NEMUSÍ BÝT VŽDYCKY KAVIÁR - KOSMAS.cz...a luxusní sportovní vÛz nûmecké v˘roby, kter˘...

NEMUSÍ BÝTVŽDYCKY KAVIÁR

Nemusi byt kaviar_TL_Simmel 6.3.2015 7:42 Stránka 1

Tento román se zakládá na skuteãnosti. Jména a osoby jsou vymy‰leny. Podobnost jmen s Ïiv˘mi ãi zemfiel˘mi osobami je ãistû náhodná.

Simmel_KAVIAR_1 25.3.2015 11:52 Stránka 3

Prolog

11 „My Nûmci, milá Kitty, umíme udûlat hospodáfisk˘ zá-zrak, ale neumíme pfiipravit salát,“ fiekl Thomas Lieven

ãernovlasé, pfiíjemnû vytvarované dívce.„Jistû, milostpane,“ odpovûdûla Kitty. Mluvila trochu zad˘chanû,

protoÏe byla do svého ‰armantního zamûstnavatele stra‰nû zami-lovaná. A na Thomase Lievena, kter˘ stál u ní v kuchyni, se dívala oddan˘ma oãima.

Pfies smoking – v barvû noãní modfii, s úzk˘mi klopami – mûlLieven uvázanou kuchyÀskou zástûru. V ruce drÏel ubrousek,v nûmÏ byly zabaleny kfiehké listy ze dvou pfiekrásn˘ch hlávkov˘chsalátÛ.

Jak˘ je to muÏ, myslela si dívka Kitty a oãi jí záfiily. Kittina za-milovanost byla vysvûtlitelná mimo jiné i tím, Ïe se zamûstnavatel,majitel vily s mnoha pokoji, dokázal v její fií‰i, v kuchyni, pohybovattak samozfiejmû.

„Správnû pfiipravit salát je uÏ témûfi zapomenuté umûní,“ po-vzdechl si Thomas Lieven. „Ve stfiedním Nûmecku se pfiipravuje nasladko a chutná jako zkaÏen˘ koláã, v jiÏním Nûmecku je kysel˘jako krmení pro králíky, a v severním Nûmecku hospodynû dokoncepouÏívají salátov˘ olej. Ó, svat˘ Lukulle! Tenhle olej je dobr˘ takna zámky u dvefií, a ne na salát!“

„Jistû, milostpane,“ souhlasila Kitty pofiád je‰tû zad˘chanû. V dálcezaãaly vyzvánût kostelní zvony. Bylo 19 hodin, 11. dubna 1957.

Zdálo se, Ïe 11. duben 1957 je den stejn˘ jako kaÏd˘ jin˘. Ne takpro Thomase Lievena! Domníval se, Ïe toho dne bude moci skon-covat se svou divokou minulostí znepfiátelenou se zákony.

Onoho 11. dubna 1957 bydlel Thomas Lieven, kter˘ krátce pfiedtímdovr‰il 48 let, v pronajaté vile v nejvzne‰enûj‰í ãásti Cecíliiny alejev Düsseldorfu. Mûl znaãnû vysoké konto v R˘nsko-mohanské bancea luxusní sportovní vÛz nûmecké v˘roby, kter˘ stál 32 000 marek.

Thomas Lieven byl mimofiádnû dobfie udrÏovan˘ muÏ na konci

Nemusí být vždycky kaviár

5


ãtyfiicítky. ·tíhl˘, vysok˘, dosnûda opálen˘, v úzké tváfii chytré, leh-ce melancholické oãi a citlivá ústa. âerné, nakrátko sestfiíhané vlasyna spáncích lehce pro‰edivûlé.

Thomas Lieven nebyl Ïenat˘. Jeho sousedé ho znali jako tichéhoãlovûka vybraného chování. Pokládali ho za solidního obchodníka,i kdyÏ zároveÀ byli ponûkud nevrlí, protoÏe se o nûm dalo zjistitzoufale málo konkrétních údajÛ...

„Moje milá Kitty,“ kázal Thomas, „jste hezká, jste mladá, nepo-chybnû se budete muset nauãit je‰tû spoustu vûcí. Chcete se nûconauãit ode mne?“

„S radostí,“ vydechla Kitty, tentokrát v e l m i ud˘chanû.„Dobfie, prozradím vám recept, jak se pfiipravuje chutn˘ hlávkov˘

salát. Co jsme dosud dûlali?“Kitty udûlala pukrle: „Pfied dvûma hodinami jsme namoãili dva

stfiednû velké saláty, milostpane. Pak jsme odstranili ko‰Èály a vy-hledali jen kfiehké listy...“

„Co jsme udûlali s tûmi kfiehk˘mi listy?“ pátral dál.„Dali jsme je do ubrousku a ãtyfii cípy ubrousku jsme zavázali.

Pak jste, milostpane, s tím ubrouskem mával...“„Odstfieìoval jsem, milá Kitty, odstfieìoval jsem, abych se zba-

vil poslední kapky tekutiny. Je nesmírnû dÛleÏité, aby listy bylyúplnû suché. Ale obraÈme teì laskavû svou pozornost na pfiípravusalátové zálivky. Podejte mi, prosím, sklenûnou mísu a salátov˘pfiíbor!“

KdyÏ se Kitty náhodou dotkla dlouhé úzké ruky svého zamûstna-vatele, probûhlo jí sladké zamrazení.

Jak˘ je to muÏ, myslela si...Jak˘ je to muÏ – o tom pfiem˘‰leli i nespoãetní lidé, ktefií Thomase

Lievena poznali v uplynul˘ch letech. Jací lidé byli oni, lze usouditz toho, co Thomas Lieven miloval a co nenávidûl.

Thomas Lieven miloval: krásné Ïeny, elegantní obleãení, staro-Ïitn˘ nábytek, rychlé vozy, dobré knihy, kultivované jídlo a zdrav˘lidsk˘ rozum.

Thomas Lieven nenávidûl: uniformy, politiky, válku, nerozum,ozbrojené násilí a leÏ, ‰patné zpÛsoby a hrubost.

V jisté dobû byl Thomas Lieven prototypem spofiádaného obãa-na, nepfiejícího Ïádné intrice, se sklonem k Ïivotu plnému jistoty,klidu a pohodlí.

Ale právû takového ãlovûka vymr‰til zvlá‰tní osud – o nûmÏ sebude je‰tû podrobnû vyprávût – z jeho dosud klidné dráhy.

Johannes Mario Simmel

6


¤ádn˘ obãan Thomas Lieven se cítil b˘t nucen v akcích stejnûrozsáhl˘ch jako groteskních oklamat následující organizace: nû-meck˘ abwehr a gestapo, britskou „Secret Service“, francouzské„Deuxieme Bureau“, americkou „Federal Bureau of Investigation“a sovûtskou státní bezpeãnost.

¤ádn˘ obãan Thomas Lieven byl nucen v pûti váleãn˘ch a dva-nácti pováleãn˘ch letech pouÏít ‰estnáct fale‰n˘ch pasÛ devíti zemí.

Ve válce zasel Thomas Lieven bezmezn˘ chaos do hlavníchstanÛ NûmcÛ i spojencÛ. V Ïádném pfiípadû se pfii tom necítil dobfie.

Po válce mûl zase – jako ostatnû my v‰ichni – na krátk˘ ãaspocit, Ïe ‰ílenství, v kterém a z nûhoÏ Ïil, pominulo.

Omyl!Pánové v tmavém uÏ Thomase Lievena nepustili. Za to se sv˘m

muãitelÛm mstil. Bral od bohat˘ch z doby okupace, od hyen mûno-vé reformy, od zbohatlíkÛ hospodáfiského zázraku.

Pro Thomase Lievena neexistovala Ïelezná opona. Obchodovala putoval po V chodû i po Západû. Úfiady se pfied ním tfiásly.

Poslanci rÛzn˘ch zemsk˘ch snûmÛ a ãlenové parlamentu v Bon-nu se pfied ním tfiesou je‰tû dnes, protoÏe Thomas Lieven Ïije a vítoho hodnû o kasinech, stavebních obchodech a zakázkách novéhonûmeckého bundeswehru...

