráví,které si proÏívají jako malé dûti v následujícím Ïivotûv podmínkách, které sami vytváfieli v pfiedchozím Ïivotû.Pokud by tomu takto nebylo, nikdy by nemûla v˘chovn˘ úãelBoÏí spravedlnost i zlo mající v˘chovn˘ efekt. Nedalo by sehovofiit o dokonalosti BoÏích zákonÛ. Jak jinak pfiinutit zatvr-zel˘ rozum, sobecké, chamtivé, agresivní ego k poslu‰nosti?Svûtská spravedlnost mnohokrát zneuÏila postavení moci, aleBoÏí spravedlnost nezná omylÛ. Nic se nedûje náhodou.I pfiírodní katastrofy mají ãistící úãel. Je potfieba vyãistit odnegativní energie i lidi jiÏ nepotfiebné tam, kde to není moÏnéjin˘m zpÛsobem. Velmi odváÏené tvrzení, vím. OdváÏné sev‰ak zdá pouze tûm, ktefií pfiijali cílenû pokfiivené definicei názory usnadÀující manipulaci s lidmi. Sbírky poskytnuté nahumanitární pomoc rÛzn˘m oblastem na likvidovánínásledkÛ jsou ãasto rozkradeny, ale informace o jejich zneu-Ïití se jiÏ mezi dárce nedostanou, aby nebyla ohroÏena dobrávÛle dárcÛ. Viz: Asii po katastrofû zpÛsobené Cunamy.PfiipomeÀme si sbírky pro pomoc Vietnamu ve váleãnémobdobí s USA. Jak˘m zpÛsobem mohou b˘t vyuÏity finanãníprostfiedky ve váleãném vztahu? Sbírky pro jiÏní zemûtfiesenív období váleãného konfliktu arménsko – azerbajdÏánském.Zemûtfiesení v období nepokojÛ v Iránu a podobnû. Média,jak televize tak i tisk, nás informovala o „vyuÏití“ sbírek.I uragány, témûfi pravidelné v oblasti Floridy, mají svÛj úãel,kdyÏ pomíchají majetky zbohatlíkÛ s majetkem chud˘ch. Neníto jízlivost. Z lidského hlediska to je utrpení, ale z hlediskaBoÏí spravedlnosti je potfieba si z toho vzít ponauãení.

Témûfi ve v‰ech spoleãenstvích, národech je pûstovanáfale‰ná pfiedstava hrdinství, která pomáhá získat lidik úãelov˘m potfiebám vládcÛ. Úãastníci, ktefií pfiijali tutofale‰nou vizi, jsou ochotni za Ïoldáck˘ plat riskovat vlastní

� 60 �

Ïivot. V Ïivé pamûti máme zvefiejnûní informací o vysokémfinanãním ohodnocení kaÏdého úãastníka mise v zahraniãí.Zájem s vidinou vyfie‰ení své finanãní situace pfievy‰ovalmoÏnosti státu, proto mohly b˘t vybráni „nejlep‰í“. Haváriiletadla pfiepravující vojenskou misi zpût do vlasti pfieÏil jedin˘ãlovûk. Mohl by nám poskytnout komplexní informace, kterépomohou pochopit BoÏí spravedlnost. Pravdûpodobnû se taknestane ze dvou dÛvodÛ. Zaprvé ze strachu, vyvrácení fale‰népfiedstavy o lidském a etickém v˘znamu mise, za kterou seschovávají samozvaní spasitelé a ochránci „spravedlnosti“.Zadruhé ze strachu „zneváÏení“ poslání v‰ech úãastníkÛ, ktefiíkatastrofu nepfieÏili. Jenom pozÛstalí mají právo hovofiito bolesti a krutosti dÛsledkÛ i vysoké cenû této Ïivotní zku‰e-nosti. Mnoho americk˘ch vojensk˘ch veteránÛ se rozhodlozvefiejnit skuteãnosti, které potvrzují ‰kodlivou propagandua nesmyslnost váleãného fie‰ení, coÏ nás má vést k pfiem˘‰lení,komu, ãemu slouÏíme?

Skuteãn˘ v˘znam slova mír je dokonal˘ soulad mezi lidskouvÛlí a vÛlí BoÏí. Chce-li lidstvo dosáhnout míru ve skuteãnémv˘znamu tohoto slova, musí své jednání podfiídit pfiírodnímzákonÛm. Nevyhnutelnû se blíÏí doba, kdy v‰echny státy svûtabudou muset pfiepracovat svoje svûtské zákony tak, aby bylyv souladu s BoÏími zákony. Má-li nastat pozvednutí spoleãnostik vy‰‰ímu stupni lidství, musejí se státi nov˘mi u‰lechtilej‰ímilidmi nejdfiíve jednotlivci. K tomu je nezbytná znalost pfiírod-ních zákonÛ nutná, neboÈ bez tûchto znalostí se i slu‰n˘ãlovûk dopou‰tí pfii nejlep‰ím chtûní nebezpeãn˘ch omylÛ.Otevfie-li se mysl v pokofie respektování BoÏích zákonÛ,nastává u ãlovûka úplná vnitfiní promûna k dobru.

Nutno upozornit i na chvályhodné pfiíklady zasluhujícíprojev úcty a uznání z váleãného prostfiedí, kde na prvnímmístû hrála roli lidskost a láska. Tyto v‰ak nepatfií do kategoriefale‰né propagandy, protoÏe vyplavou na povrh, aÏ to okol-nosti dovolí a vefiejnost mÛÏe pfiijmout. Napfiíkladobdivuhodn˘ odpor proti nûmeckému nacionalismu bûhemdruhé svûtové války. Nûmeck˘ duchovní Dietrich Bonhoefferje jeden z mnoha, ktefií si zachovali mravní, lidsk˘ postoj

� 61 �

i v období tûch nejobtíÏnûj‰ích Ïivotních zkou‰ek, kter˘m bylvystaven. Jenom morální hodnoty a respektování zákonÛpfiírody mohou vést k uvûdomování si vy‰‰í spravedlnostia pochopení bezpráví páchajícím zlem bez ohledu na vût‰i-nov˘ názor a nastavená kritéria hodnot.

Podívejme se na situaci z jiného úhlu. Je mnoho pfiíkladÛ,kdy pro pfiekroãení mezí etiky bylo voláno po odstoupeníz funkce. Viník v‰ak nebyl ochoten se dobrovolnû vzdát svéhov˘hodného postu a pfii‰la vy‰‰í spravedlnost, kdy se stal obûtídopravní nehody, bez cizího pfiiãinûní. Îádné uctivé pietníakty, vefiejné ocenûní dosavadní práce se nekonaly, protoÏeneopodstatnûné trvání na svém postu bylo v Ïivé pamûtiv‰ech. Jiné ponauãení poskytne pfiíklad znám˘ch osob,kter˘m jejich Ïivotní cestu pfiedãasnû ukonãila nevyléãitelnánemoc ãi úraz. Z lidského hlediska lze pochopit Ïal, av‰akz vy‰‰ího principu se jedná o milosrdenství. P˘cha pfiedcházípád. Kde není v silách donutit rozum k poslu‰nosti varovn˘msignálem, aby konal v souladu s BoÏí vÛli a zákonÛ pfiírody, jepotfieba ochránit hodné jin˘m zpÛsobem. Duchovní svût si hovezme k sobû.

Tam, kde v‰echno probíhá v souladu s vÛlí BoÏí, nechybíosobní zodpovûdnost nejvy‰‰ímu, pfiíkladná mravnost i pronejniÏ‰í, pociÈujeme vnitfiní souhlas i vstfiícné pfiijímánípodmínek nastolen˘ch vedením. Po smrti zÛstávají v úctû tytopfiíkladné osobnosti i generacím, které je znají pouzez historie, jako napfiíklad T. G. Masaryk, kter˘ napsal: „Jakoteista, jako pluralista pfiijímám existenci du‰e a její nesmrtelnost, jsemsi jist du‰í a du‰emi: myslím, Ïe hypotéza du‰e nesmrtelné se neprotivíbiologii a psychologii, neprotiví se vûdû. AÈ slouÏí‰ ãemukoliv, drÏ sereality. Ale realita je i duchovnost, du‰e, mravní fiád, BÛh a vûãnost.Teprve s ní Ïijeme pln˘ Ïivot v plné a celé skuteãnosti, aÈ jde o Ïivotjedince nebo dûjiny národÛ. Teprve ten Ïivot je bez vnitfiních rozporÛ,teprve takov˘ Ïivot má prav˘ a jasn˘ smysl“.

