NEUROGENETICKÁ DIAGNOSTIKA NERVOSVALOVÝCH ONEMOCNĚNÍ
Doc. MUDr. A. Šantavá, CSc.
Ústav lékařské genetiky a fetální medicínyLF a UP Olomouc
Význam genetiky v diagnostice neuromuskulárních onemocnění
• Podílí se na diagnostice a komplexní péči o pacienty s hereditárními neuromuskulárními chorobami
• Určuje genetická rizika • V indikovaných případech provádí prediktivní
testování s následným zajištěním preventivní péče
• Objasňuje podstatu onemocnění na podkladě odhalení funkcí jednotlivých genů
Diagnostika neuromuskulárních onemocnění
• Neurologické vyšetření• Komplex biochemických vyšetření• Radiodiagnostická vyšetření• EMG• Biopsie svalová
EM vyšetřeníimunohistochemické vyšetření
• Genetické vyšetřenígenealogieDNA analýza
NEUROMUSKULÁRNÍ CHOROBYhereditární nebo získané
Genové mutace zděděné nebo nové mutace
Získané neuromuskulární choroby Autoimunní onemocnění Virové infekce Metabolická onemocnění Drogy a otravy Úrazy mozku Neznámé příčiny
Dědičnost nervosvalových onemocnění
• Mendelovská dědičnost – AD, AR, XR, XD
• Mitochondriálně dědičná onemocnění
• Dynamické nestabilní genové mutace na podkladě tripletových repetic
Geneticky podmíněné neuromuskulární choroby
Svalové dystrofie Duchennova muskulární dystrofie Beckerova muskulární dystrofie limb-girdle muskulární dystrofie facioscapulární muskulární dystrofie
Svalové atrofie poruchy funkce míšních neuronů – SMA
Periferní neuropatie postižení periferního nervového systému CH-M-T Friedreichova ataxie
Poruchy neuromuskulárního převodu myastenie
Mitochondriální myopatie deficit mitochondriálních enzymů
Myotonická dystrofie
Neuromuskulární choroby – další příčiny
Glykogenosy
Deficit phospohorylasy(McArdle's Disease)
Deficit kyselé maltasy( Pompe's Disease)
Deficit „odvětvovacích“ enzymů (Cori's or Forbes' Disease) Deficit carnitinu Deficit fosfoglycerátkinasy
Vrozené metabolické vady s dominujícími projevy svalové dystrofie
Geneticky podmíněné myopatie – rozdělení dle Waltona z r. 1969
1) Svalové dystrofie –rozdělení dle typudědičnosti a predominantního postiženísvalových skupin
2) Kongenitální myopatie
3) Myotonie a myotonické dystrofie
Svalové dystrofie
Svalové dystrofie jsou extrémně heterogenní skupinou onemocnění.
Rozdělení před obdobím molekulární biologie bylo založeno :
na věku manifestace na průběhu a progresi choroby na distribuci postižených svalů na typu dědičnosti na histopatologických změnách
Svalové dystrofie podle typu dědičnosti a predominantního postižení – klasifikace z r. 1969
typ dědičnost postižení sval. skupin
Duchennova dystr. XR proximálníBeckerova dystr. XR proximálnípletencová AR proximální
AD proximálnídistální AR distální
AD distálníokulární AD okulárníokulofaryngeální AD okulofaryngeální
Dystrofinový glykoproteinový komplex (DGG)
• DGG – skupina proteinů, nezbytných pro udržení stability svalové membrány
• Komponenty DGG –dystrofinsyntrofinydystroglykanysarkoglykany
Jednou z funkcí DGG v kosterním svalu je vazba k extracelulární matrix prostřednictvím merosinu k aktivovanému cytoskeletu pomocí dystrofinu
Současná klasifikace, založená na proteinovém defektu
Lokalizace proteinu Protein Fenotyp
Plasmat. membrána Sarkoglyk LGMDDysferlin LGMDKaveolin LGMDDystrofin DMD/BMD
Extracelulární matrix Merosin CMD (AR)Jaderná membrána Lamin A/C EDMD
dilat. kardiomyopatie
Guillaume-BenjaminDuchenne de Boulogne
Podepsaná kopie: De la Paralysie Musculaire Pseudo-hypertrophique...1868
Duchennova muskulární dystrophie
Duchennova muskulární dystrofie je jedinou z musk. dystrofií, u nichž se terapie prednizonem a deflazacortem ukázala být v kontrolovaných randomizovaných studiích efektivní.