Samozfiejmû se nejmenuje Thomas Lieven.Za dan˘ch okolností nám budiÏ prominuto, Ïe jsme zmûnili jeho

jméno stejnû jako adresu. Ale pfiíbûh kdysi pokojného obãana, jehoÏvá‰ní je je‰tû dnes vafiení a kter˘ se proti své vÛli stal jedním z nej-vût‰ích dobrodruhÛ na‰í doby, ten pfiíbûh je pravdiv˘.

Zaãneme ho veãer 11. dubna 1957, v onom historickém momentu,kdy Thomas Lieven kázal o pfiípravû hlávkového salátu.

VraÈme se tedy zpût do kuchynû v jeho vile.„Salát se nesmí dostat do styku s kovem,“ radil Thomas Lieven.Kitty sledovala jako hypnotizovaná ‰tíhlé ruce svého zamûstna-

vatele a poslouchala jeho pfiedná‰ku se stále nov˘m mrazením.„Na zálivku,“ pokraãoval Thomas Lieven, „se vezme na ‰piãku

noÏe pepfie, na ‰piãku noÏe soli, ãajová lÏiãka ostré hofiãice. K tomunadrobno pokrájené vejce natvrdo. Hodnû petrÏele. Je‰tû víc paÏitky.âtyfii polévkové lÏíce originálního italského olivového oleje. Kitty,ten olej, prosím!“

Zrudlá Kitty podala Ïádané.„âtyfii lÏíce, jak uÏ jsem fiekl. A teì je‰tû ãtvrt litru smetany,

kyselé nebo sladké, to je otázka vkusu, já dávám kyselou...“


7


V tom okamÏiku se dvefie do kuchynû otevfiely a vstoupil obr.Byl obleãen do ãerno‰edû pruhovan˘ch kalhot, modrobíle pruhova-ného domácího kabátku a bílé ko‰ile s bílou stuÏkou. Lebku muzdobily vlasy ostfiíhané na jeÏka. Kdyby mûl holou hlavu, pÛsobilby jako pfiíli‰ vyrostl˘ dvojník Yula Brynnera.

„Co je, Bastiane?“ zeptal se Thomas Lieven.Lehce drnãiv˘m hlasem s francouzsk˘m pfiízvukem sluha odpo-

vûdûl: „Pan fieditel Schallenberg se dostavil.“„Pfiesnû na minutu,“ uznal Thomas. „S tím muÏem bude moÏné

pracovat.“Odvázal si zástûru. „Tedy jídlo za deset minut. Servírovat bude

Bastian. Vy, milé dítû, máte pak volno.“Zatímco si Thomas Lieven myl ruce v ãernû vykachlíãkované

koupelnû, Bastian je‰tû jednou pfiekartáãoval sako smokingu.„Jakpak pan fieditel vypadá?“ byl zvûdav˘ Thomas Lieven.„Obvykl˘ typ,“ popisoval obr. „Tlust˘ a solidní. B˘ãí zátylek

a bfiicho jako koule. ¤ádné malomûsto.“„To nezní nesympaticky.“„Má taky v obliãeji dvû bur‰ácké jizvy.“„Beru v‰echno zpût.“ Thomas vklouzl do saka.

MenuPolévka lady Curzon

Kuře na papriceHlávkový salát „Klára“

RýžeŠpikovaná jablka s polevou z vinné pěny

Toast se sýrem

TATO VEČEŘEVYNESLA 717 850 ŠVÝCARSKÝCH FRANKŮ

PolévkaLady Curzonová byla manÏelka indického místokrále lordaCurzona. Její manÏel psal politické knihy. Ona sepisovala ku-chafiské recepty. Pro svou Ïelví polévku doporuãovala ladypfiední nohy chutného zvífiete. Je na nich nejlep‰í maso. Naokofienûní se vezme: estragon a tymián, zázvor, mu‰kát, hfiebí-ãek a kari. Do polévky, v níÏ mají pokud moÏno plavat je‰tûÏelví vajíãka a párky ze stfiívek s nádivkou z vnitfiností zvífiete,


8


patfií sklenka sherry. Komu se to v‰ak zdá pfiíli‰ obtíÏné, aÈ siv obchodû koupí konzervu hotové Ïelví polévky, ale nezapomenedo ní pfiilít pofiádn˘ dou‰ek sherry a ‰álek smetany.

Kuře na papriceKfiehké kufie opeãeme obvykl˘m zpÛsobem na másle, nenechá-me ale zhnûdnout. Potom podle velikosti rozdûlíme na 4 nebo6 porcí a odloÏíme do tepla. – Na másle necháme dusit velmijemnû pokrájenou cibulku a ãajovou lÏiãku papriky, pak zalije-me trochou vody nebo v˘varu a pfiivedeme do varu, pfiidámedostateãné mnoÏství husté kyselé smetany, do níÏ jsme vmíchalitrochu bramborové mouãky Maizena, ochutíme solí a pfiípadnûje‰tû paprikou. Abychom posílili ãervenou barvu, pfiidáme doomáãky trochu rajského protlaku. Do ní vloÏíme porci kufietea necháme nûkolik minut uleÏet.

RýžeTémûfi vÏdy r˘Ïe „lepí“ jako ka‰e. Pfiitom je tak jednoduché pfii-pravit ji zrnitou. Dávejme pozor: poté, co jsme r˘Ïi dobfie vyprali– se má 10–15 minut vafiit v libovolném mnoÏství vody. Pak jipfiesypeme do cedníku a propláchneme studenou vodou. To jeten trik jak odstranit mazlavou r˘Ïovou mouku! Krátce pfiedpodáváním ohfiejeme r˘Ïi v tomtéÏ cedníku nikoli nad vroucívodou, ale jen nad párou. Teprve do mísy, v níÏ ji servírujeme,pfiidáme trochu másla, soli nebo podle chuti kari, ‰afrán ãi pepfi.

Špikovaná jablka s polevou z vinné pěnyStejnû velká kfiehká jablka oloupeme, v cukrovém sirupu ochu-ceném vanilkou je necháme pomalu vafiit domûkka, aniÏ by serozpadala, vyjmeme je a necháme na sítu okapat. Mezitím olou-peme mandle a nakrájíme je na nudliãky, poklademe na plecha opraÏíme v horké troubû. Dobfie okapaná jablka teì prosytí-me likérem, rumem nebo koÀakem a pro‰pikujeme mandlemi.Srovnáme je na mísu a podáváme k nim omáãku z vinné pûny:dva Ïloutky u‰leháme se 100 gramy cukru do pûny, do poloviny‰álku vody hladce vmícháme 20 g kukufiiãného nebo ‰krobové-ho prá‰ku, pfiidáme 1/4 litru bílého vína a spolu se Ïloutkovoupûnou vafiíme do husta, za stálého míchání na malém plameni.Ze dvou bílkÛ u‰leháme tuh˘ sníh a vmícháme do masy, mÛÏe-me ochutit rumem, arakem, koÀakem apod.


9


Toast se sýremPlátky bílého chleba uprostfied silnû pomaÏeme máslem. Na topoloÏíme plátek s˘ra – hodí se pouze ementál nebo eidam. ¤ezypeãeme asi 5 minut na plechu v dobfie pfiedehfiáté troubû,dokud nejsou dozlatova. Servírujeme horké.

Pfiitom si nûãeho v‰iml. Nesouhlasnû zavrtûl hlavou: „Ale Bastiane,ty uÏ jsi zase ‰el na koÀak!“

„Jenom dou‰ek. Byl jsem trochu rozru‰en˘.“„Nech toho! Stane-li se nûco lidského, budu potfiebovat tvou

jasnou hlavu. Sotva se ti podafií pana fieditele zmlátit, kdyÏ bude‰pod párou.“

„Toho tlusÈocha si beru na starost, i kdybych mûl tfieba deliriumtremens!“

„Klid! Znamení zvonkem jsou ti jasná?“„Ano.“„Opakuj.“„Jedno zvonûní: pfiinesu dal‰í chod. Dvû zvonûní: pfiinesu foto-

kopie. Tfii zvonûní: pfiijdu s pytlíkem písku.“„Byl bych ti vdûãen,“ dodal Thomas Lieven pfii pilování nehtÛ,

„kdybys to laskavû nepopletl.“

22 „Ta polévka je v˘borná,“ chválil pan fieditel Schallenberg.Opfiel se a dama‰kov˘m ubrouskem si osu‰oval úzké rty.