Potfiebuje nositel takovéhoto sm˘‰lení ochranku? Jejchrání to, co fiíká, jako jiné ohroÏuje to, co se o nich ví. Samise vystavujeme nebezpeãí a po ostatních Ïádáme, aby nás chrá-nili.

� 62 �

Vûzte, Ïe:

REALISTA ÎIJE MATERIÁLNÍM STYLEM ÎIVOTA,ALE ABSOLUTNÍ REALISTA ÎIJE HARMONICK¯M

DUCHOVNÍM ÎIVOTEM.

� 63 �

Nemocné ego

Rozum z filozofického hlediska je specifická schopnostãlovûka uvaÏovat i jednat rozumovû, tj. nezávisle na okamÏitésituaci, na vlastních potfiebách, pfiáních atd., a to podle urãi-t˘ch, v‰em lidem více ménû spoleãn˘ch pravidel. V antice bylrozum pokládán za odlesk boÏství v ãlovûku, ve stfiedovûku zaprincip spojující ãlovûka s Bohem. Novovûk zúÏil pojetírozumu na dÛkazové postupy, jejichÏ v˘sledky musí kaÏd˘uznat. Musí kaÏd˘ uznat... Od deseti k pûti. Od antiky pfiesstfiedovûk k novovûku, jak˘ úpadek! Pov˘‰íme vlastní rozumnad v‰echno ostatní. P˘cha pfiedchází pád. Zbavujeme setoho, co nám bylo jako lidstvu nejdraÏ‰í, mûlo nejvy‰‰íhodnoty, pfiiná‰elo lásku, radost, moudrost a nezbytnoupokoru. Dobrovolnû se zbavujeme Boha a jeho vedeníprostfiednictvím na‰i du‰e s boÏsk˘m jádrem. BoÏí jiskrou,základem du‰e. Je pravdou, Ïe nemal˘ podíl na této na‰í volbûmá vliv uãení církve. I pokud je to nepfiesné, termín církev sednes jiÏ pouÏívá i pro náboÏenské organizace nekfiesÈanskéa je celkem zaÏit˘. Pán JeÏí‰ zam˘‰lel církev jedinou, alev pluralitû vnûj‰ích projevÛ (obfiad, v˘klad víry, vnitfiní uspo-fiádání apod.) se církevní jednota naru‰ila a rozdûlila,roztfií‰tila. Mínûní jednotliv˘ch církevních teologÛo pfiípustné mífie rozdílnosti se nejenom velmi li‰í, ale mái znaãn˘ podíl na rivalitû a nesná‰enlivosti podporovanéodmítáním v‰eho, co je v rozporu s „jejich“ vnímáním víry,fiádu i v˘kladu…

Mil˘ ãtenáfii, omlouvám se, Ïe si jiÏ nepamatuji autora,kter˘ fiekl: „Bohu se podafiilo nûco naprosto úÏasného v tom,Ïe poskytl úplnû dokonalé zákony pfiírody platné za v‰echokolností, které mají nemûnné podmínky i fiád zachovávajícírovnost, zajistí spravedlnost a neomylnost, poskytují svobodua pfies tvrdost tûchto BoÏích zákonÛ je uctívan˘, pfiestoÏe Honikdo nikdy nevidûl.“

PfiestoÏe toto víme, alespoÀ bychom k tomu mûli b˘tvedeni náboÏensk˘m uãením, jsme netrpûliví a spravedlnost

� 64 �

bereme do vlastních rukou. Ná‰ hnûv nám nedovolí ãekat, aÏpfiijde BoÏí spravedlnost. Ná‰ hnûv se chce podílet na trestání.Víru máme tak „malou“, Ïe nelze na ni spoléhat, a protopomstychtivosti necháváme voln˘ prÛchod. Nemáme-limoÏnost vzít spravedlnost do vlastních rukou, chceme ublíÏitalespoÀ zlou my‰lenkou, kdy pfiejeme, aby toho, koho jsmeodsoudili, (urãitû podle na‰eho pohledu spravedlivû) postihlonûco zlého. Naplní-li se na‰e zvrácené pfiání, vyÏivujeme tímv sobû zlomyslnost a ‰kodolibost. Jak nízké…

Abd-Ru-Shin napsal: „Lidstvo brání svou „v˘jimeãnost“ v‰emidostupn˘mi prostfiedky, proto je skuteãnû namístû jít cestoupokory, zbavit se p˘chy a vyhodit do povûtfií pfiekáÏky sebepo-znávání poukázáním na úctyhodné zákony, jeÏ ovládají tentopozemsk˘ Ïivot.“ ÚÏasnû pravdivé.

Mnoho penûz, energie a ãasu vûnujeme vûdeckémuv˘zkumu, zdÛvodÀování a ovûfiování v praxi rÛzn˘ch teorií,pfiestoÏe nemáme zvládnuté základní zákony pfiírody, kteréfiídí Ïivot na Zemi. Na to chci poukázat tak, abyste si sami, bezcizí pomoci, mohli toto ovûfiit.

KaÏdému je od pfiírody dán základ víry, a podoba víry semûní podle inteligence, zku‰eností a charakterov˘ch vlast-ností jednotlivce. Poukázáním na osobnû ovûfiitelná faktapotvrzující platnost BoÏích zákonÛ a osobním poznánímtûchto skuteãností mûníme v sobû víru na vûdûní.

ZMùNOU VÍRY NA VùDùNÍ LZE NAZVAT POZNÁNÍM,COÎ MÒÎE B¯T PRVNÍM KROKEM K OSVÍCENÍ,

KTERÉ NENÍ UPÍRÁNO ANI JEDINÉMU âLOVùKU,ODSTRANÍ-LI BARIERU MEZI SEBOU A B¯T HODEN.

Tuto podmínku (bariéru) jsme si sami vytvofiili v pfiedcho-zích Ïivotech zneuÏitím znalostí, schopností a síly pro svézájmy k získání více, neÏ jsme si zaslouÏili. Z nadfiazenostirozumu, sobeckého malého já uznáváme kult moci a lakotyprovázející zlo, které vede k záhubû. Pfiíkladem nám mÛÏe b˘tzánik Atlantidy, Sodomy, Gomory…

Neustál˘m zamûstnáváním rozumu jsme dosáhli jeho

� 65 �

rÛstu, ale zároveÀ jsme tak pfiipustili zakrnûní „tfietího oka“i malého mozku, dfiíve nám umoÏÀující pfiístup k zdroji v‰echinformací (universu neboli aka‰ické knihovnû). Soustfiedûnína slabosti druh˘ch a ignorování jejich siln˘ch stránek násudrÏuje na materiální úrovni. Je povzbuzující vûdût, Ïe tentoproces, kter˘ má v‰estrannû degradující vliv, lze velmi snadnoobrátit. Pfii vût‰í pozornosti lze toto tvrzení vypozorovatv bûhu událostí a vyuÏít ho jako podnût k duchovnímu rÛstua úniku ze zajetí egoismu. Dosavadní zvyky jsou v‰ak v násnatolik zakotveny, Ïe je nemohou zmûnit ani enormnû silnévize, protoÏe jsou v nás neustále vyÏivovány a posilÀoványmediálním marastem. Proto hledejme pravdu.