Duchennova dystrofie
Nejobvyklejší letální XR – 1 : 3 500 mužů
Mutace dystrofinového genu na Xp21 - 90 % je nyní detekovatelných
Obvyklý počátek projevu: 3 - 5 let - pomalá progrese
Nemožnost ambulantní léčby kolem 12. roku života
Bez terapie: smrt kolem 20. roku - plicní selhání
Duchennova muskul.dystrofie
Dystrofinový glykoproteinový Komplex je skupina proteinů, nezbytných pro stabilitu svalové membrány. Zahrnuje dystrofin, syntrofiny, dystroglykany a sarkoglykany.
Duchennova muskulární dystrofie
Nekrotická svalová vlákna s invazí makrofágů
Klinický obraz
Začátek ve věku nad 7 letPredominantní postižení svalů pletenců pažního a pánevního Pomalá progreseSvalová hypertrofiespecielně lýtekPoruchy chůze od 15 r.
Beckerova muskulární dystrofie
Hypertrofie lýtek
Genotyp: mutace dystrofinu70 % pacientů - genové delece16 % pacientů má posunovou mutaci6 % genové duplikace 8 % bodové mutace
Postižení pletenc. svalů a pseudohypertrofie lýtekManifestace v 5. -15. r. věku, případně 3. - 4. dekáda Kloubní kontraktury Kardiomyopatie Dilatace žaludku Paralytický ileus Paralýza močového měchýře
Beckerova muskulární dystrofie
Beckerova muskulární dystrofie
Normální dystrophin Redukce dystrophinu
Barvení dystrofinu
Duchennova a Beckerova svalová dystrofie – využití Western blot
Řádek 1: Beckerova dystrofie; Dystrofinmá zredukované množství, ale normální velikost.Řádek 2: Beckerova dystrofie; Dystrofinmá zredukovanou velikost a množství.Řádek 3: Normální; Dystrofin mánormální velikost i množství.Řádek 4: Duchennova dystrofie; Není přítomen téměř žádný protein.Řádek 5: Duchenne - okolí; Dystrofin mávýrazně zredukované množství.
Western blot dystrofinuu dystrofinopatií
Pletencové muskulární dystrofie
Termín “limb-girdle muscular dystrophy”(LGMD) zahrnuje skupinu onemocnění,u nichž jsou postiženy především proximálnísvalové skupiny
Identifikováno 15 typů se specifickýmigenovými mutacemi 5 dominantních a 10 recessivních
Pletencová svalová dystrofie
Skupina dg. vedoucích k involuci proximálních svalů - s výjimkou LGMD 2B
Prevalence cca 0.8 – 69/106
Různý věk příznaků, závažnosti, progrese
Postižení srdce, plic
Přesná dg. pouze v asi 50 %
Neexistuje přímá terapie, pouze symptomatická5ti letý s LGMD 1B
Pletencová svalová dystrofie Genetická klasifikaceAutozomálně recesivní
Facioscapulohumerální dystrofie
Jde o třetí nejčastější svalovou dystrofii s prevalencí 1 : 20 tis.
Z genetického pohledu je příčinou over-expresse různých genů spíše než chybění nebo nízká genová dávka, jak je tomu u většiny svalových dystrofií.
Mechanismus toxického vlivu na svalové buňky ale není dosud objasněn.