„Lady Curzonová,“ pronesl Thomas a stiskl tlaãítko pod stolem.„Jaká lady?“„Curzonová – tak se pfiece jmenuje ta polévka. Îelva se sherry

a smetanou.“„Ach tak, samozfiejmû!“Plameny svíãek stojících na stole se náhle rozh˘baly. Bastian

nehluãnû vstoupil a servíroval kufie na paprice.Plameny se uklidnily. Jejich teplé Ïluté svûtlo dopadalo na tmavo-

modr˘ koberec, na ‰irok˘ staroÏitn˘ vlámsk˘ stÛl, na pohodlnédfievûné Ïidle s opûradly potaÏen˘mi hedvábím, na velk˘ staro-vlámsk˘ pfiíborník.

Kufie nadchlo fieditele Schallenberga nanovo. „Delikátní. Je toprostû delikatesa. Bylo to od vás skuteãnû milé pozvat mû k vám,pane Lievene! KdyÏ se mnou vlastnû chcete mluvit jen obchodnû...“


10


„O v‰em se, pane fiediteli, lépe mluví pfii dobrém jídle. Vezmûtesi je‰tû r˘Ïi, stojí pfied vámi.“

„Dûkuji. Tak uÏ, pane Lievene, fieknûte, o jak˘ obchod jde?“„Je‰tû trochu salátu?“„Ne, dûkuji. Tak uÏ koneãnû spusÈte!“„No dobfie,“ zaãal Thomas. „Pane fiediteli, vy máte velkou papírnu.“„Ano. Dvû stû zamûstnancÛ. V‰echno znovu postaveno z trosek.“„Dobrá práce. Na zdraví,“ Thomas Lieven pozvedl svou sklenku.„Nápodobnû.“„Pane fiediteli, podle m˘ch velmi dobr˘ch informací vyrábíte

zvlá‰tû cenn˘ papír s vodotiskem.“„Jistû.“„Mimo jiné dodáváte vodotiskov˘ papír pro nové akcie, které právû

pfiiná‰ejí na trh nûmecké ocelárny Deutsche Stahlunion-Werke.“„Správnû. Akcie DESU. Ale fiíkám vám, samé potíÏe. Ty vûãné

kontroly! Aby mé lidi nenapadlo vytisknout si pár akcií pro sebe,hahaha!“

„Hahaha. Pane fiediteli, chtûl bych u vás objednat padesát velk˘charchÛ tohoto vodotiskového papíru.“

„Chcete... co?“„Objednat padesát velk˘ch archÛ. Vám, jako ‰éfovi firmy, by

nemûlo ãinit potíÏe obejít kontroly.“„Ale proboha, co chcete s tûmi archy dûlat?“„Samozfiejmû tisknout akcie DESU. Co jste si myslel?“¤editel Schallenberg sloÏil svÛj ubrousek, nikoli bez polito-

vání pohlédl na svÛj je‰tû zpola pln˘ talífi a prohlásil: „Obávámse, Ïe teì musím odejít.“

„Ale v Ïádném pfiípadû. Je‰tû budou jablka s polevou z vinnépûny a toast se s˘rem.“

¤editel vstal. „VáÏen˘ pane, zapomenu, Ïe jsem tu kdy byl.“„Pochybuji, Ïe na to nûkdy zapomenete,“ fiekl Thomas a pfiidal

trochu r˘Ïe na svÛj talífi. „Proã vlastnû vstáváte, pane vÛdce vojen-ského hospodáfiství? Sednûte si pfiece.“

SchallenbergÛv obliãej se zbarvil doruda. „Co to bylo?“„Mûl byste si sednout, va‰e kufie vystydne.“„¤ekl jste vÛdce vojenského hospodáfiství?“„¤ekl. To jste pfiece byl. I kdyÏ jste na ten titul v roce 1945 zapo-

mnûl. Napfiíklad ve va‰em dotazníku. Proã to je‰tû pfiipomínat?Tenkrát jste si právû obstaral nové papíry a nové jméno. Jako vÛdcevojenského hospodáfiství jste se jmenoval Mack.“


11


„Vy jste ‰ílen˘!“„V Ïádném pfiípadû. Byl jste vÛdcem vojenského hospodáfiství ve

Vartské Ïupû. Stále je‰tû jste na seznamu lidí, o jejichÏ vydání polskávláda Ïádá. Samozfiejmû jako Mack, a nikoli jako Schallenberg.“

¤editel Schallenberg klesl na starovlámskou Ïidli s hedvábím,pfiejel si dama‰kov˘m ubrouskem ãelo a vyãerpanû pravil: „Opravdunevím, proã to poslouchám.“

Thomas Lieven povzdechl: „Podívejte se, pane fiediteli, také jámám za sebou pohnutou minulost. Chci se od ní odpoutat. Protopotfiebuji vá‰ papír. Padûlat ho trvá pfiíli‰ dlouho. Oproti tomu spo-lehlivé tiskafie mám... Není vám dobfie? Polknûte si ‰ampaÀského,to vás vzpruÏí... No, vidíte, pane fiediteli... Tenkrát, kdyÏ konãilaválka, jsem mûl pfiístup ke v‰em tajn˘m spisÛm. V té dobû jste právûzmizel v Miesbachu...“

„LeÏ!“„... promiÀte, myslel jsem Rosenheim. Na Lipovém dvofie...“Tentokrát fieditel Schallenberg jen ochable pozvedl ruku.„Vûdûl jsem, Ïe se tam skr˘váte. Ve svém tehdej‰ím postavení

jsem vás mohl dát zatknout. Pomyslel jsem si: Co z toho bude‰mít? Zavfiou ho, vydají. No a?“

S chutí snûdl Thomas kousek kufiecího stehna. „Ale kdyÏ ho hezkynechá‰ v klidu, fiekl jsem si, bude ten pán za pár let zase pûknû ploutna povrchu. Tenhle druh nejde ke dnu, ten vÏdycky znova vypluje...“

„To je nestydatost!“ zalkalo to ze Ïidle.„... a pak ti mÛÏe b˘t mnohem uÏiteãnûj‰í. Tak jsem si to tehdy

fiekl, zachoval se podle toho a hleìme, bylo to správné.“Schallenberg se s obtíÏemi vzchopil. „Teì jdu na policii a podám

oznámení.“„Vedle stojí telefon.“ Pod stolem stiskl Thomas dvakrát tlaãítko

zvonku.Plameny svíãek se opût rozechvûly, kdyÏ nehluãnû vstoupil sluha

Bastian. Nesl stfiíbrn˘ podnos, na nûm leÏelo nûkolik fotokopií.„Prosím, posluÏte si,“ pokynul Thomas. „Kopie mimo jiné

ukazují pana fieditele v uniformû, rÛzné v˘nosy pana fieditele z let1941 aÏ 1944 a potvrzení od takzvaného nacionálnû socialistic-kého fií‰ského pokladníka o tom, Ïe pfiijal sto tisíc fií‰sk˘ch marekjako dar pro SA a SS.“

¤editel Schallenberg si zase sedl.„MÛÏete sklízet, Bastiane. Pan fieditel je hotov.“„Prosím, milostpane.“


12


KdyÏ Bastian zmizel, dodal Thomas. „Ostatnû byste mûl z té zá-leÏitosti padesát tisíc. Staãí vám to?“

„Pfiece se nenechám vydírat!“„Pane fiediteli, nepodílel jste se také vysok˘mi dary na posled-

ním pfiedvolebním boji? Jak jen se jmenuje ten nûmeck˘ zpravodaj-sk˘ magazín, kter˘ se o takové vûci zajímá?“

„Vy jste se úplnû zbláznil! Chcete tisknout fale‰né akcie? Pfiijdetedo vûzení! A já s vámi! Jestli vám ten papír dám, jsem vyfiízen˘!“

„Nepfiijdu do vûzení. A vy budete vyfiízen˘ jen tehdy, kdyÏ mnûten papír n e d á t e, pane fiediteli.“ Thomas stiskl jednou zvonek.„Poãkejte, jak v˘teãnû vám budou chutnat ta ‰pikovaná jablka.“

„UÏ u vás nepozfiu ani sousto, vy vydûraãi!“„Kdy tedy mohu, pane fiediteli, poãítat s tím papírem?“„Nikdy!“ zafival Schallenberg v bezmezném vzteku. „Nikdy ode

mû nedostanete ani jedin˘ arch!“

33 Byla témûfi pÛlnoc. Thomas Lieven se sluhou Bastianemsedûli u krbu ve velké knihovnû pfied plápolajícím ohnûm.

âervenû a zlatû, modfie, bíle, Ïlutû a zelenû záfiily z polotmy hfibetystovek knih. Hrál gramofon. Ti‰e znûly tóny klavírního koncertu ãíslo 2 od Rachmaninova.