Nauãn˘ slovník nám pfiedstavuje ego jako centrum osob-nosti. Psychologická nauka hovofií o osobnosti jako celkuobsahujícím povahové a charakterové vlastnosti propÛjãujícíneopakovatelnou jedineãnost. Pfiedpokladem pro osobnosts velk˘m O je nositel pfieváÏnû kladn˘ch charakterov˘ch vlast-ností opírající se o ãestnost a sebekázeÀ, které brání jakkolivzneuÏít svoje centrum osobnosti ãili já k uspokojování sv˘chpotfieb na cizí úkor. Je-li tomu tak, hovofiíme o zdravém egu,vyrovnané osobnosti, moudrém, ãestném ãlovûku, kterému jesoudcem v první fiadû vlastní svûdomí. Jakmile zaãnemevyuÏívat sv˘ch schopností k sobeck˘m úãelÛm na úkor nûkohoãi nûãeho, hovofiíme o nízkém jednání (vÏdy mu pfiedcházínízké my‰lení), které není v souladu s vy‰‰ím Já-du‰í, ãiliBohem a dÛsledek se projeví na dvou úrovních.

První úroveÀ je zatíÏení organismu energií niÏ‰í vibracílikvidující harmonii v organismu. Touto ztrátou harmonie semûní podmínky pro rÛst hormonÛ, stejnû jako citlivost recep-torÛ-hormonÛ mající na starosti spou‰tûní fyziologick˘chprocesÛ v organismu (napfi. T-lymfocyty). Stejnû to platí protvorbu a mnoÏství trávících enzymÛ v organismu. Ztrátouvnitfiní harmonie po energetické stránce nastává ztráta i nafyzické úrovni, a to v první fiadû v endokrinním systému naru-‰enou tvorbou hormonÛ i enzymÛ. (Pro ãtenáfie, ktefií neãetlimoji pfiedchozí kníÏku „Emoce, které nám zpÛsobují nemoci“– niÏ‰í vibrace nám zhor‰ují podmínky pro Ïlázy s vnitfiní sekrecí,

� 66 �

a tak i tvorbu hormonÛ a trávících enzymÛ.) Jenom krátce.Hormony jsou slouãeniny, které slouÏí v tûle jako chemick˘ posel odjedné buÀky (nebo skupiny bunûk) pro jiné. Hormony fiídí prÛbûha vzájemnou koordinaci reakcí v organismu. Od enzymÛ se odli‰ujítaké tím, Ïe pÛsobí jen na Ïijící buÀky. PÛsobení hormonu je závisléna jeho detekci buÀkou, hormon musí vnitfinû vzájemnû pÛsobits odpovídajícím bunûãn˘m receptorem, kter˘ pak spustí kaskádudruhotn˘ch reakcí, které vedou aÏ k pro hormon typické odezvû.Vzhledem k tomu, Ïe rÛzné buÀky uvnitfi tûla mohou mít receptoryk danému hormonu v rÛzném poãtu nebo odli‰nû citlivé, tak hormonmÛÏe pÛsobit pfiednostnû na skupiny bunûk s nejvy‰‰í citlivostí.

Na druhé úrovni na‰emu já rozumem vytváfiíme nezdravépodmínky k chorobnému rÛstu, kdy nenasytné poÏadavky egazamûstnávají rozum (na‰i mysl) uspokojováním stále nov˘chpotfieb. (Co ego jednou získalo, nikdy se toho dobrovolnûnevzdá.) Ze strachu, kterému je vystaveno, ego nás tlaãí dostále extremnûj‰ích podmínek boje s cílem obhájit, zachránit,udrÏet nebo znovu získat za kaÏdou cenu. Rozum nedádopustit na hrdost i p˘chu já -ega, které vyzvedává rozumk uctívání a sebeoslavování za podíl na jeho rÛstu. Nastávázaãarovan˘ kruh, ve kterém já je py‰né na svÛj rozum a rozumje py‰n˘ na své já. Vytváfiíme tímto zaãarovan˘m kruhempodmínky blokující ná‰ duchovní rÛst a podporující rÛstnegativních povahov˘ch vlastností.

V‰echna náboÏenství, i kdyÏ se v mnoha pojetích rÛzní,jsou zde jednotná a stav nemocného já -ega, tento zaãarovan˘kruh drÏící pohromadû pocit vlastnictví naz˘vají Satanem,ìáblem nebo ãertem, podle velikosti síly, moci i ‰kodlivostia projevy páchaného zla naz˘vají hfiíchem. Lidová moudrostto cituje slovy: „Udûlej ãertu dobfie a peklem se ti odmûní“.Z toho je i pochopitelné, Ïe peklo není nic jiného neÏ stavchoré mysli, stejnû jako „Ráj na Zemi“ je v pfiípadû, je-li zdravámysl v harmonii a ve shodû s du‰í, a tím i s Bohem. NynímÛÏete lépe porozumût mému tvrzení, Ïe:

„NEMOCNÉ EGO JE NEJROZ·Í¤ENùJ·Í NEMOC SVùTA.“

� 67 �

Podle ãeho poznáme nemocné ego? Podle pfiítomnosti strachu a v‰ech jeho projevÛ napfiíklad

v podobû lakoty, nepfiejícnosti i nenávisti, hnûvu, zlomysl-nosti, netolerance, zatvrzelosti a neústupnosti,nesná‰enlivosti, zá‰ti, závisti, nedocenûní i pocitÛ kfiivdya podobn˘ch emocí, které si ukládáme v oblasti solar plexus – centru osobnosti, na‰eho „já“ a v oblasti srdeãní ãakry.

Proã je nemocné ego ‰kodlivé?1) Stojí na poãátku ve‰kerého utrpení. Odvíjí se z nûj

v‰echny podmínky potfiebné k vytváfiení a rÛstu zdravotníchpotíÏí na úrovni psychické i fyzické. Na úrovni energetickénám zpÛsobuje disharmonii v organismu s negativním pÛso-bením, vlivem v ãakrách se v‰emi dÛsledky.

2) Je tvÛrce negativního prostfiedí, které se tak vytváfiív místû, kde se zdrÏujeme nejãastûji, jako napfiíklad na praco-vi‰ti, doma, ale nejsilnûji v prostoru spaní. (V tûchtopfiípadech vstáváme unavenûj‰í neÏ veãer a potfiebujemeurãit˘ ãas, neÏ to takzvanû „rozchodíme“.)

3) Podle zákona podobné pfiitahuje podobné se nám tato‰kodlivá energie hromadí, nabaluje jako snûhová koule a vesvém dÛsledku ovlivÀuje i okolí a podílí se na vytváfiení „nega-tivní atmosféry“. Nûktefií citlivûj‰í jedinci nepotfiebují anisly‰et slovo od negativnû nabitého ãlovûka a cítí tuto vyzafiujícínegativní energii ihned pfii setkání. Slova „padající“ z takové-hoto jedince stav pouze potvrzují, zesilují, násobí. Tatonegativní energie, kromû jiného, nás vede k hrubémuzpÛsobu vyjadfiování a k agresivitû.

4) Pro ty pokroãilej‰í v poznání lze uvést, Ïe v˘tvory zléhocitového chtûní jsou pfiíãinou vzniku takzvan˘ch démonÛ, ktefiísvého stvofiitele energeticky vysávají. Proto také velmi ãastozlomyslní a hnûviví lidé jsou trvale vyãerpaní. Tito démoninepfiestávají v‰ak existovat po odlouãení od svého zploditele,n˘brÏ dále trvají jako samostatní, dokud se jim dostává potravyod stejnû sm˘‰lejících lidi. Nemusí to b˘t právû ten, kter˘ jevytvofiil. Hledají pfiíleÏitost, aby se zavûsili na nûkteréhoãlovûka, kter˘ je pro nû otevfien nebo jenom slab˘ v obranû,

� 68 �

a pfiitom svoji hnûvivostí, vytváfiením negativní energie dokáÏevyÏivovat po energetické stránce tyto démony. Duchovní svûtnikdy nepfiipustí, aby tito démoni byli vyÏivováni ãistouenergií z universa, Bohem nebo láskou Kristovou. Podle toho,co je ãtenáfii srozumitelnûj‰í.