Facio-scapulo-humerální dystrofie
AD; prevalence 1 : 20 000
Symptomy – před 20. rokem – 20 % asymptomatických
Variabilní delece kolem 3.3 kb repetitivní sekvence v 4q35
Neexistuje dosud přímá terapie
Myotonické dystrofie
Myotonická dystrofie je multisystémové onemocnění, charakterizované povšechnou svalovou slabostí, myotonií, kataraktou, poruchami funkcí endokrinních žláz, GIT traktu, poruchami srdečního rytmu.
Dědičnost autozomálně dominantní, genová lokalizace v oblasti 19q13.2 -q13.3. 98 % pacientů má amplifikaci CTG trinukleotidu DM1 genu.
Předpokládaný mechanismus choroby: snížená produkce myotonin protein-kinázy, způsobující poruchu fosforylace vnitřní svalové membrány.
Kongenitální myotonická dystrofie
• Projevy genového imprintingu – děti matek s mírnými projevy myotonické dystrofie jsou těžce postiženy
• Klinické projevy – hypotoniementální retardacefaciální diplegie
Od 10-ti let věku myotonie a další projevy
Genetické aspekty myotonické dystrofie
• Zdravá populace 5 - 35 kopií CTG trinukleotidu• Premutace: 36 - 50 kopií CTG• Mírně postižení: 50 -150 kopií CTG• Klasická forma MD: 1000 – 1500 kopií CTG• Kong. myotonie: více než 4000 kopií CTG• Amplifikace CTG repetic způsobuje
hypermetylaci s vlivem na expresi okolních genů
Myotonická dystrofie
Nejčastější MD v dospělosti – 2 případy/100 000
AD. Objevuje se před 50.rokem - různá závažnost -multisystémová diagnostika
Expandovaná repetice na 19q13.3 – genu DMPK (98 %)
Neexistuje dosud přímá terapie
Spinální muskulární atrofie (SMA)
Proximální SMA typ 1 (Werdnig-Hoffmann) infaustní AR dědičná, lokalizace SMA genu v oblasti 5q
Proximální SMA typ 2 - AR dědičnost, delece genu SMA a NAIP (protein, inhibující neuronální apoptosu) v oblasti 5q11-13
Proximální SMA typ 3 – Kugelberg -Welanderové AR dědičnost, delece 5q 11.2
X-linked spinobulbární muskulární atrofie – Kennedyho choroba
Genová lokalizace v oblasti Xq11-q12Příčinou repetice CAG tripletu v androgen
receptorovém genu – u mužů projevy androgen insensivity
Korelace mezi počtem opakování CAG a tíží klinických projevů
U žen – nositelek mutace – mírné neurol. projevy – fascikul./tremor
Hereditární motorické a senzorické neuropatie (HMSN)
• Rozsáhlá skupina onemocnění, která se liší klinickým průběhem i typem gen. mutace.
• Nejčastěji se vyskytuje HMNS Ch - M – TTyp 1 A - AD, duplikace 17p11.2Typ 1B – AD, bodové mutace v oblasti
1q22Další HMNS jsou vzácné, jeví různý typ dědičnostia mohou být spojeny s orgánovými komplikacemi – katarakta, hluchota, kardiomyopatie
Hereditární neuropatie s projevy ataxie
Friedrichova ataxie
Dědičnost autozomálně recesivní Expanze GAA tripletu v intronu genu,
který kóduje protein FRATAXIN Lokalizace v oblasti 9p Normální počet repetic 34, u postižených
více než 100 repetic
Současné možnosti genetického vyšetření u neuromuskulárních chorob
na Ústavu lék. genetiky FN Olomouc
• Genealogický rozbor
• Provedení odběru krevního vzorku k DNA analýze (se souhlasem pacienta)
• Izolace DNA a vyšetření příčinné mutace- prováděno na ÚLG FNOL nebo v dalšíchspecializovaných DNA laboratořích
• Indikace neurologického a genetického vyšetření u dalších členů rodiny, kteří mají riziko stejného onemocnění s návrhem dispensární péče