Thomas Lieven mûl stále je‰tû na sobû smoking bez jediné vady.Bastian si rozepnul límec ko‰ile a poloÏil nohy na stÛl, nikoli v‰akdfiíve, neÏ si s kos˘m pohledem na svého pána pod nû podloÏil listnovin.

„¤editel Schallenberg dodá papír bûhem t˘dne,“ oznámil Tho-mas Lieven. „Kolik ãasu potfiebují tvoji pfiátelé na vyti‰tûní?“

„Asi deset dní,“ odhadl nato Bastian. Pozvedl k ústÛm baÀatousklenku s koÀakem.

„Pak bych jel do Curychu prvního kvûtna. – Hezké datum, svá-tek práce,“ fiekl Thomas. Podal Bastianovi jednu akcii a seznam.„Tady je pfiedloha pro tisk a na seznamu jsou bûÏná ãísla, kterábych chtûl na akciích vidût.“

„Kdybych tak vûdûl, co zam˘‰lí‰,“ bruãel obdivnû muÏ s jeÏkem.Jen kdyÏ Bastian vûdûl, Ïe je se sv˘m pánem úplnû sám, pouÏí-

val dÛvûrného „ty“. Thomase znal uÏ sedmnáct let a kdysi bylv‰echno jiné, jen ne sluha.

Bastian na Thomasovi visel, protoÏe se s ním seznámil v bytû


13


jisté ‰éfky jistého gangu v Marseille. Kromû toho s Thomasem zaÏilnûkolik dobrodruÏství. Nûco takového zavazuje.

„Tommy, nechce‰ mi fiíct, co má‰ v plánu?“„V podstatû se, mil˘ Bastiane, jedná o nûco velmi legálního

a hezkého: o získání dÛvûry. MÛj podvod s akciemi bude elegantníakciov˘ podvod. VÛbec nikdo nezpozoruje – zaklepejme na dfievo –Ïe to byl podvod. V‰ichni vydûlají. V‰ichni budou spokojeni.“

Thomas Lieven se zasnûnû pousmál a vytáhl zlaté repet˘rky. Mûlje od svého otce. Tyto ploché hodinky s víãkem na pérko ho pro-vázely v‰emi Ïivotními strastmi, byly pfii ‰ílenû odváÏn˘ch útûcíchi pronásledováních. VÏdy znovu se Thomasu Lievenovi podafiilo jeukr˘t, ochránit nebo opût získat. Otevfiel víãko. Vestavûn˘ strojekstfiíbrn˘mi zvuky odbil ãas.

Bastian si posteskl: „To moje hlava nepochopí. Jedna akcie jestvrzenkou na podíl na velkém podniku. Na splatné kupony akcií jev urãit˘ch ãasov˘ch odstupech vyplácena dividenda odpovídajícípodílu na zisku, kterého podnik dosáhl.“

„No ano, mÛj mal˘?“„Pro pána krále, ale kupony sv˘ch zfal‰ovan˘ch akcií pfiece ne-

mÛÏe‰ pfiedloÏit v Ïádné bance na svûtû! âísla, která na nich jsou,jsou také na prav˘ch akciích, které nûkdo má. Ten podvod musíokamÏitû prasknout.“

Thomas ho ujistil. „Kupony samozfiejmû nebudu nikde pfiedkládat.“„A v ãem je pak ten trik?“„Nech se pfiekvapit,“ prohlásil Thomas. Pfiistoupil k sejfu zapu‰-

tûnému ve stûnû a otevfiel kombinaãní zámek. TûÏké ocelové dvefiese odsunuly stranou. V sejfu byly peníze v hotovosti, nûkolik prutÛzlata s olovûn˘mi jádry (a zábavnou historií) a tfii krabiãky se zasa-zen˘mi i voln˘mi drahokamy. Vpfiedu leÏela hromádka pasÛ.

Thomas zasnûnû fiekl: „Pro jistotu radûji pojedu do ·v˘carskapod jin˘m jménem. Podívejme se, jaké nûmecké pasy je‰tû máme?“S úsmûvem ãetl jména: „MÛj boÏe, kolik vzpomínek na nich lpí –Jakob Hausér... Peter Scheuner... Ludwig svobodn˘ pán z Trende-lenburgu... Wilfried Ott...“

„Jako Trendelenburg jsi pa‰oval kadilaky do Ria. Svobodnéhopána bych nechal trochu odpoãinout. Hauséra taky. Toho pofiád je‰tûhledají ve Francii,“ odvûtil stejnû zasnûnû Bastian.


14


44 „Posaìte se, pane Otte. âím vám mÛÏeme poslouÏit?“Vedoucí oddûlení cenn˘ch papírÛ nechal klesnout prostou

vizitku „Wilfried Ott, prÛmyslník, Düsseldorf“. Vedoucí oddûlenícenn˘ch papírÛ se jmenoval Jules Vermont. Jeho kanceláfi se nalé-zala v prvním patfie ·v˘carské banky v Curychu.

Thomas Lieven, kter˘ se právû jmenoval Wilfried Ott, se zeptal:„Vy jste Francouz, monsieur?“

„Po matce.“„Pak mluvme francouzsky,“ navrhl Thomas alias Wilfried uÏ

v jazyce, kter˘ pouÏíval bez cizího akcentu. Tváfi Julese Vermontase vyjasnila.

„Mohu si u va‰í banky otevfiít schránku s ãíslem?“„Samozfiejmû, monsieur.“„Právû jsem získal nûkolik nov˘ch akcií nûmeck˘ch oceláren

Deutsche Stahlunion. Rád bych je nechal tady ve ·v˘carsku. Jakjsem fiekl, ve schránce s ãíslem, ne pod sv˘m jménem...“

„Rozumím. Ty zlé nûmecké danû, Ïe?“ Vermont zamrkal okem.To, Ïe cizinci deponují majetky, pro nûj nebylo niãím nov˘m.

V roce 1957 odpoãívalo ve ·v˘carsku celkem 150 miliard frankÛ,které patfiily cizincÛm.

„Abych nezapomnûl,“ dodal Thomas Lieven, „nechte prosím od-stfiihnout kupony na roky 1958 a 1959. ProtoÏe nevím, kdy zasepfiijedu do Curychu, nechám si tyto kupony u sebe a v pfiíslu‰n˘ ãasje sám vymûním. To vám u‰etfií práci.“ A mnû vûzení, myslel si.

O chvilku pozdûji bylo po v‰em. V náprsní kapse Thomase Lie-vena bylo zaloÏeno potvrzení Ústfiední ‰v˘carské banky, Ïe panWilfried Ott z Düsseldorfu uloÏil nové akcie podniku DESU v no-minální hodnotû jednoho milionu marek.

Sportovním vozem, kter˘ budil velkou pozornost dokoncei v Curychu, jel zpátky do hotelu Baur au Lac. Tady ho milovaliv‰ichni zamûstnanci. Ve v‰ech hotelích svûta, které nav‰tívil, homilovali v‰ichni zamûstnanci. Souviselo to s jeho veselou povahou,demokratick˘m sm˘‰lením a spropitn˘m.