Proã se nemoc ega tak rychle ‰ífií? ProtoÏe je ve své podstatû nositelem, i kdyÏ fale‰n˘ch, ale

pfiece jenom velice lákav˘ch, iluzí o pocitu moci a neomeze-n˘ch moÏností, zviditelnûní, získání bohatství a jistoty, slibujeÏivot bez omezení, nese v sobû pfiíslib dominantního posta-vení, úcty a váÏnosti, ocenûní i uznání a pfiedpokladspokojenosti pfiiná‰ející radost.

V ãem spoãívá jeho nebezpeãí?Svojí záludností, která je mu vlastní. Pozitivní líbivé pfied-

stavy vyuÏívá jako hybnou sílu k svému cíli, ve kterém se mûníhodnoty pozitivní na negativní i na energetické úrovni.Slibuje radost, bohatství i sílu a pfiiná‰í Ïal, chudobu i slabost.Nabízí jistoty, uznání, úctu, ‰tûstí a zajistí nejistotu, nedoce-nûní, nenávist, ne‰tûstí. Urychluje vzestup a pfiiná‰í rychl˘pád.

Jak˘ to má úãel?Dokázat si svoji schopnost, sílu, dÛleÏitost a v neposlední

fiadû nepostradatelnost své role uãitele v celém stvofiení.V podstatû napravuje nenapravitelné tím, Ïe nám poskytne to,o co jsme si „fiekli“. Dá pocítit dÛsledky malosti, nedokona-losti, zatvrzelosti a p˘chy, proto nás ego povzná‰í do v˘‰ek, abynám ukázalo pád. Ukazuje nám skuteãnou tváfi nepouãitelnéhlouposti. K nápravû jsou pouÏity nejtvrd‰í donucovacíprostfiedky, nûkdy s nevratn˘m následkem. PociÈujeme jenapfiíklad v podobû tragedií, havárií, ne‰tûstí i jako patolo-gické zmûny a degenerativní rÛst v organismu vyÏadujícíchirurgické odstranûní. Takto jsme upozorÀováni na zlé,‰kodlivé my‰lení a konání, které volá po zmûnû. Je neopatrné,ba nûkdy pfiímo hloupé pfiehlíÏet varovná znamení.

� 69 �

ZpÛsobuje-li na‰e my‰lení a konání újmu jinému na úrovnicitové a nejsou anulovány dÛsledky, ukládají se informace dopodvûdomí a jsou pouÏity k vytvofiení, vyhledání nebo pfiita-hování podobného prostfiedí, které umoÏní proÏít tvÛrci to,co sám vytvofiil i s nûkolikalet˘m ãasov˘m odstupem.

Jak˘m zpÛsobem je léãitelné ego?Láskou a harmonií. My‰lení i ãiny je tfieba podfiídit

potfiebám du‰e a tak v souladu s vy‰‰í vÛli se podílet na ‰ífienív‰ech projevÛ lásky jako je tolerance, uznání, sná‰enlivost,smífilivost, laskavost, vstfiícnost, pfiejícnost, ohleduplnost,vzájemná úcta i pokora ke v‰em bytostem zde na Zemi, celéfaunû i flófie.

ZAMù¤ÍME-LI SVOJE P¤ÍSTUPY V PRVNÍ ¤ADùNA NAPLNùNÍ POT¤EB OSTATNÍCH,

ZÁKONY P¤ÍRODY SE POSTARAJÍO NAPLNùNÍ POT¤EB NA·ICH.

V‰echny prostfiedky jsou jen tup˘m nástrojem, není-li zanimi Ïiv˘ duch a láska.

Snad nejznámûj‰í z bible: „Co rozséváme to sklízíme“ mátrvalou platnost za v‰ech okolností. Je-li na‰e my‰lenkováhodnota nízká, svûfime svoje vedení podvûdomí, ãili Bohu.Lidovû fieãeno „fiiìme se srdcem“. AÈ je nám svûdomí„vÛdcem“. Vyplatí se to. V‰ichni známe mnoho pfiíkladÛo poÏehnaném Ïivotû tûch, ktefií v první fiadû mûli na mysliprospûch a dobro ostatních a jenom jejich skromnost jimnedovolila poukazovat na správnost této volby. A naopak,mnohem více je odstra‰ujících pfiíkladÛ, které poukazují natragedie a ne‰tûstí tam, kde na pfiední místa na fiebfiíãkuhodnot jsou honba za majetkem, chamtivost, lakota, sobectvíi zneuÏívání postavení. Jenom z pocitu lidskosti nemohu uvéstkonkrétní pfiíklady jmenovitû. Ale vnímavému ãtenáfii jepfiesto jasné, Ïe i v‰echny podvody svûta jsou postaveny nalakotû a vypoãítavosti. Vidina vysokého zisku pfiipravilamnoho lidi o celoÏivotní úspory a mnohdy i o vlastní Ïivot. Jak

� 70 �

snadno lze parazitovat na lidské chamtivosti nám pfiedvádûjípodvodníci v kaÏdé dobû. Jenom tûÏko budeme hledat jedi-ného chamtivého ãlovûka, kter˘ se nestal obûtí svojí lakotou,a pokud ho najdeme, nenastal je‰tû jeho ãas. Kde se pracujepro získání blahobytu a osobní prestiÏ za kaÏdou cenua pouÏívají se libovolné prostfiedky pozb˘vající pojmy jako jeãest, svûdomí a etika, tam spoleãnost ztrácí na v˘voji a docházík degradaci a regresi (zpûtnému posunu). A to je uÏ na zamy‰-lení… prosím!

Rochefoucauld fiekl: „Radu ãlovûk dát mÛÏe, ale ne uÏ moud-rost a sílu ji uposlechnout.“

� 71 �

Sebevûdomí

Sebevûdomí je úzce spojeno s vûdomou myslí a je závislé narozumu, je i produktem rozumu. Mysl je aktivní princip, kter˘fiídí ãlovûka. ProtoÏe ná‰ rozum, stejnû jako fyzické tûlo, pona‰i smrti je odkázán k zániku, zanikne i sebevûdomí, na‰emalé já, ãili ego. Díky Bohu. S du‰í odchází pouze to, co jsmesi uloÏili do podvûdomí a po fyzické smrti tûla se toto podvû-domí stává vûdomím du‰e. Zku‰enosti, poznání, stejnû jakoemoce, si du‰e nese sebou. Proto se doporuãuje pfied smrtíodpu‰tûní, smífiení se v‰emi i s Bohem. NezatíÏíme tak svojidu‰i ‰kodlivou, negativní, hrubohmotnou energií, negativ-ními emocemi, které na‰i du‰i potom drÏí v záhrobí (nejniÏ‰íduchovní úroveÀ bytí po smrti). Mûjme na pamûti ze zku‰e-ností kolem nás, jak tûÏko se umírá tûm, ktefií jsou plni zla,hnûvu, nenávisti, hofikosti, pocit kfiivdy a jin˘ch emoãníchbolestí. Du‰e se jen velmi pomalu a tûÏko odpoutává od tétohrubé energie a takto postiÏeného, zneãistûného tûla.

Ale zpût. V první fiadû je potfieba si dát do pofiádku svojeego. Jsme zvyklí, aÈ vûdomû ãi nevûdomû, pracovat v nûjakémpofiadí, a to podle dÛleÏitosti vûcí, které jsme pfiijali a naz˘-váme toto pofiadí Ïebfiíãkem hodnot. Ty hodnoty, kteréuznáváme nejvíce si idealizujeme a nenecháme na nûdopustit. âím více si je ceníme, tím ãastûji jsou nám napadányokolím. Proto je‰itn˘, dom˘‰liv˘ ãlovûk je ãasto zraÀovánkfiivdou, kterou si vytvofií pocit ublíÏení. Zde staãí málo,jenom tro‰iãku nedocenûní snahy, kterou vyvíjí pro konánídobr˘ch skutkÛ a kfiivda je na svûtû. Oãekáváme-li vdûãnost,dûláme chybu. Mnohokrát jsme nebyli poÏádáni o pomoc, alena‰e touha po uznání a ocenûní je natolik silná (nízké nebovysoké ego), Ïe nás tlaãí do situací pomáhat. Já na to pfiecemám!

