NEOHEBNÉ SLOVNÍ DRUHY

PŘÍSLOVCE

-vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností

-je nejčastěji odvozováno od přídavných jmen

(malý - málo, rychlý - rychle, častý - často)

Příslovce se vždy píše dohromady !!!(naproti, nahoru, doleva, doprava)

DRUHY PŘÍSLOVCÍ

Příslovce času - vyjadřuje čas, ve kterém probíhá děj:  otázky kdy?, dokdy?, odkdy? ráno, večer, dnes, zítra, teď

Příslovce místa - vyjadřuje místo, ve kterém probíhá děj: otázky kde?, kam?, odkud? nahoře, nahoru, shora

Příslovce způsobu - vyjadřuje způsob, kterým děj probíhá: otázka jak?:špatně, dobře, pomalu

Příslovce příčiny (důvodu) - vyjadřuje příčinu (důvod), kvůli které děj probíhá: otázka proč?úmyslně, náhodou

Příslovce míry - vyjadřuje míru, ve které děj probíhá: otázky jak mnoho?, jak málo? málo, hodně, velmi, úplně.

Zájmenná příslovce:

•ukazovací - zde, tam, tudy,

•tázací - kde, kam, kudy,

•vztažná - jak, proč,

•neurčitá - někde, někam, někdy,

•záporná - nikde, nikam, nikdy

Příslovečná spřežka

= spojení podstatných jmen, zpodstatnělých jmen přídavných, zájmen, číslovek a příslovcí s předložkami 

!!! spojení se píšou dohromady !!!

a) s podstatnými jmény (zpravidla, obden)

b) se zpodstatnělými přídavnými jmény (doleva, načerveno)

c) se zájmeny (zasvé, potom)

d) s číslovkami (natřikrát)

e) s příslovci (najindy, odnaproti)

například – na příklad

 zpočátku – z počátku

 poprvé – po prvé

 zaprvé – za prvé

o sto šest - ostošest

co by dup - cobydup

při tom - přitom

v celku × vcelku

Dejte mi salám v celku. (dohromady)

Vcelku je to hodný chlapec. (celkem)

na večer × navečer

Domluvme si schůzku na večer. 

(= Sejdeme se večer, ale domluvme se už teď)

Navečer už na ni čekal.

(ve večerních hodinách)

Nejčastější chyby , kdy nejde o spřežky !!!na shledanou, na viděnou, na slyšenou, na rozloučenou, na uvítanou,

na zotavenou, na posilněnou, na pováženou, na uváženou, na

rozmyšlenou, na vysvětlenou,

na srozuměnou, na upřesněnou,

na vybranou, (jako) na zavolanou

=> zpodstatnělá přídavn. jména

+ předložka NA

!!! NA ROZDÍL - se píše také zvlášť

Většinu příslovcí odvozených od přídavných jmen lze stupňovat !!!

První stupeň -ský → -sky, zký → -zky, -ký → -ce, -cký → -cky, -ý → -ě, -ý → -ejemný → jemně, řídký → řídce

Druhý stupeň  -štěji, -čeji, -čtěji, -ěji a -eji.jemně → jemněji, řídce → řídčeji

Třetí stupeň před příslovce ve druhém stupni přidáme předponu nej-jemněji → nejjemněji, řidčeji → nejřidčeji

nepravidelné příslovce

dobře → lépe → nejlépe

špatně → hůře → nejhůře

málo → méně → nejméně

hodně → více → nejvíce

snadno → snáze → nejsnáze

PŘEDLOŽKY

= neohebný slovní druh, který nabývá významu pouze ve

spojení s podstatnými jmény, zájmeny a číslovkami

a)vlastní /primární předložky – nemohou plnit funkci

jiného slovního druhu (v, do, před, s, z….)

b)nevlastní / sekundární – mohou být i jiným slov.

druhem (kolem – jel kolem i kolem domu, během,

zásluhou, v důsledku, skrz, doprostřed, kromě, mimo,

nehledě, díky….)

SPOJKY

A)spojky souřadící (parataktické), např. spojky a, i, nebo, anebo, ale, avšak, neboť, nejen-ale, nýbrž, sice-ale, buď-nebo

A) Spojky podřadící (hypotaktické), např. spojky když, jakmile, protože, že, aby, -li, kdyby, ač, třebaže…

Spojky podřadící se kladou zpravidla na začátek vedlejší věty !!! 

Spojky (konjunkce) spojují jednotlivé větné členy nebo věty a

vyjadřují přitom mluvnicky i obsahově významový poměr členů a

vět. Samy však nejsou větnými členy.

Částice (partikule) zpravidla uvozují samostatné věty a naznačují jejich

druh (otázku, rozkaz, zvolání) anebo různý postoj mluvčího k jejich

obsahu, například ať, nechť, kéž, což.

Samy nejsou větnými členy.

Protože nespojují věty, je vhodné

odlišovat je od vlastních spojek.

ČÁSTICE

Příklady:

Ať žije mír!

Zdalipak to víš?

Což o to!

Platnost částic mají také některá slova, kterých se užívá

zpravidla jako spojek (např. Ale sluší ti to! Že se ti chce! 

Aby se jim tak něco stalo!).

Jsou také částice, které neuvozují věty, ale mají význam

přitakací nebo vybízecí (ano, tak) anebo způsobový

(asi, snad, prý). Tato slova se někdy zařazují mezi příslovce.

CITOSLOVCE

Citoslovce (interjekce) jsou slova neohebná, která vyjadřují

nálady, city a vůli mluvčího (např. ach, br, ó, pst) nebo na něco

upozorňují (hej, ble) anebo označují hlasy a zvuky,

např. bác, cink, prásk, haf.

Citoslovce, která označují hlasy a zvuky, jsou citoslovce

zvukomalebná, např. checheche, břink, bác.

Od těchto citoslovcí se tvoří i slova jiná, zejména slovesa,

v našem případě chechtat se, břinknout, bacat.

Citoslovce se nespojuje zpravidla s žádným slovem ve skladební

dvojici; stojí samostatně a nahrazuje zvolací větu. Proto se odděluje

od ostatních slov (jestliže se cítí jako samostatné) čárkami nebo

vykřičníkem.

Například: Nu, copak to znamená?; Hoho! To zlato proklaté má

hrany ostře špičaté. (Erben); Brr! To jsem se lekl! nebo Ó, to bylo

veselo.

Jen některá citoslovce, zvláště taková, jež označují zvuky,

nahrazují někdy slovesný přísudek. Taková citoslovce se

čárkami neoddělují. Například: Chlapec hop do vody.; Já bác na

zem. nebo Vrabec frnk z hnízda.