V tahem vyjel do svého apartmá. Nejprve ode‰el do koupelnya spláchl odstfiiÏené kupony na roky 1958 a 1959, aby nemohlyzpÛsobit nûjaké neplechy. Salon mûl balkon. Thomas si sedl podpestrou stfií‰ku sluneãníku, spokojenû se díval na loìky plující potfipytivé vodû Cury‰ského jezera a chvíli pfiem˘‰lel. Pak na dopisnípapír s hlaviãkou hotelu sepsal zlatou tuÏkou tento inzerát:


15


Nûmeck˘ prÛmyslník hledá dvouleté podílnictví ve ·v˘carsku.Nabízí vysoké zúroãení a prvotfiídní jistotu. V potaz budou brány jen s k u t e ã n û seriózní nabídky s bankovním dokladem.

Inzerát vy‰el o dva dny pozdûji na prominentním místû inzertnírubriky listu Neue Zürcher Zeitung. Byla udána znaãka. Za tfii dnydo‰lo na tuto znaãku 46 dopisÛ.

Thomas, sedící za nádherného poãasí na balkonû, nabídky svûdo-mitû tfiídil.

Daly se rozdûlit do ãtyfi skupin:17 dopisÛ odesílaly kanceláfie s nemovitostmi, obchody se staro-

Ïitnostmi, zlatníci a prodavaãi aut, ktefií sice nemûli Ïádné peníze,zato ale vychvalovali své objekty.

10 dopisÛ pocházelo od pánÛ, ktefií rovnûÏ nemûli Ïádné peníze,ale nabízeli zprostfiedkování s jin˘mi pány, ktefií je údajnû mûli.

11 dopisÛ, ãásteãnû s pfiiloÏen˘mi fotografiemi a ãásteãnû beznich, pocházelo od dam, které také nemûly peníze, ale ãásteãnûs vtipem a ãásteãnû bez nûho nabízely sebe sama.

A 8 dopisÛ pocházelo od lidí, ktefií nabízeli peníze.Tûch 38 dopisÛ z prvních tfií skupin Thomas Lieven roztrhal na

malé kousky. Ze zb˘vajících nabídek vzbudily Thomasovu zvlá‰tnípozornost dvû, a to proto, Ïe byly naprosto protikladné.

Jeden dopis byl napsán na nepfiíli‰ dobrém stroji na nepfiíli‰dobr˘ papír – v nepfiíli‰ dobré nûmãinû. Odesílatel nabízel ... protizúroãení, které je pro mû dÛleÏité, ãástky aÏ do 1 000 000 ‰v˘car-sk˘ch frankÛ. Nabídka byla podepsána: Pierre Muerrli, obchodníks domy.

Ten druh˘ dopis byl psán rukou, drobn˘m, jemn˘m písmem.Îlutav˘ arch nejjemnûj‰ího ruãního papíru mûl uprostfied horníhookraje malou zlatou korunku s pûti v˘ãnûlky.

Text znûl:Chateau Montenac, 8. kvûtna 1957

VeleváÏen˘ pane!V souvislosti s Va‰ím inzerátem v Neue Zürcher Zeitung Vásprosím o náv‰tûvu – po telefonickém ohlá‰ení.

H. de CouvilleThomas poloÏil rozdílné listy vedle sebe a zamy‰lenû se na nû

díval. Stejnû zamy‰lenû vyndal z kapsiãky u vesty repet˘rky


16


a nechal rozeznít stfiíbrné tóny úderÛ – jedna, dvû, tfii... a je‰tûdva údery: pÛl ãtvrté.

Pierre Muerrli, uvaÏoval Thomas, byl jistû velmi bohat˘ muÏ,i kdyÏ také velmi lakom˘. Kupoval ‰patn˘ papír a psal na starémpsacím stroji.

Tento H. de Couville psal sice rukou, ale na nejlep‰í papír. Je tohrabû? Nebo baron?

Uvidíme...

Zámek Cha^ teau Montenac leÏel v rozlehlém parku na jiÏním svahuCury‰ské hory. ·iroká ‰tûrková cesta vedla v serpentinách vzhÛruk malému, císafiskou Ïlutí natfienému paláci se zelen˘mi okenicemi.Thomas zaparkoval svÛj vÛz pfied ‰irok˘m pfiíjezdem.

Náhle pfied ním stanul nesmírnû nafoukan˘ sluha: „MonsieurOtt? Prosím, následujte mû.“ Vedl ho nûkolika okázal˘mi místnostmido okázalé pracovny.

Od stylového psacího stolku vstala ‰tíhlá, elegantní, mladá, asiosmadvacetiletá Ïena. Ka‰tanovû hnûdé vlasy jí v mûkk˘ch vlnáchpadaly skoro aÏ na ramena. Velká ústa rÛÏovû záfiila. Hnûdé oãi bylymalinko se‰ikmené, lícní kosti v˘raznûj‰í. Dáma mûla dlouhé hed-vábné fiasy a sametovou zlatavou pleÈ.

Thomas pocítil píchnutí. Dámy se se‰ikmen˘ma oãima a vysed-l˘mi lícními kostmi zpÛsobily v jeho Ïivotû nejednu spou‰È.

Tenhle typ, pomyslel si, se chová vÏdycky stejnû. Odmítavû.Chladnû. Povznesenû. Ale kdyÏ ho pak ãlovûk pozná blíÏ – uÏ neník zastavení!

Mladá dáma na nûho váÏnû pohlédla: „Dobr˘ den, pane Otte.Telefonovali jsme spolu. Prosím, sednûte si.“

Sedla si a zkfiíÏila nohy. ·aty se trochu vyhrnuly.A je‰tû dlouhé, hezké nohy! pomyslel si Thomas.„Pane Otte, vy hledáte podílnictví. Hovofiil jste o prvotfiídních

jistotách. Smím vûdût, o co se pfiitom jedná?“To uÏ zachází trochu daleko, pomyslel si Thomas. Chladnû pro-

nesl: „Domnívám se, Ïe vás s tím nemusím obtûÏovat. Kdybystebyla tak laskavá a vyfiídila panu de Couville, Ïe jsem tady. Psal mi.“

„Já jsem vám psala. Jmenuju se Helena de Couville. Vyfiizujupro svého str˘ce v‰echny finanãní transakce,“ vysvûtlila mladá dámaledovû. „Tedy, pane Otte, ãemu fiíkáte prvofiadá jistota?“

Thomas s úsmûvem sklonil hlavu: „Novû zaloÏené akcie oceláren


17


DESU, uloÏené u Ústfiední ‰v˘carské banky. Nominální hodnota:jeden milion. Burzovní kurs star˘ch akcií dvû stû sedmnáct...“

„Jaké zúroãení nabízíte?“„Osm procent.“„A jakou sumu máte na mysli?“PaneboÏe, tyhle chladné oãi, pomyslel si a odpovûdûl: „Sedm set

padesát tisíc ‰v˘carsk˘ch frankÛ.“„Prosím?“K svému údivu Thomas Lieven vidûl, Ïe Helena de Couville náhle

znervóznûla. ·piãkou jazyka pfiejíÏdûla pfies svûtle ãervené rty. ¤asyse maliãko chvûly. „Není to – hm, trochu velká ãástka, pane Otte?“

„Jak, prosím? Pfii takové burzovní hodnotû akcií?“„Jistû... ano... ale...“ Vstala. „Je mi líto, ale myslím, Ïe pfiece jen

musím dojít pro str˘ãka. PromiÀte, prosím, na okamÏik.“Vstal. Zmizela. Zase si sedl. Podle informace sv˘ch star˘ch opa-

kovaãek ãekal osm minut. Instinkt, vypûstovan˘ léty nezákonnéhoÏivota, mu fiíkal: tady nûco nehraje! Ale co?

Dvefie se otevfiely a Helena se vrátila. Spolu s ní se objevil muÏ,vysok˘ a vychrtl˘, s opálen˘m obliãejem a ‰irok˘mi ãelistmi,s krátk˘mi, ocelovû ‰ed˘mi vlasy. Pod jednofiadov˘m sakem mûlbílou nylonovou ko‰ili. Helena ho pfiedstavila: „Baron Jacques deCouville, mÛj str˘c.“

Pánové si potfiásli rukou. S rostoucí nedÛvûrou si Thomas po-myslel, Ïe baron má tlapu jako kovboj. A ãelisti jako kdyby vûãnûÏv˘kal Ïv˘kaãku. A pfiízvuk... Jestli je tohle aristokrat francouz-ského pÛvodu, tak seÏeru smeták!