Zdrav˘m sebevûdomím se projevuje i ten, kter˘ v˘jde vstfiíc,aÏ kdyÏ je o pomoc poÏádan˘. Má na zfieteli vÏdy svÛj stava pomoc druhému mu nepÛsobí ‰kodu. KaÏdá pomoc vyÏa-duje vstfiícnost i soucítûní. KaÏdá pomoc je zasahováním doBoÏí spravedlnosti, která se dostavila v podobû dÛsledkÛ

� 72 �

pfiede‰lého chování. Poskytujeme-li pomoc, poukazujeme tímnepfiímo na milosrdenství, stáváme se prodlouÏenou rukouHospodina. Pomáháme-li s bezpodmíneãnou láskou, (neoãe-káváme opûtování v jakékoliv podobû), poukazujeme nalidství v nás. Pokud ten, kterému pomáháme, není nám osobablízká, lze hovofiit i o obûti, neãiníme-li to s láskou. (Rozumíse tím napfiíklad obûti války, tragick˘ch události, reÏimu…)BÛh po nás nepotfiebuje, abychom mu pfiiná‰eli obûti, slepûvûfiili. U Boha nenajdeme takové vlastnosti, jako je je‰itnost,chtivost. To by nebyl dokonal˘, Nejvy‰‰í, to by nebyl BÛh.Proto je Nejvy‰‰í, protoÏe slouÏí v‰em tím, Ïe nám stvofiilnaprosto dokonal˘ svût i se v‰emi zákony platn˘mi nestrannû,bez v˘jimek a potfiebné novelizace. Proto není potfieba, abyBÛh zasahoval do chodu tohoto svûta. Je známkou neznalosti,nepochopení svûta a zákonÛ BoÏích, ptá-li se nûkdo: „Kde jePán BÛh, kdyÏ je na svûtû tolik utrpení a nespravedlnosti?“ Jábych opáãil otázkou: „A kde jste mûli vy Boha, kdyÏ jsteshánûli drby, páchali zlo, vyná‰eli soudy, roz‰ifiovali hnûva nenávist, dopou‰tûli se krutostí?“ Ba naopak, tento svût jenejspravedlivûj‰í jak˘ mÛÏe existovat, je-li vedle sebe dobro sezlem. Pouze na‰e slepota, nepochopení, krátká pamûÈa nedostatek pravdiv˘ch informací, které souvisejí s toutospravedlností nás vedou k tomuto chybnému závûru. A to jetak…

Tam, kde se pomoc odvíjí z lásky a radosti nehovofiímeo obûti, obûtování se. Nikdy to nelze nazvat obûtí, pokud jepro nás dÛleÏitûj‰í projev laskavosti, lidskosti, je-li po násÏádán. Îádán je velice dÛleÏité, protoÏe pokud nejsmepoÏádáni, mÛÏeme vnucovat svoji dobrotu postavenouãasto na na‰i ‰patné vizi, pfiedstavû s neznalostí pozadí.V hor‰ím pfiípadû pfiipravujeme druhého o zku‰enosti poznání. Na to doplácí nejvíce dûti, kter˘m si zvyklirodiãe takfiíkajíc „zametat“ cestiãky, aby to mûly v Ïivotû conejjednodu‰‰í.

Zdravé sebevûdomí pfii rozhodování je provázeno laska-vostí, slu‰ností, úctou, tolerancí i soucítûním a stojí namravních zvyklostech.

� 73 �

A je‰tû toto.

KDE JE ZDRAVÉ SEBEVùDOMÍ,TAM VÎDY NAJDEME LÁSKU,

POKORU A ÚCTU K SOBù I OSTATNÍM.

(Není to v‰ak sebeláska provázející p˘chu.)

Vysoké sebevûdomí se projevuje jak rozhazováním, „já“ nato mám, tak pfiedvádûním a sebechválou. Velmi ãasto jedoprovázeno silnou vazbou vztahu k materiálním hodnotáma z toho se odvíjející hrabivosti. Nízké ego je stejnû ‰kodlivépro nás i okolí. Nízké sebevûdomí, ego mají ti, ktefií se snaÏípfii sebemen‰í pfiíleÏitosti zahrnovat ostatní svojí dobrotou.Jejich prvotním cílem je, aby mohli co nejlépe slouÏitostatním. Nemusí to b˘t slovní projev docenûní, protoÏetûmto lidem staãí pouhá my‰lenka, Ïe udûlali nûkomu radost.âím více jsou schopni rozvíjet altruistick˘ (lidumiln˘) postoj,tím ‰Èastnûj‰í se cítí. Je velmi dÛleÏité rozpoznat hranice mezilaskav˘m, lidsk˘m pfiístupem odvíjejícím se z mravních,morálních hodnot tûch, ktefií nám pomáhají, a uspokojo-váním vypoãítavosti, zneuÏívání nevûdomosti druh˘chk rozvoji fale‰ného vystupování. Pfii nízkém sebevûdomí ãastopfiedbíháme a pfiicházíme s takzvanou pomocí, i kdyÏ jsmenebyli poÏádáni. Nabídneme cigaretu, pfiestoÏe vidíme, Ïe másvoje. Obklopujeme v nabídkách tím nejlep‰ím co mámek dispozici. Obdarováváme tím, co jednou mÛÏeme potfie-bovat a bude nám jistû chybût. My‰lenka, Ïe udûláme dobr˘skutek, je pro nás dÛleÏitûj‰í neÏ osobní potfieba. TímtokaÏdého zdravû sm˘‰lejícího, poãestného ãlovûka stavíme dopozice nepfiíjemného odmítání, vysvûtlování i v˘mluvn˘chmanévrÛ, které zatûÏují a vytváfiejí nepfiíjemnou atmosféru.Sami ztrácíme v oãích pfiítomn˘ch na hodnotû, jelikoÏ vût‰inasi uvûdomuje skuteãn˘ stav, kter˘ není dobr˘ ani pro jednohoze zúãastnûn˘ch. Slab‰í povahy odmítající se bránits neupfiímn˘m úsmûvem a se slovy díkÛ dary pfiijímají a stejnûse v nepfiítomnosti dárce zbavují v‰eho, co je z darÛ zatûÏuje.

� 74 �

Rozkolísané pocity tak nenaru‰ují jen ná‰ vlastní stav mysli,ale rovnûÏ naru‰ují mysli ostatních. Albert Einstein tvrdil, ÏeÏivot jednotlivce má smysl pouze tehdy, slouÏí-li zkrá‰lovánía zu‰lechÈování Ïivota v‰eho Ïivoucího. Já jsem pfiesvûdãen, ÏeÏivot ãlovûka, kter˘ jenom bofií a niãí v‰echno dobré, je stejnûdÛleÏit˘, protoÏe je nám uãitelem. Uãme se z toho co pfiichází,co potkáváme a nezatûÏujme mysl vytváfiením si názorÛ co jesprávné a co správné není. Co jsme nestvofiili, nejsme hodniposuzovat. âím ménû názorÛ si bûhem dne vytvofiíte, tím krás-nûj‰í den bude.

ÎÁDNÉ OTROCTVÍ NENÍ TAK POTUPNÉJAKO OTROCTVÍ DOBROVOLNÉ.

Seneca musel byl osvícen˘, i kdyÏ jsem to nikde neãetl,tvrdím to, protoÏe nám zanechal, kromû v˘‰e citované, tolikmoudrostí.