Teì byl rozhodnut svést krátk˘ proces! „Barone, obávám se, Ïejsem va‰i okouzlující netefi vydûsil. Dovolte, abychom na celou vûczapomnûli. Bylo mi ctí, Ïe jsem vás poznal.“

„OkamÏik, monsieur Ott, nebuìte pfiece tak stra‰nû uspûchan˘.Posaìme se.“ Také baron byl nervózní. Zazvonil. „Promluvme silaskavû o tom v‰em v klidu. Pfii nûkolika sklenkách.“

KdyÏ nafoukan˘ sluha pfiinesl drinky, ukázalo se, Ïe whisky jebourbon, a nikoli skotská.

Tenhle Couville se mi líbí ãím dál ménû, pomyslel si Thomas.Baron opût navázal rozhovor. Pfiiznal, Ïe vlastnû pom˘‰lel na

podstatnû men‰í podílnictví: „Snad sto tisíc?“„Barone, prosím, nechme toho,“ poÏádal Thomas.„Nebo sto padesát tisíc...“„Opravdu, barone, opravdu...“


18


„MoÏná také dvû stû...“ Znûlo to témûfi úpûnlivû.Náhle vstoupil nadut˘ sluha a ohlásil mezimûstsk˘ telefon. Poté

baron se svou netefií zmizel.Thomas se pomalu zaãal touto aristokratickou rodinou bavit.

KdyÏ se po témûfi deseti minutách baron vrátil sám, silnû se potícía bled˘ v obliãeji, bylo mu toho ubohého muÏe skoro líto. Ale roz-louãil se úseãnû.

V hale potkal Helenu. „UÏ odcházíte, monsieur Ott?“„ObtûÏoval jsem vás pfiíli‰ dlouho,“ podotkl Thomas a políbil jí

ruku. Ucítil její parfém a vÛni pokoÏky. „Uãinila byste mû ‰Èastn˘m,kdybyste se mnou dnes veãer poveãefiela v Baur au Lac, nebo kdebyste si pfiála. Prosím, pfiijìte.“

„Pane Otte,“ fiekla Helena a znûlo to, jako kdyby promluvilamramorová socha, „nevím, kolik jste toho vypil, ale pfiiãítám to tomu.Îijte blaze.“

55 Jak neplodn˘ se ukázal rozhovor s baronem de Couville,tak snadné bylo uzavfiít obchod s realitním makléfiem

Pierrem Muerrlim. KdyÏ se Thomas vrátil do hotelu, zatelefonovalmu a krátce vysvûtlil, co chce, totiÏ ãástku 750 000 frankÛ protijistotû pfiedstavované deponovan˘mi akciemi DESU.

„Víc ne?“ zeptal se Pierre Muerrli hrdelní ‰v˘carskou nûmãinou.„Ne, to mi staãí,“ pomyslel si Thomas: ãlovûk nemá nic pfiehánût.Makléfi pfii‰el do hotelu. Neotesan˘ ãlovûk s ãerven˘m obliãejem.

âlovûk v tempu!

Pfií‰tího dne byla u notáfie sepsaná tato smlouva:

Pan Wilfried Ott, prÛmyslník z Düsseldorfu, se zavazuje, Ïe podílve v˘‰i tfii ãtvrtû milionu frankÛ zúroãí osmi procenty. Podíl máb˘t vyplacen zpût nejpozdûji 9. kvûtna 1959 do pÛlnoci.Do tohoto okamÏiku se pan Pierre Muerrli, realitní makléfiz Curychu, zavazuje, Ïe deponovan˘ch akcií, které mu pan Ottpfiedal jako záruku, se nedotkne.Kdyby v‰ak podíl nebyl vyplacen do sjednaného termínu, smípan Muerrli s cenn˘mi papíry volnû disponovat.


19


Se smlouvou v kapse odjeli Thomas a Muerrli do ústfiední banky.Byla potvrzena pravost dokladu o deponování.

V makléfiské kanceláfii Pierra Muerrliho pak byl pfiedán ‰ek na717 850 ‰v˘carsk˘ch frankÛ, na podíl po odeãtení v‰ech v˘dajÛa osmiprocentního zúroãení za dva roky.

Tak si Thomas, takfiíkajíc obratem ruky, pofiídil 717 850 ‰v˘car-sk˘ch frankÛ. Po dva roky chtûl a mohl s tímto kapitálem pracovat.V kvûtnu 1959, v termínu a korektnû splatit zpût, vyzvednout depo-nované padûlané akcie, roztrhat je a spláchnout v koupelnû. V‰ichnivydûlají, nikdo nebude po‰kozen a navíc: nikdo nikdy nezpozoruje,co se to vlastnû stalo. Tak jednodu‰e nûco takového funguje, kdyÏto funguje...

KdyÏ Thomas Lieven, alias Wilfried Ott, o nûkolik hodin pozdûjivstoupil do hotelové haly, uvidûl v jednom kfiesle sedût Helenude Couville.

„Zdravím vás, opravdu jste mû potû‰ila!“Nekoneãnû pomalu vzhlédla Helena od svého módního ãasopisu.

Nekoneãnû znudûnû pozdravila: „Ach, dobr˘ den.“Mûla toho chladného dne na sobû hnûdé pepita ‰aty a kabátek

z pfiírodního kanadského norka. V hotelové hale nebylo muÏe, kter˘by se po ní stále znovu nedíval.

Thomas ji upozornil: „Trochu jste se opozdila, ale jsem velmi‰Èasten, Ïe jste pfiece je‰tû pfii‰la.“

„Pane Otte, vezmûte na vûdomí, Ïe nejdu k vám, ale k pfiítelkyni,která tady bydlí.“

Thomas pokraãoval: „KdyÏ to nejde dnes, tak snad zítra dopo-ledne na aperitiv?“

„Zítra odjíÏdím na Riviéru.“Thomas tleskl rukama: „To je ale náhoda! Víte, Ïe zítra také jedu

na Riviéru? Vyzvednu vás. ¤eknûme v jedenáct?“„Samozfiejmû s vámi nepojedu. Moje pfiítelkynû uÏ pfiichází.“

Vstala. „Mûjte se hezky – jestli mÛÏete.“Pfií‰tí dopoledne, sedm minut po jedenácté, jela Helena de

Couville v malém sportovním voze z brány parku Chateau Mon-tenac – a kolem Thomase. Poklonil se, ona hledûla stranou. Vsedldo svého vozu a jel za ní.

Do Grenoblu se nestalo nic, co by stálo za fieã.Tûsnû pfied Grenoblem se Helenin vÛz zastavil. Thomas zastavil

vedle ní.„Nûco je s motorem,“ oznámila.


20


Prohlédl motor, ale nemohl najít Ïádn˘ defekt.Helena zatím ode‰la do blízkého domu, aby zatelefonovala pro

mechanika. Ten záhy pfiijel a prohlásil, Ïe benzinová pumpa je „úplnûv háji“; auto musí b˘t odtaÏeno a oprava potrvá nejménû dva dny.

Thomas byl pfiesvûdãen, Ïe mechanik lhal, aby mohl napsat vy-sok˘ úãet, ale byl blaÏen˘, Ïe narazil na lháfie. Pozval Helenu, abypokraãovala v cestû jeho vozem.

„Jste velice laskav, pane Otte,“ odpovûdûla po dlouhém zdráhání.PfieloÏili její zavazadla. Lháfi dostal tajnû od Thomase aristokra-

tické spropitné.Dal‰ích sto kilometrÛ promluvila Helena jedno jediné slovo.

KdyÏ Thomas jednou k˘chnul, popfiála „Zdravíãko!“Po dal‰ích sto kilometrech prozradila, Ïe má v Monte Carlu

schÛzku se sv˘m snoubencem.„Chudák,“ mínil Thomas. „Moc si vás neuÏije.“V Monte Carlu odvezl Helenu podle jejího pfiání do Hotelu de

Paris. Tady pro ni byla zpráva. Její snoubenec se zdrÏel v PafiíÏia nemohl pfiijet.

„Vezmu si jeho apartmá,“ prohlásil Thomas.„Jak si pfiejete, monsieur,“ fiekl recepãní a shrábl bankovku

v hodnotû pûti tisíc frankÛ.„Ale kdyÏ mÛj snoubenec pfiece jen je‰tû pfiijede...“„Pak aÈ se poohlédne, kde bude bydlet,“ doporuãil Thomas, vzal

Helenu stranou a za‰eptal: „To vÛbec není muÏ pro vás. Copak nevi-díte, Ïe tady pracuje Prozfietelnost?“

Tu se musela mladá dáma náhle smát.ZÛstali dva dny v Monte Carlu, potom odjeli do Cannes. Tam

zÛstali v hotelu Carlton. Thomas si udûlal pár hezk˘ch dní. Jels Helenou do Nizzy, do St. Rafaelu, St. Maxima a St. Tropez. Plavals ní v mofii. Najal motorov˘ ãlun a jezdil s ní na vodních lyÏích.LeÏel vedle ní na pláÏi.

Helena se smála stejn˘m vûcem jako on, chutnala jí stejná jídla,milovala stejné knihy, stejné obrazy.

KdyÏ se po sedmi nádhern˘ch dnech stala jeho milenkou, kon-statoval, Ïe si rozumûjí skuteãnû ve v ‰ e m. A pak, v první hodinûosmého dne, se to stalo...

S vlhk˘ma, záfiícíma oãima leÏela Helena de Couville na po-steli ve své loÏnici. Thomas sedûl vedle ní. Oba koufiili. Hladil ji nûÏnû po vlasech. Místností znûla tlumená hudba. Svítila jenmalá lampiãka.


21


Helena povzdechla a protáhla se: „Ach Wille, jsem tak ‰Èast-ná...“ ¤íkala mu Wille. Wilfried pr˘ jí pfiíli‰ pfiipomínal RichardaWagnera.

„Já taky, srdce moje, já taky.“„Opravdu?“A byl zase tady, ten zvlá‰tní, zkoumav˘ pohled v jejích ‰ikmo

poloÏen˘ch oãích, pohled, kter˘ si Thomas nedokázal vysvûtlit.„Opravdu, chérie.“Náhle se Helena otoãila tak, Ïe vidûl její nádherná, dosnûda

opálená záda. S dûsivou divokostí vzlykala do pol‰táfiÛ: „Obelhalajsem tû! Jsem ‰patná – ach, já jsem tak ‰patná!“

Nechal ji chvilku vzlykat, pak decentnû zaãal: „Jestli je to kvÛlitvému snoubenci...“

„Nesmysl, snoubenec! Nemám pfiece Ïádného snoubence! AchThomasi, Thomasi!“

Cítil, jak mu po zádech pfiejela ledová ruka. „Cos to fiekla?“„Nemám Ïádného snoubence.“„Ne, to nemyslím.“ Trochu se mu sevfielo hrdlo. „¤ekla jsi

Thomasi?“„Ano,“ vzlykla a obrovské slzy se jí kutálely po tváfiích ke krku

a aÏ na prsa. „Ano, samozfiejmû Ïe jsem fiekla Thomasi. Tak sepfiece jmenuje‰, mÛj milovan˘, uboh˘ Thomasi Lievene... Proãjsem tû jen musela potkat? Za cel˘ svÛj Ïivot jsem nebyla takzamilovaná...“ Nov˘ proud slz. „A právû tobû to musím udûlat,právû tobû!“

„Udûlat? Co udûlat?“„Pracuju pro americkou tajnou sluÏbu,“ bûdovala Helena zoufale.Thomas nepozoroval, Ïe se Ïhavá ‰piãka cigarety blíÏí k jeho

prstÛm. Dlouho mlãel.Koneãnû zhluboka povzdechl: „Ach boÏe, coÏpak to uÏ zase

znovu zaãíná?“Helena ze sebe tragicky vyráÏela: „Nechtûla jsem ti to fiíct...

Nesmûla jsem ti to fiíct... VyÏenou mû od toho – ale po tomto veãerujsem ti musela pfiiznat pravdu... jinak bych se udusila...“

„Tak pomalu a od zaãátku,“ zarazil ji Thomas, kter˘ pozvolnazískával zpût rovnováhu. „Jsi tedy americká agentka.“

„Ano.“„A tvÛj str˘c?“„Je mÛj nadfiízen˘, plukovník Herrick.“„A Chateau Montenac?“


22


„Najat˘. Na‰i lidé v Nûmecku hlásili, Ïe plánuje‰ velkou akci.Pak jsi pfiijel do Curychu. KdyÏ vy‰el tvÛj inzerát, dostali jsmeplnou moc nabídnout ti podílnictví do v˘‰e sto tisíc frankÛ...“

„Proãpak to?“„S tím inzerátem to byl pfiece nûjak˘ trik. Neznali jsme ho. Ale

odhalili bychom ho. A pak bychom tû mûli v rukou. FBI tû chcepfiece najmout za kaÏdou cenu. Jsou po tobû celí diví!“

Znovu se rozplakala, Thomas jí osu‰oval slzy.„Pak jsi poÏadoval 750 000. Ohlásili jsme bleskov˘ hovor do

Washingtonu! Co myslí‰, co nám fiekli! 750 000! ·ílenství! To ne-chtûjí riskovat! A tak nasadili mû...“

„Tebe,“ opakoval hloupû.„... a já jsem podnikla tuhle cestu. V‰echno bylo jen divadlo. Ten

mechanik v Grenoblu...“„BoÏe mÛj, ten taky. A já blázen jsem mu dal je‰tû spropitné!“„... ten snoubenec, v‰echno, Tommy. A teì – teì jsem se do tebe

zamilovala a vím, Ïe kdyÏ n e b u d e ‰ pracovat pro nás, nechají tûvybouchnout!“

Thomas vstal.„ZÛstaÀ u mû!“„Pfiijdu zase, miláãku,“ pronesl nepfiítomnû. „Musím si jen nûco

rozmyslet – úplnû v klidu, jestli dovolí‰. ProtoÏe to v‰echno se mi,ví‰, uÏ jednou stalo...“

Opustil vzlykající Helenu a pro‰el salonem naproti do své loÏnice.Tady se posadil k oknu a dlouho se díval do noci.

Pak sáhl po telefonním sluchátku, poãkal, aÏ se ohlásila centrála,a poÏádal: „Dejte mi, prosím, ‰éfa kuchynû... To je jedno, okamÏitûho vzbuìte!“

Za pût minut zvonil telefon. Thomas zvedl sluchátko: „Gaston?Tady je Ott. Právû jsem utrpûl tûÏkou ránu osudu. Potfiebuji nûcolehkého, povzbuzujícího. Udûlejte mi jeden tomatov˘ koktejl a párkroket se sardinkami... Dûkuji.“

PoloÏil telefon.Není úniku, pomyslel si. V roce 1957 mû drÏí za límec stejnû,

jako mû drÏeli v roce 1939!Otevfien˘mi balkonov˘mi dvefimi hledûl Thomas Lieven na

opu‰tûné pobfieÏí Corniche d’Or a vzhÛru k nepfiiblíÏiteln˘m, ne-zúãastnûn˘m hvûzdám, záfiícím nad Stfiedozemním mofiem. Zdálose, Ïe se náhle vynofiují ze sametové tmy; muÏi a Ïeny jeho minu-losti, Ïe pfiicházejí blíÏ, sestupují dolÛ. Okouzlující krásky, ledovû


23


chladné agentky, mocná kníÏata koncernÛ, mazaní obchodníci,neskrupulózní vrazi, vÛdcové band, velitelé bitev.

Pfiicházel k nûmu jeho cel˘ dosavadní Ïivot, ten divok˘, dobro-druÏn˘ Ïivot, kter˘ se toãil v kruhu od onoho teplého dne v kvûtnu1939, kdy to v‰echno zaãalo...



Knihaprvní



Část první

11 24. kvûtna 1939, dvû minuty pfied desátou hodinou dopo-ledne, zastavil pfied domem ãíslo 122 na Lombard Street

v srdci Lond˘na ãern˘ kabriolet znaãky Bentley.Vystoupil elegantní pán. Opálená pleÈ, nedbalé pohyby a bujné

kudrny tmav˘ch vlasÛ byly v pozoruhodném protikladu k jeho pe-dantskému obleãení. Mûl na sobû ãerno‰edé pruhované kalhotys puky ostr˘mi jak bfiitva, dvoufiadové krátké ãerné sako, ãernouvestu se zlat˘m fietízkem od hodinek, bílou ko‰ili s vysok˘m tuh˘mlímeãkem a perlovû ‰edou kravatu.