� 75 �

Prameny informací

V dne‰ní dobû jsme doslova bombardováni nekoneãn˘mmnoÏstvím informací, které mají pfiímo ãi nepfiímo vliv nakvalitu na‰eho Ïivota. Informace jsou ãasto rozporuplnéa orientace v jejich prospû‰nosti je velmi sloÏitá. Jak ve zdravíproÏít toto pfiechodné období úãtování? Na Ïivot je potfieba sedívat jako na dar, kter˘ nám byl dán, abychom se na pozemsképouti mohli nûãemu nauãit, a nikoliv jako na cestu utrpení,kterou je nutné si protrpût. Je prospû‰né poukázat na vnitfinívedení osvobozující od systému a prostfiedí, kterému jsmeãasto ke své nelibosti vystavováni, nedokáÏeme-li rozli‰it, zdaslouÏí informace k na‰emu uÏitku, anebo je tento pocit umûlevytvofien a v koneãné podobû hájí zájmy jin˘ch, a tak sestáváme obûtí k uspokojování sobeck˘ch zájmÛ na ná‰ úkor.Nejmarkantnûji se s tímto fenoménem setkáváme v reklamû.Dokonce na to existují ‰koly, jak˘m zpÛsobem obelstít. Zde,v tûchto ‰kolách, se rodí klamavá reklama, stejnû jako rozvíjejíasertivní zpÛsob vystupování. Tady se uãí pohybování se nahranû morálky v honbû za penûzi. Stáváme se doslova nesvo-bodn˘mi otroky bojujícími se v‰ím, co nám komplikuje Ïivot.Tento neustál˘ vnitfiní boj nás zbavuje moÏnosti vûnovat sev˘chodisku z nouze. Vlastní rozum pod vedením ega na jednéstranû a spoleãenské pokfiivené hodnoty na stranû druhé sistále více nárokují nadvládu rozumu. Tím hlas du‰e vyjevujícígenerální plán pro Ïivot je ti‰‰í a ti‰‰í a nakonec se ztrácív hlomozu kaÏdodenních povinností, my‰lenek a emocí.Nepracujeme-li na zmûnû, nezb˘vá neÏ ãekat, aÏ se stanemeobûtí následkÛ svého vlastního konání.

âlovûk dnes nebere velk˘ ohled, zda se mu ze strany lididostává úcty nebo pohrdání. Jeho vlastní potfieby jsoumnohem, mnohem dÛleÏitûj‰í! Zdrav˘ ãlovûk je ten, kter˘ sepfii kaÏdé pfiíleÏitosti – je-li poÏádán, angaÏuje pfii pomocidruh˘m lidem, a pokud to není moÏné, tak se alespoÀ vyh˘bátomu, aby ‰kodil. Nenechejme se v‰ak zm˘lit horliv˘mipfiístupy nûkter˘ch jedincÛ, ktefií pod plá‰tíkem starostlivosti

� 76 �

a zodpovûdnosti hájí svoje zájmy. Prozradí je projevyarogance, zatvrzelé prosazování sebe za kaÏdou cenu. Nením˘m cílem vyvolat „hon na ãarodejnice“. To tady jiÏ bylonûkolikrát a historie nás pouãila o zvÛli takového ‰ílenstvíodvíjejícího se ze strachu a fanatizmu. Poukazuji tím jen nav˘chodisko z nouze.

ÚZKÉ ZAMù¤ENÍ VÎDY PODPORUJE SEBEKLAM A SVÉRÁZN¯M, NEÚSTUPN¯M ZAMù¤ENÍM

SVOJÍ POZORNOSTI SE VE SVÉM DÒSLEDKUSTÁVÁME FANATIKY.

Vûfiím v‰ak, Ïe pfii dodrÏení etick˘ch norem lidskosti lzezachovat zdrav˘ pohled na lidské utrpení a vûnovat mu jenomtolik pozornosti, porozumûní i pomoci, kolik je nezbytnûnutné k nápravû i pouãení. Napfiíklad pfiehnaná lítost proje-vovaná trpícím poãas nemoci zde není namístû. Pochopíme-li,Ïe nemoc v jakékoliv podobû je projevem ‰kodlivého, zniãují-cího pfiístupu k fyzickému tûlu, ale i dÛsledkem na‰eho‰kodlivého my‰lení a konání vÛãi jin˘m, kter˘m takto zpÛso-bujeme bolest a utrpení, potom nám pochopení dovolípfiijmout nové, zdravé pohledy i pfiístupy, pfiejeme brzskéuzdravení. Nûktefií jedinci potfiebují svoji nemoc. Nemajízájem se vyléãit, protoÏe se nauãili ze své nemoci tûÏit. Proúsmûv i porozumûní: I sestoupil Kristus na Zem, jelikoÏ vidûlnemocné. PoloÏil ruku na chromého a ten opût zaãal chodit, potompoloÏil ruku na slepého a on vidûl, tfietí kdyÏ toto vidûl, zvolal: „Namnû nesahej, já mám invalidní dÛchod!“ Mil˘ ãtenáfii, vûz, Ïetento smy‰len˘ vtip nemá daleko od my‰lení nûkter˘ch trpí-cích jedincÛ. Uvûdomíme-li si vÏdy podstatu a skuteãnost,budeme vidût ve svûtle pravdy a odmítat zamlÏené, pokfiivenéa fale‰né dÛvody solidarity, které jsou velmi ãasto zneuÏívány.Pomáhat jin˘m ano, ale nepodporovat lakotu, cílené podvodya vypoãítavost. RÛzné nadace slouÏící k zviditelnûní py‰n˘chpod rou‰kou lidskosti nemají nesmyslnû zneuÏívat dobrotyk podílení se na rozvíjení uÏ tah pokfiiven˘ch mûfiítek a pfiija-t˘ch norem mravnosti. Nesobecky dávat, pomáhat kde je

� 77 �

potfieba a mít porozumûní, kde je utrpení, i pfiijímat jejichslabosti lze i bez zbyteãného upozorÀování na sebe, neboÈ toje cesta k lep‰ímu i k pravdû.

Matou‰ 6:2 KdyÏ prokazuje‰ dobrodiní, nechtûj budit pozornost,jako ãiní pokrytci v synagógách a na ulicích, aby do‰li slávy u lidí;amen, pravím vám, uÏ mají svou odmûnu.

Pfiijmout nové postoje mÛÏeme jenom v pfiípadû, Ïe poznáme staré ve svém dÛsledku, co jsme doposud pfiijali zavlastní prostfiednictvím v˘chovy, uãením, studiem, vedeními kopírováním idolÛ, stejnû jako získané „zpracováním“ na‰ehovnímání a my‰lení ‰ílenou propagandou, vym˘váním mozku.Jenom vûdomé poznávání nám otevfie bránu k novému radost-nûj‰ímu Ïivotu. Potom nejsme tak silnû odkázáni namilosrdenství v rÛzn˘ch podobách, to pfiichází samo skrzepoznání, Ïe Vesmír je jako jeden dokonal˘ celek. KaÏdáãásteãka má v tomto organismu své místo, svÛj smysl a svéposlání. V‰echny ãásti celku jsou navzájem tak citliv˘mzpÛsobem propojeny a tak v‰estrannû spojeny, Ïe se nikdynemÛÏe udát nepfiedvídatelná náhoda. Stav mÛÏeme pfiirovnatk lidskému organismu, kter˘ je nám nejbliÏ‰í, a toto tvrzení jena nûm ovûfiitelné. U zdravého tûla nenajdeme místeãko, kteréby nás neupozornilo bolestí na to, co nám ‰kodí. Dokonalánervová soustava poskytne informace o postiÏeném místû.·kolská medicína zná do poslední buÀky lidsk˘ organismusi chemick˘ vliv na nûj, a proto vyuÏívá znecitlivûní nervovétkánû k ti‰ení bolesti anebo pfied chirurgick˘m zákrokem. Je tovlastnû vloÏení bariery mezi tûlo a du‰i. Není-li du‰e pfiítomná,je moÏné cokoliv provádût s tûlem bezbolestnû, bez znecitlivûní.Na na‰í cestû bychom si mûli pamatovat, protoÏe nám toprospûje a platí to pro v‰echny bez v˘jimky, Ïe:

NÁSLEDKY SVÉHO JEDNÁNÍ POCIËUJEMENA VLASTNÍM TùLE I OKOLNOSTECH NA·EHO

ÎIVOTA, PROTO NEJSME ODKÁZÁNINA ETICKO-MORÁLNÍ A NÁBOÎENSKÉ NORMY

P¤IKAZUJÍCÍ NÁM SPRÁVN¯ SMùRPRO NA·E ÎIVOTNÍ ROZHODOVÁNÍ.