NeÏ zaklapl dvífika od auta, sáhl mlad˘ muÏ je‰tû jednou dovozu. Vytáhl tvrd˘ ãern˘ klobouk, de‰tník a dvoje noviny: Timesa na rÛÏovém papífie ti‰tûné Financial Times.

Tak pro‰el tfiicetilet˘ Thomas Lieven vchodem do budovy kolemtabule z ãerného mramoru, na níÏ stálo zlat˘mi písmeny:

MARLOCK & LIEVENDOMINION AGENCY

Thomas Lieven byl nejmlad‰ím – ale úspû‰n˘m soukrom˘mbankéfiem v Lond˘nû. Za bleskovou kariéru vdûãil své inteligenci,schopnosti pÛsobit serióznû a nadání vést soubûÏnû dva zcela odli‰-né Ïivoty.

Nesmírnû korektní byl Thomas Lieven na burze. Mimo tyto po-svátné prostory v‰ak byl jedním z nejroztomilej‰ích dobyvatelÛÏen. Nikdo, a nejménû ty, kter˘ch se to pfiímo t˘kalo, ani netu‰il,Ïe v obdobích, kdy byl odpoãinut˘, hravû zvládl souãasnû aÏ ãtyfiipfiítelkynû, neboÈ stejnû jako byl statn˘, byl i mlãenliv˘.

Thomas Lieven dokázal b˘t ‰krobenûj‰í neÏ ten nej‰krobenûj‰ígentleman v City – ale jednou za t˘den si potají chodil zatanãit donejhluãnûj‰ího klubu v Soho a dvakrát t˘dnû potají bral hodinydÏiu-dÏitsu.

Thomas Lieven miloval Ïivot a zdálo se, Ïe Ïivot miluje jeho.


27


V‰echno mu padalo do klína, jen kdyÏ pfied okolím ‰ikovnû utajil,jak je je‰tû mlad˘...

KdyÏ Thomas Lieven ve‰el a dÛstojnû pozvedl bufiinku, bylRobert E. Marlock, jeho partner senior, v pfiepáÏkové hale banky.Marlock byl o patnáct let star‰í, vysok˘ a vychrtl˘. Jeho vodovûsvûtlé oãi ne právû sympaticky uh˘baly pfied kaÏd˘m, kdo se donich chtûl podívat.

„Zdravím tû,“ fiekl a ze zvyku se podíval mimo Thomase.„Dobré ráno, Marlocku,“ pozdravil Thomas váÏnû. „Dobré ráno,

pánové!“·est zamûstnancÛ za pfiepáÏkami pozdravilo stejnû váÏnû.Marlock stál vedle kovového sloupu, na nûmÏ byl umístûn zvono-

v˘ sklenûn˘ poklop. Pod ním tikal mal˘ mûdûn˘ telegraf, kter˘ naúzk˘ch, nekoneãn˘ch pruzích papíru sdûloval burzovní kursy.

Thomas se postavil vedle partnera a prohlíÏel si zápisy. Marloc-kovy ruce se trochu tfiásly. NedÛvûfiiv˘ ãlovûk by mohl fiíci, Ïe jsouto typické ruce fale‰ného hráãe. Ale nedÛvûra se dosud v jasné du‰iThomase Lievena nezabydlela.

Marlock se nervóznû zeptal: „Kdy letíte do Bruselu?“„Dnes veãer.“„Nejvy‰‰í ãas. Jen se podívejte, jak hodnoty klesají! Následek

toho proklatého nacistického ocelového paktu! UÏ jste ãetl noviny,Lievene?“

„Jistû,“ pfiisvûdãil Thomas. Rád fiíkal „jistû“; znûlo to dÛstojnûjineÏ „ano“.

Noviny ráno, onoho 24. kvûtna 1939, psaly o uzavfiení spoje-necké smlouvy mezi Nûmeckem a Itálií. Toto spojenectví bylonazváno „ocelov˘ pakt“.

Tmavou staromódní pfiepáÏkovou halou pro‰el Thomas do svétmavé staromódní soukromé kanceláfie. Vychrtl˘ Marlock ho násle-doval a klesl do jednoho z koÏen˘ch fotelÛ, které stály pfied vyso-k˘m psacím stolem.

Nejprve oba pánové dojednali, které papíry má Thomas na konti-nentu nakoupit a kter˘ch by se mûl zbavit. „Marlock a Lieven“ mûlipoboãku v Bruselu. Thomas Lieven byl navíc je‰tû podílníkem jistésoukromé banky v PafiíÏi.

Poté, co pánové vyfiídili obchody, poru‰il Robert E. Marlock leti-tou zvyklost: pohlédl svému mlad‰ímu partnerovi otevfienû do oãí.„Hm, Lievene, mám je‰tû jednu úplnû soukromou prosbu. Jistû sivzpomínáte na Lucii...“


28


Thomas si na Lucii dobfie pamatoval. Hezká svûtlovlasá dívkaz Kolína nad R˘nem Ïila léta v Lond˘nû jako Marlockova pfiítel-kynû. Pak se muselo stát nûco závaÏného – nikdo pfiesnû nedokázalfiíci co –, neboÈ ze dne na den se Lucie Brennerová vrátila zpût doNûmecka.

„Je ode mne hanebné obtûÏovat vás tím, Lievene,“ st˘skal siMarlock a díval se sice s jist˘m úsilím, ale pfiece jen je‰tû pfiímo dooãí mlad‰ího muÏe. „Myslel jsem, Ïe kdyÏ uÏ budete v Bruselu,mohl byste snad rychle odskoãit na druhou stranu do Kolína a pro-mluvit s Lucií.“

„Do Kolína? Proã nejedete sám? Jste pfiece také Nûmec.“„Velmi rád bych jel do Nûmecka, ale ta mezinárodní situace.

Navíc jsem Lucii tehdy velmi zradil, jsem zcela upfiímn˘...,“ hovofiilMarlock. – ¤íkal rád a ãasto, Ïe je zcela upfiímn˘ – „... zcela upfiím-n˘, ano. Byla tu jiná Ïena. Lucie mûla plné právo opustit mû. ¤ek-nûte jí, Ïe ji prosím o prominutí. Chci v‰echno napravit. AÈ pfiijdezpátky...“

V jeho hlase se teì chvûlo ono pohnutí, které se chvûje v hlasechpolitikÛ, kdyÏ mluví o touze po míru.

22 Ráno 26. kvûtna 1939 pfiijel Thomas Lieven do Kolína.Na hotelu Dóm vlály velké vlajky s hákov˘m kfiíÏem.

Oslavoval se „ocelov˘ pakt“. Thomas vidûl mnoho uniforem. Nakobercích hotelové haly o sebe naráÏely holínky s tfieskem podob-n˘m v˘stfielÛm.

V místnosti stál na psacím stole obraz „vÛdce“. Thomas o nûjopfiel svou zpáteãní letenku. Vykoupal se v horké vodû. Pak se pfie-vlékl a zatelefonoval Lucii Brennerové.

KdyÏ se sluchátko na druhém konci vedení zvedlo, zaznûl pode-zfiel˘ praskot, kter˘ v‰ak Thomasu Lievenovi unikl. Superagentoviz roku 1940 byla v roce 1939 existence odposlouchávacích zafiízeníje‰tû zcela neznámá.

„Brennerová!“Zase tu byl, ten vykoufien˘, vzru‰ivû zastfien˘ hlas, na kter˘ si

je‰tû tak dobfie pamatoval.„Sleãno Brennerová, tady Lieven. Thomas Lieven. Právû jsem

pfiijel do Kolína a...“ Odmlãel se. Sice nesly‰el dal‰í praskot ve ve-dení, ale zaslechl její potlaãen˘ v˘kfiik.


29


Date post:	25-Aug-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

NEMUSÍ BÝT VŽDYCKY KAVIÁR - KOSMAS.cz...a luxusní sportovní vÛz nûmecké v˘roby, kter˘...

Documents