� 78 �

Svobodná volba

Absolutní svoboda v rozhodování je darem od Boha k napl-nûní pfiíleÏitosti „realizuj se sám“. Byly nám vytvofieny ve‰kerépodmínky potfiebné pro tuto realizaci a jak, do jaké míry tutopfiíleÏitost vyuÏijeme nebo promarníme záleÏí pouze na nás.Nikdo kromû nás není zodpovûdn˘ za ná‰ Ïivot, zdraví i pfiípadnéhofikosti a nesnáze. V‰echno co nás potká na cestû Ïivotem jsmesi „zafiídili“ sami. Je zavádûjící a zcestné prezentování lidskéhoutrpení jak˘mkoliv zpÛsobem jako dÛsledek cizího zavinûní.Proto není zasahováno BoÏí vÛli do chodu Ïivota kdykolivsvévolnû. ObviÀování Boha ãi druh˘ch, je známkou neznalostia nepochopení BoÏích zákonÛ. To jsme si fiekli. Poznáníma porozumûním zákonÛm pfiírody vede k osvobození a lásce.Dûje se tak skrze nás, na‰eho BoÏího jádra, které má kaÏd˘ v du‰i.Proto mÛÏe b˘t jenom na‰e du‰e nejlep‰ím prostfiedníkem mezina‰í myslí patfiící rozumu a Bohem. Chceme-li b˘t vedeni cestouBohem, kterou jsme si zvolili pfied narozením, bezpodmíneãnûmusíme respektovat projevy du‰e, na‰eho skuteãného Já. Toznamená my‰lení a konání udrÏet v souladu s du‰í, která v podvû-domí je také nositelem informací BoÏí vÛle. Lze pfiipustitnámitku, Ïe jsou jedinci, ktefií v „jádru“ jsou zlí a nechají-li se véstvnitfiním pocitem, dûlají chybu. Je v‰ak dÛleÏité pfiijmout vysvût-lení, Ïe v tûchto pfiípadech se dÛsledky strachu jiÏ zakofienilyv podvûdomí a instinkt je veden potfiebou buìto nutné obrany,anebo prosazování potfieb pokfiiveného charakteru. Síla inte-lektu musí b˘t vyváÏena citovou stránkou, aby se hlas du‰e, kteráje vy‰‰ího fiádu, stal prostfiednictvím intuice sly‰iteln˘. Na‰emy‰lení i ãiny v rozporu s touto vÛli se projevují v rÛzn˘ch podo-bách jak na úrovni psychické i fyzické, tak i v okolnostech na‰ehoÏivota. První krok neshody vnímáme jako negativní emoce.Pfiecházíme-li tyto pocity bez zmûny v my‰lení, chování, nosímev sobû negativní-hrub‰í energii, která mûní k hor‰ímu podmínkypro zdraví. V podobû nemoci a rÛzn˘ch zdravotních potíÏí nafyzické úrovni jsme upozorÀováni na pfietrvávající stav. Nûkdyvolání po nápravû pfiichází v podobû zmûn v na‰em prostfiedí

� 79 �

nebo okolí, kde se setkáme se situací, jakou jsme vlastním pfiiãi-nûním vytvofiili. To také uÏ bylo fieãeno. ZáleÏí na tom, co víceprospívá k zjednání nápravy, zda fyzické potíÏe ãi proÏití té samésituace. VystiÏné rãení: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“.Není-li zjednaná náprava pfies v‰echna varování, dochází k uklá-dání tûchto informací do podvûdomí a pfiená‰í se s du‰í dodal‰ího Ïivota pod obecnû znám˘m pojmem karma. Podlekarmického zatíÏení du‰e si pro narození vyhledá takovéprostfiedí pro Ïivot, kde je moÏné odãinit to, na ãem jsme se samipodíleli. Je zaÏitá pfiedstava o negativní karmû a míra naplnûní jeúmûrná podmínkám, do kter˘ch se narodíme. V‰ichni se setká-váme s lidmi, ktefií se nám zdají jako Bohem vyvoleni, protoÏe naco se podívají, to se splní. Je to známkou vysokého stupnû zralostidu‰e z pfiedchozích ÏivotÛ a jako odmûna ãi dar se mohou jeviti podmínky, do kter˘ch se následovnû rodí a pfiiná‰í si sebouvrozenou inteligenci i talent a v˘jimeãné schopnosti projevujícíse jiÏ v ranném dûtství. Tento dar je zároveÀ zkou‰kou obstojí-libez újmy, ãi p˘cha je dovede k pohrdání tûmi, ktefií jsou vystavenichudému prostfiedí za úãelem svého rÛstu. JestliÏe nemajíÏádnou sobeckou motivaci, nemohou tito „vyvolení“ cítit Ïádnouvinu. JestliÏe ale na‰e my‰lení v nás probouzí nespokojenost sestavem i dûním kolem nás, dopou‰tíme se hfiíchu. Nezvládámezkou‰ku, vracíme se zpût.

H¤ÍCH NENÍ P¤ESTUPEK PROTI SPOLEâENSK¯MNORMÁM A MORÁLCE STANOVENÉ SPOLEâNOSTÍ,

H¤ÍCH JE PORU·ENÍ PRAVIDELSTANOVEN¯CH STVO¤ITELEM.

Trestní zákoník, stejnû jako mravní normy, vymysleli lidé, abyjejich Ïivot byl bezpeãnûj‰í, lehãí, velmi ãasto se neshoduje s vÛliNejvy‰‰ího. Je to v‰ak odváÏné tvrzení, které mÛÏe nûkteréjedince dráÏdit, ale v tom pfiípadû bylo pochopeno nesprávnû.Vyjádfiím se jinak. Bohu nezáleÏí na na‰em bezpeãí a lehkosti.Z jeho milosrdenství nám poskytuje v‰echno, co potfiebujemek rÛstu v duchovní rovinû. Pro nás je dÛleÏité pfiijít k rozumua není podstatné, kolik trpíme na této cestû.

� 80 �

Nestvofiili jsme tento svût, proto nemáme právo soudit coje dobré a co je ‰patné. Neznáme ani v‰echny souvislosti, kteréjsou pfiíãinou stavu, jenÏ se nám nelíbí. Je otázkou jakmÛÏeme vyná‰et soudy, neznáme-li v‰echny okolnosti s tímsouvisející. Tímto si pouze pfiivoláváme stejné podmínkya prostfiedí, které kritizujeme, buì v tomto nebo v pfií‰tímÏivotû. Proto mûjme na pamûti, Ïe:

NOSITELEM ·TùSTÍ, RADOSTI, ÚSPùCHU I UZNÁNÍA ÚCTY JE HARMONICKÉ SOUÎITÍ S OKOLNÍM SVùTEM

BEZ NEGATIVNÍCH EMOCÍ.

âlovûk má samozfiejmû povinnost dodrÏovat pravidla umoÏ-Àující udrÏet harmonii ve v‰ech oblastech, od vztahÛ pfiespfiírodu aÏ po duchovno. Lidé v‰ak neznají tato pravidla, baãasto je vûdomû poru‰ují a jsou potom trestaní dÛsledky. Prototolik lidského utrpení. Proto tolik obviÀování „nechápajících“Hospodina, jak se mÛÏe dívat na tolik lidského utrpení. Sami si o to„fiíkáme“, aÈ vûdomû ãi z neznalosti. Pfi. 15:32

KDO SE VYH¯BÁ TRESTU,NEVÁÎÍ SI VLASTNÍHO ÎIVOTA,

KDEÎTO KDO DOMLUVY POSLOUCHÁ,ZÍSKÁVÁ ROZUM.

Na závûr. F. Ëutãev napsal: Uãení o karmû je pro ãlovûka velmiuklidÀující. Uãí ãlovûka chápat Ïivotní situace jako dÛsledek nûãehokonkrétního, zbavuje ho strachu pfied neznámou budoucnostía ukazuje mu moÏnosti usmûrÀování jeho Ïivota. Díky uãení o karmûãlovûk snáze pochopí smysl svého Ïivota, rozpomíná se na úkol, kter˘sám sobû dal a nauãí se vnímat znaãky, smûrovky a ukazatele, kterého Ïivotem vedou. Dovede pochopit dÛvod problematick˘ch situací,které se mu pfiihodily a dokáÏe pfiedcházet situacím pfiicházejícím.V chaotickém a tûÏko pfiedvídatelném svûtû, v jakém dnes Ïije vût‰inalidí, dokáÏe dûlat vûdomá rozhodnutí.

Pro mne není dÛleÏité, zda existuje karma a je-li toto uãenípro ãlovûka uklidÀující, pro mne je velmi podstatné, Ïe stou-

� 81 �

penci tohoto uãení jsou pro své okolí laskavûj‰í, vdûãnûj‰í,pokornûj‰í, pfiejícnûj‰í, skromnûj‰í, sná‰enlivûj‰í a agresivitai t˘rání ãi násilí v jakékoliv podobû je jim cizí. Zkrácenû fieãeno– jsou lid‰tûj‰í po v‰ech stránkách ãlovûãenství, pfiestoÏe doko-nalost jim chybí jako nám ostatním. A je‰tû toto. Jistû si mnozíãtenáfii uvûdomí, Ïe není potfieba se uãit lep‰ímu chování. Topfiijde automaticky samo, podafií-li se nám zniãit v sobû zlé, ‰kod-livé návyky i strach, kter˘ je ãasto ‰ílen˘m tvÛrcem. To jsmepfiijali za vlastní mnohdy nevûdomû, ale vût‰inou pod tlakemokolí. Pro zaãátek cesty je prospû‰né více neÏ se mÛÏe na prvnípohled zdát vyfiadit ze svého slovníku v‰echna hrubá slova. Tyv nás pouze zesilují negativní energii a umocÀují agresivitu.Pfiiná‰í to vnitfiní klid a mír, stejnû jako celkovou harmonii. A tosnad stojí zato kaÏdému soudnému ãlovûku.

P.S.: Mil˘ ãtenáfii, dokáÏe‰ si pfiedstavit jak, krásná by byla Zemû,pokud by jsme ji zbavili ãlovûka – „TvÛrce“ ‰tûstíãka svého?Pochyboval bys je‰tû o dokonalosti Stvofiení, dokonalosti BoÏí?Modleme se...

� 82 �

Pro uloÏení do podvûdomí

Milí ãtenáfii, je to nevyjádfiiteln˘ pocit radosti poznávatzlaté lidiãky tímto úÏasn˘m zpÛsobem. Dnes jiÏ vím, Ïe ãtenáfiitohoto Ïánru patfií mezi hledající, laskavé a zdvofiilé, a lze jebez nadsázky zafiadit mezi zlaté du‰iãky. A je vás opravduhodnû, víc neÏ jsem oãekával. Dûkuji za v‰echny reakce napfiedchozí kníÏku a bude moji snahou va‰e ãetné dotazy pfiizachování diskrétnosti jednou zodpovûdût v nûkteré dal‰íknize. Pfieji si, aby vám byla pohlazením srdíãka i slziãkouradosti v oku.

Pfieji v‰em, a m˘m ãtenáfiÛm sedmkrát, aby v Ïivotû vûdomûproÏívali úÏasn˘ pocit radosti, potkají-li ãlovíãka s velk˘msrdcem, pln˘m lásky a pokoje i s potfiebou dát jakkoliv najevokaÏdému ve svém okolí, Ïe je hoden i toho, kter˘ jednou budehoden, aby mu vûnovali alespoÀ minutku ze svého vzácnéhoãasu, kter˘ nám dal BÛh k dispozici. Du‰enko moje zlatá, aÈ tipfietéká srdíãko láskou i pokojem, pak uãiní‰ radostn˘ kaÏd˘okamÏik... a nebude‰ ztrácet ãas hledáním Boha, protoÏetakového BÛh si tû najde, aÈ jsi kdekoliv.

S poÏehnáním pfieji jenom v‰echno to, co pfiiná‰í lásku,pokoj a radost Ïít.

S dokonalou úctou vá‰ Honza.

� 83 �

Otãe, volám k Tobû

Milosrdn˘ a v‰emohoucí BoÏe, prosím tû skrze na‰eho Pána JeÏí‰e Krista, oãisti, prosím, tomuto ãtenáfii mysl, tûlo i srdce a vloÏ do tohoto ãistého srdíãka lásku, jenÏ vkládá‰ do v‰ech, ktefií hledají tvoji tváfi. A posilÀuj tuto lásku k Tobû, bliÏnímu svému a sebe sama. A já Ti za to dûkuji skrze na‰eho pfiímluvcea Pána JeÏí‰e Krista. A to je tak.

Amen

NÁ· VZTAH K BLIÎNÍM BY SE NEMùL LI·ITOD NA·EHO VZTAHU K BOHU...

V‰emohoucí a milosrdn˘ BoÏe,prosím Tû skrze JeÏí‰e Krista Pána na‰eho,pohleì na na‰e trápení,a zbav nás toho, co nás tíÏí,a ujmi se nás,abychom poznali tvou otcovskou dobrotu a lásku.

Amen

Ó nebesk˘ Otãe,prosím, staÀ se m˘m vÛdcem,nechÈ jsou moje skutky projevem tvé lásky na Zemi.

Amen

� 84 �

Veì mne Otãe, prosím,abych mohl b˘t pouÏíván jako TvÛj nástroj a prostfiedek poÏe-hnání,abych Tvou lásku mohl projevovat tûm,s nimiÏ se kaÏdodennû setkávám;nechÈ jsem prostfiedníkem Tvé milosti.

Amen

Milosrdn˘ a v‰emohoucí BoÏe,prosím o dostatek síly i víry,abych pfiekonal zkou‰ku,které jsem vystaven.

Amen

Buì ‰Èasten a buì vesel˘.NechÈ tû neopou‰tí láska, milosrdenství a pokoj,jenÏ pfiichází od Otce k tûm, ktefií jsou jeho sluÏebníky.

Amen

... k Tvé milosti.

� 85 �

� 86 �

Jan Va‰

Nemocné ego,nejroz‰ífienûj‰í choroba

ISBN 978-80-239-9944-0

� 87 �

� 88 �

Doporuãená cena: 149,- Kã

Návrh obálky, grafické zpracování a pfiíprava tisku:Martin Kutûj mmmmmm

www.blackeminence.cz

Jazyková korektura:Mgr. Jaroslav David tel.: 737 976 951

Vydal:Jan Va‰, Vsetín

Tisk:TAVA Graphical, spol s r. o.

Sladovnická 4620 00 Brno

První vydání

Kontakt na autoraAdresa: Jan Va‰Benátky 1891755 01 Vsetín

vas.j@ seznam.czTel.: 731 728 866

Ve‰kerá práva jsou vyhrazena.

Îádná ãást této publikace nesmí b˘t v Ïádném pfiípadûreprodukována, uloÏena na nahrávací systém

nebo vysílána bez pfiedchozího písemného souhlasu autora.

Jan Va‰, Vsetín, 2007ISBN 978-80-239-9944-0

Date post:	11-Aug-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

Nemocn. ego qx · Milí ãtenáﬁi, svûtlem na cestû k ‰Èastnému a radostnému Ïivotu,...

Documents